Tip: Nevíte kam večer vyrazit? Náš Průvodce Vám poradí!

Zpravodajství

Září 17, 2019

18:22

Jsou v našem městě akce, které na sebe upozorní již několik dní předem a není to jen prostřednictvím plakátů a reklamy. Mezi takové patří například Mělnický okruh, ale především Mělnické vinobraní. A že se již koná opravdu tento víkend, tak o tom svědčí zaparkované maringotky, atrakce a další přívěsy.

V dřívějších dobách se u nás objevovaly teprve v průběhu týdne, ale letos připomínají nějakou obytnou příměstskou čtvrť v zemích třetího světa již snad od nedělního večera a staly se mi inspirací pro zachycení aktuálního stavu.



A když už tu tak máme několik snímků z akce, která již za necelé tři dny propukne, tak se pojďme podívat, co nás tedy čeká pak. Vždyť Mělnické vinobraní bylo vždy takovou tečkou za různými aktivitami i tou lepší částí roku, kdy ještě vyhrával bílý den nad tmou a je jedině pěkné, že se i potom pořád ještě někde najdou aktivity vnitřní, ale i vnější.



Dopravka včera a dnes v Mělníku
27. 9. - 28. 10. 2019

Ve čtvrtek 26. 9. bude v mělnickém muzeu zahájena další z cyklu sociálně preventivních výstav s příznačným názvem Dopravka včera a dnes. Sociálně preventivní výstavy s programy pracujícími s tématikou společensky negativních jevů pořádá Regionální muzeum Mělník již přes 10 let. Po protidrogové tématice, rizikách kybersvěta, či nebezpečí vzniku požárů se tak realizační tým projektu zacílí na problematiku dopravní výchovy a bezpečnosti silničního provozu.


Výstava i doprovodný program vzniká na základě dlouholeté spolupráce muzea, Programu prevence kriminality města Mělníka, Policie ČR Mělník a Městské policie Mělník. Většina exponátů bude zapůjčena z Muzea Policie ČR v Praze. Výstava připomene výročí sto let existence Služby dopravní policie a zároveň představí i současnou podobu a význam této důležité složky. Lektoři připravují program nejen pro žáky základních škol, ale i pro veřejnost. 9. 10. se koná zábavné odpoledne pro rodiny s dětmi od 17.00 do 19:00 hodin. Nejen děti budou moci prověřit své znalosti pravidel silničního provozu na improvizovaném dopravním hřišti a v interaktivním koutku ve velkém sále muzea.


Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace [email protected], tel. 728 620 651, tel. 315 630 923 Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje, nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin http://www.muzeum-melnik.cz/


Komu nevadí časné ranní vstávání ani v sobotu, tak se může podívat na tradiční akci, při které budete svědky odchytu a kroužkování ptáků. Kdo z vás může říci, že u toho někdy byl :-)? Akce se bude konat jen za přijatelného počasí.

Vzpomínal jsem nedávno posvícení v Liběchově, kde Soutok loni byl a byla to akce velmi vydařená. Zde tedy již máme plakátek pro letošní ročník.

Pěkný zbytek pracovního týdne !

Zdroj: Soutok

Září 15, 2019

16:59

Tak tahle hračka z obchodního domu Lídl za pouhých 500 Kč, kterou jsem si tuším v listopadu pořídil, dovede momentálně plno zábavy. Už v pátek odpoledne jsem na internetu v předpovědi četl, že zejména neděle může přinést nějaké dálky. Protože tahám rádio často s sebou, tak už včera odpoledne jsem viděl, že se rodí podmínky, ale na programu byl Den zvoníků.


Dnes ráno u snídaně čtu net a už nás burcuje kolega, abychom šli na věc, že to prý létá od Alp až k Severnímu moři a Baltu. Tedy, musím se opravit. On to psal někdy před 10. hodinou, já to četl až mnohem později a za zámkem jsem byl někdy po 11. hodině.

Opravdu se děly zase věci. Švýcarsko sice žádné nebylo, ale ožil nám multiplex 8A, a to dokonce tak dobře, že bylo možné poslouchat s výpadky stanice z Bádenska - Württemberska. Vysílač se nachází u rakouského města Bregenz poblíž Bodamského jezera a je 466 km vzdálený.

https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%A1densko-W%C3%BCrttembersko

Těch premiér jsem měl dnes několik. Digitální rozhlas je vysoce kvalitní, avšak při dostatečném a nerušeném signálu.Pokud vám však stačí k radosti to, že váš přijímač ulovil signál z nějakého vysílače, tak vám stačí pro zobrazení loga provozovatele signál slabší.



Někdy dojde ke kuriózní situaci, kdy jsou na stejném kanále dva multiplexy ( muxy) stejně silné a přesto, že se vám zobrazí slušná síla signálu ( zde 7 kostiček), tak vám logo nechce naskočit. V daný okamžik by vám žádná stanice z těchto dvou muxů nehrála, i kdyby jste ji měli v předvolbě a zadali příkaz spustit.

A pak stačí chvilka, kdy se jeden signál oslabí a vše je jinak. A tak se mi na chvilku zobrazilo dvakrát logo Unterfranken ( Dolní Franky v Bavorsku) z vysílače Kreuzberg, který je 318 km od Mělníka. Potom vyrovnanost signálů na kanálu poklesla ....


..... a nejlépe se šířil opět signál z Oberbayernu ( Horní Bavorsko), který jde podle programu vytvořeného odborníky z vysílače Pfaffenhofen -Wolfsberg, jenž je vzdálený 297 km a vysílá výkonem 25 kW.


Konečně jsem se dočkal i na Mělníku na kanálu 7A dostatečného signálu, který mi hlásil, že mám právě v pásmu DAB+ premiérově ulovený signál z vysílače Wendelstein v Alpách. Z něj někdy při podmínkách chodila stanice Bayern 3 na frekvenci 98.5 MHz, ale poslední dobou je frekvence zamořena našimi stanicemi.

To je také důvod, proč mnoho fandů dálkového příjmu na běžném rádiu FM ( VKV) přešla na lov DAB+ . Jedno je přecpané našimi stanicemi a druhé je u nás v ČR ještě stále v plenkách. Na rozdíl od televize, kde se opravdu tvrdě a nesmlouvavě přechází z DVB-T na DVB-T2 a lidí se to už za měsíc dotkne, je u rozhlasu tlak na veřejnost, ale i na soukromá rádia u nás spíše směšný, což je však výhoda pro lovce.

A tak jsem sklidil úrodu a nyní je již na čase, aby přišla časem nějaká překvápka, nebo změny, které se už chystají. Výše zmíněné muxy bych s největší pravděpodobností na Mělníku nikdy nevyfotil, kdyby relativně nedávno ( květen ?) nepřešla společnost Teleko z kanálu 10A na 6D, kde však znemožnila možný případný příjem rakouského muxu z vysílače Linz - Lichtenberg.
Za jeho případným příjmem si nyní musíte zajet aspoň na jižní hřeben pohoří Brdy, kam už signál z Milešovky nedolétne.

Nevím, co se zobrazí vám, ale pokud si tady dáte místo Mělník ( já už ho tam někdy nějak dal) ....

https://fmscan.org/main.php , tak uvidíte, co tu jde běžně nejméně u zámku chytit. Pokud v nastavení ( Datenfilter) zadáte vyšší číslo Tropo ( 7), tak to by zde dle odborníků mělo být tak nějak občas k zachycení. Nehledejte tam to měsíc staré Švýcarsko na 12A , protože ho tam tvůrce stránek nemá. To se občas stává, a to jsou právě ta překvapení.


A když jsem tedy ulovil více, než jsem snad i čekal, tak přišla chvilka na krásnou výstavu bonsají, kde jsem ten příjemný a řekněme úspěšný víkend venku završil.


Vždyť jsem na této výstavě dlouho nebyl a přitom jsem se tomu také kdysi trošku věnoval. Stačil nějaký závan čehosi od Spolany a bylo po všem. Ovšem, vyžaduje to péči a téměř denní zálivku.

https://cs-cz.facebook.com/people/M%C4%9Bln%C3%ADk-Bonsaje/100008412855208

Je možné, že tu mám nějaké články z minulých výstav před lety, ale sám nevím :-). Není účelem těchto stránek sem dávat fotografie téměř všech exponátů a řadu si jich můžete prohlédnout na facebooku spolku. Každý měl možnost se tam zajít podívat a dokonce i v noci. Osobní zážitek je vždy nejlepší. Toto je jen takový dotek s akcí a možná pro někoho motivace.

Hezký zbytek víkendu a úspěšné vykročení do pracovního týdne před vinobraním !







Zdroj: Soutok

Září 14, 2019

23:00

Kapucínek si nejlépe prohlédnete z radničního dvora.
Když jsem včera představoval akce, na které se můžete o tomto víkendu u nás doma a v nejbližším okolí zajít podívat, tak jsem také napsal, že si každý zvolí jistě především dle svého zájmu. U mě to vyhrál Den zvoníků a důvodů byla celá řada.
 Většinou jsem totiž zmiňoval tu romantiku odbíjení času, kdy se každých čtvrt hodiny ozve z věže chrámu sv. Petra a Pavla akustický zvuk o vyšší tónině, který neslyšíme jen při procházce kolem našeho zámku, ale mnohdy se nese nejen dolů k řece pod městem, či kamsi do parku na Polabí, ale někdy dokonce až k cukrovaru. A to vůbec nevím, kam až je slyšet v noci :-).
Ten pak bývá při celé hodině klasicky doprovázený počtem úderů o hlubším tónu, ale to jsme stále jen u téma běžného odměřování času na zpravidla sakrálních stavbách.
Letos, počínaje únorem, se mi nějak podařilo dokonce občas vstát v neděli trošku dříve, čemuž malinko napomohla jedna moje záliba a hned tu únorovou neděli jsem si vychutnal odbíjení zvonů z věže chrámu sv. Petra a Pavla, což byl vlastně takový první impuls.
http://soutok.blogspot.com/2019/02/zaostreno-na-melnicke-zvoniky-kdy-jak.html

Ty zvony jsem letos o deváté hodině hlavně přes léto slyšel několikrát, a tak není divu, že se rodila určitá motivace. Vždyť každý zvon jinak vypadá, jinak zní, a když už jsem byl téměř v každém středověkém sklepě pod historickým jádrem města, kam jsme se díky aktivitě Martina Klihavce a sdružení MOOS dostali, tak proč se konečně nedostat do místa, kde se na ty zvony zvoní a vidět tu činnost ( zvony v pohybu) na vlastní oči.

Vždyť mnoho věcí děláme proto, abychom si řekli, že jsme byli u toho, a že jsme to viděli. Konečně, za takový bonus považuji i to, že tu byla možnost vidět v činnosti nejen zvony, kolem kterých se chodí na vyhlídku ve věži, ale i mnohé další ve městě, které skrývají další kostelíky.


A tak ačkoliv jsem dopoledne měl nějakou povinnost, dostavil jsem se ve čtrnáct hodin ke kostelu Čtrnácti svatých pomocníků ...

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_%C4%8Ctrn%C3%A1cti_svat%C3%BDch_pomocn%C3%ADk%C5%AF_(M%C4%9Bln%C3%ADk)

..... a těšil se na akci. Nebylo nás zejména zprvu mnoho, ale o to více jsme měli usnadněnou práci s vyhledáním vhodného místa k stání v objektech tak, abychom dobře viděli i slyšeli zvony, jakož samotné zvoníky, kteří uměli skutečně krásně o zvonech vyprávět a bylo vidět, že svoji dobrovolnou činnost dělají zkrátka s láskou, byť je to určitá oběť.

V mnoha případech to znamená, se někam ve stanovenou dobu za každého počasí dopravit a hlavně na čas. Zvoník musí dorazit na místo s předstihem a nemůže si dovolit třeba někde na poslední chvíli zůstat autem ve frontě.


Po úvodním zajímavém výkladu v objektu kapucínského kláštera a poslechnutí prvního zvonu jsme zvolna kráčeli podloubím k Pražské bráně,  abychom si cestou připomněli místo, které má vztah ke zvonům na Mělníku ....



 .... a prohlédli si cimbál na Pražské bráně.


Odtud vedly naše kroky k evangelickému kostelu. Zde jsme se seznámili s dalšími dvěma zvony, které tu z původní trojice zůstaly. Na zvony se také pravidelně ručně odbíjí a můžete je slyšet v neděli už v 8.30. Jmenují se Jan Amos Komenský a Jan Hus.

Chtěl jsem i tady zachytit hlas zvonů, ale jak už se u mě stalo téměř pravidlem, tak vždy když o něco jde a je to důležité, tak mi dojdou baterky ve foťáku :-). Nu, měl jsem sice sebou do rezervy svůj starší fotoaparát, ale když ten hlavní zrovna vypověděl službu ve chvíli, kdy zvoníci počali tahat za provazy ke zvonům.

Než jsem z batohu vyndal náhradu, tak již bylo po všem, ale jako tragedii to nevidím. Teď už konečně vím, jak ta akce probíhá, a jak se případně příště zařídit. Hlavně tedy mít den před akcí čerstvě nabité baterky :-)







Trasa pochůzky poté směřovala  kolem kostela sv. Ludmily k tomu nejhlavnějšímu. Tím byl samozřejmě chrám sv. Petra a Pavla.


Zde ve věži dokonce probíhalo promítání, kde jsme se dozvěděli nejen to, kolik jsme dnes absolvovali schodů a metrů chůze ....


....., ale viděli jsme také technologický postup odlévání zvonů, jejich různé způsoby uchycení a bohužel také velmi smutnou likvidaci zvonů pro válečné účely. Tak nějak to vypadalo, když šly zvony na popravu, a to nejsou ty úplně nejdrastičtější záběry. Byl tam snímek, kde bylo takové množství zvonů, že to na člověka působilo až depresivně, bylo nás více a ani jsem nějak neměl chuť to vůbec vyfotit.


Zvon sv. Anežky a Zdislavy je ze tří zvonů ve věži nejmladší, nejmenší, a jako jediný se neobsluhuje ručně.


Jak vidíte, tak vypadá poměrně zachovale.


Měli jsme ještě téměř 30 minut času do 16. hodiny, kdy měl přijít zlatý hřeb programu, kterým bylo samozřejmě odbíjení všech tří zvonů ve věži tak, jak je v neděli v 9 hodin celých 10 minut můžeme slyšet.

To jsme mnozí využili k výhledu, a kdo čtete Soutok častěji, tak víte, jak jsem na ty kopce a výhledy zatížený. Tentokrát mě to ale zvlášť bralo u srdce. Nejen že bylo nádherné počasí, ale člověk kouká na ulice, kterými už přes půl století chodí a každé místo, kam jen dohlédne, tak pouze s malou nadsázkou navštívil.

To vám byl tak sváteční pocit, že se mi více než kde jinde připomnělo to staré známé přísloví o tom, že na rozhlednách a kopcích, se člověk tak nějak povznese na duchu. Nemohl jsem nezařadit několik výhledů :-).






Vzpomínáte, jak jsem v jednom článku psal, že máme velké štěstí, že vidíme z naši věže Ještěd ? Stačilo by málo a museli byste až za Brabčov, nebo na Říp. Z tabulí jsem měl radost. Mimochodem, když je opravdu výborně vidět, tak můžete spatřit i vysílač u Českého Brodu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vys%C3%ADla%C4%8D_Liblice_B
...., což je celkem vysoká stavba. Najdete ji na obzoru v místě poblíž telekomunikační věže na Hořeních Vinicích.




To se již blížila 16. hodina a pomalu jsme se soustředili u zvonů.



Tak si to chvilku užijte, ale vlastní zážitek nikdy nic nenahradí. Tuto krásu máme u nás doma.


,,Hells Bells - Aides ! Aides !" :-) No, to byla taky dobrá písnička a fajn partička :-).



Samozřejmě, že jsme měli špunty v uších, nebo sluchátka, ale chvění bylo takové, že jsem měl pocit, že mi vibruje i vypnutý fotoaparát na opasku. Pokud si myslíte, že si všichni sáhli na zvon sv. Petra a Pavla pro štěstí, tak máte pravdu jen částečnou. Zvon již neodbíjí, ale stále se ještě chvěje. Také se dozvídáme, že vlastně posloucháme to, co zde již slyší lidé od roku 1690 a snad ještě dlouho slyšet budou.

Mimochodem, barokní báň má Mělník ( chrám) od roku 1681 a ještě štěstí, že tak. Moc mu sluší. Tu původní vidíte na obrazu v kostele, kde je vyobrazena babička Ludmila s vnukem Václavem.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Petra_a_Pavla_(M%C4%9Bln%C3%ADk)



Lidé byli plni radosti z akce, já také a ženy se chtěly navzájem vyfotit. Co s tím uděláte pánové ? No jistě. Kdo by se rád nepodíval na rozesmáté dívčí, nebo ženské tváře, zvlášť když tím může ještě okořenit článek, že :-)?


Doufám, že to tedy udělalo děvčatům radost a jdeme do finále ....


Tentokrát skončím milými výtvory nejmladší generace a je půlnoc. Teoreticky jsem ještě přemýšlel o noční návštěvě bonsají ( ta by tu také mohla možná již z počátků magazínu být), ale nevyšlo to. Konečně, vždyť tu máme na Soutoku premiérově mělnické zvony v akci a tentokrát přímo z jejich doupěte někde v 50 metrech nad zemí, odkud k nám padá na naše hlavy nejen v neděli ten nádherný souzvuk našich zvonů.

Hezký zbytek víkendu !

https://cs-cz.facebook.com/Melnictizvonici

Aktualizace 15.9. v 10 hodin : Už máme k disposici i krásné snímky a pěknou reportáž z DED v Liběchově. Rozhodně doporučuji ke zhlédnutí :

https://www.facebook.com/photo.php?fbid=10215755676470925&set=pcb.2973495802876439&type=3&theater&ifg=1


Modely mělnických dominant doplnila dominanta našeho nejbližšího městečka, kterou je kostelíček sv. Ducha a Hrobu. V prodeji je papírový model v Info centru Mělník a návrhářem je opět předseda MOOS Martin Klihavec ( na snímku uprostřed). Vystřihovánka byla společně s knížkami o Liběchovu k dostání i v Liběchově na DED.



Zdroj: Soutok

Září 13, 2019

17:39

Milí čtenáři, někdo se sice již těšíte na burčák, víno, pouť, alegorický průvod, ohňostroj, nebo i nějaké to programové číslo Mělnického vinobraní, ale vězte, že akce tohoto víkendu na čele s DED vám nabízí plno hodnotných zážitků a bylo by opravdu škoda je vynechat, protože jde o zážitky, které se zapisují hluboko do podvědomí člověka na dlouhý čas.


Popis všech objektů DED:https://www.muzeum-melnik.cz/evt_file.php?file=3824
 Podívejme se nejprve, kam tedy můžeme kdykoliv během otevření určitých objektů nejen u nás na Mělníku, ale také v Liběchově, Vrbně, nebo případně v Dolních Beřkovicích zajít. Samozřejmě, že DED je akcí celorepublikovou, ale z pochopitelných důvodů, se věnujeme obvykle nejvíce akcím nejbližším, které jsou mnohdy pořádány místním RMM.

To bych vás mohl také pozvat třeba do Lužné u Rakovníka, kde se koná 21. a 22. 9. Den železnice a o týden později Den železničářů :-). A proč ne ? Ale teď zpět k domovině, která je neméně zajímavá.

https://denzeleznice.cz/

http://www.cdmuzeum.cz/muzeum/aktuality/-30752/



Můžeme se projít se zvoníky, dozvědět se něco o našich mělnických zvonech a poslechnout si je třeba z blízka, nebo i všechny najednou ( poledne 14. září). A tak vlastně i uvidíte, co to vůbec všechno obnáší, když se člověk dobrovolně stane zvoníkem, aneb tím, kdo má tu čest pravidelně zvonit na naše městské zvony. Vždyť zvony se rozhoupávají dle pravidelného časového rozvrhu.


Můžeme se také ve stylu poklidu a romantiky východní filosofie vydat do světa bonsají na krásném místě v parku za kostelíkem sv Ludmily. A pozor ! Můžete přijít hned dvakrát a třeba i s lahvinkou vína. Bonsaje můžete obdivovat přes den, a třeba si je i vyfotit, ale také v noci , kdy bývají krásně osvícené. Oba vstupy doporučuji.


Máte malé děti ? Máte rádi exotiku a papoušky ? Vraňany nejsou zase až tak daleko, ale když to zde tak všechno sepisuji, tak je to lán akcí i světa :-). To se ani všechno stihnout snad nedá, nehledě, že každý si vybere nějaký ten hlavní magnet.
Pokud tedy pojedete s dětmi, tak se stavte třeba ještě i v Zelčíně v zooparku.

Liběchov, to je kapitola sama o sobě. Co vůbec dříve ? Navštívit kostel sv. Havla ? Podívat se na pracovní materiály pana Lojky ohledně kostelíka sv. Ducha ? Na interaktivní výstavu o tamních zvonech ? Projít se znovu zahradou s vynikajícím výkladem Dr. Vítězslava Štajnochra ?

Tedy, aspoň si myslím, že tento pro věc zapálený pán bude snad i do třetice provázet zájemce zámeckou zahradou i liběchovskou historií. Jeho znalosti, lidskost a nadšení vás zcela určitě zaujmou, byť máte třeba k zahradám i historii hodně daleko.

Věřím, že bude otevřený také mlýn, ale to si již zjistěte sami. Prostě, Liběchov a jeho lidé, jeho Spolek pro záchranu kostelíčka ...

http://kostelicek.eu/ ..... to je hybná páka města Liběchova. Připomínám, že v Liběchově bude také opět po našem Mělnickém vinobraní tamní posvícení, které se loni moc líbilo a je tu i článek.

Pro úplnost musím ještě zmínit kostelík ve Vrbně, v jehož nitru je opravdu útulně a ohromily mě tu kdysi krásné odhalené velmi cenné fresky. Dolní Beřkovice mají tentokrát na programu vodočet u řeky Labe, který tu zbyl, jako jediná památka na starý mlýn.

Nemám příliš představu, jak to tam může probíhat a zda nebudou na místě i nějaké zajímavé fotografie z minulosti, ale opravdu si neumím představit, že by to třeba všechno člověk absolvoval.

Zkrátka, navštivte, co je vám blízké, nebo co chcete poznat především :-). Hezký víkend !








Zdroj: Soutok

Září 12, 2019

18:23

Milí čtenáři, prakticky každý den při svém surfování na netu navštěvuji statistiky Soutoku a dívám se, co jste zrovna nejvíce četli apod. Už dva dny po sobě vás téměř nejvíce ( 2. místo ) lákal článek, kde se píše o výstavě papoušků. To není samo sebou, a tak jsem si na věc posvítil a doslova na poslední chvíli.

Vězte tedy, že o tomto víkendu můžete jet po oba dny opět na výstavu exotů do Vraňan, která se tu právě po roce koná. Připomínám, že jde teprve o druhý ročník, a že tato výstava je pokračováním dlouholetých výstav chovatelů z mělnického koupaliště.

https://www.kamsdetmi.com/detail.html?id=71985


Možná si někteří pamatujete, že Soutok občas ve své historii sledoval i cestu různých dobrodruhů. Nejprve to byl Ital Gianluca Ratta se svým psem Shirou, který se toulal pěšky Evropou, objevil se i v Čechách a během putování pořádal besídky se žáky různých ZDŠ na trase. Gianluca napsal o svém putování knihu, která však vyšla jenom v Itálii.

https://www.anobii.com/books/Io__Shira_A_piedi_con_il_mio_cane_ho_scoperto_la_libert%C3%A0/9788817040730/01c782c0af3c918488

Pak jsme tu měli putování s poutníkem Petrem Hirschem, který se vydal pěšky po Evropě.

https://soutok.blogspot.com/2014/06/povolani-svetovy-poutnik-petr-hirsch.html

Soutok se s ním setkal v Praze- Suchdolu, odkud je článek. Jen snad o měsíc později jsme byli u toho, když se po Labi vydali mladí kluci na lodi z pet- lahví k Hamburku ....¨

https://soutok.blogspot.com/2014/07/lod-z-pet-lahvi-jmenem-petburg-do.html

Soutok je vystopoval u Štěpánského mostu a druhý den nedaleko Horních Počapel.

Loni jsme tu sledovali putování Tadeáše Šímy na kole přes Afriku a mohli jste i přispět na jeho knihu, která by měla být v těchto dnech údajně konečně dokončena. Tadeáš se nechal asi po půlroce na svém facebooku slyšet, že se v listopadu chystá do Afriky znovu a v pondělním pořadu Reflex na televizní stanici Markíza poskytl moderátorům nějaké materiály z posledního putování, včetně komentáře.

https://www.facebook.com/nakolepresafriku/

Nejnovější článek je třetím příspěvkem shora.


Zdroj: Soutok

Září 8, 2019

20:38

Milí čtenáři, možná že už někteří víte, že byly navrženy nové jízdní vlakové řády, a to je samozřejmě důvod, se podívat, co nás tedy s největší pravděpodobností bude čekat.

A myslím, že to jsou zprávy optimistické. Na své si přijdou zejména turisté a cestovatelé.
Po mnoha letech se vrací flamendrák z Ústí nad Labem, který kdysi odjížděl z Ústí - západu ve 22.40 až do Lysé nad Labem, pak končil na Mělníku, později ve Štětí, nějaký čas byl snad i zrušený.
Nyní tedy jezdí ve 22.54 z Ústí nad Labem - západ a v Mělníku bude ve 23.54.

To je výhodné nejen třeba pro návštěvníky Litoměřic a Ústí nad Labem, kteří byli nuceni odjíždět nejpozději po 20. hodině z Ústí nad Labem,ale můžete se pochopitelně déle pozdržet také v Chebu, Karlových Varech, Kadani, Chomutově, Mostu, Bílině, Teplicích, Děčíně, Drážďanech i ve Šluknovském výběžku.

 Ono to má pochopitelně všechno návaznosti i výhody, které ocení zejména ti, kteří jedou někam za příbuznými a nechtějí se v ničem omezovat, nebo turisté, kteří se nechtějí vracet k autu, či chtějí navštívit nějaké slavnosti, nebo se opravdu kochat krajinou a nestresovat se tím, co udělá auto v koloně před nimi, až pojedou k domovu.

Stav řádu ve směru na Mšeno je ustálený, ale celá řada spojů jedoucích po Mšenské lokálce končí až na severním okraji Českého Ráje. Je to ovšem spíše pro romantiky, kteří mají rádi cestu lokálkou a nikam nespěchají. Když si totiž vezmete délku cestování do Mladé Boleslavi přes Všetaty ( Dnes můžete i autobusem Roudnice nad Labem- Mladá Boleslav, který je také v PID) a porovnáte to s lokálkou, která někdy i stojí minuty ve Mšeně, tak to není nic moc.


To je ovšem dáno předpisy ( například zpomalování u tzv. nechráněných přejezdů), vyhýbáním souprav v protisměru a především stavem trati na úseku Mšeno - Mladá Boleslav, který nepovoluje takové rychlosti, jako zrekonstruovaný úsek Mělník - Mšeno.

Poslední co nás zajímá je samozřejmě Praha. Už v létě, pokud jste četli mé cestopisy, tak víte, že jsem jezdil do Prahy autobusem a na hlavní nádraží metrem. Nevím, zda je nyní rozumné radit něco jiného, zvlášť když tam nejezdím.

Ovšem, pohled do nového jízdního řádu ukazuje, že snad nebude problém jezdit i vlakem ještě nějaký čas mezi Mělníkem a Masarykovým nádražím, které není daleko od hlavního nádraží. Že to neužijete ?

Tak zejména cestovatelé se mohou dostat do situace, kdy nebudou moci jet z Prahy ani posledním autobusem, který jezdí z Ládví v půlnoci a do rána daleko. Pak pojedete ještě rádi v 0.18 , nebo ve 2.33 ( spoj jezdí jen v SO, NE))

Ale, podívejte se už sami na to co vás zajímá. Já koukal jen na ....

Návrh jízdního řádu pro období od 15. 12. 2019 do 12. 12. 2020072 :  https://www.szdc.cz/documents/50004227/71173701/k072.pdf/4218d429-f91b-43ae-9da0-bb08e16d783d
070:  https://www.szdc.cz/documents/50004227/71173701/k070.pdf/21ed89f3-1f97-46bc-a7c9-114bd6fc3321
076: https://www.szdc.cz/documents/50004227/71173701/k076.pdf/2946730c-031b-48e6-a63d-c856bd0874c5

Program domácího Mělnického vinobraní seženete samozřejmě v mnoha médiích. Asi nejlepší přehled je zde :  https://www.vinobranimelnik.cz//stranky/68-kompletni-program

Roudnické vinobraní nám právě proběhlo, tak se podívejme třeba i na Litoměřice, kde to mají během stejného víkendu, jako u nás, ovšem konec je už v sobotu pozdě v noci ....
https://www.mkz-ltm.cz/exterieroveakce/vinobrani-2019-program/

Kdo má třeba rád lehce tvrdší muziku Evičky Farné, které se v těch Litkách, nebo Liťáku, jak říkají místní nějak zalíbilo ( též vystoupení na Zahrada Čech), tak to můžete díky .... ne nemůžete, až od prosince :-)
Představte si ale tu  dopravní legraci. Koncert je od 19.30 do 20.30 papírově. Poslední vlak nyní jezdí ve 20.30, ale dá se také ve 21.14 do Lovosic a po přesedání v Lovosicích, Kralupech a Všetatech jste ve 23.53 v Mělníku jak na koni :-). No, a o pěkných pár korun za jízdné lehčí. Ale, zase tam na Vinobraní nic nestojí lístek :-).
Věřím však, že mnozí z nás rozšíříme svoji mnoholetou šňůru návštěv našeho domácího Mělnického vinobraní, i kdyby se měl člověk jen mihnout neplacenou zónou ( někdo na program opět nadává :-)) a třeba si užijeme průvod a ohňostroj.

Jen kousek za Liťákem jsou Velké Žernoseky, kde to mají o týden později a pochopitelně menší i jiné, ale plakát už mají a docela pěkný :-).

A pokud si libujete v akcích, kde se hlavně popíjí, tak jsem našel takovou docela zajímavou stránku, kde je 30 tipů na vinobraní.
https://www.kudyznudy.cz/Aktuality/10-tipu-kam-jit-v-zari-na-vinobrani.aspx
Hezký noční zbytek víkendu a úspěšný bezpečný krok ráno do práce :-)!


Zdroj: Soutok

Září 7, 2019

12:35



http://www.zahradacech.cz/rub-zahrada-cech-2019
Tak konečně zase volná sobota. Jak už to tak bývá, tak všední dny byly krásné a dnešní pohled z okna tedy vůbec nikam neláká. Krom toho je pořád co číst a spousta další zábavy. Nicméně, akcí je kolem nás pořád moc, ač si to někdy ani neuvědomíme, a vůbec není na škodu si je připomínat, protože to jsou všechno potenciální možnosti návštěv.
Život není jenom u nás doma na Mělníku. Nějak jsem se rozpomněl na mládí, kdy jsme si s partou vyjeli i na Zahradu Čech a zažili tam i jeden veselý zážitek. Chtěl jsem napsat Země Živitelka, ale to je úplně jiná výstava, v srpnu, ale také moc krásná. ( A o hodně dále :-))
Litoměřice nejsou daleko, vlak tam jezdí každou chvíli a kromě výstavy samotné je tam v areálu neustále nějaký kulturní program a samozřejmě i občerstvení. Jenže, právě takové občerstvení vám někdy může pěkně ovlivnit program.
Tehdy byl zlatým slavíkem zpěvák Dalibor Janda, což byl slušný magnet, ale když ono bylo v restauraci výstaviště tak pěkně. Už vám ani nepovím, co se tenkrát stalo, ale zrovna když byly odehrány asi dvě písničky a hodlali jsme trošíčku neradi zaplatit a jít na koncert, tak to lehké dilema osud rozhodl za nás. Nějak odešla aparatura a už nebylo kam spěchat :-).
Jak tedy vidíte, tak letos tu jsou zajímavé revivaly, ale i třeba Ewa Farná apod.


https://www.vll.cz/vystavy

Jak tak mluvím o výstavišti, tak koukám, jak to tam na druhém výstavišti v Lysé nad Labem, v blízkosti našeho Mělníka tento víkend žije. Máte poslední možnost vyrazit, a pak až 20. září.

Přišel mi materiál z muzea o výstavě hub a velmi rád zařazuji reportáž. Nedávno byl na seznamu.cz znalostní kvíz a člověk si nevedl špatně, ale stejně raději nakonec řada z nás sbírá jedině ty houby, co nemají řádkování pod kloboukem. Je to zaručeně bezpečné a zdraví máme jen jedno. Satana na obrázku snad poznáte a červená barva by vás měla bezpečně odradit.

Na výstavě hub v muzeu bylo letos k vidění 119 druhů.
5. - 6. 9. 2019

Regionální muzeum Mělník uspořádalo i letos tradiční výstavu hub s programem pro školy. Ve velkém výstavním sále se sešlo 119 druhů, některé přinesli sami návštěvníci. K vidění byl i velmi vzácný a jedovatý hřib satan. Mezi další vzácné nalezené druhy patřily např. hřib modračka, krásnoporka kozí noha nebo čirůvka celerová s nezaměnitelnou vůní po celeru. Necelou polovinu hub nasbírali muzejníci na Kokořínsku, zbytek dovezl mykolog Jaroslav Malý z jižních Čech.


 Expozici doplnilo krásné aranžmá jiřin ze zahrady Jany Čermákové z Čečelic. Během dvou dnů výstavu zhlédlo přes 400 školáků, kteří se účastnili speciálního programu s mykologem. Veřejnost měla možnost prohlédnout si houby a položit své houbařské otázky ve čtvrtek odpoledne. Toho využilo 73 lidí včetně dětí, které ocenily houbařské hry a úkoly.
-KrF-


Dnes nám také probíhá první část DED, a tak si můžete prohlédnout naše kostely, ale zvlášť doporučuji návštěvu Záboří. Sice jsem tam v interiéru asi 10 let nebyl, ale vím, že to tam bylo takové útulné, jak se na vesnický kostelík sluší.


Za týden pak bude magnetem Liběchov a Vrbno.
Trošku jsem připomněl program RMM na měsíc září.


Za týden tu bude vedle pokračování DED, také Den zvoníků a Výstava bonsají. Pokud tedy nebudete muset být flexibilní v zaměstnání, nebo nebudete mít nějakou práci doma, tak to jsou další domácí nabídky k návštěvě.

Soutok výstavu s bonsajemi několikrát v minulosti navštívil ( jsou tu články) a rozhodně je to pohodová krásná záležitost i pro vaše fotoaparáty a určitá motivace k podobným aktivitám. Den zvoníků komentovat nebudu, protože osobní zkušenost chybí, ale asi to musí být pekelný rámus, být tak blízko, byť mají tuším zvoníci špunty v uších :-).

V programu čtu, že ve 12 hodin, se rozezní všechny zvony ve městě. To musí být zajímavé audio. Škoda, že asi budu flexibilní.


Závěr dnešního článku věnuji pozvánkám do Liběchova a myslím, že můžeme mít z našeho nejbližšího městského souseda opravdu radost. Hlavně, že už ten liběchovský kostelíček sv. Ducha a sv. Hrobu patří obci a blíží se čas rekonstrukce.

Nechci ale opomenout mlýn, kde se s osudem pere pan Dušan Turzo. Dokonce jsem to jméno dal z hlavy a bez hledání :-).

https://cs-cz.facebook.com/umeleckymlyn.libechov/






Šárka Bínová "Vivos voco. Mortuos plango. Fulgura frango." – Svolávám živé, oplakávám mrtvé, zaháním (dosl. "drtím, lámu") blesky. Někdy to volně překládají i odháním, my užili výrazu více poetického od Ludmily Kybalové.

Krásné doplnění k akci z facebooku pana Lojky.

http://kostelicek.eu/ 


Vita pulchra est . ( Život je krásný.)  Nápis na boční fasádě hotelu U zlatého beránka.

Tak to vidíte, a nakonec mě krásná latina dovedla ještě k malému bonusu na samém konci článku.

Kdysi jsem si někdy v roce 1988 -89 koupil v Litoměřicích takovou knížečku tehdy populární řady  Rozum do kapsy, kde se psalo, že je na světě nějakých necelých 800 jazyků ( nemůžu to teď rychle najít) a celá ta knížka pojednává o jazycích. Pohleďte, co zajímavého je možné najít na netu dnes:

https://profiprekladatel.cz/cs/:1861/kolik-jazyku-existuje-ve-svete:1707/

https://amigas.cz/jazykova-skola-brno/babylon-jazyku/

                   Tak tedy pěkný víkend ! Jenom připomenu, že venkovní kultura nekončí Mělnickým vinobraním, ale na podobnou menší slávu si budete opět moci zajet i do Liběchova.( Článek z loňska zde)


Zdroj: Soutok

Září 1, 2019

13:42

Nyní vychází speciál k 80 letům druhé světové války !

Už se vám někdy stalo, že jste viděli v nějakém časopisu třeba fotografie papírových peněz, kterými se platilo v časech vašeho dětství ? Ano, třeba se tam najednou objeví takový Žižka na dvacetikoruně, zelená pětikoruna, nebo snad i  modrá tříkoruna.

Časopis Živá historie mě vlastně ve svém počátku zaujal právě různými replikami historických artefaktů, z nichž některé se později dostaly ke čtenáři, i jako příloha drahých tématických knih k různým obdobím našich dějin ( První republika, Období protektorátu) a jiné jinak neseženete, než v těchto časopisech. Mimochodem, připravuje se období 1848 - 1918, kdy jsme byli součástí Habsburské monarchie.

Ovšem, historie, to není jen sbírání artefaktů, ale také nejrůznější témata dějin, jejichž podstata již vyšla v mnoha učebnicích i knihách. A tak si člověk časem témata vybírá, protože není možné být zabarikádovaný knihami a časopisy, jejichž populární témata, se stejně často točí pořád dokola, ale vždy nová věc potěší.



Z úvodu čísla : Určitě stojí za přečtení a za zamyšlení.

Za několik let nám však přibylo do této rodiny populárních časopisů spousta bratříčků a sestřiček časopisu Živá historie a zejména muže můžou zaujmout tituly týkající se různých bitev z dávné historie, jakož  I. i II. světové války.

Sice takový časopis o 30 stranách nedávno podražil na 50 Kč a jistě máme mnozí z nás několik publikací týkajících se i světových dějin, ale takový sešitek vztahující se třeba speciálně k bitvě u Moskvy, Stalingradu, Kursku, nebo  El Alameinu je jistě příjemným zpestřením. Vždyť máme spoustu časopisů, kde nás sice některá témata zaujmou, ale jiná nás moc neberou. Zde tedy jde o určitou specializaci.

Je tomu tedy asi tak 14 dní, co jsem si na internetu prohlížel tyto stránky :

https://www.epublishing.cz/ziva-historie

Zdálo se, že obsah čísla by mi mohl zpříjemnit několik večerů, a třeba bych se dozvěděl i něco, co ještě nevím, a tak jsem po delší době pro časopis vyrazil. Jenže, jak ho tak beru do ruky, tak zahlédnu něco, čemu jsem už snad ani nevěřil. Považte, že byl na světě speciál věnovaný našim jednotkám na východní frontě za 2. světové války.


Žádný Bachmač, nebo Zborov ( čest všem vojákům těchto bitev, kteří bojovali mnohdy i ve druhé sv. válce), ale opravdu 2. světová válka.

Tak jistě, shlédl jsem i řadu filmů z fronty v Tichomoří, vylodění v Normandii, či boje na severu Afriky, ale oči občanů v Evropě, se vždy otáčely po větší čas války převážně k východu, kde byl zaražen u Stalingradu navždy německý postup. Tenkrát se dávalo v televizi i v kinech plno válečných filmů poplatných režimu, kde prakticky umírali převážně jenom vojáci fašistického Německa, což bylo až komické, ... Ani nebudu snad jmenovat polský zábavný napínavý seriál pro děti ,, Čtyři z tanku a pes :-)"

.... ale na druhou stranu byly natočeny i filmy ( před revolucí i po ), kde si to režiséři uvědomovali a šlo na svou dobu o docela zdařilé snímky. Jmenujme film Sokolovo z roku 1974, kde roli Otakara Jaroše ztvárnil herec Martin Štěpánek a Ludvíka Svobodu ( prezident ČSSR v letech 1968 - 1975) zase slovenský herec Ladislav Chudík. ( znáte ze seriálu Nemocnice na kraji města ... počáteční díly)

Osobně mám pak také rád německý film Stalingrad  z roku 1993 https://www.csfd.cz/film/26591-stalingrad/prehled/


..., který se točil i na mělnickém zámeckém nádvoří a kde má velkou roli náš herec Karel Heřmánek. Tam se totiž autoři nebáli ukázat, že krveprolití a hrůzy války jsou na všech stranách.

A tak jsem velmi rád za tento speciál, protože jsem třeba pořádně nevěděl, jak se naše oddíly vůbec do Buzuluku dostaly, kdo všechno nás reprezentoval, že šlo o postupné stěhování, a že také existuje třeba nějaké město Suzdal až za Moskvou ( památky UNESCO), odkud teprve potom došlo ještě k přeložení našich vojáků do známého Buzuluku. Nemám to dočtené a ještě si dovolím poukázat na reedici série, kde vychází speciál ke Stalingradu.


A co mě vedlo k dnešnímu téma článku ?

Jednak je to fakt, že žijeme prostě ve flexibilní době a já včera nebyl ani na výletě, ani na žádné akci, kterou jsem zde propagoval. Ostatně, zamýšlet se nad našim okolím bychom se měli. A hlavně mi pomohlo dnešní ráno, popřípadě ta kauza, co teď mediálně probíhá kolem pomníku maršála Koněva , která tam někde v Praze- Bubenči  už stojí desítky let.

  A jak mám tento týden nějaký rozlítaný, tak až po napsání tohoto příspěvku jsem si vůbec uvědomil, že je dnes 1. září, a že je to vlastně právě už dnes těch 80 let  co začala ta válka, o které se denně dávají všelijaké dokumenty na našich dokumentárních programech. Až by člověk řekl, že by nebylo na škodu dávat více také jiná zajímavá témata z bohatého světa, který nás obklopuje.


Opět se ukázalo, jak to v našem národě vře. Vše rozžehl článek .... https://www.novinky.cz/domaci/clanek/kdy-byla-valka-pulce-cechu-datum-nic-nerika-40294997

 a hlavně také komentáře. Vidíte, co dokáže udělat jeden výzkum ?! Co dokáže jedna anketa ?!


Ty jdou po sobě ,co ?! Jeden člověk tenhle názor, druhý člověk jiný názor.  Nebýt mezi nimi internet, tak to bude snad, jak rowdies  hooligans na fotbale.

Ten jeden komentář, co jsem tam někde objevil byl takový zvláštní. Každý se snaží přijít s nějakou myšlenkou. Jak prý člověk pozná, že už je starý ? Když se prý píše a mluví o něčem, co prožil a on ví, že to bylo jinak, nebo se některé věci nepřipomínají :-).


A počkejme, až se bude zase vymýšlet, kdo by mohl u nás dělat prezidenta, protože to jednou přijde, nebo až přijdou další volby.


A ještě některé akce příštího víkendu.






https://www.mekuc.cz/akce/2142-trenovani-pameti

Pěkný zbytek víkendu ! Ale, že máme dnes hrůzostrašnou oblohu, že :-)?

Zdroj: Soutok

Srpen 28, 2019

16:59

Milí čtenáři, blíží se konec měsíce a s ním i poslední víkend, kdy předá srpen vládu měsíci září. Je to tak trochu nostalgické období, protože léto již brzy předá vládu podzimu,bílý den se bude zkracovat a postupně si budeme stále více a více uvědomovat, že také existuje tma i zima.

Jenže, život jde dále, a tak tady mám nejprve kalendárium  na měsíc září , tak jak akce dojednaly pracovnice Regionálního muzea Mělník. V září začíná také opět školní rok, a tak Výstava hub pro školy právě v tomto období je zcela na  místě. Vždyť houbaření je krásný český folklór a jistě si všichni rádi na houbách pochutnáme, pokud ovšem sebereme jen ty jedlé houby, které musíme znát.

V opačném případě můžou některým váhajícím nadšencům houby pěkně zničit zdraví, a tak opravdu sbírejte jen ty houby, které bezpečně znáte !



A přichází akce tohoto víkendu, kterých je opravdu docela dost. Každému dle jeho nálady a vkusu. Zatímco z  Hořína zazní i tvrdší muzika, ....


...., tak v Kanině si dají spíše takovou klidovou pohodičku v podobě country stylu ....


 .... a ve Mšeně zakončí letní koupací sezónu tanečním večírkem s hudební skupinou Tomáše Kindla.



Fandové šermu a středověku si mohou zajet do Přívor

https://www.sermiri.cz/akce/privorska-bitva-2019/10944

..... kde začíná na poledne již 10. ročník ( je to vůbec možné ?) akce, která má mít svůj konec až ve 22 hodin. Škoda, že jsem neobjevil nikde nějaký plakát s programem, ale na objevených webových stránkách se píše o několika bitvách, které mají představovat určité středověké období  apod.


Pořád jsem doufal, že se někde v médiích něco dočtu o středověkých sklepích pod číslem popisným 5 ( vedle restaurace U piráta), ale ticho po pěšině a ani nikde žádné velké reklamy na akci. Pokud mi tedy něco neuniklo.

 Stále tedy vím jenom to, co jsem se dočetl na facebooku pana Lojky a je docela možné, že už máte jenom několik dní k tomu, abyste se ještě letos do těchto sklepů podívali, když se je už majitelé rozhodli pro zbytek sezóny dát k disposici turistickému ruchu.

Více jsem psal na stránce ...http://soutok.blogspot.com/2019/08/stredoveke-sklepy-vedle-restaurace-u.html

.... a o týden dříve si tu můžete přečíst reportáž z prvního otevření pod hlavičkou vlastníků objektu.


Celá řada akcí je i mimo naše město a mnohdy ne nijak daleko. Rád tu dávám zejména reklamy akcí na výstavišti v Lysé nad Labem, které mě nadchnou již jen svým téma, a tak vás zvu na zvířátka, zejména na ty domácí a exotické.

https://www.vll.cz/srpnovy-trh-zvirat

A to bude z reklam na akce před blížícím se víkendem nejspíše vše. Mějte se pěkně a pamatujte na opatrnost. Jediná chvilka nepozornosti může přivodit úraz, který vám může pěkně zamíchat představami třeba právě o nejbližším víkendu a někdy i delším časovém období.

Zdroj: Soutok

Srpen 27, 2019

17:39

A máme tu závěr tohoto mini seriálku. Napadlo vás někdy, jak by se dalo jet na kole z Mělníka k severu tak, aby se člověk vyhnul nějakým kopečkům, které je třeba překonat :-) ?

Někdo řekne, že to není žádný problém a jmenuje Labskou cyklotrasu číslo 2. Tak ano, to je skutečně pravda, ale já mám na mysli spíše romantickou cestu někam směrem na Doksy a k Bezdězu. A takovým vodítkem nám může být právě královská červená Máchova stezka, která sice odbíhá třeba u mlýna Štampach, nebo u Harasova trošku do kopečku na skály s výhledem na vodní hladinu, ale v podstatě nám tu silniční komunikace společně s potokem jen pozvolna  nenápadně stoupá a okolí je podstatně romantičtější, než kdybychom jeli po polích mimo Kokořínský Důl někam do kopce směrem ke Mšenu, nebo na Vysokou a obec Kokořín.

Máchova cesta, se nakonec za osadou Olešno u Ráje na krajské a okresní hranici rozhodne odbočit vpravo právě na místě, kde je zmíněná odbočka na místo zvané Laka a velkým stoupáním překonává sedlo mezi Drnclíkem a Uhelným vrchem ( soustava kopců zvaná Housecké vrchy), aby se s civilizací setkala jen kousek nad autoparkovištěm pod zámkem Houska, odkud se již pohodlně a s kopce vydává do šírého údolí táhnoucího se od České Lípy přes Doksy k Mladé Boleslavi.


Pokud však máte jízdní kolo, tak je jistě pohodlnější i romantičtější projet osady Kondrádov i Tubož a přijet na severní svah zámku do Dolní Housky. A kam odtud ? Není to škoda ? Jste na posledním pohodlném místě jízdy, kde toho kromě pohostinství, vodní nádrže, výhledu na zámek na kopci a později i hlavního pramene říčky Pšovky více není.

Odtud je již jen cesta zpět, nebo stoupání po silničce do obce Blatce, nebo stoupání k Horní Housce. O prvním případu se bavit nebudeme. To je trochu škoda, se tu jen otočit. Pokud pojedeme na Blatce, tak nás buď čeká po prvním stoupání další stoupání na Ždírec ( směr Doksy), nebo pohoda na křižovatku za hranicí našeho okresu s malým stoupáním do obce Střezivojice a sjezdem až k Mělníku.

Dobrou cílovou prémií je návštěva zámku Houska, ale to je pořádný stoupák, který vám dá zabrat , i když jen kolo vedete. A tady je možná čas na experiment, který jsem tuším kdysi dávno udělal, ale nejsem si již jistý
.
Když se podíváte na mapu, tak vidíte, že tam nějaké polní pěšiny jsou, které vás dovedou mezi stromy téměř po vrstevnici až pod Horní Housku kamsi na silnici směrem na Kruh. Čili, pro dobrodruhy a výzkumníky, se může cyklista za dobrého počasí zřejmě skutečně proplést skrze Housecké vrchy tak, aniž by musel vůbec někde bojovat s nepříjemným stoupáním a dojet do městečka Doksy z Mělníka prakticky po rovince :-).

Určitě typ, to zase někdy vyzkoušet a hlavně ne po deštích.


Já se však i pro velké horko a pozdní hodinu vydal tentokrát jen na zámek Houska a není žádným tajemstvím, že jsem se chtěl seznámit s místním rádiovým signálem i konečně objevit lepší výhled, než ten, který jsem znal.

Po prudkém stoupání, kdy jsem kolo doslova strkal, jsem se dostal na křižovatku, kde se nachází hospůdka s příznačným názvem Na konci sil. Pokud zde odbočíte vlevo, už si jen užíváte nádhernou jízdu s kopce a s výhledy až k městečku Doksy, nebo pod hrad Bezděz. Ale, pak ta cesta domů, ta je zprvu do kopce a nekonečná :-).

Když se dáte vpravo, tak už vás čeká jen tato socha ...


...... , parkoviště aut, rozcestník turistických cest s Máchovou cestou, závěrečný mírnější výšlap k zámku a jedno výhledové místo, které však moc neoslní.


kousek pod zámkem je tento smírčí kříž a ....


.... následující záběry jsou ze zámeckého dvora, kde se často něco koná. Ponechám bez komentáře.






Zámek stojí na skále, ke které vede prošlapaná cestička, ale nechtěl jsem se moc vzdalovat od kola.


Tady jsem si přišel na své.


Pokud aspoň trošku znáte naše kopce, tak pro vás nebude problém poznat horu Klíč , Rálsko, Bezděz, Ještěd, mlhavé pásmo Krkonoš a s triédrem snad i rozhlednu na Jedlové. Já ho neměl.


Co dodat ? Za mě velká nádhera.


Člověk může obdivovat jakékoliv hory a znát i leckteré kopce, ale tady je doma a má i nejlepší představivost. Vždyť všude již nejednou byl, což třeba o Beskydech říci nemohu. Tam člověk přijel téměř po 50 letech :-).



Vysílač Cottbus -Calau je odtud vzdušnou čarou 148 km, a tak se dá předpokládat, že to Braniborsko by tady mohlo být často. Na druhou stranu je pravda, že relativně nedávno jsem byl na nedalekém a jinak suprovém Nedvězí, kde bylo prostě jen nedaleké nejbližší Sasko. Je to především o podmínkách.


Dolů už se jelo vesele a ani se mi nechtělo zastavit, ale nechat si ujít zastávku u nejvzdálenějšího ( nejdelšího) pramene říčky Pšovky, to by bylo trošku škoda. Vždyť tady začíná hlavní tok říčky, která čaruje celou tu cestu, co jsme si nyní ve čtyřech dílech projeli na kole a ještě nás protáhne našim městem až k Labi.


Jak vidíte, tak tady bylo všude nějak sucho, což se promítlo i dále poblíž Olešna ( ostřicová tráva v bahně) a situaci možná zachraňoval i podzemní zdroj rybníka Stříbrník. Už jsme to v jednom článku o Ráji s panem Jáchymstálem rozebírali. Sami tu však vidíme, že je vody letos zkrátka málo, byť ve známých nádržích ( Štampach, Harasov, Podhradská tůň) vodu vidíme.



Nakonec jsem se ještě jednou zastavil v Tuboži, kde máme pro Kokořínsko tolik typické skály, sklepy, jeskyně ....


 ....., nyní i krásné sakrální památky ....


..... , vyfotil tuto zastřešenou studánku na louce na soukromém pozemku , ....


 ..... a nakonec přidal i to, co do přírody patří a vždy to nějak člověka potěší. Zvířátka. Ta nikomu neublíží a mohou jen potěšit svojí přítomností.


To je ze seriálku vše a nezapomeňte, že žijeme na krásném místě a máme hezké okolí. Važme si toho a využívejme toho. Občas to takovou návštěvu chce a pohladí to po duši.

Zdroj: Soutok

Srpen 25, 2019

12:25

SRG SSR F01 je švýcarský multiplex z francozské části Švýcarska ( informace na odkazu v tabulce).

Je tomu tak kolem 20 let, co na nás koukali udiveně turisté na kopcích a ptali se nás : ,, Co to je ? Kam až se s tím dovoláte ? " Nutno dodat, že tehdejší mobilní telefony byly ještě velká monstra a měli je jen někteří podnikatelé.

Naše odpověď, že se domluvíme někdy jen na kilometr, jindy na 200 km a jindy třeba i na 1500 km se jim vůbec nelíbila a mimo to jen málokdo věděl, že existují nějaké občanské radiostanice, protože nebylo v zájmu státu, aby spolu lidé mluvili na velké vzdálenosti zdarma, když mohou platit pevnou telefonní linku, nebo zajít utratit peníz do telefonní budky.

Ale, o světě CB pásma jsem tu již mnohokrát psal a zejména v dlouhém seriálu Rádio kdysi a dnes, který se tu v listopadu 2011 objevil. Rádio je prostě hračka a jeho kouzelnou vlastností je pro některé posluchače fakt,  že mohou s rádiem vyrazit kamsi na kopeček a při podmínkách a štěstí mohou ulovit nějaký vzdálenější vysílač.

Mnozí lidé to nechápou a v rádiu vidí především poslech nějakého pořadu v češtině, nebo kvalitní poslech hudby, ale na to máme každý svůj názor. Vždyť si plno věcí můžeme přečíst na netu, v časopisech, novinách, nebo poslechnout i v internetovém rádiu, pokud o to tolik stojíme a hudbu si můžeme poslouchat doslova na objednávku z youtube ( konkretní skladby).


Občas je lepší signál od severu, než z Bavorska.

Je tedy několik jedinců, které nerozhází ani mlha a umí ji využít ve jménu svého hobby. Jenže takzvané Tropo šíření , je jev, který se sice v atmosféře vyskytuje nejčastěji na podzim a v zimě, ale v určité míře i jindy během roku. Je to stejné, jako s předpovědí počasí .

Jde celkem o odborné pojednání, které si můžete přečíst třeba zde :

https://www.aldebaran.cz/actions/2015_jsma_praha/docs/2015_jsma_radio-tropo-iono.pdf

..., ale pro běžného člověka, fandu dálkového příjmu v podstatě platí, že velké šance na dálkové úlovky jsou při teplotách kolem nuly, za mrazu, za mlhy, ale někdy také úplně jindy za nečekaných podmínek.

V atmosféře se prostě na rozhraní front tvoří různé vlnovodné kanály, které k vám přivedou i vzdálené vysílače, které jindy neslyšíte a někdy jde o unikáty, které se již nemusí opakovat.

Pro takové příhodné chvíle existují různé předpovědi, které se nemusí naplnit, vlastní zkušenosti z praxe, nebo vás upozorní někteří kolegové na netu, že to zrovna chodí.


V minulosti tu byl nejvzdálenější multiplex z Hesenska. Zde stanice multiplexu s názvem hr4.

Není to však jen šíření Tropo , ale milovníci dálkového příjmu si užívají ještě vzácnějšího jevu, kterému se říká odraz od vrstvy Es . Tato vrstva se nachází ve výšce 110 km nad zemí ....

http://www.radiotv.cz/p_radio/r_technika/sporadicka-vrstva-es/

.... a když to vyjde, tak je to zážitek. V rádiu slyšíte najednou místo stanic Evropa 2 , Frekvence 1, rádio Beat ... italštinu, španělštinu, arabštinu, třeba i orientální muziku a váš přijímač přechodně poslouchá odrazem stanici z Turecka, Alžíru, Řecka, Španělska ... Může to trvat minuty, několik vteřin, den a velmi tomu pomáhají teploty kolem 30 stupňů Celsia, ale bohužel se to povede někdy i jen 1x -2x v roce, pokud jde o pásmo FM ( 87.5 MHz - 108 MHz)

Na nižších pásmech je to častější ( pro radioamatéry) a bohužel pro DAB+ to prakticky neexistuje, protože nejvyšší frekvence, která se ještě odráží o vrstvu Es odráží, může být prý maximálně 150 MHz. Pásmo DAB+ je už kolem 240 MHz. Proto se vyplatí zejména v létě při vysokých teplotách zkusit naladit i několik kmitočtů v běžném pásmu FM ( VKV).


Na tuto krabičku z Lídlu za 500 Kč a na 32 cm dlouhý  teleskop to všechno chytám.

A výsledný efekt ? Pokud svůj úlovek identifikujete, tak je to věčná perlička. V roce 2012 jsem například zaslechl na frekvenci 98.5 MHz fotbalový zápas mezi Portugalskem a Itálií. Ukázalo se, že jde o portugalskou stanici Antena 1, která vysílá hodně sport a fotbalový zápas měla skutečně v programu na svém webu. Otázkou jen bylo, zda zachycená stanice vysílala z vysílače v Portugalsku, nebo dokonce na Azorech. To vše se dá dohledat a zkoumat :-). A loni šlo o stanici z Alžíru, která byla ( vysílač) na okraji pouště asi 1700 km odtud.

V pátek 23. srpna 2019 tedy šly mezi fandy zprávy, že zachytili v pásmu FM četné stanice z Německa i Rakouska, a to i takové, které bývají vzácnější, nebo tu ještě třeba ani nikdy nebyly. Obrovskou radost však měli posluchači nejnovější technologie příjmu DAB+  a samozřejmě také já.

Po příchodu domů z práce jsem se dočetl od těch, kteří si to mohli dovolit, že od čtvrtečního večera jsou slušné podmínky a dokonce jde prý i Švýcarsko. A tak jsem v pátek v 18 hodin dorazil k mělnickému zámku a měl jsem obrovské štěstí, protože jsem chytil poslední chvíle podmínek.


Občas je tu Sasko -Anhaltsko, ale úspěch by byl Dolní Sasko. Třeba bude během inverzí.

Multiplex ze Švýcarska na kanále 12A dal čtyřikrát svoji značku a nenávratně zmizel v propadlišti dějin. Jestli se ještě objeví během podzimních inverzí, tak to je otázkou, ale v každém případě je to důkaz toho, že stále může přijít něco, co může překvapit. Jedná se  s největší pravděpodobností o jeden ze tří výkonem nejsilnějších švýcarských vysílačů v oblasti mezi Bernem a Ženevou, ve vzdálenosti 650 - 750 km.

1.) La Dole 1 677 m.n.m. 15 - 38 kW , 754 km , 2.) Le Chasseral 1 607 m.n.m. , 12 kW, 650 km, 3.) Evilard 1 341 m.n.m. , 18 kW, 642 km.

https://www.ukwtv.de/cms/schweiz-dab/franzoesische-schweiz-wallis-dab.html#SRG%20SSR%20F01

Večer ve 20.30 jsem se přesvědčil, že už je po podmínkách, ale díky vytrvalosti se mi podařilo identifikovat mux 10A , kterým byl opět Oberbayern z vysílače v Alpách.

Obvykle vám i píši, jaké potkám na vyhlídce zajímavé lidi. Tentokrát tu byly dva starší manželské páry, z nichž jedna dvojice dělala věci, které by naše penzisty ani nenapadly. Už vám neřeknu, který pár to byl, ale šlo o občany z Nového Zélandu ( Auckland) a z Anglie ( Plymouth).


Pokud vás napadne pohádkový seriál, tak vězte, že tak se jmenuje i rakouská stanice. Na rozdíl od FM na Mělníku však rakouské muxy nechytíte, protože na stejných kanálech jede naše společnost Teleko.

Ti jedni říkali, že přijeli na kolech z Německa ( mají je na náměstí) a jedou do Rumunska. Prý taková poznávačka bývalého východního bloku. Pár z Tichomoří bydlel přechodně v Praze a měl holiday. Trošku jsem na svoji zvědavost doplatil, protože anglinu člověk u nás téměř vůbec nepotřebuje a pokud si předtím nepřečtete několik úvodních článků z lekcí učebnice, tak v tom létáte. Senioři navíc byli velmi družní a ne a ne mě propustit a jít si svoji cestou :-).

A témata ? Tak samozřejmě, že jsem jim nejprve rád vysvětlil, co je k vidění a také věci kolem laterálního kanálu. Jen jsem opomněl říci, že Říp je sice národní hora, ale máme ještě mnohem vyšší Sněžku. Viděl jsem, jak se tomu pár z Nového Zélandu podivuje

. A pak už se probíral Ivan Mauger, Barry Brigs, Mitch Shira, Bruce McLaren, Danis Hulme, ACDC, Midnight Oil. Prostě slavná jména ze světa ploché dráhy, formule 1 a popu. Asi nejvíc jsme se zasmáli, když jsem vysvětloval, že Ivan Mauger byl sice několikanásobný mistr světa, ale v Pardubicích na Gold Helm nikdy nevyhrál a vždy byl druhý, často za Ole Olsenem z Dánska.

Však to píši pořád, že se dá za zámkem zažít plno legrace, pokud se člověk nabídne ve výkladu krajiny :-).


Mux Oberbayernu patří k těm zatím nejvzdálenějším, které se tu pravidelně při podmínkách objevují. Je to celkem překvapení, protože se spíše počítalo, že tu bude častěji na 10A ( stejný kanál) Unterfranken. Hlavně se zatím nenaplňují předpovědi odborníků ( aspoň na Mělníku), že se budou muxy na stejném kanále rušit, vůbec nepůjdou a samozřejmě nepůjde identifikace. Je to tak díky tomu, že prostě jsou muxy daleko od Mělníka a tropo si zkrátka najde ten svůj kanálek. V okamžiku, kdy obsadí kanál náš mux, třeba vysílající z Prahy, tak je zde konec nadějí a musí se jet za úlovkem někam jinam. Tyto pokusy jdou tedy jen díky tomu, že je u nás DAB+ v plenkách a zejména Německo diktuje této technologii příjmu rozhlasu.
V republice zatím máme tři provozovatele. O pokrytí našeho území těmito společnostmi se dozvíte zde na:
http://www.digitalradiodab.cz/mapy-pokryti.html



A je na čase, se podívat, co bude příští sobotu.


http://www.bakalari-serm.cz/bitva.html


http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page&id=5&webSID=ff2e740f88e9b95bcdc6e379a7788c91&action=2&calendar_id=1639


Pak už tu mám i akce pro začátek září a jistě brzy doplním informace z muzea. Tedy i oblíbené kalendárium měsíce září. A už se nám také blíží slavné Mělnické vinobraní. Dříve se o Mělnickém vinobraní mluvilo už na začátku prázdnin a dnes máme na Mělníku tolik akcí, že skutečně pomalu nemá cenu řešit programy dříve než týden předem :-).




Úspěšný vstup do posledního prázdninového týdne !
Zdroj: Soutok

Srpen 24, 2019

18:34

Hned za obcí Kokořínský Důl po levé straně najdete neuvěřitelně obrovský pozemek vykácených stromů, jako kdyby se tu někdo rozhodl vybudovat obří horský hotel s velikým parkovištěm. Ani jsem neměl odvahu tu spoušť fotit a vzal jsem jenom krajnici. Kde je skutečná pravda, tak na to si budeme muset počkat v novinách, nebo až na vlastní oči.


Kokořínský Důl, to jsou především lesy, skály, jeskyně, potok Pšovka, vodní nádrže i mokřady.


Je tu však logicky i několik letních táborů pro děti ...


.... a zejména tento ve mně vždy vybaví vzpomínky na mé dětství, ale také krásné knížky pro mládež od Jaroslava Foglara, kde se například děti učí různým vlastnostem a dovednostem prostřednictvím sbírání takzvaných třinácti bobříků.

To bylo tak populární, že i bývalý politický režim tento způsob staré skautské soutěže ponechal ve své podobě, jen ji dal kosmetické úpravy. Soutěží bylo snad až 25 a na obrovskou tabuli se jmény všech dětí, se do kolonek dokreslovaly různé vlaječky, které byly doplněny na konci seznamu o legendu.

Děti tak viděly dlouhou šňůru vlajek u největších odvážlivců a mohly si kdykoliv určit ohlášením u svého vedoucího, kterou dovednost budou plnit. Jako námět k soutěživosti, kromě nějakých celkových cen byli kamarádi, kteří měli větší počet dosažených vlajek.

Pro dnešní děti připomínám, že člověk třeba nesměl celý den promluvit a byl svojí skupinou samozřejmě sledovaný, nebo se ho snažil občas i někdo nachytat. Bobřík odvahy třeba spočíval v odvedení dítěte večer do lesa kamsi za tábor a ono se muselo potom samo vrátit zpět.

Pro zájemce doporučuji přečíst knížku Jaroslava Foglara s titulem Hoši od bobří řeky.


Přátelé, kdo z nás mužů, se aspoň rád nepodívá na nějakou krásnou motorku, která obyčejně stojí více, než mnohé ojeté auto :-)?



Ale i podstatně levnější stroje na krátké trasy ze starých časů mají své kouzlo, pokud se o ně majitel dobře stará.


Na Pokličky vidět nebylo, rybník Stříbrník ve Vojtěchově jsem v jednom článku fotil stejně tak, jako známou restauraci v místě zvaném Ráj, a tak přišlo na svět foto místa, kde končí okres Mělník ( Středočeský kraj) a začíná okres Česká Lípa ( Liberecký kraj).

Poslední křižovatkou v našem okrese je malá odbočka na místo zvané Laka, kde se chovali koně, a snad ještě chovají. Zde odbočuje i červená Máchova stezka, která pěší dovede divokým terénem do sedla pod zámkem Houskou, odkud pokračuje dále k Bezdězu.

Já pokračoval samozřejmě po silnici směrem do osady Kondrádov, která spadá pod obec Blatce stejně tak, jako osady Tubož a Blatečky.
Toto místo vždy velmi rád fotím kvůli krásnému pohledu na ostřicovou trávu, ale sami se můžete přesvědčit, že to nyní vypadá spíše, jako někde v Africe.


Znak Ronovců nám připomíná, kdo býval ve středověku na Dubsku pánem.


Kondrádov je první vesničkou Libereckého kraje a je krásný. Stará zvonička ...


.... sakrální památka ....


 .... i stará škola, kterou měla v užívání, jako rekreační objekt firma OSP Mělník ( Okresní stavební podnik), včetně chatek na kraji lesa, které nebyly nyní vidět a možná jsou už i na soukromém pozemku. Ve škole byla především kuchyň a společenská místnost s televizorem, a společenskými hrami, jak bývalo tehdy na podnikových chatách pro své zaměstnance a jejich rodinné příslušníky, nebo přátele zvykem.

Osobně jsem tu pobyl jeden týden v srpnu 1977 a pamatuji si to naprosto přesně, protože ten večer 16. srpna hrálo mé oblíbené rádio Luxembourg jenom písničky velkého Elvise. Celý svět se tak dozvěděl smutnou zprávu, že nás opustil král rock and rollu Elvis Aaron Presley.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Elvis_Presley

Každá hodina vysílání začínala jeho velkým hitem, který sem ještě dám ( odkaz na skladbu) a bylo to smutné. Kdo by jen tušil, že nás o tři roky později opustí John Lenon rukou vraha, a pak spousta dalších slavných zpěváků a zpěvaček. Čas zde je nám jenom propůjčený a za několik let, či desetiletí si na valnou většinu z nás vzpomene jen málokdo.

https://www.youtube.com/watch?v=d4_B3H5izxM  V první ukázce je především lepší ta klávesová verze, tak jak se v té době ( 70. léta hrála v rádiu)

https://www.youtube.com/watch?v=7Vr1EX5163M V této ukázce je ta agresivnější úvodní kytara, tak jak jsem ji měl raději.

Nezapomeňme že Elvis hrál a zpíval mnoho let a skladby trošku v průběhu času obměňoval.


K tomu nejkrásnějšímu v této oblasti patří také různé chalupy i zemědělské usedlosti. Buďte vlastně rádi, že je nevlastníte, protože to je jenom spousta práce ve volném čase na jednom místě a o mnohé v životě jste ochuzeni. Vždyť dnes není problém občas navštívit nějaký penzion.

Že se mnou nesouhlasíte ? Tak ano, ono má skutečně vše mnoho tváří a je na nás, jak se k věcem v daném čase postavíme. Vždyť nám teď běžel seriál Chalupáři a jistě si někdo řekne, že by se mu takové bydlení líbilo, zvlášť pokud by se mohl ráno rozhodovat, zda chce jít na houby ,nebo ne :-).
A někdo je raději na Mělníku a jiný dokonce konkrétně třeba před barem Díra :-).


Tady již můžete potkávat různé upravené studánky a prameny, o kterých v Želvě měli třeba kdysi knížku, která mapovala tok říčky Pšovky od jejích pramenů po hranici CHKO.


O osadách Kondrádov i Tubož existují tyto krásné informační nepoškozené panely.


V Tuboži  najdete také ovšem mlýn....


..... a můžete nahlédnout na jeho krásný upravený pozemek ....



 ..... ,jakož na jeho odstavené vodní kolo.


Přítoková šachta nese jméno Palác a je na ni krásně vidět ze silnice odbočující na Housku.



Pokud vám chyběla voda, tak zde přes silnici máte tuto nádrž ....


 .... a tady se o osadě můžete dočíst více, pokud vás to zajímá. Stačí na obrázek jen kliknout pro zvětšení, nebo si jej případně stáhnout a zvětšit.



Dokonce jsem spatřil aspoň několik trsů ostřicové trávy, byť to má k romantickým fotografiím z minulosti poblíž Laka daleko.


Asi po dvou kilometrech vás nevalná silnička vedoucí příjemným údolím dovede do místa, kterému se říká Dolní Houska. Pokud na křižovatce u tohoto kříže odbočíte vlevo, čeká vás kopec do obce Blatce. Přímý směr pak vede k zámku, nebo do obce Kruh.


Tady najdete tu úplně první vodní nádrž na říčce Pšovce. Těžko říci, čemu vlastně slouží, protože sem vede své kroky každý obyvatel restaurace, která je zároveň penzionem..


V posledním dílu seriálku, se můžete těšit na ten vůbec první pramen říčky, ale také na fotky z venkovního areálu zámku Houska, kde byla nějaká akce, a v neposlední řadě na krásné fotky výhledů do dálky od samotné paty zámku.
Zdroj: Soutok

Srpen 22, 2019

18:13

Jen o něco dále za Velkým rybníkem nedaleko nově administrativně vzniklé osady Lhotka Důl, se nachází mlýn Štampach, se stejnojmenným rybníkem. Dlouhá léta šlo o privátní pozemek, kam se veřejnost zkrátka nedostala a jedinou možností, jak nahlédnout do katastru mlýna byl buď pohled z vršku skal nad rybníkem, kudy prochází turistická červená  Máchova cesta, která je součástí dálkové evropské cesty E10 , nebo se musíte opřít trochu nepohodlně o vysokou zídku za mlýnem, a také se dá něco zahlédnout.
Několik posledních let je tu ve dvoře otevřen prodej živých ryb a viděl jsem tu občas pootevřenými vraty množství jízdních kol a cyklisty hodující nad nějakými zřejmě rybími pokrmy. Pokud je mi známo, tak ještě v 90. letech v katastru mlýna bylo zachovalé mlýnské kolo, ale majitelé se rozhodli v oblasti podnikání vyjít trošku jiným směrem, než je populární, ale také často velmi nákladná expozice mlynářského řemesla, kterou ovšem musí mlýn disponovat.

Dnes tu mám tedy jen tři fotografie od silnice, a že tu ryby opravdu jsou, tak to vidíte hned na té první, ale pokud si chcete vychutnat atmosféru tohoto krásného koutu CHKO, tak doporučuji pohledy ze skal nad rybníkem, které jsem naposledy publikoval v článku ...

https://soutok.blogspot.com/2019/06/melnicky-hrozen-roku-2019-byl-prijaty.html


Pokud vás zajímají nějaké tématické články o mlynářském řemesle, tak si vás dovoluji pozvat buď do vesničky Zubrnice, kde je minimálně jeden mlýn součástí skanzenu ...
https://soutok.blogspot.com/2016/04/a-takova-to-byla-krasna-sobota-poklady.html
, nebo do skutečné perly našich vodních mlýnů v jihomoravské obci Slup ..

https://soutok.blogspot.com/2015/08/vodni-mlyn-ve-slupu-byva-castym-nametem.html

..... a v neposlední řadě do Liběchova, kde se občas otevírá mlýn veřejnosti ...

https://soutok.blogspot.com/2017/09/mlyn-v-libechove-byl-mimoradne-prvne.html


V areálu mlýna Štampach toho ze silnice nyní moc neuvidíte, ale vězte, že za vegetací se nachází zmíněný rybník s ostrovem, na který vede dlouhá dřevěná lávka. Ta je dobře vidět ze skály.


Pak už přišel čas, abych také vyfotil nějaké skály. Tyto jsou hned za Štampachem.


Kolem mlýnu Kroužek, se po silnici dostanete až na Harasov, kde nám před zatáčkou po levé straně vyrostlo často plné placené parkoviště. Harasov je totiž oblíbeným místem ke koupání s krásnou pláží a přilehlým trávníkem. Kromě slavného hotelu, se středem zájmu v posledních mnoha letech stala tato stále nedokončená budova, která měla být zprvu snad dokonce sídlem organizace CHKO.

Nyní to vypadá na budování nějakého penzionu s restaurací, čemuž napovídá i sportovní areál za chatou. Leč, dokončení je stále v nedohlednu a mně se vždy vybaví vzpomínka na Blansko. Tam je totiž podobná situace.

Auty se tam nedostanete dále, než na záchytné parkoviště u takovéto chaty, která je restaurací. Když do ní vstoupíte, tak zjistíte, že částí restaurace protéká říčka Punkva, která tu roztáčí pro turisty vodní kolo. Je to vskutku zajímavý zážitek, když sedíte u stolu pod střechou a nekoukáte se na malou varnu minipivovaru, jak bývá někde zvykem ( Pivovar Labuť Litoměřice), ale na potok, který točí vodním kolem o průměru snad tři metry.

To je prostě ta nápaditost, o které jsem mnohokrát psal.


Starou atrakcí Harasova je tento skalní byt. Bohužel není dnes síly, která by někoho dokopala k tomu, aby byl zbaven přehnané zeleně, které je už příliš.


Dnes uvidíte z celého skalního bytu jen tuto část balkonu. Je velkou pravdou, že se dnes radujeme z toho, jak Mělník vypadá. Když jste se například v 80. letech vrátili v neděli v půlnoci z cest, tak jste měli pocit, že jste v nějaké vesnici. Svítilo několik světel a přes den byly budovy takové šedivé a zašlé.

Bohužel, toto už nelze říci o jiných místech a o Kokořínském Dole to platí dvojnásob. Hotely Dolina a Harasov jsou úplným hnusem a svědčí o tom, že je u nás v zákonech něco špatně.


Jak vidíte na snímcích, tak sám Harasov je opravdu krásným místem k oddechu, rozjímání i k fotografování.



Takto z dálky, se může zdát, že hotel je v pořádku.


I tady jsem si dovolil zvěčnit místo, kde se nám rozsáhlá vodní hladina mění v nenápadný potůček.


Lekníny jsou ozdobou vodních nádrží.


Tentokrát jsem vynechal hájenku u silnice a zastavil se až u autobusové zastávky Harakoko. Shora zrovna přišla jedna mladá maminka s děckem, která zde silnici přešla a řekla mi, že tu jsou prý k vidění až tři druhy různě barevných raků, ale je třeba výdrže a čekání.

To jsem si nemohl dovolit. Já musím jet, plnit si své nápady a nemohu se někde jenom tak ploužit a přemýšlet, co by byla skvělá fotka, kdybych měl štěstí.¨Krom toho se dělalo stále větší a větší horko.


Harakoko, to jsou především chaty vysoko nad tímto údolím.


Konečně zase nějaké krásné skály.


A tady nad silnicí také.


Mlýn Mlčeň, někdy též Mlčení je snad odjakživa porostlý vegetací. Jinak jej za svého života neznám.


Restaurace, či Hospoda u Grobiána   https://www.grobian.info/kontakt/
...., se poslední dobou proslavila občasnými pivními festivaly, leč jejich termínům v roce občas nějak nerozumím. Nejlepší je to v přírodě přece od května do srpna, ne ? Aspoň tedy na venkovní sezení.


Pokusil jsem se také o foto ještě obnažených skal, které již pomalu začínají zase zarůstat, ale jako na potvoru jsem měl slunce proti, což není pro snímek dobré.


Teď udělám jistě radost příznivcům motorových kol.


To už je hladina Podhradského rybníka, kam samozřejmě také občas chodí rybáři.


Zpátky jsem jel stejnou cestou, a tak jsem si dovolil tu skupinu skal u Grobiána vyfotit ještě jednou. To už je zajímavější, že ? Skoro si připadám, jako v Adršpachu :-).
Při troše fantazie tam vidím v prvním útvaru zleva tzv. Starostovou, což je nejslavnější skalní útvar ve skalním městě Adršpach.


Posledně jsem opomněl do článku zařadit skály nedaleko obce Lhotka, které jsou také ze zpáteční cesty. Zde je máte. Není to krása?

V Kokořínském Dole ( osada) nebylo co fotit, nebo by to bylo spíše jen k nadávání. To je katastrofa. Všude se budují samé hotely, penziony, neboť ty stávající jsou přelidněné, ale to je vše.

Parkoviště za bývalou Dolinou, to je pro pamětníky k pláči. Dnes už vás raději ani nepustí, aby člověk mohl obejít areál a podívat se třeba, jak vypadá bazén. V cestě bývalé turistické značky byl najednou plot a zpráva privátní pozemek. Je tu jakýsi polorozbořený dřevěný barák, ve kterém je výdejní okénko bufetu a lidé tu stojí na parkovišti u okénka fronty. Také  provizorní lavičky a stolky jsou venku mezi auty. Nic proti venkovnímu posezení, ale s absencí vnitřního posezení právě zde, je to stav tristní.

Mám odtud ještě jedno překvapení, ale to nechám do dalšího dílu. Pěkný víkend!
Zdroj: Soutok

Srpen 19, 2019

18:03

Kdysi dávno jsem tu napsal takové dva články o říčce Pšovce, které měly vynikající sledovanost. Šel jsem tehdy s fotoaparátem od jejího ústí do Labe až do Starých Rousovic a fotil jsem místa, kam téměř nikdo nepřijde, protože tam zkrátka nevede žádná oficiální cesta a při troše štěstí jde pouze o úzkou prošlapanou pěšinku. Přesto je cestování podle říčky Pšovky romantické a čas od času, se jistě vyplatí, se podle ní projít.

https://soutok.blogspot.com/2016/08/ricka-psovka-v-melniku-jak-ji-vubec.html

https://soutok.blogspot.com/2016/08/ricka-psovka-v-melniku-jak-ji-mnozi.html


Možná vám připadá divné, proč vyprávění o říčce Pšovce začínám u soutoku řeky Labe s laterálním kanálem, ale když ono vše se vším tak krásně souvisí.

Šel jsem snad v pátek odpoledne krásnou promenádní cestou od Polabského parku k zámecké vyhlídce a všiml jsem si rozdílu barev obou toků. Jak mi to jen připomnělo moji cestu do Pasova v roce 2011.

O Pasovu se totiž říká, že je městem tří rozdílně  barevných řek a skutečně je to tak. Ony jsou zbarveny podle toho, z jaké oblasti ta či ona řeka přichází.

http://soutok.blogspot.com/2012/07/fahren-sie-nach-passau-levny-vylet-pro.html


 A sama tato cesta kolem mělnického zámku může být i jakousi inspirací, což se opravdu stává. Nejen, že na samotné řece občas vidíte něco, co se prostě zrovna vyskytne, a že vás může pohled do kraje k něčemu inspirovat  .....


.... ale, někdy vás tu napadne i něco, co s daným místem ani mnoho nesouvisí. Když jsem se tu v neděli dopoledne tak procházel, tak mě napadlo, že bych mohl vzít jízdní kolo a jet se podívat do Kokořínského Dolu. Proč zrovna tam ?

Pokud tam pojedete autem, tak možná ani nebudete vědět, kam a proč vlastně chcete jet, budete muset být velmi ostražití, pokud jde o provoz a určitě vás nepotěší, že ať pojedete kamkoliv, tak všude přijedete na přeplněné placené parkoviště, kde po vás budou chtít aspoň 50 Kč snad za dvě hodiny stání.

Zkrátka, Kokořínský Důl, to je dnes v sezóně Václavské náměstí ve strašných podmínkách a jen se musím ironicky smát, když si vzpomenu, jak jsem kdysi na Mělníčku ( http://melnicek.cz/ propagoval podobné údolí říčky Punkvy v Moravském krasu , kam se zkrátka již několik ( snad  už 20 let ?) let auty vůbec nesmí.

Na to jsou záchytná parkoviště na obou koncích údolí a zbytek dělají ekovláčky a cyklisté. Může sice někdo operovat tím, že tam má třeba na Harakoku chatu, ale tak dostane vyjímku. Kolik jich tam je ? Naprostá většina jsou turisté a motorkáři.


A tak jsem se asi v 10 hodin vydal směrem na Velký Borek, protože je tímto směrem nejmenší stoupání, krajina CHKO tu má jakoby jakousi určitou předehru v podobě otevřené poklidné polní krajiny, není tu tak velký provoz a zejména teď díky uzavřenému mostíku za Mělnickou Vruticí je to  hřích tudy nejezdit.


Zpočátku se zdálo, že předpověď meteorologům vůbec nevyjde, ale jak vidíte, tak tady už byla obloha téměř vymetena.


K mé radosti nejela kolem žádná Regionova, ale samotný Kokořínský rychlík, který si to v sezóně o svátcích a o víkendech uhání jednou denně z Prahy do Mšena a odpoledne zpět.


Bylo vidět, že zájem byl a lidé jsou velmi dobře naladění. Spousta mi jich z vlaku mávalo. Tak aby ne, když je hezký volný den a jede se na výlet :-).


Cestou mě tak napadlo, že jsem vlastně nikdy nevyfotil staré nádražíčko  Jenichov, které je velmi zachovalé, leží poněkud bokem od silnice a vlaky tu v historii zastavovaly v dávných časech jen krátce. Vlastně do doby, než začali lidé z Jenichova chodit  k podstatně bližšímu nádražíčku Nebužely.


Zde mě zaujala železniční technika a velká škoda, že už mezi námi není Ing. Jáchymstál, který by byl jistě v obraze a rád by se s námi o své vědomosti v komentáři podělil. Výhybka zde není, tak snad nějaké zabezpečovací a informativní zařízení.


Pokud má Velký Borek a Mělnická Vrutice v obecním znaku mlýnské kolo a klasy obilí, tak Lhotka a Hleďsebe sdílí sovu. Heraldika je krásná věc.


Hleďsebe vypadá, jako nedůležitá obec, která je zajímavá snad jen tím, že tu můžete odbočit přes přejezd a vrátit se polní cestou do Mělníka -Blat. A přece i tady je co obdivovat. Je to objekt, kterého si člověk nikdy pro svoji šedost a určitou strohost nevšiml.


Máme tu dnes opravdu krásnou budovu mlýna, který v minulosti také využíval vod říčky Pšovky a letopočet 1840 dodává všemu krásnou pomyslnou korunu. Jak si ho zapamatovat ? Pokud chcete, dá se to dobře zapamatovat, protože velká panovnice Marie Terezie vládla v letech 1740 - 1780, takže k tomu došlo  rovných 100 let od začátku jejího panování. Mnohé mlýny na říčce mají mladší letopočet.


Už v jednom nedávném článku jsem vás vzal sem na toto bývalé přírodní koupaliště u Lhotky, ale přece jen ty fotografie byly trochu z dálky. Nyní jsem měl na to klid, se tu pohodově procházet i zavzpomínat na dětství. Navíc bylo nedělní slunečné dopoledne a nálada byla prostě velmi dobrá :-).


Místní tu mají teď takovýto kiosek, ale chodí sem po silnici, protože prašná cesta z obce vede přes soukromý pozemek. Zrovna přijeli majitelé stánku, tak mi věc osvítili.


Ještě pohled na pláž malého rybníčku, kde je koupání na vlastní nebezpečí.


A teď už jsem opravdu za skutečnou hranicí CHKO Kokořínsko -Máchův kraj. Tento rybník najdete v mapě pojmenovaný, jako Velký rybník a slouží vyloženě rybolovu. Zná jej snad každý, kdo jede do Kokořínského Dolu a přijede od Mělníka - Chloumku.


Jak jsem tak hledal, odkud bych jej vůbec vyfotil, když jsou kolem keře, ...


..... Tak jsem našel místo, kam je vstup z logických důvodů zakázaný. Toto je tedy místo, kde z Velkého rybníka vytéká Pšovka a mění se opět v nenápadný potůček, který je někde větší, jinde téměř nenápadný.


A příště se vydáme Kokořínským Dolem dále proti toku říčky a nebudeme obdivovat jenom vodu, byť právě voda dává tomuto údolí tu pravou atmosféru. Pokud jste šli někdy lesy, kde neteče voda, tak víte, že je to zase úplně o něčem jiném a někdy se po čase na její přítomnost i těšíte.

Zdroj: Soutok

Srpen 15, 2019

16:24

Milí čtenáři, trošku jsem doufal, že až  se vrátím v pondělí, nebo v úterý, či ve středu  domů z práce, tak se snad někde dočtu reportáž o tom, jak to v sobotu probíhalo ve středověkém sklepě č.p. 5 ( vedle restaurace U piráta), a jak to tedy bude dále.

Kontroloval jsem weby Mělnický deník a Mělnicko, ale nic takového jsem tam na toto téma nenašel. Nechápu to. Protože však také často navštěvuji facebook pana Lojky, tak musím říci, že sem se to dočetl v ,, Lojkonovinách :-)". No, proč ne ? Odpusťte mi ten lehce černý humor, ale co já jen potkal tento týden lidí, kteří nemají o nějakém otevřeném podzemním sklepě v centru města ani potuchy.

A tak je tu radostná zpráva, kterou je třeba šířit dále.

Otevírací doba ( do konce letní sezóny) :úterý až neděle od 10.00 do 16.00 hodinZavírací den : pondělíVstupné: dospělí - 50,- KčK návštěvě sklepů zvou srdečně majitelé domu čp.5 jak mělnické občany, tak návštěvníky města.

Majitelka sklepů paní Douděrová ( vpravo).


V podloubí napravo od restaurace U piráta, se za tímto vchodem č.p.5  nachází první středověké sklepy v centru historického Mělníka, které otevřel jejich majitel běžnému veřejnému turistickému ruchu.

Když už jsem však byl na stránkách regionálních novin, tak si dovoluji šířit něco, co by vás třeba mohlo zajímat. Přeci jen ne každý má dobré spaní, v noci se vše rozléhá do dálky, a tak nám na Mělníku vznikla petice proti nočním jízdám na vlečce do přístavu. Můžete se na ni podívat na ... https://melnicko.cz/wp-content/uploads/2019/05/Vle%C4%8Dka-Petice-Zru%C5%A1en%C3%AD-provozu-vle%C4%8Dky.pdf

Konečně, jsem zvědavý, zda se dočkám ještě doby, kdy bude přístav opět pravým přístavem a zboží se bude nakládat hlavně na lodi.


K novému kroku se odhodlali organizátoři tradiční výstavy historických traktorů a veškeré zemědělské, pěstitelské i chovatelské techniky v průběhu času, která se konala vždy v září v Kropáčově Vrutici a Soutok ji v září 2013 navštívil.

http://soutok.blogspot.com/2013/09/vystava-v-kropacove-vrutici-prekonala.html

Po 10. jubilejní výstavě, se organizátoři rozhodli, že výstavu budou pořádat jen každý sudý rok, tedy až v roce 2020. Více na .... https://www.nn-kosatky.cz/aktuality/historicke-traktory-az-2020/

Přiznám se vám, že snad právě proto, že žijeme v přetechnizovaném světě, tak je takový dotek se staršími časy, které ještě mnozí pamatujeme, doslova pohlazením na duši.

Pokud je to někomu líto, nebo se tam po delší době chystal, tak tu mám jiný typ. Kadlín. Ano, ten náš Kadlín, který se tak neslavně proslavil v komunálních volbách, a kde už možná zavřeli rozhlednu, na kterou jsem i já v roce 2005 na kole přivezl z Mělníka dva kameny do základů.

Mají tam opravdu krásné muzeum, tak akorát : http://soutok.blogspot.com/2018/07/rozhledne-hradist-v-kadline-hrozi.html


Country Lhotka ....


.... i Mšeno jsem již dával minulý týden, tak jen připomínám pro aktuálnost. Ano, už tuto sobotu 17. srpna.


Nedávno tu byl i článek, kdy jste si mohli poslechnout v ukázce hlas nedělních mělnických zvonů, tak předběžná pozvánka není vůbec od věci.

http://soutok.blogspot.com/2019/08/nedelni-dopoledne-patri-na-melniku.html


Na co se můžete těšit na výstavišti v Lysé nad Labem ?

Sobota 31. srpna:       Trh myslivosti a kynologie.
                                     Srpnový trh zvířat.

Myslím, že dost dobré výstavy.
https://www.vll.cz/vystavy



Kocour Švarcík a muzejní historik seznámili děti s historií Mělníka
Regionální muzeum Mělník 14. 8., 9:30-11:00

Oblíbenou procházku historickým centrem Mělníka s maskotem mělnického muzea kocourkem Švarcem letos navštívilo rekordních 152 lidí z toho 91 dětí. Před branami Regionálního muzea Mělník přivítal návštěvníky nejen zvídavý kocourek, ale také muzejní historik Lukáš Snopek. Zástup se vydal na náměstí Míru, kde děti začaly své putování za historií města pozorováním domovních znamení kouzelným kocouřím kukátkem.

 V badatelských listech účastníci během cesty splnili pět úkolů: např. namalovat své domovní znamení, nalepit obrázek denáru kněžny Emmy nebo napsat počáteční písmenka řek Labe a Vltavy. Jaké byly staré míry, se děti dozvěděly u lokte na zdi mělnické radnice. U sochy Karla IV. na vyhlídce poznaly slávu velkého českého panovníka. Jak se jmenují dvě největší české řeky, které se v Mělníku stékají, si děti určitě zapamatovaly z básničky „O dvou řekách co šly spolu“.

Jakmile však výprava dorazila k soutoku, kocourek Švarc začal větřit a všichni už netrpělivě očekávali hledání pokladu. Za velkého halasu a čenichání se celá skupinka vydala zpět k muzeu. Tam se za pomoci tajného zaříkadla podařilo z jeho zdí vyčarovat poklad. Jak jinak než denáry, ale co to vždyť jsou čokoládové a je na nich kocour…!



Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace [email protected], tel. 728 620 651, tel. 315 630 923
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin
http://www.muzeum-melnik.cz/




Zdroj: Soutok

Srpen 11, 2019

21:31

Dnešní krásné počasí mě vylákalo na jízdní kolo, v jehož sedle jsem letos seděl snad jen třikrát. Člověk toho nachodil více po svých, nebo najezdil ve vlaku, autě, či autobusu a přitom je rekreační cyklistika tak pohodová věc, pokud nejsme unavení z horka, nebo ze zátěže.

Snad skutečnost, že je sezóna, že jsou v centru cyklisté i jistý turistický ruch, způsobila, že jsem svoji  krátkou projížďku zahájil v samotném centru města. A udělal jsem velmi dobře. Tato tříkolka se mi vždy velmi líbila a přitom jsem ji snad nikdy nikde nevyfotil, nebo aspoň o tom nevím.


Původně jsem si myslel, že posádka je snad ze Švýcarska, nebo z Německa, ale ukázalo se, že jde o pár z Liberce. Pokusil jsem se teď o vozítku rychle něco najít a něco jsem přece jen našel.


Tak tedy Boom Trikes. Snad je to ono.
https://translate.google.com/translate?hl=cs&sl=de&u=https://de.wikipedia.org/wiki/Boom_Trikes&prev=search


Pak už jsem se spustil pěkně s kopce Pražskou ulicí a podívejte se, jak nám Billa zase poskočila.


Sice nevím, jak to má ještě dlouho trvat, ale použijme nyní parodii na jednu krásnou televizní reklamu na dobré pivo. ,,Pavle, až to bude, tak to bude :-))".


To už se vezu po poklidné silnici k Mělnické Vrutici. Mně ten obrázek připadá takový romantický, plný pohody, klidu a radosti z jízdy hezkou krajinou.


Když jsem nedávno fotil tento most, bylo ještě třeba užít schody vedoucí dolů a nahoru podle něj. Dnes již někteří cyklističtí šikulové přišli na to, že už se dá most zatím přejít, než se budou provádět dokončovací práce s asfaltováním úseku. Hotovo by mělo být v říjnu.

Do té doby je tu stále cyklistický ráj :-).


Před Jenichovem jsem potkal dva koníky, a pak se zdálo, že prakticky nebude co fotit. Jenže, pak jsem si vzpomněl na Lhotku, kde bude v sobotu festival Country Lhotka a rozhodl jsem se, že až pojedu od obce Střemy, tak nepojedu přímo na Chloumek, ale zajedu si pro pár romantických záběrů právě sem do Lhotky, která je takovou aktivní obcí.


Teploměr ukazoval 28 stupňů, bylo docela horko a k následujícímu místu mám tak trochu vztah z dětství.

Dnes není přírodní koupaliště z dálky moc vidět a je tam i cedule s nápisem ,, Koupání na vlastní nebezpečí ...


... ale v 70. letech, když Mělník neměl krytý plavecký bazén a školy jezdily s žáky do Brandýsa nad Labem, a snad ani nebylo ještě koupaliště, tak se jezdilo nejen na pískovnu Barabu k Cítovu, či Vlíněvsi, ale třeba i sem. To rákosí tu tenkrát nebylo, všude byla kolem dokola písečná pláž a bylo krásné, když kolem přejel motoráček, zahoukal a lidé se vzájemně zdravili máváním.


Kde je voda, tam je obyčejně  krásně ....


 .... a kde sovu ve znaku mají, tam žijí chytří lidé :-).


Podívejte se tedy ještě na populární skalní obydlí, které bylo snad ještě v roce 1976 obývané ( teď nevím ten letopočet přesně) ...



 a nakonec si dáme dnes mého oblíbeného učitele národů Jana Amose Komenského. Posledně jsem ho zde na bývalé škole trochu  fotograficky odbyl, oproti Strážnicím a Vysoké, tak to dnes napravuji.


Zde tedy dnes sídlí ve Lhotce obecní úřad. A to je z tohoto víkendu vše. Vyspinkat se a do práce :-).
Nezapomeňte tedy, že velkou akcí nadcházejícího víkendu ( v sobotu) je Country Lhotka a plakát jsem sem nedávno dával.

Zdroj: Soutok

Srpen 10, 2019

22:55

Co může být pro člověka radostnějšího, než když se mu plní nějaké sny ? A těch můžete mít  během života opravdu mnoho. Bavil jsem se zejména v roce 1992 tak trochu psaním poesie v mělnickém Pegasu a velmi rád na téma naše město. Tehdy směřovala jedna báseň k podzemí města, jiná k výletní říční dopravě, a pak najednou přišla po mnoha letech doba, kdy se to začalo vše opravdu realizovat.

Dne 10. září 2005 jsme se prvně vydali díky aktivitám tehdy mladého sdružení MOOS obdivovat dosud veřejnosti uzavřené středověké sklepy ( ale i ty veřejně přístupné zámecké) a v mělnickém deníku Tep regionu, se mohl tehdy čtenář dočíst, že se v 90. letech uvažovalo o  zaplnění středověkých sklepů  jakousi směsicí elektrárenského popílku a betonu. Ještě štěstí, že se ten bláznivý nápad z počátku 90. let nestal realitou.

Ta atmosféra toho dne 10. září 2005 byla neskutečná. Měl jsem tehdy k dispozici několik měsíců svůj první digitální fotoaparát, samozřejmě jsem fotil, a když jsem později v roce 2007 psal svůj první web, tak jsem samozřejmě věnoval spoustu prostoru i mělnickému podzemí. A jak jsem to tehdy viděl, tak to se můžete dočíst zde na .... http://mujmelnik.webzdarma.cz/melnicke_podzemi.html


Další radost na sebe nedala dlouho čekat. Dne 29. června 2007 jsme se podívali na věž Chrámu sv. Petra a Pavla, o rok později jsme již chodili chodbou ke středověké studni pod náměstím Míru, přišla rekonstrukce hradební zdi v Jungmannových sadech a v roce 2009 jsme se dočkali výletní lodní dopravy pod městem.

Rok 2010 pak přinesl revitalizaci města, cyklostezku podle Labe i Vltavy, ale pojďme už opět ke středověkým sklepům, o kterých se začalo po roce 2005 mlčet. Sice už tehdy byla nakreslena  mapa podzemních prostor pod historickým středem města, kterou si mohli návštěvníci v roce 2005 na akci vyfotografovat, ale o sklepech se začalo mediálně takříkajíc mlčet.


Nové světlo do světa mělnického podzemí vnesl až nový předseda MOOS , kronikář města i zastupitel Martin Klihavec, který byl do té doby známý, jako sběratel  historických pohlednic Mělníka. Především díky jeho aktivitě byly právě v tomto sklepení dne 9. září 2017 mimořádně otevřený po mnoha letech první sklepy pro veřejnost.

Tehdy to bylo společně se sklepy pod číslem popisným 11 první veřejné otevření mělnických středověkých sklepů po řadě let. Akce se setkala s mimořádným úspěchem a dobový článek si můžete prohlédnout zde:

http://soutok.blogspot.com/2017/09/nejvetsim-tahakem-dnu-evropskeho.html

Po celý rok 2018, pak Martin vyjednával s různými majiteli mimořádné dny otevřených podzemních prostor a mělnickým nadšencům podzemí začaly díky dobrovolnické práci MOOS opravdové žně. Dokladem toho jsou jednak fotografie z akcí na facebooku pana Lojky, a pak samozřejmě i reportáže s fotografiemi zde, kde se také dozvíte, jaké obrovské množství návštěvníků které sklepy navštívilo.


Rekord drží návštěva okruhu, který měl více majitelů :

http://soutok.blogspot.com/2018/05/strakovy-sklepy-navstivilo-v-sobotu.html

Sklepy U Straků a U Holečků navštívilo za jediný den 1 174 lidí a akce byla dopředu dlouho ohlášena na veřejnosti.

Měli jsme samozřejmě oba z návštěvnosti sklepů velikou radost a nebyli jsme sami, jenže to vše mělo takovou trošku hořkou příchuť. To je situace, kdy se díky aktivitě člověka domluví nějaké podmínky, je kolem toho plno práce, zaměstná to plno lidí, a pak je náhle po všem a začíná se časem znovu od nuly.

Mezitím má dnes již kdejaký městys ty své středověké sklepy, kterými se honosí především na internetu a láká turisty. Vždyť právě středověké sklepy patří společně s vyhlídkovými věžemi měst k tomu nejatraktivnějšímu, čím města lákají turistický ruch z něhož mají nemalý zisk.


Čtenáři Soutoku vědí, že jsem byl před měsícem mimo jiné v městečku Slavonice a i zde byl návštěvník lákán do středověkých sklepů. Jenže jakých ?  Prohlídka se uskuteční v gumovkách s baterkami v ruce a připravte se na velmi úzké uličky.

Cestu do tohoto podzemí jsem neabsolvoval nejen kvůli nepříliš lákavé upřimné nabídce, která může být jen předsudkem, ale nebyl čas. Vím však bezpečně, že jsem tehdy vzpomínal na naše krásné mělnické sklepy, které mi připadaly mnohem romantičtější, než například ty loňské v Jihlavě.


A tak jsme si s Martinem řekli, že už se udělalo maximum a více dělat nelze. My jsme si mělnická podzemí prohlédli, nafotili, což je samozřejmě uspokojivé, ale další kroky v oblasti turistického ruchu už musí udělat samotní majitelé, nebo město, které může přijít s nějakou zajímavou nabídkou právě pro majitele sklepů.

Psal jsem to zde již mnohokrát, ty různé možnosti, a nechci se už opakovat, neb je to únavné. Stačí zde jen najít různé články týkající se těchto akcí. A tak nás překvapila zpráva, když jsme se doslova před pár dny ( Martin ve čtvrtek večer, já v pátek ráno) dočetli na facebooku pana Lojky, že v sobotu budou mimořádně otevřeny sklepy pod číslem popisným 5.


Měl jsem dnes nějaké soukromé aktivity a váhal jsem, zda si mám udělat čas a jít se podívat někam, kde jsem byl nedávno, ale pak mi to nedalo. Zajímalo mě především, jak je akce organizovaná, jak vypadá majitel :-) ( první vlaštovka), a jaká je návštěvnost, když nebyla téměř reklama a počasí za moc nestojí.


Dorazil jsem 30 minut před oficiálním zavřením akce a obdržel jsem lístek s krásným pořadovým číslem 88. Mimochodem, už kdysi dávno jsem se dozvěděl, že když prý radista vyťuká morseovkou ( Morseova abeceda) číslo 88 , tak to znamená krásnou větu ,, Líbám Tě " :-))). Jinak se prý používá běžný pozdrav 73 :-). To jen tak pro legraci.


Dlouho jsem si užíval prostory téměř sám, protože dva muži přede mnou to prakticky proběhli a vzpomínal jsem na rok 2017, ale pak najednou chodili lidé  a nebylo tomu konce. Na svědomí to měl jistě i Mělnický košt, který oficiálně začínal v 16 hodin.


Dnes mě víno inspirovalo tak, že ač jej moc nepiji, tak dnes si jej užívám i při psaní tohoto článku :-).


Dostal jsem se náhle do části, kde byla naprostá tma a já neměl baterku.


Fotil jsem bleskem na slepo a spatřil jsem prostory, které jsem si hlavně prohlédl až doma na fotkách :-).

A pak opravdu najednou chodilo tolik lidí, že majitelka zvažovala, zda prohlídku neprodlouží. Když jsem byl opět na světle bílém, tak prý prošel do sklepa 101. návštěvník, ale mám takový pocit, že jich bylo mnohem více.


Majitelka mi prozradila, že to přišlo vše náhle a rychle, jako při správném nadšeném vzplanutí. Největším problémem prý bylo sehnat elektrikáře za přijatelnou cenu, a jakmile bylo hotovo, tak do toho hned skočit, dokud je ještě letní sezóna.

Díky tomu sice akce neměla téměř žádnou reklamu, ale i to je dobré, protože i to dá nějaký výsledek, který je samozřejmě zajímavou informací. Nikde totiž není psáno, že šlo o poslední sobotu srpna 19 a jistě se do budoucna dozvíme více v tisku, nebo v elektronických médiích.

Zájezdy tu tedy dnes žádné nebyly, protože nebylo ani počasí na výlety, ani nebyla akce s vyjímkou facebooku pana Lojky nikde veřejně presentována.


Popřál jsem tedy majitelům hodně radosti z aktivity a sám jsem odcházel s úsměvem na líci, protože je vždy krásné vědět, že můžete někam jít, když se vám chce a hodí se to, a nemusíte čekat, až zase někdo vyhlásí někdy nějakou mimořádnou návštěvu a doufat, že budete ten den dostatečně zdraví. a přizpůsobíte tomu svůj program.

Někdy to opravdu nejde, zvlášť když se slaví nějaká výročí, ale mělnické středověké sklepy si už zaslouží, aby si získaly hodnotné místo ve své obrovské kategorii, které si plně zaslouží.


A konečně, vždy když vylétne nějaká ta první nadějná vlaštovka nějakého snu, a třeba i po desetiletích, tak to je důvod k radosti i oslavě, nebo ne :-)?


Tak právě tady je to první místo na Mělníku, kde se majitelé pustili do krásné věci, kterou již tolikrát předvedl velmi úspěšně MOOS. Máme z této první vlaštovky týkající se mělnického podzemí s Martinem upřimnou radost a přejeme si, aby se zkrátka potvrdilo, že o mělnické sklepy zájem je a bude.


Člověk někdy zažije neuvěřitelné věci. Majitel jedné chaty v Jizerských horách poblíž velkého Jablonce nad Nisou si stěžoval, že mu tam nikdo nejezdí, a tak zavírá penzion. Zeptal jsem se ho : ,, A internetové webové stránky máte ?" Představte si, že neměl a klientelou byla nějaká známost ze starších časů. Pořádal tam nějaká podniková školení. Ještě se divíte ?


A tak jsem nakonec optimisticky naladěný vkročil na náměstí, abych udělal aspoň ještě několik fotografií z Mělnického koštu. Je to tak trošku nošení dříví do lesa, protože tato akce ožívá na mnoha faceboocích Mělníka, ale na druhou stranu je to jen dokreslení celé té velké slávy, která se tu dnes konala.


Tady se již zdržím komentářů. Nemám příliš rád situaci, kdy se postavím před cizí lidi se skleničkami v ruce a začnu je fotit. Přitom to jsou pochopitelně ty nejlepší detaily akce, ale je to takové zvláštní.










Užijte si pěknou neděli a než bude Mělnické vinobraní, tak vám přeji ještě plno pěkných výletů i akcí, které vám něco dají. Máme krásnou zem a žijeme v hezkém městě s krásným okolím. Jen je třeba občas pokud možno dobře něco vyřešit, občas se zastavit a rozhlédnout a nad něco se povznést :-).

Aktualizace 11.8. ve 12 hodin:

Ještě si přidáme něco z historie domu, ale než tak učiním, tak se podívejte, co se také může fotografovi přihodit. Přijel jsem z oslavy, popadl foťák a spěchal na poslední půlhodinku sklepů. A výsledek ? Po nafocení snímku jsem zjistil, že se zrovna vybila baterie, protože foťák fotí prostě často. V důsledku nabití baterie jsem byl nucený posunout napsání článku a ten tak nespatřil světlo světa v nějakých 19 až 20 hodin, jak jsem si plánoval, ale až ve 23.55 hodin. I to patří k tvorbě článků :-).


Historie domu čp. 5:Jednopatrový měšťanský dům středověkého původu s dochovaným sklepením je nenápadná, nicméně velmi starobylá stavba otevírající se do náměstí dvěma oblouky podloubí (dnes čp. 5, dříve čp. 8). Na sklonku 18. století byl majitelem domu Antonín Zahradník, činovník místního krejčovského cechu, k roku 1785 zmiňovaný mezi staršími města. Předělem v jeho působení v městské samosprávě bylo zavedení tzv. regulovaného magistrátu v roce 1788, nicméně mezi radními města jej nalezneme i později, a to dokonce současně s kronikářem města Janem Josefem Albrechtem. V roce 1796, během tzv. první koaliční války proti revoluční Francii, oba přispěli na výzbroj mělnických dobrovolníků. V roce 1891 dům patřil Františku Pechovi, který současně vlastnil nemovitost čp. 6 v Rybářích.( autor Mgr. Lukáš Snopek z Regionálního muzea Mělník).Po 1. světové válce byl vlastníkem domu pan Antonín Malý, který měl v přízemí obchod s potravinami. Obchod prosperoval až do 50. let 20. století, kdy byla jeho činnost nuceně ukončena. V současné době dům náleží potomkům Antonína Malého. V přízemí je restaurace U Piráta.
Zdroj: Soutok

Srpen 9, 2019

17:31

Milí čtenáři, posledně jsem vás pozval  na konci článku o Nedvězí na dvě akce. Tou první měl být cirkus Berousek a cirkusový stan v Bezručově ulici opravdu pár dní stál, ale nakonec jsem překvapivě vůbec nikde nespatřil ty klasické tabule u silnic a cest, které zvou návštěvníky na vystoupení a cirkusový stan velmi rychle zmizel.

Druhá akce má mnohem větší zvuk, a to tak velký, že je téměř zbytečné cokoliv dodávat. Vše potřebné je hlavně na http://www.melnickykost.cz/melnicky-kost.php .
Pro první orientaci poslouží i plakát.

Já se dnes ráno překvapivě dozvěděl ještě jednu zajímavou věc, ale podívejme se nejprve, co se na  zájemce chystá příští týden.


Ve Mšeně to bude příští sobotu již 9. setkání motocyklů československé výroby. Webové stránky jsou:  http://www.jawaczveteran.cz/


Lhotka je jen kousek od Mělníka, je branou do Kokořínska a místní se ve společenských a kulturních aktivitách činí. Vždyť právě festival Country Lhotka má své jméno již i daleko za hranicí obce a o návštěvníky není nouze.

Jinak tomu nebude ani příští sobotu 17. srpna, kdy si můžete vychutnat pohodovou atmosféru na místním hřišti na okraji krásné přírody.


Tak tedy, jak jsem se v úvodu článku zmínil, tak mě dnes ráno zastihla zpráva z facebooku pana Lojky, že se majitelé sklepů č.p. 5 na náměstí Míru rozhodli sami od sebe udělat takový jednorázový den otevřených dveří v podobě, jak to známe přibližně z loňského i předloňského roku v režii MOOS.

Myslím si, že to je dobrý signál veřejnosti, který ukazuje, že není pravdou, že by majitelé sklepů o využití svých sklepů k účelům turistického ruchu nepřemýšleli. Spíše se ukazuje, že ta pravda bude možná úplně jinde, než jak nám byla léta mediálně prezentována.

Sice mi to připadá z informačního hlediska směrem k veřejnosti spíchnuté horkou jehlou a těžko odhadovat, kdo z místních bude o akci vědět a kdo přijde do sklepů, kde byl již v září 2017 ....

http://soutok.blogspot.com/2017/09/nejvetsim-tahakem-dnu-evropskeho.html

...., ale výsledek akce bude jistě zajímavý. A zajímavý i tím, že tentokrát si zájemci o prohlídku prvně sáhnou i do peněženek. Alespoň, jak se na facebooku píše, tak lístek bude stát 50 Kč, což je například cena vstupného do Uměleckého mlýna v Liběchově, který bývá také každý sudý víkend v určitou dobu otevřený pro veřejnost.

https://cs-cz.facebook.com/umeleckymlyn.libechov/.

http://umeleckymlyn.libechov.cz/

Otevření zmíněných středověkých sklepů nabízí však ještě jednu zajímavou možnost. Uvědomme si, že tu máme léto, turistickou sezónu, a tak není vyloučeno, že řada návštěvníků může být tentokrát z řad překvapených návštěvníků, turistů i cykloturistů města. Přesně tak, jak to má především být.

Jde o jistě zajímavý počin, bez jakékoliv dlouhodobější reklamy. Někdo z místních se sice o akci dozví z facebooku, ale řada návštěvníků odkudkoliv přijde zkrátka překvapivě k hotové věci, jako ten pán předloni, který se vracel z Českosaského Švýcarska snad až do Českého Krumlova a byl tímto sklepním okruhem nadšený.

A závěr dnešního článku věnuji ještě jedné akci, která mě často bije s plakátu do očí a je to spíše typ pro rodiny s dětmi ....

https://www.facebook.com/parkprivory/

Nevím, jak dalece jste z toho moudří, ale vědět o tom můžete. Po Zelčínu je tedy zřejmě na cestě poblíž města nějaký další zoopark, ač snad jen dočasně. Ale, zájemci si jistě zjistí více.

Hezký víkend!



Zdroj: Soutok

Srpen 6, 2019

18:08

Jak jsem již posledně psal, tak bylo krásné nedělní dopoledne a stále mě to někam táhlo. Jenže, kam ? Přiznám se vám, že my, co jsme trošku praštění rádiem a velmi rádi se díváme do kraje, tak nás to táhne hlavně na kopce, na rozhledny a jen těžko se tomu člověk brání.

A přece tu jen je jedna velmi těžká novodobá závislost, která dává člověku pěkně zabrat. Dokud nebyl počítač a internet, tak se domov opouštěl snadněji. Dnes máte rozpovídané nějaké diskuse, něco vás zaujme a člověk, aby se někdy k opuštění křesla před PC doslova nutil. A to nemluvím o skupině lidí, která si aspoň občas přečte ráda časopis, nebo knížku, která ten čas stagnuje.

Zkrátka, někdy nejde dělat několik věcí najednou.


Nedvězí ( 458 mn.n.m.) je kopec nedaleko městečka Dubá, kam jsem v minulých letech chodil nejčastěji právě v lednu s mělnickými turisty na známý Zimní přechod vrchu Nedvězí. Co se tam však podívat po dlouhé době také v létě ? Vždyť to je místo, odkud je podle některých pramenů ke spatření třetina Čech a vrchol je označován za rozhledové místo prvního řádu.

Na úpatí kopce, se nachází stejnojmenná osada, která má svůj génius loci a dodnes vzpomínám na 70. léta, kdy mě sem prvně rodiče vzali na výlet a místo mě ihned zaujalo. Navíc tu prý v jedné chalupě žije populární  bývalá swingová zpěvačka paní Eva Pilarová, ale nikdy jsem se nedozvěděl, která to je.

Na poslední stavení není přes živý plot téměř vidět, pak přichází odbočka k vrcholu a cesta se ztrácí kdesi u zcela poslední chalupy na úpatí kopce, odkud již nikam dále nevede. Podle některých je to právě místo, kde legenda swingu ráda tráví svůj čas, podle jiných jde právě o některé stavení před odbočkou.


Mě na Nedvězí tentokrát hnal hlavně můj koníček, abych zmapoval radiový signál v pásmu DAB+ . Za výchozí místo jsem zvolil obec Střezivojice a musím říci, že známá restaurace Bouda, která bývá cílem akce Zimní přechod Nedvězí praskala ve švech a aut i cyklistů tu bylo požehnaně.

Pak jsem se již vydal za obcí vlevo po modré, abych po dvou kilometrech chůze dospěl na místo, kde se stýká turistická cesta s rozbitou a úzkou silnicí vedoucí od Dubé a Dražejova. V dáli zahřměl hrom, obloha se zatahovala stále více a více, ale to by člověk nikam nemohl.

Jak jsme zvyklí z Mělníka, že tu skoro vůbec neprší, nebo to nestojí za řeč, tak jsem nechal doma deštník, ale naštěstí jsem schytal jen dvě lehčí spršky převážně pod stromy.


Těsně před obcí vede silnice podle takovéto zarovnané skály, kde najdete známé svaté okénko s pannou Marií.


Řada turistů, se snaží dojet auty co nejblíže ke svým cílům. Tato početná rodina, nebo spíše  ještě i další příbuzní přijela z Libčic nad Vltavou. Byla zajímavá tím, že přijela dvěma auty a na jednoho muže připadaly asi tři dospělé ženy, dvě starší dcery, jedna menší a malý synek.

Začali jsme o počasí, pak mi pán sdělil, že byli včera v Českém Krumlově a trochu jsem je překvapil, že vím kde jsou Libčice. Ale, když jsem zmínil únorovou návštěvu sousedních Dolan za bobry ( článek zde), tak by si pán povídal a povídal, avšak já už se těšil na kopec.

Ostatně, měl jsem je potkat na kopci i při cestě zpět u jejich aut, kde jsem dostal dotaz ohledně nějaké doporučené cukrárny. Samozřejmě jsem doporučil Mšeno a Vysokou, a pak už se jen díval, jak řidička z prvního auta volá oknem: ,, Tak kam ?" Na pokyn muže vyhrálo Mšeno :-).


V osadě Nedvězí je několik věcí pro potěchu očí a mysli, které stojí za fotografie.









Zrovna, když jsem se blížil k vrcholu, tak jsem musel obdivovat několik cyklistů a hlavně tuto mladou slečnu, která vydržela jet do kopce docela dlouho.


Na vrcholu se všichni vyfotili na skupinové foto a já samozřejmě udělal několik fotek do krajiny a proladil rádiové pásmo.


Horská kola se brzy na začátku 90. let stala určitým fenoménem.

Zde jde prakticky o unikátní foto České Lípy a hory Klíč u Nového Boru.  Za chvíli přijde přeháňka a CL již nebude vidět. V popředí Dubá.


Ovšem, Ještěd krásně svítil do dálky ....


..... Bezděz také ...


...... a Říp po přeháňce jdoucí od JV nevypadal také zle.


Velká rodina se mezitím obávala zesílení deště a odešla na druhou stranu kopce, ale já to riskl setrvat. Odměnou mi byly docela milé sluncem zalité záběry samého vrcholu kopce.


Právě tady jsem vzpomínal, jak jsem tu před několika lety prožil s jedním známým pod širákem prakticky celou srpnovou sobotní noc, když jsme hráli jednu celorepublikovou hru s vysílačkami, která se jmenovala Letní polní den. Inu, snad už je to 15 let, možná i více. Čas strašně utíká.



Tady mi slunko při zpáteční cestě osvítilo krásně jedno stavení ...


 ... a přišla má oblíbená skála. Pokaždé ji mám jen přes stromy a přitom má něco do sebe.


A tak jsem se rozhodl, že sestoupím prudkým exponovaným terénem níže do rokle a skálu, ve které můžete vidět buď nějakou lebku, nebo v horní polovině zvíře vyfotím. Námaha byla odměněna.



Poblíž je ještě jedna krásná skála.
Zajímá mě, jak to kde vypadá, a tak jsem se nevracel zpět domů přes Vysokou, ale pěkně jsem odbočil v obci Kokořín vlevo, abych si prohlédl společenský život v Kokořínském Dole. Díky tomu tu máme i pohled na hrad.


A to je dnes vše. Nezapomeňte, že se blíží Vinný košt a už tu máme zase Berouska.
Počítejte s vystoupením tak od  čtvrtka do neděle. Prostě ta cirkusová klasika :-).

Zdroj: Soutok

Srpen 4, 2019

18:46

Ten slavný den přišel  29. června 2007. Tehdy jsme byli ochotní i dvakrát za den vystát dlouhé fronty jenom proto, abychom se konečně podívali na vrchol hlavní dominanty našeho města. Možná jsme tu někteří byli již v 70. letech 20. století se školou ( ZDŠ), ale nějak mi to neutkvělo v paměti.

Ten den jsme nejen obdivovali krajinu a  naše krásné město pod věží, ale měli jsme možnost spatřit i zvony ve věži, zvoníky, spoustu přátel i známých a patřičně to oslavit v některé mělnické hospůdce. Já to tehdy před 12 lety zapil ve známé stylové hospůdce z televizního seriálu Kameňák a měl jsem radost, čeho jen jsme tu v našem městě díky aktivitě relativně tehdy velmi mladého sdružení MOOS dočkali.

Myslím, že to byla velmi důležitá chvíle, kterou si můžete mimochodem připomenout několika výhledovými obrázky .... http://mujmelnik.webzdarma.cz/vez_petra-pavla.html
..., protože to byl nejen start určitých aktivit ( chodba ke studni, výletní lodní doprava, středověké hradby...), ale hodně nás to leckoho s městem spojilo ještě více.

Básně jsem sice již dávno nepsal, ač na téma Mělník jich několik vzniklo, ale najednou měl člověk představu, jak to tam vůbec vypadá, co lze z věže vidět a zase byl člověk s našim městem spjat ještě více.


Vždyť nejednou jsem se díval do zahrad i na vinice, poslouchal vyzvánění, které nám tady už léta hlásí každou čtvrthodinku a nakonec třeba i poslouchal zurčící kašnu a díval se na lucerničky, které se třeba i rozsvítily. Mimochodem, pozorný návštěvník si všimne, že trojí vyšší tón zvonku odbíjí právě tři čtvrtě, jedno ťuknutí je čtvrt a hlubší údery nám udávají počet hodin od jedné do dvanácti dle denní doby.

Obvykle o víkendu nevstávám brzy, ale letos mě nějak napadlo, že to chce nějakou chvilkovou změnu a do jisté míry, se o to zasloužil můj momentální zájem o dálkový příjem rozhlasového pásma DAB+, o kterém se ještě moc na veřejnosti nemluví.

Je to taková hračka a všeobecně u rozhlasu platí, že nejen během inverzí, ale někdy i se soumrakem, nebo při východě slunce je možnost zachytit vzdálenější vysílače.

Jenže, ono takové krásné slunečné letní ráno toho nabízí mnohem více a nejlepší na tom je, že máte prakticky celý den ještě před sebou a můžete si plánovat. Najednou je město celé zmlklé, byť večer ještě na náměstí žilo zejména před Dírou ( místní bar, před kterým se konají občasné jazzové večery), nikde nepotkáte ani živáčka a přitom je osm hodin ( neděle).


Pak se objevují první lidé, se svými čtyřnohými miláčky, první cyklisté, jejichž domov je někdy i hodně daleko a blíží se čas mělnických zvonů.

Zrovna jsem dnes zjistil, že ačkoliv hlavní zvony ve věži chrámu sv. Petra a Pavla mají svůj čas odbíjení pravidelně v neděli od 9.00 do 9.10 , tak jsem již o půl hodiny dříve slyšel odbíjet zvony na evangelickém kostele. Tedy, pokud to nebylo z kostelíka sv. Ludmily :-). Možná by to šlo dohledat.

A zase to byla jen náhoda. Prostě nebyly příjmové podmínky, tak jsem se jen cournul do Polabského parku, abych zabil čas do vyzvánění zvonů.

Myšlenka, že bych mohl nahrát vyzvánění přišla již o týden dříve, ale zapomněl jsem, že pokud dáte fotoaparát na výšku, tak již video nesrovnáte. Na to jsem již dojel loni v Liběchově na posvícení, když jsem natáčel flašinetáře.


Tak jako před týdnem, jsem tedy dnes začal nahrávat dvouminutové video, protože už na začátku je krásné, jak se ty tři zvony postupně přidávají, a jak zvuk mohutní.

Jenže by to sem bylo jednak moc dlouhé, časem monotonní, a co čert nechtěl, tak jel kolem známý na kole a hned mě zdravil, což jsem opětoval. Dlouhé vyzvánění mi však dalo příležitost udělat záznamy o různé délce ze tří míst a aspoň jedno vybrat. Výše tedy máte druhé nejkratší.

Pořád mám před očima situaci z poloviny roku 2012, kdy se web díky videím nějak zablokoval a nešlo ani vkládat obrázky. Tehdy to ještě nějak vyřešil zakladatel těchto stránek Roman Rak.


Když jsem nahrál zvony, tak jsem věděl, že to pořád ještě není ono. Chtělo by to ten začátek a jen na třicet vteřin. Jsou na to programy. Jenže, to je pořád nějaké hledání, instalování a často na jedno použití, které do budoucna zaplevelí počítač.


Nicméně, měl jsem radost, že se mi aspoň něco povedlo, a že je takový pěkný den. A najednou jsem viděl romantiku snad v každém záběru. Potkal jsem na zámecké vyhlídce dvě postarší dámy pozdně důchodového věku, které se rozplývaly nad městem i výhledem a jedna z nich tu v mládí žila.

Hned se mě ptaly, co že se to děje tam na komorách, a tak jsem to samozřejmě vysvětlil a připojil se k ódě na Mělník. Ano, je tu krásně, pokud neřešíte zrovna třeba nějakou dopravní záležitost zpravidla pod centrem, jako třeba dnes odpoledne tu frontu na Kokořínské ulici, která sahala od závor až k odbočce na Neuberk.


Jako místní jsem to řízl  od Chloumku samozřejmě ke druhým závorám a hodně jsem se pobavil, když jeden nemyslící řidič zjistil, že má půlku auta v kolejišti, vůz před ním nemůže jet a auta od nádraží ke Pšovce pořád jezdí a jezdí.

To by však už byl zase jiný příběh, který nemá s krásnou atmosférou nedělního rána v centru našeho Mělníka nic společného.


Tak si ještě prohlédněte zbytek fotografií z míst, kde to má celá řada z nás na Mělníku moc a moc ráda, byť samozřejmě leckdo skončí nakonec třeba doma, nebo v nějaké místní restaurační zahrádce.

Přidal jsem ještě čtyři staré fotky. První dva snímky jsou z článku ve výše zmíněném odkazu. To je to, co každou neděli dopoledne posloucháme. Někdy jen přes okno, jindy  i na ulici.


A ty dva poslední jsou z článku : http://soutok.blogspot.com/2019/02/zaostreno-na-melnicke-zvoniky-kdy-jak.html

..., který jsem napsal v únoru. Ano, díky těmto klíčům má vedoucí zvoníků Jirka Malecký přístup ke zvonům nejednoho svatostánku v našem městě i na četných místech okresu.


Když si to vše spojíte, tak se budete doma cítit ještě více doma a budete tu rádi. Budete na místo určitým způsobem pyšní. Vždyť mělnická vyhlídka má stejně jako spousta dalších výhledových míst i další kouzla, kterými jsou třeba i mezilidské vztahy.

Chcete se trošku pobavit a zasmát, nebo jenom tak klasicky se dívat do kraje a třeba o něčem uzavřeně přemýšlet ?

To první se někdy nabídne samo.
Zkuste třeba poradit jiným lehce tápajícím turistům, co vše mohou na obzoru vidět a uvidíte, jakou budou mít často radost, a jak to zlepší jejich vzpomínky na Mělník. Přitom se jich zeptejte odkud jsou, protože ta místa třeba také znáte a už máte zajímavý zážitek a můžete se něco dozvědět.

Někdy vám i řeknou, co ještě chtějí navštívit a třeba vám i vnuknou nápad, nebo připomenou starší myšlenku. Bát se nemusíte při dobré náladě ani pokusu rozhovoru v cizím jazyku, který nemusíte nutně nějak moc ovládat, zvlášť když jste dotyčná místa, nebo aspoň dotyčnou zemi navštívili, či třeba jen znáte díky naši televizi, nebo satelitu jejich kulturu. To je sice už o nátuře i o smyslu pro humor, ale oni to ocení.

Tak jsem ten článek původně končil v romantickém duchu, abych se dodatečnou nástavbou nějak dostal někam úplně jinam. Ale, je fakt, že každý váš výlet hodně ovlivní i to, s jakými lidmi jste přišli do styku, a jak se k vám kde chovali.





Zdroj: Soutok