Něco se chystá...
Zpravodajství
Listopad 17, 2025
18:37
Milí čtenáři, včera jste se mnou tady na Soutoku ve fotografiích vstoupili do naši jediné zachované městské Pražské brány a rozhlédli jsme se z jejího nejvyššího patra do všech stran. Pak jsme se ještě vyjímečně podívali na baštu v Jungmannových sadech. Není bez zajímavosti, že hlavním téma tohoto Dne mělnických památek ( 11.4. 2005) bylo středověké opevnění města, a tak asi nikoho nepřekvapí, že zpřístupněny byly i další dvě památky tohoto dílu, které měly za úkol samozřejmě také vyhlížet případného nepřítele a v případě nutné obrany byly důležitými centry odporu.
Zejména z Pražské brány se totiž také ovládal padací most a měla podobný účel, jako bohužel již nedochovaná Labská brána v ulici Legionářů na opačné straně náměstí Míru, o kterou Mělník přišel až teprve mezi lety 1836 - 1838. Aby byl výčet mělnických obranných bran kompletní, tak ještě musím zmínit dávno zaniklou Říční a Loukovou bránu, o jejichž vzhledu, se můžeme tak akorát dohadovat z obrázků na jedné z několika zachovaných mělnických vedut. Zdá se, že Říční se nacházela někde mezi ZDŠ Jaroslava Seiferta a dnešním parkovištěm nad Vrázovou vyhlídkou, zatímco Louková v místech budovy soudu.
Konečně, řekněme si, že ty mělnické veduty jsou prostě poklad. Můžeme nad nimi žasnout a přemýšlet, zda jejich autor vyjádřil opravdu to, co vidí, nebo jen dostal na základě historických pramenů úkol na zmíněných přibližných místech cosi ze své fantazie stvořit, ale nemůžeme popřít, že jsou prostě nádherné, z valné části krajinně důvěryhodné a určitě nás pohled na ně ještě více přibližuje k určitému patriotství, byť jsme někdy někteří nadšení i z jiných míst, ke kterým můžeme mít citově různě silné vztahy.
Mimochodem, podařilo se mi kdysi ty mělnické veduty najít v hojném počtu dokonce na internetu, ale později už byly k disposici asi jen pouhé tři. Ostatně, stále platí, že si můžete z internetu stáhnout pro osobní potřebu cokoliv, ale nemůžete to šířit na webu a podobně se to týká i interiéru sakrálních památek a zámků. Tam jsou ta pravidla ohledně osobního zájmu návštěvníka rozmanitá. Někde vás nechají fotografovat, jinde jen za poplatek a u těch nejvzácnějších památek ( třeba relikviář sv. Maura v Bečově nad Teplou) si můžete přímo z místa třeba jen odvézt brožuru s barevným vyobrazením relikviáře. Ve Staré Boleslavi jsem se letos prvně setkal s případem, kdy byla lebka sv. Václava zakázána fotit a mohli jste ji oficiálně získat pouze na turistické vizitce, kde zabírala jen její část o rozměru čtverečního centimetru.
Hlavní dominantou města Mělníka je chrámová věž kostela sv. Petra a sv. Pavla. Pohled z Pražské brány.
Samozřejmě ji najdete na internetu v pěkné kvalitě i v rozumné velikosti, ale o tom to přeci není. Proto lidé cestují, aby byli přímými účastníky a odváželi si vzpomínky i třeba v podobě nejrůznějších artefaktů přímo z místa. To jsem ale trochu odbočil a pojďme již do chrámové věže. Tady byly neskutečné fronty. Táhly se ten den parkem snad až od Palackého ulice, ale jak jsem již psal, tak tehdy člověk uvažoval jinak. Pokud nepublikujete, tak vás ani moc nezajímá, kolik bylo kde lidí, ale snažíte se kromě osobního prožitku si nejčastěji z takové věže odnést výhledy do kraje.
Nebyl jsem v naši domácí chrámové věži již dlouho, ale myslím, že tam asi není nic, co by bylo kromě ceny vstupného třeba měnit. Pokud jsou dveře otevřené, tak vás zprvu čeká krátké úzké kamenné schodiště až k pokladně.Pak se chodilo po dřevěném schodišti s různými patry a v roce 2005 to bylo vše ještě provizorní, aby mohl být později již zrekonstruovaný objekt v roce 2007 již natrvalo zpřístupněn veřejnosti. Výška mělnické věže, se udává 60 metrů, a tak by se dalo říci, že zatímco zámecká vyhlídka nalézající se v nadmořské výšce 220 m.n.m. je nejvyšším přirozeným bodem našeho druhohorního domácího mělnického kopce, tak vyhlídkový ochoz bude zřejmě v nadmořské výšce kolem 275 m.n.m. a špička chrámové věže pak dosahuje 280 m.n.m. Namořská výška kopečku Chloumeček, na němž stojí kostelík sv. Jana Nepomuckého ( barokní kaple sv. Jana), se udává 282 m.n.m.
Je to tedy taková zajímavost, že v ochozu věže jste vlastně v úrovni Chloumku a nejnižší místo mezi oběma kopci je koryto říčky Pšovky ( 160 mn.nm.), které tu zprvu vymodelovalo druhohorní Labe, které náš kopec původně obtékalo ze severu a rovněž dost pravděpodobně mělo vliv i na skutečnost, že zatímco dnes je mělnický kopec od Brabčova, kterým tu začíná Turbovický vrch táhnoucí se do Přívor oddělen terénní průrvou, tak kdysi byl náš vrch pravděpodobně součástí zmíněného hřebene. Dnes tu tedy máme údolí, jehož nejnižším bodem je bývalý řepný plac a kudy kdysi vedla trasa cukrovarské vlečky. Dnes tu tedy máme takzvanou obchvatovou silnici města, která někdy bývá nazývána také průtahovou právě pro zmíněnou skutečnost oddělení Rousovic od centra.
Na fotografiích vidíte zvony, které máme v chrámové věži tři a jsou předzvěstí faktu, že jsme již opravdu blízko cíle výstupu. Toto místo má úžasnou atmosféru a své obrovské váhy každoročně dojde na Den zvoníků ( během DED), kdy tu také najdete kromě odborného výkladu promítání a fotografie, které člověka i zasáhnou, protože mnoho zvonů bylo odvezeno a roztaveno pro potřeby světové války.
Náladu vám naopak zpraví ukázky zvonění, výhled do kraje a ještě jedna věc. Vy si totiž můžete všechny tři zvony najednou poslechnout každou neděli od 9 hodin a třeba si je i nahrát. Také to někde mám nahrané níže od bývalého lisu v Podhradí. Mám tu ale i krásný článek právě ze Dne zvoníků.
https://soutok.blogspot.com/2019/09/skvelou-sobotni-akci-tohoto-vikendu-byl.html
Koukám, že tady mám v článku výše i vyzvánění přímo nahrané ve věži. Každý zvon má jméno dvou světců. Největší je zasvěcen svatým : Petr a Pavel, prostřední Václav a Ludmila a nejmenší na elektrický pohon Anežka a Zdislava. Nu, a někdy je krásné jen to, když se procházíte někde dole u řeky a shora se vám z dáli ozve břinknutí, dvě, tři, která značí čtvrt, půl a tři čtvrtě, neba hlubší odbíjení celých hodin. Někdy se to nese po větru opravdu daleko.
Tak jako má Pražská brána pohánění hodin, tak je to podobné i tady ve věži. Ale, už se těším na ten výhled, ač jsem zjistil, že pouze odtud je vidět něco, co dole z vyhlídek nespatříte.
Tady můžete dokonce ,, přepínat mezi pohledem dolů a do dáli. Zde zámecké nádvoří, které nám jistě připomene mnoho akcí, někomu i taneční a mě navíc ještě velmi povedený německý film Stalingrad s bravůrním hercem Karlem Heřmánkem z roku 1993.
https://www.csfd.cz/film/26591-stalingrad/prehled/
Vlašské komíny i sluneční hodiny na vstupní věži do pater dominují snímku.
Tady máme pro změnu pohled k SZ na čtvrti Pšovka a Mlazice, které byly silně průmyslové.
Kdyby bylo opravdu dobře vidět, tak tam vzadu na obzoru za radnicí spatříte Bezděz a hned vedle Ještěd. Kdyby byl Mělník jen o málo severněji, tak z této věže Ještěd už neuvidíme, protože bude v zákrytu za Bezdězem. Čili, toto je jediné místo, kde můžete výše jmenované na tomto kopci spatřit. Pak až z polí Brabčova, což je odtud slušná procházka. Pohled s kopci v pozadí se tak líbil, že si ho kdysi dávno v 90. letech dala politická strana ČSSD na volební letáčky. Mě se později toto také podařilo vyfotit a myslím, že to je také dokonce v článku o zvonících výše. Ale v dubnu 2005 bylo hezky a daleko vidět nebylo.
Následující snímky netřeba komentovat. Snad jen pro vzdálenější návštěvníky webu. Radnice.
V centru snímku Pražská brána.
Budova proboštství.
Dálkový pohled do dálav za mělnickým cukrovarem.
Pravý soutok Labe a Vltavy. Všimněte si v popředí práce na bývalém lisu v Podzámčí. Dnes už známá dokončená soukromá stavba, podle které mnozí při procházkách chodíme.
Pohled na laterální kanál.
A jedno přiblížení, kterému dominuje středová zelená budova vinařské a zahradnické školy, která nedávno slavila kulaté výročí ( nejstarší školy v celém Rakousko - Uhersku). V pozadí cukrovar ještě se dvěma komíny. Koukal jsem, že jsem v archivu kdysi vyfotil i nějaké postupné bourání části cukrovaru.
Pohled na Hořín a Hořínský park.
Most veslaře Straky, kterému však stejně mnozí místní říkáme ,, starý most". Zvyk je železná košile a někdy se těžko mění.
Odtud je to Labe vidět slušně do dáli.
I tady se mi pozdě odpoledne povedlo vyfotit aspoň náznak poslední skupinky. Už ani nevím, zda jsem ten den nebyl náhodou ve věži dvakrát, protože jsem věděl, že se to zase nadlouho zavře.
A jsme v nejnižší obranné a vyhlídkové baště, kde byl později chvíli i městský vodovod. Tad je to pochopitelně o nejbližším okolí, ale nám tak domácí a milé. Sídliště Pivovar v popředí s ,, novým" gymnásiem ....
Pohled k poště a bývalé Americe.
Do vyšších partí města a na Karlovo náměstí s jedním ze dvou obchodních domů.
Do ulice kpt. Jaroše i dále k jihu.
Tak tady vedle, jak jsme se loni dočetli v knize Velký Mělník I bydlela nějakou chvíli budoucí i pozdější herečka Stella Májová, kterou proslavil film Příklady táhnou z roku 1939, a která nejprve vyrůstala v Rybářích u ,, starého mostu". Jo,jo ... Život je krásný daleko od lidí, když lidi nevidí ...
https://www.csfd.cz/film/1579-priklady-tahnou/prehled/
Ještě nějaké snímky z mého druhého vstupu.
Tak, jsme na konci. Tady už dává pohled do Palackého ulice tušit, kam že se podíváme třeba už příště, až zase bude takový nemastný, déštivý listopaový den. Kdo si myslíte, že to bude spíše pod ní, tak máte pravdu. V roce 2005 jsme objevovali téměř za necelých půl roku další zatím vůbec nepoznané krásy Mělníka. Tou dobou bylo ještě časté otvírání mělnických středověkých soukromých sklepů pod hlavičkou MOOS a vedením Martna Klihavce v podstatě vzdálenou budoucností, která nás měla k radosti nás mnohých po slušné pauze potkat, a která nás vzala také do mnohých zcela nových nepoznaných sklepů. Ovšem, prvně to bylo pro moji generaci otevřeno v roce 2005. Jak to bylo předtím pořádně nevím.
Pohodový poklidný pondělní sváteční večer.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Listopad 16, 2025
15:14
Milí čtenáři, protože technika kráčí neskutečnou rychlostí a věci na CD-ROM není za chvíli na čem přehrát a jsou náchylné k technickým problémům, tak jsem se během delšího volna rozhodl, že udělám jednoduchou věc, která se zároveň pojí s další možností publikace na webu. Dnes to tedy nebude ani článek z reálu a ani historický článek z mého prvního webu, ale vydáme se přímo do mého osobního fotografického archivu. Tedy do doby, kdy jsem vůbec netušil, že budu psát nějaké weby. První díl je věnován části akce Den mělnických památek ze dne 11. dubna 2005, kdy o sobě dal famózním způsobem vědět téměř čerstvě založený mělnický MOOS ( Mělnický osvětový a okrašlovací spolek) ve spolupráci s RMM a městem. Mimochodem, v tomto roce také vznikal web Mělníček.
Pro mě bylo obrovským štěstím, že jen o čtvrt roku dříve jsem získal svůj vůbec první digitální fotoaparát a papírovým albům tak bylo odzvoněno. Samozřejmě se přidala i obrovská radost z toho, že se člověk podívá do běžně nepřístupných míst svého rodného města, kde celý život žije. To navíc dokresloval neskutečný zájem veřejnosti, kdy se všude tvořily fronty. Fronty byly naprosto všude. Tvořily se před vstupy do sakrálních památek, před Pražskou branou, před vstupem do chrámové věže a volněji bylo snad jen u vstupu k baště v Jungmannových sadech a do muzejní expozice kočárků.
Začínal jsem podle zachovaného pořadí fotografií den s velkým D v Pražské bráně. Možná toto místo, pokud budeme hovořit o interiéru není leckomu tak neznámé a veřejnost obyčejně ví, že se tu nachází kavárna, či čajovna a různí umělci tu na malém prostoru vystavují svá výtvarná díla, ale přeci jen zřejmě více lidí chápe tuto zachovanou jedinečnou památku našeho města spíše v historickém kontextu, a jako úžasnou vstupní budovu do nejužšího historického středu města s časovou informací navíc.
Za připomenutí stojí, že brána byla původně ve středověku mnohem vyšší, několikrát vyhořela, prošla obdobím, kdy postrádala hodiny a největší změny obvykle patřily střeše, ale naposledy i změně barvy omítky. O všem se píše v mnoha regionálních publikacích a jistě i v úžasném kouzelníkovi, kterým je internet. Ano, dříve jste museli často někam jet, aby člověk věděl, jak to tam vypadá a stačí zůstat v rámci České republiky. Dnes máte po celém světě on-line kamery a jediným úchopem panáčka vedle mapy serveru google, se přenesete do libovolné ulice na světě, nebo i na různá místa v přírodě.
Výletní lety nad městem pro odvážné měly teprve přijít, drony byly vzdálenou budoucností a ani dnes si nemůžete s těmi malými privátními létat, kde se vám zachce. Podívat se na město z nejvyššího patra naši krásné památky, na kterou často romantik při zastavení se v blízkém okolí pohlédne, tak to byl prostě zážitek. Co na tom, že chrámová věž dává mnohem vzdálenější výhledy ? Tady se díváte do ulic, kterými chodíte a na budovy, které míjíte, nebo jsou dokonce nějakým způsobem spjaty s vašim životem.
Jsou to nejrůznější krámky, úřady, gastronomická zařízení, školy i třeba jen vzpomínky na již neexistující budovy tak, jak nám je zejména v posledních letech přibližují ve svých knihách Karel Lojka a Martin Klihavec. To je prostě naše domácí město, kde hlavně celá desetiletí žijeme.
Odtud se v náhledu jeví vodárenská věž, jako vzdálená, ale i do ní se podíváme a rozhlédneme se z ní. Což teprve Blata, z jejichž ,, vrch" je vedle Chloumku, Brabčova, Vehlovic a Liběchova také velmi zajímavý a hezký pohled na město, byť ten nejslavnější je pochopitelně na zámeckou dominantu s chrámovou věží přes řeku, kterou někdy vyhlížíme při příjezdu domů z různých směrů, včetně cesty od Prahy.
Jen o něco blíže, než stojí vodárenská věž máme na snímku Karlovo náměstí s tolik diskutabilním obchodním domem, za nímž již máme Fibichovu ulici, která mě v čase autobusového nádraží ( 70. léta 20. století) v dětství zvlášť přitahovala.
Na Ferdinandovu hlásku je podle našich možností nejlépší pohled z přístupové cesty skrz podloubí přes dvůr do restaurace Na hradbách. Tam jsme se tedy ještě nepodívali. Jak napsala již bývalá předsedkyně MOOS Renata Špačková v jednom ze svých prvních děl ,,Mělnická zastavení I ", tak zajímavou ozdobou této krásné vížky je střešní korouhev z roku 1965 ve tvaru půlměsíce. Skutečně krásná brožura, která ve formátu tak akorát do ruky vás seznámí při toulce městem, se zajímavými objekty v nejužším středu města.
Jen to snad i lehce nepodstatné neomítnuté románské zdivo na metru čtverečním části budovy zámku odešlo ze zraku lidí podobně, jako informace z díla profesora Ludvíka Böhma v knize Okres Mělnický, kde je malá zmínka o chodbě ve výši prvního patra, která asi po 7 let spojovala údajně zámek s chrámovou věží. Někde jsem uváděl i stránku, kde jsem informaci v publikaci našel, včetně obrázku této stránky.
Co už je trošku škoda, tak je to skutečnost, že se nám na fasádě jednoho domu na náměstí Míru nedochovaly tři hlavní postavy z opery Prodaná nevěsta, ale již s tím nic nenaděláme podobně tak, jako s krásnou stavbou nad bývalou mělnickou studnou nad náměstím, která byla sbourána. Tu si však můžete kromě vyobrazení zakoupit v informačním centru, jako vystřihovánku, kde najdete i další vystřihovánky zdejších významných staveb. Opět díky aktivitě MOOS.
Já tehdy samozřejmě nevěděl, kdy a zda pohlédnu někdy příště z nejvyššího patra naši krásné zachované Pražské brány a je pochopitelně lepší mít vždy celou paletu možných záběrů, než později litovat, že člověk něco nevyfotil.
Také Palackého ulice má své génius loci. Na přelomu milénia byla sice větší možnost návštěvy gastronomických podniků s krásnými dvory po levé straně ulice, než dnes, ale co naděláme. Určitou zajímavostí je také to, že kromě krátkého podloubí, které si tu můžeme užít a několika drobných sošek a malůvek na některých domech, se můžeme podívat i na hezké sluneční hodiny, které nám tu vyrostly na boční fasádě při stále trvající rekonstrukci historické restaurace U zlatého beránka. Považte, že se tu stravoval při svých toulkách na Bezděz i básník Karel Hynek Mácha a bylo to vůbec první důležité místo ,, městské hromadné dopravy "
Odtud jezdily dostavníky k brodu dnešního Štěpánského mostu a později i autobusy linky do Prahy, kterou provozoval pan Kryml. Pokud jste si udělali při příležitosti 750 let města Mělníka čas a zavítali na výstavu RMM, tak jste tam mohli spatřit i dobový jízdní řád této linky. Zachovaly se však díky nejrůznějším prvním novinovým občasníkům i informace o odjezdech dostavníků a výletních lodí. To by mělo být již zmíněno v seriálu o dopravě z listopadu 2011 zde.
Na závěr návštěvy Pražské brány tu mám i několik dobových obrázků členů MOOS a našich historiků, kteří se podstatnou měrou zasloužili, že dnes víme o našem městě tolik věcí a měli jsme možnost, se leckde podívat, kde to jinak i nebývá obvyklé. Někteří již nejsou mezi námi, ale to je zkrátka chod života.
V této skříni se nacházel samotný stroj pohánějící hodiny na bráně.
Veduta připomínající plenění kláštera na Pšovce v roce 1611 pasovským vojskem. Objekt kláštera byl při povodni v roce 2002 těžce postižen, ale díky aktivitě MOOS a finančním sbírkám byl zachráněn a tuším již do pěti let zrestaurován.
Z náměstí Míru jsme se pak poblíž dnešního antikvariátu Želva dostali brankou přes pozemek na baštu v Jungmannových sadech. Tady jsme měli prvně a zatím i snad naposledy možnost podívat se na celou fortifikaci shora a vůbec se o suchém příkopu něco dozvědět. Koho to zajímá více, tak tu mám článek ...
https://soutok.blogspot.com/2023/08/opomijene-stredoveke-hradby-mesta.html
Někde tady mám jistě i článek s fotografiemi z roku 2009, když se provedla rekonstrukce celých obranných hradeb, ale nyní nevím kde. Tak, on člověk některé věci ani nemusí vědět z hlavy, ale hlavně když ví, kde ty informace má, nebo že je vůbec někde má. Jak vidíte, tak jsou dny, kdy na fotografiích rozhodně nešetřím a razím myšlenku, že to člověk prožívá celé znovu.
Bývalá tiskárna je dnes už naštěstí zachráněna a vypadá opravdu krásně.
Jediné místo, kde se tuším asi 11 metrů nad dnem výkopu zachoval kousek hlavní hradební zdi. Níže je na snímku takzvaná parkánová zeď.
Protože jsem netušil, že budu jednou takto tvořit pro web, tak jsem lid téměř nefotil. Je to trošku škoda, protože právě lid ukazuje ten zájem o jisté akce Zde je aspoň malá vyjímka a tato fronta způsobila, že jsem tehdy změnil zamýšlené pořadí návštěv zpřístupněných míst ve městě. Zejména MOOS se opravdu snaží otvírat veřejnosti nejlépe místa, kde ještě nebyla. Není to snadná organizace a návštěvnost je také vždy s otazníkem, protože co člověk to názor.
Někde chodí jen tam, kde ještě nebyl a jiný si třeba řekne, že už jedno podzemí viděl, a že to stačí. No, a dalšímu je to ukradené celé. Ty rozdílné lidské názory jsou prostě vidět na každém kroku a v každé diskusi. Příště bych se v tomto seriálu a v rámci stejného dne chtěl s vámi podívat na naši hlavní městskou dominantu a do slíbené vodárenské věže. Přiznám se vám však, že už mi ty akce někdy splívají a divím se, že tam mám tak málo záběrů z kostelů, což je zase jinde.
Nicméně vám interiéry sakrálních památek ukazovat nemohu a stejné je to třeba i se všemi prostory RMM. Ale, tam si můžete přeci jen každý dle zájmu zajít. Tím bych asi dnes skončil. Konečně, problémem Soutoku je i informování čtenáře, co v článku vše bude. A když je ten nápis už dlouhý, tak ho ani nemá cenu nastavovat, ač je pořád něco, o co se rád podělím, když se rozjedu :-).
Tak, do dnešního počasí aspoň jednu pěknou melodickou písničku z exotiky, která je trošku ve stylu reggae a refrain mě zaujal. Tentokrát to není Brazílie, které jsem posledně věnoval snad dokonce osm skladeb a další pěkný osmiminutový mix živák, ale opět radost jménem gasy z oblíbeného a nyní prý i pro návštěvníky nebezpečného ostrova nedaleko africké pevniny.
https://www.youtube.com/watch?v=ElBikfjvUQI&list=RDElBikfjvUQI&start_radio=1
Hezký prodloužený víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Listopad 10, 2025
21:17
Přátelé, dne 11.11. 2011 v 11 hodin dopoledne napsal zakladatel Soutoku Roman Rak první článek na tomto webu. Moje maličkost dostala tehdy nabídku, zda bych neměl zájem, se zde aspoň občas podělit nějakou fotografií. To jsem samozřejmě mohl, ale zatímco někteří lidé mezi námi mají problém vůbec napsat několik vět ( ani je to nebaví psát), nebo i něco vyfotit, tak u mě šlo o jistou možnost navázání na předešlou tvůrčí aktivitu.
Ta sice patřila nejprve v letech 1992 - 1995 poesii v mělnickém Pegasu, ale už od roku 1998 jsem se pohyboval v tehdy velkém celorepublikovém hoby nadšenců a majitelů občanských radiostanic. Zdánlivě se jedná o dva naprosto odlišné a vzdálené zájmy, ale ve skutečnosti jsem i tady mohl tvořit, psát a využít i určitého básnického citu při popisu reportáží z akcí a soutěží. I proto zřejmě některé články neskončily jen na zájmovém komunitním webu, ale putovaly do jediného nadnárodního časopisu ( pro Čechy a Slovensko) s titulem Výzva na kanále.
Bohužel bylo pro toto hoby vybráno možná lehce úmyslně nepříliš technicky vhodné rozhlasové pásmo, které ve slunečním jedenáctiletém cyklu znamenalo nakonec někdy do roku 2008 zánik. To už ovšem nebylo pod vlivem přírodních událostí co psát, a tak jsem byl velmi rád, když se mi podařilo psát asi v roce 2005 dva měsíce typy na výlety i o světě rozhlasových vln do regionálních novin. Tady přišla další zajímavá zkušenost. V novinách se píše samozřejmě jinak, než na webu a dílo vznikne v nějakém pracovním prostředí, kde někdo rozhodne, co bude zveřejněno. I ten vlivný se může změnit.
Pak už přišel v roce 2007 můj první web, ze kterého vybírám články pro seriál Střípky z dění na Mělníku. Včera jste se na prvním obrázku dočetli, proč jsem to vůbec zkusil, byť jsem si tehdy určitou specializací tak trošku omezil téma. Oproti tomu má Soutok mnohem širší záběr. Protože tu píši už neuvěřitelných 14 let, tak ani to dění v průběhu času nijak popisovat nebudu. Toho je tu všude plno a je jané, že novým fenoménem je facebook.
Nicméně je stále zajímavé, že to někdo čte, že si sem čtenáři najdou cestu prakticky bez doporučení, nebo reklamy někde jinde. Pro mě to má ještě jednu zvláštnost, která je mi kromě vlastní tvorby a sledování nejasné, ale při pohledu na mapu občas zábavné statistiky zábavou. Je to jako hra. Víte, že aby byl čtenář, tak musíte dle možností nejlépe do týdne něco napsat. A to se zatím k dnešku pořád dařilo, byť se člověk na žádné zájmové téma nespecializuje, ani téměř necestuje a s věkem potřebuje i více času na zotavenou. Prostě, objevit nápad na téma, který by někoho i napříště přitáhl.
Jak jistě víte, tak Roman Rak je zpět a podle svých slov posunul Soutok zase trochu dále. Ano, posunul, protože tu máme navíc na youtube Soutok kanál, kde může dělat to, co ho vždy lákalo více a sledovanost to nemá špatnou ...
https://www.youtube.com/channel/UCSmk-Y0zf7i0eYL02hsXp2A
Na můj vkus je dnes už toho dění kolem nás až příliš a logicky se již každý díváme na různé věci jinak. Člověk ve 40 letech je schopen o víkendu jet každý den někam jinam na výlet a vstřebává to. Člověk po 60. roce, se dokáže z jednoho výletu těšit týdny a stále tím žije. Máme toho po pracovním týdnu prostě již tak nějak dost, což dříve nebývalo. Přeji mu, ať si to užívá tak, jako zatím já zde to psaní, které doplňuji různými obrázky. A vám přeji, abyste na youtube kanálu Soutoku nacházeli zajímavé rozhovory a reportáže, a tady snad ještě trošku těch různých občasných zajímavostí a obrázků, které nemusí být výstavní, ale potěší.
Právě v depresivních dnech mají vzpomínky na veselejší chvíle velkou cenu. Níže tedy máte další dobový článek z webu, na kterém jsem si tvořivě hrál v letech 2007 - 2011.
Revitalizace
I město Mělník si postupně uvědomuje, jak důležitý je turistický a cestovní ruch. Naše město bylo samo o sobě obdařeno dary, které nám mohou mnohde závidět. Není to jen bohatá historie a úloha města, jako vdovského sídla českých královen, ale snoubí se zde věci, z nichž mají leckde třeba jen část. Jsou tu historické sklepy, je tu překrásný výhled do kraje, máme tu dvě naše největší řeky, jako stvořené pro osobní výletní, ale i nákladní dopravu, překrásné kostely a zachovalé hradby, blízkost železnice, která by mohla sloužit nejen spojení s romantickým Kokořínskem, ale i výletním nostalgickým jízdám v blízkosti Prahy.
Také se nám na říčce Pšovce před očima rozpadají vodní mlýny, které jsou jinde rovněž turistickou atrakcí, ale je i pozitivní, jak se tu třeba přeměnil břeh mělnické strany Labe. Bohužel , dokud bude řádit nepostižitelný vandalismus, bude se stále nejspíše pořád dokola něco obnovovat, jako v případě veřejného osvětlení v parku na Polabí, odpadkových košů, či třeba již poničené cedule na vyhlídce na České Středohoří.
Určité finanční prostředky však k disposici jsou, a tak jsme se mohli v roce 2006 seznámit na informačních tabulích v prostorách radnice s návrhem revitalizace města a vyjádřit se jako občané k němu. To se i stalo, a tak se jen těšme na její realisaci a věřme, že nedojde k něčemu podobnému, jako na Karlově náměstí v 70. letech minulého století.
Myslím, že obrázky jsou tak provedené, že není třeba žádný komentář a něco se přímo na nich dočtete. Pro mnohé je největším překvapením kašna na Karlově náměstí, které má oživit vodní prvek, ale asi největším hitem s hlubokou historickou hodnotou bude zajímavý dvoustranný přístup ke studni a její noční nasvícení.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Listopad 9, 2025
14:41
Milí čtenáři, dnes jsem se z několika důvodů rozhodl přijít zase s dalším dílem ze svého prvního osobního webu o městě Mělníku, který jsem tu tvořil v letech 2007 až 2011. Původně jsem chtěl přijít s jiným téma z tohoto webu, ale již jsem tu vysvětlil, že prohlížečem google chrom, se dnes již na web nedostanete a ani sám autor, se prostřednictvím jiného prohlížeče dnes již nedostane ke všem stránkám, které kdysi vytvořil. Je to samozřejmě z toho důvodu, aby vás společnost přinutila k využití placené služby, což je dnes všeobecný standard.
Nicméně tu jsou ještě nějaká téma, která mi jdou zatím ještě otevřít, tak je sem stačím snad ještě zkopírovat. Měl bych mít někde snad zkopírována všechna témata, ale to je samozřejmě až ta poslední cesta hledání, do které se autorům chce. Původně jsem měl v úmyslu přijít se záběry, kdy pro nás bylo otevření chrámové věže neskutečným zážitkem stejně tak, jako návšěva všech středověkých bašt v rámci opevnění, nebo středověké sklepy, ale musím být rád, že se mi ještě v prohlížeči povedlo otevřít téma Studna. Tak toto níže jsem napsal prosím v roce 2008 před 17 lety. To je již jedna generace a lze hovořit o historické reportáži zachycující dobu ve svém čase. Vlastně šlo o volné navázání na téma věž, opevnění a sklepy. I proto nebyl úvod kapitoly pojat ze šířky.
http://mujmelnik.webzdarma.cz:8080/Studna
Poutníče, pohleď,jaké krásy nám zanechala historie. Jen je potřeba je objevit, rozumět jim, radovat se z nich
a chránit je i pro další generace.
Studna nebyla dlouhá léta pro naši generaci ničím jiným, než docela obyčejným bílým kruhem na dlažbě náměstí Míru s nápisem STUDNA, který jsme mnohdy bez povšimnutí přešli a nebyl ani velkého rozměru. Teprve až současná doba sebou přinesla zájem o turistický ruch, hlad po historických fotografiích i zvýšenou osvětu, což příznivě prospělo k zájmu o tuto nesmírně významnou historickou památku našeho města, která drží i jeden rekord. Středověká studna vznikla ve 14. století a na jejím vybudování se podíleli i kutnohorští havíři.
Hloubka studny podle posledních měření je 54 metry, výška vodního sloupce je 7.20 metrů a v nejširším místě byla naměřena šíře přes 4,5 metrů, což byl důvod k zapsání do knihy rekordů, jako nejširší studny v České republice.
Studna je přístupná podzemní chodbou a její otevření směrem vzhůru na povrch, tak jak se plánovalo v revitalizaci, se zvažuje. Jak vidíte, dnes může návštěvník obdivovat tento krásný strop pod náměstím a navíc zabraňuje jakémukoliv znečištění studny. Na druhou stranu vypadala myšlenka revitalizace s osvětlenou noční hladinou dost úchvatně a oslovila by každého turistu v jakoukoliv denní dobu. Otázkou je, co by to udělalo s klima v podzemí, ale především jde o stálou kvalitní ostrahu tohoto mimořádného díla a zabezpečení studny při masových akcích. A tak člověka napadne, že snad jednou, až dojde k řádnému průzkumu dna studny,vyčištění a studna přinese městu i nějaký zisk z turistického ruchu, mohlo by při dnešních kvalitních pevných a dostatečně průhledných materiálech třeba jednou dojít i k nějakému venkovnímu urbanistickému řešení. Bude to však při pohledu směrem vzhůru a k přihlédnutí poklidné tiché atmosféry podzemí poněkud dilema.
Chodba ke studni se nachází cca 8 metrů pod povrchem, začíná pod budovou bývalého ONV a je 150 metrů dlouhá.
Na tomto plánku si můžete prohlédnout půdorys chodby ke studni, včetně sklepů
k nahlédnutí a elektroinstalace.
Certifikát o vytvoření českého rekordu.
Kaplička nad studnou stála od roku 1749 do roku 1893, kdy byla pro svůj zchátralý vzhled sbourána. Na vrcholu kapličky stála socha bohorodičky a po obvodu pak sochy Sv. Floriána, Sv.Prokopa, Sv.Václava, Sv.Ludmily, Sv. Jana Nepomuckého a Sv. Vavřince.
Známý obrázek se studnou a starou kašnou, kterou nyní najdete na radničním dvoře.
Stará kašna byla v roce 1938 nahrazena kašnou novou se sousoším Vinobraní od Vincence Makovského. Zajímavou budovou je radnice, která v průběhu věků prodělala například změnu v natočení štítů a střech o 90 stupňů. Při pozorné prohlídce starých pohlednic této části náměstí
si povšimneme jednoho z blízkých domů radnice, kde je dodnes zachovalé sgrafito, avšak fresky Jeníka, Mařenky a Kecala z Prodané nevěsty, se mezi okny již bohužel nedochovaly.
V podzemní chodbě, která vede ke studni, se můžeme setkat s těmito zvláštními objekty. Firma SAPROS zde prováděla potřebné práce, které nám umožnily vkročit do těchto prostor a instalovala docela obyčejné destičky, které umožňují sledovat případný pohyb opuky, což by bylo samozřejmě nežádoucí.
Návštěvník se cestou ke studni setká s replikou rumpálu, ale velkým zážitkem je setkání s tímto otiskem mušličky, který má být asi 60 milionů let starý. Díky našim historikům se dozvídáme, že mělnický kopec je zbytkem druhohorní křídové tabule, který byl původně obtékán řekou ze severu ( předchůdce Labe). Mohutný tok řeky zde vytvořil mělkou brázdu, dnešní Mělnický úval. Spojení Mělníka s Turbovickým hřebenem, který se táhne až k obci Přívory, narušilo jedno z ramen v místech dnešních Rousovic.
Po zpřístupnění 60 metrů vysoké chrámové věže, bude od 25.3. 2008 zpřístupněna i návštěva středověké studny. Vstupenky budou k zakoupení v mělnickém infocentru a počítá se, že půjde asi o dvacetiminutové prohlídky s průvodcem v počtu asi 20 lidí. Prohlídky mají začínat v 9.30, 11.00, 13.00, 14.30 a v 16 hodin.
Vstupné : dospělý 50 Kč, děti a důchodci 25 Kč, rodinné vstupné 100 Kč. Dnešní pochůzka kolem infocentra (11.4.) odhalila na informačních tabulích úpravu návštěvní doby: 9.00, 10.00, 11.00, 12.00, 13.15, 14.15, 15.15 a v16.15. Píše se o polední pause mezi 12.45 a 13.15 hodinou.
Podle posledních průzkumů je voda ve studni poměrně kvalitní.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Listopad 6, 2025
19:15
Sice jsem tu o tom nedávno psal, ale nyní je to více než aktuální. Krom toho je to podle všeho jasná volba pro ty Mělničany, kteří mají rádi auta, pivo, víno a nejrůznější kapely. Pro ty, kterým nevadí nával lidí na jednom místě, mají volný program a oceňují i výši společného vstupného na tři akce. Pro ty, kteří vidí, že tentokrát užít železniční dopravu na výhodnou jízdenku PID do Lysé nad Labem je dost dobrá volba. Více níže.
A pokud máte malé děti, tak je jistě právě pro vás určený páteční lampionový průvod sv. Martina v historickém středu našeho města..
PÁTEČNÍ PRŮVOD SV. MARTINA Nezapomeňte Už tento pátek se vydá do centra Mělníka tradiční průvod sv. Martina. Družina vychází v 17:15 od ZŠ Jungmannovy sady a průvod projde Tyršovou ulicí, ulicí 5. května a Pražskou branou až na náměstí Míru.Můžete se těšit na šermířská vystoupení skupin Akvilo a Bohemica Sanguis, ohnivou show i hudební vystoupení žáků ZŠ Jungmannovy sady, ZŠ Jindřicha Matiegky a Michaely Burešové. Součástí akce je i možnost podpořit charitativní projekty.Přijďte si užít kouzelný podzimní večer.
A opět platí to staré známé, že vše souvisí se vším. Kopíruji pozvánku na průvod sv. Martina a již myšlenky běží mnohem dále k tradičnímu Mikuláši, ale i k dalším novodobým akcím, které k nám přišly relativně nedávno stejně tak, jako nedávný Halloween.
Podrobnosti o všech třech výstavách se dozvíte v odkazu https://www.vll.cz/autosalon-kola-2025 odkud snadno přepnete na podrobné programy zbývajících dvou výstavních akcí. Přesto jsem si dovolil pro takový rychlý přehled vstupného, doprovodného programu i času, kdy budou výstavy probíhat přijít s takovým určitým přehledem na obrázku níže.
Bonus : Trasa kamionu Coca- Cola pro letošní rok ještě není navržena, Krampusáci zavítají nejprve v okrese do Vavřinče, kde budou 15. listopadu. Na náměstí Míru v Mělníku mají být v podvečer 4. prosince 2025. V Kralupech nad Vltavou letos alpští čerti zřejmě nebudou.
https://melnicky.denik.cz/volny-cas/krampus-cert-pruvod-show-2025-stredocesky-kraj.html
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 28, 2025
13:06
Přátelé, nevím jaký je váš názor, ale myslím si, že tento prodloužený víkend díky státnímu svátku, se alespoň co do počasí nepovedl. Sníh k nám do nížiny sice ještě nedorazil, ale ukázalo se po delší době, že nás venku neobtěžují jen zcela vyjímečné nepříjemné blesky a různé déšťové přeháňky, nýbrž pěkné peklo dovede venku způsobit i vítr.
To mě nakonec přinutilo k tomu, abych byl rád za krátkou malou městskou procházku a urychleně si později během ní spakoval i nádobíčko, na které občas testuji dálkový příjem rozhlasu FM. Ani tady nebyla dobrá předpověď, ale volný čas si mnozí nevybereme. V hučícím a silnějším větru to venku opravdu nešlo. Naštěstí je doma co zajímavého číst, a tak jsem ani dění na webu Soutok nijak neřešil, ale nakonec mi to stejně nedalo, abych sem nezkusil zase něco přidat.
Ono je zajímavé přijít urychleně i s nějakou myšlenkou. Víte, že je dnes státní svátek, média o něm jistě leckde píší a Soutok ( tedy já :-)) k němu za těch 13 let už také lecos napsal. Ostatně, není nic jednodušího, pokud to někoho zajímá, než si za pomoci časové záložky vpravo na hlavní stránce ty články vyhledat. Tak to často i u různých téma děláte.
Mě nějak napadlo, že jsme tu v nedávné historii měli na Mělníku něco, co je vlastně krásně a nenápadně skryto, ale ono se to vztahuje k dnešnímu výročí. Opět mě fascinuje, jak vše souvisí se vším, a jak jsou věci na tomto světě různě propojeny. Nebyl jsem nedávno v Nymburce ? Nebyl jsem tam také na historickém průvodu ? Nebývá podobný průvod i součástí Mělnického vinobraní ? Nebyl tu i ročník zřejmě 2018, kdy jsme tu měli v průvodu i toto červené auto s prvorepublikovými osobnostmi ?
Považte, že nejen to. Stejné auto tu jelo v průvodu i v roce 2019. Tyto čtyři fotografie jsou z těchto dvou ročníků průvodu Mělnického vinobraní a vy si dokonce můžete oba ročníky prohlédnout komplet.
https://soutok.blogspot.com/2018/09/osmdesate-melnicke-vinobrani-2018.html
https://soutok.blogspot.com/2019/09/melnicke-vinobrani-2019-slavnostni.html
Ba co víc ? Ono je tu jistě těch zejména odpoledních průvodů Mělnického vinobraní zdokumentováno především fotografiemi jistě více. Jen se zájemce musí probrat časovou roletou k různým zájmům svého pátrání. Nu, prostě si skromně řekněme, že tu za těch více než 13 let už množství fotografií z nejrůznějších akcí nejen v našem městě a i z různých výletů prostě v elektronické podobě je. Aspoň zatím, než dojde k nějakému elektronickému karambolu.
Ještě sem dám odkaz z důvodu souvislostí na ten Nymburk, a kdyby to člověk věděl, tak měl vlastně všechny ty panovníky ( účastníky průvodu) vyfoceny i pojmenovány v programu, který byl k sehnání v tamním TIC. Je zajímavé, jakými způsoby lze informovat diváka třeba i o tom, na koho se v průvodu dívá. Někdy je to forma transparentu před samotným panovníkem a jindy lze zase i jinak, třeba ve speciálním programu. Inu, různé nápady.
https://soutok.blogspot.com/2025/09/nymburk-slavil-750-vyroci-zalozeni.html
Snad se vám nápad připomínky dnešního slavného výročí bude líbit. Já se půjdu opět oddávat četbě, které mám dost a hned níže je jeden tip. Skvělá publikace, která má prý asi po 20 letech druhé aktualizované vydání vypráví o postupném vzniku železnice u nás až po současné výhledy různých lokálních tratí. To je také historie, či dějepis, který zajímá lidi, kteří aspoň občas železnicí rádi někam jedou..
Pohodový zbytek svátku a pokud máte rádi staré komedie, tak dnes se přestěhovaly ze speciálních TV kanálů i na hlavní programy televizních společností.
Ještě jeden dárek. Tak po půlnoci a zejména ze soboty na neděli ( ověřeno poslechem), se tam již opravdu mnohem více hraje. Při troše štěstí ale i dříve a často pěkná oddechová melodická líbivá hudba. Město Araguari najdete přibližně 569 km severně od Sao Paulo a časový posun proti ČR je mimochodem 4 hodiny.
https://www.radios.com.br/aovivo/radio-planalto-1110-am/63005#google_vignette
V závěru ještě nějaké obrázky, které mi poslední dobou přišly do cesty. Vodárenská ulice a malá zvědavost z Polabí.
Aktualizace v 16.20: Z písní sobotní půlnoci. :
https://www.youtube.com/watch?v=TBrRMPkbvZc&list=RD0ZqxOTadXYI&index=2
https://www.youtube.com/watch?v=0ZqxOTadXYI&list=RD0ZqxOTadXYI&start_radio=1
https://www.youtube.com/watch?v=RKHJ3HPYMwU&list=RDRKHJ3HPYMwU&start_radio=1
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 25, 2025
17:15
Možná vás to překvapí, ale mámeli věřit wikipedii, tak se sezónní změny času týkají v průběhu věků vlastně především jen Evropy a severu Ameriky. Máme tady k tomu dokonce i mapku :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Letn%C3%AD_%C4%8Das
Dalo by se říci, že i takové věci rozdělují léta lidskou společnost, a protože lidstvo nemá moc dobrou paměť, tak lze jen prohlásit, že si matně vzpomínám, že změny času byly velikým téma Evropy v čase před covidem-19. Tehdy se nejvíce společnost vyjadřovala v diskusích, zda máme nechat jenom jeden čas, který vůbec, a jestli nám to střídání času zdravotně škodí, nebo jak jsme změnám přizpůsobiví, a že to již nemá ekonomické důvody. Dokonce to tehdy bylo pojato tak, jako sonda do zájmu národů, aby se danou věcí začali zabývat v Bruselu.
Nebylo to vůbec jednoduché. Středoevropský čas, který je časem přirozeným spíše ocenila starší generace, která jej pamatuje. Ta rovněž upozornila, že pokud bychom měli celoročně letní čas, tak nám bude slunce v prosinci vycházet až v 9 hodin, což není příjemné ani v dopravě do zaměstnání a ani samotnému pracovnímu dopolednímu nasazení. Mladší generace, která poznala již jen střídání času, tak byla často naopak skálopevně přesvědčena, že se dá vše zvládnout a letní čas je výhodnější.
Téma nakonec vytlačilo naléhavější téma covidu 19, který bohužel nebyl ojedinělým dramatickým problémem, jímž se tehdejší Evropa byla nucena zabývat. A zajímavé je i to, že to bylo ve fázi, když už se asi opravdu zdálo, že bude tedy vybrán ten přirozený čas. Evropa má dnes jiné starosti a nutno říci, že za ta deseliletí jsme si i my starší zvykli, že tu máme přes léto prostě příjemný dlouhý bílý den, který se nám tak dlouhý i někdy hodí, pokud nemusíme jít brzy spát, ale jedna věc mě přeci jen v posledních dnech napadla.
Letní čas tu máme ( pro moji generaci) od roku 1979, ale až teprve nařízením EU z roku 1996 je o měsíc delší. ČR je členem od 1. května 2004. Nekončí nám tu posledním víkendem v září, jak bylo u nás kdysi zvykem, ale posledním víkendem měsíce října. Co myslíte, není to už pozdě ? Myslím, že si teď budeme hůře zvykat na odpolední tmu všedního dne, než kdyby ke změně došlo dříve a ráno bude zprvu možná jen chvíli menší tma. Nu, jsou to úvahy, které stejně nic nezmění a aspoň pro můj ročník budou možná brzy bezpředmětné. Dovolil jsem si s tím ale přijít právě z toho důvodu, že kdyby ten covid- 19 přišel později, tak jsme možná opravdu již třeba byli ochuzeni o střídání času a možná bychom se dnes sami sebe ptali, co bylo lepší, ač za pět let bychom si třeba na změnu času již ani nevzpomněli.
Nezapomeňte tedy, že dnes si mnozí hodinku příjemně přispíme, ale zítra nám bude ta odpolední brzká tma již poněkud divná.
Jakmile se přiblíží měsíc listopad, tak je to ta správná doba zbystřit a podívat se na krásné akce, které výstaviště v nedaleké Lysé nad Labem nabízí. Výstavy to jsou zpravidla populární, periodické a potenciálním návštěvníkům mohou zpestřit závěr roku.
Pokud tedy nepatříte k lidem, kteří dají přednost pobytu v přírodě, svým zálibám, nebo domácím aktivitám, či chcete nějaké zpestření, tak si můžete vyjet třeba i jen pohodově a levně vlakem do nedaleké Lysé nad Labem, kde na vás v tuto chvíli, ale také v listopadu a konečně i v prosinci čekají vynikající vyhlášené výstavy.
Myslím, že to mohu napsat, protože se mi poslední dobou stává, že mě někdo známý překvapí tím, že mi oznámí svoji výpravu třeba i s rodinou právě na některou z výstav v Lysé nad Labem.
Mnozí máme prodloužený víkend, a tak vězte že teď to žije v Lysé exotikou. To víte, že to bude něco stát a hlavně tu ve volných dnech bude zřejmě dost lidí, ale je to dobrý nápad pro rodiny s malými dětmi, nebo pokud je jakákoliv exotika vašim hoby a třeba si i navíc chcete možná i nějakou masožravou rostlinku, nebo dokonce exotické zvířátko pořídit. Mějte ale na paměti, že pokud tak učiníte, tak o to prosím pečujte a bohatě se vám péče odmění. V opačném případě neúspěch spíše zamrzí.
A listopad, tak to jsou hlavně auta a rychlá kola. Jasně, kdo by to neměl aspoň trošku rád ? Nu, také tací jsou. Vidím tam i pivní a vinné slavnosti, takže to může být příjemné. Samozřejmě, je tu i jisté zdravotní riziko místa, kde je více lidí, ale to by člověk nemohl nikam. To vše tedy máme od 7. do 9. listopadu, a pak tam jsou takové dvě vybledlé akce, kde je pořadatelem někdo jiný, než samotné výstaviště. Nicméně se akce nesou v podobném duchu. Prostě rychlá kola a zvířátka, jak je v Lysé v listopadu zvykem.
Čím se dnes rozloučím ? Když se řekne rychlá kola, tak si vzpomenu předně na auta i vlaky. Listopad je tedy kromě exotických zvířátek a degustaci našich hlavních nápojů věnovaný v Lysé nad Labem předně automobilům. Nedávno jsem zahlédl v televizi náhodně dokumentární seriál, na který by člověk potřeboval klid, čas, pohodu i náladu, ale stojí za shlédnutí a povznese vás i přinese určitou radost. Nemohl jsem se od zrovna vysílaného dílu odlepit.
Nelze tu jmenovat všechny podobné, které jsou podobně kvalitní na mnohá jiná témata a záliby kolem nás, protože by člověk nic jiného nedělal, než se díval jen na televizi, což také není dobře, ale tento se sem fakt zrovna nyní do článku hodí a potěší vás.
Klenoty s vůní benzínu. (II)
https://www.ceskatelevize.cz/porady/13160514709-klenoty-s-vuni-benzinu/
Hezký prodloužený víkend !
Aktualizace v 19 hodin :
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zmena-casu-80096#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Nezlobte se na mě, ale to je příšerný článek. Nejsledovanější stránky v zemi a autor s klidným svědomím ignoruje fakt rozdílu mezi Středoevropským časem ( pravým časem) a zimním časem, který tu byl pokusně jednu zimu někdy kolem roku 1946, kdy se naopak oproti standardu hýbalo hodinami opačně. Diskuse je také jedna ,,báseň".
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 20, 2025
03:00
Říjen 19, 2025
19:58
Skalní Bludiště u Mšena bylo vždy velikým klenotem našeho CHKO Kokořínsko - Máchův kraj, byť zdaleka svojí velikostí nemůže ani trochu konkurovat mnoha skalním vyhlášeným městům v celé naši republice. I tak jsme ale za ten malinkatý okruh u města Mšena moc rádi a je konečně i turisticky výhodné, že se do Mšena lze dostat také vlakem.
Bludiště je součástí 11 km dlouhé vyhlášené Cinibulkovy naučné stezky, kterou celou v pohodě projdete za cca 2.5 hodiny. Obyčejně je považováno za její klenot a i cestu sem z města si lze zkrátit pěšky údolním parkem Debř, ale upřímně lze říci, že je krásná v celé své délce a vždy uvidíte něco jiného.
Jednou to jsou krásné dálkové výhledy z polní aleje na město, a pak si prohlédnete úžasnou horolezeckou skálu Faraón a slavný zdejší útvar Hlava a žába. Pak je to již zmíněné Bludiště, kde je ta koncentrace návštěvníků nejvyšší, ale neméně krásná je i část, která nese název Vyhlídky a Prolezovačky. V prvním případě čekejte spíše romantiku, než nějaké dálkové pohledy. Na ty tu máme hlavně nedalekou rozhlednu na Vrátenské hoře. A pokud jde o Prolezovačky, tak jejich krásu oceníte především tehdy, když si úsek trasy projdete. Konečně, výlet lze zakončit v restauraci Zlatý lev ve Mšeně, kde jej zejména při železničním výletu můžete krásně zapít.
Jak jistě víte, tak jsem v nedávné minulosti dával přednost spíše místům s rozhledy, což má na svědomí můj vztah k dálkovým pohledům do kraje i moje radiohoby v oblasti dálkového příjmu stanic. Neznamená to ale, že bych se občas nechtěl projít lesem, někde v blízkosti vodní hladiny, nebo i někde mezi skalami. Lidé jsou různí a o tom by se dalo dlouhosáhle vyprávět.
Zrovna jsem se potkal na výletě se zajímavými lidmi, se kterými si bylo co říci a shodli jsme se nakonec, že jsou lidé neuvěřitelně rozdílní. Někdo se rozplívá nad přírodou a nad výhledy do kraje, zatímco pro jiného je výletem cesta do obchodního centra, kde se může probírat nejrůznějším zbožím. Jeden se těší z českých luhů a hájů, zatímco druhý se vidí třeba i v nějakém zahraničním letovisku a mysl mu putuje kolem nejrůznějších gastronomických pochutin.
Každých čtvrt roku je v přírodě znát, a tak to tentokrát byla i cesta za ještě stále barevným nespadaným listím. Nevím už, kdy jsem byl ve mšenském Bludišti napodledy, ale ta chuť opět místo navštívit tu již delší dobu byla. Jen je tu problém, že dnes si již téměř nevyberete dobu, aby tu byl takový klid, jako kdysi. Kdo to zde již trochu znáte, tak máte velkou výhodu.
Jak později uvidíte, tak tu máme místo, které je již pro některé lidi téměž neschůdné a v komentáři jsem někde objevil, že jej lze obejít. Abych byl přesnější, tak pískovcové schody v průběhu času trpěly tak, že nejprve bylo riskantní absolvovat trasu po nich shora dolů a dnes je uměním je vystoupat i vzhůru.
Nakonec jsem trasu vzhůru ovšem dal a musím se přiznat, že i kvůli ne příliš kvalitnímu značení jsem část okruhu absolvoval znovu, ale stálo to za to a potěšilo to. Několik fotografií nechám bez komentáře. Vždyť je to hlavně pro oči a hezké pocity.
A jsme tady na nejkrizovějším místě okruhu. To víte, že jsem se neubránil různým pozdravům i drobným rozhovorům s lidmi a většina z nich přijela z Prahy. Protože vždy v červenci po té naši republice na železniční Jízdenku na léto tak nějak jezdím, tak jsem se neubránil určitému zklamání, které jsem ovšem vysvětlil.
Tu se jedné ze dvojice žen rozzářila tvář a pravila : ,, Tak, teď v Praze žijeme, ale pocházím od Moravského krasu. " K oboustranné spokojenosti jsme se tedy pobavili i o jiné části republiky, a to jsem ještě netušil, že teď to začne. Díky mému zabloudění ve skalách jsem se znovu dostal do kontaktu se čtveřicí na obrázku výše, která se chovala, jako kdyby ani neuměla mluvit. To jsem již nevydržel a ptám se : ,, Germany, English, Spain ?" Dotyční po sobě koukali, až muž na schodech pravil: ,, Hungaria ".
Přišlo mi zvláštní, že vůbec neuměli jiný jazyk, ale povedlo se mi z nich dostat aspoň to, že jejich bydlištěm je přímo Budapešť. Tak ty bych tady v říjnu nečekal. Zajímavé bylo, že ačkoliv znám několik maďarských slovíček, tak jsem si v danou chvíli nemohl vzpomenout téměř na žádné.
Pokud jste tu tedy někdy objevili článek, kde jsem mšenské Bludiště již představoval, tak si všimněte, jak se ty schody za ta léta proměnily. Ale, chtělo se to nebát a v rámci možností to zkusit.
Pak jsem spatřil tuto černovlásku, která se schody pokoušela sejít opačně a evidentně byla v rozpacích. Ihned jsem ji to rozmlouval a dočkal jsem se odpovědi : ,, Je to možné absolvovať opačně ?" Uspokojivá odpověď nás za chvíli lehce spřátelila a považte, že tato dívka byla z Popradu. Není to tu zrovna nějak kvalitně značené, a tak jsem raději dotyčnou dovedl až k místu, kde jsem asi před hodinou scházel do Bludiště já.
Kdysi by mi to snad ani nepřišlo, ale věděl jsem, že si to tu chci sice trošku opět znalostně obnovit, ale také chci navštívit i Vrátenskou horu a Lobeč. Zajímavé bylo, kolika lidem tu v Bludišti ta Vrátenská hora s rozhlednou vůbec nic neříkala, a když jsem popsal výhledy, tak mi moc děkovali za doporučení.
Je tady jedno takové krásné místo, odkud je na Vrátenku vidět. Dnes jsem byl o to spokojenější, že byla sobota, a že tam za několik minut také budu.
Na návštěvu jsem měl tentokrát ještě hodinku, protože teď v říjnu mají otevřeno do 16 hodin a výhled nebyl sice extrovní, ale hodně uspokojivý. Také zde bylo plno automobilistů. Tady jsem se poznal se skutečnými znalci. Když vám někdo začne vyprávět o rozhledně v Kadlíně, tady o Vrátence, o kopci Nedvězí a pamatuje památné dokumentární seriály s Munzarem z konce milénia, tak je to síla. To tím spíše, že ti lidé byli z Kladna, znali kdejaký kopec a ještě mi dole u paty rozhledny hlásili, že nová pokladna je tu prý již 8 let a oni pamatují ještě tu uvnitř věže při dveřích, když tu byli naposledy.
Opravdu jsou neskutečné rozdíly mezi znalostmi různých návštěvníků. To se ví, že ani tady jsem neodolal vyfotit své oblíbené objekty.
Tantokrát bylo vidět i vysoko na hřbety Krkonoš, ale oblačnost bohužel nedovolovala spatřit známé vrcholové objekty, byť se v jednu chvíli zdálo, že stavba Sněžné jámy se matně vynořila. To by musel člověk vozit sebou ještě triédr.
Housecké vrchy i naše domovina níže vždy potěší.
Na závěr jsem ještě vytáhl již zastaralý rozbitý Canon, abych zkusil aspoň něco přitáhnout.
Tady je zase jiný výhled, než ze Řípu. V centru fotografie máte hrad Házmburk, ale Klínovec najdete vpravo na pozadí fotografie. Vězte, že je odtud 120 km vzdálený. Sněžka je odtud vzdálena 82 km, ale nebývá vidět tak často. Tak, to by bylo z krásného říjnového víkendu vše. Hezký zbytek neděle a pohodový vstup do pracovního týdne.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
10:59
Milí čtenáři, pokud jste si o tomto po dlouhé době krásném slunečném podzimním víkendu našli čas na venkovní aktivitu, tak jste určitě neprohloupili. Nicméně tu mám dnes v prvním článku tohoto víkendu pozvánku RMM na výstavu ,, Jé, to znám! ", která odstartovala před tímto víkendem a bude tu pro vás k disposici do 30. listopadu. Na své si tak opět přijdou společně jak malí diváci, kterým je svět dětství vlastní, tak i diváci napříč širokým věkovým spektrem, kde značná část hledá mezi vystavenými exponáty něco ze svého dětství. Zcela výstižně to popisuje i s emocí každého jedince vlastní název výstavy ,, Jé. to znám !"
JÉ, TO ZNÁM ANEB TÉMĚŘ ZAPOMENUTÝ GRAFIK A ILUSTRÁTOR VILIBALD WEINZETTL
Podzim na Mělníku patří retrokulturomilcům, Výstava Jé, to znám! připomíná převážně obrazem a tvorbou téměř zapomenutého velikána české grafiky a ilustrace Vilibalda Weinzettla. Při její realizaci spojili svůj potenciál mělnický kreativec Petr Raist Šťastný a Regionální muzeum Mělník ve společné péči o odkaz možná jménem neznámého, leč dílem legendárního tvůrce ukrytého v našem dětství a ve vzpomínkách v řadě nezapomenutelných produktů či kouzelných schránek na ně.
Vždyť, kdo by nevyřkl s nostalgickou jiskrou v oku slova, která dala jméno naší výstavě při pohledu kupříkladu na obaly stavebnic Alfa, legendární Autodráhy, mozaiky Brouček, či známých etiket z krabiček od zápalek? K vidění je Weinzettlova tvorba pro děti, knihy, leporela, popup obrázky, či komiksy, plakátová produkce, ukázky promo grafiky a firemních log. Návštěvníci se pobaví nad dobovými kreslenými vtipy, oživí si paměť s obalovou produkcí.
Malí i velcí se mohou těšit na tematické interakce, mj. s rozšířenou realitou nebo prosvětlovačky. Většinu originálních exponátů poskytl na výstavu vnuk Vilibalda Weinzettla Dan Pelej. Výstavní počin provázejí interaktivní kreativní projekty pro školy s muzejními edukátorkami, podporující kreativitu, estetické vnímání a polytechnickou výchovu. 28. 10. v 14:30 se v rámci programu Dne Středočeského kraje koná prohlídka pro děti s animační dílničkou
Děti si odnesou vlastnoručně vyrobený thaumatrop. Výprava do nezapomenutelného barevného světa Vilibalda Weinzettla, u kterého si v příštím roce připomeneme 110 let od narození, bude pravděpodobně poslední šancí zhlédnout ucelenější soubor jeho tvorby… Máte šanci do 30. listopadu. Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17.
-RMM-
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 12, 2025
15:34
Milí čtenáři, dnes se vrátím k seriálu Střípky z dění na Mělníku, který je takovou kopií několika článků z mého prvního webu ( 2007 - 2011), který je dostupný již jen v některých prohlížečích a odolává ztrátě dat a svému konci jen proto, že mám jednou ročně možnost na výzvu web ještě nějakým způsobem zachránit. Už bych ani nevěděl, jak jej dále technicky tvořit. Důvod, proč k tomu dnes sahám je hlavně zdravotní a někoho může snad zajímat, jak to na Mělnickém vinobraní v roce 2007 vypadalo. V každém případě jsem byl téměř o generaci mladší, více jsem to prožíval, měl jsem blíže k zvučným umělcům a žil jsem pocitem, že každý obrázek je nutné i nějak jednoduše okomentovat, protože obrázek bez komentáře mi připadal neúplný.
Dnes už to zase bereme poněkud jinak, řada věcí se změnila a nezapomínejte, že i ten text je aktuální k vnímání občana v daném roce. Konečně, objevíte tam dnes zde již neexistující pouťovou atrakci, která stojí na katastru bývalého Hrdinova lisu, což je ten prázdný pozemek vedle vjezdu do areálu bývalého kina, či vedle ulice Na Podhoří. Myslím, že tu v tomto období byla oproti současnosti u nás na vinobraní i větší aktivita v předvádění hudby i prodeje CD - ROM indiánských písní hlavně zPeru a Chile. Také jsem tehdy ještě fotografoval fotoaparátem Olympus, který byl v dané době celkem dobrou volbou.
Vinobraní 2007
Vinobraní se na Mělníku prvně konalo v roce 1911, ale významným se stalo až druhé Vinobraní v roce 1922 díky návštěvě presidenta Masaryka. Od roku 1933 se koná Vinobraní na Mělníku pravidelně. V posledních letech však přibylo míst, kde se tato slavnost koná, a tak už dávno není Mělník televizním soustem pro hlavní zpravodajskou relaci. Každé Vinobraní zde však vyvolává u místních občanů jakousi nostalgii, vzpomínky i srovnávání s lety předešlými, a jakési ohlédnutí za touto největší místní akcí nacházíme ovšem i v různých místních listech a novinách. Ano, Vinobraní se neustále mění a vyvíjí. Někteří vzpomenou na časy, kdy prodejní stánky sahaly až někam na konec sídliště Střed, jiní zase na slova obřího muže před maringotkou v ulici Legionářů ( poblíž Aušperku), který vyzýval muže na souboj s velkým hadem a pro děti byla připravená malá opička Rozárka. Bylo také mnohem více kraválu než dnes, na zemi leželo plno opilců i rozbitých lahví od vína a VB ( dnešní policie) odvážela
v policejních Antonech ( speciální vozidla) některé výrostky snad až kamsi za město.
Na podiu na Náměstí Míru ( jiná ani nebyla) se podobně jako dnes vystřídaly hvězdy první velikosti, které znal národ z televize, ale i místní soubory. Dnes je nutno říci, že je ve městě větší pořádek, širší výběr programu ( více scén) a noční decibely jsou tak nízké, že občan skoro ani netuší, že se něco děje. Na svědomí to má jistě i vstupné,či někomu nemusí lahodit další pouťové výdaje, ale v každém případě mám pocit,že nechutné obrázky ( ikdyž občas pobavily) na některé opilce a jejich okolí je minulostí.
Ohňostroj byl v minulosti vystřelován ze starého mostu, trval podstatně déle než dnes a diváci si přišli i na krásný vodopád z mostu do Labe a jiné efekty. Dnes je to věc ekonomiky, ale divák nemusí vůbec smutit, protože, jak vidíte na záběrech, tahle krása stojí za to a krásně na ni odkudkoliv vidíte. Dříve divák jen nerad utíkal od scény s Karlem IV, aby chytil nějaké lepší místo na Vrázově, či zámecké vyhlídce. Býval to nelítostný boj, který připomínal řádění fotbalových fandů v ulicích města.
Večerní atmosféra pouťových stánků je neodmyslitelnou kulisou Vinobraní.
Atrakce Tornado v Tyršově ulici před ZDŠ Jungmannovy sady (U tanku) vyvolala zejména u mužské částipublika minimálně důvod ke krátké zastávce.
A tady máme detail jedné ze dvou vábniček na atrakci. Jaký úspěch dívky atrakci přinesly, to nevím, ale snad mi divák promine kvalitu snímku, protože blíž už to nešlo :-) a baterky pro blesk taky nic moc.
Dům hrůzy má už léta také své pravidelné místo před místní poštou.
Autodrom, to je atrakce, jejíž provoz se jistě vyplatí.
Otáčecí lavice na Karlově náměstí přinesla pobavení i kolemjdoucím.
Tato historická scéna na Palackého náměstí ( Prasečák) nesla název ,, dobývání pevnosti" a divákům přiblížila dobu, kdy naši zemi plenila švédská vojska. Ta mlha na snímku je opravdový kouř ze střelného prachu.
,,Tak co, ještě nemáš dost !"
V ostrém slunci vyšla tato fotka poražených vojáků docela dobře, ne ?
Po perném a hlučném mužném souboji lahodil oku diváka pohled na něžné pohlaví v dobových kostýmech.
Také pletením košíků byl Mělník v minulosti známý.
Zrovna, když jsem došel k hlavní tribuně, rozbalila to tu Laura a její tygři.
¨Tygři se svým nádobíčkem, osobitou image i pohybem dokonale sekundovali Lauře.
A Laura, jak se očekává od lídra, zase dokonale rozpálila diváky.
Tato atrakce, kdy jezdec krouží na motocyklu po stěně jakéhosi válce je tak strašně stará, že jsem neodolal záběru.
Indiáni, kteří nám představují kulturu zemí Jižní Ameriky již patří poslední desetiletí ke koloritu Vinobraní.
Kromě líbivých melodií můžeme obdivovat i exotické nástroje.
Co asi probíhá hlavou prodavačky ke konci Vinobraní u tohoto zajímavého, leč zrovna neobdivovaného stánku ?
Velice hezké stylové občerstvení ve Svatováclavské ulici. V popředí dívka malující karikatury.
Náměstí Míru dvě hodiny před koncem slavnosti.
Trestání nepoctivých řemeslníků předchází krátká návštěva Karla IV., která má několik výhod. Náměstí není již tak plné jako v sobotu večer, divák si může krále lépe prohlédnout a pro fotoaparáty je to snadnější kořist.
A tady si člověk opět vzpomene na působivá sobotní večerní staročeská slova :
,,Mistr hor viničných osměluji se předstoupiti před Tebe, králi nejmilostivější, a podati k ochutnání dobrého vína mělnického Tvé milosti. Tys, pane povznesl vinice naše, Tys oslavil břehy naše, Tvůj je to dar a my Ti dnes v oběť přinášíme jeho krev. Nuže, pij králi, na zdraví milosti své a na zdar a štěstí všeho lidu svého".
,,Děkuji vám oběma za vaše slova. Zde rád se nechám vítati od lidu svého. Nazýváte mne otcem...."
Po odchodu krále již tradičně probíhá trestání tří nepoctivých řemeslníků koupelí v místní kašně, které však vzhledem k délce historie této slavnosti nemá zase až tak dlouhou historii. Dříve ji předcházela ( v neděli odpoledne) zkrácená sobotní scénka průvodu Karla IV., ovšem bez příjezdu na koních.
Pro detailisty jen dodám, že letos byli v kašně vykoupáni poze dva řemeslníci a třetí byl vložen do klády, což bylo tradiční středověké mučení.
Vinobraní 2007 je za námi, a chce se zvolat ,, Ať žije Vinobraní 2008 !", ale dostalo se mi zpráv, že z důvodu revitalizace, se kterou se můžete seznámit v sekci Podzemí a následným úpravám náměstí, se možná Vinobraní nebude dva až tři roky konat, nebo v nějaké trochu jiné formě. Pro historiky ještě dodám, že Vinobraní už jednou takovou malou změnou prošlo, a to časovou v roce 2002, kdy bylo z důvodu solidarity k zatopeným obcím a čtvrtím omezeno na jeden den a pochopitelně bylo pojato jen kulturně a nikoliv s atrakcemi. Věřme však, že se této slávy dočkáme tak, jak jsme již léta zvyklí.
https://soutok.blogspot.com/2025/06/stripky-z-deni-na-melniku-1-dil-takovy.html
https://soutok.blogspot.com/2025/06/stripky-z-deni-na-melniku-2-dil-v-roce.html
https://soutok.blogspot.com/2025/06/stripky-z-deni-na-melniku-3-dil-to-byl.html
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 8, 2025
19:39
Měsíčník Mělnická radnice se každý měsíc dostává volně do poštovních schránek občanů žijících v katastru města, aby je stručně napsáno informoval o dění v jejich městě, kde žijí. To však neznamená, že si jej nemůže přečíst někdo jiný. Pokud máte internet a zajímá vás dění na Mělníku, tak si můžete dát do oblíbených odkaz níže.
https://m.melnik.cz/mesicnik-melnicka-radnice/d-1118
Nestává se často, aby se objevila nějaká informace, která člověka takříkajíc vezme a každý jsme v mnohém jiný, ale jakmile slyším nějakou úvahu o tom, že hodláme vzdát hold významnému panovníkovi nějakou sochou, tak vždy zbystřím. Důvod je prostý. Vždyť tu žijeme a každou trvalou stavební památku, pak můžeme roky našeho života navštěvovat.
Krom toho není socha panovníka jenom místem, kde se fotografují návštěvníci města, ale je i důležitým uměleckým zdrojem. Třeba zrovna ten náš zatím stále osamocený Karel IV, mě inspiroval v roce 1992 k napsání básně níže, která nese název ,, Vyznání rodnému městu."
Na dlouho se zdálo, že to u tohoto panovníka u nás na Mělníku skončí, ale žijeme v době, kdy si rádi připomínáme historická výročí, a tak se tu objevila soutěž o to, jak vzdát hold panovnici, která Mělník nejvíce proslavila. Porota i veřejnost posuzovala vítězné dílo, které by sv. Ludmilu nejlépe presentovalo, ale k dohodě prostě nedošlo. V tomto případě totiž nešlo ani o sochu, ale pokud mě paměť ještě aspoň trošku slouží, tak se přemýšlelo nad jakousi časem řízenou fontánou. Ani v tomto případě nezůstal Soutok stranou a na svých stránkách propagoval návrh v podobě sochy, která mě zkrátka oslovovala z knižního titulu ve výloze knihovny na Karlově náměstí.
Někdo jistě mohl kritizovat, že ilustrace z titulu knihy nemohla odpovídat prosté realitě doby a představovat světici, ale uznejte, že zde je kněžna ztvárněna, jako opravdová krasavice s určitou noblesou i respektem.
Když jsme si tedy loni připomínali výročí 750 let města, tak přišla myšlenka na dalšího panovníka, který se přičinil listinou, od které vidíme dnes Mělník tak, jako již město. Tady sice nikoho z mocných a možná i po zkušenosti s kněžnou Ludmilou již nenapadlo o nějaké soše krále Přemysla Otakar II. vůbec přemýšlet, ale pro mě je i tento král jistou srdcovkou.
Nejen, že jsem si v roce 2017 udělal na jízdním kole z půjčovny břeclavského železničního nádraží výlet na místo, kde náš téměř druhý nejslavnější král v osudné bitvě zakončil svůj život ....
https://soutok.blogspot.com/2017/07/melnik-vdeci-za-povyseni-na-mesto-krali.html
...., ale nakonec jsem se rozpomněl na časy, kdy jsem se ještě v mělnickém Pegasu věnoval poezii a přišel jsem po mnoha letech loni k výročí s básní ....
Skon krále Přemysla. Snažil jsem se, aby obsahovala nejen romantiku místa, které jsem navštívil, ale i každý detail toho, co zástupce tehdejší největší středoevropské mocnosti získal. Báseň najdete v závěru článku v odkazu níže.
https://soutok.blogspot.com/2024/11/ve-jmenu-oslav-750-vyroci-mesta-melnika.html
Poslední z panovníků, který se dokonce v Mělníku narodil, se jmenuje Jan Jindřich Lucemburský a ačkoliv jde o mladšího bratra císaře Karla IV. z prvního manželství Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou ( Jan Jindřich žil v letech 1322 - 1375), tak i přes jeho vládu na Moravě a v Tyrolsku byl poněkud opomíjen.
Ovšem, také v tomto případě se již zdálo, že se připomínka odbude formou výstavy, která již proběhla, ale reportáž přímého účastníka a zastupitele města Mělníka Martina Klihavce ze slavnostního křtu sochy panovníka v Brně je neskutečně optimistická. Brno - Královo Pole již panovníka má a dívá se k Mělníku. Stejné sochy z litého pískovce se má dočkat i Mělník, a ta bude zase pro změnu hledět prý k Brnu. Vzhledem k historii je to symbolické.
Zkusím si tipnout, že by socha mohla být někde poblíž vinice nad Vrázovou vyhlídkou, kde jsme v roce 2018 a 2019 sledovali z trávníku Mělnický okruh. Nu, je to jistě pozitivní příslib a asi by bylo fajn tu mít pěkně pohromadě naše významné výše zmíněné panovníky, ale buďme rádi za tuto zprávu, která už je příslibem, že tu snad konečně po Karlovi IV. něco nového z této oblasti bude. Na sochy panovníků, světců, či křížové cesty ve vinicích člověk během letních toulek leckde naráží, ale Mělník zase toho prostoru pro podobné aktivity zřejmě ani moc nemá.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 6, 2025
18:27
Právě mi z RMM dorazila aktualita, která jen dokládá fakt vzrůstajících nároků na člověka. Kde jinde to podchytit, než již na základních školách. Vždyť dnešní škola není jen o učebních předmětech a stále pokročilejších technologiích pronikajících i do soukromého života, ale nechybí prostor ani pro výuku první pomoci, protidrogová varování, výuku čelení ohrožení i násilí, podvodům, elektronické kriminalitě a také čelení obtížným sociálním situacím. To vše nejlépe dle zaměření s těmi nejpovolanějšími k danému téma.
Magickou třináctku nese další sociálně preventivně zážitkový projekt s názvem Finanční gramotnost. Jak na peníze? Sedmidenní program pro žáky šestých ročníků základní školy právě probíhá v mělnickém muzeu v již osvědčené dlouholeté režii týmu Prevence kriminality města Mělníka, Policie České republiky – Územní odbor Mělník (PČR), Městské policie Mělník (MPM) a Regionálního muzea Mělník (RMM).
. Jak označení napovídá, jde o zacílení na porozumění financím a hledání cesty, jak s nimi co nejoptimálněji nakládat v různých životních situacích u skupiny žáků základních škol, kteří přecházejí na druhý stupeň. To u nich vyžaduje vyšší míru samostatnosti, technik obrany a ochrany, čelení různým sociálním interakcím, a zvládání možného tlaku v intencích finanční operativnosti.
Lektoři chtějí školáky vést k osvojení patřičných dovedností a znalostí aktivizujícími metodami. Společně se věnují tématům phishingu, NFC čipů, financím ve virtuálním prostředí, bezpečným platebním metodám, heslům, ochranným prvkům, podvodnému jednání, e-shopům, nákupu online her, klamavé reklamě a mediálním sdělením. Vše v komparaci s platnou právní platformou. Nechybí ani malý exkurz do historie peněz nebo příklady z policejní praxe!
Mgr. J. Králová (RMM), kpt. Mgr. T. Svoboda, por. Mgr. M. Robková, por. Bc. M. Hamplová (PČR), prap. R. Srbová, DiS, prap. M. Moták (MPM)
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Regionální muzeum Mělník, p. o.
Středočeského kraje
nám. Míru 54, 276 01 Mělník
T: 315 630 923, M: 728 620 651
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 5, 2025
14:06
Milí čtenáři, máme za sebou velmi napínavý volební víkend, který letos opravdu táhl. Vždyť volební účast byla rekordních 68.95 % voličů. Někdo včera večer slavil, jiný smutil, jak už to tak bývá, ale ukázalo se, že i časté pravděpodobné volební preference nemusí vůbec nic znamenat a i když někdo říkal, že už ho ty předvolební debaty a vzájemné osočování nebaví a unavuje, tak i samotný závěr kampaně před televizní obrazovkou mohl ještě hodně změnit.
Máme dnes až neuvěřitelné množství nejrůznějších politologů a současně i ta technika jde neskutečně vpřed. Vše se zrychluje, k disposici je plno grafů i informací a dokonce jsem zaznamenal v jednom článku jakýsi pokus o odhad výsledku po pouhých deseti procentech spočtených hlasů za pomoci AI. Pak ten článek nějak zapadl mezi ostatními i s častou kritikou, že by to AI spíše měli použít na něco jiného, když se ty hlasy stejně musí dopočítat.
Dovolím si také zahrát na politologa. Myslím si, že ty pravděpodobné volební preference z průzkumů nemusely být ani v případě STAČILO ! daleko od pravdy, ale ve chvíli, kdy Andrej Babiš ve sledovaném televizním duelu před volbami prohlásil, že s komunisty ne, tak potenciální voliči zmíněného uskupení změnili na poslední chvíli názor. Propadnutí mnoha hlasů tu posledně již bylo a voliči se zřejmě poučili a dali hlas tam, kde jim přišel účinnější.
A možná to nemuselo být jen v tomto případě. Možná volič více přemýšlí nad výsledným efektem a začal také taktizovat, jako politici. O tom svědčí i vykroužkování Zbyňka Stanjury, který zřejmě nepůsobil na diváka zrovna pozitivním dojmem. Na složitost politiky nyní poukazuje i nutnost povolebních jednání vítěze voleb, která je tu ostatně při tomto volebním systému vždy od roku 1990.
Žijeme samozřejmě ve světě sociálních sítí, kde můžeme v diskusích pod články lidí vidět různé názory a i z toho zkoušíme usoudit, jak je kdo rúzným problémům ve společnosti nakloněný. Zajímavým uskupením na naši scéně jsou Piráti. Tam je vždy téměř jistá přízeň zejména nejmladší voličské generace a nemusíme rozebírat ani nějaký program strany, nebo co se nepovedlo. Navíc stále relativně mladá strana bez vazby na vzdálenou minulost, což samozřejmě zejména mladé voliče oslovuje.
Nevím, pro kolik lidí jsou volby svým způsobem momentálním koníčkem aspoň jednoho víkendu, ale spíše tu sehrává svoji roli fakt, že už jich někteří máme za sebou moc a vidíme i jen laicky, jak se to všechno měnilo. Třeba je tu vzpomínka na časy, kdy se hlavně Praha, ale i velká města a mnohá menší středočeská zbarvovala na volebních mapách do modrých a fialových barev ( ODS, TOP 09), zatímco zejména Ústecký a Moravskoslezský kraj býval převážně oranžový ( ČSSD). Tehdy se objevovaly i různé strany s jepičím životem ( Zelení, VV), které způsobily, že jsme někdy měli v parlamentu až moc parlamentních stran, a pro nesnadná jednání a dlouhé interpelace, se objevovaly i první myšlenky na většinový volební systém, který má někde svoji tradici.
Pak tu zase bylo období, kdy již vkročil úspěšně na scénu současný letošní víěz, který tehdy na začátku sebral hlasy bývalým nespokojeným voličům ČSSD, ale i některým nespokojeným dříve volícím ODS. Pokud vás aspoň dnes třeba zajímá, kdy v jakém roce kde byly jaké volby, a jak si různé strany a hnutí tehdy vedly třeba i na úrovni obcí, tak k tomu tu máme web ....
https://www.volby.cz/
Dnes máme skutečně rozvinuté sociální sítě. Nabízí se nám k různým měsícům údajné volební preference hned několika agentur, můžeme číst komentáře pod články hýbajícími společností, nebo třeba i sledovat náladu na faceboocích. Nyní tedy již nezbývá, než se zase dívat, jako po každých volbách, kam se bude vše ubírat.
Prožili jsme si v září krásné počasí, hezké akce ( jsou tady) a říjen už nám tolik pohody zřejmě nedá, ale pokusme se o jeho příjemné prožití. Nemusí to být nutně vždy venku. Jsou i krásné knihy a pokud vás zaujal třeba i článek o zajímavé hudbě z Brazílie, tak jsem zjistil, že právě ze soboty na neděli po půlnoci na stanici Rádio Planalto, se hodně hraje a slov je tam konečně minimum. Tedy, myslím, že asi tak od času 00.12, a pak se to opakovalo ( čili od 1.12 hodin) Hudba ve stylu Kučerovci ( tentokrát havajské kytary i mexické rytmy s častým užitím tahacích harmonik.)
Původně jsem myslel, že psát k volbám téměř nic nebudu, a to hlavní v dnešním článku budou chystané akce, ale nakonec to dopadlo jinak. Nuže, podívejte se níže na obrázky.
Přeji vám příjemný zbytek víkendu !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 30, 2025
18:39
Přátelé, volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ( 3. - 4. října) jsou tady !! Kandiduje nám tentokrát 26 uskupení a celý seznam si můžete jednoduše prohlédnout na odkazu níže.
https://www.volby.cz/app/ps2025/cs/name-lists
Upřimně řečeno je asi zbytečné a i pro mě náročné, se tu vypisovat s celými a někdy i dlouhými názvy stran, o kterých mnozí ani nevíme, že existují a hlas pro ně je prakticky hlasem vyhozeným, neboli zbytečnou cestou k urnám. Pojďme se spíše podívat na to, jaká čísla vlastně mají favorité a kde bude mít váš hlas určitou hodnotu.
6 SPD, 8 Přísaha, 11 Spolu, 16 Piráti, 20 Auto ( Motoristé sobě) 22 Ano, 23 STAN, 25 Stačilo!
Vybral jsem tedy 8 těch, kteří si v průzkumech vedou nejlépe a mají šanci získat nějaká křesla. Co k tomu dodat ? Moc se o tom nepíše ale v minulosti už se dělo leccos. Nejednou jsem si kdysi přečetl nářky, že je zbytečné k volbám chodit, protože si to ten dotyčný pověřený a mnohdy vítěz voleb sestaví třeba i se stranou, která dotyčnému voliči není sympatická. Někomu se zase líbí jen některé body programu nějaké strany Nu, je třeba si uvědomit, že volič svým hlasem pouze posiluje nějakou konkrétní stranu a tím jeho úloha končí. To všechno další už je zkrátka na politicích, na jaké spolupráci se s kým kdo podle situace dohodne.
A vyjednává se zase s těmi úspěšnými, kteří se nějakým podílem kvalifikovali, protože měli dostatečný počet příznivců. Budeme se tedy ještě necelé tři dny setkávat s různými názory i vzájemným osočováním v různých táborech, či výměnou názorů. V některých médiích zůstane u nestranné volební kalkulačky, jako nápovědy pro stále nerozhodlé voliče. Soutok obvykle vždy něco k volbám napsal, tak tentokrát to bude prosté : ,, Užijte svoji hlavu." Nu, čeká nás trošku soutěživý víkend, který v této fázi připomíná trochu sport se vším všudy, ale tak už to o volby prostě bývá a zejména o ty sněmovní.
Závěrem tedy nezbývá, než popřát pohodový víkend a nyní již pojďme k materiálům zaslaným z RMM.
Jé, to znám... vernisáž a další muzejní akce v říjnu
Milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,srdečně Vás zveme na vernisáž výstavy Jé, to znám aneb Téměř zapomenutý grafik a ilustrátor Vilibald Weinzettl, která se koná ve čtvrtek 16. 10. od 17:00 hodin v malém sále muzea.
Při realizaci této výstavy spojili svůj potenciál mělnický kreativec Petr Raist Šťastný a mělnické muzeum ve společné péči o odkaz možná jménem neznámého, leč dílem legendárního tvůrce ukrytého v našem dětství a ve vzpomínkách v řadě nezapomenutelných produktů či kouzelných schránek na ně. Slavnostní vernisáž se uskuteční za přítomnosti Weinzettlova vnuka, Dana Peleje, který projekt posvětil a poskytl většinu originálních exponátů!
Již tuto sobotu 4. 10. vyrazte s námi na tradiční ornitologickou vycházku Festival ptactva s ukázkou odchytu a kroužkování. Sraz v 8:00 před muzeem.
Společně s Hospicem Tempus Vás zveme na Papučový den ve středu 8. 10. Akce je součástí celorepublikové kampaně Dožít doma - týden pro mobilní hospice. Papučový den je vyjádřením podpory těm, kteří tráví své dny i noci péčí o blízké. V 14:00 bude slavnostní zahájení Výstavy srdcem tvořené ve vstupních prostorech muzea, následuje pochod v papučích centrem města a zakončení v muzejní kavárně s posezením u horkého čaje.
SRDEČNĚ ZVEME I NA DALŠÍ ŘÍJNOVÉ AKCE:
28. 10. si nenechte ujít Den Středočeského kraje. Čeká Vás kostýmovaná prohlídka expozice historických kočárků, hravá prohlídka pro děti na výstavě Jé, to znám s exkurzem do základů mechanické animace a dílničkou...
Ve středu 15. 10. v 17:00 se v muzejní kavárně koná další mykologická přednáška Jaroslava Malého Vitální houby rostoucí v našich lesích.
V kavárně až do 23. 11. můžete shlédnout výstavu fotografií mělnického fotografa Ladislava Záruby Kouzelné proměny přírody v čase jednoho roku.
V prodeji je také dlouho očekávaná novinka Muzejní víno! Pro Mělník typická odrůda Ryzlink rýnský, jehož hrozny pochází z historické vinice Klamovka (Chloumek) Vás potěší svou elegancí a lehkostí.
Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!
Hezký den
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 29, 2025
19:12
Jestliže poslední sobota měsíce září ven moc netáhla, tak neděle byla pravý opak. Samozřejmě se nabízela celá řada možností, jak neděli strávit, nebo kam si případně zajet, ale nakonec u mě zvítězila opět Stará Boleslav. Důvodů byla celá řada. Silnou motivací pro mě bylo také to, že měla být letos v kryptě kostela sv. Václava vystavena lebka sv. Václava, kterou jsem tu již dlouho nenavštívil a navíc dostala nový skleněný domov, který má být šetrnější při transportu teplotním vlivům i změnám vlhkosti.
Dále mám tuto akci v oblibě i z toho důvodu, že mi připadá taková svým způsobem pohodová. Nikde žádné tlačení se, pokud ovšem vaše cesta neuhne z hlavní třídy do Lázeňské ulice plné stánků, aby skončila ve finále v pouťovém areálu Houštka plné atrakcí. Sice je tam zajímavé přírodní prostředí, které má zase svoji pouťovou atmosféru, ale je to přeci jen zase zcela jiný svět, než ten kulturní a duchovní na hlavní městské třídě, která je pro tuto akci uzavřena.
Už ani nevím, kolikátá návštěva této akce to byla a musel bych se podívat zde na webu, ale prvně jsem sem nejel vlakem na velmi výhodnou jízdenku PID za pouhých 30 Kč v jednom směru, nýbrž jsem trošku projel auto. Zážitek to byl jistě zajímavý, protože jsem projel kvanta obcí, kde jsem snad nebyl přes 35 let. Směrem tam to bylo v plánu, ale nemohl jsem pochopit, že je tu taková hustota provozu.
Až cestou domů jsem se dozvěděl, že je státní silnice někde u Ovčár uzavřena, a tak tu byl prostě důvod zavítat i do takové vsi, jako jsou Konětopy. Ale, pojďme již k samotné Staré Boleslavi, kam jsem jel například i z toho důvodu, že nás už tento víkend čeká taková společensky důležitá událost. Ostatně, když lidé v napjatých dobách navštěvovali hojně Říp, tak i tady je cítit letos taková symbolika.
Nechci se tu dnes i z časových důvodů nějak rozepisovat, protože to byl i důvod samozřejmě pořídit zase nějakou tu turistickou vizitku, ale musím zmínit, že to bylo prvně, co bylo zakázáno údajně z úcty k sv. Václavovi v kryptě cokoliv fotit. Osobní názor je ten, že tam kde je zakázáno fotografování, tak by měla být ke koupi kvalitní pohlednice s artefaktem, jako je tomu v případě relikviáře sv. Maura v Toužimi.
Je sice pravdou, že lebka se objevila na turistické vizitce o velikosti cca 8x8 mm, a že si ji můžete na internetu prohlížet dle libosti a mnohem větší, ale zkušenost říká, že vlastních fotografií, nebo pohlednic a vizitek zakoupených v místě děje si vážíme zkrátka více a považujeme je za takový doklad, že jsme místo opravdu navštívili a vzácný artefakt viděli na vlastní oči.
V infocentru jsem se mimo jiné seznámil s turistou, který mi potvrdil to, co tady již léta píši. Jedna věc vás přivede k další. Začalo to diskusí ohledně jedné absolventské vizitky z poutě, která již byla vyprodána ( šlo o starší ročník) a nedorozuměním jsem se dostal až ke stánku jakéhosi turistického klubu, který tu dnes pořádal jakýsi významný pochod. Později jsem našel na ulici plakát zvoucí k dalšímu masovému pochodu, ale nikoliv na 28. září, ale již na 4. října. Inu, kdo budete mít v sobotu chuť třeba na masový pochod, tak si to níže na obrázku přečtěte. Vyrazit můžete třeba z Neratovic a cílem je Stará Boleslav.
Na náměstí se střídala různá hudební uskupení a zrovna se hrálo v rytmu swingu. Večer by se tu dočkali příznivci Michala Prokopa s Framusem 5 a Anny K. Vkus každého zejména místního potenciálního diváka i ochotu oběti určitého domácího pohodlí nechám být, ale v sobotu by to bylo jistě příjemnější. Tou dobou jsem teprve mířil do vnějších prostor obezděného kostela sv. Václava.
Tady se naskytla milá momentka, jaká se neodmítá.
Uvnitř kostela jsem již fotografoval mnohem méně, než v minulosti a pochopitelně se snažím dodržovat fakt, že interiéry kostelů, zámků apod. se mají užívat pouze pro vlastní potěšení, ale nikoliv je veřejně šířit. Proč si dělat nějaké problémy ? I tak bylo kolem kostela opět na co koukat a nakonec jste si mohli i něco koupit.
Jak vidíte, tak za 55 korun si můžete koupit i plechovku ležáku, který se vaří od jara 2024 speciálně pro tuto příležitost a ke koupi je například údajně také v infocentru.
Nějak si neumím představit, že bych se neměl během návštěvy jít podívat také do Brandýsa nad Labem. Vždyť čas žene a já si chtěl osvěžit vzpomínky i navštívit infocentrum, kde jsem zřejmě předloni kupoval nějaké turistické vizitky i pohledy. Jenže jsem se od jedné seniorky se psem v parku nad zámkem dozvěděl, že bylo v srpnu přestěhováno na náměstí. To se ukázalo, jako dobrá náhoda, protože to byl důvod jít pěšky ještě o něco dále do míst, kam by to člověka pro určitý hluk možná zase až tak moc nelákalo, byť jistá zvědavost by tu určitě byla.
Víte, jaké číslo je v blízkosti starých lázní v našem městě ? Řekněme, že 838. Po řece je to tedy k mostu v Brandýse n. L. 27 km.
Kašna v parku nad zámkem.
Masarykovo náměstí v Brandýse nad Labem v sobě skloubilo oddychové rozsáhlé prostory i důležitou dopravní křižovatku. Jako první padl můj zrak na tuto celkem vydařenou moderně vypadající fontánu. Kolik měst jen má někde na nějakém náměstí nějakou tu fontánu a někdy i více ?
Socha sv. Jana Nepomuckého.
Budova radnice. Městský úřad vpravo.
Máte rádi sluneční hodiny ? Cíleně je obvykle nevyhledávám, ale když nějaké někde objevím, tak je to vždy zážitek. Kolik bychom jich jen našli již tady na Soutoku. Stačí letošní letní výlety a můžeme si přidat i ty naše domácí. Není to krása ?
Jen kousek odtud vás už vítá budova muzea, která je současně infocentrem. Myslím, že i tady budete spokojeni.
Nakonec jsem i tady objevil nějakou úzkou uličku a mimo jiné jsem i zjistil, že tu je někde také nějaký minipivovar a dokonce tu v srpnu pořádají pivní ochutnávkový festival, kde člověk na plakátu objevil značky, které ani nezná. Na závěr nedělního výletu jsem nemohl vynechat dominantu Staré Boleslavi. Kostel Nanebevzetí Panny Marie má tak krásný interiér, že by byl doslova hřích jej nenavštívit. Navíc bývá vidět i na tu vzdálenost 22 km z naši zámecké vyhlídky, či 13 km z vyhlídkové lavičky v Přívorech, tak je vždy krásný pocit, když se vám vybaví návštěva interiéru tohoto objektu.
A jsme na konci. Zítra si někteří z nás, už jen z určitého kladného vztahu k historii připomeneme Mnichov 1938, a pak už nás čekají volby do poslanecké sněmovny. Mějte se pěkně !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 25, 2025
19:24
Je zajímavé, že vždy v září, se obvykle najde ještě jeden opravdu horký víkend, kdy se k nám vrátí léto v maximální plné síle, a když jste na nějaké akci, tak obvykle dojde k tak silnému prožitku, že si jej pamatujete léta. Aby toho nebylo málo, tak mi ranní cesta na mělnické vlakové nádraží připomněla mé letošní dálkové červencové výlety, kdy mě vlastně zase hlavně ve značné míře obklopovaly vlaky a nejrůznější nádraží. Sice jsem jel na tuto velkou akci až o dvě hodiny později, než na zmíněné letošní výlety, ale u Národního dne železnice v nedalekém Nymburku jsem přeci nemohl chybět.
A bylo nás více takových, co jsme si tento svátek vlaků jen kousek od domova nemohli nechat ujít, protože nás s nimi něco pojí. Navíc je to jedinečná příležitost, jak si zase po mnoha letech projít a prohlédnout nejen nejrůznější vagony, ale i útroby různých lokomotiv, se zajímavými stanovišti strojvedoucích.
Odjížděli jsme tedy rychlíkem RegioJetu z našeho nádraží v 7.40 hodin a Nymburk nás přivítal již někdy v čase mezi 8.15 - 8.20 krásným optimistickým slunečným až letním ránem. Nadšení návštěvníků, ale i pořadatelů bylo cítit doslova na každém kroku. V Nymburku je depo, kde se akce konala přeci jen z hlavního nádraží vzdáleno 1.5 km, a tak nikoho nepřekvapí, že v onen významný den tu jezdil zvláštní spojovací vlak, což nebylo vše.
Nymburk totiž letos slaví 750. výročí města a zrovna ve stejný den se konal také historický program hned pod hradbami města, jehož vrcholem byl Průvod králů historickým středem města, který se na pozemek pod hradbami do parku opět vrátil. Místní zastupitele tak napadl docela chytrý nápad, když přišli s mimořádnou historickou autobusovou linkou číslo 1, která měla za úkol všechna tato důležitá centra akcí během spoje v rámci několika minut propojit.
Vzhledem ke krásnému počasí byl jako hlavní perla nasazen autobus Škoda RTO v málokomu známé variantě kabriolet, kterému sekundovala u nás tak známá a populární harmonika ( jezdila na lince Praha - Mělník -Štětí) Ikarus. První spoj však vyjížděla tuším až v 9.05 hodin, a tak první návštěvníci užili jednotku výše na obrázku s odjezdem v 8.30 hodin.
Ani to však ještě nebylo v oblasti speciálních jízd vše. Každého musel předně zaujmout zelený vlak stojící na vedlejší koleji, který je na tratích bez elektrické trakce schopen užít napájení z baterií. Ten pro zájemce skýtal výletní okruh z Nymburku do Nymburku přes Křinec, Městec Králové, Chlumec nad Cidlinou a Velký Osek. Krom toho sem jezdily ještě nějaké nostalgické vlaky z Prahy a z Kolína.
Konečně nesmím zapomenout ani na zřejmě pravidelnou linku do nedalekých Poříčan, která však byla tento den vyjímečně obsluhována parní lokomotivou a dobovými vagony s dřevěnými lavicemi a úložným prostorem pro zavazadla nad sedadly. A abych nezapomněl, tak jsem někde v programu zahlédl i zvláštní vlak směrem na Mladou Boleslav. Píši to z hlavy.
Na fotografii výše můžete vidět, jaká fronta tu stála těsně před devátou hodinou, kdy byla jedna ze dvou vstupních brán depa veřejnosti otevřena. Do depa totiž přicházeli účastníci ze dvou směrů, a když jsem zde zmínil, že je brána depa vzdálena cca 1.5 km od hlavního nádraží, tak ještě dodám, že do míst točny v zadní části areálu je to dalších cca 500 metrů. Poslední zajímavostí je, že některé osobní vlaky i dnes zastavují v neoficiální zastávce Nymburk depo, když jsou cestující ve vlaku předem vyzváni, aby nevystupovali.
Jsou lidé, kteří udělají cokoliv, jen aby nestáli v nějaké frontě. I tady bylo na výběr, protože řada stánků stála ještě před branami depa. Nebylo celkem o čem přemýšlet, a že se vyplatilo okukovat nabízený sortiment zboží, tak to vidíte při pohledu na bránu o něco níže a několik málo minut později.
Osobně jsem doplnil nevelkou domácí sbírku pohledů s železniční tématikou a rozhodně jsem nebyl sám. Na druhou stranu se tu našlo spousta dětí, ale i modelářů železnic, kteří si doma v případě možnosti staví svá domácí kolejiště. To je vůbec takový zajímavý kontrast. Fandové aut mají doma spíše auta v běžné velikosti, která opečovávají, opravují a modýlky jsou spíše určeny dětem, byť i zde existují sběratelé. U železnice je to obráceně. Tam jsou modýlky určeny i dospělým a největší model má zpravidla rozměr zahradní železnice, když je někdo kumštýř a takříkajíc od fochu :-).
Železniční modelařina je poměrně náročná věc. Potřebujete pro ni prostor. Dále to není zrovna levná záležitost a ještě to stojí spoustu přemýšlení, shánění nejrůznějších komponent mimo samotných vagonů i lokomotiv a hlavně spolkne spoustu času. Je to jako vše o prioritách každého člověka. Někoho to nesmírně těší, když to má doma a třeba to i rád ukazuje jiným lidem. Jiný se na to velmi rád někde jednou za čas podívá, ale je spíše zvyklý vidět častěji tu skutečnou železnici.
Je pravdou, že snad nejvíce se návštěvníci těší na vyjímečnou možnost si projít interiérem nejrůznějších lokomotiv a lákavá je i komentovaná přehlídka jednotlivých strojů na točně, ale to, že můžeme vůbec po železnici celkem bezpečně jezdit je zásluhou mnoha pracujících zaměstnanců v depech, kteří nejen opravují lokomotivy a vagony, ale i mění opotřebované věci za nové. Přitom je důležitá i důkladná strojová kontrola těchto dílů, aby se snad někde neobjevila nějaká oku skrytá prasklina materiálu. Velice namáhanou součástí jsou podvozky. Na obrázku níže máte zatěžkávací zkoušku pružení a uznejte, že nejde o žádná malá pérka, jak můžete vidět ještě o jeden obrázek níže. :-).
Dílenští mistři se zájmem sobě vlastním rádi přibližovali návštěvníkům nejrůznější procesy, ale můj program byl nabitý a zpřístupněnou halou jsem spíše prošel.
Snad nic nelákalo tolik, jako lokomotiva Vectron od firmy Siemens ( nahoře) a TRAXX MS3 od firmy Alstom ( níže). Dozvěděl jsem se, že celý Národní den železnice si kompletně můžete prohlédnout v televizním pořadu Pozor vlak ! , který dává v současnosti naše televizní stanice A11 a jehož díly jsou rovněž na youtube.com. K oběma lokomotivám aspoň odkazy :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Siemens_Vectron
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lokomotiva_388
Konečně vás musím pozvat i na vlastní kanál, kde se videa z akce katapultovala hned jako novinky mezi má nejsledovanější videa. Inu, už to tak je, že akčnost mívá navrch před romantikou.
https://www.youtube.com/watch?v=VoXnU9cpNZw
https://www.youtube.com/watch?v=_es16nMONFg
https://www.youtube.com/watch?v=SeLlDcGG0UQ
https://www.youtube.com/watch?v=29eAIOvGGT4
https://www.youtube.com/watch?v=txbN16DbBpo
Další z mnoha odkazů : https://www.youtube.com/watch?v=WOc5ZuVc05M
https://www.youtube.com/watch?v=hUYPBDJP_jE
Takové krásné království mají dnešní strojvedoucí nejmodernějších lokomotiv. Jenže, práce strojvedoucího je sice svým způsobem svobodné povolání, jak se říká, ale na druhou stranu i neskutečná odpovědnost, bdělost v každém počasí a díky pracovním turnusům a spánku po ubytovnách i něčím, co je pro většinu z nás zvyklých na rodinný život, cestování, turistiku a plno nejrůznějších zálib těžko představitelné. Přitom by bez těchto lidí naše výlety a cesty po železnici nebyly možné.
Z hygienického zařízení je tu umyvadlo a kanistry na čistou a odpadní vodu.
Interiér někdy vyplňuje elektronika a jindy velké silné naftové motory, ale vždy to má svoji atmosféru a je co obdivovat.
Dieslová lokomotiva Sergej byla v 70. letech 20. století doslova postrachem obyvatel žijících i 200 metrů od trati. Než došlo k její protihlukové úpravě, tak se třásly celé domy. Níže si můžete prohlédnou její interiér.
To jsem se již přesunul k točně, kde se odehrávalo od 10.30 hodin první představení lokomotiv. Jedinou, ale pro mé fotografování nepříjemnou věcí byl fakt, že se fotilo proti slunci.
Samozřejmě tu nemohlo chybět občerstvení a akce byla pochopitelně po všech stránkách zajištěna. I podle ohlasů od lidí, kteří byli na akci prakticky se mnou, se akce zdařila, moc se líbila a hodně pomohlo i počasí, které má občas na takovéto gigantické akci obrovskou moc.
Nespokojený se sluncem proti sobě jsem se rozhodl, že na točnu zkusím zajít později, až bude slunce trošku z úhlu. Už jsem pomalu mizel do prostor, kde jsem ještě nebyl, když jsem zaregistroval příchod ministra dopravy Martina Kupky, který tu měl mít jakýsi zahajovací proslov. Mimochodem, posledního politika Sašu Vondru jsem potkal 28. září na mostě mezi Starou Boleslaví a Brandýsem nad Labem. Také nečekaně. Tentokrát to ovšem připomíná, že volby jsou už za dveřmi.
Tady jsem byl již na cestě do toho severního neprobádaného sektoru, kde měly být autobusy. Byly, ale za těmi historickými jsem musel druhou vstupní branou do areálu od města. Naše brána, kterou jsem fotil ráno byla určena jen návštěvníkům od vlaku a jinak se z naši strany nebylo k ní možné dostat.
Součástí akce bylo i představení současné regionální dopravy autobusů PID.
Populární motorák Hurvínek.
I toto bylo jedním z velkých lákadel, proč jsem zajel do Nymburka. Na autobus v 11.15 hodin bych se ještě dostal a musím si přiznat, že jsem udělal chybu. Prostě zvítězila myšlenka zde udělat video pro youtube. Ve 12.45 jsem se již nechytal a myslím, že plno lidí stálo ve frontě zbytečně. Na ty čekala zatím odstavená harmonika ( Ikarus). To bych ale předběhl v čase, když jsem byl nucený jít pěšky asi 1.5 km do centra města. Opravdu nerad na něco čekám, byť bych se možná zřejmě svezl aspoň nostalgicky harmonikou.
Na Mělníku známá nostalgická harmonika provozovala v 80. letech linku Praha - Mělník -Štětí.
Tradiční bufet na kolejích s možností posezení venku patří k železničním akcím rovněž.
Když vidím něco hezkého, tak je mi jedno o co jde. Chtěl jsem sem dát ještě jeden snímek motocyklu a místo toho se mi rozhodil redakční systém. Místo dvou fotek se jich nahrálo snad 60. Tak tu máme zase bezčasovou směsku, ale snad prominete. Vlastně na tom vyděláte :-). Těch fotek jsem opravdu nafotil hodně přes 400 a hodně i z interiérů lokomotiv. Ty ale asi neuvidíte, protože nejprve jsem chtěl vše neplánované smazat, a pak jsem zjistil, že je lepší z časových důvodů raději už ty nahrané fotky nechat.
Nu, když jsem vycházel od beznadějně obsazené zastávky historických autobusů asi ve 12.45 k městu, tak jsem byl maximálně spokojený. Sice jsem již kvůli horku 31°C a pokročilé době, jakož další akci u hradeb nakonec představení lokomotiv na točně ve 13 hodin vynechal, ale zase jsem viděl křest 20. lokomotivy Traxx pro ČD Cargo a bylo docela příjemné zase změnit prostředí. Sice tu nebyl vlak TGM, ani France Jozefa, jako kdysi v Olomouci, ale to mi ani trošku nevadilo. Bylo to prostě super.
Tak, odborníci si jistě všimli, že tu ze světa parních i moderních lokomotiv, které jsou třeba i jen 20 let staré nebylo vše, ale to konečně není ani účel a je to další důvod jezdit vlaky, nebo zase někdy navštívit nějakou podobnou krásnou akci. Já se pak vydal na malém kousku naši krásné české země do zcela jiného prostředí, ale to si necháme na příště. Pohleďte na tu krásnou říčku Mrlinu, kterou tu lemuje zahrádkářská kolonie a již brzy se tu vlévá do Labe.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 21, 2025
17:26
Milí přátelé, jak jsem již zmínil, tak jsem skutečně v sobotu dorazil do Nymburka. Mně se to spisovné koncové písmeno ,,u" moc nelíbí a u nás také hovorově říkámě u předložky do ,, do Mělníka ". Nafotil jsem tam skoro 500 fotek i nějaká videa, ale pochopitelně jsem si musel udělat i čárku přítomnosti na dalším Mělnickém vinobraní. Považte, že od roku 1984 jsem neměl absenci ve volné pouťové zóně, a to ještě jen kvůli povinné základní dvouleté vojenské službě. Jinak lze tedy tu přítomnost posunout až někam na konec šedesátek :-).
Následující fotografie ani komentovat nebudu. Vždyť to jsou již notoricky známé obrázky, a také atrakce často zaujímají stejná místa. Co je jinak, tak je skutečnost, že tu je několik obrázků i z placené zóny, která byla letos na neděli návštěvníkům přístupná zdarma. Ovšem, nijak jsem se nezdržoval, neboť bylo třeba dohánět resty. Dopoledne ty domácí i něco na počítači. Odpoledne zkusit provětrat FM pásmo, zda nepřijdou nějaké avizované dálky.
Fotografie z Nymburka by pochopitelně byly některé použitelné, ale nějakou záhadou se mi snad téměř všechny kroutí doleva, jako když se žáček učí sklon písma, a tak je budu muset pracně aspoň minimálně rovnat, což zase stojí spoustu času. Nicméně mám pro vás k tomuto termínu na svém youtube kanálu již několik nových videí a možná dnes večer ještě jedno, nebo dvě přidám. Tyto se zatím týkají ukázky atmosféry z Mělnického vinobraní, ale hlavně jsem v Nymburku zdokumentoval kompletně celý Pochod králů, který bylo třeba rozdělit do čtyř dílů. Proč ? Tak to se dozvíte v textu pod videi.
Myslím, že však mají přijít nějaké nepříjemné dny, a tak bude jistě čas si se snímky trošku pohrát a můžete se těšit na reportáž z nymburského depa, kde bude k vidění nejen spousta vlaků, ale i malé překvapení, a nakonec i z historického centra, kde probíhal Pochod králů a atmosféra středověku. Odkazy na momentálně čerstvá dostupná a hotová videa najdete pod dalším obrázkem.
Mělník:
https://www.youtube.com/watch?v=xykWQJ6JuY0
https://www.youtube.com/watch?v=xLWISzdoeIU
Nymburk:
https://www.youtube.com/watch?v=S84nQDSvoCE
https://www.youtube.com/watch?v=bo1r3Jgm8ow
https://www.youtube.com/watch?v=PPYkWgXyiR0
https://www.youtube.com/watch?v=w4U_kutWTaw
Pohodový zbytek neděle ! Snad vás videa potěší a možná motivují i k různým akcím. Ještě dnes tak asi dvě přidám z jiného soudku, a pak se snad můžete někdy těšit na nějakou tu reportáž nejspíše právě s obrázky z Nymburku.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 14, 2025
15:31
Po krátké odmlce, během níž jsme se věnovali jiným tématům, se náš kanál Soutok vrací k tomu nejdůležitějšímu – k aktivnímu sledování dění v Mělníku. A návrat to bude velkolepý.
Hned po skončení vinobraní, tedy 22. září, se koná klíčové zastupitelstvo města. Na programu je několik důležitých bodů, ale největší pozornost bezesporu budí projednávání územního plánu.
Abychom vám usnadnili orientaci v tomto komplexním tématu a poskytli vám pohled přímo od zdroje, rozhodli jsme se pro speciální krok. Celé zasedání budeme vysílat živě na našem YouTube kanále.
Navíc se můžete těšit na exkluzivního hosta. Pozvání přijal ten nejpovolanější – bývalý starosta Mělníka MVDr. Ctirad Mikeš. S ním budeme celý průběh komentovat a získávat cenné postřehy a názory z první ruky.
Už nebudete muset složitě hledat záznamy na webu města. Celý přenos budete mít na jednom místě, s odborným komentářem a v přátelské atmosféře.
Chcete se zeptat na něco, co vás pálí? Pošlete své otázky už teď do komentářů pod videem přímo na YouTube. My se je pokusíme během vysílání položit.
Přidejte se k nám a pojďme společně sledovat, jak se rozhoduje o budoucnosti našeho města.
Těšíme se na vás!
Nakonec si dovolím malé poděkování Standovi za letitou práci na tomto blogu! Když jsem ho v roce 2011 zakládal měl jsem velké plány. Život je změnil a roku 2013 je tenhle skvělý web práce jednoho člověka a za to moc děkuji! Věřím že pozvánka na můj stream vám zde nebude vadit.
Hned po skončení vinobraní, tedy 22. září, se koná klíčové zastupitelstvo města. Na programu je několik důležitých bodů, ale největší pozornost bezesporu budí projednávání územního plánu.
Abychom vám usnadnili orientaci v tomto komplexním tématu a poskytli vám pohled přímo od zdroje, rozhodli jsme se pro speciální krok. Celé zasedání budeme vysílat živě na našem YouTube kanále.
Navíc se můžete těšit na exkluzivního hosta. Pozvání přijal ten nejpovolanější – bývalý starosta Mělníka MVDr. Ctirad Mikeš. S ním budeme celý průběh komentovat a získávat cenné postřehy a názory z první ruky.
Už nebudete muset složitě hledat záznamy na webu města. Celý přenos budete mít na jednom místě, s odborným komentářem a v přátelské atmosféře.
Chcete se zeptat na něco, co vás pálí? Pošlete své otázky už teď do komentářů pod videem přímo na YouTube. My se je pokusíme během vysílání položit.
Přidejte se k nám a pojďme společně sledovat, jak se rozhoduje o budoucnosti našeho města.
Těšíme se na vás!
Nakonec si dovolím malé poděkování Standovi za letitou práci na tomto blogu! Když jsem ho v roce 2011 zakládal měl jsem velké plány. Život je změnil a roku 2013 je tenhle skvělý web práce jednoho člověka a za to moc děkuji! Věřím že pozvánka na můj stream vám zde nebude vadit.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
13:47
Jak jsem psal již minule, tak nám to září neskutečně žene a je plné i venkovních akcí, kterým dnes říkáme také outdoorové, ale ne vždy má člověk čas, nebo možnost, se vypravit tam, kam ho to zrovna láká. Je to přesně týden, co jsme tu měli skutečně krásnou neděli a Soutok se vypravil odpoledne do svých oblíbených míst. Tentokrát jsem však měl více času, neměl jsem sebou ani oblíbenou radiotechniku, a tak jsem mohl svůj výjezd rozšířit ještě o další blízký cíl.
Když se řekne Mšeno, tak se možná někomu vybaví Cinibulkova stezka vedoucí skalním městečkem s názvem Bludiště, které je zdejší velkou turistickou atrakcí. Podobně vyhlášené je místní koupaliště a přírodní údolní park Debř. Oboje jsem již delší dobu neviděl, a tak jsem byl docela rád, že mám čas si jednu z těchto atrakcí přidat. Rozhodování nebylo složité. Bludiště si určitě užiji lépe mimo sezónu, kdy tu není tolik lidí, kteří navíc směřují v obou směrech. To je v úzkých skalních průrvách při míjení se docela problém.
Oproti tomu je údolní přírodní park Debř takovou bližší romantikou a i tady se procházelo v neděli odpoledne obrovské množství lidí. Ostatně, osobně si myslím, že web Soutok je zářivým příkladem toho, proč je tak výhodné, když už je konečně člověk v životní fázi, kdy se někam může vypravit v běžný všední den. Na toto období sice díky relativně nedávné změně zákona čekám, ale přeci jen již není tak vzdálené. Inu, jak náš ročník s oblibou říká, tak jsme odnesli dva roky povinné vojenské služby mnohdy daleko mimo domov a ještě většina z nás čeká na slušně prodloužený odchod do řádné penze.
Jak vidíte, tak Mšeno má prostě po všech stránkách něco do sebe a plným právem sem zatím stále aspoň symbolicky jezdí i víkendová sezónní železniční spoj přímo z Prahy. Na obrázku výše vidíte ve středu snímku takový prosklenný balkón, který nápadně připomíná ptačí domky v Úštěku. Je to sice lehce mimo trasu, ale nemůžete téměř přehlédnout malebný Hostinec u Koruny, který dnes však podle informací otevírá pouze po telefonické domluvě. Tak jest psáno na www.mapy.cz.
Osobně toto místo chápu tak, jako jednu z řady krásných věcí, které ve Mšeně najdete.
Hned naproti máte krásnou hasičskou zbrojnici a vedle najdete rodný dům význačné osoby. Na tabuli pak čtete, že Augustin Herman, se význačně zapsal do ranných dějin čtyř států v dnešním USA. Opravdu to stojí za přečtení a nutno dodat, že Mšeno má těch význačných osobností hned několik. Po jedné z nich je pojmenována i místní překrásná turistická 11 km dlouhá Cinibulkova stezka. Nebo třeba Ladislav Píč atd.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Augustin_He%C5%99man
Tedy, to je životopis a ani se nedivím, že si jej tu tak považují. Prý prokazatelně první Čech v těchto končinách. A co víc? Nejen jeho vlastní aktivity, ale i ..... Kdo jste někdy kouřil, tak zvlášť starší ročníky jistě znáte značku Peter Stuyvesant. Tedy, také společná historie se slavným obchodníkem.
Místní lázně mě neskutečně překvapily. Snad každý turista, který tudy kdy prošel, tak zatoužil si toto krásné významné místo vyfotografovat. Jenže, teprve až nedávno zde byly odstraněny stromy, se kterými musel fotograf bojovat a jen těžko hledal vhodnou parketu. Nyní v roce 2025 s tímto tedy nemáme problém. Symbolicky zůstal zachován strom, nebo dva v pravém růžku dole mimo snímek.
Orangutan.
Popisovat jednotlivé zajímavosti přírodního parku Debř je asi zbytečné. Máte je popsané na panelech u cesty a dokonce tu mám někde i článek, kde jsou nafocené. Krom toho jsou i v mapách.cz. Nicméně se tomu někde neubráním.
Krmítko.
Kokořínek.
Kamenné divadlo.
Husův památník.
Slavná mochomůrka má prý již minimálně rok klobouk na zemi a nikdo neví proč.
Důležitým místem je místo Na rovinách, které je takovou křižovatkou cest i zcela odlišného terénu. Právě odtud můžete vykročit do Bludiště, do Kokořínského dolu, ale také podle celkem poklidné silnice zpět ke Mšenu. To byl i můj případ. Na místě najdete nejen zde typický kříž, ale nově tu naproti také vzniklo občerstvení ( níže na obrázku). Právě odtud, se dá také dojít do míst, kde za určitých podmínek můžete spatřit dole v rokli kdysi nejfotografovanější skálu Mšenska Mysliveček. Je to však jen pro znalce a bez označení. Nicméně, máme tady na Soutoku takový čtyřdílný seriál.
https://soutok.blogspot.com/2021/04/nejfotografovanejsi-skalou-na-prvnich.html
I podle silnice je co fotit. Tady je zkrátka všude krásně.
Kaple sv. Máří Magdalény v Romanově.
Hospůdka Romanov. Sem dříve rádi zašli místní turisté i trampové, ale nyní se zdá, že hospůdka žije i z majitelů kravanů, kterým se zalíbilo na zdejším svahu u silnice nad Mšenem.
O tomto jsem psal výše. Krásný pohled na Mšeno, možnost postavit karavan a stát se místním občanem i turistou, a blízkost hospůdky níže na obrázku.
Mšeno tu máte celé, jako na dlani, a takových míst je u Mšena více. Pak vás již žlutá značka vede na samotný okraj údolí Debř, odkud sejdete po kamenných schodech v pískovci opět na kraj údolí ve Mšeně.
Uzoučké uličky. I to je Mšeno.
Mšenská radnice.
Hlavní část Mšena. Fotografováno od restaurace Zlatý lev. Právě v ní končí kroky nejen místních, ale i mnoha návštěvníků. Vstup do radnice je zároveň vstupem do místního IC a muzea. Rohová budova vpravo je pak hlavně vyhlášenou cukrárnou s obrovskou návštěvností. Však je současně i na náměstí.
Škola ve Mšeně je prostě z urbanistického hlediska místním klenotem. Ve zvláštních oslavných dnech slouží její věžička, jako rozhledna.
Před školou stálo ještě v 80. letech malé letadlo a máme tu také někde článek i s komentáři. Fotografii budete zřejmě jen těžko někde hledat, ale informaci mi nakonec potvrdil od některých místních pamětníků tehdejší mšenský starosta Martin Mach. Ano, právě vlivní rozhodují o tom, jaké jejich město je.
Škola z druhé strany. Krásné hřiště, co ? Pokud někdy přijedu do Mšena z Vrátenské hory a vidím, že se lepší výhled na Krkonoše, tak právě za školním pozemkem mám ještě poslední šanci zjistit, zda náhodou není již očima vidět vrcholové stavby na hlavním horském hřebenu.
Přátelé, dnešní neděle tedy zrovna k nějakým venkovním aktivitám moc neláká. Vždyť občas lehce sprchne. Nás tady na Mělníku čeká od pátku třídenní Mělnické vinobraní a jsem svědkem takového očekávaného jevu. Kdosi prohlásil, že tu máme silnou populaci ,, husákových dětí", kterým je dnes mezi padesáti až šedesáti lety. Znám jich mnoho a spíše před tím vinobraním mnozí utíkají. Prý je ten program ,,dnes" snad vyloženě dělaný pro tu nejmladší generaci. Mě tedy spíše zajímá fakt, že jako příznivce železnice budu mít tentokrát Národní den železnice dokonce v nedalekém Nymburce. Že by snad sobotní návštěva akce, kam míří i někteří známí ?
Pak tu máme samozřejmě i svátek Sv.Václava, který může být pozvánkou do našeho nedalekého dvouměstí na Labi a ani jsem nezkoumal, co by snad mohlo být vystaveno. Několik článků tu je a má to celé zajímavou atmosféru, byť lze svátek prožít samozřejmě i jinak.
A pak už nás čekají volby. Sice je papírově vítěz dost pravděpodobný, ale myslím, že nám zejména ty minulé volby ukázaly, že vítězství ještě neznamená vítězství. A jak tak zjišťuji nálady kolem sebe, tak to vypadá, že snad lidi začali volby bavit, protože v našem městě se mnozí těší dokonce už i na ty komunální. Doba je rozhodně zajímavá. Nicméně vám přeji pohodový zbytek neděle, plno času na různé záliby a snad zase při nějakém dalším článku zde nashledanou. Rovněž děkuji, že vás zdejší občasné články baví a je to vidět zejména tehdy, když jich vychrlím více. Nicméně je milé, že i při nečinnosti si denně řada čtenářů sem najde cestu k různě starým i různě kvalitním článkům.
Mějte se pohodově !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Poslední komentáře
Petr Moss
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK