https://www.traditionrolex.com/7

 Blogy | Mělníček.cz - Mělník v pohybu
Tip: Uvítáme nové uši a oči. Staňte se zvědem serveru Mělníček.cz! info@melnicek.cz

Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.

Blogy

Leden 28, 2024

17:10


Milí přátelé, v sobotu se šel již 49. ročník turistického zimního přechodu vrchu Nedvězí. Kdo se rozhodl pro účast, tak ani trochu nelitoval a osobně jsem velmi rád, že jsem se účastnil.
Důvodů byla celá řada. Vždyť jsem naposledy tuto turistickou veřejnou masovou akci absolvoval před čtyřmi roky, kdy jsme ani ještě neměli mnozí tušení o tom, že se nějaký covid-19 dostane i k nám do Čech a tolik ovlivní zejména po nejbližší roky naše životy. Další důvod byl ten, že se člověku tak nějak i  zastesklo po atmosféře akce, známých tvářích, možných přátelích i po krásné restauraci Bouda v obci Střezivojice. Konečně, člověk má aspoň občas udělat něco, co vybočuje z určitého stereotypu a má ho to těšit. To byl tento případ.

Posledně jsem si stěžoval, že návštěva města Mělník ještě není na webových stránkách akce, která si u nás našla oblibu. Teď jsem to mohl hned ráno cestou na pochod napravit, což jsem považoval prakticky za nutnost. Já to tady poznám ze statistik, na co čtenáři klikají, a i když lidé autoři rádi informují o tom, co baví je samotné, tak jsem pochopitelně rád, když na tomto nespecializovaném webu s různorodým publikem čtenářů mohu oslovit kohokoliv. 
Pokud tedy máte malé děti, nebo doma mládež, která si ráda zasportuje, tak je to akce přímo pro vás.
https://www.facebook.com/people/D%C4%9Btsk%C3%BD-sv%C4%9Bt-
tyg%C5%99%C3%ADk/100043734056259/

Na tom FB s tím Mělníkem zase nějak spí. Leden končí, vážení.


Jak vidíte, tak už jsem se nemohl dočkat s focením a začal jsem v autobusu. Ten byl mimochodem docela moderní, odjížděl v 8.30 od vlakového nádraží, lidová cena jízdného 50 Kč na celou akci byla super a krásná projížďka přes naše vísky stála za ten zážitek. Milým překvapením pro mě byla i změna trasy. Sice měla být krásná slunečná sobota, a i když to moc nevyšlo, tak počasí bylo velmi příznivé, ale organizátoři vzali v potaz nedávné deště a trasu kvůli blátu pozměnili.

Dokonce jsem si uvědomil, že ani turistika není, jako turistika. Znáte ty silácké řeči, kdy nic není překážkou. Mnozí jsme přitom zavzpomínali na chvíle, kdy jsme se třeba nedaleko Dolní Vidimi chytali kmenů stromů, protože všude v lese kolem bylo náledí a žlutě značená cesta dolů na silnici k osadě Osinalice byla samá ledovka. To teď nehrozilo, ale bláto také nemá nikdo rád. Navíc by asi neměli radost z takových návštěvníků i v samotné restauraci na konci akce.


Nikdo z nás se tedy nezlobil, když projížďka autobusem byla delší, než se původně myslelo, zavezla nás až do Libereckého kraje a startovním místem byla osada Rozprechtice nedaleko Dubé, kde již můžete potkat říčku Liběchovku. Na snímku vidíte PR Mokřady horní Liběchovky.

Vede odtud přes obec Dražejov k Nedvězí červená turistická značka, která se proplétá úzkou pěšinkou mezi skalami, ale vzhledem k nedávným dešťům jsme se nezlobili za rekreační silnici. Konečně, v samotném důsledku vlastně zbylo více času na posezení s přáteli v příjemném prostředí restaurace :-) a snad ještě někdy člověk třeba tu romantickou pěšinku mezi skalami projde.

V našem CHKO Kokořínsko - Máchův kraj je stále co obdivovat a opravdu se nám to mnohým nikdy neokouká. Pro mě byla cesta vzhůru i takovou fyzickou prověrkou. Když jdete někam do kopce samotní, tak to určitý výkon je, ale když si máte co říci s nějakým kolegou a máte přitom ještě mluvit, tak je to zase ještě náročnější. Dáme si teď od reportáže na čas pokoj a pokochejme se nějakými obrázky z trasy. Obrázky jsou z trasy od obce Dražejov až na samotný vrch.











Místní krásná kaplička se opravuje a já vzpomínal, jak mi loni posloužila, jako úkryt před deštěm.
https://soutok.blogspot.com/2023/10/jak-me-blazniva-rijnova-nedele-vyhnala.html

Jednou tu však místní nechali postavit i betlém, který se snad podobal tomu mému, ale to bych tu musel prohlížet ročníky a možná to bylo i dříve, když ještě Soutok ani nebyl a mám to na nějakém CD.

Vrcholové fotky této populární akce patří k nejfotografovanějším a není divu. Vždyť se tu setkávají lidé ze tří autobusů a tří lokalit okresu. Pouze jednou za rok takto masově.


Viditelnost nebyla nic moc, ale co se dá dělat. Pohled k Lužickým horám.

Majestátní kopec Ralsko a vpravo zde již nepatrný Ještěd.

Housecké vrchy a za nimi Bezděz. To se stalo motivem krásné upomínkové pohlednice.


Ronov a Vlhošť jsou odtud blíže, než ze severních vyhlídkových míst našeho města.




Vybrat jsem si letos mohl asi ze šestice různě barevných odznaků. Tento je však z roku 2020, protože jsem si vzpomněl pozdě, že bych mohl vyfotit i odznak, který je přitom krásnou upomínkovou dekorací každého pochodu.

Nejbližším městem je Dubá. Za lepšího počasí je v pozadí vidět Česká Lípa a hora Klíč u Nového Boru. Tady je prostě všude krásně a na jaře ještě lépe.



Na nedaleký Říp se již také těším.

Výletní osada Nedvězí na úpatí vrchu má své genius loci.






Je to kraj úchvatných skal, které oslovili již Karla Hynka Máchu.

Závěr výletu patřil již tradičnímu krásnému posezení s přáteli v pěkném prostředí restaurace Bouda v obci Střezivojice. Co dodat ? Prostě parádní sobota.
Samozřejmě zase musím ocenit a vyzdvihnout obětavou práci pana Jana Soukupa, který si to ve větrném počasí jen kousek v doslova nepatrném závětří užil. Tedy, několik dlouhých minut, až hodin tu neúnavně přešlapoval, rozdával odznaky, dohlížel na razítka do turistických deníků i na upomínkové pohlednice. Ráno zase rozdával  za jízdy lístečky s trasou i vybíral účastné. To je taková ta obětavá práce, kterou si málokdo uvědomuje a přitom to bez takového člověka nejde. Považte, že si nepamatuji, že by někdy chyběl třeba pro nemoc, nebo snad i  lehce zaspal. Za účastníky pochodu zde děkuji.
Ať žije jubilejní 50. ročník akce !  Ať nám všem slouží zdraví a optimismus ! Snad za rok na akci. Dole ještě přídavek.


Inspirovali mě na akci přátelé, že bych sem vlastně mohl dát odkazy na malý seriál, který jsem napsal v roce 2021. Předlohou mi byla knížka Kokořínsko / Jak mluví skály, která mě motivovala k tomu, abych v čase covidu-19 některé ty skály, ke kterým nevedou v našem CHKO turistické značky, tak abych je zkusil vyhledat a navštívil. Díky tomu vznikl vlastně čtyřdílný seriál. Odkazy jsou níže od prvního dílu po čtvrtý.
https://soutok.blogspot.com/2021/04/nejfotografovanejsi-skalou-na-prvnich.html

https://soutok.blogspot.com/2021/04/ze-msena-byly-videt-70-az-90-km.html

https://soutok.blogspot.com/2021/04/nadherna-vystava-obrazu-melnika.html

https://soutok.blogspot.com/2021/04/sousedni-kokorinsko-poradne-nezname-ke.html












Zdroj: Soutok
14:36

 


Milí čtenáři, dnešní poslední lednová sluncem zalitá neděle bude po delší době opět bohatší na články. Jak jsem posledně psal, tak mi z RMM těch materiálů ke zveřejnění dorazilo prakticky na dva články. První část jste si mohli přečíst aktuálně minule a dnešní článek je takovou všeobecnou nabídkou toho, co vše pro vás RMM v letošním roce chystá. Rád to zde zveřejňuji a dovolím si přednostně upozornit na poměrně aktuální datum 30. ledna, kdy bude slavnostně pokřtěn sborník Confluens číslo 13.  Jak jistě víte, tak si letos připomínáme jubilejní 750. výročí města Mělníka. To je pěkné a jistě se k tomuto výročí letos dočkáme řady prezentů a akcí. Co už mě ale netěší vůbec, tak to je fakt, že všechna média v Mělníku docela tiše přešla fakt, že tomu bylo letos 1. ledna 150 let, kdy přijel pod Mělník první vlak. Když už se nikdo neměl k tomu, aby toto výročí připomenul, tak mohl aspoň někdo poukázat na fakt a dát odkaz na prosincové články Soutoku, které se tomu věnovaly. Jenže, to někomu nejde pod nos, co ? Co mi to jen připomíná ? Nepsal jsem o tom při posledním výročí Soutoku ?
No nic, teď tedy článek paní Frelichové z RMM:

Rok 2024 v mělnickém muzeu? Oslavy 750 let Mělníka, osvětová výstava Lidé odvedle či Svatojánská muzejní noc…

Co pro Vás chystáme v Regionálním muzeu Mělník v tomto roce?

Hodně prostoru věnujeme oslavám 750 let od založení našeho krásného města, ale nebudou chybět novinky v programu či oblíbené přírodovědné akce!

První ze dvou velkých výstavních počinů tohoto roku byl zahájen 25. ledna. Velký sál muzea se proměnil v hernu, ve které si na vlastní kůži vyzkoušíte, jak se žije lidem s hendikepem. Úspěšná putovní výstava Lidé odvedle, kterou v předchozích sedmi městech zhlédlo již více než padesát tisíc lidí, bude v Mělníku k vidění, a hlavně k vyzkoušení do 27. 6. 2024. Celý projekt bezplatně zapůjčila Nadace Sirius, která se již patnáct let systematicky věnuje problematice ohrožených a znevýhodněných dětí.

Mezi novinky v muzejním programu budou patřit Velikonoce ve skalním obydlí Lhotka i jarní hudebně-naučný projekt pro školy Na louce. Ve skalním bytě se letos uskuteční i Svatojánská muzejní noc, na které ožijí lidové zvyky a tradice magické noci. V létě se plyšoví medvídci po 10 letech vrátí do malého sálu a muzejní Míša Plýša provede děti historií Mělníka. K dětské části výstavy k 750. výročí města nebude chybět soutěž a doprovodný program. Nejen pro dospělé návštěvníky muzeum chystá výpravnou výstavu Mělník v čase: 750 let města. Ta nabídne výběr artefaktů ilustrujících jeho minulost od středověkých počátků přes rozvoj vinařského podnikání v raném novověku až do moderní doby, kdy se území rozlilo daleko za někdejší prstenec kamenných hradeb. 

Dějiny města bude představovat v úzké vazbě na vzestupy a pády našich národních dějin, neboť o Mělníku vpravdě platí slova básníka: „vždyť v něm je zhruba český osud.“ K významnému výročí se pojí i vydání dvou nových publikací. Vlastivědný sborník Mělnicka – Confluens č. 13. bude pokřtěn 30. 1. v prostorech Státního oblastního archivu Mělník a bude v prodeji v pokladně muzea. Druhá publikace bude věnována kněžně sv. Ludmile a měla by vyjít letos na podzim.

Na Den Středočeského kraje 28. 10. zahájíme výstavu Král železný a zlatý! Uskuteční se ve spolupráci se skupinami historického šermu Rytíři Mělničtí a Ordo Military. K vidění bude např. replika zdobné přilbice Přemysla Otakara II. Tradiční Dávnohrátky na statku u Kudrnů se přesunou do času vánočního a přiblíží školním skupinám lidové tradice od Lucie do Tří králů. V průběhu roku potěší návštěvníky i tradiční akce – Vynášení Morany, jarmarky, Den Země ve skalním obydlí Lhotka či procházka s kocourkem Švarcem. Závěr roku bude patřit již 21. ročníku Předvánočního řemeslného jarmarku.

A chystáme toho ještě mnohem víc. Plán akcí na rok 2024 si můžete stáhnout na našem webu! Bude průběžně doplňován. Těšíme se na setkání v mělnickém muzeu!

Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace frelichova@muzeum-melnik.cz, tel. 728 620 651, tel. 315 630 923


A co si dáme na závěr prvního dnešního článku ? Mělnický hokej mi včera udělal radost. Po vítězství 5:0 na domácím ledě na týmem HC Žabonosy, se náš tým před posledním domácím zápasem a posledním zápasem základní části vůbec dostal do pozice, kdy by nám již účast v zápasech play- off neměla uniknout. To tím spíše, že k nám zavítá tým z Benátek nad Jizerou, který beznadějně uzavírá tabulku naši skupiny.

https://stredocesky.ceskyhokej.cz/tabulky

Níže si můžete přečíst výsledky kola i fakta, jak se zápasy vyvíjely.

https://stredocesky.ceskyhokej.cz/rozpis-utkani-a-vysledky

Smutnější je, že tabulka a zápasy jsou na stránkách HC Junior Mělník pozadu, ale tak už to zkrátka je. Připomnělo mi to časy, kdy ještě nebyl internet a často jsme si pro sebe vyplňovali zejména různé někdy i předtištěné tabulky ME a MS ve fotbale a hokeji. V mém případě se to tehdy týkalo nějaký čas ještě závodů automobilů formule 1, kdy jsem někdy tyto závody poslouchal přímým přenosem v rádiu Paříž ( krátké vlny), a pak se rozhodoval, zda budu před pracovním dnem ponocovat a čekat na noční zkrácený záznam v naši Československé televizi :-). Samozřejmě, že člověk někomu fandil.

Pohodový zbytek víkendu !



Zdroj: Soutok

Leden 26, 2024

18:51

 


Přátelé, leden je takový měsíc, kdy se tak nějak čeká na lepší časy, ale i tak se snažíme tu přítomnost nějak zpříjemnit. Není to snadné, protože bílý den je pořád ještě krátký a do tmy, se ne každému chce vstávat, když konečně nemusí.
Včera jsem si se zájmem přečetl článek, který dává rady pro dlouhověkost .... 
https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-zijte-dele-a-lepe-pet-navyku-pro-dlouhovekost-40457544#utm_content=ribbonnews&utm_term=dlouhov%C4%9Bkost&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

... a zajímavá byla i diskuse pod ním. Vlastně ta diskuse působila takovým skeptickým dojmem, že jde vše  jen k horšímu, a že ani lidé o žádný dlouhý život nestojí. Jedna seniorka tam dokonce poukazovala na to, že dnešní mladá generace je doslova mediálně naočkovaná proti penzistům. No, zkusme něco pozitivnějšího.
Předně je třeba připomenout, že už zítra v sobotu 27. ledna jdou všechny tři turistické kluby okresu na Nedvězí a akce je otevřena veřejnosti. Soutok účast neslibuje. Pak jsem koutkem oka již zahlédl nějaký plakát, že tu bude začátkem února opět Tygřík ( sportovní hala BIOS), ale Mělník prostě v jeho FB zase ještě není . Zítra v 17.30 také běžte podpořit naše hokejisty na zimní stadion. Vždyť se hraje o play-off. Pokud patříte k lidem, kteří se snadno dokáží na krátký čas ve jménu spokojeného zpestření pro něco náhle nadchnout, tak tu máme po pěkném českém Dakaru v neděli už takové semifinále amerického fotbalu, které předchází únorovému super bowlu. Přišlo mi dnes i dost materiálů z muzea, a dnes to uděláme jinak. Dnešní článek bude věnován jenom jedné akci. Další zajímavosti si necháme na příště.
Pěkný víkend !


Výstava: Lidé odvedle Termín: 26. 1. – 27. 6. 2024; vernisáž 25. 1. v 17:00 hod.

Úspěšná interaktivní výstava „Lidé odvedle“ míří do Mělníka

V Regionálním muzeu Mělník bude od 26. ledna k vidění úspěšná interaktivní výstava „Lidé odvedle – neobvyklý výlet do světa lidí s hendikepem“, která svým návštěvníkům unikátním způsobem přibližuje každodenní život lidí se zdravotním postižením. Dosud byla instalována v Plzni, Humpolci, Chomutově, Jičíně, Pardubicích, Litomyšli a Brně. Nadace Sirius, která za celým projektem stojí a financuje ho, bude výstavu nyní opět realizovat v Čechách.

Výstava „Lidé odvedle“ je otevřena široké veřejnosti, ale určena je především žákům základních a středních škol. Právě proto prezentuje život lidí s postižením interaktivní formou: návštěvníci o něm nejsou pouze informováni, ale mají možnost si jeho úskalí vyzkoušet na vlastní kůži. Toto neobvyklé pojetí oceňují jak samotní žáci, tak i jejich učitelé, kteří navíc mají k dispozici pracovní listy a metodické pokyny pro práci s výstavou k užití ve svých vyučovacích hodinách.

„V předchozích sedmi městech zhlédlo výstavu téměř šest set kompletních tříd a celkový počet návštěvníků je už téměř šedesát tisíc. S ohlasy od dětí, od pedagogů, široké veřejnosti i s celkovou návštěvností výstavy jsme spokojeni. Zájmu si vážíme,“ říká manažerka projektu Vladimíra Tvrdková.

Výstava jako výlet plný překážek

Podtitul „Neobvyklý výlet do světa lidí s hendikepem“ zcela přesně vystihuje formu, kterou je výstava prezentována. Návštěvníci jsou zábavnou formou pozváni na skutečný výlet: od přípravy na cestu, přes orientaci v terénu a použití dopravního prostředku, až po zážitky z cest. V expozici proto nechybí například model autobusu nebo temný tunel znesnadňující orientaci.

„S projekty tohoto typu máme zkušenosti od roku 2013 a vždy se setkaly s velkým zájmem návštěvníků i učitelů,“ říká Dana Lipová, ředitelka Nadace Sirius. „Chceme hlavně dětem a mladým lidem zajímavou formou ukázat, jak žijí hendikepovaní lidé. Nakrátko se mohou ocitnout v jejich světě a podívat se na svět z jejich perspektivy. Z velmi hezkých reakcí, které dostáváme, usuzujeme, že to opravdu funguje.“

Výstava je rozdělena do několika etap, věnovaných jak různým úkonům, tak jednotlivým zdravotním znevýhodněním. Návštěvníci si zde osobně vyzkouší, jak se musí hendikepovaní lidé, dospělí i děti vypořádat s různými životními situacemi, které jsou pro zdravého člověka bezproblémové, ale pro zdravotně znevýhodněné mohou představovat překážku. Na „výletě“, který jim výstava zprostředkuje, se rovněž seznámí se zásadami správné komunikace s hendikepovanými osobami a dozví se, jak jim citlivě a přitom účinně nabídnout pomoc.

Na ztvárnění se podíleli přední specialisté na pomoc hendikepovaným lidem. Celou expozici bezplatně zapůjčuje a instaluje Nadace Sirius, která se již patnáct let systematicky věnuje problematice ohrožených a znevýhodněných dětí. Výstava v Regionálním muzeu Mělník potrvá do 27. června 2024.

Návštěvy školních skupin je nutné předem objednat na telefonním čísle: 728 620 428 nebo na e-mailu: kralova@muzeum-melnik.cz. Doba trvání programu je cca 1 – 1,5h.

Vstup na výstavu je zdarma.

-RMM-

Kontakt:

Nadace Sirius Regionální muzeum Mělník, p.o.

Všehrdova 560/2,118 00 Praha 1 nám. Míru 54, 276 01 Mělník

Vladimíra Tvrdková Kristýna Frelichová, vladimira.tvrdkova@opssirius.cz frelichova@muzeum-melnik.cz

Tel.: 702 018 088 Tel.: 728 620 651

Další informace: www.lideodvedle.cz www.nadacesirius.cz www.muzeum-melnik.cz




Zdroj: Soutok

Leden 19, 2024

23:45

 


Leden je měsíc, se kterým si nejlépe poradí  vyznavači zimních rekreačních sportů i kulturního společenského vyžití, ale  valná většina lidí jej bere spíše jako něco, čím se musíme nějak protrpět k lepším zítřkům, kdy bude více světla i tepla a případné venkovní aktivity nebudou omezeny pouze na víkendy.

Minulý článek týkající se mělnického hokeje a tradičního turistického zimního přechodu vrchu Nedvězí  nemá špatnou návštěvnost a navíc mám dva dobré důvody, se k těmto dvěma tématům vrátit. Začněme tedy našim mělnickým hokejem. Vím, že pokud jsem někoho nějak motivoval, tak si jistě třeba i klikl na nějaké ty odkazy v článku, ale pojďme se na to podívat také jinak.

Odkazy jsou hezká i užitečná věc a dalo by se říci, že se to dá přirovnat k zadním stránkám knížek, kde autor obyčejně uvádí takzvané prameny, ze kterých čerpal, ale to autorem líčené je to, co nás jako první při četbě zaujme. Pro mě je to navíc takové vlastní zopakování si něčeho, čím se v danou chvíli zajímám.


Totiž, hrací systémy různých soutěží, se neuvěřitelným způsobem změnily, což neplatí jenom o hokeji. Ale, zůstaňme u toho hokeje. Dnešnímu divákovi připadá naprosto normální, že se v celé řadě soutěží hraje nějaká základní část, a pak přijde takzvaná play-off, ale tomu tak vůbec kdysi dávno nebylo. Tento dnes běžný a v závěrečné fázi vyřazovací systém vznikl až po různých diskusích. Jeho odpůrci totiž poukazovali na fakt, že i ten nejlepší tým může mít nějaký slabší den a považovali za spravedlivé, aby zvítězil tým, který v tabulce posbírá nejvíce bodů a v případě rovnosti bodů rozhodovala o místech skóre.

Nakonec i tady zvítězila divácká atraktivita a hokej se vydal ve stopách fotbalu, kde již v klubových pohárových soutěžích a zápasech o titul MS a ME, se hrálo dnešním tradičním play- off systémem. Proč to píši ? Protože na rozdíl od fotbalového MS a ME, se to hokejové začalo hrát stejným způsobem play-off až mnohem později a totéž platilo prakticky pro všechny domácí ligy různých kategorií.

Když jste tedy šli v takové sezóně 1977 / 78 na mělnické nekryté kluziště, tak jste v programu našli hlavně takovou větší přímo aktuální tabulku, ze které jste si mohli udělat velmi rychle přehled o tom, jak to našim barvám v sezóně jde. Netřeba dodávat, že to bylo takové přímé poměření sil se všemi účastníky soutěže, že se o tom všem a šancích týmu v přestávkách zápasů diskutovalo a čím byl v tabulce tým výše, tím větší radost to pochopitelně byla.

Vůbec se divím, že mě to dosud nenapadlo, ale objevil jsem ve wikipedii článek, který je věnován předchůdci dnešního týmu HC Junior Mělník, který tehdy ( VTJ Mělník) na mělnickém zprvu nekrytém stadionu hrál a můžete se tam dočíst, jakých úspěchů se klubu podařilo dosáhnout. Ostatně, vidíte, že Mělník neměl občas daleko k tomu, aby vykročil do společnosti slavnějších českých hokejových měst a samozřejmě svoji roli hrály vždy i klubové peníze.

https://cs.wikipedia.org/wiki/VTJ_M%C4%9Bln%C3%ADk


Ale, teď už nastal čas se vrátit do současnosti, a jak můžete vidět, tak i současný domácí tým HC Junior má zajímavou ligovou historii okořeněnou občasnými úspěchy.
https://cs.wikipedia.org/wiki/HC_Junior_M%C4%9Bln%C3%ADk

Dnešní hrací systém může vypadat trochu méně přehledný, ale lze jej snad pochopit. Především jde o KLM ( Krajská liga mužů), která je rozdělena do tří skupin ( Sever, Jih a Východ). Mělník hraje ve skupině severní, kde je 5 týmů. Ostatní dvě skupiny mají týmů 6. Hrací systém je takový, že účastník skupiny hraje s ostatními týmy stejné skupiny  na dva zápasy ( doma a venku), a pak s každým účastníkem z dalších skupin jeden zápas, přičemž los rozhoduje, zda se bude hrát na domácím stadionu, nebo na stadionu soupeře. Tak to tedy píší propozice soutěže.
Dohromady jde tedy v případě Mělníku o 20 zápasů ( 2x4 ve stejné skupině + 6 Jih +6 Východ). Výsledky se vám zapisují do tabulky vaši skupiny. Všichni tři vítězové skupin a nejlepší tým ze druhého místa mají zajištěnu přímou účast ve čtvrtfinále play-off. Z ostatních celků ve skupinách, které nepostoupily, se sestaví dle získaných bodů a skóre tabulka, kde si osm nejlepších týmů zahraje předkolo play-off o zbylá čtyři místa ve čtvrtfinále a zbývajících pět celků bude bojovat o záchranu v soutěži. Nejde o jeden zápas, jak se na hokejová  vzájemná  vyřazovací klání často patří, ale zase je to dáno propozicemi, kam jsem vás pozval odkazem v minulém článku.
Ovšem pozor, protože nejhorší celek každé skupiny bez ohledu na dosažený počet bodů bude automaticky bojovat o udržení.
Když se tedy podíváte na všechny tři tabulky ....
https://stredocesky.ceskyhokej.cz/tabulky

...., tak vidíte, že nejen naše čtvrtá a v tabulce předposlední letošní pozice nevypadá dobře, ale máme shodný počet bodů stejně tak, jako další dva předposlední týmy ve skupinách Jih a Východ. Pouze jeden tým z těchto jmenovaných má naději si zahrát play-off.  Sobotní vzájemné utkání s týmem HC Žabonosy je tak vlastně přímým utkáním o uchování naděje.
Ovšem, náš tým by potřeboval tuto sobotu rovněž uspět na ledě v Mladé Boleslavi, která uzavírá tabulku skupiny Východ a šance je i v posledním zápasu na domácím ledě s posledním celkem naši skupiny, kterým jsou Benátky nad Jizerou. Tajenka je tři zápasy před koncem opravdu zajímavá.
Aktualizace hokeje 21.1. v 10.15: 
Výborně, naši si z Mladé Boleslavi přiváží vítězství 3:6 a šance na play-off stále žije.
https://stredocesky.ceskyhokej.cz/detail-zapasu/69867

https://stredocesky.ceskyhokej.cz/tabulky


Mám už také konečně program turistů z Neratovic pro přechod vrchu Nedvězí. Vzhledem k tomu, že už je pokročilá hodina, tak jenom odkazy. Akce se koná v sobotu 27.1. 2024 a informace navazuje na minulý článek.
http://www.kct-nera.cz/nanga2024.pdf

http://www.kct-nera.cz/nanga2024mapy.pdf



A zajímavost na závěr.
https://zdopravy.cz/dalsi-trikolejka-na-ceske-zeleznici-sprava-zeleznic-prida-kapacitu-mezi-melnikem-a-lysou-191136/

Věci kolem železnice mě zajímají, ale vzhledem k termínu započetí akce si myslím, že to je už asi zpráva spíše pro ty mladší ročníky. To není, jako s tou lodí Beskydy, kdy nám na Labi pod Mělníkem ukázali, co tu chtějí vybudovat a do pár let to bylo.
https://soutok.blogspot.com/2019/04/unikatni-tazny-remorker-beskydy-vystava.html

Takže, nápady jsou a peníze také. Jde spíše o to, kam a kdy budou určeny. Jen jsem tak zavzpomínal na úsek Všetaty - Praha a konečně i na naši lokálku, která pořád něčemu vzdoruje.




















Zdroj: Soutok

Leden 14, 2024

13:53

 


Na tomto stadionu odehrává HC Junior Mělník své domácí zápasy. Kapacita stadionu je 1 800 míst.
Když si touto dobou pustíte nějaké sportovní televizní programy, tak s největší pravděpodobností narazíte na Rallye Dakar, kde nás vždy nejvíce zajímala kategorie kamionů, která se pro nás letos nevyvíjí vůbec špatně. Pak je tam samozřejmě celá řada zahraničních fotbalů, tenis hokej a spousta dalších věcí. Jenže, zejména na západní polokouli je v této chvíli nejvýznamnější událostí play- off v americkém fotbalu.
Když jsem ho viděl prvně na satelitu v 90. letech, tak šlo o nižší soutěž a často to na mě působilo asi tak, jako nějaká přetlačovaná. Nicméně, včerejší vyřazovací zápas NFL mezi  Houston Texans a Cleveland Browns  měl ze strany Texans poměrně pěkné dlouhé úniky do end-zóny a tento sport údajně i díky dotazům lidí nabývá prý na divácké popularitě i u nás. Je však až neuvěřitelné, jak se mi ty spojitosti zase propojily ( Vše souvisí se vším :-)) Vždyť, aby si člověk nějaký sport užil, tak to chce nejlépe někomu fandit.
A tak jsem se dostal nějakým způsobem k mělnickému hokeji a stadionu, jehož tehdy ještě otevřená plocha mě jako velmi mladého člověka přitahovala s kamarády na večerní zimní nedělní zápasy.

Nyní mě tak napadlo, že bych se mohl podívat na současnost a ocitl jsem se docela v určitém království překvapivých věcí. Přeci jen za mého mládí byl  poněkud jiný hrací systém a na zimním stadionu to tenkrát v sezóně 1977 / 78 vypadalo vše jinak ...
https://soutok.blogspot.com/2012/05/o-melnickem-hokeji.html
Klub HC Junior Mělník dnes hraje tzv. KLM ( Krajská liga mužů), která je rozdělena do skupin. Mělník je ve skupině Sever s týmy z Rakovníka, Slaného, Benátek nad Jizerou a Prahy. Mimochodem, abych tady nepsal zasvěceně o nějakých soutěžních podobnostech, tak jsem si jako laik našel na netu důležitou adresu, která nám celý ten systém zápasů KLM osvítí. Další odkaz je přímo na klub a jeho dějiny.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krajsk%C3%A1_liga_ledn%C3%ADho_hokeje

https://cs.wikipedia.org/wiki/HC_Junior_M%C4%9Bln%C3%ADk


https://stredocesky.ceskyhokej.cz/sezona-2023-2024/p80

Proč si tu tedy třeba také nedat nějakou reklamu na zápasy ve sportu, který je v některých českých městech doslova srdeční záležitostí jejich občanů ? 
Zde se můžete v tabulce podívat, jak si náš tým stojí :
https://www.hcjuniormelnik.cz/a-tym/tabulka/

V další tabulce je pak přehled nejbližších zápasů :
https://www.hcjuniormelnik.cz/a-tym/rozpis-zapasu/


Takže mládeži, je to hlavně na vás. Fanděte tak, jako jsme kdysi fandili my, než nám doslova nešťastně načasovaná rekonstrukce stadionu ( zastřešení) nezbytná pro zápasy vyššího levelu odvedla zápasy našeho domácího klubu do Kralup nad Vltavou.

Žádný pohyb člověku tak nesvědčí, jako ten v přírodě. Jenže, zatímco v hezkém slunečném počasí nás mnohé nemusí nikdo dlouho pobízet, tak v mlhách, ve větru, v dešti, při zatažené obloze, se již přemlouvat mnozí musíme. Zvlášť, když je ještě krátký bílý den a bláto. Z tohoto důvodu je pozvánka na masovou akci významná, ač ani toto není vždy dostatečným magnetem.
V čem je výhodná ? Jednoduše tu počasí i nástrahy cesty dopadají na celý kolektiv, což působí na člověka zajímavým způsobem. Sdílíte z cesty stejné prožitky, což vás jakoby stmeluje. Když zmoknete vy, nebo se vám to klouže na ledě, či v blátě, tak nejste sami. Potkáte staré kamarády, nebo se setkáte s novými lidmi a můžete se i dozvědět věci, které se vám můžou někdy hodit. Prostě jsou to zase jiné vjemy, než když jde člověk jen někde sám, nebo například v pětičlenném kolektivu.
Dovolil jsem si užít fotografii z jednoho takového úspěšného ročníku a pokud je zájem, tak můžete navštívit článek, který je dokonalým svědectvím toho, jakou tu máme pěknou přírodu, a jakou náladu takové akce přináší.
https://soutok.blogspot.com/2020/01/zimni-prechod-nedvezi-roku-2020-je.html

Ale, pojďme do současnosti. Akce se koná 27. ledna 2024 a zde jsou jednotlivé pozvánky všech tří mělnických turistických klubů :
https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/zveme-na-nedvezi-27-ledna-2024/

http://www.kct-nera.cz/akce2024.htm

https://www.kralupska-turistika.cz/kct/download/2024/nedvezi.pdf

Jak vidíte, tak jen u Neratovic je třeba ještě dodat detaily, a protože máme ještě 14 dní čas, tak věřím, že  toto jsou zde jen předběžné informace. Určitě to snad ještě minimálně připomenu.
Zimní boty si tedy ještě zbytečně nemyjte a nechte to na 27. ledna odpoledne :-).

Na začátku letošního roku jsem vyloženě cítil, že je potřeba se aspoň projít. Taková ta chvíle, kdy cítíme, že se po svátcích vše vrací do zajetých kolejí. Jenže jsem opravdu nevěděl kam. Čtenáři vědí, že už snad v roce 2016 jsem tu přišel s několika typy procházkových okruhů v blízkosti města, které většinou končily cestou podle řeky Labe k domovu. Jedno, zda to byl návrat až od Liběchova, nebo z obce Kly, ale vždy byl návrat podle řeky Labe.
Letos to kvůli povodním nešlo a stále to ještě nejde. Nicméně se mi prakticky za pochodu povedlo vytvořit náhradní okruh. Trasa vedla do Velkého Borku, odkud jsem zamýšlel směřovat přes Skuhrov na Brabčov, ale nakonec jsem trasu protáhl na okraj obce Malý Újezd, kde na výstupu překlenete státní silnici v přímém směru a po euro asfaltce je prakticky možné dospět do osady Hoření Vinice. To však k vůli povodním postrádalo smysl, a tak patřil návrat k městu po turistické značce po Turbovickém hřebenu k Brabčovu. Škoda jen nepěkného počasí bez výhledů. Pokud vám cca 10 km připadá moc, pak můžete jet z Malého Újezdu zastávkovým vlakem, nebo případně o pracovních dnech autobusem.
Romantické záběry jsou tentokrát všechny z katastru obce Malý Újezd.
Pohodový vstup do 3. lednového týdne !














Zdroj: Soutok

Leden 6, 2024

19:23

 

Moji generaci provází rádio již od dětství. Dnešní člověk vůbec nechápe, že tu byla doba, kdy člověk vnímal jenom zvuky svého blízkého okolí a dokud nezmáčkl tlačítko na rozhlasovém přijímači, nebo na televizoru, tak neslyšel žádnou hudbu, nebo vzdálenější slovo. V lepším případě jste si přehráli na gramofonu prvně nejspíše desky svých rodičů.

Nechci tu dnes suplovat svůj historický seriál plný emocí,, Rádio kdysi a dnes" z listopadu 2011, který už by chtěl doplnit, nebo snad celý předělat, ale je třeba u něčeho začít. Byly tu nedávno Vánoce a snad mnozí z vás si ještě pustili v televizi naše komedie, které kdysi válcovaly česká kina a nakonec se staly doslova kultovními filmy naši kultury. Právě tam můžete vidět, jak nás ráno vítala stanice Praha ( 639 kHz SV).

 Luděk Sobota ( František Koudelka ve filmu Jáchyme hoď ho do stroje) na začátku své úspěšné středy ukazuje, jak pracující lid vítalo kdysi ráno rádio. Když pak jede Marian Labuda s Otíkem v nákladním autě ( Vesničko má středisková) a stanice hlásí někdy v 7.30 stav hladiny Labe v Mělníku, či v Děčíně, tak nás dříve narozené to až dostane. Vždyť republika tenkrát měla pouze čtyři státní stanice ( Praha a Hvězda na SV, Interprogram rádio Praha na SV a KV, a stanice Vltava na VKV ).

 V závěru pak přibyla  ještě na VKV  stanice pro mladé s jepičím životem ( rádio Junior ?), ale kdo z mladých lidí chtěl opravdu slyšet dobrou pop-rockovou hudbu, tak už dávno poslouchal po večerech slavné rádio Luxembourg na SV. U nás se někdy v roce 1985 již objevovala VKV rádia s pásmem východním ( OIRT), kde jsme měli tehdy naši Vltavu, ale i západním CCIR, kde lidé v pohraničí chytali takové stanice jako Bayern 3, Oestereich 3, Rias 2, Antenne Thuringen, či třeba Landeswelle.

V Mělníku šlo spíše o dálkový příjem na vyvýšených místech na venkovní anténu, ale  s lepšími podmínkami je možné vzdálené signály poslouchat nejen níže na třeba i víceprvkovou směrovou anténu, ale za mlhy i jen na vestavěný teleskop tranzistorového přijímače

Dnes by vám za takové staré  rádio lovci dálkových signálů poděkovali, protože je sice pásmo OIRT již téměř prázdné, ale při určitých podmínkách tu prý lze ještě něco z východu Evropy ulovit. Mimochodem, lidé se tou dobou mnohdy pokoušeli chytat dálkově televizi ze sousedních států a v případě Polska i bývalé NDR, se dokonce montovaly společné antény. V roce 1985 jsem prvně v restauraci v trupu letadla viděl hudební program MTV ze satelitu Astra ve Slušovicích.

Jaké to bylo na začátku 90. let, když v republice hlavně začala vysílat v pásmu VKV ( FM) naše soukromá rádia ( již v západním pásmu CCIR) ?

Vlastně to byla u nás první rozhlasová revoluce. Radost měla hlavně mládež od 12 do 25 let, která již holdovala hudbě devadesátých let. Vždyť slyšeli češtinu, všemu bylo krásně rozumět, vysílače byly umístěny ve vzdálenosti od 30 do 50 km, což zaručovalo velmi kvalitní příjem a s příchodem internetu bylo možné najít již i všelijaké tabulky hitparád on-line pro TOP - 50. Jaký to rozdíl oproti obtížnější dodatečné digitalizaci hitparád let předešlých, které začínaly na TOP-20, nebo TOP-30.

Pro nás starší to byly spíše někde dozvuky oldies hudby ze 70. a 80. let a všeobecně jsme rádiu vytýkali řadu neřestí. Proč téměř naprostá většina z nich hraje kolovrátkovou hudbu ( tak jsme říkali hanlivě hudbě 90. let a hlavně hudbě v novém miléniu), když je na světě plno zajímavé i etnické hudby a samozřejmě i oldies ? Proč se moderátoři soukromých stanic snaží být tak křečovitě vtipní ? Proč jsou tak chudé play listy ? Konečně, nebyl tu ten pocit spokojenosti, jaký měl člověk v dobách příjmu zvučných zahraničních stanic s bohatými playlisty, kde snad i té oldies hudby bylo více a byla aktuálnější


.Vysvobozením z těchto nářků je samozřejmě internetový příjem stanic, který nabízí desetitisíce stanic z celého světa. Jenže, čeho je moc, tak toho je příliš, poslech rádia je tak nějak zábavou pasivní i občas až nudně stoprocentní a internet je věcí zákeřnou, jak například ukázala anglická značka Pure One Flow. Koupíte si krásný a ne zrovna levný radiopřijímač specializovaný na celkem kvalitní poslech hudby, a pak se za pět let dozvíte, že technologie pokročila, aktualizace firma nedělala, přístupový web byl zrušen, ale vy máte možnost si od stejné firmy se ,,slevou" objednat v jiné měně rádio nové, nebo ho aspoň užívat pro další možnosti příjmu, které jsou v tomto případě druhotné. ( DAB+ a FM)

https://radioprijimace-radiobudiky.heureka.cz/pure-one-flow/#prehled/

Dobrou volbou je tedy  rádio pro DAB+/FM.

Nejde o rádia drahá, nabízejí řadu vymožeností a určitě jsou mnohá vhodná i  k případným  toulkám do přírody a terénu ( na vyhlídky a kopečky), kde se můžete pokusit  i jen s vestavěným teleskopem o ulovení vzdálenějších zahraničních, nebo i místních vzdálenějších vysílačů, nebo si tam třeba i nějakou zahraniční stanici pustit.

 Další možnost je poslech takových rádií v automobilech, nebo doma. Tam už záleží na celé řadě faktorů. U nás byl vlajkovou lodí pásma DAB+ Český rozhlas a je to vidět. Žijeme dnes mnozí v prostředí  četných elektrických rušení, kde nechybí ani železobeton a různá zateplení, a tak zařízení často vyžadují i jen malinké venkovní antény.

V Německu je dnes situace dále, a tak množství vysílačů napomáhá i dobrému signálu v interiérech. U nás je dobrý prakticky stoprocentní interiérový příjem především u  multiplexu Českého rozhlasu, který nabízí 17 stanic. Ten jediný lze prakticky zaručit při příjmu v místnosti pouze za použití vysouvacího teleskopu rádia a mnohdy jej ani není třeba použít. U ostatních operátorů je to místo od místa a hlavně pracují s nižšími výkony. Některé jiné multiplexy chytíte třeba v místnosti  u oken až blíže do místnosti ( hlavně okna otočená na Prahu na sídlištích Rousovice, či Slovany, ale i třeba západním oknem odrazem od sousední dům) a jiné mají signál žel až za oknem. To je otestováno. Neliší se to od příjmu stanic v pásmu FM, který je jen méně citlivý.

Něco se však nyní opravdu změnilo a lze to opravdu označit za druhou rozhlasovou revoluci od  90. let. Aniž by bylo potřeba nějakého wifi-spojení, nebo vůbec internetu v jakékoliv formě, tak se i u nás roztrhl pytel se zájemci o vysílání v tomto pásmu. Tentokrát však nejde o jednotlivá rádia, jako před 30 lety, ale o celé multiplexy, které mohou mít kapacitu až 20 stanic. Vzhledem k tomu, že dnes už jsou v DAB+ zastoupeny i známé soukromé stanice z pásma FM ( VKV), tak se očekává nástup zcela nových rozhlasových stanic, jaké v povědomí lidí ještě nikdy nebyly.

Nejsou zatím známy výkony vyzáření jednotlivých multiplexů a ani stanice, které se z nich budou šířit, ale vše ostatní je již známo. Co to tedy znamená ? Že jsou přerozděleny příděly kmitočtů konkrétním operátorům pro různé regiony České republiky. Dosavadní počet pěti operátorů, se nám tedy citelně rozroste a dostanou již pevně přidělené frekvence. Bude jistě zajímavé během nejbližších dnů a měsíců sledovat, co kde vůbec půjde ulovit, a jak to ovlivní zahraniční nabídku, kterou je zatím možné přijímat.

V minulosti tu byly obavy, že pokud se na stejném kanálu sejdou dva vysílače rozdílných operátorů, tak posluchač neuslyší nic. To je tak překrásné pole mnoha faktorů, že to někdy platí třeba i jen několik minut, než jeden ze dvou vzdálených signálů získá větší sílu. Jindy máte při pokusech načtený nějaký multiplex, a když přesunete rádio o 30 cm, tak se vám na stejném kanálu načte jiný. To už vůbec nepíši o směrové anténě a jejím natočení, které někdy pomůže oddělit dva multiplexy a jindy v honbě za slabším a vzdálenějším musíte ještě třeba zajít za terénní překážku.

Nejznámější tuzemský konflikt  na stejném kanálu vznikl docela nedávno. Na kanálu 5B bylo možné léta u mělnického zámku přijímat multiplex společnosti RTI.cz z Plzeňska. Nemám takovou techniku, abych mohl stoprocentně označit, z jakého kopce to sem jde, byť existují i pomůcky na netu a technika, která vám přesně dá číslo patřící konkrétnímu vysílači, ale prostě z Plzeňska.

 Snad teprve loni začal ze dvou vysílačů od Benešova u Prahy vysílat multiplex společnosti PD DAB+, který překvapil. Dnes tu jsou místa, kde jde jeden, nebo druhý, nebo záleží na momentálních podmínkách , nebo na umístění přijímače, či natočení antény. Když nejsou podmínky z jihovýchodu, tak jej třeba ulovíte jen v parku na Polabí, ale u vily Karola  se již bude krásně dařit muxu z Plzeňska. Když naopak  podmínky jsou, tak máte problém vůbec ten plzeňský multiplex ulovit, protože bude u vily vítězit signál z Benešova. To samé lze zatím napsat o signálech ze Saska, které v lepších podmínkách mnohdy létají až pod kopec do Podhradí a na Polabí. Otázkou je, co tu chytíme, až začnou ze stejného směru vysílat noví tuzemští operátoři. Je to rozhlasové pásmo občasných proměn.


Pro docela obyčejné posluchače se nic nemění. Ti jen proladí svá rádia automatickou volbou, a pak už si budou vybírat z předlouhého seznamu stanic. Nezajímá je, z jakého vysílače, z jakého multiplexu a z jaké vzdálenosti k nim signál letí.

Nebudu se tu tedy vypisovat s tím, co najdete v odkazech. Pokud toho o DAB+ moc nevíte, tak si nejprve přečtěte druhý odkaz. Až pak má smysl číst odkaz první, který píše o tom počátku blížícího se českého rozhlasového zemětřesení, který nás v následujících měsících čeká

S lidmi na naši vyhlídce rozmlouvám často rád, ale jako každý příznivce tohoto hobby jsem alergický na věty přiblblých neználkyň a neználků, kteří rádi říkají věty: ,, Co to tu lovíte ? Vy snad hledáte Marťany ?" Inu, není to ani show-bussines, ani krimi, ani politika, tak se to moc nezná. Asi tak.

https://digital.rozhlas.cz/konec-aukce-operatory-celoplosnych-dab-siti-budou-ceske-radiokomunikace-a-rti-cz-9147796

https://digital.rozhlas.cz/prehled-dab-vysilacu-a-siti-722848

A jeden ještě pro ty více zasvěcené :

https://digital.rozhlas.cz/vysledky-vyberoveho-rizeni-na-kmitocty-pro-digitalni-rozhlasove-vysilani-dab-9117619?fbclid=IwAR25PHXZZNwu0TmYCKzVNH8bOK2_X2QwjD41gSktCBhCwT3_A7JQ052VKWU





Zdroj: Soutok

Leden 5, 2024

18:15

 


Druhý článek nového roku věnuji celý aktivitám RMM. Pohodový první víkend roku 2024!

RMM - akce leden - Confluens č. 13, Andílkov, Lidé odvedle

Vážení a milí příznivci a návštěvníci Regionálního muzea Mělník,
zdravíme Vás v novém roce a srdečně zveme na lednové akce...Čekají nás hned 3 vernisáže a slavností křest nového sborníku Confluens!


Ve čtvrtek 18. 1. v 17:00 hod. si nenechte ujít zahájení výstavy soch, objektů a obrazů mělnické výtvarnice Jany Línkové z Ateliéru Lijana - Andílkov Tajemný svět fantazie - když sny ožijí

Ve čtvrtek 25. 1. v 17:00 hod. se koná vernisáž úspěšné putovní interaktivní výstavy Lidé odvedle - neobvyklý výlet do světa lidí s hendikepem. Projekt zastřešuje Nadace Sirius.

 

V úterý 30. 1. zveme všechny milovníky historie na slavnostní křest nového Vlastivědného sborníku Mělnicka č. 13 Confluens, koná se od 17:00 hod. v prostorech Státního okresního archivu Mělník.

Pokračování výstavy inovativních architektonických návrhů revitalizace budovy muzea Museum pro futuro bude zahájeno v prostorech Masarykova kulturního domu Mělník ve středu 24. 1. v 17:00 hod.

 

V kavárně a vstupních prostorech muzea na Vás čekají výstavy Eriza art - výstava výtvarných prací žáků Soukromé základní školy Eriza Mělník a Malířské skici - Tereza Balcarová.

 

Těšíme se na setkávání s Vámi v muzeu i v roce 2024!

 

Přeji příjemný den

Kristýna Frelichová, DiS. 

PR a propagace 







Zdroj: Soutok

Leden 4, 2024

22:05

 


Je vidět, že si Tygřík získal určitou popularitu, protože mnoho z vás čtenářů nejen dnes prohlíží články k tomuto téma.

Mám pro vás tedy příjemnou zprávu, že oba  víkendové dny ( 6. a 7. ledna) je opět u nás v Mělníku v tradičních časech od 11 do 18 hodin. Podrobnosti na ...

https://www.facebook.com/people/D%C4%9Btsk%C3%BD-sv%C4%9Bt-tyg%C5%99%C3%ADk/100043734056259/

Bios hala, ulice Řípská.

To je tedy asi ta největší reklama, jakou ve městě nyní máme, a kterou najdete v kdejaké ulici.


Čím to dnes doplníme ? Sotva skončily poslední výstavy i předvánoční trhy na výstavišti v Lysé nad Labem, tak už se tu rozjela sezóna nová.



Výstava Náš chovatel začíná v pátek 12. ledna a končí v sobotu 13. ledna.  Vstup ... 100 Kč dospělý.

https://www.vll.cz/nas-chovatel



Dal jsem si v neděli ještě za světla takovou zdravotní procházku, protože ty teď budou patřit v krátkých bílých dnech u mnohých z nás jenom víkendům. Při ní jsem objevil docela zajímavou reklamu, která může třeba někoho zaujmout. Nu, a protože sem jednou za čas dám nějakou tu nabídku na pracovní místo, nebo třeba i někam na střední školu, když to obvykle bije do očí z nějakých billboardů na frekventovanějších místech města, tak proč ne třeba zase z úplně jiného soudku. Vždyť okolí  středu Mělníka zarůstá zejména v některých lokalitách neskutečným tempem.

https://cerniremax.cz/exklusivni-projekt-kelske-vyhledy

 To je tedy před prvním víkendem roku 2024 vše a ačkoliv nás meteorologové v brzké době straší arktickými mrazy, tak jsme se vydali směrem k pozvolnému prodlužování dnů na dlouhou cestu k jaru.

Zdroj: Soutok

Prosinec 30, 2023

01:05

 


Západy slunce mají vždy své kouzlo a je úplně jedno, zda je léto, nebo zima. Rozdíl je ten, že ty letní obvykle pozorujeme od zámku, nebo od vily Karola a zimních si člověk snad obvykle nejčastěji povšimne v Polabském parku, nebo i dole u řeky. Fotografové na ně leckdy i cíleně čekají a ačkoliv i zapadající sluce na jasné čisté obloze v otevřeném terénu má něco do sebe a může nám i osvítit krajinu na obzoru, tak žádanější jsou situace s oblačnou oblohou, která každou chvílí kouzlí.
Zimní západy nám tady zase krásně korespondují s řekou, kdy vodní hladina dává všemu jisté kouzlo a holé stromy jsou určitým zajímavým doplňkem, Pokud je té vody moc, tak to dostane zase jiný rozměr, ale vždy originální. Netřeba dodávat, že krásné čtvrteční počasí vytáhlo nejen do parku plno lidí a většina z nás spíše již ladila myšlenky na tu tmavou a delší část dne, ale pak jsme si všichni, kdo jsme to viděli uvědomili, že toto je krásná chvíle a stojí za pokus to vyfotit.
Vyskočila tam na mě z mobilu najednou funkce soumrak, a tak jsem to jednou označil, pak zase ne a díky tomu vznikly naprosto odlišné snímky. Možná, že ty s vodou do modra vypadají trošku nepřirozeně a snad trošku umělecky, ale ono má prostě oboje svoje. Konečně, jak se slunce propadá mraky stále níž k obzoru, tak se mnohdy mění i barva červánků, ale kontrasty jsou pro větší barevnost vítány.




Těší mě, že i dnes v době zájmových a komunitních FB, se vždy najde ještě řada lidí, kteří si obvykle na Mělníčku.cz přečtou, že je na Soutoku  nějaký nový článek a zejména hned v prvních chvílích po zveřejnění, se jdou podívat. To ale není všechno. Máme teď Vánoce, letos jsem i tak nějak kvůli počasí nikam nevyrazil, mám čas to průběžně sledovat a každou chvíli tam čte někdo i třeba několik let staré články, které už ani nemusí být některé ani moc srozumitelné. Je tam taková funkce, kde se podíváte, které články se četly za posledních 24 hodin, a které například za poslední 2 hodiny. Pořád to teď o Vánocích během každého celého dne někdo z tuzemska čte, což je pochopitelně milé.
Mimochodem, těch článků je tu celkově za těch více než 12 let už 2 333 a pomalu se těším na blížící se návštěvní číslo 900 000. Děkuji vám za přízeň a hlavně vám přeji pevné zdraví. Konečně, bude pro řadu z nás obtížné, se takříkajíc zase vrátit k všednímu koloritu, tak ať to zvládnete.
Závěrem ještě pár plakátků, co nám v RMM běží i začátkem ledna. Zahlédl jsem na Pražské ve směru řidičů plakát na Dobu ledovou a udělal jsem chybu, že jsem ho nevyfotil, neboť na netu nikde není.






Zdroj: Soutok

Prosinec 28, 2023

17:36

 


Na Nový rok roku 2024 to bude přesně 150 let, co na mělnické železniční nádraží přijel první vlak. Historie budování železnic v Čechách a na Moravě v časech Rakousko - Uherska je bohatá. Byla tu touha propojit centrum monarchie se Saskem, ale především průmyslovým Pruskem. Železnice byla důležitá i pro průmyslové Čechy a dostat se na železnici byl symbol prosperity.
Tak tedy vzniklo období budování hlavních tratí a později tratí doplňkových, které často označujeme i jako trati lokální. Přímo do Mělníka, se dostala železnice díky velkému snu, kdy měla rakouská  ÖNWB propojit císařskou Vídeň s obcí  Prostřední Žleb, kde se trať napojovala na již vybudovanou trať z Prahy do Ústí nad Labem, a Děčína ( 1850) a Drážďan ( 1851). Úsek z Děčína do Drážďan je od roku 1987 elektrizovaný a je v současnosti jedinou elektrizovanou tratí mezi ČSR a SRN.

Celá tato magistrála se budovala v letech  1869 - 1875 a celý úsek měřil 456 km. O celé magistrále jsem psal již v článku plném datumů i kilometráží :
https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-rovnymi-150-lety-prijel-na.html

Dnešní článek bych však chtěl velmi úzce spojit jen s našim městem a řekněme, že poněkud neobvyklým stylem. Nu, posuďte sami.
Byl to takový přímo nádherný letní večer. Zpěvní ptáci již měli v ovocné zahradě po oslavném koncertu a do svých budek zalétli poslední opozdilci. Modré plátno stanu již pěkně ztmavlo a v dáli občas zahoukal a zarachotil vzdalující se poslední motorák dne do Mšena. Počaly se otvírat podmínky pro vzdálenější zvuky a začal se rodit nový koncert.
Ozvalo se příjemné cinkání mechanických závor na konci Blatecké ulice, která za nimi mění název na Řepínskou ulici a vede k Velkému Borku. Netrvalo dlouho a  jakýmsi melodickým bzučením o sobě daly vědět nejbližší automatické závory u Starých Rousovic. Pak přišlo jen o trochu slabší bzučení, které patřilo dnes již zrušenému přejezdu. Najdete ho, když půjdete ulicí V Zahrádkách a budete se pozorně dívat na louku, kde se dnes nalézá již jen sotva znatelná cestička. Za bývalým přejezdem odbočíte vpravo a jste v ulici Mýtní, která vede ke mlýnu v Rousovicích.

Železniční přejezd v Blatecké ulici dostal automatické závory v 70. letech 20. století ,až jako poslední. Dodnes najdete vedle přejezdu v Kokořínské ulici domek závoráře, odkud se ovládaly poslední mechanické závory v katastru Mělníka ( ulice Kokořínská a Blatecká). Jak vypadaly původní mechanické závory ? Přibližně takto.https://vytopnaslany.cz/exponaty/mechanicke-zavory-dvoudratove/
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_p%C5%99ejezd


Nakonec přišlo ještě jedno docela tichoučké bzučení, které patřilo přejezdu u Skuhrova, jenž se však nachází katastrálně na území Velkého Borku. Když všechny závory zmlkly, bylo již slyšet zvuk blížících se elektrických lokomotiv, které byly tehdy snad všechny oděny do zelené barvy s bílým pruhem uprostřed. Ty již doprovázel zvuk poskakujících vagonů, které tehdy hojně vozily především uhlí a mnohdy se jejich počet blížil k číslu sto.
Kdyby teď člověk vyšel ze stanu, tak by se nad jeho hlavou odehrávalo nádherné třpytivé představení hvězd. Však se to také stávalo, protože by to byl hřích to nevidět. Jenže, nakonec člověk stejně nějak usnul, a když ho neprobudilo nyní naopak zase stále jasnější plátno stanu, tak to byl určitě, se nyní naopak zase přibližující motorák ze Mšena. Občas však již v pokročilejší hodinu, když se člověk vypravil do probouzející se zahrady, tak mohl spatřit ještě jedno železniční představení.

Přejezd u Starých Rousovic.
V dáli pronikavě zapískala parní lokomotiva a již jsem hledal, kde na obzoru spatřím dým. Trať ze Mšena tu opisuje takový půlkruh, a tak nebylo podle objektů v okolí těžké uhodnout, kudy vlak zrovna projíždí. Když byl dým ještě nad východním okrajem vzdáleného lesa, tak byl vláček u Hleďsebe. Mělnickou Vrutici tehdy zase prozrazoval komín parního mlýna a vyčnívající hostínský zalesněný kopec na pozadí. Velký a Malý Borek byl pro mě již téměř domácím prostředím.
Dnes máme k disposici neuvěřitelné internetové mapy, které vám změří jakoukoliv vzdálenost, a tak není bez zajímavosti, že ty nejvzdálenější za tmy slyšitelné závory byly vzdáleny cca 1.5 km. Navíc nám mapa řekne i to, že vlastně téměř nikde nebyly nějaké překážky v podobě různých budov.

Zrušený přejezd u Zahrádek.
Pochopitelně, že to nebylo tak, že bych ty přejezdy jenom slyšel, ale už  jedna taková noc vás může ovlivnit na celý život a poměrně brzy poznáte, jak vše spolu souvisí. Vždyť jsme jako kluci třeba jednou dostali nápad a vedle závor v Blatecké ulici jsme docela bezpečně nechali přejet vlakem několik hřebíků a drobných mincí. Další závory jsem zase asi prvně přejížděl na jízdním kole, nebo v lodičce motocyklu BMW svého strýčka, ale později to samozřejmě byly veškeré civilní i pracovní jízdy automobilem, běžné procházky, nebo cesty za zábavou. Na přejezdech je mnohdy jakoby celý náš život.

Zřejmě poslední slyšitelný přejezd byl vzdálený 1.6 km.
Když už jsem zmínil přejezdy, tak si řekněme také něco o mostech na Mělníku a v jeho okolí. Tady ta historie není nijak velká a je i obtížně dohledatelná. Najdete na internetu spoustu databází všelijakých mostů, tunelů, přejezdů, podjezdů, ale zjistíte, že jich mnoho chybí a někdy na ně zapomínají i vlastní obce. Často zůstává u slova přibližně. Naštěstí však máme určitou paměť, a tak jsme schopní dát něco dohromady.

Z přejezdu v Rousovicích je možné spatřit až  2 750 metrů vzdálený most v Malém Újezdě. Zatímco do mělnického nádraží není vidět, neboť tu trať lehce zamíří k severozápadu, tak na druhou stranu začíná  rekordně dlouhý úsek o délce 3 700 metrů, kdy koleje vedou v naprosto přímém směru. Však o tom také vypovídá značka o povolené maximální rychlosti 120 km/ hod. Všimněte si vpravo hektometrovníku s hodnotou 370.1 km od Vídně ( viz minulý článek). Mimochodem, do Všetat vedou ještě dvě kratší rovinky, ale zde začíná ta rekordní, která končí poblíž Mikova v místech, kde v 70. letech stával u trati malý lesík.


 Naše nadjezdy jsem poznal především z automobilu a prostředků veřejné hromadné dopravy. Nejslavnější je most přes Labe ve Štětí, který z naší tratí nemá nic společného. To se snadno dočtete, že jeho výstavba probíhala v letech 1969 - 1973, kdy byl otevřený vlečce do Račic i automobilům. Nás ale zajímá ten u Počeplic, který se tak podobá tomu v Malém Újezdě ( ta koncovka - u je taková nepřirozená).
Jen díky článku níže se dozvíte, že původní most byl otevřený roku 1967. Ostatně, když jsem šel letos v dubnu se ,,Štěťáky" pochod po nově otevřené turistické trase podle Labe do Liběchova, tak mi toho poblíž osady Na Pelunce navykládal jeden člověk o historii přemostění zde tolik, že už ani nevím. A co stránky obce Počeplice ve wikipedii ? Ani zmínka o nadjezdu.
https://litomericky.denik.cz/zpravy_region/poceplicky-most-20120217.html


Zase to nešťastné pomalé ostření mobilu a navíc dost nepříjemný pocit. Závory tu včera vrčely každou chvíli. To nemluvím o tom, že jsem tu byl fotit pro článek už o den dříve, kdy byly díky přeháňkám tragické fotografické podmínky. Ale, zase se to hodilo při focení  proti slunci, kde jsem chtěl mít na pozadí závor Rousovice, což v krásném jasném dni po čas mé časové přítomnosti  v této roční době nešlo. Slunce bylo příliš nízko nad obzorem.

Všimněte si, oč se nám tady u Skuhrova ten nadjezd v Malém Újezdě přiblížil, oproti fotografiím z Rousovic. Vzdálenost se zkrátila na 1 855 metrů.
Druhý byl tedy nadjezd v Malém Újezdě. Tady se stavělo v letech 1968 - 1969, kdy byl most otevřený dopravě. Vyhnul se tak okupaci v srpnu 1968, která otiskla pásy tanků do asfaltu takovým způsobem, že byly patrné ještě v roce 1976.
V Mělníku jsme si museli na své železniční nadjezdy počkat do sklonku 20. století a začátku dvacátých let 21. století. Až někdy společně s dostavbou nového mostu přes Labe v roce 1993 došlo i k přemostění železnice na Pšovce a k podjezdu , který nemá s tratí nic společného, ale navždy změnil tvář Mlazic zejména v ulicích Strážnická a Nad Kamennými závorami. Ono to pro nás pamětníky vypadá vždy trošku divně, když nám nějaká hlavní komunikace někde něco rozdělí, ale tak to dnes zkrátka je.

Pohled z obchvatového mostu směrem k nádraží.

Obchvatový most nyní odvádí dopravu z ulice Nádražní směrem na Českou Lípu.
Druhým mostem přes železnici v Mělníku je tedy  obchvatový most druhé etapy dokončený v září 2022 a neměl by být posledním. Z občanského hlediska se nyní čeká, co se vlastně bude dít a skoro to vypadá, jako kdyby se nikomu do akce nechtělo. Etapy výstavby obchvatu číslo 3 a 4 totiž navždy zásadně změní nejen romantická Blata, ale takový ten zbylý přírodní kout, který nám mezi ulicí Kokořínská a loukami u železnice poblíž Starých Rousovic tady ještě zbyl. S ním odejde i zbylý úsek pro pěší po bývalém tělese cukrovarské vlečky.

Rychlík ČD projíždí v roce 2018 městskou částí Mělník - Mlazice směrem do Kolína.
Mělník má samozřejmě ještě celou řadu přejezdů i směrem k Liběchovu a mnoho z nich má význam spíše pro lidi žijící na okrajích mělnických čtvrtí Pšovka, Mlazice a Vehlovice, které můžete poznat zejména tehdy, když se vypravíte z centra města kolem autokempu po modré turistické značce, jenž pokračuje od zastávky ČD v Mlazicích, jako zelená turistická značka do Liběchova. Myslím ale, že nastal čas si prohlédnout prostory mělnického nádraží aspoň tak, jak je může denně spatřit běžně občan.
Mám v papírovém archívu minimálně jednu fotografii myslím z roku 2 000 ( Den otevřených dveří), kde jsou snímky i z místnosti, odkud se celý ten provoz na našem nádraží řídí a odkud vychází na perón pan, nebo paní výpravčí, ale nepřijde mi nějak kompetentní je zde ofotit a vystavit. Konečně, když jsem včera za opravdu hezkého počasí obešel půlku Mělníka kvůli fotografiím přejezdů, tak jsem přitom viděl i třeba nafotil několik budov z jiného soudku, které se mého života dotýkají stejně tak, jako plno lidí zde i v okolí.
Tak mě tak napadá, že by klidně zrovna teď byla třeba vhodná chvíle k takové akci, ale není mi známo, že by se zde k výročí něco pořádalo. Ostatně, když jsem tu začal psát tento článek doslova  tak, jako kdybych psal nějakou knihu z oblasti beletrie a zmínil jsem ten krásný letní večer, tak je docela možné, že tu byla s námi železnice rovných 100 let. A vzpomeňme, že nebýt aktivity našeho kronikáře a předsedy MOOS Martina Klihavce, tak jsme nevzpomněli ani na 150. výročí cukrovaru, které se nakonec na objednávku prezentovalo dárkem v podobě homolí cukru dvou rozdílných velikostí a trojicí zdobných barev



Blatecké závory v Kokořínské ulici jsou kapitolou sami o sobě, což vědí hlavně řidiči.
Ale, co by to bylo za článek, kdybych nevzpomněl vlaky a samotné nádraží ? Ostatně, ty doprovázejí často mé výletní články, jako ozdoba a symbol rychlého přesunu do vzdálených míst. Byly to právě tyto závory na Kokořínské ulici, které tu už za mého dětství v 70. letech pily řidičům krev. Tehdy nebyl problém stát za nimi někdy snad i 30 minut. Však i to byl důvod, proč již tenkrát se mluvilo obchvatu města, ale přitom se do toho nikomu nechtělo.
Toto město má zkrátka problém, že z jedné strany je řeka, pak je tu takové údolí s říčkou Pšovkou i železnicí, a pak už se terén zase zvedá daleko za město a je tu problém, kam ten provoz vlastně svést. Mosty přes Labe jsou v katastru města, město Liběchov je vlastně nešťastnou křižovatkou pro směr do Štětí a na Českou Lípu, a z míst mezi mělnickým Chloumkem a Strážnicí, se již prakticky do údolí Liběchovky nedostanete. Tam vedou ze Strážnice i z Chodče serpentiny vhodné pro slabý provoz malých vozidel a dopravně nic neřeší. Užívají se v nouzi při rekonstrukci obchvatové silnice.

Pohled do mělnického nádraží z přejezdu ve frekventované Kokořínské ulici. Vpravo je stavba, ze které se dříve ovládaly mechanicky závory v Kokořínské a Blatecké ulici.
I jako školák jsem se za nimi něco nastál, ale když to bylo před 13. hodinou, tak to mělo své kouzlo. To již páře na mšenské lokálce odzvonilo, ale z Mělníka jezdila v takovém roce 1976 pořád jedna spoj denně do Prahy a patřila dlouhá léta páře. O vlastní typy lokomotiv jsem se začal trošku okrajově zajímat až mnohem později, ale dlouho jsem trpěl pocitem, že zelené vagóny tahala parní lokomotiva Šlechtična. Až na tomto webu Soutok jsem narazil v komentářích na velkého a snad i předčasně zesnulého fandu železnice Ing. Jana Jáchymstála z Nebužel, který napsal i článek ke mšenské lokálce do Mělnické radnice.
Pan Jáchymstál si patrně přečetl stejný článek, jako já, když tam jistý strojvedoucí ze Mšena vzpomínal, jak jezdil parní mašinou v kraji u Nymburku a rozhodně nejmenoval Šlechtičnu, ale podobný stroj. To vneslo určité dohady v komentářích, ale pravdu se již zřejmě nedozvíme. Navíc jsou v životě lidí chvíle, kdy se jeden spokojí s nějakou verzí, zdá se mu dost pravděpodobná, a ten druhý ji z určitých důvodů nechce přijmout a pátrá dál.
https://soutok.blogspot.com/2015/04/slechticna-v-melniku-2015.html



Ilustrační foto ze středečního odpoledne.
Není ani snad v možnostech článku tu něco nějak pitvat, ale v 90. letech jezdila například ve 13 hodin do Prahy spoj, která se skládala ze dvou motorových vozů. Tažnému vozu se říká mezi železničáři Kredenc a vypadal takto ...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Motorov%C3%BD_v%C5%AFz_831

Také jej mám někde v papírovém albu. Nejhlučnější stroj na naši trati byla motorová lokomotiva Sergej, a když jela, tak se lidem žijícím i daleko od trati otřásal dům.
Vůbec první vlak, kterým jsem tady doma jako kluk občas jezdil, byla elektrická jednotka  Žabotlam, která byla později z naši trati 072 stažena.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrick%C3%A9_jednotky_451_a_452

Ostatně, můj děda, který pracoval v úseku Všetaty - Mělník, jako pochůzkář ji měl zarámovánu, jako čestné uznání zaměstnanci, což bývalo v té době běžné rozloučení podniku s bývalým zaměstnancem. Co dělal pochůzkář ? Tak tehdy nebyly takové stroje, jaké jste viděli v článcích o rekonstrukci mšenské lokálky. Tito lidé zkrátka opatrně obcházeli svěřený úsek trati a vizuálně kontrolovali, zda není někde prasklý pražec, uvolněný šroub, či nehrozí pád nějakého stromu na trať apod. Profese existuje v omezené míře i dnes, ale je evidentní, že má smysl především v horském prostředí tam, kde hrozí pád stromů na železnici, nebo kde ještě nemají betonové pražce.
U dědy se mi také líbila knížka předpisů a zvlášť ta část s vyobrazením různých barev semaforů a vysvětlení. Dnes je toho všeho plný internet, včetně kamer, které jsou umístěny na vlacích a snímají vám celou trať. Aspoň dva odkazy :
https://pohledzvlaku.cz/

To dole je z Košic až do Prahy a cesta je to nádherná :-).
https://tv.idnes.cz/technika/na-co-zira-masinfira-kosice-praha.V180521_144308_iglobe_vrja


Mělnické nádraží si prošlo požárem a člověk by již musel hledat třeba i zde na Soutoku, kdy se to vlastně stalo. Vždyť mnozí ještě pamatujeme, když naše nádraží mělo ( obrázek výše) tam vzadu vpravo za rohem stánek s prodejem občerstvení a tuším i zmrzliny. Poblíž jsou dveře, které vedou do místnosti, ve které jsem byl v 80. letech jen jednou v životě. Byla tam nějaká kamna .... prostě pravá čekárna. Později již nikdy nebyla otevřena.
Vzadu jsou pak ještě toalety a ubytovací prostory pro turnusové zaměstnance. Pamatuji, že jsme se sem před několika lety v rámci startu turistického pochodu Mělnický hrozen dokonce i podívali. Naproti nádraží stála dlouhá léta i úspěšná nádražní restaurace. Dnes je tam ladem zbudovaný základ pro nějakou budovu, ale již to roky nikam nepokračuje. K nádraží patřila dlouhá léta u severního východu i trafika s prodejem cigaret a časopisů.

Objevila se po rekonstrukci nádraží po požáru vize , že by Mělník mohl zabojovat v soutěži Živá nádraží. Ačkoliv by tu v té době prostor pro různé podnikatelské aktivity byl, tak se nic nestalo. Zájem nebyl a důvodů může být celá řada. Některé jsem jmenoval nedávno, když jsem uvedl, jak moc by železnici u nás pomohlo rychlé funkční spojení s Prahou. Jinak je ta cesta vlakem tam pohodlná. Nechme stranou Kokořínský sezonní rychlík a podívejme se na provinční Lysou nad Labem, která má super spojení s Prahou, oddychovým centrem Milovice, blízkými Poděbrady, okresním Nymburkem, železniční křižovatkou v Kolíně a ještě disponuje celorepublikově uznávaným výstavištěm.
Jinak nejde o nijak výrazné městečko, které má do věhlasu historie i rozhledů z Mělníka i jeho hranicí s úchvatnou přírodou blízkého CHKO Kokořínsko daleko.

Regio Jet již uzavřel pokladnu a prodává lístky pouze automatem vedle dveří na perón.
Co mě tedy poslední dobou na mělnickém nádraží těší, tak to jsou často sympatické prodavačky lístků v pokladně ČD. Zrovna jsem nedávno četl o robotech, kteří nás již leckde pomalu zastupují, ale ono není občas přes příjemné teplé slovo a nějaký ten lidský úsměv. Oni totiž dnes existují již i společenští roboti, kteří mají naprogramované emoce.
Pak je také dobře, že se do nádraží vrátila ostraha. Hned se lidé cítí bezpečněji. Zatímco v dnešní čekárně u pokladen najdete i automat na kávu, tak jsem včera zaznamenal novinku. Máme tu nově venku i automat na tekutiny. Vlevo vidíte právě ty dveře, za nimiž byla v 80. letech ještě další maličká dočasná čekárna. K dnešnímu nádraží patří i nedaleký domek za ,,novým " autoparkovištěm a firmou pracující s prodejem dřeva, kde dříve bydleli také nějací nádražní zaměstnanci a byly tu i nějaké sklady bezpečnostní i navigační nádražní techniky, ale nyní se tu zdá být prázdno.
Snad poslední věc, na kterou nesmím zapomenout je jakýsi placený cyklobox, ale třeba říci, že nádraží by mělo být snad i půjčovnou jízdních kol. Nás tady zase sice spíše logicky zajímají půjčovny kol někde dále. Vždyť třeba z takové Břeclavi si můžete projet nejen Lednicko-Valtický areál, ale třeba se i vypravit do Moravské Amazonie.

Nejnovější přírůstek na mělnickém nádraží.
Kupodivu to nebyl v dětství nějaký zvláštní zájem o vlaky a ani jsem nijak necestoval, ale byly to hlavně jízdní řády, které jsem znal mnohdy dříve, než vlastní mapu, natož krajinu osobně. A bylo zcela jedno, zda šlo o řády autobusové, kdy jsem jednou k Vánocům obdržel dokonce 10 řádů všech krajů Československa včetně dálkových zahraničních linek, nebo občas i nějaký ten železniční řád. Dnes by mělo vše určitou sběratelskou cenu, ale jak už to bývá, tak největším nebezpečím sběratelů je stěhování a nejužší rodina, která by neustále něco třídila, vyhazovala, a zmenšovala objem věcí, což lze do jisté míry chápat.
Konečně, některé věci mají pochybnou hodnotu až třeba za 30 let. A tak se stalo, že řada věcí přežívá spíše ve vzpomínkách třeba tak, jako někdy v roce 1975 odkloněný mezinárodní rychlík Favorit, který kvůli opravě trati mezi Prahou a Děčínem jezdil dočasně po našem břehu Labe z Berlína do Budapešti. Bohužel jsem ho nikdy neviděl, protože na Drážďany jel asi ve 3.55 a  do Budapešti v 0.30 hodin.

Pohled do mělnického nádraží z křižovatky tvaru T od Velkého Borku.
Dokonce i při psaní svého asi 11 dílného seriálu o dopravě na Mělníku i pod ním...
 https://soutok.blogspot.com/2011/11/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim.html
... jsem používal pouze vzpomínky. Nicméně jsem později objevil něco, co mě rozradostnilo, uvedlo do vzpomínek a dokázalo to, že si nevymýšlím.
Můžete to po podrobné mapě protektorátu našeho okresu, na kterou jsem tu nedávno dával odkaz, brát jako další dárek.
http://www.jizdni-rady.nanadrazi.cz/index.php?page=elektronicky-archiv-vlakovych-jizdnich-radu

Nu, hlavně tento nás zajímá a je to nostalgie.
http://www.jizdni-rady.nanadrazi.cz/jizdni-rad/1981-1982/1981-1982_strana_244-247.pdf


Po této koleji odbočuje vlak do Mšena.
Tady vidíte, že před pojmenováním linky 070, se naše hlavní trať jmenovala v letech 1981/ 1982 linkou 7B a ještě celá 80. léta byla tratí Lysá nad Labem -Děčín. Vidíte tam i rychlík Budapešť - Leipzig ( Lipsko) a zpět ( spoje 1478 a 1479), který tu po čas mé základní vojenské služby jezdil. Proto jsem ho ani nikdy v těch přijatelných 9.30 hodin vidět nemohl.
 Je tam také vidět, že spoje mezinárodního odkloněného rychlíku přijíždějí od prostředního Žlebu po mostě, který dnes užívají například nákladní vlaky do mělnického přístavu. Všimněte si té délky čekání ve východním děčínském nádraží. Asi nějaká celní služba. Nicméně, Favorit byl o 10 let dříve v Drážďanech dle mé paměti za dvě hodiny. Po Mělníku stavěl již jen  v Ústí a Děčíně. Na prodlevu v důsledku čekání si tam nevzpomínám.
Jinak si všimněte, že v čase mezi 7.45 a 13.30 přes Mělník prakticky žádné osobní vlaky nejezdily. Tento ,, primetime" , jak by řekl  v televizní stanici Nova v neděli na poledne v pořadu ,, Volejte řediteli." kdysi její ředitel Vladimír Železný patřil nákladní dopravě, kdy se závory oproti dnešku otvíraly jen minimálně. Doprava zboží šla hlavně po železnici a díky autobusům, nebyly ani silnice zprvu nijak moc přecpané Dnes si ani neumím představit, že bych měl jet z Mladé Boleslavi po státní silnici na Mělník na jízdním kole a přitom to v 80. letech bylo běžné. To samé přes Želízy do Dubé.

Pohled z lokálky k nádraží.
Naše lokálka do Mšena bude mít 130 let až v roce 2027, ale i tak mi to nedalo, protože ty fantastické koleje prostě pořád někam vedou :-).

Pohled z lokálky k lesům pod Hostínem.

Proti slunci to u Rousovic moc nešlo.


Vlak do Prahy má různé podoby.
Jízdní řády sice známe, ale o nasazení souprav a lokomotiv se mohou pasažéři na svých cestách často jen dohadovat, pokud již nemají nějaké čerstvější zkušenosti, které jsou bez záruky.

Něco řádů se mi přece jen dochovalo, a tak jsem schopen popsat i podrobně dějiny proslulého mělnického rychlíku s názvem Jan Palach, který tu jezdil v době před zavedením taktové rychlíkové dopravy z Ústí nad Labem do Kolína. Nemám bohužel JŘ 1991/ 1992, abych mohl potvrdit, že minimálně v tomto roce jezdil z Mělníka kolem 7.30 nejen vlak do Jihlavy, ale o prázdninách dva měsíce až do Znojma. Jsem si téměř jist a je to velká škoda.

V té době ještě neměl jméno a nebyl to dokonce ani rychlík, ale spěšný vlak SP , který stavěl do té doby poněkud neobvykle i ve Štětí. Rychlíky totiž nikdy předtím ve Štětí nestavily. Pouze takzvané spěšné vlaky. Jeden takový jezdil třeba v pátek odpoledne z Chomutova do Kolína, vezl hodně mládeže domů  z internátů a byl tu cca v 15.25.
 Dnes staví rychlíky ve Štětí běžně. Na prvním snímku máte jízdní řád sezóny 1999 / 2000 , kdy se vlak prvně jmenoval Jan Palach. Upřímně řečeno mám některé materiály na hůře přístupných místech a ani nepředpokládám, že by to někoho oslovovalo, nebo že by někdo přišel a řekl : ,, Ty informace bych bral do nějakého tiskového článku."

Nebudu tedy hledat přesné roky. Zkrátka, do Jihlavy ještě jezdil nepojmenovaný spěšný vlak a hromadu let. Pak přišel rychlík Jan Palach a zase celou řadu let jezdil až do Břeclavi. Jen jednu sezónu byl zkrácený do Brna, a pak už přišla taktová doprava. Může to být někomu líto, že tu už nemáme na hlavní trati nějaké dálkové vlaky, ale na druhou stranu je myslím výhodnější, že když vyjedeme ráno o dvě hodiny dříve v 5.40, tak po dvou přestupech jsme už v 9.53 v Břeclavi, po jednom v 10 hodin v Ostravě, po čtyřech snadných přestupech v 10.22 ve Znojmě. Pokud bychom jeli v 7.40, jako jezdíval SP i Jan Palach, tak si přidejte k dojezdu dvě hodiny.
To je prostě výhoda taktové dopravy. Tím bych asi své regionální pojednání v opravdu úzkém smyslu ukončil. K železnici si musí každý najít cestu sám a málokterý řidič osobního auta si ji najde. Málokdo chce také zkoumat jízdenky a hledat tu pro něj výhodnou, protože je to umění, ale každý chce vydělat a nikdo vám to usnadňovat nebude. I tak jezdí vlaky dost lidí, byť se to někdy nezdá a cesta dává zase úplně jinou stránku věci, kdy máte čistou hlavu.
Pokud se vám článek líbil, tak jsem moc rád a bylo jeho smyslem vás v úvodu zavést do míst, kde se se železnicí každý z nás potká, bez ohledu na to, zda ji má rád. Myslím, že ty přejezdy v našem městě zná a potkává každý, kdo tu bydlí, nebo v okolí města a tudíž to může zaujmout i někoho, kdo vlaky nemusí. Zbývá mi už jen jediné. Zde je odkaz na verzi, kterou jsem věnoval celé této magistrále, jejíž součástí Mělník je a můžeme být za to rádi. Tam najdete data výstavby i kilometráž a obrázky z dalších měst na tomto projektu z rok 1869 - 1875.
https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-rovnymi-150-lety-prijel-na.html

Jo, článek na celý den :-). Tedy, jen na 8.5 hodiny :-).








Zdroj: Soutok

Prosinec 26, 2023

19:16

 


Současné vánoční povodně ( 2023) jsou takové zvláštní. Všechna města na dolním Labi mají již delší dobu své třetí stupně ohrožení ( Děčín, Ústí nad Labem, Litoměřice, Kostelec nad Labem), ale Mělník až dnes v poledne stoupl  hodnotou 500 cm ve své klasifikaci teprve na druhý stupeň ( pohotovost). Třetí stupeň v Mělníku patří hodnotě 550 cm a do té nám nyní v 17 hodin odpoledne chybí 47 cm.
Je tedy pozitivní, že momentálně nejde v posledních pěti hodinách o žádný velký nárůst a všeobecně se leckde očekává kulminace hladin, ale přece jen deště ještě neskončily. Nicméně je Mělník velmi dobře připravený, jak ještě uvidíte, ale dejme si nejprve fotografie srovnávací. Vrchní snímky jsou záběry dnešní a spodní včerejší z téměř stejné doby. U starých lázní a spodní chaty jsme se tedy dnes přiblížili k základům těchto staveb.








Tady nám pomůže k měření hlavně spodní a střední sloupek zábradlí.





Když si uvědomíte, kde všude jsme ještě včera po náplavce chodili a tam vzadu ční jen doslova nepatrná část včera v podvečer uměle zatopeného mola pro městskou výletní loď, tak je to až k nevíře.


Tady už máme pravou špičku, což v mělnické hantýrce znamená pravý soutok Labe ( vlevo) a Vltavy ( vpravo). Všimněte si té cedule v řece s informativní značkou plavby vlevo. Za normálních okolnosti lze suchou nohou dospět ještě několik metrů před značku. Dnes už je prakticky Úpor zatopený jen s minimem vyvýšeného terénu.

Pro porovnání jsem dal jeden obrázek níže z letošního října. Více najdete v následujícím článku
https://soutok.blogspot.com/2023/10/nekdo-nam-vypustil-pod-melnikem-reku.html a dalších třech posloupně časových článcích v roletě vpravo.







Zábrana je namontována již komplet. Vůbec není důležité, co nás v nejbližších hodinách čeká. My tu zábranu máme a byl by hřích nebezpečí podcenit., Zábrana stojí, v myslích máme všichni klid, její stavba byla dobrou a potřebnou prověrkou, za kterou je třeba všechny účastníky a zejména stavaře pochválit.




Nebylo dnes  vidět nějak moc dobře do dáli, ale na Komáří vížce v Krušných horách jsem ještě spatřil sněhová pole. Jak vidno na fotografii níže, tak nejvyšší hora východní části Českého středohoří Sedlo ( 726 m.n.m.) má na severním úpatí také sněhové pole. Ten kopeček vpravo od chladící věže, co má na sobě ten stožárek je Buková hora s televizním vysílačem. Sice je vzdálena 40 km, ale ne všechna místa ve městě jsou orientována na Prahu.
Když se tu občas potkám s lidmi z Drážďan a mám opravdu dobrou náladu, tak jim vždy říkám, že ve stejné přímce ( lze ověřit v mapě) a o stejnou vzdálenost leží jejich město i vysílač Wachwitz Jsou z této informace vždy doslova unešení a velmi děkují :-).


V Hořínském parku již byla četná jezera.


Zatímco Mrkvice mezi laterálním kanálem a Vltavou vypadá dobře, tak rezervace Úpor  je již z velké části pod vodou. Dost dobře tedy nechápu, že se tam ozývají už asi tři dni rány, jako kdyby tam někdo střílel zvěř.
Docela bych si přál, aby již ta hladina nestoupala, protože nás obklopují i jiné věci. Na druhou stranu je tu vždy snaha být někde, kde můžeme situaci označit slovem ,, maximální". Na posledním snímku vidíte díky holým stromům přes zatopený Úpor i Vltavu a Mrkvici, kde vede cyklostezka od komor do Vrbna.
Pohodové volné dny !




Zdroj: Soutok

Prosinec 25, 2023

20:49

 



V době, kdy začínám vytvářet tento článek ( 25.12.2023 v 19.46) je poslední stav vodočtu v Mělníku odeslán na internet  z 19.20 hodin a má hodnotu 461 cm. Připomínám, že 1. povodňový stav má v Mělníku hodnotu 400 cm a znamená bdělost. Druhý stupeň má hodnotu 500 cm a nazývá se pohotovost. Třetí stupeň u nás vzniká při 550 cm a je klasifikován, jako ohrožení. Více dat zjistíte v odkazu na ...
https://www.pla.cz/portal/sap/cz/PC/Mereni.aspx?id=60&oid=3


Dnes to nebudu z časových důvodů nějak komentovat, a také tu mám řadu knih na čtení, tak jen krátké povídání na úvod.
Jak už to tak o Vánocích je, tak je to také období návštěv, a tak jsem se dostal k řece opět až v 15 hodin. Nemohl jsem začít s prohlídkou jinde, než tam, kde jsem byl včera. Tak toto dokázal půl metr na vodočtu navíc za posledních 24 hodin. Pak už jsem mířil rychle do Rybáří , kde již ráno některá místní FB avizovala přítomnost protipovodňové stěny. To se ví, že mě zajímalo, jak to s její stavbou vypadá a kam tady vystoupala voda.
Není to zde s hladinou ještě tak hrozné a byl jsem velmi rád, že jsem si mohl v detailu takto  prohlédnout tuto obří stavebnici, ze které se zdejší mobilní protipovodňová stěna skládá. Čím více jsem se blížil ke starému Strakovu mostu, tím více jsem šel proti času. Zatímco u veslařského klubu byly ještě součástky, tak u mostu již stál jistý polotovar a na jeho druhé straně, kde jsou četná mola pro výletní lodní dopravu a například budova vinařství Bettina Lobkowicz s.r.o bylo hotovo.
Zrovna, když jsem přišel po silnici od Plavební ulice, tak jsem měl takříkajíc v zádech hasičské vozy. Zatímco v říjnu, když se prováděla oprava na jezu v Dolních Beřkovicích  se nám mola jaksi pokládala na šikmo do koryta řeky, kam nám padaly i nástupní můstky, tak nyní jsme tu měli opačný extrém.  Můstky se jakoby zvedají vzhůru a mola na hladině ve velkém proudu by se mohla například utrhnout a odplout, přičemž by mohla ohrožovat okolí. Proto je bylo třeba zajistit na místě pomocí zaplavení nádrže, která se pod nimi nachází.
Molo v důsledku napouštěné vody ztěžkne podobně, jako potopená loď, klesne ke dnu a je pro vodní živel podstatně obtížnější překážkou. A tím v podstatě pro mě druhý den záplav skončil. Očekává se pochopitelně vzestupná tendence. Na konec dnešního článku jsem umístil ještě tři videa.











































Zdroj: Soutok
17:41

Milí čtenáři, včera jsem poněkud neplánovaně katapultoval aktualizací významný článek z roku 2012 ( 2. díl dvoudílného seriálu) do roku 2023. Situace se má nyní však tak, že je tento článek opět aktuální, a aby tedy byly oba díly u sebe, tak se o to nyní pokusím. Navíc právě tento první díl pojednává o tom, co je u nás při jakém stavu vodočtu jak zatopené a vychází z osobních pozorování různých místních povodní. Mělník má již mobilní protipovodňovou stěnu, která se v těchto chvílích právě staví ( 25.12.2023) a Soutok má z dnešního dne plno fotografií i videí, ale to vše musím aktuálně zpracovat.
 Pojďme tedy nyní na článek sice 12 let starý, ale prakticky učebnicový. Data by měla sedět při všech povodních. Pravdou však je, že dnes díky možnosti postavení protipovodňové stěny a stabilní hráze ve čtvrti Mělník - Mlazice, se stávají informace o vyšších hodnotách vodočtu již historií, kterou si jistě se zájmem přečtou ti, kteří chtějí vědět více.
Článek z roku 2012 doplněný o odkaz na povodeň z roku 2002 :
Tak se stále častěji píše a hovoří o tom, jak to bude strašné, až zase na horách začne tát sníh, anebo dojde dokonce k nějaké meteorologicky nepříznivé situaci. Co si budeme povídat, povodeň přichází téměř každý rok a vždy samozřejmě přitáhne pozornost šíré veřejnosti. Nejinak je tomu i letos, a tak mě tak napadá, že by se docela hodilo sáhnout trošku do archivu a připomenout si obrazem třeba tu loňskou povodeň, která nám 15. ledna předvedla takovou tu klasickou paseku pod Mělníkem, ale přece jen byla o něco výše, než mnohdy jindy, jak sami uvidíte.
  O Labi a povodních se dá napsat leccos a také bylo mnohé již publikováno. Skoro se chce říci, že by vlastně mnohdy stačila jen sada fotografií. Na druhou stranu nutno říci, že fotografie bez komentáře také nejsou tím pravým ořechovým, a proč třeba diváka neseznámit s nějakými informacemi. Zrovna teď jsem si přečetl na netu, že Labe pod Mělníkem má 344 cm a nyní z lehka voda opadá. Tyto informace se dozvíte na http://www.pla.cz/portal/sap/cz/index.htm. Což si dnes tak říci něco o mělnické říční hladině a jejím měření, co říkáte ?
 
Aby mohly po řece plout lodi, musí mít hladina stav alespoň 220 cm, neboť nejtěžší nákladní lodi mají ponor 180 cm, a tak stav na vodočtu 220 cm je označován, jako spodní hladina pro plavbu. Za běžný stav je považována hladina 250 cm ode dna, což je stav, který nejvíce celoročně přetrvává zde na řece pod naším městem. Za vrchní hranici normálu lze považovat výšku vodního sloupce 3 metry. Pokud vodočet u starého mostu vykáže 325 cm, je u veslařského klubu hladina již zároveň s promenádní cestou.
 Při 400 cm už se můžete s procházkou mezi veslařským klubem a starými lázněmi ( pod zahrádkářskou kolonií na Polabí) rozloučit, neboť je řeka na mělnickém břehu sice ještě v korytě, ale některá místa již zaplavila. Stav 400 cm je označován u nás římskou číslicí jedna a znamená stav bdělosti. Samozřejmě, že tento stav platí jen na konkrétní řece pro konkrétní místo.
 
Při stavu 500 cm se vyhlašuje II. ( druhý) stupeň, což značí pohotovost, a pokud byste se vydali pěšky z parku na Polabí tou uličkou dolů ke starým lázním, tak vězte, že hladina řeky bude dosahovat k patě té spodní chaty, co tam stojí. V Rybářích se to projeví tak, že z těch schodů, které vedou dolu k řece k pramicím, které tu dlouho pobývaly, se ukáže již jen 7 schodů.
Stav 550 cm znamená na Mělníku III ( trojku) ohrožení. Stav 600 cm poznáme podle toho, že část níže zmíněmé chaty je již zaplavena a voda sahá nyní do míst, která nyní hůře identifikuji, ale býval tam před stavbou nových schodů ( budováno loni) takový velký schod. V Rybářích koukají nad vodou již pouhé dva schody. Řeka se rozlila až k Hořínu a zatopena je Mrkvice, Oupor a cedule s kilometráží ( 839 km) ční těsně nad hladinu.
Při 650 cm je zaplavený poslední most přes říčku Pšovku u bytovky v Nůšařské ulici na Pšovce a pozemek ke kostelu Sv. Vavřince. Výška 680 cm, to už je místo, kde se v Rybářích vchází do té bytovky u řeky. K veslařskému klubu lze jít už jen ze staré silnice po schodech a ta zíďka v Rybářích, co lemuje příjezdovou silnici, tak ta ční pouhých 30 cm nad hladinu. Cedule na Oupoře ( kilometráž) jsou již pod vodou.
Poslední údaj zde mám z roku 2006, kdy hladina vystoupala na 730 cm a v Rybářích koukalo odhadem 2-5 cm výše zmíněné zíďky. Ale, to už je relativně novověk. V roce 2002 vystoupala hladina pod Mělníkem na historickou hranici 1035 cm a záznamy o její výši najdete minimálně na čtyřech místech. Na Hadíku, na starém mostě v Rybářích, na starém mostě u brozánecké strany, v Hoříně na jednom stavení na cestě ke komorám.
  Tehdy hrozilo starému mostu dokonce odstřelení, neboť hladina se již dotýkala samotného mostu ve výši pojízdné části a hrozilo jeho stržení. Takový urvaný kolos mohl samozřejmě přinést nedozírné následky. Však bylo již slyšet nárazy hladiny do něj až u samotného zámku. Naštěstí pro nás se příroda v poslední chvíli umoudřila. V Ústí kulminovalo Labe v roce 2006 na 884 cm a v roce 2002 na 1145 cm.
Povodně 2002: http://mujmelnik.webzdarma.cz:8080/Povodne.html
Příště dáme zase nějaké fotografie a povíme si o řece pod Mělníkem zase něco jiného.
 
Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.
Zdroj: Soutok
00:26

 


Lidé mají na Štědrý den různé zvyky. Poměrně hodně jich po celý den vyráží do polí nad mělnickými Blaty i Velkým Borkem, aby se prošli, zapálil na zvířecím hřbitově svým zesnulým čtyřnohým mazlíčkům svíčku a přinesli do krmelců nějaké ty pamlsky pro zvířátka.
Není divu. Lidé vás mohou naštvat, ublížit vám, podrazit vás, vysápat se přes vás, otočit se k vám zády, a to mnohdy dokonce i ti úplně nejbližší, které znáte léta, ale u zvířat je to úplně jinak. Když s nimi jednáte s láskou a neuhodíte je kvůli blbosti, kterou udělají nechtěně, nebo proto, že to patří k povaze jejich druhu, tak vám jsou vděčná a neublíží. A ten, kdo má rád ta domestikovaná, tak má rád i ta ostatní.
Je to hnus nejvyšší, když někdo  ničí na hřbitovech pro lidi hroby, nebo z nich snad odcizí i nějakou tu lucerničku, ale je zajímavé, že naštěstí i ti největší darebáci mají k té domácí zvířeně snad určitý vztah a hroby zvířátek je nezajímají.

Bohužel mám pocit, že nám ty poslední Štědré dny tím počasím nějak nepřejí. Když už neprší, tak zase musí foukat vítr a ačkoliv se to v samotných obytných částech města nejeví někdy tak zlé, tak v polích je to již silnější a dnešní situaci snad nepamatuji. Bývá běžné, že kvůli zapálení svíčky musíte zkusit najít nějaké závětří, ale aby vám již zapálená a dobře hořící svíčka svůj souboj s větrem rychle prohrála, tak to snad ne.
Protože se lucerny a různé sklenice neodcizují, tak jsem byl rád za dvě vyhozené petky, které se tu válely. Jen škoda, že jsem zrovna nedávno přišel o kus takového nádobíčka na klíčích, kde byl i zavírací miniaturní nožík a musel mi posloužit konzervový otvírák z vojenských časů :-). Výsledný nouzový výtvor tak dopadl nakonec takto, ale třeba je to nakonec lepší varianta, než pokus o použití pouhého spodku lahve. Při návratu z lesa, se lahev obložená kameny díky větru nacházela v šikmé poloze, ale svíčka stále hořela.
Konečně, jsou dny, kdy máte pocit, že se snad nic nedaří, a když něco pokoříte a nevzdáte se, tak to povzbudí.

Pak už jsem procházel různé krmelce a byl jsem moc rád, že aspoň dnes prakticky neprší.







Vážně je to milý pohled. Ačkoliv je 10 stupňů nad nulou, tak podpora zvířátkům v krmelcích i na větvích stromů od lidí je příjemným úkazem.

Tak se jeví naše krásné město odtud z polí.

Poslední zbytky sněhu v katastru města.

Zvířátka musí i pít. Umělá nádrž s Řípem v pozadí.
Pak už mě čekala cesta na mělnický hřbitov sv. Václava v Pražské ulici a atmosféra tam byla tradičně atmosférou Štědrého dne. Známí se potkávali, přáli si, diskutovali spolu a samozřejmě zapalovali svíčky na hrobech svých zesnulých předků. Někdy se stanou neuvěřitelné situace. Mám kvůli větru na hlavě čepici a dívám se na dvojici, kde i na mě hledí muž. Jak se tak přibližuji, tak si říkám : ,, Ne, to přece není možné, to je snad opravdu on." Čím více se přibližuji, tím více se muž usmívá a skutečnost se stává realitou. ,, Jak dlouho jsme se neviděli ? To už bude asi takových 45 let, co :-)?"
Když mají obě strany dobrou náladu, tak je o čem povídat. Ale, někdy se vzácně i stává, že člověk hovoří s jiným člověkem, který se k vám přihlásí a ani po 15 minutách hovoru nemáte pořádně jasno a spíše jen tušíte :-).

Pak už jsem šel podle plánu k řece a bylo mi jasné, že bude více vody, než kdybych akci provedl v opačném pořadí. Sice měla řeka v 15 hodin stav 411 cm, což už je 11 cm nad stav prvního povodňového stupně, který znamená bdělost, ale jakoby mi po těch dnech posedávání u PC, kdy za okny pršelo přinesla nějakou energii. Něco na tom je, že živly přitahují, a když se dlouho nic neděje, tak je příjemné menší zpestření, ač pamatujeme mnohem věší záplavy vyšších stavů.
Ne snad, že bych to někomu přál, ale u nás je to naštěstí většinou jen v kategorii cestovní turistiky, a pro horší případy již máme oproti roku 2002 zábrany.
Konečně, kdysi jsem vlastním pozorováním zjistil, kde by při jakém stavu vodočtu měla hladina Labe v Mělníku co zaplavit. Druhý odkaz na druhý díl vás pak zavede k datům, která hovoří o tom, jak je kde Labe na své cestě k moři široké. Tam jsem již užíval mapy, ale protože se o některých věcech neví a člověk ta místa ani nezměří, tak jsem teprve až v roce 2016 zjistil, že nejširší je u nás Labe přechodně u obce Libochovany poblíž Litoměřic, kde se na krátkém úseku rozlije v kilometru 778.1 až do šířky 320 metrů. To už je hodnota poblíž Hamburku. Nyní jsem to tedy v daném článku ( 2. díl) doplnil.
https://soutok.blogspot.com/2012/01/o-labi-povodnich.html

https://soutok.blogspot.com/2012/02/o-labi-povodnich-2.html

Tady je to nejširší místo u nás:
https://soutok.blogspot.com/2016/05/labska-cyklotrasa-c2-nedelni-etapou-od.html


Jedním snímkem ovšem povodeň neodbudu, a tak je zde taková menší fotogalerie. Škoda, že je den tak krátký, obloha zatažená a hodina pokročilá. Lze ovšem předpokládat, že hladina bude ještě stoupat.





To jsme již na nejzazším místě, kam bylo možné suchou nohou dospět. Ačkoliv víme, že jde jen o zaplavenou cyklostezku ležící pár centimetrů pod hladinou a první vlnky u suchého okraje by vám dnes nejspíše namočily jenom boty, tak nutno uznat, že to příjemně a bezpečně nevypadá. Ono je to skutečně leckde zákeřné a jsou známy případy, kdy se prostě někde někdo rozhodl, že to má někudy někam po nějaké ulici nejblíže, strhl ho proud a bylo zle. Díval jsem se na poskakující vlnky stoupající hladiny a napadlo mě, že to natočím.

Myslím, že pár vteřin videa stačí k tomu, aby si člověk uvědomil, jaká síla se sem dere. To si hodně hlídáte rychlost akce i především ústupovou cestu

Tady je to ještě o to zajímavější, že vlevo vznikla po deštích pěkná bažina.

Řekl bych ovšem, že se mi spíše nějakou náhodou podařilo udělat foto, které díky pokročilé hodině vypadá asi nejdramatičtěji. Jako kdybych už ve vodě stál, ale je to jen zdání.


Tentokrát byla na místě na cyklostezce poněkud stočená páska s nějakým nápisem stočeným dovnitř, ale bylo evidentní, že tu je hlavně kvůli osobám neznalým situace, aby si náhodou nemysleli, že po cestě projdou, nebo ji projedou na kole. To by ostatně brzy poznali osobně. Nicméně si pamatuji ( je to někde zde) situaci v letní sezóně, kdy byl stav nižší, páska nebyla, bylo možné zajít až téměř k cukrovaru a našlo se zprvu několik lehkých cyklistů hazardérů, kteří to chvíli zkoušeli projet, ale pak se již začínali bát.



Netřeba dodávat, že rodinné procházky vedly na obě strany. Každý chtěl dojít do známých míst, kde se pěší možnost putování ztrácí v řece.


Moc jsem si přál, abych odtud stihl vyfotit ještě zasněžené vrcholky v dáli, které jsou připomínkou toho, že nejen déšť, ale i tající sníh jsou příčinou toho, proč se děje to, co jsme mohli sledovat na obrázcích výše. Ovšem, pokročilá hodina již závěrečné myšlence nepřála a člověk prostě mnohdy nemůže mít vše.

Tady mě napadlo, že jde vlastně oproti říjnu o kontrastní foto, ale než se ten foťák v mobilu někdy přizpůsobí, tak je to ,, paráda". Navíc jsem zrovna v danou chvíli  potkal známého, čas tlačil a něco prohodit chcete.
Říjen.

Dnes.




Na tomto snímku je navíc vidět povětrnostní situace. Východní část pohoří, se ztrácí v dešti.

Pohodové svátky. Jak jsem dnes aktualizoval ten starý článek z roku 2012 o informace, kterých jsem nabyl až v roce 2016, tak se nějak stalo, že se to zařadilo do současnosti.
Tak, je pravda, že novináři dnes běžně tahají staré články na svět ( a nejen oni) a těžko říci, zda kvůli těm, co je neznají, nebo kvůli těm, co na ně podle nich zapomněli, ale toto úmysl nebyl. Někdy jim to diskutující vyčtou a připomenou z jakého roku to je, ale někdy se to běžně dělá  třeba u osvětových článků, nebo u nějaké památky, že zjistíte, že čtete text, který je také někde na jiném webu a někdy dokonce na více webech., nebo i v knižních publikacích a žurnálech.



Zdroj: Soutok

Prosinec 24, 2023

23:30
Posledně jsme se věnovali proměnám vodočtu na řece Labi pod Mělníkem, ke kterým dochází obvykle ve spojitosti s povodněmi. Řekněme si nyní o Labi nějaká standartní data, a pak si povíme věci nikde nepublikované. Řeka má od pramene v Krkonoších až po ústí do Severního moře délku 1 154 km a patří k nejdelším v Evropě. Pramení na Labské louce ve výšce 1 386 m.n.m. pouhých asi 500 metrů od hranice s Polskem. K jejímu prameni se každoročně vypravují tisíce návštěvníků z míst žijících na jejím břehu, ale i odjinud. Není divu. V blízkosti pramenu se totiž nachází stěna s 26 znaky českých i německých největších měst na jejím břehu až do Hamburku, které byly později doplněny o další dva znaky dvou měst ležících na jejím levém břehu již mezi přístavním Hamburkem a Severním mořem. A tak dnešní výletník již ví, že Labe se vlévá do Severního moře u městečka Cuxhaven. Během svého toku přijímá celou řadu říček i řek a mění i šíři a hloubku svého koryta.
Na středním úseku od Kolína po Mělník má Labe v průměru z jednoho břehu na druhý cca 50-80 metrů. Této části řeky se u nás také dříve někdy říkávalo Malé Labe, zatímco od soutoku s Vltavou prostě už Labe. Jak k tomu došlo? Existuje knížka, které se říká kilometráž řek ( pro daný stát), kterou užívají zejména vodáci, kteří třeba o dovolenou jezdí splout některé naše vyhlášené vodácké řeky (Lužnice,Sázava,Otava,Vltava,Ohře apod.). A tak zejména vodáci vědí, že každá řeka má svoji kilometrážní nulu v místě, kde se vlévá do jiné řeky a až k prameni se jí kilometry přičítají. V kilometráži jsou pak zaneseny podobně jako v autobusovém či vlakovém řádu všechny mosty, města, vesnice, jezy, komory, vodní díla, ale i možnosti ubytování, případně pamětihodnosti a samozřejmě možnost stravování a další dopravy ( železniční stanice, autobus).
Mělník býval ještě nedávno takovým vyjímečným místem a určitým způsobem je i nyní, pokud jde o řeku Labe a Vltavu. Všude totiž platí, že kratší řeka se vlévá do delší řeky, a když se hledá pramen nějaké řeky, která vzniká i z více potůčků, tak se postupuje stejným stylem. Známá je ve světě zejména akce našich vědců, kterým se relativně nedávno podařilo objevit jako prvním na světě skutečný pramen Amazonky ( nejdelší vodní zdrojnice), která vzniká soutokem pěti potůčků.
Kdyby totiž bylo Labe splavné už od pramene a měli bychom možnost se po něm ihned vydat, nebo pokud bychom měli možnost jít stále podle něj, pak vězte, že na Mělníku byste měli za sebou úctyhodných 250 kilometrů. Nesmíme zapomenout, že jenom než doteče z Krkonoš téměř jižním až jihovýchodním směrem do Hradce a Pardubic, už to je pěkná štreka. Jenže naše národní řeka Vltava, jejíž hlavní pramen ( Teplá Vltava) pramení nedaleko naší nejvýše položené obce Kvilda na Šumavě ( proslavená největšími mrazy) to má pod Mělník přes Lipno a České Budějovice i se zákrutou do Kralup nad Vltavou dobrých 430 kilometrů. Znamená to, že se vlastně Labe vlévá do Vltavy, ale nakonec zvítězilo ve světě zřejmě to, že už od pradávna od času Keltů, se zkrátka řece pramenící v Krkonoších a tekoucí pod Mělníkem do Severního moře říkalo vždy Labe. A také bylo rozhodnuto, že tato řeka bude mít svoji československou kilometrážní nulu pod Mělníkem na soutoku s Vltavou ( vlastně společná nula pro obě řeky) a na obě strany ( k prameni i ke státní hranici s Německem) se budou kilometry přičítat. A tak naše Labe na kilometru 109.3 opouštělo u Hřenska republiku a odtud už platila kilometráž saská.
Dříve jste tedy mohli při procházkách po promenádní cestě pod Mělníkem kolem cukrovaru a Hadíku do Kel zahlédnout na protější straně řeky cedule s údaji po půl kilometru (0... 0.5... 1... 1.5... 2 atd.), které sloužily říční dopravě. Od 1.1. 2009 došlo k jednotnému mezinárodnímu přečíslování řeky Labe, a tak nesou cedulky na druhé straně řeky již jiné hodnoty. Je to možná i víc pro romantiky. Nula je nyní kdesi v ústí severního moře a naše hranice s Německem u Hřenska nese hodnotu 726.6 km. Nejblíže soutoku pod Mělníkem máme na tabulce 838,5 km a v rovinách Nymburka či Poděbrad již číslo přesahuje 900.
Zajímavé je i sledování šíře této řeky. Jak jsem již napsal výše, bývá Labe široké od Kolína až po Mělník v průměru 50-80 metrů, ale od spojení s Vltavou už vytváří různé rekordy. Zatímco u cukrovaru je to na druhý břeh pouhých 60 metrů, pod starým mostem je z jednoho břehu na druhý již 140 metrů i více. Za opravdovým rekordem se však musíme vypravit k Dolním Beřkovicím, Vězte, že když jedete vlakem směrem do Litoměřic, tak v místě, kde se prvně v Mělníku - Mlazicích přiblíží železnice k řece, je to na druhý břeh řeky k zámku v Dolních Beřkovicích 225 metrů po vodní ploše. Do takové šíře se u nás řeka rozlévá již jen nedaleko obce Račice u Štětí a nedaleko komor České Kopisty ( 244 metrů) u Litoměřic. Mimochodem, celý komplex i s komorami má v Českých Kopistech šíři 390 metrů. Dále se samozřejmě zařízne do masívu Českého Středohoří v bráně Porta Bohemia a hned za ní přichází obrovské překvapení.
https://soutok.blogspot.com/2016/05/labska-cyklotrasa-c2-nedelni-etapou-od.html

Na říčním kilometru 778.1 u obce Libochovany na Litoměřicku, se dočasně rozestoupí břehy od sebe na hodnotu 320 metrů. Je to nejširší místo u nás a není daleko od hodnot z Dolního Saska, kde směřuje k Hamburku. Pak se Labe opět zařízne do užšího kaňonu a na 150 metrů se opět nesměle roztáhne až v saských Drážďanech. Mimochodem, v Pirně si už opět budete nějaký čas připadat, jako někde mezi Mělníkem a městem Neratovice.
 Dále jsem veletok sledoval již jen v mapách. Podle všeho se jeho šíře již dále nijak výrazně nemění. Teprve těsně před Hamburkem se roztáhne na 300-500 metrů a odtud následuje z přístavu mořská delta dlouhá ještě tuším 150-200 km, které se říká také odborně estuár a její šíře se zvyšuje od počátečních 2.5 km až po těch 17 kilometrů šíře, kdy definitivně mizí pravý labský břeh a vody řeky končí v Severním moři.

Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.
Zdroj: Soutok

Prosinec 22, 2023

22:11

 


https://soutok.blogspot.com/2015/01/devet-let-jedinecneho-webu-wwwmelnicekcz.html

https://soutok.blogspot.com/2014/01/raistova-poznavaci-soutez-je-hozenou.html

Jen těžko se píše nový článek, když neuplynulo ještě ani 24 hodin od chvíle, co se v místech, kam se právě  mnozí vypravujeme touto roční dobou ochutnávat předvánoční i vánoční atmosféru stala taková tragédie. Opět si člověk uvědomil, že i přes veškerou opatrnost člověka někdy zasáhne mocnější osud. Pozůstalým se sluší kondolovat upřímná soustrast.

Zdá se, že ani závěr roku nemusí být moc poklidný. Vždyť dnešní větrné rozmarné počasí s nočním deštěm nevěstí nic dobrého a podle posledního pohledu na vodočty na řece Labi, se již i v Kostelci nad Labem objevuje první povodňový stupeň bdělosti. U nás v Mělníku došlo od včerejších 20 hodin k nárůstu půl metru a do prvního stupně nyní zbývá také rovných půl metru. Zkusme se však od těch extrémů i nedobrých zpráv aspoň trošku odpoutat a dejme si normální pohodovější článek.

Konec roku patří také rozličným vzpomínkám a já si vzpomněl i na web Mělníček.cz ( https://melnicek.cz/) Je to skoro neuvěřitelné, ale pokud se nic nestane, tak už tu bude brzy neuvěřitelných 20 let ! Dvacet let, to je míra rozdílu pro jednu lidskou generaci. Za tu dobu se toho v životě změní hrozně moc, až je to k nevíře.

V letech 2005 - 2014 šlo především o silný diskusní web, kde nebyla nouze o inzerci, rozebírání dění ve městě, přicházení s různými nápady i rozebírání regionální politiky. Sledovanost on-line byla tehdy obrovská ( velmi často i čtyřmístné číslo) a zdá se, že si ta dnešní generace mladých nechala tuto možnost zapojení se do veřejného života zcela vzít a uzavřela se převážně do svých zájmových komunit.


https://soutok.blogspot.com/2013/01/melnicek-pred-rokem-dnes.html

Bylo tehdy běžné z důvodů určité ochrany diskutujících užívat nicky ( vlastní přezdívky), přičemž zpravidla lidé, kteří s veřejností i v rámci své profese  přicházeli do kontaktu a měli ve věcech veřejných určitý vliv ( zastupitelé města, regionální politici, úředníci, obchodníci, nebo jiní podnikatelé v jejichž zájmu byla účast v diskusi i určitou reklamou), tak ti se logicky za nicky neskrývaly. 

Dnes se s tímto způsobem rozdělení na nicky i pravá jména v různých FB skupinách nesetkáte, ale také to není prakticky třeba. Ty diskuse jsou zcela jiné, mají spíše informační charakter v podobě krátkých dotazů i odpovědí, a když se přece jen něco vzácně trochu zvrhne, tak to správci FB dle svého uvážení takzvaně utnou. Nicky skutečně tehdy byly třeba, protože tam, kde už se něco týkající se veřejného života rozebírá a diskutující přichází s různými vizemi, tak může samozřejmě druhá strana s jiným názorem v osobě alespoň jednoho nějakého zaujatého agresivnějšího jedince přistoupit až k zesměšňování a dehonestaci osoby jiné, případně více osob.

Dnes máme možnost vidět běžně denně taková mnohdy ještě mnohem ostřejší jednání na nejsledovanějších portálech v republice, kde se diskutéři z celé země vyjadřují k předhozeným téma a díky velikosti území sice nicky nepoužívají, ale zase jde prý dle jiných někdy o provokatéry, kteří si prý i marně mění jména. Osobně jen někdy mimo článek  shlédnu komentáře nejlépe s trojciferným číslem a ikonou srdce, nebo mračounu a věnuji se smysluplnějším aktivitám

 Pochopitelně, že i ty rozhodně smysluplnější diskuse v rámci města, se někdy pohybovaly na hraně přijatelného chování, ale mělo to své pozitivní výsledky. Nejen, že se na webu objevovali vlivní lidé, kteří  diskutované věci někdy osvítili a jindy si tam třeba přišli ohřát svoji předvolební polívčičku, ale dokonce pamatuji i období, kdy se tam objevovaly záznamy ze schůzí zastupitelstva a kdo chtěl, tak je nejen shlédl, ale hned o nich na webu diskutoval.


https://soutok.blogspot.com/2014/11/3-roky-soutoku.html

Ano, až tak tehdy měla mladá i střední generace zájem promlouvat do událostí ve městě, zatímco dnes si nanejvýše někdo přečte v radničním měsíčníku, na čem se rada usnesla. Co se navrhlo, a co se schválilo. Znát je to i na samotném webu Mělníček.cz, kde se ani nepíší články, ani nediskutuje a občas sám nevím, co tam může těch dnešních slabších 400 on-line lidí číst. Ale je pravdou, že někdy stačí jenom na stránku třeba kvůli zpravodajství skočit, přejít na jiné zájmové stránky, a když sem před vypnutím počítače zajdete znovu, tak jste registrovanou návštěvou do chvíle, než své PC vypnete.

Diskuse jsou i takové, jaké si je kde kdo udělá. Mohou vás naštvat, když se třeba někdo do vás naváží a mohou vás i rozesmát. I mezi mladými lidmi se tenkrát našli tací, které to dění kolem sebe zajímalo, měli zase svůj pohled na věci a občas se od někoho dočkali pokárání ve smyslu : ,, Ty se také musíš vyjadřovat ke všemu.". Tehdy totiž bylo otevřených několik diskusních vláken, která zakládali svými články přihlášení členi.

 Jinými slovy měl každý člen TEAMU Mělníček právo přijít kdykoliv s článkem, který musel projít nejužším schválením a vystavením samotného admina Petra Raista Šťastného, nebo jeho zástupců. Nutno říci, že nikdy nebyl problém se schvalováním článků a slangově by se dalo říci, že si rozhodčí nedělali problém s občasnou trošku tvrdší hrou ( diskusí) a pouštěli ji :-). Dnešní článek věnuji jenom diskusím, ale na Mělníčku byla celá řada dobrých aktivit i her.


https://soutok.blogspot.com/2012/05/soutok-je-partnerem-reklamniho-panelu.html

Možnost diskuse na Mělníčku čeká na čtenáře dodnes, ale nikdo ji neužívá. V diskusích můžete někdy objevit i takzvané spřízněné duše s podobnými názory. Když mě sem na tento web  Soutoku později Roman Rak pozval, zda bych občas aspoň nedodal nějaký obrázek, tak jsme o sobě kromě diskusí z Mělníčku a mnou na netu několika vypátraných informací dlouho nic nevěděli. Nabídka to byla zajímavá. Soutok vznikl 11.11.2011 v 11 hodin dopoledne a zakladatele Romana Raka jsem prvně viděl až 16. května 2012 na Blatech u závor v Kokořínské ulici.

Jak symbolické. Na prahu rodné čtvrti a u mnou oblíbené železnice, která tu bude 1. ledna 150 let. Vůbec jsem nevěděl, o co pořádně jde, ale bylo mi to tak nějak jedno.



https://soutok.blogspot.com/2018/12/vanocni-prani-2018-seznamte-se-prazske.html

http://www.mujmelnik.webzdarma.cz/Poesie.html

Kdyby mi v 80. letech 20. století někdo řekl, že budu jednou psát nějaké články, tak bych jen nechápavě kroutil hlavou, ale vážně se to stalo. Vlastně to začalo takovou náhodou, když jsem si jenom vzpomněl na učňovská léta a naše hudební fanynky na soutěžích, které zase zajímavě recitovaly. Chtěl jsem vědět, zda bych také dokázal napsat nějaké básně, jako Mácha, Erben, či Neruda, a když jsem tři vytvořil, tak zase jiná náhoda způsobila, že se dostaly až k očím PEGASU ( Mělnické amatérské literární sdružení.)

Jenže, poesie je přece jen v dnešní době považována za takovou okrajovou záležitost, která se do dnešní rychlé technické doby ani moc nehodí, ale hlavně mně bylo líto, že jsem vůbec tu první barevnou sbírku. básní všech členů, ke které jsem dal myšlenkový i tvůrčí základ nikde v žádném TIC a ani v knize nenašel. Jmenovala se Mělník veršem i obrazem a některé básně předběhly dobu.

 Jedna byla o středověkém podzemí, které mělo být prý zalito jakousi směsicí popílku s betonem, druhá o výletní lodní dopravě, která přišla až mnohem později apod. Možná, že je potřeba právě zde hledat příčinu, protože pro sny a přání vyslovené nahlas není skoro nikde pochopení. V roce 2005 mě zase inspirovala chvíle, kdy mě prvně přitáhla do Zubrnic reklama na masový a poznávací turistický pochod po bývalém tělese lokálky do Úštěku. Dobrovolníci spolku tehdy teprve rekonstruovali trať pro muzejní jízdy a akcí zároveň i otevřeli novou muzejní sezónu.

Turista se leccos dozvěděl během akce o trati, navštívil muzeum železniční i známý skanzen a pokračoval do Lovečkovic, kde byly hlídány v zastávce historické fotografie, přičemž určitá část poutníků pobyla před další cestou do Úštěku v místní restauraci, nebo od ní později odjela autobusem. Vzpomněl jsem tehdy na vlečku Skalsko-Chotětov, kde spolek udržuje asi kilometr trati pro drezíny. Rozepsal jsem se tehdy o skvělé turistické akci do redakce nějakého železničního časopisu, aby si jinde mohli vzít příklad. Tam to tehdy odmítli vytisknout, že uveřejňují jen hotové věci a pokud to prý osobně nějak zorganizuji, tak prý pak ano. Tak, samozřejmě jsem tehdy odepsal, že dnes má každý svoji profesi, práce nad hlavu a po dalším oslovení tentokrát zmíněného spolku jsem na akci v cizím okrese rezignoval s pocitem, že jsem pro úspěch udělal maximum. Oni přece tehdy nevěděli, jak se to všechno dělá úspěšně v Zubrnicích k radosti turistů, milovníků svezení ve vláčcích i samotných nadšených členů železničního spolku.

Ale zpět k Pegasu. Zkusil jsem si tedy pak ještě během jednoho zimního lednového a v podstatě nařízeného týdne dovolené v roce 1996 psát knížku vzpomínek na nejlepší letní dovolené s partou na vodě v 80. letech a bylo zajímavé vidět svět očima spisovatele při  venkovní teplotě -15 °C, ale pak už jsem se vrátil k práci i k technice. Však víte, že jsem tu úplně na začátku vzniku Soutoku začal  rovnou celým seriálem o rádiu, kde jsem ani moc nerozmazával to, čemu jsem se věnoval na přelomu milénia nejvíce. Digitální rádio bylo tehdy prakticky ještě budoucností a až příští rok 2024 má být pro Českou republiku v této oblasti prý velmi významným rokem, kdy má dojít ke vstupu více provozovatelů a přerozdělování kanálů.


Na celém internetu jsem nenašel jediný obrázek tohoto časopisu. Dokonce i různé stránky tohoto hobby vystavují  místo něj časopis Amatérské rádio, což bylo něco jiného. Ten poslední nabízený výtisk se prodal v aukru v roce 2019 a obrázek výtisku byl odstraněný. Vzpomeňte na článek s protektorátní mapou, kde jsem před otálením varoval. Musel jsem tedy nějaké to číslo doma pohledat. Díváte se tedy na internetovou premiéru. Tento časopis měl vlastního redaktora i prodejce, který pro toto hobby udělal moc, ale bohužel v roce 2008 zemřel, pokud jsem nespletl rok. Proto je dnes výtisk určitou vzácností.

https://aukro.cz/vyzva-na-kanale-casopis-radioamateru-6920100647

To, co mě doopravdy tenkrát na přelomu milénia opět díky náhodě pohltilo, tak to byla občanská radiostanice .Nepatřil jsem však mezi ty běžné uživatele, co si povídali z kuchyně v jednom domě na Mělníku do obyváku v dalším třeba 30 km vzdáleném bytě, a tak snad ani nikoho nepřekvapí, že jsem asi ještě několik dalších let po čas rozhlasových podmínek pásma přispíval na web, který některé články posílal do jediného celorepublikového periodika Výzva na kanále.

https://soutok.blogspot.com/2019/01/a-bylo-to-snad-nejkrasnejsi-obdobi.html

Ovšem, s tehdejším pádem rozhlasových podmínek CB pásma to chtělo najít u PC další zábavu, a to jsme již právě zase u Mělníčku :-). Tedy, v roce 2005 to ještě byly dva měsíce noviny Tep regionu a v letech 2007 -2011 web Můj Mělník a od roku 2011 už Soutok.

Blíží se nám nyní tedy výročí 150 let železnice pod Mělníkem a já myslím, že už asi každý čtenář pochopil, že i díky předkům mám k železnici i k autobusům a vůbec k výletům vztah. Zejména ta naše hlavní trať mě i díky rychlíku Jan Palach zajímala celá až k rakouské hranici. Napsal jsem tu 14. prosince tedy takový článek na její celou oslavu.

https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-rovnymi-150-lety-prijel-na.html

https://soutok.blogspot.com/2018/12/recenze-knihy-melnik-na-starych.html

Ono by se dalo napsat jistě i něco v regionálnějším duchu, ale jednak se na staré fotografie a pohledy vztahují autorská práva, pak o tom hezky již napsal pan Antonín Dostálek a máme tu i historiky, kteří se více zajímají o stavební sloh nádražní budovy, navštěvují archivy, hovoří se zaměstnanci a rozmlouvají s případnými pamětníky. Takovou 150 let starou fotografii mělnického nádraží jste mohli například najít v jedné ze dvou knižně zpracovaných publikací  autorů Martina Klihavce a Josefa Kárníka s titulem Mělník na starých pohlednicích I a II.

https://soutok.blogspot.com/2017/12/knihy-martina-klihavce-se-starymi.html

Tedy, doufám, že se nepletu a nejde o knihu, kterou napsal Martin za přispění fotografií pana Lojky v publikaci  Mělník na starých fotografiích. Tam asi ne, protože obsahovala období 1970 - 1989, ale ještě tu byla další kniha srovnávací, kde byl obrázek z dávných časů a ze současnosti. Mimochodem, jde o knihy, které mají vysokou úroveň a neměly by chybět v knihovně mělnických rodáků i obyvatel souznějících s městem.

Ačkoliv má tedy Soutok k tomuto výročí tak říkajíc splněno :-), tak ještě příští týden zvážím možná malý přídavek pro vás, kteří máte rádi jízdní řád. Mám již k téma delší dobu přichystaný malý dárek a další překvapení čekalo na mě dnes. To celé možná doplním i nějakými informacemi známými například ze seriálu o dopravě z roku 2011. Nyní jen prozradím horkou aktualitu ze současnosti. Pokud někdo jezdíte na jízdenky společnosti RegioJet, tak už je pokladna zrušena a k disposici je jen automat vedle dveří na perón.

Přejme si tedy lepší počasí. Ono je nyní těsně před svátky sice pěkné, že si člověk zase něco v ošklivém počasí napíše a čtenáři se na to hned vrhnou, ale chtělo by to i zdravější činnosti a hlavně změnu.








Zdroj: Soutok

Prosinec 20, 2023

13:47

 


Když mi přišlo nedávno v e-mailu vánoční přání z RMM, tak mě tak napadlo zajímavé téma. Víte, jak dlouho se objevují informace z mělnického muzea RMM ( Regionální mělnické muzeum) na webu Soutoku ? Abych to zjistil, tak jsem musel probírat postupně jednotlivé měsíce od toho památného 11. listopadu 2011, kdy vznikl Soutok, protože v tomto případě už vyhledavač pomocných slov nepomůže.

Bylo to v září, tedy 30.9. 2013 s programem na říjen, když jsem ještě přemýšlel, jaký že mám dát obrázek na úvodní fotku informačního článku. Jak vidíte, tak první byla tato mochomůrka.

https://soutok.blogspot.com/2013/09/regionalni-muzeum-program-na-mesic-rijen.html

Od té doby jsem celkem pravidelně zařazoval programy RMM, které mi chodily v e-mailu a ani si nepamatuji, jak si do mé elektronické schránky našlo vůbec RMM cestu :-). Totéž totiž již nemohu říci o žádných jiných stránkách. Takové informace z výstaviště v Lysé nad Labem, nebo z dění ve Mšeně jsem si prostě různě zpracovával sám, zatímco z RMM mi materiály přicházely.

Dlouho nebyla technika tak daleko, abych mohl zaslaný text pouze zkopírovat. Zprvu jsem článek dělil do různých tematických odstavců, zvýrazňoval dle mého názoru důležité informace výraznějším písmem a vkládal mezi odstavce zaslané fotografie. Potom jsem však zatoužil dát informacím z muzea jednotný úvodní obrázek a častěji jsem užíval zkratku RMM, která dle mého názoru již měla být zkratkou vžitou v povědomí lidí.

K úvodnímu jednotnému obrázku tedy došlo prvně zřejmě 29. ledna 2014.

https://soutok.blogspot.com/2014/01/regionalni-muzeum-melnik-v-mesici-unoru.html

Jenže mi v obrázku chyběl určitý jas, působil trošku šedivě, a tak jsem nafotil později dvě fotografie, kdy jsem použil buď zase jenom fotografii RMM, nebo i s přilehlým kostelem Čtrnácti svatých pomocníků

To však již pomalu přicházela doba různých FB a elektronická propagace RMM přešla ze Soutoku i z Mělníčku.cz také  jinam. I tak jsem se nikdy nemohl zbavit dojmu, že není snad v našem městě jiné organizace, která by měla tak perfektně propracovaný systém propagandy. Vždyť si stačí  přečíst jenom některé články na Soutoku, kde se dozvídáte i o zklamání občanů města, že jim něco uteklo.

Namátkou vzpomenu třeba loď Beskydy, kde probíhala obrovská putovní výstava v různých městech mapující rozvoj  budování vodních cest u nás. Vůbec bych nevěřil, za jak krátkou dobu od té chvíle nám vyrostou na laterálním kanálu úžasné mosty, a že naše historické komory v Hoříně nabydou neuvěřitelné technické funkce. Jen se nám další rozvoj lodní dopravy zase někde zasekl.

Pak si lidé kolem mě také často stěžovali, že to nebylo zejména v případě prvního ročníku novodobého Mělnického okruhu moc propagované a smůlou těchto podniků byl i fakt, že kolem neustále bylo něco jinak, než mělo být, což platí v podstatě  jak pro poslední oslavu 101 let motorsportu na Mělníku, tak i pro poslední červnovou veteránskou jízdu z mělnického kempu. Nelze si myslet, že lidé budou chodit na nějaké zájmové weby. Ti jsou moc pohodlní, mají plno všelijakých zájmů a nejraději mají vše na jednom místě. Navíc je třeba vidět i to, že vždy převládají ti, které baví více věcí, než specialistů na jedno hobby a tato většina dělá tu pravou kulisu všeho.

Ale, vraťme se k RMM, které má propagaci dle mého názoru snad nejlepší v celém městě. Sice nejsem osobně zrovna správný příklad potenciálního návštěvníka a s vyjímkou středověkých sklepů mám případné sklony k akcím spíše externím, či outdoorovým, ale ona je to vlastně také taková nekonečná příprava ,,divadelních představení "pro návštěvníky. To vše máte možnost vidět právě třeba tady na Soutoku na těch fotografiích. Není to jen vlastní příprava  jednotlivých výstav, mechanické ukončení výstav, jednání s potenciálními vystavovateli, příprava vernisáží, komunikování se školami i vlastní projekty pro školy, ale jak jistě tušíte, tak je to i plno akcí mimo vlastní RMM v přírodě atd.

Stalo se tak nějak rituálem každého roku kolem Vánoc, že se vám zaměstnanci , či spíše převážně zaměstnankyně RMM rádi ukáží, rádi vám poděkují za návštěvy na výstavách v daném roce, mně a jiným za jejich propagaci a vůbec je to v této době, kdy už nás má většina lidí větší volno takové milé. A myslím si, že je to nyní zvlášť milé, protože jinak to mediální dění kolem nás díky určitým společensky otevřeným věcem i nejistotám příjemné zrovna není.

Dovoluji si tedy přání zaměstnanců  propagátorům i potenciálním návštěvníkům RMM zveřejnit, protože to považuji za kladnou věc a snad to udělá radost i potenciálním třeba jen náhodným čtenářkám Soutoku, které se tu i  pravděpodobně najdou a může se jim líbit i článek.

Teď už přichází řada na Soutok a čili na mě. Zažil jsem před 30 lety takovou zvláštní příhodu. Jakási mladá novinářka si jednou všimla, že uprostřed jedné obce stojí dům, kde se nachází tehdy ještě nerozšířený satelit a možná, že už i vysoký stožár s anténou na CB pásmo. Napadlo ji, že by mohla pro deník Bohemia zkusit napsat nějaký článek o trávení času typického venkovského důchodce.

Hrozně se tomu tehdy rodiče smáli, protože typičtí tamní důchodci tehdy žili úplně jinak a rozhodně je nezajímali nějaké německé satelitní programy, nebo dokonce občanská radiostanice. To byly vyjímky v rámcích okresu, které po vysílačkách komunikovali. Co vlastně tenkrát ona mladá novinářka napsala, tak to ani nevím. Za pěkných pár let, když míval Soutok denně i stovky čtenářů a nebyly žádná FB, tak mě jednou tak napadlo, co bych takové novinářce asi říkal já, kdyby se objevila.

Proč to dělám ? Vím to vůbec ? Možná víra v prospěšnost, přínos nových myšlenek, nebo snad možnost ovlivnění života kolem sebe ? Člověka ve středních letech napadne leccos. Možná jen, že mě to prostě momentálně baví, občas je to příjemné i do nevlídných dní a samozřejmě těší, když na počítadle vidím nějakou sledovanost. Navíc je to určitá práce, a když vás něco baví, tak je to vlastně určitým způsobem zdravé. Je někdy těžké najít témata a ne vždy je člověk plný energie a nápadů. Jednou mi Martin Klihavec vyprávěl o nějakém setkání v době covidu-19 s nějakou novinářkou. Prý si postěžovala, že nemá vůbec nápad o čem by mohla psát.

 Mimochodem, byla to doba, kdy zrovna Martin pod hlavičkou MOOS přišel s nápadem nějaké stolní hry pro děti,  jenž byla zároveň naučná, týkala se Mělníka, sám ji vymyslel, a kterou jsem tu také pomáhal propagovat.  Zdůrazňovali jsme, že je to zvlášť pro mladé rodiny s malými dětmi není zrovna lehká doba. Hra je možná ještě dnes k sehnání v TIC. Tehdy se ani nesmělo kvůli covidu-19 bez povolení opustit katastr své obce ( města) a lidé chodili jen do blízkého lesa.

Tomu dnes už snad ani nikdo neuvěří a přílišná slepota i oddanost nařízením EU srazila jedné vládě při volbách vaz. Já si tenkrát schválně zašel k milníku a prvně jsem si v životě u něj řekl : ,, Dál dnes oficiálně nemůžeš, když se nechceš vystavovat případnému problému." Lidé, kteří dojížděli někam jinam za prací, nebo jeli k lékaři, tak měli potvrzení. Neuvěřitelné dnes o tom psát. Ale, pojďme zpět.

Ať člověk chce, nebo ne, tak  v okamžiku, kdy vás můžou číst jiní lidé, tak jste tak trochu exhibicionisty. Někdo to bere, jak to přijde, jiný se snaží být v médiích i za cenu skandálů a stačí si vzpomenout na dávnou soutěž mladých pěveckých talentů. Já to dnes nechávám osudu a nejsem z těch, co by se u něčeho fotili a dávali to do článků. Ono je to snad i jistější. A tak vám dnes opět dám vánoční přáníčko a ani nebude nové.


Tento betlém je pro mě nejcennější, protože jej vyřezal můj otec v časech, kdy jsem byl kluk. Loni jsem ho ani nepostavil, protože mi to čtyřnozí chlupatí kamarádi nedovolili .-). Užívejte svátky, snad i to veselí, a ať vás ( nás) ten náraz informací nového roku pokud možná nerozhodí.
Pozor, změna komentářů u minulého článku o cestě do Prahy. Čas 23.10, dne 20.12.










Zdroj: Soutok

Prosinec 19, 2023

20:32

 

Ilustrační fota.

Milí čtenáři, přiznám se, že už se mi hodně dlouho nestalo, abych jel do Prahy jenom na nákup na otočku a nešel se podívat ani na Staroměstské náměstí k oblíbenému orloji, ale někdy je zavazadlo těžší, než ochota jej nosit a doba pokročilá. Protože už dávno vím, že Mělník má s Prahou nejlepší autobusové spojení v kraji před Kladnem, tak vůbec neřeším odjezdy. Až prostě dojdu na autobusové nádraží a koupím u automatu raději dvě PIDky po 80 Kč, tak teprve koukám, co že mi do té Prahy vlastně jede.

Nutno tedy říci, že ty víkendové taktové půlhodinky linky číslo 369 mám tak trošku v hlavě, ale neřeším to. Když je více času, tak se rád zajdu i z určité zvědavosti podívat ještě na nádraží železniční. Tentokrát jsem měl lístky nakoupeny v 11.52 hodin a od stanoviště číslo 1 pomalu odjížděla opožděná spoj linky číslo 400 k metru do Střížkova. ,,Novoborský autobus" nabral někde 12 minut zpoždění a do stanice Střížkov k metru má jet dle řádu 40 minut.

Mě zajímala linka 369 do Ládví ( Štětí - Praha zastávkový), která měla jet ve 12.06 hodin, a protože jsem měl ještě celkem 13 minut času, tak jsem si to dal zrychleným krokem ne železniční nádraží. Když jsem tam dorazil, tak jsem trpěl rozporuplnými pocity. Na druhé koleji stála krásná modrá souprava, kterou bych spíše typoval tak, jako zastávkový vlak na naši hlavní trati, ale opravdu to mělo jet do Prahy. Kdy ? Ve 12.11 hodin, tedy o pět minut déle, než autobus. Musím dodat, že uvnitř seděli snad jen dva lidé, ale bylo mi jasné, že se snad vlak hlavně v Neratovicích, ale i ve Všetatech ještě naplní.

To už jsem vyrazil opět svižněji zpět na autobusové nádraží, aby mi neujel autobus ve 12.06. Představa byla asi taková, že třeba zase uvidím z autobusu v ulicích města nějaké známé, možná pojede i někdo aspoň kousek se mnou a bude vůbec po cestě na co koukat. Jenže, jaké bylo mé překvapení, když jsem dorazil zpět. Nejen, že tu již stálo plno lidí, ale na tabuli svítilo 5 minut zpoždění. A tak jsem viděl rázem úplně jiný sen. Ten byl pěkně ošklivý :-).

Přijelo to pozdě, nebylo kde sedět, v kabátu bylo horko, každou chvíli to někde stavělo a ještě zase hrozil covid-19, prostě hrůza :-)). Mimochodem, autobus měl odjet ve 12.06 a do Ládví měl přijet ve 12.52, což je 46 minut čisté jízdy. Když k tomu přičtu 5 minut zpoždění od Štětí + 11 minut na metro, pokud nebudu v Ládví skoro 3 minuty čekat na jeho příjezd, jak se to někdy zadaří, tak bych měl být v centru  tak ve 13.08, ale je možné, že to tím nastupováním lidí v zastávkách a drobným čekáním na metro ještě naskáče.

Začal jsem tedy rychle utíkat na vlakové nádraží a stihl jsem to i s označením jízdenky do posledního vozu prakticky na poslední chvíli. Průvodčí už koukal, jaká je situace. Vagón byl překvapivě čistý, byl jsem tu úplně sám a od půlky byla první třída :-) ( ?) Vyjeli jsme na čas ve 12.11 hodin a ani jsem netušil, že mám na hlavní pražské nádraží v centru města přijet ve 13.20. Dá se tedy říci, že našemu vlaku to trvá do centra 69 minut, což však musíme porovnávat nejen s autobusem, ale je třeba i připočíst metro a další netušené časové prodlevy.

Pro linku 400 je to tedy do Střížkova 40 minut + 13 minut metro , což je 53 minut čistého času. Pro linku 369 je to 46 minut + 11 minut, což je 57 minut čistého času. Proti těm 69 vlakovým minutám je to méně, ale jak jsem napsal výše, tak je to o zpoždění na odjezdu a u zastávkového autobusu ještě i o počtu nastupujících v každé obci, což je někdy také pěkné zdržení.


Představte si však, že i u toho vlaku naskakují zajímavě zpoždění a lze to ověřit v jízdních řádech. Takový  rychlík pod stejnosměrnou trakcí se dnes udává z Mělníka do Všetat za 7 minut. Zastávkový se zastávkou v Malém Újezdě již 9 minut a diesel do Prahy se zastávkou v Malém Újezdě má psáno dokonce 11 minut. Ve Všetatech pak stojí vlak dle řádu 1 minutu a v Neratovicích dokonce  minut 6! kvůli tomu, že je do Prahy jen jedna kolej a vlaky se musí v některém nádraží vyhnout.

Od průvodčího se dozvídám, že se má tento úsek snad jednou stát úsekem dvou kolejí a dokonce se prý zvažuje i elektrická trakce. Říkám, že by to bylo krásné, ale po všech těch žvástech , které neustále roky potkáváme, nebo o ,,blbém úseku 7 km kolejí", který se proslavil tak, jako Všejanská spojka, tak už se toho žel asi nedočkám. Nicméně má pro mě kromě pohodlí tato cesta vlakem jeden velmi slušný poznávací přínos.

Mezi stanicemi Satalice a Praha - Vysočany, se objevuje zbrusu nové nádraží, které tu prý právě nyní vzniklo. Vede nad ním lávka pro pěší a jmenuje se Praha - Rajská zahrada. Mám z toho radost a je mi jasné, proč tu vzniklo Vždyť to není tak dávno, co jsem tu psal, že nádraží Praha - Florenc je především autobusovým nádražím mezinárodních linek, ale opravdové dálkové vnitrostátní linky jezdí z autobusového nádraží Praha - Černý most, které je odtud vzdálené pouhou jednu zastávku metrem linky ,, B". Navíc má místní stanice metra v rámci Prahy neuvěřitelně kladné a vysoké ohodnocení oblíbenosti.

Z Černého mostu tedy jezdí  neuvěřitelné množství linek do všech koutů Krkonoš, což pro nás asi atraktivní bude částečně. Některé tyto busy totiž staví v Mladé Boleslavi, kam máme přímé spojení, ale jiné tam nestaví, nebo přes Mladou Boleslav vůbec nejedou. Těžko říci. Jezdím přes léto především levně vlakem, ale dálkové tuzemské linky mě v dětství zajímaly. Když kliknu na na www.mapy.cz, tak tam vidím starý známý Jeseník přes Hradec Králové ( 320 923).  Je tam třeba i linka Liberec-Salzburg a jiné. Chtělo by to odtud větší pestrost linek, ale pravdou je, že to je v Praze udělané již dávno tak, že autobusy z jihu končí na jižních předměstích, severní linky na severních atd. Navíc to do vzdálených tuzemských destinací není nic levného, ani to není pohodlné.

To se vyplatí na různá zakončení, když se potřebujete od vlaku dostat někam blíže do přírodní cílové destinace. Může jistě někdo oponovat autem, ale kdo chce někde krajinu poznávat a třeba se i neomezovat, tak věřte, že se k autu jen nerad vrací. Mohl bych závěrem tedy shrnout ty časy mezi Mělníkem a Prahou do nějaké tabulky, ale je to asi nesmysl. Ukazuje se, že vše má nějaké plusy i mínusy. Vlaky by mohly busům slušně konkurovat a jejich užití i nyní nemusí být od věci, ale všichni vidíme ten zcela zbytečný handicap ve věcech, které jsem výše jmenoval.

Ještě jedna zajímavost. Rychlíku to ze Všetat do Prahy trvá pouhých 40 minut, jak je psáno v řádu linky 070 ( vlaky do Turnova). Kdyby tedy jenom tak mimochodem měl i tady Mělník přímé spoje, tak jsme již také aspoň na 51 minutách a přímo v centru, ale v současnosti je smyslem těchto spojů trošku něco jiného a hlavně na ty experimenty není momentálně tato trať dělaná.

Nicméně jsem dnešního konečného rozhodnutí ani trochu nelitoval. Zpět už jsem v pohodě chytal linku číslo 349, která odjížděla někdy ve 14.55 a do 3.5 hodin jsem se s určitou rezervou na jeden lístek také vešel.










Zdroj: Soutok

Prosinec 18, 2023

20:11

 


Předvánoční shon vás mnohé do centra města dostane a je moc fajn, když si člověk může říci, že aspoň něco má zase odbyté. V takovém krásném dni není vůbec od věci se zajít nejen pokochat milou okolní krajinou, ale nechat se i na čas pohladit slunečními paprsky. Tak to ostatně dnes udělala celá řada lidí a čekalo je ještě jedno překvapení. Zatímco směrem k jihu se místy ještě povalovaly mlhavé obláčky, tak pohled k Řípu již nabízel pravou nebeskou modř. Jaký to jen kontrast k fotografiím z minulého týdne níže.










Chtěl jsem sem dnes dát zase nějaké krásné vánoční mělnické pohlednice, které nyní nabízí naše TIC, ale jinou fotografii jsem nějak nesehnal. Dáme si tedy blížící se Kelský biatlon. Pokud má někdo zájem se účastnit, tak  nejlepší info je na ....
https://www.kelskybiatlon.cz/

Jinak nám stále běží v RMM výstava o betlémech.




Zdroj: Soutok

Prosinec 16, 2023

23:36

 


Máte rádi Vánoce ? Věřím, že vzhledem k tomu, že má většina z nás obvykle delší volno, tak ano, ale ten předvánoční shon, tak to je tedy něco.

I v dnešní době docela fešáckých umělých stromků, se stále ještě najde plno lidí ochotných koupit živé stromky někde u supermarketů. Jenže, to je to nejmenší. Nakoupit pohledy, napsat pohledy, sehnat a nalepit známky, a nakonec je odeslat. Tam zajít pro balíček, tam také vyzvednout balíček, s tímto zajít na poštu. Jenom, než se vůbec svátky přiblíží, tak to je i celá řada různých úklidových prací, na které jinak ani nevzpomenete a upřímně by se vám do nich ani nikdy jindy nechtělo.

Už je to zkrátka tak, že dnes ani není doba na to, abychom nechávali vše na ženách. Dávno jsou pryč časy, kdy si ženy na tyto věci brávaly v zaměstnání svévolně volno, nebo dokonce vůbec nechodily do zaměstnání. A i dnes, se objevuje něco, co tu dříve nebylo. Je to možná spíše záležitost těch mladších ročníků, ale tradiční domácí výroba cukroví pomalu ustupuje nákupům od profesionálů.

Další kapitolou jsou samotné vánoční. dárky. Vždyť dnes se vám snaží najít nápady i internet. Nejjednodušší bylo vždy vybrat něco pro děti. Ovšem dnešní hračky jsou v některých případech již tak autentické, že to leckdy šokuje samotné rodiče. Kam až jen ta technika dnes dospěla. Tady si vždy vzpomenu, že už lidstvu chybí snad jenom přenášet na dálku různé pachy i vůně, aby byly požadavky tzv. pěti smyslů téměř kompletní. Ve skutečnosti jich máme mnohem více.

https://www.idnes.cz/technet/veda/lidske-smysly.A161129_134649_veda_pka


Roztomilé to je pak u mladých manželství, kde  muži chtějí svoji partnerku leckdy překvapit a někdy ji dokonce i odvážně obdařit  nějakým oděvem, přičemž velikost jen odhadují. S postupujícím věkem již obvykle přichází rozum a vypadá to asi takto :

,, Vážně nic nechceš ? - Vždyť už snad všechno mám. Až budu něco potřebovat, tak si to koupím. Nebudu přece něco kupovat, nebo něco chtít jen proto, že jsou Vánoce." Nakonec si každý po delším uvážení koupí to, co si od protějšku nechá zabalit  a nadělit pod stromek, aby to pak už jen doladilo nějaké malé překvapení. A vězte, že je to kolikrát cesta nejschůdnější, protože máme mnohdy tendenci k výběru stejných věcí, jaké jsme již třeba předloni koupili :-). Ona je to vůbec ,,legrace", když víme, že někoho něco baví, a pak zjišťujeme, zda dotyčný třeba už danou publikaci má.

Takže kolikrát lepší, než někde potom někde něco vracet, nebo to udat jinde v širší rodině :-). Možná, že o tom všem ještě v televizních zpravodajských vánočních relacích uslyšíme a osobně jsem rád, že to píši jen všeobecně a nikoliv osobně.

Osobní budu až nyní. To víte, že si mezi tím předvánočním shonem zkouším udělat také čas na nějaký článek a není to z řady důvodů jednoduché. Pokoušíte se na jeden zátah udělat celkem odborný článek k místnímu výročí železnice, který vás baví a už se nemůžete po mnoha hodinách dočkat vydání, protože je to téměř aktualita. Jenže, když ho čtete druhý den, tak už vidíte, jak ve dvou větách po sobě užijete slovo ,, zřejmě", každý druhý odstavec začíná větu písmenem ,,A" , tam vypadlo písmeno atd. atd. Je to dané i tím, že v hovorech na veřejnosti takto opravdu mnohdy dosahujeme důrazu, ale v psané formě češtiny to působí někdy i rušivě.

Jenže ( také často užívané slovo :-)) místo této gramatiky a korekce vám často dojde, že můžete ještě něco obsahově přidat, nebo by to chtělo nějaké další obrázky apod. Dokonce i víte který a hledáte ho. Nakonec vytvoříte v neuvěřitelných 1.30 hodin ráno článek, který si po jeho vydání téměř bleskovou rychlostí  do následujících 10 hodin dopoledne  přečte 12 lidí. Jenže ho dopoledne zase trochu upravíte, a potom možná zase a upravený finálový článek z druhého dne přitom už nemá takový nárůst návštěv, jako za prvních 8 hodin od vydání. I tak to je. Pokud si nyní přečtete předešlé dva články o výročí železnice a protektorátní mapě, tak mnozí zjistíte, že jsou přepracovány, nebo i doplněny novými obrázky, či nově  jejich popisy. Lidé navštěvují i léta staré články a u některých jsou časem třímístná i čtyřmístná čísla.

Proč tomu tak je ? Odpověď je jednoduchá. Záleží na celé řadě faktorů. Tady na webu mám dvě možnosti. Buď si řeknu, že to stačí a jdu v jiném článku k novému téma, nebo je článek určitým způsobem moje větší parketa, hned se mi dále nechce, a tak jej ještě i dodatečně piluji, i když by to chtělo ještě několikrát do něj vlézt a provést dle možností především gramatickou korekturu. To vše však samozřejmě stojí další čas a není to zárukou návštěvnosti, ani ten čas moc není.

Jiné už to je tam, kde  je třeba i nějaký mediální zájem. S tím jsem se setkal hlavně v roce 2005 v novinách, kde jsem se nemusel vůbec věnovat případné korektuře ( samozřejmě se snažíte) a dostával jsem pouze informace o přibližné velikosti obsahu a k pokynům, co bych měl vypustit, a co naopak zdůraznit. Obrovskou výhodou bylo, že mě nikdo k ničemu časově nenutil a měl jsem sám důvod se snažit. V případě tohoto zmíněného článku jsem ovšem rád, že jsem jej mohl věnovat celému úseku a nikoliv regionu, protože to byla má vůle.

Požadavky lidí jsou mnohdy odlišné. Někdo klade větší důraz na budovy ve městě, jiného více zajímají jízdní řády. S tím jsem se setkal například někdy po roce 2012, když si jeden můj bývalý asi o 15 let starší spoluzaměstnanec přečetl v Mělnické radnici článek o bývalém autobusovém nádraží ve Fibichově ulici a  ulici 5. října. Začal mi vysvětlovat nějakou lehkou nepřesnost v popisu budov, které samozřejmě i  ke svému věku perfektně znal a vůbec nebral v potaz, že to vlastně bylo vytvořené z paměti  možná 10 let starého kluka, který tak akorát chodil na jahodovou zmrzlinu za 1 Kčs a byl hlavně učarovaný autobusy škoda RTO, jízdními řády a tím, do jakých dálek, nebo naopak do jakých Chotěhůlek na okrese zajížděly. Ty budovy byly v daném případě lehce vedlejší.

Takže i takové je zákulisí tvorby, o které čtenář neví. Je již 23.30 hodin a ani není dnes čas si to po sobě přečíst. Ještě zkusím dodat rychle nějaké snadné obrázky. Jsem vůbec rád, že jsem dostal nápad, protože se mi dnes chtělo něco napsat, ale už bych radši šel zase k televizi :-). Práce dnes bylo dost. Snad vás článek k aktuálnímu vánočnímu shonu aspoň trochu pobavil a našli jste se v něm.

Pohodové dny !

Zdroj: Soutok

https://www.traditionrolex.com/7