Zpravodajství | Mělníček.cz - Mělník v pohybu
Tip: Nemáte se jak dostat domů? Pomůžeme vám zde.
mekul 2018

Zpravodajství

Srpen 15, 2018

17:31

Přiblížil se nám další srpnový víkend a asi nejvíce, se  mluví o již populárním festivalu Country Lhotka, který má letos jubileum. Ano, jde již o 10. ročník a vy si můžete všechny plakáty ze všech ročníků prohlédnout zde na http://www.lhotka.cz/akce/country-lhotka.php .

Vše potřebné máte na téměř ukázkovém plakátu. Pokud jde o cestu na akci a zpět, tak vidíte, že není třeba využít jenom spojů lokálky do Mšena a zpět, ale speciálně z bývalého autobusáku ( Fibichova ulice) jedou tři mimořádné autobusové spoje ( 15.30 , 16.30 a 17.30), které staví také u Lídlu.

 Pro zajímavost připomínám, že v dávné minulosti byla relativně nedaleko dnešního Lídlu na Mladoboleslavské ulici skutečně autobusová zastávka pro linky do Mladé Boleslavy, Všetat či Kadlína, která nesla jméno Mělník, U Vaňku :-). Zpět jede jedna autobusová spoj v 1.00 ze Lhotky. Případně můžete využít pravidelné spoje ČD ve 20.49 ze Lhotky, která je v Mělníku ve 21.07.

To tedy pro ty, kteří by snad chtěli užít pouze atmosféru dopoledního programu, ale jistě vás převážná většina pobude v krásném prostředí lhoteckého hřiště déle, nebo dokonce podstatně déle :-). Vždyť výhodou této hudby je, že se při ni obvykle domluvíte a je to opravdový  pohodový relax.

Ještě podotýkám, že festival můžete spojit s návštěvou skalního bytu, nebo i nějakou tůrou v okolí.


Pokud máte rádi staré motocykly, tak si můžete zajet zase na sraz do Mšena.
Buďte na náměstí mezi 9.00- 10.00 . Více na

http://www.jawaczveteran.cz/


Několik záběrů z loňských oslav města Mšena.
http://soutok.blogspot.com/2017/06/velka-obrazova-galerie-predevsim-z.html


A pojďme pomalu domů. Uznejte, že tohle je prostě nádhera a nelze odolat tomu, abych šel jenom tak kolem a nevyfotil to. To je prostě legenda.


Aspoň tu máme zase opravdu krásný obrázek :-).


Co se změnilo na Blatech od poslední návštěvy ?


Prvně vidím tuto lávku pro pěší ....


.... a panoramatický snímek nám asi nejlépe odhalí fakt, že se tu rozšířila vozovka. Nebo se snad mýlím ? Zatím tedy jen na mostě.


Letošní sucho přináší opravdu jen samé tragické pohledy z hladin a břehů rybníků i řek. Když vidíte mnohdy ty obrovské pošlé ryby, které nikdo nijak nezachrání, tak člověka napadne, že je to snad všechno nějaká civilizační daň lidstvu za ten pokrok, byť i v roce 1947 bylo prý také obrovské sucho. Snad jsem ten letopočet nespletl.


 V Mělníku v parčíku u autobusového nádraží to není ještě tak kruté a dají se najít záběry, kde nepoznáte, že je nějaké sucho, ale pak jsou také takové ...



.... kde je to evidentní a jenom vzpomínám na staré dokumenty z Afriky, kde nám ukazovali, jak jindy některé vodnaté řeky dokáží třeba i jen na části svého toku zcela vyschnout.


Přejme si už jen, aby právě ta zvířátka, která nikomu neublíží a za nic nemohou, aby se již brzy dočkala ( a konečně i my) nějakého toho normálu.


Historický záběr: V parku u autobusového nádraží není pod krásnou dřevěnou lávkou letos snad prvně v historii parku ( od roku 1998)  žádná voda.

Zdroj: Soutok

Srpen 11, 2018

16:45


Snad každý český školáček  si aspoň jednou postěžoval, že takoví Angličané, Francouzi, Španělé, Portugalci, ale konečně i Němci a Nizozemci, se domluví v mnoha zemích světa, aniž by se museli učit další cizí jazyk, ale my to štěstí bohužel nemáme.

Skutečně, Čechů je na mnoha místech světa, jako šafránu, ale tím vůbec nelze říci, že je ve velkém světě nenajdeme. To však není jediný rozdíl. Zatímco příslušníci výše jmenovaných národů skutečně využívají velkou měrou třeba o dovolených těchto jazykových a populačních výhod, tak leckterý běžný Čech nejen, že mnohdy neví, kde by nějakou tu větší českou komunitu za hranicemi našel, ale leckdy nemá na takovou cestu ani peníze, ani moc odvahu.

Přesto, že Čechy najdete po celém světě, tak k nejznámějším komunitám patří některá města v USA (Chicago) a dále se nejvíce hovoří o rumunském Banátu, o chorvatském městě Daruvar, o volyňských Češích, a zájemci ještě zaregistrují na zájmových webech opravdové menšinové minimum na některých místech Bulharska, Moldávie a Polska.

A právě Banát je místem, kterého si v současnosti právem nejvíce všímáme, ale stále je to málo a nevypadá to dobře. Vždyť je to do středu českého Banátu jen nějakých 830 km vzdušnou čarou. Český Banát, se rozkládá na území dnešního rumunského Banátu, který je hlavní a největší částí Banátu, jako takového. Ten má druhou menší část za řekou Dunaj v Srbsku a nepatrnou část v Maďarsku.

Pro nás je Banát zajímavý tím, že v jeho rumunské části severně od Dunaje dosud stojí 6 vesnic, které tu založili naši předci povolaní společně s německými osadníky ( ti mají jiné osady) na obranu této okrajové části Habsburské monarchie proti nepřátelům z východu a jihu.

Silná komunita Čechů sem dorazila ve třech vlnách a již po první z nich v roce 1823 tu vyrostla první a dnes již zaniklá osada Svatá Alžběta. Do dnešních dní tu však stojí 6 českých vsí, které nesou jména Svatá Helena, Gerník, Šumice, Rovensko, Bígr a Eibentál. Mládež odtud sice utíká za prací do Čech, nebo jinam do Rumunska, ale staří v této nádherné a ještě dosud panenské přírodě, která připomíná 50. léta 20. století na českých vsích dožívají.

Pro úplnost ještě dodám, že další 2 české vesnice leží za Dunajem v Srbsku a nesou jména Krušice a Češko Selo.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ban%C3%A1t

Česká republika si v posledních letech konečně uvědomuje to turistické bohatství, jaké tu v podobě našeho jazyka, starých lidových tradic i panenské přírody má a snaží se na poslední chvíli zvrátit ten neblahý historický vývoj, ale díky odlivu mladých lidí z oblasti je to nesmírně těžké a hrozí, že i z těchto obcí, se nakonec stanou rumunské vesnice.


Ony to totiž nikde na světě nemají národnostní menšiny zrovna jednoduché a jsou tak trochu trnem v oku národa, na jehož území, se nacházejí ( třeba území Horní a Dolní Lužice v Německu) a přesto je cesta do takových lokalit za krajany, nebo občany s podobným jazykem vždy příjemná. Je to vždy o určité vzájemné toleranci.

Na území českého Banátu vznikly aktivity, které se sem snaží dostat podnikání, dát práci místním lidem, dostat sem turistický ruch především z ČR, upevňovat krajanské historické vazby a jedním z významných počinů je i čtyřdenní festival, který letos nese jméno Festival Banát 2018.

Již v úterý 14. srpna bude na tuto akci například z Prahy vypravený speciální vlak, který měl mít původně dokonce 20 vagonů, ale bylo ujednáno s maďarskou a rumunskou vládou, že povolení bude pouze pro 18 vagonů. I tak bude délka vlaku asi 500 metrů.

Na festivalu, se vystřídá celá řada hudebníků a zpěváků z ČR, ale není povinností pro české turisty, aby se účastnili přímo festivalu, nebo celého festivalu. Spát a stravovat, se budou účastníci přímo u domorodců, nebo v kempu v místě festivalu, kterým bude obec Eibentál, která hostí festival již poněkolikáté v řadě. Očekává se také, že turisté z Čech budou chtít obdivovat tamní nádhernou přírodu a k tomu již dnes slouží i značené turistické cesty a průvodci.

Nemusíte do Banátu vyrazit zrovna na festival, kam má jistě namířeno celá řada zejména mladých lidí, ale zcela určitě navštivte české stránky, neboť Banát lze navštívit v jakékoliv roční době. ...
http://www.banat.cz/index.htm

Odměnou vám jistě bude nejen nádherná příroda, ale třeba i fakt, že jste možná udělali něco pro to, abychom si i nadále uchovali tu tolik krásnou historickou vazbu na místa, kde zní čeština a kde se o to více budete cítit, jako doma a možná se sem zase někdy rádi vrátíte.

Buletin festivalu:
https://drive.google.com/file/d/17jK038l0oJB7CykUr87St_pABLwHku-F/view


A pokud již máte po dovolených,nebo si nemůžete z nějakého důvodu dovolit vyrazit tak relativně daleko, tak si zajeďte do Liběchova, kde to žije každý sudý víkend především v tamním uměleckém mlýně. Prohlídky jsou v  10, ve 12, ve 14 a v 16 hodin, vstupné 50 Kč.

Soutok se účastnil  téměř před rokem první prohlídky pro veřejnost a vy se můžete podívat na článek i fotografie zde ....
http://soutok.blogspot.com/2017/09/mlyn-v-libechove-byl-mimoradne-prvne.html

Návštěvu mohu jedině doporučit, nehledě, že uděláte něco smysluplného pro sebe i pro mlýn, který bude sloužit na rozdíl od mnoha jiných pro veřejnost. Osobně se mi líbí ta skvělá propagátorská práce majitelů mlýna v médiích a tah na branku, jak se říká akcím, kde má majitel zcela jasno.

Jinak nezapomeňte, pokud máte chuť, že právě teď probíhá Mělnický košt ( reklama na Mělníčku i zde v nedávném článku na Soutoku) a za týden bude Lhotka fest. ( také tu již byl plakát)
Zdroj: Soutok

Srpen 6, 2018

17:35

V Kokořínské ulici se pracuje a hned na dvou místech. Kdo by to nevěděl ?  Auta jedoucí po takzvaném obchvatu od Pšovky podle kolejí a vlakového nádraží mohou dnes odbočit při příjezdu do Kokořínské ulice již jen vlevo přes závory směrem ke Chloumku, nebo krátce vpravo a hned vlevo při cestě do Velkého Borku a Starých Rousovic. Stejná cesta čeká i ty řidiče, kteří jedou na obchvatovku Vodárenskou ulicí od centra, z Bezručovky, nebo od Teska.

Aby to však nebylo tak jednoduché, tak je nutno dále na konci Blat odbočit vlevo, pokračovat přes Neuberk Dobrovského ulicí a dále ulicí Chloumeckou přes Chloumeček, a Lesní ulicí na Chloumek.

Pokud jedete směrem na Chloumek a chcete se tomuto zvláštnímu esíčku vyhnout, tak máte ještě možnost pokračovat ze Pšovky na Českou Lípu a přijet na Chloumeček a Chloumek po silnici vedoucí polemi mimo obytnou zónu.

Jedním z důvodů těchto objížděk je zcela rozkopaný povrch vozovky od kruhového objezdu u Lídlu, až na křižovatku, kde z Kokořínské ulice odbočuje ulice Blatecká.


Soutok se sem za chladnějšího letního nedělního podvečera vypravil a přinesl tyto záběry.



Asi nejcennějším snímkem je pro mě tento snímek, kde je téměř odkryta původní dlažba. Tak nějak to tu vypadalo ještě v 70. letech 20. století. Silnice do centra tehdy odbočovala ihned vpravo za mostem a vedla topolovou alejí přímo do Krombholcovy ulice, na jejímž začátku vpravo stála benzinová pumpa. Tam co jsou dnes ty obchodní domy ( hlavně Lídl) , tak tam byl park a stanoviště cirkusů. Podle Bezručovy ulice až na Podolí vedl před regulací Pšovky náhon, ale o tom již víte třeba z článku, který jsme tu v červnu věnovali návštěvě starého městského vodojemu.



I starý most již dosloužil, jak se dozvídáme z médií.


A teď tu mám ještě trošku reklamy pro nejbližší víkendy.

Sobota patří Mělnickému koštu, ta další sobota pak oblíbenému country festivalu ve Lhotce a pomalu se nám již prezentuje na 1. září i Hořín s druhým ročníkem Hořínfestu.

Mělnický košt bude již 12. ročníkem a docela pěkné informace o něm jsem se dočetl zde na ...
http://www.kudyznudy.cz/aktivity-a-akce/akce/melnicky-kost-2013.aspx

.... aniž bych musel zase přímo na stránce koštu acceptovat nějaký anglicky psaný souhlas s jakousi privátní ochranou. Jsem na ta klikání různých souhlasů již alergický.


Také country ve Lhotce si již našlo mezi lidmi velkou oblibu, ale nejblíže je teď časově Mělnický košt. A samozřejmě si můžete třeba zajet také do Mlékojed, jak jsem tu psal nedávno, kde můžete potkat různé dobrodruhy cestovatele.

HOŘÍNFEST 20181.9.2018 od 15,00 hod   upoutávka 
  • ASM MARIÁNA KOŘÍNKA
  • BÍLÁ NEMOC
  • BAŤA A KALÁBŮF NĚŽNÝ BEAT
  • SOUBOR BUBENÍKŮ ZUŠ MĚLNÍK
  • MSB
  • FERIT JUKEBOX BAND
  • DOCTOR VICTOR
  • VÍTKOVO KVARTETO, VETERÁNI STUDENÉ VÁLKY
Cena vstupného 200,- Kč na místě.Předprodej na OÚ Hořín za 150,- Kč do 20.8.2018.
Zdroj: Soutok

Srpen 4, 2018

18:05

Mělník, momentální venkovní teplota 32 stupňů, někdy i více a kolem spousta negativních zpráv. Většina populace si přeje ochlazení a deště, které by naplnily téměř vyschlé potoky. Málokomu se chce něco dělat ( ani se to lékařsky moc nedoporučuje), nebo nad něčím přemýšlet.

Dokonce jsem si dnes po poledni  mimochodem vzpomněl, že naproti v Hořínském parku, tam za opravovaným mostem, je již 8. bitva rytířů ... http://www.rytirimelnicti.cz/bitva.html .....
a nevzpomněl jsem na ni nejen já ve svých občasných reklamách na akce, ale ani kalendárium na Mělníčku vlevo nahoře. O čem vůbec napsat :-)?

Něco oddechového, ať tu zase něco je. Teď je možná ta správná doba, se rozvalit na pohovku a pustit si nějakou exotiku z internetového rádia. Včera jsem chvíli poslouchal také exotickou stanici Rádio Matariki FM z Cookových ostrovů v Tichomoří, kde často pěkně hrají, ale bohužel nemají nikde playlist.

Můj oblíbený Madagaskar má dvě skvělé stanice. Jsou to stanice Paradisagasy FM a Vazo gasy. Netovou hudbu poslouchám obvykle tak, že když se mi někde nelíbí písnička, tak jedu v oblíbených dále.

A protože tu máme ta vedra, která k nám jdou tak nějak z Afiky, tak si třeba dáme něco odtamtud, co jsem právě včera slyšel. Nejsou to zrovna žádné zajímavé vypalovačky, jako když jsem tu dával po novotě Jaojoby , nebo Feon Ala a další, ale za poslech to stojí, protože to u nás nikde neuslyšíte a je to tím pádem vlastně in :-)).

Hned ta první skladba je zajímavá tím, že vůbec není na youtube a uvidíte tam nástroje, které možná někteří uvidíte prvně a rozhodně zajímavá skladba. Abych vás neochudil o video, tak musíme jít na trochu jiné webové stránky, kde však nelze přeskočit reklamu. I tak myslím, že to stojí za to ji přečkat a není zase až tak dlouhá. Pozor, musíte písničku klasicky spustit na liště pod videem, neboť se to automaticky na webu nespustí !!!!!

Justin Vali Trio - Rambala =HD=  ( myslím, že to má něco do sebe)
https://rutube.ru/video/a1715fe0d3b32359d1b708821ea82286/

Pak tu mám něco fakt lidového. U nás bych ty rapery praštil něčím po hlavě, protože rap fakt nesnáším, ale když se z toho udělá toto ( jakási kombinace), tak ..... posuďte sami. Pouliční odrhovačka několika kluků, která má díky refrénu určitou šťávu. Jak z nějakého filmu pro pamětníky :-).

https://www.youtube.com/watch?v=NyzHbwpHuFI

Aody Antananarivo - Spesialista


 ( Z Mělnického Vrkoče. Hosté ze Španělska.)

A nakonec takové dvě typické skladbičky pro tuto část ostrovní Afriky. Tentokrát ovšem nehrají prim ženy, ale spíše jde o pánské kapely.

https://www.youtube.com/watch?v=4jNJyolwOo0

https://www.youtube.com/watch?v=TNEiOhM88qg

To už je taková klasika, kde je asi největším zážitkem,  ta pro nás neobvyklá linka melodie různých nástrojů a jistě oceníme ladné oku lahodící vlnění tanečnic.

A zítra nezapomeňte na Velkou cenu České republiky ! Na pole position stojí Čech !!!!!!

Dnešní afropřídavek :-) : https://www.youtube.com/watch?v=SqTPldko5TQ
Zdroj: Soutok

Srpen 1, 2018

21:05

Již loni jsem si povšiml nezvyklé aktivity, jakou nabízí dle facebooku areál pískovny u obce Mlékojedy. Mnohokrát jsem tu psal také větu klasika, že vše souvisí se vším.

A tak se dnes stalo, že když jsem koukal, jest-li není na facebooku Tadeáše Šímy ( člověk, který přejel Afriku na kole) po dlouhé době něco nového, tak jsem něco nového opravdu objevil.

Tadeáš je totiž už přes měsíc doma z Afriky, občas pracuje na knížce, občas relaxuje a samozřejmě je také hostem různých akcí, kde cestovatelé vypráví před veřejností o svých zážitcích a odpovídají na dotazy publika.

A právě jeho facebook mě hodil dnes do Mlékojed. Vzhledem k tomu, že Mlékojedy nejsou zase až tak daleko a občas je tam docela zajímavý program, tak není od věci se podívat na to, co se tam vlastně děje.

Tou úplně nejbližší velkou akcí je jakýsi velký sraz automobilů a o týden později tam probíhají besedy s různými cestovateli. Ten program je ještě mnohem pestřejší a není na škodu, se s tímto webem, či facebookem seznámit.. Zejména to platí pro mladou generaci, která v tamním baru může najít relaxaci. Aspoň to tak vypovídá fotodokumentace.

https://www.facebook.com/beachparkmlekojedy/

http://www.beachparkmlekojedy.cz/


Kalendář akcí ve Mšeně.01.08.2018  Divadelní představení "Romeo & Julie"04.08.2018  Chorušice - Chorušická pouť10.08.2018  Country setkání18.08.2018  VIII. setkání motocyklů čs. výroby ve Mšeně24.08.2018  Netopýří noc na Kokořínsku26.08.2018  Mšenská 50 - 41. ročník26.08.2018  Závod v přespolním běhu "Kokořínské roklinky"01.09.2018  Kanina - Country festival01.09.2018  Poslední koupání08.09.2018  Závody Enduro08.09.2018  Setkání s loutkami u Hlovecké studánky15.09.2018  Koncert Orfeo aneb putování podsvětím - EHD22.09.2018  Kadlín - Plody podzimu28.09.2018  Memoriál V. Mokrého - nohejbalový turnaj28.10.2018  Kadlín - ukončení turistické sezóny28.10.2018  Sázení stromků k výročí republiky - slavnostní brigáda28.10.2018  Běh Debří10.11.2018  Koncert pro Světlušku24.11.2018  Velký Újezd - Posvícenská taneční zábava01.12.2018  Kadlín - rozsvícení vánočního stromu02.12.2018  Slavnostní rozsvícení vánočního stromu a vánoční jarmark08.12.2018  Vánoční hostina pro zvířátka12.12.2018  Česko zpívá koledy16.12.2018  Běh Boudeckou roklí
Zdroj: Soutok

Červenec 31, 2018

21:16

To, že je Mělník filmovým městem ví snad každý, kdo zde žije, a tak nás již ani nepřekvapí, když se tu především po sérii Básníků a několika reklamách začaly točit v posledních letech především některé díly Kameňáku. Soutok měl cestu kolem, a tak tu máme několik foteček z natáčení.

Zprvu se vše jevilo, jako že přijela na Mělník zase nějaká skupina, která je jistě v programu Mekucu :-),  ale jistě snad každého náhodného kolemjdoucího a cizího turistu musela zarazit přítomnost kamer  a fakt, že tu máme takový krásný truck typický pro USA :-).

Vypadalo to, že tu máme touto dobou možná až překvapivě velký hlouček diváků, ale ukázalo se, že se jedná o kompars, který se s nadšením po prvních tónech písničky doslova vřítí pod pódium a začne pařit :-).

Jinak mi mimochodem kamion připomněl jeden letní den, kdy k nám zavítala tuším TV Prima, aby zde v improvizovaném pojízdném studiu natočila hlavní zpravodajskou relaci. Jednalo se tehdy o speciální letní turné po městech ČR a je tu i někde reportážní foto článek. Musel bych to ověřit, ale snad to bylo v červenci, nebo v srpnu v roce 2015.

Závěrem snad jen to, že doufám, že šlo opravdu o Kameňák a nestřihl si tu scénu do filmu ještě někdo jiný :-)). V podstatě je to jedno, hlavně, že se zase na Mělníku něco točí, co ? :-)










Zdroj: Soutok

Červenec 29, 2018

12:58

Občas se turisté diví tomu, proč u nás používáme často v souvislosti s městem předložku ,, na " , místo obvyklé předložky ,, v". Vysvětlení je prosté. Středověké jádro a hlavní část města je na kopci, proto se u nás vžil výraz ,, na" pro akce a události v centru města a výraz ,, v" pro přilehlé čtvrti a události pod kopcem.

Na konci května 2018 jste mohli uprostřed krásných akcí ,, Mělnického kulturního jara" navštívit již 2. pivní festival, za jehož organizací stál opět spolek Světlonoška, tak jako za některými jinými akcemi.

https://www.svetlonoska.cz/

Připadají nám někdy v životě některé věci téměř samozřejmé a málokdo si položí otázku : ,, Jak to, že tady máme tu a tu akci ?" Dokonce si někdo může myslet, že se všechna ta aktivita odehrává na radnici. Leckdo si prostě myslí, že nejsme zase až tak malé a nedůležité město, navíc blízko Prahy, a tak je snad samozřejmé, že tady ty akce jsou.

Jenže, ono to tak vůbec není přátelé. Za tím vším je vždy aktivita nějakého jedince a vzápětí seskupení lidí  (spolku), bez nichž by to vůbec nebylo.

To, že včera vypadalo náměstí Míru tak nějak podobně, jako třeba na Taste of Italy, nebo již zmíněném festivalu, tak na tom má tedy velkou zásluhu zmíněný spolek.


Letos měl mnohý občan Mělníka pocit, že to kulturní jaro ve městě bylo prostě super, ale současně jsme se tak trochu někteří někdy cítili až občas takovými malými zajatci náměstí Míru :-). Když jsem se ptal známých, zda půjdou na ,, festival  jídla a vína", tak leckdo pořádně nevěděl. Že prý jsou hrozná horka, že to popíjení pod sluncem nebude nic příjemného, že jsou také jiné aktivity, apod.


Snad i proto, že jsem letos na jaře možná všechny ty akce na náměstí Míru navštívil a dělal jsem z nich reportáže :-) , tak jsem byl i teď zvědavý, jak to tam bude vypadat a kolik bude lidí. Současně jsem však bojoval i s troškou pohodlnosti, na kterou už mám asi nárok :-) i s dalšími svými zálibami, a také se mi do horka moc nechtělo.

Akce měla oficiálně začít v 11 hodin, což byl asi tak čas, kdy jsem tu u PC smolil článek o zatmění měsíce. Mimochodem, vidím, jaké jsme měli štěstí, že u nás bylo z valné části vidět. Odhodlal jsem se tedy až v 16.30, kdy zrovna přišla menší bouřka, a tak jsem to ještě odsunul. Nechci tu psát nějak moc o svých soukromých aktivitách, a tak jsem na akci přišel vlastně asi v 19 hodin, abych to víceméně jenom prošel, udělal aspoň 4 fotky, podíval se, zda neuvidím nějaké znamé a tím to pro mě tentokrát končilo.

Nechci, aby z toho dělal někdo závěry, že se místní občané namlsali akcemi, protože by to byl nesmysl a určitě jsem byl rád, že v případě nálady mám tu možnost trávit volný čas na náměstí. Známé tváře jsem sice za tu chvilku moc neviděl, ale musím říci, že lidí rozhodně nedostatek nebyl a rád bych touto cestou poděkoval všem, kteří se na tom všem podíleli.



Během posledních asi 14 dní jsem měl možnost poznat i další tvář našeho města. Když jsem šel v pátek se svojí výzbrojí pozorovat zatmění měsíce, tak jsem si všiml, jak se ty časy neustále mění.
Šla přede mnou kus cesty taková malá partička dívek i chlapců, a v rukou si nesli lahve šampaňského,  lahvového piva, apod. Zažil jsem to již mnohokrát na mnoha místech poblíž centra.

Cílem jsou většinou nějaké parkové lavičky, Vrázova vyhlídka, nebo i lavičky za zámkem, kde pod krásným letním nebem probíhají takové malé venkovní mejdánky. Vzpomněl jsem si nostalgicky na časy, kdy třeba na Pšovce na zahradě vedle hotelu a restaurace U Cinků probíhaly letní venkovní diskotéky, jakož i na mnoha dalších vesnicích, kde toto patřilo fotbalovým hřištím v blízkosti hasičáren. Inu, jak se ty časy mění.

Město bývá, nebo bývalo ještě nedávno označováno za takové mrtvé malé městečko, kde po 17. hodině odpolední končí veřejný život. To ovšem neplatí o prázdninách, kdy různé zahrádky na náměstí Míru a ve Svatováclavské ulici ožijí na večer turisty i místní mládeží a třeba zní občas i jakési disko z patra domu U Vykysalů.

Dovolil jsem si dnes takové malé rozjímání i proto, že řada z vás dlouhodobějších čtenářů jistě víte, že kromě propagace mělnického podzemí, fandím i zatím nenaplněným aktivitám u řeky Labe a jsem obdivovatelem restauračních posezení v blízkosti hladin řek, nebo restaurací s vlastními uzavřenými dvorky ve stylu zahrady.


Žluna zelená ( pár v centru obrázku)   https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDluna_zelen%C3%A1
S modrým strakapoudem a černým datlem patří k našim největším ptákům v parcích.

Takovou nenápadnou novinkou letošního roku byl prodej piva v parčíku vedle hudební školy a chrámu sv. Petra a Pavla. Přišel s tím známý, že četl někde v novinách, že se tam bude prodávat o víkendech pivo. Prvně jsem prodej piva zaznamenal v předvečer Mělnického triathlonu a nabyl jsem dojmu, že jde jen o jednorázovou akci, která je určena účastníkům, kteří tu v parčíku před akcí nocovali na dekách.

Prodej tam probíhal i v pátek večer, kdy jsme tu měli to zatmění Měsíce a včera naposled. Šlo o takový zkušební prodej ve vybraných dnech ( pátky, soboty) měsíce července, což bylo ostatně na reklamní tabuli před vchodem do chrámu. Možná že jde také o nějakou novou aktivitu.



A nakonec tu mám takovou věc, která se týká mého oblíbeného cestování, kdy vám s radostí každoročně píši především o výletech s Jízdenkou na léto. Vždyť je to fantastické, když můžete 14 dní jezdit po celé republice na jízdenku, kterou máte za jednu cestu na Moravu a zpět zaplacenu.

Bohužel mě včerejší televizní reportáž v hlavních zprávách na Nově zrovna nepotěšila. Pokud jste četli můj článek .... http://soutok.blogspot.com/2018/07/k-nejkrasnejsi-rozhledne-v-cechach-za.html
...., tak víte, že v Mariánských Lázních jsem musel i tak ze své peněženky investovat ještě 86 Kč pro zpáteční jízdenku do Bečova nad Teplou. Důvodem byla konkurence ...společnost GW Train Regio ..., která dostala tuto trať a jízdenky ČD samozřejmě neuznává.

Podobná situace je teď na Šumavě a člověk, aby si nějak zjišťoval, která trať vlastně patří ČD, a kterou už obsluhuje GW Train. Ještě loni se dalo jet až do Lipna nad Vltavou na zmíněnou jízdenku. Včerejší reportáž ukázala, že cyklovlaky z Českých Budějovic k Lipnu provozuje zmíněná společnost GW Train Regio. To je tedy podstatný rozdíl.

Reportáž chtěla udělat trochu povyku ohledně využívání cyklo vlaků, ale vlastně mě varovala, že by se mi letos takový výlet k Lipnu pěkně prodražil. Podívejme se, co stojí obyčejné jízdné ČD z Českých Budějovic do Lipna nad Vltavou, a co do Nového Údolí.

 V případě cesty z Českých Budějovic přes Rybniště do Lipna nad Vltavou, se pro nás nic nemění. Ovšem, výlet z Českých Budějovic do Nového Údolí a zpět, kam loni také vyrazil Soutok, by byl o dalších 200 Kč dražších. Linku zřejmě provozuje zmíněná společnost ( onu ranní spoj určitě) GW Train Regio, která jízdenky ČD neuznává.

Jistě teď někdo řekne: , Jízdenku na léto si kupujeme o dovolenou a tady se nemá na nějakou tu stovku, nebo snad tisícovku koukat." Do jisté míry je to pravda, ale nutno uznat, že je to pro zákazníka, jako vždy z matematického hlediska nemilé. Zákazníkovi je přece úplně jedno, která společnost co obsluhuje, ale zajímá ho celková cena jízdného, což je v tomto případě poněkud nepříjemné.

Ukazuje se totiž, že si budeme u této velmi reklamované a nejlepší jízdenky v dějinách ČD muset dávat stále více pozor na to, které tratě už ČD neobsluhují a půjde o tratě lukrativní do oblastí vyhlášené turistickým ruchem.



Zdroj: Soutok

Červenec 28, 2018

14:53

Říká se, že nejhezčí fotografie  Měsíce bývá pořízena při první čtvrti, kdy Měsíc nebývá tolik osvícen. To je pravda, protože právě tehdy asi na něm nejvíce vynikají různé krátery, které již vynikají v době, kdy Slunce ještě nezapadlo, obloha je azurová a Měsíc má ještě bílou barvu.

Jenže i úplněk bývá nádherným přírodním jevem a obdivujeme ho hned několikrát. Prvně v době, kdy se teprve zvedá nad obzor a díky atmosféře, se utápí v načervenalé barvě a později v čase, kdy ze své pozice ozařuje krajinu a svoji tvář odráží v říčkách, řekách i na hladinách rybníčků.

http://soutok.blogspot.com/2014/09/kdyz-byl-mesic-nejvetsi-superuplnek.html

Jenže každý, kdo má smysl pro tyto hříčky přírody, tak se rád podívá i na nějaká ta zatmění Slunce, či Měsíce a třeba se pokusí vyjímečně i o nějakou tu fotografii, byť se jinak fotografování vesmírných těles nezabývá.

Tentokrát jsem se rozhodl, že už konečně také použiji ten stojánek pro fotoaparát, který jsem tak nějak podědil. Snímek který vidíte na úvod článku jsem pořídil v létě 2014 a aparát jsem zkrátka opřel o zábradlí nad potokem.

Nyní jsem byl tedy technicky lépe vybavený, ale neštěstím byly mraky, které se nacházely nad nesprávným místem. K focení jsem si vybral Polabský park, který je relativně otevřený  od  JV k SZ a přitom nemáte přesvícenou oblohu tak, jako když budete u samotného zámku. Jistě někdo namítne, že tam jsou stromy, ale pokud zjistíte, kde se těleso přesně nachází, tak si najdete tu správnou parketu.


Bohužel, ačkoliv byla strana směrem k zapadajícímu Slunci plná hvězdiček a podobné to bylo i ve vyšších polohách nad naší hlavou, tak prostě směr k cukrovaru byl beznadějně zatažený a hodinky se posunuly k času 21.50 SELČ. Občas jsem si pohrával s  myšlenkou, že jsem to s tou polohou Měsíce asi podcenil a bude třeba vystoupat do míst, kde nebrání nic ve výhledu a kde si ujasním, kde vůbec je.

Ano, příprava byla skutečně po této stránce odbytá, protože se Měsíc nacházel na hraně mého předpokladu, ale co bylo horší byl fakt, že v daných místech zdaleka nebyl tak vysoko nad obzorem, jak jsem ho očekával. Navíc již neodrážel vůbec světlo, ale nacházel se téměř ve fázi maximálního zatmění, které připadalo na čas 22.21.


Tak hlavně, že jsem jej konečně objevil. Sestavil jsem techniku a na svém dosluhujícím automatu jsem zadal funkci focení v noci. Bohužel se ukázalo, že na toto technika nestačí. Především byl rudý Měsíc tak slabý bod, že fotoaparát vůbec nedokázal ani jednou zaostřit a nešlo Měsíc v tomto programu vůbec přitáhnout digitálním zoomem. Toho jsem docílil až doma dodatečným programem v PC.

Měl jsem sebou i tiédr, který se používá v hvězdářství na amatérské pozorování mlhovin, hvězdokup i komet, ale jasnost Měsíce byla tak slabá, že prakticky nenašel uplatnění. Hvězdářský dalekohled jsem sebou již opravdu táhnout nechtěl :-). Nadělal jsem tedy několik fotek, které si jsou podobné a vypadají všechny podobně, jako ta první zarudlá fotka. Co však musím ocenit, to byla ta síla atmosféry romantiky okamžiku.


V čase od 23.13 do 0.20 nám Měsíc pozvolna vystupoval ze stínu. Opravdu mohu potvrdit, že to ještě nikdy tak dlouho netrvalo. Jednou jsem to pozoroval v dalekohledu a byl to neskutečný fofr, když se jednotlivé krátery a měsíční moře počaly znovu vynořovat ze stínu.


Takovou zajímavostí je, že v okamžiku, kdy Měsíc začal znovu odrážet světlo, tak se fotoaparát dokonce začal zaostřovat. Ovšem, jak vidíte, tak se zdá, že u pravé strany Měsíce máme zřejmě nějaké nezaostření a snímek sám vypovídá pouze o tom, jak byla která část zrovna osvětlená. Dokonce si dnes už ani nejsem jistý, zda jsem ten vrchní snímek z roku 2014 fotil programem nočního záběru, nebo nějakou automatikou.

V každém případě se zdá, že Soutok asi dopadl mnohem lépe, než lidé čekající ve frontách před hvězdárnami, ač nechal dalekohled doma. Díky tomu tu však máme aspoň tyto vlastní záběry dokumentující médii tolik propíraný okamžik, na které jste se mohli právě podívat.

A nemáte čeho litovat. Zatmění Měsíce bude ještě celá řada, je jedno, že budou kratší a matně si vzpomínám, že se dočkáme i jednoho zatmění, které místo 103 minut bude trvat jen 102 minut :-).


Psal jsem tu posledně takový článek o tom, co se dá také ještě v létě dělat a zmínil jsem přitom určité radiohobby, které může dělat každý, aniž by si musel kupovat nějakou speciální techniku. Tohle rádio jsem koupil před asi 10 lety v mělnickém Lídlu za 500 Kč, ale stačí vám i mobil.

Sami vědci tvrdí, že dodnes není vznik vrstvy Es zcela objasněný a vzniká čistě sporadicky, od čehož je také její celý název ,, sporadická vrstva Es". Vždy, když si naladíte rádio Beat, Frekvenci 1, nebo Hitrádio, či Jizeru a zjistíte, že to na pásmu nějak kvílí,pulsuje a slyšíte exotické jazyky, tak máte šanci ulovit nějakou vzdálenou stanici, která vám bude hrát třeba i jen několik vteřin, minut, hodin, nebo se i po čase vrátí.

Někdy je snadné ji identifikovat, ale někdy je to horší. Ideální je, když hraje ve stereu, jako místní stanice a dá RDS značku. Mnohdy je to horší, a pak si různě pomáháme, nebo se snažíme rozumět části textu.

Zrovna myslím v úterý, jsem na kmitočtu 94.4 MHz zaslechl italštinu. Stanice udávala nějaké ženské jméno, ale bohužel jsem to moc nepobral. Tabulka nám ukazuje, že mohlo jít o 569 km vzdálenou stanici Stellu s výkonem 160 KW, což je možná méně pravděpodobné z toho důvodu, že dle teorie bývají při tomto jevu nejbližší stanice ze vzdálenosti cca 600 km. Mohlo jít také o stanici jménem Alta ( 614 km, 13 KW), ale jako nejpravděpodobnější se jeví rádio Maria ( 789 km, 16 KW), která v seznamu figuruje několikrát.


Může nám to připadat, jako takový neuspokojivý výsledek a celkem po právu. Jenže nás to zase až tak pálit nemusí, protože jde zkrátka o něco z Itálie mezi 600 - 800 km od našeho domova a příště třeba budeme mít s určením více štěstí.
Mnohem větší radost mi však po druhém skenu kanálu udělal radost fakt, když jsem zaslechl arabštinu. Když se podíváte na celý seznam frekvence 94.4 MHz pro celou Evropu, tak zjistíte, že v arabštině zde vysílá pouze jedna jediná stanice z Alžírska poměrně pěkným výkonem a ze slušného kopečku na okraji pouště. Vzdálenost 1823 km. Sice šlo o pár minut a málem ( bohužel) po krátké chvíli ve stereu hodila RDS, což by byl krásný dokumentární  fotoůlovek, ale optimista vždy věří, že se někdy zadaří více :-).
https://fmscan.org/net.php?itu=ALG&pxf=Cha%EEne+1
A o tom je prostě tohle letní hobby, na kterém je krásné to, že to jde jen někdy, je to náhoda a nejde o běžnou rutinu, jako když naladíte netovou stanici, nebo si pustíte televizní program. Dalo by se to přirovnat tak trošku k rybaření, kdy rybář neví, jak bude ten den úspěšný. 
A tak  je to přesně tak, jako s tím Měsícem, který občas projde zatměním a je kolem toho povyk :-) 

Na začátku tabulky vidíte stanici, o které tu píši.


Zdroj: Soutok

Červenec 27, 2018

17:43

První dnešní reportáž míří po asi dvou dnech opět do RMM. Věřte tomu, nebo ne, ale Mělník má něco, co jinde nemají. I já si vybavil při pohledu na tuto fotografii chvíle dětství. Nebudu tu popisovat, co jsem měl já  a vězte, že si člověk zejména osobní retro věci pamatuje často velmi dobře:-), ale třeba se také aspoň na chvíli ponořte do svých vzpomínek. Ať tak, či onak, je určitě krásné, že je to u nás doma, lze to kdykoliv navštívit a zatím ani nemáme konkurenci :-).

Muzeum zve na novou výstavu houpadel

Regionální muzeum Mělník zve na novou dlouhodobou výstavu dětských houpadel a plyšových medvědů. Výstava je součástí stálé expozice historických kočárků. „Sběratelů dětských kočárků je stále více a jen v okolí Mělníka můžete navštívit hned 3 expozice - v Mělníku, Kralupech nad Vltavou a v Chorušicích. Dětská houpadla ovšem nikde jinde v České republice nenajdete.

V současnosti sbírka čítá již desítky kusů. Vystavena je dvacítka nově zrestaurovaných.“ říká kurátorka výstavy Mgr. Naďa Černá. V minulém roce muzeum získalo také větší sbírku plyšových medvědů, kterými se rozhodlo expozici doplnit a medvídky v průběhu času i obměňovat, aby jich návštěvníci shlédli co nejvíc.

 Další rozšíření muzeum plánuje ve stálé expozici českého vinařství. Reinstalace by měla být hotová do konce roku. Novinkou letošní turistické sezóny je pregéř - historická raznice, na které si návštěvníci mohou vlastnoručně vyrazit svou pamětní minci - kopii denáru kněžny Emmy.


Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace




Dnes nás čeká dlouhé zatmění měsíce a předpokládám, že sledujete média a jistě to víte. Podrobnější informace najdete v odkazu, ale myslím, že není třeba nějak něco podrobně zjišťovat.

Celé  to nebeské divadlo začíná prakticky se západem slunce a končí zhruba ve 23.15. Přejme si co nejméně mraků.

http://www.astro.cz/na-obloze/mesic/zatmeni-mesice/zatmeni-mesice-v-letech-2011-2020/uplne-zatmeni-mesice-27-28-cervence-2018.html


Dnes prakticky bombardujete web Soutoku na téma  firma Erwin Junker. Že si nevymýšlím, tak o tom svědčí odkazy ....

http://soutok.blogspot.com/2012/09/erwin-junker-kral-melnickych-firem.html

http://soutok.blogspot.com/2016/10/melnik-opet-slavny-erwin-junker-prvni-v.html

http://soutok.blogspot.com/2014/05/posledni-majova-sobota-patrila-firme.html

http://soutok.blogspot.com/2014/05/nekolik-typu-na-sobotu-velka-vystava.html

Nemusel jsem je hledat, protože jen kliknu na to, co právě v posledních hodinách prohlížíte.

Už ani nevím, kdy to bylo, ale jako bloger, se samozřejmě také snažím číst aspoň občas různá média a něco mi matně utkví v hlavě. Snad někdy loni, se psalo v regionálních médiích o tom, že ve firmě má vzniknout moderní správní budova s výhledem na město.

Protože mám rád místa s výhledem, což je dobré nejen pro povznesení ducha, pro radost z místní krajiny, určitý patriotismus, ale i pro příjem rádia ( podzimní mlhy přináší občas na FM v severních částech města příjem stanic z Braniborska, či Pomořanska apod.) , tak mohu doložit, že budova stojí v celé své kráse a jistě nám regionální média, nebo měsíčník Mělnická radnice k tomu něco napíší.

A je to opět firma Junker, kde se  zase něco děje. V příštím roce má výročí cukrovar. Jsem opravdu zvědavý, jak se francouzská firma Tereos TTD a.s. ukáže ?! Jest-li také bude nějaký den otevřených dveří, nebo nějaká brožurka. Pamětníci vědí, že na téma mělnický cukrovar tu bylo před několika lety napsáno několik článků a pan ing. Jáchymstál přispěl doslova znalostmi nejvyšší kvality.

Zítra tedy myslete na akci, kterou jsem tu zmínil ( Mezinárodní festival jídla na náměstí Míru) a třeba se aspoň na chvíli přijďte i podívat.



Zdroj: Soutok

Červenec 25, 2018

18:19


V dnešním článku, se podíváme nejprve do Lhotky, kde se včera konala akce, která přilákala přes 100 lidí, a pak se podíváme na to, k čemu jsou také ještě dobré teploty nad 30 stupňů Celsia.


Tetička Mína přivítala ve skalním bytě přes 100 návštěvníků!
Lhotka u Mělníka 24. 7. 2018, 9-11 a 12-14 hod.

Ve skalním obydlí ve Lhotce u Mělníka bylo rušno. 
V úterý se zde konal prázdninový program pro rodiny s dětmi „Tetička Mína vypravuje“. Při hravé komentované prohlídce se děti i dospělí dozvěděli, jak ve skalním bytě žila jeho poslední obyvatelka paní Holubová až do roku 1980, poslechli si pohádku O zatoulaných kůzlátkách a vyrobili chrastící želvičku podle starého vzoru z 19. století ve tvořivé dílničce.

 Hitem se stala novinka letošní sezóny kráva Straka a hrášková stavebnice. Z té děti postavily i hrad Kokořín a mělnický kostel Sv. Petra a Pavla. Vláčkem, na kole či pěšky letos na program dorazilo 116 návštěvníků.

Skalní obydlí ve Lhotce je jinak otevřeno čtvrtek - neděle 10-12 a 13-17 hodin. Již tento čtvrtek (26. 7.) pořádá muzeum další zábavný program pro rodiny s dětmi na výstavě Ano, pane doktore, při kterém máte šanci stát se „domácím prvorepublikovým pečovatelem snadno a rychle!“ Programy začínají v 9:30 a v 17:00 a trvají 1,5 hodiny.

Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace




Často kolem sebe slýchám bědování nad současným suchem i vedrem a přesto lze najít určitá pozitiva a zábavu.
Asi nejvíce lidí si vzpomene na vodu a koupání. Prostě vám řeknou, že ta horka vůbec na nic jiného nejsou, než sebou plácnout k vodě.
 Jenže, pokud se díváte na televizi, kde byly nedávno především zajímavé zprávy z Moravy, tak víte, že radost mohou mít i pěstitelé exotických druhů ovoce a zeleniny. V důsledku oteplování klima, se stále více lidí začíná věnovat pěstování takových druhů, které byly dříve u nás považovány za vyloženě exotické a pěstovaly se pouze ve sklenících, nebo se zkrátka dovážely.
Možná, že vás někoho ještě napadne něco dalšího. Prostě, další důvod, proč mít radost z teplot nad 30 stupňů Celsia. Jeden další důvod však vím a v televizi o něm zpravidla neuslyšíte. Aspoň si nějak nepamatuji, že by o tom v televizi někdy někdo mluvil. A přitom je to věc, kterou si pro zpestření a pro radost může dovolit úplně každý.
Stačí vám jakékoliv běžné současné, zpravidla tranzistorové rádio, nebo i třeba mobilní telefon, se zabudovaným FM rádiem ( 87.5 MHz-108 MHz). Vůbec nemusíte mít nějaké výkonné a drahé rádio, nebo k němu připojovat nějakou externí směrovou anténu. Na vrstvu Es vám totiž úplně stačí teleskop ( to je ten vysouvací prut, kterým bývá přenosné rádio vybavené), nebo v případě mobilního telefonu sluchátka, která zároveň slouží také, jako zde nezbytná anténa příjmu.
O sporadické vrstvě Es najdete na internetu samozřejmě spousta článků, které vám vysvětlí, jak je to možné, že namísto obvyklé české stanice slyšíte zrovna zcela náhodou úplně jiný jazyk, nebo neobvyklou hudbu.
Obvykle k nám při těchto teplotách zalétnou odrazem od mraků stanice ze Španělska, Itálie, Turecka, Řecka a ze severní  přímořské části Afriky, ale někdy to bývá vzácněji z Velké Británie, Skandinávie, nebo naopak z východu, zpravidla z Ukrajiny.
Během dne se mohou směry měnit a především se mění délka těchto vzácných jevů. Jev může trvat několik vteřin, nebo i minut, ale třeba také dvě hodiny, nebo i půl dne. Může se samozřejmě po různých únicích opakovat.
Člověk se pochopitelně snaží identifikovat extrémně vzdálenou stanici, což není nic snadného a je to někdy i stížené tím, že se ty stanice na kmitočtu i střídají. Nejlepší je, když poznáte jazyk a signál  je v danou chvíli na takové úrovni, že buď zaslechnete název stanice, nebo v případě sterea získáte dokonce RDS, což je vlastně zkratka stanice.
Zájemci o toto hobby si však pomáhají celou řadou webových služeb, které by vám mohly pomoci. Jednou z nich je třeba adresa 
https://fmscan.org/index.php?la=de
... nebo ... http://radiomap.eu/cesky
Tento druhý odkaz bude pro laika možná jednodušší. Na mapě kliknete na nějaké město a zobrazí se vám tam místní stanice, které ve městě a v okolí vysílají.
Vrchní odkaz má však tu výhodu, že vyplníte své bydliště ( případně souřadnice), zadáte frekvenci i vzdálenost, do jaké mají být stanice vypsány ( pro vrstvu Es klidně až 2 500 km) a vyjede vám předlouhý seznam. Zde už hledáte podle jazyku a výkonu stanice pravděpodobnou stanici. Ideální je, pokud vám někdo zkušenější někde na webu napíše v nějakém článku, že zrovna šla ta a ta stanice.
Zpravidla jde o redaktory médií, nebo členy DX klubů, kteří používají směrové antény, mají jisté zkušenosti s příjmem a článek zpravidla opěvuje, jak to létalo například ze severu Afriky, a co na jaké frekvenci kde zachytili. Můžete si být pak téměř stoprocentně jistí, že jste na dané frekvenci slyšeli dost pravděpodobně to co oni. Ovšem, nejlepší je, pokud je signál skutečně tak silný, že vám tu RDS napíše. Někdy si tito lovci své úlovky i nahrávají a davají je třeba na youtube.
Někdy vám sice ani vysoké teploty nepomohou, ale když to na pásmu kvílí, pulsuje a slyšíte cizí jazyky ( ne němčinu), tak máte téměř zaručeno, že pokud bude dost času a snad i stabilnější signál, tak jistě něco exotického ulovíte a identifikujete to.

Zdroj: Soutok

Červenec 24, 2018

17:34

Tak si dnes dáme zase nějaké informace. Takovou nejbližší větší akcí na mělnickém náměstí Míru bude tuto sobotu Mezinárodní festival jídla a vína. Začátek v 11 hodin.Více na ..
https://cs-cz.facebook.com/pg/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD-festival-j%C3%ADdla-a-v%C3%ADna-M%C4%9Bln%C3%ADk-405110059939381/events/?ref=page_internal



Mezinárodní festival jídla a vína Mělník
Jedním z téma, na které rádi a často klikáte je téma pivo a hlavně článek o nejsilnějším pivě u nás
Nemůžu ho teď najít, ani za pomoci vyhledavače, ale už to není Praha, restaurace U Medvídků, X-beer 33.

Už to mám .... http://soutok.blogspot.com/2012/10/vite-ktere-pivo-je-nejsilnejsi-u-nas.html
Zajít si musíte přímo na loď na Vltavu, která je restaurací i pivovarem v jednom. Tím nejsilnějším pivem u nás je nyní Titanik 34.
Více na ...http://www.pivolod.cz/#akce
V Jablonci nad Nisou zase mají pivovar, jako od elektrikářů :-).
http://pivovarvolt.cz/
A dlouho tu již nebylo Mšeno. Tak tedy:
28.07.2018  1. hodina dějepisu naruby aneb Apokryfy Karla Čapka - scénické čtení04.08.2018  Chorušice - Chorušická pouť10.08.2018  Country setkání18.08.2018  VIII. setkání motocyklů čs. výroby ve Mšeně26.08.2018  Mšenská 50 - 41. ročník26.08.2018  Závod v přespolním běhu "Kokořínské roklinky"01.09.2018  Kanina - Country festival01.09.2018  Poslední koupání  
  

  

  






Zdroj: Soutok

Červenec 21, 2018

00:03


Městečko Loket nad Ohří je unikátní tím, že jej prakticky celé kolem dokola obtéká řeka Ohře. Mezi bodem, kde Ohře přitéká k městu a bodem, kde řeka odtéká od města je pouhých 131 metr a od vodní hladiny před městem stoupáte 17 metrů na příjezdovou komunikaci k městu, aby jste po 19 metrech sestoupili opět na vodní hladinu pod město. To je jen taková zajímavost, která se nikde nepíše, ale mapa vám ji řekne.

Kromě této zeměpisné české vyjímky mezi našimi městy sehrálo město a zdejší hrad ve středověku úlohu pohraniční pevnosti. Dozvídáme se také, že zde byl krátkodobě vězněn Karel IV. svým otcem Janem Lucemburským, ale na město prý nezanevřel a rád se sem vracel.

Jeden odkaz za všechny, kde se například dozvíte, co bylo příčinou věznění našeho budoucího krále a pozdějšího císaře Karla IV. ....

http://hrad-loket.cz/historie-lokte.php



Pokud se chcete vydat do Lokte nad Ohří, tak není potřeba nijak brzy ráno vstávat. V sobotu a v neděli jezdí první vlak z Mělníka do Ústí nad Labem v 6.50 a připadá mi ideální pro tento výlet.

Pokud je krásný sluneční den, tak si jistě brzy vychutnáte pohledy z vlaku na kopce Českého Středohoří, které vystřídá malebné údolí řeky Labe mezi Litoměřicemi a krajským městem. Do stanice Ústí nad Labem- západ vás vlak přiveze v 7.50 a po pohodových 10 minutách přijede spoj z Děčína, která staví ve všech těch městečkách i vsích pod Krušnými horami a přiveze vás v 9.18 do konečné stanice na nádraží Chomutov. Chomutov má mimochodem ještě zastávku Chomutov- město.



Tuto spoj mám velmi rád a již několikrát jsem ji použil k cestám do Karlovarského kraje. Jízda je bez hluku i nějakého kodrcání v klimatizovaných vozech a výborně tu chodil internet. Krajina se mi tu líbí nejvíce za městečkem Bílina, kde je několik zajímavých kopců a mezi nimi i krásný vrch jménem Bořeň. Těsně před Chomutovem budeme nejspíše obdivovat Kamencové jezero, ale těch jezer je tu také více. Za pozornost stojí i hrad Hněvín nad městem Most.


Nádraží v Chomutově je krásné, prostorné, nechybí tu různé služby, a jak vidíte, tak sem zajíždí i zelený cyklobus. Tady máte skoro půl hodiny času, než přijede v 9.52 rychlík Ohře, který staví pouze v Praze, v Ústí na hlavním nádraží, a pak ve městech, jako jsou Teplice, Bílina, Most atd. Ten bývá celkem plný, ale nikdy se mi nestalo, že by pro mě nebylo místo. V nejhorším případě to chce jen otevřít pusu a zeptat se.

Od Kadaně je krajina ještě malebnější. Dotýkáte se řeky Ohře v sevřeném zalesněném údolí a můžete obdivovat vodáky i hradní zříceniny na kopcích. Z důvodu jakéhosi sesuvu půdy na trať nás vezlo od nádraží v Ostrově nad Ohří asi 7 autobusů a já samozřejmě vzpomínal, jak jsem městečko Ostrov poznal o Vánocích 2013 při kombinované cestě do Karlových Varů ( článek najdete vpravo v časové roletě).

Z Varů jsem tedy opět pokračoval vlakem. Mezitím tu mají po rekonstrukci pěkné nádraží a vše dostalo nepodstatné zpoždění 10 minut. Do Chodova dorazil vlak místo v 10.44 v 10.54. Zde už na nás čekala lokálka, která vás z hlavní trati doveze do cílové stanice Loket nad Ohří. Jen to nebylo v 11.18, ale v 11.30.


V nádraží se lístky neprodávají, ale mají tady samoobslužný způsob odbavování ve vlaku, což mě vůbec s mojí jízdenkou nezajímalo. Do centra města je to pěšky kousek a hned na začátku náměstí vás přivítá tato krásná věž.



Loket je zkrátka krásný a připomíná takové oddychové turistické lázeňské městečko.




Z mostu jsem se pozdravil s vodáky, kteří to slovo ahoooj od lidí na mostě a v okolí řeky samozřejmě očekávají ....


....., a pak už přišla na řadu pohádková perla, kterou je místní hrad, jenž se neokouká.





Navštívil jsem samozřejmě IC a nemohl jsem vynechat i fotografii místního pivovárku.


Ve 12 hodin jsem byl už na hradě. Většina lidí chodí po hradě s papírovým průvodcem za 110 Kč vstupného a fotit se tu může také, což už je na hradech téměř standard, který platí mnohdy i pro zámky, kde však vyžadují focení bez blesku.


Nepřišlo mi zrovna správné, abych zde publikoval nějaké předměty z hradu, nebo dokonce krásnou sbírku porcelánu. Jednak by to bylo o pěkný průšvih a hlavně nemusíte sedět doma a můžete si tam také zajet. Od toho se cestuje.


Mohu vám však, jako lákadlo nabídnout některé krásné výhledy z hradní věže.


Prozradím vám, že kromě krásného porcelánu na mě ( a nejen na mě) udělala největší dojem expozice práva útrpného. Nejen, že se v těch prostorách lidé moc dobře necítili, ale mají tu k tomu i skvělé audio. To je prostě to, co pořád píši. Nápaditost, nápaditost.


To by byl takový Radovan Krejčíř za vězení v JAR ještě rád, protože to natahování na skřipec, železná pana, pálení žhavým železem, vpletení do kola, to si ani neumíme představit. Už jen ta kobka 2x1 metr, kde jste mohli jen ležet byla hrůzou.







Přemýšlel jsem, čím tedy dokument zkrášlit, když  jsem tentokrát mohl představit jen krajinku a na zvířátka jsem nenarazil. A nabídlo se mi to samo. Třeba si díky těm šatům myslete, že je to místní princezna a mluvila anglicky :-).

Ještě jsem tam v malém městečku objevil jednu věžičku, a pak už jsem podle plánu Loket obešel po svých po krajnici silnice vně městečka.




Tak jistě, zase vodáci. Také si to člověk před mnoha lety zkusil a je na co vzpomínat.


místní jez.

Po tomto mostě jsem se po jakési turistické značce dostal zase do města, a to až do míst, kde jsem u té první věže výše začal návštěvu historického centra.


Zde je patrné, jak řeka přitekla k městu a láme se vpravo pod most pod hradem, kde jsme již stáli.


O tomto jsem psal v minulém článku. Trať pokračuje do Bečova nad Teplou, ale nejezdí se po ní.


Na chvíli jsem zvažoval, zda mám jít asi 6 km po cyklostezce ke slavným Svatošským skalám, ale místní znalci mi nakonec potvrdili, že až ke skalám, bych nic zvláštního neviděl a zajímavější je to od nich prý ve směru na Karlovy Vary. Navíc bylo stejně horko a chtěl jsem také jednou přijet nějak dříve domů.


Z Lokte tedy pojedete ve 14.40 ....


Z Chodova v 15.05 .. a po autobusové vsuvce ve Varech jste v 17.10 v Ústí na hlavním nádraží. Společnost mi dělal jeden mladík z Jablonce, co se vracel z filmového festivalu. Za 5 dní koukání na filmy zaplatil na vstupu 700 Kč a plastová legitimace jej opravňovala ještě k nějakým návštěvám filmové techniky a třeba i degustace piv na festivalu apod.

Podle všeho měl všude plno kamarádů, vyrůstal tu, znal zdejší krajinu a po příchodu další osoby do kupé jsem se již zcela a rád změnil v posluchače. Tou osobou byl také nějaký místní člověk, který to v této oblasti také znal, ale pak hoši přešli na téma Maroko a Kongo, protože šlo o nějakého našeho bojovníka. Však to znáte. Chlap je mladý, touží po dobrodružství, nebezpečí i po penězích, tak je z něj takový válečný legionář. Však jsem psal už mnohokrát, že ve vlaku se dozvíte od lidí hodně.



Po malé procházce do Střekova a určitém čekání jsem nakonec v 18.08 odjížděl na Mělník, kam jsem přijel v 19.10. Podívejte se tedy, jak tam měli v Labi málo vody a vězte, že dostat se domů takto po 19 hodině byl úspěch. Dlouhé výlety vyžadují hodně času, ale zase se podíváte daleko. Krátkých výletů uděláte třeba i více a jste odpočatější, ale jsou relativně do bližších míst.

Samozřejmě píši zase o slavné Jízdence na léto a nepíši o ni náhodou. Zrovna v dnešním Mělnicku ji také propagovali.



Zdroj: Soutok

Červenec 20, 2018

16:44


Milí čtenáři, na úvod tu mám takovou rychlovku, která je velmi aktuální a dozvěděl jsem se ji dnes dopoledne od kamaráda. Bohužel, nemám na akci vůbec čas, tak jen velmi stručně. Pokud má někdo o Mělnický triathlon zájem, tak více najde v odkaze.
http://www.triathlonmelnik.cz/


Další zprávy jsem před chvílí obdržel v e-mailu z muzea.

19. 7. – 28. 8. 2018
Interaktivní program pro rodiny s dětmi 16. 8. 2018 Regionální muzeum Mělník


Na ploše jednoho výstavního sálu v Mělníku uvidíte téměř 600 koček. 
Včera byla v Regionálním muzeu Mělník, p. o. zahájena letní dětská výstava nejen hraček koček, kocourů a kočiček „Mňaaau aneb kočky v muzeu“. Velkou zásluhu na tom mají dvě sběratelky Miluše Fialová z Neratovic a Sofie Krejčířová z Mělníka.

 Sofince je teprve 10 let, ale její sbírka čtyřnohých hebkých stvoření čítá již přes 400 ks. Na otázku, kdy začala kočičky sbírat, odpovídá: „Ani nevím, nepamatuju si, že bych kočky někdy neměla, sbírám je už úplně od malička…“

Na výstavě uvidíte kočičky plyšové, dřevěné, keramické, plastové, skleněné, kamenné i nejrůznější předměty s kočičím motivem. Nechybí galerie slavných: Garfield, Hello Kitty, Aristokočky, Kocour v botách, Tom… a samozřejmě nejslavnější český kocour Mikeš. Dospělé návštěvníky zaujme cestovatelská vitrína plná koček z exotických zemí s malým kvízem.


 Výstava je doplněna interaktivním a čtenářských koutkem s řadou aktivit pro děti. Nejmenší ocení kočičí malování, vázání kočičích mašliček, nebo houpacího kocoura Oscara. Větší děti možná zasednou do čtenářských křesel, nafotí si selfíčko v módní sekci, nebo zapřemýšlí nad kvízem v galerii slavných. No a co muzejní kocour Švarcík? Ten si tohle samozřejmě nenechá ujít. 16. 8. se na něj přijďte podívat na interaktivní program pro rodiny s dětmi k výstavě s tvořivou dílničkou.

 Spuštěna byla také letní pátrací soutěž v ulicích Mělníka „Zachraňte kočičku aneb Zatoulaná klubíčka“. Jedna kočička, totiž ztratila jméno, když ji zaklel zlý čaroděj. Švarcík se rozhodl ji zachránit. Pomozte mu najít rozházená klubíčka s písmenky v mělnických oknech a výlohách a vyhrajte super ceny.


 První cenu (plyšového kocoura Mikeše) do soutěže věnoval Památník Josefa Lady a jeho dcery Aleny Hrusice (OMPV p. o.) Hrací karty a pravidla soutěže najdete na www.muzeum-melnik.cz, nebo v pokladně muzea. Výstava potrvá do neděle 28. 10., kdy budou také slavnostně předány ceny výhercům.

K.F. oddělení propagace RMM.

Tolik tedy program z RMM a již teď vám mohu slíbit, že se chystám přijít ještě s jedním vzdálenějším výletem, tak se máte na co těšit.



Zdroj: Soutok

Červenec 16, 2018

19:10

Tak jsem si tak říkal, jest-li mám dávat na blog téměř každý výlet, který udělám a koho to vlastně zajímá. Pokud není žádný komentář, tak autor neví a dávat na sledovanost nemůžete. Vysvětlení je prosté. Musí se najít člověk, který je ochotný dát odkaz někam na facebook, což se leckomu nechce, nebo mu prostě stačí, že on si to přečetl.
Na druhou stranu je pravda, že když o těch výletech ( mnohdy je považuji za koření života) píši, tak je znovu prožívám, mám z psaní takového článku dobrý pocit a občas mi udělá radost i jistá podpora. Třeba, když mi někdo řekne, že se již těší na další výletní článek, protože ho mé články inspirují k návštěvě různých míst.

Není hezčí jízdenky, než je Jízdenka na léto, která vám umožní cestovat 14 dní po České republice za paušální cenu 1 190 Kč. Zatím to tak aspoň je, a tak je toho třeba užít, než i sem přijde proces úpravy cen směrem nahoru, jako je tomu téměř každoročně u bývalých jízdenek SONE+ a různých regionálních jízdenek.
Na západ do Karlovarského kraje vedou především dvě dálkové cesty. Dalo by se říci, že do severní části Karlovarského kraje je lepší cesta přes Ústí nad Labem a do jižní přes Beroun a Plzeň. Problematickým místem je právě náš dnešní cíl.
Po souboru Českých korunovačních klenotů, které jsou čas od času nabídnuty veřejnosti k vidění na pražském hradě, je oficiálně druhou nejvzácnější naší památkou relikviář sv. Maura v Bečově nad Teplou. Cesta do Bečova vypadá vlakem jednoduše, ale není tomu tak.

Karlovy Vary mají totiž dvě nezávislá a nepropojená nádraží, podobně, jako nedaleké Litoměřice. Aplikace mapy.cz vám ukáže, že cesta pěšky mezi oběma nádražími trvá asi 17 minut. Jenže, doba mezi příjezdem vašeho rychlíku za příznivého stavu do stanice Karlovy Vary - horní nádraží a doba odjezdu lokálky do Bečova ze stanice Karlovy Vary- dolní nádraží je jenom 15 minut.
Pominu nyní fakt, že mezi stanicí Ostrov nad Ohří a Karlovy Vary-horní nádraží probíhá již 2 měsíce náhradní autobusová doprava ( sesuv půdy na koleje z důvodu sucha), a také to, že obě nádraží propojuje jakási dálková autobusová linka, na kterou nemůžete vůbec sázet. Hledat nějaké nástupiště v časové tísni a doufat, že to všechno půjde, jako hodinky. Na přestup v Karlových Varech zkrátka zapomeňte!
Ve starších železničních mapách, se jeví dobrou alternativou trať z Chodova přes Loket nad Ohří do Bečova, což by bylo vůbec super ! Jenže, dnes se dostanete z Chodova pouze do Lokte a ačkoliv vedou koleje i dále, tak se po nich z nepochopitelného důvodu dnes nejezdí. Přitom jde o dvě turisticky významná městečka.

Vyjel jsem tedy vlakem v 6.03 do Všetat ( 6.11), odkud pokračujete v 6.20 do Prahy ( 7.12). Odtud jede v 7.33 EX 360 do Mnichova, kterým pojedete do Plzně ( 8.58). Když pominu takovou banalitu, jakou  je na této trati v rychlících internet a občerstvení, tak je spoj novou zajímavou variantou pro návštěvu Mnichova na jakousi speciální jízdenku.
 Až dosud totiž jezdil první vlak z Prahy do Mnichova, na který jsme měli z Mělníka přípoj v 9.15, a pokud bychom se chtěli ve stejný den vrátit, tak bychom v Mnichově strávili pouhou hodinu. To byly ty spoje do Regensburgu a zpět, o kterých jsem tu psal a kde jsme ovšem měli na prohlídku města dostatečných 5 hodin a bylo to také o jiné cenové relaci.
Z Plzně pak jede spěšný vlak v 9.05, který vás doveze v 10.18 na konečnou do Mariánských Lázní. Zbývá tedy posledních 45 minut jízdy, ale čeká nás nepříjemné překvapení. Trať Mariánské Lázně - Karlovy Vary- dolní nádraží provozuje společnost GW Train Regio a ta jízdenky a doklady ČD neuznává.

Musím tedy koupit výhodné zpáteční jízdné do Bečova nad Teplou za 86 Kč. Vlak vypadá zvenčí moderně ( první fotka) a jízda motoráku, se dokonce promítá do mapky ( obrázek 2), ale mohu říci, že mnohem větší pohodou je jízda z Mělníka do Mšena. Zajímalo by mě, jaké je posezení za těmi velikými okny, když to opravdu připaluje. Nezdá se, že by šlo o ta tmavá speciální okna. Krajina je kolem ovšem hezká.


Vyjedete tedy v 10.40 z Mariánských Lázní a v 11.25 jste v Bečově nad Teplou. Hrad ( vrchní obrázek) je v rekonstrukci a nepřístupný, ale nám stačí zámek.

Máte na výběr ze dvou okruhů, nebo kombinaci. Relikviář 140 Kč, zámecká prohlídka 80 Kč, oboje 180 Kč. Domluvil jsem se v pokladně, že nejdříve udělám relikviář ( 12.00- 12.45), pak si zajedu autobusem do Krásna, kde je rozhledna, a až se vrátím, tak si projdu druhý okruh ( zámek).

Paní s úsměvem prohodila, že pokud ukážu první vstupenku a lístek od autobusu, tak mi pak prodají lístek na druhý okruh za 40 Kč.


Lístek k relikviáři má takovou cenu proto, že jde o tak významnou památku. Shlédnete dokument o tom, jak byl relikviář objeven, jak probíhala jeho rekonstrukce, a budete si moci fotit i některé hezké blyštivé předměty. V poslední a hlavní místnosti, kde je ovšem jen relikviář, je však focení přísně zakázáno a byli  jsme vyzváni i k vypnutí mobilních telefonů.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Relikvi%C3%A1%C5%99_svat%C3%A9ho_Maura

Venku pak chvíli pěkně pršelo, nadělal jsem nějaké fotky a ve 13.40 mi jel autobus do obce Krásno. Cesta trvala serpentinami do kopce 10 minut a byla dlouhá asi 7 km. Řidičem autobusu byl nějaký Rus a ve velkém autobusu jel se mnou ještě jeden člověk.

Na rozhlednu Krásno vede turistická značka a pan Luděk Munzar ji v seriálu o rozhlednách ( 1998 ? ) označil za snad nejkrásnější rozhlednu u nás.


Mám dojem, že má pravdu,ač z rozhledny nějaké extra dálkové výhledy nečekejte. Je tam asi 13 takovýchto tabulek:


.....

..... a krytý altánek, který se zrovna hodil. Přišla totiž přeháňka. Bylo 14.40 a já se rozhodl, že nebudu čekat do 15.50 na autobus, který přijede do Bečova v 15.58. Důvod byl ten, že bych nestihl prohlídku v 16 hodin, další by byla asi až v 17 hodin, trvalo by to 45 minut a v 17.39 mi už jel vlak domů.


Proto jsem to vzal po silnici zrychleným přesunem a vyplatilo se. V 15.45 jsem byl u pokladny a druhou prohlídku v 16 hodin jsem v pohodě stihl.

V zámku jsou krásné věci, skoro vše jsem nafotil, ale to dle mého na internet nepatří.



V Bečově mají ještě muzeum starých jízdních kol a motocyklů, nějakou malou botanickou zahradu a je to takové turistické městečko.








Do Bečova přijíždí i vlaky ČD od Rakovníka, ale důležitá výše zmíněná trať je v režii soukromého dopravce. Odjel jsem tedy 17.39 a v 18.24 jsem byl na nádraží Mariánské Lázně. Pak už jel  v 18.54 přímý rychlík z Chebu do Prahy, ve kterém jsem sledoval fotbalový zápas mezi Francií a Belgií. No, občas se to kousalo a nejlepší signál byl v Praze na Smíchově, kde byl lepší než v televizi.


Ve 21.31 ( ve skutečnosti asi o 20 minut déle) jsem přijel na hlavní nádraží, odkud jsem jel klasicky ve 22.48  s příjezdem ve 23.50 na Mělník.


Zdroj: Soutok

Červenec 14, 2018

12:19

Důvodů, proč navštívit město Jihlava jsem měl celou řadu. Jako fanda a mnoholetý propagátor myšlenky otevření aspoň některých středověkých mělnických sklepů pro účely turistického ruchu jsem chtěl navštívit po sklepích v Táboře a Znojmu, také další vyhlášené sklepy v Jihlavě.

Místní jihlavská ZOO, se proslavila především stavbou africké vesnice. Myslím, že letos je to obzvláště příhodné, protože dobrodruh, cestovatel a cykloturista Tadeáš Šíma z Prachatic, se již vrátil domů, kde v současné době píše knížku o své cestě na jízdním kole z Maroka do Kapského Města, na kterou se již moc těším.

Dalším důvodem je fakt, že jde o hlavní město kraje Vysočina, které jsem vždy maximálně projel dopravním prostředkem a přitom se tu psaly naše národní dějiny. Jihlava byla tím, čím o něco později a ještě mnohem více Kutná Hora. Samozřejmě mám na mysli těžbu stříbra.


Pokud se vydáte do Jihlavy, tak vám doporučuji využít ranního rychlíku do Kolína v 7.32, ale je možné jet samozřejmě i o dvě hodiny dříve. Nechtělo se mi vstávat, a tak jsem jel až v 9.32, což ovšem znamenalo přijet do Jihlavy ve 12.35.

Rychlík s vámi uhání do Kolína, kde jste v 10.39. Sem přijede z Prahy v 10.46 další rychlík do Brna, kterým přijedete ve 12 hodin do Havlíčkova Brodu. Přestup byl naprosto v pohodě, neboť vlak z Prahy byl ještě na cestě. Také druhý a poslední přestup byl naprosto v pohodě. Z Havlíčkova Brodu vás ve 12.05 odváží nízkopodlažní jednotka, která nekončí v Jihlavě na hlavním nádraží, ale cílovou stanicí je nádraží Jihlava-město, což jistě oceníte.


Spousta domů měla na rozích ulic věžičky.

Zajímavosti na cestě byly dvě. Ještě nikdy jsem nejel ve vagonu, kde místo klasického kupé objevíte takový menší obývák ( na obrázku) :-). Moc jsem to nezkoumal, ale zdá se, že tu jsou až dva stolky, sedí se ze tří stran a ,, obývák má minimálně dvoje dveře. Hledal jsem místo, kam si sednout a vybral jsem si poměrně dobře. Společnost mi totiž dělala modrooká černovláska, kterou bych spíše typoval na modelku, ale údajně šlo o  mladou  policistku, která řeší na ulici vše, co je potřeba řešit.

Soutok píše blog a na blog patří i legrace. A když legrace, tak si ji má člověk umět dělat i ze sebe. Ostatně, kdybychom byli bezchybní, nebyla by legrace a nebylo by na co vzpomínat a čemu se smát. Věřte mi, že ač jsem koukal po celou tu hodinu a čtvrt průběžně na hodinky, abych byl během hovoru tak nějak v obrazu, kde zrovna jsme, tak jsem stejně málem zapomněl, že už stojíme ve stanici Havlíčkův Brod, kde mám přesedat a vyletěl jsem ze sedačky, jako čert :-).


Jihlavě dominuje kostel sv. Ignáce z Loyoly.

Na hlavním nádraží v Jihlavě vlak stojí asi 5 minut, aby vás svezl ještě do cílového nádraží Jihlava-město, přes které vede hlavní trať z Brna přes České Budějovice do Plzně. Od nádraží vede pořád přímo do mírného kopečku ( mírnější než naše Jarošovka od autobusáku do centra) třída Legionářů, kterou dojdete po zhruba 10-15 minutách na Masarykovo náměstí, které je středem města.

Nezjišťoval jsem TOP největších náměstí v ČR, ale toto náměstí je neskutečně obrovské, ač bez krásného podloubí.


Jeho součástí je třeba i budova magistrátu, zastávka trolejbusů a nevzhledný obchodní dům, který to tady hyzdí dle mého názoru ještě více, než naše obchoďáky naše Karlovo náměstí.


Teď se díváte na ty lepší stavby na náměstí, ale teď to přijde ...


To všechno je jedno náměstí.


Teď jsem trochu přitáhl jeho jižní konec a díváte se do polí, podobně, jako když koukáte na Mělníku od Pražské brány směrem do polí za mělnickou čtvrt Blata.


A to je on. Přímo v centru náměstí tu mají  obchodní dům Albert ( aspoň podle mapy). To je stavba, co ? Nějak mi to sem nepatří. Nevím, co na to místní.


Najít IC, tak to byla hrůza. To celé je radnice, ale najít ty správné dveře do IC, tak to mi tedy trvalo a ještě jsem vlezl někam na MU, kde je moje přítomnost a otázka trochu zaskočila, ale odpověděli mi.
V info centru jsem byl rád, že jsem vybral nějaké pohledy, koupil jsem jediné dvě vizitky, co byly k mání, a že mi hlavně ženy poradily, kde najdu vstup do sklepů.


Ještě jsem si zašel k jedné velmi hezké stavbě, kterou je Brána Matky Boží, vedle níž bylo také IC, kam jsem již ale nešel. A pak jsem již pokračoval k prvnímu cíli cesty. Viděl jsem tam plno plánků podzemních okruhů, které měly svá pojmenování, ale v nabídce byl pouze jeden okruh za 60 Kč.


Moje prohlídka začínala ve 14 hodin, bylo nás asi 20 a průvodkyně nám toho navykládala snad ještě mnohem více, než bylo vůbec k vidění, ač to bylo asi na 40 minut.


Vůbec mi nepřišlo, že by náš Mělník měl nějaké podřadné sklepy.


Byla tu hodně vlhkost a na podlaze byly leckde odtokové žlaby. Ve slepých krátkých chodbách byly různé nástěnky, výstavy zdejších hornin, modely středověké těžby apod.


Nejvíce se nám líbilo, když paní zhasla světla a s baterkou v ruce, se vrátila k nám. K vypínači to bylo asi 15 metrů. Pak namířila baterku na stěnu, a jak šla postupně zpět k vypínači, tak stěna nepatrně svítila. To bylo způsobeno přítomností fosforeskujících prvků v hornině.


Co vůbec dodat ? Každé podzemí je jiné a rozhodně se mi nechce do nějaké kritiky. Představte si, že se tu mimochodem provází bez ochranných přileb a jste pouze tu a tam upozorněni na snížený strop, ale takových míst bylo minimálně. Nicméně musíte být opatrní. Je tu poměrně rovná podlaha a pokud tu jsou někde na trase schody, tak jsem si spíše připadal, jako v krápníkové jeskyni. Někde je na zemi i guma proti případnému uklouznutí.

Mělnické sklepy se spíše podobají Znojmu a Táboru. Jsou tak,  jako-by krásně neuspořádané v patrech a mají různorodější  prostorové tvary i podlahu. Všude najdete plno zajímavých schodů, prostě jsou jiné. Sice se hovoří o tom, že ten velký komplex Strakových sklepů, a těch dalších, které jsme v květnu navštívili je bomba, ale dle mého názoru byly fantastické i sklepy, které jsme viděli na podzim pod oběma objekty, jakož ty pod Svatováclavskou ulicí.

Skoro bych řekl, že Strakovy sklepy jsou zase úplně jiné, než ty předešlé sklepy a Mělník má vlastně úžasnou různorodost v prostorovosti i ve vlastní vizáži. Široké, jako-by uhlazené chodby na jedné straně, a menší, či větší krásné komůrky s mnoha schody na straně druhé.


Jihlava, kdysi také Iglau.



Ježek, to je nejznámější jihlavské pivo.


Dokonce se tu vyrábí známý zelený velikonoční Krasličák 14.


Kostel sv. Jakuba Většího patří k nejkrásnějším památkám Jihlavy. Zrovna se opravoval.


A to právě přišla nepříjemná přeháňka. No, do výšek ani za sucha. ne.  Do těchto určitě ne :-) Tak ještě někam do hradní věže, nebo na rozhlednu.


Jihlava má krásné zachovalé opevnění a může se i na parkán, který je z obou stran však uzamykatelný vraty stejně tak, jako u nás třeba radniční dvůr.


Hned z centra sejdete pod hradby k říčce Jihlávce, kde se za můstkem nalézá opravdu krásná ZOO. Kromě slonů a nosorožců je tu snad vše.




Africká vesnice.

Jedna z mnoha atrakcí pro děti.



Jedna z mnoha restaurací v areálu.




Pavilon imitující současně i příběh o zříceném letadlu v džungli.















Říčka Jihlávka.


Náměstí  nezahálelo. Když jsem šel kolem, tak tu hrála dechovka.


V ZOO jsem tedy byl od 15 hodin do 17.15, a pak jsem se teprve začal zajímat o to, jak se dostanu vlastně domů. A to bylo horší, protože prý rozhodla asi právě ta hodina. Jel mi totiž z nádraží Jihlava- město v 18.02 vlak do Havlíčkova Brodu, který tam přijel v 18.41.

Jenže další vlak v mém směru jel až v 19.19. Byla to spoj Havlíčkův Brod - Kolín, která již stála v nádraží. Internet tu nikde nechodil, před nádražím je jen autobusové nádraží a město je poněkud dále.
Nasoukal jsem se do patrového vagonu a užil si aspoň neobvyklý zážitek pohledu z výšky..

Spoj přijede asi ve 20.44 do Kolína, kde je již připravený vlak do Mělníka a Ústí nad Labem ( tato spoj jede dokonce až na hlavní nádraží v Ústí a nikoliv jen na západní nádraží, jako ostatní spoje).
Co bych za to dal, kdyby tento vlak jel už 5. července, když jsem se vracel z Ostravy ( minulý článek). Ve 21.15 mi to tedy jelo na Mělník, kde je to nějak ve 22.20. Aspoň, že nejsem doma zase až v půlnoci.

Kdo by jen řekl, že v Jihlavě strávím 5.5 hodiny, a že zpět nepojedu také 2.5 hodiny, ale díky čekání apod. 4.5 hodiny.

I tak je však dobré cestovat, poznávat, jak je to jinde, učit se, bystřit si mysl při řešení situací. To bych doporučoval všem, kteří rozhodují o důležitém dění ve městě a ne se jen vozit autem. Mnoho odpovědí a námětů totiž najdeme právě na těchto cestách.



Netradiční pohled do patrového vagonu.


Zdroj: Soutok

Červenec 11, 2018

16:21

Není nic snadnějšího, než jet do Ostravy. Samozřejmě na Jízdenku na léto. Když zvážíte, že do ní investujete 1 190 Kč ( varianta 14 dní) , tak ji máte za jeden výlet prakticky splacenou. Běžný lístek by vás totiž stál z Mělníka do Ostravy přes Kolín na zákaznickou jízdenku bez slev 459 Kč a přes Prahu 632 Kč. Nezjišťoval jsem tedy takzvané výhodné jízdné mezi vybranými velkými městy, které jsem tu v jednom článku zmínil. Mám na mysli ten případ, kdy paní jezdila roky nejkratší cestou  z Liberce do Zlína přes Hradec Králové, než zjistila, že je to levnější přes Prahu.



V posledním vlakovém jízdním řádu, se událo mnoho změn. Nejprve si však řekněme, co bylo motivací k výletu. Reklama v televizi. Pak jsem to již jen doladil.

http://www.chinese-emperor.com/ostrava/

Odjížděl jsem 5.7. v 5.32 do Kolína, kde jste v 6.39. Dříve tu jezdil vlak jménem Landek, ale tentokrát mě odvážel v 7.02 přímo do Ostravy Ex 113 tažený lokomotivou PKP ( Polské dráhy), který jel přes Ostravu a Krakov do Varšavy. Byl kupodivu nacpaný, ale jak už to tak bývá, tak v Pardubicích se to vždy uvolní.

Zapomeňte na čas. Vlak to maže 155 km/ hod, což poznáte jen podle toho, že vám auta na souběžných rychlých silnicích ani trochu nestačí. V Pardubicích jsem si sice sedl, ale nějaká velká skupina turistů, se tam dožadovala rezervace, což jim zabralo snad 30 minut. Pořád hledali čísla, která mají být jejich a občas docházelo k výměnám na místech, což mě také později potkalo.


Lidé mají ale hodně nálady vepsáno ve tváři a zhruba odhadnete, kdo je komunikativní a kdo ne. Aniž bych se rozmýšlel, kdo ke komu patří, tak jsem popošel uličkou a začal si vyprávět s jedním ze sedících turistů. A protože se tam všichni znali a hlučelo to tam, tak se docela smáli tomu, že člověk ,,vyhozený" ze sedačky, se vlastně baví úplně v pohodě s příslušníkem skupiny, která ho vyhodila.

Moc jsem toho ale nenastál, protože jedna dvojice později vystupovala a nějak to tak dopadlo, že jsem zcela náhodou získal místo vedle muže, se kterým jsem se bavil především a dokonce u okna :-). V Přerově, se se mnou mnozí rozloučili, popřáli jsme si vzájemně šťastnou cestu i hezký výlet, a pak jsem měl možnost si konečně také odpočinout od rozhovorů a pustit si internet.

Ostrava mě přivítala v 9.46  krásným železničním nádražím a mají tady nad kolejemi podobný tunel, jako je v Regensburgu. Hned u nádraží můžete vidět takovéto trolejbusy i tramvaje.




Pak jsem si to vyšlápl Nádražní ulici podle jednoho krásného kostela ....


...., až jsem došel do tamního IC pro suvenýry, odkud to již nebylo do tzv. Trojhalí Karolína daleko.


Trojhalí Karolína slouží k výstavám.  V 11.40 jsem došel na místo, kde jsem pokladníkovi na vozíčku zaplatil 150 Kč vstupného a optal se ho na návštěvnost. Ta byla prý různá. Pátý den výstavy tu bylo tolik lidí, jako za první dva červnové dny výstavy ( asi od 26.6.) dohromady.

Nevím, zda mám vůbec nějaké oprávnění tady zveřejňovat třeba i jen jednu fotku terakotové armády, tak to raději nebudu pokoušet. Co z toho ? Na blogu vše myslíte dobře, vidíte to jako propagaci, za kterou by měl být jiný rád, a to jak propagovaný, tak čtenář, který je potenciálním návštěvníkem akce, a přitom je kolem toho kolikrát neuvěřitelný poprask. Politikaří se v televizi, politikaří se v médiích a dokonce už i  v různých facebookových skupinách, kde někdo rozhoduje o tom, co se tam má propagovat a co ne. Zvláštní.


Na výstavě jsem strávil hodinu, běžel tu také dokument v délce 50 minut, mohlo se fotografovat, a mohli jste pro zábavu třeba i ze sebe udělat terakotového vojáka. V závěru výstavy si mohli lidé odnést i suvenýry o různých velikostech. Výstava probíhá po celý červenec a  v srpnu.

Dokument jsem celý ani neviděl, protože jsem chtěl navštívit ještě místní ZOO ve Slezské Ostravě za řekou Ostravicí a projít se zajímavými kouty města, kterými vás vede značka poznávacího okruhu.


Také v Ostravě najdete vodní prvky a nedaleko řeky Ostravice, se nachází obrovský aquapark, který byl ve 29 stupních nacpaný k prasknutí.


Najdete i mnoho připomínek důlní činnosti.



Jsou tu různé památky, jako kdekoliv jinde ....


.... a představa, že jde o špinavé zaprášené město je jen starý letitý mýtus.


Přes Ostravici vede i takovýto krásný most. Most Miloše Sýkory.


Také řeka Ostravice je spíše potůčkem a ani se nechce věřit, kam až může vystoupat hladina. Nábřežní zdi tu rozhodně nejsou nijak nízké.


Ostravu osvobodila armáda SSSR, a jak vidno, tak se tu nikdo neukvapil a nepospíchal s historickou památkou do sběru, ani ji neposlal do vojenského muzea, ani ji nenatíral na růžovo. Díky tomu má Ostrava krásný tank, který patřil technicky k nejlepším tankům 2. světové války, jak píše jeden západní autor ve své knize o tancích a bojových vozidlech 2. světové války.


Tank najdete přímo proti mostu Miloše Sýkory, na který vás přivede z centra Moravské Ostravy ulice 28. října.


Na začátku Slezské Ostravy mě zaujaly tyto řadovky.



A zase ty bývalé doly.

Často jsou u těchto pozůstatků i informace.

Naučná stezka potom vede údolím Burňa, kudy se mělo dojít na populární Haldu. Jenže tu bylo později hrozné značení, horko, nějak se to tu i klikatilo, a tak jsem to vzal co nejdříve na silnici vedoucí k ZOO.



Ostravská ZOO mi připomínala trochu Liberec, ale mají zde skoro u každé atrakce občerstvení s posezením.


Dětská opičí dráha.


Tak aspoň několik foteček z mých asi 255 fotek toho dne.








 V ZOO jsem byl od 13.45 do 16.20, a pak mě čekala pohodová cesta směrem dolů k řece a k vlaku.


Opět stavba, jakou ještě na Soutoku nemáme :-).


Silnici překlene taková lávka pro pěší, za níž je krásné rozhledové místo. Vidíte pod sebou celé obrovské město, až po horizont.


Koukáte až na Slovensko, podobně, jako z Českého Těšína .
http://soutok.blogspot.com/2015/08/na-navsteve-v-ceskem-meste-kde-ulice-i.html

Pod vámi jsou i slavné Bazaly. Koukáte na stadion Baníku, kde se však nyní nehraje.


Pomalu jsem se skutálel dolů k řece ....


 a objevil jsem i krásný velký park, který mi připomněl pražskou Kampu.

V 17.20 jsem tedy došel v docela teplém počasí na nádraží ČD, odkud mi jel v 18.14 vlak Ex 113 do Prahy. Samozřejmě zase z Varšavy :-), ale tentokrát to šlo. Seděla proti mně nějaká Vietnamka a přistoupil i nějaký domorodec. Vytáhl jsem internet, ale nešlo to. Dozvěděl jsem se od mladíka, že v kupátkových vozech to prý nechodí. Nebyl jsem si jistý, jak to je s tou přípojí v Kolíně a ještě štěstí, že jsem si to chtěl zkontrolovat. Řešil jsem to s kolegou v kupé i po telefonu, ale internet mi moji spoj z Kolína nepotvrdil.

Nakonec se zjistilo že spoj jezdící z Kolína ve 21.15, která je ve 22.15 na Mělníku jezdí až od 8.7. Jenže, ono bylo teprve 5.7. No, co dodat ? Proč to nemůže být už aspoň od začátku prázdnin, když už to nejezdí po celý rok ?

Musel jsem tedy až do Prahy s příjezdem ve 21.35 ( ve skutečnosti asi ve 21.42), a pokračovat ve 22.48 klasicky domů, abych přijel před půlnocí do Mělníka.

Co dělat ve vlaku ? Ostravák vystoupil v Olomouci u holky, sluchátka pro poslech písniček jsem nechal doma,internet  v kupé nešel, čtení jsem si také žádné nepořídil, tak co teď? Přistoupil nějaký hnědý cizinec v kloboučku a stevard mu pořád nabízel nějaké jídlo a nápoje. Pořád jsem mužíčka okukoval a přemýšlel jsem, zda mám do toho jít, či ne. Ukázalo se, že se jedná o studenta  nějaké větrné energie, který bydlí v Texasu a učí se česky. Doma mluví španělsky, dorozumívá se anglicky a v ruce držel učebnici našeho jazyka ze španělštiny.

Rozhodl jsem se, že budu aspoň trochu užitečný a učil jsem ho chvíli českou fonetiku :-). Byl moc rád, protože potřeboval slyšet češtinu a porovnával si své znalosti se správnou výslovností našich slov. To mě však dlouho nebavilo, tak jsem se později zase posadil na místo a prohodil jsem směrem k dívce větu ,, Oh, it's a long way isn't it ?" A chytla se. Ukázalo se, že jde o dívku z Koreje, která však žije v New Yorku a je ovšem na výletě.

Když jsem ji řekl, že určitě jede z Krakova, tak s překvapením přitakala. Řekl jsem, že určitě také navštíví Český Krumlov a Kutnou Horu. Zasmála se, a že prý již opravdu byla i v Českém Krumlově. Nakonec jsem ji nějak vysvětlil, že se sem jezdí ze světa za hlavními památkami UNESCO a vzpomínal jsem na Číňanku, která žila ve Francii a potkal jsem ji asi o Vánocích 2013 v Kutné Hoře.

Máme tu také někde článek o tomto krásném městě. To jsme však již byli v Praze a byl čas, se rozloučit a popřát si šťastnou cestu. Tak mi nakonec ta cesta vlakem trochu utekla, ale rozhodně bychom neměli vybavení do vlaku podceňovat, i když jde jen o 4 hodinky jízdy.



Zdroj: Soutok

Červenec 9, 2018

11:35

Rozhledna Hradišť stojí u Kadlína od roku 2006.

Rozhledna Hradišť při obci Kadlín na samém okraji okresu Mělník vznikla velmi zajímavým způsobem. Čtenář nových mělnických novin ,, Tep regionu", se mohl začátkem léta 2005 dozvědět, jakou aktivitu tu připravuje tehdejší starosta obce Zdeněk Šesták.

Pod sloganem ,, Pokud nejsi kůže líná přivez kámen do Kadlína" byla veřejnost prostřednictvím zmíněného média vyzvána, aby sem na svých jízdních kolech přivezla ze svých domovů kameny do základů rozhledny. Ani na okamžik jsem nezaváhal a důvodů jsem měl celou řadu.

Kromě toho, že se prý měla v obci narodit moje babička, tak jsem byl také tehdy dva měsíce externím  dopisovatelem  zmíněného média a byla to pro mě příležitost získat nějaký materiál na článek a poznat zajímavé lidi. V neposlední řadě to byl smysl pro vlastní akci a určitý patriotismus, že sem cykloturistickým způsobem dopravím kameny od mělnického soutoku a z blízkosti vinice.


Tabule dárců kamenů do základů rozhledny stojí u Kadlína již 13 let.

Byla to tenkrát velká sláva, článek i fotografie tehdy vyšly premiérově ve zmíněném médiu a dodnes si z hlavy pamatuji, že největší kámen přivezl tehdejší starosta Stránky, nebo Chorušic na ozdobeném trakaři.

Za rok jsme se v den zdejší pouti přijeli prvně podívat již na hotovou rozhlednu a nadšení neznalo mezí. Od té doby uteklo mnoho let, člověk tu byl několikrát, ale přece jen rozhledna poněkud neprávem zaostává v návštěvnosti za rozhlednou na Vrátenské hoře.


Čísla kamenů jsou dodnes čitelná.

Byl jsem nedávno oslovený, zda bych tam nepodnikl takový malý výlet a nakonec jsem souhlasil. Až dosud jsem totiž nikdy nenavštívil muzeum v Kadlíně, které je věnováno zemědělství a připomíná mi tak trochu určitou část populární,, traktoriády", která se koná obvykle první sobotu v září v Kropáčově Vrutici. Soutok ji navštívil v roce 2013.


Jedna ze čtyř směrových růžic.
Vzhledem k teplému počasí nebyl z ochozu výhled zrovna nejlepší, ale i tak bylo vidět Rálsko,Ještěd a matné obrysy Krkonoš na obzoru.

Pohled ke Kadlínu. Na obzoru Housecké vrchy s Vrátenskou horou.



Bezdězy a Rálsko.

Ještěd.



Z ochozu.



Dočetli jsme se.



Dočetli jsme se.

Hradišť je  krásnou rozhlednou ve stylu středověké hlásky.

Asi v 11.45 jsme měli rozhlednu za sebou, ale čekal nás další oříšek. Bylo třeba nějak vydržet v rovinaté zemědělské krajině a v horkém počasí do 13 hodin, kdy mělo dle informací otvírat zmíněné muzeum. Byl zázrak, že jsme to čekání dali, protože nebylo možné dělat skutečně nic jiného, než čekat.


Pomalým krokem jsme asi ve 12.40 došli k muzeu a velmi jsme uvítali, že část expozice je ve dvoře, kam se v pohodě dostaneme.


Žlutý dům vpravo je totiž místní OU, a pokud je zde otevřeno, tak se může volně i do dvora.


Zde najdete pod přístřeškem spoustu strojů z dávných časů, které jsme mohli zejména mnozí vídat v době našeho dětství na vsích, nebo i později. Nechybí tu označení jednotlivých exponátů a popis, k čemu dané věci sloužily.

Soutok nemůže a ani nechce vystavovat všechny exponáty a jejich popisy. Soutok vás chce pouze reklamou pozvat do tamního muzea, protože Kadlín reklamu moc potřebuje.

Paní místostarostka nám řekla, že pokladna byla z rozhledny přenesena do dvora k OU, že si nemohou dovolit mít na rozhledně člověka, který bude vybírat nějaké vstupné, že je vstupné dobrovolné, nejvíce prý dávají základní školy a zisk je pramalý, a nestačí prý na opravy a údržbu. Z tohoto důvodu se tedy zvažuje uzamčení objektu rozhledny.

Nevím, nevidím do toho a nerozumím tomu. Vím jen, že na Vrátenské hoře to jde a je spousta míst, kde i za pár korun někdo sedí a vybírá. Kadlín měl v minulosti vizi turistického ruchu, ale obec v polích, odkud je to stejně daleko do Mšena, jako do Mělnického Vtelna, potřebuje dle mého názoru více turistických magnetů a není snadné je objevit. Od toho se odvíjí návštěvnost a spousta dalších věcí.

V době mé návštěvy tam byla dvojice mladých lidí z Nového Jičína na kolech a rovněž si postěžovali, že si chtěli koupit turistickou vizitku rozhledny ( prý ji ve mšenském infu zrovna neměli) a museli nějak zabíjet čas do 13 hodin, protože tam není ani otevřená restaurace. Ale, to je právě to, že vše souvisí se vším a vidíme to na Mělníku.

Každá akce na náměstí Míru tu dává prostor stánkařům, zejména v oblasti gastronomie.
Soutok vás může jedině vyzvat k tomu, aby jste do Kadlína zavítali a vy to můžete nějakým způsobem tlumočit dále, čímž také Kadlínu pomůžete.

Výhled z rozhledny i muzeum je tu hezké a můžete samozřejmě pustit nějaký ten symbolický peníz. Ovšem, rozvoj turistického ruchu, to už je záležitost především tamních radních ve spolupráci s místním obyvatelstvem tak, jak to známe z našeho domova. Stačí vzpomenout na aktivity tohoto jara, kdy se aktivně zapojovaly různé organizace i  podnikatelské subjekty a opravdu bylo slyšet slova chvály.

Jak se tedy malý Kadlín popere s nelehkou situací je ve hvězdách, ale v každém případě stávající situace není zřejmě zrovna optimistická, přesto že Kadlín je členskou obcí Sdružení obcí Kokořínska SOK.


A nakonec přidám ještě něco, co ukazuje, co je to reklama. Když už jsem byl v Kadlíně, tak jsem pokračoval do Mšena na skvělou zmrzlinu. A jsme u toho. Skoro každý ví, že ve Mšeně mají cukrárnu, kde jsou dobré zákusky a je tam výborná zmrzlina. Přijela tam také dvojice ze švýcarského Curychu, která měla namířeno do motorkářsky známých Pekelných Dolů .

http://www.pekelnedoly.cz/

Se souhlasem majitele tohoto motocyklu značky Harley Davidson jsem si dovolil nakonec dvě fota jeho stroje, ač jeho kolegyně měla svůj vlastní stroj.

Tak to byla vlastně taková ukázka regionální a mezinárodní reklamy, která jde víceméně ústně od člověka k člověku po osobních zkušenostech. Tak proč neudělat trochu reklamy Kadlínu, když tam mají dvě hezké aktivity :-).

Zdroj: Soutok

Červenec 7, 2018

12:14



Šumavská krajina jen asi 2 km od železniční stanice Hojsova Stráž.
Když se televizní divák dozvěděl někdy v roce 2011, že se v bývalé trafostanici v obci Kryštofovo Údolí ( u Liberce) zrodil první vesnický orloj v ČR, tak to byla svým způsobem senzace. Byl totiž zbořen mýtus, že orloje patří jen do měst.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Orloj_v_Kry%C5%A1tofov%C4%9B_%C3%9Adol%C3%AD

Soutok se za ním vypravil v roce 2013 a není na škodu si odkazem připomenout článek a podívat se na orloj zde v článku i obrazem.

http://soutok.blogspot.com/2013/09/orloj-ktery-se-zrodil-ze-stare.html


Orloj v obci Kryštofovo Údolí byl zbudovaný v bývalé trafostanici. Také zde potkáte každou hodinu apoštoly, podobně jako na Staroměstském náměstí v Praze, jen trochu jiné.

Jedním z článků, který velmi rádi navštěvujete je můj loňský výlet na Pancíř.
http://soutok.blogspot.com/2017/07/mate-radi-sumavu-tip-na-pohodlny-casove.html
A zrovna, když jsem se loni vrátil ze zmíněného výletu, tak jsem se v televizi dozvěděl, že jsem vlakem projel kolem obce, kde se právě rodil druhý vesnický orloj u nás. Ten byl dne 17. listopadu 2017 slavnostně oficiálně spuštěný. Pro mě to byl impuls, že i tento druhý vesnický orloj bych mohl navštívit.


Malé nádražíčko Hamry- Hojsova Stráž leží pouhou čtvrthodinku před Železnou Rudou.

Rok se s rokem sešel a dlouhý bílý den je tou správnou příležitostí pro takové výlety. Koupil jsem si samozřejmě za 1190 Kč Jízdenku na léto ( varianta pro 14 dní), pečlivě jsem sestavil svůj plán a šlo se na věc.

Vyjížděl jsem pracovním vlakem ve 4.12 z Mělníka,a vůbec nás nejelo málo. Ve stanici Všetaty, pak čekáte asi dvě minuty na vlak do Prahy ( odjezd 4.26) , který vás v 5.12 přiveze na pražské hlavní nádraží.

Takovou zajímavostí je, že první pracovní spoj z Mělníka pokračuje přes Všetaty do Mladé Boleslavy a vlak do Prahy vyjíždí ze stanice Byšice, ale to vás vůbec nemusí zajímat.


Bože, nejdříve dolů, a pak tam někam nahoru :-). A to samé zpět.

V Praze máte čas do 6.03, kdy vám jede přímý vlak na Šumavu. Zde máte spoustu možností, jak využít zbývající čas do odjezdu vašeho spoje. V nádražní budově se dá při troše štěstí připojit k internetu, nebo můžete číst noviny, pozorovat bohatou směsici cestujících a pochopitelně také přijíždějící a odjíždějící vlaky.

Odjížděl jsem tedy  rychlíkem R 776 v 6.03 a v 9.47 jsem přijel do své cílové stanice Hamr-Hojsova Stráž. Prakticky jsem neměl ani čas pozorovat krajinu kolem Berounky, protože jel se mnou v kupé také jakýsi velmi komunikativní pán a stále bylo o čem povídat.

Muž pocházel z Ústí nad Labem, oženil se do Jihlavy a jel si pro synka k příbuzným kousek za Plzeň. Vyprávěl o své zálibě  geocachingu , nebo třeba o tom, jak je rychlejší cestování z Jihlavy na Šumavu přes Prahu, než zdlouhavě přes České Budějovice.


Chalupa připomíná svým květinovým balkonem spíše penzion v Bavorsku.
Po výstupu v železniční stanici a pohledu na okolní kopce jsem pochopil, že to nebude žádná sranda, jako u nás doma v nížině :-). Šla se mnou kus cesty dvojice mladých manželů, kteří měli 10 dní volna a hodlali dojít pěšky k přehradní nádrži Lipno. Muž byl připravený spát pod širákem a žena si nesla malý stan. Znovu jsem musel někoho obdivovat, kdo nepropadl technice a strachu z několikadenního nocování pod širým nebem. 
Na Šumavě se zprvu zdálo, že tu nebude takové teplo, ale ono je to jinak. Přes den se postupně pečete a večery jsou velmi chladné. I proto obdivuji tyto cestovatele, kteří se přes den potí, večer bojují leckdy s komáry a později se zimou.

Nemá cenu zde psát, že je Šumava nádherná. Turistika je zde však v mnoha případech náročná, protože se chodí třeba i prudce do kopce, pak prudce z kopce, a tak se to i několikrát může prostřídat.


Čekalo mě pouhých 7 km cesty s převýšením ...... zkrátka, nejprve 230 metrů padáček, a potom 712 metrů stoupání.


Před námi je Velký Ostrý .... 1293 m.n.m.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostr%C3%BD_(%C5%A0umava)
Lidí chodilo dost a všichni teprve vzhůru. Zhruba ve 12.40 jsem konečně došel na vrchol zmíněného kopce. Ten je podle průvodců už 15 metrů v Bavorsku.

Vrchol byl neustále plný lidí.


Velký Javor navštívil Soutok v roce 2000.

S kopce je krásný výhled na blízký Velký Javor ( 1456 m.n.m. - nejvyšší hora Šumavy), na Hoher Bogen, na Malý Ostrý, ale také k nám.


Uvádí se, že také tady ( je to samozřejmé) lze za dobrých výhledů spatřit Alpy ze Salzburska.

Měl jsem sebou i rádio pro dálkový lov DAB+, ale o tom se tu rozepisovat nebudu. Vždy se najde dost blbců ( i na kopci), kteří se smějí a vůbec nevědí čemu, protože to vůbec neznají. A pak je také dost pitomců, co nikdy nic nenapsali, ale utahovat si z vás prostě budou.


Jen několik metrů pod vrcholem leží  Schutzhaus, což by se dalo přeložit, jako kontaktní chata. V restauraci si právě dávala polévku skupina lidí z Čech. Trojice dívek, která šla dlouho přede mnou seděla pod slunečníky u nějakých nápojů a já se šel pochopitelně shánět po pohledech a případně turistických vizitkách. Ty byly totiž vystavené uvnitř chaty vedle dveří, což možná zjistí ten, kdo vychází ven, ale nikoliv ten, co vstupuje.

A tak jsem si ke své spokojenosti odnesl několik v mé přítomnosti orazítkovaných pohlednic a trochu jsem zalitoval, že již nesbírám odznaky na hůl. Wander cards tu pro turistický deník kupodivu nevedli. I tak byla dámská obsluha velmi milá a musím opět říci, že se mi ještě nikdy v Bavorsku nestalo, aby mě tam naštval svojí neochotou nějaký člověk na ulici, nebo dokonce nějaká obsluha, či prodavač.


Při cestě zpět jsem brzy objevil tuto známou ceduli, ale modrobílá bavorská šachovnice z druhé strany tentokrát chyběla. Teď už tedy víte, proč mi přišlo k smíchu to, co jsem napsal v minulém článku. Věděl jsem, že budu asi 15 metrů v Bavorsku a tak bylo to překvápko v podobě die Twinnies na místě.

https://www.youtube.com/watch?v=XPNnrw8VT4k&index=4&list=RDCpmDAu_47OE

https://www.youtube.com/watch?v=CpmDAu_47OE&start_radio=1&list=RDCpmDAu_47OE



Pohled k nám.

Dolů jsem odcházel ve 13.30 a plánů jsem měl ještě moc. Po prudkém sestupu na křižovatku turistických cest mě čekal znovu pořádný krpál vzhůru, abych se před 15. hodinou dostal k největšímu šumavskému vodopádu.


Vodopád Bílá strž .... https://cs.wikipedia.org/wiki/Vodop%C3%A1d_v_B%C3%ADl%C3%A9_str%C5%BEi


.... je totiž se svojí výškou 13 metrů považovaný za nejvyšší na Šumavě. Nejhorší je, že jdete 2,5 km po silnici do prudkého kopce, pak klesáte po schodech dolů a totéž vás čeká zpět.


Nejsem botanik ,ale náprstník velkokvětý vždy obdivuji.

https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1prstn%C3%ADk_velkokv%C4%9Bt%C3%BD


Co by to bylo za výlet, kdyby tu chybělo aspoň jedno zvířátko.


Když vidím mraveniště, hned si vzpomenu na kultovní komedii Na samotě u lesa, se Zdeňkem Svěrákem a Danielou Kolářovou v hlavní roli. Inu, zase ta zlatá 70. léta české komedie. ,, Děti, rychle sem! .."

Bylo před 16. hodinou a čekal mě poslední výšlap k nádraží. Jenže jsem měl ještě velikou touhu a 2.5 hodiny na to, abych došel k orloji a zpět. Už teď jsem toho měl v horkém dni dost, a také jsem jen pár metrů po výstupu před nádražím prakticky zkolaboval. Asi 15 minut jsem se vzpamatovával.

Jeden místní občan mi u nádraží tvrdil, že k orloji do Hojsovy Stráže už to není daleko, ani zdaleka ne do takového kopce, jaké mám za sebou.


Ještě snad štěstí, že mi lhal. To byl neskutečný boj s vlastními silami a vůlí. Musel jsem občas dlouhé minuty různě posedávat. Viděl jsem však, že dolů to půjde snadno. A tak jsem v 17.20 dorazil konečně k orloji. Bylo mi tak blbě, že si ho užívám až doma při pohledu na fotky :-).

Zpátky to bylo již jen 20 minut. V 17.50 jsem padl na nádraží na lavičku a než přijel v 18.32 můj rychlík, již jsem byl O.K.


Orloj v Hojsově Stráži apoštoly nemá, pouze v poledne má zahrát nějaké tóny naší hymny. Na druhou stranu je technicky špičkovou záležitostí.Na spodním ciferníku zobrazuje například hvězdy, které jsou zrovna nad obzorem.

http://www.orloj-sumava-hojsovastraz.cz/

Ve vlaku jsem potkal podobného sólistu turistu a cykloturistu, který mi dělal společnost do Přeštic. Tentokrát jsem si sáhl hodně na dno sil, některé svaly, se ozvaly až se zpožděním dne, či dokonce dvou, ale zdařilo se.

Vlak dojel ve 22.10 do Prahy a čekala mě poslední dopravní etapa. Bylo to milé překvapení. Přesto, že byl pracovní den, tak spoj ve 22.48 měla tři vozy a lidí bylo dost. Dokonce se už naučili jezdit vlakem i do Mělníka, což dříve nebývalo. Mnoho cestujících končilo v Neratovicích, Tišicích a ve Všetatech. Dnes dojede i třeba jen 5 lidí až do Mělníka spojí, která tu končí ve 23.50 hodin.




A příště se asi podíváme na kraj okresu Mělník, do vsi Kadlín. Od roku 2006 tam stojí rozhledna, na kterou jsem přivezl do jejích základů na jízdním kole dva kameny a teď ji hrozí uzavření. Důvod? Vandalové, kteří vypáčili dveře a ukradli skoro prázdnou kasičku pro dobrovolné příspěvky. Prý si tam nemůže obec dovolit dosadit výběrčího vstupného.

Tak na Vrátenské hoře to jde, jinde najdou také člověka, ale ....?


Pohled z obce Hojsova Stráž na vodní nádrž Nýrsko.
Zdroj: Soutok

Červenec 3, 2018

20:08

V minulém článku jsem se zmínil o jedné myšlence. V našem městě proběhlo během jara 2018 neuvěřitelné množství akcí a bylo to tak silné, že jsem ve svém okolí doslova slyšel mezi lidmi nadšení. Napadlo mě tedy nedávno, že si je tu můžeme připomenout.

Vybral jsem ovšem jenom ty, co měly největší ohlas, největší reklamu, největší důležitost a mnohdy se konaly v samotném centru města. Vím o mnoha dalších akcích z Polabí, z Blat, ze hřiště od bývalé stáčírny na Pšovce, nebo od KD, ale to by už bylo velmi náročné a nemám ze všeho ani materiál :-).

Začínáme tedy studenou březnovou nedělí s datem 18.3. 2018, kdy  jsme se oficiálně rozloučili se zimou, která asi týden přesluhovala. Vhození Morany do Labe musí potěšit každého, kdo má rád teplo a dlouhé bílé dny.


Dne 15. dubna jsme se šli letos prvně podívat do mělnického podzemí. Tentokrát to byl dům ve Svatováclavské ulici. Soutok si ještě ten den odskočil do Letňan na 2. autobusový den PID ( vše je tu zdokumentované), ale to sem nepatří.


K dubnu patří také Vinná noc. Ta tady byla letos 28. dubna.


Od 8. do 13. května jsme tu měli na nádraží ČD stát legiovlak.....


...., a protože tu stál skoro týden, tak mu zde věnuji dva obrázky :-).


Dne 13. května probíhaly na náměstí Míru oslavy konce 2. světové války. Nejvíce se těšili lidé asi na odpolední bojovou ukázku.


O týden později ( 19.5.) tu byly letos sklepy znovu. Tentokrát to byl rozsáhlý komplex sklepů a chodeb, který pod označením Strakovy sklepy zabíral však mnohem větší katastr  pod částí celé Palackého ulice. Na prohlídku, se během dne dostavilo přes 1 100 lidí, což je nový rekord v dějinách návštěvnosti mělnických sklepů.


Martin Klihavec byl 20. května na Dni koně na Podkově, kde také vystupoval herec Václav Vydra, kterého najdete v příslušném článku.


V pátek odpoledne v 17 hodin, pak dne 25. května oslavilo mělnické RMM na náměstí Míru 130 let své existence komentovanou přehlídkou historických kočárků.


O den později už jsme se radovali na Druhém mělnickém pivním festivalu. Opět si v hodnocení kvality vedla dobře piva ze severu Čech a mezi účastníky vládla přátelská srdečná atmosféra.


O týden později  ( 2.6.) jsme tu měli již jubilejní 30. veterán rally, která startovala z mělnického autokempu.


Největší slávou však byl obnovený závod Mělnický okruh ( 2. a 3.6.), jehož historie po desetiletích pauzy pokračuje.


 Sobotní dopoledne u pneuservisu Ostaševski patřilo především starším Škodovkám.


Mělnický Vrkoč měl letos 20. výročí a zahraniční hosté přijeli tentokrát z Valencie a ze Slovenska. Po deštivé sobotě 9.6. na náměstí Míru následovalo slunečné nedělní Matiné na radničním dvoře, kde jsem neodolal a do článku jsem vtiskl i videosekvence.


Dne 17. června tu byla zatím poslední vycházka do mělnického podzemí. Tentokrát nešlo o středověké sklepy, ale o chodbu k bývalému městskému vodojemu. Opět padla hranice 1000 návštěvníků.


Sotva skončila chodba, již tu byla od 17 hodin MJ-50, která také jubilovala. Šlo o 25. ročník tohoto náročného recesistického závodu.


Dne 23. června dopoledne přišel na řadu dálkový pochod Mělnický hrozen ....


..... a odpoledne tu již byl festival Taste of Italy.

Tím tedy skončilo mělnické kulturní jaro, které sklidilo mezi lidmi vlnu nadšení. Čas jde ovšem dále, jsou tu prázdniny i dovolené a bloger, se tak nějak musí snažit, aby web žil. Aby tu bylo aspoň jednou za čas něco ke koukání a ke čtení.

Minule jsem tu představil skupinu Die Twinnies, která se mi nějakým přehmatem spustila na youtube a bylo to téměř symbolické, až jsem se musel té náhodě sám smát. Dnes vám ještě neprozradím proč, ale určitě si dáme ty dvě písničky, co jsem od nich objevil ještě jednou, protože jsou prostě fajn a svědčí o tom i obrovské množství lajků, které děvčata získala. A když už Bayern, tak si připomeneme ještě mé oblíbené Die Mayrhofner :-). Melodické věci jsou dobré :-).

https://www.youtube.com/watch?v=CpmDAu_47OE&list=RDCpmDAu_47OE&start_radio=1

https://www.youtube.com/watch?v=XPNnrw8VT4k

https://www.youtube.com/watch?v=dHxqnRg29PY
Zdroj: Soutok

Červenec 1, 2018

18:52

Poměrně pozdě mě dnes napadlo, že bych tu mohl udělat na úvod prázdnin ještě takovou vzpomínkovou jarní fotogalerii, která by nám každým snímkem ukázala, jaké krásné akce jsme tu na Mělníku od vhození Morany do Labe mohli navštívit a obdivovat. Tak třeba někdy příště.

Místo toho se však projdeme ke starému Strakovu mostu a podíváme se, jak se nám vše vyvíjí.


Cestička z náměstí Míru přes historicky tzv. Labské předměstí ke starému mostu, se zdá již téměř dokončena.Vypadá docela pěkně, že?


Mělník se dočkal hezké parkové cesty do čtvrti Rybáře. ( dříve historicky zvané Kozlov)


Na starém Strakově mostě, by měly práce probíhat ještě 4 měsíce.


Podívejme se tedy po dlouhé době, jak se změnila jeho tvář. Již to není jenom ta kovová kostra, kterou jsme se dívali na vodní hladinu.


Zdá se, že lešení je především u mělnické části mostu.


Nemohl jsem si nechat samozřejmě ujít snímky, které budou jednou vzácnou vzpomínkou.


Slyšel jsem kolem sebe tentokrát hodně angličtiny a na druhém břehu již čekali další cyklisté.


Loď Fidelio tentokrát mnoho výletníků nevezla, což mohla mít na svědomí i poměrně pokročilá podvečerní hodina.



Nedávno jsem tu v článku o Mělnickém hroznu přidal několik fotek z mé oblíbené vyhlídky na České Středohoří. Dnes se opravdu povedlo, že byly vidět ty zde dvě možné spatřitelné vrtule větrných elektráren na Bouřňáku v Krušných horách, které se promítají na úpatí hory Kletečné v Českém Středohoří.


Pásmo vzdálených pohraničních Krušných hor mezi Milešovkou a Kletečnou.


Dnes dopoledne jsem dostal chuť si aspoň chvíli vyhrávat kvalitní popovou a rockovou muziku převážně ze 70. a 80. let. Jenže, než jsem to rozjel, tak se mi nějakou záhadou dostala na přehrání tahle písnička z úplně jiného soudku.

Líbilo se mi to a podívejte se, jak si dvě holky na kolečkových bruslích dokáží získat popularitu národa.

Die Twinnies - Bayernmädels - 2 Girls playing steirische harmonika on rollerskates !
https://www.youtube.com/watch?v=CpmDAu_47OE
To je síla lidové melodie.


Die Twinnies - Peinlich (Die neuen Sommerhit von Die Twinnies !)https://www.youtube.com/watch?v=XPNnrw8VT4k&list=RDXPNnrw8VT4k&index=2
Zdroj: Soutok