Tip: Přehledný program nejbližších kin v regionu naleznete zde.
Bowling Ludmila 2017

Blogy

Květen 21, 2017

08:06

Dnes tu mám opět jeden článek dodaný přímo z mělnického muzea, který je prakticky aktuální a připomínám již avizovanou výstavu v Lysé nad Labem. Více času mi nyní nezbývá.

Mělnická muzejní noc potřinácté
Mělník, 26. 5. 2017, 17:00 - 23:00 hodin

V rámci Festivalu muzejních nocí zve Regionální muzeum Mělník také letos do svých expozic a na zábavný program trvající do pozdních večerních hodin. V pátek 26. května od 17:00 hodin se brány muzea otevřou dokořán! Na návštěvníky bude čekat setkání s kurátory muzea na výstavě „Kam s ním? Do muzea!“. Odborníci na slovo vzatí osvětlí návštěvníkům tajemství muzejního zákulisí a přiblíží principy sbírkotvorné činnosti. Interaktivní program k výstavě, která ukáže předměty získané do sbírky Regionálního muzea Mělník za posledních deset let, zahájí vtipné hříčky ze života muzejníkova ve 20:00 hodin.

První bod programu muzejní noci však bude patřit nejmenším. Pohádka z kouzelného Kašpárkova kufříku: „O panence, která tence plakala“, začne v 17:00 hodin. A protože do jubilejního desátého roku vstupuje interaktivní edukační činnost muzea, oslavíme to s dětmi nejoblíbenějším tvořením za poslední dekádu. „Dávnohrátky“ tety Jitky začínají v 18.00 hodin. Po celý večer pobaví „Popletená expozice“ - hra pro celou rodinu. Otevřena bude i výstava Z historie malé železnice s jezdícím vláčkem a dílna ze stavebnice Merkur.
V 19:00 hodin proběhne prohlídka expozice historických kočárků s nově otevřenou místností dobové hračky 1900 – 1980. Večer stylově zakončí koncert známého mělnického pěveckého sboru Chrapot, který se rozezní malým sálem od 21:30 hodin.

Celý večer si můžete plnými doušky vychutnat nejen muzejní program a atmosféru, ale i víno, kávu, zdravé limonády i jiné dobroty v muzejní kavárně. Ke zhlédnutí tam bude rovněž výstava „1917: Dočká se Evropa míru?“ mapující nesnadné úsilí našich předků o ukončení 1. světové války. Kavárna nabízí 50 druhů českých vín a otevřeno bude do 23:00 hodin. Podrobný program naleznete na www.muzeum-melnik.cz. Těšíme se na Vás!

Akci pořádá Regionální muzeum Mělník, p. o. ve spolupráci s Rodinným centrem Kašpárek Mělník,o.s. a komorním pěveckým sborem Chrapot.
KrF.

Natura Viva 2017...
24.05.2017 - 28.05.2017
Více informací »
Zdroj: Soutok

Květen 14, 2017

18:18

Když někdo dělá fotografování, tak se může vydat různými směry. Tím prvním je dokumentaristika, kdy jde o dokumentaci nějaké akce. Mnohdy jde o kvanta obrázků různé kvality, kdy se fotograf neohlíží na příhodnější i časově náročnější okamžiky a pracuje tak nějak rychle. Prostě splnit plán.

 Pak je to směr zcela umělecký. Tam autor hýří nápady i kombinuje motivy a techniku, zpravidla do různých soutěží. V neposlední řadě to jsou lidé se zájmem o konkrétní téma, kteří tvoří zcela reálnou fotografii, jako dokumentarista, avšak vyhledávají si různá vhodná místa i správný okamžik a dodají tak fotografiím duši. Pokud jde o železnici, tak zpravidla jde o místa v terénu a nikoliv situaci na nádraží, která je spíše dokumentárního charakteru.

Takovým fotografem určitého hobby ( železnice) je i Láďa Kopřiva. Jeho fotografie mají duši, a protože se účastnil především v terénu včerejší akce na lokálce mezi Mělníkem a Mšenem, a zaslal mi fotografie, tak tu máme skutečně krásné fotografie z včerejšího dne na lokálce. Osobně mě překvapilo, co se tu objevilo za historické autobusy, protože ty v reklamě na plakátech a různých materiálech nebyly. Nevím o tom.

Ty záběry, kdy autobus RTO s vlekem přejíždí závory v Kokořínské ulici mě dostaly. Přesně na tenhle autobus s vlekem jménem ,, Řepíňák"  ( Mělník-Nebužely-Řepín-Vysoká Libeň)  jsem ráno v 7.30 v 70. letech 20. století hned za závorami čekal. ( někdy na červený nádražák). Za strouhou autobus odbočil mírně vpravo a vydal se topolovou alejí přes luka přímo do Krombholcovy ulice, která jej přivedla do Fibichovy ulice na starý autobusák.



























Možná si teď řeknete, proč jsem dnes vysekl tři články. Důvod je jednoduchý. Za chvíli bude toto vše v různých médiích, a krom toho již budeme kráčet k novým akcím. Navíc může selhat i technika. Zabralo to půlku neděle, nikdo mi nic nezaplatil, a zase mě může nějaký jazykový odborník popotahovat za češtinu. Jedinou odměnou bude snad zase jen točící se počítadlo sledovanosti. Úspěšný vstup do dalšího pracovního týdne!
Zdroj: Soutok
17:14

Možná, že jsem minulý týden něco zaregistroval, ale pro akci ,, pára do Mšena a legiovlak" jsem na to zapomněl. Byl jsem dnes upozorněný, že na náměstí něco je. Ač už asi tuším, ihned hledám v akcích na Mělníčku a nic. Přepínám na facebook mělnické skupiny. ,, Aha, tak tady jsem asi viděl ten plakát". Tuto akci bych nerad propásl. Vždyť mi snad loni kamarád poslal nějaké fotografie a bylo to hezké. Vlastně, možná, že jsem to četl v měsíčníku Mělnická radnice.


Překvapivě nepatřila první fotografie technice, ale nadšencům z řad vojenské historie.( Sdružení přátel vojenské historie Sever 2013 - tak stálo na jednom vozidle.
Nafotil jsem tu řadu fotografií a asi čtvrtinu zde tedy zveřejňuji. Něco patří technice, něco lidem. Nebudu to zřejmě, až na vyjímky komentovat. Prý tu došlo k dramatické chvilce při spouštění jeepu z návěsu, ale vše dobře dopadlo.




Lidí kolem 12. hodiny již mnoho nebylo, ale zjišťuji docela zajímavé výsledky v oblasti informatiky. Nejlepší přístup k informacím má mládež a mladší generace, zejména díky internetu. Je věcí druhou, kdo z nich se na akci vypraví, kdo si raději vypije lahváčka, nebo vínko za zámkem, či v parku, a kdo jde hlavně kvůli dětem.

Řada lidí také noviny snad ani nečtou, nebo je rovnou vyhazují, nebo se vymlouvají ( i někdy právem), že nemají na to čas. A mnozí senioři jsou vůbec kapitolou. Člověk až žasne, kolik lidí o něčem vůbec nic neví. To jsou kvanta. Dnes jsem to zrovna opět poznal. Kolik lidí se jen diví, že jede kolem parní vlak, nebo že na náměstí něco bylo. A nevědí to ani mnozí mladí lidé. Mnozí lidé ani nevědí, že bude nějaké referendum o budově Amerika, a ta anketa na iSoutoku je vlastně vzorkem malé části volby zpravidla nejmladší generace.
Internetová média zná jen zlomek populace. Problém je ten, že jde o média, která mohou ze dne na den skončit a oficiální média nemají zájem, se o nich zmínit.



Oblíbeným exponátem je tradičně také německé pásové vozidlo s jedním párem řízených kol, které zdomácnělo pod lidovým názvem ,, Hakl"   https://cs.wikipedia.org/wiki/SdKfz_251  Měl jsem možnost jej vidět kdysi v bojové akci v Lešanech, kde byl dokonce simulován zásah tohoto vozidla. Mimochodem, dne 8.7. 2017 proběhne v Milovicích rekonstrukce bitvy u Zborova, a právě ten den tam bude i legiovlak. Informaci mám z prospektu, který jsem získal včera v Kolíně.




Asi nejvyšší hodnost na celém srazu. Z toho jde až respekt :-).


Chlapi trávili čas všelijak. Někteří byli vděční za posezení u zlatavého moku v zahrádkách na náměstí.










Tady se pozastavím. Představte si, že osa volantu v Haklu míří vzhůru. To jsem ještě nikdy u žádného vozidla neviděl.




Na tomto se tenkrát ještě nejezdilo, ale krásným motocyklům, automobilům a ženám, se těžko odolává :-).



To je tedy z nedělního Mělníka vše. Jistě by se dalo něco říci k některým exponátům, ale konečně, kdo věděl a kdo měl zájem, tak ten přišel. A koho to zajímá, tak si něco na netu najde.
Zdroj: Soutok
14:42

Milí čtenáři, člověk musí v dnešní době řešit různá dilema. Vzpomínal jsem sice na loňský rok a na to, jaké to bylo krásné cestování párou do Mšena, ale také jsem věděl, že se šlo poslední dva týdny do práce jen na čtyři dny a bude mi nabídnuta pracovní sobota. Druhým dilema byl fakt, že se nekonala jen tato akce, ale už delší dobu jsem měl spadeno také do Kolína, kde je dnes v neděli na nádraží poslední den legiovlak. Ten se přesune do Kutné Hory a ve Středočeském kraji bude letos už jen jednou, v červenci v Lysé nad Labem a neplánovaně také den v Milovicích, což je mimo program v letáku.
.

Zašel jsem tedy včera v sobotu asi v 10.10 na mělnické nádraží ČD, abych zde udělal nějaké fotografie a vyřešil druhé dilema. Vlak z Prahy tu již stál, ale situace mi přišla oproti loňsku komornější. Váhal jsem a porovnával jsem. Zdálo se mi, že ve vlaku je málo kupátkových vozů. Obvykle se rád opírám v chodbičce o kupátka, nebo koukám otevřeným oknem a komunikuji s lidmi venku. Známých moc nebylo ani venku, ani ve vlaku a nakonec jsem si tak i říkal, jak to asi bude probíhat ve Mšeně.


Loni totiž odvezly dva historické autobusy návštěvníky z Prahy do Lobče, na hrad Kokořín, či ke skalnímu bytu do Lhotky a ostatní návštěvníci, se dle svého gusta vypravili do restaurace U Zlatého lva, do vyhlášené cukrárny, nebo do údolí Debř ke krásné lesní procházce s posezením pod houbou ( to není restaurace). V tomto se totiž liší tato akce a akce Léto s párou ( červen), kdy je ve Mšeně program.


Loni zapracovala náhoda, když jsem potkal na nádraží ve Mšeně kamaráda. To jsem stihl procházku, pivo i dorty :-)). Ačkoliv se kamarád začal věnovat homebrewingu, tak letos hlásil, že nebude doma, a tak to všechno začalo hrát pro variantu s názvem Akce legiovlak.

Milí čtenáři, nebojte se, o krásné fotky z této akce nepřijdete a sám jsem byl překvapený, co to tam ve Mšeně včera vlastně bylo. Poslal mi totiž fotky jiný kamarád a chystám je použít pro speciál. Prozradím vám nyní jen to, že opět reklama byla nedokonalá a fotky mě dost dostaly. Uvidíte v brzkém článku proč.

Nafotil jsem tedy jen fotky v nádraží na Mělníku a věřím, že se účastním zatím asi ještě nepsané červnové akce Léto s párou, kterou bude doprovázet bohatý program k oslavám města Mšena především na náměstí.

Měl jsem dost času, tak jsem se připravil na akci Kolín a na mělnickém autobusáku jsem koupil dva lístky PID za 32 Kč pro cestu do Poděbrad a zpět. Netušil jsem, co to bude za dobrodružství. Vyjel jsem v 11.32 z Mělníka, a hned, jak hlásili vlak, tak jsem v označovači na peronu označil jízdenku. Ve vlaku mi průvodčí řekl, že můj cestovní doklad je docela vzácnost :-))).


Cestou do Poděbrad jsem zažil ve vlaku známost, která říká, že svět je malý.
Mluvil jsem s mužem, který měl evidentně cizí český přízvuk. Přijel se podívat do Mělníka na páru, je prý z Prahy, ale jinak z Anglie. Vysvětlil jsem mu, že až příště pojede z Mělníka do Prahy, tak nemusí jet vlakem přes Lysou nad Labem. Také jsem mu vyprávěl, že jsem loni potkal u zámku Angličany ( článek).

A on řekl něco, co bylo neuvěřitelné: ,, Z Newcastle". Byl to jejich syn. Vyprávěl, jak jel pracovně do Německa, pak na výlet do Prahy a myslel si, že tu bude tak rok. Čechy se mu líbili natolik, že tu zůstal už asi 20 let.


Poděbrady už znáte a je moc fajn, že sem můžete těch 55 km vlakem ( asi 45 min. vlakem) jet za 32 Kč díky PID. To se nedá s tarify ČD vůbec srovnávat. Přijel jsem sem asi ve 12.19, a když jsem si ve 13 hodin kupoval běžný lístek do Kolína a zpět, kam je to odtud 16 km, tak jsem platil 62 Kč!. To je rozdíl, co?! Už aby toho bylo v PID co nejvíce.


V Poděbradech měli velkou slávu. Prý psali na netu, že tam zahajují nějakou jubilejní sezónu. Když sem došel za kolonádu na pařmenplatz, tak tam zrovna slušně vařili.


Poznáte je ? Už se vtom ztrácím. Slyšel jsem Láďu Křížka, hráli zrovna něco od ZZ-Top. Hlavně jsem už musel zase na vlak, který mi jel ve 13.09 do Kolína.


Poděbrady, to je prostě jedno z těch mých oblíbených míst :-)). ... a vzpomínka na pár nočních pařenic :-).


Legiovlak v Kolíně, to byla nádhera. Prohlídka je zdarma, a než si vše prohlédnete, tak je to na hodinu!!


Všude je plno zarámovaných tabulí s články, ale i spousta jiných věcí. Tady je polní kuchyně.


Válečný vůz.


Prodejní vůz.

Spousta map.


Řemeslný vůz.


Pojízdná nemocnice, kde jsou léky, skalpely a vidíte i protézu dole na lůžku.


Model.

Salonní a společenský vůz.


Nechyběl ani gramofon.

Tak prostě putovali naši legionáři Sibiří k Vladivostoku, aby se odtud dostali na lodích opět do Evropy.


Kino.



Pendolino nevídáme každý den .-).


Drobnosti včetně peněz.


Vagon s názvem těpluška měl hlavně kamna a postele.


Pak tu mám několik fotek z města. Chrám Svatého Bartoloměje.


Radnice.

Krásné sluneční hodiny.

Odjížděl jsem z Kolína do Poděbrad snad někdy v 16.30 a přijel jsem někdy před pátou hodinou. Protože lázeńské město je součástí Nymburska, které vstoupilo právě do PID, tak jsem hledal označovače. Neexistují. Paní v pokladně mi řekla téměř až výsměšnou větou: ,, Jo pane, to tady nemáme".


Měl jsem asi půl hodiny času a nechtělo se mi do místní nádražní restaurace, která je tu v provozu do 21 hodin. Opět jsem vyrazil  k městu. Nevidět trpaslíka by byl hřích.


Zrovna tam zpívala Petra Černocká, kterou asi nejvíce proslavila píseň o Saxáně a začala rozjímat, co vše už za ta léta prožila.

Lidí bylo včera dost.


To jsem střihl ještě do poledních hodin.


Mohu vám prozradit, že když jsem jel v 17.32 z Poděbrad a vytáhl jsem PID na průvodčí, se slovy : ,, Nikde nemáte označovač.", tak docela zkoprněla a nevěděla,co má dělat. Ukázal jsem ji označenou jízdenku, na kterou jsem přijel a ona pookřála se slovy : ,, Víte co, já tomu ještě moc nerozumím. Něco takového existuje." Podala mi ji, aniž by něco označila a já mám jízdenku i na příště :-)). Na druhou stranu nutno říci, že trať 072 je obsluhována tuším Ústím nad Labem, kde se nastupují turnusy.


V Mělníku jste v 18.19. Pěkně to tu prokouklo, co říkáte ? Zrovna tu bylo po dešti a všude, jako po vymření.


Tak jsem vyfotil ještě lávku...


... a milé zvířátko, jak je dobrým zvykem . Vítej doma .-))).


A další článek bude už o neděli. A v plánu je i ten speciál.


Zdroj: Soutok

Květen 12, 2017

17:03



V pondělí jsem tu připomínal, že tedy již tuto sobotu 13. května dojde k jízdě parního vlaku z Prahy přes Neratovice a Mělník do Mšena ( a zpět), čímž bude slavnostně zahájena cykloturistická sezóna na Kokořínsku. Nebude to na Mšensku však akce jediná a dovolím si vás ještě prostřednictvím plakátu pozvat na vyhlášené noční prohlídky na zámku Houska. Právě v sobotu totiž začíná letos první den ze série nočních prohlídek na zámku. To jsou tedy dvě největší aktuality ze severu okresu.

Pak tu ještě krátce zmíním výstaviště v Lysé nad Labem. Pro měsíc květen zde vidím pouze jednu akci, ale rozhodně ne nezajímavou. Připomínám, že v poslední době jsem tu vlastně také udělal reklamu blízkým Milovicím i Benátkám nad Jizerou, o nichž jsem tu v dubnu a v květnu psal, a také si dovolím odkaz na seriál, který jsem věnoval hradům, zříceninám a zámkům v blízkosti Mělníka, kde se také píše o Housce: http://soutok.blogspot.cz/2015/02/mala-obrazova-prochazka-po-hradech_24.html



Natura Viva 2017...
24.05.2017 - 28.05.2017
Více informací »
Zdroj: Soutok

Květen 8, 2017

14:35

Kam člověk dojde po svých, nebo kam dojede jen vlastní vůlí, bez použití motoru a čili zdarma, tak to je, jako kdyby byl jen v sousedství města :-). Už jen proto, že neměli v Benátkách nad Jizerou před měsícem  turistickou vizitku se zubrem, kterou jsem chtěl (tehdy také došla, jako ta Marie Terezie v Praze :-) ), tak to byl důvod, proč jet svoji druhou letošní cyklojízdu zrovna tam.

Měl jsem za sebou už první jízdu do Zelčína, tak proč to nezkusit do Benátek? Vždyť je to do města jen 30 km a kilometry k pastvině považuji jen za malou zajížďku. Navíc mě hrozně svádělo poznat cyklotrasu z Hostína přes Horní Harbasko do obce Košátky, kam se jinak jezdí po státovce přes Byšice. A konečně, potřeboval jsem si ověřit, co ještě zvládnu.

Vyjel jsem z Mělníka v neděli 7.5. za docela slušného počasí v 10.30 hodin. Žádné vedro, pláštěnku sebou, svačinu, a mířil jsem si to do Mělnické Vrutice. Nutno dodat, že po silnici, protože mám poslední české trackové kolo ( r.v. 1994), nikoliv horské, a navíc je to do Jelenic přes Malý Újezd zbytečná zajížďka. Ten provoz na Vrutici není zase tak strašný.

První fotečka je z Hostína. Lidé jsou dnes tak zlí, že kolikrát ani nemám chuť upřesňovat, kde co čtenář přesně najde. Naštěstí jsou ti největší grázlové spíše záležitost měst, kde se poflakují.


Jako cyklisty by vás měl hlavně zajímat terén. U vodárny jsem byl v Hostíně asi v 11.30, a pak následuje asi 500 metrů silnice  s výhledy do obou směrů.


Horní Harbasko, to je takováto hájovna, před níž začíná polní fáze celého výletu.


Zde vidíte v pozadí hlavní silnici mezi obcemi Byšice a Vysoká Libeň.


Tu přejedete v přímém směru a po čase vás vítají lesy u obce Košátky a docela pěkné dílčí výhledy na Vysokou Libeň, Kropáčovu Vrutici, Horní Slivno, Spolanu i Říp.


Košátky jsou taková příjemná zapadlá obec v údolí u Košáteckého potoka, obklopena lesy.
Vévodí ji jakýsi neopravený zámek, poblíž něhož se pasou koně i ovce a je tu i železniční zastávka na trati 070 z Turnova přes Všetaty do Prahy.


Kostel v Horním Slivně.


Když si vyšlápnete třeba i pěšky asi 200 metrů po nepříliš frekventované silnici nad obec, tak pak už jedete asi 10 km zcela otevřenou polní krajinou, která v závěru padá do údolí řeky Jizery. Závěr etapy k zámeckému info centru mi přišel nekonečný.Pořád vidíte zámek, ale dojet tam je věčnost. Je to přesně 30 km a byl jsem tam ve 13.15 hodin. Na posledních 6 km totiž není již žádná vesnice a silnice od Slivínka až do Benátek stále mírně padá.




V Benátkách jsem sehnal, co jsem chtěl a ještě se tu točil nějaký film. Prý Ohnivé kuře.


Tak jsem pro vás vybral několik záběrů z natáčení a vyslechl jsem si asi na dvou místech, kudy mám po náměstí jet a kde mám počkat, abych nebyl v záběru :-).




Jistě již poznáváte místní ozdobu, kterou jsem tu již představil před měsícem.


Slíbil jsem jedné slečně, která prý byla mimochodem před týdnem za kámoškami  na Mělníku, že si jejího milého psíka nejen vyfotím, ale že ho tady vystavím, tak tímto tak činím.



Pak už jsem zamířil do části, které se říká Kbel a kde najdete onu rezervaci jménem Traviny.
Zde je malý pohled přes řeku Jizeru k zámku.


Za řekou mají hned takový pěkný parkový prostor, kde jsou i různá hřiště a nechybí tu školka....


.... stejně tak i vodní prvek v podobě časované kašny.




Orientačním bodem, který vás vede k cíli, jsou tabule s nápisem motokros. Byl tu obrovský pivní stan, plno lidí, aut, stánků a probíhal tu nějaký cyklotrialový závod žáků.


Tentokrát už jsem měl zkušenosti a věděl jsem, kam mám za zubry ( někdy též pojmenované, jako bizon evropský) https://cs.wikipedia.org/wiki/Bizon jít. Byl jsem velmi překvapený, protože před měsícem pršelo a zubři nepřišli blíže, jak na 100 metrů. Dnes tu byla celá lidská procesí a zubři byli jen několik metrů od nás.









Počasí bylo nádherné a strávil jsem tu celkově i s dalším putováním k divokým anglickým koním asi hodinu ( 15.00-16.00)


Také zubři lenošili.


Koně jsem posledně ani v této lokalitě neviděl. Až v Milovicích.


Jez na Jizeře v Benátkách. Každý vodák vám potvrdí, že je to jedna z našich nejnebezpečnějších řek, pokud je i jen trochu velká voda.


Na závěr pobytu v Benátkách jsem ještě objevil přístupovou cestu k místní hvězdárničce ( 16.20), a pak už mě čekala trochu nepříjemná část cesty do kopce proti nepříliš silnému studenému větru.


Jeden z běžných pohledů v tomto kraji. Tak to vypadá mezi obcemi Košátky a řekou Jizerou.


V Košátkách poblíž potoka, se spokojeně pásli již docela obyčejné koně. Opět jsem si uvědomil tu symbiózu spokojenosti mezi krajinou, zvířaty a lidmi.


Zde již opět stoupám z Košátek a pohlížím na místní lesy i na Kropáčovu Vrutici ( komín), kde se vždy v září koná v pěkném prostředí krásná traktoriáda. To už bylo 18 hodin a časy samozřejmě uvádím proto, abych věděl, kam mi co jak trvalo. To jsou důležité informace pro další případné plány.


Jezírko najdete nějakých 300 metrů od hostínské vodárny. Z centra Košátek jsem se sem po cyklotrase ( po polní cestě) dostával téměř hodinu.


Vychutnejte si poslední dálkové výhledy od vodárny a vězte, že za nějakých 30 minut jste doma. V cíli jsem měl tedy při své druhé jízdě 72 kilometry ( češtinářsky správně )-:  , jak jsem někde kdysi četl ) a přijel jsem asi v 19.15. Určitě to nebyla cesta nezajímavá,( byť raději jezdím ke vzdálenějšímu Máchovu jezeru), jistě zdravá, a mohu doporučit, jako zajímavý tip na cyklovýlet.

A abych nezapomněl, tak ve dnech 9.5. - 14.5. 2017 bude stát v Kolíně legiovlak. Letos bude blíže už jen v červenci v Lysé nad Labem.

Zdroj: Soutok
11:22

Vlak potáhne lokomotiva Bulík.

Již jsem to tu mnohokrát připomínal a je to tady! Obrovský svátek, na který se mnoho lidí těší.
Jak vlastně tento nápad vznikl? Dalo by se říci, že se zrodil loni z určitého nedorozumění organizátorů dvou akcí. Bývalo totiž takovou tradicí, že se pouť na Řípu i Audience u císaře Karla I. v Brandýse nad Labem konala ve stejný víkend ( a také Mělnická vinná noc).

V sobotu jezdila parní lokomotiva z Prahy do Brandýsa a v rámci výletní jízdy zajela i  do Mělníka. V neděli pak proměnila své jméno Karel I. na Svatý Jiří a jela pro změnu z Prahy kolem Řípu do Zlonic ( malé muzeum ČD). Loni se termín akce  ,, Audience"  o týden posunul, což se nějak nesetkalo s pochopením u těch, kteří organizovali jízdu parní lokomotivy.

Možná šlo o nevčasné upozornění na změnu termínu akce ,, Audience", možná se tu již rýsovala myšlenka nějak slavnostněji oslavit otevření zrenovované lokálky. Nicméně, uvolnil se termín 30. duben 2016, kdy vyrazil parní oslavný vlak z Prahy přes Mělník do Mšena a ,, Audience" byla loni o jízdu parního vlaku ochuzena

. Letos zůstaly obě akce ( Řípská pouť i Audience) v rozdílných termínech, což umožnilo vykonat obě jízdy v sobotu  a loňský úspěch s jízdou Praha-Mělník-Mšeno přinesl Mělníku po tradiční červnové akci Léto s párou i druhou krásnou akci, která se navíc přesunula do snad ještě lepšího období, než byl konec dubna. Mělničtí dnes s určitou veselou nadsázkou prohlašují, že první jízda je pro Prahu a Neratovice, a druhá je prý pro domácí. Ovšem, již teď se najde řada spekulantů, kteří zejména kvůli místenkám ( pokud nezbožňují ten kontakt s okolím přes otevřené okno) míří do předprodeje v Praze.

Loni:







A jak to tedy letos je ?

Řád: Praha- Braník 7.42 , Vršovice 7.53/ 8.02, hlavní nádraží 8.07/  8.12, Neratovice 8.50/9.09, Všetaty 9.16/ 9.29, Mělník 9.43/ 10.30, Lhotka 10.50/ 10.52, Mšeno 11.19. ( první číslo příjezd, druhé odjezd)

Mšeno 15.08, Lhotka 15.31/ 15.44, Mělník 16.03/ 16.26 , Všetaty 16.38/ 16.44, Neratovice 16.51/ 17.12, Praha hlavní nádraží 18.00/ 18.10, Vršovice 18.15

Jízdné: První číslo zpáteční, druhé jednosměrné.

Praha-Mšeno 280/ 240 Kč, Neratovice-Mšeno 140/..., Mělník-Mšeno 100/.., úsekové mezi stanicemi 60 Kč, děti 6-15 poloviční, do 6 let zdarma. Předprodej Praha-Masarykovo nádraží a v Braníku.

Součástí akce jsou opět po nutné rezervaci jízdy historickými autobusy ŠL11 přes Lobeč ( pivovar, Muzeum E. Štorcha),Mšeno,Kokořínský Důl ( hrad) a Lhotku ( skalní byt).



Druhá světová válka je věčným téma diskusí i určitým zájmem především pro muže. Mnozí přirovnáváme rozpínavost Třetí říše k rozsahu antického Říma v roce 116 n..l. , žasneme nad tím, kam až byla tato obrovská německá armáda schopná dojít a uvědomujeme si, co by se bývalo stalo, kdyby Adolf Hitler nebyl takovou fanatickou a arogantní bytosti, ale kdyby dal na rady svých schopných generálů. Svět by byl jiný.

Naštěstí pro svět, se právě u Stalingradu rozdrobená armáda ( část bojů probíhala v pohoří Kavkaz) navždy zastavila a nastal obrat ve válce. V samotném závěru nemohl wehrmacht v rovinách Polska již odolávat a 30. dubna 1945 byl dobyt Reichstag, nad nímž byla 2. května vztyčena  https://cs.wikipedia.org/wiki/Vzty%C4%8Den%C3%AD_vlajky_nad_Reichstagem sovětská vlajka.

Západní mocnosti sváděly tvrdé boje na severu Afriky, kde hrozilo, že by se německá armáda mohla dostat až k ropným polím na Arabském poloostrově. Nejvíce diskusí však vyvolává vylodění a boje v Normandii v létě 1944. Mělo k němu dojít dříve, když bylo Německo plně zaměstnané boji u Volhy ? Existoval tu později strach, že by snad jednou mohla dojít sovětská armáda až k Atlantiku?

Kdo jste viděli film Zachraňte vojína Ryana ( a doufám, že vás bylo mnoho), tak věřím, že mi dáte za pravdu, že to byla jatka a ti lidé od moře šli na jistou smrt vstříc kulometné palbě. My dnes víme, že 2. světová válka končila v květnových dnech především u nás v naší členité zemi, která poskytovala zbytku wehrmachtu jakousi poslední dočasnou ochranu. Odtud se chtěly některé tyto zbytky pokusit ještě o útěk do Alp, nebo alespoň do vlídnějšího amerického zajetí.

Samozřejmě, že s blížícím se koncem války bylo třeba také dojednat, kde se jaká z osvobozovacích armád na našem území zastaví, aby tyto armády nakonec třeba prý i  nedopatřením nestřílely proti sobě.. Americká armáda tedy ukončila svůj postup v Rokycanech u Plzně, pokud se nemýlím :-) a sovětská armáda vjela dne 9. května do Prahy. Mělník si musel ještě den počkat a traduje se, že poslední výstřel padl 11. května u Milína ( vedle Příbrami), kde stojí památník, který jsem v roce 2005 navštívil.

Bývalo zvykem, že se u nás den vítězství slavil 9. května, kdy byla osvobozena Praha, ale v současnosti je to 8. květen.... https://cs.wikipedia.org/wiki/Den_v%C3%ADt%C4%9Bzstv%C3%AD

Bývá to zdůvodňováno také tím, že americko- spojenecká vojska měla snahu postupovat dále ku Praze a asi by tam byla i dříve ( Němci se dobrovolně vzdávali do amerického zajetí), ale Stalin, který osvobodil po těžkých bojích převážnou část naší republiky , chtěl osvobodit i její hlavní město. Tolik tedy můj pokus o příspěvek k dnešnímu významnému dni :-)).



Zdroj: Soutok

Květen 6, 2017

20:31

Milí čtenáři, politika bohužel není mezi občany něčím zrovna oblíbeným, a přesto jsou výsledky hlasování voleb zejména do poslanecké sněmovny zajímavým obrazem tužby společnosti v ČR na mnoha regionálních úrovních. Momentální scéna na nejvyšší politické úrovni v zemi, mě přivedla na nápad, abych se podíval, jak jsme si, jako občané vedli u posledních tří voleb do PS a vězte, že ač velmi rychle zapomínáme, tak je co komentovat.

Jenom lenost hledání důvodů v archivech mi příliš nedovoluje fundovanější komentář a jistě šlo pátrat i dále do minulosti, kde dlouhá léta obývala první příčku naší politiky ve státě strana ODS, ale snad i tak, vás výsledné přehledové dílo potěší.

V první tabulce z roku 2006 vidíme, jak se suverenita ODS před snad vždy druhou ČSSD zcvrkla na minimum v rámci celkového výsledku.Tabulka ukazuje obrovský rozdíl v popularitě obou stran v Praze, ke které má velmi blízko město Mělník a s přibývající územní rozlohou, se rozdíl snižuje.Podobné je to s KSČM a KDU-ČSL, která se dostala do parlamentu jen díky úspěchům v jiných krajích. V našem kraji nepřekročila nikde potřebných 5 procent.
Tradiční baštou KDU-ČSL je Morava a u KSČM to byl zejména Ústecký kraj a Moravskoslezský kraj.

Volby do poslanecké sněmovny v roce 2006. 64.47 %

Strana     Česká republika   Střed. kraj    okres   Mělník   Praha
1. ODS        35.38                    39.19            40.12   41.27      48.32
2. ČSSD      32.32                    30.74            30.20   29.89      23.29
3.KSČM     12.81                    12.89            13.08   11.78        7.90
4.KDU-ČSL 7.22                      4.87              4.08     4.13        4.84
5. SZ             6.29                     6.00               5.85     6.16        9.19

Dostáváme se do roku 2010, kdy již vítězí ČSSD, ale volebně je to nad druhou ODS v rámci republiky jen nepatrné a záleží, jak dopadnou povolební koalice. Z tabulky vidíme opět velmi vysoké vítězství ODS nad ČSSD v Praze, ovšem ještě zajímavější je ještě vyšší vítězství TOP 09 v našem hlavním městě. Předpokládá se, že hlasy získala Topka od nepříliš spokojených bývalých voličů ODS, ale také voličů znechucených politikou ČSSD.

 V tabulce je zajímavý velmi vysoký výsledek ODS přímo v Mělníku i celkově trochu jiná procenta, než v Praze .TOP 09 zde končí až třetí, jako v celé republice a Věcem veřejným, se podobně, jako v Praze podaří v rámci měst porazit KSČM.

Volby do poslanecké sněmovny v roce 2010.    62.6%

1.ČSSD       22.09                    20.52            19.68    18.90     15.17
2.ODS         20.22                    23.87            23.90    26.69     24.79
3.TOP09      16.71                    17.59            16.21    17.33     27.27
4.KSČM      11.27                    11.00            11.40      9.81       6.53
5. VV           10.88                    10.72            11.88    10.90     10.31

A dostáváme se k volbám posledním, které byly vyvolány vládní krizí. Celkově přišlo k volbám méně voličů, než v obou předešlých volbách. Zde se mělničtí voliči prakticky shodují s celorepublikovými  výsledky. KDU-ČSL, se opět dostává do vlády jen díky jiným krajům, ač v Praze překoná hranici pěti procent. Prohra KSČM nad TOP 09 v Mělníku není překvapením. Praha je tradičně pravicová a opět tam vítězí s převahou TOP 09. Nová strana na scéně (ANO) a její úspěch je otázkou pro mnoho politologů. Odkud jsou její voliči a kam kráčí ?

Snad vás tabulky zaujmou a vězte, že jsem se dle svého nejlepšího svědomí pokusil správně opsat výsledky z webu volby.idnes.cz  a přehledně je sestavit. Motivem k téma mi byla  samozřejmě momentální politická situace u nás. Pro jistotu jsem zpracoval tabulky v možnosti porovnání i obrázkově ( po kliku na obrázky).

Volby do poslanecké sněmovny v roce 2013.     59.48 %

1. ČSSD     20.45                     18.44             18.24    19.44     14.09
2. ANO      18.65                     20.07             20.35     18.27     16.46
3. KSČM    14.91                     14.41            16.08      14.06      8.52
4. TOP09    11.99                     14.64             13.76     15.87    23.03
5.ODS          7.72                       8.85               8.46        8.91    11.99
6.Úsvit          6.88                       6.32                6.21       6.68       3.19
7.KDU-ČSL 6.78                       4.05                3.16       3.66       5.46





Zdroj: Soutok

Květen 5, 2017

17:45

Milí čtenáři, možná , že někteří z vás sledují docela se zájmem dění na naši nejvyšší politické scéně a neméně početná skupina, se v tuto chvíli jistě těší na zážitky z hokejového šampionátu, ale společenský ( i politický) život běží i v Mělníku a v jeho okolí. Dnes přináším po čase opět článek, který je sestavený z došlých příspěvků z muzea, kde se právě rozeběhly dvě velké akce. Věnujte jim pozornost, protože jde o akce dlouhodobé i zajímavé, ke kterým se jistě ještě i zde dostaneme. Hezký prodloužený víkend !


Kam s ním? Do muzea! aneb muzejní předmět v hlavní roli…
Mělník, 4. 5. – 27. 8. 2017

Kam s ním? Do muzea! - výstava s příznačným názvem byla ve čtvrtek 4. května zahájena ve velkém sále Regionálního muzea Mělník. Přijďte si užít 382 vystavených předmětů a 14 zábavných úkolů z 5 oborů. Výstava nesoucí v názvu známou Nerudovu otázku představuje nejzajímavější přírůstky do sbírky mělnického muzea za posledních deset let.

V interaktivních zónách si děti i dospělí mohou vyzkoušet, co vše čeká muzejníky při práci s předměty před tím, než se stanou součástí sbírek. Úkoly jsou koncipovány v různém stupni náročnosti, aby si na své přišly všechny věkové návštěvnické kategorie. Staňte se na chvíli archeologem, zoologem či knihovníkem a vykopejte si svůj první archeologický nález, vyzkoušejte tvrdost nerostů, či rozluštěte starý text.

 Objevte „věci z půdy“ a dejte jim původní podobu a účel. Proměňte se v detektivy – historiky a s pomocí stoletého kalendáře odatujte starou událost, či poznejte místa ze starých snímků. Setkání se skutečnými kurátory sbírek Regionálního muzea Mělník na zájemce čeká v rámci
Mělnické muzejní noci (26.5.).

 Těšit se můžete na vtipné hříčky ze života muzejníkova od 20:00 hodin a setkání s historikem, zoologem, etnografkou, archeoložkou, knihovnicí a muzejní pedagožkou při zábavném doprovodném programu.

V květnu a červnu budou probíhat doprovodné projekty pro školy. Pro více než dvanáct set žáků základních a mateřských škol je připraven interaktivní den vždy s vybraným muzejním odborníkem, kdy si otestují všemi smysly, co obnáší jejich práce. O tuto pětici zážitkových programů nebude připravena ani veřejnost. Těšit se na ně mohou v posledním prázdninovém týdnu.

 O prázdninách nebude chybět hmatová soutěž o super ceny „Dotkni se a hádej…“
Plyšový medvídek, valcha, jezevec, hrábě či zátkovačka na jedné výstavě…Nevěříte? Přijďte se podívat! Výstava potrvá do 27. 8. 2017. Otevřeno je denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hodin.
RMM





Páťáci ze Seifertky vystavují v muzeu
Mělník, 2. 5. – 28. 5. 2017

Pestrobarevné papoušky s mláďaty, černobílý svět školních přezůvek, květinové království, či oblíbená zvířata, při jejichž ztvárnění se děti inspirovaly v knižních ilustracích. To vše mohou od 2. května obdivovat návštěvníci Regionálního muzea Mělník ve vstupních prostorách díky žákům 5.B ZŠ Jaroslava Seiferta a jejich třídní učitelce Klementině Průchové. Výstava Co už umím...(?), X. je k vidění do 28. května.
-JiK-


Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace frelichova@muzeum-melnik.cz, tel. 728 620 651, tel. 315 630 923
Jitka Králová – muzejní pedagožka kralova@muzeum-melnik.cz, tel. 728 620 428 Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin
Zdroj: Soutok

Květen 1, 2017

14:56

Pálení čarodějnic v 70. letech 20. století  bývalo trochu jiné než dnes. Běžně hořely v ohništích pneumatiky, vybuchovaly nádobky od laků a my mladí jsme u ohňů vydrželi  podle gusta každého jedince. Někdy jsme se bavili na dálku i pozorováním jiných ohňů, nebo jsme se zašli podívat se k těm sousedním ohňům, zvlášť když jsme tam někoho znali.

Nikdy mě nenapadlo, že bych si řekl, že druhý den nepůjdu na 1. máj, a tak ani nevím, jaké by to mělo následky. Naopak, obyčejně bylo dobré počasí, akce začínala asi až v 9 hodin, lidé byli veselí, vyprávěli si a už v 11 hodin bylo vlastně u nás v Mělníku oficiálně po všem. Oslava začínala v okrajových částech města na Pšovce a v Rousovicích. Jeden proud šel po Pražské ulici, prošel Fibichovu ulici, Novou ulici a Tyršovou ulicí, kde se asi 200 metrů pod ZDŠ Jungmannovy sady mísil s druhým proudem, který přicházel od parkoviště Na Svini.

Odtud již dav pokračoval ulicí Legionářů na náměstí Míru. Tribuna s regionálními politiky stála při chodníku mezi dnešní restaurací u Němého medvěda a Šatlavou. Každá organizace měla v čele nosiče transparentu s jejím názvem a na náměstí se z důvodů komentované přehlídky tvořily za pomocí pořadatele uměle rozestupy. Jako první šli žáci všech ZDŠ, což mělo svůj význam.

Průvod totiž dospěl k hotelu U zlatého beránka, kde se točil k radnici, jako dnes při Mělnické Jizerské 50-ce a hned začal obsazovat první línie u promenádní cesty před tribunou. Děti se totiž zvlášť těšily na druhou část akce, kterou byly takzvané alegorické vozy a přes dospělé by špatně viděly. Ostatně, i tak jsme později my kluci pobíhali a hledali nejlepší fleky na pozorování. Vždyť to vlastně byla tehdy po Mělnickém vinobraní jediná veliká akce ve městě.

Moderátor akce vyřvával z tribuny všelijaké věci: ,, A to již přichází pozdravit 1. máj naši výrobci dětských kočárků a tříkolek. Přivítejme je ! Hurá! Ať žije 1. máj! " Dokud jsme byli ještě malí, tak  byla první část trošku otrava. Možná ,že v nějaké organizaci uvidíme nanejvýš některého ze svých rodičů. Ale, časem už člověk věděl, kde by mohl jít nějaký ten jeho kamarád, a tak to vlastně bylo organizované zdravení mezi přáteli v obou směrech.Vždyť jsme některé lidi neviděli, jak byl čas dlouhý a toto byla příležitost.

Po této části akce bylo už tak nějak volněji, ale zejména děti se těšily na alegorické vozy a nanejvýš odhodily mávátka. Horší bylo, když jste vyfasovali obraz s nějakým revolucionářem, který jste museli po první části zase odnést do sborovny ZDŠ. Také se mi to jednou stalo, že jsem ani nevěděl, jak jsem k tomu přišel.

To jsem opravdu nevěděl, jak se tvářit. Pořadatel mě upozornil, abych ostatní nechal poodejít, a potom jsem měl sólově vykročit k tribuně. Člověk si uvědomil, že se na něj upírají v tu chvíli oči snad celého náměstí a bylo to zvláštní i ne moc příjemné, ale vlastně to byla zkušenost, která se mi do budoucna celkem hodila.

,,A Lenin je tu s námi !! Hurá !!!"  No, to byla prča :-)). Tak to se ozvalo z tribuny, když člověk přicházel k ní a já už se pomalu těšil, jak to zase uložím do sborovny a půjdu očumovat další dění. Tím byl průjezd náměstím alegorických vozů, což byly nazdobené dodávky, nákladní auta i traktory s přívěsy. Na těch každá firma představovala své výrobky.

Třeba přijel traktor s nazdobeným valníkem, na kterém stála maketa láhve od Ludmily, o kterou se opíraly dvě fešné slečny a pokud je někdo poznal, tak už tu byl povyk a vzájemné mávání. Za ním vezl náklaďák na korbě truhlíky s rozkvetlými květinami a nápisem SEMPRA uprostřed ( zahradnictví v Mlazicích). Pak třeba projelo hasičské nazdobené auto a někdy se presentovaly i zájmové oddíly. Na korbě dodávky třeba seděli v kimonech judisté, fotbalisté s míčem atd. atd.

On to vlastně byl takový,, karneval". Po této části, se žáci rozutekli domů, muži senioři zamířili na přátelskou besedu do restaurací U zlatého beránka, Liďáku, či k Rytíři apod., a mládež se stahovala do Tyršovky před bývalý gympl, kde hrála muzika. Nevím už, jest-li to bylo v roce 1979, nebo už 1980, ale Vlasta ze Satisfakcí a později z ASM mě tenkrát dostal.

Dnešní mladá generace zapne v televizi hudební kanál a už se tam píše jméno nějaké zpěvačky a název písničky.To je prostě servis. Tenkrát se vám líbili písničky, ale nevěděli jste pořádně, kdo to vlastně hraje. Až když přišel nějaký kámoš, podal vám tři audiokazety do magnetofonu a zvolal: ,, Tady máš Tremelois, |Sweety a Floydy." Poslouchám Run the fox, nebo Action, a ejhle, už to vím.

Vlasta tenkrát vyšil s tou svojí kapelou před gymplem Whatever you want a Rockin all over the world od Status Quo, což byla bomba a ani se mi nechtělo z 1. máje domů :-)). Nedávno jsem to slyšel v rádiu Luxembourg a teď na Mělníku, pomyslel jsem si :-)). Tehdy to bylo nejslavnější období Statusů.

 Odpoledne jsme pak obvykle jezdili změnit prostředí. Mimochodem, televize pořád ten den dávala stejně jen 1. máj v Moskvě, ve Varšavě, v Praze, v Berlíně, Budapešti atd. atd. :-))) A venku bylo tak krásně. Obvykle jsme tedy jeli na procházku k  Harasovu a dále do Kokořínského Dolu, aby člověk z toho ruchu vypadl.


Asi vás zajímá, kde jsem přišel k tomuto pohledu. Bohužel, se tenkrát fotilo jen na klasický film a já opravdu nemám doma žádnou fotku 1. máje z Mělníka, nehledě, že focení mě ještě tehdy moc nebralo. A tak jsem sáhl pro úvodní tematickou fotku článku do archivu.

Jak jsem tedy k pohledu přišel ? Na vojně. Sedím tak ve stráži v bdící místnosti a prohlížím si časopisy. Tenkrát jsem tam objevil nějaký časopis jménem Sputnik. Uvnitř stálo, že dopisovat si chtějí 1) Leningrad, 2)Murmansk, 3) Čukotka a 4) Alma-Ata ( dnes Kazachstán). Pošta stála do Velkého Borku i na Čukotku 1Kčs, tak jsem všude napsal, byť časopis byl rok starý :-).

Nu, a pak mi odepsala za dva měsíce nějaká dopisovatelka z Alma-Aty, a když mi  předávali při hlášení dopis ze SSSR, tak si spousta kamarádů muselo sednout, aby smíchy neupadli, a nejen oni.. Všichni jsme se smáli, včetně velitelů :-). Ale, to už je zase jiná písnička o tom, jak se zrodila moje chuť si psát do světa, měnit hlavně pohledy měst, a jak jsem měl radost, že na okraji mapy Evropy v naší PVS ( to byla taková společenská místnost), se ještě vejde to město, kam doputoval můj první dopis :-).

V dopise se psalo, že mi přeje vše nejlepší k 1. máji :-)). Inu, jiný kraj, jiný mrav.



Zdroj: Soutok

Duben 30, 2017

23:11

Jak jsem v minulém článku již napověděl, tak jsem prvně letos nasedl na jízdní kolo, protože bez prvních kratších jízd ani není myslitelné, se hned vypravit na trasu dlouhou 50-80 km. A nápadů je plno.
Od Nového mostu jsem to tedy vzal přes Brozánky po silnici do Vrbna, kde jsem chtěl původně odbočit na cyklostezku a vzít to podle bobřích ohryzů ke komorám.


Jenže se mi na cestách občas stává, že si něco rozmyslím, a tak jsem ještě přidal Zelčín. Ve Vrbně jsem však opět neopomněl obdivovat místní kostelík ( kostel Povýšení Sv. kříže) s krásnými slunečními hodinami, erbem s husou a malým hřbitůvkem.


Zelčín, to je svět přírody a oddychu. Myslím, že je tady zbytečné cokoliv komentovat a snad udělají obrázky radost i dětem, a přinesou motivaci k návštěvě. Počasí se dnes opravdu vydařilo. Snad netřeba dodávat, že restaurace U Bedřicha měla kšeft, bylo tu množství kol i aut a na své si přišli i drobní podnikatelé. Prodávala se tu například cukrová vata, spousta dalších cukrovinek a ani nevím, co bylo v nabídce u druhého stánku. A vlastně byl z boku i stánek třetí. Píšu to proto, že to je přesně ukázka toho, co se snažím celou dobu veřejnosti v Mělníku vysvětlit. Když někam lidé začnou masově jezdit za nějakou atrakcí, zvedá se prosperita a atraktivita místa celkově.















Pokračoval jsem ze Zelčína po panelce kolem horkovodu k Vltavě a nestačil jsem se divit. Zprava vyrazil nějaký automobil a ani jsem mu moc nevadil. Náhle spatřím vyasfaltovanou cestu, která snad musela vést do Chramostku a asi 300 metrů ode mne u ní stála skupina lidí a pouštěla si nějaká motorová letadélka.


Dojel jsem k Vltavě a nechal jsem na sebe působit její krásnou atmosféru v těchto končinách. Vždyť tu člověk není prvně a má projetou každou vesnici i leckterou polní cestu..



Nemohl jsem opomenout, se zastavit i mezi dvěma tůněmi přímo ve Vrbně. Přesně ze směru, odkud jsem přijel, stojí dnes vpravo umělá protipovodňová hráz. Právě tím místem udeřil v roce 2002 smrtící živel.


Jak jsem se zastavil, už se kolem mě prohnal jeden mladý tatík s děckem a já musím říci, že těch cyklistů tu bylo dnes, jako na Václavském náměstí, ale všichni jsme měli radost a dobrou náladu z této krásné aktivity v hezkém a jen mírně polojasném dni.


Jak dalece pokročily bobří ohryzy za ty dva měsíce, co jsem tu asi nebyl, tak to si netroufám vůbec říci. Nehledě, že bych musel porovnávat fotografie. Myslím však, že je vše nezměněné a bobří kolonie tu ještě není trvale usídlena, jako údajně v Roudnici nad Labem. Ostatně, před dvěma měsíci jsem tu dával odkaz na článek, který napsal člověk, který se rozhodl, že stůj co stůj bobry vyfotí a vy již víte, že mu to dalo mnoho úsilí a spotřeboval velmi mnoho času. Ten strom na obrázku výše však vypadá, jako kdyby získal ještě jeden ohryz výše a nějak si jej nepamatuji.




Zpestření jsem zažil na komorách a bylo nás více.


Ne náhodou si režisér filmu ,,U mě dobrý" zvolil na konci tento záběr. A toto plavidlo z Prahy, je jako-by z toho filmu :-).


Rozdíl hladin je snad 7 metrů, jak jsem někde četl a je to neuvěřitelná rychlost, s jakou byla menší komora odpuštěna.

Pro představu jsem udělal tuto fotku, kde vidíte ten rozdíl.



Právě tady za zády je ta mapa, kde najdete obrázky s technickými stavbami, jako jsou komory v Hoříně, nebo špýchar v Malém Újezdu a další .Pokud vás obrázky z mé první letošní cyklovyjížďky k něčemu inspirovaly, tak je to dobře a budu samozřejmě rád, když mi zase pěkně roztočíte počítadlo sledovanosti. Hned se mi půjde druhého lépe do práce :-)).
Zdroj: Soutok
18:25

To jsou spojovací ulice na Mělníku-Blatech v 21. století.

Potkal jsem se včera na mělnickém vlakovém nádraží s člověkem, kterého znám přes 40 let. Jarda Havel nedávno poskytl  Mělnickému deníku fotografii i materiál na článek .... http://melnicky.denik.cz/zpravy_region/oprava-propojek-na-blatech-je-zatim-nejista-20170306.html

Měl radost, když jsem mu řekl, že jsem článek četl, ale trochu zalitoval, že v článku nebyly dvě fotografie, kde je krásně vidět, jak to dnes vypadá na Blatech v těch spojovacích uličkách, když tu jen trošku zaprší. Samozřejmě, že i občané této čtvrti si pochopitelně všímají, do kterých městských čtvrtí jdou investice na opravu všech komunikací, a kde se investuje jen do těch hlavnějších ulic.

Sám mi řekl, že už by mu to mohlo být prakticky jedno, protože u nich je ulice O.K. , ale rozhodně jde prý o zajímavé záběry a určitě je originální i to, že tu stále máme ve 21. století ještě ve městě takovéto prašné ulice.
A skutečně, je pravda, že neprocházím při svých toulkách Mělníkem samozřejmě všechny ulice :-), ale takovýchto míst má naše město již opravdu jen velmi málo.

Nabídl jsem mu, že fotografie z rodných Blat rád zveřejním a tímto tak činím. Díky za velmi flexibilní dodávku :-))! Jak to tady asi vypadá, když skutečně prší několik dní ?
Kdybych byl Josef Lada, tak bych tu psal, jak jsem s oblibou brouzdal, jako kluk teplými kalužemi a dělali jsme rybníčky, ale to by mi u dospěláků asi neprošlo, co :-))?


Také jsem tam potkal Martina Klihavce ( kronikáře města), který mi dal zase pěkný typ na zajímavé sledování jednoho místa. Ostatně, nějak jsem dnes cítil, že by vůbec nebylo od věci konečně letos prvně vytáhnout jízdní kolo, trochu potrénovat a v úvodu objet všechna ta veřejností  sledovaná místa.


Než však začnu s dneškem, tak se ještě vrátím k včerejšímu dni. Nedalo mi to a byl jsem asi 20 minut čistě ze zvědavosti na Vinné noci. Trošku mě svádělo tu něco pro web fotografovat, ale řekl jsem si, že tentokrát ne. Tuto aktivitu rád přenechám Mělnickému deníku, který dělá obvykle z akce hezké detailní fotky a jistě i se souhlasem dotyčných osob.

 On je ostatně rozdíl, když fotíte lidi, kteří jsou něčím zaměstnaní a do něčeho na akcích zabraní, a když fotíte především mladé lidi, kteří popochází se skleničkami s vínem v ruce, vnímají okolí a hledají přátelé. Těm se rozhodně nebude líbit, aby je někdo cizí, ze zcela neznámých důvodů fotil, a krom toho se na Vinné noci v Mělníku s vyjímkou několika málo soukromých fotografií nikdy téměř nefotí. Také proč, když tam třeba není ani žádné kulturní číslo :-)?

 Věřím, že se zejména těm mladším líbila,  Osobně  nejsem zrovna nějaký ctitel vína, ale občas si sklenku dám. Včera a dnes jsme měl doma červené  http://www.ovine.cz/web/structure/recenze-vin-33.html?do%5BloadData%5D=1&itemKey=cz_1295 , ale byly časy ,kdy jsem na oslavách pil i mělnická bílá vína.


A tak jsem dnes nejprve fotil tento šedivý klenot poblíž kruhového objezdu na Pšovce. Pokud to nevíte, tak půjde konečně k zemi. Neuvěřitelné! Hodil jsem pohledem na bývalé kino Pšovan, které je dnes asi soukromou budovou a také jsem přemítal o tom, zda se také někdy v rámci DED třeba podívám na ty třetí velké mělnické sluneční hodiny v katastru kláštera obutých augustiniánů, nebo případně na další zajímavé budovy zde.

 Naposledy jsem se sem dostal někdy v dětství, když se tu na území SOU potravinářského konalo nějaké sportovní zápolení. Stejně je zajímavé, že všude, kde se zrušily internáty a školy ( ale i dětská nemocnice v Macharově ulici), tak tam ty budovy už skoro 30 let po revoluci chátrají. Nebo se mi to zdá ? Pokud ano, tak mě opravte.


Pak už moje cesta vedla na Nový most ( Budeme mu tak říkat jménem, jak se na název v mapě sluší,co :-)?)
Jednou jsem tady dostal vynadáno, že prý docela hodnotné dokumentární fotografie degraduji neodborným textem. Udělám dotyčnému radost a komentovat to dnes  nebudu.


Časem uvidíme, co se bude dít dále.


Hned jsem zajel odtud k Polabskému mlýnu, který je ve vlastnictví pana Fialy. Ten dal tuším v loňském roce zrekonstruovat špýchar v Malém Újezdu. Špýchar dnes patří mezi hodnotné technické památky území Kokořínska  a Ralska. Které to jsou? Můžete si je například prohlédnout v Hoříně na mapě, v místě kde se odbočuje vlevo k protipovodńové zdi a dále komorám. A možná i jistě někde tady na netu:-).

Zdá se, že oproti loňskému roku je tu pochopitelně tedy setrvalý stav, protože  zemědělské práce a rekonstrukce špýcharu měly pochopitelně přednost.


Řekněte sami, není to romantický kout města ? Zde říčka Pšovka mezi klášterem a uzavřeným mostíkem u bytovek na konci Čertovské ulice.


Chtěl jsem dnes vidět Nový most i z druhé strany a naskytla se mi takováto representační pohlednice.
Při přejíždění ,, Starého, či Strakova mostu" jsem si připadal, jak za dob svých školních let :-). Raději jsem autům ve vozovce vůbec nepřekážel. Ten si tedy nyní užije. Připomínám, že v roce 2002, se rozhodovalo z důvodu vysoké hladiny Labe o jeho odstřelu, neboť voda již škrtala o mostovku a hrozilo, že se mnohatunový kolos ,,utrhne" a vydá se po rozbouřené hladině páchat obrovské škody.


Tohle se neokouká. Až se zase budete někdy vracet po krásné a předlouhé  Labské cyklotrase, tak tento obrázek uvidíte zvlášť rádi. Mimochodem, jen tady na Soutoku je vlastně popsána cyklotrasa od Drážďan až pod Mělník.

Na druhé straně mostu vlastně probíhá to samé, což jsem tak trochu tušil předem.


Prohlédněte si tedy několik obrázků, které nechám bez komentářů.


Tady ještě jeden doplním. V diskusi se říkalo, že je to čekání ve směru do města delší. Oni si s tím někteří řidiči poradili tak, že když mají kolonu před sebou ještě na dostřel, tak šlápnou na plyn a kašlou na barvu.


Zastavím se až u pěkné kapličky v Brozánkách. Je to kousek od města, a přece je to mimo všechny důležité cesty. Ještě dnes zde však najdete starou odbočnou silnici, která odtud v dobách, kdy měl Mělník jen jeden most ( do roku 1993) vedla na Cítov. Dnes po několika desítkách metrů končí.


Zvon ve zvonici nese letopočet 1947. Opravdu krásná stavba.

Moje cesta pokračovala odtud po silnici do Vrbna, navštívil jsem Zelčín, kde jsem fotil třeba i pro děti zvířátka a podle horkovodu a Vltavy jsem se vracel domů. Viděl jsem řadu pěkných věcí a zkoušel jsem zachytit i atmosféru v Zelčíně, ale to možná příště, pokud se budete chtít podívat.

Zdroj: Soutok

Duben 29, 2017

15:35

Když jsem tak přemýšlel, jaké foto dát na úvod článku, tak bylo jasno, ale začít musím bohužel něčím úplně jiným.

Je určitou ironií osudu, že zrovna nedávno jsem šel  na svém výletě do Liběchova  kolem ,, motobaru" na Pšovce, kde můžete ve výloze spatřit bleděmodrý  stroj Jawa 005 ( řečený Pionýr). Ten sem zřejmě daroval dle mé domněnky jeden ze dvou organizátorů srazu bývalých loděnických zaměstanců pan Jaroslav Tovara a vždy mi připomene krásnou chvíli našeho společenského života.

Psal se rok 1997 a po kolejích ze Mšena, se řítí od Mělnické Vrutice přes Velký Borek k Mělníku v rámci oslav 100 let trati Mělník-Mšeno-Dolní Cetno parní lokomotiva. Je to obrovská euforie. Lidé z domů a zahrad nám mávají, mašina píská a podle vlaku jede hrdě  zmíněný stroj řízený Jardou Tovarou, který v ruce třímá větrem rozvinutý prapor České republiky. Všichni se usmívají a rodí se nesmrtelná vzpomínka v myslích některých účastníků.

Druhým spoluorganizátorem loděnického srazu je člověk, který si mě osobně získal svým přístupem k životu, byť se naše zdejší osudy jen tu a tam potkaly. Pan Fabián byl člověk nesmírně energický s úžasnou schopností rázně organizovat věci a smyslem pro humor i pro určitou lidskost. Kromě toho mu nebylo cizí ani v 80 letech (!) provozovat výlety s cestovními kancelářemi, nebo se dokonce účastnit turistických akcí, jakými byly například Zimní přechod Nedvězí. Jeho úžasná energie a vitalita může být vzorem života všem seniorům v důchodovém i předdůchodovém věku, pokud jim zdraví slouží.

Byl to opravdový bojovník, ale bohužel svůj  poslední boj o život ve svých krásných 87 letech prohrál. Osud mu poděkoval za svůj životní přístup rychlým koncem. Závěrem mi nezbývá, než popřát příbuzným upřimnou soustrast ( jistě i za vás některé čtenáře) a na poslední cestě poděkovat člověku, který mě svým přístupem k životu dokázal fascinovat.

Zemřel v úterý ráno 25. dubna ve věku 87 let. Poslední rozloučení se zesnulým se koná ve čtvrtek 4.5. v 11 hodin v obřadní síni na Chloumku , jak je patrné z úmrtního listu.


A teď už tedy pojďme k veselejším věcem, neb v životě se střídá smutek s radostí a obráceně. Už jen ze zvědavosti jsem se asi v 11.30 dopravil na vlakové nádraží v Mělníku, kam vede každoročně výletní cesta zvláštního vlaku Karel I. v rámci programu akce ,, Audience u císaře Karla I." v Brandýse nad Labem.


Před příjezdem vlaku se zdálo, že se tu ani nic zvláštního dít nemá. Mělničtí to tak nějak bojkotovali, protože vědí, že jim asi Soutok stejně pravděpodobně dodá obrázky :-) a mnozí se těší hlavně na ten 13. květen, kdy pojede pára z Prahy do Mšena a otevře se tak slavnostně turistická sezona. Nicméně vás musím upozornit, že v našem největším železničním muzeu v Lužné u Rakovníka otevřou ve stejný den akcí ,, Den s párou" svoji muzejní sezónu a na točnu vyjede množství parních krásek od nejmenších mašinek, až po majestátný modrý rychlíkový Albatros. Věřím však, že naprostá většina z nás zůstane věrna dění v okolí města.


Po příjezdu vlaku, se z jeho útrob vyvalilo takové množství lidí, že se to zkrátka jenom tak nevidí. Téměř okamžitě došlo k odpojení lokomotivy a jejímu připojení na druhou stranu vlaku. Vlak meškal ve stanici necelou půlhodinku, kterou řada cestujících využila k jistému protažení údů na mělnickém nádraží.


Chvíli jsem dokonce přemýšlel o tom, zda by naše město tohoto příjezdu vlaku do Mělníka do budoucna nedokázalo nějak využít, ale o tom jsou časté diskuse, které kritizují, že Mělník nedokáže návštěvníky našeho města prostě vůbec využívat. To ještě v dnešním článku uvidíte.


Lidé- zájem- prosperita.


Vždy chci vyfotit jen pár snímků a stejně nikdy neodolám.


Pořád jedno a to samé.


Ještě štěstí, že lidé stárnou, a pro někoho je to nové, nebo prostě jen stále krásné, či zajímavé :-).


Odkloněný byl i vlak, který převážel automobilové výrobky do Německa.


Průvodčí vyzýval několikrát cestující, aby si již nastoupili a mohlo se jet zpět.


A tak vyjel vlak v pravé poledne opět do centra slavností.


Dlouho jsem již nefotil žádná milá zvířátka, tak se pokochejte. Vzpomněl jsem i na bobry u Vrbna, ale letos je to počasí hrozné a brání mnoha aktivitám.





Když už jsme tak u té vody, tak se musím zmínit o jednom nešvaru, který se nám v Mělníku neuvěřitelně rozrostl. Tak vypadají po čase nákupní koše firem Tesco a Kaufland, které běžně končí v říčce Pšovce a někdy jich vidíte ve strouze i několik. Nevím, co dělají ti, kteří mají na starost monitorování parkovišť u těchto obchoďáků, ani pochůzkáři z řad MP, ale koše nikomu očividně nechybí a struha také nikoho nezajímá.


V poslední době, se na netu rozhořely zase diskuse na téma Amerika a Karlovo náměstí. To je nádhera co ? Mimochodem, celý vyfocený spodek tohoto obchoďáku na Pražské ulici vypadá, jako podnikatelsky opuštěný. Je za tím vysoký nájem, nezájem podnikat, nebo neschopnost vymýšlet aktivity, které by sem někoho lákaly ?


Ano, můj článek, by se dal nazvat, jako téměř polední vydání :-)))).


Vita pulchra est. Život je krásný. -Jen když vám nic není a můžete si dělat, co chcete :-)). Někdy jsme tak nenároční, že nám stačí i jen volný den :-).


Že by v restauraci U Beníšků už místo 17. hodiny začali zase otevírat na poledne na obědy ? Když tam vidím ty motocykly s německými SPZ, tak bych spíše věřil, že jde o nějakou dohodu po internetu.
Nelíbí se to snad někomu ? Stěžuje si někdo, že snad mělnické restaurace otevírají nejdříve v 15 hodin i v sobotu, jako někde na vsi ? A jsme zase u toho propojení věcí a věty .. vše souvisí se vším".

Myslíte si, že z místních mělnických lidí se najde pro mělnické restaurace dostatečná klientela, která je uživí ?
Samozřejmě, že mají zájem hlavně o turisty a ještě lépe o ty movitější turisty. Když je sem není schopné dotlačit město na základě turistických atrakcí ( podzemí), tak si je pozvou sami. Mimochodem, v květnu hodně jezdili motorkáři z Německa na Kokořín, a to i v čase socialismu.

A teď se můžeme zase rozčilovat, že zámek už dávno není cenami pro normální lidi a klidně si na tři dny v týdnu zavře. Je to začarovaný kruh a i fakt, že zřejmě hromada lidí obědvá doma, nebo v cizích místech na cestách. Mimochodem, poslední díl Básníků byl moc pěkný a jistě jste mnozí poznali interiér restaurace U Beníšků.

 Tak-že kritizujme úroveň našich restaurací i možnosti kvality určitého posezení ( posezení u řeky, nebo na tichých zahrádkách ve dvorech, či v parcích), ale zkusme hledat pohled i z jiného úhlu. Mimochodem, nikdy jsem nepochopil, proč třeba lidé nechodili do krásné restaurace, jakou byla bývalá Pojišťovna, která umožnila docela pěkné posezení na terase s výhledem do parku. Jinak si obdobné posezení s určitým kontaktem na park dovedu představit i na Karlově náměstí.

Nakonec jsem přidal ještě několik fotek z Vídně, kde se mi líbí to krásné venkovní propojení parkové zeleně, posezení, historických budov i kultury.






Zdroj: Soutok

Duben 28, 2017

17:19

Ne, nepotkal jsem ZZTop  https://cs.wikipedia.org/wiki/ZZ_Top :-).

Máme tu konec měsíce, a to je ta správná chvíle, abychom se podívali na program RMM na měsíc další. Květen bývá většinou populace považován za nejkrásnější měsíc roku, ale letos je ta nálada mnohých lidí taková rozhozená, za což jistě může nemalou měrou počasí, které tropí v různých koutech naší vlasti všelijaké vylomeniny, ale vře to i na poli domácí regionální politiky, komunální politiky a potažmo i politiky zahraniční. Zkusme se uvolnit a buďme rádi opět za tři dny volna.

Již zítra před polednem ( 11.30-12.00), se můžete tedy jíti podívat na vlakové nádraží na parní vlak, nebo se vůbec vypravit do Brandýsa nad Labem na ,, Audienci". Odpoledne, pak v centru Mělníka bude tradiční Vinná noc. Obě akce jsem tu již podrobněji připomněl. A nyní tedy již k programu RMM:




Výroční vizitku s Marií Terezií lze sehnat v ČR pouze na třech místech Prahy, ale i to je spíše jen reklama. Pro pracující prakticky jen v Jindřišské věži.

Jak asi pravidelnější čtenáři vědí, tak když jsem již zaplnil svoji turistickou hůl odznaky, tak jsem se dal na podzim roku 2015 na psaní turistického deníku, do kterého se vlepují krásné turistické vizitky. Občas jsou některé vizitky výroční, za které sice nejsou body do soutěže, ale záleží, jak to vše chápete. Někdo se honí za body do soutěže a jiný chce prostě milou pěknou kroniku svých cest a nikam nespěchá.

Při své návštěvě Prahy jsem dne 8.4. nepochodil, ale rozhodně jsem to nevzdal a i díky krásné jízdence PID jsem si vizitku mimo jiné v neděli přivezl :-). Při této příležitosti jsem neodolal a vyfotil jsem opět některé pražské skvosty. Navíc jsem se dozvěděl, že ta zpráva v televizi o tom, že se orloj zahalil lešením je nějaká fáma, protože jsem ho normálně mohl vyfotit a pochybuji, že by jim 14 dní stačilo na různé opravy a rekonstrukci. Navíc tam na Staromáku stále ještě slaví už vlastně 14 dní Velikonoce.


Jeruzalémská synagoga.



Deštivá velikonoční atmosféra na Staroměstském náměstí.




Z Celetné ulice.



Stále lze obdivovat astroláb orloje.



Velké městské památky, jako reklama.



Město žije v centru pochopitelně turisty, hlavně zahraničními.



Divadlo Na zábradlí patří k nejznámějším divadlům.



V restauraci U Medvídků najdete naše nejsilnější pivo. Článek tu také již někde je.
Zdroj: Soutok

Duben 26, 2017

18:01

Začnu článek příspěvkem z muzea:

Skalní obydlí Lhotka se připravuje na novou sezónu

Lhotka u Mělníka, 4. 5. 2017


V tomto týdnu probíhá finální údržba a úklid, aby ve čtvrtek 4. 5. skalní obydlí otevřelo brány návštěvníkům. Mohou se těšit na zbrusu nová kachlová kamna, která byla během zimní pauzy v obydlí postavena….

Kokořínsko je známé nejen pověstmi opředeným hradem Kokořín, ale také četnými skalními obydlími a útvary roztroušenými po celém území této chráněné krajinné oblasti.


 Je to kraj, kterým procházel Karel Hynek Mácha při svých toulkách vlastí. Nedaleko Máchovy cesty, která vede celým Kokořínským údolím (červená turistická značka) se nachází i nejdéle obývané a nejzachovalejší skalní obydlí ve Lhotce u Mělníka. Dnes je ve správě Regionálního muzea Mělník a během sezóny je přístupné veřejnosti.


Toto obydlí je dokladem neobvyklých konstrukčních metod i častého způsobu, jakým nemajetní lidé řešili své bydlení v tomto kraji. Do pískovcového skalního bloku je vytesán nejen skalní byt, ale také hospodářské prostory (chlév, chlívek a sklep). Světnici naznačuje obílená vnější stěna se dvěma okny, jedny vstupní dveře vedou do síně a druhé do chléva, za kterým je možné sestoupit do sklípku anebo vystoupat do sýpky v patře, osvětlené dvojicí okének.


 Areál dotváří přistavěné objekty bývalé řezárny a dalšího malého hospodářského objektu. Poslední obyvatelka p. Holubová, která se zde narodila, žila v tomto skalním bytě až do roku 1982 a prý nebyla za celý život nemocná. Skalní obydlí leží na žluté turistické stezce, která navazuje na zmíněnou Máchovu cestu. Trasa je vhodná pro pěší i cyklistický výlet.

Pro letošní sezónu je skalní byt otevřen od čtvrtka 4. 5. do soboty 30. 9. 2017.
8. srpna se koná ve skalním obydlí Lhotka prázdninový program pro rodiny s dětmi: Tetička Mína vypravuje.

Otevírací doba: čtvrtek - neděle, svátky 10.00 – 12.00 a 13.00 – 17.00 hodin
Poslední prohlídky: 11.30 a 16.30 hodin
Bezbariérový přístup

Vstupné:
dospělí: 20,- Kč
děti, studenti, senioři: 10,- Kč

Hromadné návštěvy mohou obydlí navštívit i mimo otevírací dobu po domluvě na tel. 315630936


Včera večer jsem se také zašel podívat na ,, Nový most" , abych se pokusil zjistit, kde jsou tedy umístěny semafory, které určují, který směr jízdy je právě volný, a co se na mostě vůbec pracovně děje.

Práce probíhají v místech, kde již začíná dole řeka, pracuje se v jízdním pruhu ve směru od Slaného a zřejmě, se mi podařilo zachytit takový ten prvopočátek vlastních opravných prací.

Připomínám, že most byl zprovozněný v roce 1993 a je označován, jako ,, Nový most", což mi pro naše město, kde jen tak žádný další třetí most nebude, připadá  plně postačující.

Závěrem mi dovolte, abych vás tímto odkazem  https://www.isoutok.cz/ pozval na stránky iSoutoku, kde můžete již teď jenom tak pro zajímavost hlasovat, zda si přejete budovu ,, Ameriky zachovat, nebo ne", protože je situace taková, že zřejmě bude současně s podzimními komunálními volbami na Mělníku, také současně referendum na tuto otázku. Jest-li se tedy někomu celá léta zdálo, že jde o věci, které jsou přece jasné a není o čem diskutovat, tak je třeba uvést, že úplně stačí třeba i jen jedna aktivní osoba a je všechno jinak. Ale, to čtenáři Mělníčku vědí, oč jde, nebo ne :-)?

Co na tom, že po rozumné domluvě mohl třeba taneční sál apod.klidně vzniknout v prvním patře bývalého hotelu ,,U Beránka", kde byl, že :-) ? Nebo v Alabamě ? Páni majitelé, vždyť i hrabě Karel Chotek ve Velkém Březně, nebo liběchovský  Antonín Veith, který v obci Tupadly budoval Slavín ( a jiní a jiní) si pokládali za čest udělat něco krásného pro veřejnost a být váženými a opěvovanými muži své doby :-).

Kolik je dnes takových lidí ? Najednou je dobrá kdejaká budova, kterou ještě může město disponovat a zbytek se odepisuje. Kde je podnikání? To se už předem předpokládá, že o to stejně velký zájem nebude ( o taneční sál, o kino apod.) a provoz se bude dotovat ? A to se mimochodem dodnes mlčí kolem bývalé pojišťovny, ač by to občany zajímalo. Však ono to docela podle plánu vyšumělo a nikdo si už nevzpomene.


Jsou tam tedy v iSoutoku na samém začátku ( současnost) dva opravdu velmi zajímavé články, které zvedají pokličku nad hrncem regionální politiky a stojí za přečtení.








Zdroj: Soutok

Duben 24, 2017

17:41

Milí čtenáři, ještě čtyři pracovní dny a opět máme  tři dny volna. Na sobotu jsou připraveny v našem okolí dvě  tradiční akce s dobrým zvukem. Obě pozvánky jsem převzal z uvedených webů v odkazech a každý snímek je věnovaný určité reklamě, nebo konkretním datům. Regionální reklamy není nikdy dost, a i když třeba ani na jednu akci nepůjdete, tak je dobré znát program.

 Na své si opět přijdou také rodiče s dětmi i fotografové. Prvně v této sezóně zavítá zhruba na 30 minut do mělnického nádraží ČD parní lokomotiva, která sem v rámci slavností v Brandýse nad Labem již tradičně pořádá výletní jízdu Na tu další si počkáme pravděpodobně do 13. května, kdy se jako-by oficiálně slavnostně otevírá turistická a cyklistická sezóna na Kokořínsku.




http://old.cd.cz/zazitky/kam-na-vylet/1679-parnim-vlakem-na-audienci-u-cisare-karla-i

http://audience-brandys.cz/program-2011/


http://www.melnickykost.cz/vinna-noc.php
Zdroj: Soutok

Duben 23, 2017

09:19

Milí čtenáři, nedávno jsem tady na blogu zažil takové velmi příjemné chvíle, když aprílový článek ,,Čtyři varianty  jedné z nejkrásnějších procházek v Mělníku" zaujal  1132 čtenářů. To mě motivovalo k procházce na opačnou stranu města, která však byla tak bohatá na obsah i fotografie, že jsem ji musel rozdělit do tří dílů a rychle je vydat. Toho dění je totiž na jaře moc a už klepala na dveře Řípská pouť..


A klepala až neuvěřitelnou silou. Zatímco první díl trilogie procházky ,,Mezi Mělníkem a Liběchovem" přinesl opět krásných 1024 návštěv, tak program Řípské pouti přitáhl dokonce až 2186 návštěv! Jenže, pak přišlo něco, co mi moc hlava nebere. V okamžiku, kdy jsem se dostával do fáze, kdy se veřejnost měla dozvědět, jak vypadá okraj našeho města, jaké tam jsou krásné výhledy i stavby ve vinicích, tak návštěva padla na stále slušných 334 čtenářů, ale ani na ,, mělnickém  facebooku", se k našemu okolí centra města již nikdo nevyjádřil.

Opravdovým propadákem je pak třetí díl, kde jste si mohli prohlédnout liběchovský pivovar, vinárnu, všechny ty krásné stavby ve vinici odspodu a nakonec i nádherný milník, který původně odděloval od sebe tři české kraje. Ten se nejen, že nekvalifikoval ani na facebook, ale ani ho nikdo nepostrádal a má pouhých 39 návštěv.

 Jsem hrdý na to, že nejsem žádnou naplaveninou, ale rodákem, který tu žije přes půl století a ačkoliv navádím často čtenáře k výletům i akcím jinam, a často kritizuji,co by se u nás dalo zlepšit, tak sami vidíte, že se dovedu těšit i z blízkého okolí. Tak mě ten nezájem poněkud zarazil :-)


Vláček právě podjel dálnici.

Akce Řípská pouť mě letos zaujala už i tím, že vše, co mě na pouť přitahuje, se letos koná v ještě příjemnou sobotu. To však platilo do doby, kdy nejen začalo strašit počasí, ale ukázalo se také, že ony kapely vystupují až v pozdním odpoledni. Rozhodl jsem se tedy pro výjezd na 15 hodinu, kdy už se to počasí i zlepšilo. Vláček Svatý Jiří jsem tentokrát fotil z pražské vyhlídky, což je svým způsobem premiéra. Sice mám jeden podobný záběr z roku 2015, ale ten jsem fotil pod Řípem na úpatí kopce.


Svatý Jiří ve Ctíněvsi. ( z Pražské vyhlídky na Řípu).

Původně jsem si myslel, že opět po dlouhé době otestuji na Řípu DAB +, kterému se moc u nás nedaří, pak se rozhlédnu současně do kraje a nakonec sejdu na pouť, kde mě nejvíce lákaly revivaly kapel Smokie a ABBA. Jenže, člověk míní a osud mění. Auto asi po roce spustilo již známou písničku, která ve vás vyvolá určité obavy pěší noční chůze k domovu, tak jsem raději vše zkrátil.

Cesta na Říp od Ctíněvsi.



Mělník z Pražské vyhlídky.



Toto je dílo slunce a mraků.

Z Pražské vyhlídky bylo co obdivovat a radost mi udělal i příjem bavorských multiplexů 10B a 11D.... https://de.wikipedia.org/wiki/Liste_der_DAB-Sender_in_Deutschland , které občas chodí hlavně u Chloumečku, nebo mají aspoň takový signál, že stanice zapíší do paměti přijímače.


Chata na Řípu.

Pak už následovala klasická turistická vložka přes nejvýznačnější místa Řípu.


Rotunda svatého Jiří.



Místo těžby základního kamenu pro Národní divadlo ( 10. května 1868)



Pouť shora.

Mezi Milešovkou a Kletečnou.

Ovšem, rozhled na Litoměřické vyhlídce mě zcela učaroval a velmi pozdržel. Nebylo totiž vidět doslova suprově a vše se mohlo ještě během chvilky zlepšit, což byl včerejší trend. V pozadí vidíte pásmo Krušných hor.


Buková hora ( vysílač), Sedlo a hladina Labe nedaleko Roudnice nad Labem.



O kus dále vidíte vrch Sovice z jeho vinařské strany.


Kopce mezi Ronovem a Vlhoštěm z Mělníka nevidíme ( jsme moc nízko). Je to zleva Kozel, Jedlová ( 55 km) a Vlhoště se dotýká Klíč ( 49 km) u Nového Boru.



Ta stolová hora vlevo je známý kopec Raná u Loun. Zcela vpravo pak vidíte Házmburk. Kopce Českého středohoří v popředí a za nimi hradba Krušných hor. To se moc často nevídá.



A toto je fotka asi nejcennější. Bohužel sluneční paprsky trochu zlobí, ale při zvětšení je jasně patrný ohromný kopec v Krušných horách, na kterém stojí rozhledna Klínovec ( 1244 m.n.m.)  Vzdálenost 94 km.Vpravo samozřejmě poznáváme vrch Ranou.



Na tomto snímku zase vyniká kouř z jedné z elektráren u Kadaně. Zřejmě půjde díky své poloze  o Prunéřov ( 72 km). Opravdu škoda těch slunečních paprsků v cestě, ale čekat na to, co se tu bude odehrávat dále již nemohu.



Teď je rotunda i krásně osvícena sluncem.

Abych nezapomněl, tak pokud se někdo zajímá o DAB+, tak Duryňsko, ani Sasko-Anthaltsko nešly a potěšila jen stanice Antenne Thuringen na 102.7 MHz v FM. Legrační byl kanál 107.7 MHz. Pokud jsem stál vpravo od rádia, tak hrál Beat z Kladna a hodil RDS. Pokud jsem stál vlevo od rádia, tak hrálo saské RSA Erzgebirge od Klínovce a také s RDS. To jsou ty legrácky, které dělají vlnám terenní překážky :-).



Dolů už téměř pospíchám. Smokie revival už hrají dobrých 30 minut a prudký sestup je nekonečný. Jen jsem byl upozorněný, že je dole vše prý obšancované, ale vždyť už je 18 hodin.


Přicházím dolů a vidím oplocený pozemek, kde se stále ještě vybírá vstupné. Koukám na hodinky a uvědomuji si, že chci hlavně dojet v pohodě domů. Kdyby bylo 16 hodin, tak člověk tu pajdu dá, ale abych stál nervozní pod pódiem a za 20, či 45 minut jsem si vzpomněl, že už raději pojedu, tak na to jsem neměl. Pohoda je základ všeho.


a tak jsem aspoň udělal několik záběrů jenom tak na zcela originální oplocení celého objektu, které tu nikdy takto nebylo.


K vrtulníkům se však dalo jít a mně stejně nezbývalo, než celý kopec projít proti směru hodinových ručiček. Kolem celého Řípu totiž vede cesta.




Tak, a to je ze Řípské 2017 vše. Když se daří, tak se daří !! Aspoň, že jsem viděl ty Krušné hory, což je v tomto ročním období velká vzácnost. A pokud se smůla protrhne, tak si snad dnes přivezu z Prahy konečně tu Marii Terezii. To by v tom byl čert :-)). Hezký zbytek víkendu a úspěšný start do nového týdne, který zakončí jedna důležitá akce v Mělníku a druhá v Brandýse.

Obrázky z pouti budou asi v Litoměřickém deníku .. http://litomericky.denik.cz/

Zdroj: Soutok

Duben 20, 2017

21:08


Milí čtenáři, Řípská pouť vás zaujala takovým způsobem, že trhá rekordy. Nedělní článek již shlédlo 2160 diváků. Dnes už jsem toho napsal více než dost, ale musím doporučit krásný článek na stránkách PIDu i s jízdním řádem Svatého Jiří ( parní vlak).... https://ropid.cz/parni-expres-svaty-jiri-zamiri-tuto-sobotu-na-ripskou-pout-muzea/

Osobně se mi zdá, že se to tak trochu podobá programem roku 2015, jen se přehodily dny, a tak není od věci si tu Řípskou pouť z roku 2015 v rámci reklamy prohlédnout. Myslím, že si to zasloužíte, ne :-))?? Jen aby vyšlo aspoň trochu počasí.
Na snímcích je pochopitelně příjezd vlaku z Prahy, akce na kopci i dole. Na pódiu potom Smokie revival ,se Suzi Quatro a s Tinou Turner :-)). Letos uvidíte revivaly slavných kapel už v sobotu, což je mozná příjemnější a ve stejný den přijede i mezi 11.15- 11.45 vláček :-).

Abych nezapomněl: Kronikář města shání foto staré STS v lesoparku u hotelu Ludmila. Stačí ofotit, či oskenovat a poslat na klihavec@seznam.cz .

A jednu krásnou aplikaci na závěr.... ze článku o Praze ( nedávno)...http://drifted.in/horologium-app/




















Zdroj: Soutok
19:08

Milník. Místo setkání tří historických krajů. Později symbol hranice mezi Sudety a  protektorátem. 

Restaurace Beseda v Liběchově.
Teď mě tak napadá, že jsem mohl přece jen uvést nějaké časové údaje, aspoň, jako určité vodítko. I tady je výhoda, že každá fotografie má svůj čas pořízení. Od chvíle, kdy jsem za koupalištěm překročil koleje, až do Mlazic jsem to šel asi půl hodiny. Další půlhodinku mi to trvalo vrchem do Vehlovic. Z Vehlovic do Liběchova hodinu, ale je pravda, že jsem se pozdržel u Trojslavy, a konečně i u kostelíču a na křížové cestě.
Celá trasa je dobře dostupná na mnoha místech autobusy a Liběchov i Mlazice mají ještě i zastávky železniční. Autobusy linky 369 ( Štětí-Praha) odjíždí prakticky od vchodu do restaurace Beseda, ale nelze říci, že je to jediné místo v Liběchově, kde se dá posedět. Liběchov nemá jenom krásné okolí a zámek s parkem, ale i různá občerstvení a restaurace. Nicméně, z praktických důvodů a snad i díky atmosféře u krbových kamen i určitým vzpomínkám na různé časy jsem si oblíbil kultovně Besedu.
Neměl jsem čas a ani chuť se tu v sobotu i pro pokročilou hodinu zdržovat, ale docela využiji toho, že alespoň podle loga, se tu momentálně točí pivo Březňák, které má ve znaku jakéhosi spokojeného pána s půllitrem a něco vám o něm napíšu. Ostatně, o Václavu Levém, nebo Antonínu a Jakubovi Veithovi, se tu v souvislosti s Liběchovem toho  napsalo dostatečně.

Liběchovský pivovar.

Ten pán na logu pivovaru, se jmenuje Victor Cibich a narodil se 11. listopadu 1856 v Hustopečích u Brna. Victor byl původně drážním úředníkem, později se ocitl ve Velkém Březně, kde se stal nejprve přednostou stanice a později se stal drážním inspektorem. Pivovar ve Velkém Březně vznikl roku 1753 a jeho významným vlastníkem byl také dlouhou dobu hrabě Karel Chotek, který ho vlastnil do počátku 20. století.

Poklidná a spokojená tvář  štamgasta Victora Cibicha, se od roku 1906 stala po vzájemné dohodě tváří pivovaru za doživotní rentu 30  tupláků týdně, které Cobich popíjel v tamní restauraci Tivoli. Zemřel v roce 1916, v 59 letech na infarkt.

Také Liběchov měl pivovar i mlýn a oboje můžete najít prakticky v sousedství Besedy. Pivovar se zdá býti aspoň zachráněný před dalším chátráním, ale se mlýnem to nevypadá o moc lépe, než s Polabským mlýnem. A zapomínat bychom neměli ani na ten v Rousovicích.

 Kostel sv. Havla.

Protože jsem chtěl nafotit ještě v Liběchově nějaké fotografie, tak jsem zvolil cestu podle silnice, ale není to příjemné. Je tam totiž dnes úsek, kdy jste nuceni vkročit doslova mezi svodidla do vozovky a musel jsem tento úsek v době relativního dopravního klidu co nejrychleji přeběhnout, abych se vyvaroval případnému troubení řidičů.Všem problémům, se lze vyhnout, pokud vystoupáte po těchto schodech u krásného, ale většinou vždy zavřeného kostela sv. Havla k domkům pod kostelíčkem.

Od domků vedou k vrcholu dvě cesty. Jedna vede přímo po schůdkách mezi zahrádky ke kostelíku sv. Ducha, který se správně jmenuje celým názvem ,, sv. Ducha a sv. Hrobu, a ta druhá vás na stejné místo dovede přes křížovou cestu a lipovou alejí, což je zdlouhavější. To se vyplatí. Vždyť je tam nádherný rozhled i na Mělník ( rozhledy v minulém dílu), a pak již pohodlně sestoupíte po úpatí k místnímu špýcharu do Malého Liběchova, odkud již po krajnici dojdete v pohodě nějakých 100-200 metrů k milníku, odkud se schází k Labi. Nejdříve však ještě musíte u špýcharu přejít silnici.


Vinárna.

Nevím jak dnes, ale vinárna v Liběchově měla v 80. letech velký zvuk i na Mělníku a dnes má stále otevírací hodiny.

A pak už jsem po krátkém běhu vozovkou dospěl k čerpací benzinové stanici, odkud se nabízejí krásné fotografie. Ta první patří samozřejmě jednomu z nejhlavnějších symbolů Liběchova, kterým je kostelík sv. Ducha.


Dole u silnice je opravdu krásně zachovalá socha žehnajícího Krista.


Zde ji máte i s krásným vinařským pozadím, kde nechybí ona strážní vížka, kterou jste viděli v minulém dílu shora. Netroufám si tu teď tvrdit, že snad je pojmenována po sv. Václavovi, ale někde jsem o ní již četl, a zase to zapomněl. Liběchov má několik pěkných webových stránek:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lib%C4%9Bchov

http://kostelicek.eu/     

http://www.libechov.cz/   

Liběchovský špýchar.

Liběchovské vinice a jeho dominanty.

Poslední dobou, se často setkávám s tím, že někde zmizely nějaké stromy a krajině to jen prospělo. Nechci tím navádět k nějakému kácení stromů ve velkém, ale skutečně jsou místa, kde je probírka, nebo úplná absence stromů na místě. A tady kolem Liběchova je to na místě.


A nyní jsme již u památky, kterou mám pro její historický význam i krásný tvar rád.


Sloup připomíná téměř antické dílo a připomíná nám, že v historii Čech proběhlo mnohokrát různé krajské dělení. Sloup tu stojí od roku 1858  a připomíná, že se tu stýkaly tři kraje. Za řekou byl Rakovnický kraj, Liběchov spadal do Litoměřického kraje a Mělník do Mladoboleslavského kraje.


Pohled od milníku.

S určením hranice protektorátu je to horší. Podle fotografií se ví, že šlo o dvě dřevěné boudy vedle sebe, které stály téměř na rovině, nebo v mírném spádu zády k vinici a mezi nimi byla závora. Kde to však bylo přesně, tak to není známo. Kdysi jsem dokonce slyšel, že to bylo někde tam, co snad stojí ten dům na obrázku níže, což by odpovídalo poněkud výše po této silnici.

 Později jsem  se domníval, že to mohlo být tam, co končí ta svodidla směrem k Mělníku, ale někdo si to může představovat na této odbočce k řece, nebo dokonce přesně na úrovni milníku. Chtělo by to přesnější historický pramen třeba v podobě mapy. Ovšem, protektorátní mapy, které se dostanou ke čtenářům zobrazují zpravidla dost hrubě celou republiku. Alespoň jsem se nikdy s žádnou protektorátní mapou Mělnického okresu nikde nesetkal.


Co vás však možná překvapí je fakt, že v roce 1938 mělničtí radní tajně přemýšleli, zda by nebylo lepší, se nechat připojit k Říši, jako obsazený sudetský Liběchov. To už mám vyčtené aspoň z jedné knihy o Mělníku :-).

Podejdete trať a najednou jste u obrovské řeky, která tu vypadá velmi majestátně. Labe má obyčejně na těch nejširších místech u nás kolem těch 220 metrů šíře, což je zde. Vyjímku tvoří řeka za obcí Libochovany ( dva články prakticky před rokem), kde má 320 metrů.


Když jsem tak kráčel pod tratí, tak jsem vzpomínal na časy, kdy tu létaly dlouhé náklady s uhlím a člověk měl pocit, že mu aspoň nějaký ten prach z vagonů spadne na hlavu. Teď to bylo všechno takové poklidné, kratší vlaky, tak věru nevím.


Ačkoliv cyklostezka vede i nadále do Liběchova vrchem, tak v tomto případě se žádná trasa nepřekládala, jako v případě zelené turistické značky, ale došlo k rozšíření nabídky.


Labe u Dolních Beřkovic.


První tůň patří Vehlovicím. Chtěl jsem jíti původně stále podle Labe, ale musel jsem se pro moc divoký terén ( kopřivy, neznatelné cestičky) po asi 300 metrech vrátit a vzít to na silnici, až za první vysokou budovu po pravé straně. Tam už vedla panelka, po které jsem se dostal potažmo až k horkovodu.


Od Labe jsem ještě nafotil nějaké záběry. Zde je Trojslava, jako pevnost, která střeží řeku. Motivoval mě romanticko-dobrodružný starší film Africká královna z roku 1951 :-)).http://www.csfd.cz/film/4582-africka-kralovna/prehled/


Pevnost ( Trojslava) v detailu. To už je zase, jako ten bunkr z filmu Zachraňte vojína Ryana :-)). V každém případě tu leží vinice na krásném místě s výhledem a docela milá, ale zdevastovaná stavba, která by třeba mohla být někdy pěkným společenským zařízením.


U Labe v katastru Vehlovic ještě leží vinice Velký a Malý koráb.


Nejprve jsem si vybral tuto rybářskou společenskou boudu u tůně ...


... a pak nějaké to stavení z této vinice,


Stezky u Labe mají tady mezi Vehlovicemi a Mlazicemi různou podobu. Tato vede podle řeky od horkovodu ke Vlíněvsi.( naproti přes řeku)


To už je ten slíbený horkovod s přechodovou lávkou do Dolních Beřkovic. Vedu sem dobrá cesta ze staré Českolipské silnice.


To není Amazonie, ale tato cestička mě vedla podle Labe asi 100 metrů k horkovodu od Vehlovic. To se s panelkou a cestami u Mlazic nedá srovnávat, ale opravdu si můžete připadat, jako někde v Amazonii :-).
Tak co říkáte krajině mezi Mělníkem a Liběchovem ? Řekl bych, že nabízí vícero tváří a je to prakticky doma. Okruh mi trval i s těmi zacházkami cca 4.5 hodiny.
Zdroj: Soutok

Duben 18, 2017

19:31

Podjezd pod obchvatovou silnicí Mělník-Česká Lípa v ulici Nad Kamennými závorami. Zelená turistická značka je zde již jen, jako pozůstatek a na mapách ji již nenajdete.

Tento článek je tedy pokračováním včerejšího článku http://soutok.blogspot.cz/2017/04/nejkrasnejsi-prochazky-po-melniku-ii.html a doufám, že vás zaujme stejně, jako oba  předešlé články série Nejkrásnější procházky po Mělníku.

V místě, kde mineme železniční zastávku Mělník-Mlazice, nás čeká přejít v přímém směru důležitou komunikaci. V dávné minulosti sem občas zajížděly autobusy MHD i některé linky ČSAD, aby přivezly, nebo odvezly zaměstnance dvou široko daleko vyhlášených mělnických podniků. V bližším z nich, se vyráběly mimo jiné pověstné kočárky značky Liberta https://cs.wikipedia.org/wiki/Liberta , což však byl až pozdější název. Zastávka ČSAD před firmou nesla  název Mělník Mlazice TDV ( Továrny dětských vozidel).

Na konci dlouhé ulice, která stejně tak, jako všechny mlazické ulice po pravé straně  ve směru od centra stoupají do kopce, stál podnik Liaz  https://cs.wikipedia.org/wiki/LIAZ , kde se především vyráběly podvozkové rámy k nákladním automobilům. I dnes je v ulici několik malých různorodých obchůdků a firmiček, ale hustota provozu z 80. a 90. let je již dávno pryč.


Naše zelená značka nás vede ještě kousek podle železniční trati, aby se prvně za celou tu dobu cesty podle ní počala po chvíli mírně vzdalovat. Důvodem je několik zahrádek a domků, které tu obchází. Za chvíli nás čeká další věc na trase, která tu ještě nebyla. Prvně přijdeme na křižovatku, kde jsme nuceni odbočit vlevo, nebo vpravo, ale přímý směr je vyloučen. A navíc jde o křižovatku doslova osudovou, kdy nás každá z obou možností dovede do zcela odlišného krajinářského prostředí.

Celá dlouhá léta vedla z celkem rozumných důvodů naše turistická zelená značka vpravo do táhlého kopce, kde návštěvníkům nabízela procházku odlehlými zákoutími města, dálkové rozhledy a v poslední řadě i pohledy do vinic. V 90. letech, kdy se začala utvářet síť cyklotras, se právě zde k ní připojila cyklotrasa číslo 24, aby s ní až do horních Vehlovic měla společnou cestu.

Teprve asi předloni  někoho zřejmě v Kčt  napadlo, že vůbec není špatný nápad, když se zelená neobrátí vpravo, ale vlevo přes železniční přejezd na starou a dnes již málo frekventovanou původní silnici na Českou Lípu. Ta sice začne u počáteční cedule s názvem Vehlovice stoupat přes přejezd vzhůru na dnešní obchvatovku, ale to se vůbec netýká turistické značky, která si udržuje přímý směr podle tůně a řeky Labe až k Liběchovu. Je tak společně s železnicí tou vůbec nejkratší komunikací, bez jakéhokoliv stoupání, či klesání.


V Kroupovci. Sochami lvů ozdobený vjezd do jednoho z objektů.

Osobně si myslím, že zachovány měly být oba možné směry trasy, ale to jsou věci, do kterých nevidím.Je to stejný případ, jako zrušení žluté značky mezi obcí Všetaty a Záboří. Znalec ví a stejně trasy užívá, ale v mapách již nejsou. Proč? Nákladná údržba značek, nebo cest?

Tato osudová křižovatka tedy leží v místě, kterému se říká Mělník-Mlazice, Kamenný šraňk a dole pod přejezdem na staré státovce má i svoji zastávku na znamení, kde vám zastaví linka číslo 369 ( Praha-Štětí) a linky z Mělníka do Březinky a Horní Vidimi. Proč se to tu tak jmenuje ?

Domnívám se, že název této části Mlazic dal právě onen železniční přejezd. Trať je tu výše, než silnice, a tak tu byl zhotovený takový kamenný nájezd s dlaždicovým povrchem, který snad teprve nedávno polil asfalt.
Protože jsem chtěl vidět obě varianty ( rozhledovou i říční), tak jsem zcela logicky zvolil odbočení vpravo do kopce s malou zacházkou, kdy má člověk přece jen ještě více síly i vůle, než později při návratu :-).


Ulice V Kroupovci je volným pokračováním ulice Nad Kamennými závorami.

Nejprve vás čeká podejít dnešní obchvatovou silnici ( 1. snímek), a pak už stoupáte po takovéto silnici mezi domy do další části Mlazic, která nese název V Kroupovci. Je tu několik stařičkých domků vedle paláců těch movitějších, a ačkoliv se zdá, že je to takový odlehlý kout města, tak jsem asi 5x musel uhýbat nějakým autům. Nezdálo se mi moc vhodné tu fotit pro web nějaké domy.

 Spíše se podívejte na obzor. Toto jsou právě ta místa, kde mělničané v dobách socialismu úspěšně přijímali televizní signály z Bavorska. Tehdy to byla občas i taková soutěživost, mít něco více, než jen naše dva televizní programy, nebo dokonce ARD, ZDF, či BR.( seriál z listopadu 2011 ... http://soutok.blogspot.cz/2011/11/radio-kdysi-dnes-2dil.html


Poslední domy, které ještě patří do Mlazic. (Kozí roh)

Na konci Kroupovce je taková křižovatka, kde se asfaltka ostře zlomí a pokračuje do horní části obce Vehlovice. Silnice vlastně obchází tzv. Kozí rokli a na některých mapách bývá toto místo zlomu směru silnice označováno, jako Kozí roh.

Tam také najdete tento krásný kříž a  obdivovat můžete i přilehlé stavení s pěkným pozemkem na okraji lesa.


Pohled na les u Kozího rohu od Vehlovic.

To už se silnička mírně svažuje do Vehlovic. Po  levé straně můžete vidět oplocený pozemek s názvem Vehlovické opuky a místní fotbalové hřiště. Po celé trase můžete vidět různé hezké výhledy, ale ty nejlepší začínají až za Vehlovicemi.


Bývalý kravín ve Vehlovicích. Dnes tuším pila.



Mělník od SZ.

I Vehlovice zde projdeme v přímém směru, byť si můžeme zajít trochu dolů po silničce podívat se na kapličku, která dostala nový kabát. Nedávno jsem ji tu měl v jednom článku také a je skutečně krásná.
.

Prakticky o 10 metrů dále už vidíte Labe a horkovod do Dolních Beřkovic.


A toto je možná jeden z důvodů, proč zde byla turistická značka zriušena.

Bohužel, cesta zde za Vehlovicemi je v příšerném stavu a moc dobře se po ní nejde.


Výhledy jsou ale krásné.


Labe má u Beřkovic cca 225 metrů šíře. Vlevo je patrná Vehlovická tůň.



Zámek v Dolních Beřkovicích


Trojslava.

Po asi 500 metrech již jdete podle polorozbořené zídky vinice Trojslava, která je známa právě touto stavbou. Ta je zejména velmi dobře vidět z cyklostezky od Beřkovic, ale i mnohde z našeho břehu.
Podle jednoho známého z Mlazic, tu prý ještě v 80. letech bydlela nějaká početnější rodina.


To se ví, že jsem neodolal a pod hlavičkou mělnické vinařské historie jsem to tu trochu obhlédl.


Bylo by co zkoumat, ale nemusím vlézt všude a toto mi úplně stačí :-). Dále už by to bylo nebezpečné.
Třeba se to dočká jednou nějaké rekonstrukce.


Taková krásná vinice tu je. Vzpomínal jsem na starou českou komedii Hudba z Marsu, kde je podobný pohled z vinice takto do kraje, jen elektrárna ještě chybí. Možná, že to točili tady na Trojslavě.Musel bych to netem prozkoumat. To by dříve nešlo. Byly jen knihy.


Není to nádhera ? Ale, nemyslete si, mezi oběma místy je pěkná rokle.


Vinice v okolí liběchovského kostelíčku.


Opět nějaké pozoruhodné místo ve vinicích.


Cestička ke kostelíku je značkou užívána, až v poslední době. Dříve se chodilo přes Liběchov.

Značka vás vyvede přes rokli do Malého Liběchova v blízkosti špýcharu, kde snad jdete podle silnice jen 5 metrů a před špýcharem vás již vede odbočka ke kostelíčku.


Tato strážní věžička je dobře vidět i dole od silnice, od benzinové pumpy. Nyní ji tedy vidíme z druhé strany.



Výhled z blízkosti kostelíka Sv.Ducha.



Výhled přímo od kostelíka. V pozadí Mělník. Z vyhlídky od vily Carola už není kvůli stromům liběchovský kostelík skoro vidět.



Interiér přes mříž.



Něco málo z historie.



Pohled na Rašínky a v pozadí Čertovy hlavy.



Čertovy hlavy od kostelíka přes zoom.



Liběchovská křížová cesta občas prochází rekonstrukcí.



Kostelík sv. Ducha a sv.Hrobu stojí nad obcí od roku 1654, tedy již 363 let.





Pohled na České středohoří. Vpravo kopeček Sovice u Roudnice nad Labem. Jihozápadní část je vinicí, což je patrné i z obrázku.



Lipová alej je stará  237let. Je tu společně s křížovou cestou od roku 1780.

Kostel sv. Havla. Poblíž je info centrum i cukrárna, nebo třeba hospoda.



Restaurace Beseda má teď ve znaku Victora Cibicha, čili tam čepují Březňák. Pěkný interier a od vchodu jezdí autobus do Mělníka.

V Liběchově samém i v okolí je leccos k návštěvě. A příště se už podíváme na tu říční variantu, kterou bych  článek Mezi Mělníkem a Liběchovem uzavřel.
Zdroj: Soutok