Tip: Máme přehled co se kde šustlo! Buďte v obraze!
Zoopark Zelcin

„Fabrica Atomica“ ve Staré Mydlárně. Rozhovor s Oskarem Petrem.

„Fabrica Atomica“ Oskara Petra ve Staré Mydlárně

Skladatel, textař, zpěvák, fotograf, publicista, výtvarník, architekt interiéru, ale především skvělý hudebník tím vším je Oskar Petr. Tento výborný muzikant je neoddělitelně spjat s legendárními kapelami šedesátých a sedmdesátých let – Marsyas či Jazz Q. jeho hudba je široké veřejnosti trochu nespravedlivě známá z podání jiných interpretů, například z repertoáru skupiny Lucie, či z filmu Pupendo, kde k nezapomenutelným pasážím patří scény podbarvené hitem Marsyas „Zmrzlinář“. V poslední době se rovněž věnuje sólové dráze. V tomto duchu také v roce 2003 vzniklo album „Fabrica Atomica“ podle něhož se jmenují i jeho současné koncerty. S minimem formálních prostředků vytváří ve dvojici s rockovým a bluegrassovým houslistou Jiřím Vopavou skutečně dynamickou hudbu. Jakkoliv by užití houslí, akustické kytary a občasných dvojhlasů řadilo jejich hudbu k folku, vnitřní podstata písniček je zřetelně pop-rocková. A právě tato dvojice zavítá v pátek 21. února do mělnického klubu Stará Mydlárna.

Při této příležitosti jsme položili Oskaru Petrovi několik otázek.

Tak odkud začít....

V jednom Vašem rozhovoru jsem se dočetl, že na Vás měl určitý vliv Petr Kalandra, respektive jste se ovlivňovali navzájem.  Před časem se ve Staré Mydlárně, kde budete nyní hrát, uskutečnila taková malá vzpomínková akce na tohoto skvělého muzikanta v podání kapely Petr Kalandra Memory Band. Takže kdybyste mohl uvést nějaké osobní vzpomínky (jakékoli) na Petra. Třeba co spolu zažili a pod.

Zažívali jsme spolu vlastně vše, co jsme zažívali i oba dva. Byli jsme po dobu 5ti let součástí tria Marsyas. Znal jsem ho už jako patnáctiletý z Platýzu, kde hrál s Hutkou. Jelikož jsme byli noví a náš styl zde nevídaný, hráli jsme záhy velmi často. Vše, co se dělo na festivalech, koncertech v klubech i na studentských kolejích, ale i ve velkých sálech jako je Lucerna, jsme absolvovali všichni tři nedělitelně. Navíc jsme ty roky 2x týdně zkoušeli a vytvářeli repertoár, tak jsme se viděli “pracovně” skoro každý den. I když jsme nebyli “oficiální umělci”, několikrát jsme dokonce vystupovali i v televizi (album Marsyas bylo třeba v roce 78 vyhlášeno něčím jako albem roku 77), hráli týdně v divadelním kusu Honzy Kratochvíla (vychovával s partnerkou - herečkou Křesadlovou dvojčata Formany) “Marsyas v říši reklamy” v divadélku Ateliér, někdejším klubu Olympic, kam jsem i chodil.

Hostovali jsme s tehdejším Pražským Výběrem i s Jazz Q a hráli jsme na různých nahrávkách (Bobek, Jirka Schelinger a dalších). Navíc jsme se zúčastnili nepočetně mejdanů a večírků. Já začal textovat Kocábovi věci a psal jsem pro nás nové písně. S Petrem a basistou Jirkou Kozlem jsme vykouřili první joint marijuány a experimentovali s LSD. Seděli jsme potom mezi vagóny vlaku a poslouchali ty úžasné rytmy spojů kolejnic.     

Vaše jméno je více méně spojováno hlavně s kapelou Marsyas, ale hrál jste určitou dobu i v Jazz Q. Jaké máte na toto období vzpomínky a proč jste s nimi začal hrát?

Ano, hrajeme s Jazz Q už deset let opět znovu. 8. 4. v Malostranské Besedě a na dalších asi 12ti koncertech v létě. A proč? Chodil jsem na Padrůňka a Francla již roky, Jazz Q byli pro mne uměleckým zážitkem, Kratochvílovy harmonie mě posunovaly dál. Poslouchal jsem tehdy hodně Jana Hammera, tohle byl podobný zážitek. S Marsyas jsme se snažili vybudovat okolo sebe kapelu, to se ale dělo jen sporadicky a nebylo to na stálo. Jazz Q hledali zpěváka, já kamarádil s Vláďou Padrůňkem a tak se stalo. Otextoval jsem tam potom všechny věci.

Pak jste emigroval.... Co Vás k tomu hlavně vedlo? A co jste v Americe všechno dělal? Ovlivnilo Vaší tvorbu tamní prostředí?

Ano, v roce 1979. Tady bylo všechno šedivé, komunisti nepouštěli dovnitř žádné informace, prudili český národ, naše texty nebyly schvalovány, tíseň na každém kroku. Kamarádi pomalu mizeli do ciziny a já s rodinou jsme využili jediné možnosti a odjeli jsme. Chtěl jsem poznat Ameriku. Tam jsem zezačátku studoval Art, malbu, fotografii a neon. Barva krajiny a města a celé to kalifornské dění mě hned smetlo s sebou. Fotil jsem koncerty Queen, Bowieho, U2, Talking Heads a každého, kdo se městem hnul. Pracoval jsem příležitostně i manuálně, občas upravoval módní věci pro hollywoodské butiky.

Známe Vás jako muzikanta a textaře, ale málokdo ví, že také fotíte a výtvarničíte. Mohl by jste k tomu uvést něco bližšího?

Ano, pět let jsem fotil v L.A. jako v horečce. Kalifornie mě dostala svojí fotogeničností, zasahoval jsem až do abstrakce. To mě ale po návratu zpět do Československa pustilo. Tady to prostě nenajdete.

V posledních letech vystupujete sólově jenom za doprovodu houslisty, byla to rocková Helén, nyní Jirka Vopava, s nímž budete hrát v Mydlárně. Co Vás vedlo k tomuto stylu koncertování a jak Vám to s Jirkou klape? A jaké máte plány do budoucna?

Klape nám to, hrajeme teď sice sporadicky, ale hrajeme spolu už 9 let. Jirka je úžasný muzikant s citem pro aranžmá. S Helén občas. K tomu velké koncerty se Zuzanou Michnovou a Kalandra Memory  Bandem, sem tam i Jazz Q. Vydal jsem vloni nové album „Jsme starý jako děti“ a letos vyjde další. Pro ten účel mám už postavenou i kapelu...

Hrajete také na festivalech doma či v zahraničí? V kladném případě máte raději festivalová podia či intimnější prostředí klubů?

Těžká otázka, ale festivaly jsou zajímavé. Hodně energie, kvalitní zvuk a silná prostředí. Kluby jsou ale úplně v pořádku.

A na závěr opět ona obligátní otázka. Kolikrát jste byl v Mělníku (o jednom pobytu vím-vystoupení v kulturáku) a máte nějaké zajímavé zážitky z této návštěvy?

Máte pravdu, hostoval jsem tam kdysi dokonce i s Lucií. Mělnicko mám hodně rád, mám proti Řípu pozemek, divočina, bývalý sad a nálety. Magické místo.

Dík za odpovědi, možná otázky nebyly nejoriginálnější... ale co naděláme. A těším se s dalšími fanoušky skvělé muziky na koncert v Mydlárně s tím, že i Vám se tam bude líbit.

                     

Oskara Petra  zpovídal Bedřich Marjanko



Kultura