Zpravodajství

Naše putování jsme sice zahájili takovým úvodem a jízdním řádem ze vzdáleného protektorátního období, ale již ve druhém dílu jsme se přenesli do jízdního řádu 1969 / 1970, kde jsme se setkali s rychlíkem jménem Favorit, který jezdil v období letních prázdnin z Lipska přes Mělník poněkud neobvyklou trasou přes stanici Púchov do Budapešti.

Viděli jsme, že ač se občas posunul čas spoje, tak cílové město se neměnilo až do JŘ 1973/ 1974. Pak jsme jistě uvítali změnu, když se nám od JŘ 1974/ 1975 protáhla trasa Favoritu až do města Fonyód u jezera Balaton a v JŘ 1975 / 1976 dokonce až do města Keszthely. V tomto JŘ se nám na naši pravobřežní labské trati také překvapivě objevil spoj Saxonia, který k nám přesídlil z levobřežní labské trati. Oba spoje pak získaly označení Expres a ačkoliv každý jel většinu své cesty po jiné trati, tak je spojoval fakt, že vás oba spoje dopravily bez nutnosti přesedání do Budapešti a do Lipska.

Asi nikoho nepřekvapí, že tou dobou všeobecně naprostá většina dálkových vlaků spojovala Balkán přes Prahu s  bývalou NDR ( Berlín) a potažmo s Dánskem a Skandinávií. Valná část jich mířila do Polska a vůbec severovýchodním směrem až do Moskvy. Tady je takovou perličkou, že ve starých řádech také často objevíte spoj s názvem Buzuluk.

Uvádí se, že spoj propojoval středočeské Milovice s obrovským překladovým nádražím ve slovenském městě Čierna nad Tisou. Ti znalejší jistě vědí, že městečko Buzuluk (pod Uralem) bylo místem, kde se formoval československý odboj na východní frontě ve 2.sv , a že slovenská stanice Černa nad Tisou, která se nachází na trojmezí Ukrajiny, Slovenska a Maďarska je nejen obřím překladištěm, ale především mají koleje na Ukrajině jiný rozchod ( širší) než u nás ve středoevropském prostoru.

Ještě dodám, že západním směrem jezdil snad jen Západní expres do Frankfurtu nad Mohanem. Pojďme se však věnovat opět nejdelším pravidelným osobním spojům na naši trati, kde nás nejvíce zajímají osudy expresů se jménem Favorit a Saxonia. Už teď vám mohu sdělit, že v JŘ pro léta 1976 / 1977 a 1977 / 1978 , se pro Favorit změnilo pouze jediné. Změna byla pouze u času a platila pro oba jízdní řády. Tak tedy :

Ex 1470/1477:  Lipsko 14.03, Děčín východ 16.50 - 17.30, ( Mělník 18.55 ??),  Lysá nad Labem 19.24 - 1937, Púchov 1.14 - 1.30, Komárom 5.11 - 5.50, Keszthely 9.53 . V úseku Děčín - Púchov byl vlak tažený lokomotivou E 499. Zpět se vlak jmenoval Ex 1471 / 1476 a trasa vypadala časově takto : Keszthely  13.33, Komárom 17.20 - 18.00, Púchov 21.26 - 21.38 , Lysá nad Labem 3.11 - 3.18 , ( Mělník 3.47 ??), Děčín východ 5.07 - 5.56 , Lipsko 8.44 .

Saxonia se tentokrát píše v opačném gardu. Ex 1474 Budapešť - Lipsko a Ex 1475 Lipsko - Budapešť. Také tady vydržel časový řád spoje pro oba jízdní řády. Ex 1474 : Budapešť 21.10 , Komárom 22.45 - 23.25, Bratislava 1.06 - 1.18, ( Mělník 7.30 ??  ) Děčín východ  8.48 - 9.28 , Lipsko 12.29.

Ex 1475: Lipsko 19.12 , Děčín východ  22.18 - 22.58 , ( Mělník 0.18 ??) , Bratislava 6.33 - 6.45, Komárom 8.28 -9.05 , Budapešť - Keleti 10.47 . Zatímco Favorit jezdí obě sezóny jen přes prázdniny, tak Saxonia má v JŘ 1977/ 1978 i několik speciálních dní mimo tento roční údaj, kdy jede však pouze v pátek, nebo v sobotu.

A jsme u JŘ 1978 / 1979 (  28.5. 1978 - 26.5. 1979) , který je přelomový už jen tím, že byl u nás v Československu zavedený zatím naposledy letní čas, který platí dodnes. Došlo jen k úpravám v rámci EU, čímž se nám protáhl v rámci letní sezóny do současné podoby. Dříve začínal téměř o měsíc později a končil o měsíc dříve. https://cs.wikipedia.org/wiki/Letn%C3%AD_%C4%8Das

Další změnou je fakt, že se expres Saxonia ( Lipsko - Budapešť a zpět) opět vrátil na levobřežní labskou železnici a milovník řádů by na naši trati již jen těžko hledal i expres Favorit, který také přešel na levobřežní hlavní železnici Děčín - Praha. Pojďme si to tedy zrekapitulovat. Prohlédli jsme si spolu tak trošku něco z jízdních řádů mezi lety 1969 - 1979 a můžeme říci, že po naši trati v tomto období jezdily dva mezinárodní vlaky.

Favorit jsme měli již v prvním řádu 1969 / 1970, do kterého jsem mohl nepřímo nahlédnout a společnost nám dělal až do JŘ 1977 / 1978 , který platil od  22.5.1977 do 27.5. 1978. Naposledy tedy jezdil o letních prázdninách v roce 1977. Saxonia nám tu tedy začala jezdit o prázdninách 1975 ( JŘ 1975 / 1976) a skončila rovněž denní jízdy o prázdninách 1977 ( JŘ 1977/ 1978) a naposledy pak ještě měla jet podle JŘ 3. a 4. května 1978.

Zdá se tedy, že v JŘ 1978 / 1979 přišel Mělník o slavná krásná jména spojů, která přešla v JŘ 1978 / 1979  na druhý břeh Labe, ale nepřišel ještě o dálková mezinárodní spojení. Krom toho jsem díky celkem oprávněnému zájmu o vlaky Favorit a Saxonia tak trochu opomíjel dálkové vlaky, které také mají svá čísla spojů s časovými údaji, ale v rubrice s názvem ,,jede v " mají uvedeno  .... I ... jede v určené dny. Dole se pak píše : Pouze pro potřeby cestovních kanceláří. Tak se například  dočítám, že tudy jezdil podle JŘ 1976/ 1977 rychlík  R 10271 někdy v 1.45 z Malmö do Bělehradu.

Najdeme ho uváděný i v dalších jízdních řádech, jako třeba ještě vlaky z Drážďan přes Lysou nad Labem do Prahy. Škoda, že si na ty návštěvy skutečných jízdních řádů v papírové podobě budu muset případně ještě počkat, když nejsou bohužel nikde digitalizované, ale díky tomuto seriálu, který zde nyní tvořím už aspoň vím, o co bych se tedy jednou mohl v případě serióznějšího pátrání zajímat, abych nebyl z něčeho v JŘ překvapený. 

Jak však můžete vidět v JŘ, který začal platit  1.června 1980 a končil  30.května 1981, tak se nám v několika budoucích řádech objeví spoj 1478 a 1479, který již pozbyl honosného označení expres a chybí mu i krásné jméno, ale město Mělník má v 80. letech 20. století  možná díky jemu stále ještě nádraží, které figuruje v jízdním řádu mezi stanicemi s mezinárodní pokladnou. Na tuto spoj, která nás přenesla již do 80. let, se však již podíváme příště.

Pohodový víkend !

Někteří lidé mi říkají, že by pro ně nemusel leden a únor vůbec být, ale pokud máte možnost lyžování na nějaké horské chatě, nebo víte, jak jinak si zpestřit toto ne všeobecně moc oblíbené relativně dlouhé roční období, tak vězte, že například právě akce Zimní přechod vrchu Nedvězí je přímo úžasnou příležitostí pro krásný zážitek.

Není třeba se za každého počasí hnát autem v silném provozu stovku kilometrů tam i druhou zpět a čeká tu na vás naše krásná nedaleká okolní příroda a obvykle i parta pozitivně naladěných lidiček, se kterými se ten vyjímečný sobotní lednový den vyplatí strávit.

Vypravit se na jubilejní 50. ročník jsem pojal téměř za kultovní záležitost. Vždyť akci až na několik málo vyjímek absolvuji od roku 2003 a u prvních deseti ročníků jsem si psal i to, kudy že jsem šel. Nebyl jsem sám, kdo si uvědomoval, že je to jubilejní ročník, ale ačkoliv mě napadlo, že bych fotoreportáž mohl zahájit snímkem na tu obrovskou účast, tak jsem se tradičně již na Mělníku dal cestou k autobusu s někým do řeči a prakticky jsem přišel na poslední chvíli poslední :-).

Aspoň tu však vidíte ten krásný veliký autobus, co nás letos vezl a připomínám, že nebyla obsazena jen všechna sedadla, ale byla napěchována i celá ulička. Ano, až takový byl zájem, ale kdo jste se o akci zajímali, tak víte, že tentokrát KČT Neratovice na rozdíl od oddílu z Kralup nad Vltavou neobjednával svůj autobus, ale buď tamní zájemci jeli z Neratovic do Liběchova vlakem, nebo jeli s námi do některého ze tří startovních míst.

Těmi místy byly Tupadly ( 15 km trasa) , Chudolazy ( 12km trasa) a Zakšín ( 8 km trasa). Již v autobuse jsem byl nadšený, když jsem viděl tu paletu známých tváří. Některé lidi člověk neviděl rok, jiného třeba 3 roky, dalšího snad 10 let, a tak to prostě byl zážitek. Již z domova jsem byl rozhodnutý, že bez jakéhokoliv tréninku a vůbec turistických aktivit půjdu trasu 15 km. Důvodů byla celá řada. V Tupadlech jsem v roce 2003 na této akci začínal. Zajímala mě nová silueta Slavína, který se dle některých zpráv z davu má letos otevřít veřejnosti, jako nová rozhledna.

Vůbec mě nenapadlo, že právě Tupadly byly tím místem, kde jsem měl u autobusu fotografovat. Tam totiž z vícero důvodů značná část turistů vystoupila z autobusu a mnozí včetně moji maličkosti, se jali zaplatit hlavnímu organizátorovi akce takzvané jízdné. Bylo totiž nemožné, aby se organizátor mohl vůbec prodírat autobusem za jízdy tak, jako v některých dřívějších ročnících, nebo například loni.

K mé radosti vyrazila právě z Tupadel značná část  turistů, nechybělo i několik pejsků a bylo veselo. Nejen Slavín vzbudil pozornost přítomných, ale také bunkry Liběchovské příčky, když se do prvního z nich za světla mobilů vydalo na exkursi hned několik lidí. Pochopitelně nešlo o řopíky výstavní, které se těší turistickému ruchu, ale je vidět, že právě v roce, kdy si připomínáme 80 let od konce druhé světové války, tak tito tiší svědci zkrátka stále táhnou a naučili jsme se je vnímat, jako historickou součást naši krajiny i našich dějin.

Po trase jsme se pak různě roztrhali, což bývá celkem přirozené a já na sebe nechal působit i lesní samotu, která přináší zase jinou zážitkovou tvář. Přeci jen v kolektivu jde o nekonečné rozhovory, kdy sotva vnímáte okolní někdy i počasím nevýraznou krajinu a samotní máte čas o lecčems přemýšlet. Přitom však bylo velmi pozitivní, že příjemně občas prosvítal sluneční svit, větřík byl v normě, a jak jsem se blížil k hlavnímu bodu akce, tak vzrůstala i radost z toho, že to po vánočních zdravotních problémech lehce oslabený i jinak nijak netrénovaný organismus stále v pohodě dává.

Poslední prudké metry severního úpatí vrchu Nedvězí pokryla ledovka, které se naštěstí dalo vyhnout a byla v těžkém kontrastu s rozbahněným jižním svahem. Nutno říci, že po celé trase převládalo letos bláto, ale bylo to tak akorát, aby člověk občas zaměstnal mozek, obuv to celkem zvládla a hrozba uklouznutí byla poměrně na nízkém stupni. Samozřejmě s vyjímkou sestupu z vrchu, kde již bylo třeba hledat vhodnou trasu a případně se i něčeho někde přidržet.

Na vrchu kopce Nedvězí byl samozřejmě opět obětavý mnoholetý organizátor této akce Kčt - vht Mělník pan Jan Soukup, který letos oslaví neuvěřitelných 80 let života. Považte, že od roku 1992 ( tedy již 33 let !!!), kdy se zhostil role hlavního pořadatele této akce, tak byl vždy tak zdravotně způsobilý i pozitivně naladěný, že nikdy neměl absenci a nebylo třeba hledat náhradníka, nebo akci na poslední chvíli rušit. Kdo čtete web Soutok, který tu žije už přes 13 let a není jedinou mojí historickou veřejnou aktivitou, tak víte, že právě tu obětavost organizátora této akce přehlédnout nedokážu, ač pochopitelně prožívám akci tak, jako většina účastníků.

Tady to  foukalo více, než jinde na trase a někteří účastníci se poněkud zdrželi ještě na trase, ale pro mě to byla příležitost pohovořit  zase s jinými známými a nakonec i se samotným organizátorem, kdy jedna z mých otázek vedla například k předpokládanému počtu účastníků. Pokud vás to zajímá stejně tak, jako mě, kdy již budou uvedená čísla přesnější, tak si prosím ohlídejte článek

https://kct-vht-melnik.webnode.cz/

To ostatně bývá již stručný článek plný faktů použitelný pro noviny. My se tu však přeneseme pohodově a bez spěchu do času 13.10 SEČ, kdy jsem  dorazil k oblíbené restauraci Bouda a myslím, že fotografie jsou krásným dokladem toho, jak to tam všechno včera žilo a personál Boudy se měl co otáčet. Turisty jenom tak něco nerozhází, zvlášť když potkávají i řadu známých tváří, a tak i díky teplému počasí si někteří to pivko vypili třeba i venku při některém z posedů.

Odjezd autobusu byl přesně ve 14 hodin, a tak se nám zdejší osazenstvo rozdělilo. Však jsem tu posledně v pozvánce psal, že turisté z Neratovic bývají zvyklí jezdit domů později. Někteří zde tedy zůstali s tím, že využijí jediné sobotní odpolední autobusové spoje linky číslo 474, která se tu objeví v 17.15 hodin. Našli se ale i tací, kterým po pochodu jedna hospoda nestačila a rozhodně si nemysleli, že ta druhá bude až na Mělníku. Ti odjeli našim autobusem ve 14 hodin a vystoupili již v obci Dobřeň, kde si užili druhý restaurační interiér, aby pak jeli výše zmíněným spojem linky číslo 474.

Inu, lidská vynalézavost je někdy roztomilá a jistě si tu památnou sobotu 50. výročí  zmíněného pochodu nakonec všichni nějakým způsobem dle svého plánu užili.

Pohodový zbytek víkendu a úspěšný vstup do dalšího týdne !

Začnu tedy opět expresem Ex 1470/ 1477 Favorit , který jezdil opět přes léto od 27. června do 13. září. Ten získal zcela nový odjezdový čas již ze samotného počátečního Lipska. Odjížděl ve 12.34 hodin a do Děčína na východní nádraží přijel v 15.34. Tady se opět dostala ke slovu naše elektrická lokomotiva  E 499, která odjížděla z Děčína- východ v 16.14 a měla vlak odtáhnout do Púchova. Pro Mělník čas uvedený není, ale vzhledem k tomu, že v Lysé nad Labem vlak stál v čase 17.56 - 18.09, tak počítejme, že tu mohl být tak v 17.30 hodin.

Dále tu máme čas přepřahání lokomotiv v Púchově 23.23 - 23.38 hodin. Následující úsek přes Komárno do Komárom je již v režii maďarských  drah a tudíž lokomotiva není uvedena, ale uvádí se čas strávený v pohraniční stanici Komárom, tedy 3.13 až 3.55. Je třeba si uvědomit, že tehdy cestující museli mezi státy počítat s určitou časovou prodlevou z důvodu celní kontroly. Jindy to bylo kvůli změně lokomotivy a konečně i delší stání ve velkých městech. 

Vlak pak zřejmě mířil podle Dunaje do Budapešti, ale to se u tohoto spoje neuvádí. Lze to však vidět jinde, že to tak bývá. Ostatně, nás v tomto seriálu hlavně zajímá, kam až vlak, který tu stavil jel. Tady vás potěším, protože to bylo nejen druhou sezónu opět k Balatonu, ale tentokrát podle pobřeží ještě dále.

Cílovou stanicí bylo velké město u samotného západního pobřeží jezera s názvem Keszthely ( česky Blatenský Kostel), kam dojel vlak v 8.02 hodin. Od nás by to tedy bylo tak asi 14.5 hodiny na cestě s určitým nočním pospáváním a příjezdem v ranních hodinách. Jak to jelo zpět ? Napíši to stručně. Keszthely 13.32, Komárom  17.30 - 18.10, Púchov 21.36 - 21.50 , Lysá nad Labem 3.14 - 3.21, ( Mělník 3.50), Děčín - východ 5.06 - 5.57, Lipsko 9.04 hodin.

Ovšem, teď tu je jedna novinka. Z Lipska jezdil nejen v předešlém JŘ po levém břehu řeky Labe k Balatonu také vlak s názvem Saxonia. Podívejme se, v kolik hodin vyjížděl v JŘ 1974 / 1975 z Prahy, a kdy byl u Balatonu. Trasa: Praha Bubeneč 20.47 - Bratislava hl. st 2.33 -. 2.45 - Komárom 4.31 - 5.10, Budapešt - Keleti 6.50 - 7.50, Keszthely 11.20. Vypadá to, že si oba spoje časově nemají co vyčítat a ty časové prodlevy mají na svědomí nejen celnice a přepřahání lokomotiv, ale jak vidíme, tak tam máme třeba i hodinové stání v Budapešti.

Teď si představte, že někdo zřejmě přišel s tím, aby Saxonia z Lipska v JŘ 1975 / 1976 byla přeložena na pravobřežní labskou železnici ( přes Mělník) a její trasa zkrácena do Budapešti. Pojďme na stručný přehled spoje : Ex 1475 Saxonia . Leipzig Hbf. 19.29, Děčín - východ  22.40 - 23.20, Bratislava hl.st. 6.33 - 6.45, Komárom 8.30 - 9.05, Budapest - Keleti 10.45 hodin. Nu, tady to vypadá, že pokud by byl vlak u nás tak v 0.30, tak cesta do Budapešti vycházela na něco málo přes 10 hodin.

Uvádí se, že z Děčína do Kutné Hory táhla vlak E 469. Z Kutné Hory do Komárom S 499 . Právě písmeno E značilo elektrickou lokomotivu na stejnosměrnou trakci ( severní část Československa) a S byla lokomotiva pro střídavou trakci na jihu našeho území. Jak jezdila Saxonia zpět, a kdy vůbec jezdila ?  Expres jezdil v naprosto stejném letním období tak, jako jezdil Favorit. Vypadá to, že tedy v letním období zde stavil expres Saxonia ve směru k jihovýchodu v 0.30 a mířil na Brno a Břeclav, zatímco expres Favorit v 17.30 mířil zřejmě na Olomouc a k Púchovu.

Z Budapešti jela Saxonia v : Ex 1474 : Budapest - Keleti 21.10 , Komárom 22.47 - 23.25, Bratislava 1.10 - 1.24, Děčín - východ  8.44 - 9.31, Leipzig 12.32. U nás tedy asi v 7.30. Na Lipsko vám tedy jel Favorit ve 3.50 hodin a Saxonia cca v 7.30. Jak to tedy tak vypadá, tak se zdá, že v JŘ 1975 / 1976 jezdily pod naším městem dokonce dva pojmenované zahraniční expresy. Favorit i nadále spojoval Lipsko s Balatonem přes Púchov a Saxonia tu spojovala nově Lipsko s Budapeští přes Brno a Bratislavu.

Co bylo důvodem různých změn, tras vlaků, nebo jejich přeložek, se dnes těžko dozvíme, ale někdy to bylo z kapacitních důvodů při rekonstrukcích nebo zefektivňování  určitých traťových úseků, kdy to měla na svědomí třeba i jízda po jedné koleji a velká pracovní rozpracovanost. To známe i ze současnosti, kdy například byla relativně nedávno jednu sezónu Vindobona přeložena z koridoru přes Pardubice a Českou Třebovou do Brna na koridor přes Kolín a Havlíčkův Brod tamtéž. To jsem si tehdy díky zastavení vlaku v Kolíně velmi pochvaloval.

Rok 2025 nám začal a s ním je tu i určitý přehled akcí RMM, se kterými se v průběhu roku budete moci setkat. Následující text připravila tradičně paní Kristýna Frelichová.

Rok 2025 v mělnickém muzeu? Sportovní kočárky, letní didaktická herna pro děti i čarování při Svatojánské muzejní noci…

Co pro Vás chystáme v Regionálním muzeu Mělník v tomto roce?

Ještě do 30. března si nenechte ujít jedinečnou příležitost zhlédnout artefakty, spojené s dějinami Mělníka od středověku až do současnosti, které ještě nikdy nebyly vystaveny společně v takové časové šíři, na výstavě Mělník v čase: 750 let města. Prezentace vypráví příběh historie města na soutoku dvou největších českých řek na pozadí národních dějin, neboť ne náhodou je Mělník nazýván jejich kolébkou! Až do března zde také probíhají výukové zážitkové programy pro žáky nejen mělnických škol.

V únoru naši paměťovou instituci poctí svou návštěvou české kněžny a královny. Dosud největší vystoupení mělnických Panovnic nabídne tentokrát nejen zpěv a mluvené slovo, ale i středověký tanec. Jedinečnou atmosféru opět navodí precizní historické kostýmy z dílny Ingrid Růžičkové.

Krása a umění ovládnou velký výstavní sál i na jaře. Sochy, objekty i obrazy výtvarníků Blanky a Zdeňka Šulcových budete moci obdivovat na výstavě Tvorba není nuda. Ještě než se v letních měsících promění muzeum ve velkou didaktickou hernu alias Zábaviště pro sviště, pozvou muzejníci návštěvníky do tajů a kouzel Svatojánské muzejní noci ve skalním obydlí Lhotka.

Čeká nás také několik zajímavých spoluprací. Společně se Střediskem náhradní rodinné péče se zapojíme do projektu Děti ze srdce. Stejnojmenná výstava bude k vidění v březnu a dubnu ve vstupních prostorech muzea a kavárně. S mělnickým patriotem a kreativcem Petrem Šťastným - Raistem oprášíme odkaz významné osobnosti poválečné filmové tvorby – především loutkové animace Vilibalda Weinzettla. Přínosná bude také spolupráce s destinační agenturou Mělnicko – Kokořínsko, ať už na nově vznikající regionální turistické multikartě či při výstavě Po stopách Šporků.

Svou cestu do světa si bude hledat nově vydaná publikace Ecce patrona nostra, která byla slavnostně pokřtěna v listopadu 2024 v rámci programu Dne Města Mělníka. Kniha věnovaná české a mělnické patronce kněžně sv. Ludmile obsahuje i rozsáhlé genealogické schéma dokládající přemyslovské kořeny všech současných monarchů Evropy.

A chystáme toho ještě mnohem víc. Plán akcí na rok 2025 si můžete stáhnout na našem webu! Bude průběžně doplňován. Těšíme se na setkání v mělnickém muzeu!

-rmm-

Muzeum vydalo knihu o mělnické a české patronce sv. Ludmile

V rámci programu Dne města Mělníka 25. 11. představilo Regionální muzeum Mělník novou knihu. Publikace ECCE PATRONA NOSTRA – Středočeský památník oslav 1100. výročí mučednictví sv. Ludmily obsahuje úspěšnou esej „Krajiny sv. Ludmily“ z pera na Mělníku dobře známého historika umění Dr. Vladimíra Czumala.

Jeho text zabývající se v kontextu životní cesty kněžny Ludmily významnými hradišti raně středověkých Čech provázejí krajinářské snímky Mělničana MgA. Miroslava Páska. Reprezentativní knižní dílo o více než 320 stranách dále zahrnuje nové poznatky Dr. Petra Nohela z Univerzity Karlovy (rodokmeny potomků sv. Ludmily), tematické eseje dalších odborníků (dějinné předpoklady doby sv. Ludmily; sv. Ludmila v tradici české literatury; sv. Ludmila ve výzdobě Pražského hradu) a retrospektivu svatoludmilských jubilejních počinů s důrazem na dění na Mělníku.

Samostatnou přílohu sborníku, který sestavil muzejní historik Mgr. Lukáš Snopek, tvoří rozsáhlé genealogické schéma dokládající přemyslovské kořeny všech současných monarchů Evropy. Coby vánoční dárek tato bohatě vypravená kniha jistě potěší nejen patrioty a milovníky historie, ale každého zájemce o tradici, která po staletí spoluformovala české národní vědomí. Knihu zakoupíte v pokladně mělnického muzea za 399,- Kč.

-RMM-

Když jsem začal psát v roce 2011 web Soutok, tak jsem vůbec netušil, co to obnáší a kdo to vůbec čte. Představte si, že děláte reklamu na nějakou akci, nebo ji lépe řečeno podpoříte. A jsou tu otázky:  Přijde více lidí ? Bude to třeba i kvůli vašemu médiu ? Vejdou se všichni ? Tak když ještě chvíli bývaly třeba v Kokořínském Dolu pivní festivaly, tak tam bylo vždy lidí dost. Na Nedvězí byl občas také plný autobus tak, že bylo někdy třeba stát, ale vlivem reklamy zde to asi nebylo.

Ono se totiž ukázalo, že lidé mají k něčemu své sklony a nepředěláte je. Když někoho potkáte na pochodu, tak je šance, že se s ním příští rok shledáte, nebo za tři roky, ale když to někdo nechodí a může to být i váš známý, tak ho tu prostě nikdy nepotkáte. Tak to prostě je a od té doby si nedělám výčitky, že bych svojí propagaci zde přetěžoval kapacitu autobusu. Je celkem běžné, že člověk píše hlavně o tom, k čemu má nějaký vztah.

Jak tak vidím, tak ten jubilejní 50. ročník Zimního přechodu Nedvězí bude asi pěkná divočina, ale když on je zrovna jubilejní, že ? A kdo by nechtěl být u jubilea, byť to vůbec nemusí dopadnout podle představ ? Tady mě vždy napadne jeden ročník, kdy jsme se do té Boudy moc nevešli a nakonec nás část z vlastní iniciativy došla až do obce Jestřebice, kde jsme měli možnost posedět v restauraci U Šálků, před níž nás později vyzvedl autobus. Prostě člověk opravdu nikdy neví, jak to vše dopadne. Ale, mějte na paměti, že vše je nakonec takové, pod jakým úhlem si naprosto stejnou věc sami sobě podáte.

Tím chci říci, že někdo se může zlobit, že to byla v cíli rychlovka a dost času prostál venku čekáním na autobus, a jiný si zase řekne, že si něco nového turisticky přidal a poznal i jinou restauraci. Proč to tu vše píši ? Protože to podle poslední aktuální situace necelý týden před akcí tímto letos opravdu zavání.

Teď už se nám odkopaly i kluby z Neratovic a Kralup, jak jsem před týdnem zde psal, a tak vám mohu předložit to, co píší svým členům a zájemcům o akci. Toto tedy vzkazuje členům Kčt Neratovice pan Zach :

http://www.kct-nera.cz/nangaduba.pdf

Znamená to tedy, že tentokrát bude Bouda v obci Střezivojice do pozdních odpoledních hodin hučet a vystřídá se tam více lidí, než bývá obvykle. Neratovice se tradičně rádi vrací domů až mnohem později a doporučují svým členům nejlépe trasu už od Liběchova, aby přišli do Boudy později, ale nějaké to prostřídání u stolů už k tomu prostě občas patří. Připravte se na to, aby vás to nezaskočilo.

Kralupy nad Vltavou už tedy mají svoji trasu i cílovou hospodu v Dubé. vše je na ....

https://www.kralupska-turistika.cz/kct/download/2025/nedvezi.pdf

Nu, sám mám o čem přemýšlet a nejen já. To konečně píše i pan Zach. 

Mělnický oddíl - pozvánka na akci :

 https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/jubilejni-prechod-nanga-duba-nedvezi-sobotu-25-ledna-2025/

A pak tady mám ještě jednu krásnou zprávu z Velkého Borku. Dovolil jsem si sdílet. Vy víte, že Soutok a čápi patří k sobě. Začalo to tak nenápadně v roce 1991, když jsem na komíně vedle motorestu v obci Stvolínky na Českolipsku spatřil obsazené čapí hnízdo a vrátil se ve vzpomínkách do 80. let k nám k Vltavě, kdy se zdálo, že u Vrbna také tou dobou nějací čápi pobývali.

Čas často maže stopy, a tak si jen z hlavy pamatuji, že o mnoho let později jsem se ani už nevím jak stal jakýmsi členem internetového monitoringu čápů, když právě hnízdo ve Stvolínkách zdobily asi dvě mé tehdy aktuální fotografie. To jsem se již dozvěděl i to, že některá hnízda mají i on-line kamery a oblíbil jsem si hnízdo u Mnichova Hradiště s výhledem i na nejbližší vodní hladinu a do míst, kde se nachází populární Drábské světničky.

Došlo to až tak daleko, že díky on-line kameře, která mi přenášela obrázky domů jsem si tam jednoho červencového dne udělal výlet, hnízdo si vypátral a potěšil se faktem, že tentokrát jsem přímo tam, odkud mi chodí až domů snímky hnízdících čápů a okolí. Bohužel je příroda někdy moc krutá, člověk má až moc zájmů, a tak jsem v posledních letech s návštěvami on-line kamery polevil, ale čápi opravdu vnímám.

https://soutok.blogspot.com/2015/08/vodni-mlyn-ve-slupu-byva-castym-nametem.html

Všímám si, že mi dělali společnost ve Slupi na Znojemsku, v Moravské Amazonii, na Moravském poli a zdá se, že po terénních úpravách by mohli být spatřeny časem i u Lužce nad Vltavou. Uvidíme. V každém případě přichází pěkná zpráva z Velkého Borku, kde jsou občané velmi činní. Jenom loni tu vznikl krásný mokřad a místní si povšimli, že se tu objevil čáp. Ihned tu přešli od slov k činům a relativně nedávno tu vztyčili sloup s jakýmsi základem hnízda, kdyby se snad místo nějakému čápovi zalíbilo.

To se opravdu stává, že někam čáp létá rád a jinde hlásí již léta opomíjené hnízdo. V diskusi kdosi navrhl, že by tu mohla časem při případném úspěšném hnízdění být i on-line kamera. Tak ano, stává se to standardem a úžasné je právě to, že můžete místo nejen sledovat z domova, ale nemáte to nijak daleko a můžete k mokřadu zavítat i se na sloup s hnízdem podívat. Právě kamery, které zabírají nejen hnízdo, ale i vodní okolí patří k nejpopulárnějším a člověk je pochopitelně rád, že to vše je jen kousek od něj. Přejme si a držme palce, ať se ve Velkém Borku čápům zalíbí a ať se čápi na Mělnicko opět vrátí.

Také vás poněkud zaskočil fakt, že rychlík Favorit dle jízdního řádu 1969 / 70 jezdil do Budapešti přes Púchov ? Samozřejmě, že již existovala i  dvojí trasa přes Brno pokračující přes Břeclav a Bratislavu, ale to je právě to kouzlo železnice i jízdních řádů všeobecně, že je vše takové rozmanité. Pokud byste nahlédli na nějakou rychlíkovou spoj, která je vedena od Děčína naopak po levém břehu Labe směrem do Prahy, a pak pokračuje ve stejném směru do Budapešti, tak je velmi pravděpodobné, že bude vedena tak, jak jsme zvyklí i do dnešních dnů.

Následující jízdní řád platil od 31.5. 1970 do 22.5. 1971. Označení Favoritu a i trasa Favoritu, se oproti minulému jízdnímu řádu nijak významně nezměnilo. Povšiml jsem si, že ve směru z Lipska došlo k posunutí odjezdu z původních 18.42 na 19.21, ale od stanice Děčín - východ, se již i na příjezdu do ní a dále na trase časy shodují. Co z toho plyne ? Těch 40 minut úspory času v Německu není málo, že ? Jistě za tím něco je. Pokud se nevloudila chybka, tak může jít o celou řadu příčin na trase, jako je třeba modernizace trati, ale také třeba i novější a rychlejší typ lokomotivy.

Další změnou je fakt, že se spoj neomezuje již jen na léto, ale z nějakých důvodů jezdí i od 12.2. do 25.3. 1971. Důvody těchto změn se již nedozvíme, ale jízdní řád je prostě svědectvím, že tak tomu zkrátka bylo, a tak jmenovaný spoj jezdil. Také obrácený spoj číslo R 151 si zachovává časy z minulého jízdního řádu a zdá se, že se opravdu v Sasku něco vylepšilo, protože spoj do Lipska přijíždí již ve 13.03 hodin, což je o těch 40 minut dříve, než v případě předešlého jízdního řádu.

 Takovou zajímavostí je, že pokud bychom nahlédli do jízdního řádu příslušného roku naši trati, tak tam naleznete třeba páteční spoj ( Sp 454) s odjezdem ve 12 hodin z Chomutova a příjezdem v 16 hodin do Kolína, který pak pod jiným číslem  ( Sp 455) v neděli večer jezdil z Kolína do Ústí nad Labem- západ. Proč to zde zmiňuji ? Protože ještě například v 80. letech toto přímé spojení fungovalo, ( s časem se průběžně hýbalo) bylo primárně určeno studující mládeži a osobně jsem viděl jeho vytíženost.

Jízdní řád pro další období platil od 23.5. 1971 do 21.5. 1972 a u rychlíku Favorit došlo k určitým úpravám. Ty první byly v úpravě období, kdy vlak jezdil.  Podívejme se na to:  28. června až 9. září, 17. prosince až 23. prosince, 3. ledna až 6. ledna, 10. března až 23. března. Další patřily již vlastním spojům. Spoj, který se nazýval již třetí sezónu opět  R 150 začíná znovu v Lipsku v 19.20 hodin a následující časy se víceméně stále shodují.

Je chvályhodné, že dostupné prameny jsou již podrobnější, ale vzhledem k tomu, že zde nepíši nějakou odbornou publikaci a nechci jít do nějakých zbytečných extrémů, tak to pojmu trošku obecně. Trošku se nám již poodhalila trasa po slovenské části, a tak si dejme výňatek z jízdního řádu, Trasa : Púchov 6.50 - Galanta 8.54 - Komárno 10.05 - Komárom 10.55 - Budapest K. pú 12.35 . Jak vidíte, tak cílovou stanicí se nově stalo budapešťské nádraží Keleti.

Na zpáteční trasu, se rychlík z nádraží Keleti vydával již v 18.30 hodin, což bylo skoro o 90 minut dříve než z nádraží Nyugati ( 19.55). Upřímně se vám přiznám, že jsem se koukal do mapy a vůbec nevím, proč se tam v dostupných materiálech objevuje až 90 minut rozdíl, když jižnější nádraží Keleti je jen nedaleko Nyugati a i těch 35 minut na příjezdu do Budapešti je skok. Všechny další časy se prakticky shodují s časy z minulého ročníku.

Že už je to trošku stereotypní ? I to se někdy stává. Dne 22, května 1972 začal platit nový jízdní řád a jeho platnost trvala až do 2.června 1973. Mohu vám říci, že to bylo naposledy, co nesl vlak označení R 150 a R 151, přičemž byl samozřejmě vedený také ještě pod názvem Favorit. Změnilo se i to, že znovu jezdil jen o letních prázdninách. V dostupném řádu je uvedeno, že z Lipska odjížděl v 19.10, další časy jsou stejné tak, jako v minulých letech a v cílové stanici Budapešt - Keleti byl opět ve 12.35 hodin.

Vlastně to v letech 1972 až 1973 znamenalo pro cestujícího z Mělníka prosedět při cestě do Budapešti až 12 hodin ve vlaku s odjezdem v 0.30 hodin. Někde jsem tu použil výraz SELČ, ale ten samozřejmě ještě nebyl a platil snad až od roku 1978. Přesně je to na wikipedii. Cesta zpět je jako přes kopírák s loňským ročníkem. Tedy v 18.30 z Budapešti a někdy v 7.40 v Mělníku. Ve 13.10 Lipsko a v 19.10 zpět.

Sezonou 1973/ 1974 nám ta nuda konečně končí. Naposledy se svezete Favoritem z Mělníka jen do Budapešti, a protože jsou časy ve všech bodech zcela stejné, jako v minulé sezóně, tak je asi zbytečné je znovu opisovat. Co se mění, tak to je název spoje. Ve směru z Lipska je spoj označován jako R 1470/ 1477 a ve směru od Budapešti jako R 1471/ 1476 .

Píši sice slovo nuda, ale na druhou stranu je třeba si uvědomit, že ač to byla na dnešní poměry nekonečná jízda a rozhodně ještě žádné koridory zmodernizované nikde nebyly, tak Mělník měl aspoň v rámci dosud znalých řádů svůj první dálkový rychlík a hned mezinárodní a pojmenovaný zvučným slovem Favorit. Proti Praze a spojům na levobřežní železnici řeky Labe to bylo až směšné, ale bylo to tu. Jenom tak mimochodem, se podívejme na nějaké mezinárodní spoje jezdící z Prahy, nebo jí projíždějící se zastavením.

Vlaky nesly poetické názvy, jako například :  Mamaia ( Rumunsko - Černé moře), Saxonia ( Maďarsko), Transdanubium, Warnow, Metropol, Vindobona, Meridian ( Bělehrad - Švédsko), Silesia, Hungaria, Istropolitan, Pannonia, Polonia a mnoho dalších. Schválně jsem uvedl jen některá pojmenování, která tak trochu zavánějí opravdovou dálkou a vynechal jsem domácí názvy, mezi které patřily i názvy dálkových slovenských spojů.

U lokomotivy se v trase Děčín - Púchov uvádí E 499, která má povolenu konstrukční maximální rychlost 120 km/ hod. Odtud z Púchova odjížděl neuvedený nový vlak v 5.37 hodin ráno, který čas mezi 8.50 - 9.30 hodinou strávil v pohraničním městě Komárom. O vedení spoje v následujícím úseku nejsou podrobnosti, ale uvádí se ,že ve 12.41 dorazil vlak do cílového města Fonyód u jezera Balaton.

Pro mě je to určitá osobní záležitost, protože jsem u Balatonu strávil asi týden, viděl jsem tam jezdit vlaky, pobýval jsem nedaleko, ale když jsem se tu rozhodl projet  s přáteli vlakem, tak jsme zvolili návštěvu města Siófok. Kde bych jen tušil, že už v roce 1975 sem mohl dojet přímo z Mělníka a bez přesednutí člověk vlakem. Tedy, za nějakých 13 hodin putování po kolejích. Dnes by nad tím časem na cestě asi člověk koulel očima, ale to prostě byl rok 1975 a ještě o 10 let později k tomuto velkému jezeru putovalo velké množství Čechů a dalších cizinců.

Samozřejmě cesta zpět: Fonyód 14.56 - Komárom 18.10-18.50, Púchov 22.13 - 22.27, Lysá nad Labem 3.37 - 3.49. Mělník tedy asi ve 4.30 . Je to přátelé vážně škoda, když vás zrovna něco baví a nemáte k tomu potřebné věci. Takto sice vidíte, co tu projíždělo, kam až to jelo, že to tu s 98 procentní pravděpodobností stavilo, ale stanovení přesné trasy i časů může doladit pouze patřičný JŘ.

A čím dnes skončím ? Za mého dětství se hrála v rádiu u nás  doma taková obrovská hitovka a ona sem do tohoto seriálu nyní přesně zapadne. No jasně ... Matha a Tena Elefteriadu : Od zítřka máme dovolenou ( 1976) ....V pondělí v Třešti, středa v Budapešti, v pátek už Balatón ....

https://www.youtube.com/watch?v=EhxqQLTKpEM

Byl krásný letní den roku 2002, neděle odpoledne, čas 14.30 SELČ a na jednom nástupišti ve stanici Brno hlavní nádraží stál celkem bez povšimnutí veřejnosti trošku dlouhý osobní vlak. Již jen jeho délka napovídala, že nepůjde jenom tak o nějaký běžný osobák, ale že se tu na cestu chystá rychlík, který má před sebou dlouhou cestu. Přicházím k jedněm dveřím a kochám se pohledem na tabulku vedle nich. Dívá se z ní na mě celá plejáda měst a tím posledním je město ležící jen kousek od hranice se Saskem. Mě však baví pohled na jiné město, jehož jméno je Mělník. ,, Tak si to také jednou užiju" řekl jsem si pro sebe. Sice to bude delší jízda, ale i tak budu již v podvečer doma a hlavně to bude bez přestupů.

Přátelé, sice všude píši, že přestupování není třeba se bát a zvlášť dnes, když si i v klidu domova můžete na internetu třeba i den předem prohlédnout mapky stanic, kde budete přesedat, ale člověk je tvor všeobecně převážně pohodlný, rád vypne mozek i nohy a nechá se dovézt nejlépe až domů. Občas to jde, ale nemělo by se nám to stát životním stylem, což vám řekne kdejaký doktor.

Právě cestování nás nutí k přemýšlení i reakcím na různé okolní podněty. Víme, že nesmíme být zbrklí, abychom třeba někde v nádražním podchodu neupadli na schodech a nezmrzačili se, že musíme být opatrní i v terénu na samotném výletě, a že se koneckonců mnohdy vyplatí komunikovat se zaměstnanci ČD, ale i lidmi kolem sebe. To vše dohromady je určitá prevence proti počínající demenci, která se u někoho může začít projevovat již v brzkém věku. Na druhou stranu dnes potkáváme duševně odpočaté i fyzicky zdatné osmdesátníky, kterým byste při setkání v přírodě na cestách jejich věk i díky poměrně slušné komunikaci nehádali.

Mnozí z nás užívají jízdní řád jen jako jakousi nutnost. Potřebuji se příští pondělí dostat do bodu B, tak tady mám vypsanou trasu, jak mám kde v kolik hodin přesedat, a jak se ty jednotlivé spoje jmenují. Ovšem, kdo má jízdní řády opravdu rád, tak tam najde pro něj řadu zajímavých i třeba užitečných informací a krom toho si libuje i v objevení pomyslných třešniček na dortu. Těmi jsou nejen dálkové autobusové i železniční linky, ale také i samotné spoje. Zvlášť u vlaků se stává, že některé dálkové spoje projedou i několik linek jízdního řádu.

A právě o těch třešničkách na dortu naši hlavní trati 072 bych tu chtěl tak trošku psát. Málo platné, největšímu zájmu se obvykle těší domácí hlavní trať, kterou užíváme asi nejčastěji, pak trati v okolí a nakonec takové ty výpadní koridory. Lidé si často myslí, že to není nic složitého a stačí jen vzít do rukou jízdní řád. Jenže, ono vypadá na první pohled vše jednoduše, a pak začnete vidět ty problémy a zjistíte, že na internetu je historických vlakových železničních řádů mizivé procento a na lepší časy se v digitalizaci řádů neblýská.

Naštěstí jsou ty zájmy příznivců kolem železnice různorodé, a tak se mohu jakousi oklikou dostat k tomu, co jsem zde slíbil. Tedy k tomu, že vám tu napíši, jaké dálkové spoje se v průběhu let rozbíhaly po našem pravém břehu řeky Labe, a které tu na Mělníku stavily. Je mi samotnému líto, že vzhledem k tomu, že stále ještě musím chodit díky zákonům z posledních let do práce, tak ty informace nebudou v některých okamžicích tak přesné, jak by mohly být. Archivy totiž mají otevřeno jen několik hodin v pracovním týdnu a historické řády jsou vzácné.

Byl by to jistě komfort i snadnější a přesnější práce, ale na druhou stranu je to určitá výzva se s tím poprat i tak a rozhodně nemám v plánu se dívat na věc tak, že třeba za pár let bude na něco možná dost času. Jedna věta ze života totiž říká : ,, Chcešli pána Boha pobaviti, tak mu vyprávěj o svých plánech." A ono známé : ,, Železo se má kout, dokud je horké" je také velmi pravdivé. Vzpomeňte si, jak jsme se kdysi mnozí snažili na základě televizního pořadu objevit své předky. Ten pořad sice neměl navádět lidi k tomu, aby sami pátrali po internetu, ale když už konečně byly některé pro někoho potřebné archívy do tří let zdigitalizovány, tak to nadšení leckoho z různých zkušeností a důvodů opustilo.

Naše putování tedy zahájíme jízdním řádem, který platil v období 1.6. 1969 - 31.5. 1970 . Je to s vyjímkou protektorátního řádu nejstarší řád, z něhož se mi takříkajíc oklikou podařilo získat určité potřebné informace pro tento seriál. Vzpomínáte si ještě na seriál o dopravě, který jsem tu psal v roce 2011 ? Už tehdy jsem zmínil jakési tušení, že tu kdysi jezdila spoj, které se říkalo Favorit. Tak pojďme na to .

Řečený Favorit, se ve směru SZ - JV nazýval  v daném řádu spojí R 150 a v opačném R 151. Jeho trasa začínala v 18.42 hodin ve veletržním Lipsku a ve 22.21 už byl vlak ve stanici Děčín - východ, kde docházelo k výměně lokomotivy. Je třeba mít neustále na mysli, že železniční sítě v Evropě mají svá napájecí napětí. Zatímco německy hovořící státy užívají elektrickou napájecí soustavu  15kV , 16.7 Hz AC ( střídavý proud), tak Česká republika i bývalé Československo užívá hlavní napájecí soustavy dvě. V severní polovině území to jsou 3kV DC ( stejnosměrné) a v jižní polovině 25 kV, 50 Hz  AC.

Mezi dvěma soustavami je určitý úsek bez napětí, kde jsou strojvedoucí o této skutečnosti informováni značkou a jsou tak za jízdy vyzváni ke stažení pantografu, čímž samospádem úsek bez napětí překlenou. Některé elektrické lokomotivy jsou dvou, nebo dokonce i tří systémové a mohou tak plynule pokračovat v jízdě, ale v době, kdy nebylo ještě tolik více systémových strojů a technika tak daleko, tak to někdy bylo třeba provést trošku složitěji. Například za pomoci potahu dieslovou lokomotivou.

Z Děčína východ vyjížděla tedy již naše lokomotiva  E 469.1 ( ve 23 hodin) a v Mělníku zastavil vlak v 0.30 hodin. Je vůbec takovou zajímavostí, jak můžete na internetu ve starých zdigitalizovaných řádech vidět, že po Děčíně byla další stanice pro mezinárodní vlaky často až Mělník. Z dostupných pramenů se dozvídám, že stejnosměrná lokomotiva s označením E 469.1 byla v Kolíně pro úsek Kolín - Půchov vyměněna za E 499.1 . V tomto případě tedy nejde o výměnu kvůli trakci, ale kvůli rychlosti.

Druhé číslo za písmenem totiž podle starého značení určovalo konstrukční rychlost stroje, která se počítala tak, že se k číslu  přičetla trojka a znásobilo se to deseti. Lokomotiva E 469 tak mohla jet nejvýše 90 km / hodinu, ale E 499 již mohla jet rychlostí 120 km/ hodinu. V Půchově byl tedy vlak v 6.21 a za 10 minut jej odtud vyvážela již neuvedená maďarská lokomotiva, která dovedla přes město Štúrovo ve 12 hodin spoj do cílové stanice Budapest - Nyugati.

Mělničan si tedy mohl udělat výlet do Budapešti, který zahájil v 0.30 v domácí stanici a kam dojel na poledne. Ovšem, spoj jezdila pouze o prázdninách až do 9. září, což samo o sobě poukazuje, k čemu že byla především určena. A jak to bylo cestou zpět ?  Z Budapešti odjížděl vlak po stejné trase v 19.55 hodin a na Mělníku byl přibližně v 7.40 hodin druhý den ráno. Když vezmete v úvahu, že ve 13.43 dorazil vlak do cílového Lipska, odkud se vracel v 18.42, tak byl pro Mělničana šikovný na výlet i do opačného směru, byť s kratším pobytem.

Na druhou stranu je 5 hodin pro pobyt někde často i dostačující a některá zahraniční města v pohraničí jsem zvládl prohlédnout i za poloviční časy. Chtěl jsem toho dnes představit více, než jenom ten summer 69, jak zpívá o létu 69 kanadská legenda Bryan Adams, ale uznejte, že je potřeba aspoň občas ještě něco osvítit, aby byl čtenář v obraze. Tak se nám tedy i druhý díl trošku natáhl na úkor spojů, ale snad se z toho už brzy vymaníme.

Je zajímavé, jaké veliké popularitě se těší železnice, byť se to někdy nezdá. Dokonce tak, že už dobrých 50 let někteří lidé nakupují vláčky modelářských kategorií, staví si doma v podkroví různá kolejiště a modelují obvykle dle vlastní fantazie modelářskou krajinu. Jiní se zase naopak zajímají o skutečné lokomotivy i vagony, o jejich ovládání, o různé železniční trakce i dopravní návěsti a zabezpečení provozu. O nostalgické jízdy parním vlakem, nebo o natáčená videa z čelní kamery vybraného stroje na určité trati u nás i v zahraničí.

V neposlední řadě je to i turistický byznys, zvlášť když se někde oslavuje nějaké výročí trati a prodávají se vedle modelů a různých hraček třeba i pohledy, nebo se konají na točnách dep denní a noční přehlídky nejrůznějších lokomotiv minulosti i současnosti. To celé dokresluje nejen atmosféra akcí i vlastního běžného každodenního, nebo víkendového provozu, ale i tábor fotografů snímků s železniční tématikou a v neposlední řadě nesmím opomenout ani  ještě nedávno vysílaný televizní pořad ,,Pozor vlak !", který je dnes bohužel k vidění pouze na youtube a má obrovské množství dílů veliké všehochuti.

Myslíte, že jsem jmenoval vše ? Ani náhodou. To bych mohl jmenovat i zahradní železnice, vzpomenout třeba i rychlostní zkušební okruh, ale myslím, že už to stačilo. Jenže, co by byla veřejná doprava bez jízdních řádů ? Co by byla železnice bez jízdních řádů ? Byla by tak mrtvá, jako lidské tělo, kterému neteče v žilách krev. Jízdní řády jsou prostě důležité a je řada lidí, kteří si v nich doslova libují. Je to doslova celé zájmové odvětví, které vypovídá celou řadu zajímavých věcí a někteří zájemci je jsou ochotni v papírové verzi, nebo na CD získat. To ovšem není vůbec jednoduché, protože je to mnohdy podobné, jako se starými pohlednicemi na aukru.

Do digitalizace starých řádů se bohužel nikdo moc nehrne, byť zájem mezi veřejností by se jistě našel, a tak poslední možností jsou návštěvy archivů. Dnes sice již máme několik let dopravu v taktu, kdy častější cestující i bez řádu ví, že  všechny rychlíky končí v jednom směru bez vyjímky v Kolíně a odjíždí z naši stanice vždy 20 minut před sudou hodinou, ale tomu tak pochopitelně vždy nebylo a naopak jsme tu měli období, kdy mnozí nadšenci již zvědavě vyhlíželi, zda v řádu nějaké linky snad nebude spoj, která vás třeba přímo dopraví někam dále, než bývá u většiny spojů dané linky obvyklé.

Je třeba i zajímavé sledovat četnost spojů, jejich výchozí i konečné stanice a v neposlední řadě oceníte i situace, kdy některé spoje jedou v nezvyklých pozdních nočních hodinách, nebo nad ránem v časech, kdy autobusová doprava mnohdy takzvaně ještě spí. Konečně, měli jsme tu relativně nedávno období, kdy jste se díky četným jednáním o víkendu do některých obcí jinak než autem a vlakem nedostali a naopak mnohdy při pohledu do starých jízdních řádů žasnu nad tou až někde neuvěřitelnou četností spojů. Kdo si ještě vzpomínáte na můj článek z loňského července, kdy jsem se jen obtížně se štěstím dostával z Jihlavy v pátek večer domů, tak vězte, že o nějakou tu dekádu dříve bych takový problém zřejmě neměl.

Ale, pojďme již k  názvu takového pokusného seriálu, který se zásadně liší od seriálu z roku 2011 ,, Povídání o dopravě na Mělníku i pod ním, aneb ... Kam to všechno jede ?

https://soutok.blogspot.com/2011/11/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim.html

Seriál z roku 2011 psaly osobní vzpomínky, ale toto je již svým levelem trochu jinde, protože lze vše dohledat. To je právě ten rozdíl, že u autobusových řádů se obvykle jízdní řády ze 70. a 80. let, až na nějaké velmi drobné vyjímky ze vzdálených regionů na internetu zpravidla nedochovaly, ale u těch našich železničních drah je ta situace přeci jen o něco lepší, byť ne o mnoho. Netřeba dodávat, že poptávka v diskusích občas někde je, ale odpovědi chybí, nebo jsou velmi zastaralé a již neaktuální.

Jak už to tak bývá, tak mi obvykle úvod k nějakému seriálu zabere celou kapitolu. To bych však chtěl změnit a myslím, že není lepšího začátku, než skočit až do velmi vzdáleného roku 1944. Nemám tu odvahu si jenom tak sám od sebe sem zkopírovat protektorátní jízdní řád naši trati. Proč bych se s tím měl také zabývat, když je tu mnohem bezpečnější cesta odkazu ?

https://pkjs.de/bahn/Kursbuch1944/Teil1/162g.jpg

https://pkjs.de/bahn/Kursbuch1944/Teil6/505m.jpg

Konečně, jedním ze smyslů Soutoku bylo občas dovést čtenáře k zajímavým odkazům.

Když se na to podíváte, tak jste prakticky 80 let v minulosti, kdy jsme mnozí nebyli ani na světě. Řád je to ale jistě zajímavý a mnohé vypovídá. Dozvídáme se, že úřední označení jízdního řádu pro veřejnost naši hlavní trati z roku 1874 bylo v roce 1944 číslo s písmenem 162g . Nenajdete tu jediný rychlíkový spoj. Dnes začíná první ranní spoj ve směru do Ústí nad Labem u nás na Mělníku přibližně ve 4.50 hodin, ale jak můžete vidět, tak tehdy to bylo v 5.48 a vlak začínal ve Všetatech. Kdo tehdy nevyjel a nechtěl jet v 7 hodin pouze do Litoměřic, tak si musel počkat až na spoj po poledni ve 12.12 hodin, a pak už jen  v 16.29 a ve 21.16 hodin. Všechny vlaky tedy jezdily až do Děčína podobně tak, jako třeba i v 70. a 80. letech, ale zdá se, že většina přepravního času patřila vojenským transportům, přepravě surovin i vojenské techniky a četnost spojů se zdála postačující.

Povšimněte si také ranní spoje z Liběchova ve 4.22, který již byl v Říši. Nutno podotknout, že tehdy šlo o parní sekci po již dvoukolejné trati. Takovou zajímavostí je, že většina filmů z válečného období nám především ukazuje parní lokomotivy, ale již tehdy bylo u nás místo, kde se po elektrické trakci u nás proháněl rychlík z Drážďan do dnešní Jelenní Hory a Vratislavy. Viděl jsem kdysi nějaké historické fotografie v železničním muzeu v Kořenově a opravdu na naši známé slavné poválečné zubačce z Tanvaldu do Harrachova existovala již ve válečném období elektrická trakce. To jsem však z Mělníka poněkud odbočil. Když se podíváte na opačný směr, tak bychom tam nalezli i snad nějaké paralely s budoucností.

Z Děčína hlavního nádraží například v 80. letech vyjížděl první vlak na Mělník ve 3.50 hodin, který sem dorazil někdy před 6 hodinou ranní. Také flamendrová spoj si nezadá s dneškem. Jen nám již dávno jezdí z Ústí nad Labem a nekončí v říšském Liběchově, ale dnes již dlouho na Mělníku a četná léta předtím až někdy v 0.50 hodin v Lysé nad Labem. Nesmíme ovšem zapomínat, že již sousední stanice patřila stejně tak, jako všechny ostatní směrem k Děčínu Říši, že ve vlaku probíhala kontrola osob i zavazadel, a jak jsem psal výše, tak počet osobních spojů byl zřejmě postačující.

Na druhou stranu nesmíme přehlédnout ani druhý odkaz na část 505m ( Liběchov - Mělník - Lysá nad Labem), který je zajímavý na protektorátním územím již užitím obou jazyků, je takovým určitým souhrnným řádem určité oblasti, která nás zejména u Mělníka také dost zajímá a vidíme, že některé spoje již poznáváme z trati 162 g, ale jiné končí a začínají v Liběchově. Dále tu znalci poznávají i několik lokálek, jako například  Skalsko - Chotětov, Velké Březno - Úštěk / Verneřice, nebo spojku mezi ústeckým nádražím Střekov a západním nádražím, či lokálku z Neratovic do Čelákovic. Už z řádu 505 m je patrná ta důležitost železničního uzlu ve Všetatech zejména v cestě na Prahu. Zájemce se pak může rozeběhnout na webu po trati z Turnova do Prahy a podívat se, které spoje jezdily z Mělníka přímo do Prahy, a které končily podobně tak, jako v některých případech i dnes jen ve stanici Všetaty s nutností přesedání. 

 Tak to byl takový úvodní díl na začátek a příště již budeme věrni názvu a přiblížíme se v čase mnohem blíže současnosti.

Pohodový zbytek víkendu !

A tak snad ani nikoho nepřekvapí, že si sem nenašli cestu jenom rekreační turisté, tuláci, trampové, výletníci, cyklisté, nebo i různé základní školy, ale v oblasti se také zrodily dvě dodnes žijící nádherné akce masové turistiky. V měsíci červnu tu tak máme místním Kčt - vht Mělník organizovanou akci s názvem Mělnický hrozen a v lednu to pak je akce, kterou pořádají všechny tři turistické oddíly okresu Mělník pro případné své členy a šírou veřejnost.. Ta nese obvykle lidmi užívaný název Zimní přechod vrchu Nedvězí a je každoročně milým zážitkem měsíce ledna pro každého, kdo se účastní.

Snad i proto, že se akce koná jen jednou za rok na konci ledna, tak v sobě nese hluboký citový odkaz. Vždyť je každý ročník nějak jiný, někdo už není žel mezi námi, někdo se účastní jen párkrát, nebo občas, zatímco jiný je téměř pravidelným účastníkem a hlavně ty roky neskutečně letí. Letí tak, že letos tomu bude již rovných 50 let, co se mělničtí turisté vydali na svůj první zimní přechod. Letos je tedy před námi krásné jubileum a ačkoliv je nyní do startu akce ještě nějakých 17 dní, tak se mi nejen honí v hlavě vzpomínky na ročník loňský i mnohé jiné, ale zajímá mě i to, jak si to letos jednotlivé kluby okresu navrhly.

Pojďme se na to tedy podívat. Nu, moc vám toho neukáži, protože jsem asi zase nějak rychlý :-). Dnes zůstaneme u odkazů. Přímo na stránkách KČT Kralupy nad Vltavou nic nevidím, ale objevil jsem na netu nejaktuálnější informaci pro zájemce z Kralupska zde na :

https://www.kralupska-turistika.cz/tom/?page=akce

V Neratovicích je akce zatím vedena v seznamu plánovaných akcí klubu, ale jistě bude brzy v sekci aktualit.

http://www.kct-nera.cz/akce2025.htm

Nás nejvíce zajímají informace mělnického klubu, kde mám opravdu dobrou zprávu. Již nyní si můžete udělat obrázek, jak by se to dění kolem hlavního organizátora pana Jana Soukupa mohlo vyvíjet. Myslím, že akce slibuje tradiční paletu krásných zážitků nejen na trase pochodu a opět se ukazuje, že nás Mělničany Bouda v obci Střezivojice na závěr akce prostě baví :-).

https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/jubilejni-prechod-nanga-duba-nedvezi-sobotu-25-ledna-2025/

Výstaviště Lysá nad Labem  10. a 11. ledna 2025 :

Náš Chovatel 2025.             https://www.vll.cz/nas-chovatel-2025

Někdy stačí v životě něco podcenit a následky jsou minimálně velmi nepříjemné. I když vás třeba takový průvan hned nezklátí, tak aspoň sníží vaši imunitu a po příští návštěvě nějakého větrného místa v terénu si již oslabený imunitní systém neporadí a onemocníte. Tuto možnost jsem tu však již v posledním článku nastínil. Musím tedy konstatovat, že dlouhé volno vlastně užívám v jakémsi vynuceném režimu.

Nicméně je i taková situace výborným námětem pro článek. Však řada z vás je jistě někde v zaměstnaneckém poměru a jistě jste se i již dávno setkali s pojmem zaměstnanecké benefity. Můžete se nad nimi někdy dokonce pohoršovat a tvrdit, že je stejně nijak nevyužijete, ale je pochopitelně v zájmu každého si k nim najít kladný přístup. Je to podobné, jako když někam dojíždíte, nebo docházíte a k celé věci přistupujete nanejvýše negativně.

V první fázi, se opravdu našla řada lidí, která by třeba měnila druh benefitu za jiný a poukazovala na fakt, že jinde ty benefity mnohem rychleji a smysluplněji zaměstnanci vyčerpají. To bylo nejlépe vidět v mělnických supermarketech, kde celá řada lidí platila aspoň část nákupu papírovými kupony. Na druhou stranu čas ukázal, že ne vždy to, co se nám zdá jako skvělé opravdu skvělé je.

Přišel covid-19 a s ním i nový výhodný systém nakupování potravin v podobě dovozu objednaného zboží přímo až k zákazníkovi. Uznejte sami, že je to mnohem lepší způsob, než trávit čas dobíjením autobaterie, její dopravou k vozu a zpět, popojížděním, bezpečným parkováním, překládáním zboží za jakéhokoliv počasí, stáním ve frontách a považte, že i dokonce samoobslužným placením !

Jenže, ne vždy se může člověk například díky nemoci, počasí, nebo i povinnosti pracovat věnovat tolik potřebnému rekreačnímu pohybu, a pak je jakákoliv vlastně vzdělávací kniha opravdu dobrým počinem, který přinese radost a pozvedne sebevědomí. Na poslední den roku jsem vybral tři knihy, o kterých mohu říci, že první jsem přečetl, druhá mě čeká a poslední mám rozečtenou.

V posledních letech jsem tu velmi rád představoval knihy Jana Hocka o dálkových pěších cestách vedoucích naší republikou. Jedna z nich dokonce vede od Nodkapu ČR přes Mělník až k nejjižnějšímu místu ČR. U obou jste již se Soutokem byli, stejně tak, jako u těch zbývajících. Letošní díl završil sérii cest Via Czechia putováním po Slezku a zavedl mě i do míst, která jsem v minulosti navštívil. Takové čtení je milé nejen tím, že ve vás vyvolá vzpomínky, ale vždy také říká větu : ,, Můžeš se někdy přijet zase podívat a navštívit staré krásné věci, nebo i něco, kde jsi ještě nebyl.

 Jsou vůbec dny, kdy je právě leden, zase budete vycházet dlouhé dny ráno do tmy a je třeba si připomínat, že to snad už brzy někdy skončí a budete se snad moci konečně leckde někde příjemně toulat. Zajímavé je, že dozadu to neskutečně utíká. Ne nechci teď psát, že před rokem jsem tu psal články ke 150. výročí naši hlavní trati pod městem, ale vzpomenout na září 2023, kdy jsem navštívil nejzápadnější bod ČR v Ašsku., nebo na léto 2022, kdy jsem byl naposledy na Domažlicku. Dejte si ty dva roky naopak do budoucnosti a je to nekonečná doba.

Následující knihy jsou právě tím pokladem, který by si jinak asi člověk ani nepořídil a přitom jde o knihy vzdělávací a zajímavé. To ostatně bylo smyslem tohoto článku přivést čtenáře k myšlence, že i zdánlivě nevýhodné věci mohou být výhodou a žádná náhoda se neděje jenom tak, ale má svůj důvod. Vždyť žijeme v kolektivně propojeném vesmíru.

Do roku 2025 vám přeji hlavně pevné zdraví, ale i inspiraci a plno životního poznání. Jsou jistě věci, které nás netěší, ale se vším se dá snad něco dělat. Každý máme k něčemu blíže a k něčemu dále. Navíc vám občas místo pomoci hází někdo klacky pod nohy, ale tak to prostě je. Já tu loni nabízel ke 150. výročí železnice pod městem dva články ....

https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-rovnymi-150-lety-prijel-na.html

https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-150-lety-vstoupila-zeleznice-do.html

Je věcí čtenářů posoudit, jak dalece se povedly. Osobně se domnívám, že je vůbec úspěchem, že si na výročí někdo vzpomněl, a že k tomu někdo něco napsal. Možná to tak někdo nevidí, není to jeho šálek čaje, a tak si prostě ty dva články musím propagovat sám.

Chtěl jsem se letos začátkem delšího vánočního volna vypravit do jednoho nedalekého železničního archívu, abych si objasnil, ve kterém roce, že přesně se zrodil nápad, aby ranní rychlík končil v Jihlavě, a kdy a na jak dlouho došlo k tomu, že vlak končil v červenci a srpnu až ve Znojmě. Myslíte, že mi vůbec někdo hodlal odpovědět na e-mail , kde jsem se tázal na potvrzení návštěvní doby i samotného faktu, že disponují kolekcí jízdních řádů?

Bohužel, on hlad po digitalizaci starých jízdních řádů je velký, ale jak rychle tento nápad vznikl, tak rychle se zasekl a není síly na internetu vám říci, kde se dá k takovým materiálům vůbec jinak přijít. Jen s tím dnes zase někdo obchoduje na aukru, protože ty nejpovolanější v průběhu let napadlo, že by se celé kolekce daly prodávat, jako soubory na CD nosičích .Jenže s příchodem flash karty to zase nějak zapadlo. Takové dva zajímavé odkazy mám, ale nechme je do nějakého článku roku 2025.

Neznám snad nikoho, kdo by se netěšil na Vánoce. Ovšem, když půjdeme do hloubky, tak už ta radost tak velká není. Nejvíce se těšíme na volno. Mnoho lidí je už méně spokojených, když si vzpomene na ten předvánoční shon. To je někdy posílání pohledů, balíků, mytí oken, či  jiných běžně nepoužívaných předmětů apod. Ještě horší to je s vlastními dárky, bez nichž si to leckde neumíme představit.

Určitě to znáte. ,,Nic mi nekupuj, vždyť už nic nepotřebuji. Až budu něco potřebovat, nebo chtít, tak si to koupím." Jenže to stejně nikomu nedá a chcete něco vymyslet, čím aspoň trošku toho druhého potěší. A tak vlastně ty volné dny před Vánocemi věčně nějak zabíjíte, ač by se daly dělat příjemnější věci a dokonce i lékaři berou toto období, jako svým způsobem rizikové. Kdo si to moc bere, tak si může až ublížit. Stačí někam kvaltovat a malér může být hned. Co si tedy dnes dáme do té rozbouřené vody ?

Osud mi dnes přímo nahrál. Rozhodl jsem se v dnešním slunečném poledni vyrazit ven aspoň na krátkou procházku a sebou jsem vzal i svá dvě nejmenší, ale příjmově slušně citlivá rádia. Jedno je lepší pro příjem FM (VKV) a druhé postačuje na pásmo DAB+. Nejsem zrovna posluchač vysílaného obsahu různých stanic, ale na rozdíl od internetového rádia je každé vyvýšené místo venku v krajině nejen příležitostí ke krásnému výhledu, ale podle počasí i podmínek k zábavě ve formě lovu vzdálenějších rozhlasových stanic, nebo multiplexů.

Navíc lze říci, že pokud nejsou podmínky nijak zázračné, tak tím strávíte i jen několik minut dle rozsahu zájmu. Naladil jsem frekvenci 107.7 MHz a očekával jsem, že mi prakticky ihned naběhne RDS saské stanice R.SA z vrchu Fichtelberg, který leží prakticky přes údolí s mnohem pro nás známějšího Klínovce. Ten je odtud sice vzdálený 113 km a máme v cestě i horu Říp, ale pro příznivý terén, se k nám právě hned po Praze nejlépe šíří rozhlasové stanice i multiplexy právě z tohoto směru.

Jenže, místo krásného čistého zvuku a názvu stanice tu byl na frekvenci pěkný zmatek, kde sice R.SA vítězilo, ale značku se nedařilo dlouho ulovit a příjem byl horší než jindy. Za chvíli se po odladění na sousední frekvenci ukázal důvod. Co tady dělá takto silné Rádio Beat ? Bylo mi jasné, že podle síly signálu tu máme zřejmě již pátý místní vysílač. To se mi doma opravdu potvrdilo, když jsem nahlédl do tabulky jednoho zájmového německého webu. Na našem netu jsem to zatím totiž nikde nenašel a ani na webu rádia Beat.

Nebudu vás dlouho napínat a pojďme k přehledu vysílačů FM na Mělníku.

87.6  Čro - Dvojka                  Panelák s firmou Tronik  ( naproti hřbitovu)

91.7  Hitrádio North Music    Slovany sídliště

99.9 Rádio Signál                  Hotel Ludmila

106.3 Rádio Kiss                   Hotel Ludmila

107.8 Rádio Beat                   Hotel Ludmila.

Osobně nemám důvod k radosti, protože na Mělníku chytíte Rádio Beat z mnoha jiných frekvencí a hlavně každá naše místní stanice likviduje šanci na úlovek vzdálené zahraniční stanice i na sousedních kmitočtech, kam prolézá leckdy i v kvalitním rádiu. Přesně na frekvenci 107.8 jsem někdy v červenci ulovil švýcarskou stanici Rete Uno. Videosekvenci jsem umístil na youtube ( vysílač Säntis ) a útěchou mi může být fakt, že Švýcarsko je první zemí v Evropě, kde koncem tohoto roku končí státní rozhlas v pásmu FM a bude už jen v DAB+ pásmu. Do dvou let jej pak mají následovat i slabší soukromé švýcarské stanice. Video je tak vlastně už  historické.

https://www.youtube.com/watch?v=m__e811rpjc

Pak tu mám ještě čerstvé aktuality z DAB+ pásma, které se však v prvním případě týkají i FM. Stanice Rádio Praha totiž vysílá na Silvestra večer od 19 hodin asi pět koncertů legend popu, kde slibuje to nejlepší od každého interpreta. Vše to začíná Tina Turner a je tam například i ACDC, ale na to se již podívejte pod odkazem ....

Tina Turner, následována Pet Shop Boys, Pink, Coldplay, Bon Jovi, AC/DC, Queen a ABBA.

https://digital.rozhlas.cz/radio-praha-chysta-na-silvestra-hit-roku-posledni-hodiny-nabidne-koncerty-9371840

Poslední dnešní věc zajímá spíše nás, které zajímá z jakého multiplexu na jakém kanálu vysílá jaký provozovatel. Ono se to může dotknout i posluchačů, protože když se na jednom kanálu sejdou dva stejně silné multiplexy, tak se nemusí načíst ani jeden a nebude co poslouchat. Jindy zase záleží na místě, kde se anténa, nebo rádio přesně nachází a na podmínkách.

Zítra 19.12. tedy čekáme přeladění multiplexu firmy Teleko z vysílače Kukla ( nad Litoměřicemi) z kanálu 6D na 9B. To by samo o sobě nevadilo a v některých místech Ústeckého, nebo Karlovarského kraje to ani vadit nebude, ale na Mělníku je jak Kukla ( provozovatel Teleko), tak Klínovec ( provozovatel RTI.cz) silným vysílačem a i pro nedostatek zkušeností v tomto pásmu DAB+ vlastně nikdo neví, jak se k sobě budou finální vysoutěžené kanály od různých provozovatelů technicky chovat.

https://digital.rozhlas.cz/cesky-rozhlas-sever-karlovy-vary-a-hradec-kralove-meni-parametry-digitalniho-9376109

Aktualizace 20.12. v 10.38: 

Stává se, že se někdy autor nějakého článku vyjádří způsobem, který nemusí každý čtenář pochopit. Díky novějšímu článku jsem se dozvěděl, že žádný karambol na kanálu 9B se konat nebude. Společnost Teleko vysílač Kukla opustí. Společnost RTI.cz se včera stala novým provozovatelem zmíněného vysílače Kukla a došlo zároveň k jeho přeladění z původního 6D na 9B, kde společnost RTI.cz již dlouhodobě šíří svůj multiplex určený pro Karlovarský kraj. Na Mělníku máme stejně kvalitní příjem z Klínovce i z Kukly, ale vzhledem k tomu, že z obou kopců se na stejném kanálu šíří stejné vysílání, tak se nic pro posluchače neděje a je to stejná situace, jako v případě Českého rozhlasu, který na kanálu 12C vysílá z Prahy, Bukové hory ( Ústí nad Labem) i Černé hory ( Janské Lázně, Krkonoše).

Mělnické muzeum vystavuje unikátní sbírku hudebních nástrojů.

121 historických hudebních nástrojů uvidíte v malém sále Regionálního muzea Mělník. Výstava Hudební nástroje v proměnách času, která byla včera slavnostně zahájena, nabízí to nejlepší z unikátní sbírky sběratele Jaromíra Růžičky. Prezentace představuje plechové, dechové i dřevěné hudební nástroje z konce 18. století až 1. pol. 20. století.

K vidění jsou kuriozity i nástroje běžně používané, ale i noty, katalogy a předměty s hudbou spojené laděné do vánoční atmosféry. Na nejstarší exponát – klarinet z roku 1798 z pražské dílny Franze Dolejše, je pan Růžička náležitě hrdý. „Starší nemají ani v pražském Muzeu hudby“ říká sběratel. Mezi nejzajímavější předměty patří také pochodová zvonkohra, ryze česká kuriozita violinofon, flažolet, czakan či tárogató.

Jaromír Růžička se „zamiloval" do nástrojů už jako náctiletý. „Když mi bylo asi sedmnáct, přinesl mi můj prastrýc Josef, stavitel varhan, z kostela fagot," popisuje sběratel, jak přišel ke svému prvnímu nástroji. Specialitou je koutek věnovaný čistě středočeským výrobcům hudebních nástrojů. Z Mělníka je zde zastoupena dílna R. Vocáska. Návštěvníci mohou obdivovat také nástrojové obsazení tanečního a jazzového orchestru z 20.–30. let 20. století nebo dětské funkční hudební nástroje.

Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod. a potrvá do 16. 3. 2025. Ve středu 18. 12. proběhne přímo v sále s výstavou poslední letošní koncert. Vánočně laděné vystoupení mělnických Panovnic na počest kněžny sv. Ludmily doprovodí varhaník Pavel Marek na varhanní portativ.

RMM

Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,

Advent v muzeu právě začíná! Srdečně Vás zveme na vernisáž výstavy Hudební nástroje v proměnách času ve čtvrtek 12. 12. v 17:00 hod. s vystoupením žáků ZUŠ Mělník.

Výstava unikátní sbírky hudebních nástrojů Jaromíra Růžičky z konce 18. století až 1. pol. 20. století ukáže nejen nástroje plechové, dechové i dřevěné, ale i noty, katalogy a předměty s hudbou spojené laděné do vánoční atmosféry. Specialitou bude vitrína věnovaná čistě středočeským výrobcům hudebních nástrojů. Za Mělník budou zastoupeny dílny p. Aloise Schulze a R. Vocáska. Návštěvníci na výstavě najdou také například nástrojové obsazení tanečního a jazzového orchestru z 20.–30. let 20. století.

Publikace Ecce patrona nostra – Středočeský památník oslav 1100. výročí mučednictví sv. Ludmily byla slavnostně pokřtěna v rámci programu Dne města Mělníka. Kniha kulturní veřejnosti opětovně nabízí úspěšnou esej „Krajiny sv. Ludmily“ z pera na Mělníku dobře známého historika umění Dr. Vladimíra Czumala; text doprovázejí krajinářské snímky Mělničana MgA. Miroslava Páska. Dále zahrnuje i tematické eseje dalších odborníků a výběrovou retrospektivu svatoludmilských jubilejních počinů z let 2017–2022. Samostatnou přílohu sborníku, který sestavil muzejní historik Mgr. Lukáš Snopek, tvoří rozsáhlé genealogické schéma dokládající přemyslovské kořeny všech současných monarchů Evropy. 
Coby vánoční dárek tato bohatě vypravená kniha jistě potěší nejen patrioty a milovníky historie, ale každého zájemce o tradici, která po staletí spoluformovala české národní vědomí. Knihu zakoupíte v pokladně mělnického muzea za 399,- Kč.

NENECHTE SI UJÍT DALŠÍ ADVENTNÍ AKCE:

Až do 30. 3. 2025 pokračuje výstava Mělník v čase: 750 let města! Prezentace věnovaná významným milníkům mělnické historie. Vystaveny jsou pozoruhodné artefakty z muzejní sbírky spojené s dějinami města. Nechybí interaktivní prvky a videomapping... 3. 12. /16:00 Komentovaná prohlídka s historikem Mgr. Lukášem Snopkem. 

Od 14. 12. do 22. 12. najdete na výstavě Vánoční strom laskavých přání s kouzelným pytlíčkem plným dárečků. Přijďte si pro ten svůj!

18. 12. od 18:00 Vás potěší vánoční vystoupení mělnických Panovnic (zpěv, varhanní portativ, gemshorn…) na počest kněžny sv. Ludmily - tradičně v precizních historických kostýmech z dílny Ingrid Růžičkové!

V kavárně a vstupních prostorech muzea na Vás čekají výstava fotografií Ladislava Záruby Mělnické inspirace (prodlouženo do 12. 1. 2025 v novém zimním hávu) a výstava dětských výtvarných prací Hej, hej, koleda.

Přeji příjemný víkend a těším se na setkání s Vámi v muzeu!

Kristýna Frelichová, DiS. 

PR a propagace 

V 90. letech ještě neexistovaly pro mladé rodiny žádné výhodné skupinové speciální železniční jízdenky, neintegrovaná veřejná doprava nebyla tak levná, jako dnes a mladí lidé, kteří zařizovali domácnost měli často jiné starosti, než někam cestovat. Cestování bylo tehdy občas považováno za určitý luxus. I tak se ale našel volný čas pro nějaký výlet, návštěvu historické památky, nebo muzea.

Z hradní tvrze Jenštejn u Brandýsa nad Labem už to byl jen krok k plánované návštěvě vojenského leteckého muzea v pražské čtvrti Kbely. Ovšem, to se ví, že občan města, kde léta stával slavný tank ,, osvoboditel", tak zatoužil dvojnásobně navštívit i výstavu pozemní vojenské techniky, a tak časem následovala cesta romantickým údolím řeky Sázavy do vojenského muzea v Lešanech.

Ty webové stránky jsou všechny propojené odkazy a tím jsem se již dostal k projektu legiovlaku. Legiovlak křižuje Českou republiku od května 2015 a jeho putování prý skončí minimálně v roce 2026.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Legiovlak

To se ví, že jako určitý fanda železnice a nově částečně i vojenské techniky jsem zatoužil projekt vidět co nejdříve, a tak vznikl článek ....

https://soutok.blogspot.com/2017/05/sobota-135-na-soutoku-para-do-msena.html

..., kde navštívíte slávu na mělnickém nádraží, kouzlo jarních Poděbrad a legiovlak v Kolíně. Tam jsem jej v květnu 2017 navštívil prvně. Pak už jsem očekával, kdy také zavítá vlak konečně k nám pod mělnický kopec, což se stalo o rok později.

https://soutok.blogspot.com/2018/05/do-melnika-dorazil-v-pondeli-legiovlak.html

Jak vidíte na plakátech, tak je toto presentováno s dobovou parní lokomotivou, ale tu se mi nikdy u vlaku nezdařilo spatřit. Také se často uvádí, že postupně občas nějaký ten nový vagon ještě přibude, a tak má návštěvník, který nevidí vlak prvně možnost vzpomínat, které vagony již zná, a který vagon třeba opravdu ještě neviděl. Když jsem vlak viděl v sobotu 30.11. 2024 již potřetí a podruhé v našem nádraží, tak jsem nakonec ani neměl pocit, že vidím něco nového a spíše nám něco ubylo. Co ? Tak to vidíte v předešlých článcích. Hlavně však šlo o nostalgické setkání s interiéry, které mi jsou již známy.

Zájem lidí tu byl, a jak už to bývá, tak i tak jsem znovu vše nafotil a vydalo to na 90 snímků. Tentokrát již nebylo s čím kam spěchat. Doba je jinde. Prakticky každý návštěvník si mobilním telefonem fotí své fotky a ty se brzy objevují na lecjakém fb . I tak mě ale pořád baví dělat web, sledovat statistiky, které se pomalu přibližují k magickému milionu návštěv a i s dobrým vědomím, že ty obrázky i komentáře stále někoho těší a zpříjemňují i tyto nepříliš populární  krátké šedobílé  podzimní dny.

Stalo se nešvarem doby, že lidé dnes raději klikají na fb na palce a do komentářů na starých klasických webech se vloudili návštěvníci, kteří mají za úkol často uměle projevovat zájem a pašovat v komentářích reklamní odkazy, ale co s tím naděláte. Na druhou stranu je mnohdy lepší, když komentáře nejsou, protože osobně vidím, kolik třeba někdy až zbytečného času spolkne taková diskuse, nebo jen odpověď na komentář někde na zájmovém fb. Za tu dobu uděláte mnohem více přínosnějších věcí v osobním životě, nebo i ve své tvorbě.

Někdy mám pocit, že je to taková přebíjená, neboť člověk je tvor soutěživý a žel to končí zejména u mladé generace v krajních případech někdy až tragicky. Pro jedno slavné foto, či statisíci až milióny lidí sledované video na youtube klidně riskují mnohdy zdraví i život, aniž by pomysleli, jak mohou zkomplikovat svůj život po zbytek života nejen sobě, ale také způsobit zármutek svým nejbližším. To vše pro kus pomíjivé slávy, a pro lidi, kterým je to jinak ve své podstatě celkem úplně jedno. ,, Další blázen, co se sápal na výškovou budovu apod. "

Jak jsem již psal v minulém článku, tak jsem v neděli 24.11. asi tak 75 - 90 minut před zavírací dobou navštívil po řadě let naše RMM. Bylo to pro mě poučné i krásné a vůbec jsem si neuměl představit, že bych měl přijít jen kvůli končící výstavě o králi železném a zlatém, o níž byl minulý článek.

V čem to pro mě bylo poučné ? Odpověď je rozmanitá. Návštěva nějaké výstavy na poslední chvíli není opravdu dobrým řešením stejně tak, jako si myslet, že to jistě za tu hodinku všechno v pohodě dáte, a že je to postačující. Ani náhodou. Kromě toho je člověk emociální tvor, na kterém se podepisuje spousta věcí  a mnohdy i bez zdánlivé příčiny jsme mnozí již v neděli odpoledne tak trošku bez nálady a i se již občas zamyslíme nad tím, co že nás zase v pondělí čeká.

Chtěl jsem tedy původně začít výstavou v malém sále, kde končila výstava na počest krále Přemysla Otakara II., ale zrovna tam byl nějaký dětský školní zájezd, a tak jsem začínal výstavou, které chci věnovat dnešní článek. Je to dlouhodobá výstava Mělník v čase a těší mě, že již nyní, kdy je do jejího konce ještě daleko, mohu říci, že jsem ji již navštívil a jsem svým způsobem takzvaně v obraze, co že zde může člověk vše spatřit.

Může to znít, jako samozřejmost, nebo zbytečná informace, ale tak to rozhodně není. První, co návštěvník všude vnímá, tak to je přístup personálu. Usmívá se, nebo se mračí ? Smíte fotografovat, nebo ne ? Poradí vám, nebo ani nepromluví ? Stojí vám neustále za zády a hlídá vaše pohyby, nebo se cítíte uvolněně a v pohodě ? To vše ovlivní váš celkový dojem. Znám samozřejmě zde v Mělníku řadu tváří i jmen, ale s rovnítkem mezi tím už je to horší.

Nicméně, paní která mě kromě skrytých bezpečnostních kamer v patře muzea přivítala byla velmi milá a naprosto splnila pozitivně kritéria tak, jak jsem je výše uvedl. Začal jsem tedy prohlídkou veřejně oslavovaného videomappingu Petra Raista Šťastného, se kterým jsem se v sobotu potkal u nedávno zmíněné obří proutěné láhve Ludmily, a který mi prozradil, že je sice pravdou, že jeho mappingy mají svůj web, ale tento tam nenajdu. Kdoví, zda třeba časem po zmíněné výstavě tomu tak nebude.

Ono se asi není ani čemu divit. Vždyť je to jeden z magnetů, který vás má na výstavu lákat, tak proč už by měl být předčasně zveřejněný ? Některé dřívější mappingy můžou vzbuzovat dojem, že je to prostě jen taková bezčasová snůška nápadů, která se má hlavně líbit a s tím do toho autor šel, a tak to i očekává divák. V tomto případě jsem měl asi takovou svoji vysněnou představu, co by ten mapping asi tak měl vypovídat a Petr tu představu nejen splnil, ale jak je jemu vlastní, tak děj ještě doplnil humorem. Prostě, parádní dílo, které by měl vidět každý patriot, a každý kdo má nějaký vztah k historii.

Pak už přišla na řadu samotná výstava. Návštěvník v tomto případě obdržel několik stránek plných čísel a textu, což je klasická legenda pro samostudium pod čísly uvedených exponátů. Tady na návštěvníky čekalo neskutečné množství očíslovaných artefaktů. Některé již znáte z nejrůznějších knih o Mělníku, ale řada artefaktů zde vystavených jsou věci i málo známé, nebo doslova neznámé.

Kdybych tu popisoval, jaké obrazy, nebo veduty jsem tu například viděl, tak by to byla neskutečná nimračka a svým způsobem bych vás připravil o překvapení a sebe i o spoustu volného času. Navíc se něco z reklamních důvodů prozrazovat má, ale také je fajn pro návštěvníky i muzeum samotné, když něco zůstane překvapením. S jednou věcí se vám ale opravdu rád pochlubím. Víte, jaký velký vztah mám k veřejné dopravě, což už na samotném začátku Soutoku na sklonku roku 2011 jsem zde prezentoval v mnohodílném seriálu o dopravě na Mělníku i pod ním.

Vždy jsem pochopitelně věděl, že první autobusové nádraží bylo na dnešním náměstí Míru a první linku provozoval jistý pan Kryml mezi Mělníkem a Prahou. Na výstavě jsem viděl jízdní řád z roku 1930, kdy linka končila všechny spoje v Liběchově a pochopitelně to nebylo tak časté, jako dnes, byť už možná s nějakými náznaky. Jako fanda jízdních řádů jsem artefakt pochopitelně ocenil. Historie má neuvěřitelně mnoho tváří. Od té světové a národní, o které se učíme už na školách, přes regionální, až po různé specializace, kde je bohužel někdy problém sestavit nějaké historicky ucelené řady a mnohdy jde převážně o vášeň sběratelskou.

Rozloučím se dnes jakýmsi bonusem. Psal jsem tu i článek o tom, že dnešní německá hymna byla původně hymnou naší. Tak pochopitelně šlo o hymnu Rakousko - Uherska, která byla přeložena do řeči jednotlivých národů v monarchii. Její českou podobu si můžete prohlédnout v muzeu, může vám text připadat poněkud kostrbatý i obsahově zvláštní a může vám také připomenout populárního vojáka Švejka. Tam je nejprve pouze zmíněna v dialogu v hospodě ( ,, Opijte se, nechte si zahrát rakouskou hymnu a uvidíte..) a později se objeví v úryvku opileckého zpěvu.

Pohodový zbytek týdne a nenechte si ujít návštěvu  legiovlaku v mělnickém nádraží. V neděli v 17 hodin, se potom za obrovské účasti mělnického obyvatelstva bude konat slavnostní rozsvěcení vánočního stromu.

Taková učebnice měla totiž obvyklou životnost 5 - 8 let, její stav byl průběžně na konci každého školního roku klasifikován, dočetli jste se na jejím konci, jací žáci před vámi ji užívali a nakonec se dostala jednoho dne mezi vyřazené učebnice. Když se tak stalo, tak pokud nějací žáci měli o nějakou učebnici z té hromady knih zájem, tak si mohli knihu vzít. A protože byl život zcela jiný než dnes, tak toho občas i leckdo využil.

Jednou z mých prvních učebnic byl Dějepis pro 6. ročník. Celý školní rok jsme tehdy studovali v hodinách tohoto předmětu  především antické Řecko a posléze dějiny Římské říše. Dnes v dospělosti vidím, jak s určitou úctou a uznáním vzhlížíme ke znalostem a kultuře starých Řeků, ale už to tak nějak ta příroda udělala, že nejen mladé chlapce, ale často i dospělé muže dokáže nadchnout nějaké to zejména vojenské rozpínání říší a jejich další historie.

I proto měly takovou sledovanost válečné, nebo dramatické velkofilmy, jako například Troja, Alexandr Veliký, Království nebeské, Gladiátor a o filmech z druhé světové války ani nemluvě. Pokud budete někde ve výloze vidět nějakou knihu o starém Římě, tak si můžete být téměř jisti, že na titulní straně nebude nějaký věděc, nebo státník, ale mapa impéria od Pyrenejí až po Mezopotámii, nebo vojevůdce Kartága Hannibal, jak se svými slony míří přes Alpy k Římu.

Čechy jsou malé území a  naši mateřštinu v Evropě i ve světě moc neužijeme, ale neznamená to, že bychom se občas aspoň historicky nepoohlédli po územích, která se na nějaký čas dostala pod vládu českého krále a na mapě Evropy se objevil poetický název Země Koruny české. Krásné je i to, že naši králové nejen rozšiřovali diplomaticky, nebo případně i vojensky území, ale mají na svědomí zakládání hradů, měst , rybníků a obvykle za sebou zanechali celkem dobrý dojem nejen pro sebe, ale i pro samotné Čechy.

Vždyť i dnes tu existují zcela opomíjené i zapomenuté spolky na obou stranách hranice, které se snaží připomínat, že mezi Čechy a Lužicí je určitá historická vazba, a že máme i podobné, nebo aspoň srozumitelné jazyky ( hornolužičtina, dolnolužičtina). Stále tam prý ještě občas někdo naši řeči poměrně rozumí, jako nám jsou zase sympatické dvojjazyčné názvy. Zajímavá je situace i v rumunském Banátu, kdy tu vazbu zase můžeme hledat prostřednictvím členství v podunajské monarchii.

Tam se zase nějakých 1 200 km od domova máme i dnes domluvit v šesti obcích česky a jezdí tam i cestovní kancelář a pravidelná autobusová doprava. Přemysl Otakar II. je vedle Karla IV. z našich panovníků uznáván nejvýše, byť i za jiných králů měly Čechy ve středověku zvuk. Je pro nás potěchou, že i mezi nimi a našim městem je užší vazba.

Není proto snad ani divu, že jsem si v případě Přemysla Otakara II. zajel v roce 2017 na nedaleké Moravské pole, kde král v bitvě u Suchých Krut ( Dürnkrut ) dne 26. srpna 1278 padl. Nemohl jsem si tedy u příležitosti jubilejního výročí našeho města ani nechat ujít výstavu věnovanou tomuto panovníkovi. Magickým středobodem výstavy byla pochopitelně krásná replika bitevní helmice, kterou máte výtvarně zpracovánu na plakátu.

V malém sále muzea toho bylo vidět pochopitelně z této části našich dějin více. Oděvy, zbroje, zbraně, nastrojené figuríny apod. Pozorný čtenář Soutoku si jistě všiml, že tu tentokrát nebyly žádné snímky z vernisáže. Prostě jsem ty materiály neobdržel a lze se domnívat, že možná i pro svoji povahu věci. Kdo chtěl, ten přišel a mohlo se i fotografovat. Tady jste si mohli repliku přilby našeho krále aspoň vyfotit, ale takový blyštivý relikviář sv. Maura v Bečově prostě vůbec fotit nesmíte.

Když už píši na téma Přemysl Otakar II. , tak zde musím také zveřejnit odkaz na svoji báseň, kterou jsem králi i Mělníku u příležitosti 750 let města věnoval : 

https://soutok.blogspot.com/2024/11/ve-jmenu-oslav-750-vyroci-mesta-melnika.html

Kdo nepřišel, může jen litovat. Já se účastnil i druhé významné výstavy, ale to je zase na jiný článek. Nezapomeňte také, že již zítra by na mělnické nádraží ČD měl přijet legiovlak. V interiérech se správně fotit pro veřejnost nemá. Jen pro svoji potřebu. Já věřím, že první informační foto je bez diskusí a spíše vypovídá o tom, že autor na výstavě pravděpodobně opravdu byl, byť snad po kliku na něj může přinést určité info o hlavním předmětu.

Druhý obrázek má navodit určitou atmosféru prostředí, ale zároveň je pozvánkou na důležitou a dlouhodobou výstavu k 750. výročí města, o které jistě bude článek. Výstavu o králi již nestihnete, ale výroční výstava tu je až do března. Co dodat ? Je skvělá, ale přišel jsem po několika letech, v neděli již v pozdních hodinách asi 90-75 minut před uzavřením a musel jsem se přizpůsobit situaci. Začínal jsem tedy dlouhodobou výstavou, a když už jsem se dostal na výstavu o králi, tak jsem nějak podvědomě cítil, že se za chvíli zavírá, že jsem v danou chvíli jediný návštěvník, zrodila se nervozita, spěch a současně s tím i bohužel některé nedoostřené fotky, neboť už ani nebylo mnoho světla.

Po výstavě jsem se šel ještě podívat na několik minut k zámku a našel jsem ještě malou tekoucí fontánku. Tak nevím, zda ji mráz nemůže poškodit ? O některých věcech občas pochybuji. Sice jsem sem v sobotu to foto nedával, ale představte si, že někdo pohřbí své zvířecí miláčky v záplavové zóně. Bylo to ještě čerstvé i se zaskleným obrázkem domácích mazlíčků, plno květin, ale nějak asi smutnému majiteli zesnulých zvířátek nedošlo, že stačí jen trošku více vody a je po všem.

Pohodový týden !