Tip: Přehledný program nejbližších kin v regionu naleznete zde.
CEZ distribuce - pracovni pozice

Divadelní večery V.D. anebo po kom se to jmenuje?

opsali jsme z již neexistujícího týdeníku Tep č. 31/2005 (se svolením autora článku)

Vladimír Dědek divadlem žil

Divadelník tělem i duší. Tak na Vladimíra Dědka vzpomínají všichni, kdo měli to štěstí ho blíže poznat. Režisér, herec, pedagog… Ale hlavně skutečný nadšenec, jakých je vždy málo.
MĚLNÍK – O osobní vzpomínku na Vladimíra Dědka jsme požádali dva snad nejpovolanější: jeho syna Jaromíra Dědka a jeho dlouholetého spolupracovníka divadelníka Ivana Neubauera. Oba dva pokračují v jeho stopách – hrají i režírují, divadlo se i jim stalo osudem.
„Mám na tátu spoustu hezkých vzpomínek. Vlastně všechny vzpomínky na něj jsou krásné. Chybí mi. Měl jsem „výsadu“, že jsem si k němu mohl dovolit víc, než ostatní. Takže někdy naše konzultace o hře vypadaly dramaticky, ale většinou jsem to byl já, kdo sklopil uši a uznal prohru. Někdy to na zkouškách vypadalo tak, že se nezkoušelo, protože se Dědkové hádali. Nevěděl jsem tenkrát o divadle vůbec nic, ale vyskakovat na něj, to jsem si troufal,“ vzpomíná Jaromír Dědek.
„Já na něj vzpomínám jako na renesančního člověka. Na co sáhl, to uměl. Co vím o divadle, tak vím převážně od něho. Uměl to podat tak, že to člověk pochopil. Naučil nás přemýšlet o situaci z pohledu dané postavy. Sice jsem absolvoval režijní kurzy, ale to málo, co umím z režie, umím od něho,“ doplnil Jaromíra Ivan Neubauer. „Lidi, kteří vše berou jako profesi a snaží se na tom vyrejžovat, tak mnoho ostatním nepředají. Ale lidi, kteří to dělají srdcem, tak předají hodně. Vladimír jezdil i do Chorvatska do české komunity učit je české hry. I tam ho měli moc rádi a dodnes na něj vzpomínají,“ dodává.
„Při zkouškách, když už člověk nevěděl, co s rolí, se táta dokázal do té postavy položit a předvést nám, jak se to má přesně zahrát. Prostě šel a udělal to. Ve vteřině byl z režiséra hercem, člověku spadla brada a řekl jo, máš pravdu, já to zkusím taky tak. Zažil jsem ho třeba při režírování v Libni, že ukazoval hercům několik rolí za sebou, plynule přecházel z jedné role do druhé a žádné z těch rolí se nedalo nic vytknout!,“ přidal ještě jednu vzpomínku na režijní triky svého otce Dědek mladší.
Vladimír dědek skutečně pro divadlo dýchal. A je hluboce symbolické, že od nás odešel takřka na divadelních prknech. 30. září 2000 jel z divadelní zkoušky z Libic nad Cidlinou na další zkoušku na Mělníku. Bohužel už nedojel. Stačil jen zaparkovat na kraji silnice…
 
Vladimír Dědek 6.12.1934 – 30.9.2000 Dlouholetý divadelní herec a režisér. Spolupracoval s divadelními soubory ve Mšeně, Vysoké Libni, Libici nad Cidlinou, Chorvatsku... a hlavně na Mělníku. Se svými inscenacemi se zúčastnil několikrát celostátní přehlídky amatérských divadel Jiráskův Hronov, viděli je i diváci v Belgii a Rumunsku.

(Ivan Nekuda)



Kultura

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".

1 Vzor


Sám jsem nikdy režiséra Vladimíra Dědka při práci neviděl. Ale odevšad ke mně proudily a stále proudí zvěsti o jeho umu, zapálení a jeho profesionálním přístupu (ač v amatérských podmínkách), a to od lidí různých. Takže je to všechno určitě pravda. Jeho odkaz by neměl zapadnout a měli by si - alespoň z těch příběhů - z něho vzít příklad i mladí. Že je užitečné dělat věci pořádně, na sto procent a s plnou odpovědností, což ale neznamená bez nadšení a vervy. Všem mělnickým následovníkům Vladimíra Dědka, ať už v divadle, hudbě, ve výtvarném a jiných druzích umění, hodně zdaru a odvahy! Teď mě napadá... Celebrity vzpomínají třeba na Menšíka, Mělničané na Dědka.