Tip: Uvítáme nové uši a oči. Staňte se zvědem serveru Mělníček.cz! [email protected]

Zpravodajství

Leden 31, 2023

19:43

 


Přátelé, zítra nám začne únor a do kalendářního astronomického jara to máme ještě nějakých 48 dní. Kdo by se na něj netěšil ? Jenže si tím čekáním prostě všichni musíme nějakým způsobem projít a doufat, že to jaro řádně užijeme. V takových chvílích uplakaných a šedých dní nás však může po duši pohladit cokoliv a pokud jste  si zejména v posledních několika letech zvykli, že k Mělníku patří také  cosi, co zavání přehlídkou a závoděním na dvou i čtyřech kolech, tak  musíte mít po přečtení článku v odkazu aspoň takovou radost, jako mám já :-).
https://melnicky.denik.cz/ostatni_region/po-uspesnem-jubileu-pokracovani-ulice-melnika-v-kvetnu-opet-oziji-motorsportem-2.html

Jenom připomínám, že tentokrát bude součástí trati nejen starý Strakův most přes Labe, ale celý úsek od Zelčína přes Vrbno, Hořín a Brozánky až po Vrázovu vyhlídku. Soutěžní stroje si můžete prohlédnout klasicky na náměstí Míru a na Náplavce v Rybářích, která je k takovým věcem doslova stvořená, jak jsem již psal loni v květnu.
http://soutok.blogspot.com/2022/05/jake-byly-oslavy-akce-sto-let.html

http://soutok.blogspot.com/2022/05/oslavy-sto-let-motorsportu-na-melniku.html

http://soutok.blogspot.com/2022/05/vyjadreni-predsedy-spolku-autoklubu.html

Co ještě dodat ? Soutok se dosud rád objevoval v Mělníku na místech, kde se něco vonící automobilismem a motocykly konalo. Ať už to bylo na Blatech, v mělnickém autokempu na nějaké akci, na Mělnickém okruhu, nebo třeba posledně na oslavách 100 let motosportu na Mělníku.

Nerad píši, že někde stoprocentně budu, ale již nyní lze říci, že tu prostě najdete neskutečné množství článků na toto téma nejen z Mělníka.


Jak jsem dnes již psal, tak do jara je opravdu ještě daleko, byť čas rychle utíká, a to je třeba důvod k tomu si přečíst něco zajímavého. Vždyť souvisí vše se vším a na internetu je řada zajímavých věcí, aniž by o nich mnohdy člověk vůbec věděl. Jejich autoři tak vytvoří věci, které by navštívilo mnohem více lidí, kdyby o nich věděli. Protože jsem vždy pomáhal s propagací webů i FB o nichž jsem se domníval, že mají něco do sebe, tak jsem si dovolil vám nyní představit i tento web, kde se dokonce zrodil tematický časopis.
http://www.szerudashop.cz/blog/kvantova-duse-casopis-01-23/?fbclid=IwAR3dxkD8jBzRrkUWDvmjvYfQzcv7l81uI72bR9aBn7HjH1s42KsldlptNaQ


Na závěr dnešního článku si dáme program výstaviště v Lysé nad Labem v měsíci únoru.

Pohodový  začátek února  !
Zdroj: Soutok

Leden 29, 2023

19:42

 


Milí čtenáři, poslední lednová sobota patří u nás na Mělníku turistům a věhlasnému Zimnímu přechodu vrchu Nedvězí ( nedaleko městečka Dubá). Soutok se již účastnil celé řady ročníků, napsal zde plno obrázkových reportáží a tou poslední je velmi vydařená akce z roku 2020, která byla posledním ročníkem před covidem-19.

http://soutok.blogspot.com/2020/01/zimni-prechod-nedvezi-roku-2020-je.html

V návaznosti na poslední skvělé zážitky, se jistě nabízela možnost, se snad opět setkat s přáteli, se známými tvářemi, prožít prima akci a zakončit ji opět příjemným způsobem, ale letos ta nabídka byla přeci jenom v mnohém jiná a myslím, že to vyznívalo i z poněkud strohé pozvánky na akci ....

https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/vystup-na-nedvezi-28-1-2023/

Kromě nepříliš povzbudivé předpovědi meteorologů tu byla i jen jedna oficiální trasa, lehce netradiční místo zakončení a konečně si myslím, že jistě panovalo i určité společenské vzrušení, které provází každý zápas, každou závěrečnou zkoušku i  téměř každé volby. V každém případě to znamenalo oběť v podobě brzkého sobotního lednového vstávání a bylo jasné, že pokud vůbec objevím na akci staré známé, tak tentokrát zcela určitě nebudu ve 14 hodin okupovat oblíbený bar restaurace Bouda :-).

Navíc jsem tu již mnohokrát napsal oblíbenou frázi, že vše souvisí se vším, a když už jsem díky nedávné dálkové procházce objevil znovu po letech město Štětí, tak nebylo daleko k tomu, abych také nezatoužil po mnoha letech navštívit zase Roudnici nad Labem. Považte, že z Mělníka je to do Roudnice nad Labem nejkratší cestou pouhých 17 km a přesto je obrovský rozdíl v počtu návštěv naši národní hory v těsném sousedství a tohoto města, kam od nás dnes vede podle řeky Labe i významná cyklotrasa.

Pro mě tu byla tentokrát obrovská motivace. Jakmile si jednou pořídíte turistický deník, tak vám to nedá a budete si chtít odněkud přivézt po čase zase nějaké vizitky. Mám také vztah k rozhlednám a nutno říci, že Kratochvílovu rozhlednu, kterou nám v roce 1998 představil v televizním seriálu Rozhledny pan Luděk Munzar jsem ještě nenavštívil. Konečně musím říci, že určité vzpomínky mám i tady v Roudnici, ale až pohledy z cyklostezky při příjezdu, nebo pohledy z místního mostu na město byly určitou motivací k tomu, aby se člověk k některým dominantám města podíval  konečně blíže.


Asi nejhorší víkendové meziměstské autobusové spojení má Mělník právě s Roudnicí nad Labem. V pracovní dny výborné, ale jinak po čtyřech hodinách a o víkendu nejdříve po 11. hodině. To nás ovšem zase tak pálit nemusí, protože těch možností přepravy je řada a konečně jste tam autem za 15 minut. To vám umožňuje vyjet na výlet relativně prakticky kdykoliv a nemusíte řešit nějaké brzké sobotní vstávání.
Moji první zastávkou měla být právě Kratochvílova rozhledna a vyrážel jsem z domova někdy před polednem. Zaparkovat lze v Roudnici na mnoha místech a vím to především díky tomu, že jsem omylem užil krásný obchvat města, který tu dnes vede například ve směru na Libochovice a vracel jsem se na předem vybrané parkovací místo od samotného centra. Stará příjezdová silnice z Mělníka zde nese název Kratochvílova a mnou vybrané místo k parkování leželo v blízkosti nějakých podnikových areálů asi 100 metrů od odbočky do ulice Dr. Slavíka.

Mimochodem, snad jen o něco níže po levé straně leží podnik, kde se údajně natáčela slavná  komedie Marečku, podejte mi pero ! Ulice Dr. Slavíka vás asi do tří minut dovede ke slavné rozhledně, která mi nabídla takovéto krásné záběry na dominanty města, ale i podstatně vzdálenější kopce. Lidí chodilo na rozhlednu dost, ale mrazivý vítr byl tak nepříjemný, že to na nějaký pobyt zde nebylo.

To jste již na značeném okruhu  Roudnické památky a sestupujete střemhlav přes místní lokální trať do Straškova až do samotného městského centra. Tam najdete kromě autobusového nádraží a velkého Karlova náměstí také zámek, řadu dalších významných budov, spoustu obchodů a zatím asi rozlohou největší  infocentrum, jaké jsem kdy navštívil. Konečně, na adrese ....

https://business.google.com/v/_/06400418152572606541/5461/_?caid=11296033114&agid=112514412124&gclid=Cj0KCQiAz9ieBhCIARIsACB0oGLJ0Pn46Hw0qrfAQE7ffi-7OYf0BMPNGf6SRTLyJ4LTAgU1tTbQiaUaApNjEALw_wcB

 ...... v komentářích najdete podobný názor.

https://www.icka.cz/ic/informacni-centrum-roudnice-nad-labem


Sedlo ( 726 m.n.m.) zase z jiného úhlu pohledu. V údolí je vidět silo v obci Polepy. To patří společně s chladící věží EMĚ k výrazným dominantám obzoru, pokud se díváte například z Radobýlu u Litoměřic k Mělníku.

Roudnické dominanty z vyhlídky.

Sovice. Vpravo je část kopce Vlhošť ( CHKO) u České Lípy.

Lokálka do Straškova.

Špýchar.




Na pozadí je místní hlavní nádraží.





Od infocentra vás dost dobře značený okruh vezme do úzkých uliček plných lucerniček, ale protože přeci jenom tu Roudnici trošku znám, tak jsem si udělal z tohoto okruhu dvě vlastní odbočky. Určitě se vyplatí si projít zpět až k hlavní silnici ( Nerudova) celé Husovo náměstí a vstoupit do úzké uličky jménem Orlová, která může lehce připomínat orient.



Rolnická záložna Podřipská. Honosná budova stojící na samém začátku Husova náměstí patří k tomu nejkrásnějšímu, co by vám nemělo při návštěvě Roudnice uniknout.


Orlova ulice.


Dnes v Orlově ulici najdete tuto restauraci, ale když jsem tu asi v roce 1996, nebo 1997 chvíli pracoval, tak to bylo tuším snad divadlo. Určitě si však pamatuji, že v patře stál klavír, na který jsem si tak trošku zabrnkal :-). Šla kolem zrovna taková mladá žena a na můj dotaz povídá : ,, Pane, to jsem se tou dobou zrovna narodila, tak nevím, ale určitě to zkuste třeba někde vygooglit :-)."

Koukám, po čem to vlastně šlapu a najednou zjistím, že se tu v listopadu 1989 scházeli místní občané.

detail na jedno z oken záložny.

Zděná zvonice z roku 1715 stojí na původním místě dřevěné zvonice, která shořela v roce 1676.




Hláska je jednou z dominant Roudnice.



Některé pasáže mi připomínaly trošku Litoměřice, kde najdete pověstné Máchovy schody.

Další krásnou dominantou je Kostel Narození Panny Marie.


Roudnice se pyšní také starým a novým židovským hřbitovem, které jsou od sebe vzdáleny.

Okruh Roudnické památky, se pak na konci Třebízského ulice ostře stáčí vzhůru do kopce do třídy T. G. Masaryka, která jej vrací do centra, ale já pokračoval druhou malou zacházkou Hornickou ulicí k objektu lehkého opevnění, který pro mě není neznámý, ale pro jeho výstavnost ho vždy rád navštívím. Tedy, toto byla moje tuším teprve druhá, nebo třetí návštěva.





Házmburk není z Roudnice daleko, ale obtížně se tu hledá místo, odkud je dobře vidět.

Když jsem spatřil tuto kapličku Všech svatých místního hřbitova, tak jsem neodolal ještě k jedné malé zacházce.

Překvapilo mě, že tu měli úplně stejný kříž a stejného Krista, jaký je na našem hřbitově sv. Václava v Pražské ulici. Neuvěřitelná podoba.




Na své pouti Roudnicí jsem viděl gymnázium, kino, hokejový stadion, ale také opravdu krásnou, velkou a honosnou budovu ZŠ, která má na svých bocích znak města Roudnice nad Labem.

Evangelický kostel.


Jak vidíte, tak v tuto chvíli jsem byl na procházce asi dvě a půl hodiny a zbývalo posledních asi 20 minut.

Kaple sv. Viléma.

Skončím dnes pohledem na tabuli stojící u zastávky Roudnice nad Labem město. Sice jsem ještě na rozlučku s Roudnicí zašel znovu na rozhlednu, protože se kruh uzavřel, ale ta už tady byla. Dovedu si docela představit, jak v tomto městě musí být v krásném počasí pěkně, a to jsem se vůbec nedostal do zámeckého areálu. Ostatně, to bych potřeboval ještě více času. 

Další věcí je, že jsem tu samozřejmě objevil i řadu všelijakých posezení, leckdy i v malebných koutech města, a tak musím říci, že toto město určitě svůj turistický potenciál má. Dělá se tu pro rozvoj turistického ruchu zřejmě hodně, život je tu v létě i u řeky Labe, jak vědí mělničtí cyklisté, ale možná, že město, které má nejblíže úrodné Poohří, tak má přeci jen poněkud dále do kraje kopců, nebo skal. Je ale dobrou dopravní křižovatkou do všech směrů a zejména místní železnice vás odtud dopraví do Prahy, nejen na sever republiky a do Saska, ale i pod Krušné hory a na Karlovarsko.

Pohodový vstup do přelomového týdne, kdy vkročíme do měsíce února.





Zdroj: Soutok

Leden 22, 2023

15:06


 Dlouhý leden,  neděle, teplota  kolem 0°C,za oknem ošklivé polední šero a v televizi i na netu ostrá prezidentská volba. To je kombinace, co ?

Mám tady rozečtenou zase další knížku, která je možná i inspirací na ještě vzdálenou budoucnost, ale když člověka to občasné psaní tak nějak občas baví.

Posledně jsem tu napsal, že kolem Lysé nad Labem je těch míst k návštěvě hodně, že není třeba jezdit jen na výstaviště, a že některá ta místa zmíním. Problém je, že třeba první dva cíle jsem naposled navštívil v době, kdy se ještě fotilo na klasický film, a pak jej nesl po vyfocení člověk na náměstí Míru do drogerie U Fajtů na vyvolání.

Tak tomu bylo třeba v případě návštěvy skanzenu v Přerově nad Labem, který leží jen skutečně nedaleko od Lysé nad Labem. Dalším takovým místem je Botanicus v Ostré. Ten má lidem představit život ve středověku a je to něco zcela jiného, než takové Zubrnice, Kouřim, Přerov nad Labem a celá řada dalších skanzenů mapujících spíše století devatenácté, první polovinu dvacátého století a někdy i částečně starší časy.


Dříve jste museli v Lysé nad Labem přestoupit do zastávkového vlaku směr Nymburk, vystoupit na zastávce Stratov, a po necelém kilometru přes les jste došli do cíle cesty. Dnes vystoupíte hned na první zastávce a modrá turistická značka vás asi po 500 metrech dovede k cíli. Všechny jmenované atrakce jsou otevřeny celoročně.

https://botanicus.cz/centrum-remesel/oteviraci-doba-and-vstupne

https://www.polabskemuzeum.cz/mista/polabske-narodopisne-muzeum

Proč mám v úvodu článku snímek severského losa ?  Za to vděčím mělnickým turistům, kteří si sem do ZOO Chleby u Nymburku udělali relativně nedávno výlet a vlastně mi nepřímo řekli : ,, Haló pane, tady máte pořád ještě absenci!" Tam se zase chodí od stanice Nymburk hlavní nádraží.

https://www.zoochleby.cz/oteviraci-doba-a-ceny-381/

To už se ale sluší připomenout i náš celoročně otevřený Zoopark ....

https://www.zooparkzelcin.cz/vstupenky-do-zooparku#/


No, není to nádhera ? Těch možností. A to jsem ještě nejmenoval sousední Milovice, nebo i zámek v Lysé nad Labem. My máme poblíž tolik atrakcí i kulturních památek, že ani nemusíme jezdit někam daleko, ale neustále bojujeme s vlastními emocemi, chtíči i povinnostmi a samozřejmě i přihlížíme k výdajům a různým obětem.

Pro někoho je problém, když má přesedat do jiného vlaku, či autobusu a další si zase raději koupí knihu, která mu zůstane, než utratit za nějaký vstup. Na druhou stranu jsme  ochotní za něco utratit, za jinou akci se nám moc nechce a přitom je třeba si přiznat, že život člověka dělají prožitky pokud možno příjemných chvil na místech, která nás v danou chvíli naplňují radostí. To sice může být pro řadu lidí doma, ale sami víte, že když někam vycestujete, tak jste najednou na místech, kde vás napadne věta : ,, Toto nevidět a tady nyní nebýt, to by byla velká škoda."

Titulní foto jsem si půjčil ze svého vánočního výletu 2021 do ZOO v Chomutově, kam se z Mělníka opravdu vlakem vyplatí zajet  kdykoliv na výlet.

https://soutok.blogspot.com/2021/12/jednim-ze-symbolu-vanoc-v.html

https://zoopark.cz/

Když už jsem tu nakousl tu možnost cestovat třeba i jen kousek od domova, tak mi dovolte, abych se s vámi podělil o zajímavé poznatky ze světa PID ( Pražská integrovaná doprava)

Podívejte se sami, jak už se nám k 1. září 2022 rozrostla síť PID a prorůstá nám stále hlouběji do sousedních integrovaných systémů. S každým takovým prohloubením přichází určitá radost, byť musíme samozřejmě zvážit, kdy je to přínosné, a kdy se nám vyplatí třeba celodenní jízdenka sousedního DUK., kterou zde koupíte  na nádraží ČD.

Mapa PID pro autobusovou dopravu od 1.9. 2022:

https://pid.cz/wp-content/uploads/mapy/schemata-trvala/a1_primesto_pid.pdf

Pro úplnost ještě dodávám stejnou mapu pro železniční dopravu z 11. prosince 2022, ač s tímto článkem moc nesouvisí:

https://pid.cz/wp-content/uploads/mapy/schemata-trvala/Esko.png

To jsou tedy nejaktuálnější mapy týkající se  Středočeského kraje.

Někdy před rokem ( prosinec 21) jsem touto dobou psal, že v autobusech linek číslo 400 ( Praha- Mělník - Nový Bor- Varnsdorf -Rumburk/ Cvikov) a 410 ( Praha- Doksy- Mimoň- Jablonné v Podještědí), které vstoupily 12. prosince 2021 do rodiny autobusových linek PID platí  jízdenka  tarifu PID do obce Medonosy ( hranice okresu Mělník směrem na Českou Lípu) a dále vám řidič vypočítá jízdné v tzv. lomeném tarifu. Totéž platilo pro cestující v opačném směru.

To se od 1. září 2022 významně změnilo. Tarif IDOL platí po celé délce linky ( tam mají zpravidla zastávky v rámci každé obce přiřazený svůj specifický čtyřmístný územní čtverec).

Mělník je ve čtverci 2230 jízdenek IDOL, ve 4. pásmu PID a ve čtverci 990 DÚK.

Tyto zvláštnosti se u nás týkají linek číslo 400, 410 a 467 ( Mladý Boleslav- Mělník - Roudnice nad Labem.)


V současnosti tedy můžeme využívat k cestám do sousedních krajů z Mělníka PID v autobusech takto :

Štětí pásmo 6 ( 30 Kč 4 - 6). Roudnice nad Labem pásmo 7 ( 40 Kč  4-7) Dubá pásmo 8 ( 50 Kč 4 - 8)  Doksy pásmo 10 ( 70 Kč  4- 10).

U Doks se zastavím. Zatímco linka číslo 400 jezdí snad každou hodinu, tak u čísla 410 je to horší. Nicméně je tu tip na sobotní procházku  po stopách K.H.Máchy. Červená značka má 36 km a vede z Mělníka Kokořínským Dolem, přes Housecké vrchy na Bezděz a do Doks. Když vyrazíte v ranních hodinách, tak chytíte sobotní spoj v 16.10 z města Doksy do Mělníka. Jde o osobní zkušenost z roku 1991.

Nejslabší je víkendové spojení s Roudnicí nad Labem, kam jezdí autobus o víkendu po čtyřech hodinách.  To samé ovšem zpět. První spoj víkendu jede v 11.10 z Mělníka ( od MB) s příjezdem do Roudnice v 11.41.  Zpět jezdí poslední sobotní spoj v 15.54 s příjezdem v 16.20 do Mělníka. V neděli ještě před 20. hodinou.

 Tady je ovšem zase celá řada možností, jak se dostat v sobotu zpět mimo tento čas. Například turisticky přes Štětí, odkud jezdí o víkendu velmi dobře vlaky i autobusy , nebo se zkrátka projít od vlaku z Dolních Beřkovic, či Cítova. Ostatně, Dolní Beřkovice před rokem 1874 byly mělnickou železniční stanicí, kam se například svážela v dostavnících pošta.


Na závěr nedělního článku tu mám zase po delší době nabídku zaměstnání na ZDŠ ve Mšeně:

Shání se učitel/ka a uklízeč/ka.

http://www.mestomseno.cz/

Tak ještě přidám bonus, aneb takovou radost ze života. Pohled z nebe na naši krásnou zemičku. Tento seriál na netu si mě získal a již jen čekám, kdy bude i díl s našim městem. Chtěl by někdo z vás letět s takovým letadlem ? Z křesla je to jistě bezpečnější, snad pro někoho přijatelnější  a více si to užijete, i když, kdo umí, ten umí. :-) V každém případě nejen krásná krajina, ale hezké povídání.

https://www.stream.cz/s-zenskou-za-kniplem

Pohodový vstup do 4. týdne roku!

Zdroj: Soutok

Leden 20, 2023

19:44

 


Leden nám vstupuje do poslední dekády a před námi je konečně zase víkend, který dává určitý prostor různým aktivitám. Hned tu první máme doma a jistě ji ocení zejména rodiče s malými dětmi. Po oba víkendové dny ( 21. a 22. ledna)  můžete všichni zajít  v čase 11.00 - 18.00 hodin do haly BIOS v Řípské ulici, kde si mohou vaše děti užít plno zábavy. Více informací i obrázků z akce najdete zde na ...
https://www.facebook.com/profile.php?id=100043734056259

https://www.detskysvettygrik.cz/nase-atrakce/

Výstaviště v Lysé nad Labem si svoji první letošní výstavu odbylo právě minulý víkend, ale pokud máte rádi zvířátka, tak se již chystejte na sobotu 4. února, kdy pouze tento jediný den budete moci navštívit Únorový trh zvířat - domácích i exotických . Součástí je pochopitelně prodej fauny, flóry a chovatelských potřeb. V blízkosti Lysé nad Labem je těch možností k návštěvě celá řada, ale o tom zase třeba příště.


Asi je trochu zvláštní psát o kometě a přijít s obrázkem Měsíce za bílého dne, ale má to svá opodstatnění. Vždyť, pokud nikam nespěcháme a nemáme v hlavě jenom plnění nějakých osobních, či pracovních plánů, tak se třeba dokážeme i zastavit a rozhlédnout kolem sebe. Pak si možná někteří uvědomíme, že se kolem nás skoro vždy najde něco, co má nějaký kladný vliv na naše vjemy. A tím něčím může být i náš Měsíc, který je působivý v jakékoliv fázi, v jakémkoliv ročním období a rovněž nejen za noci, ale třeba i ještě bílého jasného dne.
V každém případě je nejjednodušším kosmickým tělesem k fotografování pro každého z nás a zejména na přelomu stínu vynikají jeho krátery. Jenže ve vesmíru je toho hrozně moc, jak vědí zejména třeba i jen občasní zájemci o tento vědecký, krásný i fascinující svět kolem nás a jednou z opravdových ozdob jsou také hlavně komety. My jsme se tu relativně nedávno a bez úspěchu pokusili jednu takovou kometu spatřit, a protože to bylo bez úspěchu, tak si samozřejmě musím vzpomenout i na ty úspěchy.
Kdy to bylo ? Tak to už je hodně dávno, Mělník nebyl ještě tolik přesvícený a zcela určitě jsem tenkrát neměl ještě digitální fotoaparát, abych se vůbec pokoušel něco vyfotit. V triedru však byly obě komety opravdu parádní.
http://home.zcu.cz/~smid/komety/hyak.htm

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hale-Bopp

Nyní máme poblíž naši planety další skvost, který podle vědců přilétl po 50 000 letech a údajně jej mohli kdysi spatřit Neandrtálci.
https://refresher.cz/129370-Foto-Zelena-kometa-se-rozsvitila-na-nemecke-obloze-Kdy-ji-pozorovat-u-nas#utm_content=freshnews&utm_term=kometa&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

Právě teď koncem ledna máme v nepřesvícených oblastech určitou šanci spatřit zeleného krasavce, ale potřebujeme samozřejmě ještě jasnou oblohu a jistě je vhodné se vyzbrojit navíc triedrem. Povede se nám ji aspoň spatřit ? Pomoci by nám měl web ....
https://heavens-above.com/comet.aspx?cid=C%2F2022%20E3&lat=50&lng=15&loc=%c4%8cR&alt=270&tz=CET

...., nebo i mobilní hvězdářské aplikace.

Nedávno jsem psal, že je již známý termín akce Zimní přechod vrchu Nedvězí. Ten nás čeká příští sobotu 28. ledna, ale nyní již víme dokonce i trasu mělnických turistů a samozřejmě výchozí i cílový bod akce. Rovněž víme, že i turisté z Neratovic mají tradičně přechod kopce ve stejnou dobu a jediné co nevíme, tak to je počasí.
Budeme mít štěstí na sníh ? Bude mrznout ? Bude mrazivý vítr ? Koho tento tradiční  masový pochod aspoň trošku zajímá, tak tomu doporučuji navštívit stránky ...
https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/vystup-na-nedvezi-28-1-2023/

https://www.kct-nera.cz/nanga23.pdf

To je dnes o pátečním večeru vše a užívejte víkendu !
Zdroj: Soutok

Leden 17, 2023

19:31


 Kdykoliv dorazím do francouzské zahrady liběchovského zámku, tak mě pojme těžká nostalgie. Nejčastěji se mi vybaví opravdu nádherné počasí, Dny evropského dědictví (DED), plno lidí poslouchajících se zájmem výklad členů osvětového spolku Liběchov sobě ....

https://kostelicek.eu/

..... a zvlášť pana PhDr  Vítězslava Štajnochra, který dokázal neskutečným způsobem hovořit nejen o zahradě a anglickém parku, kterými návštěvníky provedl, ale dějiny Liběchova měl takříkajíc v malíčku. Vždy mám rád, když někdo začne vyprávět o něčem, co třeba zrovna není úplně váš  šálek a dovede vás tak zaujmout, že v případě nutného dřívějšího odchodu odcházíte jen neradi a téměř s pocitem provinění. To pan Štajnochr opravdu uměl.

http://soutok.blogspot.com/2016/09/den-evropskeho-dedictvi-v-libechove-mel.html

Ještě teď si pamatuji, že zde roste javor, který má zcela jiný list než většina javorů a snad bych i našel místo, kde to asi bylo.


Liběchov je sice malé městečko, ale má něco do sebe a dýchá tu na člověka  na mnoha místech genius loci.. Přitom je jedno, zda obdivujete zdejší zubem času poznamenané sochy ve francouzské zahradě, nebo říčku Liběchovku, stromy anglického parku, zámecké jezírko, a to pořád píši o areálu zámku.
Což teprve místní alej, Boží voda, Rašínky, křížová cesta,  kostel sv. Havla, kostelík sv. Ducha ( a sv. Hrobu), nebo mlýn ? Ne, to pořád není vše. Krásné lesy,  plastiky Václava Levého v místních pískovcích, výtvory sochařského sympózia u příležitosti výročí Václava Levého  a začátek Liběchovské příčky předválečných lehkých bunkrů. Nedaleký milník, nebo zase Slavín na druhé straně Veitova panství, jakož zdejší vinice. 
Zkrátka, v Liběchově bylo vždy co obdivovat a moje generace vzpomíná i na letní kino a žel i restauraci Besedu, kde jste ještě relativně nedávno mohli strávit závěr místní procházky a autobus vám odjížděl domů prakticky od vchodu do ní.

Liběchov se občas širší veřejnosti prezentuje i občasnými akcemi, jako je místní posvícení s poutí, nebo tu pořádali místní také  u vstupu do zámeckého objektu  v těchto místech ( obrázek) i pivní festival.
https://soutok.blogspot.com/2013/08/libechovske-slavnosti-piva-nemeli-chybu.html

https://soutok.blogspot.com/2018/05/v-libechove-dnes-meli-velky-den-stanky.html

Považte, že když zadám do vyhledávače Soutoku slovo Liběchov, tak se mi zobrazí nejméně snad 50 článků a pořád tomu není konec. Inu, je tu na webu v tuto chvíli za těch více než 11 let  od zrození webu Soutok už skoro 2 200 článků.


Samostatnou kapitolou je pak obnova místního mlýna, který vlastní a rekonstrukci provádí pan Dušan Turzo.  To to prokouklo od časů první návštěvy, co :-)?
https://soutok.blogspot.com/2017/09/mlyn-v-libechove-byl-mimoradne-prvne.html
To byl tedy aspoň jeden odkaz za několik dalších.

Nemohl jsem tedy jinak, než se tady na chvilku zastavit a podívat se, jak se nám ty parádičky před mlýnem zase změnily.

 Hned vedle mlýna je areál bývalého místního pivovaru, ale tady se zatím žádný movitější nadšenec nenašel, nebo o něm ani neví.

Psal jsem, že Beseda je bohužel uzavřena, ale otevřel se nám tu v sousedství jakýsi bar.

Pak jsem již stoupal podle kostela sv. Havla ke schodům, které značně  zkrátí cestu ke kostelíku sv. Ducha, která jinak zvolna stoupá k začátku více než snad 230 let staré dubové aleje a celou dobu vám nabízí krásná zastavení křížové cesty.


Již před kostelíčkem spatříte krásné dálkové výhledy. První obrázek míří nejen na městečko, ale třeba i do míst, kde jsem dnes začínal svoji pěší pouť. Přitom není 9 km ještě nic moc a nechá se to šlapat. Vždyť jsem byl na cestě již skoro 3 hodiny.


Rašínky se mi rozmazaly, ale Čertovy hlavy nad obcí Želízy již celkem vyšly. To se již začaly honit mraky a vzrůstala oblačnost.


Největší dominantou dnešního pochodu byla prostě elektrárna a je neskutečné, jak moc je člověk na elektřině závislý.

Pohled na vrch Sovice, na jehož úpatí také roste vinná réva. Obvykle jej obdivují cykloturisté mířící z Mělníka do Roudnice nad Labem po Labské cyklotrase. Po pravém břehu řeky v jeho blízkosti najdete modrou turistickou značku spojující Roudnici nad Labem a Štětí.


Od kostelíčku sv. Ducha a sv. Hrobu se naskýtá velmi krásný výhled, kde zejména oceníme náš Mělník a řeku Labe. Znalci krajiny poznají i vzdálenější objekty. Podobný pohled na město Mělník najdete ještě na celé řadě výše položených míst ve čtvrtích Mělníka, ale již je to obvykle ochuzeno o řeku, nebo je vidět jen nepatrně.





Starou dubovou alejí přivádí poutníky křížová cesta na její konec.

Ježíš je snímán s kříže.

Zatímco kostelík ještě zdaleka nemá vyhráno a měl opravdu již namále, tak opravená cesta ( tuším 2007 ?) se zatím drží. Na tomto místě musím opět říci, že Liběchov má svá krásná místa se zvláštní atmosférou. Ale, rád bych dodal, že i dnešní výlet, jenž začal v minulém článku měl řadu zajímavých míst.





Což bych mohl se zde nezastavit a neudělat foto ? Dnes zvlášť to byla trasa přes různé hranice. Nejprve jsme přešli krajskou, teď stojíme u té historické protektorátní, a také u bodu, kde se roku 1850 potkávaly tři kraje, což byl důvod k nápadu zde vystavět tento milník.



Rybáře jsem dnes potkával u Počeplic a nyní i u vehlovických tůní. Leden neleden, počasí šlo a je to ukázka toho, že když má někdo nějaké hobby, tak něco snese a občas i obětuje pohodlí. Já mám zase rádiový prut :-), ale od říjnového výletu do Polska to žádné dálky nebere a ani to nezkoušíme, protože i bez předpovědi s kolegy cítíme, že nejsou podmínky.
Ostatně, teď bych bral, kdyby stoupla jasnost komety C/2022 E3 ZTF.



Poslední stovky metrů nás vedou z Mlazic pořád podle kolejí, a to nikdy neodolám několika snímkům. Konečně, nejen že jsou krásně  rozdílně barevné, ale až se zase bude dít něco zajímavého v dopravě, tak mám ilustrační materiál hned po ruce :-).


První výlet roku 2023 je tedy minulostí, ale dal člověku zase na nějaký čas pozitivní náladu, což je v zimě důležité. Mějte se dobře, nepodceňujte pohyb i turistiku a třeba se duchem sejdeme zase tady při nějakém dalším článku.


Zdroj: Soutok

Leden 15, 2023

19:48

 


Jak jsem  již zmínil v minulém článku, tak svůj sobotní pochod ze Štětí do Mělníka jsem vlastně zahájil pohledem od mělnické vily Karola do míst startu. Za mělnickou elektrárnou  u Horních Počapel ( pět komínů v popředí) prosvítají tři komíny Mondi Štětí. Tady máme chladící věž ještě zcela vpravo.
Pokud vás zajímá, jak je to s barevným značením na komínech, tak je to poněkud složitější.
https://docplayer.cz/8671284-Hlava-6-vizualni-prostredky-pro-znaceni-prekazek.html

V každém případě má nejvyšší mělnický komín EMĚ výšku 270 metrů a napsal jsem k tomu kdysi velmi sledovaný článek :
https://soutok.blogspot.com/2015/02/prijedte-se-rozloucit-s-elektrarenskym.html


Vlastní start začíná sice ve městě a posléze je třeba přejít někdy občas frekventovanou silnici přes přechod se signalizací, ale takový opravdový start již do přírody začíná zde u řeky poblíž této bytovky. Trošku mi to symbolicky připomíná, že i u nás máme v Rybářích také jednu starou bytovku.

Tady mají obyvatelé Štětí k disposici městský park u řeky Labe, ale já tu v 11.15 hodin nikoho nepotkal. Místo je od vlastního města odděleno hlavním silničním tahem z Litoměřic směrem k Mělníku.

První záběry patřily nejvyššímu kopci východní části Českého středohoří, kterým je Sedlo ( 726 m.n.m.) a mostu, který spojuje oba břehy.

Mondi tu má spojení  vlečkou s rychlíkovou stanicí Hněvice, která je velmi důležitá také pro občany Štětí. Ti odtud totiž mají přímé spojení do takových měst, jako je Praha, Kralupy nad Vltavou, Roudnice nad Labem, Ústí nad Labem, Děčín, ale i třeba Chomutov, Karlovy Vary, nebo Cheb, kam jezdí například přímo rychlík Ohře. Místní nádraží Štětí je užíváno místními zejména k cestám do okresních Litoměřic a případně do polabských měst ve Středním Polabí s dalšími možnými návaznostmi nejen v Kolíně..

Není to jistě pro nikoho překvapivé, ale svým způsobem to zajímavost je, že jsou obě trati ( 070 a 090) propojeny přes kolejiště v areálu  závodu Mondi.


Po několika krocích míjíte místní areál vodních sportů ( jachting, veslařský klub, kanoisté) a konečně se vnoříte do divočiny zeleně. Mimochodem, na druhou stranu ( bytovka na prvním snímku)  by měl člověk dojít k přístavišti výletních lodí Bohemia linky 901, které tu v minulosti měly občas zastávku, ale v současnosti nevím. Prázdná mola najdete také v Horních Počaplech a Dolních Beřkovicích, ale to je právě o té historii výletní lodní dopravy, která se v současnosti velmi často mění.

Po čase zahlédnete přes řeku již známý altánek na Labské cyklotrase u obce Hněvice.


Kilometráž ukazuje 823 km  k ústí Labe do Severního moře. U starých lázní na Polabí je to 839 km.

Takto impozantně vypadá kolos EMĚ v porovnání s obcí Počeplice.

Zpětný pohled na Štětí asi po hodině chůze.

Počeplice jsou poslední obcí okresu Litoměřice v Ústeckém kraji.

Kostel sv. Jana Křtitele v Počeplicích je zcela mimo hlavní silnici i turistickou trasu.

Romantické pohledy na Sedlo i případně na Štětí.



Část trasy pro představu.



Jen kousek za rozcestníkem seděli první rybáři a naskýtal se tu pohled nejen na Počeplice v poli, ale také přes řeku na kostel Nanebevzetí Panny Marie v Horních Počaplech. Bohužel jsem tu těžce zápolil se sluncem v protisměru, které bylo relativně nízko nad obzorem.


Tento zalesněný kopeček poblíž EMĚ, který jsem kdysi nazval zahrádkářskou kolonií je ve skutečnosti poměrně pěknou rekreační osadou, kterou značka po severním úpatí obchází.




Nakonec dojdete na vyvýšené místo zvané Na Pelunce.


Na svahu se nalézá vinná réva.



Výhledu na Mělník bránila chladící věž i slunce, ale pravdou je, že mi to došlo až o něco níže, tak to zcela tvrdit nemohu. Až na úpatí sestupu se mezi stromy začal objevovat náš zámek, ale na foto to nebylo. Bylo již asi 12.40 hodin.

Takový krásný záběr se naskýtal směrem k domovu. V dáli vidíte ostrov v Labi u Dolních Beřkovic, který je krásně vidět z míst, kde řeku střídají tůně u Vehlovic.

Později sejdete dolů ke trati, kde se můžete podívat na most na jehož pravé straně probíhá krajská hranice. Poslední obcí okresu Mělník jsou Ješovice, které jsou mimo hlavní tah na samé hranici CHKO. Někde v těchto místech tedy vcházíme do našeho okresu.

Některé fotky jsem sem nedával, ale po celou dobu můžete vzhlížet i směrem do CHKO na severním obzoru, kde vidíte les, obec Stračí i Ješovice.

Možná, že právě zde někde za tím stromkem, kde začíná prašná cesta klesat dolů na louku probíhá krajská hranice.

Vlaky já můžu. :-). Nákladní vlak táhne lokomotiva Siemens Vectron, která v nákladní dopravě na naši trati téměř zaujala první místo.


Značka nás poté odkloní velmi rychle od kolejí a na své si přijdou zase milovníci přírody, ale také fandové elektřiny, jakož zdroje, kolem kterého se točí náš život.

Vedení 110 kV přímo z elektrárny do sítě.

Elektrárna se tu často schovává za stromy.

Prostoru pro zvěř je tu také dost.

Liběchov je už blízko.


Vedení 400 kV do sítě.



Pohled na vlakové nádraží v Liběchově. V pozadí ještě dvě dochované silážní věže z Vítkovic.


Tunel z roku 1992 pustí pro tuto část etapy ze Štětí do Mělníka železnici definitivně k řece.

V místech, kde vstupujete do zámeckého areálu na vás čekají již staří známí. Však je Liběchov místem, kam jsme se Soutokem v rámci DED, nebo i ke skalním plastikám Václava Levého nejednou zavítali.





Stav budov v areálu zámku je stále zoufalý a lepší se jen velmi pomalu stav hlavní zámecké budovy, která těžce utrpěla při povodních v roce 2002, kdy hladina sahala někam do výše balkonu.


Zámecká Scylla na jednom z ramen Liběchovky.


Zde jsem tedy stanul ve 13.30 a tím bych první část putování domů i z časových důvodů ukončil. Máte za sebou asi 8.5 km zmíněné trasy polním terénem.
Závěrem bych ještě rád dodal, že není těžké přijít s myšlenkou nějaké turistické trasy v atraktivní oblasti CHKO, ale přijít s myšlenkou vedení trasy ve zdánlivě nezajímavé oblastí je úspěchem. Řada lidí totiž takové oblasti ani nenavštíví, protože se domnívá, že tam nic zajímavého k vidění být nemůže. Že to jsou jenom místa, kde rostou nějaké kopřivy, nebo tam jsou bažiny apod. Myslím, že nápad turistů ze Štětí je geniální a zaslouží si velké uznání. Trasa vám nabídne mnoho tváří. Vidíte gigantické podniky, řeku i přírodu kolem ni, spatříte dálkové výhledy, několik zajímavých objektů a příjemné je i setkání s železnicí. Je to zase jiná romantika s mnoha jinými tvářemi.
 Pohodový vstup do dalšího pracovního týdne!

Zdroj: Soutok
14:09

 


Přátelé, věřím že teď valná část vás čtenářů upírá zraky k volbě prezidenta a dokladem toho je i slušná volební účast  68.24 % , ale zkusme si zase něco napsat.
Nejednou jsem tu užíval slogan ,, Vše souvisí se vším " , který jsem si prvně přečetl již jako žáček v knížce Tušení souvislostí spisovatele Ludvíka Součka. Nejinak začíná i můj dnešní příběh o Štětí. V nedávném článku ....
http://soutok.blogspot.com/2023/01/seznamte-se-s-kct-steti-termin-zimniho.html

...jste se dočetli, že se letos v dubnu uskuteční slavnostní otevření turistické trasy  mezi městy Štětí a Liběchovem.  Jde o žlutou turistickou značku v blízkosti řeky Labe. Soutok se ten termín pochopitelně bude snažit uchovat v hlavě a snad přijde s pozvánkou, ale nebyl bych to já, abych některá místa nenavštívil již před slavnostním otevřením.
Připomeňme si třeba návštěvu rozhledny na Vrátenská hoře, nebo návštěvu  druhé části obchvatu města Mělníka, kde jsem stanul již před slavnostním otevřením. A protože meteorologové předpovídali pro tuto druhou lednovou sobotu příjemné slunečné počasí a město Štětí není z Mělníka daleko, tak to byla pro mě slušná motivace.

Původně jsem chtěl jet autobusem číslo 369, který jezdí z Prahy do Štětí každé dvě hodiny a za 30 Kč vás za půl hodiny doveze z Mělníka do cíle. Mělo to být  spojí odjíždějící v  8.44 hodin, ale zatímco mívá autobus směrem do Prahy někdy i  dvě až devět minut zpoždění ( třeba v zimě), tak tento mi prakticky ujel před nosem.
Je to paradox, že spíše člověk věčně na něco netrpělivě čeká a nakonec rozhodnou nepatrně opožděné hodinky. Uvědomil jsem si však zajímavou věc a je škoda, že nás není více s takovým názorem. Auto je opravdu někdy na obtíž a zcela nevhodné. Zejména, pokud jdeme odněkud někam a nechceme se vracet.

Bohužel vlak ČD odjížděl z Mělníka už v 8.52, což nešlo stihnout a další jel až rychlík RegioJet v 10.15. Co teď? Aspoň jsem si vyšlápl za vilu Karola, abych se podíval mezi komíny elektrárny na komíny Mondi Štětí. Vždyť tam poblíž zahájím dnešní výšlap, abych asi po čtyřech hodinách došel  podle řeky Labe sem domů na náš Mělník.

Nakonec jsem tedy vystoupil asi v 10.27 v železniční stanici Štětí, odkud vede silnička  na druhém snímku do centra města. Městu kromě obří papírny dominuje již zdaleka panelová zástavba, které vévodí asi čtyři věžáky.

Město prochází snad nekonečnou rekonstrukcí a modernizací. Toto je například pěší zóna. Nemám v úmyslu zde uvádět věci, které si každý zájemce jistě vyhledá na wikipedii. Pro turistu je jistě nejdůležitější nějaké informační centrum, kde by sehnal turistické vizitky do turistického deníku, pohledy, odznaky na hůl, turistické známky, případně další suvenýry.

https://www.facebook.com/informacnicentrumsteti/

https://www.steti.cz/content/view/1383/333/

http://www.stetsko.cz/cs/informacni-centrum/

To právě najdete zde v Obchodní ulici. Jedná se o standardní informační centrum, jaké známe určitým způsobem z domova a prostory na mě rozhodně nepůsobily nějak stísněně. Mohu tedy jedině doporučit. Ostatně, Štětí je vstupní branou do liběchovské části CHKO Kokořínsko-Máchův kraj, vede tu podle řeky s určitými odklony i trasa do Roudnice nad Labem, do Hoštky a hlavně je tu proslulý okruh pro turisty i cyklisty, který již znáte a jmenuje se Stezka loupežníka Štětky. Ta má i svoji krásnou dvojitou turistickou vizitku s vyznačením trasy.


https://soutok.blogspot.com/2013/09/turisticke-steti-zve-male-i-velke.html

https://soutok.blogspot.com/2013/10/krasa-u-melnika-stezka-loupeznika.html


Na  Novém náměstí připomínal vánoční strom stále ještě Vánoce.


Nové náměstí. Obloha byla v tuto chvíli, jako vymetená a hodinky ukazovaly cca 11.05 hodin.


Největším magnetem pro občany Mělníka je v současnosti místní kino. Právě zde třeba v relativně nedávné minulosti proběhly filmy Bohemian Rhapsody, nebo pohádka Anděl páně 2.


Ve Štětí se koná plno akcí. Pověstné jsou zdejší mažoretky, které nechyběly ani na různých oslavách v Mělníku, nebo ve Mšeně. Přesto, jak jsem již napsal minule, tak tu existuje dle mého názoru určitá neviditelná správní hranice, kterou vnímáme už jen mediálně. Vždyť například fotografie z populární nedaleké Řípské pouti najdete především v Litoměřickém deníku  ( deníky Bohemia), přesto, že to máme na Říp po silnici 17 km, díváme se na něj ze vzdálenosti 13 km vzdušnou čarou a  je navíc odtud velmi fotogenický. Z Litoměřic je pak vzdušnou čarou vzdálený dokonce 20 km a silniční varianty ukazují trasy od 24 do 33 km.

Zajímavé je to i v dopravní sféře. Jak jsem již v minulosti napsal, tak Mělník má to štěstí, že je podobně tak, jako Štětí městem přesahovým a platí tu tarify PID i DUK, což umožňuje v oblasti individuálního cestování dnes až neuvěřitelné možnosti zvlášť při velkých vzdálenostech, nebo různém autobusovém přesedání během dne. Navíc je neskutečně pozitivní, že se ta pásma neustále rozrůstají a doslova prorůstají.

Považte, že třeba v autobusové dopravě, kde má Mělník ( 4. pásmo), Štětí 6. pásmo PID, tak už je tam od loňského září i Dubá ( pásmo 8), Doksy ( pásmo 10) a delší dobu i Turnov ( 11p) a Jičín ( 12). A to zjišťuji až dnes :-).

https://pid.cz/wp-content/uploads/mapy/schemata-trvala/a1_primesto_pid.png

 Dnes už nás plným právem může zajímat i toto:

https://www.iidol.cz/stranky/32:turisticke-jizdenky.html

Dokonce mám informaci od člověka, který se na pouhé dvě jízdenky s přestupy ve Všetatech, Mladé Boleslavi, Turnově a Liberci vydal brzy ráno relativně levně na pěkný jednodenní výlet do Budyšína s návratem někdy před půlnocí. Soutok tam byl naposledy vlakem v roce 2011 .

https://soutok.blogspot.com/2014/02/nejkrasnejsi-mesta-na-severu-ceskeho.html

To jsem ale hodně odbočil. od cestování, které je od nás do vzdálenosti pouhých 20 km :-). a na kratší bílé dny je ideální. Sakrální dominantou Štětí je kostel sv. Šimona a Judy.

Na jeho boku najdete i krásné sluneční hodiny.



Když kostel obejdete, tak spatříte takovouto krásnou gastronomickou budovu, která může po stránce interiéru i někoho zajímat. Já byl hlavně rád, že jsem nakoupil nějaké turistické vizitky i pohledy a v 11.10 hodin jsem vyrazil na asi 17 km dlouhý pochod k řece Labi a k Mělníku. To je ale zase na jiný článek.
Ostatně, podívejte se, co fotek se dá nafotit jenom po Štětí na trase a ještě nejsou všechny. To by až příliš zatížilo článek, který chci věnovat trase, která byla dle mého názoru dost dobrá a rozhodně se hodí s ní počkat na jaro. Pokud vám ale není pomoci a hoříte zvědavostí, tak se s tím poperte, ale počítejte i s blátem a s faktem, že ta příroda bude za tři měsíce zase úplně někde jinde.
Konečně, v lesích mezi skalami je krásně, ale v otevřené krajině u řeky a s výhledy do kraje to má zase úplně jiný půvab.

Závěrem jsem si dovolil publikovat něco, co jsem objevil na netu. To tu mimochodem Soutok během těch 11 let občas dělá  a myslím, že to zajímá i čtenáře odjinud, než jenom z Mělníka, kteří tu jsou častými návštěvníky.

Mělnický osvětový a okrašlovací spolek vydal nové odznaky s mělnickými motivy. Jedná se o klasické zapichovací kovové odznaky ve tvaru lahve a hroznu s nápisem „Mělník“. Velikost odznáčků je 2,5 cm na výšku a jsou vyhotovené vždy v pěti různých barvách. Lze je zakoupit pouze v mělnickém Turistickém informační centru v ulici Legionářů. Martin Klihavec, předseda MOOS


Zdroj: Soutok

Leden 7, 2023

15:06

 


Přátelé, ať už chceme , nebo ne, tak naše fyzické stárnutí nezastavíme a pomalu zjišťujeme na ulici, ale také v práci, že je čím dál méně starších lidí kolem nás a naopak přibývá těch mladších ročníků. Někdy to je už dokonce o dvě generace., pokud budeme brát v potaz hodnotu 20 let. To by ani tak nevadilo, ale setkávám se v posledních letech s lidmi, že vůbec neznají staré české komedie a nedívají se na televizi. Neznají filmy, jako jsou Vesničko má středisková, Jáchyme hoď ho do stroje, Na samotě u lesa, dokonce ani Pelíšky, či Švejka.

To je pro moji generaci, která vyrůstala na stejných věcech a doslova až žije těmi filmovými hláškami občas skoro skličující. Jednou z legend, která spojovala celou Evropu je snad nejslavnější rozhlasová stanice světa Radio Luxembourg. Je zvláštní, že jsme se o ni mnozí od někoho dozvěděli a přesto si o ni nějak moc se spolužáky nepovídali. Inu, taková byla doba, že bylo radno s citem vědět, komu co vykládat a před kým raději mlčet.

Dnes už jde hlavně o dávné historicky vzdálené věci, kdy díky oficiálním netovým diskusím i různým fan klubům vyplouvá na povrch leccos a ta opatrnost, se vztahuje spíše na politická témata.


Rádio Luxembourg byla ve své podstatě pro moji generaci docela nevinná hudební stanice s hudbou, která se líbila napříč světem a i dnes najdeme mezi mladými lidmi jedince, kteří neopovrhnou hudbou zvanou oldies ( rock i pop) z let 60. až 80. Cestu k ní jsem si našel vlastně sám. Vždyť stará rádia byla takovými většími bednami s podsvícenými stupnicemi, kde u každého obdélníčku na stupnici byl nějaký zvučný název města, který v dětském mozku způsobil určité podivení.
Když jsem jednou večer zjistil, že za tajemným nápisem Luxembourg, se skrývá plno krásné hudby a fantastický moderátorský výkon v podobě rychlé angličtiny, tak můj tatík již nemohl jinak, než mi říci, že to je rádio Luxembourg. On ho neposlouchal, protože ta správná hudba byl swing a jazz, a těch ,,pět pitomců s kytarama" tam přeci nemohou konkurovat nějakému orchestru :-))
Dnes již dokáži ocenit i ten swing a jazz, ale tehdy prostě nebylo nad Laxík. Však také netrvalo dlouho a pořídili jsme si roku 1973 první tranzistorové rádio, které mi umožnilo si s oblíbenou hudbou zajít třeba na zahradu a poslouchat  ji při západu slunce místo občas krásného zpěvu ptáků.
Jak vypadalo to rádio, na kterém jsem Laxík až téměř do konce jeho středovlnného vysílání poslouchal ?
http://www.oldradio.cz/trans.htm

Musíte zadat kategorii kufříkové přijímače a vybrat 2827 AB Song automatik

Psal jsem o stanici již ve svém prvním seriálu :
http://soutok.blogspot.com/2011/11/radio-kdysi-dnes-4dil.html

Kdo to nezažil, tak neví. Stanice vysílala z Lucemburska takovým výkonem ( 1 200 kW), že byla bezpečně slyšet od Atlantského oceánu po Ural a od Norska po Alžírsko. To jste nejlépe poznali z rubriky Dopisování. Sice jsem to už v roce 1990 neměl za potřebí, protože jsem měl od dopisovatelek plno pohledů, ale když v rubrice v 19.15 SEČ, která byla součástí holandské půlhodinky ( 19.00 - 19.30) plné písniček zazněla adresa jakési Katky z Kamenných Žehrovic u Kladna, tak jsem do toho šel.
Vždyť jsem byl dlouholetým posluchačem. Nejprve jsem tedy napsal Katce, která mi všechny mé domněnky potvrdila, a pak už nezbývalo, než napsat do redakce rádia, čekat na odpověď, na odvysílání adresy a nakonec i na nabídku dopisovatelů. Na obrázku výše je odpověď z redakce, kde mě upozorňují, kdy bude adresa odvysílána, abych si onu vyjímečnou chvíli mohl nahrát na audiokazetu.


Když se budete s někým bavit o slavném  Laxiku, tak si většina lidí hlavně pamatuje to slavné anglické vysílání od 20 hodin našeho času, které končilo ve čtyři hodiny ráno lucemburskou státní hymnou a bylo plné hudebních skladeb a dobových výkonů hvězdných moderátorů, které ještě prolínaly takzvané jingly. Na netu je toho dost. Zkuste třeba adresu ....

https://www.youtube.com/results?search_query=radio+luxembourg

Tam se snad dá něco vybrat.

To holandské vysílání bylo od pondělí do pátku v čase 19.00 - 19.30 a v neděli od 18.00 do 19.00, což se v zimě už nechalo slušně poslouchat. Jak vypadalo ? Jak moderoval a jak vypadal muž, který mi odpověděl na moji žádost o odvysílání adresy do éteru ?

Také jsem našel konečně zase nějaký záznam. Mimochodem, úvodní znělka vysílání byla asi tou nejimpozantnější znělkou, jakou jsem kdy v rádiu slyšel, ale žel bylo její ukončování s léty všelijak upravováno a někdy ta paráda nevyzněla tak, jak bych chtěl.

Na tomto záznamu jsou ty půlhodinovky dvě za sebou, je plná zase úplně jiných jinglů, které mi někdy připadají snad ještě divočejší, než ty anglické a najdete tam i tu rubriku Dopisování. To druhé provedení úvodní znělky asi po 30 minutách je už vydařenější, ale není to už ono, jako roky předtím.

https://www.youtube.com/watch?v=ZS6_tkpAMPg&t=251s


Nebudu to tedy již zdržovat a jdeme k tomu nejdůležitějšímu. Nechme za sebou už celou historii, kterou jsem tu v množství článků již zmínil. Jakou mám nejnovější zprávu ?

Považte, že existuje na netu stanice Radio Luxembourg Memories, která dává pořady s historickým vysíláním hudebních bloků !

To prostě není jenom oldies hudba, jako někde z média bez moderátorů. Tam je právě to, co dělalo Laxík Laxíkem. Tam je ta dobová atmosféra. Jen je škoda, že playlist ukazuje minulost. Co se hrálo za blok před hodinou, co se hraje nyní. Žádný program do budoucnosti, který by řekl, že teď bude třeba rok 1977 a moderátor Tony Prince. Navíc mám sice internetové rádio, ale tam stanice spíše ubývají a nelze přidávat ty, co nemám v seznamu pod jednotlivými státy.

https://onlineradiobox.com/lu/luxembourgmemories/?cs=lu.luxembourgmemories

Vlastně vám nabízím věci, které ani sám z výše jmenovaných důvodů neposlouchám, ale pro pamětníky to je rozhodně veliká událost. Mladí lidé si zase mohou udělat obrázek, jak vypadá hudební stanice, kterou pamětníci považují za kultovní a nikdy nepřekonanou.

Aktualizace 17.20:

  Teď to tedy poslouchám a je tam nějaký blok z 20. dubna 1969. No, to jsem ještě posluchač nebyl, ale brzkou budoucnost to už nezapře. I nějaké singly už člověk zná. Co se týče toho holandského vysílání, na které jsem tu dával odkaz. To je tak někdy z roku 1991, už se hrála od Queen skladba Scandal, což je z Miracle 1989. Je tam málo jinglů, skoro vůbec a spíše takové poklidnější skladby, které ani nejsou krácené. To jsem už ani moc neznal. Nevím, že dlouhodobě z této půlhodinky nelze skoro nic sehnat. Kdysi existoval web jednoho Estonce, kde bylo hodně nahrávek i z tohoto vysílání, ale to už je snad 15 let. Zrovna se hraje Elo, ale tuhle už jsem dlouho neslyšel :-).

Pohodový první víkend po náročném prvním pracovním týdnu!

Zdroj: Soutok

Leden 6, 2023

21:11

 


Stalo se to snad někdy koncem listopadu, nebo už v prosinci,  když jsem se v dopoledních hodinách ocitl na náměstí Míru. Kráčím si to tak podloubím, když si povšimnu malé skupinky lidí, která stojí u vrat vedoucím do chodby k jediným přístupným privátním měšťanským středověkým sklepům paní Douděrové. Nepočítám tedy malé části sklepů v různých gastronomických podnicích, nebo ty v RMM na trase muzejní prohlídky.
https://soutok.blogspot.com/2020/07/prvni-soukrome-melnicke-podzemi-na.html 
http://soutok.blogspot.com/2019/08/na-melniku-se-dnes-prepisovaly-dejiny.html

To mě motivovalo k tomu, abych se také podíval, na informační ceduli, co že se tu zájemci o prohlídku vlastně dočtou. Vzhledem k uplynulé době si to již ani nepamatuji, ale vím, že vrata byla zamčena. Nicméně jsem položil návštěvníkům otázku. ,, Byli jste již  v turistickém informačním centru, odkud se chodí ke středověké studni a viděli jste již zámecké sklepy ?"



Dozvěděl jsem se, že skupinka je z nedalekého Štětí, že zdejší památky dobře zná a tím by naše setkání skončilo, kdybychom se nepotkali o kus dále u výlohy KČT-VHT Mělník znovu. ,,Vy jste turista?" zeptala se mě žena. Vysvětloval jsem, že tu jsem spíše ze zvědavosti, byť se dvou veřejných akcí v roce občas příležitostně účastním.
 Protože nebylo zrovna pěkné počasí, tak jsem začal vyzvídat, co mohou dělat lidé  ze Štětí v pátek před  polednem na Mělníku a dozvěděl jsem se, že mám před sebou jinak část organizovaných turistů TK Štětí na privátním výletě. Většinou mají tyto kluby zkratku KČT, ale zde je to TK.  Protože jsou mnozí turisté a výletníci ve svém volnu obvykle družní, tak je pořád o čem mluvit.
Vždyť to bylo Štětí, kam se zejména v minulosti jezdilo v určitém množství do práce a v současnosti tam zase spíše mladší ročníky jezdí do kina. Štětí je také jednou z bran do CHKO Kokořínsko- Máchův kraj, která pro nás zde možná zase až tak významná není, ale má svoji naučnou Stezku loupežníka Štětky, kam vás Soutok také zavedl a po samé hranici CHKO vede zajímavá cyklotrasa číslo 0057 do Pavliček a Dubé.
Krom toho se dozvídám o nové turistické značce do Hoštky, kolem Labe do Roudnice nad Labem a snad, že se připravuje i nějaká nová trasa k nám, ale to jsem nějak nepochopil. Nicméně jsem byl vyzván aspoň k návštěvě webu, protože všichni masoví a společenští turisté v ČR  vás budou mnohde zvát ke společným zážitkům....
https://tk-steti.webnode.cz/

Musím uznat, že mají pěkné stránky, hýří aktivitou a ještě jednu věc jsem si uvědomil. My vlastně žijeme velmi regionálně. Člověk se podívá kromě domácích mělnických aktivit  často možná tak na aktivity Neratovic, Kralup, Mšena, Lysé, snad Liběchova, možná i Velkého Borku, či Byšic, ale nedaleké Štětí je pro nás již takové určité regionální zahraniční městečko. Zajímavé. Třeba právě u těch turistických oddílů, pokud nepořádají nějakou věhlasnou periodickou masovou akci, tak by mě nebýt této příhody ani nenapadlo na takové stránky kouknout, byť je to stejně daleko, jako do Neratovic.

Také jsem se podíval na web  našich mělnických turistů, zda tam již nebude termín Zimního přechodu Nedvězí, kterého jsem se občas účastnil a už je to tam. Jistě je zajímavé i otevření jakési Mrtvé cesty z Kokořína do Šemanovic.
https://kct-vht-melnik.webnode.cz/

Aktualizace 8.1. 2023 ve 14.15:
Přátelé, vzhledem k uplynulé době od setkání se skupinkou turistů TK Štětí jsem si dovolil napsat předsedkyni KČT TK Štětí a upozornit ji na článek, neboť si myslím, že každý člověk má radost, když se v nějakém médiu dočte ,, o sobě". Ostatně, podobně jsem například informoval tuším TIC v Litoměřicích, když jsem psal o akci .....
http://soutok.blogspot.com/2019/10/melnik-je-branou-do-polabi-porta.html

http://soutok.blogspot.com/2019/10/od-tri-krizu-nad-porta-bohemica-pres.html

Paní předsedkyně mi vysvětlila, jak to tedy je s tou trasou k Mělníku. Oficiálně je zbytečné zde o tom s předstihem psát, ale nebyl bych to já, abych se nepodíval do www. mapy.cz. Když si mapu dostatečně přiblížíte, tak se vám od břehu řeky Labe oddělí žlutá  turistická značka a máte jasno. Myslím, že to sice na jaře bude hezčí, ale když už to máme tak blízko, tak snad není na místě moc otálet. Značka tedy existuje, je to důvod si zajet do Štětí a třeba se po ní vrátit až na Mělník. Slavnostní otevření bude na jaře a snad to nepropásnu :-).
Pohodový víkend!

Kalendář akcí ve Mšeně a okolí.21.01.2023  1. reprezentační ples25.02.2023  Večírek kumštýřů17.03.2023  Divadelní představení SBOROVNA18.03.2023  Retro ples v Kadlíně





Zdroj: Soutok
18:51

 


Druhý článek roku 2023  bude patřit tradičnímu přehledu akcí RMM pro měsíc leden a s některými akcemi vás muzeum seznámí již zde v článku níže. Pak se ještě můžete podívat i na výstavy, které se připravují na výstavišti v Lysé nad Labem. Svůj základ akcí na první tři měsíce má již také město Mšeno a podíváme se i na další zajímavé aktivity z jiného soudku, ale to si necháme zase na příště.

RMM - Pozvánka na vernisáž výstavy Petr Pěnkava...Nic složitého, akce - leden

Milí návštěvníci a přátelé Regionálního muzea Mělník,

Zdravíme Vás v novém roce a ještě jednou přejeme, ať vykročíte pravou a rok 2023 pro Vás má více radostí nežli strastí!

Srdečně Vás zveme na 1. vernisáž tohoto roku. Výstava obrazů šemanovického malíře Petr Pěnkava...Nic složitého, které Vás potěší i pobaví, se koná ve čtvrtek 12. 1. od 17:00 hod. ve velkém sále muzea. Těšit se můžete na kapelu Podobní zvěři - folk, blues, trampské písně.

Ve vstupních prostorech a muzejní kavárně můžete od 10. 1. shlédnout výstavy Kreativní střední Čech a Maličkosti - obrazy Anežky a Karly Kůlových.

V úterý 31. 1. si nenechte ujít výtvarnou dílnu pro všechny věkové kategorie k výstavě Petr Pěnkava...Nic složitého v 16:00 hod.

Na sobotu 4. 2. pro Vás společně s Českou společností ornitologickou chystáme ornitologickou vycházku ke Světovému dni mokřadů.

 

Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!

 

Přeji pěkný den

Kristýna Frelichová, DiS.

PR a propagace






Výstavy na výstavišti v Lysé nad Labem v lednu a únoru.



Zdroj: Soutok

Leden 1, 2023

13:12

 


Ačkoliv si mi mnoho lidí postěžovalo, že se jim tentokrát zdály vánoční svátky poměrně krátké, což způsobila skutečnost, že hlavní sváteční dny vycházely na víkendy a ne každý měl dost dní dovolené, nebo si ji prostě někdo někde třeba i vzít nemohl, tak za mě celkem dobré.

Zeptám se : ,, Máte rádi knihy ? Znáte snad ideálnější příležitost k jejich četbě, než když počasí ven  vůbec neláká, věčně je příšeří až tma a vy se nemusíte vytrhovat od četby nějakými povinnostmi  a četbu přerušovat?" Ano, Vánoce jsou pro mnohé z nás k této činnosti nejideálnějším stavem, ale má to své proti.


Správný výletník, se totiž nemá nechat rozhodit tím, že je třeba venku ošklivo, ale má si nějakou tu chvíli pro venkovní aktivitu vyčlenit. Není nezbytné brzy ráno vstávat a jet někam daleko, jako když je léto, ale stejně dobře může posloužit i akce v místech bydliště. Vím, že jsem vás tu v minulosti trošku namlsal, když jsme se třeba vypravili vlakem do Karlových Varů ( 2013), loni do ZOO v Chomutově, předloni myslím do Kouřimi a na Lounsko, a ještě předtím třeba na Děčínský Sněžník, ale nyní jsem byl rád i za bájný Říp.
Nebylo třeba se kvůli takovému výletu nějak omezovat. Sluníčko dopoledne úspěšně svítilo, viditelnost do dálky nebyla vůbec zlá a rozhlasové signály pásma DAB+ mě tentokrát vůbec nezajímaly, ač jsem rádio sebou na proladění pásma ovšem měl. Navíc jsem mimořádně tentokrát přibalil triedr.



Bylo 30. prosince, když jsem před polednem přijel do romantické vesničky Ctiněves a jal se zaujmout parkovací pozici na svém oblíbeném místě. To se mi však prvně v životě nepodařilo a ukázalo se, že jsem se trefil prostě do hlavní návštěvní doby. Jak by řekl bývalý ředitel televize Nova Vladimír Železný : ,, Trefil jste se do primetimu ( prajmtajmu) :-)).
Zaparkoval jsem tedy dále v obci, ale na náladě mi to neubralo. Cesta tu začíná krásnou asfaltkou, kde místní zasadili mladé stromky a je tu krásně v každém ročním období. Asfaltka je pouze pro pěší.

Brzy vás přivítá bájná studánka Hamlouf tekoucí do tohoto jezírka, která je na pěší trase poutní cesty Blaník-Říp a Stezky Antonína Dvořáka. Také zde bylo nedávno vysazeno několik nových stromků.

Kdo chce, tak tady může i posedět.


Díky funkci panorama, kterou mobil nabízí jsem mohl prvně vytvořit panorama Řípu tak, že jsem nemusel v počítačovém programu spojovat lehce se překrývající obrázky.

Brzy jsem však poznal, že je všude bláto a rozhodl jsem se, že nepůjdu na kopec krkolomným výstupem, ale dojdu po cestě po vrstevnici k nástupnímu místu výstupu u aleje do Rovného, odkud přichází většina návštěvníků Řípu. Cesta byla velmi bahnitá a před místem spojení cest jsem objevil velké hromady vytěženého dřeva.

První panorama jsem tedy již nedočkavě fotil těsně pod kopcem.

Co by to bylo za návštěvu národní hory, kdyby chyběla slavná chata s rotundou ?



Pak jsem zamířil opět po bahnité cestě za rotundou k místu, kde se těžil základní kámen pro Národní divadlo. Dole vidíte obec Rovné, která navazuje na obec Krabčice. Tam je hlavní parkoviště pro návštěvy hory a začíná tam jednou v roce i slavná Řípská pouť.

Následující snímky jsou buď přímo z Roudnické vyhlídky, nebo z nejmenované západnější vyhlídky, které vévodí v popředí Házmburk, vlevo tabulová hora Raná u Loun a někdy může být vidět až 96 km vzdálený Klínovec.


Pražská vyhlídka. Toto je případ, kdy nám to sluníčko panorama poněkud kazí.

Detail na Házmburk takto vyfotil můj fotoaparát Canon, který se pro své chabé  pixely již na nic jiného nehodí, než pro přiblížení. objektu.

To samé na Mělník z Pražské vyhlídky. Sice je na Řípu i Mělnická vyhlídka, ale to tu máme i další neznačenou vyhlídku, odkud je na naše město vidět lépe. Na té jsem byl také, ale tam jsem opět a tentokrát zase úspěšně po posledním neúspěchu testoval přítomnost polského multiplexu na kanálu 5B.



Momentka z Pražské vyhlídky.



Tak mi přitáhl Canon Prahu. Kromě katedrály, která je součástí Pražského hradu, se naskytl především výhled na žižkovský vysílač, který je také nejvyšší rozhlednou v Praze a díky slušné nadmořské výšce osamělé hory vidíte snad až do údolí sestupujícím k Vltavě.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Katedr%C3%A1la_svat%C3%A9ho_V%C3%ADta,_V%C3%A1clava_a_Vojt%C4%9Bcha

Vysílač Žižkov má výšku stavby 216 metrů. Je našim nejhlavnějším vysílačem. Šíří programy DVB-T2 ( televize), několika rozhlasových stanic v pásmu FM a je našim nejsilnějším vysílačem v pásmu DAB+ ( 20 kW).
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDi%C5%BEkovsk%C3%BD_vys%C3%ADla%C4%8D


Zde je na místě říci, že zatímco má Říp 456 metrů nadmořskou výšku ( s rotundou 461) a Pražská vyhlídka je v nějakých 420 metrech nad mořem, tak z Mělníka od zámku ( 220 m.n.m.) vidíte vršek věže letiště v pražské Ruzyni. Pražská okrajová sídliště kulminují kolem 400 m.n.m.

Měl jsem i jednu životní premiéru. Říp má  několik evidovaných bodů rozhledu, ale pojmenované jsou jenom tři. Tedy, Mělnická, Roudnická a Pražská vyhlídka. Z Pražské vyhlídky vede cesta k místu, kde jsem ještě doposud nikdy nestál. Mapa jej eviduje, jako startoviště PG číslo 2 pro rogalisty. Je zajímavé, že nákres níže zcela ignoruje vyhlídku právě na Házmburk, která bývá hojně navštěvována, je společně s Pražskou vyhlídkou asi nejhezčí, a kterou užívám i pro testy signálu DAB+ od Berlína a SZ.

Jaká jsem měl tentokrát setkání ? Nesnažil jsem se být tentokrát aktivní, ale dvě setkání a obě na vyhlídce na Házmburk jsem zaznamenal. Nejprve šlo o tři mladé kamarádky, které mě požádaly o společné foto. Pak tu byl sympatický pár téměř v mých letech, který sem přijel až z městečka Jílové u Prahy. Stačilo jen vzpomenout  vojenské muzeum Lešany, několik obcí, kterými projíždí Posázavský Pacifik a zmínit  keltské hradiště Závist s novou rozhlednou, nebo pár vyhlídek na Vltavu z knihy Českem od severu k jihu a již jsme byli, jako staří známí :-).





Zpět jsem se rozhodl pro prudkou trasu a neudělal jsem špatně. Ukázalo se, že slunce cestičku zcela vysušilo a za světla se šlo dolů dobře.




Co mě v aleji nadchlo, tak to byly dva tyto koše na odpadky. Jsem zvyklý jíst za pochodu tatranky a je to vážně pohoda, když obal jako správní a svědomití ochránci přírody máte ihned kam odložit. a nepotřebujete sundat baťoh a cpát je do igelitu, nebo aspoň  do  venkovní síťky na lahve. Občané ve Ctiněvsi, se prostě činí. Minimálně si zvolili zřejmě dobrého starostu, se smyslem pro turistický ruch. Nu, a to je z prvního článku roku 2023 vše.
Přeji vám úspěšný návrat do práce i do škol, a pokud se vás to již netýká, tak vedle zdraví i inspiraci a nejen tu krásnou výletní.


Zdroj: Soutok

Prosinec 30, 2022

20:24

 

Jsou tomu nejméně tři, možná čtyři roky, co moji domácí knihovnu obohatila krásná knížka o skalách na Kokořínsku autorské dvojice Piller-Adamovič  s titulem Kokořínsko/ Jak mluví skály. Že je na Kokořínsku plno skal, ke kterým nevedou turistické značky jsem věděl, ale teprve díky publikaci jsem se dozvěděl, jak že ty turisticky nedostupné skály některé vůbec vypadají.


Ba co víc, knížka mě tehdy motivovala, abych se pokusil podle určitých návodů sám tato místa navštívit, a tak tu vznikl na jaře roku 2021 seriál asi o čtyřech dílech, jehož začátek máte zde: ....
http://soutok.blogspot.com/2021/04/nejfotografovanejsi-skalou-na-prvnich.html

Pak jsem tehdy objevil na netu jakýsi horolezecký web, kde je těch skal ve skalních městech v okolí Kokořínska, Dubska, Mšenska podstatně více, ale mnohé bez fotografií. Zase utekl nějaký čas, když jsem objevil knížku, kterou máte na obrázku. Vzhledem k tomu, že jsem již v minulosti prošel například mšenské Bludiště, nebo Střezivojické skalní město, tak jsem nad titulem knížky Skalními městy Dubska a Kokořínska ani na okamžik nezapochyboval.


Jaké však bylo mé překvapení, když jsem později zjistil, že kniha nemá se skalami mnoho společného, natož se skalními městy a napsal ji jakýsi historik z České Lípy. Spíše by se dalo říci, že ze skal zmiňuje snad jenom díla Václava Levého a věnuje se hlavně historií osobností, historii osad a měst na poměrně velkém území od Holan po Liběchov, přes Kokořín, Mšeno, Skalsko, Bělou pod Bezdězem a Doksy do Dubé.
Dílo má tedy jistě určitou hodnotu, ale zprvu to byl určitý šok. Zajímavá kapitola patří Liběchovu, kde se autor osmělil pustit do jeho historie a vzhledem k tomu, že již bývalý mělnický historik, autor několika knih i o Mělníku a pracovník RMM Jan Kilián napsal o Liběchovu celou knížku, tak bylo co srovnávat.
Ta knížka se jmenuje Dějiny Liběchova ( vydáno 5/2011) a dala mně motiv k tomuto článku.
Když píšete historickou knihu, tak už se neobejdete bez odkazů na různé autory a jejich díla, ze kterých mnohá data čerpáte. Takové je i dílo pana Kiliána, kde se na straně 23 píše, že historik František Michálek Bartoš přišel s fantaskní hypotézou, že v Liběchově v letech 1412 - 1413 pobýval před svým odchodem na Kozí hrádek celkem 3x mistr Jan Hus, která bývá mylně opisována jinými historiky.



Prohlédl jsem knihu Ladislava Smejkala zatím spíše v rychlosti, ale zastavil jsem se právě u Liběchova a u bodu, kde by měl být údajně v Liběchově mistr Jan Hus. A vězte, že na straně 93 autor doslova hýří přesnými daty a ani trochu o přítomnosti Husa nepochybuje.
Proč to zde tedy celé píši ? Inu proto, že má stejně každý znalec ve svém oboru tu svoji pravdu a je jenom na čtenáři, co že si přečetl, čemu tedy věří, a jaký si udělá vlastní úsudek. Máme tak najednou tři druhy lidí. Jeden čtenář vůbec nepochybuje, že tu Hus pobýval, druhý to vidí spíše skepticky, ale nevylučuje onu možnost pobytu a třetí je k pobytu mistra v Liběchově vyloženě skeptický.
Tento autor ( Ladislav Smejkal) si také dovolil ve svém díle zmínit věc, kterou jsem tu již také jednou publikoval, že mezi městy Štětí a Doksy měla vést železnice, která třeba měla pomoci v Dubé transportu místního chmele, jenž se tu svého času v hojné míře produkoval ( tzv. Dubský zeleňák). Zatímco můj článek dával odkaz na .....
http://www.i-noviny.cz/v-nedamove-melo-byt-zeleznicni-nadrazi-pro-dubou-fikce-nikoli-historie-12714#.Y68lHHbMK70
https://soutok.blogspot.com/2012/05/toulky-17.html

....., tak autor dokonce přichází s tím, že původně neměla vést železnice ze Štětí, ale zájem původně přišel z Liběchova., a až pak bylo na řadě Štětí.
Historikové mají vůbec výhodu, když mají buď nějaké vlastní materiály, nebo mají zdroje, o které se mohou opřít. Budete se možná divit, nebo se tomu budete i smát, ale také existuje něco, jako jsou historické jízdní řády, a tady vypátrat něco, co si přibližně pamatujete, pokud nemáte patřičný výtisk doma, tak to se zvlášť těžko dokládá.

Vzpomeňte třeba na články seriálu, které věnuji historické železniční dopravě ....
http://soutok.blogspot.com/2011/12/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim_28.html

http://soutok.blogspot.com/2011/12/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim_30.html

Tam zmiňuji, že rychlík Jan Palach jezdil ráno z Děčína dokonce do Jihlavy, o prázdninách do Znojma, později až do Břeclavi, a pak do Brna. Zkuste to historicky doložit, když nemáte jediný řád z té doby. To mě napadlo až později, když už přišla jízda v taktu, kdy naše rychlíky končily všechny v Kolíně a s tím i přišlo podstatně méně zajímavé období jízdních řádů. Totéž se týká i vlaků z Budapešti do Německa, které tu občas v odklonu trasy z důvodu práce na trati 090 jezdily.
Včera jsem něco našel, ale pořád je to nedostačující. Zatímco se už 10 let digitalizují archívy narozených, oddaných i zemřelých, tak sehnat na netu historický jízdní řád ze starších období ( 1970-2010) je obrovská náhoda.
https://web.archive.org/web/20130502121209/http://www.starekniznijizdnirady.ic.cz/zverejneno.html

Zde se můžete aspoň podívat, že tu opravdu občas jezdily vlaky z Německa do Budapešti a stavěly tu. Na jř, které se povedly otevřít končí Jan Palach vždy v Nymburku, ale jsem si jistý, že platí to, co jsem napsal, jen kdyby to sem někdo dal. Kuriozitou je také vlak z Lysé nad Labem, který tu stavil ve 22 hodin a končil ve 24 hodin v Děčíně. Osobně také pamatuji poslední spoj z Ústí nad Labem, která dnes končí na Mělníku, ale jezdila odtud v půlnoci až do Lysé nad Labem.





Zdroj: Soutok

Prosinec 27, 2022

19:08

 


Milí přátelé, pokud považujete knihu za jednoho z nejlepších přátel člověka a za jeden z nejlepších vánočních dárků, tak jste tady správně.
Titulu ,, Českem od severu k jihu" s krásným obrázkem našeho Mělníka na titulní stránce jsem si všiml při jedné z podvečerních procházek ve výloze knihkupectví paní Kubešové snad již začátkem listopadu. Nemohu si již vůbec vybavit, jaké tehdy byly mé reakce, protože těch knížek o Mělníku mi někdy přijde již příliš, a to i hlavně doma v knihovně, ale zcela jistě vím, že tam nějaké to hlodání mysli  probíhalo.
Jak by také ne, když jde o tak populární fotografii našeho města, se skvělým cestovatelským titulem. Soutok již v nejsevernějším bodě naší republiky v roce 2012 byl, ale tehdy tam rozhodně nebyl takový úchvatný kámen s daty, jako dnes a ani si nějak nevzpomínám, zda k němu tehdy vedla vůbec turistická značka.
http://soutok.blogspot.com/2012/08/nordkap-ceske-republiky.html

To všechno mělo teprve brzy přijít. Nedávno jsem tedy zcela jistě listoval knihou znovu, a jako příznivce výletů a turistiky, který již na této trase republikou od severu k jihu  leckterá místa navštívil, jsem se správně rozhodl, že toto vypadá na obrovský přínos.


Nemýlil jsem se. Publikace je plná krásných barevných obrázků a autor knihu sestrojil takovým způsobem, že si mě ihned naklonil. Jak by také ne, když se čtenáři svěřuje se svými úvahami, zkušenostmi, myslí i na cyklisty, vyznává se ze své vodácké aktivity, ze vztahu k městu Tábor, k řece Lužnici, ale hezky píše i o Kokořínsku a Mělníku. Vlastně mě ani nepřekvapilo, že kniha je bestsellerem.
Ihned jsem se začal zajímat, kdo že je onen autor, a co tedy vše vytvořil. Vyšel mi až neuvěřitelný životopis.
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/jan-hocek-35800

https://hocek.cz/

Protože se vydávám zejména v létě do našich pohraničních hor, kde mě kromě vlastních vrcholů kopců a dalších přírodních krás zajímá i dálkový rozhlasový příjem pásma DAB+, případně FM, tak mě zaujali i další tituly tohoto autora světáka, který již navštívil 80 zemí světa a má i dobře zmapovanou naší vlast.
Čeká nás totiž dlouhé zimní období plné pracovních povinností s krátkými bílými dny, kdy takové studování naši přírody v teple domova, očima znalce může být příjemnou četbou, přínosnou motivací nejen na nějaké víkendy, kdy člověk sotva něco stíhá, ale snad už i na to věčné volné období, kterého se chce tolik starších ročníků hlavně ve zdraví a ještě aspoň přiměřené síle dočkat. Ironicky řečeno : ,, Jak překvapivé ,že ?" Ne, to bude raději někdo vlivný přemýšlet, jak zrovna  tuto část pracovitých lidí udržet v práci co nejdéle.
Ale, je to marný, je to marný, je to marný :-). ( Jáchyme, hoď ho do stroje.) 


Ještě se vrátím k té knížce.  Když jsem byl v dětském věku, tak jsem zjišťoval ( 70. léta), že český národ je takový národ melouchářů, houbařů a chatařů, zatímco Němci a ostatní západní státy jsou takovými cestovateli a návštěvníky různých přírodních krás, hradů, zámků atd. Samozřejmě, že za ta desetiletí, kdy jsme i my členy EU, tak sdílíme ty hodnoty podobné, byť si ten vztah k houbaření, rybolovu i chataření udržujeme.
Není tedy překvapující, že se rodí takováto díla, která chtějí podpořit turistiku a poznávání naši krásné vlasti i pro vlastní občany. Díky tomu vznikají opravdu překrásné projekty, které si může někdo dovolit absolvovat naráz a jiný zkrátka po etapách.
Jedním z těch projektů je přímo fantastická poutní cesta Blaník - ( Mělník) - Říp. Kdo z nás by řekl, jak krásná může být téměř údajně rovinatá krajina třeba mezi městy Kouřim a Pečky ?
http://soutok.blogspot.com/2021/07/zijeme-pod-bajnym-ripem-v-krasne.html

Jan Hocek věnoval České republice několik publikací, se zaměřením na tradiční  regionální oblasti, ale také přišel, se zajímavými turistickými průvodci po dálkových trasách ČR, které tu jsou teprve pár let.
https://viaczechia.cz/

Tyto dálkové cesty propojují náš nejzápadnější bod republiky s nejvýchodnějším buď trasou přes severní pohraniční horstva, nebo přes jižní horstva. Třetím projektem je tedy spojení severu s jihem přes Mělník a Prahu. Letos se ještě připravuje publikace týkající se okruhu přes Jeseníky a pozorný čtenář zjistí, že už je také připravena trasa od západu k východu přes střed republiky.
To vše se dělá právě pro tu propagaci turistiky u nás, což je samozřejmě dobře. Je to až neskutečné množství publikací, které je v současnosti věnované jenom našim krajům, a to máme k disposici i zahraničí.
Slíbíl jsem tu tedy nedávno, že vám představím zase jednu kvalitní knihu, kde je pro Mělník čest být v ní, tak je to tu. Sám autor dokonce v knize píše, že chápe význam Řípu, ale představa, že by se měl vyhnout Mělníku a pokračovat přes Štětí a Roudnici nad Labem, se mu nelíbila. Říp tedy vyřešil tak, že vede  Stezku středozemím z Mělníka společně s poutní cestou Blaník-Říp podle kanálu do Mlčechvost, kde zase odkazuje na odbočku v podání Dvořákovy stezky vedoucí z Kralup nad Vltavou na horu Říp i vlastní poutní cesty.
Užívejte tedy volných dní a nezapomínejte i na pohyb venku.















Zdroj: Soutok

Prosinec 25, 2022

12:34


 Milí čtenáři, je to až k nevíře, ale z dlouhodobého hlediska se letos drží na špici ve sledovanosti článek o Štědrém dni roku 2021, který za posledních 12 měsíců  pomalu nasbíral k dnešku  737 návštěv.

http://soutok.blogspot.com/2021/12/tak-vypadala-stavba-obchvatu-na-stedry.html

Co za tím vším je, se asi těžko dozvím, ale pro mě je nyní důležité napsat něco o Štědrém dni roku 2022 a vůbec nebylo nad čím přemýšlet, protože se psal doslova sám každým okamžikem.


Dovolte mi však, abych se vrátil ještě k letošnímu Velkému pátku, kdy by mě ani nenapadlo, že i Štědrý den bude probíhat v podobném biblickém duchu.
http://soutok.blogspot.com/2022/04/na-tento-velky-patek-nikdy-nezapomenu.html

O co tehdy vlastně šlo ? Vypravil jsem se vlakem do Šluknovského výběžku, odkud mě čekal asi pět kilometrů dlouhý výšlap na saský kopec Ungerberg, který má podobnou výšku, jako naše Vrátenská hora, také tam stojí rozhledna, ale hlavně tam je vysílač, ze kterého ve svém mělnickém 73 km vzdáleném domově poslouchám dva německé multiplexy pásma DAB+ . Tedy, když se mi vůbec chce poslouchat rádio, a když to nemá být internetové rádio.
Tehdy jsem vystoupil v naší Dolní Poustevně z vlaku a vystoupal jsem na turistickou lávku nad železnicí, která se podobá té v Ústí nad Labem - Střekov, když jdete například ke hradu Střekov. Začal jsem se s fotoaparátem kochat pohledy z ní na městečko, až jsem na konci lávky zakopl a pěkně si natloukl. Protože jsem však byl daleko od domova a vůle byla silná, tak jsem odmítl se vůbec zabývat  nějakou zakrvácenou rukou, natož stavem dost odřených kolen v kalhotách.

Prostě jsem si připadal, jako když kráčím  na Golgotu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Golgota
Ten výlet pak pokračoval ještě ve dvou dílech, ale to není nyní podstatné. Podstatné je, že včerejší den se mi nesl v podobném biblickém duchu.
Také letos jsem se vypravil přes rodná Blata do vzdálených lesů, ale nějak se mi to nepodařilo podniknout již v dopoledním čase tak, jak to mívám nejraději. Naopak se venku začala obloha zatahovat a bylo třeba sebou vzít deštník. Ani to dlouho netrvalo a opravdu mě zastihla přeháňka.
V tu chvíli  jsem tak zavzpomínal, jak to bylo loni. To nás zase otravoval nepříjemný vítr, který dělal problémy při zapalování hřbitovních svíček.

Jenže, pak se prodralo na oblohu i sluníčko a utvořilo snad 15 minut trvající duhu, kterou si snad každý člověk v mé blízkosti po cestě fotil. Jak jsem tak šel ke svému cíli, tak duha začala postupně zanikat, ale takovým způsobem, že zanikala právě v místech, kam jsem mířil. To mi zase připomnělo to biblické putování za betlémskou hvězdou, kolem které se vedou neustálé  vědecké diskuse mezi historiky.

Zrovna v místech, kde se sbíhají cesty od mělnických Blat a od Velkého Borku jsem opět po roce potkal stejnou družinu lidí, o které jsem psal před rokem :-). Jediný rozdíl byl ten, že již šla družina opačným směrem z lesa domů. Nejzajímavější na celém setkání je tedy to, že jsme se ani na jiném místě potkat nemohli, že jsem opět přicházel, a že to tedy vše byla neuvěřitelná náhoda, která se někdy označuje až slovem zázrak :-).

Lidé šli tedy pochopitelně s dětmi opět krmit zvířátka, ale počasí je v těchto dnech teplotně tak optimistické, že to vlastně byla spíše okrajová záležitost a všem  šlo hlavně o tradiční procházku.

Právě kousek před psím hřbitůvkem duha zanikla. Toto je však již foto dále na trase, kde slunce zrovna krásně osvítilo lesy.


Což tak udělat také nějakou fotku přímo v lese ?


Toto místo mě dostalo. To byla těžká nostalgie. Vybavil se mi jeden den na vojně před 40 lety. Měli jsme podle rozvrhu střelby, a to bylo třeba splnit. Jenže byla těžká mlha a bylo třeba čekat, zda se počasí neumoudří. Pak náhle mlhu prostoupil krásný břízový lesík, podmínky se zlepšily a došlo i na střelby. Ty však trvaly snad jen 10 - 15 minut, když mlha počala opět houstnout a slunce již pomalu zapadat.

Přemýšlel jsem, zda sem dát i tento železničářský obrázek, ale proč ne ? Koleje jsou věčnou inspirací a připomínkou faktu, že i když jsou krátké dny a třeba i ošklivé počasí, tak pořád existuje něco, jako příjemné cestování a výlety, co na nás zase někdy čeká. To nás posiluje a je třeba si to občas připomínat podobně, jako když se díváme od mělnického zámku daleko do kraje a víme, že se můžeme kamkoliv rozjet.

Druhou věcí je to, že je to právě ten důkaz, jak dlouho včera ta duha vydržela. A konečně, kdysi jsem v Pegasu pro tento přírodní útvar vytvořil  báseň.

Duha ( Pegas květen 1992)

Život je barevná sada citů,

z nichž  šedé v naší mysli

splývají s oblohou,

a ty jasné, barevné

zůstávají v našich vzpomínkách,

jako poslední duha.

Pokud by měl snad někdo zájem si přečíst více mé poesie o rodném městě  Mělníku, tak mohu nabídnout jednu báseň u konce této stránky ....

http://mujmelnik.webzdarma.cz/index.html

.... a dalších několik málo zde na .....

http://mujmelnik.webzdarma.cz/Poesie.html

Krásné trávení vánočních svátků ! Osobně jsem si nyní ke psaní webu jenom tak odskočil od četby knih. Jednu o Mělníku tu možná představím a týden před svátky jsem zjistil, že na Mělníku v knihkupectví již není.


Zdroj: Soutok

Prosinec 23, 2022

15:50

 

,, Co to Švejku tady zase blbnete ? " - ,, Poslušně hlásím, že to je taková nevinná hra, co se hraje, když se všude kolem rozlévá mír a láska. "

Myslím, že mi tam něco vypadlo za tím ... co se hraje..., ale každý rozumný člověk jistě poznal, co mám na mysli. Včera jsem totiž zaregistroval, že televizní program ČT1 dával dokonce oba díly Švejka hned za sebou, což si nějak z historie televizního vysílání nepamatuji.

Je docela možné, že stejné mariášové karty z první světové války má teď každý, kdo si  nedávno koupil poslední číslo Živé historie. Hlavními tématy jsou totiž tyto německé karty, ale také třeba návod, jak si počínat při hledání vlastního rodokmenu. To už jsme tady na Soutoku ostatně také měli.

Jenže, dnes už je digitalizace matrik podstatně dále, než když nás ČT prvně asi před 10 lety lákala a mnoho matrik nyní můžete sledovat prostřednictvím internetu ze svého domova. To je myslím rozumné, protože málokdo je ochotný navštěvovat ve svém volnu, pokud to vůbec lze, oblastní archívy a navíc častým listováním archiválie značně trpí.


Co vše je tedy obsahem posledního čísla ? To se můžete snadno dozvědět na .....
https://www.epublishing.cz/ziva-historie


Nebylo by férové, abych jenom něco haněl a o nápravách mlčel. Ačkoliv jsem tu nedávno psal o rozpacích obyvatelů sídliště Pivovar, kteří pořád přemýšleli, zda je výsledné dílo hotové, tak překvapivě se v největších mrazech dodělávala asi na čtyřech místech kontejnerová stání dle představ obyvatel tak, jak jsem je přesně před 10 lety viděl jen kousek za blízkou hranicí v Sasku.
http://soutok.blogspot.com/2012/08/spreva-prameni-kousek-za-melnikem.html
Mohli bychom nyní diskutovat o tom, jak se popelářům bude s kontejnery manipulovat zejména při průjezdu vchodovými dveřmi. Mohli bychom diskutovat o tom. zda bude mít každé takové stání stejný počet  dobře na první pohled  barevně rozeznatelných nádob na všechny druhy tříděného odpadu a zda budou stání uzamykatelná.
Rozhodně ovšem musíme tento výsledek ocenit a označit za doslova vzorový počin nejen pro další místa ve městě, ale možná i dalším okolí.
Máme sice Vánoce, ale všichni dobře víme, že čas se nezastaví a pokroku i nápadů je třeba, byť nám někdy může připadat, že přichází třeba i se značným zpožděním. O tom by mohla letos vyprávět zejména druhá etapa obchvatu Mělníka.





Zdroj: Soutok

Prosinec 22, 2022

18:48

 


Milí čtenáři, nedávno jsem tu publikoval článek, ve kterém jsem se pokoušel přinést i nějaké zasněžené fotografie od říčky Pšovky. Vždyť není třeba hledat romantické záběry vyloženě jen v centru města. Jenže mi tehdy vypověděl fotoaparát v mobilu službu a článek byl o několik fotografií významně ochuzený.

Naštěstí není zmíněné místo nijak daleko a sníh ležel na Mělníku i v pondělí pozdě odpoledne, když jsem dostal nápad si nakoupit předem jízdenky PID do Prahy a trošku se projít. Ihned mě napadlo, že ještě není nic ztraceno, a že některé věci se napravit dají. Sice už nemělo cenu je dávat do článku, který si mezitím již přečetla celá řada lidí, ale bylo jasné, že by se někam mohly hodit.


Možná, že třeba zrovna zde je jejich místo. Proč ? Možností je více. Právě nyní nás opustil bílý sníh, který dával ráno i odpoledne zimní krajině přeci jen více světla a všichni očekáváme, že Vánoce u nás budou opět, jak bývá časté, na blátě. Nuže, máme zde tedy zřejmě takovou poslední připomínku sněhu v letošním roce na Mělníku.

Konečně, je to možná takový motiv pro vás čtenáře, že není třeba vše hned vzdávat a na něco nadávat, že se něco  takzvaně zpackalo. Vždy existuje ještě nějaká šance, že se dá svojí vůlí třeba něco napravit. Ovšem, všechno se nedá napravit. Je mnohdy dobré přemýšlet předem, co by se mohlo stát. Zrovna včera jsem byl v takové nepříjemné situaci.


Kráčím si to Husovou ulicí, když asi 10 metrů přede mnou skočí na chodník cosi ohnivého a kouří to. Kdybych koukal do mobilu, jako mnozí mladí, tak bych asi dobře nedopadl. Ihned jsem vkročil do středu ulice za zaparkovaná auta, když se brzy ozvala hrozná rána a dělobuch explodoval.
Přeji vám tedy nejen pohodové a krásné  i snad veselé svátky, ale i dost ostražitosti, opatrnosti a přemýšlejte, než něco učiníte, nebo se do něčeho pustíte. Jenom tak budete moci říci, že jste se roku 2023 dožili ve zdraví, a že jste si ty svátky docela užili.









Zdroj: Soutok
16:21

 


Do Prahy jezdí spousta lidí na nákupy, někdo za prací a nesmím zapomínat ani na ty, kteří se sem vypraví za kulturou, sportem, na výlet, nebo prostě i pokračují vlaky a autobusy do vzdálenějších cílů.
Praha je právě v čase  předvánočním i samotných Vánoc  pro svoji relativně nedalekou vzdálenost poměrně vhodným cílem k návštěvě, ale musíte být vybaveni kladným vztahem k tomuto městu, což opravdu každý není. Vždyť narážím na celou řadu lidí, jejichž cesta probíhá v automobilech do supermarketů v okrajových čtvrtích a zpět.
Další se vymlouvají na množství lidí, další navštíví některé obchody v centru a jedou okamžitě po nákupech integrovanou hromadnou dopravou zpět domů. Přeci nebudou někde chodit s taškami v rukou, nebo s těžkým batohem na zádech, že ?

Bohužel pro tato fakta hraje i to, že je zkrátka zima, krátký den a i samotná hromadná doprava do hlavního města vyjde dráže, než například cesty do Ústeckého kraje a potažmo do Karlových Varů. Konečně, jsou to i určité starosti, které v přírodě nemáme. Přitom Praha nabízí obrovské množství míst, kde na člověka dýchne jisté genius loci, a to přitom jen zůstáváme v samotném centru, nemusíme ani nikam vkročit a zcela ignorujeme i další krásné vzdálenější okolí.

Já si tu vždy vzpomenu na slova své babičky, která říkala, že kolik jazyků člověk umí, tolikrát je člověkem. To se dá přeložit na celou řadu významů. Je například v pořádku, že se nám líbí rodné město, které je mnohdy i místem kde žijeme, ale když se umíme radovat i z památek Prahy, nebo dalších jiných měst, tak je to přeci pozitivní a samotné nás to nějakým způsobem povznáší.

Příroda je jistě krásná a tento web je důkazem toho, že je naše vlast prostě nádherná, ale vypouštět dlouhodobě  Prahu, která má v každém ročním období své kouzlo, tak to je skoro hřích. Je tedy docela milé, když se podaří skloubit hned dva záměry, jako je nákup a turistika. A nesmíme moc koukat na fakt, že nosíme na zádech určitou zátěž, která nás vlastně ze sportovního hlediska posiluje.

V minulém článku jsme navštívili vánoční trhy na Václavském i Staroměstském náměstí. Dnes se tedy podívejte na závěr výletu, který mě vedl téměř již tradičně přes Karlův most na Kampu k Čertovce a slavné zdi Johna Lennona. Samotné nábřeží Kampa nebylo přístupné, a tak jsem tentokrát musel vzít za vděk pohledem na Národní divadlo z Karlova mostu.

 Vzhledem k tomu, že jsem do Prahy přijel až po poledni a na Kampu jsem dorazil někdy při západu slunce, tak už to bylo jenom tak na otočku, ale za bílého dne si můžete například užít procházku strání na Petřín, nebo se vydat po pobřeží k mostu Legií a k Národnímu divadlu, či na Hradčany, nebo si jenom tak ještě zajít do části Pražské Benátky, kde vody Čertovky mizí opět ve Vltavě. To vše tu je již zejména v období Vánoc několikrát zachycené. Jinak snad není třeba obrázky nijak komentovat a každý by měl tato místa znát.

Závěrem ještě připojím odkazy na dvě předešlé letošní návštěvy Prahy. První vedla po stopách filmu U mě dobrý, který bývá poměrně často reprízován na jednom z mnoha programů ČT a druhá návštěva byla v červenci, když jsem se vracel z Tábora:

https://soutok.blogspot.com/2022/05/u-me-dobry-43-fotek-vydame-se-dnes-ke.html

https://soutok.blogspot.com/2022/07/jihoceske-mesto-tabor-je-takovym.html

Proč si to tak z hlavy pamatuji, aniž bych studoval tento web ? Tak to vidíte, zase mi tento článek nadhodil téma, které se diskutovalo zrovna včera na netu. Dobrý článek. Tak nějak to je, že aktivitu si pamatujeme:

https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-proc-cas-utika-rychleji-kdyz-jsme-starsi-40417821

Užívejte příjemné volné dny !






















































Zdroj: Soutok

Prosinec 21, 2022

19:40


Tak je to tady.  Máme tu období pohádek i krásných nesmrtelných českých komedií a znalcům se vybavují doslova celé herecké dialogy. Jenže, ony to nejsou jenom dialogy, ale také i písně, které v těch komediích i pohádkách zaznívají, a když už to vidíte, nebo i jen slyšíte  za život tolikrát, že by to rozhodně byla zajímavá statistika, tak to prostě musíte znát.
Pokud vám třeba v právě odvysílaném Švejkovi utkvěla v hlavě veselá scéna, kde zazní v jedné pražské hospodě texty ze tří harmonikářských  písní ( Byla vojna vypsaná ... Landšturmáku pojď jen blíž ...Na Pankráci, na malým vršíčku..), tak si třeba i vzpomenete, že v komedii Vesničko má středisková, kde kouká Marián Labuda na televizi a kde hraje právě dechovka, zase zazní text ... Praha už volá, Praha už volá, v rytmu Václavského náměstí ..
A přesně to se mi hodí na úvod tohoto článku :-).


Měl jsem zase důvod jet od července opět do Prahy, což je vždy příležitost, se tu projít těmi tradičními místy a zároveň i šance nafotit aktuální fotografie. Sice nejde o žádná nová místa a ta vánoční výzdoba se sobě každý rok dost podobá, bez ohledu zda jste v Praze, nebo na Mělníku, ale nevyfoťte to, když už tam jste a jdete kolem ? Jistě se někdo rád podívá. Začínám tedy směskou z dolního konce Václaváku.





To již vedly mé kroky do Paládia. Tedy, Palladium Praha na náměstí Republiky.


 
Nu, a pak už Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí. Vánoční strom pro Prahu tentokrát přijel z Kytlice. na Děčínsku. Pokud si vzpomínáte na zimní výlet Soutoku k ledopádům nedaleko Krásné Lípy, tak vězte, že pokud jedete z Děčína vlakem přes Benešov nad Ploučnicí, tak jedete kolem.
http://soutok.blogspot.com/2020/01/

Vážně je tam krásně.


















Procházka pak ještě ovšem pokračovala i dále a na Staroměstské náměstí jsem se ještě jednou vrátil, když už vše krásně svítilo, ale to už je zase na jiný článek.
Pohodové prožívání volných dní.















Zdroj: Soutok

Prosinec 18, 2022

22:32

 


Kdo by se jen netěšil na Vánoce a hlavně na několik dní volna, které jsou s tím spojené ? Jenže to mnohdy také znamená udělat něco v domácnosti, ženy dodělávají poslední cukroví, nakupují se dárky a je kolem toho vůbec takový určitý mumraj. Do toho víte, že máte určité další možnosti, kdy se třeba jenom tak můžete někde projít, nebo si i někam vyjet, ale tady už hodně přihlížíte k počasí a denní době.
Původně měla být sobota ještě relativně teplým zimním dnem, ale pak nás opět meteorologové strašili velmi mrazivou nedělí. Pro výše zmíněné aktivity z toho byla nakonec jenom taková podvečerní procházka, kdy jsem se snažil najít nějaké věci, které jsou sice každoroční ozdobou centra, ale letos jsem je ještě nefotil, nebo k nim byl lepší fotografický přístup.



Ačkoliv v sobotu  kolem půlnoci ukazoval teploměr na zdejší zvyklosti až neuvěřitelnou teplotu přes -11 °C a zdálo se, že snad ráno zažijeme opravdu nějakých -15°C, tak místo krásného slunného dopoledne na nás čekala oblačná obloha a teplota -5°C. To sice zrovna moc ven netáhlo, ale na druhou stranu to byla taková příležitost si ověřit, jak dlouho se dovede člověk v takové teplotě procházet.

To je ostatně dobré pro určitou představu, protože vše co konáme, tak se tak nějak snažíme těmto představám přizpůsobit. Určitě se nepojedete procházet někam do hor, pokud tam nejedete s lyžemi, ale na procházku, nebo turistiku v nižších polohách to ještě je. Zašel jsem si tak konečně za bílého dne, a to doslova ve dvojím významu také do relativně mělnické městské přírody.



Okolí parku u autobusového nádraží dnes téměř zelo prázdnotou a místní kačeny působily až velmi krotkým dojmem. Jezírko bylo zamrzlé a zdálo se, že za potravou se vydávají na blízký tok říčky Pšovky. V každém případě jsem si uvědomil, že tu máme nyní to období, kdy je nám tato zvířena vděčná za občasné přilepšení jídelníčku, kterým však můžeme bez určitých znalostí také ublížit.
Pokud tedy chceme jít na procházku s tím, že někde zvířátkům přilepšíme,  pak je jistě vhodné si o tom něco vyhledat na internetu, abychom jim neublížili.


Váhal jsem dále kudy kam, až mě napadlo, že bych mohl třeba zajímavou inspiraci objevit na zde známém vodopádu na říčce nad regulací. Jenže není  pokaždé posvícení, jak se říká a chybička se vloudila. Vyfotil jsem dalších téměř pět snímků, a když jsem chtěl vyfotit prvního sněhuláka, tak náhle objektiv fotoaparátu v mobilu zcela zčernal, občas otravovala nějaká tabulka a nešlo to.

To už kolíčky pěkně mrzly a jedinou šancí byl prakticky restart přístroje. Díky tomu tu nakonec sněhulák je, ale proč několik snímků nevyšlo je mi záhadou. Co z toho plyne ? Že nemáme ten cit a je třeba  více soustředění, možná raději i více záběrů a kontrolu.

Pohodový vstup do posledního pracovního týdne před Štědrým dnem !





Zdroj: Soutok

Prosinec 10, 2022

12:01

 

Když jsem v roce 1986 našel v dopisní obálce tento pohled od jedné z mých tří nizozemských dopisovatelek ( těm asi včera v překrásném fotbalovém zápase s Argentinou dobře nebylo :-)), tak by mě vůbec nenapadlo, čeho všeho se dočkám.

https://soutok.blogspot.com/2019/12/neni-klaus-jako-klaus-jako-claus-aneb.html

Není to tak dávno, co nám roztomilé příšerky připomněly, že tu máme anglo - americký svátek Halloween a nedávno se mi zase někteří přátelé s malými dětmi chlubili čerstvými fotografiemi s alpskými čerty.

https://soutok.blogspot.com/2017/11/melnik-slavnostne-rozsvitil-vanocni.html


Hitem posledních dní je i tento vánoční kamion, který obráží různá města u nás a i já se tentokrát rozhodl, že budu u toho. Věděl jsem do čeho jdu, protože již v pátek dopoledne jsem viděl nějaké rodinné fotografie z České Lípy a vyslechl si, jak si  mladí lidé museli vystát s dětmi podle jakýchsi pořadových čísel na setkání se Santou slušnou frontu, která prý akci protáhla o 30 minut.
Také Mělník očekával v pátek příjezd vánočního kamionu v 16 hodin a program byl rovněž plánovaný do 18 hodin. Ani jsem nějak nemohl pochopit, jak je možné, že v 16.15 hodin ještě všichni čekají teprve na příjezd kamionu, město ( rozuměj centrum) se plnilo lidmi a v jediné příjezdové ulici na náměstí Míru jménem Legionářů, se stále ještě motají směrem sem a tam nějaká auta.

Vše špatné je však často k něčemu dobré, a tak se zrodila i dobrá myšlenka. ,,Proč čekat někde v přehuštěném prostoru, když níže v ulici mohou být lepší fotografické podmínky. ?" Jak jen jsem sešel ulicí níže, tak jsem spatřil na obzoru uvězněný kamion a začalo mi být jasné, že se čeká na odstartování slavnostního příjezdu.
Jako příležitostní fotograf vím, že zejména za tmy je pro lepší záběry dobré, když pohyblivé věci stojí a pospíchal jsem na místo, kde si již další podobní fotografové a fotografky gentlemansky předávali fotografické parkety. Tedy místa, která mohou přinést atraktivnější záběry. Představte si, že jsem si v jednu chvíli vzpomněl i na dávné oslavy 1. máje, kdy sem touto ulicí přijížděly takzvané alegorické vozy :-).

Setkání s tímto kamionem bylo nejen krásné, ale pro mě i nostalgické. Vždyť na těchto truckách jsem nějaký čas také pracoval. Tedy, ne že bych je řídil, podílel se na jejich výrobě, opravoval je, nebo je nakládal, ale určitou odbornou řemeslnou část jsem na nich prováděl.
Nešlo však o tyto vánoční návěsy, ale zpravidla o filtraci vzduchu. Mimochodem, kdysi mě náhodně zajímalo, jaké má řazení takový německý tank Tygr, nebo sovětský T-34 :-)). A protože vše souvisí se vším a internet se v případě T-34 neshledal s vhodnými výsledky, tak mi pomohl až www.youtube.com .Tam jsem v jednom videu viděl, jak zákazník ( řidič) zážitkového programu má kousek od sebe křídou namalované na pancíři rychlostní stupně.

Na youtube máte hned další lákadla, a tak jsem se okrajově seznámil s tím, jaké je vlastně ovládání i těžkých nákladních vozů. To už musí řidičům osobáků připadat občas tak, jako vysoká škola řízení motorových vozidel, a přitom existují ještě bizarnější ovládání převodovky u amerických trucků z padesátých let, kde potkáte až tři řadící páky, které se užívají v různých neskutečných kombinacích.
To mi již přišlo téměř nad rámec chápání :-)).

Obešel jsem tedy celý kamion a vydal se sledovat jeho průjezd. Po chvíli se ozvaly akustické signály podobné hlubokému zvuku parníku a vzniklo časem i malé video. To sem nedávám ze dvou důvodů. Jednak se jistě najde na různých FB dost lidí, kteří to tam snadno dají, aniž by něco psali, a pak to jistě žere nějaká data.
Nebaví mě sledovat nějakou kapacitu webu a žel jsem se jednou ještě za spolupráce s týmovým kolegou Romanem Rakem setkal se situací, kdy náhle nešlo vkládat fotografie, což byl konec webu, který on tehdy nějak vyřešil a mohl jsem psát dále.




Následující snímky jsem věnoval slavnostnímu příjezdu na náměstí.





Zjistit, co se děje na korbě kamionu bylo obtížné, ale něco přeci jen proniklo k objektivu mobilního fotoaparátu. To bylo možné i díky migraci lidí, kteří chtěli také nějaký ten osobní obrázek, byli zvědaví, nebo přímo se svými ratolestmi součástí akce.














Závěrem mi tedy nezbývá, než vám pro tuto chvíli popřát pěkné sobotní poledne a hezký zbytek víkendu. 

Zdroj: Soutok