Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.
Zpravodajství
Listopad 4, 2023
00:00
Jsme nadšení, že jsme se pustili do organizace pásma degustací, protože víme, že svět kvalitních rumů, whiskey a vína je velmi široký a opravdu stojí za poznání. Přečtěte si, co o návštěvě degustací říkají sami návštěvníci.
Zdroj: Brloh
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 21, 2023
17:15
Opět se blíží víkend a opět jsou někde nějaké akce. Jistě by se jich dalo najít více a o lecčems by se dalo i trošku rozepsat, ale na to nemám nyní čas a zítra už je zase pátek. Přitom je dobré dát reklamu na akce aspoň trošku s předstihem. Zůstaňme tedy jen u plakátů a pozvánek.
Ta první pozvánka vás zve na sobotu 28.9. do Vysoké, druhá pak již velmi aktuálně do Velkého Borku. To platí i pro Lysou nad Labem a Mšeno, kde se to také týká již tohoto víkendu.
https://www.mestomseno.cz/zivot-ve-meste/kalendar-akci/zavirani-soupatek-23/
https://www.vll.cz/kun
Pohodový víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 17, 2023
14:29
Pokud jste četli můj minulý článek o sobotním ohňostroji a měli přitom zapnutý zvuk, tak jste možná spíše než typické výbuchy slyšeli cvrlikat cvrčky a občas zaslechli štěkot psů z nedalekých samot ve Velkém Borku. Jen o něco dříve tu všude houkal motorák, který mi připomněl, jak jsem v dávných časech podle páry na obzoru poznal, zda je vláček v Hleďsebe, Mělnické Vrutici, nebo už ve Velkém Borku.
Ohňostroj byl dle některých názorů letos spíše mírnější, stejně tak, jako prý průvod, který dle svědků prošel snad za minutu a v jistých věcech se trošku lišil od minulosti v rámci zastoupení účastníků průvodu. Když jsem si při dokončování svého prvního sobotního článku vzpomněl, že bych jej snad mohl navštívit, tak už to časově nemělo smysl.
Pro mě byl sobotní večer díky náhodě dost vyjímečný. Nejen, že jsem viděl po hodně dlouhé době na tu bídu celkem krásnou noční oblohu, ale díky těm večerním zvukům z blízkosti předměstí jsem se propadl až do dětství, a to doslova. Moje cesta zpět totiž vedla podle domu, kde jsem 15 let žil, a protože si jinak mně známý majitel v pokoji zrovna rozsvítil, tak jsem s úžasem hleděl do míst, kde jsem ještě ve svých 13 letech usínal. Ani se tam uvnitř snad nic nezměnilo. Jsme tu jen na návštěvě, jak praví klasik a téměř mi přeběhl mráz po zádech, když jsem si uvědomil, jak se svět v naši realitě neustále mění a přitom jsme s ním vlastně duchovně spjatí napříč celým životem díky vzpomínkám.
Ve čtvrtek nám vyšlo číslo Živé historie, které je speciálně věnované Římanům na našem území ( hlavně Mušov u moravského moře pod Pálavou) a zrovna včera večer jsem dostal nápad si ho pořídit. To už není daleko od vlakového nádraží, které je pro mě takovým symbolem cestování, a tak se zrodil nápad, se tu po ohňostroji stavit. To vám bylo lidu. Nádražní budova mimořádně otevřena a bylo umění vůbec projít celý perón. Prošel jsem to ale dobrovolně, abych se podíval, kdo že to k nám na vinobraní všechno přijel.
Na jednu stranu jsem to chtěl fotograficky tak nějak zdokumentovat, na druhou jsem si vzpomněl pozdě a přišlo mi to i takové pitomé a až drzé to namířit zblízka svévolně do lidí, byť mobil tak nápadný není. V danou chvíli jsem si ale uvědomil, jak by nám to tady žilo, kdyby tu bylo něco podobného, jako třeba v Lysé nad Labem výstaviště. To by ani večer nevozila železnice téměř prázdné vagóny. Tolik lidí tu bývalo naposled tak v době, kdy nám mimořádně jezdila pára na akce do Mšena, či do Staré Boleslavi. A pak také na vinobraní v roce 2016, kdy byla slavnost doplněna dnem PID na autobusovém i železničním nádraží.
Dnes jsem se rozhodl, že i letos si udělám tu pomyslnou čárku nepřetržité účasti, která mi snad od roku 1984 nechybí a udělal jsem dobře. Ostatně, někde jsem četl, že jakmile něco neděláte, tak vypadáváte z obrazu a je to těžká pravda. Nikdy bych nevěřil, že díky firmám, které vám dovezou nákup až pod nos budete mít z návštěvy supermarketu druhé Vánoce. Člověk se vlastně ani nemůže divit politikům, že jsou nějak mimo a možná by je mělo varovat to, že potřebují při cestách ochranku :-).
Tak humor musí být. Letošní vinobraní na mě, jako domorodce působilo příjemně. Žádný hluk a hlavně jsem rád, že nebyly po celé tři dny ty vyhlídkové lety vrtulníkem nad městem. Považte, že v neplacené zóně, kde jsem dnes v poledne fotil, tak se z reproduktorů ozývala samá fajn melodická muzika. Zaznamenal jsem Elvise ( Presley), Boney M, Pussycat - Mississipi, snad i něco z Itálie, Káju ...(Gotta) no jak v 70. letech :-). Jako, kdyby to věděli, že přijdu.
Ještě mi pozvěte na jubilejní polokulatý 85. ročník vinobraní nějaké revivaly, Třeba The Sweet, Slade, Status Quo ... a přijdu i do placené zóny :-).
Pohodový zbytek víkendu a já snad v dnešním krásném dni vyjdu někam za tím svým momentálním koníčkem posledních let.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
00:05
Co dodat ? Někdy se to sejde, že někam pro něco jdete, do toho přijde nápad, a protože je dost času, tak se úplně náhodně dostanete někam dále, kam jste možná ani pořádně neměli v úmyslu jít, ale chcete zabít čas. Měl jsem vyhlédnutou podstatně bližší parketu, ale nakonec zvítězila zvědavost a s ní i tato otázka : ,, Jak vysoko nad náš mělnický kopec vůbec asi při pohledu z dálky takový ohňostroj létá ?" Takto se tedy jevil z blateckých vrch. Doporučuji videa z důvodu ostrosti moc nezvětšovat.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 16, 2023
17:02
Každý z nás máme někdy narozeniny a obyčejně nám někdo blízký, známý, nebo někdo v zaměstnání popřeje. Lidé většinou přejí hlavně pevné zdraví a dlouhá léta, ale poslední roky slýchám i něco, co je snad dokonce i dobré téma na článek.
Společnost žije do značné míry politikou a díky silné generaci pracujících lidí, kterou nazval současný režim výrazem ,, Husákovy děti" , tak také důchodovým věkem a odchodem do něj. A tak jsem již dlouho zvyklý na komentáře typu : ,,To už utekl zase rok ? Páni, to už jsi mohl být pěknou dobu v důchodu. No, naše vyhlídky jsou příšerné a pořád by něco prodlužovali." Mnozí pak doplňují přání k narozeninám poněkud tragikomickými větami.
,, Tak, ať se hlavně toho důchodu dožiješ a ať aspoň nějaká ta léta v něm prožiješ." To je tedy takový rozdíl proti době, kdy kulatá 60 byla obrovskou slávou a nevědomí lidé bez internetu a informací o zhoubných chorobách celkem věřili, že snad minimálně těch 10 let do magické strašidelné sedmdesátky dají, a pak už to bude prostě osud.
Po gratulaci obvykle dochází k rychlému pohledu na dějiny společnosti, protože mnozí z nás už mají něco za sebou a každý vidí ten neskutečný bordel. Na jedné straně vás tisk opíjí tvrzením, že se průměrná délka života prodlužuje, aby vzápětí začaly vycházet články, že se u mnohem mladších lidí i kolem 30 let věku začaly prý překvapivě objevovat všelijaké infarkty a mozkové mrtvice.
To vše v době, kdy už dávno býváme zvyklí na fakt, že nám občas odchází ze života i lidé kolem šedesátky, a kdy sami lékaři přiznávají, že spouštěčem zákeřných rakovin je kromě stravovaní, alkoholu, pesimismu, drog a geneticky poděděných vlastností především shon a stres z jakýchkoliv nepříjemných věcí napříč životem. Mimochodem, na pohodu v práci nemá leckde jistě každý čas a týká se to i technických pracovníků. Těch odvětví je celá řada.
Přesto určité spektrum společnosti tu pohodu úplně v pohodě má a velmi to připomíná důvod, proč generace, které odcházely do penzijního věku v případě mužů nejpozději v 60 letech a u žen i v 53 letech, tak proč je jim dnes v případě žen i 84 let a více. Muži statisticky končili život v průměru i až o 10 let dříve. Zdá se tedy, že tím pravým důvodem a tajemstvím dlouhověkosti je pohoda a pozitivní myšlení.
To nutně vede k porovnáváni minulosti s přítomností a lze tu vysledovat celou řadu paralel. Podívejme se nyní na takový jeden případ. Byli jste někdy nuceni pobýt v roli pacienta v nemocnici ? Tak předně záleží, kdy to bylo. Dnes se vám účtují dny pobytu za lůžko i cena stravy ( podle informací různých současných pacientů) a dříve jste vůbec nic z toho neřešili. Prostě ti lidé neměli ve větším počtu obyvatel tolik starostí, jako početná skupina obyvatel dnes, byť dnes samozřejmě existují lidé, pro které jde o ekonomické malichernosti.
Kde tedy je to místo, kdy v různých diskusích vytýká jistá část obyvatel těm druhým, že mohli již dávno zapracovat na tom, aby i pro ně mohlo být dnes co nejvíce věcí malichernostmi ? Ne, nemám teď v úmyslu psát o tom, co kdo podědil po předcích a kdo si na případný pokus pro podnikání musel třeba i pronajmout nějaké prostory, což i někoho později zase navrátilo do řad nějakých zaměstnanců. Ostatně, člověk ve 20 letech je větším snílkem, než třeba ten ve 30 letech, který nevidí již jenom tu růžovou tvář určité profese, ale zná i četná úskalí a stinné stránky věci.
Konečně, použil jsem v úvodu článku užívaný mediální výraz ,,Husákovy děti" a dovolím si použít ještě jeden, který se pomalu dere k povrchu. ,, Obětovaná generace". Oni sami pesimisticky expresně říkají, že vyžrali, co se dalo. Měli dovolenou do 22 let pouhé dva týdny v roce, pak tři týdny, a až od 33 let byl měsíc dovolené. Ve škole se učili povinně rusky, což by každý z nich dnes vyměnil za angličtinu i němčinu a není žádným tajemstvím, že nejlépe se učí mozek mladý, který k tomu potřebuje domluvu školy povinností a ještě to má zvlášť v mládí i jistou perspektivu pro život.
Vyžrali si i dva roky povinné základní vojenské služby. V nové době již byli přesunutí na druhou kolej, protože ze škol již lezli ničím nezatížení a jazykově vybavení žáci, kteří postupně ovládali i práci na počítačích a tehdejší trend hovořil o firmách mladých perspektivních kolektivů. Tehdy bylo dokonce žádoucí, aby ti staří leckde již nezacláněli, protože je čas budovat vše zcela jinak a odchody do předčasných důchodů byly vítány. Konečně bylo žádoucí tak uvolnit některá místa těm, kteří pracovní život začínali, a ne aby si někdo dále užíval peníze za funkci v důchodovém věku.
Jenže, co s generací, která nebyla ani mladá a ani stará ? S generací, která byla zvyklá žít dle určitého modelu, který skončil. Bylo tu něco, co historie snad nepamatuje. Zatímco se dříve v historické minulosti všude stavělo na tom, že ti starší jsou pracovně zkušenější než ti začínající a vše do té doby všude profesně postupovalo směrem od mládí ke stáří, tak nyní to bylo leckde poněkud trochu jinak. Střední generace musela v některých případech jakoby při práci dohánět to, co měla mladá generace již ve školách takříkajíc v plné parádě i s výměnnými zahraničními pobyty. Musela ? V té době prakticky ano, protože příliš mladí lidé lehce sklouznou k pocitu své určité vyjímečnosti, když mají pocit, že vědí něco více.
Obvykle to znamenalo se aspoň nějak dovzdělat v oblasti neustále se vyvíjející obsluhy elektronických zařízení a výhodou jsou samozřejmě i jakékoliv jazykové znalosti, které mají široké uplatnění i v osobním životě, kdy je tu možnost i cestování. Jednou větou by se dalo říci, že žádná jiná generace nebyla nucena na sobě tolik zapracovat, jako ta, která se chystá k odchodu do důchodu. A vzhledem k vývoji elektronických médií to není žádný konečný proces.
Ukázalo se však také, že právě tato generace dokáže odvádět odpovědně a kvalitně svoji práci a nyní před polovinou dvacátých let 21. století je tedy dle médií zřejmě leckde žádaná. Jenže, stejně tak, jako se dnešní mládež shlédla v takzvané Západní mládeži a dokud nežije usazený rodinný život s dětmi, tak touží v některých případech poznávat turisticky, ale i někdy odvážně pracovně jiné země, tak i ti ,co pracují už pro společnost více než 35 let, tak by rádi jednou také žili jinak, byť zřejmě s podstatně omezenějšími možnostmi, než s takovými, jaké mají dobře vypadající a odpočatí západní turisté penzijního věku, kteří možná odchází papírově v 67 letech, ale ve skutečnosti i leckdy mnohem dříve. Konečně, záleží na zdraví i kondici.
Proč by mělo vůbec tyto naše spolehlivé lidi, kteří celý život pracovali zajímat to, že se tu už přes 30 let neřeší dost důležité otázky různých rezortů, ale věčně nějaké stranické půtky a korupční zájmy ? Za našeho mládí jsme si dělali legraci, že jsme měli jít na meteorology. Když počasí nevyšlo podle prognózy, tak se vůbec nic nedělo a nikdo o prémie nepřišel. Dnes to meteorologům leckdy i slušně vychází a je to věc, která lidi zajímá, ale bohužel máme spousta výzkumných ústavů na věci, jejichž názvy až téměř šokují a jejichž důležitost pro společnost se mnohdy vymyká chápání občanů.
A pak máme sice různé potřebné rezorty, ale zase nevíme, co tam vlastně řeší, když je situace taková, jaká je. To tedy byl takový fejeton, kterým jsem si chtěl jenom tak zahrát trošku na autora na webu www.novinky.cz a jsem zvědavý, koho název přiláká. Je to zase jiný druh článku.
Pohodový víkend ! Ostatně, já jsem v tuto chvíli asi nejvíce zvědavý na budoucí úterní vyprávění dvacetiletého mladíka, který si prý tak trochu bohužel nerad místo Mělnického vinobraní odskočil jenom tak s baťůžkem letecky s přítelkyní na víkend do Milána :-).
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 14, 2023
19:19
V pátek začíná v našem městě již neuvěřitelný 84. ročník Mělnického vinobraní. Není bez zajímavosti, že jenom tři vinobraní v naši republice začínají v pátek, končí v neděli a Mělník je jedním z nich. Zatímco ta moravská to mají letos již za sebou, tak na Mělníku to právě začíná. Měl jsem tu možnost včera večer již za tmy vidět stavbu hlavního pódia na náměstí Míru a žasl jsem, když jsem zjistil, že je velké téměř tak, jako ta budova za ním.
Ať už se rozhodnete na vinobraní zavítat, nebo strávíte víkend jinak, tak dnes tu mám i tradiční informaci z muzea, které se stává každoročně součástí této gigantické akce. Pak je tu ještě jedna pozvánka na akci začínající v závěru měsíce a na samotný závěr obvyklého úvodu článku zde dávám odkaz na oficiální web vinobraní, kde se dozvíte všechny informace, které jen mohou potenciálního návštěvníka mělnického vinobraní zajímat.
https://www.vinobranimelnik.cz/
Pohodový víkend.
RMM - Vinobraní v muzeu, Museum pro futuro - pozvánka
Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
Už se těšíte na Mělnické vinobraní? Muzeum se jako každoročně připojuje k programu prodloužením otevírací doby muzejní kavárny s nabídkou českých vín z Mělníka a Velkých Žernosek!
Otevírací doba muzea:
Pátek 15. 9.: 9h – 17h (expozice, výstavy), 9h – 22h (kavárna)
Sobota 16. 9.: 9h – 17h (expozice, výstavy), 9h – 22h (kavárna)
Neděle17. 9.: 9h - 17h (expozice, výstavy, kavárna)
POZOR! Ke každé vstupence na Vinobraní máte 50% slevu na vstup do stálých expozic muzea a na výstavu Kašpárku hraj! s hernou a soutěží.
Výstava Regionálního muzea Mělník, p. o. na nám. Míru v Mělníku Termín: 25. 9. – 25. 10. 2023; vernisáž 25. 9. v 17:00 hodin
MUSEUM PRO FUTURO…
…či chcete-li muzeum budoucnosti je název výstavy ideových architektonických návrhů studentů Katedry architektury FSv ČVUT Praha na téma revitalizace areálu bývalého kapucínského kláštera, sídla Regionálního muzea Mělník. Exteriérová výstava bude slavnostně zahájena na mělnickém náměstí Míru v pondělí 25. 9. v 17:00 hod.
V průběhu školního roku 2022/2023 spolupracovalo Regionální muzeum Mělník, p. o. Středočeského kraje s týmem studentů a odborníků pod vedením prof. Ing. arch. Michala Hlaváčka z Fakulty stavební, Katedry architektury Českého vysokého učení technického v Praze na projektu Revitalizace areálu bývalého kapucínského kláštera, sídla Regionálního muzea Mělník. Východiskem se stalo Memorandum o spolupráci mezi ČVUT Praha a Středočeských krajem podporující žádoucí a vzájemně výhodné formy spolupráce vzhledem ke specifikám a potřebám jejich vzdělávací, vědecké a podnikatelské činnosti, správě a rozvoji vlastněného a spravovaného majetku a podpoře odborných studentských aktivit. Studenti byli aktivně zapojeni do přípravy a vypracování návrhu využití a úprav objektu kapucínského kláštera v rámci výuky ateliérové tvorby v programu Architektura a stavitelství. Během školního roku objekt několikrát navštívili, vedení muzea naopak zavítalo mezi studenty. Sdělovali si vzájemně své potřeby a představy. Během projektu se budoucí architekti věnovali posouzení vnějších urbanistických a provozních vazeb, objevovali reference v současné architektonické tvorbě a snažili se o jejich implementaci na prostory mělnického muzea. Studovali současný již nevyhovující provoz a funkčnost v souvislosti s aktuálními prostorovými možnostmi. Výstupem se staly studentské ideové architektonické studie celkového vnitřního i vnějšího urbanistického pojetí celého muzejního komplexu zahrnující návrhy využití objektů a pozemků areálu muzea, možnosti případných stavebních úprav, rozbory vazeb budovy muzea na historické centrum města a návštěvnicky sofistikované provozní schéma.
Jitka Králová, RMM
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 10, 2023
19:44
Může se vám to zdát nepochopitelné, ale ještě je pořád plno lidí kteří nemají svůj Facebook. Důvodů je celá řada a každý je má jiné.
Já si třeba vzpomínám, že když jsem začal psát na tomto kdysi velmi sledovaném webu, tak jsem byl svým způsobem celý nesvůj. Vy nevíte, kdo to čte, a co si o tom myslí, či zda se nestanete v lepším případě obětí nějakého humoru. Jen tu a tam někdy někdo utrousil, že cosi četl, ale to bylo většinou tak vše.
Nebo jsem si vyslechl věty přemýšlivého člověka : ,, Člověče, to musí dát práce. To Tě musí moc bavit." Ale, pak jsem se také dostával do situace, kdy mi známý ve středu přinesl nějaké místní noviny o akci, která proběhla v sobotu, na které jsem byl, o které jsem již v sobotu v podvečer psal, dával jsem z ní fotografie i reportáž a on mi to líčil, jako úžasnou novinu.
Jindy jsem zase byl svědkem, kdy na jistém FBI probíhala jakási diskuse tuším o mělnickém tanku. Vůbec jsem nechápal, jak se může diskutovat o něčem, o čem jsem psal snad před rokem na webu článek i s fotografiemi, a co většina Mělničanů snad i zná. Byl jsem zvědavý, zda si na to někdo vzpomene a třeba přijde i nějaký odkaz. Odkaz přišel, ale na úplně jiný web. Ostatně, hodně se změnilo.
Strašně mě překvapilo, že vznikající FBI skupiny ( obvykle vznikaly snad v roce 2016) měly v členských stanovách napsáno, že je jejich členům zakázáno propagovat nějaké odkazy pod výhružkou vyloučení ze skupin. Prostě úplný opak toho, co kdysi Soutok hlásal, když dával na svůj web různé odkazy, které mu připadaly prospěšné.
Nu, až do pátku jsem se mohl chodit dívat na různá a širší veřejnosti přístupná tematická FBI, která mi mohla vnuknout i inspiraci, a to tak, že jsem prostě přihlašovací tabulku křížkem zavřel. Diskutovat jsem samozřejmě nemohl. Od pátku již žádná nabídka zavíracího křížku není, a tak vlastně společnost Facebook udělala něco, co tu dosud nebylo. Chceš číst ? Tak se musíš přihlásit a můžeš i diskutovat.
Většina již přihlášeného národa to asi nezaregistrovala a nikde se to v médiích neprobíralo, ale přijde mi to minimálně tak, jako zajímavost. Mně tu tabulku zavřít nejde a obejít ji také ne. Ostatně, trošku mi to připomíná covidovou situaci. Chceš jet do zahraničí ? Můžeš, ale musíš se nechat očkovat :-). To se nakonec mezi mladými lidmi ukázalo, jako tehdy největší důvod k očkování. Mít klid od mediálních útočníků a smět do zahraničí.
Aktualizace 12.9. 2023 v 17 hodin : V pátek odpoledne jsem zaznamenal, že nelze zavřít přihlašovací okna do různých FBI skupin a číst si tak komentáře a články v těchto skupinách. Nyní je úterý odpoledne a vše se vrátilo do stavu před pátkem. Lze tedy opět číst dění na FBI. Že by nějaká časově omezená pokusná kampaň přimět nezaregistrované lidi k registraci do FBI ?
Tento víkend byl sice ve znamení Dní evropského dědictví, ale asi člověk potřebuje nějakou pauzu, aby ho to zase přitáhlo. Hodně jsem vzpomínal na rok 2007, kdy jsme stáli fronty u chrámové věže, abychom se prvně podívali z jejího ochozu. Později byla věž otevřena. Podobné to bylo i s historickými sklepy v centru města v roce 2005, nebo při první cestě ke studni v roce 2008.
Tak ano, naposled jsem byl přímo v Mělníku na Dni zvoníků v roce 2019 ...
https://soutok.blogspot.com/2019/09/skvelou-sobotni-akci-tohoto-vikendu-byl.html
.... a pak často přišel Liběchov ( byl dnes v televizi), ale tentokrát jsem se hlavně těšil, jak si po minulém víkendu konečně přispím a nějak už i vstřebám ty zážitky. Je zajímavé, že už zřejmě tolik člověk nepotřebuje někam cestovat, jako dříve, ale o to déle si udržuje pěkné vzpomínky na akci ve své hlavě a zážitky jsou dobrý lékař.
Když se ptám různých a dnes i de facto vždy mladších lidí, co budou o víkendu dělat, tak snad všichni někam jedou. Jeden do Ústí nad Labem, aby pak jeli na kolech podle Labe k Mělníku. Další mi doporučuje jet třeba na skvělou jízdenku PID až k Vlašimi, podívat se na Blaník, projít se kolem Sázavy atd. Vlastně jde o vzájemné inspirace.
Osobně jsem se velmi rád několikrát dozvěděl, že jsou některé mé články s cestovní tématikou inspirací poměrně známé osobnosti našeho města Martinu Klihavcovi. Ten navštívil nejjižnější bod naši republiky, který jsem si tak nějak plánoval na příští rok. Nevidím důvod, proč bychom si návštěvu našeho nejjižnějšího bodu republiky v jeho podání neměli nyní prohlédnout. Naopak mi to připadá takové až roztomilé, protože letos máte zajímavou příležitost zde na Soutoku navštívit v průběhu dvou měsíců dokonce hned tři takové podobné krajní body naši republiky.
Dalo by se tedy říci, že už Soutok navštívil všechny čtyři, ale osobně mám v plánu kromě jižního bodu navštívit znovu ten severní, který od mé návštěvy v roce 2012 prošel změnou. Naše republika má celou řadu různých podobných bodů a někde se stýkají tři státy, ale tyto čtyři body jsou považovány pochopitelně za takové nejdůležitější.
Jsou časy rozhlasu sečteny, nebo ne ? Těžko říci. Mnoho mladých lidí rádo tvrdí, že si vystačí s internetem a nemají potřebu sledovat ani televizi. Pro mě jde spíše o hračku, ale jakmile někomu ukáži takovýto rozhlasový přijímač, tak se obvykle hned každému líbí.
Vždyť dnes ani jiné rádio, než FM/DAB+ snad už v obchodě nekoupíte a mnohdy nestojí ani 1000 Kč. Toto s obrázky jsem kdysi v našem mělnickém Lídlu koupil za 750 Kč. Problém ovšem nastává ve chvíli, když řeknu zájemcům, že Český rozhlas v pásmu DAB+ má asi 17 stanic a stoprocentně ho chytíte téměř všude po celé ČR i v interiérech, ale u ostatních stanic nelze tento příjem v interiérech na pouhý teleskop rádia zaručit.
Je sice velká šance, že u oken orientovaných na Prahu budete mít i v interiéru šanci, ale záruka tu stále chybí. Na druhou stranu už i u nás proběhlo spousta všelijakých jednání a očekává se, že dosavadní počet šesti provozovatelů, z nichž pět provozuje i různé soukromé stanice a leckdy známé i z FM ( Signál rádio, Evropa 2, Frekvence 1, Beat...), se ještě rozroste a snad budou podobně tak, jako v Německu přibývat různé dokrývače, které umožní příjem v interiérech bez nutnosti i jen malých venkovních antén.
Rádio Schwarzwald ( oldies) je jednou z asi dvou až tří německých stanic, které jsou po dohodách v rámci atraktivnosti DAB+ šířeny i našim pražským provozovatelem na kanálu 7C. Více se dozvíte na ...
https://digital.rozhlas.cz/jak-poslouchat-dab-7228484
V posledních dnech o sobě dávají s přibývajícím podzimem podmínky opět vědět a nejlépe o tom hovoří některé články na FB diskusi digitálního rádia...
https://www.facebook.com/groups/788024638274146
Ačkoliv dnes již mám i přenosnou směrovou anténu, tak přeci jen nemá člověk z pracovních důvodů možnost, se jenom tak rozhodnout jet ve všední den ráno někam na kopec, protože jsou zrovna podmínky. Nicméně se i mně podařilo v sobotu v podvečer ve velmi kolísavých signálech zachytit po západu slunce na pouhý teleskop multiplex z Hesenska ( 7B) a premiéru tu měl na 12D druhý celostátní německý multiplex Antenne DE z alpského vysílače Wendelstein ( 345 km). Obvykle na tomto kanále ulovíte moravský okruh Českého rozhlasu ( Javořice, Praděd), nebo vzácně braniborský Calau.
Protože se teploty ještě blíží tropické třicítce, tak jsem si dovolil přepnout i na FM, kdy se díky případné vrstvě Es dají zachytit někdy vzácně až velmi vzdálené vysílače, ale to se nekonalo. Nicméně mě potěšilo čisté vysílání 300 km vzdáleného rádia Salzburg ( radio S) dokonce ve stereu, kam jsem si nepříliš úspěšně psal loni o QSL lístek. Po letní zkušenosti s Chorvatskem jsem zkusil nabídnout redakci rádia zaslání elektronického QSL, tak snad budu úspěšnější, než loni.
To je tedy z víkendu vše a příští víkend už už hostí Mělník vinobraní. Podle ohlasů často slyším od mnohem mladších lidí, že jim program nějak nic moc neříká, ale to už nechám na těch, kteří o programu rozhodují, a na těch, kteří se tam chystají. Je to samozřejmě hlavně pro mladé.
Pohodový vstup do druhého zářiového týdne.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 6, 2023
23:00
Stres z nákupu dárků na poslední chvíli, nestíhání vánočního úklidu a už snědené vánoční cukroví nám nesmí přes práh. Pro naše hosty jsme si připravili na 23. prosince večer plný pohodové hudby, skvělého jídla a pití a nefalšované vánoční pohody. A to bychom nebyli v Brlohu, abychom to nevzali trochu po americku.
Zdroj: Brloh
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
21:24
Ve 14 hodin v obci Krásná nebylo co řešit. Sice bylo cítit i na palčivých chodidlech, že by se netrénovaný člověk po dnešním okruhu nemusel stydět za cestu do Aše a vyčkání na dřívější vlak, který by mi kromě dnešních hezkých zážitků dopřál snad ještě pobyt v nějaké místní restauraci i domácí večerní sobotní siestu, ale ta vůle najít ještě nějaké fyzické rezervy a navštívit ještě nějaká místa byla zkrátka obrovská.
Vždyť rozsáhlá a nejzápadnější hradní zřícenina významného šlechtického sídla byla jen pouhé čtyři kilometry odtud a dle výškového profilu pouze stále z kopce. Přechod kopce Háj s rozhlednou jsem si nechtěl připustit a snad bylo i dobře, že žádný autobus v nejbližších hodinách nejel.
Ještě v obci Krásná, se mi zjevil takovýto nádherný pohled na nejvyšší horu české části pohoří Smrčiny Háj ( 758 m.n.m.). Mohl jsem jít dále po červené a zelené značce, ale toto byla přímá i nenáročná varianta, která měla být nejrychlejší a zdálo se, že povede po okresních silnicích bez provozu. Aspoň tak dobře to vypadalo až do místa, kde musíte jít asi 400 metrů po frekventovanější silnici směřující k nejsevernějšímu městu ve výběžku jménem Hranice.
Když jsem z tohoto hlavního silničního tahu odbočil, tak jsem myslel, že bude opět lépe, ale okresní silnice do Podhradí rozhodně neplnila představu hustoty vedlejší silnice. Konečně, při pečlivějším pohledu do mapy zjistíte, že následuje ještě obec Doubrava se svým zámkem ( tam končí zdejší jediná autobusová linka s pracovním provozem) a za ní nemalé německé saské město Bad Elster, což jsou v překladu vlastně lázně. Jenže, se mi při domácí analýze silnice v bílé barvě jevila pouze jako nepříliš významná okresní silnice a ani jsem nepřihlédl k tomu, jaké je vlastně město za hranicí.
Musel jsem tedy opatrně kráčet proti protijedoucím vozidlům, abych měl čas vždy překročit označenou krajnici, pokud se něco přiblížilo, a tam kde byla nepřehledná zákruta, tak jsem zase musel na přehledném místě opatrně přeběhnout na druhou stranu, kde řidiči dobře viděli záda chodce za krajnicí.
Je to ten nejbezpečnější pohyb chodce po silnici, kde sice platí ono známé pravidlo ,, choďte vlevo" , ale není možné jej uplatňovat v nepřehledné zatáčce, kde vás přijíždějící vozidlo do poslední chvíle prakticky nevidí a brání vám oběma ve výhledu i bujná zeleň.
Cesta do obce Podhradí mi přišla nekonečná a trvala hodinu. Vedla sice hezkým údolím, ale opravdu jsem si jej užil až před samotnou obcí. Již z dálky vás upoutal zdejší kostel a zcela vpravo věž hradní zříceniny Neuberg. Nemám čas, se tu rozepisovat o nějaké historii, nikdo by to neocenil a vše se dá najít ve wikipedii, ale pro naše potřeby stačí, že dlouho mělo Ašsko jakousi samostatnost a řídíl jej rytířský rod právě z hradu Neuberg. Celá řada následujících snímků je tedy ze zmíněné obce, kde se zrovna konala nějaká pouť s běžnými atrakcemi i spoustou gastronomických vůní.
Abych nezapomněl, tak jsem sem dorazil ve 14.50 hodin a věděl jsem, že mi jede za tři hodiny vlak z hlavního ašského nádraží domů. Můžete se také dočíst, že mě čeká ještě 8 km pěšky a profil trasy dle mapy.cz byl alarmující. Posuďte sami. Obec Podhradí je v nadmořské výšce 552 m.n.m. , rozhledna Háj 758 m.n.m., město Aš - centrum 626 m.n.m. a hlavní nádraží ČD 646 m.n.m.
Vypadá to strašidelně, ale věřil jsem, že to snad nějak dám.
Kousek od směrníku stojí Kostel Dobrého pastýře, jehož návštěvu mi strojvedoucí doporučoval, ale bylo zavřeno. To mi aspoň řekli u věže docela sympatičtí turisté z Prahy. Hlavně jsem tu hodně fotil, ale také jsem měl právě u hradní věže po rozloučení s Pražany kritickou chvilku, když už delší dobu svítilo sluníčko.
Najednou mě začal strašně bolet žaludek, jako když předržíte hlad, ale ještě mnohem více. Musel jsem si sednout na balvan, napít se, zakousnout do další sušenky a za pět minut jsem byl opět relativně O.K. Asi nějaké uhřátí organismu. Však mi bylo později zase lépe, když jsem se dostal do stínu lesa.
Jak vidíte, je to opravdu rozsáhlá i romantická zřícenina a jsem moc rád, že jsem ji navštívil.
K věži vede točité schodiště, na které jsem se ihned po odeznění problémů vydal, ale věděl jsem, že dveře do věže jsou uzavřeny.
Fojtsko je sousední region v Sasku.
Od uzamčené branky do věže, se nabízely takovéto krásné výhledy. To jsem ještě netušil, že na prvním snímku je něco, kolem čeho půjdu a na druhém je pohled do míst odkud jsem přišel.
Když jsem došel do míst, která jsem fotil z věže, tak bylo 15.20 hodin a já měl na cestu k vlaku dvě hodiny a 25 minut.
Tady někde na začátku stoupání jsem měl druhou podobnou, ale slabší krizi, po které jsem jakoby chytil druhý dech. Jen jsem byl cestou časem nervózní, protože mi lidé říkali, že už to není na Háj daleko a pořád to nikam nevedlo. Nakonec jsem asi v 16 .20 došel na křižovatku cest, kde jsem měl jít vpravo. Jenže to značení bylo žalostné. Dal jsem nějak moc ostrý úhel a nemohl jsem najít na široké traktorové cestě značku.
Zase jsem musel zapnout mobil, kterému již docházely baterie a podívat se na mapu. Ještě, že tato technika dnes existuje. Prošel jsem lesem nenápadnou pěšinkou asi 200 metrů a opět jsem byl na trase.
Je 16.30 hodin a konečně mám před sebou po sedmi letech krásnou kamennou rozhlednu. Mám vůbec čas jít ještě nahoru ? Tak do cíle jsou 4 km, vlak jede v 17.47, a pak se jde převážně dolů, tak snad na 15 minut mohu. Je tu celkem rušno a paní na lavičce u rozhledny na mě zírá, jako na zjevení a mému hlasitému nadnesenému dilema se usmívá.
Po 25 km je i stoupání věží náročné a pořád narážím jenom na nižší ochozy. Rozhledna je 34 metry vysoká a vede na ni 122 schodů.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bismarckova_rozhledna_(H%C3%A1j)
Byl to povznášející pocit, ale škoda toho času. Rychle jsem tu nafotil nějaké fotky i panoráma, a pak už letěla vzhůru kratičká dabová anténa na malém přijímači. Vypadalo to, jako že nejsou vůbec podmínky a jde jen to nejbližší, ale na tuhle hračku fakt dnes nebyl čas. Ostatně, byl jsem dostatečně nadšený z toho, co všechno jsem jen na tomto výletě do této chvíle prožil a viděl.
Pohled na město a k západu.
Z věže jsem slezl opravdu v 16.45 .....
..., a i když to byla zprvu cesta pro kamzíky a člověk už pomalu tahal nohy za sebou, tak v 17.10 hodin jsem byl v centru města u sochy básníka Goetheho.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_Wolfgang_von_Goethe
Jen o něco dále podle hlavní třídy najdete budovu info centra ( na snímku), která mi připomněla letošní červenec i návštěvu v roce 2016. Cesta na hlavní železniční nádraží však byla nekonečná. Dlouhé táhlé stoupání, a pak ještě klesání mě v 17.30 dovedlo na vytoužené místo. Přesto, že vlak měl jet v 17.47, tak tady nikdo až na jednoho pomalu se blížícího muže nebyl.
Ten vypadal celkem sympaticky, zvědavě si mě prohlížel a mně bylo jasné, že na mě musí být nyní hrozný pohled. Rozpovídal jsem se o svém pěším okruhu a vzápětí bylo jasné, že mám před sebou muže vyznávajícího podobné aktivity. To tu už bylo najednou asi dalších 12 lidí a do dvou minut přijel vlak od Hofu do Chebu.
Při cestování vlakem se mi již nejednou stalo, že nějaké rozhovory z nástupiště přetrvávaly i ve vlaku, nebo ještě dokonce v dalších dopravních prostředcích, a takové to bylo i nyní. Mnohdy to stojí za to. Dozvíte se všelijaké věci a některé lze i publikovat pro potěšení publika, nebo jsou svým způsobem nějak zajímavé.
Třeba zrovna tento muž z Aše spal již třikrát v mělnickém autokempu, když jeli s manželkou na jízdních kolech z Krkonoš podle řeky Labe. Lidé mají ve vlaku plno času a vědí, že se zřejmě již nikdy v životě nepotkají, a tak si řeknou leccos. Třeba jsem se dozvěděl, že mám před sebou nejen cestovatele, ale i radioamatéra a vyslechl jsem si opravdu legrační příhodu.
Muž ( tak 63 - 68 let) totiž moc dobře věděl, co to jsou QSL lístky a jako radioamatér ze Svazarmu je pochopitelně sbíral. Také musel pochopitelně na dvouletou vojenskou službu a jeho maminku nenapadlo nic chytřejšího, než jemu nováčkovi poslat na vojnu originální dárek k narozeninám. Zrovna mu totiž přišla domů nějaká kolekce QSL lístků a maminka mu je pro radost přeposlala.
Kdo jste byli na vojně, tak víte, že tam byly takzvané nástupy, kdy se předávala pošta a někdy i zaujala ostatní. Řeknu to jednoduše. Kdo by neznal vyjadřování velitelů z populárních Černých baronů, nebo z Tankového praporu. ,, A hento je čo ? Volaké Japonsko a aj USA. Ako sa s nimi správátě ?" To už mladému vojákovi došlo, že není v civilu a situace je trochu vážnější. Včas zareagoval : ,, Ale soudruhu nadporučíků, vždyť tu mám i SSSR a Bulharsko, Maďarsko a Svazarm je spolupráce s armádou. Tak dobří jsme, že máme s každým rádiové spojení."
Velitelé se na sebe podívali a jeden říká : ,, Pravda, pravda, dobré to je, henten náš Svezarm. Vieťě čo ? Zobertě si to, zatvortě to do skrině a nie, že sa budětě chlubiť ostatným vojakom." Jak čtenáři vědí, tak mám vlastně také podobnou veselou povídku ze stejné chvilky, když mi slečna z Kazachstánu poslala gratulaci k 1. máji, protože jsem při bdící strážní směně našel v časopisu Sputnik její adresu a napsal ji. To se zase všichni na nástupu váleli smíchy, protože tam se spíše čekala případná dezerce, byť nešlo přímo o hranice. Ale, pojďme od toho koření lidských diskusí zase zpět k surovému cestopisu.
Tady mě muž upozornil, abych si už připravil ten svůj foťák, když si chci vyfotit z vlaku ten Cheb. Škoda, že je to proti slunci a dopoledne jsem si vzpomněl pozdě. Je to kus od nádraží.
Protože jel muž až do Chodova na nějakou návštěvu, či co, tak jsme ještě nastoupili do rychlíku Krušnohor, který jede před půl sedmou a brzy se to rozjelo. Pak už sem musel přemýšlet co s časem. Je pro mě zbytečné, abych přijel ve 21.15 do Ústí nad Labem na hlavní nádraží, když mi vlak jede až ve 23 hodin ze západního nádraží.
Celkem jsem to vymyslel relativně dobře. Vystoupil jsem někdy po dvacáté hodině v Chomutově, kde jsem měl asi 30 minut času, než přijel zastávkový vlak. Bylo ještě trošku vidět, teplo a odkudsi hrála nějaká společenská hudba, tak to šlo. Horší to bylo na západním nádraží v Ústí, kam jsem přijel ve 21.55 hodin. Stanici tam zavírají v 18.15 hodin, a tak člověk téměř hodinku posedával na lavičce, nebo popocházel s knížkou v ruce a byl rád za pěkné počasí.
Ve 23 hodin odtud jede vlak, který končí u nás na Mělníku přesně v půlnoci. Pozdravil jsem se se stejnou paní průvodčí, jako ráno, která mi nijak překvapivě sdělila, že měla mít už po turnusu, ale teď ji čekají tak 4 hodiny spánku a ve 4.50 jede zase směr Ústí. ,, To Vy asi ráno ve 4.50 už nikam nepojedete, že pane :-)?" Směji se. ,, Ne, mě čeká vana, a pak se budu dávat možná i dva dny do pořádku a budu rád, když budu moci co nejdříve aspoň trošku chodit :-).
Ale, za všechny ty zážitky to stojí, povznese to na duchu a člověka to zocelí :-).
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 5, 2023
20:44
Již před výletem tu bylo jisté dilema. První varianta znamenala navštívit pouze náš nejzápadnější bod a nedaleký most spojující ČR přes Újezdský potok s Německem (Bavorskem). Most Evropy se také někdy nazývá most Přátelství. Lávka byla postavena v roce 2008, jako symbolické gesto.
Tato varianta by mi umožnila stihnout dřívější vlak domů s příjezdem ve 21.00 hodin na Mělník a užít si pohodovou večerní sobotní siestu. Druhá varianta byla poněkud drsná, znamenala řadu kilometrů i četná převýšení, ale zároveň byla cestou k poznání. Mohl jsem tak navíc poznat naši nejzápadnější hradní zříceninu, snad se po sedmi letech podívat znovu i na krásnou rozhlednu Háj u Aše a vůbec si sám pro sebe říci, že po výběžcích v blízkosti měst Šluknova a Frýdlantu jsem dostatečně prozkoumal i ten u Aše.
https://soutok.blogspot.com/2016/07/na-vylet-k-bismarckove-rozhledne-v-asi.html
https://soutok.blogspot.com/2023/07/na-ceste-k-zapadnimu-trojstati-jsem.html
Tato varianta znamenala přijet domů pravděpodobně celý zničený až po půlnoci, ale po odeznění případných zdravotních nepříjemností znamenala mnoho radosti a energie. Když mi i jeden o hodně mladší známý potvrdil, že bych později stejně zase přemýšlel, jak se do 200 km vzdálených míst vrátit a prozkoumat to další jmenované, tak mi jen potvrdil mé rozhodnutí. Bylo to dle výpočtů v mapách.cz na hraně, ale výsledek sliboval celkovou opravdovou spokojenost.
Jenže, jak už víte z prvního dílu, tak mi bylo v železniční stanici Aš město oznámeno, že vlak dále nejede a zastávka Štítary je prý asi tak pět kilometrů vzdálená, což je asi hodinka chůze navíc a záleží na terénu. Program mapy.cz doma v PC ukazuje vzdálenost 6.3 km a 59 minut chůze navíc.
Zatímco jsem si ještě asi 10 minut povídal s mašinfírou ( strojvedoucí motoráku), který mi chtěl pomoci překonat prvotní zklamání z cílové stanice spoje , dát nevelkou naději na snad sobotní autobusovou dopravu, nebo i doporučit, co bych měl vše navštívit, tak jsem si náhle uvědomil, jak se zcela mimořádně objevila krátce i jiná možnost.
Co kdybych to šel tedy celé obráceně a do Aše se vrátil odpoledním vlakem ze Štítar, který jede jako jediná spoj dne z obce Hranice do stanice Aš nádraží ? Tam je totiž jen malé čekání na spoj z Hofu do Chebu, která mě má dopravit k mému rychlíku do Ústí nad Labem.
Ne, nikoliv, vyloučeno. Žene mě to hlavně k západnímu bodu i k lávce, které znám z internetu i z obrázků v knihách Jana Hocka o našich poutních cestách. Konečně, na Háji jsem byl a rád si jej nechám tak, jako poslední bonbónek na zhodnocení a rozloučení se s tímto koutem naši vlasti. Bez velkého přemýšlení jsem se rozloučil s tím, že už je 10.30 hodin, a že se pokusím o malý zázrak.
A dařilo se. Ony jsou totiž mapy.cz občas někde podhodnocené, a když i někde občas člověk trošku jakoby popoběhne, tak je to znát. Šel jsem zprvu po červené značce podle koleje, která brzy odbočila, ale podle mapy nejkratší cestou k odbočce na zastávku Štítary a hlavně k nejzápadnějšímu bodu ČR.
Už snad dokonce za 10 minut jsem byl v obci Krásná, kde mě zaujal tamní OU.
Mají tady takovou roztomilou věcičku, kde otáčíte klikou a můžete si přečíst nějaké historické informace. Pokračoval jsem takovým zvláštním způsobem. Na jednu stranu jsem pospíchal a přitom jsem fotil vše, co mi přišlo jenom trošku milé.
Přesně tady začíná samostatná turistická značka k nejzápadnějšímu bodu ČR. Sem se mám dnes ještě jednou vrátit a nejlépe opět po stejné zelené značce.
Jen o kus dále mě zaujala tato chatka, kde cedule u dveří zvala k nocování a nabízela telefonní čísla, která vám měla zařídit domluvu i obdržení klíče od chatky.
Zdálo se, že tu všude žijí spokojení lidé se smyslem pro humor i krásu.
U přejezdu poblíž zastávky Štítary jsem měl být podle původních plánů někdy v 10.25 - 10.30 hodin, když sem měl vlak dorazit v 10.22, ale pěšky z Aše jsem tu byl v 11.03. To mě celé nabudilo určitým optimismem, ale rozhodně to nebylo na nějaké polevování ve výkonu a zdržování se. Vždyť podle programu bylo vše vypočítané tak, že stihnu okruh a budu rád za každých 15 minut k dobru. Nyní jsem byl ještě 30 minut ve ztrátě a dalo se čekat, pro vyšší počet kilometrů, že časem přijdou problémy s kondicí i časem.
Počasí bylo poměrně příjemné a cesta se příliš nelišila od té, kterou jsem v červenci absolvoval k bodu styku tří států . Také zde byly na počátku místa s dálkovými výhledy i větrnými rotory elektráren a cesta později padala stále níže k vodním zdrojům obklopena lesy. Vlastně si uvědomuji, že to tak je u nás prakticky všude u těchto významných hraničních bodů ve všech čtyřech hlavních světových stranách.
Po cestě nechyběla ani opuštěná tradiční bývalá pohraniční rota, kterou si prohlédneme cestou zpět díky malému zabloudění a plno tabulí.
Tady šlo o hřbitov zaniklé obce Újezd.
Zde jsem vložil jeden z mnoha krajinářských snímků, který má dodat jakousi představu terénu. Ostatně, rozhodně v tuto chvíli nepřemýšlím, že by se sem člověk ještě někdy vrátil.
Pomník vás upozorní na jednu z mnoha zaniklých pohraničních obcí.
Zde šlo o nějaký krásný památní strom, ale tabule s informací na místě již nebyla.
Konečně jsem u jednoho z hlavních cílů výletu. Most Evropy ( most Přátelství), jak se lávce říká jsem znal z internetu i z turistické vizitky zakoupené v červenci v Aši. Všichni lidé kolem mě jezdili na kolech rovně směrem k nejzápadnějšímu bodu ČR Nevím, zda vůbec registrovali nějakou odbočku na most, ale rozhodně jsem toho využil, že tam budu sám a mohu vše pěkně zdokumentovat.
Samozřejmě jsem zašel i několik desítek metrů do Bavorska, a jak vidíte, tak je to odtud po bavorské straně něco málo přes šest kilometrů k místu, které jsme navštívili v červencovém článku ( odkaz). Ostatně, existuje i odvážná varianta chůze do Rehau, odkud můžete jet vlakem přímo přes Selb a Aš do Chebu, ale plány jsem měl zcela jiné.
Naše turistické značky v trojbarevné kombinaci mají prostě něco do sebe, ale kdo jste již někdy takto třeba na Šumavě přešli do Bavorského lesa, tak vás značení nepřekvapí a třeba na vás padne i určitá nostalgie, jak jen ten čas letí.
https://nejzapadnejsi.cz/zajimavosti-v-regionu/most-evropy-most-pratelstvi/
Když jsem se vrátil na zelenou turistickou značku, zase se tam v přímém směru přehnal k západu jeden cyklista. Vážně jsem byl rád, že jsem se u úzké lávky s nikým nepotkal a přišla další dávka radostných zpráv. Mám to do toho nejhlavnějšího cíle celého výletu již jen pouhých 10 minut a hlavně je teprve poledne. To znamená, že jsem pouhých 10 minut v mínusu proti počítačovému startu ( mapy.cz) od zastávky Štítary a mám nachozeno o 3. 6 km navíc oproti původnímu plánu.
Vůbec je ta turistická matematika zajímavá. Až po těch 10 minutách dojdu do nejzápadnějšího místa ČR, tak budu mít v nohách 8.7 km, ale podívejte se na nadmořské výšky. Nádraží v Aši město je 670 m.n.m. , zaniklá rota Újezd le v 685 metrech a nyní se propadnu až do 552 m.n.m. Ten padák 133 metrů budu muset vystoupat zpět, ale nezdá se, že by šlo o nějaký pruďák na malém kousku.
Obnažené kořeny stromů a blátivý terén nad potokem připomíná dramatickou šumavskou krajinu.
Když jsem se zmínil, kam že se chystám na výlet, tak mi hned dva známí řekli větu : ,, Tak ty jdeš k tomu domečku :-)." Ano, je tu taková chatka, kde můžete vystoupat po žebříku a třeba tu i přespat, ale musí tu být i dost komárů díky blízkým slatím.
To, že tu začínají i končí naše hlavní poutní stezky tu dýchá na člověka každým okamžikem.
Tady potkáte jenom našince a ačkoliv se sem dá jít i z německé strany, tak tu byli jen naši lidé. Tato partička chlapů přijela z Kynšperku nad Ohří a jeli jakýsi okruh. Nejvíce mě ale dostalo, když přišla jakási postarší manželská dvojice a začala mi říkat, jaký prý jsem velký turista.
Když viděli můj nechápavý pohled, tak dodali, že mě někde u Aše viděli z auta. Ona totiž i tady vede značnou část cesty asfaltka, po které občas přijede nějaké to auto, ale převládají cyklisté. V každém případě mě těší, že to jsou prakticky vždy dobří lidé, kteří jsou ochotní prohodit někdy nemálo vět a často zjistíte, že jde třeba i téměř o sousedy z našeho kraje, nebo máte nějaké podobné zájmy apod. Však k tomu také ještě dojdeme. Tentokrát mě však hnal čas a ve 12.30 jsem již vyrážel zpět.
To, co vidíte na snímcích je jen zlomek fotografií. Někdy fotím i různé tabule, abych si je doma v poklidu teprve přečetl, ale ještě jsem se ani k tomu nedostal.
Historický patník z roku 1844.
Místo na přespání.
Když jsem se vracel, tak jsem se nějak u zaniklé obce Újezd dostal místo na zelenou turistickou značku na cyklotrasu 2058 a vracet se mi do kopce nechtělo. U odbočky Újezd pod rotou jsem zahnul vlevo a přišlo vysilující stoupání, kdy jsem až nadával, kdy už budu na kopci. Za odměnu jsem se však mohl podívat na tolik důvěrný a opuštěný objekt, který mi připomněl mé mládí. Mohl jsem si sem zajít už cestou k hlavnímu cíli, neboť nad rotou již vede zelená značka, ale to nebylo v danou chvíli v plánu.
Když jsem se konečně vyhrabal těch 133 nadmořských metrů opět ke koleji u Štítar a krajina se otevřela, aby silnice začala padat do Krásné, tak už jsem viděl, že toho mám docela dost. Nešlo ani tak o těch 16 km, co měl člověk v nohách, jako že se asi podepsalo stoupání i zvyšující se teplo. To již bylo 14 hodin a já věděl dvě věci. Jsem prakticky na předměstí města Aš a jistě by bylo pohodlné tu nějak vydržet někde do 15.45, být doma ve 21 hodin, prožít parádní oddychový sobotní večer a ani by to nemuselo mít nějaké zdravotní následky.
Jenže, to mi nestačilo a nebyl to můj plán. Mapy.cz říkají, že je to odtud do Podhradí nejkratší cestou po silnici asi 3 kilometry a hlavně pořád z kopce. Hororem bude, až budu mít v nohách téměř 20 km, bude mě čekat ještě asi dalších 8 km k vlaku a pravděpodobně budu muset vystoupat z nadmořské výšky 552 metrů do 758 ( rozhledna Háj), a pak sestoupit přes město Aš k hlavnímu nádraží do 646 metrů.
Vůbec si v danou chvíli nedokáži představit, že bych měl mít nějaké problémy dojít vůbec k vlaku. Vím jen, že mě už trošku pálí chodidla a doufám, že když jde křivka z kopce, tak snad to Podhradí do hodiny dobudu. Zbydou mi tak bez 15 minut tři hodiny na to, abych přešel Háj a došel k vlaku, což se mi jeví, jako nejzáhadnější část etapy. Těžko v danou chvíli předpokládat, kolik času mohu vůbec rozsáhlé zřícenině místního důležitého hradu Neuberg věnovat, ale touha stanout u něj je veliká.
Protože je už moc hodin a píši to tu vše od chvíle ( dlouhé hodiny), co jsem dorazil z pracovního procesu, tak mi dovolte ještě jeden díl. Ostatně, výlety mě nabíjí energií a při psaní je znovu prožívám. Pohodový týden !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 3, 2023
20:26
První ranní vlak do Ústí nad Labem odjíždí přímo z Mělníka ve 4.50 hodin.
Snad nikdy jsme nebyli tak rozmanitou společností, jako v současnosti. Vidím to hlavně na mladých lidech s malými dětmi, kterým je tak kolem třiceti let. Když mě chtějí potěšit a náhodou jedou s dětmi někde vláčkem, tak se mi jdou pochlubit, ale jinak neudělají bez auta ránu. Tím se odvezou občas ráno na ryby, jindy zase do Bogatýnie na nákupy, večer udělají zahradní grilovačku a hromadu víkendového času stráví prací doma, nebo u zákazníků, kam se také musí autem dovézt.
Ti starší už to mají jinak, dobře vědí, že síly ubývají, a že má život spoustu dalších tváří. O mně je známo, že mám vztah k veřejné dopravě a zvlášť mě těší, když zjistím, že se dá především vlakem někam i daleko celkem levně dostat. Škoda, že všechny ty speciální nabídky začínaly až víkendovou rodinnou jízdenkou v roce 2004. Do té doby jsme si takzvaně utahovali opasky, šetřili na potřebné věci, jako každá mladá domácnost a veřejná doprava doslova živořila.
Ti mladší mi obvykle říkají, že auto pobere hodně lidí, nemusí nic studovat v řádech i výhodné jízdenky, jedou si kdy chtějí a soustředění na jízdu jim nevadí, ale kdyby se zajímali o skupinové jízdenky na železnici, tak by byli možná také překvapeni. Navíc netrvá nic věčně a je výhodné, když se není třeba na nikoho a na nic ohlížet. Každý nesdílí stejné zájmy i třeba plány, nebo momentální nadšení pro nějaký cíl a ač si někdo neumí představit, že by měl jet někam sám, tak zase znám lidi, kteří si přírodu nejraději užívají o samotě, kdy ji prý lépe vnímají,
Nedávno jsem tu naznačoval, že bych se rád ještě před podzimem někam podíval a konečně ta chvíle přišla. Konečně to vypadalo s letos bláznivým víkendovým počasím nadějně. Sice nejraději jezdím na slavnou Jízdenku na léto, jejíž výhodu si uvědomují i sami zaměstnanci ĆD, ale teď přišla ta chvíle udělat to, co jsem tu nedávno propagoval.
Vždyť i ten Jan Hocek, který je vlastně takovým zakladatelem našich poutních cest, tak je nejprve prošel, aby zjistil, kudy je nejlepší je z hlediska krásy i památek vést, vyzkoušel na vlastní kůži, kde se jak v restauracích na trase vaří, kde je možnost ubytování, nebo i bivakování, a pak teprve napsal knihy o nich.
A tak jsem v sobotu ráno koupil ve vlaku od paní průvodčí celodenní jízdenku DÚK, která nyní stojí 170 Kč a doufal jsem, že už nikde nepotkám takový slejvák, jaký byl ve 4.45 na Mělníku. Byl jsem samozřejmě zase jediným cestujícím a ač byla venku slušná tma, tak snad ani ve Štětí tentokrát nikdo nenasedal. Inu, nebyl pracovní den, prakticky bylo po prázdninách a ona je to slušná oběť, když musíte denně vstávat v nějakém režimu a najednou o víkendu si zkrátíte páteční večer a v sobotu vstáváte ještě dříve, než jindy. Plánovaný návrat v neděli po půlnoci.
Jenže, když to jednou za čas neuděláte, tak se zase připravíte o celou řadu zážitků, které dělají ten náš zájmově bohatý život. Byl jsem tedy v 5.55 na nádraží v Ústí nad Labem- západ a v 6 hodin mi už jel ,,starý" známý vlak z Děčína do Kadaně. Ten mě dovezl v 7.22 do Chomutova, který je docela důležitým nádražím. Právě odtud totiž platí speciální jízdenka Egronet, která má mimochodem platnost až daleko v Bavorsku, Sasku i Durynsku. Paní vám ji prodá v pokladně za 200 Kč a tím vaše výdaje za dopravu pro tento výlet skončily. Mimochodem, u budovy staví i zelené autobusy jedoucí do hor.
Odtud jedete rychlíkem Krušnohor v 7.50, který přijede z Prahy. Ten staví v Ústí nad Labem na hlavním nádraží a ve všech důležitých městech pod Krušnými horami. Ve vlaku mě překvapí, když mě požádá pan průvodčí, abych si jízdenku Egronet podepsal a klidně mi půjčí propisovačku. To mě tak zaskočí, že se nezmohu na slovo. Za Kláštercem nad Ohří konečně vysvitne slunce a hladina řeky Ohře přinese do vlaku doslova pohádkový svět vodní hladiny, skal a lesů.
Kousek za stanicí Karlovy Vary ( 8.45) přichází revizor. ,, Proč se to musí podepisovat ?" táži se a ukazuji na místo na jízdence. ,, Protože jsou někteří ,, Čecháčkové" vynalézaví a půjčují si jízdenku. To bychom přišli na buben." Začínám si uvědomovat, že je to podobné, jako s Jízdenkou na léto. Vzápětí kontruji tím, že se krajské regionální celodenní jízdenky také nepodepisují a třeba v Ústeckem kraji platí i na výletních lodích. Revizor je nadšený, že mám o věc zájem, dává mi přednášku a nakonec končí tím, že jízdenka Egronet je jízdenkou vyšší kvality, a proto ji je třeba podepsat.
V 9.32 hodin přijíždíme na čas do Chebu, kde se provádí rekonstrukce poloviny nádraží Je sice pozitivní, že můj další vlak jede v 9.37 ze stejného nástupiště, ale už musím jít asi 150 metrů pěšky, protože na stejné koleji stojí také vlak jedoucí na druhou stranu stejné linky do Marktredwitz. Ještě v červenci jsem tu musel jít ven na náhradní autobusovou dopravu a nyní se projdu podle koleje, po které jsme přijeli.
Je to krásný pocit projíždět po dvou měsících Ašskem, za pár korun a mít přitom pocit, že jsem v MHD někde doma. Ačkoliv vlak jede dále do Selbu a Hofu, tak nás naprostá většina vystupuje v 10 hodin na hlavním ašském nádraží, které je v rekonstrukci a spíše připomíná zastávku. Téměř všichni přestupujeme do motoráku, který odjíždí z druhého nástupiště v 10.10 hodin.
Jsem přesvědčený, že spoj jede do stanice Hranice a mám vystoupit v 10.22 v zastávce Štítary, odkud je to k nejzápadnějšímu bodu republiky nejblíže. Jenže, jaké je mé překvapení, když všichni lidé vystupují ve stanici Aš- město a paní průvodčí, která skončila na hlavním nádraží službu a nyní již jede v roli pasažéra domu volá : ,, Konečná stanice, prosím vystupovat." Za chvíli dochází k malé diskusi, kde se od strojvedoucího dozvím, že to minulý víkend ještě jezdilo až do Hranic, ale vlivní rozhodli, že ač jsou ještě prázdniny, tak to bude od začátku tohoto týdne jezdit už jenom sem.
Ano, měl pravdu.
https://www.cd.cz/jizdni-rad/tratove-jizdni-rady/files/cz-k148-221211-01.pdf
Sám se někdy divím, na základě jakých indicií dojde člověk občas k nějakým přesvědčením. Asi proto, že už jsem tu měl dávno být o prázdninách, kdy to hatilo nakonec i nepřijatelné deštivé a bouřkové počasí. Nedalo se nic dělat. Přátelsky jsme s mašinfírou ještě pohovořili o zdejších možnostech cestování i o památkách a vydal jsem se přímo za nosem přibližným směrem kolejí po červené turistické značce.
Koukám na hodinky, je 10.30 a musím si říci pro sebe : ,, Zase jsem se zakecal a čas letí. Co vůbec zvládnu ?" Přeci jen je člověk 200 km od domova a nejezdí sem jenom tak každou chvíli. Vlastně bych měl původně v tomto koutu republiky prakticky navštívit ještě to důležité, co jsem chtěl, a co mi ještě v mých plánech chybělo." Vůbec si neumím představit, že bych měl z něčeho slevovat a ač nejsem turisticky trénovaný, jak si může někdo myslet, tak znovu sázím na fakt, že jsou snad časy na mapy.cz až přetažené a něco může snad sehrát i zrychlený přesun.
To je takový vojenský termín, když střídáte chůzi a poklus. Neznám sice text krásné skladby, kterou nazpíval Bruce Springsteen a nese jméno No surrender, ale asi nějak tak významem.
https://www.youtube.com/watch?v=txKhQ9cbhgo
A příště už vykročíme.
Pohodový vstup do prvního celého pracovního týdne měsíce září.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 30, 2023
19:17
Pořád tomu nechci při pohledu z okna věřit, ale v sobotu má být prý hezky a má se vrátit pravé léto. Jestli Soutok o víkendu někam vyrazí, tak to nejspíše poznáte podle nějakého článku, který se obvykle na těchto stránkách o víkendu objeví, ale je také na čase, se podívat na další plejádu akcí, které se na nás v těchto dnech valí.
Není to jenom Mělnické vinobraní a Dny evropského kulturního dědictví ( 9. a 10. 9 ), které tu máme již příští víkend, ale těch fantastických nabídek je i jen v blízkém okolí prostě mnoho. Pojďme se na některé další nabídky akcí podívat a třeba si tak i doplňme nabídku, kterou jsem tu v předminulém článku uvedl.
Musím začít Roudnickým vinobraním 2023. Proč ? Inu, nedávno jsem tu asi dvakrát po sobě propagoval kulturní dění v obci Lhotka, a když s těmi lidmi například někde náhodně mluvíte, tak na nich vidíte, jak oni mají takovou určitou radost, že se ta jejich obec může zase vytáhnout. Někdy se i případně dozvíte, jak ta akce proběhla. Jsou to vlastně v danou chvíli tací dobrovolní propagátoři, kteří se dokáží až plamenně rozhovořit o tom, jaká že paráda se u nich koná.
Není důležité, jestli někam jedete, nebo jestli jste na nějaké takové opěvované akci vůbec někdy byli, ale jestli vás i tak dokáže akce nějak zaujmout. V případě Roudnice je to lákadlo na tamní vinobraní takové zvláštní a mají to docela chytře vymyšlené. Spousta mužů včetně mě má rádo pohled na historické automobily, neboli veterány. Tím, že jsou tyto kouzelné stroje vystaveny v neplacené zóně, tak se přijedou na auta podívat, a to už je jen krok k tomu, aby se třeba i zamysleli nad tím dalším.
Tím mám na mysli především vstupné a vlastní program, ale někdo pochopitelně hodnotí i prostředí, které je všude úplně jiné a není to jenom tím, zda jste v zóně hlučných a divokých pouťových atrakcí, nebo někde na poklidnější kulturní scéně. Více o Roudnickém vinobraní tedy zjistíte třeba zde ...
https://www.roudnicke-vinobrani.cz/
Litoměřické vinobraní je vlastně tak trochu časově konkurenční vinobraní k Mělníku, pokud jde o termín. Jde tedy o sobotu 16. září.
https://www.kudyznudy.cz/akce/vinobrani-litomerice-kreans-ostrovni-fetival-201
Asi nejlepší stránka i s odkazem na program je tady na .....
https://www.mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2023-5410.html
Litoměřice již tradičně lákají na větu : ,, Vstupné je zdarma " . Pokud patříte mezi vyhledávače masových kulturních akcí, tak se vůbec nebudu zlobit za nějaký komentář z případné návštěvy akce.
Ovšem, správně jste si všimli, že zmíněná vinobraní začínají nejdříve až příští víkend a není od věci, se podívat na víkend, který máme nejblíže, tedy na ten první v měsíci září. Tady začnu ve Mšeně, kde se ve starých lázních nejprve v sobotu rozloučí slavnostně s koupáním, pak tu mají řekněme dvě sportovní akce, a také za týden v čase Roudnického vinobraní tu mají Slavnosti burčáku.
Chce se mi říci s určitým úsměvem, že tentokrát nám ta střediska zmíněné kultury do jisté míry spojuje železnice. To sice zrovna neplatí pro Roudnici nad Labem, kam nám jezdí o víkendu autobus jednou za čtyři hodiny, nebo se musíte pěšky vypravit na ten vlak ze Štětí přes řeku Labe do rychlíkové železniční stanice Hněvice, ale jinak vám do Litoměřic, Mšena i Lysé nad Labem jezdí také vlak.
Co tedy nabízí výstaviště v Lysé nad Labem aktuálně k nejbližšímu víkendu ? Tak tam mají tento víkend pauzu, ale hned příští víkend zvou na dvě výstavy. Jsou to Jiřinkové slavnosti a výstava Domov a teplo. To bude ostatně brzy již aktuální téma. Více tedy najdete na .....
https://www.vll.cz/vystavy
Jinak jste jistě mnozí již měli možnost vidět třeba v Mělnické radnici program a různé detaily k blížícímu se Mělnickému vinobraní ( 15. až 17. září). To samozřejmě vždy vyvolává mezi lidmi občas spoustu odlehčených diskusí i někdy úsměvných legend o tom, kdo že tedy od časů Jaromíra Tůmy vlastně vybírá asi ten program ? Všichni stárneme.
Je to takový zvláštní koloběh života. Když byl člověk mladý, tak nejprve nesměl na akci ani chvíli chybět a připadal si, jako ryba ve vodě. Později měl třeba k některému programu výhrady, aby se ještě mnohem později smál tomu, jak se rozčilují ti mladší podobně, jako kdysi on. Nu, a dnes už mám pocit, že jsem z jiné planety :-).
Ne snad, že by člověk nějaká ta jména mladých nadějí popu někdy nějak v médiích nezaznamenal, ale jsou už jiné zájmy a pokud jste četli zdejší hudební články, tak se týkají spíše zahraniční hudby 70. a 80. let. Jako by to bylo včera :-). Na druhou stranu není pro bývalé hvězdy jednoduché zpívat i v sedmdesáti letech a kritika publika je někdy neúprosná. Šanci tak mohou mít i občasné revivaly, ale i tady aktéři stárnou a jsou podrobeni ostrému oku kritiky.
Pohodový zbytek týdne a užívejte září.
Aktualizace 31.8. v 17.35 :
Mám často ve zvyku si druhý den přečíst to, co jsem napsal, protože to už jsem jako opravdový náhodný čtenář. Po napsání článku, se totiž obvykle snažím okamžitě v několika vlnách rychle ještě něco opravovat, nebo upravovat., co mě tluče do očí a konečně jít také zase dělat jinou činnost. A jak tak čtu nyní to, co jsem včera napsal, tak vidím, že mi tam chybí jedna podstatná věc. To je ta domovská webová stránka Mělnického vinobraní:
https://www.vinobranimelnik.cz/
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 26, 2023
19:38
Když se zeptáte někoho aspoň trošku znalého historie na to, kdy bylo založeno město Mělník, tak se dozvíte, že město svoji zakládací listinu nemá. Za město je Mělník považovaný od roku 1274 ( 25.11.), kdy král Přemysl Otakar II. udělil Mělníku právo výnosu z labského obchodu. Vedle Karla IV., který nechal na Mělník dovézt z burgundského kraje vinnou révu je tak Přemysl Otakar II. dalším významným panovníkem našeho města.
Ačkoliv oba panovníky dělí historicky 100 let a měli dle výzkumu historiků poněkud odlišnou povahu, tak oba z nich povznesli jméno českého království v středověké Evropě a významně rozšířili jeho území i vliv. Bohužel, zatímco Karel IV. skonal pokojně ve své domovině, tak Přemysl byl v bitvě na Moravském poli zavražděn. Netrvalo dlouho a vznikla celá řada verzí, podle kterých byl český král zrazen i snad i zbytečně zabit, ale to ponechám historikům. Ostatně, stačí nahlédnout do ...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_Moravsk%C3%A9m_poli
Soutok do těchto pro nás neslavných končin zavítal v roce 2017 a nebýt smutné bitvy, tak tu našel docela pěknou poklidnou krajinu s výhledy na Malé Karpaty.
https://soutok.blogspot.com/2017/07/melnik-vdeci-za-povyseni-na-mesto-krali.html
Dnes jsem si na celou událost hned z několika důvodů vzpomněl a jsme opět u té reklamy. Vždyť už i letos jsem pomýšlel na cyklistickou návštěvu takzvané moravské Amazonie, o které se zrovna dnes v televizi mluvilo v souvislosti s tím, že možná příští rok to bude naše nejnovější CHKO.
O moravské Amazonii najdete na netu celou řadu článků a jistě jde o oblast přírodně zajímavou, ale také nadměrnou cykloturistikou ohroženou. Řada těch článků je orientována čistě na toto území, kam dojedete z Břeclavi za pouhou hodinku ( k soutoku), čímž je vlastně výletní jízda za takové 2.5 hodiny odbyta.
Osobně se mi však zdá, že určitou výzvou je okruh čítající přes 70 km, jehož dvě určité části již znám. Nu, co naděláte ? Už je tu zase kolotoč pracovních dní a se srpnem vždy odejde i skvělá jízdenka na léto. Navíc potřebujete před takovou akcí dobré zdraví a něco mít na jízdním kole odjeto, což už se v jistých letech nedá ani dlouhodobě plánovat.
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/soutok-dyje-morava-moravska-amazonie-trojmezi.A170926_220635_kolem-sveta_hig
Vraťme se však na Mělník a k mé oblíbené větě : ,,Vše souvisí se vším." Právě dnes zapadá slunce při pohledu od mělnického zámku za horou Říp. Jak jen to vše v dnešním článku do sebe zapadá a vzájemně ladí. Následující třetí a čtvrtý odkaz vás dovede nejen k přirozené fotografii romantických západů slunce z naši slavné vyhlídky, ale ještě se i dozvíte, kdy nám to slunce kde za jakým kopcem zapadne. Prostě si můžete tak trošku zahrát na Kelty tak, jako my v roce 2019 nedaleko Litoměřic. To jsou ty první dva odkazy z uvedených čtyř.
https://soutok.blogspot.com/2019/10/melnik-je-branou-do-polabi-porta.html
https://soutok.blogspot.com/2019/10/od-tri-krizu-nad-porta-bohemica-pres.html
https://soutok.blogspot.com/2022/07/takove-krasne-bylo-ceske-svycarsko.html
https://soutok.blogspot.com/2020/06/melnicke-zapady-slunce-kdyz-slunce.html
Pohodový poslední srpnový víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
12:27
Milí čtenáři, tak trošku jsem se na tento víkend zabýval myšlenkou ohledně jednoho relativně dálkového výletu, ale jak už jsem tu psal, tak když celý týden vstáváte brzy do opravdu horkých letních dní, meteorologové vás na víkend straší předpovědí a věk se již také ozývá, tak asi není od věci i jenom tak relativně odpočívat.
Mám tady z RMM opět krásnou nabídku akcí i výstav a vězte, že mi dělá radost o nich i jenom číst. Ostatně, ve chvíli, kdy píši tuto nabídku, tak ani sám ještě nemám ponětí o tom, jaká je například místní nabídka DED. Na druhou stranu si všímám, jak nám opět Lhotka nabízí kvalitní kulturu a uvědomuji si přitom tu sportovní i kulturní pestrost života kolem nás, který nás obklopuje, a kterou ani nedokáže každý docenit. Zanechme však filosofie a přejděme k článku paní Kristýny Frelichové.RMM - Kašpárku hraj!, Výstava hub, Balada pro banditu - pozvánka září
Vážení a milí návštěvníci a příznivci mělnického muzea,
prázdniny se pomalu chýlí ke konci, ale léto v muzeu ještě zdaleka nekončí!
Přemýšlíte, kam vzít děti na konci prázdnin? Ve čtvrtek 31. 8. od 10:00 se koná Doprovodný program k výstavě Kašpárku hraj!
Kratičká pohádka otevře na výstavu vrátka. Rodinná divadélka si prohlédneme, u stínohry se zasmějeme. Muzejní dílnička bude plná loutek a zabaví vás i hrací koutek. Kašpárek osobně se na Vás těší!
V pátek 1. 9. od 19:00 si nenechte ujít divadelní představení pod širým nebem na hřišti ve Lhotce Balada pro banditu. Vstupenky jsou v předprodeji v pokladně muzea, ve skalním obydlí i na místě.
Ve středu 6. 9. od 17:00 do 20:00 h. odpoví na Vaše dotazy mykolog Jaroslav Malý na tradiční Výstavě hub!
Dny evropského kulturního dědictví nabídnou bohatý program o víkendech 9.-10. a 16.-17. 9.
Muzeum zpřístupní své expozice za symbolické vstupné 1,- Kč. V sobotu 9. 9. v 10:00 můžete navštívit další kostýmovanou prohlídku expozice historických kočárků.
V kavárně Vás od 5. 9. potěší výstava fotografií Ladislava Záruby Obloha, malířka pomíjivé krásy nad posvátnou horou Říp.
Rodinnou loutkovou výstavu s hernou a soutěží Kašpárku hraj! můžete navštívit do 17. 9. ve velkém sále. V malém sále se stanete Detektivem v přírodě až do 29. 10.
Připomínáme, že již tuto sobotu 26. 8. se na Vás těšíme na Dni s řemesly ve skalním obydlí ve Lhotce.
Přeji Vám pohodové letní dny a těším se na setkání v muzeu!
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Regionální muzeum Mělník, p. o.
Středočeského kraje
nám. Míru 54, 276 01 Mělník
T: 315 630 923, M: 728 620 651
Ani se nechce věřit, že příští víkend již patří měsíci září. Přívorský park u Košáteckého potoka znáte především díky osobní akci Soutoku, kterou jsem nazval ,, Po stopách vladyky Beše." Krásný park však bude již poněkolikáté také dějištěm stále slavnější rytířské bitvy s dlouhým programem. Více na ...https://bitva-privory.webnode.cz/informace-pro-divaky/
Pohodový víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 22, 2023
18:18
Následující pozvánka na víkend je tu jenom díky tomu, že jsem se zcela náhodně potkal s člověkem, který mi dal motiv. Tedy, žádná periodická akce a o reklamě někde na bilboardu nevím, protože v těchto horkých dnech patřím spíše mezi velkou početnou skupinu obyvatel, která moc nikam nevychází, když nemusí.
KČT Trilobit Barrandov vznikl až roku 2006 a již podle sídla klubu vás asi ani nepřekvapí, že jeho časté organizované vycházky vedou do míst, kde teče hlavně řeka Berounka, ale třeba také Vltava, nebo Sázava. Ostatně, klub si při svých masových výletech tak trochu ve svých názvech akcí ty řeky přivlastnil, byť je otázkou, na kolik vedou plánované trasy v jejich blízkosti.
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/v%C3%ADt%C3%A1me-v%C3%A1s-na-str%C3%A1nk%C3%A1ch-k%C4%8Dt-trilobitu-barrandov
Nyní tedy zavítá v sobotu 26.8. k nám na Mělnicko, aby jako pomyslně uspořádal masovou akci v blízkosti řeky Labe, ale ve skutečnosti to bude poněkud jinak. Start tří nejdelších tras, které půjdou dlouho spolu začíná na mělnickém vlakovém nádraží a trasy vedou vlastně v opačném pořadí, než se chodí Mělnický hrozen.
To znamená, že povedou do polí za čtvrtí Blata směrem na Hleďsebe, aby se u skalního bytu ve Lhotce zakously do Kokořínského dolu, který je vlastně hlavní páteří celé akce. Akce má pro každou trasu zobrazenou mapu :
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/trasy-%C4%8Dty%C5%99i-%C5%99eky
Dvě nejkratší trasy začínají na nádraží ve Mšeně. Cíl všech tras je v restauraci U Zlatého lva ve Mšeně. Účastníci samozřejmě zaplatí startovné a v cíli obdrží originální diplom akce.
Hned tradičně poslední neděli v srpnu 27.8.2023, se jde již 46. ročník Mšenské padesátky. Tady snad není třeba ani nic dodávat. Všechny trasy pěší i cyklistické najdete i s mapami na .....
https://www.mestomseno.cz/informace-pro-turisty/msenska-50/
Neděle je sice pro dálkovou masovou turistiku trošku zvláštní termín, ale ve Mšeně je to tradice.
Turisté sice nejsou žádná ořezávátka, ale i tak je třeba si vybrat trasu, na kterou člověk stačí a je třeba mít na paměti, že v horku je vše únavnější, než jindy. Dodržujte pitný režim, vezměte si na cestu hodně tekutin a nezapomeňte i na opalovací krém zejména na nekryté části těla, repelent a pokrývku hlavy.
Pro doplnění tu mám akci RMM prakticky ze stejných končin. Více najdete na ....
Pohodový zbytek týdne a snad nejlépe aspoň poklidný blížící se víkend.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 20, 2023
09:26
Mnoho obyvatel z České republiky, ale i ze zahraničí přijede aspoň jednou za život k nám na Mělník, aby se podívali na soutok dvou největších českých řek a bájnou horu Říp. Mnoho Mělničanů zase bylo aspoň jednou za život u toho našeho nejzdobnějšího pramene, který patří právě našemu veletoku jménem Labe.
Labe je se svojí celkovou délkou 1 150 km ( dole wikipedie uvádí 1 094 km) třetí nejdelší řekou Střední Evropy.
https://www.treking.cz/cestovani/nejdelsi-reky-evropy.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Labe
Pokud se nějaká řeka stéká s jinou řekou, tak obvykle pokračuje název té řeky, která urazila na místo soutoku delší vzdálenost, ale u nás pod Mělníkem máme takovou unikátní vyjímku. Přesto, že tu má Vltava délku 430 km a Labe má za sebou jenom 250 km toku, tak se dále řeka jmenuje Labe.
Pro svůj bohatý lodní provoz je řeka každých 100 metrů po svém levém břehu značena tabulkami s kilometráží. Ta je pro hodnoty celého kilometru a půlek značena plným číslem ( 838, 841.5 ...), a pro zbylé hodnoty slouží jednoduchá černá číslovka v bílém poli ( například číslo 2 znamená 200 metrů, nebo 6 zase 600 metrů. Kilometráž se v průběhu let také několikrát měnila. Ale, jenom tady na webu Soutoku jsem těch článků o Labi napsal již dost a dokonce jsme se podívali i k prameni Vltavy, který prý podle posledních zpráv už zase není tak pěkný, jako v čase, kdy tu byl Soutok. Připomeňme si tedy aspoň tyto čtyři články, kde se dozvíte četná zajímavá data a podíváte se i na prameny našich dvou největších řek..
https://soutok.blogspot.com/2012/01/o-labi-povodnich.html
https://soutok.blogspot.com/2012/02/o-labi-povodnich-2.html
https://soutok.blogspot.com/2016/02/vite-kde-je-labe-v-cechach-nejsirsi.html
https://soutok.blogspot.com/2015/01/zijete-na-melniku-jiste-jste-jiz-vazili.html
Pokud tedy patříte k lidem, kteří dokáží sejít z našeho malebného kopečku dolů k řece na procházku, tak je docela možné, že vás také při pohledu na kilometráž u řeky i na kolem případné plující tlačáky a výletní lodi jistě napadlo, že by to mohlo být zajímavé aspoň na skok zavítat do míst, kde tento veletok končí svoji pouť.
Mně se to stalo během života hned několikrát, ale vždy přišlo něco, co to takzvaně zastínilo, nebo prostě někam odválo. Vždyť není žádným tajemstvím, že lidská mysl neustále těká od nějakých podnětů k jiným a někdy vše zastíní i snazší, nebo snad populárnější cíle., a leckdy hraje i velkou roli cosi, co nazýváme předsudkem.
Vždyť, když mi Martin Klihavec napsal, že jeho rozhodnutí jet na několik dnů k Severnímu moři leckoho udivovalo, tak mě to zase až tak neudivilo. Máme tu přece léto, období dovolených a cestovní kanceláře lákají potenciální klienty do zcela jiných destinací. Navíc máme ten německý a potažmo i polský sever již z dob socialismu tak nějak spjatý s poměrně studenou mořskou vodou Baltu a věčnými větry. Aspoň to tak říkali ti, kteří tam byli a můžeme jim věřit, protože na obrázcích z těchto pláží nikdy nechyběla plátěná přístřeší právě kvůli větru.
Lidé si také často myslí, že jen stačí dojet do Hamburku, kde se mohou podívat na neskutečný kontrast ve velikosti lodí říčních a lodí plujících po moři, ale to je jen půlka koncertu. Ostatně, dával jsem tu dříve odkazy na tlačný remorkér Rio 2 s naší posádkou, který občas neplul jen do Magdeburku, nebo po německých kanálech, ale také právě do Hamburku, kde v místech, kde už téměř začíná estuár obvykle nabral v cestě severním ramenem řeky zpětný kurz do jižního labského ramene, odkud dále zajížděl do doků na vykládku.
Estuár je tedy úsek řeky, kde se náhle z 500 metrů rozšíří řeka na 2 km, aby se po zbylých 100 km svého toku rozšířila v závěrečném úseku až na maximální šíři cca 18 km, kdy řeka zaniká v moři. Po estuáru již opravdu plují gigantické mořské lodi.
Pokud máte aspoň trošku rádi heraldiku a erby měst, tak jste si u pramene řeky Labe v Krkonoších jistě všimli posledního 26. znaku vlevo, který se dobře pamatuje a patří městečku Cuxhaven. Je na něm přesně ten maják, který máte na třetím obrázku v detailu. Právě tam končí řeka Labe, která 837,5 km odtud přibírá pod Mělníkem vody nejdelší české řeky Vltavy. Maják stojí na břehu a v řece se nachází výrazná bójka.
Martina pak zaujaly třeba takové informace, jako je výskyt tuleňů v řece, nebo jej na místě uchvátil rozdíl mezi přílivem a odlivem, který je ještě ve 100 km vzdáleném Hamburku kolem 3.5 metrů . Tady musím zavzpomínat na vzkazy kapitána Batisty z internetové lodi Rio 2, který nejednou při proplouvání pod hamburskými mosty musel v čase s těmito slapovými jevy počítat a diváky na skutečnost upozornil.
Ostatně, jak již v nějakém článku píši, tak někde na severu Německa mají turistickou atrakci, kde se v určitých časech vydávají jen v holínkách za odlivu na blízký ostrov, odkud se již zpět pro nedostatek času vrací lodí. K tomu slouží předpovědní tabulka na stránkách atrakce, která udává časy a výšku hladiny.
Jinak jsem si nemohl při pohledu do mapy výše nepovšimnout, že tu je ještě několik ostrovů v čele s vzdálenějším ostrovem Helgoland a místo, kam Labe ještě s několika řekami vtéká nese název Německá zátoka ( Deutsche Bucht) s hloubkou až 56 metrů.
https://de.wikipedia.org/wiki/Deutsche_Bucht
Cuxhaven má 48 tisíc obyvatel a oproti dvoumilionovému Hamburku je jistě nejen příjemnějším místem k pobytu. Navíc jsem se dozvěděl, že se tu dá prý ubytování pořídit levněji, než třeba leckde u nás. Martinovi se dovolená vydařila, podíval se i po Hamburku a mně osobně leccos připomněl.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Cuxhaven
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hamburk
Jsou místa, kam nás to až tak moc možná netáhne a přitom mají něco do sebe. Takové vodopády na Bílé Opavě v Jeseníkách mají co do krásy opravdu hodně do sebe a přesto je fajn, když můžete jindy říci, že jste byli třeba v nejzápadnějším bodě republiky, byť jdete jenom několik kilometrů po nějaké polní cestě místy i otevřeným terénem, kde ani neobdivujete skály.
A tak je to s lecčíms. Cestovka vás zve na Kanárské ostrovy, či na Kypr a přitom si leckdo pochvaluje i návštěvu Banátu u našich krajanů, kam snad jinak jezdí jenom jedna cestovní kancelář. Ale, mezi námi jsou občas i tací dobrodruzi, kteří jedou autem i třeba přes tisíc kilometrů.
Dnes jsme měli takový horký den, kdy to dle mého mínění i vzhledem k svému věku na nějaký venkovní pobyt někde zrovna nebylo, a tak mi materiál na článek v oblíbeném téma přišel celkem vhod.
Cestování je dnes obrovský fenomén neskutečných možností, což si uvědomujeme nejvíce právě o dovolených. Vždyť celá řada lidí svěří své osudy do rukou cestovních společností a další užijí širokou škálu individuálního cestování. Proslulé jsou dnes například doslova automobilové výlety do Chorvatska, kdy se i několik příbuzensky spjatých rodin a kamarádů domluví na společné cestě k Jadranu a zážitek z hromadného společného silničního putování třeba i třemi auty vypadá někdy silnější, než samotný pobyt :-). Stačí, když mezi ně někdo vjede a ztratí kontakt na vedoucí vůz.
Tito lidé mnohdy ani nemají tušení,( a také snad i proč ?), že například také jezdí i nějaký autovlak, který vám do Chorvatska vaše auta i s vámi přes noc doveze, aby jste se vyspali a měli svá autíčka k disposici. Pak je dnes populární také cestování autem s přívěsem, na motocyklech, nebo i méně nákladné, ale nikoliv méně dobrodružné cestování na jízdním kole, či dokonce pěšky. Vynechal jsem vodáctví, kdy se dnes řada starších vodáků směje, že mládež poplatná mainstreamu, se stahuje na Vltavu k Vyššímu Brodu, dělá z ní Václavské náměstí, ale aspoň je na jiných krásných řekách od těchto některých pochybných a neukázněných rádoby vodáků prý klid.
Zapomenout však nesmím ani na někdy opomíjenou hromadnou dopravu, která je dnes někde úplně jinde, než třeba před 10, či dvaceti lety. Vždyť tu mám někde záběry z autobusového nádraží Praha- Florenc, které dnes patří právě především dálkovým individuálním cestám do zahraničí.
Takové autobusové spojení mezi Prahou a Hamburkem již není záležitostí jednoho spoje denně, ale je mnohem častější, než do některých našich obcí. Třeba takové spojení Flixbusem, který vás odveze večer ve 21.40 z Prahy a v Hamburku jste ráno v 6.45 hodin nevypadá přes léto a dlouhý bílý den vůbec špatně..
https://shop.flixbus.cz/search?departureCity=40de1ad1-8646-11e6-9066-549f350fcb0c&arrivalCity=40d91e53-8646-11e6-9066-549f350fcb0c&route=Praha-Hamburk&rideDate=26.08.2023&adult=1&_locale=cs&features%5Bfeature.enable_distribusion%5D=1&features%5Bfeature.train_cities_only%5D=0&features%5Bfeature.webc_search_station_suggestions_enabled%5D=0&features%5Bfeature.darken_page%5D=1&atb_pdid=9574fcc3-b35d-48fc-99f7-53f38d06b749&_sp=2c306580-7721-4d63-bc24-bb5b1d6a048c&_spnuid=b0c82fe4-bc71-4a18-9d4e-87813152da23
Na cenu jízdného moc koukat nemůžete, protože ta se podle různých kritérií mění. To ostatně mnozí známe již z dnešního cestování vlaky, kdy spoj ve 4 hodiny ráno bude jistě lacinější, než ta v 6 hodin, nebo v 7.30. Tady navíc stačí být mezi cestujícími, kteří elektronicky obsadí poslední místa a již je to ještě levnější. O jaké rozdíly jde, tak to nejlépe spatříte na samotném webu, ale některá spoj vás přijde o dost levněji, než jiná a může se to lišit i podle dne a ročního období.
Mám rád zejména vlaky, kterými je opravdu pohodlné cestování, ale letos to cestování nějak nechápu a jsem rád, že takovou cestu minimálně letos ani neplánuji. Na jednu stranu je tu docela pěkná jízdenka Včasná jízdenka Evropa Německo , kde vám jako příklad cesty do Hamburku nabízí spoj vlakem EC 178 za konkurenčně velmi schopný peníz. Pozor !! Zase jen lákadlo, protože v kolonce ceník se píše, že aktuální cenu, se dozvíte v okamžiku nákupu :-).
https://www.cd.cz/typy-jizdenek/mezinarodni-jizdenky/-26754/
... ale pak zjistíte, že zase máme část cesty mezi Ústím nad Labem a Drážďany autobusem ( výluka) :-) a vůbec nějak nevidím přímé spoje, které kdysi ještě nedávno asi 2x denně jezdily. Prostě musíte v Berlíně přesednout. Já tam v rychlosti žádné přímé spojení v současnosti tedy neobjevil.
Ovšem, to vše vás doveze pouze do Hamburku, kde vás čeká další etapa cesty. Naštěstí není autobusové nádraží Flixbusu daleko od hlavního nádraží DB, a tak by celkem neměl být problém se dostat včas do samotného Cuxhavenu.
Není snad ani potřebná nějaká zvláštní znalost jazyka, aby si člověk tady vše nevyhledal .....
https://www.bahn.de/angebot
Jak můžete vidět ....
https://reiseauskunft.bahn.de/bin/query.exe/dn?start=1&existOptimizePrice=1&REQ0JourneyStopsS0A=1&S=Hamburg+Hbf&REQ0JourneyStopsSID=A%3D1%40O%3DHamburg+Hbf%40X%3D10006909%40Y%3D53552733%40U%3D80%40L%3D008002549%40B%3D1%40p%3D1692217174%40&REQ0JourneyStopsZ0A=1&Z=Cuxhaven&REQ0JourneyStopsZID=A%3D1%40O%3DCuxhaven%40X%3D8703428%40Y%3D53860901%40U%3D80%40L%3D008001352%40B%3D1%40p%3D1692217174%40&date=Sa.%2C+26.08.2023&time=06%3A00×el=depart&returnDate=&returnTime=&auskunft_travelers_number=1&tariffTravellerType.1=E&tariffTravellerReductionClass.1=0&tariffClass=2&optimize=0&externRequest=yes&HWAI=JS%21js%3Dyes%21ajax%3Dyes%21#hfsseq1|h5.0110937.1692517270
..., tak je tam docela pěkné spojení. Připusťme, že se po příjezdu musíme trošku rozkoukat, nebo bude i nějaké zpoždění, a tak pojedeme až spojí v 7.53 linky S3 za 25 euro. Zde je nutno připomenout, že v případě vážného zájmu není jistě od věci se informovat, zda i zde není nějaká výhodnější celodenní regionální jízdenka.
Jinak si všimněte, jak to mají Němci krásně graficky propracované. Z Hbf to zrovna přímo do Cuxhavenu jezdí pouze vyjímečně a linka RE5 začíná až o 11 km dále ve čtvrti Harburg, proto to přesedání v Buxtehude. Tam máte čas 4 minuty na přesednutí a jistě to plánovač zařídil tak, aby se chodilo co nejméně pěšky. Navíc je fantastické, jak cestující v Německu přesně ví, na jakou kolej mu vlak přijede.
A teď mi mimochodem někdo řekněte, jak je možné, že to někde jde a jinde celá desetiletí ne ? Ne, není to pro mě žádná novinka, ale vždy se těmto věcem prostě divím.
Jak tedy vidíte ....
https://reiseauskunft.bahn.de/bin/query.exe/dn?start=1&existOptimizePrice=1&REQ0JourneyStopsS0A=1&S=Hamburg+Hbf&REQ0JourneyStopsSID=A%3D1%40O%3DHamburg+Hbf%40X%3D10006909%40Y%3D53552733%40U%3D80%40L%3D008002549%40B%3D1%40p%3D1692217174%40&REQ0JourneyStopsZ0A=1&Z=Cuxhaven&REQ0JourneyStopsZID=A%3D1%40O%3DCuxhaven%40X%3D8703428%40Y%3D53860901%40U%3D80%40L%3D008001352%40B%3D1%40p%3D1692217174%40&date=Sa.%2C+26.08.2023&time=06%3A00×el=depart&returnDate=&returnTime=&auskunft_travelers_number=1&tariffTravellerType.1=E&tariffTravellerReductionClass.1=0&tariffClass=2&optimize=0&externRequest=yes&HWAI=JS%21js%3Dyes%21ajax%3Dyes%21#hfsseq1|h5.0110937.1692517270
(nutno ještě kliknout na details einblenden vybraného spoje)
..., tak v 9.50 jste v Cuxhavenu. To mi přijde tak, jako asi momentálně nejlepší čas pro příjezd. Pěšky vás pak čeká do cíle asi 1h 15 minut. Čili jste možná na poledne na místě.
Když zvážíte, že jste 1.45 hodin ( 100 km) od Hamburku, tak je myslím dost času, se tu trochu procourat, vrátit se do velkého města, mrknout na noční odjezdy Flixbusu a třeba si tu ještě zajít trošku k řece. Ovšem, nesmí být horko.
Jak tedy vidíte, tak i takový můj opravdu delší oblíbený odskok by snad minimálně teoreticky šel a nevyšlo by to relativně nějak draho, ale osobně se domnívám, že to je pro lidi mého věku spíše nápad do penze, kdy už vás neomezuje nějaká únava a pracovní týden. Je to marné, ale v mladších letech má člověk opravdu více energie.
A to je z tohoto víkendu zřejmě vše. Mám teď ještě nějaký víkendový nápad. Ani nechci hádat, nebo dohledávat, zda není na spodním snímku náhodou místní radnice a o něco výše jedna vyhlášená ulice.
Mějte se pěkně a užívejte zbytek neděle !
Martinovi děkuji za materiály do článku i za určité oživení dávné myšlenky. Jak sami vidíte, tak na dopravním poli, se situace neustále zlepšuje a je to tedy vlastně mnohdy o určitých mantinelech každého jedince, které se přeci jen v průběhu života mění.
Vždyť ne pokaždé se nám chce jet třeba i do velké blízké a známé Prahy a naopak nám imponuje chvíle, kdy odjede lokálka, zůstaneme sami kdesi v krásné přírodě v dohledu lesa a těšíme se na kus pěkné turistiky :-). Přitom některá místa pro někoho určitou výzvou jsou .
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 17, 2023
21:23
,,Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho ani vy ".... zpívá Karel Gott v písni Muzika z roku 1984, a musíme si přiznat, že už nám srpen vstupuje do poslední dekády. Počasí si s námi přitom letos opravdu zahrává a myslím, že je momentálně i obtížné plánovat venkovní aktivity, protože horké tropické dny střídá v podvečer počasí tak strašidelné, že nikdo nikde pořádně neví, co to kde udělá.
Nicméně se kvůli počasí různé programy i aktivity nezastaví a nezbývá, než popřát organizátorům, hudebníkům i potenciálním divákům, aby bylo to počasí nejhůře nějak přijatelné. Festival Country Lhotka se rok od roku stává populárnějším a nepříznivé počasí by jistě nikoho nepotěšilo. A na koho se můžete těšit ?
Country Lhotka 2023
Stále populárnější country festival
19.8.2023 sobota
Lhotka u Mělníka - hřiště
Vstupné 200 Kč
Děti do 150 cm ZDARMA
PROGRAM
16:00 Poutníci
18:00 Madalen
20:00 Jablkoň
22:00 Devítka
Možná si dnes někteří zejména mladí lidé myslí, že je country hudbou tak nejspíše pro seniory, a že správná hudba má být pořádným decibelovým nářezem, ale vězte, že takové posezeníčko s partnerkou při zlatavém moku a melodické hudbě dokáže mnohdy pěkně potěšit a rozhodně je tu prostor i pro konverzaci.
Pokud však country vyloženě nesnášíte, nebo vám je muzika určitým způsobem nějak volná, tak vás třeba osloví Srpnový trh zvířat v Lysé nad Labem, kam je z Mělníka díky jízdenkám PID velmi pěkné a rychlé spojení. Není vyloženě nutné si nějaké to zvířátko kupovat, když by to pro něj měla být spíše tragédie, a pro vás jen nutná povinnost starostí o něj, ale dá se říci, že tento druh výstav obvykle potěší všechny generace a nám dospělým dopřává i příjemné osvěžení u stánků s občerstvením, případně s nějakým kulturním programem.
Mimochodem, bývám svědkem, kdy malé děti tahají na obojku morčátko, nebo kočičku a není to podobná radostná podívaná stejně tak, jako když se lidé začnou shánět po pěkném kocourkovi s krásným obojkem, kterého jenom tak pustí na ulici, kde ho v lepším případě může někdo odcizit a v horším ho přejede auto, nebo třeba i zakousne pes. Jako kdyby někteří lidé neměli dost rozumu, nebo ten vztah zase tak neprožívali.
Nedomyšlené je i nechávání otevřených oken, když taková kočka zahlédne nějakého brouka, nebo letícího ptáčka.
Sraz motocyklů československé výroby ve Mšeně jsem tu již také několikrát propagoval. Více informací, se dozví zájemce na .....
https://www.veterankalendar.cz/index.php?id=5&id_p=7844
Termín ? Také sobota 19.8. 2023.
Mimochodem, četl jsem nedávno článek, kde motocyklista někde kdesi za horizontem zabil dítě. Autor do nadpisu článku ještě napsal, že motocyklista nic neporušil. Bylo až k nevíře, kolik lidí by ho zprostilo viny a obžalovalo by starou babku, byť motocyklista údajně prý za horizontem přecházející osoby viděl a chtěl je objet. Vůbec málokdo připustil, že také existuje nějaká dopravní vyhláška, kde je třeba i povolená nejvyšší rychlost, a jak se má řidič na nepřehledném místě a u překážek chovat.
Doslova nesnáším cyklisty, kteří už zapomněli, že mají jízdní kola také zvonek a dovolí si chodce v těsné blízkosti na cestičce objet. Vůbec jim nedochází, že se chodec může začít něčemu na cestě vyhýbat, nebo jen prostě při chůzi přemýšlí a může vybočit náhle ze směru, nebo se ohlížet zpět. Jako kdyby se dnes začalo přemýšlet nějak jinak a hlavně tak, jak mi to zrovna vyhovuje, aniž bychom hodnotili jiné úhly pohledu na věc.
Pak se někdo lekne a ostatní se diví, že nešel pořád rovně, ale zastavil se.
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-motorkare-stihaji-za-smrt-ditete-i-kdyz-predpisy-neporusil-40440740
Kudlanka nábožná je tvor, se kterým se denně u nás setkávají snad jenom chovatelé, a také je to jediný druh kudlanek, který je rozšířený na našem území. Přitom se u nás objevil nejprve v nejteplejších místech na jihu Moravy, a až s oteplováním klima ve 21. století, se postupně rozšířil zejména severozápadním směrem do Polabí. Navíc se však dočtete, že byla objevena i v Krkonoších.
Obvykle má zelenou barvu, ale vzácně se objevují i jedinci v jiných barvách.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kudlanka_n%C3%A1bo%C5%BEn%C3%A1
Jak už to tak bývá, tak vždy když se setkám s něčím, co mě v danou chvíli nějak zaujme, tak se vrhnu na internet a pátrám po informacích. Přitom mě vždy fascinuje, jak kouzelný a bohatý je svět kolem nás. O kudlankách je toho na internetu tolik, že ani nemá význam dávat nějaké odkazy. Přitom je to velmi zajímavý tvor, který prý pozná i svého chovatele, a pokud si budete prohlížet bohatou fotogalerii různých druhů žijících po celém světě, tak jistě budete nad různými bizarními tvary a zbarvením žasnout.
Pokud vás zajímají různá data ( velikost, věk dožití ....) ..., tak se také můžete dostat na stránku, která vám představí největší představitele hmyzu.
https://optolov.ru/cs/balkon-i-lodzhiya/samyi-bolshoi-bogomol-samye-bolshie-nasekomye-10-foto.html
A zase budete možná žasnout, co vše nás obklopuje. Navíc mi to připomíná různé dokumentární programy specializovaných televizních kanálů, kde je však časnost upoutávek na různá témata tak velká, že vás často sledování vybraného dokumentu otráví a přepnete na jiný kanál.
V našem světě není nic natrvalo. Klima se otepluje a my si pomalu zvykáme na fakt, že tak, jako se již někde u nás daří pod modrou oblohou i subtropickému ovoci, tak se musíme mít i stále více na pozoru při různých setkáních s různými zástupci z velké říše hmyzu.
Pohodový víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 13, 2023
19:01
Přátelé, každý jsme jiný. Pro někoho je úplně nemyslitelné, aby si přečetl nějaký časopis, nebo dokonce knížku, natož někde něco napsal. Dnes už navíc v jistém smyslu nepotřebujete ani vydat nějaké větší úsilí, pokud chcete jen něco někde vidět a nechystáte se tam jet osobně podívat. Máme tu prostě fenomén jménem internet, kde se bez nějaké větší námahy můžeme probírat i elektronickou sbírkou nějakých fotografií, nebo pohledů.
Nicméně, bylo tu určité období, kdy tento fenomén nebyl a poštovní přenos všelijakých pohledů probíhal v mnohem větším mezinárodním měřítku než v současnosti. Dnes leckteré pohledy ani poštovní razítko nevidí a putují přímo z prodejního místa do našich sbírek.
Přesto existuje ještě minimálně jedno takové odvětví, kde dává určitý smysl aspoň občas něco zkusit, a po případném úspěchu prožijete takovou další špetku radosti, kterých je v životě zapotřebí celá řada. Kdo se neumí na něco těšit a radovat i z maličkostí, tak je mrzutý.
Toto malé potěšení, se mezi radioamatéry nazývá QSL lístek a není to nic jiného, než potvrzení o navázaném spojení, nebo o zachycení nějaké vzdálené rozhlasové stanice, či případně ulovení nějakého vzdáleného multiplexu. Je tu však takový malý problém. Ne v každé redakci sídlí lidé, kteří vůbec chápou o co pisateli, nebo žadateli vůbec jde a týká se to především pásma DAB+, ale i částečně FM, protože nezasvěcený člověk nemůže vědět, kdy je v jakém kmitočtovém pásmu určitá vzdálenost k příjemci již vzácností, která probíhá někdy opravdu vzácně a jindy třeba i jen jednou za život.
V červenci jsem tu napsal takový cestovatelský článek o výletu do Znojma i na Pálavu, jehož součástí bylo i ulovení chorvatského multiplexu na kanálu 8C ze druhého nižšího vrcholu Pálavy.
http://soutok.blogspot.com/2023/07/ve-meste-ktere-ma-cosi-spolecne-s.html
Je sice pravdou, že v dobách, kdy jsem ještě aktivně navštěvoval diskusní fórum na stránkách ....
https://digital.rozhlas.cz/zapojte-se-do-diskuse-8212947
...., tak jsme se mnozí shodli na tom, že kromě spolkových zemí Německa s vámi obvykle nikdo nekomunikuje, ale ono je to potřeba tu a tam zkusit.
Protože jinak diskusi sleduji, tak se zdá, že jsem v pásmu DAB+ asi první, kdo to zkusil a kdo v Chorvatsku uspěl . Sice mi potvrzení přišlo prvně elektronicky v příloze a musel jsem si jej vytisknout, ale i tak je to radost. Vzdálenost asi 372 km, což je v tomto pásmu pěkné a signál vlastně těsně minul Alpy. Pokud se vám nepozdává ta rozporná kilometrická vzdálenost, tak to nyní osvítím.
Existují německé zájmové stránky, kde se majitel dozví, jaké multiplexy, se dají v pravděpodobném pořadí v daném navoleném místě ulovit. Běžnému vlastníkovi je jedno, z jakého multiplexu mu co hraje a ani rádio vám to nepoví. To vám napíše pouze číslo kanálu a provozovatele multiplexu, nikoliv vysílač.
Ti největší fajnšmekři mají pro úplně přesné zjištění doplňkovou techniku, která zadá i identifikační číslo vysílače, ale běžně postačuje pravděpodobná a počítačem vyhodnocená pravděpodobnost. Obvykle nejsou tyto vysílače od sebe dále nežli 50 km, což je téměř zanedbatelné. V tomto případě si prostě OIV dosadil sám od sebe jeden ze čtyř multiplexů kanálu 8C. I tak to radost a určitý úspěch při určité trpělivosti i dávce štěstí je.
Nu, a protože bydlím na Mělníku, a také mám radost, když někde nějaký tým, nebo jedinec z Mělníka nějak uspěje, tak jsem se rozhodl, že se s vámi o ten úspěch také podělím :-).
A podělím se s vámi i o další věc. Prohlížel jsem si knižní tituly a považte, jakou knížku jsem tam našel. Ostatně, není žádným tajemstvím, že už jsem ve věkové kategorii, kdy mi mnoho lidí říká : ,, Ty už to nějak dáš :-)." Mno, hlavně aby humor vydržel.
Ale, opravdu jsem potkal několik lidí, kteří najednou nevěděli, co s volným časem a říkali mi : ,, Buď rád, že ještě někam musíš chodit." Kdyby četli, tak bych jim asi musel doporučit výše uvedenou knihu. Já ji sice nemám, ale autorka si vzala důležité téma. Z obsahu jsem vyčetl, že by se třeba lidé mohli věnovat geocachingu, křížovkám a spoustě jiných věcí.
Opravdu jsme tak rozmanitá společnost, že někdo se i nadále vzdělává a třeba i jezdí ještě do škol pro seniory, jiní se baví drobnými radostmi, a pak je tu skupina, kterou nějak nic nebaví. Býti v poslední skupině si asi nikdo nepřeje, byť se člověk může občas cítit vyhořele.
Je tomu něco málo přes měsíc, co jsem byl na Pálavě a po pádu antény bylo třeba také zjistit, zda je v pořádku, a zda ten kup měl vůbec cenu. Odborníci vám totiž budou tvrdit, že samozřejmě měl, a že je příjem lepší, ale začínám se přiklánět k názoru, že je to především o podmínkách a stabilitě příjmu..
Udělal jsem tedy dnes něco neuvěřitelného. Odepřel jsem si krásný ranní spánek a už v 6.40 hodin jsem jel na Říp, abych se pokusil zachytit takzvané vychvalované přechodné ranní tropo podmínky. Nad ránem totiž mnohdy přichází vzdálené stanice, což platí pro všechna pásma.
A jak jsem tak asi krátce po sedmé ranní přijel do Ctiněvsi, tak jsem byl svědkem krásné události. Jen několik metrů nad mojí hlavou tu létaly balóny s turisty. Nemohl jsem odolat a aspoň mobilním telefonem jsem udělal několik snímků pro potěšení. Jakási paní mě na cestě informovala, že jde snad o nějaké pravidelné lety z letiště v Roudnici nad Labem, protože to tu pozoruje již delší dobu.
Kdykoliv jde člověk někam do kopce, tak potřebuje určitou kázeň. Mysl by tam už chtěla být a člověk je zvědavý, jaké budou příjmové podmínky, a zda se nevylepší i pohledy do dálky, ale chce to vážně kázeň. Stejně je to vše dílo přírody a někdy slovo dříve ani nemusí znamenat lepší.
Jak už to tak poslední dobou bývá, tak v horkých dnech ty dálkové pohledy za moc nestojí. V reálu je to ještě přijatelné, ale na fotografiích nic moc. Měl jsem sebou i normální fotoaparát, kdyby snad vylezlo okolí Klínovce a dokonce i triedr, ale nebyl na nic ani čas, ani podmínky. V 7.45 jsem na Pražské vyhlídce začal s testy, ale podmínky nenadchly nejen mě, ale asi i ostatní příznivce dálkového lovu. Takové ty pulsující podmínky, kdy signál léta od nuly k otevření brány názvu muxu nemá nikdo rád.
Lepší jsou již takové ty stabilnější podmínky, které přichází obvykle s mlhavým podzimem. I tak se tedy povedlo po mnoha měsících krátce otevřít mux z Bádenska na 9D, ale to je dost ubohý výsledek, když vezmete v úvahu, že jedete až na Říp a v mapě se zobrazoval slibný kanál v západním směru.
Dlouho jsem pobyl na Pražské vyhlídce, kde se ukázalo, že některé signály jsou tak silné, že ani ta směrovka nehraje velkou roli. K mému překvapení tu nechodili téměř do 10 hodin žádní lidé. Viditelnost byla žalostná a o pohledu na pražské památky si občasní turisté mohli nechat jenom zdát.
Pak jsem se přesunul na jednu neoficiální vyhlídku, kde mám obvykle klid a zdálo se, že se atmosféra začala lepšit, ale bylo to dočasné. To se již za mými zády objevilo asi osm lidí z Ukrajiny, což jsem poznal už podle přízvuku. Pán se ptal, zda mi jejich příchod nevadí a začal se rozplývat nad krásnou krajinou. Mezitím jsem se dozvěděl, že jsou prý přímo z Donbasu a nyní bydlí v České Lípě.
To mi ale řekli až ve chvíli, když jsem jim oznámil, že je Ukrajina veliká země a obvykle potkávám lidi z Podkarpatské Rusi. Všichni se začali na vyhlídce fotit, pak jsem je fotil já jejich mobilem, ale protože šlo o generaci tak 55+ ( 2 muži a 6 žen), tak jsem ani nějak netoužil po fotografii na web. Jo, to tenkrát ty tři mladé Řekyně z Krnova, to jsem si skoro nadával, že jsem je nevyfotil :-).
Hlavně ten pán básnil, jaká je tu krásná země i dobří lidé, a pak jsem se na moji žádost dozvěděl, jak je po jejich slovo nashledanou, ale brzy jsem ty všechny varianty zapomněl. Oni si jsou prostě ty slovanské jazyky podobné, ale to není žádná novinka.
Nemohl jsem samozřejmě vynechat i Roudnickou vyhlídku a po poledni už byly všude mraky lidí. I tak se mi povedlo vyfotit místní svatostánek ( rotundu) bez lidí. Vím, že už jsou tyto snímky místní rotundy a chaty zde na Soutoku ohrané, i když sem jezdím tak po třech měsících, ale když to jsou jediné významné a blízké objekty, které vyjdou na snímku nejlépe.
I tak mi tu pořád něco nesedělo. Už jsem si však zvykl, že se občas najde někde nějaká parta, kdy někdo točí něco kamerou, je tam několik lidí, někteří nezvykle ustrojení další se třeba opírá o jakési zrcadlo.
Jako poslední jsem navštívil neoficiální vyhlídku jen kousek nad tou Mělnickou vyhlídkou, kam chodím kvůli zachycení polského signálu na 5B z Kladska. Už je to minulost. Nový náš český provozovatel vysílající z Benešova u Prahy asi dvě rocková rádia se na Mělnicku šíří tak silně, že vše překoná a nepomáhá ani směrovka.
Zpátky jsem se vracel opět přes Pražskou vyhlídku, kde je hezčí příroda i méně lidí. Tam si spolu povídala dvě mladá děvčata a po pozdravu jsem byl požádán o posečkání :-) , abych nelezl dole na vyhlídce do záběru. Prý se tam natáčí nějaký historický dokument, a prý jsou z Televize Prima. Tak třeba jednou někdy uvidíme.
To už tak bývá, že když někde parkujete, tak tam stojí ještě někdo jiný. Na tomto autě by nebylo nic zvláštního, kdyby nebylo až z Drážďan, a kdyby reklama nezvala na jakýsi třídenní výlet do Mělníka. Dělal jsem si legraci, že kdyby mi nestartovalo auto, tak bych na ně počkal :-). Ne, ani bych se tam jistě nevešel, rozhodně bych nečekal a ani to není dobrá legrace, natož v neděli odpoledne :-).
Tak, pokud jste se trošku pobavili a malinko žasnete, co vše může člověk potkat na obyčejném výletu, tak je to správné, a tak to má být :-). Pohodový zbytek neděle a nějak se s tím dalším tropickým srpnovým týdnem poperte. Na konci mám ještě jeden snímek mostu v Klášterní ulici a vypadá to, že to unese již pořádnou zátěž. Ten tu bude asi pěkných několik desetiletí.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 12, 2023
12:51
Srpen 10, 2023
21:44
První srpnovou dekádu máme za sebou a upřímně řečeno, se nám mnohým dnes ráno zdálo, že je leden. Vždyť bylo rekordních pouhých 8 °C. Nicméně se má konečně opět velmi rychle vrátit tropické počasí tak, jak se na srpen sluší a s ním přijde i jeden ze tří mělnických svátků vína.
Když jsem tak přemýšlel, čím bych stručnou pozvánku rychle doplnil, tak jsem najednou zjistil, že jsem tu sice nedávno nějaké ty zde na Soutoku již prakticky tradiční pozvánky publikoval, ale že mohu zařadit dokonce i další, protože se kolem nás leckde pořád něco pro veřejnost děje a někdy snad ani není od věci zalovit v kulturních vodách někde dále. Pojďme se na to podívat.
Asi nejblíže mi co do aktuálnosti dnes vypadlo dění v Zooparku v Zelčíně. Tam se v sobotu představí dvě hudební legendy.
Pak jsem objevil i jakousi akci v Horních Beřkovicích, ale když já mám rád ty plakáty a tam nic takového nebylo. Místo toho tu však mám jednu perličku, která může někoho oslovit i mimo hranici zmíněného regionu. Konečně, Dubá není nijak daleko a společně s Nedamovem jsou součástí našeho krásného CHKO Kokořínsko.
Můžete tedy navštívit nejen Mezinárodní jazzové dny slavné swingové zpěvačky Evy Pilarové, ale třeba si poblíž udělat i malý výlet a třeba zrovna na kouzelný vrch nad osadou Nedvězí, kde paní Pilarová často pobývala.
Že vám jazz nic neříká ? Dobrá, tak se vydejte třeba o 10 km dále pod slavnou zříceninu hrádku Jestřebí, kde jsou zase úplně jiné hudební žánry.
Lhotka má ještě týden čas, ale důvody proč to sem dávám jsou asi tři. Někdy je dobrá i reklama předem, není to odtud daleko a už jen díky milé žádosti pana Koudelky a dalším známým a mnohdy i společensky činným lidem z této obce to sem rád dám :-).
Obrázkem si také připomeneme Mšeno, kde je za týden sraz motocyklů československé výroby.
Na závěr jsem si dnes nechal Mlékojedy, kam jsme se kdysi dávno také jednou pozvánkou podívali. Pořád se tam něco děje, jak vidíme na takovém kulturním přehledu.
Tak to je před víkendem pro tuto chvíli z aktuálních důvodů vše, užívejte pátek a ať nám víkend konečně zase všem přinese počasí takové, jaké má v létě být.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
.jpg){kind=link}
Poslední komentáře
Petr Moss
Luckaa14
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK