Tip: Nevíte kam večer vyrazit? Náš Průvodce Vám poradí!
Muzeum M

Zpravodajství

Srpen 15, 2019

16:24

Milí čtenáři, trošku jsem doufal, že až  se vrátím v pondělí, nebo v úterý, či ve středu  domů z práce, tak se snad někde dočtu reportáž o tom, jak to v sobotu probíhalo ve středověkém sklepě č.p. 5 ( vedle restaurace U piráta), a jak to tedy bude dále.

Kontroloval jsem weby Mělnický deník a Mělnicko, ale nic takového jsem tam na toto téma nenašel. Nechápu to. Protože však také často navštěvuji facebook pana Lojky, tak musím říci, že sem se to dočetl v ,, Lojkonovinách :-)". No, proč ne ? Odpusťte mi ten lehce černý humor, ale co já jen potkal tento týden lidí, kteří nemají o nějakém otevřeném podzemním sklepě v centru města ani potuchy.

A tak je tu radostná zpráva, kterou je třeba šířit dále.

Otevírací doba ( do konce letní sezóny) :úterý až neděle od 10.00 do 16.00 hodinZavírací den : pondělíVstupné: dospělí - 50,- KčK návštěvě sklepů zvou srdečně majitelé domu čp.5 jak mělnické občany, tak návštěvníky města.

Majitelka sklepů paní Douděrová ( vpravo).


V podloubí napravo od restaurace U piráta, se za tímto vchodem č.p.5  nachází první středověké sklepy v centru historického Mělníka, které otevřel jejich majitel běžnému veřejnému turistickému ruchu.

Když už jsem však byl na stránkách regionálních novin, tak si dovoluji šířit něco, co by vás třeba mohlo zajímat. Přeci jen ne každý má dobré spaní, v noci se vše rozléhá do dálky, a tak nám na Mělníku vznikla petice proti nočním jízdám na vlečce do přístavu. Můžete se na ni podívat na ... https://melnicko.cz/wp-content/uploads/2019/05/Vle%C4%8Dka-Petice-Zru%C5%A1en%C3%AD-provozu-vle%C4%8Dky.pdf

Konečně, jsem zvědavý, zda se dočkám ještě doby, kdy bude přístav opět pravým přístavem a zboží se bude nakládat hlavně na lodi.


K novému kroku se odhodlali organizátoři tradiční výstavy historických traktorů a veškeré zemědělské, pěstitelské i chovatelské techniky v průběhu času, která se konala vždy v září v Kropáčově Vrutici a Soutok ji v září 2013 navštívil.

http://soutok.blogspot.com/2013/09/vystava-v-kropacove-vrutici-prekonala.html

Po 10. jubilejní výstavě, se organizátoři rozhodli, že výstavu budou pořádat jen každý sudý rok, tedy až v roce 2020. Více na .... https://www.nn-kosatky.cz/aktuality/historicke-traktory-az-2020/

Přiznám se vám, že snad právě proto, že žijeme v přetechnizovaném světě, tak je takový dotek se staršími časy, které ještě mnozí pamatujeme, doslova pohlazením na duši.

Pokud je to někomu líto, nebo se tam po delší době chystal, tak tu mám jiný typ. Kadlín. Ano, ten náš Kadlín, který se tak neslavně proslavil v komunálních volbách, a kde už možná zavřeli rozhlednu, na kterou jsem i já v roce 2005 na kole přivezl z Mělníka dva kameny do základů.

Mají tam opravdu krásné muzeum, tak akorát : http://soutok.blogspot.com/2018/07/rozhledne-hradist-v-kadline-hrozi.html


Country Lhotka ....


.... i Mšeno jsem již dával minulý týden, tak jen připomínám pro aktuálnost. Ano, už tuto sobotu 17. srpna.


Nedávno tu byl i článek, kdy jste si mohli poslechnout v ukázce hlas nedělních mělnických zvonů, tak předběžná pozvánka není vůbec od věci.

http://soutok.blogspot.com/2019/08/nedelni-dopoledne-patri-na-melniku.html


Na co se můžete těšit na výstavišti v Lysé nad Labem ?

Sobota 31. srpna:       Trh myslivosti a kynologie.
                                     Srpnový trh zvířat.

Myslím, že dost dobré výstavy.
https://www.vll.cz/vystavy



Kocour Švarcík a muzejní historik seznámili děti s historií Mělníka
Regionální muzeum Mělník 14. 8., 9:30-11:00

Oblíbenou procházku historickým centrem Mělníka s maskotem mělnického muzea kocourkem Švarcem letos navštívilo rekordních 152 lidí z toho 91 dětí. Před branami Regionálního muzea Mělník přivítal návštěvníky nejen zvídavý kocourek, ale také muzejní historik Lukáš Snopek. Zástup se vydal na náměstí Míru, kde děti začaly své putování za historií města pozorováním domovních znamení kouzelným kocouřím kukátkem.

 V badatelských listech účastníci během cesty splnili pět úkolů: např. namalovat své domovní znamení, nalepit obrázek denáru kněžny Emmy nebo napsat počáteční písmenka řek Labe a Vltavy. Jaké byly staré míry, se děti dozvěděly u lokte na zdi mělnické radnice. U sochy Karla IV. na vyhlídce poznaly slávu velkého českého panovníka. Jak se jmenují dvě největší české řeky, které se v Mělníku stékají, si děti určitě zapamatovaly z básničky „O dvou řekách co šly spolu“.

Jakmile však výprava dorazila k soutoku, kocourek Švarc začal větřit a všichni už netrpělivě očekávali hledání pokladu. Za velkého halasu a čenichání se celá skupinka vydala zpět k muzeu. Tam se za pomoci tajného zaříkadla podařilo z jeho zdí vyčarovat poklad. Jak jinak než denáry, ale co to vždyť jsou čokoládové a je na nich kocour…!



Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace [email protected], tel. 728 620 651, tel. 315 630 923
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin
http://www.muzeum-melnik.cz/




Zdroj: Soutok

Srpen 11, 2019

21:31

Dnešní krásné počasí mě vylákalo na jízdní kolo, v jehož sedle jsem letos seděl snad jen třikrát. Člověk toho nachodil více po svých, nebo najezdil ve vlaku, autě, či autobusu a přitom je rekreační cyklistika tak pohodová věc, pokud nejsme unavení z horka, nebo ze zátěže.

Snad skutečnost, že je sezóna, že jsou v centru cyklisté i jistý turistický ruch, způsobila, že jsem svoji  krátkou projížďku zahájil v samotném centru města. A udělal jsem velmi dobře. Tato tříkolka se mi vždy velmi líbila a přitom jsem ji snad nikdy nikde nevyfotil, nebo aspoň o tom nevím.


Původně jsem si myslel, že posádka je snad ze Švýcarska, nebo z Německa, ale ukázalo se, že jde o pár z Liberce. Pokusil jsem se teď o vozítku rychle něco najít a něco jsem přece jen našel.


Tak tedy Boom Trikes. Snad je to ono.
https://translate.google.com/translate?hl=cs&sl=de&u=https://de.wikipedia.org/wiki/Boom_Trikes&prev=search


Pak už jsem se spustil pěkně s kopce Pražskou ulicí a podívejte se, jak nám Billa zase poskočila.


Sice nevím, jak to má ještě dlouho trvat, ale použijme nyní parodii na jednu krásnou televizní reklamu na dobré pivo. ,,Pavle, až to bude, tak to bude :-))".


To už se vezu po poklidné silnici k Mělnické Vrutici. Mně ten obrázek připadá takový romantický, plný pohody, klidu a radosti z jízdy hezkou krajinou.


Když jsem nedávno fotil tento most, bylo ještě třeba užít schody vedoucí dolů a nahoru podle něj. Dnes již někteří cyklističtí šikulové přišli na to, že už se dá most zatím přejít, než se budou provádět dokončovací práce s asfaltováním úseku. Hotovo by mělo být v říjnu.

Do té doby je tu stále cyklistický ráj :-).


Před Jenichovem jsem potkal dva koníky, a pak se zdálo, že prakticky nebude co fotit. Jenže, pak jsem si vzpomněl na Lhotku, kde bude v sobotu festival Country Lhotka a rozhodl jsem se, že až pojedu od obce Střemy, tak nepojedu přímo na Chloumek, ale zajedu si pro pár romantických záběrů právě sem do Lhotky, která je takovou aktivní obcí.


Teploměr ukazoval 28 stupňů, bylo docela horko a k následujícímu místu mám tak trochu vztah z dětství.

Dnes není přírodní koupaliště z dálky moc vidět a je tam i cedule s nápisem ,, Koupání na vlastní nebezpečí ...


... ale v 70. letech, když Mělník neměl krytý plavecký bazén a školy jezdily s žáky do Brandýsa nad Labem, a snad ani nebylo ještě koupaliště, tak se jezdilo nejen na pískovnu Barabu k Cítovu, či Vlíněvsi, ale třeba i sem. To rákosí tu tenkrát nebylo, všude byla kolem dokola písečná pláž a bylo krásné, když kolem přejel motoráček, zahoukal a lidé se vzájemně zdravili máváním.


Kde je voda, tam je obyčejně  krásně ....


 .... a kde sovu ve znaku mají, tam žijí chytří lidé :-).


Podívejte se tedy ještě na populární skalní obydlí, které bylo snad ještě v roce 1976 obývané ( teď nevím ten letopočet přesně) ...



 a nakonec si dáme dnes mého oblíbeného učitele národů Jana Amose Komenského. Posledně jsem ho zde na bývalé škole trochu  fotograficky odbyl, oproti Strážnicím a Vysoké, tak to dnes napravuji.


Zde tedy dnes sídlí ve Lhotce obecní úřad. A to je z tohoto víkendu vše. Vyspinkat se a do práce :-).
Nezapomeňte tedy, že velkou akcí nadcházejícího víkendu ( v sobotu) je Country Lhotka a plakát jsem sem nedávno dával.

Zdroj: Soutok

Srpen 10, 2019

22:55

Co může být pro člověka radostnějšího, než když se mu plní nějaké sny ? A těch můžete mít  během života opravdu mnoho. Bavil jsem se zejména v roce 1992 tak trochu psaním poesie v mělnickém Pegasu a velmi rád na téma naše město. Tehdy směřovala jedna báseň k podzemí města, jiná k výletní říční dopravě, a pak najednou přišla po mnoha letech doba, kdy se to začalo vše opravdu realizovat.

Dne 10. září 2005 jsme se prvně vydali díky aktivitám tehdy mladého sdružení MOOS obdivovat dosud veřejnosti uzavřené středověké sklepy ( ale i ty veřejně přístupné zámecké) a v mělnickém deníku Tep regionu, se mohl tehdy čtenář dočíst, že se v 90. letech uvažovalo o  zaplnění středověkých sklepů  jakousi směsicí elektrárenského popílku a betonu. Ještě štěstí, že se ten bláznivý nápad z počátku 90. let nestal realitou.

Ta atmosféra toho dne 10. září 2005 byla neskutečná. Měl jsem tehdy k dispozici několik měsíců svůj první digitální fotoaparát, samozřejmě jsem fotil, a když jsem později v roce 2007 psal svůj první web, tak jsem samozřejmě věnoval spoustu prostoru i mělnickému podzemí. A jak jsem to tehdy viděl, tak to se můžete dočíst zde na .... http://mujmelnik.webzdarma.cz/melnicke_podzemi.html


Další radost na sebe nedala dlouho čekat. Dne 29. června 2007 jsme se podívali na věž Chrámu sv. Petra a Pavla, o rok později jsme již chodili chodbou ke středověké studni pod náměstím Míru, přišla rekonstrukce hradební zdi v Jungmannových sadech a v roce 2009 jsme se dočkali výletní lodní dopravy pod městem.

Rok 2010 pak přinesl revitalizaci města, cyklostezku podle Labe i Vltavy, ale pojďme už opět ke středověkým sklepům, o kterých se začalo po roce 2005 mlčet. Sice už tehdy byla nakreslena  mapa podzemních prostor pod historickým středem města, kterou si mohli návštěvníci v roce 2005 na akci vyfotografovat, ale o sklepech se začalo mediálně takříkajíc mlčet.


Nové světlo do světa mělnického podzemí vnesl až nový předseda MOOS , kronikář města i zastupitel Martin Klihavec, který byl do té doby známý, jako sběratel  historických pohlednic Mělníka. Především díky jeho aktivitě byly právě v tomto sklepení dne 9. září 2017 mimořádně otevřený po mnoha letech první sklepy pro veřejnost.

Tehdy to bylo společně se sklepy pod číslem popisným 11 první veřejné otevření mělnických středověkých sklepů po řadě let. Akce se setkala s mimořádným úspěchem a dobový článek si můžete prohlédnout zde:

http://soutok.blogspot.com/2017/09/nejvetsim-tahakem-dnu-evropskeho.html

Po celý rok 2018, pak Martin vyjednával s různými majiteli mimořádné dny otevřených podzemních prostor a mělnickým nadšencům podzemí začaly díky dobrovolnické práci MOOS opravdové žně. Dokladem toho jsou jednak fotografie z akcí na facebooku pana Lojky, a pak samozřejmě i reportáže s fotografiemi zde, kde se také dozvíte, jaké obrovské množství návštěvníků které sklepy navštívilo.


Rekord drží návštěva okruhu, který měl více majitelů :

http://soutok.blogspot.com/2018/05/strakovy-sklepy-navstivilo-v-sobotu.html

Sklepy U Straků a U Holečků navštívilo za jediný den 1 174 lidí a akce byla dopředu dlouho ohlášena na veřejnosti.

Měli jsme samozřejmě oba z návštěvnosti sklepů velikou radost a nebyli jsme sami, jenže to vše mělo takovou trošku hořkou příchuť. To je situace, kdy se díky aktivitě člověka domluví nějaké podmínky, je kolem toho plno práce, zaměstná to plno lidí, a pak je náhle po všem a začíná se časem znovu od nuly.

Mezitím má dnes již kdejaký městys ty své středověké sklepy, kterými se honosí především na internetu a láká turisty. Vždyť právě středověké sklepy patří společně s vyhlídkovými věžemi měst k tomu nejatraktivnějšímu, čím města lákají turistický ruch z něhož mají nemalý zisk.


Čtenáři Soutoku vědí, že jsem byl před měsícem mimo jiné v městečku Slavonice a i zde byl návštěvník lákán do středověkých sklepů. Jenže jakých ?  Prohlídka se uskuteční v gumovkách s baterkami v ruce a připravte se na velmi úzké uličky.

Cestu do tohoto podzemí jsem neabsolvoval nejen kvůli nepříliš lákavé upřimné nabídce, která může být jen předsudkem, ale nebyl čas. Vím však bezpečně, že jsem tehdy vzpomínal na naše krásné mělnické sklepy, které mi připadaly mnohem romantičtější, než například ty loňské v Jihlavě.


A tak jsme si s Martinem řekli, že už se udělalo maximum a více dělat nelze. My jsme si mělnická podzemí prohlédli, nafotili, což je samozřejmě uspokojivé, ale další kroky v oblasti turistického ruchu už musí udělat samotní majitelé, nebo město, které může přijít s nějakou zajímavou nabídkou právě pro majitele sklepů.

Psal jsem to zde již mnohokrát, ty různé možnosti, a nechci se už opakovat, neb je to únavné. Stačí zde jen najít různé články týkající se těchto akcí. A tak nás překvapila zpráva, když jsme se doslova před pár dny ( Martin ve čtvrtek večer, já v pátek ráno) dočetli na facebooku pana Lojky, že v sobotu budou mimořádně otevřeny sklepy pod číslem popisným 5.


Měl jsem dnes nějaké soukromé aktivity a váhal jsem, zda si mám udělat čas a jít se podívat někam, kde jsem byl nedávno, ale pak mi to nedalo. Zajímalo mě především, jak je akce organizovaná, jak vypadá majitel :-) ( první vlaštovka), a jaká je návštěvnost, když nebyla téměř reklama a počasí za moc nestojí.


Dorazil jsem 30 minut před oficiálním zavřením akce a obdržel jsem lístek s krásným pořadovým číslem 88. Mimochodem, už kdysi dávno jsem se dozvěděl, že když prý radista vyťuká morseovkou ( Morseova abeceda) číslo 88 , tak to znamená krásnou větu ,, Líbám Tě " :-))). Jinak se prý používá běžný pozdrav 73 :-). To jen tak pro legraci.


Dlouho jsem si užíval prostory téměř sám, protože dva muži přede mnou to prakticky proběhli a vzpomínal jsem na rok 2017, ale pak najednou chodili lidé  a nebylo tomu konce. Na svědomí to měl jistě i Mělnický košt, který oficiálně začínal v 16 hodin.


Dnes mě víno inspirovalo tak, že ač jej moc nepiji, tak dnes si jej užívám i při psaní tohoto článku :-).


Dostal jsem se náhle do části, kde byla naprostá tma a já neměl baterku.


Fotil jsem bleskem na slepo a spatřil jsem prostory, které jsem si hlavně prohlédl až doma na fotkách :-).

A pak opravdu najednou chodilo tolik lidí, že majitelka zvažovala, zda prohlídku neprodlouží. Když jsem byl opět na světle bílém, tak prý prošel do sklepa 101. návštěvník, ale mám takový pocit, že jich bylo mnohem více.


Majitelka mi prozradila, že to přišlo vše náhle a rychle, jako při správném nadšeném vzplanutí. Největším problémem prý bylo sehnat elektrikáře za přijatelnou cenu, a jakmile bylo hotovo, tak do toho hned skočit, dokud je ještě letní sezóna.

Díky tomu sice akce neměla téměř žádnou reklamu, ale i to je dobré, protože i to dá nějaký výsledek, který je samozřejmě zajímavou informací. Nikde totiž není psáno, že šlo o poslední sobotu srpna 19 a jistě se do budoucna dozvíme více v tisku, nebo v elektronických médiích.

Zájezdy tu tedy dnes žádné nebyly, protože nebylo ani počasí na výlety, ani nebyla akce s vyjímkou facebooku pana Lojky nikde veřejně presentována.


Popřál jsem tedy majitelům hodně radosti z aktivity a sám jsem odcházel s úsměvem na líci, protože je vždy krásné vědět, že můžete někam jít, když se vám chce a hodí se to, a nemusíte čekat, až zase někdo vyhlásí někdy nějakou mimořádnou návštěvu a doufat, že budete ten den dostatečně zdraví. a přizpůsobíte tomu svůj program.

Někdy to opravdu nejde, zvlášť když se slaví nějaká výročí, ale mělnické středověké sklepy si už zaslouží, aby si získaly hodnotné místo ve své obrovské kategorii, které si plně zaslouží.


A konečně, vždy když vylétne nějaká ta první nadějná vlaštovka nějakého snu, a třeba i po desetiletích, tak to je důvod k radosti i oslavě, nebo ne :-)?


Tak právě tady je to první místo na Mělníku, kde se majitelé pustili do krásné věci, kterou již tolikrát předvedl velmi úspěšně MOOS. Máme z této první vlaštovky týkající se mělnického podzemí s Martinem upřimnou radost a přejeme si, aby se zkrátka potvrdilo, že o mělnické sklepy zájem je a bude.


Člověk někdy zažije neuvěřitelné věci. Majitel jedné chaty v Jizerských horách poblíž velkého Jablonce nad Nisou si stěžoval, že mu tam nikdo nejezdí, a tak zavírá penzion. Zeptal jsem se ho : ,, A internetové webové stránky máte ?" Představte si, že neměl a klientelou byla nějaká známost ze starších časů. Pořádal tam nějaká podniková školení. Ještě se divíte ?


A tak jsem nakonec optimisticky naladěný vkročil na náměstí, abych udělal aspoň ještě několik fotografií z Mělnického koštu. Je to tak trošku nošení dříví do lesa, protože tato akce ožívá na mnoha faceboocích Mělníka, ale na druhou stranu je to jen dokreslení celé té velké slávy, která se tu dnes konala.


Tady se již zdržím komentářů. Nemám příliš rád situaci, kdy se postavím před cizí lidi se skleničkami v ruce a začnu je fotit. Přitom to jsou pochopitelně ty nejlepší detaily akce, ale je to takové zvláštní.










Užijte si pěknou neděli a než bude Mělnické vinobraní, tak vám přeji ještě plno pěkných výletů i akcí, které vám něco dají. Máme krásnou zem a žijeme v hezkém městě s krásným okolím. Jen je třeba občas pokud možno dobře něco vyřešit, občas se zastavit a rozhlédnout a nad něco se povznést :-).

Aktualizace 11.8. ve 12 hodin:

Ještě si přidáme něco z historie domu, ale než tak učiním, tak se podívejte, co se také může fotografovi přihodit. Přijel jsem z oslavy, popadl foťák a spěchal na poslední půlhodinku sklepů. A výsledek ? Po nafocení snímku jsem zjistil, že se zrovna vybila baterie, protože foťák fotí prostě často. V důsledku nabití baterie jsem byl nucený posunout napsání článku a ten tak nespatřil světlo světa v nějakých 19 až 20 hodin, jak jsem si plánoval, ale až ve 23.55 hodin. I to patří k tvorbě článků :-).


Historie domu čp. 5:Jednopatrový měšťanský dům středověkého původu s dochovaným sklepením je nenápadná, nicméně velmi starobylá stavba otevírající se do náměstí dvěma oblouky podloubí (dnes čp. 5, dříve čp. 8). Na sklonku 18. století byl majitelem domu Antonín Zahradník, činovník místního krejčovského cechu, k roku 1785 zmiňovaný mezi staršími města. Předělem v jeho působení v městské samosprávě bylo zavedení tzv. regulovaného magistrátu v roce 1788, nicméně mezi radními města jej nalezneme i později, a to dokonce současně s kronikářem města Janem Josefem Albrechtem. V roce 1796, během tzv. první koaliční války proti revoluční Francii, oba přispěli na výzbroj mělnických dobrovolníků. V roce 1891 dům patřil Františku Pechovi, který současně vlastnil nemovitost čp. 6 v Rybářích.( autor Mgr. Lukáš Snopek z Regionálního muzea Mělník).Po 1. světové válce byl vlastníkem domu pan Antonín Malý, který měl v přízemí obchod s potravinami. Obchod prosperoval až do 50. let 20. století, kdy byla jeho činnost nuceně ukončena. V současné době dům náleží potomkům Antonína Malého. V přízemí je restaurace U Piráta.
Zdroj: Soutok

Srpen 9, 2019

17:31

Milí čtenáři, posledně jsem vás pozval  na konci článku o Nedvězí na dvě akce. Tou první měl být cirkus Berousek a cirkusový stan v Bezručově ulici opravdu pár dní stál, ale nakonec jsem překvapivě vůbec nikde nespatřil ty klasické tabule u silnic a cest, které zvou návštěvníky na vystoupení a cirkusový stan velmi rychle zmizel.

Druhá akce má mnohem větší zvuk, a to tak velký, že je téměř zbytečné cokoliv dodávat. Vše potřebné je hlavně na http://www.melnickykost.cz/melnicky-kost.php .
Pro první orientaci poslouží i plakát.

Já se dnes ráno překvapivě dozvěděl ještě jednu zajímavou věc, ale podívejme se nejprve, co se na  zájemce chystá příští týden.


Ve Mšeně to bude příští sobotu již 9. setkání motocyklů československé výroby. Webové stránky jsou:  http://www.jawaczveteran.cz/


Lhotka je jen kousek od Mělníka, je branou do Kokořínska a místní se ve společenských a kulturních aktivitách činí. Vždyť právě festival Country Lhotka má své jméno již i daleko za hranicí obce a o návštěvníky není nouze.

Jinak tomu nebude ani příští sobotu 17. srpna, kdy si můžete vychutnat pohodovou atmosféru na místním hřišti na okraji krásné přírody.


Tak tedy, jak jsem se v úvodu článku zmínil, tak mě dnes ráno zastihla zpráva z facebooku pana Lojky, že se majitelé sklepů č.p. 5 na náměstí Míru rozhodli sami od sebe udělat takový jednorázový den otevřených dveří v podobě, jak to známe přibližně z loňského i předloňského roku v režii MOOS.

Myslím si, že to je dobrý signál veřejnosti, který ukazuje, že není pravdou, že by majitelé sklepů o využití svých sklepů k účelům turistického ruchu nepřemýšleli. Spíše se ukazuje, že ta pravda bude možná úplně jinde, než jak nám byla léta mediálně prezentována.

Sice mi to připadá z informačního hlediska směrem k veřejnosti spíchnuté horkou jehlou a těžko odhadovat, kdo z místních bude o akci vědět a kdo přijde do sklepů, kde byl již v září 2017 ....

http://soutok.blogspot.com/2017/09/nejvetsim-tahakem-dnu-evropskeho.html

...., ale výsledek akce bude jistě zajímavý. A zajímavý i tím, že tentokrát si zájemci o prohlídku prvně sáhnou i do peněženek. Alespoň, jak se na facebooku píše, tak lístek bude stát 50 Kč, což je například cena vstupného do Uměleckého mlýna v Liběchově, který bývá také každý sudý víkend v určitou dobu otevřený pro veřejnost.

https://cs-cz.facebook.com/umeleckymlyn.libechov/.

http://umeleckymlyn.libechov.cz/

Otevření zmíněných středověkých sklepů nabízí však ještě jednu zajímavou možnost. Uvědomme si, že tu máme léto, turistickou sezónu, a tak není vyloučeno, že řada návštěvníků může být tentokrát z řad překvapených návštěvníků, turistů i cykloturistů města. Přesně tak, jak to má především být.

Jde o jistě zajímavý počin, bez jakékoliv dlouhodobější reklamy. Někdo z místních se sice o akci dozví z facebooku, ale řada návštěvníků odkudkoliv přijde zkrátka překvapivě k hotové věci, jako ten pán předloni, který se vracel z Českosaského Švýcarska snad až do Českého Krumlova a byl tímto sklepním okruhem nadšený.

A závěr dnešního článku věnuji ještě jedné akci, která mě často bije s plakátu do očí a je to spíše typ pro rodiny s dětmi ....

https://www.facebook.com/parkprivory/

Nevím, jak dalece jste z toho moudří, ale vědět o tom můžete. Po Zelčínu je tedy zřejmě na cestě poblíž města nějaký další zoopark, ač snad jen dočasně. Ale, zájemci si jistě zjistí více.

Hezký víkend!



Zdroj: Soutok

Srpen 6, 2019

18:08

Jak jsem již posledně psal, tak bylo krásné nedělní dopoledne a stále mě to někam táhlo. Jenže, kam ? Přiznám se vám, že my, co jsme trošku praštění rádiem a velmi rádi se díváme do kraje, tak nás to táhne hlavně na kopce, na rozhledny a jen těžko se tomu člověk brání.

A přece tu jen je jedna velmi těžká novodobá závislost, která dává člověku pěkně zabrat. Dokud nebyl počítač a internet, tak se domov opouštěl snadněji. Dnes máte rozpovídané nějaké diskuse, něco vás zaujme a člověk, aby se někdy k opuštění křesla před PC doslova nutil. A to nemluvím o skupině lidí, která si aspoň občas přečte ráda časopis, nebo knížku, která ten čas stagnuje.

Zkrátka, někdy nejde dělat několik věcí najednou.


Nedvězí ( 458 mn.n.m.) je kopec nedaleko městečka Dubá, kam jsem v minulých letech chodil nejčastěji právě v lednu s mělnickými turisty na známý Zimní přechod vrchu Nedvězí. Co se tam však podívat po dlouhé době také v létě ? Vždyť to je místo, odkud je podle některých pramenů ke spatření třetina Čech a vrchol je označován za rozhledové místo prvního řádu.

Na úpatí kopce, se nachází stejnojmenná osada, která má svůj génius loci a dodnes vzpomínám na 70. léta, kdy mě sem prvně rodiče vzali na výlet a místo mě ihned zaujalo. Navíc tu prý v jedné chalupě žije populární  bývalá swingová zpěvačka paní Eva Pilarová, ale nikdy jsem se nedozvěděl, která to je.

Na poslední stavení není přes živý plot téměř vidět, pak přichází odbočka k vrcholu a cesta se ztrácí kdesi u zcela poslední chalupy na úpatí kopce, odkud již nikam dále nevede. Podle některých je to právě místo, kde legenda swingu ráda tráví svůj čas, podle jiných jde právě o některé stavení před odbočkou.


Mě na Nedvězí tentokrát hnal hlavně můj koníček, abych zmapoval radiový signál v pásmu DAB+ . Za výchozí místo jsem zvolil obec Střezivojice a musím říci, že známá restaurace Bouda, která bývá cílem akce Zimní přechod Nedvězí praskala ve švech a aut i cyklistů tu bylo požehnaně.

Pak jsem se již vydal za obcí vlevo po modré, abych po dvou kilometrech chůze dospěl na místo, kde se stýká turistická cesta s rozbitou a úzkou silnicí vedoucí od Dubé a Dražejova. V dáli zahřměl hrom, obloha se zatahovala stále více a více, ale to by člověk nikam nemohl.

Jak jsme zvyklí z Mělníka, že tu skoro vůbec neprší, nebo to nestojí za řeč, tak jsem nechal doma deštník, ale naštěstí jsem schytal jen dvě lehčí spršky převážně pod stromy.


Těsně před obcí vede silnice podle takovéto zarovnané skály, kde najdete známé svaté okénko s pannou Marií.


Řada turistů, se snaží dojet auty co nejblíže ke svým cílům. Tato početná rodina, nebo spíše  ještě i další příbuzní přijela z Libčic nad Vltavou. Byla zajímavá tím, že přijela dvěma auty a na jednoho muže připadaly asi tři dospělé ženy, dvě starší dcery, jedna menší a malý synek.

Začali jsme o počasí, pak mi pán sdělil, že byli včera v Českém Krumlově a trochu jsem je překvapil, že vím kde jsou Libčice. Ale, když jsem zmínil únorovou návštěvu sousedních Dolan za bobry ( článek zde), tak by si pán povídal a povídal, avšak já už se těšil na kopec.

Ostatně, měl jsem je potkat na kopci i při cestě zpět u jejich aut, kde jsem dostal dotaz ohledně nějaké doporučené cukrárny. Samozřejmě jsem doporučil Mšeno a Vysokou, a pak už se jen díval, jak řidička z prvního auta volá oknem: ,, Tak kam ?" Na pokyn muže vyhrálo Mšeno :-).


V osadě Nedvězí je několik věcí pro potěchu očí a mysli, které stojí za fotografie.









Zrovna, když jsem se blížil k vrcholu, tak jsem musel obdivovat několik cyklistů a hlavně tuto mladou slečnu, která vydržela jet do kopce docela dlouho.


Na vrcholu se všichni vyfotili na skupinové foto a já samozřejmě udělal několik fotek do krajiny a proladil rádiové pásmo.


Horská kola se brzy na začátku 90. let stala určitým fenoménem.

Zde jde prakticky o unikátní foto České Lípy a hory Klíč u Nového Boru.  Za chvíli přijde přeháňka a CL již nebude vidět. V popředí Dubá.


Ovšem, Ještěd krásně svítil do dálky ....


..... Bezděz také ...


...... a Říp po přeháňce jdoucí od JV nevypadal také zle.


Velká rodina se mezitím obávala zesílení deště a odešla na druhou stranu kopce, ale já to riskl setrvat. Odměnou mi byly docela milé sluncem zalité záběry samého vrcholu kopce.


Právě tady jsem vzpomínal, jak jsem tu před několika lety prožil s jedním známým pod širákem prakticky celou srpnovou sobotní noc, když jsme hráli jednu celorepublikovou hru s vysílačkami, která se jmenovala Letní polní den. Inu, snad už je to 15 let, možná i více. Čas strašně utíká.



Tady mi slunko při zpáteční cestě osvítilo krásně jedno stavení ...


 ... a přišla má oblíbená skála. Pokaždé ji mám jen přes stromy a přitom má něco do sebe.


A tak jsem se rozhodl, že sestoupím prudkým exponovaným terénem níže do rokle a skálu, ve které můžete vidět buď nějakou lebku, nebo v horní polovině zvíře vyfotím. Námaha byla odměněna.



Poblíž je ještě jedna krásná skála.
Zajímá mě, jak to kde vypadá, a tak jsem se nevracel zpět domů přes Vysokou, ale pěkně jsem odbočil v obci Kokořín vlevo, abych si prohlédl společenský život v Kokořínském Dole. Díky tomu tu máme i pohled na hrad.


A to je dnes vše. Nezapomeňte, že se blíží Vinný košt a už tu máme zase Berouska.
Počítejte s vystoupením tak od  čtvrtka do neděle. Prostě ta cirkusová klasika :-).

Zdroj: Soutok

Srpen 4, 2019

18:46

Ten slavný den přišel  29. června 2007. Tehdy jsme byli ochotní i dvakrát za den vystát dlouhé fronty jenom proto, abychom se konečně podívali na vrchol hlavní dominanty našeho města. Možná jsme tu někteří byli již v 70. letech 20. století se školou ( ZDŠ), ale nějak mi to neutkvělo v paměti.

Ten den jsme nejen obdivovali krajinu a  naše krásné město pod věží, ale měli jsme možnost spatřit i zvony ve věži, zvoníky, spoustu přátel i známých a patřičně to oslavit v některé mělnické hospůdce. Já to tehdy před 12 lety zapil ve známé stylové hospůdce z televizního seriálu Kameňák a měl jsem radost, čeho jen jsme tu v našem městě díky aktivitě relativně tehdy velmi mladého sdružení MOOS dočkali.

Myslím, že to byla velmi důležitá chvíle, kterou si můžete mimochodem připomenout několika výhledovými obrázky .... http://mujmelnik.webzdarma.cz/vez_petra-pavla.html
..., protože to byl nejen start určitých aktivit ( chodba ke studni, výletní lodní doprava, středověké hradby...), ale hodně nás to leckoho s městem spojilo ještě více.

Básně jsem sice již dávno nepsal, ač na téma Mělník jich několik vzniklo, ale najednou měl člověk představu, jak to tam vůbec vypadá, co lze z věže vidět a zase byl člověk s našim městem spjat ještě více.


Vždyť nejednou jsem se díval do zahrad i na vinice, poslouchal vyzvánění, které nám tady už léta hlásí každou čtvrthodinku a nakonec třeba i poslouchal zurčící kašnu a díval se na lucerničky, které se třeba i rozsvítily. Mimochodem, pozorný návštěvník si všimne, že trojí vyšší tón zvonku odbíjí právě tři čtvrtě, jedno ťuknutí je čtvrt a hlubší údery nám udávají počet hodin od jedné do dvanácti dle denní doby.

Obvykle o víkendu nevstávám brzy, ale letos mě nějak napadlo, že to chce nějakou chvilkovou změnu a do jisté míry, se o to zasloužil můj momentální zájem o dálkový příjem rozhlasového pásma DAB+, o kterém se ještě moc na veřejnosti nemluví.

Je to taková hračka a všeobecně u rozhlasu platí, že nejen během inverzí, ale někdy i se soumrakem, nebo při východě slunce je možnost zachytit vzdálenější vysílače.

Jenže, ono takové krásné slunečné letní ráno toho nabízí mnohem více a nejlepší na tom je, že máte prakticky celý den ještě před sebou a můžete si plánovat. Najednou je město celé zmlklé, byť večer ještě na náměstí žilo zejména před Dírou ( místní bar, před kterým se konají občasné jazzové večery), nikde nepotkáte ani živáčka a přitom je osm hodin ( neděle).


Pak se objevují první lidé, se svými čtyřnohými miláčky, první cyklisté, jejichž domov je někdy i hodně daleko a blíží se čas mělnických zvonů.

Zrovna jsem dnes zjistil, že ačkoliv hlavní zvony ve věži chrámu sv. Petra a Pavla mají svůj čas odbíjení pravidelně v neděli od 9.00 do 9.10 , tak jsem již o půl hodiny dříve slyšel odbíjet zvony na evangelickém kostele. Tedy, pokud to nebylo z kostelíka sv. Ludmily :-). Možná by to šlo dohledat.

A zase to byla jen náhoda. Prostě nebyly příjmové podmínky, tak jsem se jen cournul do Polabského parku, abych zabil čas do vyzvánění zvonů.

Myšlenka, že bych mohl nahrát vyzvánění přišla již o týden dříve, ale zapomněl jsem, že pokud dáte fotoaparát na výšku, tak již video nesrovnáte. Na to jsem již dojel loni v Liběchově na posvícení, když jsem natáčel flašinetáře.


Tak jako před týdnem, jsem tedy dnes začal nahrávat dvouminutové video, protože už na začátku je krásné, jak se ty tři zvony postupně přidávají, a jak zvuk mohutní.

Jenže by to sem bylo jednak moc dlouhé, časem monotonní, a co čert nechtěl, tak jel kolem známý na kole a hned mě zdravil, což jsem opětoval. Dlouhé vyzvánění mi však dalo příležitost udělat záznamy o různé délce ze tří míst a aspoň jedno vybrat. Výše tedy máte druhé nejkratší.

Pořád mám před očima situaci z poloviny roku 2012, kdy se web díky videím nějak zablokoval a nešlo ani vkládat obrázky. Tehdy to ještě nějak vyřešil zakladatel těchto stránek Roman Rak.


Když jsem nahrál zvony, tak jsem věděl, že to pořád ještě není ono. Chtělo by to ten začátek a jen na třicet vteřin. Jsou na to programy. Jenže, to je pořád nějaké hledání, instalování a často na jedno použití, které do budoucna zaplevelí počítač.


Nicméně, měl jsem radost, že se mi aspoň něco povedlo, a že je takový pěkný den. A najednou jsem viděl romantiku snad v každém záběru. Potkal jsem na zámecké vyhlídce dvě postarší dámy pozdně důchodového věku, které se rozplývaly nad městem i výhledem a jedna z nich tu v mládí žila.

Hned se mě ptaly, co že se to děje tam na komorách, a tak jsem to samozřejmě vysvětlil a připojil se k ódě na Mělník. Ano, je tu krásně, pokud neřešíte zrovna třeba nějakou dopravní záležitost zpravidla pod centrem, jako třeba dnes odpoledne tu frontu na Kokořínské ulici, která sahala od závor až k odbočce na Neuberk.


Jako místní jsem to řízl  od Chloumku samozřejmě ke druhým závorám a hodně jsem se pobavil, když jeden nemyslící řidič zjistil, že má půlku auta v kolejišti, vůz před ním nemůže jet a auta od nádraží ke Pšovce pořád jezdí a jezdí.

To by však už byl zase jiný příběh, který nemá s krásnou atmosférou nedělního rána v centru našeho Mělníka nic společného.


Tak si ještě prohlédněte zbytek fotografií z míst, kde to má celá řada z nás na Mělníku moc a moc ráda, byť samozřejmě leckdo skončí nakonec třeba doma, nebo v nějaké místní restaurační zahrádce.

Přidal jsem ještě čtyři staré fotky. První dva snímky jsou z článku ve výše zmíněném odkazu. To je to, co každou neděli dopoledne posloucháme. Někdy jen přes okno, jindy  i na ulici.


A ty dva poslední jsou z článku : http://soutok.blogspot.com/2019/02/zaostreno-na-melnicke-zvoniky-kdy-jak.html

..., který jsem napsal v únoru. Ano, díky těmto klíčům má vedoucí zvoníků Jirka Malecký přístup ke zvonům nejednoho svatostánku v našem městě i na četných místech okresu.


Když si to vše spojíte, tak se budete doma cítit ještě více doma a budete tu rádi. Budete na místo určitým způsobem pyšní. Vždyť mělnická vyhlídka má stejně jako spousta dalších výhledových míst i další kouzla, kterými jsou třeba i mezilidské vztahy.

Chcete se trošku pobavit a zasmát, nebo jenom tak klasicky se dívat do kraje a třeba o něčem uzavřeně přemýšlet ?

To první se někdy nabídne samo.
Zkuste třeba poradit jiným lehce tápajícím turistům, co vše mohou na obzoru vidět a uvidíte, jakou budou mít často radost, a jak to zlepší jejich vzpomínky na Mělník. Přitom se jich zeptejte odkud jsou, protože ta místa třeba také znáte a už máte zajímavý zážitek a můžete se něco dozvědět.

Někdy vám i řeknou, co ještě chtějí navštívit a třeba vám i vnuknou nápad, nebo připomenou starší myšlenku. Bát se nemusíte při dobré náladě ani pokusu rozhovoru v cizím jazyku, který nemusíte nutně nějak moc ovládat, zvlášť když jste dotyčná místa, nebo aspoň dotyčnou zemi navštívili, či třeba jen znáte díky naši televizi, nebo satelitu jejich kulturu. To je sice už o nátuře i o smyslu pro humor, ale oni to ocení.

Tak jsem ten článek původně končil v romantickém duchu, abych se dodatečnou nástavbou nějak dostal někam úplně jinam. Ale, je fakt, že každý váš výlet hodně ovlivní i to, s jakými lidmi jste přišli do styku, a jak se k vám kde chovali.





Zdroj: Soutok

Srpen 3, 2019

11:02

Za nejatraktivnější cykloturistickou oblast Mělnicka považujeme odjakživa Kokořínský Důl. Jenže se jedná o poměrně dopravně frekventované údolí, kde sice o autobus zavadíte málokdy, ale na nepříliš široké silnici, se i tak často musí vzájemně vyhýbat automobily, cyklisté i chodci.

To již dávno vedlo k tomu, že zejména cyklisté aspoň část svých tras vedli tak, aby jednak neprojížděli během jednoho výletu stejným místem dvakrát, a aby projeli místy, kde se zdá provoz relativně slabší.

Mezitím nám sice vyrostly po mnoha letech krásné cyklostezky v okolí Labe i Vltavy, které v některých místech přecházejí v celkem poklidné cyklotrasy, kde opravdu není velký automobilový provoz, ale Kokořínsko prostě zůstává Kokořínskem a člověk sem vždy rád zajede, byť se to může zdát náročnější, jak po stránce provozu, tak po stránce náročnosti terénu.


K těm cyklisticky oblíbeným úsekům mimo samotný Kokořínský Důl patří samozřejmě například silnice , která spojuje Mělník s Vysokou, obec Kokořín, Jestřebice a za obcí Střezivojice se stává branou do Máchova kraje. Ta navíc umožňuje několik odbočení třeba právě do zmíněného Kokořínského Dolu.

Patří sem silnice Mělník - Mšeno, která sice frekventovaná je, ale díky své šíři a dalším faktorům prakticky tolik nebezpečná není. Jde často o přehledné úseky s výhledy do kraje, kde není problémem ani zapadající slunce, které přináší do údolí šero, ale na rovinách je ten den delší.

Zejména ve směru od Mšena je svažující se silnice, která má místy dobrou kvalitu pro cyklisty příjemná. Navíc nám nabízí dvě možnosti dojezdu do našeho města. Můžete se rozhodnout pro poklidnou silničku přes Jenichov a Mělnickou Vrutici, kde vás již žádné stoupání nečeká, ale můžete také setrvat v automobilové stopě s jedním stoupáním a přijet do města od severu.


Tím ale možnosti cyklistických výletů do této oblasti zdaleka nekončí. Relativně nejpoklidnější je z výše jmenovaných variant právě silnice mezi Mělníkem a Mělnickou Vruticí, která neobnáší téměř žádné stoupání. Důvod je jednoduchý. Jedeme totiž místy, kudy do našeho města přitéká říčka Pšovka, která je právě pateří Kokořínského Dolu.

Pokud neodbočíme v obci směrem na Hostín, ale projedeme ji v přímém směru, tak nás sice čeká mírné krátké stoupání, ale přijedeme na důležitou křižovatku. Tady se totiž můžeme rozhodnout, zda odbočíme vlevo a společně s Pšovkou projedeme téměř po rovince malebným údolím, v němž leží obce Hleďsebe a Lhotka, nebo se vydáme táhlým stoupáním k Jenichovu a Mšenu, případně na Řepín.

Oblíbenou variantou mnoha cyklistů, zvlášť pokud nemají moc času, je právě krátký okruh přes Lhotku a Chloumek zpět do okresního města, který lze ještě pozměnit na tři další varianty.

Vždyť v obci Hleďsebe lze například odbočit na polní variantu a přijet společně s turistickou značkou od Čepičky na Blata. Ve Lhotce lze zase vystoupat po červené Máchově cestě k chloumeckému vysílači a přijet od Chloumku, či Chloumečku, a konečně není vyloučena i varianta od lhoteckého bývalého nádraží, které je spíše nyní zastávkou, po bývalém tělese vlečky do Střednice ( cyklostezka) a přijedeme polem přímo na Chloumeček.

Další možnost po okresní silnici do obce Vysoká považuji již za zajížďku.


A právě území od zmíněné důležité křižovatky až po další velkou a ještě důležitější křižovatku, kde najdete nápis Lhotka Důl, je takovou poklidnou nástavbou celého Kokořínského Dolu, který se táhne jakoby od S až SV chráněný trošku Houseckými vrchy k JZ až po Lhotku Důl, kde mění směr k JV. Poklidnou proto, že převážná část automobilové dopravy opouští Kokořínský Důl právě na té důležité křižovatce u cedule Lhotka Důl a stoupá na Chloumek.

A tak není divu, že je tento úsek vedoucí přes Lhotku a Hleďsebe cyklisticky oblíbený. Na trase navíc máte jedno přírodní koupaliště na říčce Pšovce, které nyní moc vody nemá a relativně nedávno se místo stalo oblíbeným centrem místních občanů, kteří tu u stánku s občerstvením našli velmi romantické posezení.


Pokud se tedy vydáte z Mělnické Vrutice do mírného kopce tak, jak jsem již psal v úvodu, tak vás nejprve čeká dnes již velmi hezky opravený přejezd ve směru na Jenichov. Není bez zajímavosti, že v dávné historii stávala vlevo později zrušená zastávka Jenichov.

Ostatně, Jenichov je odtud snad dokonce 3 km do kopce a jeho občané to mají podstatně blíže k vlaku na nádraží u Nebužel. Běžně přijedete na zmíněnou důležitou křižovatku a ani si nevšimnete, že silnice překonala mostíkem říčku Pšovku, která tu teče od Hleďsebe k Mělnické Vrutici.

No, teče ? Vodu tu nyní žádnou nevidím a přesto ji na Mělníku v korytě Pšovky trošku máme. Nyní si tedy tohoto mostíku zaručeně všimnete, i kdyby vám unikla některá dopravní omezení v našem městě :-).

Automobilisty to zřejmě nepotěší, ale cyklisté tak mají díky opravě mostu k dispozici dočasný cykloráj. Je mnohem menší pravděpodobnost, že mezi obcemi Hleďsebe, Jenichov a Řepín zavadíte o auto. A ještě menší pravděpodobnost je, že sem k mostu auto přijede od Mělnické Vrutice.

To umožňuje takové to kochání krajinou a atmosférou, ať už ze sedla bicyklu, či ze země, podobně, jako je tomu ve filmu Vesničko má středisková , v podobě legendárního Rudolfa Hrušínského :-).

Zdroj: Soutok

Červenec 26, 2019

18:58

Tak tu máme pátek, víkend je před námi a nechce se mi z toho horka ani přemýšlet :-). Ale, když se nad tím vším tak zamyslíme, tak si možná uděláme lepší představu o tom, že jakákoliv činnost ve státech, kde je horko tradičním doplňkem běžného života není vůbec snadná. A přitom jde v porovnání s těmito státy jen o vzorek několika dní v roce.

Představme si tedy na úvod několik akcí pro nadcházející soboty a kdo má chuť a čas, tak bude samozřejmě vítán a může prožít pěkně strávený čas.
Navíc není nikde psáno, že toto horké počasí potrvá po celý zbytek léta.

Zítra tedy máme na náměstí Míru další z akcí typu jídlo, pití a dobrá muzika.



Za týden máme v Hořínském parku opět souboje rytířů, které se již několik let těší velmi slušné popularitě.


Že si víno na Mělníku pozvolna, ale jistě získává velkou popularitu, tak o tom svědčí Mělnické vinobraní, Vinná noc a Mělnický košt.

Mimochodem, víte kolik vinařských oblastí má celá naše republika ?
Je to docela slušná věda s řadou zajímavých pojmů a čísel. A to není ještě vůbec řeč o víně a jeho pěstovaných povolených odrůdách.

Česká republika má dvě vinařské oblasti ( Moravu a Čechy), které jsou rozděleny do šesti podoblastí.

Na Moravě ( 308 vinařských obcí, 17 091 ha vinic)  je to podoblast Znojemská ( 90 obcí, 3 083 ha), Velkopavlovická ( 70 obcí, 4 814 ha ), Mikulovská ( 30 obcí, 4 841 ha) a Slovácká ( 118 obcí, 4 353 ha).

Čechy ( 75 vinařských obcí a 673 ha vinic) tvoří podoblast Mělnická ( 40 obcí, 360 ha) a Litoměřická ( 35 obcí, 313 ha vinic).

To dělení pak ještě pokračuje, ale ať už holdujete různým druhům piva, nebo opravdu ochutnáváte mělnická vína, či nepohrdnete nějakou lahví z Bulharska, Moldávie, Francie, Itálie, Španělska, Argentiny, Austrálie, Chile, či Jihoafrické republiky, tak je docela příjemné o vínu u nás v České republice aspoň trošku vědět.

Samozřejmě, že si to všechno může člověk vypátrat na internetu, pokud chce, ale jsem docela rád, že existuje něco, jako škola a literatura, kde se vás nikdo neptá, ale rovnou sám od sebe přichází s naukou a třeba později i ve formě reklamy. Buďme rádi, že k nám celý život vznáší někdo nějakou formou různá témata a s úctou vzhlížejme k učiteli národů J.A.Komenskému.

Na internetu můžeme samozřejmě vypátrat mnoho věcí, ale je nezbytné, aby nás buď někdo zaúkoloval, nebo musíme sami dostat nápad, co vlastně chceme vidět a znát. A jak se poslední dobou přesvědčujeme, tak někdy některé zájmy mohou být i z důvodu určité neznalosti a jiného úhlu pohledu na věci i dost mělké.

Chápu, že chlap s obrovskou palicí, který demoluje osobní automobil a používá přitom rádoby komický i vulgární slovník může některé diváky pobavit, ale co to komu vlastně dá ? Vždyť člověk má radost, když aspoň občas něco ví a umí se nechávat překvapovat.


Jak jistě víte, tak probíhají práce na vodních cestách v ČR a u nás, se to týká především  komor v katastru obce Hořín. Skvělou funkcí foťáku je zoom, a když jste na dobrém rozhledovém místě, tak můžete spatřit i několik zajímavých věcí najednou. Jako kdyby člověk žil současně více životů. Ale, to už se zase dostávám do takových úvah, kterými se zabývají především různí filosofové, výzkumníci a člověk je může přijímat především v podobě populárně naučné litaratury.



A když jsem se už tak nějak otřel o svět různých úvah, tak si právě v těchto horkých dnech připomeňme třeba téma, které se vzpomíná především každé jaro a o něco méně na podzim. Ano, změna času ze SEČ ( Středoevropský čas ) na SELČ ( Středoevropský letní čas).

Protože chtějí být média zajímavá, tak stále nesmyslně plácají  i v televizi cosi o zimním času, ale to je čas úplně jiný a byl u nás zaveden po válce jen jednou asi na dva měsíce.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zimn%C3%AD_%C4%8Das

Letní čas má své přívržence i odpůrce, ale myslím, že právě současná meteorologická situace, která v posledních dvou letech ukazuje Evropě, co je to vedro, tak nám současně ukazuje, že výhoda dlouhého odpoledne je spíše relativní.

V těch vedrech totiž stejně nikam nemůžete a každý, kdo někde něco dělá, nebo chce dělat sportovní aktivitu ( ta se moc nedoporučuje), nebo například zahrádkáři, tak stejně musí čekat až na pozdní hodinu, kdy se slunce chystá zapadnout.


Ilustrační foto

Lidé tak vlastně žádnou večerní domácí pohodu nemají. Vysprchovat se a za světla se pokusit usnout, protože někteří už třeba zase za tmy ještě ráno ve čtyři hodiny vstávají, aby se doplácali autobusem, metrem a tramvají někam do Prahy do práce.

Každý to tak samozřejmě nemá a leckterý občan Prahy by se asi divil, kdyby měl vstát aspoň jednou ve čtyři hodiny ráno, ale věci je přece  třeba vidět v širších souvislostech a nejen úzkým pohledem jedince, kterého se takový problém netýká.

 A to jsem ještě zapomněl zmínit, že lékaři vůbec nedoporučují méně než pět hodin spánku, a že nejkvalitnější spánek je právě ráno mezi pátou až sedmou hodinou. I to má vše vliv na výskyt pro člověka nebezpečných nemocí.

A nakonec něco příjemnějšího. Horko si spojujeme často s černou Afrikou, ač při pohledu na teplotní mapu vidíme, že jde především o pouštní oblasti severu kontinentu a ještě snad o chlup více vede území Předního východu. Přesto je kultura černé Afriky určitým způsobem zajímavá.

http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/om/svet/T2m_svet.gif

 Pokud máte modernější televize, tak po registraci na webu https://www.antvnetwork.com/ můžete dokonce některé programy z tohoto kontinentu sledovat. Já tu mám pro vás tentokrát docela pěknou skladbičku z Konga ze stanice Afrika No.1 , která zpívá o ráji. Jen jim musím vytknout absenci videa, které tady v Evropě prostě už od 80. let žereme.

Rytmus, hudba, zpěv celkem dobré a opět ty typické africké proměny. Dvě minuty máte pocit, že to bude stále dokola a najednou se objeví jiné nástroje, drobné změny v melodii apod. To prostě k dlouhým melodickým africkým skladbám patří.Tentokrát má skladba slušnou sledovanost a pět a půl tisíce palců vzhůru. Jen to video chybí.

https://www.youtube.com/watch?v=x0VXM9GuXYY

Hezký víkend !
Zdroj: Soutok

Červenec 24, 2019

17:08

Milí čtenáři obdržel jsem milou zprávu, že už je tu ke 150. výročí mělnického cukrovaru zase nová možnost zakoupit další homoli cukru. Ovšem, tentokrát nejde o barvičku, která by snad zajímala především ty, kteří chtějí mít celou novodobou sérii roku 2019 kompletní, ale o velikost, která dodává homoli jistou impozantnost.
Ať už chcete mít tedy všechny homole, které nechal MOOS u příležitosti výročí vyrobit, nebo vás potěší jenom vzorek připomínající tuto událost, tak máte další příležitost.Dejme tedy nyní slovo originální pozvánce :
Větší mělnická homole cukru


K významnému výročí 150 let od postavení cukrovaru na Mělníku, které si letos připomínáme, nechal Mělnický osvětový a okrašlovací spolek v tomto roce vyrobit upomínkové předměty – homole cukru.

Homole byly na zakázku ručně vyrobené přímo v mělnickém cukrovaru, jsou vysoké 10 cm a obal je vyhotoven ve třech barevných variantách. Pro velký zájem sběratelů i mělnických obyvatel je nově v nabídce i větší homole, která je vysoká 17 centimetrů. Homole jsou v prodeji pouze v mělnickém Turistickém informačním centru v ulici Legionářů.


Martin Klihavec, předseda MOOS.

,, Soudruh ředitel chtěl zkrátka říci, že tam máte do info centra jít :-). " Tak co, poznali jste parodii na krásnou hlášku z filmu Marečku podejte mi pero, kde Josef Abrhám v roli učitele tlumočí vzkaz ředitele žákům z důvodu pokaženého rozhlasového školního přenosu ? :-)

To je prostě ta krása především starých českých filmů a komedií, že jsou tak oblíbené, až si je mnozí pamatujeme nazpaměť.

Ale, pojďme dále. V jednom článku jsem vás zval do Lhotky. Tak si nyní poslechněte zprávu z RMM, jak že to ve Lhotce tedy probíhalo.


Dny lidové architektury Středočeského kraje byly v sobotu zahájeny ve Lhotce u Mělníka!
20. 7. 2019, 11:00 - 17:00 hod.

Dny lidové architektury Středočeského kraje byly slavnostně zahájeny v obci Lhotka u Mělníka tuto sobotu! Počasí přálo, bylinky voněly, tancovalo se a zpívalo...Koňský povoz, převážející návštěvníky ke lhoteckému skalnímu obydlí (pobočka Regionálního muzea Mělník) se nezastavil, jedli se koláče a chleba se sádlem, harmonikář vyhrával…

Brožura Lidové stavby Středočeského kraje - severozápad byla slavnostně pokřtěna zástupci Středočeského kraje a autory vodou z místní říčky Pšovky a vodou od skalního obydlí. Doprovodný program na hřišti nabídl vystoupení folklórních souborů Jarošovci z Mělníka a Furiant z Malé Bělé za doprovodu lidové muziky Osmikráska z Prahy a jarmark tradičních řemesel.

 V komunitním centru na návsi se promítaly tematické fotografie a videa z Kokořínska. Exkurzi po lidových stavbách Kokořínska absolvovalo 82 zájemců. Doprovodný program a křest navštívilo přes 300 lidí.
-KrF





Zdroj: Soutok

Červenec 20, 2019

11:14

Dnešek patří Mělnickému triathlonu. Vše o závodě najdete na http://www.triathlonmelnik.cz/  .
Tak vypadalo náměstí Míru dnes v 10 hodin dopoledne.
Pokud máte čas a jste vyznavači těchto aktivit, tak neváhejte a přijďte se podívat.







Zajímavá situace bude možná v neděli odpoledne.

Obvykle v 10 hodin v sobotu snídám a o dovolené jsem se kvůli cestování do všech různých koutů naší nádherné vlasti navstával brzy ráno dost, ale dálkové podmínky příjmu DAB+ mě dnes tak trochu přinutily, abych to šel zkusit a snad už konečně fotograficky zachytil ulovení docela vzdáleného muxu z Dolních Franků ( Unterfranken).

Vždyť podmínky nebyly snad měsíc. A zadařilo se, ačkoliv to chtělo trpělivost a nevzdat to.  Podmínky příjmu se někdy mění po minutách a to byl dnešní případ. Velmi jsem se divil, když se na kanále 10A  místo Unterfranken načetl Obb/Schw, ale věděl jsem, že ta možnost je reálná, byť méně obvyklá. Zde na Mělníku šlo o pemiéru. To do jisté míry vysvětlovalo, proč nejde téměř nic z Ochsenkopfu ( kopec asi 50 km západně od Chebu), který k nám posílá 3 multiplexy o rozdílné síle signálu.

Vítězství a radost tedy přišly v každém případě, protože Oberbayern na 10A má své vysílače v okolí Mnichova, avšak pro nás připadají v úvahu k záchytu ty ve vyšších nadmořských výškách podhůří Alp, které jsou ještě vzdálenější a na trase není terenních překážek.

Hned mě napadl Wendelstein, který je 1838 mn.m. a v minulosti jsme tu z něj na frekvenci 98.5 MHz občas zachytili stanici Bayern 3. Jenže, pak se naskýtá otázka : ,, Proč tedy ani náznakem nešel 7A Voralpenland, který užívá také mimo jiné tento kopec ? Měl snad 7A dnes údržbu ? To asi těžko, protože by nešel v takovém případě nejspíše žádný mux z tohoto vysílače.

A tak se nabízí téměř neuvěřitelná možnost, kterou lze zatím jen těžko doložit, ale uvidím, co k tomu řeknou ti, kteří mají kvalitnější  a případně velmi drahou techniku, která je v takových chvílích stoprocentně schopná určit přímo vysílač, aniž by bylo třeba užívat logických a vylučovacích úvah.


Může totiž jít o 465 km vzdálený vysílač Bregenz / Pfänder ( Aut) 1028 m.n.m. , což by byla neskutečná bomba, která nebude třeba ani nikdy již překonána. Zatím podle úvahy o Wendelsteinu, kde 7A ani nebrnkl ( ten je vzdálený jen 345 km) by tomu vše nasvědčovalo, byť jsou ve hře i podstatně nižší a bližší kopce.

To je právě jedna z nevýhod DAB+ oproti FM pro nás dálkové lovce, že zatímco každá rozhlasová stanice, která vysílá na nějakém kmitočtu FM má přiřazenu frekvenci a pevný vysílač, tak určitý kanál DAB+ ( o určité frekvenci) je šířen i z vícero vysílačů a bez velmi drahé techniky, se používá, jako pomůcka pravděpodobnost, kterou lze někdy doložit praktickými zkušenostmi ulovených rádií z různých vzdálených kopců ( vysílačů) na FM.

Protože se jeden z kolegů zmínil, že zachytil na kanále 8B Allgäu , který vysílá mimo jiné hlavně z vysílače Markt Wald ( Mitteneufnacht), je vše komplikovanější. O tom vysílači i kanále se totiž už všude psalo, ale nikde jsem nenašel, kde se přesně nachází a jak je vysoký ( kopec), byť pátrám v mapách ve zmíněných místech.

To komplikuje situaci, protože Markt Wald také vysílá i 10A a mohlo být jít tím pádem i o něj. Pak by se jednalo trochu zvláštně zřejmě o nějaký nižší a bližší kopec, ale nic nelze vyloučit. V každém případě, se ukázalo, že zvyk je železná košile, a tak jsem signál na kanále 8 B považoval za Durynsko a ochudil jsem se o další možný záchyt vzácného vysílače z této oblasti. Tentokrát 8B z Allgäu.

Pořád se člověk v něčem učí :-).

Aktualizace 21.7. 2019 v 10.35: https://www.dabplus.de/empfang/?lang=de

Tak až tento skvělý web, který vám pomůže najít jakýkoliv německý vysílač mi pomohl vysílač a jeho přesnou polohu najít.


Nakonec se tedy jedná o tzv. Fernmeldeturm nacházející se na JZ  okraji vesničky Markt Wald.Věž leží na vrstevnici pouhých 650 m.n.m. ve vzdálenosti 376 km od Mělníka. Vzhledem k tomu, že byl naprosto ve stejnou dobu zachycen na Kladně multiplex 8B, který jede největším výkonem právě ze zmíněného kopce ( 10 KW), tak je opravdu možné, až pravděpodobné, že by i multiplex 10A přišel stejným výkonem ze stejného kopce.

Vyloučit však vzdálenější a vyšší Bregenz může pouze drahá technika, která se do levných rádií už vůbec nedává. Ostatně, rádia jsou dělaná hlavně pro poslechy programů i písniček, a teprve pak pro ty, kteří objeví i další zábavu a mohou si vzdálený multiplex nejen naladit, ale při stabilnějších podmínkách si pustit chvíli i nějakou stanici, která z něj vysílá. A nejlépe samozřejmě nějakou vzácnou místní regionální, kterou jinde nenajdou.

Poznávání chování signálů DAB+ je teprve na začátku a je to zase trošku jiné, než FM ( VKV).
A teď trochu odbočím.

Dívali jste se na Toulavou kameru ? Byly tam Domažlice, Hoher Bogen i Furth im Wald. Zkrátka místa, která Soutok letos před několika dny, ale i loni, nebo dokonce už předloni navštívil. Právě na Furth im Wald i Hoher Bogen je krásný pohled právě z Čerchova. Totéž platí i pro Domažlice.

Dnes v 9.30 ulovený multiplex 10A Oberbayern nedaleko mělnického zámku.



A na závěr reportáž zaslaná z muzea:

V mělnickém muzeu si dali dostaveníčko vodníci!
Brekeke aneb V Mělníku není konec vodníků! 19. 7. – 3. 11. 2019 Regionální muzeum Mělník, p . o. - malý sál


Mlýn klape, světlušky blikají zpoza vrby, rybky plavou a vodníci spokojeně bafou fajfku či šijí rudé botky okolo rybníčku v malém sále mělnického muzea. Pravou vodnickou atmosféru dokreslují malované hrnky s pokličkami, ze kterých se marně snaží uniknout polapené dušičky…Pohádková výstava „Brekeke aneb V Mělníku není konec vodníků „ právě začala.

 Vodnická expozice Regionálního muzea Mělník představuje naši nejznámější pohádkovou postavu v její přívětivé formě. Dostaveníčko si zde dali vodníci jak historičtí tak současní, které přímo pro výstavu vytvořili žáci ZUŠ Mšeno. Děti se vyřádí v herním koutku, kde mohou např. posílat dušičky potrubní vodnickou poštou, lovit ryby, poznávat vodní živočichy nebo si pohrát s plyšovým kaprem Pepou. Nechybí ani akvárium s živými rybkami, které pro výstavu zapůjčilo Vivarium Mělník.

K výstavě muzeum vyhlásilo hned dvě soutěže. Děti si užijí dobrodružnou pátrací soutěž „Kapříci vodníka Šploucha“. Úkolem soutěžících je najít sedm zlatých kapříků a zodpovědět hastrmanovy otázky. Kdo zlatého kapříka uvidí, chytne se za nos a řekne „brekeke“ nadobro ho opustí všechna smůla. Soutěž trvá do 29. 9. 2019. Tři vylosovaní výherci získají super ceny. 1. cena je rodinná vstupenka do Veřejného akvária v České Lípě a vodnický dort. Odměny budou předány při derniéře výstavy v rámci programu Dne Středočeského kraje 28. 10. 2019.

Expozici doplňuje sbírka fotografií hastrmanů z okolí Jihlavy p. Jarmily Včelové i fotografie z dalších míst ČR. Návštěvníci mohou zaslat své vlastní vodnické snímky do soutěže „Miss vodník 2019“ na muzejním facebooku.

Ve čtvrtek 25. 7. se koná doprovodný program pro děti s mělnickým vodníkem Brčounem Vrbičkou a kouzelnou muzejní dílničkou od 9:00 a 14.00 hod.
Výstava potrvá do 3. 11. 2019 a je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod. Vstupné 20/10 Kč.


Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace [email protected], tel. 728 620 651, tel. 315 630 923
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin http://www.muzeum-melnik.cz/


Zdroj: Soutok

Červenec 15, 2019

22:06

Čas od času, se setkávám s otázkou : ,, Nevíš, co to stavějí tam na Pivovaře u Tesca, a co to bude tady u autobusáku u té světelné křižovatky, jak tam přechází lidi ?"

Obvykle nevím, ale stává se, že se někdy něco dočtu v Mělnické radnici a zapamatuji si to, nebo mi to řekne někdo jiný a já to zase třeba i časem zapomenu. Dnes uvidíte tři budovy, z nichž minimálně dvě se tváří, jako budoucí prodejny, ale jen u jedné vím z hlavy, o co jde.

A protože vás v minulosti nesmírně lákaly aktuální pohledy na nedokončené budovy, které nám třeba i jen teoreticky budou všem sloužit, tak se k téma po delší pauze vracím. Ostatně, čtenáři Soutoku si rádi prohlíží různé stavby v katastru města., jak aspoň dokládají různé statistiky.

Na prvním snímku tedy máme zřejmě další specializovaný obchod v blízkosti pivovarského Tesca, jakých jsou zde při Bezručově ulici, ale také při Vodárenské ulici již mraky. Co tam budou prodávat nevím, ale zdá se, že už zbývají jenom nějaké vnitřní úpravy a instalovat ještě nějaké prosklené plochy.



K další stavbě jsem se vydal parčíkem a téma se přihlásilo samo. Není to relativně tak dávno, co se republika potýkala s nedostatkem vody a v našem velkém jezírku u autobusáku bylo tak málo vody, že mnohá zvířátka hledala spásu v sotva tekoucím a velmi mělkém potůčku, kterému tu leckdy hrdinně říkáme říčka Pšovka.

Jenže, ta už dávno nemá ty stavy vodní hladiny, jaké mívala ještě za mého mládí před regulací, kdy bylo vodárenství v údolí mezi Hostínem a Řepínem, až Zahájím ještě v plenkách. A ač se někdy zdá, že v některých částech roku, se situace zlepší, tak již záběry na tento můstek, pod kterým již druhý rok zcela chybí v létě voda, nám znovu připomenou, jak velkým téma v posledních letech voda je.


Lidstvo se až někdy děsí a ptá se : ,, Kam ten svět jenom spěje ?" Možná se mohlo kdysi zdát, že nám ta planeta ještě nějakou generaci vydrží, ale nedávno jsem četl zprávu, kdy už i samotní vědci přiznávají, že některé změny přišly tak brzy, až je to samotné zaskočilo. Prý se máme mít na pozoru a již něco s naším životním prostředím máme dělat.


 Zde tedy máme tu druhou stavbu u Mladoboleslavské ulice. Co to bude, tak to nevím. Možná zase nějaký obchod. Buď se to dozvíme, nebo to uvidíme. I zde se zdá, že hrubá stavba je prakticky hotova, byť celkově zdaleka není tak daleko, jako stavba na prvním snímku.


Abych obměnil směr procházky k dalšímu cíli, tak se vydávám i dále podle potoka do Starých Rousovic, kde mi to vždy přišlo takové poklidné a romantické. I tady se mnoho změnilo. Prakticky se dá říci, že tady mezi bývalým železničním mostem na zrušené cukrovarské vlečce a bývalé cestě, která spojovala Rousovice s Blaty, vyrostla největší džungle v našem městě.

Jen díky častému užívání tu vede podle vody ještě tato prošlapaná cestička.


Zde jsem dokonce mezi zelení spatřil strouhu, což je až k nevíře. Ta kdysi bývala běžně vidět. Jedna věc mi však přišla velmi komická, leč trochu smutná. Dokud vedla skutečně ze Starých Rousovic ještě cesta přes lávku nad Pšovkou, a pak přes luka na Blata, tak se chodilo obyčejnou prašnou uličkou, která se za lávkou změnila na úzkou pěšinku.

Dnes lávka už dávno chybí, pěšinka neexistuje, všude tam panuje džungle a Staré Rousovice se zmohly na vyasfaltování této dnes už slepé uličky končící u říčky Pšovky.


Prošel jsem čtvrtí zbavené valné části dopravy, abych navštívil stavbu téměř sousedící s dnešním obchvatem, který nese také název průtah. Názory můžou být všelijaké, ale něco to přineslo a dobře se tu jede. Stejně je dost pravděpodobné, že pokud se trochu neomezíme a nebudeme více využívat jiné druhy dopravy, tak přijdou problémy, o kterých se nám dnes ještě možná ani nezdá.

O obchodním domě Billa, se na rozdíl od jiných mluví zde v Mělníku již dlouho. Vypadá to tedy, že ani místní už nebudou muset jezdit do sousedních měst, protože každý takový dům jiné společnosti má i jiný sortiment nabídky a ačkoliv si každý najde nějaký ten svůj oblíbený obchoďáček, tak to chce snad každý občas zkusit jinde a zkrátka to prostřídat a poznat nové věci.

Tady se zdá, že máme také hrubou stavbu, ale k dostavbě je zatím ze všech tří budov nejdále. Tak, nic nám neuteče.


Neměl jsem v úmyslu dělat někomu reklamu, ale třeba to někoho nakopne. I pivo prožívá společně s vínem obrovský boom.Už to není o tom, abychom k hovoru vypili sklenici nějakého piva, ale už si chodíme vybírat kvalitu a třeba i do minipivovarů.

Navíc dnes naštěstí neplatí, že pivovary zásobují pouze svůj kraj, a tak můžeme i řadu skvělých piv, které třeba ochutnáme kdesi na dovolené vypít i doma. Mezi oblíbené značky patří i šumavský Klostermann.


A jak tak jdu, tak vidím další stavbu, o které se nedávno psalo právě v Mělnické radnici. Parkování v této lokalitě je problematické, a tak se stále něco zvětšuje, vylepšuje, ale při tom růstu a způsobu současné přepravy osob to možná ani brzy stačit nebude. Když on se dnes už málokdo chce vracet do časů, kdy se mnohem více používalo hromadné dopravy.

Tak to tedy byla taková ta slíbená procházka po stavbičkách u nás, byť ne po všech, a přitom jsem si dovolil takříkajíc i trochu filosofovat. Dnes je řada lidí toho názoru, že je třeba stále něco rychle budovat, ale možná to chce napřed trochu přemýšlení. Však i Karel Havlíček Borovský pravil větu, která se kdysi učila na školách :,, Šeliké to kvaltování, toť pro hovada dobré jest." Jestli na tom něco není ?

Na druhou stranu víme, že každá vybudovaná věc aspoň na chvilku něco změní a až čas určí na jak dlouho, a zda k lepšímu, či horšímu. Tedy, pokud někdo neztratí paměť a prožije oboje. On totiž občas leckdo brzy zapomíná.


Zdroj: Soutok

Červenec 14, 2019

17:36

Byli jste už někdy v Jeseníkách, nebo na nejvyšší hoře Moravy ? Tak to si říkám vždy, když si vzpomenu na školní výlet do Vysokých Tater v 70. letech , na několik návštěv naší nejvyšší hory Sněžky, a také na dokumenty v ČT, kdy nás třeba pan Michal Jančařík vzal v Cyklotoulkách nejen na Praděd, ale třeba i na Švýcárnu. Jeseníky nám mají co nabídnout a přitom jsou tak nějak  díky své poloze mnohdy neprávem opomíjeny.

Praděd je sice až pátou nejvyšší horou ČR, ale kromě toho, že je nejvyšší horou Moravy a Slezska ( 1491 m.n.m. , tak díky vysílači na jeho vrchu ( výška 146.5 metrů) je nejvyšším, byť umělým bodem v naší republice. A takovou zvláštností je i fakt, že na rozdíl od Sněžky sem nevede lanovka, ale krásná široká silnice.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Prad%C4%9Bd

Seznam tisícovek v Česku podle výšky sestupně. Podle nadmořské výšky jsou uspořádány do 396 pozic. ( Rovných tisíc metrů má šest kopců ) Kdo by to jen řekl ? Zde je tedy zajímavý seznam nejvyšších vrchů v ČR :

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_tis%C3%ADcovek_v_%C4%8Cesku


Vyjel jsem ráno v 5.40 z Mělníka vlakem do Kolína, kde jsem v poklidu přešel na nástupiště, odkud odjíždí starý známý rychlík EX 113 Varsovia jedoucí do Varšavy. Ten přijede z Prahy a odjíždí v 7.02. Vlakem jedete až do Olomouce, kam přijedete v krásných 8.44 hodin.

Jak jen je  Olomouc z Mělníka časově blízko, a kdyby měl člověk platit normální lístek, tak dáte .... 2x 319 Kč ... tedy 640 Kč jen za cestu. Osobně si myslím, že kdyby jízdné nebylo tak drahé, tak by lidé i více cestovali vlaky během celého roku, byť je pravda, že si mnozí rádi přispíme, nebo máme i jiné povinnosti, než jen přemýšlet o výletech.

Ten Olomouc, nebo ta Olomouc :-) ?
https://www.google.com/search?q=ta+Olomouc&rlz=1C1SQJL_csCZ775CZ775&oq=ta+Olomouc&aqs=chrome..69i57j0j69i60.7756j0j4&sourceid=chrome&ie=UTF-8

Z Olomouce jede v 9.01 vlak až do Krnova, kde žije početná řecká komunita, která tu má i svůj hudební festival a další akce. To je mi však dnes jedno a jsem jedině rád, protože mezi městy Bruntál a Krnov je náhradní autobusová doprava.


Už za Olomoucí jsem překvapený. Vlak jede k severu podle říčky Bystřice a brzy se zakousne do takového malebného kaňonu mezi kopci. Všechna nádraží jsou takové strohé velké oprýskané nevyužité budovy a na té první je ještě patrný německý nápis, který dosud nikdo neodstranil, ani ho žádná barva nepřekryla. Vždyť na Bruntálsku převládala německá národnost a mnozí otcové odtud odcházeli bojovat za Wehrmacht.

To je právě to kouzlo dějin, které je dobře znát, nebo si je aspoň občas opakovat, abychom některým věcem lépe rozuměli a třeba i měli správnější náhled.

Později projíždíme městečkem Moravský Beroun a musím se trochu smát. Tak už jsem projížděl Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, tak teď Moravský Beroun a snad mám ta města kompletní. Moravskou Třebovou tedy zatím ne, ale Česká Třebová také není nic velkého a zvučného, kromě svého vyhlášeného železničního uzlu.

V Moravském Berouně poznávám další podnik, jehož sláva dospěla až do mělnických supermarketů. Ano, jde o minerální vodu jménem Ondrášovka. Tak ta tedy má své sídlo zde.


Krajina se rozevírá, všude se pasou nějaké krávy, občas přichází přeháňky a paní průvodčí nás upozorňuje na přestup do autobusů směrem do Krnova.V 10.22 přijíždím do Bruntálu, kde to ještě neznám a jsem mile překvapený.

První krásně opravená nádražní budova v jejíž útrobách nenajdete jenom automat na jídlo a pití, ale funguje tu také útulná trafika. Jenom WC tu nějak nevidím. Hned za nádražím je však moderní malý autobusáček s krytou uzamykatelnou čekárnou, kde se ve stojanu cestujícím nabízí volné propagační materiály této turistické oblasti.

Zároveň vás upozorňuje nápis, že pokud máte zájem o serioznější materiály a pohlednice, tak musíte jít ven, zaklepat tam na okénko a oni se vám budou věnovat. Bruntál má totiž své hlavní info centrum na náměstí ve městě.

Také se to vysvětlilo, jak je to tu s WC. To je vůbec samostatná budova mezi nádražím ČD a autobusákem, kde vůbec nemusíte mluvit s místní obsluhou. Pětikoruna vám prostě odblokuje patřičné dveře.

Byl jsem překvapený, že jedu prakticky sám takovým čistým autobusem, ale hned na třetí zastávce v centru města, se vůz naplnil tak, že řidič vypnul  při příjezdu motor.  Ještě vám dlužím čas odjezdu autobusu. To bylo v 10.50 ze stanoviště číslo 7 do Karlovy Studánky.

Jedete 21 km do zastávky Karlova Sudánka rozcestí Hvězda a zaplatíte 33 Kč. Přijedete tam v 11.33 a myslíte si, že máte dost času.


Ještě štěstí, že jsem se už dvacet minut předem hnal s ostatními lidmi do dalšího autobusu, který lze nazvat kyvadlovkou. Však on je tu takový malý autobusáček, parkoviště automobilů a občerstvení s restaurací. Odjezd autobusu je ve 12 hodin, zaplatíte 21 Kč a autobus čeká 6 km do stálého kopce. Autobus se narval až k prasknutí, závora se se zvedá a několik osobáků s povolením a my, se vydáváme do míst, kam už jiní s auty nemohou.



Ve 12.15 jsme na místě a já rychle přitahuji dnešní hlavní cíl. Podle map bych tam měl jíti až 90 minut, pokud se nepletu. Ihned jdu do plných, neboť mám na vrchu čas jenom 30 minut, a pak už musím k autobusu v 15.30, abych mohl ještě dnes dojet domů.


Tohle je chata Ovčárna, odkud se již musí pěšky. Nasazuji tempo, jaké mi silnice, stoupání a fyzička dovolí.


Rozhoduji se, že směrem vzhůru nic fotit nebudu, protože není čas, ale stejně jsem neodolal. Všude kvanta lidí. Jedni jedou proti vám na kolech a koloběžkách, jiní opačně s vámi pěšky, či na kolech. Ti občas i slézají, protože zjišťují, že jsou chodci rychlejší.


Poslední metry.


Za 45 minut jsem na vrchu, což je fantastické. Ve 13 hodin vlétnu k jakémusi výdejnímu okénku a už vybírám suvenýry. Jak moudré. Za nějaký čas tu budou stát fronty a přitom se zdá, že už tak je v místnosti dost lidí. To se ví, že je tu vše tak nějak dražší, ale s tím se musí počítat.


,, Lístek na rozhlednu stojí 100 Kč a prodá vám ho takový starší pán u výtahu " říká mladá slečna.  Nějak mě napadlo, že ve Slavonicích, se platilo nahoře ve věži, a tak bude jistě kasa u výtahu také nahoře. Otevřou se dveře výtahu, vyjde si 10 lidí, a protože mi už nic nestojí v cestě, tak se vřítím do výtahu a mávám na ostatní lidi, aby moc nekoukali a ráčili mě následovat. Ani nevnímám staršího pána, který šel také z výtahu, ale nějak pomalu. ,, Tak pojďte !" volám a mávám na lidi.

,,Oni půjdou, ale napřed zaplatí a Vy mi dáte stovku " otočí se ke mně muž. Tak samozřejmě, vůbec o nic nešlo, ale nějak mě ta celá situace rozveselila a hned jsem se ptal, zda ví, kolikrát za den jede tím výtahem nahoru a dolu. Prý si čárky nedělá a asi by mu to ve výtahu neprošlo. Hned jsem vzpomněl na Martina Klihavce, který při návštěvě sklepů skutečně dělá čárky, aby věděl kolik bylo návštěvníků.

Sice jsem mu řekl, jak se u nás vede statistika kontroly návštěvnosti středověkých sklepů, ale chápal jsem, že on to skutečně dělat asi nemůže a sklidnil jsem se. To víte, když si člověk může dělat co chce, tak může být chvílemi až moc veselý :-).


Ani vám nevím kolik metrů to bylo nahoru, ale jít pěšky bych to nechtěl.


Je to tam celé zakryté okny a doplněné takovými mapami. Nafotil jsem tam toho skrze sklo tolik, že se vtom stejně sotva vyznám, ale tentokrát poznalo oko na místě více, než fotografie v počítači. Na prvním snímku by měla být Sněžka, ale jest-li ji tam najdete, tak to nevím. Na místě ji bylo poznat, ale chtělo to ještě triedr.


Zde mají být zase Vysoké Tatry a pohled na ně byl časem stále lepší a lepší. Asi to postupné kazení počasí v blízkých dnech. Rádio jsem měl samozřejmě také, ale dost mě tu otrávilo. Zatímco muxy v Bavorsku mají svá oblastní pojmenování, tak v Polsku nese vše převážně název Polskie Radio. Až dodatečně podle webu poznáte, který kanál patří které blízké oblasti a o podmínkách a něčem vzdálenějším můžete jen spekulovat.

https://www.ukwtv.de/cms/polen-dab.html

Jedinou šancí bylo ulovit Braniborsko, což je odtud podstatně dále, než z Krkonoš, či Jizerek, a tak se zázrak nekonal. Už posledně v článku o Čerchově jsem psal, že za celých 14 dní nebylo ani mírné zlepšení podmínek.



Zde tedy máme ještě snímek z rozhledny ...


 .... a od vchodu do budovy. Škoda, že tam lentikulární pohlednici neprodávali a měli jen toto obří provedení pro potřebu vlastní budovy. To jsou ty nejlepší mapy, kde díky 3D efektu máte skvělou představu o terénu
.

Pohled na rozhlednu od paty budovy. Na místě jsem tedy nakonec strávil 1 hodinu a skoro ještě 40 minut. Vycházel jsem ve 14.40 a bez nějakého spěchu jsem byl v 15.20 u autobusu.


Cestou dolů jsem fotil.









Chata Ovčárna měla zcela normální interier. Jinak je tomu prý na Švýcárně ( televize).
Dolů jsem už musel v prvním autobusu stát, ale jen 10 minut. Odjezd byl tedy v 15.30. Pak jsem musel počkat do 16.09 na autobus, který mě vzal opět do Bruntálu, kde jsem byl v 16.45.

Tady bylo 45 minut času a já se mohl jít podívat na bruntálské náměstí.


Celkem hezké, byť ne nijak zvláštní. Něco se ale nafotit dalo.






Vybral jsem tedy ty nejhezčí snímky, byť jsem musel něco vynechat. V 17.34 mi jel opět vlak do Olomouce a já zkusil aspoň ještě trošku bruntálské krajiny z okna vlaku. V 18.52 jsem přijel do Olomouce. V 19.20 vám jede opět Varsovia na Prahu a ve 21.01 jste v Kolíně.

 Ve skutečnosti jsme tam byli ve 21.20, protože nám pořád hlásili, že vlak je opožděn z důvodu policejního zásahu. Náš vlak do Ústí ( rychlík Střekov) na nás však čekal, a tak byl člověk ve 22.15, respektivě ve 22.35 doma. Hlavně, že jsem nemusel zase do Prahy a nepřijel před půlnocí, či později.

A to je z cest vše. Příště už vyrazíme do terénu u Mělníka a podívámese, jak nám poskočily stavby obchodních domů.

Hezký zbytek neděle a úspěšný vstup do pracovního týdne !



Zdroj: Soutok
14:43


V mělnickém muzeu mají v létě sraz vodníci!
20. 7. – 3. 11. 2019

Interaktivní program pro rodiny s dětmi 25. 7. 2019 Regionální muzeum Mělník

Z malého sálu Regionálního muzea Mělník se stane během letních prázdnin rybník při výstavě Brekeke! aneb V Mělníku není konec vodníků. Dostaveníčko si tady dají vodníci jak historičtí tak současní, které přímo pro výstavu vytvořili žáci ZUŠ Mšeno.

 Expozice představí naši nejznámější pohádkovou postavu spíše v její přívětivé formě. Nebude chybět akvárium s živými rybkami, které pro výstavu zapůjčí Vivarium Mělník. Pro dokreslení atmosféry bude využita muzejní sbírka malovaných hrnečků. Děti se můžou těšit na herní koutek a doprovodnou soutěž, při které budou pátrat po zlatých kapřících vodníka Šploucha a přitom poznávat krásy Mělníka

. Výstavu doplní sbírka fotografií vodníků z okolí Jihlavy p. Jarmily Včelové i fotografie z dalších míst ČR. Návštěvníci budou moci zaslat své vlastní vodnické snímky do soutěže „Miss vodník“ na muzejním Facebooku.

Vernisáž se koná ve čtvrtek 18. 7. od 17:00 hodin. Těšit se můžete na vodnický příběh a setkání s mělnickým vodníkem Brčounem Vrbičkou. 25. 7. proběhne doprovodný program k výstavě pro děti s vodníkem Brčounem Vrbičkou a kouzelnou muzejní dílničkou.



Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace [email protected], tel. 728 620 651, tel. 315 630 923
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin http://www.muzeum-melnik.cz/



Zdroj: Soutok
14:33


Dny lidové architektury Středočeského kraje
20. – 28. července 2019

se slavnostním zahájením v obci Lhotka v sobotu 20. 7.


Po dvou úspěšných ročnících Dnů lidové architektury Středočeského kraje v Muzeu lidových staveb středního Povltaví ve Vysokém Chlumci (2017) a v Polabském národopisném muzeu v Přerově nad Labem (2018) se v letošním roce uskuteční jejich 3. ročník, tentokrát se slavnostním zahájením v sobotu 20. července v obci Lhotka na Kokořínsku – v romantické krajině pískovcových skalních měst, tajuplných zákoutí i prosluněných borových lesů, hlubokých kaňonů a strží, zde zvaných doly, ...

.. v místech, kde se setkával a vzájemně ovlivňoval český a německý živel, v regionu zemědělsky nepříliš úrodném, dříve však proslulém pěstováním chmele, v oblasti, jíž se prakticky úplně vyhnul průmysl i větší dopravní tepny včetně železnice, a v níž se díky tomu dochovala nedotčená příroda a rovněž nebývalé množství unikátní původní, převážně roubené lidové architektury i celých vesnických sídel rozložených v členitém terénu náhorních plošin i strmých roklin.

Co jsou Dny lidové architektury?

Jejich cílem a smyslem je upozornit co nejširší veřejnost na fenomén historického vesnického stavitelství, které je i přes značný úbytek v období od Druhé světové války dosud stále početnou a důležitou složkou venkovské zástavby – ať už jde o drobné roubené chalupy, rozlehlé selské grunty či zděné usedlosti a domy, mlýny, sýpky, hospodářské, technické a sakrální stavby nebo i celá venkovská sídla se zachovalou půdorysnou a prostorovou skladbou.

 Památky lidového stavitelství jsou pozoruhodným dokladem řemeslného umu i estetického cítění našich předků a současně představují významný krajinotvorný prvek, uplatňující se jako neodmyslitelná složka životního prostředí a často přímo ztotožněný s pocitem domova.

Dny lidové architektury proto nejsou samoúčelnou akcí, ale mají své hlubší poslání a záměr – nejen představit veřejnosti mnohotvárnou, jedinečnou a mnohdy neprávem opomíjenou historickou architekturu našeho venkova, ale zároveň oslovit, motivovat a inspirovat zástupce státní správy i samosprávy, odborné instituce a organizace, různé neziskové a občanské iniciativy, vlastníky, investory, projektanty, specializované firmy a řemeslníky, odborníky i laiky a další aktéry stavební činnosti na venkově k cílevědomějšímu, ohleduplnějšímu a promyšlenějšímu přístupu k péči o toto jedinečné dochované kulturní dědictví.

 Přáním pořadatelů je, aby se Dny lidové architektury staly pro širokou veřejnost podnětem k hlubšímu poznání a pochopení hodnot a významu lidového stavitelství a zároveň impulsem k posílení vědomí odpovědnosti za jeho uchování.

Hlavním centrem letošních Dnů lidové architektury Středočeského kraje se stane nevelká, ale malebná obec Lhotka u Mělníka, ležící na jižním okraji Kokořínska. Tady se v sobotu 20. července v 11 hodin na pódiu na hřišti pod návsí uskuteční jejich oficiální slavnostní zahájení moderované Václavem Žmolíkem, jehož součástí bude křest drobné publikace „Lidové stavby Středočeského kraje – severozápad“.

 Celodenní bohatý doprovodný program bude probíhat na více místech. Na hřišti se návštěvníkům představí folklorní soubory Jarošovci z Mělníka a Furiant z Malé Bělé a lidová muzika Osmikráska z Prahy a najdou tu také jarmark s ukázkami tradičních vesnických řemesel (košíkář, hrnčířka, bylinkářka, perníkářka, výroba ze sena a levandule aj.), s prodejem regionálních výrobků a občerstvením.

 Na opačné straně vsi ve skalním obydlí (pobočka Regionálního muzea Mělník p.o.) kromě komentovaných prohlídek unikátních ve skále vytesaných prostor a tematické výstavy návštěvníky potěší harmonikář s vystoupením V kokořínském údolíčku a děti určitě zaujme Kouzelná dílnička tetičky Míny. Kyvadlovou dopravu mezi hřištěm a skalním obydlím bude zajišťovat stylový koňský povoz s bryčkou.


Ve společenském sále nedávno otevřeného komunitního centra na návsi bude navíc instalována videoprojekce seznamující návštěvníky s pozoruhodnou vesnickou architekturou Kokořínska. Po 17 hodině bude program na hřišti dále pokračovat dobročinnou akcí pořádanou obcí Lhotka.

Pro zájemce bude rovněž připravena exkurze Putování za lidovými stavbami Kokořínska, během níž navštíví některá vybraná jedinečně zachovalá vesnická sídla a prohlédnou si ukázky typických staveb lidové architektury tohoto regionu (například Olešno, Tubož, Střezivojice, Jestřebice, Dobřeň, Vysoká aj.). Asi tříhodinovou trasu exkurze s odborným výkladem bude možno absolvovat zdarma dvěma přistavenými autobusy s odjezdem v 13:00 hodin ze zastávky na návsi. Účast je možno si rezervovat předem na e-mailové adrese [email protected] nebo na telefonním čísle 777 100 557.

Speciálně pro tyto účely bude vydána skládačka koncipovaná jako tematicky zaměřený průvodce, který návštěvníkům přiblíží nejen trasu Putování za lidovými stavbami Kokořínska, ale také další význačné a často unikátní památky vesnického stavitelství v severozápadních regionech Středočeského kraje (okresy Mělník, Mladá Boleslav – západní část, Kladno, Rakovník a Praha-západ – severní část), jež zpravidla unikají zrakům běžného turisty. Skládačky budou volně k dispozici v infocentrech, v muzeích i na dalších obvyklých místech a samozřejmě též při slavnostním zahájení ve Lhotce.

K dopravě do a z místa akce lze využít speciálně vypravovaný rekreační Kokořínský rychlík Praha – Mšeno s odjezdem z Hlavního nádraží Praha v 8:35 a příjezdem do stanice Lhotka-zastávka v 10:00 (bližší informace na http://www.kzc.cz/vlak/kokorinsky-rychlik).


Ke Dnům lidové architektury Středočeského kraje se připojí i další kulturní organizace s tematickými akcemi různého druhu. Programovou nabídku všech aktivit s přehledem vybraných zajímavých lokalit, přibližující zájemcům dochovanou historickou venkovskou architekturou, bude k dispozici jednak jako tištěný materiál a jednak na níže uvedených webových adresách.

Organizátory letošních Dnů lidové architektury Středočeského kraje jsou opět Kotěrovo centrum architektury, o.p.s., FOIBOS BOOKS, s.r.o. a Středočeský kraj, jmenovitě pak odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu, odbornou stránku zajišťuje Národní památkový ústav a Regionální muzeum Mělník, p. o.

Středočeský kraj, odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu, se rozhodl postupně v průběhu 4 let představit zájemcům v rámci Dnů lidové architektury pestré a rozsáhlé bohatství vesnického stavitelství na celém území Středočeského kraje – za centra, kde se uskuteční slavnostní zahájení s tematicky zaměřeným doprovodným programem, byly vybrány příspěvkové organizace Kraje, respektive specializované pobočky muzeí, jež se zaměřují na záchranu a prezentaci lidových vesnických staveb:

 2017 – Muzeum vesnických staveb středního Povltaví ve Vysokém Chlumci (pobočka Hornického muzea Příbram, p. o.), 2018 – Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem (pobočka Polabského muzea Poděbrady p. o.) a v letošním roce 2019 – skalní obydlí ve Lhotce u Mělníka (pobočka Regionálního muzea Mělník, p. o.). Každoročně je zároveň vydávána speciální publikace přibližující vesnickou stavební kulturu příslušné oblasti.


Veškeré programové materiály, propagační a informační tiskoviny ke Dnům lidové architektury Středočeského kraje 2019 budou k dispozici v příslušných regionálních informačních centrech, muzeích, kulturních zařízeních, u partnerských organizacína dalších obvyklých místech v regionu a rovněž na webových stránkách: www.lidove-stavby.cz; www.muzeum-melnik.cz; www.kr-stredocesky.cz; www.npu.cz; www.propamatky.info


Zdroj: Soutok

Červenec 13, 2019

17:51

Už to tak nějak chodí, že když se blíží léto a přichází čas dovolených, tak řada lidí brouzdá internetem a hledá dlouhodobější ubytování v penzionech ve vyhlášených turistických oblastech. Jiní se zase vydávají pod stan, třeba i na vodu a každý večer nocují někde jinde. Jenže těch možností je pochopitelně více.

Takovým hitem je už právě pět let nejlepší jízdenka v historii Českých drah, která nese název Jízdenka na léto. Tato jízdenka má tu výhodu, že například za 1190 Kč na ni můžete jezdit vybraných 14 dní v červenci, nebo v srpnu po celé ČR a nikoho nezajímá, zda někde přespáváte, uděláte nějaký pěší výlet a zase jedete o nějaký kus dále, nebo zda se vracíte po každém výletu domů a podle situace vyrážíte buď už druhý den na další výlet, nebo si dáte den, či dva odpočinku.



Soutok si oblíbil takové jednorázové výlety do různých koutů naši země, ke kterým si najde vždy nějakou záminku, a které  často směřují i do odlišných směrů. Pokud první letošní výlet vedl daleko na východ do Beskyd a druhý hlavní zase na jih do Slavonic a Telče, tak třetí už byl na sever k nedaleké Milešovce a zbýval západ.

Ani jsem si nějak neuměl představit, že bych měl vynechat letos cíl, který by byl buď na Šumavě, nebo v Českém lese. Vždyť předloni to byla především návštěva Domažlic a pohoří Hoher Bogen doplněná ještě výletem na Třístoličník a loni návštěva vrchu Velký Ostrý na hranici s Bavorskem, kterou jsem završil u druhého vesnického orloje v obci Hojsova Stráž na Železnorudsku.


Letošní cesta přes Domažlice na vrch Čerchov byla takovým docela logickým plánem. Přece jen už má člověk v kapse skalpy Poledníku, Pancíře, Velkého Javoru i Velkého Ostrého a má to i jinou rovinu.

Prvně jsem v těchto končinách pobýval v roce 1972 a hned dvakrát. Naše třídní učitelka z tohoto kraje pocházela, a tak to tentokrát nebyla jen záležitost Trabantu, ale i školního autobusového výletu :-).

A když si vezmete, že u nás hrál a tančil loni na Vrkoči soubor právě z Domažlic, tak jsem se sem těšil.

Rozhodl jsem se, že i tentokrát pojedu prvním pracovním autobusem ve 4.07 do Prahy a budu pokračovat Západním expresem s odjezdem v 5.45 z hlavního nádraží do Domažlic. Západní expres jezdí v taktu každé dvě hodiny do Mnichova a staví nově pouze na Smíchově, v Plzni, Holýšově a v Domažlicích, kam přijede za dvě a čtvrt hodiny jízdy ( 7.59).

Spojení je téměř bezhlučné, rychlé, klimatizované s internetem., a velmi často bývá tato spoj poloprázdná, oproti pozdějším spojům. Z Domažlic jsem v 8.05 již pokračoval regionovou směrem k Tachovu. Asi čtvrtou zastávku jsem vystoupil v obci Trhanov ( 8.19)

Abych zbytečně neplýtval silami, tak jsem nešel po turistické značce do Chodova, ale vydal jsem se nejkratší cestou po silnici do obce Pec, kam jsem skutečně dorazil někdy v 9.10 hodin. Plánovač ukazuje, že jsem ušel tři kilometry po silnici, kde projela snad jen dvě auta a překonal jsem komické stoupání 52 metrů.


Byla to pastva pro duši. Kolem klid, pohoda, rozhled na louky a lesy, a právě první dva snímky křížku jsou z této první etapy. U rozcestníku v obci se již dozvíte, že jste v nadmořské výšce 500 metrů a čeká vás  skoro 5 km a převýšení cca 515 metrů.

V obci jsem dal první rozhovor dne s jakousi ženou, protože šel kousek přede mnou asi půl kilometru jakýsi pes tuláček a já se dozvěděl, že tento tvor, který z dálky připomínal lišku, jenž vyšla z lesa je zcela neškodný známý místní tuláček.

Lidé jsou tu velmi družní, rádi se baví a třeba vám i řeknou to, že je to tu občas takové smutnější, ale jinak se tu cítí šťastní a je tu krásně. To mohu jen potvrdit. Všude, kde jsou kopce je krásně, ale jen do chvíle, kdy zjistíte, že se slunce chystá za ně odpoledne schovávat. To není posezení za mělnickým zámkem, kdy se můžete třeba i dívat, jak tam ve 21.15 zapadá slunce.


Že tu jsou lidé šťastní, tak o tom svědčily jejich domky, upravené zahrádky s množstvím ozdobných artefaktů a vždy mám radost, když tu potkám domácí zvířenu. Toto bylo snad poslední stavení obce. Vedla tudy turisticky označená zkratka, kterou jsem cestou zpět dolů minul a kozenky jsem bohužel už jenom zaslechl. Ale což, zvířátka tu mám, a to všechno dokresluje tu krásnou barevnost života v celé své šíři.


Jen kus za obcí už bylo plno náprstníků a připomnělo mi to trochu Krkonoše. Ale mám dojem, že tady jich bylo mnohem více.


Náprstník červený ... https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1prstn%C3%ADk_%C4%8Derven%C3%BD


Vůbec to byla krása pozorovat, jak se se vzrůstající nadmořskou výškou fauna mění.



Stanovat na divoko se tu jistě sice nesmí, ale kdo by se sem šplhal, aby tady vysoko nad obcí zkusil někoho vyhmátnout :-). Jeden z party na mě hleděl ze zavěšené sítě mezi stromy a zbytek byl ve stanu. Kdo by tehdy tušil, že až půjdu dolů, tak je asi půl kilometru pod kopcem potkám  sedět na zemi a dáme řeč.

Byli z Českých Budějovic, přijeli už včera vlakem, dali v obci nějaké pivko, přespali, dopoledne věděli, že je fotím, a teď sbírali zbytky sil na finální výstup k rozhledně. Hrozně se smáli tomu, že někdo může ráno daleko odtud vstát po třetí hodině ranní, ještě být na vrchu dříve než oni a nevěřícně kroutili hlavou, že jsem přijel prakticky jen na otočku :-).

Tak, jiný věk, jiné zvyky, jiné povinnosti.


Také jsem tam našel takový krásný krytý posed.



V 11 hodin jsem dospěl k vrcholu a dlužím vám jednu zajímavost. Vedle Kurzovy rozhledny ( vpravo) je autobusová zastávka a přes sezónu sem jezdí dvakrát denně o víkendu cyklobus. Vyjíždí z Furt im Wald a staví v 9.40 v Domažlicích u nádraží ČD.

http://www.csadplzen.cz/?ob=cerchov&ls1=menu_cyklobusy

I tak se sem dá jet a zcela bez námahy. Ale, jen o víkendu a časem nelze mrhat.
Ta věž vlevo je funkční. Jde prý o jakousi věž, která má na starost předpověď počasí pro vojenské účely. Potkal jsem se tam s párem z České Lípy a pán mi vysvětlil, že tu vojákoval a poučil mě právě o té druhé věži.

Navíc jsem vám zde již napsal, že jsou tu lidé družní, a tak mi jeden občan obce Pec hned po pozdravu sám vyprávěl, jak se o vrchol kopce nějak mezi sebou dohadují tři obce, a který pán odkud slouží na té druhé věži :-). Sice mě to bylo tak nějak trošku šumák, ale věřte, že je to krása, když se s vámi v nějaké vsi na konci republiky kdesi pod velkými kopci dá někdo do řeči.

Lidský kontakt nemůže žádné čučení do elektroniky nahradit a naštěstí to ještě spousta lidí zejména starší generace ví. Přijmout informace ano, ale koukat na film, když si můžu prohlédnout krajinu, nebo pokecat s někým jiným a něco se dozvědět ?


Ve věži je všechno. Snad ani netřeba to rozebírat. Vše, co turista potřebuje.


Vystoupat musíte kamennou věží po svých a hlavním místem je tento ochoz. Čerchov má nadmořskou výšku 1042 metry. Fakt jsem někde četl jednou v pravidlech pravopisu, že se to skloňuje podle poslední číslice, byť to zní nepřirozeně a hovorově se to nepoužívá :-). Ale, někoho to možná jistě zaměstnává.


Zde máme tedy tu vojenskou věž.



Potkal jsem se v ochozu s mnoha lidmi a občas mě to zdržovalo od pokusů s rádiem. Jedna paní ze Starého Plzence se mě pořád ptala, zda jsem navštívil nějaké památky kolem Plzně. Snažil jsem se jí vysvětlit, že to tak prostě už je, že lidé v první řadě navštěvují něco významného především na okraji republiky ( Šumavu, Krkonoše), ještě hlavně ty vrcholové hřebeny a zbytek si případně nechávají na penzi.

Hned mi řekla, že je dnes na prvním výletě v penzi a začala se smát :-).

Potkal jsem tam také starší manželský pár z Regensburgu a zasmáli jsme se tomu, že oni to sem mají vlastně blíže, než já. Pán byl zvědav, jak dlouho mi bude vlastně trvat k našemu soutoku dvou největších českých řek cesta.


To jezero se jmenuje Drachensee a  leží kousek za hranicemi před městem Furt im Wald, které je pod vámi. Když jedete vlakem do Německa na Regensburg a Mnichov, tak jedete kolem. Vrch na pozadí je známé pohoří Hoher Bogen, kam jsem šel předloni z Furtu pěšky ( cca 15 km tam) a vlevo je vidět Velký Javor u Železné Rudy a další kopce.


Tady vlevo vedle věže mohou být vidět i Alpy.



Příjem jsem si užil, byť skutečné podmínky už týdny nebyly. Šly prakticky všechny bavorské muxy ... https://www.ukwtv.de/cms/deutschland-dab/bayern-dab.html

... až na Unterfranken, který sdílí stejný kanál 10A, jako zde velmi silný Oberbayern šířený s alpského vysílače Wendelstein. Vysílač Wendelstein ( 1838 m.n.m.) je odtud 195 km vzdálený a šíří ještě multiplex 7A Voralpenland.

Až to jednou při podmínkách, či zimní inverzi půjde na teleskop i u mělnického zámku, tak to bude zase radosti :-). Tady to sice potěšilo, ale kdyby byly ty správné podmínky, tak by tu člověk měl chytit Hesensko, Bádensko, či dokonce Švýcarsko. Jinak byl už v minulosti u našeho zámku na FM několikrát Wendelstein zachycen, ale v DAB+ čeká na premiéru. A snad budu u toho :-).

https://de.wikipedia.org/wiki/Sender_Wendelstein


To jsou ti mí sousedé z České Lípy. Pokud jste ještě vydrželi sledovat nyní velmi zaneprázdněný web ( výletů bylo moc), tak vás tímto zdravím ! :-)

Legrační bylo, že jsme vlastně oba bývalí vojáci z těchto končin, tak si bylo i co ukazovat. Tady ty ( Vy), tam já :-).


Ani vám nepovím, co na těch miniaturách mám. Tady bylo vidět snad vše. Kamsi k Mariánským Lázním, k Plzni, Šumava i německé dálavy.


Tak jsem si odtud přitáhl 12 km vzdálené Domažlice ( vzdušnou čarou).


Kurzovu věž jsem opustil asi ve 14.30 a do Pece jsem dorazil o hodinku později.


Měli tam takový krásný mlýn.



Tak se jevil Čerchov ze silnice k Trhanovu.


V Trhanově jsem objevil tyto krásné sluneční hodiny, ale vlak mi jel až za půl hodiny. Do Domažlic ? Naštěstí ani ne. Ještě jsem vyrazil asi v 16.10 jednu stanici do Klenčí pod Čerchovem, kde je rodný dům Jindřicha Šimona Baara.,, Jo, Českolípáci, našel jsem váš zápis v knize návštěv. Kdo jiný by tam asi byl z České Lípy . Mám pravdu ?"

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_%C5%A0imon_Baar

Ne, to není předek hvězdy stříbrného plátna Lídy Baarové :-).


Vstup asi 20 Kč, zařízení krásné. Nevím, přijde mi divné, abych tady dával nějaké interiéry a už jsem to vysvětloval mnohokrát. Když, tak jen propagačně, abych pomohl návštěvnosti objektu a udělal mu určitou reklamu. Ještě jsem chtěl stihnout Výhledy, kde má pomník Jan Sladký Kozina, ale už nebyl čas a ještě to bylo do kopce.



Zpátky mi to jelo v 17.30 s příjezdem do Domažlic v 17.45. Zde jsem si zase pěkně popovídal s průvodčím, který jinak pěkně pracoval. Jak vidí chlapa s batohem, tak už je tu otázka: ,,Tak co ? Byl jste na hoře? A jak ? Výšlap, co ?" Chodové jsou prostě společenští, lidoví a mají to u ,,mě dobrý" :-). A hned mě napadl ten název filmu.

Z Domažlic to mělo jet v 18.01, ale bylo 20 minut zpoždění, které mi celkem nevadilo. Tedy, nějaký čas. Vlak má přijet do Prahy ve 20.16 a najednou je 20.35. Autobus vám jede ve 21 hodin, a když vám u metra prolétne drobná mince až dolů, tak máte zaděláno na skutečnost, že vám dole spoj ujede a nemusíte to chytit. Nakonec se zdařilo i tak a ve 21.40 byl člověk doma  na Mělníku.


Zdroj: Soutok

Červenec 12, 2019

19:47


Víte, kolik máme památek zařazených do Českého dědictví UNESCO ?
Najdete je zde na ....

http://www.unesco-czech.cz/mapa/

Motivů k tomuto výletu jsem měl několik. Ve Slavonicích jsem nikdy nebyl, byť jsem je viděl na reklamních obrázcích a v televizi. Už i skutečnost, že hned za nimi probíhá hranice s Rakouskem má něco do sebe. Vždyť i tady jsou němí svědkové v podobě řopíků ( bunkrů) a nedaleko odtud na JZ leží území jménem Vitorazsko, o které bylo svedeno ve středověku mnoho bojů ...

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitorazsko

Další věcí je samozřejmě rádio. Jednomu známému se tu asi před pěti lety podařilo na jednom místním kopečku zachytit na autoanténu stanice dokonce ze Slovinska. Teď mluvím o FM, tedy VKV. A poslední věc je čistě osobní. Každý máme nějaké příbuzné, kteří se buď někde narodili, nebo někde vyrůstali.

O Telči si napíšeme později.


A tak jsem v pátek 5. července vyrazil na Jízdenku na léto v 5.40 vlakem do Kolína. Nebyl to den na cestování zrovna šťastný, protože některé vlaky ten den nejedou a musíte i pečlivě zkoumat, co je kde vlastně otevřeno, ale o dovolené nemůžete mrhat časem, zvlášť když máte konkretní představy svých cílů.

Vlak přijede do Kolína v 6.40, byť je tam malé zdržení z důvodu provozu po jedné koleji na posledních kilometrech. V 6.47 potom jede vlak na Brno, přes Havlíčkův Brod, kde v 7.57 vystoupíte. Odtud jezdí po jedné koleji do hlavního města Vysočiny Regionova, která odjíždí v 8.05 a už v 8.40 jste na nádraží Jihlava-město.

Byl jsem tu loni a nezaujaly mě ani tak sklepy pod náměstím, jako krásná místní ZOO dole v údolí. Bohužel, jak jsem již napsal, tak v Jihlavě bylo asi 45 minut času, kdy jsem si aspoň došel na historické náměstí a zpět. První snímek je právě z Jihlavy.


V 9.25 se přihnal od Brna elektrifikovaný rychlík do Strakonic, který mě přeplněný na chodbičce u dveří dovezl jednu stanici v 9.40 do Kostelce ( u Jihlavy) Se mnou tu vystoupilo plno cyklistů, žen i dětí a přišlo další čekání. Zde bylo 40 minut času. Došel jsem si k řece jménem Jihlava, která je tu jen takovou větší strouhou, neboť toho za sebou mnoho nemá. Ta se vlévá až jako velká řeka do Novomlýnských nádrží pod Pálavou do Dyje.( Druhý obrázek)

Do Slavonic jel vláček kodrcáček v 10.18 a já jen vzpomínal na pohodovou jízdu naší lokálkou do Mšena. Když už jste téměř na konečné, tak spoj ještě stojí 20 minut v Dačicích a do Slavonic přijedete ve 12.07. Cestu mi vylepšila parta kytaristů, kteří neustále hráli trampské táborové písně a vDačicích jsem i vzpomněl i na pomník s kostkou cukru. Tak, jako se u nás dělaly homole, tak zde byla údajně dána světu kostka cukru.

https://www.dacice.cz/mesto/svetove-prvenstvi/?ftresult=kostka


Dále již vlak nikam nejede a městečko připomíná velikostí nanejvýše Mšeno. Projdete kolem krásného hřbitova, přejdete místní potok a jste v centru na náměstí.
Ano, jedno pouhé náměstí, dvě brány a vyhlídka z věže stačí k tomu, aby městečko získalo pomyslnou slávu v podobě velkého turistického ruchu. Snad i díky blízkosti Rakouska tu bylo mnoho motocyklistů.

Slavonice proslavily především štíty jejich renezančních domů na náměstí, ale chlubí se kromě výhledu z věže třeba i podzemím. Jenže, sklepy jsou na obrázcích úzké, zaplavené vodou a návštěvníci si musí vzít holínky a baterky. Nelákalo mě to a ani nebyl čas.






Ve věži byla i bezplatná výstava na téma gramofonová deska.


Pokus o umělecké foto. Do věže vedlo 176 schodů.


Jen to náměstí a kolem pole a lesy. Zvláštní :-).


Asi ve 13 hodin jsem šel na jeden kopec těsně nad hranicí, odkud byl krásný výhled na nějaké kopce v Rakousku ( město je v dolíku), ale tím vás tu nebudu zatěžovat. Rakouské stanice na FM a muxy z Lince ( Lichtenberg) a Vídně ( Kahlenberg) ( 6D a 5D) nepovažuji z této vzdálenosti za úspěch.

Co bych tu tedy dělal? Mám se zase jiný den kodrcat do Telče, kde jsem 46 let nebyl ? Ne, je dnes hezky a můžu to spláchnout na ráz. Odjíždím vlakem na obrázku v 15.06 a už v 15.58 jsem v Telči.


Tak to je ona. Památka UNESCO od roku 1992. Měl jsem tentokrát štěstí, protože když jsem tu byl v roce 1973, tak pršelo. Že si to tak pamatuji ?
Objeli jsme tehdy Moravu ( Velké Ďářko - Punkevní jeskyně- Kopřivnice- Věstonice-Břeclav- Mikulov- Znojmo- Telč- Jihlava-Mělník) Trabantem, kdy benzin stál necelých 8 Kčs litr a táta vše točil kamerou.


Krásné obrovské náměstí tady obklopují jakési rybníky a pokud se vydáte podle plánku po vyznačené trase, tak prakticky za 2,5 hodiny vše obejdete.






Udělal jsem jen takový náhlý výtažek z mnoha fotografií. Třeba sem ještě něco dám. Jde se tu například po takové krásné dlouhé lávce. Sil i času jsem měl ještě tolik, že jsem se vydal i k jedné rozhledně jménem Oslednice, kde literatura slibuje občas dokonce Alpy.





Inu, už bylo vše v 17.30 zavřeno.
Z Telče se už jelo dobře. V 18.23 odjezd do Kostelce s příjezdem v 18.59. Jedete kolem známé továrny Kostelecké uzeniny a.s. Na etiketě je to ten panáček s párkem v puse.
V Kostelci nasednete do vláčku, který vás přímo odtud v 19.04 odveze až do Havlíčkova Brodu, kde jste v 19.52. Od Brna vás potom veze ve 20 hodin vlak, kterým by stačilo jet v jakýkoliv jiný den jen do Kolína a ve 22.15 budete v Mělníku.

Bohužel, zrovna 5. července tento vlak nejezdí, a tak musíte přijet ve 21.50 až do Prahy. Následuje samozřejmě za 62 Kč jízdenka na metro+ autobus, a protože je svátek a jezdí to každou hodinu, tak odjíždíte až ve 23 hodin. Doma jste tak ve 23.40.

Ale, nedejte to, když si můžete s volným časem dělat co chcete, vše máte v cestovatelském paušálu Jízdenky na léto a jste tak vlastně několik dní zdravým penzistou. Jednoho pravého, zdravého, cestovatelského a veselého ve věku 72 let jsem potkal o několik dní později, ale to už je zase jiný příběh.





Zdroj: Soutok
15:15

Často se mi stává, že když se objevím za našim zámkem, nebo v Polabském parku, tak kromě různých turistů a návštěvníků potkávám i místní tváře, které mají jedno společné. Vždy si dokáží najít čas, aby zašli do míst, která nás dokáží takříkajíc vnitřně povznést.

Spousta místních lidí si to vůbec neuvědomuje a vůbec nevidí tu jedinečnost Mělníka. Když potom člověk cestuje a navštěvuje různá jiná místa, tak se nejednou naskytne monolog: ,, No, krajina je tady kolem krásná, ale co vlastně tady, přímo v jinak docela nezajímavém městě na rovině , nebo v dolíku ?"

To bych ale předbíhal. Cestování bylo letos dost, ale zůstaňme ještě nyní relativně blízko. Díváme se dolů na řeku, do dáli na různé vesničky a města, a vždy hledáme ten náš národní Říp, který má tak jedinečný tvar. Jednou se nám ztrácí v oparu a případně není dokonce vidět vůbec, a jindy nás fascinuje, jak jsme schopní rozeznat téměř každou větší kamennou plochu prostupující mezi stromy.

Proč se ale omezovat pouze  pohledem  na řeku a horu Říp ? Dalšími krásnými dominantami jsou například především kopce Milešovka ( vlevo) a Kletečná. Kletečná nás může zajímat zejména za dobrých podmínek, kdy se na jejím levém úpatí zobrazí lopatky větrné elektrárny na Bouřňáku v Krušných horách. Z Mělníka jsou vidět dvě vrtule.

Milešovka je zajímavá nejen tím, že je nejvyšší horou Českého středohoří ( 837 m.n.m.), ale pokud půjdete někdy od DDM na Polabí k zámku, tak už ji někde mezi stromy přes zahrádky občas zahlédnete a z Vrázovy vyhlídky je již vidět určitě. Lidé si ji často pletou s velikým kopcem jménem Sedlo ( 726 m.n.m.), ale jde o pouhý optický klam.


A protože jsem tam 20 let nebyl, tak právě nyní byl ten pravý čas. Vždyť na Jízdenku na léto nemusíme nutně jezdit pořád někam daleko. Když si přečtete Wikipedii ....

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mile%C5%A1ovka

...., tak sami vidíte, jak z ní byli různí slavní  a významní lidé nadšení.

Vyjel jsem ráno rychlíkem 8.18 a už v 8.44 jsem byl v Litoměřicích, kde renovují nádraží. Mohl jsem pouze přejít na sousední autobusové nádrží a za několik málo korun, se nechat odvézt do Lovosic, ale k tomu nebyl nejmenší důvod.

Krásně jsem si to namířil pěšky na náměstí, abych si užil místní ruch a znovu si prohlédl některé krásné stavby. Na prvním obrázku vidíte sgrafita a Dům Kalich ....
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm_Kalich


Za zády vpravo máte především krásné místní muzeum, které doporučuji navštívit třeba za krátkých nevlídných dní.

V Litoměřicích je toho k obdivování moc a můžete si závěrem krásně posedět v Budvarce za náměstím ( dříve restaurace, kde se točilo místní pivo Kalich, o jehož obnově se uvažuje), nebo třeba v minipivovaru Labuť. Pokud však chcete jít kolem Budvarky a bývalého pivovaru, tak na konci ulice se dejte vpravo a jděte k budově místního soudu, kterou nelze přehlédnout.

Má u vchodu jakési artefakty připomínající soudnictví. Pokud by šel člověk podle ní, tak by se vrátil na náměstí ulicí jménem Novobranská. My však přejdeme hlavní třídu a pomyslné pokračování zmíněné ulice nás dovede do kopce přímo až k ulici, kterou již vidíme budovu horního nádraží.

Jinými slovy lze říci, že z dolního nádraží na horní je to nějakých 10 - 15 minut chůze.


Když zvážíte, že horní nádraží byla taková oprýskaná budova a v 80. letech tudy jezdily ošuntělé motoráky hlavně na Úštěk a do České Lípy, tak dnes je vše jinak. Nádraží je modernější, než to hlavní dolní v Litoměřicích a vyrostly tu i nástupní ostrůvky, byť tu žádná jiná trať nikam neodbočuje.

Odtud jede každých 30 minut vlak do Lovosic. Ten můj jel v 9.15. Tam jsem byl za 10 minut a měl jsem čas na supermoderním autobusáku do 10.02, tak jsem se šel ještě trochu projít. Proč supermoderním ? Elektronika došla již takového stavu, že vám na nástupišti číslo 5 nejblíže nádražní budovy nesvítí jen odjezdy spojů do různých destinací, ale s časem blížícího se odjezdu vám u samotného čísla svítí i počet minut do odjezdu prvního spoje ze stanoviště.

A tak jsem například časem viděl, že mi můj autobus na Velemín jede za 9 minut.


Linka se tu protahuje v některých obcích občas takovými místy, až jsem se až občas divil, že to lze autobusem ještě projet. Na konečnou do stanice Velemín osada Milešov jsem přijel v 10.27 a platil jsem tuším 17 Kč. Tak jistě, autem je to sem nějakých 60 - 70 km směrem na Roudnici a Libochovice, přičemž můžete obdivovat hrad Házmburk, Skalku, Košťálov a další zříceniny i zámky, ale proč se nesvézt prakticky za paušál na 14 dní, který je 1190 Kč třeba i sem ?


Tento obrázek se mi naskytl v 10.40 hodin a čekalo mě převýšení  455 metrů a tři kilometry chůze. Opět to předimenzovali, když uvedli na webu mapy.cz dobu 1 hodina 40 minut. Bylo 11.55 a už jsem se procházel pár minut po vršku.


Na vršku je restaurace, snad i bufet ( měl zavřeno), spousta míst k venkovnímu i vnitřnímu posezení, meteorologická stanice a kamenná věž, která slouží zároveň jako rozhledna, malé muzeum a samozřejmě je hlavně součástí techniky pro meteorologii, mobilní telefony, ale své antény tu má i společnost Teleko, která odtud šíří vysílání na kanále 6D v pásmu DAB+ určeném pro digitální rozhlasové vysílání.

Vstup na rozhlednu zaplatíte ve věži a stojí 25 Kč. To víte, že jsem měl sebou digitální rádio a byl jsem zvědavý, co odtud mohu ulovit, ale přišel nezapomenutelný zážitek. Rádio se nedalo ovládat a chvíli ani vypnout, a dokonce i při jinak tichém skenu kanálů se z reproduktoru ozývaly neskutečné kvílivé zvuky :-).

Pokusy tedy z věže nešly, ale od paty věže již ano. Ukazuje se, že pokud disponujete pouze zabudovaným teleskopem, tak jste hodně závislí na podmínkách. Výsledek by někoho potěšil, ale mě už ne. Nechme rádio rádiem a pojďme se věnovat raději výhledu :-).


Ten byl z věže opravdu nádherný, až na ten občasný vichr. Ne nadarmo se říká Milešovce větrná, či hromová hora. Z věže je opravdu výhled 360 stupňů. Od paty věže však můžete již jen koukat na Ještěd, EMĚ, Říp, Házmburk, města i elektrárny pod Krušnými horami, či Klínovec.


Pohled k Řípu.


Muzejní místnost.


Právě z ochozu této věže lze spatřit kruhové panorama. Z kopce samotného můžete vidět tak 180 stupňů. To by musel někdo pořezat stromy, které jsou tu možná brány, jako určitá ochrana pro návštěvníky.


Pohled na zámek Milešov. Z této obce jsem v 10.30 vyšel vzhůru na trasu dlouhou 3 km.


Milešovka nabízí i několik zcela nekrytých posezení. Ještě jsem navštívil místní restauraci, kde kromě turistických vizitek a pohledů můžete samozřejmě posedět u jídla a kochat se výhledy do kraje skrze velká skla. Pro potřeby restaurace a meteostanice sem vede lanovka po druhé straně svahu.

A jak domů? Snadno. Ukončil jsem zde pobyt asi ve 14.30 a s jedním tatíkem od dvou dětí jsme odjížděli z Milešova v 15.30. V Lovosicích jsem vyskočil v 15.48 o pár stanic dříve, abych navštívil místní info centrum. Vlak do Litoměřic mě odvážel v 16.35, kde jsem byl v 16.45 a již přímo podle soudu a Novobranskou ulicí jsem to vzal k našemu nádraží, odkud jel vlak do Mělníka v 17.12 s příjezdem v 17.40.

Co říci závěrem ? To víte, že to stálo zato. Nejen kvůli výletu a výhledu, ale také proto, že na kopec koukáme především od vily Karola. Víte, co je to za pocit, když koukáte na kopec a říkáte si: ,, Tak tam sem zrovna nedávno byl, vím jak to tam vypadá, co je z něj vidět a není problém tam zase kdykoliv jet :-)? Vždyť zejména kopce a rozhledny jsou tím pravým požehnáním života a jsou určitým připodobněním.

K jejich návštěvě je třeba vynaložit určitou námahu, ale odměnou nám je povznášející pocit, určité poznání, jiný pohled na svět a zcela určitě minimálně větší geografické znalosti a lepší vztah k našemu domovu jménem ČR.
Zdroj: Soutok

Červenec 10, 2019

16:07

Milí čtenáři, máme tu léto, je čas dovolených  a výletů, a ať se na mě nikdo nezlobí, tak to musí vše ostatní stranou. Jistě se brzy podíváme, jak nám pěkně v Rousovicích staví Billu, jak se na Pivovaře u Tesca dokončuje další obchodní budova a mám tady i další materiály z muzea, ale jak jsem již napsal, tak výlety a cestování, to je aspoň pro mě ( a zjišťuji, že i mnoho dalších lidí)  koření života.

Přesto se dá i nad cestováním pěkně filosofovat. Vždyť jsou lidé, kteří vyřeší dovolenou tím, že jedou, či letí někam na čas k moři a tím pro ně kapitola cestování i někdy končí. Pak je spousta těch, co prostě vyjedou někam po Čechách a posledních pět let, se utvořila značná skupina lidí, která si pochvaluje to, jak se dá za přijatelnou cenu během 14 dní prozkoumat republika ( jízdenka na léto).

Přesto tu je ještě jedna kategorie a nelze ji ani označit za výlet. Vezměte si, jak jsme mnozí rádi, když se jenom projdeme Polabským parkem, díváme se do zahrádek, na stromy a ptáky, a jsme rádi, že to všechno máme jen takový kousek od svého domova. Mnozí nakonec neodoláme a stejně skončíme u zámku, kde je překrásný výhled. Nakonec možná ještě chvíli vnímáme atmosféru historického náměstí Míru a třeba i koukáme, zda někde nezahlédneme někoho známého.

Nejvíce nám lásku k našemu městu prezentuje fotograficky na svém facebooku pan Lojka a je krásné, když čtu, jak se domácím lidem naše město líbí. A to jsme prosím pořád v centru. Teď považme, že se můžeme třeba projít i do Hořínského parku, nebo do severních částí města.

Ovšem, tak jako nás potěší procházka po Polabí, tak nás může potěšit i jakákoliv činnost na cyklostezce u Labe, zejména na druhé straně, kde se zase můžeme rozhodnout, zda se vydáme podle laterálního kanálu a Vltavy, nebo zda skutečně skončíme jen u toho Labe a pojedeme k severu.


Pokud se vydáte někdy vlakem na Litoměřice, tak vás možná na čas zaujme na druhém břehu pohled na bájnou horu Říp, ale pak to bude určitě spíše pohled na tento kopeček, který vás přitáhne v okamžiku, kdy mineme papírny ve Štětí.

Jinak tomu není ani tehdy, pokud se vydáte po Labské cyklotrase číslo 2 po levém břehu řeky Labe do Roudnice nad Labem. Zde budete mít kopec ještě podstatně blíže. Stačí jen projet obec Račice, která je známá svým veslařským areálem a již se díváme přes řeku na něj.

Kopec se jmenuje Sovice a nejvyšší bod je 278 m.n.m. Tím je srovnatelný s Chloumečkem, nebo Hostinnou ( Hostín), které mají obě 282 mn.m. Jenže, tento kopec je tak trochu jiný. Velmi obtížně tu budete hledat v lesním porostu místa s krásným rozhledem do kraje. Místní to zde nechali takříkajíc pěkně zarůst.

Jeho jihozápadní svah však opanovala vinice, kde se pěstují věhlasná roudnická vína.


A možná sami vidíte, jak takový osamocený kopeček v celkem jinak mírně zvlněné krajině může působit romanticky. To je zkrátka pastva pro oči, kterou ještě umocní fakt, že dole kolem kopce teče naše velká řeka.

A pořád to není ještě všechno. Už to tak bývá, že tam kde je nějaký svah a řeka, tak to přímo vybízí k založení zahrádkářské kolonie, která někdy imituje tak trochu i vodácké a trampské osady. Nejinak je tomu i zde. Pokud se vydáte autem někdy na Litoměřice a minete Štětí, tak v místě, kde přichází prudké stoupání do obce Hoštka, odbočuje vlevo jakási panelka do zahrádkářské kolonie, která patří k městu Štětí.


Kdysi dávno jsem už tato místa prozkoumal ze všech stran. Ať už z cyklostezky na levém břehu Labe,  nebo ze silnice vedoucí na sever od kopce z Roudnice nad Labem do Hoštky, nebo skrze samotnou chatovou kolonii na jižním svahu Sovice.

Nedávno tu byl kamarád Radovan Říha a místo ho tak nadchlo, že tu fotil o 106. Ani jsem se mu nedivil, protože místo má skutečně své génius loci a dovedu si tu představit například takové večerní posezení u ohně apod.

A tak si myslím, že mezi cestovatelské letní články Soutoku 2019 patří plným právem i fotogalerie z těchto míst, neboť je dobré si uvědomit, že krásně je nejen u nás doma, ani nikde daleko od Mělníka, ale třeba i jen dvě desítky kilometrů od našeho města.

Ať se vám tedy fotogalerie Rádi Říhy líbí stejně tak, jako se líbí i mně.

A přeci jen musím ještě něco dodat. Těch krásných kolonií poblíž řeky Labe jsou kvanta. Když pominu naši kolonii na Polabí, tak si dovolím vzpomenou ještě zahrádkářskou osadu poblíž takzvaného Staráku, která patří pod Kly a došli bychom tudy nahoru na silnici na Prahu. Buď po cestě, nebo po schodech ke Kradlovu.

Mezi polabskou a štětskou kolonií ( tento článek) máme však ještě kolonii naproti cyklotrase u Horních Počapel, která patří pod katastrální správu obce Počeplice. Jde o velmi malou a od světa téměř odříznutou kolonii.






Vlevo na obzoru Říp, vpravo vedle stromu Sovice.






Pohled ke Štětí. Na obzoru vpravo od řeky je nedaleká EMĚ.




Zdroj: Soutok

Červenec 6, 2019

15:13

Na Řípu je krásně v každé roční době a snad každý Čech touží, se sem aspoň jednou za život podívat. Když si uvědomíme, že je tu krásně, že tato hora byla nejen bájná, pro náš národ, ale ještě nedávno i zcela holá bez stromů, které tu v horkých dnes slouží, jako důležitý slunečník, že tu bylo spousta poutí a řečnických projevů různých osobností, tak není divu, že je tolik navštěvovaná.

A zvlášť mě to sem táhne, protože to nejsou jenom občas krásné výhledy do krajiny, kterou znám důvěrněji, než jakoukoliv jinou, ale i kvůli mé zálibě při pokusech s lovením vzdálenějších signálů v rádiu.


Dá se říci, že tu není tolik lidí, jako v dubnu, když tu máme známou Řipskou pouť, ale vždy tu někoho potkáte, což se vám jinde stát nemusí.


I já se vydal svoji oblíbenou stezkou na Pražskou vyhlídku a znovu jsem se neubránil fotkám tohoto krásně členitého divokého terénu.


Výhledy stály tentokrát opravdu zato, ač nemohou konkurovat některým zimním dnům, kdy je t atmosféra čistší. K nejhezčím patří pohled na hrad Házmburk ...


..... ale působivý je i pohled do rovin pražské kotliny, která obklopuje vyvýšené čtvrti našeho hlavního města, jehož krásné centrum leží v dolíku.


Dělal jsem si naděje, že třeba budu mít štěstí a konečně ulovím na kanále 10A některý z dvojice muxů, jehož vysílače leží v předhůří Alp a na hranici Hesenska, ale nebylo mi přáno. Šlo jen nejbližší okolí. Trošku zklamání, ale i to je dobrá škola, aby se člověk naučil, že nejsou vždy jen úspěchy, a že je třeba se naučit brát si ze zážitků to nejlepší.


Na Řípu vždy potkávám nějaké přátelské lidi, kteří jsou ochotní prohodit několik vět a je to milým zpestřením výletu. Dnes byli snad všichni návštěvníci z Prahy, včetně této mladé sympatické dvojice. Tak, jak je vidíte na snímku, tak si chce každý návštěvník udělat selfíčko s krajinou za zády.


Pak se nám zdálo, že kdesi hoří, ale vězte, že tak vysoko se nese při žních prach směřující od kombajnů, který zvedají různé vzdušné proudy a samotný vítr.


Mezi Milešovkou a Kletečnou na pozadí je krásně vidět bariera hraničních Krušných hor.


Nevyfotit chatu, spokojené návštěvníky ...


 ....a rotundu přeci nejde :-).


Hledal jsem ještě několik krajinářských zajímavých dálkových záběrů a občas se něco našlo.


Zpáteční cesta je v současnosti nejlepší přes starý Strakův most, ale záruku, že nikde nebudete popojíždět ve frontě i zde, vám dát nemohu. Vždyť i já směrem do centra popojížděl, ale vše je dáno náhodami a dobou.

Mě čeká ještě spousta práce se zpracováním fotografií z dálkových výletů, mám tu od kamaráda i zajímavé fotky z bližšího okolí, ale také různé resty, ke kterým zkrátka dochází. Posledně jsem dodatečně zařadil do posledního článku pěknou novou píseň z afrických tropů, která je snad více evropská, ale již řada z vás měla článek přečtený.

Protože vás nechci o píseň připravit, tak tady vkládám ještě jednou odkaz.

www.youtube.com/watch?v=NLaeNzP731k

A pokud chcete slyšet i jednu hitovku z 80. let, tak se vraťte na článek
http://soutok.blogspot.com/2019/07/neni-nic-jednodussiho-nez-si-zajet-na.html
Zdroj: Soutok

Červenec 3, 2019

23:15

Důvodů k tomuto výletu jsem měl celou řadu. Vždyť jsem se naposledy u sochy Radegasta objevil v roce 1973, což už není snad ani pravda. Již mnohokrát jsem tu psal o Jízdence na léto, a tak to není třeba rozvádět. Je to prostě jedinečná příležitost, jak vidět během 14 dní několik třeba i vzdálených míst v naší republice za rozumnou cenu.

Musel jsem si hodně přivstat, protože jsem tam chtěl být co nejdříve a první vlak z Mělníka do Kolína jezdí až v 5.40 hodin, což bylo pro moji akci pozdě. Sice šlo o rozdíl snad pouhé hodiny, ale jsem toho názoru, že na startu pěší části je nejlepší být co nejdříve.

A tak jsem vyjížděl prvním autobusem ve 4.07 do Prahy, který přijede do Ládví dle řádu ve 4.49. Metro mě dopravilo asi v 5.15 na hlavní nádraží ČD v Praze. Odtud jsem pokračoval v 5.24 rychlíkem Ex 121, který přijel ze Smíchova a mířil do Žiliny.

Vlak byl poloprázdný, ale cedulky u vchodu do kupé věstily, že od Pardubic po Vsetín bude vlak plný. Měl jsem však dostatek času k tomu, abych našel volná místa bez rezervací.


Překvapilo mě, když jsem viděl, jak se v lesích u Orlice zvedá mlha. Ta naše republika je zkrátka všude jiná a všude nějak jinak krásná. V 8.51 jsem už byl ve Valašském Meziříčí, odkud v 9.15 odjížděla lokálka malebnou krajinou do Frenštátu pod Radhoštěm.

Cestoval s námi dvě stanice jakýsi oddíl 16 dětí a jeho dvě pohledné vedoucí mi ochotně líčily, kde všude již s dětmi byly, a kam se ještě chystají. Bylo to takové příjemné zpestření, protože tentokrát v rychlíku ani nebyla nějaká zajímavá klientela a člověk se po brzkém vstávání snažil pospávat.

Do Frenštátu přijel vlak přesně v 9.48 a počasí bylo příjemné. Potřeboval jsem jet jakýmsi autobusem asi 6 km do obce s názvem Trojanovice, ale tam jely snad všechny autobusy. Mimochodem, byla by to zbytečná hodinka chůze po značce, ale podle silice a mírně do kopce. Zašel jsem tedy za jedním řidičem, který mi vysvětlil, že mimo stanoviště jsou u hlavní ulice ještě dvě zastávky, odkud mi v 10.20 odjíždí autobus, který mě přiveze k základně mého cíle.

Musel jsem se smát. Na tomto výletě jsem nikde neslyšel žádnou jinou řeč, než tu naši češtinu, což je doslova neuvěřitelné. Ale, zatímco naše pražská čeština je taková zpěvná a protáhlejší, tak ta místní ze severu Moravy a Slezska je taková krátká, že občas musíte být ostražití, abyste rozuměli.


Jízdenka stála 17 Kč a jel nás plný autobus. Nějak se mi však podařilo dostat mezi prvními do vozu a vedle té dívky ( první obrázek vpravo, pracovnice hotelu) bylo zkrátka volno. Líná huba, holé neštěstí.

Za 10 minut jsme byli na místě a všichni jsme šli k lanovce. Ano, je to ten kopec na prvním snímku. Převýšení 600 metrů by snad ani nešlo absolvovat. Když pomyslím, jak bych asi vypadal, tak bych už asi ani nestihl vlak domů.

Lístek stál 200 Kč pro oba směry ( 180 Kč jednosměrný) a zpáteční cestu bylo možné směnit za jízdu na koloběžce. Na vrchu jsem byl tedy již v 11 hodin. V prostoru lanovky je moderní restaurace s krásným rozhledem do kraje a jediné, co tady nezdobí, tak to je to lešení.

Asi všichni víte, že chata na Pustevnách vyhořela a rekonstrukce bude hotova až za rok.


Jak vidíte, tak všude samé lešení, ale turistický ruch tu kvete řádně.


Však takovéto stavby nebývají u nás jenom tak k vidění.


Ono je to zde na Pustevnách tak trochu, jako na Václavském náměstí, ....


 ....., ale není se čemu divit.


Takové stavby u nás jenom tak někde nejsou.





Výhledy tu jsou přes Ostravu až do Polska a na druhou stranu směrem na Slovensko.


Vysílač Radhošť a chrám zasvěcený oběma věrozvěstům. ( Cyril a Metoděj) Zrovna v pátek si je připomeneme oficiálně. Tak až tam po hřebenovce půjdu.



Přiznám se vám, že se mi dnes moc psát nechce a zabírá to čas, ale zítra zase nebude čas. Pořád teď něco je. O Radegastu se dozvíte více na tabulích, které také fotím.


To jsem již jen kousek před cílem svého pěšího putování a je 13 hodin.


Chůze na boso se stává populární, protože je zdravá a zapojuje další smysli.




Tito lidé chtěli ode mě udělat fotografii jejich tabletem. Nevím, co mě to napadlo, ale řekl jsem jim z legrace, ať mi zapózují, že budou na webu, a že je daleko v Čechách stejně nikdo nezná. Ten vlevo pak povídá : ,, Aha, takže zítra ráno v Blesku , jo :-)?



Tak nějak nevím, jakou fotku sem vybrat. Bylo jich zase skoro 200 :-). I tady jsou suvenýry, můžete se podívat na oltář, můžete za 5 Kč do patra do věže na rozhlednu.


To víte, že jsem koukal, co se tu dá chytit za multiplexy. U nás doma z Polska momentálně DAB+ nechytíte. To by nejspíše museli Poláci podobně, jako v FM pásmu ( VKV) instalovat anténu na Sněžné jámy do Krkonoš, do čehož se jim nějak nechce. Nejvzdálenější byla 195 km vzdálená Vídeň, ale na kopečku, který má skoro 1 200 metrů nad mořem to ani nepřekvapí. ( 1129)


A teď zbystřete. Udělaly se lepší podmínky a objevila se nejvyšší hora Beskyd. Lysá hora má výšku 1323 m.n.m.


Teplota byla v této výšce 19 stupňů a podle větru jsem občas užil lehkou bundu.








Asi v 15 hodin jsem byl opět u lanovky a na koloběžce se mi tedy dolů nechtělo. Počasí se totiž vylepšilo i v oblasti výhledu a bylo nač koukat. Vždyť za jasného obzoru vidíte až do Polska.



Tak se tu vrací koloběžky zpět na kopec. Myslím, že jste často ve výšce tak 30 metrů nad zemí a je tu asi 20 sloupů vzdálených daleko od sebe.



Zde máte vlastně nejen trasu lanovky, ale i to, co jste šli dnes pěšky.



Ceníky. Praktická část pro potenciální návštěvníky :-).




Nějak mi tam chyběla voda. Tu jsem však našel kousek pod stanicí lanové dráhy. Autobus odjíždí každou chvíli a sotva jsem přijel do Frenštátu, tak snad někdy v 15.48 mi to jelo přes Frýdlant nad Ostravicí a Frýdek Místek do Ostravy, kam jsem přijel v 17.10 hodin.

Krajina je tu všude nádherná. Kopce, říčky a u Ostravy různé rybníky. Díky této jízdě přes Frýdlant nad Ostravicí člověk projel místy, která jsem měl v kategorii nepoznaná. Vlakem jsem tu jel zkrátka prvně.


Z Ostravy sice jezdí v 17.20 Pendolino, které staví v Pardubicích a v Praze, ale tím nepojedu. Nejen, že by to nemělo smysl, ale je navíc povinně místenkové, což by znamenalo ještě nákup místenky.


Znamená to, že tu musíte nějak hodinu vydržet. Nádraží je tu moderní, internet je samozřejmostí. Mně se vždy líbí místní modré čisté trolejbusy, a jak vidíte, tak prostoru před hlavním vchodem dominuje tato vodní nádrž. Soutok byl v Ostravě loni, tak jsem tu vlastně také, jako již doma :-).

Protože časopis ČD pro vás  pro tento měsíc byl už rozebraný, tak jsem nakonec vyšel i na ulici, kde jsem také koukal, co může asi tak místní občan v údajném rozhlasovém pásmu budoucnosti poslouchat.

V 18.10 přijíždí z Varšavy rychlík Ex 112, který odjíždí v 18.15. Poučený osobními zkušenostmi jsem se usídlil v normálním vagonu bez kupátek, kde chodí internet vždy. Jsou lidé, co dokáží sledovat ve vlaku filmy, ale já se rád dívám převážnou část cesty na krajinu, pokud nejsem zaneprázdněn nějakým rozhovorem. Člověk má pak představu, jak to kde vlastně vypadá.


Po třech hodinách jízdy máte přijet ve 21.01 do Kolína, ale obvykle to má nepatrné zpoždění, které však vůbec nevadí a spíše naopak. Ve 21.15 to totiž odjíždí k nám, a tak tam není žádné dlouhé čekání. Díky roční době můžete ještě nějaký čas hledět do naší polabské krajiny a ve 22.15 jste na Mělníku.

Když zvážíte, že leckdy člověk dorazí od Prahy z dalekých cest až skoro v půlnoci, nebo v 1.10 hodin, tak je to čas přímo skvělý. Pro turistický ruch se snaží všude dělat maximum. No, nepřivezte si takovou celkem lacinou drobnost, která vám připomíná perný, ale krásný den, celkem daleko od domova, byť k moři je to mnohem dále.


Aktualizace 4.7. ve 23.10:

Není to krása ? Pěkná melodie, krásná písnička, jako kdyby to snad ani nebylo z Afriky.

https://www.youtube.com/watch?v=NLaeNzP731k

Tak tahle písnička mě zaujala dnes při práci, když jsem doháněl domácí resty, které má na svědomí každé opuštění domova :-). Jak může někdo poslouchat ten rap a podobné věci z kategorie zvuku pracovních přístrojů :-) ? Vždyť už to snad ani není in. A tohle nikdo nezná. Přitom mnohem větší pohoda i krása.

A tohle ??? To bylo mládí ( na jiné stanici)  https://www.youtube.com/watch?v=VTj3dh78Zlo
To byla doba :-).
Zdroj: Soutok