Tip: Nevíte kam večer vyrazit? Náš Průvodce Vám poradí!

Mělníček na výletě, aneb ,,bavoráci z Mělníka" :-).

Jak už jsem psal v článku ,,nejlevnější cesty za hranice", měl jsem ještě v plánu letos navštívit bavorský Pasov a zakončit tak letní prázdninovou sezonu jednoduchým výletem. Předpověď počasí byla zvláštní. Po týdnu tropických veder se mělo dostavit jisté ochlazení o 10 stupňů, ale to jsem jednak shledal přijatelným a druhak už žádným ochlazením po letních déštíčkách nevěřím.

A tak jen tak nalehko s asi 4.5 litru tekutin v batohu jsem v sobotu v 5 ráno vypálil autem s jedním kamarádem do Všetat. Jednak je to nutnost, protože se z Mělníka do Prahy tak brzo vlakem nedostanete a z Prahy po půlnoci to také jede jen do Všetat. Průvodčí byla sice trošku zaskočena naším požadavkem SONE+DB, ale ona jim ta mašinka už všechno vyjede, tak to ani nemusí znát. V Praze jsme měli téměř hodinu na prohlídku nově moderně vybaveného hlavního nádraží i místního cvrkotu, ale nějak jsem zcela nepochopil k čemu je všechna ta technika o seřazování vagonů,když teprve 15 minut před odjezdem vlaku se dozvíte, kam máte jít na nástupiště a vlak přijel snad až pět minut před odjezdem, ačkoliv zde začínal. Přitom řada nádraží i u nás i velká nádraží v Německu mají pevně daná odjezdová stanoviště.

Jak jsme se blížili k Šumavě, byla stále větší zima a vršky hor zahalovala mlha. Tehdy jsem si musel přiznat, že Mělník je něco opravdu jimého a z nápojů vůbec nic neubylo. V Železné Rudě-Alžbětíně je společné nádraží, které ještě v nedávných letech bylo rozděleno mříží, která byla později slavnostně sbourána. Středem budovy vede státní hranice a dnes sem Němci umístili museum věnované Šumavě i Bavorskému lesu, kterému dominuje obrovský třírozměrný model celé oblasti až po Lipno. Je tu spousta reklamních letáků a tak se člověk dozví, že už jen v místním nádraží v bývalé parní výtopně na německé straně vzniklo podobné muzeum, jako je u nás ve Zlonicích,Zubrnicích, či to největší v Lužné u Rakovníka. Bohužel, díky mlze nebyl vrchol Velkého Javoru ( nejvyšší hora Šumavy) se svojí meteostanicí vidět.

Pak už nás místní německá společnost odvážela lesnatou krajinou k Dunaji, kam je to odsud nějakých 50 km. V Plattlingu jsme museli přesednout na vlak z Mnichova, který nás vezl do cíle putování. Bohužel, jak jsme se blížili k Passau, tak začínalo čím dál více pršet, což trvalo celé tři hodiny, které jsme tam s deštníkem v ruce strávili. Ještě, že mě tahle sranda stojí pouhých 350 Kč pomyslel jsem si a pohlédnul na kolegu, který hradil druhou půli jízdenky.

Městečko je to hezké, památek také dost a navíc začíná na pravém břehu Dunaje už téměř v Pasově Rakousko, které stále nechce s naší Zemi přistoupit na rozdíl od Polska a Německa na nějakou opravdu slušnou výletní jízdenku. Dunaj zde díky přítoku řeky Inn ještě více zmohutní a třetí menší řeka, která tomuto soutoku předchází o cca 100 metrů nese jméno Ilz. Všechny tři řeky mají rozdílnou barvu, což je vidět zejména za velkým soutokem, kde si mělčí Inn pramenící ve Švýcarsku nese světlou barvu, kterou nabral v Alpách. Vysoko nad Dunajem v Horním hradu je krásná vyhlídka na celé město, jehož historický střed se rozprostírá na poloostrově mezi oběma řekami a Němci jej trochu zvláštně nazývají Benátkami Německa. Přitom si zkuste pro představu prohlédnout soutok Vtavy a laterárního kanálu, postavit v těch sadech město a dostanete něco podobného v menším měřítku Smiling. Co mě tam ale okouzlilo, tak to byly městské zvony, které někdy v půl třetí začaly náhle odbíjet. ( www.passau.de a mnoho dalších)

Odjížděli jsme v 16.20 vlakem do Řezna, kde už zbývá přesednout do důvěrně známého vlaku ČD, který sem v 18.20 dorazí. Po cestě déšť ustal a na obzoru se zvedala táhlá obrovská hradba Šumavy, která z této strany viniká, neboť je mnohem příkřejší, než směrem k nám. V Regensburgu jsme málem stačili dojít až k Dunaji, než nám jel další vlak, ale kolega se zasekl v nádražní trafice s pohledy, a protože tady ještě nebyl, tak pořád něco fotil a nakonec jsem ho musel popohánět, aby nám to náhodou nefouklo Smiling. Sami Němci na nás koukali jak na zjevení, protože ač Bavoráci někdy nosí typické kraťasy, tak se ochladilo o více než 10 stupňů a tohle asi lidi v bundách a dlouhých kalhotách neviděli. No, parádně jsme vymrzli a je to poučení na příště. Teplý Mělník je jen jeden Smiling.

Šumava byla k večeru nádherně ozářená zapadajícím sluncem a tady zejména vždy zaujme hladina řeky Regen u městečka Cham a o kus dále pohoří Hohen Bogen, které sousedí se Šumavou. Zájemci o rozhlasové vysílání vědí, že i dnes v době, kdy je eter zamořený všelijakými rádii Fajn,City, Impulsy, Frekvencemi, atd. tak i od mělnického zámku sem dosáhneme, ač je to 168 km. V Plzni nám bylo trochu horko, protože se tu hrála fotbalová Gambrinusliga a opilí fanouškové se chovali na samé krajní hranici únosnosti. Navíc se rozbila mašina, odjezd byl o půl hodiny odložen a tak chvíli pískali. Pro nás čtenáře a luštitele sudoku, či posluchače mp3 či 4 žádný problém. Průvodčí se v Berouně ptal, zda nám nevznikla nějaká újma a zda se dostaneme domů. Když jsem mu vysvětlil, že to snad do půlnoci do Prahy stihneme, tak si ulevil a rozesmál se. Prostě jsme jen místo hodiny a asi 15 minut čekali 40 minut. A dál už to šlo podle starého scénáře, takže v 1.30 v postýlce a trošku dobrodružství za sebou.



Tipy na výlet