Tip: Chcete i Vy mít svůj banner nebo komerční inzerát na tomto webu? Napište nám na komerce@melnicek.cz.
Bowling Ludmila 2017

Mělnický pivovar - 50 let od ukončení výroby piva na Mělníku

Díky přírodním podmínkám se na Mělníku odjakživa více dařilo vínu, nicméně pivo se tu vařívalo též, a nutno říci, že ne ledajaké. I přes výsadní postavení města, které patřilo k oporám přemyslovské moci, toho o dávném mělnickém pivovarnictví mnoho nevíme. Snad že zdejší vinařství bylo od pradávna v absolutní převaze a várečenství tvořilo jen okrajovou část městské a později i panské živnosti. První jakousi zprávou o zdejším pivu je výsada daná Mělníku králem Václavem IV. v roce 1407: …vysadil purkmistrovi, přísežným konšelům a vší obci Mělníka … též pak pivo vařiti… Samotný pivovar je připomínán až k roku 1626, kdy „Panský pivovar a vinopalnu města Mělníka“ založili při městském dvoře v Doleních Přívorech mělničtí měšťané. Pivovar pracoval pro osmdesátšest mělnických domů s varným právem. V roce 1726 pivovar do základů vyhořel a tak Právovárečné měšťanstvo přeneslo výrobu na Mělník - Podolí do bývalého dvora. Jednalo se o pivovarský podnik zprvu nikterak veliký, vždyť ještě v polovině 18. století svařoval ročně nějakých 325 hektolitrů piva (sousední panský pivovar na Pšovce jeho produkci v téže době převyšoval skoro sedmnáctkrát), a dokonce byl jedním z nejmenších pivovarů v celém tehdejším Boleslavském kraji. Teprve v 70. letech 19. století přesáhla jeho produkce 6000 hektolitrů ročního výstavu. Veškerý pohyb v pivovaru byl ještě na ruční pohon.

V roce 1867 naproti pivovaru přes silnici v mírném svahu směrem k Mělníku byl za 7000 zlatých vystavěn veliký sklep s lednicí. Pivovar byl v majetku Města, které ho pronajímalo. Posledním nájemcem až do roku 1894 byl pan Ervín Šubert. V roce 1894 přišel z Ploučníku u Berouna na Mělník sládek František Langhans a patrně na základě jeho iniciativy převzalo stále nijak zvlášť prosperující podnik mělnické právovárečenstvo, které na své náklady pivovar přebudovalo a zmodernizovalo. V letech 1900 až 1901 byla postavena nová budova pivovaru taktéž v místě onoho velkého sklepa s lednicí. Stavebníkem byl Antonín Kamarád a stavební dozor prováděl ing. Širc. Náklady na vlastní stavbu byly 44 099 zlatých a nové strojní zařízení stálo 55 701 zl. Pivovar už byl vybaven strojně a produkce se takřka okamžitě téměř zdvojnásobila. Pod odborným vedením pana Langhanse zažíval mělnický pivovar v Podolí své nejlepší období. Jeho 14° Granátový ležák byl dokonce medicínsky doporučován. Po začátku první světové války však produkce piva prudce klesla. Pivovar vařil, z čeho se dalo, a sládek Langhans po předchozích euforických dobách okoušel pravý opak. Dá se říci, že válka mu připravila hořké a neveselé stáří i závěr profesní dráhy. V 65 letech u pivovaru skončil a na jeho místo rokem 1921 nastoupil sládek Karel Záruba. S Langhansem však odešel i starý duch a pivovar silně stagnoval. 1.7.1931 koupil pivovar Leopold kníže Lobkowicz z Dolních Beřkovic. Ještě téhož roku koupil i pivovar na Pšovce, kde ponechal výrobu piva jen do 30. března 1935 a poté pivovar na Pšovce uzavřel. Téhož roku se stal sládkem Antonín Vašák a podolský pivovar v těsně předválečném období opět mocně po dlouhé době posiloval. Mělník byl za protektorátu hraničním městem, přeplněným obyvatelstvem utíkajícím z oblastí zabraných Němci. Možná i právě proto se přebujelá zalidněnost projevovala ve zvýšeném odbytu piva. A pivovar, se sládkem Vojtěchem Kozákem, ač svařoval pivo předem úředně schvalované o nízké stupňovitosti ( pouze 3° ) pod názvem „Pivolín“, lámal v prvních letech války všechny své dosavadní rekordy. Důvod mělnické válečné pivovarnické prosperity byl ten, že v roce 1939 převzala lobkowiczký majetek nucená německá správa a pivovar se stal vlastnictvím Německé říše. Ve druhé polovině okupačních let se stal sládkem Miloslav Maryška, avšak nastal výrobní propad zaviněný snižujícími se příděly surovin, především obilí.

V roce 1945 se pivovar vrátil do majetku rodiny posledního Lobkowicze - Leopolda. Sládkem byl ustanoven Jiří Husar. Hned v prvním mírovém roce 1946 pivovar opět překonal svou kapacitu 20 000 hektolitrů a roční obrat 10 milionů korun. K propagaci svého piva používal reklamní slogan: „Tvrdí všechny krásné dívčice, dobré pivo vařej v Mělníce!“ Roku 1948 byl však pivovar znárodněn a začleněn do národního podniku „Polabské pivovary Kolín“, poté pod Nymburské pivovary a nakonec do národního podniku Středočeské pivovary, ale jen do prosince roku 1958 kdy byl zrušen. Posledním sládkem byl pan Jiří Konrád.

Pak již sloužily hlavně pivovarské sklepy jako sklady banánů národního podniku Zelenina až do 70. let 20. století, kdy byla celá budova zbourána a začalo se s výstavbou panelového sídliště.

Místo mělnickým pivem byl okres zásoben pivem z Brandýsa, Kralup, Podkováně, ale i z Roudnice. Mělník se stal městem pivně opuštěným, čehož hojně využívaly i pivovary z větších vzdáleností. Kupříkladu zde byla od roku 1971 do roku 1992 činná stáčírna a sklad smíchovského pivovaru v Mělníku - Mlazicích, jejímž dlouholetým vedoucím byl již výše jmenovaný poslední pivovarský sládek pan Jiří Konrád. Jen pro zajímavost, posledním vedoucím této stáčírny byl také sládek, ale ne profesí, ale jménem - pan Michal Sládek.

(Zdroj: „Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska - 1. díl Střední Čechy“, Jákl Pavel, 2004)

Martin Klihavec

Více o historii pivovaru na Podolí a Pšovce uvidíte na výstavě, kterou k výročí 50 let od ukončení výroby piva na Mělníku uspořádal mělnický sběratel Martin Klihavec v mělnickém Masarykově kulturním domě. Na výstavě uvidíte dobové fotografie jak budovy, tak interiéru pivovaru, staré pohlednice na kterých je zachycen pivovar, pivní lahve s tlačenými nápisy, etikety, plány, různé dokumenty a reklamní materiály jako například reklamní cedule, hlavičkový papír či reklamy z tisku. Vernisáž výstavy bude ve středu 10. září v 18 hodin. Výstava potrvá do 31. října 2008.



Město - z radnice