Tip: Nemáte se jak dostat domů? Pomůžeme vám zde.
Bowling Ludmila 2017

Soutok

URL

http://soutok.blogspot.com/

Poslední update

před 1 hodina 44 min.

Duben 24, 2017

17:41

Milí čtenáři, ještě čtyři pracovní dny a opět máme  tři dny volna. Na sobotu jsou připraveny v našem okolí dvě  tradiční akce s dobrým zvukem. Obě pozvánky jsem převzal z uvedených webů v odkazech a každý snímek je věnovaný určité reklamě, nebo konkretním datům. Regionální reklamy není nikdy dost, a i když třeba ani na jednu akci nepůjdete, tak je dobré znát program.

 Na své si opět přijdou také rodiče s dětmi i fotografové. Prvně v této sezóně zavítá zhruba na 30 minut do mělnického nádraží ČD parní lokomotiva, která sem v rámci slavností v Brandýse nad Labem již tradičně pořádá výletní jízdu Na tu další si počkáme pravděpodobně do 13. května, kdy se jako-by oficiálně slavnostně otevírá turistická a cyklistická sezóna na Kokořínsku.




http://old.cd.cz/zazitky/kam-na-vylet/1679-parnim-vlakem-na-audienci-u-cisare-karla-i

http://audience-brandys.cz/program-2011/


http://www.melnickykost.cz/vinna-noc.php

Duben 23, 2017

09:19

Milí čtenáři, nedávno jsem tady na blogu zažil takové velmi příjemné chvíle, když aprílový článek ,,Čtyři varianty  jedné z nejkrásnějších procházek v Mělníku" zaujal  1132 čtenářů. To mě motivovalo k procházce na opačnou stranu města, která však byla tak bohatá na obsah i fotografie, že jsem ji musel rozdělit do tří dílů a rychle je vydat. Toho dění je totiž na jaře moc a už klepala na dveře Řípská pouť..


A klepala až neuvěřitelnou silou. Zatímco první díl trilogie procházky ,,Mezi Mělníkem a Liběchovem" přinesl opět krásných 1024 návštěv, tak program Řípské pouti přitáhl dokonce až 2186 návštěv! Jenže, pak přišlo něco, co mi moc hlava nebere. V okamžiku, kdy jsem se dostával do fáze, kdy se veřejnost měla dozvědět, jak vypadá okraj našeho města, jaké tam jsou krásné výhledy i stavby ve vinicích, tak návštěva padla na stále slušných 334 čtenářů, ale ani na ,, mělnickém  facebooku", se k našemu okolí centra města již nikdo nevyjádřil.

Opravdovým propadákem je pak třetí díl, kde jste si mohli prohlédnout liběchovský pivovar, vinárnu, všechny ty krásné stavby ve vinici odspodu a nakonec i nádherný milník, který původně odděloval od sebe tři české kraje. Ten se nejen, že nekvalifikoval ani na facebook, ale ani ho nikdo nepostrádal a má pouhých 39 návštěv.

 Jsem hrdý na to, že nejsem žádnou naplaveninou, ale rodákem, který tu žije přes půl století a ačkoliv navádím často čtenáře k výletům i akcím jinam, a často kritizuji,co by se u nás dalo zlepšit, tak sami vidíte, že se dovedu těšit i z blízkého okolí. Tak mě ten nezájem poněkud zarazil :-)


Vláček právě podjel dálnici.

Akce Řípská pouť mě letos zaujala už i tím, že vše, co mě na pouť přitahuje, se letos koná v ještě příjemnou sobotu. To však platilo do doby, kdy nejen začalo strašit počasí, ale ukázalo se také, že ony kapely vystupují až v pozdním odpoledni. Rozhodl jsem se tedy pro výjezd na 15 hodinu, kdy už se to počasí i zlepšilo. Vláček Svatý Jiří jsem tentokrát fotil z pražské vyhlídky, což je svým způsobem premiéra. Sice mám jeden podobný záběr z roku 2015, ale ten jsem fotil pod Řípem na úpatí kopce.


Svatý Jiří ve Ctíněvsi. ( z Pražské vyhlídky na Řípu).

Původně jsem si myslel, že opět po dlouhé době otestuji na Řípu DAB +, kterému se moc u nás nedaří, pak se rozhlédnu současně do kraje a nakonec sejdu na pouť, kde mě nejvíce lákaly revivaly kapel Smokie a ABBA. Jenže, člověk míní a osud mění. Auto asi po roce spustilo již známou písničku, která ve vás vyvolá určité obavy pěší noční chůze k domovu, tak jsem raději vše zkrátil.

Cesta na Říp od Ctíněvsi.



Mělník z Pražské vyhlídky.



Toto je dílo slunce a mraků.

Z Pražské vyhlídky bylo co obdivovat a radost mi udělal i příjem bavorských multiplexů 10B a 11D.... https://de.wikipedia.org/wiki/Liste_der_DAB-Sender_in_Deutschland , které občas chodí hlavně u Chloumečku, nebo mají aspoň takový signál, že stanice zapíší do paměti přijímače.


Chata na Řípu.

Pak už následovala klasická turistická vložka přes nejvýznačnější místa Řípu.


Rotunda svatého Jiří.



Místo těžby základního kamenu pro Národní divadlo ( 10. května 1868)



Pouť shora.

Mezi Milešovkou a Kletečnou.

Ovšem, rozhled na Litoměřické vyhlídce mě zcela učaroval a velmi pozdržel. Nebylo totiž vidět doslova suprově a vše se mohlo ještě během chvilky zlepšit, což byl včerejší trend. V pozadí vidíte pásmo Krušných hor.


Buková hora ( vysílač), Sedlo a hladina Labe nedaleko Roudnice nad Labem.



O kus dále vidíte vrch Sovice z jeho vinařské strany.


Kopce mezi Ronovem a Vlhoštěm z Mělníka nevidíme ( jsme moc nízko). Je to zleva Kozel, Jedlová ( 55 km) a Vlhoště se dotýká Klíč ( 49 km) u Nového Boru.



Ta stolová hora vlevo je známý kopec Raná u Loun. Zcela vpravo pak vidíte Házmburk. Kopce Českého středohoří v popředí a za nimi hradba Krušných hor. To se moc často nevídá.



A toto je fotka asi nejcennější. Bohužel sluneční paprsky trochu zlobí, ale při zvětšení je jasně patrný ohromný kopec v Krušných horách, na kterém stojí rozhledna Klínovec ( 1244 m.n.m.)  Vzdálenost 94 km.Vpravo samozřejmě poznáváme vrch Ranou.



Na tomto snímku zase vyniká kouř z jedné z elektráren u Kadaně. Zřejmě půjde díky své poloze  o Prunéřov ( 72 km). Opravdu škoda těch slunečních paprsků v cestě, ale čekat na to, co se tu bude odehrávat dále již nemohu.



Teď je rotunda i krásně osvícena sluncem.

Abych nezapomněl, tak pokud se někdo zajímá o DAB+, tak Duryňsko, ani Sasko-Anthaltsko nešly a potěšila jen stanice Antenne Thuringen na 102.7 MHz v FM. Legrační byl kanál 107.7 MHz. Pokud jsem stál vpravo od rádia, tak hrál Beat z Kladna a hodil RDS. Pokud jsem stál vlevo od rádia, tak hrálo saské RSA Erzgebirge od Klínovce a také s RDS. To jsou ty legrácky, které dělají vlnám terenní překážky :-).



Dolů už téměř pospíchám. Smokie revival už hrají dobrých 30 minut a prudký sestup je nekonečný. Jen jsem byl upozorněný, že je dole vše prý obšancované, ale vždyť už je 18 hodin.


Přicházím dolů a vidím oplocený pozemek, kde se stále ještě vybírá vstupné. Koukám na hodinky a uvědomuji si, že chci hlavně dojet v pohodě domů. Kdyby bylo 16 hodin, tak člověk tu pajdu dá, ale abych stál nervozní pod pódiem a za 20, či 45 minut jsem si vzpomněl, že už raději pojedu, tak na to jsem neměl. Pohoda je základ všeho.


a tak jsem aspoň udělal několik záběrů jenom tak na zcela originální oplocení celého objektu, které tu nikdy takto nebylo.


K vrtulníkům se však dalo jít a mně stejně nezbývalo, než celý kopec projít proti směru hodinových ručiček. Kolem celého Řípu totiž vede cesta.




Tak, a to je ze Řípské 2017 vše. Když se daří, tak se daří !! Aspoň, že jsem viděl ty Krušné hory, což je v tomto ročním období velká vzácnost. A pokud se smůla protrhne, tak si snad dnes přivezu z Prahy konečně tu Marii Terezii. To by v tom byl čert :-)). Hezký zbytek víkendu a úspěšný start do nového týdne, který zakončí jedna důležitá akce v Mělníku a druhá v Brandýse.

Obrázky z pouti budou asi v Litoměřickém deníku .. http://litomericky.denik.cz/

Duben 20, 2017

21:08


Milí čtenáři, Řípská pouť vás zaujala takovým způsobem, že trhá rekordy. Nedělní článek již shlédlo 2160 diváků. Dnes už jsem toho napsal více než dost, ale musím doporučit krásný článek na stránkách PIDu i s jízdním řádem Svatého Jiří ( parní vlak).... https://ropid.cz/parni-expres-svaty-jiri-zamiri-tuto-sobotu-na-ripskou-pout-muzea/

Osobně se mi zdá, že se to tak trochu podobá programem roku 2015, jen se přehodily dny, a tak není od věci si tu Řípskou pouť z roku 2015 v rámci reklamy prohlédnout. Myslím, že si to zasloužíte, ne :-))?? Jen aby vyšlo aspoň trochu počasí.
Na snímcích je pochopitelně příjezd vlaku z Prahy, akce na kopci i dole. Na pódiu potom Smokie revival ,se Suzi Quatro a s Tinou Turner :-)). Letos uvidíte revivaly slavných kapel už v sobotu, což je mozná příjemnější a ve stejný den přijede i mezi 11.15- 11.45 vláček :-).

Abych nezapomněl: Kronikář města shání foto staré STS v lesoparku u hotelu Ludmila. Stačí ofotit, či oskenovat a poslat na klihavec@seznam.cz .

A jednu krásnou aplikaci na závěr.... ze článku o Praze ( nedávno)...http://drifted.in/horologium-app/




















19:08

Milník. Místo setkání tří historických krajů. Později symbol hranice mezi Sudety a  protektorátem. 

Restaurace Beseda v Liběchově.
Teď mě tak napadá, že jsem mohl přece jen uvést nějaké časové údaje, aspoň, jako určité vodítko. I tady je výhoda, že každá fotografie má svůj čas pořízení. Od chvíle, kdy jsem za koupalištěm překročil koleje, až do Mlazic jsem to šel asi půl hodiny. Další půlhodinku mi to trvalo vrchem do Vehlovic. Z Vehlovic do Liběchova hodinu, ale je pravda, že jsem se pozdržel u Trojslavy, a konečně i u kostelíču a na křížové cestě.
Celá trasa je dobře dostupná na mnoha místech autobusy a Liběchov i Mlazice mají ještě i zastávky železniční. Autobusy linky 369 ( Štětí-Praha) odjíždí prakticky od vchodu do restaurace Beseda, ale nelze říci, že je to jediné místo v Liběchově, kde se dá posedět. Liběchov nemá jenom krásné okolí a zámek s parkem, ale i různá občerstvení a restaurace. Nicméně, z praktických důvodů a snad i díky atmosféře u krbových kamen i určitým vzpomínkám na různé časy jsem si oblíbil kultovně Besedu.
Neměl jsem čas a ani chuť se tu v sobotu i pro pokročilou hodinu zdržovat, ale docela využiji toho, že alespoň podle loga, se tu momentálně točí pivo Březňák, které má ve znaku jakéhosi spokojeného pána s půllitrem a něco vám o něm napíšu. Ostatně, o Václavu Levém, nebo Antonínu a Jakubovi Veithovi, se tu v souvislosti s Liběchovem toho  napsalo dostatečně.

Liběchovský pivovar.

Ten pán na logu pivovaru, se jmenuje Victor Cibich a narodil se 11. listopadu 1856 v Hustopečích u Brna. Victor byl původně drážním úředníkem, později se ocitl ve Velkém Březně, kde se stal nejprve přednostou stanice a později se stal drážním inspektorem. Pivovar ve Velkém Březně vznikl roku 1753 a jeho významným vlastníkem byl také dlouhou dobu hrabě Karel Chotek, který ho vlastnil do počátku 20. století.

Poklidná a spokojená tvář  štamgasta Victora Cibicha, se od roku 1906 stala po vzájemné dohodě tváří pivovaru za doživotní rentu 30  tupláků týdně, které Cobich popíjel v tamní restauraci Tivoli. Zemřel v roce 1916, v 59 letech na infarkt.

Také Liběchov měl pivovar i mlýn a oboje můžete najít prakticky v sousedství Besedy. Pivovar se zdá býti aspoň zachráněný před dalším chátráním, ale se mlýnem to nevypadá o moc lépe, než s Polabským mlýnem. A zapomínat bychom neměli ani na ten v Rousovicích.

 Kostel sv. Havla.

Protože jsem chtěl nafotit ještě v Liběchově nějaké fotografie, tak jsem zvolil cestu podle silnice, ale není to příjemné. Je tam totiž dnes úsek, kdy jste nuceni vkročit doslova mezi svodidla do vozovky a musel jsem tento úsek v době relativního dopravního klidu co nejrychleji přeběhnout, abych se vyvaroval případnému troubení řidičů.Všem problémům, se lze vyhnout, pokud vystoupáte po těchto schodech u krásného, ale většinou vždy zavřeného kostela sv. Havla k domkům pod kostelíčkem.

Od domků vedou k vrcholu dvě cesty. Jedna vede přímo po schůdkách mezi zahrádky ke kostelíku sv. Ducha, který se správně jmenuje celým názvem ,, sv. Ducha a sv. Hrobu, a ta druhá vás na stejné místo dovede přes křížovou cestu a lipovou alejí, což je zdlouhavější. To se vyplatí. Vždyť je tam nádherný rozhled i na Mělník ( rozhledy v minulém dílu), a pak již pohodlně sestoupíte po úpatí k místnímu špýcharu do Malého Liběchova, odkud již po krajnici dojdete v pohodě nějakých 100-200 metrů k milníku, odkud se schází k Labi. Nejdříve však ještě musíte u špýcharu přejít silnici.


Vinárna.

Nevím jak dnes, ale vinárna v Liběchově měla v 80. letech velký zvuk i na Mělníku a dnes má stále otevírací hodiny.

A pak už jsem po krátkém běhu vozovkou dospěl k čerpací benzinové stanici, odkud se nabízejí krásné fotografie. Ta první patří samozřejmě jednomu z nejhlavnějších symbolů Liběchova, kterým je kostelík sv. Ducha.


Dole u silnice je opravdu krásně zachovalá socha žehnajícího Krista.


Zde ji máte i s krásným vinařským pozadím, kde nechybí ona strážní vížka, kterou jste viděli v minulém dílu shora. Netroufám si tu teď tvrdit, že snad je pojmenována po sv. Václavovi, ale někde jsem o ní již četl, a zase to zapomněl. Liběchov má několik pěkných webových stránek:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lib%C4%9Bchov

http://kostelicek.eu/     

http://www.libechov.cz/   

Liběchovský špýchar.

Liběchovské vinice a jeho dominanty.

Poslední dobou, se často setkávám s tím, že někde zmizely nějaké stromy a krajině to jen prospělo. Nechci tím navádět k nějakému kácení stromů ve velkém, ale skutečně jsou místa, kde je probírka, nebo úplná absence stromů na místě. A tady kolem Liběchova je to na místě.


A nyní jsme již u památky, kterou mám pro její historický význam i krásný tvar rád.


Sloup připomíná téměř antické dílo a připomíná nám, že v historii Čech proběhlo mnohokrát různé krajské dělení. Sloup tu stojí od roku 1858  a připomíná, že se tu stýkaly tři kraje. Za řekou byl Rakovnický kraj, Liběchov spadal do Litoměřického kraje a Mělník do Mladoboleslavského kraje.


Pohled od milníku.

S určením hranice protektorátu je to horší. Podle fotografií se ví, že šlo o dvě dřevěné boudy vedle sebe, které stály téměř na rovině, nebo v mírném spádu zády k vinici a mezi nimi byla závora. Kde to však bylo přesně, tak to není známo. Kdysi jsem dokonce slyšel, že to bylo někde tam, co snad stojí ten dům na obrázku níže, což by odpovídalo poněkud výše po této silnici.

 Později jsem  se domníval, že to mohlo být tam, co končí ta svodidla směrem k Mělníku, ale někdo si to může představovat na této odbočce k řece, nebo dokonce přesně na úrovni milníku. Chtělo by to přesnější historický pramen třeba v podobě mapy. Ovšem, protektorátní mapy, které se dostanou ke čtenářům zobrazují zpravidla dost hrubě celou republiku. Alespoň jsem se nikdy s žádnou protektorátní mapou Mělnického okresu nikde nesetkal.


Co vás však možná překvapí je fakt, že v roce 1938 mělničtí radní tajně přemýšleli, zda by nebylo lepší, se nechat připojit k Říši, jako obsazený sudetský Liběchov. To už mám vyčtené aspoň z jedné knihy o Mělníku :-).

Podejdete trať a najednou jste u obrovské řeky, která tu vypadá velmi majestátně. Labe má obyčejně na těch nejširších místech u nás kolem těch 220 metrů šíře, což je zde. Vyjímku tvoří řeka za obcí Libochovany ( dva články prakticky před rokem), kde má 320 metrů.


Když jsem tak kráčel pod tratí, tak jsem vzpomínal na časy, kdy tu létaly dlouhé náklady s uhlím a člověk měl pocit, že mu aspoň nějaký ten prach z vagonů spadne na hlavu. Teď to bylo všechno takové poklidné, kratší vlaky, tak věru nevím.


Ačkoliv cyklostezka vede i nadále do Liběchova vrchem, tak v tomto případě se žádná trasa nepřekládala, jako v případě zelené turistické značky, ale došlo k rozšíření nabídky.


Labe u Dolních Beřkovic.


První tůň patří Vehlovicím. Chtěl jsem jíti původně stále podle Labe, ale musel jsem se pro moc divoký terén ( kopřivy, neznatelné cestičky) po asi 300 metrech vrátit a vzít to na silnici, až za první vysokou budovu po pravé straně. Tam už vedla panelka, po které jsem se dostal potažmo až k horkovodu.


Od Labe jsem ještě nafotil nějaké záběry. Zde je Trojslava, jako pevnost, která střeží řeku. Motivoval mě romanticko-dobrodružný starší film Africká královna z roku 1951 :-)).http://www.csfd.cz/film/4582-africka-kralovna/prehled/


Pevnost ( Trojslava) v detailu. To už je zase, jako ten bunkr z filmu Zachraňte vojína Ryana :-)). V každém případě tu leží vinice na krásném místě s výhledem a docela milá, ale zdevastovaná stavba, která by třeba mohla být někdy pěkným společenským zařízením.


U Labe v katastru Vehlovic ještě leží vinice Velký a Malý koráb.


Nejprve jsem si vybral tuto rybářskou společenskou boudu u tůně ...


... a pak nějaké to stavení z této vinice,


Stezky u Labe mají tady mezi Vehlovicemi a Mlazicemi různou podobu. Tato vede podle řeky od horkovodu ke Vlíněvsi.( naproti přes řeku)


To už je ten slíbený horkovod s přechodovou lávkou do Dolních Beřkovic. Vedu sem dobrá cesta ze staré Českolipské silnice.


To není Amazonie, ale tato cestička mě vedla podle Labe asi 100 metrů k horkovodu od Vehlovic. To se s panelkou a cestami u Mlazic nedá srovnávat, ale opravdu si můžete připadat, jako někde v Amazonii :-).
Tak co říkáte krajině mezi Mělníkem a Liběchovem ? Řekl bych, že nabízí vícero tváří a je to prakticky doma. Okruh mi trval i s těmi zacházkami cca 4.5 hodiny.

Duben 18, 2017

19:31

Podjezd pod obchvatovou silnicí Mělník-Česká Lípa v ulici Nad Kamennými závorami. Zelená turistická značka je zde již jen, jako pozůstatek a na mapách ji již nenajdete.

Tento článek je tedy pokračováním včerejšího článku http://soutok.blogspot.cz/2017/04/nejkrasnejsi-prochazky-po-melniku-ii.html a doufám, že vás zaujme stejně, jako oba  předešlé články série Nejkrásnější procházky po Mělníku.

V místě, kde mineme železniční zastávku Mělník-Mlazice, nás čeká přejít v přímém směru důležitou komunikaci. V dávné minulosti sem občas zajížděly autobusy MHD i některé linky ČSAD, aby přivezly, nebo odvezly zaměstnance dvou široko daleko vyhlášených mělnických podniků. V bližším z nich, se vyráběly mimo jiné pověstné kočárky značky Liberta https://cs.wikipedia.org/wiki/Liberta , což však byl až pozdější název. Zastávka ČSAD před firmou nesla  název Mělník Mlazice TDV ( Továrny dětských vozidel).

Na konci dlouhé ulice, která stejně tak, jako všechny mlazické ulice po pravé straně  ve směru od centra stoupají do kopce, stál podnik Liaz  https://cs.wikipedia.org/wiki/LIAZ , kde se především vyráběly podvozkové rámy k nákladním automobilům. I dnes je v ulici několik malých různorodých obchůdků a firmiček, ale hustota provozu z 80. a 90. let je již dávno pryč.


Naše zelená značka nás vede ještě kousek podle železniční trati, aby se prvně za celou tu dobu cesty podle ní počala po chvíli mírně vzdalovat. Důvodem je několik zahrádek a domků, které tu obchází. Za chvíli nás čeká další věc na trase, která tu ještě nebyla. Prvně přijdeme na křižovatku, kde jsme nuceni odbočit vlevo, nebo vpravo, ale přímý směr je vyloučen. A navíc jde o křižovatku doslova osudovou, kdy nás každá z obou možností dovede do zcela odlišného krajinářského prostředí.

Celá dlouhá léta vedla z celkem rozumných důvodů naše turistická zelená značka vpravo do táhlého kopce, kde návštěvníkům nabízela procházku odlehlými zákoutími města, dálkové rozhledy a v poslední řadě i pohledy do vinic. V 90. letech, kdy se začala utvářet síť cyklotras, se právě zde k ní připojila cyklotrasa číslo 24, aby s ní až do horních Vehlovic měla společnou cestu.

Teprve asi předloni  někoho zřejmě v Kčt  napadlo, že vůbec není špatný nápad, když se zelená neobrátí vpravo, ale vlevo přes železniční přejezd na starou a dnes již málo frekventovanou původní silnici na Českou Lípu. Ta sice začne u počáteční cedule s názvem Vehlovice stoupat přes přejezd vzhůru na dnešní obchvatovku, ale to se vůbec netýká turistické značky, která si udržuje přímý směr podle tůně a řeky Labe až k Liběchovu. Je tak společně s železnicí tou vůbec nejkratší komunikací, bez jakéhokoliv stoupání, či klesání.


V Kroupovci. Sochami lvů ozdobený vjezd do jednoho z objektů.

Osobně si myslím, že zachovány měly být oba možné směry trasy, ale to jsou věci, do kterých nevidím.Je to stejný případ, jako zrušení žluté značky mezi obcí Všetaty a Záboří. Znalec ví a stejně trasy užívá, ale v mapách již nejsou. Proč? Nákladná údržba značek, nebo cest?

Tato osudová křižovatka tedy leží v místě, kterému se říká Mělník-Mlazice, Kamenný šraňk a dole pod přejezdem na staré státovce má i svoji zastávku na znamení, kde vám zastaví linka číslo 369 ( Praha-Štětí) a linky z Mělníka do Březinky a Horní Vidimi. Proč se to tu tak jmenuje ?

Domnívám se, že název této části Mlazic dal právě onen železniční přejezd. Trať je tu výše, než silnice, a tak tu byl zhotovený takový kamenný nájezd s dlaždicovým povrchem, který snad teprve nedávno polil asfalt.
Protože jsem chtěl vidět obě varianty ( rozhledovou i říční), tak jsem zcela logicky zvolil odbočení vpravo do kopce s malou zacházkou, kdy má člověk přece jen ještě více síly i vůle, než později při návratu :-).


Ulice V Kroupovci je volným pokračováním ulice Nad Kamennými závorami.

Nejprve vás čeká podejít dnešní obchvatovou silnici ( 1. snímek), a pak už stoupáte po takovéto silnici mezi domy do další části Mlazic, která nese název V Kroupovci. Je tu několik stařičkých domků vedle paláců těch movitějších, a ačkoliv se zdá, že je to takový odlehlý kout města, tak jsem asi 5x musel uhýbat nějakým autům. Nezdálo se mi moc vhodné tu fotit pro web nějaké domy.

 Spíše se podívejte na obzor. Toto jsou právě ta místa, kde mělničané v dobách socialismu úspěšně přijímali televizní signály z Bavorska. Tehdy to byla občas i taková soutěživost, mít něco více, než jen naše dva televizní programy, nebo dokonce ARD, ZDF, či BR.( seriál z listopadu 2011 ... http://soutok.blogspot.cz/2011/11/radio-kdysi-dnes-2dil.html


Poslední domy, které ještě patří do Mlazic. (Kozí roh)

Na konci Kroupovce je taková křižovatka, kde se asfaltka ostře zlomí a pokračuje do horní části obce Vehlovice. Silnice vlastně obchází tzv. Kozí rokli a na některých mapách bývá toto místo zlomu směru silnice označováno, jako Kozí roh.

Tam také najdete tento krásný kříž a  obdivovat můžete i přilehlé stavení s pěkným pozemkem na okraji lesa.


Pohled na les u Kozího rohu od Vehlovic.

To už se silnička mírně svažuje do Vehlovic. Po  levé straně můžete vidět oplocený pozemek s názvem Vehlovické opuky a místní fotbalové hřiště. Po celé trase můžete vidět různé hezké výhledy, ale ty nejlepší začínají až za Vehlovicemi.


Bývalý kravín ve Vehlovicích. Dnes tuším pila.



Mělník od SZ.

I Vehlovice zde projdeme v přímém směru, byť si můžeme zajít trochu dolů po silničce podívat se na kapličku, která dostala nový kabát. Nedávno jsem ji tu měl v jednom článku také a je skutečně krásná.
.

Prakticky o 10 metrů dále už vidíte Labe a horkovod do Dolních Beřkovic.


A toto je možná jeden z důvodů, proč zde byla turistická značka zriušena.

Bohužel, cesta zde za Vehlovicemi je v příšerném stavu a moc dobře se po ní nejde.


Výhledy jsou ale krásné.


Labe má u Beřkovic cca 225 metrů šíře. Vlevo je patrná Vehlovická tůň.



Zámek v Dolních Beřkovicích


Trojslava.

Po asi 500 metrech již jdete podle polorozbořené zídky vinice Trojslava, která je známa právě touto stavbou. Ta je zejména velmi dobře vidět z cyklostezky od Beřkovic, ale i mnohde z našeho břehu.
Podle jednoho známého z Mlazic, tu prý ještě v 80. letech bydlela nějaká početnější rodina.


To se ví, že jsem neodolal a pod hlavičkou mělnické vinařské historie jsem to tu trochu obhlédl.


Bylo by co zkoumat, ale nemusím vlézt všude a toto mi úplně stačí :-). Dále už by to bylo nebezpečné.
Třeba se to dočká jednou nějaké rekonstrukce.


Taková krásná vinice tu je. Vzpomínal jsem na starou českou komedii Hudba z Marsu, kde je podobný pohled z vinice takto do kraje, jen elektrárna ještě chybí. Možná, že to točili tady na Trojslavě.Musel bych to netem prozkoumat. To by dříve nešlo. Byly jen knihy.


Není to nádhera ? Ale, nemyslete si, mezi oběma místy je pěkná rokle.


Vinice v okolí liběchovského kostelíčku.


Opět nějaké pozoruhodné místo ve vinicích.


Cestička ke kostelíku je značkou užívána, až v poslední době. Dříve se chodilo přes Liběchov.

Značka vás vyvede přes rokli do Malého Liběchova v blízkosti špýcharu, kde snad jdete podle silnice jen 5 metrů a před špýcharem vás již vede odbočka ke kostelíčku.


Tato strážní věžička je dobře vidět i dole od silnice, od benzinové pumpy. Nyní ji tedy vidíme z druhé strany.



Výhled z blízkosti kostelíka Sv.Ducha.



Výhled přímo od kostelíka. V pozadí Mělník. Z vyhlídky od vily Carola už není kvůli stromům liběchovský kostelík skoro vidět.



Interiér přes mříž.



Něco málo z historie.



Pohled na Rašínky a v pozadí Čertovy hlavy.



Čertovy hlavy od kostelíka přes zoom.



Liběchovská křížová cesta občas prochází rekonstrukcí.



Kostelík sv. Ducha a sv.Hrobu stojí nad obcí od roku 1654, tedy již 363 let.





Pohled na České středohoří. Vpravo kopeček Sovice u Roudnice nad Labem. Jihozápadní část je vinicí, což je patrné i z obrázku.



Lipová alej je stará  237let. Je tu společně s křížovou cestou od roku 1780.

Kostel sv. Havla. Poblíž je info centrum i cukrárna, nebo třeba hospoda.



Restaurace Beseda má teď ve znaku Victora Cibicha, čili tam čepují Březňák. Pěkný interier a od vchodu jezdí autobus do Mělníka.

V Liběchově samém i v okolí je leccos k návštěvě. A příště se už podíváme na tu říční variantu, kterou bych  článek Mezi Mělníkem a Liběchovem uzavřel.

Duben 17, 2017

11:47

Trasa vede i poblíž kolejí v bezpečné vzdálenosti a s výhledy.

Výlety jsou aspoň pro mě ( ne pro každého) kořením života a můžeme si je připomínat ve fotografiích, ale také v turistických denících, na pohledech, skládačkách, lentikulárních pohlednicích, nebo si je prostě promítat jen ve vzpomínkách. Pokud je dáme na internet, tak někoho zaujmou, ale sledovanost není kdovíjaká, byť máme někdy pocit, že je dané místo tak blízko, nebo tak dostupné, že jej lze považovat za součást Mělníka. Jenže to asi opravdu není ten pravý Mělník a docela je slušná poptávka po trasách přímo v katastru města.

Důvod je možná i ten, že lidé mají kočárky, malé děti, nebo se chtějí jen tak projít, aby to měli kousek domů a nemuseli si zapisovat nějaké odjezdy vlaků apod. A tak jsem se včera rozhodl, že po úspěšném článku, který vás zavedl na Turbovický hřbet za Brabčovem a do Hořeních Vinic, že něco přidám.


Hektometrovník. Číslo udává, jak daleko je to z tohoto místa přes Kolín,Jihlavu a Znojmo do Vídně. Po trati se jezdí od roku 1874 a stavěla ji společnost Rakouská severozápadní dráha.
https://www.kf0015.cz/?p=11860

Vyšel jsem si v 15 hodin do Liběchova, kde jsem se nijak nezdržoval a v 19.30 jsem přišel zase domů. Jenže jsem nafotil cestou 130 fotografií a nemělo by smysl z tohoto počtu dělat výběr pro jeden článek. Vždyť člověka pohladilo tolik krásných záběrů. Přišel tedy nápad z toho udělat takové logické celky.

Vycházel jsem přitom z věcí, které mi nejsou cizí a vlastní zážitky mi jsou předlohou. Co tedy dnes může dělat mladá rodina s malými dětmi, pokud třeba ještě musí sebou brát na vycházky i kočárek ? Buď se placatí po centru, nebo v parku na Polabí, případně se odhodlá do Hořínského parku, či jiných parčíků, ale vše ostatní je již daleko.

V Poděbradech se jezdí s kočáry také podle Labe po asfaltce k restauraci Cidlina mezi cyklisty. To ostatně v Drážďanech také. Tam mají stromy, ale k Nymburku už nejedou, protože to tam se stromy trochu zanedbali a je to 8 km. Na Mělníku to nejde. Občerstvení na Hadíku stále není ( něco tam kdysi bývalo) a asfalt ke starým lázním také chybí. Jinak by to bylo docela krásné prodloužení Polabského parku s ještě lepším cílem, než je pro někoho posezení v ,,Rasovně".


Pojďme tedy do reality. Zelená turistická značka na Liběchov vedla z centra vždy podle koupaliště a za železniční koleje, podle kterých vás dovedla až do Mlazic. Jde se tudy podle kolejí docela příjemně a občas máte i docela pěkné rozhledy k centru. Vlaky moc nejezdí, jsou krátké, nijak zvlášť hlučné se mi nezdály a pro děti i příznivce železnice a cestování to bude jistě určité zpestření.


Nepíšu schválně žádné časy, ani kilometry, protože to má stejně každý jinak, a to i s nástupním místem. U železničního přejezdu, se zde nachází železniční zastávka Mělník-Mlazice pro běžné osobní vlaky, ale také důležitý hostinec U zelené lípy. V létě se sedí i venku a díky odklonění dopravy na obchvat je tu dnes již provoz minimální.


Naproti ,, lípě" je i autobusová zastávka, odkud se hravě dostanete na autobusové nádraží i do centra města a nezřídka přímo přes centrum do mnoha zastávek v Pražské ulici, včetně cukrovaru. Lze tedy toto zařízení využít, jako takovou občerstvovací zastávku na akci.

Dále je těch možností poněkud více. V tomto článku, se chci věnovat okruhům nejkratším. Dá se samozřejmě jít ihned k městu dnes širokou a relativně poklidnou Českolipskou ulicí, která vás dovede, až ke kruháči na Pšovce. Můžete také jen kousek za místní hasičárnou a školou odbočit vlevo a vydat se úzkou silnicí podle bývalé stáčírny a bývalého autocvičiště. Zastavit se můžete o kus dále v restauraci U Tauchmanů ( nevím přesně název, ale nelze přehlédnout), nebo podejdete obchvatovou silnici na Českou Lípu a podle fotbalového hřiště a budov firmy Junker dospějete opět na zelenou značku ke koupališti.


Kdo z nás by však nezatoužil aspoň trochu po přírodě a okolí, které je oproštěno od technických výkřiků ? K Mlazickým tůním, k řece Labi, nebo nebo k loděnicím a k přístavu lze zvolit dvě cesty. Je to ulice K Přívozu, která vede podle budov a autoparku ČSAD nejkratší cestou ke všem jmenovaným cílům. Doporučuji ovšem z praktického důvodu pokračovat po staré silnici k Vehlovicům a to proto, že projdete v pohodě vše, co uvidíte na obrázcích.

Ještě, než dojdete k restauraci U Jelínků, tak odbočíte vlevo, ale můžete to vzít i přes restauraci a odbočit, až za ní. Pozor! První odbočka za ,, lípou" nese název na Staré cestě a je to taková ulička mezi domy, která vás zavede do ulice K Přívozu. Obě odbočky vlevo vás tedy spolehlivě dovedou až k Labi, zvlášť pokud se budete držet nejširších cest a nepůjdete k místům, která připomínají vrátnice do nějakých minipodniků.


S největší pravděpodobností zřejmě dojdete k horkovodu, který tu překračuje řeku do obce Dolní Beřkovice, ale ten si prohlédneme příště. V každém případě je tu mezi katastrem Mlazic, nebo spíše už Vehlovic důležitá lávka pro pěší ( i pro kola) do Dolních Beřkovic a není bez zajímavosti připomenout, že než se Mělník dočkal v roce 1874 své nádražní budovy na dnešní trati z Nymburku do Děčína ( hlavně tedy dnes 072), tak nádraží v Dolních Beřkovicích, kde se jezdilo již od roku 1850 neslo prý název Mělník ( dnešní trať  číslo 090 jízdního řádu ČD.)

Odtud vede v blízkosti břehu docela příjemná cesta oázou zeleně, která vás dovede až na dohled obce Vlíněves.

Jen o 50 metrů dále je místo, které je pro moji generaci nesmírně významné. Ve věku 19-20 let jsme mnozí povinně rukovali do řad Československé lidově demokratické armády ( znáte z filmů Tankový prapor, Černí baroni) a součástí základní dvouleté presenční vojenské služby byly i jednou v roce plavby u Mělníka. Tedy, aspoň tam, kde jsem byl já, nikoliv třeba na Slovensku. A opravdu jsem se vždy mohl demokraticky rozhodnout, zda se jich účastním, či zůstanu dobrovolně armádní zálohou pluku.



Odtud již vede do Mlazic tato panelová cesta, a tak mě tak napadá, že je vlastně pozůstatkem těch vojenských plaveb. Dnes je hojně využívána rybáři a pokud jste tu nikdy nebyli, tak budete překvapeni, jaké obrovské vodní a lesní plochy tu jsou.




To už jsem se dostal do posledních končin přírody na původní navigaci. Za zády máte Vlíněves ...


....a před sebou lodní vjezd do přístavu. Místo jsem nefotil, ale když se podíváte na Labe, tak ještě můžete spatřit takový poloostrov v řece, který se táhne od nového mostu  proti kontejnerům a  neustále se zůžuje, až někde tady zcela zaniká v řece. Je samozřejmě domovem různých ptáků, ale také jsem již kdysi dávno neodolal pokušení zjistit, kam až se dá po něm dojít a byl to docela adrenalinový a ne moc příjemný zážitek :-).

Další zajímavý pohled na zámek. V popředí je protipovodňová ochranná hráz ....



.... a zde je průjezdní místo hrází pro rybáře.


Nejprve jsem fotil přístav a zase mě napadlo, zda někdy také neuvidím na vlastní oči ten v Hamburku :-). Dnes tam cesta drahá není a dokonce i ČD, se v listopadu a únoru činí, a prodávají jízdné za přijatelný peníz :-)).Proč to jen musí být takové nepříjemně obrovské město ?

Dnes opravdu nejsou lístky některých společností v autobusové dopravě po Evropě drahé ( v letecké se také zlevňuje), ale člověk s přibývajícím věkem má raději poklid, určitou pohodu, co nejméně starostí a nikdy jsme ani neměli v genech takovou touhu cestovat, jako naši západní sousedé. Zcela potvrzujeme v globálu určitou slovanskou usedlost, která upřednostňuje spíše kvalitu našeho bydlení.. Dnes se tento fakt možná trochu mění, ale zkuste někdy na svých cestách po městech, či hradech a zámcích u nás poslouchat jazyky kolem vás a možná budete překvapeni.



Ještě jeden doslova reklamní pohled na město ( Mělník, největší přístav v ČR) a můžeme k domovu.


Tady je krásně vidět to umělé oddělení od břehu řeky protipovodňovou zdí. Kdysi se při jedné velké povodni řešila otázka, zda to nechat osudu a čekat na protržení ještě nedokončené hráze, což by snad prý přineslo v místě efekt podobný vlně tsunami, nebo zda Mlazice a Pšovku uměle zaplavit.

 Viděl jsem ( je tu snad i někde video z roku 2013) dole u vinařství Bettiny Lobkowiczové, co dokázala vlna, když občas šplouchla přes umělou barieru. Nebyl to příjemný pocit. Ale, upřimně si nedokážu nějak představit i přes tu případnou hrůzu, že by se mělo něco uměle zaplavit. Děkujme osudu, že se včas k dobrému vše obrátilo.


Kdysi jsem tu psal článek o tom, jak se bourají loděnice. Tak aspoň symbol v podobě komína nám zůstal, protože, jak sami vidíte, tak síť mobilních přenosů dat takové stavby někdy i na štěstí potřebuje, když už nemohou sloužit z různých důvodů, jako rozhledny, nebo nosiče čapích hnízd :-). Docela jsem rád, že Mělník ještě nepřišel o svůj rádiový historický symbol, kterým je vysílač na Chloumku.

Tak, a příště už nás čekají zapadlé kouty města, výhledy, vinice, zajímavé stavby, voda a další. Uvidím, jak to ještě zpracuji, ale je s tím tedy kvanta práce, jako s každým cestopisem, kde chcete i něco popsat a něco vyjádřit. Kdybych už dnes nic nenapsal :-), tak úspěšný vstup do nového pracovního týdne :-)))!!

Duben 16, 2017

13:21

Milí čtenáři, jaro je doslova nabité mnoha akcemi, byť počasí je nepředvídatelné. Velikonoce ještě ani neskončily, ale již je dobré míti aspoň přehled o některých akcích v okolí. A to bez ohledu na to, zda budeme mít čas, či nikoliv.
Toto období patří již tradičně třem akcím v okolí Mělníka. Letos bude Řípská pouť v termínu 21. - 23. dubna. Vinná noc v Mělníku a Audience u císaře Karla v Brandýse nad Labem připadají na 29. duben. Na internetu, se mi již podařilo získat  kulturní program na  scéně, která je na úpatí hory a třeba někoho osloví spíše sobota :-) Tentokrát je zajímavé i to, že parní vláček  Svatý Jiří nepojede v neděli, jak tomu bývalo v minulosti, ale už dokonce v sobotu. Současně probíhají jízdy Podřipského motoráčku mezi Roudnicí nad Labem, Straškovem a Libochovicemi, nebo si můžete zajet do Ústí nad Labem a svézt se motoráčkem do Zubrnic, kde kromě železničního muzea mají ještě skanzen a třeba již otevřeli i druhý vodní mlýn. Více o jízdách zvláštních muzejních vlaků na http://www.zelpage.cz/kalendar/


Řípská pouť v minulosti:






A ještě si dáme program výstaviště v Lysé nad Labem na měsíc duben.

Elegance 2017...
27.04.2017 - 01.05.2017Více informací »Narcis 2017...
27.04.2017 - 01.05.2017Více informací »Regiony České republ...
27.04.2017 - 01.05.2017Více informací »

Duben 15, 2017

18:31



Když jsem psal nedávno článek o Autobusovém dnu PID v Letňanech, tak jsem se zmínil, že to byl jen začátek mého sobotního plánu. Má procházka historickou Prahou začíná obvykle ve stanici metra Muzeum a prvním obdivovaným objektem je Sv.Václav na koni. Za ním je letos lešení, tak to sem ani dávat nebudu.

 Nejprve jsem zašel do Jindřišské ulice, protože jedině Jindřišská věž je prakticky objektem, kde seženete  vizitku jubilující císařovny. Nyní je Marie Terezie hlavním téma časopisu History revue, což je konkurence časopisu Živá historie. Neuspěl jsem. Prý ji zrovna vyprodali a čeká se, až ji zase dodají. Neměli snad vidět, že jim dochází a doplnit ji ??!!


Obecní dům patří k nejkrásnějším budovám města.


V Celetné ulici už stály vozy pražského Auto-veteran-caru a za pár drobných ( 1 200 Kč) jste se mohli s místními taxikáři povozit po městě :-)).


Komu se nelíbí snad veteráni, tak si může vybrat  mezi červeným a černým Ferrari.


Cetek tu jsou kvanta a nejvíce různé varianty orlojů. Ale, turisté to kupují.


Na Staromáku už měli Velikonoce, tak to na focení památek ani nebylo.


Užijte si aspoň trochu velikonoční atmosféry. Vzpomínal jsem na rok 1980, když se tu prodávaly ve velkém melouny, nebo 1990, kdy jsem si tu koupil první pořádné barevné noviny s názvem USA today. Zajímalo mě tehdy, zda něco rozluštím a hlavně se mi líbila ta barevná mapa s počasím a dvěma stupnicemi teploty :-).


Orloj, to je místo, které jsem měl vždy rád.


Vždy mě fascinoval pohled na astroláb, který toho tolik ukazuje.Jak sami vidíte, tak slunce je ještě nepatrně za rovnodenností a teď se bude den prodlužovat mílovými kroky. To však tady v Praze neuvidíte, protože, jak jistě víte, tak je vše v rekonstrukci a po mé návštěvě i toto místo zahalilo lešení ( večerní zprávy).

Na orloj se ale můžete dívat z domova a bude vám ukazovat čas .... http://drifted.in/horologium-app/  Těch stran o orloji v Praze jsou kvanta a mám radost, že jsem viděl i ten v Olomouci, nebo ten pod Ještědem v trafostanici ( články). Pražský orloj je ale jen jeden.


Pak přišlo krásné setkání. Ptal jsem se Karla, kdy zase přijede k nám na Mělník, ale prý nejspíše, až zase na vinobraní :-)).


Malování, to je dar.


Víte, co znamenají sochy na Karlově mostě ?  Kdysi jsem znal pěkné odkazy na orloj i Karlův most. Teď je vše zase jiné, ale zkuste toto... http://www.praguecityline.cz/karluv-most V každém případě, toto je sousoší časem doslova aktuální.


Kdo tam chce, ten musí počítat v sobotu s davy lidí. Nedávno jsem tu ukazoval Levý Hradec, jako první sídlo Přemyslovců, kteří dali základ našemu státu. Dnes ( a po mnoho století) je toto hlavním sídlem hlav našeho státu.


Nezjišťoval jsem, co znázorňuje toto sousoší ( obrázek tento i níže), ale provedení je úchvatné.



Kampa a Čertovka. Ne ta naše :-). Tohle nevidět, to by mi bylo líto. O kus dále bývalo na říčce Čertovce ( Vždy si vzpomenu také na Chobotničky z druhého patra :-)) ještě jedno kolo, ale nějak jsem ho letos nenašel. Navíc chodím bez mapy.


Na Čertovce jezdí jedna společnost a asi i pro atraktivitu jsou její členi v námořnických uniformách černé pleti. Společnost se drží celkem pochopitelně dost dobře, je tu mnoho let, ale nikdy jsem nezjišťoval nic více.


I tohle je Čertovka na Kampě. Asi nemám ten správný názor, ale mně to připadá ohyzdné, ať si o lásce říká každý co chce. Dnes jsem mimochodem zaslechl v TV, že prý každé druhé dítě je nemanželské.


Zeď Johna Lennona stále přitahuje stovky a tisíce mladých, byť je snad už prý i trochu překreslená.


Najednou jsem si uvědomil, že tu nemám ani zvířátka, ani dívky, tak jsem aspoň rychle jeden ten auto-veteran-car s děvčaty vyfotil. Přece jen ten celkový dojem je zase jiný, než kdyby člověk fotil jenom památky.


Kampa. Prvně jsem ji viděl, jako dítě na takových kotoučcích, co se strkají do prostorové prohlížečky a snímek vidíte plasticky.


Karlův most z Kampy takto ztvárnilo už mnoho velkých fotografů. A i těch docela obyčejných lidiček z různých koutů Čech i světa :-).


Jedna z mnoha cestiček na Petřín.


Tak čekat na to, abych se podíval z rozhledny, to se mi nechtělo. Stejně se vždy najde nějaké to místo, kde toho také vidíte moc.


Petřín je postavený po vzoru Eiffelovy věže v Paříži, která mu byla předlohou.


Hvězdárna na Petříně. Kdysi mě toto místo určitým způsobem přitahovalo a sám jsem měl později hvězdářský dalekohled, ale dnes můžete na leccos koukat přes internet z domácího PC. Mimochodem, brzy ( za několik dní) zase poletí blízko nás nějaký asteroid.


Na úpatí Petřína jsem objevil také nějakou malou skalku.


A dočkal jsem se i výhledů.


Dole jsem objevil dům dvou význačných osobností ...


.... a o kus dále už zase něco natáčela Televize, jako často i u nás :-).


Vypadá to na děj z období 2. světové války ...


.... a pokud nevěříte, tak vám třeba pomůže toto vozidlo. Že to odněkud znáte ?


Zašel jsem i na Střelecký ostrov. Je odtud originální pohled na ND, ale také mě zaujala cedule, že zde dělníci prvně v Praze oslavili 1. máj.


A tady máme konečně krásné zvířátko :-).


Tak ještě jednou nádherné a naše ND s překrásnou trigou na střeše. Základní kámen byl přivezen také z Řípu, což mi připomíná, že tam brzy bude ( snad už za týden :-)) pouť. Mělník v té době dostal v roce 1888 svůj první most.


V tomto dopravním prostředku ( zde z Václavského náměstí), se mi kdysi nechala vyfotit jedna dopisovatelka z Nizozemí, tak je jasné, že důvodů k fotce bylo zase více. Celkem jsem v Praze vyfotil za sobotní odpoledne 400 fotografií, z čehož asi 113 patřilo Dni PID. Člověk jezdí většinou někam jinam, ale i matička Praha má své kouzlo.


A neříkal jsem snad, že se na Petříně najdou i bez rozhledny krásná místa k rozhledu ?
Závěrem vám přeji krásné prožívání velikonočních svátků a zachovejte Soutoku přízeň :-)).
15:56

Potkal mě včera Martin Klihavec a nějak přišla řeč na ten článek, kde jsem psal nedávno o vycházce po Mělníku ...http://soutok.blogspot.cz/2017/04/ctyri-varianty-jedne-z-nejkrasnejsich.html . Prý se mu takové typy na vycházky po městě líbí a je fakt, že k dnešnímu dni to má i díky facebooku mělnické skupiny, který tu často zmiňuji již 1077 návštěv.

Tak nic proti tomu, ale je na čase si trochu uvědomit, že díky neustále se rozvíjející síti PID ( Pražská integrovaná doprava) jsou dnes třeba Poděbrady, nebo Milovice, odkud byl poslední článek, předměstím Mělníka :-). Vždyť doprava byla teď celé roky drahá a zdá se, že  se blýská na lepší časy.


Moje generace neměla internet, a tak jsme se družili především v hospodách a restauracích, kde jsme vymýšleli náplň volného času. A tehdy jsme také v legraci přepočítávali cenu piva na jízdné. Když nějaký kamarád s určitou závistí naznačil, že by se také rád někam podíval, tak jsme mu odpověděli: ,, A kde je problém? Odpustíš si nahoře ve skleníku tři kozlíky ( točila se tam 12- ka za 3 Kčs) a za to můžeš až na hranice :-)." Však ono to bylo tenkrát o určité lenosti i pohodlnosti a umění ji protrhnout.


Podívejme se na takové zajímavosti, které nám PID dnes zřejmě přinesla. Pořád píšu ,, zřejmě" , protože tomu nemohu v dnešní době občas ani uvěřit.
Největší rozdíl je v cestování do Poděbrad, které jsou v pátém pásmu. Když si na idosu, nebo webu CD zadáte jízdné, tak vám vyjde cesta pro jednoho jenom tam 84 Kč ! Když to spočítáte kalkulačkou na stránkách PIDu ( 30-60 minut a pásma 3,4,5), tak vám vyjde krásných 24 Kč! To je rozdíl 60 Kč v jednom směru!! Jenže, to vám reklama neřekne, protože ta řeší jízdné mezi Nymburkem a Prahou.

 Do Milovic se jezdí za 61 Kč, ale když si na autobusáku v Mělníku koupíte lístek a na nádraží ČD na peronu ho označíte, tak za 35 minut jízdy v pásmu 3 a 4 zaplatíte také 24 Kč. Tady je úspora sice jen 37 Kč v jednom směru, ale to je nádhera, ne ?!


S Prahou už je to díky pražským dojezdovým pásmům a pásmu ,,P" trošku dražší záležitost, ale zde oceňujeme především možnost cestovat různě po Praze po dobu 3.5 hodiny od zakoupení za cenu 62 Kč ( odjezd z našeho města).

Také sousední Liběchov mírně podražil na 12-18 Kč v jednom směru ( podle nástupní zastávky v Mělníku) oproti původních asi snad 10 Kč v autobusu MHD, ale to je téměř zanedbatelné. Městečko je díky svému okolí i místním možnostem občerstvení vhodným turistickým cílem v okolí našeho města.


Tak jest-li to všechno nezní optimisticky :-)? Je ale pravda, že s přibývajícím věkem potřebuje člověk mezi cestami trošku té cestovatelské nenáročnosti i poklidu, což mu umožňuje především pěší vycházka do okolí jeho bydliště. A někdy ani nemusíme jít tak, abychom prošli nějaká zvláštní a zajímavá místa. Někdy nemusíme jít někam daleko skoro vůbec. Podívejte se na ty stromy, které jsem asi na 200-300 metrech vyfotil? Není to nádhera? To je prostě jen jaro u nás doma v Polabí, v Mělníku.



Člověk ovšem nežije jen přírodou a výhledy ( včera večer byly vidět slabě Krušné hory), ale také interiéry a pochutinami. Na zelený čtvrtek je to zelené pivo. Napadlo mě, že už jich tu několik mám, tak si dáme takovou fotogalerii. Co říkáte :-))?

Zelená 14 Krasličák z pivovaru Ježek v Jihlavě. Místo: Šatlava ( Liblice-stará hospoda, Neratovice-Oskar klub) chuť: dobré a silné pivo plné chuti, které rozhodně není cítit po mentolu. Stojí za to jej ochutnat, ale pozor na jeho sílu. Dle možností každého jedince :-). Rok: 2017.


Zelená 13 Starobrno. Ve více restauracích. Plná hořká chuť. Prý snad obsahuje podle některých znalců bylinný likér, ale technologii výroby neznám. Mohu jen potvrdit, že je to skutečně pivo vynikající a jedinečné chuti, které rozhodně stojí za to o Velikonocích nevynechat.


Pivo minulosti ( Krasličák dvoubarevný). A to je malá vzpomínka na Liblice 2015. Mix červené 10 a zelené 14 ve správném pořadí dokáže tento krásný barevný efekt, ale nyní se již dodává jen pivo zelené, což zřejmě způsobil fakt, že je náročné pro znalost správného pořadí čepování a jistou zručnost obsluhy. Pivovar Ježek Jihlava.

Duben 14, 2017

12:36

Z Benátek nad Jizerou je také  od zámku výhled do kraje, ale mnohem blíže.

Ve chvíli, kdy jsem se kochal za obcí Strážnice u Mělníka nádhernými výhledy ( nedávné články) a testoval  momentální rozhlasové podmínky šíření pásma DAB+  a VKV, tak část mého příbuzenstva vyrazila do Milovic a poskytla mi materiál na článek, který jsem vydal o několik dní dříve, než se v novinách Středočech objevil na titulní stránce obrázek zubra.

 V novinách jsem se dozvěděl, proč na dodaných obrázcích z Milovic žádné zubry nemám a samozřejmě jsem zatoužil vše osobně navštívit a spatřit. To se přesně před týdnem v pátek stalo a tak vznikl materiál pro tento článek.


Pomník z první světové války.

Pokud budete chtít jet někdy do Benátek nad Jizerou, tak vám program mapy.cz nabídne variantu rychlejší a variantu kratší. Rychlejší varianta měří 33.5 km a auto s vámi projede Byšice, Vysokou Libeň, Mělnické Vtelno a Chotětov. Kratší varianta měří 27.5 km, ale od Byšic bohužel pojedete po rozbité silnici. V cíli jste za nějakých 40 minut, přesto, že prvních 10 km do Byšic je rychlým pohodlným svezením.


Není co dodat. Významné místo.

Vyjížděl jsem v 10 hodin a zvolil jsem právě tuto kratší trasu, která vás z hlavní mladoboleslavské silnice vyvede po kočičích hlavách na konec obce Byšice, kde vjedete do takové romantické lesní krajiny s málo frekventovaným provozem, jaká u Košátek panuje. Za obcí Košátky dostane silnice téměř přímý směr a vystoupá do oblasti polí a otevřené krajiny. Abych nezapomněl, tak do Košátek můžete jet dnes i na kole po cyklostezce, která vás provede Mělnickou Vruticí,Hostínem, Horním Harbaskem a mezi Byšicemi a Vysokou Libní přetne hlavní silnici z Mělníka do Mladé Boleslavi.


I v Benátkách mají na náměstí Sluneční hodiny, ale máme hezčí a hlavně větší :-).

Silnice z Košátek vás už jen protáhne obcemi Horní Slivno, Slivínko, a po šestikilometrovém finiši bez obcí přijedete do Benátek. Jen škoda těch děr v jinak široké a rovné silnici, která tu na konci je. Jet se sem dá i vlakem, když přestoupíte ve Všetatech na Turnov, vystoupíte ve Zdětíně a půjdete 5.5 km pěšky po NS Krajinou Rudolfa II. To bude ale zajímavější, až bude v PID i Mladoboleslavsko.


Kašna ve hvězdářském stylu na Husově náměstí .

Benátky nejsou velké městečko, ale nechtějte po mně nějaké oficiality. To si najděte ve wikipedii. Pro jistotu jsem zaparkoval hned na okraji obce, abych se také prošel, nikde se zbytečně nemotal a načichl také místní atmosférou. Za 10 minut jsem již byl v historickém středu a navštívil jsem IC umístěné v areálu místního zámku. Zjistíte, že i zde pobýval v jedné budově Bedřich Smetana a narazíte i na další osobnosti.


Z náměstí v Benátkách.

Měl jsem smůlu, že od Košátek mi celý den poprchávalo a já chodil pod deštníkem, ale pracující si volno vybírá a osud je pak už osud. Náměstí tu mají docela hezké, ale musel jsem si i zavzpomínat na ty pravé italské Benátky ( Venezia) z roku 1990, což je samozřejmě jiný level :-)))). Nicméně, tohle městečko je útulné, ač je pravda, že byl pátek a pršelo.


Hvězdárna u Mělnické ulice.

Proč mají Benátky hvězdárnu ?  http://hvezdarna-benatky.webnode.cz/
Tak kdyby záleželo na tamních radních, tak by ji neměly.

V šedesátých letech začal pan Veselý prosazovat myšlenku o výstavbě hvězdárny v našem městě, což se po nejednoduchém vyřizování nakonec podařilo. Nejvíce pomohl argument o pobytu dánského astronoma Tychona Brahe na zámeckém dvoře na konci 16. století, který se zde setkal s dalším velikánem a rakouským kolegou Johannesem Keplerem.

Více zde: http://hvezdarna-benatky.webnode.cz/




Zámek v Benátkách je takto spatřitelný  ze silnice od Mělníka.

Kašna na náměstí  v hvězdářském stylu se mi velmi líbila, ale čekal mě ještě náročný program. Dokráčel jsem zpět k autu a vydal jsem se ještě do takové postranní uličky, odkud jsem spatřil zámek i hvězdárnu. Pak už mě čekalo pokračování přes řeku Jizeru na starou silnici z Prahy do Mladé Boleslavi. V místě, kde se komunikace přiblíží k dálnici odbočíte vpravo pod ní do čtvrti Kbel. Tam už vás vedou směrovky s nápisem motokros, kde je dost místa pro parkování.



Vydáte se pěšky dál do lesa po cestě, až po 100 metrech dojdete na modrou značku vedoucí od obce Dražice do Milovic, kde odbočíte po značce vpravo na Milovice. Lesem kráčíte po úzké pěšince, až dojdete k oboře Traviny. Zprvu jsem vůbec nevěděl, co si mám myslet. Paní v IC mi řekla, že asi budu mít smůlu a kvůli dešti je neuvidím, protože budou zubři někde zalezlí..


Přivítala mě tato tabulka, a pak další, kde se psalo, že je nemáme krmit. Půl hodiny jsem obcházel celou oboru a opravdu jsem nic neviděl. Jen jakousi krytou boudu ve stylu krmelce, neuvěřitelně rozrytou zem a lejna o velikosti téměř malé stoličky na sezení. A pak najednou kdesi na horizontu asi 200 metrů ode mě vidím jakési hnědé slony. Udělal jsem několik fotografií na zoom, který bohužel zvětšuje i déšť a nadával jsem na počasí. Co s deštníkem ? Občas jsem ho házel na zem. Pak jsem rychle obešel ohradu, odkud jsem je měl jen asi 100 metrů, ale blíže už nepřišli, ač jsem si získal jejich důvěru a jeden kus z asi 12 členného stáda mířil zprvu při spásání trávy stále ke mně.


Byla to úchvatná podívaná a stál jsem tu snad hodinu. Vždyť do Benátek nejezdím každý den a toto je prý unikát v celé střední a východní části Evropy. Jeden kus si otíral o hřbet stromek takovým způsobem, až se zdálo, že se snad zlomí. Chovali se majestátně a poklidně.


A tak jsem fotil a fotil, a doma pak nadával na ty dešťové kapky, ale snad je to koukatelné.


Hlavně to byl osobní zážitek přímo v přírodě s tímto největším přirozeným býložravcem v Evropě.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zubr_evropsk%C3%BD


Motokros a v pozadí Benátky nad Jizerou.

Samozřejmě, že vybírám jen zlomky fotografií.


Od motokrosu jsem asi ve 13.50 zajížděl ještě do obce Dražice nad Jizerou, kde se opravuje most přes řeku. Auto necháte na levém břehu řeky a výšlap na romantickou zříceninu i s návratem zabere maximálně půl hodiny.


Zřícenina Dražice.

Odtud již přišla jízda přes Benáteckou Vrutici do Milovic a tachometr v posledním turistickém cíli dne ukazoval 49 km .Přijedete po takové široké třídě a zaparkovat můžete u  nákupního centra poblíž místního městského úřadu, který sdílí moderní budovu také s infocentrem, které je vskutku na úrovni


IC jsou ty zcela pravé dveře.

Jen mi paní ukazovala, že musím jít nejprve hlavními dveřmi, a pak teprve vpravo :-)). Odtud jsem šel již za nosem přes jakousi slepou kolej, která je tu úplně zbytečně a točí se kdoví kam, ale musel jsem si vzpomenout na úvahy o Všejanské spojce. Zřejmě asi nyní méně pravděpodobná varianta budoucího železničního vedení mezi Prahou a Libercem.

 Když však vidím, s jakou rychlostí byla zrekonstruována trať Mělník-Mšeno, tak se divím, že se nikomu do těch sedmi kilometrů kolejí nechce. Ovšem, neznám tamní terenní, ani turistické poměry a víme dobře, jak to s prací na železnici je. Vše je v plánovači, v pořadníku a ač je stavebních firem, jako much, tak chybí oprávnění k provádění takových prací a máme tu prakticky monopol jménem SŽDC.

Hned za kolejí jsem odbočil vlevo, kde už procházela modrá značka od nádraží ČD. Brzy jsem byl u místní ohrady, kde mají být anglické divoké koně a pratuři. Dříve jsem ovšem objevil jakousi automobilovou soutěž vozů Hummer a k mé radosti jsem na obzoru spatřil BVP. I v této zelené nádheře jsem se jednou svezl :-). Ale, to už jsou desítky let.


Koníčci jsou menší, než klasické koně a pochází odkudsi z Anglie. Už jsem o tom psal minule i s odkazem a je to důkaz toho, že spoustu informací člověk znát nepotřebuje. Stačí vědět minimum a umět si v případě náhlého zvýšeného zájmu zbytek dohledat.


To samé platí i pro pratury, kteří měli svoje teritorium o něco dále,


Na dvou místech jsem potkal tyto vyhlídky do obory, ale když už, tak to třeba chtělo něco vyššího. Nevím.


V Milovicích mají docela hezké nádraží ČD a nependluje tu již jen vlak mezi Lysou nad Labem a Milovicemi, ale jezdí tu přímé vlaky do Prahy. Zdá se, že pokud toto město ještě přijde s nějakými nápady a přitáhne turisty, tak se tu zvedne prosperita a trať tu jednou končit možná opravdu nebude.

Domů jsem to měl přes Lysou a Starou Boleslav 44 km a cesta v dešti po úzkých klikatých a zaplněných silnicích trvala hodinu. Přijel jsem v 18 hodin. Díky jízdence PID dnes můžete do Milovic jet vlakem za levný peníz, protože projíždíte pouze dvě pásma. Mělník i Milovice jsou ve čtvrtém pásmu a Lysá ve třetím.

Oslovil vás typ na výlet ? Mě ano a snad si sem člověk najde cestu i za lepšího počasí. Jen zase bude dilema, jaký dopravní prostředek zvolit, ač vlak díky PID je dobrou volbou. Horší je, že obě obory jsou od sebe vzdáleny 10 km, byť na společné modré značce.

Aktualizace 15.4. v 10 hodin:

Jen takovou zajímavost během cestování. Zvláště mezi Lysou nad Labem a Starou Boleslaví jsou silnice klikaté i úzké. V místě, kde vede přes řeku Jizeru most, se na něj vejde pouze jedno auto. Jaké bylo mé překvapení, když proti mně vjelo na most auto. Řidič musel uznat, že už jsem na mostě a dost nerad kousek couval. A protože trochu i pršelo, tak mě napadlo, že opravdu je někdy cestování vlaky pohodlnější a rychlejší, ač to řidiči neradi slyší :-).

Duben 12, 2017

17:39

Budeč. Rotunda Sv.Petra a Pavla.

Tak, jako mají mělničtí turisté ( kčt) v červnu svůj domácí pochod, kterým je Mělnický hrozen .... http://soutok.blogspot.cz/2012/06/toto-je-melnicky-hrozen-2012-29-rocnik.html , tak má kralupský kčt .... http://www.kralupska-turistika.cz/kct/index.php?page=pripravujeme již na jaře svůj populární pochod Do Okoře bez oře. Toho jsem se sice nikdy neúčastnil, ale oblast jsem naposledy  navštívil relativně nedávno a využil jsem toho k napsání dvou článků.... http://soutok.blogspot.cz/2013/06/dest-v-okoli-kladna-neprijemne-prekvapil.html a http://soutok.blogspot.cz/2013/06/zijete-v-melniku-vite-odkud-prisel.html , které se docela těší návštěvnosti.


Nicméně, akce, která se konala 1. dubna 2017, se účastnil kamarád, který mi poslal několik snímků a zároveň mě tak donutil, že jsem trochu pátral na netu a dozvěděl jsem se o pochodu docela zajímavé informace.



Turisté měli letos na výběr z těchto možností:


Zdejší krajina v blízkosti Zákolanského potoku, na pomezí okresů Mělník,Kladno a Praha- západ je přímo stvořena pro romantiky. Obdivovat můžete nejen rozsáhlou a krásnou zříceninu hradu Okoře, ale třeba také hradiště Budeč nad obcí Zákolany, kde žil jeden náš bývalý president Antonín Zápotocký. Budeč patří mezi takzvaná přemyslovská hradiště, která tvořila zárodek pozdějšího, již pod jednu vládu sloučeného českého království a jeho vyjímečnost spočívá také ve faktu, že kostel je vůbec nejstarší dochovanou kamennou stavbou na území ČR.

Musím říci, že je poněkud  až ostudné, že předešlý článek http://soutok.blogspot.cz/2017/04/velky-patek-je-take-dnem-kdy-stoji-za.html o velkém pátku a Ježíšových připodobněních právě v tuto dobu ( ten titulek) přitáhl pouhých 19 čtenářů a je důkazem našeho ateismu, ale což to nebyl právě on, kdo pravil: ,, Pane Bože odpusť jim, neb nevědí co činí ?" :-)  Článek o zeleném pivě už má 300 návštěv :-)).A tak prostě jdeme dále a máme tu krásný typ na velikonoční výletík, nebo i na příští ročník. Velikonoce nejsou jen obdobím  zahálky a dobrého jídla, ale k pohodě může patřit i hezký výlet, který nám třeba rozšíří obzory.

Několik typů mám v záloze, a tak tu možná budou výletíky, i když bude venku pršet.


A nakonec tu mám jednu výzvu k čtenářům. Kronikář města Martin Klihavec shání jakékoliv foto Valdštejnova lisu, který je spíše mladší generaci a všem, kteří se až tak nezajímají o místní historii spíše známý, jako bývalá STS ( zámeček bývalé Strojní traktorové stanice v lesoparku u hotelu Ludmila).

Je totiž až s podivem,že se prakticky na internetu žádné takové foto z časů, kdy to ještě byla krásná budova, že se tu neobjevilo. Pokud takovou fotografii máte, tak stačí ji třeba jen oskenovat, nebo ofotit a zašlete ji prosím na e-mail  Klihavec@seznam.cz . Děkujeme moc!




Nový mlýn.




hrad Okoř.


Zákolany centrum.



Aktualizace 13.4. v 18.30:

Málem bych zapomněl: Až na dvě poslední starší fota od mé maličkosti jsem použil fotky od  Radovana Říhy a samozřejmě i materiály z archivu kčt Kralupy nad Vltavou..

Duben 11, 2017

18:26

Už v roce 1990 pronikl do našich kin americký velkofilm s prostým názvem Ježíš ..http://www.csfd.cz/film/159876-jezis/prehled/ a jeho součástí byla i brožura, která byla pro mnohé diváky takovým prvním písemným opravdovějším setkáním s křesťanským náboženstvím. A nutno říci, že se povedla, protože dnešní divák spíše uvítá publikaci stručnou a doplněnou obrázky, než obsažnější  publikaci prostou obrázků, jakou klasický Nový zákon je.

Se životem Ježíše, se lze díky filmu seznámit ve vší životní barevnosti během necelých dvou hodin a vrátit se do historického období na přelomu letopočtu, kdy Římská říše sahala až k Perskému zálivu. Co však stojí opravdu za občasná opakování, to jsou jeho nesmrtelná filozofická připodobnění, která mají platnost v každé době a stojí za to, se nad nimi občas zamýšlet.

Jedním z těch nejdůležitějších připodobnění, je například to o rozsévači.
Když to vezmu velmi stručně, tak to první semeno padne podle cesty, kde jej koně rozdupou a ptáci sezobnou.
Druhé dopadne na skálu, kde po drobném deštíku vyklíčí, avšak zhyne brzy na nedostatek vláhy a  půdy. Pouze semeno, které dopadne na úrodnou půdu přinese úrodu.

Ježíš tím hovořil o síle víry, kde první semeno představovalo životem bez cíle bloudící duše, druhé mělo představovat ty, kteří se sice pro hlásanou víru nadchli, ale brzy zase propadli neřestem, a ti třetí byli těmi pevně přesvědčenými.. Jenže, toto připodobnění je mnohem univerzálnější a platí i dnes.

Stačí  třeba jen vyměnit víru za slovo. Kolikrát na váš názor není nikdo zvědavý a někdy i utíká opozice, nebo naopak koalice z parlamentu, než aby poslouchala ohrané a již zbytečné projevy před hlasováním. Pak tu jsou ti, co si vás vyslechnou, přitakají a poklepou vám na rameno, ale stačí,aby přišel někdo s jiným názorem a už váhají. A jak se dozvíte, že vaše slovo dopadlo na úrodnou půdu ? To poznáte.

Mně osobně udělalo radost, když jsem jen naťukl některá témata v článcích a krátce na to čtete v oficiálních médiích, co vše se plánuje v Rybářích, že by se nemělo živelně přes noc tábořit u Labe, nebo se objeví na titulní stránce novin Středočech také téma obora Milovice. Je prostě úspěch, že témata byla použita dále na místech, kde je bude číst ještě více lidí a třeba s nimi bude i někdo vlivný něco dělat, nebo si třeba jen nějaká dobrá věc udělá ještě lepší reklamu, což je dobře pro všechny.

Dalším takovým krásným podobenstvím je to o posuzování druhých a známá věta: ,, Jak můžeš říci svému bratru: ,, bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku", a sám ve svém oku trám nevidíš ?

Nebo to, kde se říká, že z dobrého stromu vzejde dobré ovoce a ze špatného špatné. Když je někdo úspěšný vrcholový sportovec, budeme jistě slyšet jednou o jeho synu, nebo dceři. Když slyšíme o někom spíše negativně, tak ...?

Těch připodobnění je hrozně moc, jsou i na netu, a i tento článek je již dlouhý tak akorát. Stojí za to se jimi občas bavit a přemýšlet nad nimi. Vše je dnes totiž takové zvláštní a nikdo se neubráníme si vše upravovat k obrazu svému. Dnes vám klidně politik řekne, že už se jeho názory neztotožňují s názory strany, za kterou kandidoval a je hotovo. Jde jinam, nebo udělá vlastní uskupení. Dříve by byl prospěchář s nehezkou nálepkou politického turisty.

Dovolím si na závěr takový poznatek. Rádi o sobě říkáme, že jsme děti vědy a náboženství nás přinejlepším jen nezajímá. Jak je tedy možné, že ač nás to nikdo snad ani neučil, tak když děláme ve škole třeba nějakou důležitou ústní zkoušku, nebo když fotbalista kope rozhodující penaltu, tak těmi rukami podvědomě zašermujeme?

A pokud chcete ještě nějaký přídavek na téma  ,, velký pátek", tak jsem dnes objevil zde na Soutoku tento pět let starý článek  ...http://soutok.blogspot.cz/2012/04/velky-patek.html

Aktualizace 14.4. v 9.15:

Nebo taková biblická pasáž o tom, že máme milovat i své nepřátele je zajímavá. Někdy zjistíme, že když se oběma stranám podaří pochopit aspoň trochu toho druhého, tak se vzájemný vztah může poněkud změnit k pozitivu. Potom vám udělá například mnohdy větší radost nečekaná gratulace od někoho, od koho to neočekáváte, než od osoby, od které gratulaci naopak nepochybně očekáváte. Je tomu tak ?

Hezké a příjemné Velikonoce!



Duben 10, 2017

16:32

Jednou z krásných velikonočních tradic posledních let je pití točeného zeleného piva. Pivo by se správně mělo čepovat ve vybraných hospodách a restauracích na zelený čtvrtek, ale nakonec to z praktických důvodů dopadlo již mnohokrát jinak a je to dokonce k všeobecné spokojenosti všech.

Někde raději začínají o dva, či tři dny dříve a jinde se dopíjí ještě 14 dní po Velikonocích  s milou slevou, ale je to prostě  zážitek po všech stránkách. Zlí jazykové sice tvrdí, že je to jen běžné obarvené pivo, ale ze své zkušenosti musím říci, že  zelená 13ka Starobrno obsahuje chutné a zdravé bylinky, má plnou příjemně nahořklou chuť a rozhodně to není nějaká vodička.

A kde se na Mělníku zelené pivo točí ? Poslední roky, se seznam míst prakticky nemění :


Převzato ze stránek www.zelenepivo.cz

Předloni jste mohli se Soutokem také navštívit obec Liblice a ochutnat ještě dvoubarevné pivo Krasličák z pivovaru Ježek v Jihlavě. Loni jsem měl namířeno do mělnické Šatlavy, která přibyla do Cesty pivních znalců a velmi jsem se podivoval, že je v nabídce pouze zelené pivo.
Jak to tedy s tím pivem z Jihlavy vlastně je ? Zřejmě se upustilo od dvoubarevného efektu, který vyžadoval správné pořadí načepování zeleného a červeného piva. V současnosti, se dodává do vybraných restaurací pouze zelená 14 ka Ježek. Ovšem, podle programu na stránkách  http://www.cestapivnichznalcu.cz/kalendar-specialu/rok-2017/#action-209 , by letos Šatlava toto pivo nabízet neměla ( bez záruky) a mělo by být opět jen v Liblicích a v neratovickém klubu Oskar, jako v minulosti.

Aktualizace 10.4. ve 20.10:

Zelený Krasličák v Šatlavě bude. Ověřeno pochůzkou :-)).

Duben 9, 2017

16:07

Milí čtenáři, předně si dovolím vám poděkovat za to, že na stránky Soutoku chodíte, i když zrovna není třeba i několik dní žádný nový článek a vždy si něco vyhledáte. Některé články, se během několika dní vyšplhají díky reklamě webu Mělníčku ( http://melnicek.cz/ ) a potažmo facebookové skupině  https://www.facebook.com/groups/488911344564704/ do stovek návštěv a někdy i překročí tisícovku. Tak tomu bylo zrovna nedávno, kdy vás zaujal článek  Čtyři varianty jedné z nejkrásnějších procházek v Mělníku ( 1040 návštev k dnešnímu dni). Soutok žádné další jiné reklamy nemá a toto mě vždy velmi potěší.


Jak jsem nedávno psal, tak na tuto sobotu 8.4. bylo možné si najít nějaký ten relaxační program. Vždyť už jen na laterálním kanálu mezi obcemi Vraňany a Hořín probíhaly po celý den velké veslařské závody v krásném prostředí a bylo možné i fandit našim barvám. Z Hořína tedy bohužel žádné fotky a ani zprávy nemám, ale jistě něco bude k mání třeba na zmíněném facebooku, na rajčeti, nebo youtube, a možná i v novinách.


Jak jsem již několikrát naznačil, tak jsem opravdu vyrazil do Letňan na akci PID a důvodů jsem měl hned několik. Ostatně, Praha je pro mě v posledních mnoha letech spíše tranzitním městem, které znám spíše z vlaku, když využívám výhodných levných jízdenek k dálkovým cestám, a tak jsem toho spojil trochu více.

Zrovna jsme se tak bavili, jak moc dnes lidé doplácí v dopravě na neznalosti. Bez auta jsme mnozí úplně v háji a někdy nejenom mně připadá, že je to všechno dělané tak schválně složité, aby cestující z neznalosti platili někdy zbytečně velké peníze. A tak vůbec není na škodu občas jezdit také něčím jiným, než jenom autem a trochu si namáhat na netu mozkové buňky, aby člověk koupil pokud možno nejlevnější možnou jízdenku. Někdy je to i levnější, než autem.


Důvodů. proč jsem tedy jel na Autobusový den PID byla celá řada. Nejobdivovanějším exponátem byl právě tento autobus Škoda RTO s vlekem Jelcz. Dorazil jsem asi ve 12 hodin a hned jsem rozšířil několikačlenný sbor těch převážně nejstarších fotografů. Někdy došlo i na okřiknutí, když si někdo myslel, že je u exponátu sám a překážel u historického vozu moc dlouho, ale fotografové se navzájem respektovali a někdy se i omlouvali, když někomu vkročili do záběru :-).



Tak za tímto volantem jsem si také trochu poseděl. To ještě, když jsem byl dítětem, navštívil jsem tátu a on mě provedl po garážích, jak říkávali slangově čésáďáci areálu DZ 108 Mělník.
Dnes by měl jistě, mimo jiné také bývalý referent autobusové dopravy velkou radost, kdyby viděl, jaké krásné akce se pořádají v roce 2017.


První věc by tedy byla. Na prvním snímku jste jistě poznali návěs, který byl loni na Mělnickém vinobraní a další velká část patří autobusu mého dětství a vleku, ve kterém jsem se také povozil.



Pak jsem již procházel krásný terminál a fotografoval jsem současné autobusy různých značek.



Pro nejmenší tu byly připravené různé hry.


Snažil jsem se pochopitelně zdokumentovat i celkovou atmosféru akce.


V popředí jedna ze soutěží pro děti.


U jednoho exponátu jsem měl možnost vyfotit i motor, což byla taková příjemná změna.


A opět další historický vůz. Karosa v červené barvě patřívala hlavně linkám MHD.

Pivečko tu měli z Uhříněvsi.


Další radost pro pamětníky.



A také tu byla harmonika, která dříve pendlovala mezi Prahou a Štětím. Také jste ji loni viděli na Mělnickém vinobraní. Další snímky ani komentovat nebudu. Zájemci si vše jistě vyhledají na netu. Mě čekala cesta do centra, kde jsem si chtěl nejdříve koupit Marii Terezii :-)). Tedy, abych byl přesnější, tak turistickou vizitku k výročí jejího narození, a pak těch svých snad 15 pěších km tou historickou Prahou, ale to už je zase úplně jiná písnička. V Letňanech jsem vyfotil asi 100 fotek, ale každý měl možnost, se přijet podívat osobně. Pro další akce sledujte stránky https://ropid.cz/zabava-a-zajimavosti/akce/ .



A nakonec tu mám jednu výzvu k čtenářům. Kronikář města Martin Klihavec shání jakékoliv foto Valdštejnova lisu, který je spíše mladší generaci a všem, kteří se až tak nezajímají o místní historii spíše známý, jako bývalá STS ( zámeček bývalé Strojní traktorové stanice v lesoparku u hotelu Ludmila).

Je totiž až s podivem,že se prakticky na internetu žádné takové foto z časů, kdy to ještě byla krásná budova, že se tu neobjevilo. Pokud takovou fotografii máte, tak stačí ji třeba jen oskenovat, nebo ofotit a zašlete ji prosím na e-mail  Klihavec@seznam.cz . Děkujeme moc!





Duben 3, 2017

19:02


Možná, že jsem měl začít pozvánku na sobotu veslařskými závody pod naším městem, ale nikde jsem na netu neobjevil žádný, natož  pěkný plakát. Začnu tedy tou dlouho avizovanou Prahou.
V sobotu 8.4. si můžete zajet zejména do Prahy- Letňan, kde se koná v době od 10.00 do 17.00 Autobusový den PID. V samotném terminálu má být k vidění spousta současných moderních autobusů, ale budou zde pendlovat na několika krátkých linkách i různé historické autobusy a přívěsy.

Ve stejný den, se v téměř stejné  době koná na laterálním kanále mezi obcemi Vraňany a Hořín opravdu velké veslařské závody. Vždyť se bude závodit na šestikilometrové trati a očekává se účast  asi 300 lodí. Podařilo se mi dokonce vypátrat listinu s přihlášenými  účastníky závodů... http://veslo-frontend.sportis.cz/cs/site/detail/?id=90

Sice se v těch zkratkách moc nevyznám, ale když například sjedete úplně na předposlední řádek, tak tam zrovna máme známá domácí jména. Všude, kde je MĚLN/ CZ jsou naši. Vidím v listině i Jirku Maleckého. Přijďte podpořit naše barvy !


A poslední akce z nabídky patří  Liběchovu. Liběchov sobě - Spolek pro záchranu kostelíčka .... http://kostelicek.eu/ . Spolek přišel se záslužnou činností  a mnozí máme ještě v živé paměti podzimní DED, které se právě v Liběchově při své premiéře mimořádně povedly, a to také i díky mimořádně letnímu počasí a vynikající průvodcovské činnosti všech, kteří nás seznámili, se zámeckým parkem, zámeckou salou terrenou, včelínem i vlastním kostelíčkem.

 Liběchov je v současnosti městečkem s bohatou historii a i dnes je pro své okolí vyhledávaným turistickým cílem. Kromě známých skalních výtvorů Václava Levého, zde můžete narazit také na zatím poněkud turisticky opomíjené bunkry tzv. Liběchovské příčky a rozhodně nelze navštívit městečko, aniž by se člověk nepokochal pohledy do kraje od kostelíka Sv. Ducha a Sv, Hrobu, a neobdivoval místní křížovou cestu. Díky lesům, skalám i Liběchovce je tu opravdu krásně.

Duben 2, 2017

17:32

Tak nevím, zda už začínám dětinštět, nebo jsem z toho nikdy nevyrostl :-))), ale vězte, že mě docela zajímalo, jaký bude mít Morana letos šátek a vůbec celkovou vyzáž. Mám prostě rád barvy. Je to samozřejmě nádherná folklorní akce s úžasným smyslem a Soutok, se akce zůčastnil již potřetí ( 2015,2016 a nyní). Teď mě tak napadá, že by vůbec nebylo od věci třeba jednou zavést pod širým nebem i tradici pašijových her, která také patří k těm významným staročeským zvykům :-).

Na průvod jsem si poněkud počkal. Oficiální začátek je sice v 15 hodin u radnice, ale to jsem zkrátka nestíhal a navíc právě tato komorní místa trasy patří k mým oblíbeným. Průvod sem dorazil  i díky různým říkankám a tanečkům, z nichž některé proběhly v podhradí asi v 15.35 hodin. Mezitím jsem si užíval sluníčka, kochal se výhledy, relaxoval jsem a také jsem provětral na mobilu pásmo VKV. Na frekvenci 88 MHz kromě Evropy 2 bylo na malém kousíčku slyšet 200 km vzdálené rádio Extra od Hofu, což je nedaleko Aše. Vzápětí jsem si uvědomil, jak moc se tento víkend povedl, a že přichází studená fronta a obláčky. V důsledku toho, se právě lepší, jak viditelnost, tak příjem dálkového rozhlasu.


Jakmile, se objevil průvod, už jsem se pod heslem ,, všehochuť mé hobby :-))" věnoval pouze akci. Nádherné kroje, tance i zpěvy, to má něco do sebe, ač jsem ještě v poledne poslouchal v autě: ,, Ahoj, rád tě vidím, jak je ? ( samozřejmě Katapult) :-). Ano, je to zvláštní, ale v dnešní době jsou i nákupy akcemi. Ty tam jsou časy, kdy ženy cestou z práce vzali v socialistických samoobsluhách v pátek  pět věcí do tašky, děcka někdy vyběhla pro další dvě v sobotu dopoledne a hotovo.


A tak mě tak napadá, že když jste četli loňskou a předloňskou Moranu, tak jste si jistě všimli, že jsem si zavedl jakousi osobní tradici s názvem ,, Po stopách vladyky Běše", což spočívalo v cestě vlakem do obce Všetaty a odtud podle pověsti z Dalimilovy kroniky k roku 757 pěšky přes Přívory ( původní sídlo vladyky) a Záboří přímo do Mělníka na Moranu. Letos jsem to neabsolvoval, protože jsem určitou část  trasy navštívil již včera a kolem sobotní půlnoci jsem o tom napsal předešlý článek. Moc vám děkuji za jeho přečtení, protože za 18 hodin jej přečetlo již téměř 700 čtenářů a to mi udělalo velikou radost. Vím, že je to především díky reklamě článku  facebooku tzv. Mělnické skupiny a děkuji :-). Výlety mám prostě rád.

Škoda, že vás  v jednom nedávném článku asi odradil v titulku ten Kolín. Ukazuje se, že příklady ze vzdálenějších míst nejsou až takovým magnetem ( jen 52 návštěv), ale hlavně jsem chtěl ukázat, že i mobilní pojízdná maringotka s mořským akváriem dokáže přitáhnou turisty. Kolín dle mého názoru je městem tranzitním, ale Mělník je městem turisticky cílovým a hlavně odbočkou v programu návštěvníků Prahy.


Podívejte se na tu krásu barev a slunce.


Teď to chvíli komentovat nebudu :-). Až zase u řeky.








Tak samozřejmě, město v pozadí, jak jinak. To je propagačka na turistickou známku i na pohled. Až na ten náklaďák :-)).



V přístavišti výletních lodí proběhlo ještě několik folklorních tanečků i říkanek ....




 .... a pak už švarný junák hodil vysvlečenou Moranu do Labe.


Jenom foťák umí navždy zachytit pohyb předmětu, či člověka v bodu, kde se nelze zastavit. Neopakpovatelné kouzlo okamžiku.


A Morana opět pluje po roce ve vodách velké řeky za městem.



Děvčata zdvihají symbol Velikonoc a jara.


Už delší dobu mám pocit, že se hranice možností dojít na pravém břehu Labe dále, než v minulosti poněkud posunula k novému mostu a to byla výzva :-).


Kam už se nesmí, tam může ještě foťák :-). To už je areál přístavu.


Jako bývalý rekreační vodák vím, že Labe patří svým tokem do kategorie řek A , což je rychlost proudu 3- 5 km / hod za normálního stavu, tedy, že teče pomaleji, než jde chodec po břehu. Díky tomu jsem Moranu vlastně předešel.

Tady ji máte v těsné blízkosti nového mostu, kam se začne upínat pozornost města, a možná i Soutoku :-).


Když jsem se vracel, tak jsem si všiml těch oválných předmětů na břehu řeky, které slouží k ukotvení lodí. Věřte tomu nebo ne, ale vzpomněl jsem si na město Regensburg, kde to u Dunaje v blízkosti nejstaršího kamenného mostu ve střední  Evropě vypadá téměř přesně takto. Nějaký ten článek o tomto městě tu máme, nebo také na Mělníčku ( 2008, 2011)


Vraťme se ale zpět na náš Mělník. To je silueta, co ? Věž z roku 1488, se stavěla 5 let. Barokní báň má od roku 1681, a pokud chcete vidět tu předešlou, tak zajděte do chrámu Sv. Petra a Pavla, kde hned za hlavním chodem je vlevo oltářní obraz, kde vidíte babičku Ludmilu se sv. Václavem a v pozadí původní vzhled vrcholu naší z dálky spatřitelné domácí dominanty. Jak rád ji člověk při cestách znovu vidí, stejně tak, jako Říp. Myslím, že tato báň ji sluší více a važme si, že můžeme prožít hezké chvíle v její blízkosti, jako domácí obyvatelé.

Duben 1, 2017

22:39

Na Mělníku se dá chodit na vycházky prakticky do všech světových stran. Dnešní typ na vycházku však bude vedený tak, abychom viděli zajímavá romantická zákoutí a co nejvíce, se vyhnuli silnému provozu.

Začít můžete už třeba v centru u zámku, odkud se vydáte Polabským parkem podle cukrovaru k hotelu Ludmila. Čeká vás jedno přecházení za kruhovým objezdem na Pražské ulici a druhé v ulici Italská, kam dnes zajíždí méně aut, než v minulosti. Celou dobu jdete po zelené turistické značce, která vás u hotelu Ludmila informuje o tom, že celý zelený okruh by měřil ještě 25 km. Ovšem, smyslem tohoto typu na procházku jsou podstatně kratší vzdálenosti, které mohou s vámi absolvovat i různě staré a zdatné děti.
Také je možné na trasu nastoupit pochopitelně jinde.


Od hotelu Ludmila budeme pokračovat lesoparkem, až k bývalé nádrži, kde stávala socha satyra ( mělnického čerta) http://soutok.blogspot.cz/2014/01/melnicky-cert-nebyl-cert-napsali-jste.html
Zde můžete spatřit ještě poslední zbytky Valdštejnova lisu ... http://soutok.blogspot.cz/2014/02/valdstejnsky-lis-zapomenute-pamatky-na.html


Když se tak dívám na televizi, zejména na dokumenty, tak bývám svědkem takového nešvaru, který by se dal nazvat politickou nalejvárnou. Skoro u každé stavby se musí připomínat, jak moc trpěla, abychom si uvědomovali, jak se nakonec dnes vše v dobré obrátilo. To by bylo celkem pěkné, a je to i pěkné, kdyby ovšem neexistovalo spousta staveb, které s privatizací vzali za své ( a že tu těch článků je).

Jednou takovou kapitolou je budova bývalého Valdštejnského lisu, který ještě v 80. letech sloužil, jako administrativní budova STS ( Strojní traktorová stanice). Dnes budova nemá střechu, zbyla jen část obvodových zdí a k odpovědnosti zřejmě nikdo hnán nebude. Také hořínský zámek nestál jen tak ladem. Možná, že jeho pronájem ( pokud to ještě jde) za rozumnou cenu, by třeba přinesl majiteli nějaké peníze na jeho obnovu. Takto hrozí postupné chátrání objektu, což by bylo samozřejmě škoda pro všechny.


Od areálu u Valdštejnského lisu, se přesuneme dále po zelené značce do míst, kde se říká Brabčov a probíhá tu velká výstavba rodinných domků. Právě zde, v místě, kde na rozcestí zelená značka odbočuje vlevo do polí, tak máme možnost zvolit nejkratší trasu. Ta vede rovně, zprvu podle domů po levé straně, a pak mezi zahradami. V místech, kde končí poslední stavení, se nabízí nádherné výhledy jihozápadním  směrem daleko do kraje, ale zejména nádherné záběry na Mělník. Klid a rozhled je vlastní těmto končinám.

Bohužel, cesta pak spadá dolů do údolí na frekventovanou Pražskou ulici. Odtud můžeme pokračovat podle hlučné silnice vpravo k benzinové pumpě pod hotelem Ludmila po provizorním chodníku, nebo asi po 100 metrech přejít silnici a po odbočné silnici do areálu cukrovaru a k Hadíku sejít na cyklotrasu pod cukrovar. Lepší a romantičtější varianta, se však nabízí ještě nad Pražskou. Uhneme vlevo do jedné z ulic místní části Kradlov, která nás sice na Pražskou  vyvede jen nedaleko cedule s nápisem Mělník v opačném směru, avšak asi po 50 metrech chůze směrem na Prahu, v blízkosti bývalé zastávky ČSAD U Nováků, ulici přejdeme a vyrazíme po polní cestě k železným schodům vedoucím romanticky mezi zahradami dolů ke Staráku ( rameno Labe).



Aktalizace 2.4. v 10.40:  ( 1 nový obrázek): Hnůj ve volné přírodě bývá někdy zdrojem nebezpečí. Píchnutí hmyzem ( zejména v teplém klima) na poli může vyvolat i alergii. .. http://www.mestaning.cz/srsne_a_jejich_korist.pdf  ( nedaleko křížku) 

Ti zdatnější však půjdou po zelené značce do polí za městem a budou se těšit z výhledů na nedaleký skuhrovský les, ale hlavně na dva směry. Na jihozápadě uvidíte podobnou krajinu, jako od mělnického zámku, ale k severu se mohou naskytnout výhledy nejen na kopce Houseckých vrchů, ale časem i na kopce Bezdězu a na Ještěd. Ty jsou ovšem nejlépe vidět nějakých půl kilometru nad hřbitovem v Záboří.

Druhou variantou je odbočit vpravo ze zelené trasy v místech, kde polní cesta od Skuhrova přetíná zelenou značku. Polní cesta vede také dolů na silnici, avšak možnosti jsou zase jiné. Půjdete kolem vinic, uvidíte další  budovu, které se říká Turbovický zámeček ( na snímku) podle místní vinice, a dále minete několik usedlostí a viničných strážních věžiček. Silnici překročíte v přímém směru rovnou do oázy klidu a další popis už je společný s variantou číslo tři.


Ta vás vede stále na východ, kde ústí na polní cestu vedoucí z Malého Újezdu do Hořeních Vinic, kam také půjdeme. Zdejší stožár pro mobilní sítě je významnou dominantou spatřitelnou od mělnického zámku. Jakékoliv odbočení vlevo znamená sice vzdálenější výhledy k severu, ale také protažení trasy do Záboří a docela slušnou procházku přes hlavní silnici do obce Kly a podle Labe do Mělníka.


Dojdeme tedy ke stožáru, dáme se vpravo, hned na první křižovatce zase vlevo a asi po 100 metrech nás polňačka dovede na silničku od Záboří, kde odbočíme vpravo.


Hoření Vinice jsou taková směsice novostaveb i opravovaných starých domků, ale je to útulný kout jen kousek za Mělníkem s nádhernými výhledy zejména k jihu a časem i na město Mělník. Vybral jsem foto do rovin Polabí.


Než se zdejší asfaltka napojí na hlavní silnici z Prahy do Mělníka, naskytne se nám tento pohled a budeme možná trochu závidět obyvatelům  v řadových domcích nad vámi ( lze si tam zajít na výhledovou plošinu u vchodu), nebo zavzpomínáte na část první varianty mezi zahrádkami nad hlavní silnicí.


Dole na hlavní, se prakticky v jednom bodě setkají dvě varianty ( cesta od Skuhrova a ta vaše) a společné pokračování. Pozor ! Místo je velmi nebezpečné, auta velmi rychlá, a tak pokud půjdete od Hořeních Vinic, tak nejprve zůstaňte za svodidly a v místě společného přechodu obou tras přes a zároveň pod silnici dbejte této zásady: Od Mělníka nepojede nic, tak si ověřte pečlivě nebezpečný směr od Prahy a rychle přeběhněte. V žádném případě se o podobné nesnažte, pokud jede něco od Mělníka ! Tragedie je hned.


Právě zde v místě nutnosti přechodu si můžete čas čekání na vhodnou chvíli ukrátit pohledem na tyto krásné stavby.


Pod silnicí si můžete říci, že to nejhorší z dnešní cesty máte za sebou a už vás čeká jen to příjemné.


Nevím, jak se tato chatová a zahrádkářská kolonie mezi obcí Kelské Vinice a Starákem jmenuje, ale patří myslím pod ZO Kly a je to skutečně krásný kout na konci Mělníka.


Teče tu také strouha, která není zrovna malým potůčkem, jak by se mohlo zdát a nejde ani o žádný krátký přítok Labe.


Je to takzvaná Tuhaňská svodnice, která má začátek poblíž obce Červená Píska, mezi Štěpánem a Kelskými Větrušicemi podtéká státovku, protéká Kly jen nedaleko Labe, aby se vrátila ke Kelským Vinicím a vyústila do Staráku. Má několik kratších ramen.


Pohled na část chatové kolonie.


Aspoň jedna chatka v detailu.


A tady právě vidíte ty železné schody, které sem vedou od Kradlova.


Docela jsem rád, že se mi do romantického pohledu na Starák připletl i rybář. Kdysi to tu bylo i jakési přírodní koupaliště.

Dovolil jsem si i trochu flóry ....


..... a nemohl jsem vynechat místní opravnu lodí.


Pontoňák.

Vedle pontonového mostu už roste tento most.


Na Hadíku mé nitro zasténá. Vidíte tu dřevěnou budovu ? Kriste, vždyť to je taneční letní parket, krytá letní restauračka a nevím, co všechno tu zahálí!


Tohle je už tuplem o ničem.


Měrka s letopočty povodní. trochu bídné využití, ne ?


Vedle této fotografie mám chuť tu vystavit foto poděbradské restauračky Cidlina u soutoku s Labem. Vždyť tu vede také důležitá cyklotrasa, jako tam ( stejná!!) a ještě tam staví u ni loď i ekovláček. Co nabízí Mělník u řeky ? Živelné ohniště dole pod DDM, kde si mámy s dětmi opékají vuřty a mládež tu popíjí přinesené vínko.

To se musí vidět celé: http://soutok.blogspot.cz/2015/08/i-takto-muze-vypadat-zivot-u-reky-labe.html



Takové krásné místo.¨


Cukrovar, to je kus mělnické historie. Za rok bude mít výročí.


Staré lázně dnes patří snad nějakému klubu pražských potápěčů, byť nejsou všichni z Prahy :-)). Stále krásné místo.


Když Luděk Munzar moderoval po Rozhlednách v roce 1998, také ,,Stromy", a pak i  Zpět k pramenům ( Na kvalitu nebyly tenkrát peníze, tak díl Rozhleden měl 22-30 minut, ,, Stromy byly 15-20 a ,, prameny snad už jen 10-15 minut), tak jsem si oblíbil tuto vrbu :-).


Polabí jsem chtěl vystihnout v jeho pestrých barvách jara, které jsou však teprve v počátcích.


Celkový záběr na pravý břeh řeky zde ¨dole pod parkem.


K moři je to ještě po vodě 838 km. Hamburk je prý druhým největším městem Německa. Estuár má pak ještě délku dalších 200 km do Cluxhavenu. Rozšiřuje se od 2 km, až do 15 km, přičemž Labe má před Hamburkem šíři 500 metrů. Nejširší Labe je u nás u Libochovan ( články) 320 metrů, u Beřkovic 225 a pod Mělníkem až 148 metrů.

Další výhodou našeho krásného, historického a strategického bydliště je fakt, že jaro v ČR začíná tady.

Popsal jsem tedy cestu jedné krásné procházky o více variantách a stejně jsem nevyčerpal vše. Co když zájemce začne na autobusovém nádraží ? Tady je také možné pokračovat podle potoka Pšovky, až do Starých Rousovic, dále Okružní ulicí do Italské a Vinohradskou s krásnými výhledy na Brabčov, kde se trasy spojí.

Líbilo se vám ? Mělník je krásné město, odkud je jen skok do přírody, což u větších měst moc není, ale dalo by se toho tolik zlepšit, aby tu bylo ještě lépe. Přitom máme příklady často v okolí. Každý není rybář a třeba na tom Hadíku by takové posezení nad zlatavým mokem,( či u zmrzky) s výhledem na řeku nebylo vůbec špatné a cvrkot ( cyklisti, chodci, rybáři, rodiče s kočárky, pasažeři z lodi) by tu asi byl.

Aktualizace 2.4. v 19 hodin:

O Valdštejnském lisu toho na webu moc není, ale něco přece. Jeden odkaz jsem již uvedl v článku, který jsem kdysi věnoval  této budově .... http://www.hrady.cz/?OID=10076 a druhý je https://www.facebook.com/groups/1808841266008571/search/?query=Vald%C5%A1tejnsk%C3%BD%20lis&hc_location=ufi,

11:53

Den označený, jako 1. duben, je také známý svými žertíky a slovem apríl, což je ostatně název měsíce dubna v mnoha světových jazycích. Kde se vzal tento zvyk ? Pokud vás to zajímá, tak vězte, že jsem objevil toto: https://cs.wikipedia.org/wiki/Apr%C3%ADl . Aprílový žertík jsem dnes našel na webu https://mapy.cz/zakladni?x=14.5074000&y=50.3380000&z=11( obrázek), nebo včera na webu https://www.isoutok.cz/


 Nejvyhlášenější akcí tohoto víkendu je takzvané Vynášení Morany. Dávný zvyk má několik posledních let své místo i v kulturním programu města Mělníka. I letos můžete akci navštívit v neděli v 15 hodin. Soutok u toho byl v letech 2015 a 2016.


Morana 2015.


Morana 2016.

Dalším důležitým děním v našem městě bude rekonstrukce nového i časem starého mostu, která nyní startuje. Nový most slouží dopravě od roku 1991 a ačkoliv jsem pod ním byl na procházce v době výstavby, tak jsem to nejspíše nezdokumentoval. Tato fotka je ze  čtyřdílného seriálu  Lodní výhledy z Litoměřic do Ústí nad Labem ( 2008)  http://soutok.blogspot.cz/2014/07/lodni-vyhledy-z-litomeric-do-usti-nad.html  . Prakticky byla užita na výstavbu mostu u Litoměřic v roce 2008 podobná technika. Kolik je mostů nad řekou Labe ? Moc: https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_most%C5%AF_p%C5%99es_Labe_v_%C4%8Cech%C3%A1ch#Pod_soutokem_s_Mal.C3.BDm_Labem
A teď už mám nějaké povinnosti.

Březen 29, 2017

19:08

Nedávno se na Mělníčku rozhořela diskuse, která  opět poukázala na dřímající problémy města, o kterých se už dávno ví, ale je to, jako začarovaný kruh. Buď se poukazuje na to, že nejsou peníze v městské kase, nebo jsou na vině supermarkety pod městem, které ničí jakýkoliv pokus o podnikání v centru, nebo to dokonce odnesou sami diskutující, kteří mají věčně s něčím problém, ať už šlo o trasu obchvatu, nebo teď o problém Karlova náměstí, či spíše nyní jen budov kolem tzv. ,, Ameriky" . Je to až tragikomické.

Dnes se stalo takovou módou čekat na dotace z EU, bez kterých by se snad nic nedalo dělat a úplně se pozapomnělo, že když se chce něco dělat, tak je ale také třeba si na to vydělat.
A jak si vydělat ? Inu, především se dnes všude vydělává na turistickém ruchu, který je alfou a omegou všeho. Jsou to prostě především turisté, kteří dají vydělat místním restauracím, prodejnám suvenýrů a jsou ochotní zaplatit za jakékoliv zajímavé atrakce a nabídky ve městě, pokud je město má. Bez turistů prostě má každé město hluboko do kapsy.

Nemohu si odpustit, abych aspoň trochu nezmínil místní podzemí, protože v každém městě je podzemí buď hlavní atrakcí, nebo patří mezi ty nejhlavnější atrakce.
Mělnické podzemí jsem znal dlouho jen díky návštěvě zámeckých sklepů a později i muzea. Až teprve díky Dnům evropského dědictví   v roce 2005 jsme se mnozí občané dostali do některých sklepů pod městem a nestačili jsme se divit, jaké krásné sklepy tu máme. Hezčí, než leckde jinde. O to peprnější byl tehdy jistý článek v tehdejším Tepu regionu, kde se psalo, že se v 90. letech  dokonce zamýšlelo zalít sklepy pod náměstím jakousi směskou elektrárenského popílku a betonu. Jenže, dnes nechci psát o sklepech, ani o studni, která tu v roce 2008 vznikla, ale podíváme se někam úplně jinam.


Kolín je pro většinu z nás město, kde na místním nádraží jen přejdeme na jiné nástupiště a pokračujeme dále. Maximálně se potěšíme na železničním mostě pohledem na řeku, na místní katedrálu, a my starší snad zavzpomínáme i na známý festival Kmochův Kolín, který se kdysi hojně propagoval v médiích. V roce 1999 jsem si však přivezl sebou do Kolína jízdní kolo, abych se vydal k Mělníku, a tak jsem opustit nádraží zkrátka musel :-). Vězte, že cyklotrasy tu jsou s námi letos již 20 let. Je to vůbec možné ?

Přišel jsem na takové veliké náměstí, kde mě zaujala nějaká maringotka s nápisem Mořské akvárium a docela přijatelná cena. Tehdy jsem si uvědomil, jak se prostě ta města snaží čímkoliv zaujmout a cokoliv vymyslet, jen aby přitáhla turisty, a aby tady aspoň nějaký ten peníz nechali. Dnes už máme internet a můžeme dokonce diskutovat o okolí našeho bydliště, nebo vymýšlet, jak by naše město mohlo navenek něčím zaujmout, a čím více je nápadů, tím lépe. Vždyť, leckdo něco chce, ale pořádně ani neví co. A ve stejné situaci jsou třeba i někteří mladí, kteří by rádi nějak podnikali, ale možná chybí  nápad. A tak je něčeho moc a něco není vůbec.

O kolínském autobusu, či maringotce jsem se již nedočetl, ale mají tam jakousi velkou prodejnu akvaristiky: https://www.akvaristika-kolin.cz/ . Zajímal jsem se však o to, kde mají mořský svět, jako atrakci a našel jsem zajímavý článek... http://cestovani.idnes.cz/pet-mist-na-nichz-vas-uchvati-podmorsky-svet-f36-/kudyznudy.aspx?c=A150112_112527_kudyznudy_bes

Jak vidíte, tak i srovnatelně velký Děčín, se chopil této aktivity, ač leží daleko od Prahy. Tak, to byl zase jeden z mnoha nápadů z okolí, a protože už nemám  čas, tak zbytek jen v rychlosti a spíše v odkazech.


V polovině března jsem tu napsal článek ... http://soutok.blogspot.cz/2017/03/od-bizonu-v-ralsku-do-kralovstvi.html .Ten nás zavedl do Milovic k oboře divokých koní a praturů. Dnes jsem v novinách Středočech objevil také článek  o koních i praturech, ale navíc také o zubrech. Ukázalo se, že o několik kilometrů dále je další podobná obora, kde tedy můžeme zahlédnout i zubra evropského.

Kde najdeme druhou oboru ? Když se z Benátek nad Jizerou vydáte na předměstí Kbel a přepnete mapy.cz do turistické úrovně, tak ji bezpečně najdete. Obě obory vlastně spojuje modrá turistická značka, která je mezi nimi dlouhá asi 10 km. Lze také vymyslet tento výlet:

Vlakem z Mělníka, přes Všetaty do Zdětína. Odtud již pěšky do Dražic ke zřícenině, a dále po modré až do Milovic na vlak. Délka asi 20 km.

V neděli jde do PID také Benešovsko https://ropid.cz/slavnostni-zahajeni-provozu-pid-v-sedlcanech-benesove/ . To třeba uvítají ti, kteří se budou chtít podívat na Konopiště, zavítat do míst, kde se točil film Vesničko má středisková, nebo se vydat na známý pochod Praha-Prčice ( konec května)

Dne 8. dubna jsem vás zval do Prahy-Letňan, kde bude velký autobusový svátek Ropidu ... , ale stačí zajít jen na kanál do Hořína, kde bude také prima akce .... https://www.facebook.com/events/728268644006960/   Oboje zkrátka nejde, což je někdy škoda.

A nakonec zavítáme do části kalendária pro Mšeno a okolí. Také bohatý a hezký nejen velikonoční program. Co říkáte ?

31.03.2017  Večer pro Hanku - benefiční večer02.04.2017  Oblastní mistrovství ve sprintu - OB02.04.2017  Vítání jara - Okrašlovací spolek pro Mšeno a okolí03.04.2017  Kadlín - Zahájení turistické sezóny09.04.2017  Den Země - úklid lesa14.04.2017  Lobeč - Velikonoční dílna v pivovaru15.04.2017  Enduro sprint MMČR16.04.2017  Lobeč - Velikonoční zábava21.04.2017  Kadlín - Tradiční sázení brambor u rozhledny22.04.2017  Vymetání výfuků30.04.2017  Průvod a pálení čarodějnic30.04.2017  Kadlín - pálení čarodějnic

Březen 28, 2017

17:28

Nastala zřejmě již chvíle, abychom se podívali na kompletní program RMM pro měsíc duben.
Duben je krásný tím, že už tu máme jaro, den je delší, než noc a příroda se nám probouzí a je stále veselejší a veselejší. Lidé se vypravují do přírody i na různé akce, které se po zimní přestávce opět rozjíždí a takovým krásným okamžikem jsou velikonoční svátky.

Ty můžete mnozí zahájit ochutnáním tradičního zeleného piva, a kromě tří volných dní není na škodu vzpomenout i na biblický příběh, který se k svátkům váže. Jeho součástí jsou i opravdová krásná moudra, kterým se říká podobenství a stojí za to si je tu a tam připomenout, nejlépe právě teď.

Než nám ten zajímavý a svým způsobem krásný měsíc plný očekávání a radosti z té pro mnoho lidí lepší části roku začne, tak je tu nádherná akce, která je jakýmsi oficiálním loučením se zimou. Říká se jí Vynášení Morany a zde na Soutoku máme obrázky ze dvou ročníků, z nichž některé jistě snad ještě v nějakém článku představím. Konečně, doufám, že ke všemu, co jsem tu v těchto odstavcích napsal, tak se dostanu tradičně i  k detailům. A nyní již pojďme k upoutávce přímo z muzea.

Přijďte se rozloučit se zimou do muzea.

Mělník, vynášení Morany, 2. 4. od 15:00 hodin

Mělnické muzeum ve spolupráci s RC Kašpárek a Folklorním souborem Jarošáček připravují na smrtnou neděli, tj 2. 4., tradiční vynášení symbolu zimy, Morany. V 15.00 hodin se sejdou přátelé starých tradic v atriu muzea, kde společně ustrojí Moranu a za zpěvu ji vynesou z města k řece. Průvod doplní vyprávění muzejnic a vystoupení dětí z Jarošáčku. Od Labe pak přinesou zpět symbol toužebně očekávaného jara, lítečko. Kromě dobré nálady s sebou vezměte vyfouknuté vejce a šnečí ulitku s dírkou. Účastníky průvodu čeká sladké překvapení od Kašpárka a pásmo oblíbených jarních her z muzejní nůše. -JiK-


Program RMM na duben 2017: