Tip: Přehledný program nejbližších kin v regionu naleznete zde.

Soutok

URL

http://soutok.blogspot.com/

Poslední update

před 2 hodiny 6 min.

Srpen 17, 2017

18:51

V červnu jsem tu psal o takovém cyklovýletu z Mělníka do Kralup, jehož hlavním cílem byla návštěva nové sochy vojáka Švejka.
 http://soutok.blogspot.cz/2017/06/cyklovylet-za-josefem-svejkem-do-kralup.html
Tehdy jsem se velmi podivoval, že místní info centrum, které je součástí MU, má otevřeno jenom v pracovních dnech a já si tak nemohl koupit do turistického deníku vizitky z Kralup.Korunou všeho byla chvíle, kdy se mi na Mělnickém hroznu ( turistický pochod) pochlubil kamarád, že on vizitky má, ale koupil je o všedním dni.


Tak jsem se tomu podíval trochu na zoubek a zjistil jsem, že tu ještě existuje nějaké,, i cafe"  http://www.kralupynadvltavou.info/clanky/infocentrum-icafe/kontakty/ , které je sice na stránkách města Kralupy nad Vltavou, ale už ho vůbec nenajdete na stránkách turistického deníku http://turisticky-denik.cz/
Zdálo se, že je vyhráno a mohu směle některý víkend udělat výlet i do Kralup a trochu se tam projít. Jenže jsem si vzpomněl, jak jsem dopadl v dubnu v Praze, když jsem chtěl vizitku Marie Terezie a raději jsem do i cafe předem zavolal. Ještě že tak. Paní mi vysvětlovala, že  měli  vizitek se Švejkem jen devět a budou až v pondělí, ale že mi ji může poslat poštou.


Ani nějak nechápala, že tam chci jet také na výlet, navštívit po letech vrch  Hostibejk, a že také někteří lidé prostě chodí do práce.
Nějak se to tak stalo, že jsem si z různých důvodů udělal v pracovním týdnu den volna a měl jsem náhle na výběr z obou info center, ale až v pozdních odpoledních hodinách.

Díky tomu jsem také nemusel jet do Kralup složitě vlakem, ale mohl jsem použít linky číslo 466, která mě tam za pouhých 24 Kč ( jízdenka PID pro 3 pásma) a  po 50 minutách jízdy v 17 hodin dovezla. Moje první cesta vedla samozřejmě do info centra v MU, kde jsem mohl být opravdu spokojený s výběrem vizitek i pohledů. Pak mi to nedalo a šel jsem navštívit i cafe.


Hned při hlavní silnici, až u samotného mostu přes Vltavu vyrostl dole pod prázdnou budkou skutečně krásný turistický podnik.Posedět můžete venku i uvnitř, jsou tu i stojany na kola a prodávají se samozřejmě i suvenýry.
Kralupy mají jednu zvláštnost. Mnoho lidí, se přestěhovalo z Mělníka do Kralup a obráceně.A tak jsem tu zcela náhodně potkal osobu pocházející z našeho města, kterou jsem skoro 30 let neviděl. Díky ní jsem se dozvěděl, že k soše Švejka patří ještě psí extrement s obrovskou mouchou a nepřipravím o něj ani vás :-). Rozhodně lepší, než když jsem v mělnickém podloubí viděl jednou před volbami špejle s fotkami Standy Grosse zapíchané v těch pravých.

Zatímco si na dalších obrázcích můžete prohlížet známé kralupské stavby i plac, kde nám tak trochu chybí ten památný hotel, kam se chodilo po odběrech krve v 80. letech na minutky, tak vám prozradím, že mé další kroky vedly k restauraci na sídlišti Hůrka. Ovšem, tentokrát nevedla má cesta do jejich útrob, jako v dávných časech, ale pokračovala dále k vyhlídce na vrchu jménem Hostibejk.





V září by měla již celá trasa až na vrchol dostat zcela nový kabát. Na cestě najdete mnoho tabulí, které vás informují o zdejších geologických poměrech, dozvíte se tu i zajímavou pověst k tomuto místu, o historických vykopávkách, a na samém vršku najdete i bunkr v jehož útrobách na samém konci 2. světové války zbytečně zemřelo kvůli určité lehkovážnosti  pod samopaly SSmanů asi 7 lidí.




Výhled na Kralupy je tu krásný, jen trošku brání v jednom směru docela vysoký strom.



Najdete tu na vrchu i bývalou obrovskou restauraci, která je momentálně na prodej.


Kolem bunkru není mnoho místa, ale uvádí se, že až do roku 1942 tu kromě munice byla protiletecká děla, která byla pak odvezena na východní frontu.


Mezi sídlištěm Hůrka a částí, která nese jméno Zátiší protéká Zákolanský potok, podle něhož vede také cyklotrasa. Je to takové jako-by rekreační místo Kralup. Zde vtéká do Zákolanského potoka ještě Knovízský potok a najdete tu i směrové označení, které vám poví, který potok je ten, a který onen.


Této části Kralup zase dominuje restaurace Kochmanka a ani jsem si nedovolil čelní fotku,abych nerozdráždil kvanta rozjetých pivařů v zahrádce před restaurací.
Měl jsem ještě několik minut času, které jsem po mnoha letech věnoval procházce po místním železničním nádraží ( čekárně). Hlavní budova byla kdysi velkým hitem a je řešena tak, že můžete zajít odpočívat po schodech na sedačky do patra, odkud máte výhled dolů na všechny potřebné světelné tabule i pokladny a společnost vám dělají různé palmy, monstery a další podobné velké zelené květiny. Pamatuji, když zde bylo možné sledovat na monitoru různé dokumenty a reportáže ČD z různých akcí apod.

Poslední autobus jezdí z Kralup v 19.25 a vlastně jsem byl jediným cestujícím až na Mělník. Nedalo mi to a optal jsem se řidiče, zda spoj jezdí vždy takto prázdná. Prý je to teď o prázdniny slabší, ale shodli jsme se na tom, že lidé dnes nějak nedokáží krásné pohodlné cestování za pouhých 24 Kč ocenit. Fakt je, že třeba ani není tolik důvodů k cestám, jako kdysi, kdy všude jelo na tři směny spousta továren a autobusy i o víkendech ve 20 a 22 hodin byly běžnou a rozhodně ne prázdnou záležitostí.

Srpen 16, 2017

11:58

Když tak dnes koukám na hlavní stránku Seznamu, tak mi tam nějak chybí Elvis  Presley, od jehož smrti dnes uplyne rovných 40 let. Elvis AAron Presley byl považovaný za krále rock and rollu, můžete si o něm přečíst zde na https://cs.wikipedia.org/wiki/Elvis_Presley , nebo na http://www.elvis.com/ a určitě si ještě dnes vzpomenou večer ve zprávách :-).

Pro mládí mé generace to byla jedna z prvních hudebních ikon. Byl jsem tehdy v teaneagerském věku, byly letní prázdniny a zajeli jsme si  z chatky na Kokořínsku do nedalekého městečka Dubá pro vínko. Již tehdy jsem byl skalním posluchačem slavného rádia Luxembourg a neváhal jsem vzít tranzistorové rádio sebou. Sotva jsem přijel a zapnul  svoji oblíbenou stanici, tak jsem se nestačil divit. Od 20 hodin, do 4 hodin ráno v pravidelném anglickém vysílání  hráli jenom písničky Elvise. Zpráva o jeho smrti byla taková zvláštní a dodnes někteří fanoušci tvrdí, že nezemřel a žije v anonymitě na tajném ostrově :-). Rock and roll, to je prostě hudba, která se nechá dlouho slyšet do kola, pokud ji občas proložíte jiným druhem hudby. Kdo by jen tušil, že nás o tři roky později opustí pod rukou vraha John Lennon a hudba ztratí další velikou ikonu.


A u hudby ještě zůstaneme. Country Lhotka, to je akce, kterou žije celá vesnice s moudrou sovou ve znaku. Téměř každý občan Lhotky, se na pořádání akce nějak podílí. Někomu může druh hudby ve stylu country připadat, jako něco, co omylem přežilo ty dnešní technopárty a podobné kravály, ale je to velká škoda pro vnímání člověka, jako takového i pro jeho celkový vývoj. Tišší melodická pohoda, u které se dá popíjet a promlouvat s přáteli, je prospěšnější lidstvu, než dunění reprobeden, mlácení hlavami v jednotvárném rytmu do prázdna a určitá agresivita, kterou to musí zákonitě vyvolávat, neb to zdraví zrovna nesvědčí.

Nevím, jak vy, ale myslím, že není od věci si sem dát jízdní řád místní lokálky, která má svoji trať podle areálu akce. Rozhodně myslete na to, že za volant, se po použití alkoholu neleze a ukazuje to jen na velkou morální nezodpovědnost člověka k ostatním lidem i svoji osobní neschopnost být silnější, než mé vlastní pohodlí. Opravdu tak předejdete zbytečným nepříjemnostem. A pak, ona taková pěší noční procházka letními poli a lesem má také kus romantiky, na který budete dlouho vzpomínat.


Co na akci bude za program?
16-17.30 Michal Tučný revival Plzeň. 18-19.30 Eldorádo. 20-21.30 Jakub Smolík. 22-23.30 Kamelot a od půlnoci Taxmeni. http://www.lhotka.cz/akce/akce-detailni-informace.php?c=261
Pokud jde o pivo, tak prý to nebude degustérská akce místních minipivovarů, ale takové ty běžně zajeté značky, jaké seženete v lahvovém provedení v supermarketech. Vstupné 150 Kč.( děti do 150 cm zdarma)



Tady v Mělníku to moc propagaci nemá, ale je to škoda a je dobře vědět, kam se také můžete jet podívat. Ve Mšeně bude sraz motocyklů naší výroby: http://www.jawaczveteran.cz/
Půjde o 7. setkání motocyklů československé výroby na náměstí Míru. Sraz v 9-10 hodin.

Srpen 14, 2017

17:57

Milí čtenáři Soutoku i Mělníčku, dnes jste si mohli prostřednictvím Mělnického deníku prohlédnout obrázky z uplynulého sobotního Mělnického koštu a srpen se nám převalil do dalšího týdne. Takovou pěknou akcí příštího víkendu, která se na nás usmívá z plakátů, je již tradiční akce Country Lhotka, která si získala jméno i za hranicemi obce. Rád dávám na stránkách Soutoku plakáty přímo z terénu, protože to má určité kouzlo. Nuže, zde je tedy pozvánka do Lhotky.


Při svých toulkách jsem opět zavítal do odlehlých koutů katastru města a objevil jsem zde malou travnatou plochu, kterou užívá mělnický RC klub. Jak sami vidíte, tak  můžete zavítat dne 26. srpna na soutěž větroňů do poměrně hezkého prostředí a později tu bude probíhat i populární Drakiáda.
Kde modelářské letiště najdete?


Dalo by se říci, že je to hned u staré cesty z Mělníka do Strážnice, která se už v dávné minulosti používala občas, jako nekvalitní, ale přímá komunikace vyhýbající se Chloumku. Ani dnes není zrovna vhodná pro automobily, ale dobře slouží cyklistům i chodcům.



Srpen a září je již tak nějak ve znamení vína, a proto se nechte potěšit snímkem z mělnické vinice poblíž krematoria s názvem Sirotčí. Ve vinicích stály zkrátka samé romantické stavby a některé ty lisy, nebo strážní věžičky, se dochovaly v nějakém stavu dodnes.



Dnes se rozloučím jedním panoramatem. Právě od modelářského letiště odbočuje z hlavní cesty do Strážnice tato polní cesta, která by vás dovedla do Vehlovic. Přiznám se, že mé putování po její části bylo premiérou a leckdo tudy ještě nikdy nešel, ani nejel na kole. Přitom jsme stále v katastru našeho města., případně těsně za jeho hranicí. Stále je co objevovat a to i doma :-)). Takové panorama se mi tedy v jednom místě naskytlo. Můžete si tudy tedy klidně naplánovat procházku a jistě vás nebudou obtěžovat auta.

Srpen 9, 2017

16:40

Občas se blogerům bohužel stává, že z nějakých důvodů nemají čas dělat věci tak, jak by sami chtěli a jak bývají čtenáři zvyklí, což není pro život blogu moc dobré, zvlášť když zmrzne na nějakém datu a dlouho se nic neděje. Do docela riskantní záležitosti, se pustil například iSoutok, když hodlá psát delší články jednou týdně a docela mi chybí denní kratší počteníčko. Ale, to jen tak naokraj.

Bývá zvykem, že se pokouším připomínat zde velké místní akce pod širým nebem, k tomu ještě i něco z okolí a nemám v úmyslu vynechat ani Mělnický košt. Reklamy není nikdy dost, byť ji jistě připomenou ještě i oficiální média. Nebudu se dnes nijak rozepisovat a představím pouze plakát na akci.

Také tu druhou část dnes tak trochu ostrouhám. V minulém článku http://soutok.blogspot.cz/2017/08/vite-co-je-couchsurfing-kam-ted-co-dale.html jsme se mohli mnozí dozvědět, co je to CouchSurfing. Četl jsem web autorky dále a narazil jsem na další zajímavé pojmy. Možná to člověk tak nějak tušil, ale uznejte, že v médiích se o tom moc nemluví a je to škoda.

Pro nás starší už je vše dávno po sezóně, ale mladá generace má dnes takové možnosti, že ani sama kolikrát neví. Protože jsem dnes v časové tísni ( jiné dlouhodobější povinnosti) a stejně bych k tomu moc nenapsal, tak především dávám odkazy:

https://www.workaway.info/

https://sk.wikipedia.org/wiki/WWOOF

https://www.helpx.net/

Sice jsme si v Čechách tak nějak zvykli, že když už někde něco děláme ( doma i v cizině), tak dostaneme zaplaceno, což může být díky kursu k euro výhodou, ale myslím, že uvedené možnosti mohou mít také něco do sebe, zvlášť když jde třeba jen o týden, méně starostí, strava a třeba i zajímavé exotické a možná vzdálenější místo.

Mladý člověk má dnes zkrátka obrovské možnosti poznávat díky školním jazykovým znalostem svět, třeba i jen nějaký čas a nemusí jen pátrat po brigádách v ,,našich" supermarketech apod.

Srpen 6, 2017

16:24

Západ slunce nad Řípem.

Je mnoho  lidí na Mělníku i v jeho okolí, kteří ani do centra města nepřijdou a vše potřebné vyřídí pod kopcem. Pak je spousta těch, kteří tam sice přijdou, ale obvykle proběhnou Karlovo náměstí, pod Pražskou bránou na náměstí Míru, případně do Tyršovy ulice k poště.

Najdou se však i tací, kteří zajdou podobně, jako turisté na vyhlídku za zámek a rozplývají se nad tím, jak je tu krásně, byť i třeba jinak také rádi cestují. Krajina u Mělníka je totiž zajímavá už jen tím, že se tu stýkají jako-by dva druhy krajiny, dvě největší české řeky a je tu jedna hora, která vás bude vždy přitahovat.


Říp od obce Ctiněves.

To můžete stokrát ukazovat návštěvám, že tam na tom protějším svahu už je Praha, ta malá hlavička špendlíčku je vršek budovy na letišti v Ruzyni, tam jsou Kralupy, na obzoru paneláky v Kladně-Rozdělově, a ty dvě vrtule jsou větrnou elektrárnou nedaleko Slaného, ale stejně oči všech přitahuje asi nejvíce nepříliš vzdálená a osamocená bájná hora Říp.

Jednou se vám ztrácí v oparu tak, že není skoro vidět, jindy vidíte kapličku, některá obnažená skaliska i téměř každý strom aleje, která sem vede z boku z obce Rovné, ale vždy přitáhne aspoň na chvíli vaše oči. Někomu to možná vůbec nic neřekne, jiný to vidí jen jako cíl pro své děti v době konání tamní pouti, ale pro mnoho lidí je to místo relaxace i krásných dalekých rozhledů.


Nejkrásnější turistické značení má Česká republika.

Když k tomu přidáte, že nejde o horu vzdálenou, že je dějinami i bájemi opředená, stojí tu tak sama osamocená a můžete ji využít ještě i jinak, tak se opravdu vyplatí sem občas vyrazit. Dokonce i tehdy, když vám nějak chybí inspirace. Je výhodou, že jde o kopec zalesněný, kde najdete i při třicítkách chládek a na vyhlídkách vás ovane příjemný vánek.

A tak i já, se téměř po čtyřech měsících vydal opět sem a nezapomněl jsem si vzít samozřejmě triedr a rádio :-). Díky podivnému počasí, které nyní panuje, totiž vůbec nelze určit, jaká bude viditelnost do dáli, ani to zda budou nějaké zajímavé podmínky dálkového rozhlasového příjmu. Ona je to vlastně taková schválnost přírody. Nejlépe přece bývá vidět v zimě, když to pěkně fouká a s rádiem je to podobné, pokud zrovna nemáte to velké štěstí na takzvané ,,plechové nebe", kdy třeba místo našeho rádia Beat náhle slyšíte španělskou fotbalovou ligu a určujete, co jste vlastně ulovili za stanici.


Atmosféra od chaty na Řípu.



Uvnitř chaty je krb a velmi krásná místnost. Článek na Soutoku koncem prosince 2015.

Máme tu sice teď trochu menší komplikaci s dopravou a oběma mosty, ale ten pocit, kdy stojíte v polích, vnímáte cvrkot kolem a otvírají se vám pohledy na horu, nebo do dálky, tak ten za ten výjezd stojí. Za chvíli již potkáváte občas také lidi, kteří s vámi mají jedno společné. I oni dnes dostali nápad navštívit Říp.

Oblíbil jsem si zejména cestu od obce Ctiněves, která není tak známá, umožňuje v první části hezké výhledy, po nichž přichází pohodlná lesní partie po vrstevnici, a nakonec tu máme sice prudké stoupání na Pražskou vyhlídku, ale po velmi zajímavé pěšince s výhledy v závěrečné fázi stoupání. V porovnání s tím působí stoupání po panelce lesem od Rovného, jako nekonečné a navíc vás dovede přímo k chatě, kde ani návštěvník nemůže být schopný docenit, na jakém krásném místě, se nachází. To si uvědomí především až na vyhlídkách.


Rotunda.

Potkáte tu návštěvníky z okolí i ze vzdálených míst a nebojte se s nimi dát do řeči. Je to velmi snadné. Nabídnete triedr, odborně pohovoříte, co je kde vidět a leckdo bude za přednášku rád. Pak už jen stačí, se zeptat, odkud k nám zavítali, a protože to ,,samozřejmě všude znáte :-)))", tak z toho vznikne příjemná chvilka, která se někdy opakuje, protože stejné lidi můžete během dne na Řípu potkat i vícekrát.

Stalo se mi také, že se nějaké děti ptali rodičů, proč prý má ten pán na vyhlídce v ruce rádio a já vysvětloval, že na kopce se nechodí poslouchat stanice, jako Frekvence 1, hitrádia, nebo Beat, ale prostě se tu dělají krátké pokusy s příjmem vzdálených cílů. Jejich mámy nemohly zase pochopit, že třeba takový DAB+, se jenom proladí, stanice se nahrají do paměti, a už není účelem akce je poslouchat, ale pouze to, že signál ze vzdáleného vysílače někde v Německu  zrovna dostřelil až sem. A tátové se opodál usmívali :-).


Zde byl vytěžen základní kámen pro Národní divadlo.



Kopec Sovice již znáte. Odtud je krásný pohled na jeho vinný svah. Víno je hlavní mělnické téma příští soboty....
http://www.melnickykost.cz/melnicky-kost.php


Centrem obrázku opět kopec Sovice. Všimněte si na krajích snímku, jak jej řeka Labe obtéká.

Všude na cestách potkáváte lidi, kteří mohou nějakým způsobem obohatit váš život, nebo se dostáváte do zajímavých situací, kdy se vám vybaví něco z minulosti, co může být určitým způsobem i budoucností, pokud chcete.

. Když jsem se tak rozhlížel z Roudnické vyhlídky na České středohoří, bylo již odpoledne a trochu se zatáhlo. Vzpomněl jsem si na kamaráda, který mi v pátek říkal, jaká je to paráda, když si člověk lehne na záda a dívá se na hvězdy.To už mnozí ani neznáme, protože končíme u televize, u elektroniky, nebo někde v hospodě apod. Teď jsem se najednou vrátil do 80. let 20. století, kdy jsme kráčeli nocí po Doupovských horách, až jsme se usadili v půlnoci na podobném místě, jako je toto.


Mělník ze Řípu.

Detail.

. Pod námi bylo občas někde nějaké to světélko, kolem svítily hvězdy a ráno ve čtyři hodiny přišel očekávaný rozkaz. Vysoukali jsme se ze spacáků, popadli jsme své samopaly a na příkazy z vysílačky jsme imitovali střelbu na kdesi dole pod námi projíždějící kolonu. Podotýkám, že jsem se do skupiny přihlásil dobrovolně a mám zážitek na celý život :-)). Jen jsme si tak trochu při pochodu krajinou představovali, jak tam naši kolegové v táboře jistě dostávají do těla v rámci nějakého pořadového cvičení a hoši prý měli volné odpoledne :-))).

Na Řípu jsem měl tedy štěstí na výhledy. Ačkoliv se to nedá srovnávat s větrnými dny, s přechody front, nebo se zimou, tak jsem skutečně ten Klínovec asi viděl. Vzdálenost odtud je  93.6 km ! a bylo to na hraně viditelnosti triedrem. Příjemné počasí. Také s rádiem jsem mohl být celkem spokojený, ačkoliv to bylo v minulosti lepší. Očekávám, že s příchodem podzimu a zimy sem zase dostřelí multiplexy z Durynska a Saska-Anthaltska, ale třeba přijde jednou i něco z větší dálky, což se stává.


Panorama Pražská vyhlídka.

Největším přínosem však bylo seznámení s jednou ženou cestovatelkou, která také píše blog. Vůbec si nedovolím jí typovat věk, ale když dnes někdo řekne, nebo napíše, že pamatuje socialismus před rokem 1989, tak to může být klidně i člověk, kterému tehdy bylo 9 let a chodil do ZDŠ. Včera jsem na ten její blog tak trochu koukal a určitě si rád o tom jejím cestování něco přečtu i dále.

Víte, co to je CouchSurfing? Řeknu vám, že jsem na to čuměl asi tak, jako když jsem se těm rodinám na Řípu snažil vysvětlit, že v dobách, kdy měli mobilní telefon jen někteří podnikatelé, tak se někteří lidé dorozumívali občanskými radiostanicemi a kamioňáci je běžně používali při průjezdu městy, kdy je navigovali zrovna přítomní dobrovolníci.


Panorama poblíž Roudnické vyhlídky ( 50 metrů západněji).



Krásný pohled na vrchy poblíž Loun. Nejznámější je Raná ( stolová hora) díky rogalu. Všimněte si, jak krásně na pozadí probíhá pás Krušných hor.

Ani si ten CouchSurfing nějak neumím představit. A to žijeme v době, kdy si myslíme, že toho hodně známe a čeština opouští česká slova a zavádí ve velkém slova anglická téměř pro cokoliv. Trochu mi to připomíná jeden rozhovor se seniorkou na Zimním přechodu Nedvězí, ale tam šlo o rodiny, které se znaly a ty noclehy byly organizované v rámci společné dohody.Tady je vše na blind, vůbec se neznáte a jen tak někdo se rozhodne, že když chcete, tak u něj můžete noc, či dvě spát zdarma a třeba vám i dělá společnost. To jsou tedy věci. Tak snad zajímavá informace i pro vás čtenáře Soutoku, nebo mi něco uniklo ve víru reklamy a velkých věcí  tohoto světa :-).


Pozorný divák si všimne zhruba uprostřed na vrchu snímku vížky, která je s největší pravděpodobností chatou na Klínovci ( 1244 m.n.m.) Je to na hraně viditelnosti i triedrem.Vzdálenost vzdušnou čarou je 93.6 km.



Zde si můžete udělat představu, jak nejvyšší část Krušných hor vystupuje zcela vlevo od vrchů v blízkosti kopce Raná ( zcela vpravo). Pokud budete snímek v nějakém programu zvětšovat, také uvidíte nepatrnou vížku na Klínovci. Chce to prostě nějaké super výhledové počasí.

A ještě samozřejmě odkazy. Blogerka snad bude ráda, že má další čtenáře : http://mojestesti.blogspot.cz/2016/06/smer-bratislava-poprve-na-slovensku.html

a CouchSurfing https://cs.wikipedia.org/wiki/CouchSurfing

Kdo máte prázdniny, nebo dovolené, tak užívejte a vy ostatní vězte, že 5 dní uteče, jak voda a pokud obzvlášť máte rádi veřejné posezení u vína a pozdravy se známými, tak mám dobrou zprávu, že je tu příští sobotu 12.8. už 11. ročník Mělnického koštu.

Srpen 3, 2017

18:11


Již včera jsem si uvědomil, že jsem zde také nedávno sliboval jízdní řády našich speciálních prázdninových  regionálních letních cyklobusů. Je to logické, vždyť jsem tu nedávno představil ve speciálním článku všechny stanice ČD po celé republice, kde si můžete za pěkný peníz a bez starostí s přepravou půjčit jízdní kola, nebo elektrokola a u výletu na Trosky jste zase měli vystavený jízdní řád mšenské lokálky.

V úvodu článku si však připomeneme znovu hlavní akci pro město Mělník na tuto sobotu. Odkaz na podrobnosti je ve včerejším článku. Není ani bez zajímavosti, že tato akce tradičně hostí poměrně horké počasí a aktéři akce si zaslouží i z tohoto důvodu určitý obdiv.

 Podíval jsem se také na dění v Neratovicích a díky tomu jsem tedy objevil skutečně zvláštní akci, která má po celý víkend své centrum v Mlékojedech. Určitě se podívejte na odkaz http://veteraninaplazi.cz/cs/uvodni-stranka/ a na vlastní program již 3. ročníku. Třeba vás  to motivuje přímo k návštěvě rekreační pláže u obce Mlékojedy, nebo jen tak zajdete ve stanoveném čase na spanilou jízdu do neratovických ulic. Je tam i nějaká zmínka o Mělníku, jako průjezdním bodu, ovšem bez času.


Reklamní záběry přímo z webu pořadatelů .



Jízdní řády z městských stránek města Mšena.
http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=home


Srpen 2, 2017

17:04

V době, kdy píši tyto řádky, se pohybují letní teploty kolem 30 stupňů Celsia a většina populace vyhledává vodní lázeň, nebo třeba i jen chládek. To skutečně není zrovna moc počasí na nějaké cestování vlakem na Trosky, jak jsem tu psal posledně, i když najdou se lidé, kteří prostě mají turistiku rádi tak, že i teploty je neodradí od  jejich plánů. Třeba zrovna .... http://melnicky.denik.cz/zpravy_region/ani-trosky-z-nas-neudelaly-trosky-20170801.html :-)).

 Ani se nechce věřit, že už tu máme srpen, bude se brzy psát o vinobraní i o volbách, a pokud chcete něco aktuálního, tak tu snad máme zápasy tří českých fotbalových klubů v evropských pohárech.

Podívejme se však aspoň trochu také na dějství regionální. Připomeneme si program RMM na měsíc srpen, podívejme se na dění ve Mšeně i v okolí a aktuálně si připomeňme již 7. rytířskou bitvu v Hořínském parku, která se koná již tuto sobotu. V Přívorech, se bude bojovat na začátku září, kdy začnou po letní přestávce i výstavy na výstavišti v Lysé nad Labem, a také tu bude opět v Kropáčově Vrutici http://www.nn-kosatky.cz/historicke-traktory/ krásná akce, které jsem se i jednou účastnil . Časem jistě dám i plakát, který je již ke stažení.





http://www.rytirimelnicti.cz/bitva.html

05.08.2017  Chorušice - Chorušická pouť11.08.2017  50. výročí kapely Brutus - taneční zábava19.08.2017  VII. setkání motocyklů čs. výroby ve Mšeně26.08.2017  Vzpomínání na Chartu 7726.08.2017  Rybářské závody27.08.2017  Mšenská padesátka01.09.2017  Kanina Country Open - festival02.09.2017  Poslední koupání09.09.2017  Lobeč - Pivovar Happening VII.

Červenec 30, 2017

14:52

Tropická vedra udeřila a máme  tu ,, okurkovou sezónu". Tedy, ne že by se nic nedělo. Regionální deník vám oznámí, že máme například každou sobotu na náměstí pověstné farmářské trhy, dočtete se o akcích Mekucu, o vystoupení Lady I Trio, bude zase například v Hoříně rytířská bitva, ale člověk je pořád tak nějak duchem u těch letních výletů, dovolených, a také v práci, kam zkrátka tak nějak pořád ještě mnozí musíme chodit :-)).

Když jsem tak přemýšlel, o čem bych mohl aktuálně napsat, tak mě napadl unikátní skalní hrad Trosky, který je významnou památkou ČR. Vždyť právě z Mělníka sem jezdí doslova přímé železniční spoje ( Mladějov) a reklama je opět katastrofální.

 Vím, že je pro nás mnohem pohodlnější nacpat rodinky do aut a vydat se po rychlé široké silnici na Mladou Boleslav a Sobotku, až přímo k hradu Trosky, ale trpí tím určité kouzlo romantického cestování nádhernou krajinou, které přímo vybízí k přátelským trempským rozhovorům, třeba i společenským hrám a k popíjení zlatavého moku :-).


Dopravu tentokrát ponechám tak trochu bez komentáře. Je už na vás, zda užijete automobil, nebo vlak, a zda pojedete přímým spojem, či budete v Mladé Boleslavi přesedat. Od železniční stanice v Mladějově je to na Trosky pouhých pět kilometrů pěšky po turistické značce a nikdo netvrdí, že tam musíte jít, když je venku 30 stupňů. Je to jen typ na aktuální prázdninové dny, které vždy bývají spojovány s cestováním.


Psát o hradu tady nehodlám, protože už je toho napsáno dost : https://www.hrad-trosky.eu/cs . Počítejte, že i zde se platí vstupné ( aktuálně dospělý 80 Kč) a je to velmi rozumné. Až uvidíte fotky, tak pochopíte, že ta údržba něco stojí a výhledy jsou odtud opravdu překrásné.


Moje fotografie jsou z roku 2009, tak jen doufám, že to tam nezpustlo, jako u pramene Vltavy. Vyměnili jsme si s Martinem Klihavcem nedávno zkušenosti i fotografie z roku 2005  a ze současnosti, a byl to docela šok. Vše zarostlé, neudržované, kůrovec dál sežral mnoho stromů, apod.


Když se vydáte po krásném širokém schodišti do vyšší z obou věží ( Panna), tak se vám nabídnou neskutečné pohledy. K nejkrásnějším patří výhled na Krkonoše, ač je to zrovna v červenci tak trochu sázka do loterie. Není to zase tak daleko a doporučuji triedr, ač tu je instalován i dalekohled.


Ještě jeden pohled na Krkonoše a pokochejme se okolím a jinými směry.




Stačí si přečíst tuto tabuli, která míří prakticky do jednoho směru, a už musí člověk žasnout nad tou pohádkou jménem Česká republika.


Instalace a rekonstrukce schodiště  i výhledových plošin je v klimaticky náročných podmínkách zvlášť náročná, což platí i pro skalní hrad Trosky. Prohlédněte si tedy obrázky a nechte se inspirovat k návštěvě. Restaurační zařízení v blízkosti hradu a prodej upomínkových předmětů jsou zde pochopitelně samozřejmostí, stejně tak, jako speciální akce, které jsou dnes již běžným doplňkem turistických atrakcí.

Hrad je na území  CHKO Český ráj a je snad zbytečné psát, že jen nedaleko najdete Prachovské skály, spoustu rybníků, autokempů, hrad Kost, Valečov, Drábské světničky, Hruboskalsko, kopec Kozákov,  kopecTábor atd. Výlet můžete klidně zařadit mezi ty kratší  oddechové výlety Jízdenky na léto.










Zámeček Humprecht nedaleko Sobotky.

Červenec 26, 2017

18:13

Již ty tam jsou dávno pryč časy, kdy se člověk spokojil pouze s cyklovýlety v rámci svých sil a možností v okolí svého domova. Kdo z nás, se někdy nepokusil přesunout své kolo do jiné turistické oblasti za pomoci automobilu, nebo vlaku, třeba jen ve formě spoluzavazadla na místech ve vlaku k tomu určených?

Tak ne, že by snad nebylo v našem CHKO Kokořínsko-Máchův kraj nádherně, nebo stejně tak třeba dnes na stezkách u Labe a Vltavy, ale naše republika je plná krásných míst a není od věci, se třeba i s jízdním kolem vypravit někam dále a nemusí to být jen v rámci dovolené.

Samozřejmě, že asi nejrozšířenějším druhem tohoto vyžití je přeprava kol pomocí vlastních osobních automobilů a v turistických oblastech to jsou pak i cyklobusy, ale již dávno nepatří přeprava jízdních kol pouze silnicím, ale také železnici. Tady však došlo v posledních letech k docela zajímavým službám.

Původně jste totiž mohli pouze převážet své jízdní kolo, a to buď v poštovním voze, nebo jako spoluzavazadlo ve vybraných vagonech na chodbách označených symbolem jízdního kola, v cyklovlaku, či na obou koncích souprav některých vlaků. Zákazníci pak hodnotili tyto zkušenosti různě a mnohdy nejde ani o příliš pohodlné cestování, ani o nějakou vstřícnost ze strany ostatních účastníků přepravy a dokonce jde i o určitý nepříliš příjemný sportovní výkon při nakládce a vykládce kol.

Zkrátka, přeprava kol, jako spoluzavadla může být pro někoho docela hororový zážitek a zvlášť při delším cestování. Naštěstí pokročila i zde nápaditost, a tak není třeba hlídat někde na chodbě ve vlaku své kolo a přemítat, kam až mi vystačí síly, ale můžeme se pohodlně vypravit do jakéhokoliv koutu republiky, půjčit si tam často i bez objednání kolo v místním nádraží a někdy jej nemusíme vracet ani ve stejné stanici, kde jsme si ho půjčili.

V některých městech jsou samozřejmě i jiné cyklopůjčovny, ale proč nezkusit třeba přímo tu na nádraží, kam dojedeme vlakem? A tak se pojďme v takovém stručném přehledu podívat, kde všude, se dají kola půjčovat a co nás takové zapůjčení na malou vyjížďku bude asi stát. Osobně mě motivovala vlastní zkušenost v nádraží v Břeclavi, kde byly jak přijatelné ceny, tak příjemný personál. Jaké jsou ale možnosti jinde v ČR ?


Pokud by vás to zajímalo úplně dopodrobna, tak služba nese název CD bike a vše najdete na interaktivní mapě....https://www.cd.cz/dalsi-sluzby/pujcovny-kol-cd-bike/default.htm . Ale, víte dobře, že Soutok má rád orientační přehledy na jedné stránce, kde můžete vše vedle sebe hned porovnat a udělat si určitý přehled. K podrobnějšímu výzkumu tedy pak použijte zmíněný odkaz.

Dobré je si pamatovat, že pro půjčení kola potřebujete dva průkazy osobní totožnosti ( občanský, řidičský průkaz) a musíte zaplatit vratnou kauci, která je u jízdních kol 1 000 Kč ( bude vám po návratu a vrácení kola vrácena) a v některých místech s možností půjčení elektro kol 2 500 Kč.

A teď se podívejme na jednotlivé vybrané kraje:
( ceny jsou uvedeny pro běžné cestující, kteří nejsou vlastníky In karty a nemají tedy slevu )

Středočeský kraj:
Praha-Smíchov, Beroun, Kolín, Kutná Hora město, Lysá nad Labem, Nymburk hl. n.,Poděbrady, Mělník a Neratovice.

Celodenní nájemné 150 Kč. Ve stanicích Kolín a Praha-Smíchov jsou k disposici i elektrokola.
Mělník patří například mezi města, kde lze kolo uschovat, ale více již opravdu na webu CD.

Liberecký kraj:

Ten je zde na webu překvapivě representován pouze nádražím Doksy a Mimoň, ale jistě dojde k zlepšení. Také zde je celodenní nájemné 150 Kč. 

Ústecký kraj:

Děčín,Lovosice, Litoměřice,Louny,Žatec,Ústí nad Labem hl.n,Rumburk.
Zde je zajímavá široká paleta možností. Zůstaňme však u jednoho dne a nabídky kolo a elektrokolo.
Tady je to 250 Kč na jeden den a 390 Kč pro elektrokolo.

Karlovarský kraj:

Aś,Cheb,Františkovy Lázně, Loket, Mariánské Lázně,Karlovy Vary hl.n i dolní nádraží, Nejdek,Sokolov,
Stejná nabídka, jako v Ústeckém kraji, včetně cen.

Plzeňský kraj:

Domažlice,Tachov,Klatovy.
35Kč/hod, 159 Kč/ 5 hodin, 199 Kč celodenní.

Jihočeský kraj:

Český Krumlov, Černá v Pošumaví,Horní Planá,Nová Pec,Lipno nad Vltavou,Volary,Tábor,Veselí nad Lužnicí, Třeboň,Třeboň lázně, Písek, Jindřichův Hradec,Strakonice a řada vratných stanic.
35 Kč/hod,159Kč/5 hodin, 199 Kč celodenní.

Královéhradecký kraj:

Česká Skalice,Adršpach, Náchod, Trutnov
150 Kč/den

Pardubický kraj:

Česká Třebová,Letohrad, Chrudim,Pardubice, Brandýs nad Orlicí,Hlinsko,Chrudim, Jablonné nad Orlicí,Králíky, Moravská Třebová, Choceň,Lanškroun, Polička,Přelouč,Slatiňany,Svitavy, Ústí nad Orlicí město, Žďárec u Skutče, Žamberk.
150Kč/den



Vysočina:

Třebíč,Žďár nad Sázavou,Nové Město na Moravě, Ledeč nad Sázavou, Telč,Přibyslav,Jihlava,Světlá nad Sázavou, Náměšť nad Oslavou,Havlíčkův Brod.
1 hodina 35 Kč, 5 hodin 140 Kč, celodenní 180 Kč.

Jihomoravský kraj:

Znojmo,Břeclav, Hodonín,Veselí nad Moravou, Vranovice.
6 hodin 120 Kč,12 hodin 160 Kč, 24 hodin 250 Kč.

Zlínský kraj:

Kroměříž,Otrokovice,Staré Město u Uherského Hradiště,Valašské Meziříčí.
Celodenní 160 Kč.

Olomoucký kraj:

Hranice na Moravě,Olomouc,Lipník nad Bečvou,Přerov, Zábřeh na Moravě.
160Kč celodenní. Zlínský a Olomoucký kraj účtují od 13 hodin polodenní za 120 Kč.

Moravskoslezský kraj:

Frýdek-Místek,Ostrava
150Kč.

České dráhy rády udávají ceny především pro držitelé In- karet, nebo alespoň onen zlevněný údaj bývá na prvním místě. Pokud jsem se někde upsal, tak se omlouvám.

Snad pro vás bude článek takovým přehledem pro případný nápad k vycestování a zapůjčení jízdního kola.
A příště si snad mimo jiné připomeneme prázdninový jízdní řád cyklobusu v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj.

Červenec 24, 2017

18:23

Již snad v červnu jsem vás zval do Milovic na rekonstrukci bitvy u Zborova, která se tu měla konat v sobotu dne 8. července k významnému výročí 100 let od uplynutí. této velmi významné události.
Měl jsem původně v úmyslu, se akce účastnit, ale nakonec jsem ji bohužel musel vyškrtnout z programu, protože touha po vzdálenějších výletech byla silnější a času pro Jízdenku na léto bylo již málo.

Již o týden dříve proběhlo k tomuto výročí na mnoha místech naší vlasti spousta akcí a v Mělníku byl již dokonce slavnostně odhalen pomník bitvy u Zborova dne 23. června. Samozřejmě, že po návštěvě pamětní desky před domem kpt. Jaroše, jsem byl zvědavý i na pomník bitvy u Zborova na Zborovském náměstí, kam jsem se dodatečně vypravil.


Se zájmem jsem si přečetl článek v měsíčníku Mělnicko, kde je krásně popsáno, že zde již podobná památka kdysi stávala, ale zvítězila samozřejmě přirozená chuť navštívit místo osobně a udělat nějaké vlastní snímky. Ostatně, měl jsem to blíže, než v případě sochy vojáka Švejka v Kralupech nad Vltavou, kterou tu máme v nějakém červnovém článku.


Protože je v Mělníku mnoho lidí, kteří vůbec nevědí, kde Zborovské náměstí je, tak jen připomínám, že jde o náměstí, kde stojí bývalá sauna, která je dnes v soukromém vlastnictví.  Pomník najdete v ulici Českobratrská.


Když jsem snímky dnes poslal do počítače, tak mě zaujalo to datum 2012 na desce. Nemělo tam být náhodou 2017 ? Nebo jde o opožděný prezent ? Je to škoda, protože 2017 by vypadalo přece jen mnohem lépe. Jinak je pomník poměrně vkusný a lze opravdu poznat, že je dílem mělnického sochaře Miroslava Kroupy, který je také autorem  památníku obětem II. světové války na Mělnicku v Jungmannových sadech. Podobný styl.



A když už jsme v Jungmannových sadech, tak se také podívejme, jak vypadá park, který tu byl založen snad někdy v roce 2009. kdy byl dalším počinem po zpřístupnění středověké study pod náměstím Míru.

Tehdy zde bylo ještě vše holé ( historické fotografie na http://mujmelnik.webzdarma.cz/z_akce.html ) a tak nějak vynikala ta představa výšky mělnických hradeb.


Nevím, ale dnes mi tu přijde vše tak nějak zarostlé, lavičky jsem našel až na úplném konci z jedné strany zcela uzavřeného parku rozmístěné do kruhu, jako kdyby si tu dávali schůzky kdovíjací lidé. Výška hradeb z nejnižšího místa již tolik nevyniká a celkový dojem jsem měl poněkud rozpačitý.

 Takový zapomenutý kout města a přitom vlastně historicky významný. Vždyť jde o poslední zbytky městského opevnění. Možná není tak impozantní, jako třeba to v Nymburku, kde jsou i strážní vížky, ale je to naše domácí opevnění a výška je také slušná pro představu dobývání středověkého města..




Červenec 22, 2017

20:35

Kleť ( 1084 m.n.m.)
Z Mělníka je vzdušnou čarou vzdálena 166 km. Pro mnoho lidí je to dnes již jen nejvyšší hora Blanského lesa nedaleko Českého Krumlova, kde se nachází vysílač a hvězdárna s rozhlednou. Pro mě navíc vzpomínka na rok 1999, která se týká spojení  pomocí občanské radiostanice s jedním ze zaměstnanců.

Cestování je kořením života. Povznáší ducha, vylepšuje životní přehled a posiluje celkovou kondici. A tak není divu, že výhodné jízdenky ve velmi pohodlném jízdním prostředku, jakým je vlak, jsou zkrátka k nezaplacení.

Tak, jako mi v roce 2004 udělala radost víkendová rodinná jízdenka SONE+, tak jsem se ještě mnohem více radoval při zavedení Jízdenky na léto v roce 2014. Ostatně, pokud čtete Soutok, tak sami vidíte, co vše se dalo z různých koutů republiky za ty již čtyři letní sezóny za pár korun navštívit. Nejsem však sám, kdo se vrhl na tuto nabídku a lidé se s tím perou různě.


Nedaleko Kletě.

Někteří si stanoví svůj osobní turistický plán, přespávají v různých místech a jízdenku užívají ke kratším přesunům v rámci republiky. Další skupina cestovatelů absolvuje své výlety vždy z domova, jsou různě dlouhé a také přestávky mezi nimi má každý jiné. Jízdenka vyvolává nadšení, ale také má již i první oběti. Někteří zájemci totiž nejsou natolik komunikativní typy, aby navazovali ve vlacích různé diskuse s ostatními cestujícími a samota je otráví, ač po čas cesty zkouší k zabavení používat různé prostředky. Dnes není díky spojení wifi na dálkových tratích problém užívat i elektronická informační zařízení.


Vlak dnes končí ve stanici Nové Údolí.

Druzí se zase snaží v krátkém časovém horizontu jezdit téměř denně, nebo obden, což vlastně udělá z dovolené náročnou povinnost a ti se již také cítí otrávení. Sám jsem si to letos tak trošku z nouze vyzkoušel a tudy opravdu cesta nevede. Ukázalo se, že je skutečně ideální, se zprvu vydat na nějakou dlouhou cestu, aby se prakticky již po návratu domů jízdenka zaplatila, a pak si dát minimálně dva dny pauzy, kdy zpracujete dojmy, připravíte se na nový plán cesty, odpočinete si od brzkého vstávání i pozdních návratů, které vás připraví o kulturní oddechový čas doma a v neposlední řadě můžete uskutečnit zcela jinou aktivitu.


Nové Údolí. Restaurační vagón s upomínkovými předměty i turistickými vizitkami.

Tou může být jízda na kole, výlet autem apod. Na Jízdenku na léto obvykle několikanásobně překročíte finanční hodnotu, kterou by vás stálo cestování na obyčejné jízdné, a tak není toto třeba nijak hrotit. Při dobrém plánování vám zůstane klidně ještě několik dní třeba i na pobytovou rekreaci.


Pošumavská jižní dráha. Nové Údolí. Nejkratší mezinárodní železniční úsek na světě ( 105 metrů)spojující Čechy s Bavorskem.

Na tento výlet jsem vyjel v pondělí ve 4.13 z Mělníka do stanice Všetaty.Odtud odjíždí ve 4.26 vlak do Prahy s příjezdem na Hlavní nádraží v 5.12. V 5.32 pokračujete rychlíkem Kotnov do Českých Budějovic, kam přijedete v neuvěřitelných 7.52 ráno. ( 2h 20 min) Je to vůbec možné ?

 Když si vzpomenu na 80. léta 20. století, tak jízda sem byla nekonečná a trvala snad 3 hodiny i více. Ovšem, také záleží, o jaký vlak šlo a v jakém stavu byla tehdy elektrifikace i modernizace celé trati. To bych musel zase zkusit najít a již se mi tu jednou někde podařilo objevit jízdní řád z roku 1982.

Aktualizace 23.7. v 9.30: Je to tak. V 7.52 rychlíkem z Prahy a ČB v 11.09.(3h17 min) Téměř o hodinu zkrácení jízdy.
http://www.jizdni-rady.nanadrazi.cz/jizdni-rad/1981-1982/1981-1982_strana_448-453.pdf


Turisté před zvláštním dřevěným nádražím v Novém Údolí.

Až do Budějovic bylo tedy cestování rychlé. Ovšem, zde už je to tak trochu podobné tratím z Plzně na Domažlice, nebo do Železné Rudy. Úsek z Českých Budějovic do Nového Údolí trval téměř tři hodiny. Vyjedete v 8.09 z Budějovic a v Novém Údolí jste téměř v 11 hodin dopoledne ( Pravidelný příjezd 10.45).

Zajímavostí cesty bylo, že až do stanice Černá v Pošumaví u nádrže Lipno, jsem seděl z Prahy sám a nebylo s kým promluvit. To však bylo lepší než následující čtyři zastávky, kdy mi společnost dělala mladá rodina, se svými rodiči a třemi menšími, ale zcela neovladatelnými dětmi. Ovšem, nedivil jsem se, protože tu i dospělí potřebovali lekci slušného chování a respektování, že nejsou ve vlaku sami.


V Novém Údolí jsem předně zakoupil vizitky a vydal jsem se svižným tempem na 7 km vzdálený Třístoličník. Cesta vedla zprvu asi 3.5 km po krásné asfaltce s mírným stoupáním, až do míst, kde vlastně začíná slavný Schwarzenberský kanál. Inženýr Josef Rosenauer tu má pomník, jako  projektant celého tohoto díla ...https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwarzenbersk%C3%BD_plavebn%C3%AD_kan%C3%A1l , které umožnilo plavbu šumavského dřeva do císařské Vídně a později  i do Prahy.


Zde jsem potkal první příjemné lidi, kteří tu trávili rekreaci a přijeli z daleké Prahy :-)). Prohodili jsme několik vět a já byl velmi zvědavý, jak se bude můj čas výstupu shodovat s informacemi na webu www.mapy.cz .


Tyto kočáry za kolo vždy rád vidím, stejně tak, jako mladé lidi. kteří projevují zájem o cykloturistiku a turistiku. To jsou obyčejně lidé podobného smýšlení, se kterými se dá mluvit. Také v tomto případě zde byli i prarodiče, se kterými jsem mluvil především.


Schwarzenberský kanál. Plavba dřeva po něm, po řece Grosse Mühl a po Dunaji do Vídně trvala obvykle pět dní, pokud si ještě pamatuji.


Brzy pak ze silnice odbočovala cesta příkře vpravo vzhůru, přidala se státní hranice, která tu cestu tak nějak kopíruje a občas šel člověk i nějakým tím potůčkem poskakujícím přes kameny. Připomínalo to Krkonoše. Čím výše, tím méně porostu a více výhledů. Zprvu tedy především k nám do Čech.


Restaurace na Třístoličníku již stojí v Bavorsku, podobně, jako vlastní skalka.

Když jsem se konečně vyškrábal na kopec, tak jsem měl velmi pěkný čas, ale ne moc pěkné počasí. Bylo 13.30 hodin. Vystoupal jsem na skalní vyhlídku, kde jsem měl být již v roce 2005, ale tehdy vedoucí expedice rozhodl, že u Trojmezí otočíme, protože máme za sebou ještě ty méně zdatné turisty a hlavně jej lákala nově otevřená rozhledna na vrchu Boubín, který měl být dalším cílem. Tak tedy konečně zde.

Na skálu vedou kamenné schody ......



..... a vršek je osazený dalekohledem, se zajímavým vyhledávacím doplňkem.

Jak jsem však řekl, tak na dalekohled to vůbec nebylo. Také odtud mohou být vidět Alpy.


Ještě jeden pohled na skalku....



...... a zde je důkaz, že útvar je již na území Bavorska, odkud sem vede prý méně náročná cesta.


Sousední skalka Hochstein má být v jednom směru vzdálena 20 minut a v opačném 40 minut, ale obě cesty mi trvaly maximálně 15 minut a šlo se pěkně po rovince. Útvar Hochstein vidíte už z naší červené příchozí cesty k chatě  u Třístoličníku, a pak přímo od chaty, kde je turistický rozcestník.



Najdete tu kapli Sv. Jana Nepomuckého...






..... a  hlavně zase trošku jiný výhled. Zde je lepší pohled k západu a na Třístoličníku zase k jihovýchodu.



Také zde je naprosto stejný dalekohled a přehledové desky byly tuším také na obou skalkách.



Asi ve 13.50 jsem se srdečně pozdravil s krajany z Domažlic, kterých bylo asi deset a přišli stejnou cestou, jako předtím já. Samozřejmě bylo velkou atrakcí, když jsem se zmínil, že zrovna předevčírem jsem tam u nich chodil po náměstí a přidal jsem i tu, jak jsem hledal na okraji Furthu pěší cestu na Hoher Bogen. Lidé se mají smát. A smáli se :-).


Zpět jsem šel stejnou cestou a našel jsem i pěkné povídání o zmíněném kanálu. 



Na kraji Nového Údolí ( jedna ze zmizelých obcí, jakých tu jsou na Šumavě stovky) jsem snad našel na soukromém pozemku menhir. Musím se podívat na nějaké zájmové stránky.


V Novém Údolí jsem byl v 15.50 a měl jsem ještě do 17.14 čas, tak jsem si zašel ještě do nedaleké obce Haidmühle.


Minete nejkratší mezinárodní železnici, projdete hraniční prostor, kde má konečnou zastávku autobusová linka do městečka Freyung a asi po kilometru chůze po asfaltce jste tam. Mimochodem, pokud si koupíte třeba v Českých Budějovicích jízdenku Donau-Moldau ( Dunaj-Vltava), tak můžete udělat třeba okružní výlet přes Nové Údolí, autobusem přes Freyung, odtud vlakem do Pasova, pak do Lince, a přes Rybniště do Budějovic.Jízdenka je dokonce dlouhodobější.


Že by vysílač Haidel ?

Samozřejmě, že mě zaujal vysílač nad obcí a nejprve jsem si myslel, že je to snad z Mělníka zachytitelný Brotjackriegel.( To by bylo však příliš blízko.) Vidíte však poblíž ten tobogán ? Na celém netu jsem nenašel jedinou fotku vysílače a tobogánu. Pouze nějaký španělský komentář hovoří o tobogánu ( luge) v Haidmühle, ale jinak mrtvo. Snad je pro zastaralost zrušený, ale proč není na fotkách, když je téměř nad obcí?. Jsou tu blízké hory s rozhlednami, ale nic takového tvaru jsem na stránkách obce a okolí nenašel.


A zase ty májky :-).



Kostel Sv. Maxmiliána.

Haidmühle je vlastně takové městečko plné hotýlků, jsou tu i nějaké lázně, ale nejvíce mě zaujal kostel.


Z časových důvodů, se tím nebudu nějak více zabývat. Navíc se ukazuje, že když článek není o Mělníku, tak stejně zajímá obvykle tak 30 lidí :-). Ale, je to nádhera a povznesení ducha :-).






Jak jsem tu již psal, tak válečné pomníky  se těší v Německu velké úctě a pozornosti, ale nutno říci, že u nás, se situace výrazně zlepšila a brzy se podíváme v nějakém článku na jeden takový pomník i u nás na Mělníku.



Cestička k domovu.



Zde vidíte v popředí parkoviště na bavorské straně, o kus dále hranici i autobusovou zastávku, a téměř zcela vlevo restaurační vagóny v Novém Údolí.



Na německé straně je před hranicí také malé parkoviště. Bavoráci, pak přejdou jen hranici a sednou do vlaku, který je vezme třeba přes České Budějovice do Prahy.


Lipno, aneb České moře :-).

Jak jsem již psal, tak vlak mi jel v 17.14, a  až do Budějovic, se ke mně neustále vracela po odjezdu ze zastávek na kus řeči průvodčí. V Budějovicích jsem byl v 19.36 a shodou okolností mě odvážel ve 20.05 zase rychlík Kotnov. Snad ani nestojí za zmínku naštěstí krátká společnost jednoho řidiče, který ve svém vyprávění neustále jezdil Liazkou a předjížděl v kopcích různé západní kamiony :-).V Praze jsem byl ve 22.27, na Mělník mi to jelo ve 22.48 a Mělník mě přivítal ve 23.51.

I přes svoji časovou náročnost to byl krásný výlet do jinak dalekých končin. A tím tedy končí série čtyř výletů v sedmi dnech, což je novější varianta Jízdenky na léto.

Červenec 19, 2017

18:47

Chata na Pancíři.Pokud vás zajímají výlety Soutoku, tak jste jistě postřehli oznámení, že jsem během sedmi dnů udělal na Jízdenku na léto čtyři výlety. Dva z nich jsem zde již představil ( Břeclav-Moravské pole, Domažlice a Hoher Bogen) a dnes vás tedy vezmu na výlet třetí, který byl ve skutečnosti poslední, ale rozhodl jsem se jej vydat, jako předposlední.

V Praze u mostu vlak zastavil.

Protože jsem v pohoří Hoher Bogen neulovil ty rozhlasové stanice, které jsem tam chtěl zachytit, tak jsem vymýšlel výlety tak, abych měl šanci toto napravit. K návštěvě Pancíře mě motivovalo hned několik okolností. Je sem dost dobré spojení, od vlaku jste na kopci za chvíli a ani nepotřebujete použít lanovku, a konečně, je odtud pěkný výhled, který někdy nabídne i Alpy.

Byl jsem tu naposled v roce 2000 na skupinovém zájezdu, a protože jsme tehdy v květnu dorazili na vrchol asi v 9.30 hodin, tak se mi je opravdu ještě podařilo zahlédnout, než se počaly ztrácet v oparu.


Ráno jsem vyjížděl v 5.32 z Mělníka do Všetat rychlíkem na Kolín. Odtud jede vlak z Turnova ( v 5.50), který vás přiveze do Prahy na Hlavní nádraží v 6.35. Ani se moc nenačekáte, a už v 7.12 vás veze přímá linka do Železné Rudy-Alžbětína. Z důvodu rekonstrukce nádraží v Plzni, však musíte přejít do jiné vlakové soupravy, což je nějakých 100 metrů pomalé a pohodlné chůze. Času tam máte i na rozhovory na poróně dost.

Pak vás vlak veze malebnou krajinou přes Klatovy a Hojsovu Stráž ( Zrovna včera v televizi bylo, že tam jeden chlapík vyrábí v obci další vesnický orloj v ČR.) do stanice Špičák, kde pro náš cíl cesty vystoupíme. Je téměř 11 hodin dopoledne. Počasí bylo velmi příjemné, spíše pod mrakem a neviděl jsem důvod, proč bych se neměl vydat 4 km po červené na Pancíř po svých.

Špičák.Nádraží i hora nad ním.

Tam jsem také v 11.45 úspěšně dorazil a na posledních metrech jsem povykoval na lidi na lanovce, zda jim tam není trošku zima. Bylo jim docela zima. Chata na Pancíři slouží, jako restaurace s ubytováním a zároveň vám za 20 Kč prodají na vaši žádost plastovou vstupenku a odblokují dveře vedoucí do rozhledové věže. Jakou jsem měl viditelnost, tak to můžete vidět z obrázků. Otevřel jsem si z důvodu fotografování i rozhlasového příjmu vždy potřebné okno a občas jsem měl ve věži i nějakou tu návštěvu. Někdo byl sdílnější, jiný trochu morous, ale tak už to chodí.


V obci.

Nejvíce mě však rozpálilo, že měli jen pohledy a jedinou turistickou vizitku ( chaty) už vyprodali. Hlavně, že nabízeli magnetky. Tady jsem tedy udělal chybu, když jsem dal na radu obsluhy a vracel jsem se po  stejné značce k jiné chatě, kde by prý mohli něco podobného mít. Tak trošku jsem totiž spekuloval o malé zacházce k Čertovu jezeru, které jsem společně s Černým jezerem také navštívil před 17 lety. To to uteklo.

Z Pancíře jsem odcházel ve 13.30 a ve 14 hodin jsem byl již opět na nádraží ČD ve Špičáku. Odjet domů bez vizitek však bylo nemyslitelné, a tak následoval 3,5 km dlouhý zrychlený přesun k info centru v Železné Rudě, kde je opravdu bohatý výběr všeho. Vlak měl totiž odjíždět z Železné Rudy-Alžbětína ve 14.45 a k info centru jsem došel někdy ve 14.38.


Mohl jsem jet domů klidně až v 16.45 hodin, nebo ještě později, ale když já chtěl být doma aspoň ten poslední pátek také jednou včas, užít si večer, a ne zase přijet nejdříve v půlnoci.


Lanovka na Pancíř má jednu přestupní stanici.

Vlak stavil ve stanici Železná Ruda-město ve 14.58 a mně končil čtyřhodinový pobyt na Šumavě, jako když jsem si vyšel jen kousek za Mělník. Vzhledem k ceně jízdného to tak však opravdu bylo. Nesmíme zapomenout, že již první výlet mi vrátil investici do jízdenky v porovnání k běžnému jízdnému.


Pancíř, konečná stanice.

Projel jsem opět  krásnou místní krajinou a v 16.57 mě čekalo přesedání v Plzni do mezinárodního rychlíku od Německa, kde se zažilo plno legrace. Nejprve totiž chodily po vagonech v obou směrech celé zástupy, pak se údajně přidával vagon a nakonec jeden sympaťák s veselou náladou a v klobouku nám zevnitř otevřel kupé a pravil: ,, Proč si nesednete ?:-))" - ,,No, protože není skrz kouřové sklo vidět dovnitř". A pak už se jen povídalo a povídalo.


Ráno, tak asi do 10 hodin bývá někdy šance vidět Alpy.

Jel s námi například Japonec, který bydlel v Satalicích u Prahy a každý den jezdil tři hodiny ráno a tři hodiny odpoledne do Plzně do práce, kde překládal v jedné výrobní firmě. Bylo mi divné, proč si čte japonsky psanou knížku s obrázkem parní lokomotivy a dozvěděl jsem se, že si občas ještě brigádně přivydělává přes léto, jako obsluha ve spacích vagonech na mezinárodních linkách. Upovídaní byli i další dva pánové, tak nebyl čas na pozorování krajiny. Jen dvě mladé slečny a jedna paní natahovaly uši.

To tak prostě ve vlacích chodí, že si tu lidé řeknou plno věcí, protože vědí, že se brzy ztratí v anonymitě života. A tak nezbývá než dodat, že v Praze jsem byl v 18.41, do Všetat jsem jel vlakem na Turnov v 19.25 s příjezdem do Všetat ve 20.06, a na Mělník jsem měl jet ve 20.12 vlakem od Kolína s příjezdem ve 20.21 do Mělníka. Jak však víte z minulého článku, tak vlak od Kolína měl 20 minut zpoždění.

I tak však byl trošku pokrácený výlet na Šumavu krásný a počasí vyšlo. Zřejmě by se vyplatilo například z Pancíře sejít přímo do Rudy k info centru, popojet opět na Špičák a zajít si k nedalekým jezerům. Jejich zvláštností je, že jejich vody tečou pokaždé do jiného moře a probíhá tu rozvodí.

Ještě dlužím weby: http://www.dalekieobserwacje.eu/tag/pancir/

http://www.sumavanet.cz/fr.asp?tab=snet&id=7841&burl=


V útrobách rozhledové věže.



Okna jsem si otvíral podle potřeby.




Velký Javor. Nejvyšší hora Šumavy.Dojdete na něj asi za čtyři hodiny ze stanice Železná Ruda-Alžbětín ( hranice probíhá středem nádražní budovy). Soutok tam byl v roce 2000.



Výhledy z rozhledny.



U Železné Rudy.


Železná Ruda.



Červenec 15, 2017

16:10

Hoher Bogen.

V loňském roce ( i dříve) vám magazín Soutok okořenil toto období šesti výlety v řadě ( najdete je v záložce pod rokem 2016 a měsícem červencem) a samozřejmě jsem využil Jízdenky na léto, která umožňuje v krátkém časovém období ( sedm, nebo čtrnáct dní) libovolně cestovat železnicí po celém území ČR. To v některých situacích oceníte a navíc nemusíte dokonce mít nikde ani výdaje za ubytování.
Nejinak tomu bylo i letos, kdy však bohužel kvůli určitým záležitostem byl Soutok nucený použít pouze variantu sedmidenní za 780 Kč, což se ukázalo, jako nesmírně náročné. K jedné z cest, mě motivoval časopis Živá historie a článek o ni jsem již publikoval takříkajíc za tepla ve čtvrtek dopoledne. Brouka do hlavy mi však nasadila zpráva, že můj příbuzný během dovolené nedaleko Domažlic zachytil v příjmu DAB+ rozhlasu multiplexy z Porýní,Bádenska a dokonce i Švýcarska.
Je to asi tak, jako když řeknete rybáři, že jste byli u Vranovské přehrady a chytli jste tam skoro dvoumetrového sumce. Co udělá ? Pojede tam co nejdříve také.

A tak první myšlenka patřila samozřejmě městu Domažlice a hlavně nějakému kopci poblíž. Snad by to mohl být kopec Čerchov s rozhlednou, pomyslel jsem si, který je od vlaku vzdálený asi 2-3 hodinky chůze, ale pak mě oslovila určitá nostalgie

. No jasně, musí to být pohoří  Hoher Bogen v Německu a důvodů je celá řada. Už mí rodiče kdysi dávno vzpomínali, jak při nějaké odborové rekreaci stanuli na nějakém našem kopci a s úžasem hleděli na zajímavé pohoří, kde se na jednom konci pohoří tyčila k nebi anténní věž a na druhém byla jakási americká radarová základna střežící vzdušný prostor nad železnou oponou. Dalším faktem bylo, že už jsem jel pětkrát vlakem kolem něj ( dvakrát na Řezno a třikrát zpět, kdy jsem cestu směrem do Pasova volil přes Železnou Rudu), vypadá z dálky v otevřené krajině skutečně impozantně, a konečně je mediálně zajímavý i pro Mělník.


Lovci dálkového příjmu v dobách železné opony otáčeli kromě vrchu Ochsenkopf ve Smrčinách své televizní i rozhlasové antény právě k němu, a i dnes, se občas přesvědčuji od mělnického zámku, že stále ještě lze zachytit v určité kolísavé kvalitě radiový signál z tohoto asi 168 km vzdáleného pohoří. A tak bylo o první cestě rozhodnuto.
https://de.wikipedia.org/wiki/Sender_Hoher_Bogen


Berounka před Berounem.

Vstával jsem tedy minulou sobotu ve 3 hodiny 10 minut ráno abych, se dopravil autem do Všetat. V sobotu se tam totiž nedostanete a na pracovní den nemám čas čekat. Zaskočila mě ve tmě cedule v Kelských Vinicích, která ukazovala nějakou objížďku a slepou ulici, což mě pro jistotu, ale zcela zbytečně vyhnalo do Větrušic a Tuhaně. Naštěstí jsem vlak ve 4.27 do Prahy stihl v pohodě a v 5.12 jsem byl již na pražském Hlavním nádraží.

Tady byla téměř hodina času, ale přece nebude člověk utrácet peníze za jiný druh dopravy a dopravovat se do Prahy jinak, když je to všechno v ceně jízdenky. Na druhou stranu můžete aspoň pozorovat obrovskou komunitu různých tváří a hovořící mnoha jazyky V 6.12 jsem potom pokračoval vlakem Egrensis do Plzně ( 7.49) a nutno říci, že nebylo s kým promluvit a vlak byl zrovna docela prázdný.

 V Plzni je skutečně nádherné vlakové nádraží a dokončuje se jeho modernizace, která vyžaduje někdy i určité nedobrovolné, ale velmi časově pohodlné přestupy. V 8.10 jsem pokračoval do města Domažlice, kam přijedete v 9.25. Na hlavním nádraží spoj končí, ale do stanice Domažlice- město vás za deset minut sveze spoj Domažlice-Furth-Schwandorf. Tou bych mohl jet sice už přímo k hlavnímu cíli akce, ale co by to mělo za smysl ?


To již slunce opravdu pálí, ač je 10 hodin a já obdivuji především domažlické náměstí Míru.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Doma%C5%BElice
Myslím, že jde o jedno z největších náměstí v republice, kde najdete podloubí po obou stranách. Snad každý ví, že se této oblasti říká Chodsko, a že tu žil jakýsi Jan Sladký Kozina ( vůdce Chodů) a kníže Lomikar, který přežil odsouzeného povstalce o rok a den.


Z význačných osobností, se s městem pojí například Jaroslav Vrchlický, Božena Němcová a Jindřich Šimon Baar https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_%C5%A0imon_Baar



Jenom v Domažlicích jsem nafotil především na hlavním náměstí k 60 fotografiím, včetně interiéru hlavní sakrální památky. Dlouhé podloubí však mělo v parném dni také své kouzlo.


Pro mě jsou Domažlice zajímavé i jinak. Prvně jsem tu přímo ve městě byl někdy na začátku sedmdesátých let a naposled snad v roce 1975. Jedna moje třídní učitelka totiž odtud pocházela, tak se sem uskutečnil  také školní zájezd. Pomalu jsem dokráčel na místní hlavní nádraží a teplota atakovala téměř třicítku. Mezinárodní rychlík z Prahy, kterým jsem v minulosti jezdil do Regensburgu, je o 10 minut opožděný, ale to mi nevadí. Rychle proladím rádio, abych věděl, co tu mohou tak místní lidé v DAB+ i v FM poslouchat a za chvíli už se linou z nádražního rozhlasu známé tóny lidové písně ...

http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/lidove-pisne/zadnej-nevi-co-jsou-domazlice-84890



RadniceVe Furth im Waldu jsem ve 12.20 a mám před sebou ve 29 stupních ve stínu asi 32 km pochodu. Město není nic zvláštního a i nádraží toho na německé poměry moc nenabízí. Místní radnice byla společně s kostelem asi nejzajímavější budou městečka.

Tak toto mě pěšky čeká. Asi 15 km tam a to samé zpět.

Výhledy zpět k městu. Na obzoru je Čerchov.

Turistické a cyklistické značky, jsou stejně, jako cesty nejlepší u nás. Na mapách cz jsem si udělal  představu, kudy mám jít a šel jsem jen s určitým vlastním nákresem. Brzy jsem se na hranici města ztratil na nějaké příjezdovce k jedné hlavní silnici. Objevuji autobusovou zastávku s asi dvacetiletým člověkem, ptám se na cestu a ukazuji na vzdálené pohoří.

Začal mi vykládat, jak mám postupně přestupovat na různé autobusy, které mě dovezou k lanovce. Rázně jsem ukázal na kopec v dáli a řekl jsem, že to je jen 15 km pěšky, nebo-li 3 hodiny. Rozesmál se, zakroutil hlavou a poslal mě kolem autostrády, ale správně. Ostatně, měl jsem podobný dojem. Po půl kilometru podle silnice jsem se skutálel pod most, kde opravdu vedla silnička s červenou značkou F3.


Nejprve vedla po krásné asfaltce a slunce se naštěstí často schovávalo za obláčky. Míjel jsem kravín, o kterém se ještě rozpovídám a v jedné obci nějaká červená značka v podobě pruhu kamsi odbočovala. Stála tam dodávka a její řidič přečetl z mého obličeje nejistotu. Ihned ke mně utíkal a ptal se na můj problém. Potvrdil moji domněnku, že ten červený pruh značí nějaké jiné označení.

Legračně mi ukázal, že bych tamtudy šel někam oklikou do háje a já mu pro legraci ukázal můj nákres, abychom se oba společně zasmáli. To jsem zažil právě i v Rakousku, kde mi kousek za Hohenau jmenoval řidič vesnice, které jsem si již doma vypsal. Na otázku, jak je to ještě daleko, mi řekl, že ještě asi 12 km, ale symbolicky naznačil, že když si šlápnu, tak tam jsem za chvíli, čemuž jsme se oba zasmáli. Bylo totiž horko a měl jsem toho dost.

Značení je tam hrozné. Asfaltku asi po pěti km vystřídala polní cesta, a pak už byla i třeba taková, jako je na obrázku. Na úpatí lesa jsem byl za dvě hodny, ale prudká cestička, která se v jednom místě zůžila na pěšinku, kde se oděv otíral o ostružiny byla občas utrpením. Nechávají vás jít vyšlapanými místy a nemáte kontrolu, že jdete správně.

 Navíc objevíte zcela neaktuální značky. Došel jsem asi v 15 hodin na nějaké místo k chatě, kde jsem koukal na půl kilometru vzdálené parkoviště. Jsou to lenoši a jezdí sem auty. Z lesa není nikam vidět. Široká cesta nějak obchází vrchol a asi za dalších 30 minut končí u kamenného posedu u zavřené budovy pod vysílačem.


K západu není pro stromy vidět, k jihu jsou v oparu nějaké kopce a k severu vidíte za vrcholovým křížem naši Šumavu.

Tam je také lavička. Aspoň vyndavám rádio a spouštím scan DABu. Bída. Na každé straně kopce je to jinak. Jenom regionální muxy z Mnichova a Ingolstadtu, ale žádné SWR, nebo dokonce SRF ze Švýcar apod.   https://de.wikipedia.org/wiki/Liste_der_DAB-Sender_in_der_Schweiz


Trošku rozladěný neúspěchem, ale na druhou stranu potěšený. Vždyť stojím přesně v místě, odkud třeba na frekvenci 96.8 MHz ladím občas při procházce kolem našeho zámku právě tento vysílač na fotce. Mělník je odtud asi 168 km vzdušnou čarou daleko.


Dolů zpočátku kvaltuji, ale ukazuje se, že v pohodě stíhám, ač jsem ještě v 16.20 na vrcholku. Ještě poslední pohled na pohoří. Škoda, že jsem navštívil jen část, ale na více nebylo času, ani sil.


V Německu je náboženství na vysokém stupni a podobně je to i s poctou k padlým ve válkách.


Kravín u Furth im Wald mě velmi potěšil. Všimněte si toho přístupu k chovu. Ta úžasná vzdušnost, která v kravíně panuje Je to tu celkově zemědělská oblast, ale opět presentuji jen zlomek fotografií.



Prvních asi 8 km k pohoří vedlo po cyklostezce. Ta snad vedla k lanovce, ale jako stoupající variantu to snad nemohli myslet vážně.



Typické domy s tolik oblíbenými obrázky na stěně. Zde chybí jen květinová výzdoba na balkonu.



Furthem protéká řeka Chamb, zde jen o něco větší než neregulovaná Pšovka. Za mostem je kaple a pod ní park a dětské hřiště. Prakticky jsem v parku asi od 18.10 do 19.15 oddychoval, protože přímák z Mnichova do Prahy tu staví až v 19.52. V kapli tiše seděla v lavici jedna žena a interier byl skromný, ale hezký.


Bývá zvykem, že májky v bavorských městech zdobí ještě různé emblémy, které jsou pro nás španělskou vesnicí.

Tento kostel ve Futrhu mě vždy z vlaku zaujal. Nyní vidím i něco více, než jen jeho vrchní část. Když jsem došel na nádraží, tak jsem se nestačil divit. Sobota večer a nás tu nastupuje nejvíce pět. Při mé první cestě na víkendovou jízdenku SONE+ v srpnu roku 2004 do Řezna tu bylo narváno a mávali nám tu i nějací nádražní policisté.

Aspoň, že vlak byl opět řádně zaplněný. Měl jsem přijet ve 22.40 do Prahy, ale 8 minut zpoždění je na hraně odjezdu vlaku do Mělníka. Jen jsem odblokoval dveře, už mám mokré rameno a vlak na Mělník nikde, ba ani nápis. Teprve teď zjišťuji, že venku neprší, ale má třetí a poslední lahev na boku báglu je nedbale uzavřena. Také zjišťuji, že je sobota, a to žádný vlak ve 22.48 z Prahy do Mělníka nejede.

Čeká mě nudné čekání do 0.15, které si snažím zkrátit různým způsobem. Musím myslet na to, že mám vystoupit už ve Všetatech, kde mám auto. V 1.30 jsem konečně doma. Příště má být lépe. Bude? Mezitím Mělnický deník píše článek o zlepšení ( přidání) nočních spojů mezi Mělníkem a Prahou, který určitým způsobem navazuje na článek Soutoku, který se týká navržených řádů pro příští období.

Ovšem, nyní je již v článku Mělnického deníku vše posvěceno významnými činiteli naší regionální politiky. Čtenář, který do Prahy běžně necestuje, se dozví, že autobusy mají stále častěji zpoždění a budoucnost tedy přejde zřejmě na železnici.
10:43

Velmi pěkný příspěvek tu mám opět z RMM. Kdo z nás by si někdy v životě nezatoužil s něčím hrát, a kdo z nás starších by nebyl někdy pohlcený určitou nostagií, pokud by viděl staré deskové hry, nebo Rubikovu kostku ? Sice se to sem možná moc nehodí, ale docela rád mimochodem připomenu, že i obyčejná krabička zápalek sloužila k zábavě především mládeže 80. let 20. století :-) Nebo taková čára s desetníky, kuličky apod..

Člověče, nezlob se! – Pojďte si hrát do mělnického muzea!
14. 7. – 24. 9. 2017 Regionální muzeum Mělník – malý sál

Ve čtvrtek 13. 7. byla v Regionálním muzeu Mělník zahájena výstava Člověče, nezlob se!. Soubor historických her a stavebnic z let 1880 – 1980 zapůjčili na Mělník sběratelé manželé Pecháčkovi z muzea hraček v Rychnově nad Kněžnou.

 Téměř stovka exponátů nabízí návštěvníkům ucelený pohled do historie hry. K vidění je několik druhů Člověče, nezlob se!, Rubikova kostka, Monopoly, Kloboučku hop, Richterova kamenná stavebnice, česká stavebnice Komenium…atd. Zajímavostí je např. český předchůdce Lega – cihličky pálené z hlíny od firmy Tego a unikátní papírová stavebnice Pražského hradu, jejíž vznik inicioval básník Jaroslav Seifert.

 „Dříve se na vývoji hraček podíleli spičkoví výtvarníci, pedagogové i psychologové“ říká kurátorka výstavy Miroslava Pecháčková při pohledu na krásně malované puzzle z první poloviny 20. století. Nechybí ani pár modelů z Merkuru a stavebnice Seva.

Nejen děti jistě ocení interaktivní zónu, kde si mohou vyzkoušet více než 200 druhů her. V malé místnosti, která přiléhá k výstavnímu sálu, jsou k dispozici např. dáma, mlýny, několik druhů domina, šachy, blechy, kvarteto, poznávací hry zvířátkové a vlajky, kostičkové hlavolamy i Seva. Několik druhů pexesa nabízí pexesovník a nadšenci zde naleznou také kufr plný Merkuru, runovou abecedu nebo stolní hru „Veselá pouť rokem 1937“.

 Pro nejmenší je připravený koutek s interaktivními prvky pro poznávání barev a tvarů i jemnou motoriku. Samozřejmě nechybí dřevěné kostky. Součástí výstavy je také venkovní „Člověče, nezlob se!“ umístěné v atriu muzea. Můžete tak vyzvat rodinu na souboj třeba při posezení u dobré kávy či vína, které nabízí muzejní kavárna.


Během srpna muzeum zve na doprovodný program: 3. 8. a 10. 8. Komentované prohlídky nejen pro děti – Letem herním světem 9:30 - 11:00 a 13:30 - 15:00 hodin. 4. 8. a 11. 8. Minihrátky - přiblížení světa deskových her dětem do 6 let, 10:00 – 11:00


Regionální muzeum Mělník vyhlašuje letní fotografickou soutěž „Hraj si, ať jsi, kde jsi!“ na muzejním facebooku. Poděl se s námi o radost z hraní společenských her a získej Ubongo, IG puzzle nebo Člověče, nezlob se! Vlož na naší Timeline nebo přímo do alba „Soutěž - Hraj si, ať jsi, kde jsi“ fotku, jak hraješ jakoukoliv společenskou hru (nejenom deskovou) na neobvyklém místě (třeba v letadle nebo na lodi nebo na skále nebo na stromě...:-) Samozřejmě platí pravidlo zachování bezpečnosti všech zúčastněných osob! Fotografie mohou být i historické! Vyhrává fotka s největším počtem „lajků“. Soutěž trvá do 31. 8. 2017.
Výstava bude otevřena do 24. 9. denně kromě pondělí 9:00-12:00 a 12:30-17:00 hodin. Pojďte si hrát!
KrF.


Červenec 13, 2017

18:08

Dürnkrut, nebo-li po našem Suché Kruty. Tak se jmenuje obec ležící jen 41 km na jih od Břeclavi na silnici B49 v dnešním Rakousku. Právě tady dne 26.srpna 1278 zahynul v boji s Rudolfem Habsburským jeden z našich nejslavnějších panovníků, který udělil obci Mělník o 4 roky dříve listinou právo na výnos z labského obchodu. Od 25. listopadu 1274 tedy považujeme Mělník za město, neboť zakládací listinu Mělník nemá.


Reklama, to je prostě hrozně moc a psal jsem to tu již mnohokrát. Právě proto, že v obchodních domech potkáváme graficky velmi lákavě vytvořený časopis Živá historie, tak se již před půlrokem zrodil v hlavě nápad, že po návštěvách pramenů Labe i Vltavy, by vůbec nebylo pro občana tohoto města od věci navštívit místo, kde tak tragicky skončil svůj život jeden z našich největších králů. Zvlášť, když je to relativně blízko a stojí to pakatel. Bitva vešla do učebnic dějepisu, jako bitva na Moravském poli a vy se můžete dočíst o jejím průběhu něco například zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_Moravsk%C3%A9m_poli

A zde je graficky i situace na bojišti: http://www.iereus.wz.cz/zajimavosti/moravske_pole.html


Výlet jsem zahrnul pochopitelně do seznamu výletů letošní Jízdenky na léto. Pokud to někdo slyší snad prvně, tak jenom připomínám, že už asi čtvrtou sezónu lze v měsících červenci a srpnu cestovat vlaky vybraných čtrnáct dní a nově i jen týden po celé republice za cenu 1 190 Kč a 790 Kč. Bohužel jsem byl letos nucený použít pouze týdenní variantu a bylo to velmi náročné. Více na https://www.cd.cz/typy-jizdenek/vnitrostatni-jizdenky/-27872/?gclid=CjwKEAjwtJzLBRC7z43vr63nr3wSJABjJDgJfrwoR6Rr6InlsA-wj_mUeYFir7sQHJGj-0h6A7AO_hoCxLvw_wcB

Vyjížděl jsem ráno v 5.32 z Mělníka rychlíkem do Kolína, kam dojedete v 6.39. Odtud pokračujete v 6.59 expresem Porta Moravica ( Praha-Varšava) do České Třebové, kde jste v 7.55 . Opět máte několik pohodových minut, než přijede od Prahy Gustav Mahler, který vás odveze v 8.17 a do Břeclavi přijedete v 9.52. Nemusím snad dodávat, že jde o nejlepší spojení mezi Mělníkem a Břeclaví ,a poslední vlak táhne lokomotiva Taurus místy rychlostí 160 km/hod.


V Břeclavi mají ve stanici takové běžné moderní železniční info centrum, kde si můžete požádat o půjčení jízdního kola. Mladá paní vás požádá o dva průkazy ( např. občanský a řidičský) a vyšle vás na první nástupiště vpravo k železným vratům půjčovny kol ( asi 60 metrů), kde vám pán přidělí kolo a seznámí vás s jeho výbavou. Vyfasoval jsem Authora a vůbec jsem si nemohl stěžovat. Jen mu chyběl měřič kilometrů a držák na láhev s pitím, ale převodovka makala pěkně. Pak už jen podepíšete mezitím vyhotovenou smlouvu o pronájmu a v pokladně složíte vratnou kauci 1000 Kč. Bylo mi řečeno, že 6 hodin zapůjčení kola stojí 120 Kč a to se platí také předem. Očekával jsem, že mám před sebou asi 2x30 km jízdy a bude to brnkačka, ale nějak jsem se spletl.

Pro mě je důležité navštívit info centrum, koupit vizitky do turistického deníku, a pak jsem konečně nějak vyrazil. Doufal jsem i snad v nějakou cyklotrasu, ale vězte, že na Moravské pole, se jede pořád po silnici B 49. Celou trasu máte na mapce. Bylo asi 29 stupňů ve stínu, ale zde jedete pořád otevřenou krajinou. Ještě štěstí, že bylo poměrně oblačno. Vesničky na Moravském poli ( oblast pravého břehu řeky Moravy, až k Dunaji.), se opravdu podobají těm našim na jihu Moravy. Nenechte se zmást nějakou cyklotrasou číslo 914 v mapě. Spíše narazíte podle polí na různé polňačky i krátké asfaltky mimo silnici, ale na značky ne. Navíc je silnice čistá, pěkná, pohodlná a nepíchnete. Provoz je různý, ale nikoliv tak strašný, jako na silnici do Mladé Boleslavi. Od Hohenau k jihu mi přišel snad rušnější. Řidiči vás objíždí v uctivé vzdálenosti v protisměru, což u nás vždy není.


Skoro se vám bude zdát, že tu nic zvláštního není.


Nejvíce vaše zraky upoutají  Malé Karpaty na sousedním Slovensku, lány obilí, občas kolemjedoucí osobní vlaky na železnici dále do Vídně a sakrální památky.


Věž v městečku Hohenau an der March. Právě tady je první významná železniční stanice na území Rakouska a lze zde odbočit vlevo k řece Moravě a do sousedního Slovenska.


Velkou radost mi udělal čáp na poli a bylo to snad jediné zvířátko, které jsem cestou viděl.


Opět Karpaty, stromy kde teče řeka Morava a částečně tu vidíte i vlak.


Jedenspeigen je poslední obec na cestě k cíli a toto dílko již dává tušit, že se blížíme k významnému místu. Ještě zmíním vinici hned za obcí. Vinice jsou zkrátka i na Moravském poli.


Málem bych zapomněl na větrné elektrárny, které vidíte již od hranic.


Je 15.30 a jsem na místě. Po čase tu na malém plácku zastaví své auto krajané ( je tu i posezení) a dáme řeč. Pak ještě vytáhnu rádio a proladím DAB+ :-). Mimochodem, kdybychom jeli až téměř k soutoku Moravy a Dunaje, tak naopak dojedeme k místu, kde v roce 1260 Otakar porazil uherského krále Bélu IV. a získal Štýrsko, na které si dělal nárok i Béla.. To už je ale pro kolo, čas i mé síly příliš moc daleko.


Zvláštní pocity.

Cestou zpátky mám vynucenou zastávku asi z horka, ale jen se mi udělá dobře, už mířím k řece Moravě a na slovenskou hranici.

Je to sem z Hohenau asi tři kilometry zajížďka, ale jsem rád, že vidím řeku i pod Břeclaví.


Prý se mohu vrátit Slovenskem, ale na experimenty nemám chuť.


Takových chatek je na rakouské straně Moravy několik za sebou i s těmi sítěmi.


A také jsem viděl něco podobného, jako je to u nás v Zahrádkách. Pozorovací věž a vodní hladina. To ovšem není na řece Moravě.


Asi v 17 hodin jsem vyrážel z Hohenau a v 18.30 jsem byl opět v Břeclavi na nádraží. Za sebou asi 86 km jízdy na kole. Jen jsem vrátil kolo, kde už mě snad ani nečekali a kauci mi vrátili v mezinárodní pokladně, tak už jsem mazal na jedno chlazené Starobrno. Prohlédněte si panorama od hranic.


O sedm minut opožděný Czardász mě v 19.15 odvážel tentokrát až přímo do Prahy, kde jsem byl asi ve 22.20. Pokračoval jsem ve 22.48 na Mělník, kde jsem byl asi ve 23.50. Zase jedno významné místo navštíveno. Až o něm bude řeč, tak si vzpomenu :-).

Červenec 6, 2017

17:25

Někdy od pátku do konce uplynulého prvního červencového víkendu jsem slyšel ve večerních zprávách o tom, jak jsou kde přeplněny dálnice směrem do Chorvatska, kolik kde bylo různých velkých autohavárií a i další zprávy samozřejmě hodně souvisely s rekreací zahraniční i tuzemskou.

Jenže, ona není rekreace, jako rekreace, a stačí jen náhodně oslovit několik svých známých, nebo se podívat do časopisu, či na televizi, kde se obvykle mediální tváře rádi k tomuto téma vyjadřují.
Všichni pak tak nějak doufáme, že se vymaníme aspoň na čas z toho všedního stereotypu nezbytného ranního vstávání a dopravovaní se někam do zaměstnání.

Ovšem, jsou mnohdy i činnosti, do kterých se obvykle leckomu nechce a přesto je potřeba je vykonat. U nás v Čechách jsme se už dávno naučili, že co si můžeme udělat sami, to si prostě uděláme v osobním volnu sami, protože nebudeme přece cpát zbytečně peníze firmám a nenecháme si v soukromí šmejdit cizí lidi, když to není nezbytné. Takovou pohromou pro každou domácnost je především malování. A samozřejmě nemám na mysli nějakou prázdnou novostavbu.


To když někdo slyší, že někoho čeká malování, tak ho opravdu lituje. A přitom lze i při takové situaci zažít úsměvnou chvilku. Neznám snad nikoho, kdo by neměl rád Divadlo Járy Cimrmana.
 https://cs.wikipedia.org/wiki/Divadlo_J%C3%A1ry_Cimrmana
.Leckteré citáty z jeho her umíme mnozí zrovna tak nazpaměť, jako Švejka, nebo populární komedie ze 70., či 80. let, případně veselohry z dob protektorátu.

Ve hře Posel z Liptákova, se například hovoří o tom, že v jedné tamní hospůdce seškrabávali pracovníci ze stěn postupně staré vrstvy omítky, čímž se hospoda prostorově zvětšila :-) a nakonec narazili i na citáty, které napsal sám Jára Cimrman. Bohužel patří i k malování, že je občas někdy potřeba provést  tuto zdánlivě zdržující operaci a člověk může být přitom pěkně překvapený.


Zde  je buď jméno autora, nebo osoby, kterou má malba  vyjadřovat :-).

Citáty z dob Járy Cimrmana před první světovou válkou pravděpodobně nenajdete, ale můžete narazit na historické obrázky veselých socialistických zaměstnanců, kterým už je několik desítek let a ne zrovna málo :-)).  A na závěr se tedy asi po roce pokusím opět udělat anketu na téma dovolená. Snad jsem to ještě nezapomněl. Pokud bude slušná účast, tak jistě dám do nějakého článku opět její výsledky. Hezké prázdniny a dovolené !

Aktualizace 7.7. 2017 v 15 hodin: 
Bravo, je tu první vlaštovka ze 30 návštěv ( asi dvě moje :-)) ! : kombinace tuzemské rekreace a pobytu doma.



Načítání...

Červen 30, 2017

17:50

Nestává se tak často, aby se rekonstrukce opravdových bitev konaly jen takový kousek od Mělníka. Bitva u Zborova  je navíc snad nejdůležitější bitvou v dějinách našeho národa, protože byla prvním a velice důležitým krokem ke vzniku samostatného Československého státu. Bez ní a bez našich udatných legionářů, bychom s největší pravděpodobností byli dodnes jen jakousi součástí tehdy poraženého mnohonárodnostního Rakouska.

Oslavy 100 let uplynutí od této události si sice připomínáme pietními i kulturními akcemi v mnoha městech i na mnoha místech již tento víkend, avšak tu pravou rekonstrukci bitvy shlédnou návštěvníci až příští sobotu 8.7. ve 14 hodin v Milovicích. Jistě již teď plánujete, jak v nejpříhodnějším ročním období utrhnout co nejvíce příjemných zážitků, a tak není vůbec od věci uvést akci takto s předstihem, abychom ji mohli případně zařadit do našich plánů.

Připomínám, že ten den bude v Milovicích na nádraží také legiovlak, který bude od 9.7. do 14.7. možné navštívit také v Lysé nad Labem, což bude letos nejblíže k našemu bydlišti. Fotografie legiovlaku tu už máme také ....http://soutok.blogspot.cz/2017/05/sobota-135-na-soutoku-para-do-msena.html


Nedávno jsem tu představil jednu aktualitu z muzea, a protože nám právě dnes odstartovala, tak není od věci přijít s článkem přímo z muzea.

V muzeu odstartovala první prázdninová soutěž!
Mělník, 30. 6. – 20. 8. 2017

Chceš mě? Ptá se legendární plechová beruška na klíček na nástěnce Regionálního muzea Mělník. „Jestli jo, tak soutěž! Od pátku 30. 6. muzeum vyhlásilo další ze svých oblíbených prázdninových soutěží. Na návštěvníky čekají tři záhadné bedýnky, které skrývají historické předměty. Soutěžící je musí poznat po hmatu.

 Ze všech správných odpovědí vylosuje muzeum 3 výherce, kteří obdrží plechové hračky od firmy Kovap a háčkované dárky z Ateliéru Dany Vrbové… Soutěž je jedním s doprovodných programů k právě probíhající výstavě Kam s ním? Do muzea! Muzeum připravuje i další prázdninové akce. Výstava historických her a stavebnic s herní zónou nejen pro děti, bude zahájena 13. 7. Doplní ji další soutěž, při které budou moci fanoušci vkládat fotky, jak hrají společenské hry na muzejní facebook.
Více informací o prázdninových akcích najdete na www.muzeum-melnik.cz.
-KrF-

A na závěr ještě pár prázdninových tipů ze směru Lysá nad Labem :

A nakonec dnes přikládám několik odkazů do oblasti Nymburska, kam se hravě a velmi levně v rámci PID dostanete za nějakých 30-45 minut rychlíkem. Vyjímku tvoří odkaz do skanzenu Řepora. Dále nezapomeňte, že v měsíci červenci a srpnu můžete zakoupit nejlepší jízdenku, jaká kdy v historii ČD vznikla. Ano, Jízdenka na léto. https://www.cd.cz/typy-jizdenek/vnitrostatni-jizdenky/-27872/

http://www.zoochleby.cz/

http://www.botanicus.cz/centrum-remesel/oteviraci-doba-and-vstupne

http://www.polabskemuzeum.cz/prerov-nad-labem/vystavy

https://www.mirakulum.cz/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Skanzen_%C5%98epora

http://ipodebrady.cz/kalendarium-2017

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lys%C3%A1_nad_Labem_(z%C3%A1mek)






Červen 29, 2017

17:22

Milí čtenáři, nastal čas, abychom se podívali, co se kde o prázdniny chystá. Již tradičně začnu programem v místním RMM, pak se podíváme na Mšensko, kde se stále něco děje a v závěru dnešního článku koukneme na program výstav v Lysé nad Labem, kde jsou pouze dvě výstavy v červenci, a pak až po prázdninách v září. Tolik tedy dnešní článek.
Příště si jistě snad nezapomeneme připomenout ukázku bitvy u Zborova v Milovicích, legiovlak, nějaké další  možnosti vyžití, a rovněž si dovolím připomenout, že i v rámci MEKUC máme u nás v Mělníku také zajímavé akce.



Mšensko.
01.07.2017  Chorušice, Velký Újezd - soutěž požárních sportů01.07.2017  Bohoslužby ve skalách08.07.2017  13. MS mopedů Stadion na ploché dráze ve Mšeně08.07.2017  Oslavy 810. výročí obce Kanina15.07.2017  Kokořínský triatlon15.07.2017  Po stopách Cinibulkových - "Časem zpět o sto let"22.07.2017  Chovatelská výstava22.07.2017  Kadlín - Jakubská pouť ve stylu jarmarku05.08.2017  Chorušice - Chorušická pouť19.08.2017  VII. setkání motocyklů čs. výroby ve Mšeně26.08.2017  Vzpomínání na Chartu 7726.08.2017  Rybářské závody27.08.2017  Mšenská padesátka
Lysé nad Labem-výstaviště.
Festival věštění 2...
13.07.2017 - 16.07.2017
Více informací »Květy 2017...
13.07.2017 - 16.07.2017
Více informací »

Červen 27, 2017

18:09

Monster Truck show je v Mělníku poslední dobou skoro stejně často, jako cirkusy. Zájemci mohou zajít na show již tento první prázdninový víkend ( v sobotu i v neděli) v neobvyklý čas v 18 hodin do areálu firmy Beck při silnici do Velkého Borku. Hodina i místo konání je zřejmě přizpůsobeno letním teplotám a potřebě parkování automobilů při koupališti, kde tato akce obvykle probíhá.

A jedna aktuální soutěž pro děti v RMM :
Muzeum opět vyhlašuje prázdninovou soutěž!
Mělník, 30. 6. – 20. 8. 2017

Od pátku 30. 6. startuje prázdninová muzejní soutěž. Tentokrát to nebude pátračka v ulicích Mělníka, ale soutěžit se bude přímo v muzeu. Na návštěvníky čekají tři záhadné bedýnky, které skrývají historické předměty. Soutěžící je musí poznat po hmatu. Soutěž „Dotkni se a hádej…“ potrvá do 20. 8. Výherci se mohou těšit na super ceny v podobě plechových hraček od firmy Kovap a háčkovaných dárků z Ateliéru Dany Vrbové… Soutěž je jedním s doprovodných programů k právě probíhající výstavě Kam s ním? Do muzea! Během června zde dvanáct set žáků základních a mateřských škol navštívilo interaktivní program, při kterém měli možnost vyzkoušet si jednotlivé muzejní profese. Muzeum připravuje obdobný zážitkový program i pro veřejnost, a to během prázdnin. Na chvíli archeologem se můžete stát ve středu 12. července od 15.00 hodin. Další programy pak proběhnou v srpnu. Více informací o prázdninových akcích najdete na www.muzeum-melnik.cz.
-KrF-


Červen 25, 2017

19:17

Dnes jsem dostal takovou informaci od člověka, který včera viděl na náměstí Míru téměř celý Festival Taste of New Orleans, že byl doslova nadšený. Dole na Vrázovce prý byla vodní skluzavka pro děti, kde prý jeden skluz stál 100 Kč a permanentka 300 Kč. Mě by odrovnal už jen ten hudební druh ,, hip-hop", aniž bych tam asi vůbec došel :-).

 Nadšení byli včera i účastníci Mělnického hroznu, ale nadšený už nemohu být já ze sledovanosti. Od dnešních 1.30 ( několikrát jsem článek na obě téma textově v průběhu dne upravoval i doplňoval) má pouze 49 návštěv, oproti Pivnímu festivalu ( 4.6.), který má 1 600 návštěv.

Inu, podívejme se na závěr neděle ještě obrazem na nový most, který byl dnes v obou směrech uzavřený.  Mnoho aut ještě pokračovalo až ke druhému kruhovému objezdu, odkud buď sjížděla do Nůšařské ulice, nebo se točila a vracela zpět na velký kruháč. Fotky jsou z 18.20 hodin, kdy se na mostě ještě čile pracovalo.

Odtud jsem ještě navštívil nedaleký Polabský mlýn, kde se zastavil čas.