Tip: Chcete i Vy mít svůj banner nebo komerční inzerát na tomto webu? Napište nám na komerce@melnicek.cz.

Mšenští a byšičtí žáci představili objevené osudy pamětníků války i komunistického režimu


Děti ze základních škol v Byšicích a Mšeně představily v úterý 28. června v byšickém kinosále výsledky své půlroční práce. Během práce na projektu Příběhy našich sousedů pod vedením svých učitelek objevili příběhy pamětníků ze svého okolí, zpracovali je do rozhlasových reportáží a doplnili historickými fotografiemi. Na závěr si připravili slavností prezentaci.  

O nejlépe zpracovaném příběhu mladých dokumentaristů rozhodla tříčlenná porota, v níž zasedla Tereza Drápalová Šajtarová, učitelka dějepisu z mělnického gymnázia, ředitel archivu na Mělníku Dalibor Státník a zástupce šéfredaktorky Mělnického deníku Jiří Říha. 

Nejlépe porotci ohodnotili výkon týmu ze Základní školy Byšice, který zdokumentoval životní příběh Zdeňka Uhlíře a jeho otce, účastníka protinacistického odboje, jemuž komunistický režim znemožnil vést samostatně rodinný koloniál s dlouhou tradicí. Obchod obnovil až po roce 1989 právě Zdeněk Uhlíř. Jeho vyprávění zpracovali Natálie Čotiová, Lucie Kopecká, Eliška Kostrhounová, Aleš Todor a Kateřina Tůmová. 

Projekt Příběhy našich sousedů se realizoval ve spolupráci města Mšena, obce Byšice a neziskové organizace Post Bellum.  Probouzí v dětech zájem o vlastní kořeny a své okolí a zároveň jim umožňuje vyzkoušet si práci dokumentaristů. „Pátrání po pamětnících a zaznamenávání jejich příběhů děti prožívají jako úplnou detektivku a přitom se seznamují s nedávnými dějinami mnohem intenzivněji než v klasické hodině dějepisu,“ říká Hana Hniličková, manažerka projektu z neziskové organizace Post Bellum.

Děti ze Mšena a Byšic objevily například také příběh Libuše Němcové, která vzpomínala na svého tatínka, protinacistického odbojáře, nebo osudy rodiny Štěpánovských, která za kolektivizace pod nátlakem přišla o rodinný statek. Hospodaření na něm po sametové revoluci obnovil nejmladší člen rodiny Jiří.   O tom, jak v Byšicích kolektivizace probíhala říká Jiří Štěpánovský: „Děda mi to popsal takto: „Když jsem přijel z pole, stáli tam dva tři pánové v pláštích a že to tady zabírají. Já jsem vytáh na šajtroku bič a že jim zahrozím. On šáhnul do kapsy, vytáhl  pistoli a nezbylo mi nic jinýho než se podvolit. Zabrali koně, stroje, nezbylo tam nic.“

Děti se pod vedením svých učitelů a koordinátora z Post Bellum učily natáčet rozhovor celoživotních vzpomínek, práci s kamerou nebo profesionálním diktafonem, měly také možnost navštívit studio Českého rozhlasu či dílnu věnovanou střihu videa. Všechny žákovské výstupy jsou uloženy na www.pribehynasichsousedu.cz, natočená svědectví se také stanou součástí sbírky Paměť národa, která dnes představuje na tři tisíce pamětnických příběhů. Ve Mšeně a v Byšicích své sousedy natáčelo přes dvacet mladých dokumentaristů. 

Zdroj: 
Jana Háková
Paměť národa / Post Bellum

PřílohaVelikost
vitezove_12.jpg341.2 KB


Zpravodajství