Tip: Chcete i Vy mít svůj banner nebo komerční inzerát na tomto webu? Napište nám na komerce@melnicek.cz.
Bowling Ludmila 2017

Blogy

Červenec 15, 2017

16:10

Hoher Bogen.

V loňském roce ( i dříve) vám magazín Soutok okořenil toto období šesti výlety v řadě ( najdete je v záložce pod rokem 2016 a měsícem červencem) a samozřejmě jsem využil Jízdenky na léto, která umožňuje v krátkém časovém období ( sedm, nebo čtrnáct dní) libovolně cestovat železnicí po celém území ČR. To v některých situacích oceníte a navíc nemusíte dokonce mít nikde ani výdaje za ubytování.
Nejinak tomu bylo i letos, kdy však bohužel kvůli určitým záležitostem byl Soutok nucený použít pouze variantu sedmidenní za 780 Kč, což se ukázalo, jako nesmírně náročné. K jedné z cest, mě motivoval časopis Živá historie a článek o ni jsem již publikoval takříkajíc za tepla ve čtvrtek dopoledne. Brouka do hlavy mi však nasadila zpráva, že můj příbuzný během dovolené nedaleko Domažlic zachytil v příjmu DAB+ rozhlasu multiplexy z Porýní,Bádenska a dokonce i Švýcarska.
Je to asi tak, jako když řeknete rybáři, že jste byli u Vranovské přehrady a chytli jste tam skoro dvoumetrového sumce. Co udělá ? Pojede tam co nejdříve také.

A tak první myšlenka patřila samozřejmě městu Domažlice a hlavně nějakému kopci poblíž. Snad by to mohl být kopec Čerchov s rozhlednou, pomyslel jsem si, který je od vlaku vzdálený asi 2-3 hodinky chůze, ale pak mě oslovila určitá nostalgie

. No jasně, musí to být pohoří  Hoher Bogen v Německu a důvodů je celá řada. Už mí rodiče kdysi dávno vzpomínali, jak při nějaké odborové rekreaci stanuli na nějakém našem kopci a s úžasem hleděli na zajímavé pohoří, kde se na jednom konci pohoří tyčila k nebi anténní věž a na druhém byla jakási americká radarová základna střežící vzdušný prostor nad železnou oponou. Dalším faktem bylo, že už jsem jel pětkrát vlakem kolem něj ( dvakrát na Řezno a třikrát zpět, kdy jsem cestu směrem do Pasova volil přes Železnou Rudu), vypadá z dálky v otevřené krajině skutečně impozantně, a konečně je mediálně zajímavý i pro Mělník.


Lovci dálkového příjmu v dobách železné opony otáčeli kromě vrchu Ochsenkopf ve Smrčinách své televizní i rozhlasové antény právě k němu, a i dnes, se občas přesvědčuji od mělnického zámku, že stále ještě lze zachytit v určité kolísavé kvalitě radiový signál z tohoto asi 168 km vzdáleného pohoří. A tak bylo o první cestě rozhodnuto.
https://de.wikipedia.org/wiki/Sender_Hoher_Bogen


Berounka před Berounem.

Vstával jsem tedy minulou sobotu ve 3 hodiny 10 minut ráno abych, se dopravil autem do Všetat. V sobotu se tam totiž nedostanete a na pracovní den nemám čas čekat. Zaskočila mě ve tmě cedule v Kelských Vinicích, která ukazovala nějakou objížďku a slepou ulici, což mě pro jistotu, ale zcela zbytečně vyhnalo do Větrušic a Tuhaně. Naštěstí jsem vlak ve 4.27 do Prahy stihl v pohodě a v 5.12 jsem byl již na pražském Hlavním nádraží.

Tady byla téměř hodina času, ale přece nebude člověk utrácet peníze za jiný druh dopravy a dopravovat se do Prahy jinak, když je to všechno v ceně jízdenky. Na druhou stranu můžete aspoň pozorovat obrovskou komunitu různých tváří a hovořící mnoha jazyky V 6.12 jsem potom pokračoval vlakem Egrensis do Plzně ( 7.49) a nutno říci, že nebylo s kým promluvit a vlak byl zrovna docela prázdný.

 V Plzni je skutečně nádherné vlakové nádraží a dokončuje se jeho modernizace, která vyžaduje někdy i určité nedobrovolné, ale velmi časově pohodlné přestupy. V 8.10 jsem pokračoval do města Domažlice, kam přijedete v 9.25. Na hlavním nádraží spoj končí, ale do stanice Domažlice- město vás za deset minut sveze spoj Domažlice-Furth-Schwandorf. Tou bych mohl jet sice už přímo k hlavnímu cíli akce, ale co by to mělo za smysl ?


To již slunce opravdu pálí, ač je 10 hodin a já obdivuji především domažlické náměstí Míru.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Doma%C5%BElice
Myslím, že jde o jedno z největších náměstí v republice, kde najdete podloubí po obou stranách. Snad každý ví, že se této oblasti říká Chodsko, a že tu žil jakýsi Jan Sladký Kozina ( vůdce Chodů) a kníže Lomikar, který přežil odsouzeného povstalce o rok a den.


Z význačných osobností, se s městem pojí například Jaroslav Vrchlický, Božena Němcová a Jindřich Šimon Baar https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_%C5%A0imon_Baar



Jenom v Domažlicích jsem nafotil především na hlavním náměstí k 60 fotografiím, včetně interiéru hlavní sakrální památky. Dlouhé podloubí však mělo v parném dni také své kouzlo.


Pro mě jsou Domažlice zajímavé i jinak. Prvně jsem tu přímo ve městě byl někdy na začátku sedmdesátých let a naposled snad v roce 1975. Jedna moje třídní učitelka totiž odtud pocházela, tak se sem uskutečnil  také školní zájezd. Pomalu jsem dokráčel na místní hlavní nádraží a teplota atakovala téměř třicítku. Mezinárodní rychlík z Prahy, kterým jsem v minulosti jezdil do Regensburgu, je o 10 minut opožděný, ale to mi nevadí. Rychle proladím rádio, abych věděl, co tu mohou tak místní lidé v DAB+ i v FM poslouchat a za chvíli už se linou z nádražního rozhlasu známé tóny lidové písně ...

http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/lidove-pisne/zadnej-nevi-co-jsou-domazlice-84890



RadniceVe Furth im Waldu jsem ve 12.20 a mám před sebou ve 29 stupních ve stínu asi 32 km pochodu. Město není nic zvláštního a i nádraží toho na německé poměry moc nenabízí. Místní radnice byla společně s kostelem asi nejzajímavější budou městečka.

Tak toto mě pěšky čeká. Asi 15 km tam a to samé zpět.

Výhledy zpět k městu. Na obzoru je Čerchov.

Turistické a cyklistické značky, jsou stejně, jako cesty nejlepší u nás. Na mapách cz jsem si udělal  představu, kudy mám jít a šel jsem jen s určitým vlastním nákresem. Brzy jsem se na hranici města ztratil na nějaké příjezdovce k jedné hlavní silnici. Objevuji autobusovou zastávku s asi dvacetiletým člověkem, ptám se na cestu a ukazuji na vzdálené pohoří.

Začal mi vykládat, jak mám postupně přestupovat na různé autobusy, které mě dovezou k lanovce. Rázně jsem ukázal na kopec v dáli a řekl jsem, že to je jen 15 km pěšky, nebo-li 3 hodiny. Rozesmál se, zakroutil hlavou a poslal mě kolem autostrády, ale správně. Ostatně, měl jsem podobný dojem. Po půl kilometru podle silnice jsem se skutálel pod most, kde opravdu vedla silnička s červenou značkou F3.


Nejprve vedla po krásné asfaltce a slunce se naštěstí často schovávalo za obláčky. Míjel jsem kravín, o kterém se ještě rozpovídám a v jedné obci nějaká červená značka v podobě pruhu kamsi odbočovala. Stála tam dodávka a její řidič přečetl z mého obličeje nejistotu. Ihned ke mně utíkal a ptal se na můj problém. Potvrdil moji domněnku, že ten červený pruh značí nějaké jiné označení.

Legračně mi ukázal, že bych tamtudy šel někam oklikou do háje a já mu pro legraci ukázal můj nákres, abychom se oba společně zasmáli. To jsem zažil právě i v Rakousku, kde mi kousek za Hohenau jmenoval řidič vesnice, které jsem si již doma vypsal. Na otázku, jak je to ještě daleko, mi řekl, že ještě asi 12 km, ale symbolicky naznačil, že když si šlápnu, tak tam jsem za chvíli, čemuž jsme se oba zasmáli. Bylo totiž horko a měl jsem toho dost.

Značení je tam hrozné. Asfaltku asi po pěti km vystřídala polní cesta, a pak už byla i třeba taková, jako je na obrázku. Na úpatí lesa jsem byl za dvě hodny, ale prudká cestička, která se v jednom místě zůžila na pěšinku, kde se oděv otíral o ostružiny byla občas utrpením. Nechávají vás jít vyšlapanými místy a nemáte kontrolu, že jdete správně.

 Navíc objevíte zcela neaktuální značky. Došel jsem asi v 15 hodin na nějaké místo k chatě, kde jsem koukal na půl kilometru vzdálené parkoviště. Jsou to lenoši a jezdí sem auty. Z lesa není nikam vidět. Široká cesta nějak obchází vrchol a asi za dalších 30 minut končí u kamenného posedu u zavřené budovy pod vysílačem.


K západu není pro stromy vidět, k jihu jsou v oparu nějaké kopce a k severu vidíte za vrcholovým křížem naši Šumavu.

Tam je také lavička. Aspoň vyndavám rádio a spouštím scan DABu. Bída. Na každé straně kopce je to jinak. Jenom regionální muxy z Mnichova a Ingolstadtu, ale žádné SWR, nebo dokonce SRF ze Švýcar apod.   https://de.wikipedia.org/wiki/Liste_der_DAB-Sender_in_der_Schweiz


Trošku rozladěný neúspěchem, ale na druhou stranu potěšený. Vždyť stojím přesně v místě, odkud třeba na frekvenci 96.8 MHz ladím občas při procházce kolem našeho zámku právě tento vysílač na fotce. Mělník je odtud asi 168 km vzdušnou čarou daleko.


Dolů zpočátku kvaltuji, ale ukazuje se, že v pohodě stíhám, ač jsem ještě v 16.20 na vrcholku. Ještě poslední pohled na pohoří. Škoda, že jsem navštívil jen část, ale na více nebylo času, ani sil.


V Německu je náboženství na vysokém stupni a podobně je to i s poctou k padlým ve válkách.


Kravín u Furth im Wald mě velmi potěšil. Všimněte si toho přístupu k chovu. Ta úžasná vzdušnost, která v kravíně panuje Je to tu celkově zemědělská oblast, ale opět presentuji jen zlomek fotografií.



Prvních asi 8 km k pohoří vedlo po cyklostezce. Ta snad vedla k lanovce, ale jako stoupající variantu to snad nemohli myslet vážně.



Typické domy s tolik oblíbenými obrázky na stěně. Zde chybí jen květinová výzdoba na balkonu.



Furthem protéká řeka Chamb, zde jen o něco větší než neregulovaná Pšovka. Za mostem je kaple a pod ní park a dětské hřiště. Prakticky jsem v parku asi od 18.10 do 19.15 oddychoval, protože přímák z Mnichova do Prahy tu staví až v 19.52. V kapli tiše seděla v lavici jedna žena a interier byl skromný, ale hezký.


Bývá zvykem, že májky v bavorských městech zdobí ještě různé emblémy, které jsou pro nás španělskou vesnicí.

Tento kostel ve Futrhu mě vždy z vlaku zaujal. Nyní vidím i něco více, než jen jeho vrchní část. Když jsem došel na nádraží, tak jsem se nestačil divit. Sobota večer a nás tu nastupuje nejvíce pět. Při mé první cestě na víkendovou jízdenku SONE+ v srpnu roku 2004 do Řezna tu bylo narváno a mávali nám tu i nějací nádražní policisté.

Aspoň, že vlak byl opět řádně zaplněný. Měl jsem přijet ve 22.40 do Prahy, ale 8 minut zpoždění je na hraně odjezdu vlaku do Mělníka. Jen jsem odblokoval dveře, už mám mokré rameno a vlak na Mělník nikde, ba ani nápis. Teprve teď zjišťuji, že venku neprší, ale má třetí a poslední lahev na boku báglu je nedbale uzavřena. Také zjišťuji, že je sobota, a to žádný vlak ve 22.48 z Prahy do Mělníka nejede.

Čeká mě nudné čekání do 0.15, které si snažím zkrátit různým způsobem. Musím myslet na to, že mám vystoupit už ve Všetatech, kde mám auto. V 1.30 jsem konečně doma. Příště má být lépe. Bude? Mezitím Mělnický deník píše článek o zlepšení ( přidání) nočních spojů mezi Mělníkem a Prahou, který určitým způsobem navazuje na článek Soutoku, který se týká navržených řádů pro příští období.

Ovšem, nyní je již v článku Mělnického deníku vše posvěceno významnými činiteli naší regionální politiky. Čtenář, který do Prahy běžně necestuje, se dozví, že autobusy mají stále častěji zpoždění a budoucnost tedy přejde zřejmě na železnici.
Zdroj: Soutok
10:43

Velmi pěkný příspěvek tu mám opět z RMM. Kdo z nás by si někdy v životě nezatoužil s něčím hrát, a kdo z nás starších by nebyl někdy pohlcený určitou nostagií, pokud by viděl staré deskové hry, nebo Rubikovu kostku ? Sice se to sem možná moc nehodí, ale docela rád mimochodem připomenu, že i obyčejná krabička zápalek sloužila k zábavě především mládeže 80. let 20. století :-) Nebo taková čára s desetníky, kuličky apod..

Člověče, nezlob se! – Pojďte si hrát do mělnického muzea!
14. 7. – 24. 9. 2017 Regionální muzeum Mělník – malý sál

Ve čtvrtek 13. 7. byla v Regionálním muzeu Mělník zahájena výstava Člověče, nezlob se!. Soubor historických her a stavebnic z let 1880 – 1980 zapůjčili na Mělník sběratelé manželé Pecháčkovi z muzea hraček v Rychnově nad Kněžnou.

 Téměř stovka exponátů nabízí návštěvníkům ucelený pohled do historie hry. K vidění je několik druhů Člověče, nezlob se!, Rubikova kostka, Monopoly, Kloboučku hop, Richterova kamenná stavebnice, česká stavebnice Komenium…atd. Zajímavostí je např. český předchůdce Lega – cihličky pálené z hlíny od firmy Tego a unikátní papírová stavebnice Pražského hradu, jejíž vznik inicioval básník Jaroslav Seifert.

 „Dříve se na vývoji hraček podíleli spičkoví výtvarníci, pedagogové i psychologové“ říká kurátorka výstavy Miroslava Pecháčková při pohledu na krásně malované puzzle z první poloviny 20. století. Nechybí ani pár modelů z Merkuru a stavebnice Seva.

Nejen děti jistě ocení interaktivní zónu, kde si mohou vyzkoušet více než 200 druhů her. V malé místnosti, která přiléhá k výstavnímu sálu, jsou k dispozici např. dáma, mlýny, několik druhů domina, šachy, blechy, kvarteto, poznávací hry zvířátkové a vlajky, kostičkové hlavolamy i Seva. Několik druhů pexesa nabízí pexesovník a nadšenci zde naleznou také kufr plný Merkuru, runovou abecedu nebo stolní hru „Veselá pouť rokem 1937“.

 Pro nejmenší je připravený koutek s interaktivními prvky pro poznávání barev a tvarů i jemnou motoriku. Samozřejmě nechybí dřevěné kostky. Součástí výstavy je také venkovní „Člověče, nezlob se!“ umístěné v atriu muzea. Můžete tak vyzvat rodinu na souboj třeba při posezení u dobré kávy či vína, které nabízí muzejní kavárna.


Během srpna muzeum zve na doprovodný program: 3. 8. a 10. 8. Komentované prohlídky nejen pro děti – Letem herním světem 9:30 - 11:00 a 13:30 - 15:00 hodin. 4. 8. a 11. 8. Minihrátky - přiblížení světa deskových her dětem do 6 let, 10:00 – 11:00


Regionální muzeum Mělník vyhlašuje letní fotografickou soutěž „Hraj si, ať jsi, kde jsi!“ na muzejním facebooku. Poděl se s námi o radost z hraní společenských her a získej Ubongo, IG puzzle nebo Člověče, nezlob se! Vlož na naší Timeline nebo přímo do alba „Soutěž - Hraj si, ať jsi, kde jsi“ fotku, jak hraješ jakoukoliv společenskou hru (nejenom deskovou) na neobvyklém místě (třeba v letadle nebo na lodi nebo na skále nebo na stromě...:-) Samozřejmě platí pravidlo zachování bezpečnosti všech zúčastněných osob! Fotografie mohou být i historické! Vyhrává fotka s největším počtem „lajků“. Soutěž trvá do 31. 8. 2017.
Výstava bude otevřena do 24. 9. denně kromě pondělí 9:00-12:00 a 12:30-17:00 hodin. Pojďte si hrát!
KrF.


Zdroj: Soutok

Červenec 13, 2017

18:08

Dürnkrut, nebo-li po našem Suché Kruty. Tak se jmenuje obec ležící jen 41 km na jih od Břeclavi na silnici B49 v dnešním Rakousku. Právě tady dne 26.srpna 1278 zahynul v boji s Rudolfem Habsburským jeden z našich nejslavnějších panovníků, který udělil obci Mělník o 4 roky dříve listinou právo na výnos z labského obchodu. Od 25. listopadu 1274 tedy považujeme Mělník za město, neboť zakládací listinu Mělník nemá.


Reklama, to je prostě hrozně moc a psal jsem to tu již mnohokrát. Právě proto, že v obchodních domech potkáváme graficky velmi lákavě vytvořený časopis Živá historie, tak se již před půlrokem zrodil v hlavě nápad, že po návštěvách pramenů Labe i Vltavy, by vůbec nebylo pro občana tohoto města od věci navštívit místo, kde tak tragicky skončil svůj život jeden z našich největších králů. Zvlášť, když je to relativně blízko a stojí to pakatel. Bitva vešla do učebnic dějepisu, jako bitva na Moravském poli a vy se můžete dočíst o jejím průběhu něco například zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_Moravsk%C3%A9m_poli

A zde je graficky i situace na bojišti: http://www.iereus.wz.cz/zajimavosti/moravske_pole.html


Výlet jsem zahrnul pochopitelně do seznamu výletů letošní Jízdenky na léto. Pokud to někdo slyší snad prvně, tak jenom připomínám, že už asi čtvrtou sezónu lze v měsících červenci a srpnu cestovat vlaky vybraných čtrnáct dní a nově i jen týden po celé republice za cenu 1 190 Kč a 790 Kč. Bohužel jsem byl letos nucený použít pouze týdenní variantu a bylo to velmi náročné. Více na https://www.cd.cz/typy-jizdenek/vnitrostatni-jizdenky/-27872/?gclid=CjwKEAjwtJzLBRC7z43vr63nr3wSJABjJDgJfrwoR6Rr6InlsA-wj_mUeYFir7sQHJGj-0h6A7AO_hoCxLvw_wcB

Vyjížděl jsem ráno v 5.32 z Mělníka rychlíkem do Kolína, kam dojedete v 6.39. Odtud pokračujete v 6.59 expresem Porta Moravica ( Praha-Varšava) do České Třebové, kde jste v 7.55 . Opět máte několik pohodových minut, než přijede od Prahy Gustav Mahler, který vás odveze v 8.17 a do Břeclavi přijedete v 9.52. Nemusím snad dodávat, že jde o nejlepší spojení mezi Mělníkem a Břeclaví ,a poslední vlak táhne lokomotiva Taurus místy rychlostí 160 km/hod.


V Břeclavi mají ve stanici takové běžné moderní železniční info centrum, kde si můžete požádat o půjčení jízdního kola. Mladá paní vás požádá o dva průkazy ( např. občanský a řidičský) a vyšle vás na první nástupiště vpravo k železným vratům půjčovny kol ( asi 60 metrů), kde vám pán přidělí kolo a seznámí vás s jeho výbavou. Vyfasoval jsem Authora a vůbec jsem si nemohl stěžovat. Jen mu chyběl měřič kilometrů a držák na láhev s pitím, ale převodovka makala pěkně. Pak už jen podepíšete mezitím vyhotovenou smlouvu o pronájmu a v pokladně složíte vratnou kauci 1000 Kč. Bylo mi řečeno, že 6 hodin zapůjčení kola stojí 120 Kč a to se platí také předem. Očekával jsem, že mám před sebou asi 2x30 km jízdy a bude to brnkačka, ale nějak jsem se spletl.

Pro mě je důležité navštívit info centrum, koupit vizitky do turistického deníku, a pak jsem konečně nějak vyrazil. Doufal jsem i snad v nějakou cyklotrasu, ale vězte, že na Moravské pole, se jede pořád po silnici B 49. Celou trasu máte na mapce. Bylo asi 29 stupňů ve stínu, ale zde jedete pořád otevřenou krajinou. Ještě štěstí, že bylo poměrně oblačno. Vesničky na Moravském poli ( oblast pravého břehu řeky Moravy, až k Dunaji.), se opravdu podobají těm našim na jihu Moravy. Nenechte se zmást nějakou cyklotrasou číslo 914 v mapě. Spíše narazíte podle polí na různé polňačky i krátké asfaltky mimo silnici, ale na značky ne. Navíc je silnice čistá, pěkná, pohodlná a nepíchnete. Provoz je různý, ale nikoliv tak strašný, jako na silnici do Mladé Boleslavi. Od Hohenau k jihu mi přišel snad rušnější. Řidiči vás objíždí v uctivé vzdálenosti v protisměru, což u nás vždy není.


Skoro se vám bude zdát, že tu nic zvláštního není.


Nejvíce vaše zraky upoutají  Malé Karpaty na sousedním Slovensku, lány obilí, občas kolemjedoucí osobní vlaky na železnici dále do Vídně a sakrální památky.


Věž v městečku Hohenau an der March. Právě tady je první významná železniční stanice na území Rakouska a lze zde odbočit vlevo k řece Moravě a do sousedního Slovenska.


Velkou radost mi udělal čáp na poli a bylo to snad jediné zvířátko, které jsem cestou viděl.


Opět Karpaty, stromy kde teče řeka Morava a částečně tu vidíte i vlak.


Jedenspeigen je poslední obec na cestě k cíli a toto dílko již dává tušit, že se blížíme k významnému místu. Ještě zmíním vinici hned za obcí. Vinice jsou zkrátka i na Moravském poli.


Málem bych zapomněl na větrné elektrárny, které vidíte již od hranic.


Je 15.30 a jsem na místě. Po čase tu na malém plácku zastaví své auto krajané ( je tu i posezení) a dáme řeč. Pak ještě vytáhnu rádio a proladím DAB+ :-). Mimochodem, kdybychom jeli až téměř k soutoku Moravy a Dunaje, tak naopak dojedeme k místu, kde v roce 1260 Otakar porazil uherského krále Bélu IV. a získal Štýrsko, na které si dělal nárok i Béla.. To už je ale pro kolo, čas i mé síly příliš moc daleko.


Zvláštní pocity.

Cestou zpátky mám vynucenou zastávku asi z horka, ale jen se mi udělá dobře, už mířím k řece Moravě a na slovenskou hranici.

Je to sem z Hohenau asi tři kilometry zajížďka, ale jsem rád, že vidím řeku i pod Břeclaví.


Prý se mohu vrátit Slovenskem, ale na experimenty nemám chuť.


Takových chatek je na rakouské straně Moravy několik za sebou i s těmi sítěmi.


A také jsem viděl něco podobného, jako je to u nás v Zahrádkách. Pozorovací věž a vodní hladina. To ovšem není na řece Moravě.


Asi v 17 hodin jsem vyrážel z Hohenau a v 18.30 jsem byl opět v Břeclavi na nádraží. Za sebou asi 86 km jízdy na kole. Jen jsem vrátil kolo, kde už mě snad ani nečekali a kauci mi vrátili v mezinárodní pokladně, tak už jsem mazal na jedno chlazené Starobrno. Prohlédněte si panorama od hranic.


O sedm minut opožděný Czardász mě v 19.15 odvážel tentokrát až přímo do Prahy, kde jsem byl asi ve 22.20. Pokračoval jsem ve 22.48 na Mělník, kde jsem byl asi ve 23.50. Zase jedno významné místo navštíveno. Až o něm bude řeč, tak si vzpomenu :-).
Zdroj: Soutok

Červenec 6, 2017

17:25

Někdy od pátku do konce uplynulého prvního červencového víkendu jsem slyšel ve večerních zprávách o tom, jak jsou kde přeplněny dálnice směrem do Chorvatska, kolik kde bylo různých velkých autohavárií a i další zprávy samozřejmě hodně souvisely s rekreací zahraniční i tuzemskou.

Jenže, ona není rekreace, jako rekreace, a stačí jen náhodně oslovit několik svých známých, nebo se podívat do časopisu, či na televizi, kde se obvykle mediální tváře rádi k tomuto téma vyjadřují.
Všichni pak tak nějak doufáme, že se vymaníme aspoň na čas z toho všedního stereotypu nezbytného ranního vstávání a dopravovaní se někam do zaměstnání.

Ovšem, jsou mnohdy i činnosti, do kterých se obvykle leckomu nechce a přesto je potřeba je vykonat. U nás v Čechách jsme se už dávno naučili, že co si můžeme udělat sami, to si prostě uděláme v osobním volnu sami, protože nebudeme přece cpát zbytečně peníze firmám a nenecháme si v soukromí šmejdit cizí lidi, když to není nezbytné. Takovou pohromou pro každou domácnost je především malování. A samozřejmě nemám na mysli nějakou prázdnou novostavbu.


To když někdo slyší, že někoho čeká malování, tak ho opravdu lituje. A přitom lze i při takové situaci zažít úsměvnou chvilku. Neznám snad nikoho, kdo by neměl rád Divadlo Járy Cimrmana.
 https://cs.wikipedia.org/wiki/Divadlo_J%C3%A1ry_Cimrmana
.Leckteré citáty z jeho her umíme mnozí zrovna tak nazpaměť, jako Švejka, nebo populární komedie ze 70., či 80. let, případně veselohry z dob protektorátu.

Ve hře Posel z Liptákova, se například hovoří o tom, že v jedné tamní hospůdce seškrabávali pracovníci ze stěn postupně staré vrstvy omítky, čímž se hospoda prostorově zvětšila :-) a nakonec narazili i na citáty, které napsal sám Jára Cimrman. Bohužel patří i k malování, že je občas někdy potřeba provést  tuto zdánlivě zdržující operaci a člověk může být přitom pěkně překvapený.


Zde  je buď jméno autora, nebo osoby, kterou má malba  vyjadřovat :-).

Citáty z dob Járy Cimrmana před první světovou válkou pravděpodobně nenajdete, ale můžete narazit na historické obrázky veselých socialistických zaměstnanců, kterým už je několik desítek let a ne zrovna málo :-)).  A na závěr se tedy asi po roce pokusím opět udělat anketu na téma dovolená. Snad jsem to ještě nezapomněl. Pokud bude slušná účast, tak jistě dám do nějakého článku opět její výsledky. Hezké prázdniny a dovolené !

Aktualizace 7.7. 2017 v 15 hodin: 
Bravo, je tu první vlaštovka ze 30 návštěv ( asi dvě moje :-)) ! : kombinace tuzemské rekreace a pobytu doma.



Načítání...
Zdroj: Soutok

Duben 4, 2016

Duben 1, 2016

Březen 31, 2016

Březen 1, 2016

09:00
Na Mělníku se rozhořely dvě významné politický události - pronájem městského bytu pro přítelkyni starosty a možný podvod při směně pozemků pro radního. Policisté z Neratovic hlídali hranice v zahraničí, měste je (možná) ocení. Hokejistům Mělníka poblili autobus vlastní fanoušci. Odbor dorpavy na Mělníku bude vybírat výpalné za rychlost v okolních obcích, vybrané peníze půjdou na mzdy a kulturu. Politický bizár v Neratovicích nebere konce, zastupitel nechutně zaútočil na místní aktivistku. A v Kralupech? Klídek...
Zdroj: iSoutok

Únor 24, 2016

10:06
Během bouřlivě projednáváné věci: ,,pronájem městského bytu přítelkyni starosty” padla v rozpravě skutečnost, po které jsme museli jít jak chrt po králíkovi. Padlo totiž jméno firmy, se kterou nájemkyně bytu a dnes již manželka starosty uzavřela smlouvu na rekonstrukci bytu. A tak jsme se pustili do zjištění, jaké zakázky tato firma ve městě dostala.
Zdroj: iSoutok
10:06
Během bouřlivě projednáváné věci: ,,pronájem městského bytu přítelkyni starosty” padla v rozpravě skutečnost, po které jsme museli jít jak chrt po králíkovi. Padlo totiž jméno firmy, se kterou nájemkyně bytu a dnes již manželka starosty uzavřela smlouvu na rekonstrukci bytu. A tak jsme se pustili do zjištění, jaké zakázky tato firma ve městě dostala.
Zdroj: iSoutok

Únor 1, 2016

09:30
Mělník měl mít nový územní plán a bude mít h...., pardon, nic. Podivné řešení dluhu soukromé firmy - město si od ní pronajímá zpět svůj majetek. Neratovický zastupitel vyzývá lid k zakoupení americké vlajky. Svéprávnosti stále zbaven nebyl. V Kralupech napadl sníh, technické služby zveřejnily fotky zapadaných ulic. V Neratovicích hledají osobnosti, které dostnaou cenu města. Najdou jehlu v kupce sena? Na Mělníku stojí nový domov pro seniory. Vypadá jinak, než na obrázcích a zatím v něm nikdo nebydlí. Máme jednu z nejvyšších cen vody. A taky slavné podvodníky s mákem.
Zdroj: iSoutok
09:15
Na Mělníku se rozhořely dvě významné politický události - pronájem městského bytu pro přítelkyni starosty a možný podvod při směně pozemků pro radního. Policisté z Neratovic hlídali hranice v zahraničí, měste je (možná) ocení. Hokejistům Mělníka poblili autobus vlastní fanoušci. Odbor dorpavy na Mělníku bude vybírat výpalné za rychlost v okolních obcích, vybrané peníze půjdou na mzdy a kulturu. Politický bizár v Neratovicích nebere konce, zastupitel nechutně zaútočil na místní aktivistku. A v Kralupech? Klídek...
Zdroj: iSoutok

Leden 28, 2016

10:30
Územní plán je možná nejdůležitějším dokumentem, o kterém zastupitelé rozhodují. Pomocí územního plánu ovlivňují zásadně podobu města, v mnoha případech nevratně. A také rozhodují o tom, čí pozemky se stanou bezcenné a z kterého vlastníka bezcenného pozemku se stane bezpracný milionář. Projednání nového územního plánu Mělníka skončilo fiaskem. Možná ne posledním.
Zdroj: iSoutok
10:30
Územní plán je možná nejdůležitějším dokumentem, o kterém zastupitelé rozhodují. Pomocí územního plánu ovlivňují zásadně podobu města, v mnoha případech nevratně. A také rozhodují o tom, čí pozemky se stanou bezcenné a z kterého vlastníka bezcenného pozemku se stane bezpracný milionář. Projednání nového územního plánu Mělníka skončilo fiaskem. Možná ne posledním.
Zdroj: iSoutok

Leden 22, 2016

08:49
Město Mělník opět nabízí pronájem tzv. startovacích bytů v domech nedaleko hotelu Ludmila. Žádosti je možné podávat do 17.2.2016. Byty o velikosti 2+1 budou k dispozici od března, pro nové zájemce se však uvolní zřejmě jen jeden z bytů.
Zdroj: iSoutok
08:49
Město Mělník opět nabízí pronájem tzv. startovacích bytů v domech nedaleko hotelu Ludmila. Žádosti je možné podávat do 17.2.2016. Byty o velikosti 2+1 budou k dispozici od března, pro nové zájemce se však uvolní zřejmě jen jeden z bytů.
Zdroj: iSoutok

Leden 4, 2016

09:06
Mělničtí strážníci i v posledním měsíci v roce bojovali proti zločinu a za zachování mravnosti. Strýček Sam chtěl bombardovat Kralupy a Neratovice, moc se o tom ale radši mluvit nebude. Povodňová hráz na Mělníku slouží jako obslužná komunikace pro stavbu. je na to stavěná? V Neratovicích se rozdají peníze. Protihazardní lobby v Neratovicích opět neúspěšná. I Mělnicko (Týdeník) má svého lokálního Babiše - podnikatele politika. Kralupská petice, která bude k ničemu. A další události slovem i obrazem.
Zdroj: iSoutok