https://www.traditionrolex.com/7

 Zpravodajství | Mělníček.cz - Mělník v pohybu
Tip: Chcete i Vy mít svůj banner nebo komerční inzerát na tomto webu? Napište nám na komerce@melnicek.cz.

Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.

Zpravodajství

Duben 21, 2024

21:53


Sice nám dnes foukal vítr a teplota nebyla zdaleka ani 10 °C, ale procházka je zdravá věc. Ostatně, už jsem tu kdysi psal, že stačí vytáhnout paty z domu a určitě spatříte něco zajímavého, co je pro vás někdy novinkou a jindy se jen něco připomene. Tak je tomu i s první fotografií, která by měla být zajímavá především pro děti a mládež. Na druhou stranu lze říci, že má Mělník po dlouhé době nějakou akci u řeky.

Reklam na zaměstnání není nikdy dost.

Trochu zvláštní pozvánka. Na jednu stranu zve na pěknou akci, ale zároveň připomíná, že ve Mšeně byl kdysi slavný plochodrážní klub a dokonce i závody světového formátu, jako například závod MS družstev. Je ale pěkné, že Mšeno se toho tradičního titulu ,, Mšeno město motorizmu" nechce vzdát.

Z takových reklam lovci rozhlasových dálek radost nemají. Jednak to vše už tady celá desetiletí z Kladna, Prahy, Mladé Boleslavi atd. na většině míst Mělníka dávno ladíme a  mnohé  stanice vysílající z místních budov v tomto městě v dolíku republiky brzy prohrávají  jen kousek za městem na silnicích souboje s výše umístěnými vysílači v jiných městech. Místním radioamatérům tak vlastně zaplevelují kmitočty FM pásma, kde mohou v lepších podmínkách ulovit zajímavé zahraniční dálky.

Výhled dnes byl krásný a nikdy se mi neokouká. Tentokrát nám podvečerní zapadající slunce osvítilo krásně Polabí mířící ke Staré Boleslavi ....

 ..... a celý úsek až po matičku Prahu.

Na druhou stranu zase dovolovaly podmínky dohlédnout na leckdy i známé body Krušných hor.


Nedávno ( 16.4.) nám slunce při svých západech překročilo na své dráze bájnou horu Říp. Pokud si chcete připomenout, kdy že nám kde při pohledu od našeho zámku zapadá, tak navštivte článek ....
https://soutok.blogspot.com/2022/07/takove-krasne-bylo-ceske-svycarsko.html

..., kde se to v jeho závěru dozvíte. Mělnická vyhlídka se neokouká.
Pohodový vstup do poslední dekády měsíce dubna a doufejme, že snad už bude zase hezky, jak jsme v posledních letech na tomto místě naši republiky zvyklí !


 

Zdroj: Soutok

Duben 20, 2024

23:11

 

Člověk přichází do osobního styku s různými lidmi, a tak má kromě médií i další určitý přehled možností, jak lze trávit volný víkend. Jeden člověk jel například do Lysé nad Labem na výstavu Auto-moto, kterou jsem tu zmiňoval posledně, další se dnes vypravil do Benešova u Prahy, kde se  konal Den PID ( Pražské integrované dopravy) a další se  chystali, nebo chystají třeba na chaty.

Ať už je to jak chce, tak jsem  očekával dnešní deštivé i větrné počasí díky předpovědi počasí již několik dní a musel jsem konstatovat, že jim to vyšlo a ven to vůbec nelákalo. Měl jsem ale určitou chuť napsat něco, co píši málokdy, co se píše docela obtížně, co se nás týká, a co považuji za takovou náročnější kategorii pro autory podobných článků, kteří jdou určitým způsobem kritice vstříc. Snad i proto, že jde často o aktuální věci, které se nás týkají a čtenáři k tomu zaujímají kritické pohledy.

Přesto ke mně doputovala mimo téma taková pozvánka, která jistě své návštěvníky najde, netýká se pouze jednoho víkendu a měl bych doslova hříšný pocit se zde o ni nepodělit. Pokud tedy nepatříte zrovna mezi čtenáře Novinek hltající aspoň některé aktuality a máte nějaký vztah k dopravě, nebo hromadné dopravě, kde i já mám mimochodem zastoupeno určité procento svých zájmů, tak vás možná zaujme pozvánka na několik jarních víkendů do Muzea MHD v nedaleké Praze.

Jak jsem však již napsal, tak dnes nemám ani na dopravu a ani na turistiku myšlenky, ale rád bych se otřel o nějaká témata, která se buď v médiích objevila, nebo vůbec ne.

Nedávno mě třeba doslova očaroval článek https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-po-cesku-rostou-nakupni-parky-budou-i-v-obcich-pod-tisic-obyvatel-249667

..., kdy jsem si uvědomil, že mi ten covid-19 připadá už jako vzdálená minulost, a že nám pěkně změnil život. O to více je zajímavější, jak je ta naše paměť zvláštní, krátká, někdy i  naše vlastní jednání a s podivem doslova postrádám i některé komentáře k článkům. Samozřejmě, že jde o něco, na co ani vzpomínat nechceme, ale otevřelo to témata, která tu do té doby prakticky nebyla a otevřela i nové způsoby podnikání.

Vždyť teprve až od té doby slýcháme masivněji termín ,, práce z domova." A teprve tehdy nás prvně napadlo, že vůbec nemusíme chodit někam do obchodů, a že nám prakticky dnes vše dovezou až domů, pokud opravdu chceme. O to více je překvapivější, že v těch komentářích pod zmíněným článkem na toto vše každý úplně zapomněl. Vždyť dnes už pomalu lidé ani nechodí nakupovat  mnohé věci do obchodů, ale objednávají je po internetu do různých zásilkových míst a pokud nechtějí čekat ve frontě někde pod střechou, nebo až bude mít osoba zásilkovny čas, tak si je prostě vyndají někde z nějakého záznamovou kamerou hlídaného trezoru pod širým nebem. A, že těch míst jenom v našem městě máme opravdu hodně.


To samé potraviny. Jsem někdy až překvapený, jaké mají lidé předsudky. Prý drahota. Prý si nemohu vybrat a sám sáhnout na kvalitu. Co oni mohou vědět o kvalitě, když to nezkusili ? Ani neví, že případně poškozené zboží lze úspěšně reklamovat a stává se to mnohem méně, než někde v supermarketech. Upřímně dnes nechápu, že ještě někoho baví chodit pro zaparkované auto, jezdit někam do marketu, hledat místo pro parkování, hlídat si bezpečnost provozu, stát fronty v uličkách, nebo u kas, a pak to zase vše stěhovat domů a parkovat vůz. Tolik víkendového, nebo i jiného času  strávit na úkor zábavy, nebo i domácí práce mi přijde doslova hříšné.

Jak vůbec mohou hovořit o tom, že je to pro důchodce problém, když se ze středu jejich obce vytratí krámky a oni se musí nějak vypravit někam na periferii měst ? Ale, vždyť vůbec nemusí. Jak chcete, ale divím se, jak někdo může úplně vypustit ve 21. století opravdu pokrokové služby ?! No, to zase byl článek. Náhodou, právě toto bylo jedno z pozitiv covidu-19, které nám tato hnusná doba přinesla. Nákupní parky ? Není to trochu zbytečná časová i dopravní hustota, která lidské psychice moc nepřidá ?

Práce z domova. Tady se někdo probudil. To bylo najednou lidí, co by po letmém polibku s touto mimořádně novou činností nejraději  ráno nevstávalo a nechodilo do práce. Ačkoliv, někteří říkali, že by jim ta komunikace s přáteli v práci vlastně chyběla a sami by se jen těžko přemlouvali k nějakým pracovním výkonům. Ono to totiž není vůbec jednoduché, pokud není člověk vyloženě ujetý do jednoho jediného oboru, či  současně jeho hobby.


To můžete věřit někomu, kdo pracoval dříve i dnes například v restauraci a nebyl zvyklý sledovat tehdy prakticky jediné zajímavé médium, kterým byla televize, jenž byla milým doplňkem pro návštěvníky restaurace, ale již méně někomu, kdo má kromě své práce také určitá svá hobby i rodinu a řeší dovolené, nebo jak dostat synka z dorostu méně významného hokejového, nebo fotbalového klubu do lepšího oddílu.

Ta zpráva o možnosti práce z domova totiž najednou oslovila mnoho lidí, ale naprostá většina z nich si rázem uvědomila, kdo že si může o tom dovolit vůbec přemýšlet. A vězte, že na dosaženém vzdělání a ani funkci v nějaké firmě vůbec nezáleželo. Nemohl si to dovolit ani leckterý státní úředník, který jedná s klienty. Přesto to vše tak nějak způsobilo lavinu myšlení širé veřejnosti a ukázalo se, že ne vždy jde lidem v zaměstnání o vydělané peníze, ale do jisté míry převládá touha po delším volném času.

Nemělo by smysl tu psát, že existují provozy s třísměnným provozem, kde se prakticky pro zaměstnance nic nemění, ale už je zajímavější třeba psát o tom, že dnes mají mnohdy pracující lidé možnost si do jisté míry o délce své pracovní doby, či jejím začátku a konci leckde rozhodovat., což třeba v 90. letech vůbec nebylo a je to ukázka toho, že dějiny jsou prostě všude přítomné.

Vždyť jenom stačí mít zájem trošku do té historie zabrouzdat a už vidíme, jak se pracovní doba z nějakých 18, nebo 16 hodin denně postupně zkracovala až do dnešních dnů. A víme i to, že takový Čech v průměru odpracuje v životě o 7 let více, než například Francouz. Na vše jsou dnes statistiky, které zaměstnávají plno ,, potřebných" lidí. Ovšem, nakousl jsem tu fakt, že se nám ve společnosti objevil takový trend, kdy lidé budou raději brát méně peněz za méně hodin, než více peněz za více hodin.


A vůbec se někdy zdá, že docházka do zaměstnání není tím, po čem by lidé nějak moc toužili, což opět ukázal krásně covid-19. Zatímco moje generace s určitým pousmáním vzpomíná, jak jsme museli strávit ještě dva roky v základní vojenské službě a do 22 let věku jsme měli pouhých 14 dní dovolené, tak dnešní mládež se vám přizná k tomu, jak jim přišlo komické i milé, když je v době covidu- 19 posílali u vchodu do škol domů a delší volno celkem uvítali i učitelé.

On  však vždy za snížením školních i pracovních aktivit nestál jenom covid-19.,, Smůlu" mají všichni ti, kteří prostě fungovat musí a za kterými musí být nějaká činnost vidět. To jsou i lidé, kteří musí dohlížet, aby vše někde klapalo tak, jak má. Člověk v životě mluví s mnoha lidmi nejrůznějších profesí, kteří pracují buď nějak soukromě, nebo ve firmách a je tak svědkem mnohých různých příběhů, které mu dávají určité povědomí o tom, jak to asi kde chodí, a co to kde obnáší.

Následující příběh jen potvrzuje to, co jsem tu v dnešním článku psal. Postěžoval si mi jednou takový mladý tatínek, jak prý to bylo fajn, když v pátek ráno nemusel vůbec vstávat, užil si rodinu, děti a jelo se na výlet. Bylo to milé i proto, že byl zrovna srpen a vůbec mu nevadilo, že nepobíral plnou mzdu. Protože prý nešlo jen o nějaké čtyři letní pátky, tak mu dal návrat k normálu prý docela zabrat, protože na horší se hůře zvyká.


Určitě si teď leckterý čtenář řekne : ,, Žijeme prostě v době kontrastů. Na jedné straně lidé, kteří by mohli být v práci, nebo někde ve službě aspoň občas nejlépe sedm dní v týdnu a na straně druhé se najdou tací, kteří pro změnu aspoň občas ani moc někde nechybí. Ale, ono je to ještě mnohem pikantnější. Na závěr si dáme hodně podobný případ, ale tentokrát z druhého konce všude přítomného dvojího metru. Stejná situace s jiným řešením. ,, Co jen s vámi ?" Tam se přihlásíte, dostanete rychlokurs práce s travní  motorovou sekačkou a hezký jarní den :-)!

Pobavilo ?  Tak hlavně zase úplně něco jiného, než je nějaká historie čehokoliv, pozvánky na akce, zážitky z výletů a další momentální nápady. Něco z toho, co se nás občas opravdu všech dotýká, protože značná část. čtenářů Soutoku jistě nějak někde pracuje, nebo pracovala.

Jedu  na Mělník. Slaví tam letos velké jubileum :-).

Mimochodem, když jsem tu zmínil ,,tu nějakou historii," tak si dovolím dát odkaz na takové dva originální články a hned vám ještě v závěru napíši proč.

https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-rovnymi-150-lety-prijel-na.html

https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-150-lety-vstoupila-zeleznice-do.html

Žijeme v roce, kdy hlavně slavíme 750 let města Mělníka. ( koncovka ,,u" je taková nepřirozená), ale dozvěděl jsem se, že vůbec ten letošní rok by měl být takovým oslavným rokem všeho možného. A nejen to. Dozvěděl jsem se, že i ty dva zmíněné články po stránce ke zmíněnému výročí v nich jsou prý špičkové. Mno, je to jistě poněkud přehnané a občas si chtějí lidé udělat vzájemně při setkání radost, ale na druhou stranu je fakt, že nemají konkurenci. Nikdo jiný totiž tady o tom nic nenapsal a jde pochopitelně o věc, ke které mám nějak blízko.


Nu, a žádný autor nechce, aby jím pracně vytvořené články přečetlo v nějakém období několik lidí a tím to končilo. Upřímně, nevím dle čeho si čtenáři vybírají  na Soutoku články. Některé jsou ve statistikách prakticky denně, jiné aspoň třikrát do měsíce, další někdo vyjímečně objeví, či spíše takzvaně odkudsi vyhrabe. Nezbývá mi nic jiného, než je propagovat zde, protože to za mě nikdo jiný neudělá a ne každý má stejné pravomoci.

 Soutok si kdysi myslel, že je správné propagovat na svém webu věci, které mu přijdou zajímavé, a pak zjistil, že propagace odkazů na jiné weby  na stránkách mnohých FB skupin může být dokonce v rozporu se stanovy nějaké skupiny pod pohrůžkou vyřazení člena ze skupiny. Chápu, že když je něčeho moc, tak je toho příliš, ale k tomuto se vyjadřovat nebudu. Pohodový zbytek víkendu !



Zdroj: Soutok

Duben 17, 2024

18:28

 


Přátelé, přišel mi právě z RMM poměrně fotograficky bohatý materiál, a když vezmete v úvahu, že jde o akci, kterou již navštívilo 1 000 dětí ! , tak je to myslím chválihodné a záslužné. Konečně, když si každý sáhneme do svědomí, tak si musíme přiznat, že nám na dlouhá léta v hlavě zůstalo spoustu zážitků a nemálo jich je i z dětského věku. Za mnohé vděčíme právě i dospělým, kteří tehdy pro nás připravili různé soutěže, naučné programy a mnoho dalšího. Zkusme se dívat na věci také tak, že radost a zážitky našich dětí jsou pro nás pozitivní, protože nevedou mládež k nějaké destrukční činnosti a vyznávání agresivních hodnot, ale k pozitivům a hodnotám jenž sami vyznáváme.


Místo: Regionální muzeum Mělník, malý sál Projekt pro školy: Na louce Termín: 6. 3. – 3. 5. 2024

Inovativní hudebně dramatický projekt mělnického muzea zažilo více než 1000 dětí

Z pomyslné muzejní louky si žáci nejen mělnických škol odnesli zážitek naplněný hudbou, tancem, muzicírováním, radostí z pohybu i z práce na vlastním hudebním nástroji. Na louce si děti v dávných časech hrály a zpívaly, kluci vyřezávali píšťalky a děvčata sbírala bylinky či kvítí. Louka byla a je místem mnoha dětských radovánek či zábavy, a právě ta byla inspirací pro muzejní edukátorky a externí lektorky hudebnice při tvorbě nového formátu hudebně dramatického programu.

Děti se naučily lidovou píseň „Pletla v kytku“ a vyzkoušely si jednoduchou krokovou variaci zvanou průplet, která se hodí do rytmu této jarní písně. Oblíbenou částí programu se stala výroba nástrojů z obyčejné instalatérské trubky. Při jejím řezání některé děti prvně držely v ruce pilku, avšak práci s ní si rychle osvojily a novou dovednost si pochvalovaly. Do samotného muzicírování se zapojily při hře na vlastnoručně vyrobený hudební nástroj, ale prozkoumaly i jiné perkusní nástroje (bubínky, dřívka, „žábu“, dešťovou hůl…) vhodné pro rytmizaci písně. Jednoduché lidové převleky zase připomněly dětem časy našich prapředků.

Program měl za cíl podpořit hudební, taneční a dramatické dovednosti žáků v dnešním přetechnizovaném světě. Zároveň si každý učitel odnesl „zpěvník - nápadovník“ s další inspirací pro školní výuku.


Jarními projekty v malém sále muzea prošlo přes 1000 dětí. Program Na Louce vznikl za finanční podpory Evropské unie.

RMM-


Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace frelichova@muzeum-melnik.cz, tel. 728 620 651, tel. 315 630 923



Je sice pravdou, že jsem se tu poslední dobou tak trošku omezil na své poslední výlety i potažmo záliby, ale věřím, že se zase brzy podívám třeba na výletní lodní dopravu doma i v okolí, jakož na různé akce ve Mšeně, na výstavišti v Lysé nad Labem, nebo třeba i úplně někde jinde. Nechci předbíhat, protože člověk jistě má okamžiky, kdy má nápady na různá témata, ale někdy to není jednoduché.
Dnes se podíváme na nejbližší akce na výstavišti v Lysé nad Labem, které vypadají tematicky myslím dost zdařile. Je opravdu jen náhoda, že vás zvu předně na velikou auto- moto burzu, o které mi zrovna dnes vyprávěl známý, který se na ni chystá. To jenom podtrhuje fakt, že některé věci prostě lidi hodně táhnou a rovněž to jenom dokládá skutečnost, že v Lysé nad Labem za ta léta prostě vědí, na jaké výstavy jim lidé chodí, a na jaké výstavy je mají především lákat. Toto jsem nikdy nepochopil například u Litoměřic, kde se prakticky vše točí pouze jednou v roce kolem známé Zahrady Čech.
Mimochodem, když si zvětšíte ten obrázek níže, tak vpravo nahoře na obrázku s papouškem říká dítě : ,, Tati, mami, koupíme si morčátko! Nebo andulku ." Víte, trpím někdy návaly vzteku, když vidím ten přístup lidí k domácím mazlíčkům. Klidně pustí kočku někde ve třetím patře na balkón a vůbec nepřemýšlí, že je ochotna se pustit skokem za letícím ptáčkem, nebo nějakou muškou. Ono se to zatím nestalo. Až se to stane, tak to bude jednou a naposled. Jenže, pro mnohé je to jen kus, který se dá nahradit jiným kusem. Stejně tak lituji morče, které děcko navlékne do obojku a táhne ho za sebou po trávě. Zamyslete se prosím. To není jenom tak něco koupit, ale také se o to starat a hýčkat to, Kdo z dospělých tomu dá jen nažrat a dále to nemusí vidět, tak ať nic nekupuje a ani dětem, kterým nedá vůbec žádný kladný citový příklad a zvířeti jen ublíží, nebo jej doslova zabije. Přitom to jsou právě tato domácí zvířátka, která vám na rozdíl od lidí nikdy neublíží a dokáží vás potěšit svoji spokojeností.
Pohodový týden a příjemný blížící se víkend !






Zdroj: Soutok

Duben 14, 2024

15:54

 


Je kolem nás spousta krásných míst, ale člověk k jejich návštěvě potřebuje určitou konstelaci., jejíž důležitou součástí je i jistá motivace.
Fotografie z minulé neděle vás zase zavedly po dvou měsících na vrch Nedvězí, ale nutno říci, že byl podstatně lepší rozhled, a také jsme spolu objevili opravdu krásnou originální výzdobu, odkud je prý vidět až třetina Čech. Navíc jsme objevili web, který je občas dobré před jízdou sledovat, abychom se nedivili, že se někam nemůžeme dostat.
Kam tento víkend, byť je jinak pořád třeba občas někde něco udělat ? Původně jsem se již od ledna domlouval s kolegy od stejného hobby FM a DAB+ pásma, že si uděláme společný výlet na Říp, ale ono obvykle nikdy nic není tak, jak by si člověk přál, zvlášť když jde o zájmy více lidí. Vzpomínám třeba na rok 2000, kdy náš zájezd měl navštívit Třístoličník na Šumavě a věc se pět kilometrů před cílem zvrtla. Jak to ?
Inu, byly s námi pomalejší a méně zdatní jedinci i rodiny a ukázalo se, že vedoucího zájezdu nejvíce láká rozhledna na Boubíně, tak se zavelelo k obrátce a já si na ten Třístoličník musel počkat dalších 16 let., kdy jsem si sem v rámci Jízdenky na léto odskočil. Nejinak tomu bylo i teď a plně jsem to chápal. Proč by měl nějaký nadšenec dálkového příjmu rozhlasu jet na Říp, když se zrovna podařilo na relativně nedaleké České Sibiři naladit na frekvenci 101.5 MHz švýcarský Säntis, což je asi nejbližší místo od Prahy, kde se toto podařilo.

Nelze to samozřejmě nikomu mít za zlé, není všem dnům snad ještě konec a je třeba upřímně říci, že kdyby to odtud nebylo tak daleko a člověk si rád po pracovním týdnu v mém věku již nepohověl, tak bych tam snad jel také. Ač ze zvyku v takovém případě potom jezdím podstatně dále a i tady máme horkou novinku :-). Zrovna dnes přišla pro lovce rozhlasových kmitočtů zpráva, že se dá na Českokrumlovsku na jednom kmitočtu zachytit stanice ze Slovinska. Žádný Relax Kladno, nebo Impuls, či Frekvence 1, ale Slovinsko :-). Milé a samozřejmě jenom momentální stav, protože v tomto se věčně někde něco mění.
Když nám však bylo oznámeno, že příští víkend má pršet, další je na Řípu pouť a na sever od Mělníka se v současnosti po poklidných okreskách nedostanete, tak jsem si musel na tu další svoji oblíbenou horu prostě vyjet sám.

To je jedním slovem cesta do pohádky a je mi líto lidí, kteří si neustále stěžují, že je někde moc lidí. Já si také postěžuji, ale vzpomínky mám obvykle dobré, protože se s mnoha z nich nějakým způsobem seznámím, popovídáme si a je na co vzpomínat.

Tentokrát mi již po příjezdu dělalo místo asi 30 lidí ve věku 70 - 85 let, abych mohl projet na své parkovací místo. Téměř všichni lidé, se kterými jsem po celý den na Řípu mluvil, tak byli z Prahy. Tento první ,, zájezd" již měl za sebou návštěvu hospůdky ve Ctiněvsi a dozvěděl jsem se, že jde o takový výlet bývalých členů veslařského klubu Slavoj Vyšehrad. Aspoň to tedy bylo tak, že já to nadhodil v rámci ověřování znalostí a nikdo neprotestoval :-).

Ačkoliv v tyto krásné dny nemohu trénovat kvůli zaměstnání ani pěšky a ani na kole, tak se ukázalo, že do prudkého kopce jsem měl snad i díky věku k nim nejvíce sil a potěšilo mě to. Najednou jsem zjistil, jak to veselí  a žerty za mnou při stoupání najednou zmizelo a bylo ticho. Ono se dnes mimochodem říká, že se každý snad  jednou dočká, ale když sledujete situaci kolem nás, a co se všude kolem děje, tak nevíte co bude za měsíc, natož za 5 let, a to nepíši o lidském proměnlivém zdraví, kdy jenom povzbuzující optimismus stačit nemusí. Vůbec nevíte, co bude, když se opravdu dočkáte, a jaký bude vůbec svět, či Evropa, nebo jen u nás.




Má první návštěva patřila samozřejmě z tohoto směru Pražské vyhlídce, odkud se můžete podívat i domů, ale tentokrát jsem sem jel na základě předpovědních podmínkových webů s tím, že budu možná rád, když vůbec zachytím jenom blízké pohraniční bavorské vysílače, což se splnilo. Větší radost mi tentokrát jednoznačně dělal výhled, který se neustále pozvolna zlepšoval. Ty první fotografie krajiny jsou nafoceny lehce po 12.30 SELČ, kdy jsem se sem vyškrábal a vše je ještě dost v oparu. Mohl jsem si možná s fotografiemi zkusit trošku pohrát, ale jednak to do jisté míry postrádá význam, stojí to drahocený čas a člověk nejvíce ocení určité místo tehdy, když jej sám navštíví.
Je to tedy vlastně určitá reklama místu a milá vzpomínka těm, kteří tam už byli. Také jsem rád, když v televizi vidím nějaké místo, které je pro mě vzpomínkou.








Dvě věci si fotograf nemůže na Řípu dovolit vynechat. Rotundu sv. Jiří a chatu.

A také případně ještě místo, kde byl vytěžen kámen do základů Národního divadla. To opravdu prokouklo a díky tomu, že to zde lesníci trochu prořezali, tak se zlepšilo úplně vše. Výhled do kraje, místo zkrásnělo a rozhlasové signály ze severu se mi zlepšily.

Přímo před námi je odtud závod ve Štětí, na který jsem začátkem března hleděl z druhé strany s tamního Špičáku, a pak celá řada vrchů, z nichž některé by měl již čtenář Soutoku bezpečně poznat.


Vlhošť.


Ještěd.

Bezdězy.




Tady jsme již o něco dále, kde jsou další dvě severní vyhlídky. Pohled na České středohoří je prostě fascinující. Bývalé vyhaslé sopky svými ostrými tvary mohou někdy připomínat vzdálené Alpy.


Hrad Házmburk je jednou z místních nejpopulárnějších dominant. Je odtud asi tak daleko, jako Mělník na druhou stranu. To již bylo pozdní odpoledne a viditelnost se opravdu zlepšila. Všimněte si pásma Krušných hor na pozadí.


Sice se hodně lidí odtud ze Řípu dívá na svoji matičku Prahu, kde většina návštěvníků žije, ale České středohoří neomrzí. Pro mě je zvlášť přitažlivá část, kterou nelze z naši vyhlídky vidět a nachází se na Lounsku. Uprostřed je populární tabulová hora Raná, kterou proslavil paragliding.

Když se na ni podíváte a máte triedr, nebo vám ji přitáhne zoom fotoaparátu tak, jako mně, tak zjistíte, že je za ní mnoho vrtulí větrných elektráren. Tady se pak dozvíte, která by to asi tak mohla být :
https://csve.cz/cz/aktualni-instalace

Pro mě však bylo zajímavější ještě něco jiného. Všiml jsem si totiž, že není vidět jenom stavba na Klínovci, ale vpravo je ještě jeden skoro stejně vysoký kopec s další stavbou. Měl jsem určité podezření, a když si oba obrázky zvětšíte a porovnáte to s odkazem níže, tak máte jasno.
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a3/Pano_keilberg_fichtelberg.jpg

Pro mě to má vše ještě jeden slušný význam. Ono je totiž údolí mezi oběma vrchy takovou branou do západního rozhlasového světa, která může v podmínkách sehrát významnou roli. Zkuste si tím směrem udělat z Řípu mezi oběma kopci přímku mizící ve vodách kanálu La Manche a zjistíte, že po průchodu nejvyšší nadmořskou výškou není již dalších zábran k různým vysílačům  v Hesensku, Sársku, Belgii, či severní Francii. Jenže, ty podmínky bývají velmi často ve všední dny brzy ráno a málokdo je zkontroluje, protože nás nadšenců lovů vzdálených stanic pásma FM i DAB+ není v republice zase tolik a většina se zajímá až na vyjímky o okolí svého bydliště, nebo dokonce jen svého bytu.
Navíc nelze úspěch vůbec zaručit, a tak je to jen další kamínek do mozaiky těch, kteří mají volného času až moc, nebo dokáží různé zájmy nějak kombinovat.

Klínovec.

Fichtelberg.
 Na něm je umístěn vysílač, odkud lze i na mělnické vyhlídce poslouchat na frekvenci 107.7 MHz oldies rádio RS.A ve stereozvuku. Pod kopcem se nalézá sportovní zimní středisko Oberwiesenthal, které bylo v časech  bývalé NDR tak významné, že naše televize odtud věčně přenášela nějaké zimní disciplíny.

A to je dnes asi tak vše to nejzajímavější, co jsem vám mohl ze sobotního Řípu nabídnout. Vždy mě těší, když aspoň sám pro sebe a čtenáře Soutoku něco nového objevím. Rozhledy mě baví. Škoda, že lidé ještě mnohde pořádně nevědí, jaké zajímavosti jsou kde na obzoru vidět, protože by si místa ještě více vážili, ale s tím už nemohu zřejmě dělat více, než dělám. To je na těch, kteří mají možnost ty vědomosti šířit dále, či sdílet, pokud k nim mají podobný vztah.
Pohodový vstup do 16. kalendářního týdne.





Zdroj: Soutok

Duben 11, 2024

19:18

 


Málokterá věc skutečně zajímá lidi tolik, jako dopravní situace v okolí jejich bydliště. Vždyť nejeden řidič automobilu je občas překvapený, když je náhle někde nějaká uzavírka, změna přednosti jízdy, objížďka a jiné novoty. Ostatně, ptala se mě tu už loni jedna paní, zda nevím, jak to tedy vypadá s pokračováním obchvatu ?

Patrně také naposledy četla zřejmě poslední článek pana Špergla k tomuto  někdy z podzimu 2022( JUDr., Mgr. Jindřich Špergl, Ph.D. – radní města Mělníka pro dopravu) , ....

kde se uvádělo, že ihned po dokončení druhé etapy obchvatu je třeba urychleně začít pracovat na další etapě, neboť tři obce na frekventované mladoboleslavské silnici mají mít brzy obchvat a předpokládá se, že to ještě více motivuje nákladní dopravu užívat Mělník k cestám z Mladé Boleslavi a dalších severních i východních míst k cestám  nejen na Karlovarsko.

 Je tu také místní přístav a skrytě se jistě chystá lidmi nepochopená spalovna odpadu právě nedaleko od nás. Mimochodem, máme tu problémy s obchvaty i průtahy, ale pro jiné jsme šikovně ve středu republiky. Co jsem měl tedy té paní, jako běžný nezainteresovaný občan odpovědět ?

Je docela možné, že probíhá kolem etapy 3 a 4 nějaká legislativa, která není na rozdíl od vlastní stavby vůbec vidět, ale v každém případě si musí tak, jako většina občanů počkat na nějaké další zprávy, nebo tomu jít trochu naproti a zeptat se na kompetentních místech, kde občas  nějaká ta představa, nebo informace být mohou.

Osobně mám s tímto dnes již trochu dilema, protože bych nám občanům města samozřejmě přál pokud možná co nejpoklidnější životní prostředí, ale na druhou stranu dnes už ani nevím, zda se chci vůbec dočkat takového drsného zákroku do míst svého dětství, kde je i dnes ještě pořád pěkně.

Snad si již dnes už zase  po letech  lidé trochu uvědomují, že jsou i jiné druhy dopravy, jako je řeka a železnice, a že více aut v rodinách i prázdné spoje MHD negativní trend také zrovna neřeší, ale to už je vše záležitost těch mladších generací, jak se co kde bude vyvíjet. To jsem však odbočil, ačkoliv i to vše nás tady zajímá.

Začalo nám jaro, vypravil jsem se mimo Mělník trošku jinak, než jenom vlakem, nebo po hlavní silnici číslo 9 a nestačil jsem se divit, jaké se nám to zase rozjely za čtvrtí Chloumek aktivity. Naposledy mě takto překvapila uzávěra na silnici do Mšena za obcí Nebužely, což mi přijde již dávno. Člověk by si tedy řekl, že jde možná o nějaké  odložené logické pokračování obnovy této silnice, ale jak vidíte na nových stránkách https://www.domaok.cz/ , tak jde o akci mnohem většího rozsahu.

Dle mého názoru, se nám tu tedy zrodily stránky, které mohou mít opravdu velký význam nejen pro občany Mělníka a okolí, ale také pro ostatní řidiče. Mohlo by se zdát, že nový web má  na Mělníku silnou podporu nejrůznějších veřejných médií i místních facebooků, ale Soutok rád propagoval věci, ke kterým měl nějaké sympatie a vždy jsem tvrdil, že propagace není nikdy dost.

 A mohu to tvrdit i v současnosti, kdy už minimálně aspoň měsíc vůbec nechápu, jak je to možné, že mi denně na počítadle přiskakuje někdy i několik stovek čtenářů a mnozí čtou i staré články. To je v době FB a mnoha sdílených informací nevídané a k mé radosti je už číslo 900 tisíc návštěv za mnou. Ať už je za tím cokoliv, tak to prostě těší a nemůžu za to, co mi to ukazuje. Vrátím se ale na chvíli ještě k webu https://www.domaok.cz/.

Zrovna jsme se dnes s přáteli tak bavili, že právě teď by bylo možná lepší, kdyby ta lokálka jezdila denně a autobusovou dopravu bych nechal odpočinout. Vzpomeňte si na tento předvánoční článek a vše vám bude jasné:

https://soutok.blogspot.com/2021/12/do-msena-za-brozurou-pid-ale-i-za.html


Pokud jsem sobotu věnoval komorám v Hoříně a užil si první pořádné a zdravé vedro, které vás posílí pro očekávaná mnohem větší horka, tak v neděli už jsem neodolal touze rychle někam na poslední chvíli vyrazit a nejlépe i ve jménu jednoho z několika svých drobných hobby. Zvítězilo Nedvězí, odkud je prý vidět až třetina Čech.
Byl žel určitý opar, ale Krkonoše jsem viděl a hlavně mě dostala výzdoba, kterou jsme tu na konci ledna s mělnickými turisty neviděli, jak se můžete přesvědčit v časové roletě. Pod nádherným odborným kruhovým panoramatem byl podepsaný zdejší fotograf Josef Středa z Dubé, který nejen pojmenoval jednotlivé vrchy a horstva, ale jsou tu mnohé i přitažené zoomem na fotografiích. Tak, snad to tu vydrží, protože tu špatnou část druhu homo sapiens většinou přitahuje společnost, města a jsou líní na krok Také jsem tu již několikrát fotografoval, je pokročilá doba, ještě máme pracovní pátek, tak dnes vše.
Dobrou náladu do zítřejšího dne a pohodový víkend !


















Zdroj: Soutok

Duben 7, 2024

10:56

 


Každý zájem může mít někdy i vedlejší produkt. Když jsem se vracel od komor v Hoříně, tak jsem již věděl, že se ještě zastavím na hřbitově zapálit svíčky, které tam  vítr občas sfoukne a podívám se, co nám dělají stromy, které jsou hlavním aktérem jara.


První zajímavost byla ještě nedaleko brozáneckého pilíře mostu, kde se mi zdálo, že se snad dívám na invazní druh husice nilské. Bohužel již fotoaparát pro své nižší množství pixelů ani nepoužívám a telefon není vzdálených detailů schopný, nebo je i rozmaže.

Labe nám po povodních přineslo obrovské množství nežádoucího materiálu. S blížícími se Čarodějnicemi mě tak napadá, že jde v suchém a teplém počasí o palivové dřevo.

Fričova ulice byla vyhlášena svojí alejí slivoní sakur ozdobných. Starší stromy, které demolovaly svými kořeny chodník byly odstraněny a zůstaly nám tak stromy pouze po jedné straně ulice. Sice to už není takový nádherný obrázek, jako ještě například loni, ale bylo takto zkrátka rozhodnuto. Buďme rádi za tuto krásnou řadu.



Pomník padlým v první světové válce je vydařeným pietním dílem.

Asi mi dáte za pravdu, že pokud chce někdo obdivovat rozkvetlé stromy, tak doslova vyhlášenou lokalitou je Polabský park a přilehlé zahrádky. Zejména jeho vrchní vstupní část je místem, kde najdete plno barevných keřů i stromů různých odstínů.




Lidé rádi někam jezdí, aby poznali další krásná místa a samozřejmě to stojí čas a mnohdy i peníze. Shodli jsme se v Rybářích na starém mostě Josefa Straky však s Martinem Klihavcem na tom, že některé pohledy na naše město, se prostě neokoukají. Tak jistě, jak komu. Vůbec nechápu ty, kteří jdou do historického centra města a dovolí si vynechat zastavení na zámecké vyhlídce. Vždyť to je tak povznášející pocit, který se opravdu neokouká a vede k neustálému přemýšlení o světě kolem nás, ve kterém žijeme. Občas tu člověk zažije i milá setkání.




Poslední záběry patří tomu, za čím sem k nám nejvíce výletníci z celého světa cestují. Na toto bychom měli být pyšní a už se pomalu těším na krásné západy slunce, které jsou u nás prostě skvělé. Můžete někdy horskou krajinu, nebo krajinu plnou skal i lesů obdivovat sebevíc, ale tady se vám slunko za nic schovávat po celý dlouhý den nebude a je tu nejtepleji v celých Čechách.



Pohodový zbytek víkendu.

Zdroj: Soutok
00:28

 


Přátelé, je již tak pokročilá hodina, že nemám čas si tu hrát s kvalitou, nebo rovnáním obrázků a přeci šlo dnes u nás na Mělníku o akci číslo 1.
Je téměř neuvěřitelné, co dokáže jedna sdílená zpráva z jednoho FB ještě na dalším. Já se o akci dozvěděl nepřímo jen tři hodiny předem, a protože jsem měl rozdělaný článek, tak se mi ani moc na ni nechtělo. Ostatně, Labská princezna komorou již před mnoha lety proplula a je z toho jeden z nejsledovanějších článků Soutoku v jeho historii.
Jenže, už máme přece jen krásné jaro, není možné být pořád doma u PC a tentokrát šlo o něco jiného. Jednak se měla komora zvedat a zajímalo mě také, kolik se přijde podívat lidí. Ten zájem byl neuvěřitelný a auta stála jak v Hoříně, tak pod starým mostem veslaře  Straky. Nepamatuji si, že bych tu někdy viděl tolik lidí. Nafotil jsem množství fotek vyjadřujících atmosféru i vlastní plavbu, ale také především několik videí, která jsou ještě mnohem větší výpovědí a řeknou mnohem více, než tyto fotografie. Dalo mi to docela hodiny práce je doplnit o texty.
 Takovou zajímavostí je například to, že bylo třeba lidem i domluvit, což je také částečně na jednom videu. Aby došlo k opuštění mostu a ten mohl být nad komorou zvednut, tak padla i výstraha v podobě možného příjezdu policie, pokud se diváci nestáhnou až za bílou čáru oddělující předpisem nutný prostor k opuštění.
https://www.youtube.com/watch?v=xdE6yfwdKTU

https://www.youtube.com/watch?v=HrYE4QFhyl0

https://www.youtube.com/watch?v=K9kid_dt1wE

https://www.youtube.com/watch?v=04E6DrxYuvY

https://www.youtube.com/watch?v=QB8yYdWFBfk



Zítra ( Dnes) už bych rád dělal zase něco jiného, tak to tu máte již teď.
Pohodový zbytek víkendu !


















































Zdroj: Soutok

Duben 6, 2024

18:24

 


Když jsem na Vánoce 2014 otevřel krásnou knihu s barevnými obrázky našeho současného Mělníka s titulem Na Mělníku ....
https://soutok.blogspot.com/2024/02/zemrel-autor-knihy-na-melniku-vladimir.html

... , byl jsem z jejího obrázkového a hlavně i textového obsahu nadšený.

Bylo by jen nošením dříví do lesa tu psát, jak mě oslovila zejména pověst, se kterou údajně přišel letopisec Václav Hájek z Libočan, a která se údajně vztahuje k roku 757.

Máme tu letos i smutný fakt, že zemřel autor textů v této knize Vladimír Czumalo, ale takový je už život. Lidé odcházejí a jiní přicházejí. Někdo tu ještě mohl řadu let být, ale již s námi není.
Já se na ten výlet z mnoha důvodů těšil a přál jsem si nějaké příjemné počasí. Je to takové slavnostní otevření sezóny, krásné jarní části roku a ukázkou toho, že člověk nemusí být někde daleko od domácího Mělníku, ani zrovna v blízkém CHKO Kokořínsko-Máchův kraj, ale krásně je u nás prostě všude, zvlášť pokud je hezké počasí.
Ostatně, letos nám počasí přeje, a tak jsem ještě mezi lednové Nedvězí a slavnostní březnové Všetaty vsunul Štětí, o kterém jsem psal posledně v třídílném seriálu a na youtube nedávno vzniklo i 15 minut dlouhé video ( musel jsem ho o 1.5 minuty zkrátit :-)), které se těší velmi slušné návštěvnosti.



Teď jsem měl celou řadu motivací. Říkal mi například kolega v práci, že si myslí, že bych neměl střídat natáčení videa na výšku a na šířku, ale vše točit na šířku. Snad má i pravdu, byť to může zase někdo považovat za zpestření, či umělecký záměr. V každém případě jsem tentokrát natáčel všechna videa z této cesty prvně na šířku, a když si vezmete, že tentokrát v tomto článku máte prakticky téměř všechny fotografie z cesty, tak považte, že je to jenom třetina mé činnosti na trase.
Samozřejmě jsem ještě točil videa a ladil rozhlasové pásmo DAB+, abych měl ve svém další hobby přehled, jaké momentálně signály na Turbovický hřeben doletí. I proto mi tentokrát cesta trvala skoro šest hodin.

Nemohl jsem jet samozřejmě ničím jiným, než čínským rychlíkem už v 9.40 SEČ , ač jsem jindy obvykle vyjížděl až v 11 hodin. Jiná varianta byla prostě vyloučena :-). Ono to má své kořeny už v roce 2004. Tehdy nám média vysvětlila, že České dráhy koupily italské jednotky Pendolino s naklápěcími vozy, a jako určitého fandu železnice mě to nemohlo nechat klidným.
Zprvu jsem je vyhlížel někdy i triedrem na Vánoce 2004 od mělnického zámku a zase ,,utíkal" honem domů se ohřát, protože tenkrát bylo asi - 15 °C. Jak se trochu oteplilo, tak už jsem si vyjel na kole do Dolních Beřkovic, abych si natočil video z jedné zatáčky. Jednotky se totiž tenkrát testovaly na trati z Prahy do Děčína ( 090). To jsem ještě fotil fotoaparátem Olympus, který měl na svoji dobu slušný digitální obraz, ale video nahrával ještě bez zvuku, protože to neuměl.

V květnu již šlo o plnohodnotnou jízdu z Kralup Nad Vltavou do Děčína, čímž to vlastně tak nějak začalo. Když pominu svezení RailJetem, které mělo premiéru v roce 2014, a kterým jezdím každé léto do Břeclavi s oblibou dodnes, tak jsem nemohl vynechat tuto doslova domácí příležitost a svézt se vlakem z Mělníka do Všetat. Outdoorové  venkovní snímky jsou tentokrát z nádraží ze Všetat a videosekvence z února z Mělníka jsem umístil na youtube.
Jsem zvědavý, zda si provozovatel Regiojet jednotky nakonec ponechá, protože jsem slyšel od lidí, kteří jeli tímto vlakem delší trasu, že je to prý ne moc pohodlné a vyrobené pro menší lidi. Osobně jsem trasu spíše prostál, tu a tam ve vlaku něco vyfotil a chvíli jsem zkoušel posez na těch minisedačkách výše na obrázku. Mnozí cestující jsou z nich v rozpacích. Chtělo by se věřit, že tam jsou pro malé děti, ale to by snad hned vedle bylo sedadlo pro dospělého, nebo ne :-)?


Ve Všetatech jsem si tedy mohl říci, že už mám splněno další snadno a levně splnitelné malé přání ( jízdenka PID za 30 Kč), a kdybych už snad v červenci neměl jet do Kolína v rámci cestování na Jízdenku na léto, tak tímto vlakem už jsem i jel :-). Zrovna tu na nádraží zřejmě otvíral místní loko bar, jak se také říká zdejší populární čtyřce, když pikolík oprašoval venkovní stolky a v čekárně mi udělala radost aktuální mapa pásem PID.
Dnes je sice pohodlnější vše většího formátu, nebo drobného písma prohlížet na monitoru elektronického média, ale když asi ta moje generace bude pořád žasnout nad rozdíly dvou světů. Papír vs elektronika. Minulost vs. přítomnost. Na co si jen vzpomeneme, tak pro nás je pořád nějaké to dříve i nyní a leckdy to starší a staré i s milou nostalgií prohlížíte, což možná ani současníka nenapadne. Ti prostě v mnoha případech už neví o čem je řeč, protože mají hlavně mobil a nějaké servery s americkou kulturou. To je prostě život, ač i zde jsou vyjímky, které se zabývají tím dřívějším.
Bez takových lidí a různých sběratelů bychom dnes neměli různé výstavy a knihy věnované minulosti něčeho.

Tak tady píší, že je tu právě od roku 2014 zrušena značka, po jejíž trase od té doby chodím já . Zase ta kouzelná čtyřka na konci data, o které jsem mluvil třeba v souvislosti s těmi svezeními :-). Následující domy a pole již patří do katastru obce Přívory.

Tady si rád občas změním trošku trasu i směr, pokračuji podle silnice a zajdu do blízkosti mlýna na Košáteckém potoku. Romantické místečko. Toto zkrátka neregulované potoky a mlýnské náhony umí. Ten přitéká od Byšic, ztrácí se pod vozovkou a do blízkosti mlýna již prakticky vidět není.


Na mlýn v Přívorech je na rozdíl od mlýnů v Mělníku radost pohledět.

Od mlýna se však již vracím do tišší zástavby, která začíná ulicí U Sokolovny. Ta je zřejmě vedle místní školy a samoobsluhy takovým hlavním kulturním centrem obce, byť tu je ještě několik krámků s různým sortimentem, zmíněný mlýn, jakýsi sklad s paprikou i další zeleninou a na konci obce ještě další již zrušenou hospodou. Dojdete sem i přes pole právě po oné zrušené značce.
Dnes tu stojí taková krásná budova, kde mají místní kromě pěkné restaurace i celou řadu kulturních a sportovních akcí. Pro mě je to zase jedno z mnoha nostalgických míst našeho okresu, protože i tady jsem v časech mládí s přáteli strávil  kulturní noc, jak se na mládí sluší.



Křižovatka za Sokolovnou vás již vyvede do blízkosti potoka, kde mají Přívory takovou svoji oddechovou zónu s dětskými atrakcemi.





Právě tento mostík vás zase na chvíli vrátí na Mělnickou ulici, kterou však jen opatrně přejdete a můžete obdivovat na kopečku javory i kapličku.








Tuto selskou bránu nikdy nezapomenu vyfotit, ale otevřenou jsme ji tu ještě neměli. Selské brány jsou vůbec ozdobou mnoha obcí a jejich velikost někdy napovídá, jaké povozy jimi v minulosti projížděly. Zatímco v Polabí jsou spíše velké brány umožňující průjezd velkým řepným vozům, tak průvodce obcí Malín na Kutnohorsku poukazuje, že se v kraji pěstoval hlavně křen, a proto nebylo třeba tak velkých vjezdů na hospodářské dvory.

Povšimněte si letopočtu na průčelí domu o něco dále na protější straně. Před bývalou hospodou odbočuje ulice K Viničkám, která na první bezvýznamné křižovatce mění název na ulici Na Chaloupkách. Ačkoliv je v obci Přívory snad i díky říčce příjemně, vše tu má svůj čas a já se již těším na další oblíbenou pasáž výletu.



Tady za posledním obřím soukromým pozemkem, kde vás varují cedule před bodavým hmyzem, stojí za to posedět. Po levé straně máte obec, na obzoru vrch Cecemín a pod ním všetatské železniční nádraží i s místem, kde se obě křížící trati od sebe oddělují. Měl jsem co dělat, abych našel dominantu Staré Boleslavi, kde jsem 28. září 2023 byl naposledy ( třídílný seriál). Nacházela se v dáli přímo proti lavičce.
Oproti tomu se jen nedaleký cukrovar v Kostelci nad Labem promítal již slušně vpravo a Spolana Neratovice byla prakticky podélně s lavičkou. Je to úžasné romantické i rozhledové místo. Kolik jen jich máme nedaleko od domova ? No, moc.





Výhledy z lavičky. Upřímně musím říci, že mně se tedy líbí oba konce Turbovického hřebenu, včetně výhledů na jeho lehce podvrcholové zemědělské panelce.

Polovina března. Jen kousek přes začínající panelku za lavičkou.



Výhledy z panelky k severu a severovýchodu. Hodně vpravo zřejmě vidíte nějaké obce poblíž Košátek.

Záboří a v pozadí již Mělník. Tohle místo má prostě své genius loci. Možná to bylo nejspíše zde, kde stanul vladyka Beš a okouzlený kopcem na pozadí kázal třetí den přesídlit do nové lokality a dát tak vznik základům našeho města.



Pohled s kopce přes jeho hranu k jihu na obec Červená Píska a Spolanu Neratovice. Díváte se do našeho teplého Polabí, kde bývají někdy naměřeny rekordní teploty.

Zdejší kešku jsem si v minulosti prohlédl a vše dal do původního stavu. Tento hnusný vandalismus jsem tu tedy nečekal.

Na vršku kopce Záboří ( 229 m.n.m.)  je tato nádrž, o níž jsme tu již kdysi diskutovali. Pro mě bylo místo zajímavé tím, že tu šlo chytit na frekvenci 106.8 MHz vysílání Českého rozhlasu Olomouc z 200 km vzdáleného vysílače na Pradědu ve velmi slušné kvalitě atakující RDS. To však je již minulost a nedařilo se mi separovat stanici Čro -Plzeň, která je všude u nás tradičně silně i s RDS a je pro Praděd silnou konkurencí.





Jarní Záboří, to je pohádka. Navíc si vždy vzpomenu, že jsem zdejší krásný kostel v rámci DED již také navštívil a hned je ještě veseleji. Však jsem to tu již někde psal, že je vždy krásné, když kolem něčeho jdete, nebo projíždíte a máte nějakou vzpomínku na návštěvu interiéru.




Na připravovaném videu bude ze Záboří také zdejší škola, kde jsem se díky tehdejšímu zaměstnání žel naposledy setkal s místním ředitelem, svým bývalým učitelem a aktivním členem Jarošovců panem Adolfem Nuslem. Na snímku však již máme OU Kly poblíž silnice z Mělníku do Staré Boleslavi. Vydařený komplex budov, co říkáte ?
Mohl jsem jít ze Záboří konečně také zase jednou vrchem, kde se otvírají nádherné výhledy na Bezděz a Ještěd, ale bylo tak špatně vidět, že jsem opět zvolil variantu přes obec Kly a podle Labe.


Škoda, že to od Kel do Kostelce není stále ještě vyasfaltované. Však už jsem si loni v září vytipoval, kde bych se mohl v případě takové cyklo projížďky zastavit na dvě. Mno, sice už jde člověku cesta k sedmému křížku, ale snad bych ještě 76 km k Macháči, natož nějakých 56 do Brandýsa dal, ne :-)? Len ten trénink chýba a člověk se musí ještě zabývat pořád jinými věcmi. Jen vzpomínám na slova jedné mladé ženy : ,, Jen aby Vás ty nápady ve finále neopustily a zbylo Vám zdraví, síly a optimismus, až se konečně snad dočkáte."

Další krásné profláklé obrázky jsou z Kel a snad není co dodávat. Mají tu vedle kaple hospodu U Martina, ale tam jsem nikdy nebyl. On také není pokaždé důvod někde být a někdy není ani moc příjemné, když víte, že máte ještě kus cesty před sebou.






Starák. Tady ta vodní hladina tak nějak uklidňuje a dnes je tu i ráj rybářů.









A tak jsem se po pěti hodinách a asi 15 minutách doslova již domotal na část akce Vynášení Morany. Ta je zpracována v nedávném článku zde i v podobě souhrnného minutového videa na youtube. Proč si ale akci nepřipomenou ještě jednou ?





To je tedy z letošního Beše vše a přiznám se, že bych jej rád zpracoval i v kategorii video, ale tady mě značně svazuje fakt, že si nemohu doprovodnou hudbu vybrat dle svého vkusu. To mě hudebního nadšence velmi svazuje. A na co se ještě můžete těšit ? Ano, největší mělnickou akcí dnešního dne byla plavba Elbe Princes přes komoru v Hoříně a Soutok byl u toho. Navíc se ukázala ta obrovská síla FB, kdy se sešlo neuvěřitelné množství lidí a padlo v amplionu dokonce slovo policie. No, těšte se, ač si dovedu představit, že už obrázky i videa válcují různá místní FB. Na druhou stranu má každý něco jiného a třeba najdete právě tady něco, co jiný nenatočil.
Budu tedy přesnější. Něco jsem nafotil a něco natočil. Něco bude tady a něco nejspíše na mém kanálu na youtube. Hezký zbytek víkendu a já se možná ještě pokusím nějak do toho pustit, ale zase to musím všechno stáhnout na PC a je kolem toho spousta práce. Tak uvidím, jak si to během zbytku víkendu rozložím.
Zdroj: Soutok

Duben 1, 2024

19:59


 Přátelé, nedávno jsem tu psal, že plány někdy nemusí vyjít a zvlášť když se týkají více lidí. To se stalo i mně. Jelikož jsem se momentálně upnul na videa, dá to dost koumání i práce, tak jsem ani nic jiného o svátky nedělal. To víte, důchodci mají mnohem více času, než pracující. To je prostě jen konstatování, které uzná každý, když chce něco dělat a zjistí, že se mu nedostává čas.

Při každém videu mě straší, že ho mohou kdykoliv odstranit a naposled to bylo po celodenní dřině o prsa. Poslední video o rádiu Luxembourg jsem asi v roce 2007 různě setřihával, ale holt je na začátku určitá souvislá část, která jen díky benevolenci jakýchsi dávných autorů mě ho zatím nechává ve hře

. No, jak je vidět, tak to má vše někde schované nějaké informace a není mi zatím jasné, jak to třeba dělají ti, kteří svá videa podbarvují obvykle již hotovou cizí hudbou, nebo aspoň úryvky. To je otázka. Asi bych ani neobstál s tím, že šlo o moji nahrávku z nějaké kazety. Kolik statisíců lidí si to jen tenkrát natáčelo ?

 Tohle video níže prostě tedy musíte vidět a mimochodem, nevím o tom, že by v současnosti v tomto provedení na youtube ta úvodní část někde existovala. O tomto rádiu má generace říká, že ho nikdy nikdo nepřekonal.

https://www.youtube.com/watch?v=UgIX-pPL2I0

Pak jsem dal dohromady ještě video o cestě pěšky ze Štětí přes lesy na Mělník, které mě překvapilo návštěvností za posledních 48 hodin a asi tři videa z České ho Švýcarska. Pokud je zájem, tak se podívejte :

https://www.youtube.com/watch?v=JO7qfhvTo0E

https://www.youtube.com/watch?v=qhRyq8Sn60Q&t=10s

https://www.youtube.com/watch?v=eCI6CHFr3mg

https://www.youtube.com/watch?v=Di8ExkGUUIU

https://www.youtube.com/watch?v=EnFM3gnNFZA&t=17s

Hezký zbytek Velikonoc !


Zdroj: Soutok

Březen 26, 2024

22:02

 


Už to visí ve vzduchu a neznám nikoho, kdo by se na ty čtyři dny volna netěšil. Někdo už nějaké ty plány má, jiný aspoň částečně a další tomu dává volný průchod s tím, že to prostě bude snad fajn. Ať už patříte do jakékoliv skupiny, tak ať to prostě užijete a neříkejte svá přání a představy moc nahlas, ať jejich splnění nezakřiknete :-).
Co tu mám dnes ? Porozhlédl jsem se trošku po netu a objevil jsem tam docela hezkou pozvánku na pátek. Níže je to doslova suprově napsáno a pokud nic nemáte, tak myslím, že jde o vážně dobrou reklamu. Jednak je tam krásně, pak mají každé závody vždy něco do sebe, mělnickým ten pohyb dole na řece tak nějak patří a můžete naše barvy povzbudit. Určitě budou rádi a každé fandění pomůže.
Nuže:
Klub veslařů mělnických Vás srdečně zve na Mistrovství ČR ve veslování na dlouhé dráze, které se koná o Velikonoční pátek 29.3.2024. Závod se koná na vltavském plavebním kanále, se startem ve Vraňanech a cílem v Hoříně nad Vrbenským mostem, kde bude vyhlášení výsledků a pro příchozí bude zajištěno občerstvení. Přijďte zafandit také mělnickým závodníkům  Začínáme od 9.00 


Je to už několik a ne zrovna málo let, co jsem se prvně setkal s až neskutečnou masovou tužbou po velikonočním zeleném pivu. On ten čas totiž neskutečně letí, až jsem sám někdy zaskočený. Sice se najde několik málo kritiků, ale dnes jsme již zemí, kam to zelené pivo prostě patří a kdo ho nechce, no tak ať ho nepije. V každém případě chutná zase jinak, není jedno, jako druhé a mnohé je prostě výtečné.
Ono dnes již tak nějak ztratilo na významu, se zabývat tím, kde vám ho natočí a kde ne, protože nemálo pivovárků se touží vytáhnout svým zeleným speciálem a řada restaurací a hospod již dnes nechce být bílou vránou. Jinými slovy mám pocit, že jej koupíte snad všude. A pokud nejste zrovna z těch, kteří chtějí obcházet restaurace, tak jde dnes již o sortiment, který najdete v supermarketech, nebo s nějakou službou doputuje až k vám domů.
To vše je prostě vývin a pokrok. Ale, mám pochopení pro nostalgii i reklamu, a tak sem dnes dám takové dva odkazy. Ten první proto, že tím to všechno u nás kdysi začalo, a ten druhý proto, že se mi docela obsahově líbil a do lecčehos vás zasvětí.
https://zelenepivo.cz/
https://www.sedesatka.cz/rubriky/recenze/z-ceho-se-vyrabi-zelene-pivo-a-jak-chutna-kde-ho-cepuji_1234.html




Velikonoční volno nám naštěstí ještě krásně začíná ve čtvrtek odpoledne, ale Velký pátek, to má prostě určitou váhu. K tomu si nějak musí najít každý cestu sám. Psal jsem tu v minulosti o tom, jak v 90. letech přišel do našich kin film Ježíš a i ten, kdo nikdy předtím nenahlédl do Nového zákona, tak se prostřednictvím brožury k filmu mohl seznámit s dějem i s hodnotnými moudrými přirovnáními, které mají stále platnost. Připomenul jsem i drastické Umučení Krista, které je mladšího filmového data.
Za mého mládí jsme ten den, jako kluci chodili k ohňům, někdy je i sami zapalovali a říkalo se tomu ,, pálení Jidáše". Tehdy jsme se těšili na setkání s dalšími kamarády a na určitou zajímavou atmosféru, kterou vyzařuje každý kontrolovaný organizovaný oheň, ale dnes, když jsme již starší :-), tak to je možná chvíle i k mnoha zamyšlením. Konečně, i ten kdo vám řekne, že už v nic dalšího nevěří, tak vlastně věří. Věří tomu, že v nic dalšího nevěří.
Nicméně jsme dnes v mnohém sečtělí, nebo potkáváme i lidi, kterým nějaká zkušenost hodně změnila myšlení, a tak není na místě nad čímkoliv ohrnovat nos, protože se neustále ukazuje, že věci, pokud to tak nazveme, jsou tak nějak celkově propojené nádoby. Paradoxně jsme hmotnou společností, která si hodně zakládá na vlastnění něčeho, ale vlastní vzpomínky, nebo třeba nějaké pěkné prožitky, které se vám vybavují jsou duchovního rázu.
Konečně, asi nikdy nezapomenu na Velký pátek roku 2022 :-).
https://soutok.blogspot.com/2022/04/na-tento-velky-patek-nikdy-nezapomenu.html


Když tu tedy máme ty Velikonoce, tak ať už máte plány jakékoliv, tak není na škodu si třeba připomenout akce, které jsou prakticky na dosah. Stačí jen kliknout na plakáty, pozvánky se zvětší a můžete se podle volna a nálady zařídit.
Jinak to není tak dávno, co jsem dostal nějaký tajemný impuls a začal jsem se trošku zajímat o tvorbu videosekvencí. Leckoho možná napadne věta : ,, Co na tom je ?" Prostě někam jdu, něco natočím, a pak si to buď nechám pro sebe, či pro přátele, anebo to tedy zveřejním. Čím častěji takové krátké věci někde natáčím, tím lépe"
Jenže, to je takový ten nejlehčí úkon, kdy nemusíte dělat prakticky nic. Něco jen nahrajete a vystavíte to. Ovšem ... No nechci předbíhat a myslím, že tady teď není chvíle to rozebírat dále. Zůstaňme aktuální. Stala se mi před čtyřmi lety taková zvláštní věc. Byl jsem na výletě, kde jsem jenom fotografoval. Když jsem potom fotografie přesunul do počítače a následně vznikl článek na Soutoku :
https://soutok.blogspot.com/2020/01/jeden-den-napad-druhy-den-skutek-takovy.html

..., tak jsem ještě nic netušil. Až později jsem objevil, že mám ve složce nějaký soubor MDG, o jehož tvorbě jsem během výletu neměl vůbec tušení. Vůbec nevím, zda jsem tehdy ještě ve fotoaparátu nezapnul nějaký zvláštní režim, ale zrodilo se bez mého vědomí překvapivě zvláštní dílo

Trošku, ale jenom opravdu trošku jsem si s tím pohrál, protože větší zásah by byl na škodu a za mě vznikl opravdu krátký cestovní dokument se zajímavou atmosférou. Tentokrát jsem veškeré podrobnosti napsal dolů k videu, tak divák i ví, na co se dívá.  Můžete se na věc podívat zde :
https://www.youtube.com/watch?v=F_QJLOylxVw

Berte to třeba, jako takový velikonoční dárek. Myslím, že to byl důležitý krok k tomu, aby se člověk zamyslel nad tím, z čeho všeho se vůbec může takové video skládat. Tady za mě odvedl práci fotoaparát, ale představte si, co času stojí tvorba, když dáváte dohromady různé obrazy ,se kterými třeba ještě pracujete. To se vám promítne před očima vaše celodenní a převážně všední pracovní náplň, povinnosti i zábava a říkáte si : ,, Může mít na tuto jinak třeba snad i někdy zábavnou nimračku člověk vůbec ještě čas ? Může výsledek vůbec někoho zajímat ?"
Co si dnes dáme na závěr ? Čápa bílého. Nedávno si na mě vzpomněli ornitologové a svým e-mailem mi udělali i určitou radost. Stačilo jim kdysi dávno poslat pár fotek komína motorestu ve Stvolínkách s počtem jedinců ve hnízdě a od té doby jsme vlastně v takovém lehkém milém kontaktu. I vy se můžete zapojit a je to vlastně záslužná činnost.
Těch stránek je moc. Tak aspoň jedna za všechny. Na čápi se občas můžete i dívat z domova přes netovou kameru, a když si nějaké hnízdo oblíbíte, tak jej můžete i začlenit do svého výletu, jako jsem to kdysi udělal já. Článek tu někde je také.
https://www.birdlife.cz/capi/

https://www.birdlife.cz/capi/webkamery/

Pohodové velikonoční svátky !


Zdroj: Soutok

Březen 24, 2024

Březen 23, 2024

18:43

 


František Purš

Datum narození: 23. března 1927Úmrtí: 14. prosince 2015
Přátelé, děje se toho kolem nás  mnoho a snad ve ve všem, na co si jen člověk vzpomene. Od politiky po sport. Vždyť dnes konečně také český pilot Roman Staněk konečně vyhrál svůj první závod formule 2 pro české barvy. Kolikrát se jen už v Československu snilo mnoha klukům a mužům o tom, aby i u nás byl jednou závod formule 1, nebo jsme měli v F1 svého pilota, který tam neudělá ostudu a nezapadne, sotva vyjde.
 Za připomínku pana Františka Purše tentokrát děkuji především vám čtenářům. Téměř denně sleduji sledovanost a vidím, které články zrovna čtete. Jedním z nich je například ....https://soutok.blogspot.com/2017/03/melnicky-historik-frantisek-purs-by-se.html

Není to tak, že bych snad na ředitele své školy a vynikajícího regionálního historika zapomněl. Vždyť mám doma dvě skvělé knížky, které jsou souhrnem jeho článků z měsíčníků Mělnická radnice o našem městě i regionu a jsem moc rád, že se mi s tímto sympatickým člověkem v závěru jeho života podařilo ještě vyměnit několik vět na regionální historické téma, nebo mu popřát a poděkovat za jeho dílo pro občany.

Jen je pravdou, že ve víru toku času i našich zájmů prostě některé věci ustupují do pozadí. Rozhodně si nemyslím, že bych zrovna já měl dnes tady k takovému celkem ještě snad známému mělnickému velikánovi něco psát, ale rozhodně chci touto cestou vám čtenářům poděkovat. Jednak za připomínku, a pak za návštěvnost webu Soutok.

 Opravdu mi sledovanost webu dělá nyní  radost, byť mám těch aktivit v současnosti více a zejména poslední měsíc. Nejen, že právě často ukrajuje návštěvnost po stovkách tak, že už pouhé tři tisíce zbývají ke krásnému číslu 900 000 celkových návštěv, ale kdykoliv koukám na rubriku ,, poslední dvě hodiny", tak je celá řada různě starých ( i různě kvalitních) článků zrovna v reálu navštívených.

Slyšel jsem už dokonce verzi, že weby jsou proti FB přežitkem odsouzeným k zániku a je nepříjemnou otázkou, jaká by asi byla návštěvnost webu, kdyby nebyla reklama na články na Mělníčku, odkud si lidé zvykli startovat zejména na nový článek, ale to naštěstí řešit nemusím.

Vím, že to je tak trošku šaškárna, jako spousta věcí v dnešním světě, ale pořád tak nějak platí, že člověk, který se dovede těšit z drobností, tak je v určité výhodě. Pojďme však tedy ještě k úvodu článku. To je skutečně k nevíře, jak ten čas letí. Zdá se, jako kdyby ten rok 2015 byl nedávno a letos už uplyne  od smrti pana Purše 9 let. Devět let, co jsem jej u potoka, či říčky jménem Pšovka naposled potkal a ještě mu stačil poděkovat.



Počasí dnes straší, občas fouká vítr, občas snad i prší a kdo nemusí, tak ani nikam nejde. Přesto nemohu nějak přejít akci, které jsem se snažil dělat jinak zde neúspěšnou propagaci, a která většinou i na mě probíhá trochu daleko od Mělníka. Dnes ani není počasí na to, aby člověk stál na přesvícené vyhlídce našeho města a zkoušel, zda v triedru neuvidí nějaký oheň na nějakém známém kopci. Ono je to letos všechno dění stejně nějak daleko, byť jsem v minulosti zahlédl ohýnek od kostelíku v Liběchově. Dlouho už se tam žádní čerti nepřihlásili a ani není divu, protože ani v okolí poblíž nic dalšího není.

I tak si ale můžete přečíst zážitky od ohňů z Keltského telegrafu 2024 na stránkách telegrafu zde:

https://www.keltskytelegraf.cz/

Akce poběží na dvou nejbližších větvích v mapě od 19.30 do 20.00 hodin. Ta pro nás asi nejzajímavější běží přes Milešovku, Lovoš, Radobýl a Sedlo na Ronov, ale pochybuji, že by se nějaká aktivita na tuto vzdálenost i v tomto počasí dokázala v triedru objevit.


A už je konečně také na čase, abych ukončil to pěší putování ze Štětí do města Mělníku. Tak to vidíte, oba cíle jsou od sebe po silnici vzdáleny asi 15 km, a co všechno se dá nafotit i nasnímat, jako videosekvence během jednoho takového výletu. Musel jsem to rozdělit do čtyř dílů, abych vás nepřipravil o fotografie různých krásných míst, a to bych ještě rád zpracoval nějakým způsobem ta videa, která jste samozřejmě ještě nemohli vidět.
Na druhou stranu už mám připraveny materiály z akce ,, Po stopách vladyky Beše" , a také je už na čase, se do nich pomalu dát. Nevím, ale mám někdy v těchto případech pocit, že si opravdu celá řada lidí neuvědomuje, co času ty aktivity s prací kolem toho spolknou, a že je ve veliké výhodě ten, kdo v takovém případě již neřeší nějaké pondělí, středu, nebo víkend.

Nebudu to zdržovat. Věřím, že naprostá většina čtenářů již ví, co je na fotografiích a není třeba to nějak komentovat. U milníku podejdete trať k řece a zelená značka vás vede podle řeky Labe a vehlovických tůní do čtvrti Mlazice, kde ji střídá značka modrá, která vás podle kolejí přivede do závěrečné fáze, která již jen stoupá od kolejí do centra města.
Opravdu je u nás krásně a člověk nemusí ani nikam daleko a za větší peníz cestovat. Vyšel jsem asi v 11.20 hodin ze Štětí a domů jsem došel po různém fotografování, videích, rozhovorů s pocestnými i s kamarády asi v 17.30 hodin. Hezký zbytek posledního víkendu před Velikonocemi a uvidíme, co ještě v jeho zbytku stihnu vytvořit. Mimochodem, prý se nám i hodně změnil Mělník, tak je možná na místě se pokusit najít lepší chvilku a trošku se podívat zejména na některé stromy.
Pohodový víkend !














Zdroj: Soutok

Březen 18, 2024

21:37

Když jsem se na Vánoce 2014 dočetl v knize Na Mělníku, kterou pro nás stvořili autoři Miroslav Pásek a Vladimír Czumalo báji o tom, jak někdy k roku 757 objevil přívorský vladyka Beš v dáli zajímavý kopec, kde dal později se svoji družinou vzniknout základům našeho města, tak jsem sám ještě netušil, jakou velkou osobní tradici za pouhé tři měsíce založím.
https://soutok.blogspot.com/2024/02/zemrel-autor-knihy-na-melniku-vladimir.html

Je to zajímavé, ale zatím se to převážně tak nějak seběhlo, že akci podniknu v den, kdy se u nás v neděli odpoledne v 15 hodin vynáší Morana a vždy se mi podaří ji aspoň část stihnout. Nejinak tomu bylo i letos, ale přesto, že jsem byl ve Všetatech již v 9.50 hodin, tak jsem se díky různým svým aktivitám na trase, která vedla tentokrát ze Záboří do obce Kly k řece Labi dostal k našemu veslařskému klubu až v 15.20 a řešil jsem otázku, zda stihnu akci na místě ( titulní obrázek), kde obvykle fotím porovnávací fotky Morany jednotlivých ročníků, kterých jsem se účastnil.


To se mi nakonec v opravdu krásném a slunném dni k mému uspokojení zdařilo a tentokrát jsem se chystal i na něco, co jsem tu ještě nezkoušel, a co mě vlastně v putování ze značné části tak zdrželo. Nějakou tu videosekvenci z Morany tu jistě někde již mám, ale tentokrát jsem se pokusil o takový sestřih, abych se dozvěděl něco, co si málokdo vůbec uvědomí.
I mně to přišlo tak, jako celkem nenáročná záležitost, ale kdyby tomu tak bylo, tak už tu bylo video v neděli večer. Jenže, když jsem si unavený po cestě včera večer začal jednotlivé díly přehrávat, tak jsem objevil hned tři takové skryté nepřátele. Tím prvním je vítr. Autoři ho někdy nahradí jakousi hudbou podkreslující video, ale to mi k Moraně zrovna moc nesedí. Vždyť tam se zpívá.

Tím druhým jsou další pochodující diváci i fotografové, kteří někdy mohou být jakýmsi dokumentem, že byl o věc zájem a jindy působí poněkud rušivě. Tady už je to na úvaze autora, co ještě nechat, a co již vystřihnout. Třetím případem jsou některé přihlížející děti, ale také i některé dítě v průvodu. Zatímco pobíhající děti v okolí průvodu jsou prostě jen hlasové spontánní projevy v podobě nějakého povyku a výskání, tak v průvodu se může najít i takový malý záškodník, který vás donutí nějaký zvuk z videa programem odstranit.
Pokud se na to video podíváte, tak záškodníka snadno poznáte, ale technika je mocnější, když víte, jak ji užít.
https://www.youtube.com/watch?v=G303GPFsBK8 
Musel jsem si prostě trošku odpočinout, s videem si nějakou dobu ještě pohrát a hlavně si počkat na volný čas, čímž chci jen zdůraznit, že pokračovat jsem mohl vlastně až o 24 hodin později.

Mohl jsem sem dát dnes prostě jenom fotografie z akce, jako někde na fb, ale osobně mi vždy přišla kombinace obrázků a  nějakých textů taková lepší a i více jsem si tuto zájmovou tvorbu užíval. Možná věc názoru, možná i trošku profesní deformace.
Co ještě poznamenat ? Předně nás čeká první jarní astronomický den, či rovnodennost. Pokud bychom bydleli v Českém středohoří, v Lužických horách, na Slánsku, Kladensku, v okrese Praha-západ atd.
https://www.keltskytelegraf.cz/mapa-keltskeho-telegrafu

..., tak bychom se možná někteří těšili na již asi 15. ročník Keltského telegrafu , který se koná v sobotu 23. března. A samozřejmě už mnozí hledáte články se zeleným pivem a těšíte se na čtyři volné dny v rámci Velikonoc.
Tak si dnes na závěr popřejeme, ať se svátků nějak v pohodě dočkáme.
















Zdroj: Soutok

Březen 16, 2024

23:51

 


Víkend je v plném proudu, ale ono to někdy nejde tak, jak by si člověk přál. Předpověď počasí nám již snad od čtvrtka říkala, že bude dnešní den zatažený s občasnými přeháňkami, a tak i když mám rozhodně raději výlety v sobotu, než v neděli, tak jsem měl celkem jasno, že dnes dopoledne rozhodně nikam nevyjedu. Ostatně, někdy to mohou ovlivnit ještě i jiné plány. A tak je tu něco, co už jsem měl v záloze a zákonitě jde o pokračování skvělé procházky. Mohl jsem sice dnešek článkově vypustit, ale prostě se mi nechtělo a navíc se člověk snaží rozdělané věci dovést k nějakému cíli..
Posledně jsme seriál opustili kousek za obcí Želízy, když jsme se dívali  do stráně na již zarostlé Čertovy hlavy z míst, kde léta stojí zahradnické učiliště a dnešní díl je věnován Liběchovu, který je se svými cca 1 100 občany 38. nejmenším městem ČR. Statut města mu byl přiznán v roce 1935, ale po druhé světové válce byl zpochybňován. Až teprve nedávno v roce 2007 mu byl oficiálně opět přiznán.

Liběchov má úžasnou historii i řadu aktivit. Je několik odkazů, které sem prostě dát musím.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lib%C4%9Bchov

https://www.libechov.cz/historie

https://kostelicek.eu/

http://umeleckymlyn.libechov.cz/

https://www.libechov.cz/opevneni/index.php?nid=8016&lid=cs&oid=1452548

https://www.libechov.cz/turisticke-informacni-centrum


Přesto, že jde o tak malé městečko, tak významem je opravdu velké. Vždyť jsem tu nedávno například zmiňoval knížku věnovanou Václavu Levému ( 1820 - 1870), který má velkou zásluhu na tom, že se stal Liběchov zejména na konci 19. století turistickým místem, kam nejezdily jenom dostavníky a od roku 1874 také železnice, ale dokonce měl i svůj přístav pro výletní lodi.
Také jsem připomínal knížku našeho bývalého mělnického historika Dějiny Liběchova Jana Kiliána, která samozřejmě zahrnuje všechna časová období tohoto místa až po současnost.

Liběchov si je s Mělníkem v některých věcech i tak trošku podobný. Pokud budete stát u kaple sv. Ducha, tak tu máte také nádherné výhledy, také uvidíte Říp, a také můžete říci, že stojíte na pomezí dvou druhů krajin. Té rovinaté v Polabí i té kopcovité na severu.
Dnešní úvodní fotografie patří liběchovské  části Boží voda, kterou kdysi proslavily místní lázně. Dnes tu již mnoho let chovají ryby a podívejte se na tu obrovskou náhodu.
https://www.lihenlibechov.cz/cs/

Koukám do odkazu a zjišťuji, že tu měli dnes rybářské závody :-). V každém případě jsou tato místa prostě romantická a může zato i neregulovaná říčka Liběchovka, bez které by to tu nebylo ono. Ty vodní prvky níže sem prostě patří stejně, jako ty ladovské vrby.

Myslíte, že tu místní mají zálibu stavět různé trpaslíky, jako je tomu leckde jinde ? Do jisté míry jistě ano, ale zrovna tyto postavičky zajíců mi tak trochu připomínají bajku vytesanou v nedaleké jeskyni Klácelka, která dnes bývá turistům přístupná již jen při různých příležitostech. Zapracoval zub času i snaha potírat vandalizmus. Následující snímky ponechám nějaký čas bez komentáře, protože ten krásný den mluví zkrátka za vše.








Tady nám skrze pokácené stromy prosvítá areál historického včelína v části zvané Rašínky, kde už jste při jednom DED se Soutokem také byly. Vlastní liběchovskou alej s autokempem i místním fotbalovým hřištěm jsem tentokrát vynechal, ale i tady mě zaskočily vzpomínky třeba až na 80. léta, kdy kousek za mlýnským náhonem, nebo z druhé strany za sokolovnou stávalo slavné letní kino.
Samozřejmě, že někdo přijel autem, nebo MHD, která sem jezdila a zpět byla cesta jedině autem, ale i tenkrát měla mládež ráda dobrodružství, které začínalo se slušným předstihem ještě před filmem návštěvou některých tamních hospůdek. Mobilní telefony pro nějaké volání taxislužby nebyly a touha dokoukat film byla větší, než stoupat 1.5 km dobrých 30 minut do kopce na vlak odjíždějící před půlnocí. Prostě se šlo domů asi dvě hodiny po prázdné silnici a kousek za milníkem se muselo chvíli do kopce :-). Nebyly jsme rozmazlení.


V krásném dni jsem si zašel pro foto osvíceného zámku a trošku si užil areál, kterým nás při jednom DED provázel s krásnou průvodcovskou službou pan Vítězslav Štajnochr. Byl to muž v letech, který nejen dokonale ovládal znalosti snad o každém živém i neživém prvku v místní rozlehlé zahradě, ale navíc fantastickým způsobem leckdy zapředl i do dějin samotného Liběchova a neskutečným způsobem tak snad doslova povýšil místní Dny evropského dědictví ( DED) na opravdu nezapomenutelný zážitek uprostřed velmi teplého zářiového slunného dne.






Nemohl jsem vynechat zastávku u mlýna, kde nás před rokem na konci dubna provázel majitel pan Dušan Turzo při slavnostním otevření turistické cesty podle řeky Labe ze štětí do Liběchova.





Pak už nemohla cesta vésti nikam jinam, než do kopce ke kostelíku, který je takovou dominantou městečka Liběchova. Původně vás značka vedla podle křížové cesty a asi 240 let starou alejí stromů, ale asi značkaři uznali, že kdo si to tu chce prohlédnout pořádně, tak si to tu celé obejde a kdo pádí k Mělníku, tak už chce být u kostelíku, odkud jej kromě krásných rozhledů již čeká jen jakési finále putování.



Ačkoliv je Říp téměř naproti, byť ne tak, jako u Štětí, tak nejvíce asi lákají otevřené pohledy k Mělníku a dále do Polabí. Pohledům do Českého středohoří tu poněkud brání stromy a severní výhled končí v nedalekých Želízích. Odměnou vám ovšem bude zatím ještě pohled na Čertovy hlavy, které nejlépe vyniknou při zoomu fotoaparátu, nebo případně v triedru. Patrný však je již vzestup vegetace v jejich okolí.



Pochopitelně, že jsem se nespokojil jen s nějakou krátkou zastávkou, ač jsem byl na cestě dobré čtyři hodiny a zašel si na kraj křížové cesty i vychutnat ty staré stromy. Vegetace tu ještě není, a tak bylo leckde vidět. Vlastně, jak je to dnes symbolické, když už za 14 dní máme Velikonoce.




Kostelík se opravuje, což je sympatické, ale je vždy tak trošku smutné, když původní majitelé nějakým způsobem selžou a veřejnost pak utváří záchranné spolky dobrovolníků závislé na různých darech i pomoci. Tak je tomu tady, tak tomu bylo i na muzejní železnici v Zubrnicích a jinde se i třeba jen přihlíželo, nebo přihlíží, jak něco padá a už to ani zachránit nelze. Napadá mě hned několik případů, ale má to cenu si snad i dělat zle ? Konečně, v půlnoci to člověku už moc nepřemýšlí a chce to jistou regeneraci :-).



Přemýšlel jsem, že tento díl možná ukončím tam nahoře, kde je při výhledech do kraje a krásném počasí tak krásně, ale proč ne tady u toho milníku ? Vždyť tady už začíná domácí katastr. Podchodem pod tratí dojdeme k řece a za chvíli nad námi budou již první bývalé mělnické vinice čtvrti Vehlovice.

Mějte se pěkně a ať se nám ta neděle povede :-)!



Zdroj: Soutok

Březen 15, 2024

18:14


 Přátelé, jaro je již prakticky tady a už se nám začínají rozjíždět různé akce i aktivity jedinců. Tady na Mělníku jsme dnes zaznamenali nejvyšší teplotu dne v republice a největšího věhlasu tohoto víkendu, se nám těší zejména dvě akce.  Jaké to jsou ?

Po celý víkend tu máme opět  Dětský svět Tygřík. Vždy od 11 do 18 hodin a psal jsem o tom již zde:

https://soutok.blogspot.com/2024/03/soutok-vydal-svuj-prvni-kratky.html

V neděli pak už je to v 15 hodin opět tradiční Vynášení Morany a pokud si chcete připomenout všechny ty ročníky na obrázcích v jednom článku, kterých se Soutok od roku 2015 účastnil, tak klikněte buď na jednotlivé ročníky v časové záložce, nebo na článek :
https://soutok.blogspot.com/2022/04/velka-fotogalerie-z-vynaseni-morany.html


Ještě jedna věc, se právě dnes nejvíce vztahuje k Mělníku. Je tomu 85 let, co triumfálně projížděl Mělníkem Adolf Hitler při své cestě do Prahy. Ačkoliv to máme z Mělníka na nejbližší hranice v Lužických horách a ve Hřensku cca 70 kilometrů, tak tehdy probíhala hranice pouhých 5 kilometrů odtud. A nebyla to hranice kdovíjaká, protože dnešní milník u Liběchova z roku 1858 tu stál především na připomínku krajského uspořádání z roku 1850, kdy se zde stýkaly tři české kraje, a až pak se stal na naši mělnické nejdůležitější hranici středem území nikoho, které oddělovalo Protektorát Čechy a Morava od velkého Německa.

Věnoval jsem letos tomuto ročníku dokonce sedmiminutové video, kde se i s titulky projdete pěšky z centra našeho města do významného místa a dozvíte se několik zajímavostí, které i mě relativně nedávno překvapily. Video je zde :

https://www.youtube.com/watch?v=qhRyq8Sn60Q


Na závěr dnešního článku si připomeneme blížící akce na výstavišti v Lysé nad Labem a kalendář výstav RMM na měsíc březen. Pohodový víkend !



Zdroj: Soutok

Březen 13, 2024

21:11

 


Jsou lidé, kterým ke spokojenosti stačí, se pohybovat doma, venku na ulici, nebo v okolí bydliště, ale většina z nás má aspoň občas takzvaně toulavé boty. Jenže, ta různorodost tužeb člověka je neskutečná. Od vycházek do sousedství, přes krátké výlety do okolí, až po ty docela vzdálené ,,české luhy a háje", a někdy až za hranice daleko do exotických krajin.
Setkal jsem se několikrát s poměrně pravdivým názorem, že cestování něco stojí a je to i řada starostí. Lidé se někdy i obávají, aby na výlety měli síly fyzické a finanční. Přitom to jsou právě kolikrát ty nejlevnější cesty do blízkého okolí, které umí člověka překvapovat, a to dokonce i tehdy, když si myslí, že to okolí přeci zná.

Není to tak dávno, co jsem zde rozjel takové pěší putování ze Štětí lesem k Liběchovu a Mělníku. Mimochodem, obdržel jsem dnes zprávu, že žlutá turistická značka vedoucí ze Štětí podle řeky Labe do Liběchova je již pro cykloturisty prý vyasfaltovaná, ale to jen tak na okraj a jistě bude zajímavé to osobně ověřit.
V první části výletu jsme tedy objevili vrch Špičák s pěkným dálkovým rozhledem, pak jsme navštívili dvě kaple a dnes se konečně podíváme na zdejší skály. Není bez zajímavosti, že zejména u skal, do kterých sochal věhlasný zámecký liběchovský kuchař Václav Levý, to bylo onen krásný nedělní březnový den tak, jako na Václaváku ,ale to bych trošku předbíhal.

Paradoxně jsem tentokrát netrpěl samotou ani v lese. U první kaple jsem potkal rekreační cyklisty mířící po trase 0057 do Brocna. O kus dále jsem se zase pozdravil s děvčaty, která šla z Liběchova do Štětí, a když jsem po čase asi 100 metrů za sebou zahlédl dalšího turistu, tak jsem trošku znervózněl. Vždyť tu dnes chci natočit nějaký materiál pro případná videa a celkem běžně se mi i u focení stává, že když někam přijdu, kde je něco pěkného, tak tam někdo často tak trošku překáží a je třeba vyčkat jeho odchodu.

Ovšem, nakonec se ukázalo, že tento rychlý turista byl určitým požehnáním, byť jsem poněkud přišel o to kouzlo občasné lesní samoty, kdy na sebe člověk nechává plně působit romantiku okolí. Už na první pohled bylo vidět, že tu přibylo spousta všelijakých pasek, které však odhalovaly jinak skrytou nádheru různých skalních útvarů.

Můj náhodný souputník, se ukázal nejen jako člověk společenský, ale také jako znalec místních skal i jeskyní a navíc respektoval i mé pokyny, když jsem natáčel nějaké to krátké video. Pro mě se tu od posledně mnoho změnilo. Myslím, že už to zase budou takové tři roky, co se v Liběchově konalo sochařské sympózium na počest sochaře a kuchtíka Václava Levého (  1820 - 1870) a mnozí jste měli možnost zakoupit i knížku věnovanou zdejšímu kraji, skalním plastikám a samotnému sochaři.
Tehdy jsem se do místních lesů vypravil naposledy a v zasněžené krajině jsem našel podstatně více stromů.

Protože jsem tentokrát kombinoval fotografování s nahráváním videí, tak jsem úplně zapomněl vyfotit slavnou trampskou jeskyni Modloch, kde se právě ukrývali nějaký čas před spravedlností vrazi a poddaní hraběte J.V.Claryho. Máte tu však šanci si prohlédnout  slavný a krásný sousední skalní útvar Sedm chlebů v porovnání s postavou člověka a samotný.


Občas nám tu přibude i nějaké soudobé dílko.


U slavného útvaru Had, se se mnou souputník rozloučil, aby se vydal stejnou cestou zpět. Jak už to tak bývá, tak si obvykle po výletech prohlížím mapy, počítám, kolik km jsem asi nachodil a tentokrát přišel i objev. Vlastně mám zase dobrý důvod vyrazit někdy opět do Štětí. Tak jistě, psal jsem tu dnes o té údajně vyasfaltované cyklotrase k Liběchovu, ale ještě něco jiného. Nedaleko obce Radouň, se totiž můžete setkat s dalším skalním útvarem, kde je také vytesaný ve skále nějaký docela povedený had a jen o kus dále je netopýr. Oba útvary si můžete prohlédnout na mapy.cz.
Tak to vidíte. Opět se naplňuje to, co jsem tu kdysi zmínil, že když se někam za něčím vypravíte, tak tam navíc můžete získat nějakým způsobem i další inspiraci. Tentokrát relativně zase jen kus od domova, a tak to zase není vlastně nějak o penězích. To jsou výlety, které buď nestojí vůbec žádné peníze, ale jistou dávku fyzičky i času, nebo jen pár korun.



Kam jinam, se odtud vypravit, než k další kráse, která nese jméno Harfenice a občas si zahraje v pohádkách.



Nyní moje oblíbená věta : ,, Co by to bylo za dokument bez jediného zvířátka ?" Polární psí rasa mě prostě vždy zaujme, byť těch čtyřnohých mazlíčků člověk potká moc a jsou mnohdy roztomilí.



Jak jsem slíbil, tak dnešní díl výletu končím v obci Želízy. Snad jsem ten týden tady aspoň takto oživil, ale přiznám se, že už jsem pomalu duchem u mé oblíbené tradice, kterou je pochod ze Všetat domů. Tu znáte pod názvem ,, Po stopách vladyky Beše". V minulosti jsem ji cestou při troše štěstí okořenil nejen krásným pohledem do lehce zvlněné krajiny středu Polabí, ale i dálkovým příjmem rozhlasu DAB+ z Polska, který totiž není možné na Mělníku ulovit, ale z Turbovického hřebenu u Přívor v podmínkách ano. .Jenže, ani tento seriálek ze Štětí do Mělníku není vlastně ještě zcela u konce :-).
Také mi dnes nezbývá, než  opět připomenout video, které bude v pátek aktuální a snažil jsem se jej vytvořit k termínu zvlášť u nás tady významného výročí. Vždyť právě tudy přijel do Prahy Adolf Hitler. Tady byla Říše nejvíce zakousnuta do našeho zbytku území směrem k Praze. Tady máme ten krásný milník tří krajů, který se stal významným rozhraničníkem. :
https://www.youtube.com/watch?v=qhRyq8Sn60Q

Samozřejmě je snahou každého youtubera i blogera přitáhnout nějaké diváky a nikdy to není jednoduché. Navíc se ukazuje, že každého oslovuje něco zcela jiného a ne každý by do něčeho šel. Vždyť dnes máte odvážná videa, kdy si autor, nebo autorka podbarvuje video nějakou hudbou, filmuje přátele, sebe, svůj kumšt, svoji osobu u nějaké záliby, komentuje dokument, nebo filmuje své děti a i když to někomu nevadí, tak ne každému, se do takových věcí chce.
Zase by se dalo o tvorbě diskutovat, ale je třeba si nechat poznatky na případná příští videa. Mějte se pěkně a snad zase ještě v pátek odpoledne tady na webu.
Poslední fotky patří krásnému koupališti na říčce Liběchovce v Želízích, a jak vidíte, tak už nám Čertovy hlavy od silnice zase zarostly. Ten čas letí. Kde jen je ta reklama, že jsou po 150 letech opět ze silnice vidět ? Už jen částečně vršek.





Zdroj: Soutok

Březen 10, 2024

12:20

 

Každá tvorba stojí spoustu času, kterého nemá bohužel pracující člověk s několika zájmy na zbyt. Dlouhodobí čtenáři, kteří pamatují ještě roky 2012, nebo 2013, tak vědí, že jsem sem během soboty dal někdy i čtyři reportážní články z různých akcí. Ty časy jsou dávno pryč a postrádají smysl. Tehdy jsem se opravdu cítil takovým reportérem, který byl rád, že u akcí je, že se lidé na ty články hned vrhají a dokonce jsem se snažil je psát někdy dříve, než akce skončila, protože jsem měl pocit, že ještě mohu na ně pozvat čtenáře a dělám tím vlastně velmi záslužnou činnost.

Dnes jsou lidé rádi, že mají možnost na FB vystavovat své fotky, a dávat si palce. Propagace všeho je trochu problematická, protože pokud nejste správcem FB skupiny, tak můžete pod hrozbou napomenutí a vyloučení být vyloučeni ze skupiny. Navíc se objevují  i různé veřejné a mobilní informační kanály, a tak je Soutok spíše takovou žijící legendou. Nicméně jsem velmi rád, že i když třeba nemám dnes někdy na psaní čas, nebo jsem duchem jinde, tak ten web pořád někdo čte a čtenářům nevadí, že jde i o starší, nebo staré články. Za to jsem moc rád, že ta moje mnoholetá práce a zábava nepřichází vniveč.

Soudně musím uznat, že ne vše je dobré, srozumitelné, někdy i z důvodu jiné doby článku, jindy zbytečné přemíry filosofování, ale jsem za ta čísla čtenářů rád. Vždyť již každou chvíli počítadlo ukáže 900 000 návštěv, zbude ta poslední stovka do miliónu a já osobně zastávám názor, že všechny tyto pro někoho bezvýznamné maličkosti nám zainteresovaným prostě zpestřují radostně život, což je celkově důležité.

Zakončím to větou jedné autorky, která mě jednou v komentáři potěšila : ,, Něco by si prý zasloužilo většího zveřejnění."

Nicméně jsem zkoušel v životě leccos a asi nejaktuálnější zpráva je, že jsem se nespokojil jenom s tím dát nějaké krátké videosekvence na youtube, kterých tam mám už 30, ale zašel jsem trošku do hloubky a možná jde i o nový impuls. Pokusil jsem se o takový krátký dokumentární film v délce přes 7 minut, kdy je již potřeba užít počítačového programu. Měl jsem při tvorbě asi tak týden na to, se s tím trošku naučit a na výsledek se můžete podívat zde :

https://www.youtube.com/watch?v=qhRyq8Sn60Q

Téma nebylo složité. Vždyť člověk ví, co ho baví, o čem píše a navíc máme během roku i různá výročí, která vás někdy směrují.

https://soutok.blogspot.com/2024/02/blizi-se-brezen-special-kudy-probihala.html


Posledně jsem vás vzal na začátek minulého nedělního výletu do Štětí, odkud jsem měl v plánu jít pěšky přes liběchovské lesy domů. Podívali jsme se spolu na kopec Špičák, který byl pro mě životní premiérou a dnes pokročíme v cestě.
Ze Špičáku půjdete rovně dolů přímo za nosem po naučné stezce a vyjdete jen několik desítek metrů na žluté značce ze Štětí před další atrakcí trasy. Tou je krásná Mariánská kaple na okraji lesa, kde je také důležitá křižovatka turistických i cyklistických tras.

Mariánská kaple je krásnou a dobře zachovalou stavbou, která možná nemá takový věhlas, jako ta kaple další, ke které asi po 300 metrech dojdeme, ale místo působí příjemně a určitě vás vnitřně příjemně pohladí. Více o ní si zájemce může přečíst na přiložené krásné informační zasklené tabulce. Je vidět, že se tu lidé starají a živly místní les zřejmě neláká. Však ona je to z města poněkud štreka a ještě do kopce. Naštěstí jsou stále ještě místa, kam chodí jenom ti, kteří umí obdivovat přírodu a radovat se. Tam obyčejně potkáte jen příjemné lidi.
Teď nechám několik snímků bez komentáře. Vždyť to je romantika sama o sobě.





A jsme tady. Místo opředené pověstmi, kde byl v roce 1720 zavražděn údajně krutý hrabě J.V.Clary z nedalekých Snědovic. Pokud si již nevzpomínáte, tak sem doplním odkazy, ale je fajn, že trasa vede i podle posledního útočiště vrahů a místa také příště navštívíme.
https://soutok.blogspot.com/2013/10/krasa-u-melnika-stezka-loupeznika.html

https://soutok.blogspot.com/2013/07/za-tajemstvim-hrabeci-kaple-soutok_28.html

Tím bych dnes putování na Mělník skončil :-).




Přátelé, velmi vás tu vždy zajímá, kdy bude Tygřík zase na Mělníku. Zpravidla je to každý měsíc, ale logicky chce zájemce znát přesný termín. Tento víkend jsem nevytáhl paty do ulic města, a tak nevím. Facebook tam mají nevím na co. Jak to zjistím, tak to sem snad dám. Nu, ochladilo se a na horší se vždy špatně zvyká. Člověk je na slunci závislý.
Aktualizace 11.3. v 19.30 :Termín akce je: sobota 16.3. od 11.00 do 18.00,                            neděle 17.3. od 11 do 18 hodin.
https://www.facebook.com/p/D%C4%9Btsk%C3%BD-sv%C4%9Bt-tyg%C5%99%C3%ADk-100043734056259/?locale=ca_ES&paipv=0&eav=AfalZw__hwa7R_vf1Wv-ltlrOkIl12gFnTy0j4vNprKFdCzg9XXNHgWB_0oBel26EZY&_rdr


Trošku jsem se unáhlil. Výstaviště je tu pro nás od 20. března, což má chvilku čas. To bude dříve Morana a snad i lepší vhodné počasí na zde známou každoroční turistickou individuální akci.

Pohodový zbytek víkendu a jdeme k jaru zase blíže :-).

Zdroj: Soutok

Březen 5, 2024

19:22

 


Již jen necelé dva týdny nás dělí od každoroční slavnosti, kdy vhodíme Moranu do řeky Labe a přivítáme jaro. Těch akcí je samozřejmě více, a také se nám blíží ty krásné svátky jara, které jsou tentokrát již na samém konci března a prvního dubna. S těmi přichází pro nás mnohé ta lepší část roku a tentokrát mimochodem i letní čas. S tradiční pozvánkou RMM na měsíc březen je tu opět paní Kristýna Frelichová.

Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,

 

Srdečně Vás zveme na březnové akce:

Již tento pátek 8. 3. (19:00 - 22:00) se vydejte na procházkou noční krajinou Kokořínska s posloucháním sovího houkání...Rezervujte si své místo na: holubova@muzeum-melnik.cz.


V neděli 17. 3. s námi vyneste zimu z města. Vynášení Morany pořádáme ve spolupráci s Rodinným centrem Kašpárek a Folklorními soubory Jarošáček a Jarošovci. Sraz v 15.00 hod. před muzeem.


V sobotu 23. 3. si nenechte ujít 16. ročník tradičního Velikonočního jarmarku s předváděním řemesel a dílničkami pro děti.


Nově s námi můžete oslavit Velikonoce ve skalním obydlí ve Lhotce. Velikonoce ve skále proběhnou v neděli 31. 3. od 10:00 do 15:00 hod. Zapojit se můžete do soutěže Lhotecká hlavička (nádivka) 2024 a nebude chybět živý koutek se zvířátky...


V pátek 15. 3. v 17:00 hod. Vás zveme na dernisáž výstavy Malířské skici - Tereza Balcarová v muzejní kavárně.


Ve vstupních prostorech Vás od 5. 3. do 31. 3. přivítá výstava mapující další rok činnosti Rodinného centra Kašpárek Mělník Kašpárkův rok 2023.

Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu a přejeme Vám příjemné předjaří!

 

Přeji pěkný den

Kristýna Frelichová, DiS. 

PR a propagace 









Zdroj: Soutok

Březen 4, 2024

21:46


Když nebudu počítat Zimní přechod Nedvězí, který se chodí koncem ledna, tak je od roku 2015 takovou moji tradicí, že obvykle v půli března vyrážím do Všetat, odkud se vydávám na pochod, který jsem nazval ,, Po stopách vladyky Beše" a jenž navazuje na legendu o osídlení města Mělníka. Jenže je letos takové počasí, že se mi do poloviny měsíce rozhodně čekat nechtělo, uspíšit akci jsem v kalendáriu také nechtěl a rýsoval se důvod na vloženou procházku.
Jak jistě již víte z posledního článku, tak jsem se začal pokusně věnovat také videosekvencím, a to je neskutečně široké pole možností. Vy můžete být na nějaké akci, nebo na nějakém výletu, a tam něco natočit, co trvá třeba minutu, co můžete rovnou vystavit na youtube a sledovat zájem. Ale, to je taková nejméně náročná cesta. Pak jsou věci, kde už můžete něco takříkajíc oříznout, nebo spojit, a to už dá přemýšlení, stojí to čas a je třeba nabrat nějaké zkušenosti.
Zkrátka, takový výlet vám může nabídnout celou řadu prožitků i materiálů, které třeba jednou nějak  uplatníte, nebo také ne.
 
Loni mě také dost inspirovala již lednová procházka po nové značené trase podle Labe ze Štětí do Mělníka, která má určitou svoji lesní obdobu přes část našeho CHKO, které se říká Liběchovsko. Když jsem šel tedy loni dvakrát podle Labe, tak jsem letos po mnoha letech zařadil lesní variantu, kterou by mnoho lidí zakončilo v Liběchově, ale já mám rád, když z nějaké relativní dálky dokráčím až domů :-).
Tak bylo tedy celkem rychle rozhodnuto o tom, jak to udělat, aby už člověk pokročil od těch procházek do těsného okolí města zase trošku dále a nechal na sebe působit něco, co není zase až tak daleko a několikrát mu to již v životě udělalo radost. Trasa byla dána.
Původně jsem chtěl jet už v sobotu ve 12.15 vlakem, abych si mohl vnitřně odškrtnout, že po Pendolinu a Railjetu jsem se svezl i čínským Siriusem, ale když internet hlásil 10 minut předpokládané zpoždění, tak jsem se rozhodl, že akci přesunu na druhý den do časnějších hodin, kdy bubu mít na vše více času i klid a svezení novým vlakem přeložím třeba právě na ty Všetaty. Jak moudré to bylo rozhodnutí.

Do Štětí vám jede o víkendu každou druhou hodinu linka číslo 369 ( Praha - Mělník-Štětí), a tak jsem v 11.15 hodin přijel na konečnou, abych prošel pasáže, kde jsem byl naposledy loni. Cena PID je 30 Kč. Ani mě moc nezajímalo, jestli půjdu pěšky kilometrů 17, nebo 25. Chodíme přece pro potěšení a pro radost, že jsme něco absolvovali.
Odtud z centra vyrážíte po žluté turistické značce poklidnou silnicí do obce Stračí a stále je kolem něco vidět.


Ve Stračí jste za nějakých 30 - 40 minut a první, co vás zřejmě za železničním přejezdem zaujme, tak to bude Kaple sv. Jana a Pavla, která předchází takové místní barevné návsi. Místním není různobarevnost fasád na jejich domech i domcích cizí a vypadá to opravdu malebně. Na konci vsi  okresní silnice končí, cyklotrasa k Liběchovu se odděluje a žlutá značka společně s Naučnou trasou loupežníka Štětky dále mírně stoupají nad obec.


Po chvíli dojdete na rozcestí, kde se můžete rozhodnout, zda místní vrch Špičák vynechat a uspořit čas i menší stoupání, nebo se na něj vydat. Já měl tentokrát již z domova jasno a udělal jsem moc dobře. Není to velká zacházka, vede sem ona naučná stezka a na konci vás čeká nejen místo z dost pěkným rozhledem, ale i místo, které má své genius loci.






 Sice nebyly nijak zvláštní výhledové podmínky, ale stálo to zato. Říp máte naproti, zahlédnete Sovici, Roudnici nad Labem, Milešovku, Štětí, EMĚ, a když si dáte dobrý pozor, tak v dáli na obzoru i náš Mělník. To se tedy projdu :-). Ten jsem tedy fotil v detailu normálním foťákem, protože mobil takovou dálku nepřitáhne, ale to bych musel zase ještě připojovat i foťák k PC a jsem v časové tísni. 
Zaměstnání vlastně mnohdy člověka od něčeho jenom zdržuje, a pak i leccos odbývá. V nejbližší době mě čeká osvojení určité základní práce s tvorbou videosekvencí, abych navázal na ne zrovna zřejmě nejhorší start, což si vyžádá jistě plno času, ale věřím, že si tu cestu tady ve fotografiích spolu také ještě užijeme. 

Toto tedy byla moje premiéra na nedalekém Špičáku u Štětí a častějším čtenářům nemusím snad dodávat, že jsem měl sebou také dabové rádio. Snad byly i nějaké lepší podmínky, ale multiplexy ze vzdáleného Bavorska tu zrovna vykazovaly signál až do tří čtvrtin stupnice rádia. Přiznám se, že jsem tu pobyl tak od 12. 30 do 13 hodin a rozhodně jsem neseděl a nerozjímal. Pěkně si to tu tedy prohlédněte a příště snad vyrazíme dále do rezervace. Pokud se mi tedy podaří vyrobit nějaké náročnější video, tak dám jistě vědět.
Pohodový týden !


Když pojedete po obzoru vlevo od elektrárny, tak po zvětšení obrázku ten Mělník ( zámek s věží) na obzoru až téměř při levém okraji fotografie spatříte.











Zdroj: Soutok

Únor 25, 2024

13:15

 


Tam někde výše pod vinicí se nacházely pohraniční budky.

Dnes máme 25. února a moje generace si ještě občas vzpomene, jak nám v pracovní den ráno média připomínala, že tu máme Den vítězství pracujícího lidu nad buržoazií. Kdo si nezapnul rádio doma při snídani, tak ten slyšel budovatelské písně později z rozhlasu v kancelářích zaměstnavatele. U někoho může ta představa vzbudit různé emoce, ale český člověk vždy vymýšlel, jak se v této části dne při práci pobavit a někdy došlo i na různé legrácky.

Sice je to už asi 35 let, ale nikdy jsem nezapomněl, jak v rádiu v práci hráli skladbu, o které jsem se mnohem později na internetu dozvěděl, že se jmenuje Smuglianka . Ti starší ji určitě poznají, když si dají název do vyhledávače na youtube.cz . Jeden technik na mě kývl a pravil : ,, Dívej, teď bude sranda." Bylo mi jasné, že vytáčí telefonní číslo k naši sekretářce a zatímco pravou rukou přibližoval sluchátko k rádiu, tak levá šmátrala po knoflíku, který již tenkrát míval na mnoha přijímačích anglické pojmenování volume.

Vůbec mě nepřekvapilo, když se ozval rozhořčený ženský hlas : ,, Vláďo, ty jsi ale blbej !!" Čím to jenom je, že si člověk pamatuje tolik let různé legrácky, nebo i hlášky z filmových komedií ? Já si myslím, že nám příroda sama mnohé napovídá, že nejlepším lékařem pro náš život je humor a smích. Tím, že je kolem nás aspoň mediálně ponurá atmosféra, která se přímo valí a vnucuje lidem, tak už ani člověka nepřekvapí, když někde v Praze občas někdo někoho srazí do kolejiště metra, nebo mládež jenom tak pro zábavu a malé video pošle někde někoho aspoň do nemocnice. Svět je nějak ujetý a je těžší hledat ta pozitiva.


Milník se v onom nechvalném období nacházel blíže u silnice asi v polovině pásma nikoho.

Jsem ale pro, abychom se dnes přesunuli již blíže k tomu jaru, na kdy máme mnozí tolik plánů. Vždyť březen přijde již v pátek a den se prodlužuje. Když už jsem vzpomenul to dnešní datum, které je spojeno s bývalým významným dnem ČSSR, tak je to docela šikovný úvod k dalšímu, nebo spíše dnešnímu téma. Vždyť si brzy připomeneme 15. březen 1939, který je s našim městem doslova spjatý. Vždyť i o Mělníku se již předtím jednalo, zda jej nechat jako okrajové město Protektorátu Čechy a Morava, nebo jej připojit k Říši.

Díky našemu krásnému milníku u Liběchova a dějinám, které tu rozdělovaly dnešní obce našeho současného okresu Mělník na ty, které byly v Říši, a které byly v Protektorátu jsme právě tady u téma správně. O milníku jsem tu psal již mnohokrát a je škoda, že tu nemáme k disposici nikde veřejně dostupné nějaké prameny pamětníků, které by nám doložily, jak to tehdy na hranici mezi Mělníkem a Liběchovem chodilo. O mnohém se dohadujeme jen z fotografií, a každý má nějakou tu svoji představivost.

Když jedete autem od Mělníka, tak míjíte pravostrannou odbočku do nitra mělnické okrajové čtvrti Vehlovice, silnice udělá drobné písmenko ,,S" a počne padat dlouhým přímým úsekem pod vinicí k Liběchovu. Někde snad na začátku tohoto přímého úseku stály pod vinicí ty dvě fotografované strážní budky, kde bylo nutné při cestě od Mělníka zastavit. Historické prameny pak zmiňují jakési území nikoho, v jehož středu stál dnešní milník, který byl však umístěný blíže k silnici. Tam, co je dnes vpravo špýchar v Malém Liběchově, tak tam pravděpodobně území nikoho končilo, ale není mi známa jediná fotografie, že by i tady stála nějaká další hraniční budka, byť se z těchto míst zachovala fotografie mířící k Mělníku.

Na aukci kdosi prodal za lidovou cenu tuto krásnou protektorátní mapu. V období Vánoc byla ještě aspoň k elektronickému stažení. Vždy mě při těchto chvílích napadá otázka : Chopí se toho někdo podnikavý ?

Jak jistě víte, tak se mi na konci roku podařilo stáhnout z internetu podrobnou mapu našeho okresu v čase Protektorátu a nyní v době určité ,, okurkové" sezóny je možná ta pravá chvíle, se k téma konečně vrátit. Vždyť ty protektorátní mapy jsou většinou velmi hrubé a kdo se zajímá, kde ta hranice vlastně procházela, tak se to pořádně nedozví. To nenapsali ve své knížce o  Kokořínsku a Máchově kraji ani autoři zmíněné knížky, kteří se o to tu a tam pokoušeli.

https://soutok.blogspot.com/2023/12/recenze-nejnovejsi-knizky-o-kokorinsku.html

Když si tedy vezmete hranici Protektorátu na levém břehu řeky Labe, tak se dá říci, že ta je v tomto směru relativně daleko a tvoří ji prakticky řeka Ohře. U Liběchova se ta hranice nejvíce zakusuje do našeho území a nyní se po ní vydejme dále. Ona prakticky probíhá severovýchodním směrem nedaleko silnice z Liběchova do obce Strážnice, a pokud to ve Vehlovicích trošku znáte, tak právě někde tam za místní vodárnou a hřbitovem, za tím ohrazeným pozemkem, co pobíhají ti koně.

Pohraniční budky na dobových fotografiích zatím nikdo pro veřejné zájemce přesně do map neumístil. Není mi známo.

Mezi Rymání a Strážnicí pak nabírá směr k severu a doslova obkrouží obce Dolní a Horní Zimoř. Ty tedy patřily do Protektorátu, zatímco Želízy samozřejmě do Říše. Pak se táhne krátký úsek souběžně s další okresní silnicí, která spojuje obec Želízy a Sitné. Tady se trošku zakousne do vnitrozemí, aby celá obec Sitné zůstala v Říši. Poté sleduje nějaký čas silnici, která tu míří stále ještě k severovýchodu, aby se jen před prvními chalupami české obce Šemánovice vydala na takový obchvat té nejseverozápadnější části Protektorátu, která se tu po ose Kokořín, Truskavna, Březinka a Šemánovice zařezává do území Říše.

Trošku mi to připomíná zakousnutí našeho CHKO Kokořínsko-Máchův kraj do oblasti kopců Ronov a Vlhošť na Českolipsku. Mimochodem, když tedy vyjedete autem z Kokořína směrem na Jestřebici, tak ten protektorátní výběžek těch tří zmíněných obcí ( Truskavna, Březinka, Šemánovice) přes údolí vidíte. Hranice je tedy obkroužila a přetínala silnici z Kokořína do obce Jestřebice v místech, kde stojí vpravo ta stodola. Místo je v mapě také označeno kopcem s nadmořskou výškou 348 m.n.m.

Tady se ubírala hranice lehce severovýchodním směrem za hradem Kokořín, aby za osadou Kokořínský Důl někde u toho tábořiště směrem na Vojtěchov, co je dnes ta kalamitní paseka přetla silnici a učinila říčku Pšovku hraniční říčkou. Dá se tedy zjednodušeně říci, že zatímco cyklisté a automobilisté jedou za Kokořínským Dolem až k Ráji bývalým územím Říše, tak turisté jdoucí po červené Máchově cestě k severu podle potoka a lesa jdou již bývalým Protektorátem.


Snímek, který jsem zmiňoval. Pohled k Mělníku. Podle tohoto snímku se tedy zdá, že ta německá hraniční kontrola byla podstatně blíže k milníku, než je Malý Liběchov a obdobně je to i obráceně. Na fotce s českými budkami je patrné, že by bylo místo možná možné doložit ve vztahu k objektům na obzoru, kde je kostelík a jedna z chalup výše v Malém Liběchově. Škoda, že je ta silnice tam tak rušná, ale ještě je tu Google street. Tady se tedy české budky jeví již poměrně dole na konci kopce, byť jsem byl v minulosti informován, že šlo o místo výše. Jsme u toho. U těch dohadů bez dostatečné osvěty. PS: Tak to je na osobní návštěvu tohoto úseku silnice. Dokonce se zdá podle té skupiny pohraničníků v pozadí, že by ty naše české budky mohly kdysi stát v místech, kde je níže  ten podchod pod tratí k řece.

Od osady Ráj pak vede silnice mířící do Mšena územím Říše, zatímco lesy vpravo jsou protektorátním územím. To celé však jen do míst, kde se silnice stáčí k jihu do serpentin vedoucích do obce Romanov. Osady Brusné, Příbohy a Libovice již byly německé, přičemž hranice na silnici ze Mšena do Libovic zřejmě probíhala někde v místech, kde končí pole, a kde se přidává právě odbočka, po které by přijeli cyklisté jedoucí z Kokořínského dolu a mířící na Vrátenskou horu.

Odtud se hranice opět zvedá tak, aby obkroužila protektorátní Lobeč, přičemž obec Nosálov již patřila do Říše. Dnešní krajská hranice prochází až mnohem dále na sever za Nosálovem, kde se nejprve dotýká okres Mělník s okresem Mladá Boleslav ( obec Bezdědice) a památková rezervace Žďár je již v Libereckém kraji. Dále by se dalo říci, že obce, které jsou dnes v Mladoboleslavském okrese, tak připadaly k našemu okleštěnému území a z významnějších měst to byla i Bělá pod Bezdězem.

Dále byla takovou páteří pohraničí víceméně řeka Jizera s určitým přesahem, ale to bych se již dostal mimo naše domácí území, které nás tady v Mělníku pochopitelně nejvíce někoho zajímá. Oblast bývalého vojenského prostoru Ralsko, která je dnes protkána sítí cyklostezek náležela k Říši a poblíž Hodkovic nad Mohelkou a poněkud dále za Malou Skálou na Turnovsku pak dosahoval Protektorát mezi Turnovem a Tanvaldem své nejsevernější zeměpisné souřadnice.

Občas bylo třeba milník opravit, nebo i přemístit. Jeho dnešní poloha je velmi uspokojivá.

Tak jsme se tedy prošli zejména od nejhlubšího zářezu do naši republiky směrem ku Praze od Liběchova, až po tehdejší nejsevernější body našeho okleštěného území v severovýchodním směru. Snad se vám ta vzdělávací procházka líbila a snad jsem se nijak výrazně nemýlil, když mi předlohou byla získaná mapa z internetu. Vždyť každá znalost člověka vnitřně potěší sebe samotného.

Proč jsem se ale tedy pustil do tohoto článku ? Tak jistě že, vždyť už 10 dní tu nebyl žádný nový článek. Sice to na čtivost webu nemá v těchto dnech překvapivě žádný vliv a denní návštěvy jsou slušné, ale cítil jsem, že zase chci napsat něco nového, co snad i déle vydrží a někoho to bude třeba i zajímat. Osobně jsem se v tomto týdnu pustil  také do úplně nového neznámého světa, kam vás samozřejmě rád pozvu, ale proč ne ?

Už jsem byl básníkem, zkoušel jsem si zahrát na spisovatele, psal jsem kvanta komentářů i článků na různé volnější i specializované weby, dva měsíce externím novinářem, zahrál si třeba i na průvodce vinařským lisem Turbovice, tak proč si nezkusit také roli youtubera  :-)? Vidíte, málem bych zapomněl třeba i na psaní webů Soutok ( 13 let) a Můj Mělník ( 3 roky). Těch aktivit asi v životě nebylo málo vedle běžných koníčků :-). Dovolte mi tedy, abych vás pozval také na svůj youtube kanál, kam jsem během pěti dní dal zatím a možná na dlouho asi nějakých 25 - 30 krátkých videí. Najdete tam vše možné a něco samozřejmě i z Mělníka. Těžko říci, jak dalece jsou ta videa kvalitní a významná, ale o to mi přeci vůbec nejde a tím spíše, že je to jen jakási návštěva dosud nepoznaného.

Vozy Bugatti jsou symbolem slávy počátků automobilismu.

Již teď tam jsou nějaké statistiky a je samozřejmě mým zájmem, aby se hýbaly. Je to všechno další milá případná život zpestřující zábava. Nemám s tím vůbec žádné zkušenosti a šel jsem do toho po hlavě tak, jako vždy. Prostě pokus-omyl a ono to nějak dopadne. Nic mě z toho neživí a jiné to může jen potěšit. Jak vás tedy vlastně na videa pozvat? Já ani nevím. Snad je nejlepší cestou zadat do vyhledavače jméno autora převážné většiny článků tohoto webu. Dám tedy aspoň jeden odkaz na ne moc kvalitní video, protože si myslím, že závodní stroj Bugatti Vojtěcha Masojídka, se nám už třeba nikdy po nějakém Mělnickém okruhu projíždět nebude a jsem rád, že jsem se toho dožil. To samé bych ale mohl napsat třeba i o poslední MJ50. Jsou tu ale i videa z oborů, která mě prostě těší.

https://www.youtube.com/watch?v=wQCtxBpMyxo

https://www.youtube.com/watch?v=VfnB0iTJDiE

https://www.youtube.com/watch?v=WNr6UB--4C4

https://www.youtube.com/watch?v=E7X1JJw2GrU

https://www.youtube.com/watch?v=QChT7UrTzWE

https://www.youtube.com/watch?v=rJng7_8OZxo

https://www.youtube.com/watch?v=Yu0Djj81vKo

Jaro se blíží, plány jsou samozřejmě různé a nejsem sám kdo je má, ale je logické, že něco nemusí vyjít, něco někomu nic neřekne, něco vám do plánů může zasáhnout a každý se sám rád nechá překvapit, jak to nakonec dopadne. Proto i nerad něco na webu slibuji. Ale, slyším to kolem sebe na plno. ,,Už aby byl ten rok dále a byl tu aspoň konec března, nebo ještě lépe květen :-).

Mějte se pěkně a hezký zbytek víkendu!







Zdroj: Soutok

https://www.traditionrolex.com/7