Tip: S ostatními uživateli si můžete posílat soukromé vzkazy!
Muzeum M

Zpravodajství

Únor 21, 2021

13:07

 

Foto z článku : https://soutok.blogspot.com/2020/12/za-praotcem-lechem-k-antickemu-sloupu.html


Pokračování minulého článku :

https://soutok.blogspot.com/2021/02/novy-nepekny-rekord-za-melnickym-zamkem.html

Věda je nádherná věc. Díky ní je nám jasné, že strom na obrázku byl zasažen bleskem, což není nic jiného, než přeskok elektrického oblouku mezi mrakem a zemí. Jenže, v době neznalosti to byl často hněv Bohů, kterým bylo třeba přinést k usmíření nějakou oběť, aby takto nečinili.

Když vám dá někdo jídlo, které jste ještě nikdy nejedli a řekne : ,, Jez, je to dobré, sladké, jen to trochu divně vypadá" , tak budete mít lehce smíšený pocit. Když vám to samé řekne 10 lidí, tak již budete méně nedůvěřiví a budete se více přiklánět k tomu, že mají pravdu. Vlastní ochutnání vám pak dá konečnou pocitovou odpověď, která vše předešlé nejspíše potvrdí.

A podobné je to i v otázkách nejchoulostivějších. Když se někdy v roce 1990 dostala do knihkupectví paní Kubešové ( Karlovo náměstí) kniha světově uznávaného Dr. Raymonda Moodyho s titulem Život po životě a další jeho tituly, tak byla reakce lehce rozpačitá. Dnes se danou vědeckou oblastí zabývá  celá řada lékařů vědců a nelze již tato fakta přehlížet.

Dnes jsem pro vás připravil nejprve samotnou definici klinické smrti tak, jak jsem ji našel na wikipedii .. https://cs.wikipedia.org/wiki/Klinick%C3%A1_smrt

.... a pak tu mám jeden zajímavý článek, který jsem právě nyní objevil ....

https://epochaplus.cz/hranice-zivota-a-smrti-jsou-totiz-od-sebe-dal-nez-jsme-dosud-tusili/

Ve skutečnosti existuje mezi vědci velký boj. Jedni tvrdí, že to všechno, co stojí za našim životem máme v hlavě, tedy v mozku. Druzí jim oponují, že to tak vůbec není a ohání se kvantovou mechanikou, která je fyzikou mikrosvěta, kam však lze směle zařadit i lidskou duši.

V jedné knize jsem našel takové krásné přirovnání člověka k modelu dálkově ovládaného motorového člunu. Mozek zde reprezentuje destička s plošnými spoji, která podobně tak, jako rádio přijímá po  vlnách různých frekvencí myšlenky ( povely) z dálkového ovladače na břehu a zároveň vydává pokyny ovládacím prvkům, které mají například na starost pohyb kormidla (,, např. naše končetiny"), nebo samotný chod elektromotůrku, který roztáčí lodní šroub ( samotný impuls pohybu). Aby to vše mohlo fungovat, tak je pochopitelně na modelu také baterie ( ,, srdce"), bez kterého by to všechno být nemohlo.

Jinými slovy je tedy naše vědomí mimo fyzické tělo. Tato skupina se ohání svými velkými argumenty. Třeba otázkou na druhou vědeckou stranu : ,, Jak můžete tvrdit, že je naše vědomí v mozku, když  EEG vykazuje nulovou mozkovou aktivitu a ten člověk, který se vidí v danou chvíli z nadhledu je schopný vám popsat, co jste si při operaci říkali, a jaké předměty se nacházejí v sousední místnosti, nebo o 50 metrů dále ??"

Těch záhadných příběhů jsou mraky. Třeba o dítěti, které popisuje v hypnotickém stavu místo v cizí zemi za oceánem, kde nikdy nebylo a v danou chvíli hovoří jazykem, kterým se v dané době v onom místě mluvilo. Může to tedy být nějaká kolektivní dohoda vědců lékařů, kteří za účelem zbohatnutí vědomě lidstvu ve svých knihách lžou ? To asi těžko.


Nejspíše opravdu na všem něco je. Naše generace vyrostla ve školách na fyzice makrosvěta, které říkáme také fyzika Isaaca Newtona. V této fyzice platí čas i prostor.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Isaac_Newton

Ani sám Albert Einstein neměl zrovna radost z fyziky, která platí naopak pro mikrosvět, a která je naopak fyzikou pouhé pravděpodobnosti ( nikoliv přesných čísel) a prakticky bez času. Přitom nám sám život ukazuje, že kolem nás jsou přítomny oba světy.

Spoře osvětlenou alejí pro pěší v Liběchově kráčí za tmy chodec. Stojíme na louce a vidíme ho vždy, když projde pod lampou. Pak se nám na čas ztratí, aby se nám opět vynořil pod další lampou. On se tam vynořit nemusí, protože se třeba může rozhodnout opustit cestu a změnit směr přes nepohodlnou louku, ale je dost pravděpodobné, že se nám opět zobrazí pod další lampou. ( příklad pravděpodobnosti)

Když si jdete večer lehnout, tak vám může někdo vykládat, že šli v noci asi v 1.30 kolem opilci z hospody, kteří dělali hrozný kravál a vy nic nevíte. Byli jste v tak hlubokém stavu vědomí, že pro vás běžný svět neexistoval a v praxi jste byli ve zcela jiném světě, kde opravdu není čas. To může být mimochodem běžný stav velmi starých a nemocných lidí, kteří ani nežijí přítomností.

Někdy se ráno probudíte a říkáte si : ,, No ještě štěstí, že to byl jen sen, a že tyto věci nemusím opravdu nyní řešit." Může to být ale i obráceně. ,, Tak jsem měl takový pěkný sen a teď se budím do takového ošklivého počasí a zcela bez nápadů :-).

Věda je prostě krásná, můžeme nad ní žasnout, přemýšlet nad ní a přemýšlet i o tom, čemu vlastně na základě různých argumentů věřit. Tedy, jistě ne pořád, ale aspoň občas. Ukazuje se, že vše se točí na světě tak nějak dokola, jak nám příroda naznačuje na zdánlivých maličkostech, a přece trochu jinak, jak nám opět naznačuje.

Kdyby onen pohyb nebyl, tak by byl život nudný.

Závěrem se podívejme na některé zajímavé články, které najdete třeba přímo na internetu :

Vybral jsem pro vás FB jednoho českého výzkumníka v této oblasti, kterého jsem poznal prostě jen tak díky zakoupené literatuře v rámci benefitu. Prostě proto, abych se podíval, kam po těch 30 letech dospěl svět od knihy Raymonda Moodyho v této oblasti lidského poznání. Nešlo o knihu jedinou, protože nelze dělat závěry z tak úzké možnosti, ale jde o spisovatele našeho.

https://www.facebook.com/R.Szeruda/

Na pravé straně na FB je průběžně celá řada odkazů na zajímavé vědecké články týkající se téma. Jistě si vyberete.



Zdroj: Soutok
00:01

 


Byl tu dnes po týdnu další nádherný víkendový den a lidé vyráželi na slunce za tolik potřebnou energií. Nebyl jsem vyjímkou, ale jak člověk vstával  celý týden do tmy a zimy, tak pro mě sobota začala tak pozdě, že to nebylo na víc, než asi na tři hodinky procházky po katastru města. Ostatně, ani se mi nikam dále z řady důvodů nechtělo a nějak to již ze zvyku patří k tomuto ročnímu období.

Nejzajímavější to bylo za mělnickým zámkem. Teď nemyslím ani mlhavý výhled, ani špatné podmínky pro zachycení dálkových muxu z Bavorska, ale samotné lidi, kterých tu bylo neustále plno. Ti si totiž možná stejně tak, jako loni na jaře řekli, že když máme od pondělí nařízeny respirátory, tak je na čase si udělat poslední rozvolnění a den tady si pěkně bez rozestupů a bez roušek užít.
Zejména mladší generace a rodiče s dětmi nevěří tomu, že by situace byla tak horká, jak nám cpou do hlavy média. Konečně, stačí se podívat na nějaké výměny názorů na Novinkách u téma covidu-19  a musí vám být jasné, jak je společnost i v tomto pěkně názorově rozdělená.
Je jasné, že žádná vláda, která tu byla před ANO nemusela řešit takovéto neprůhledné problémy, se kterými musí zápolit i jinde ve světě, ale různá nařízení, změny a brzdění mnoha podnikatelských činností již veřejnost  k pochopitelné radosti opozice pěkně nadzdvihují a předvolební  preference vládní strany padají.
Což je normální, aby si člověk v jednom supermarketu nemohl nějaké zboží koupit jenom proto, že je za červenobílou páskou ? Nebo, že nějaký malý soukromý krámek má mít zavřeno jen proto, že není supermarketem ? Nebo řešit nějakého PSA ? 

Na slunečních hodinách v našem městě se latinsky píše, že je život krásný. Dopsal bych tam, že je, ale musíte být zdraví, soběstační, volní i plni optimistických myšlenek a nesmí vám nic špatného zaplňovat hlavu. Co myslíte, bude se teď více umírat a i mezi mladými lidmi ? Informace z Chebska, či Trutnovska nám to tvrdí.

Jsme v takové zvláštní situaci. Někdo to zkrátka moc neprožívá, jiný má roušku, další ji nemá, ale v okamžiku míjení s protijdoucím, se trošku vzdálí a otočí hlavu na druhou stranu, nebo přestane navíc i chvíli dýchat. Jestli je to všechno k něčemu dobré, tak to nikdo neví.

 Teď nás po roce však čeká zřejmě nová a zatím neznámá éra, kdy máme někde nosit povinně respirátory, ale zase to bude na každém z nás, jak budeme přistupovat k těmto věcem na těch nepovinných místech třeba někde v přírodě.

Lidé jsou mnohdy již tak dlouhým a odlišným způsobem života oproti normálu otráveni, a což teprve ti mladí, kteří zvlášť touží po společenském životě tak, jako po užším fyzickém kontaktu.

Jsem tedy sám zvědavý, co se bude dále dít, protože se nyní o smrti mluví v médiích více, než kdykoliv v minulosti, pokud nešlo o válku. A nyní přichází z některých míst zprávy, že se to již netýká jenom seniorů, ale i mladších ročníků, nebo dokonce i těch nejmladších.

Obyčejně se smrtí zabývají lidé staří a nemocní, nebo ti, kteří se dostali do věku, kdy se již říká, že to může přijít kdykoliv. Pokud se zabije mladý člověk v autě, nebo ještě někdo nevinně s ním, tak se to obyčejně přičítá nedostatečné rodičovské osvětě a současnému  mediálnímu vyšinutí, které nutí mladé lidi riskovat život kvůli prapodivné slávě z naprosté nerozvážnosti a nevědomosti, že v případě přežití nemusí být celý život již soběstační.

Nyní tedy třeba také můžeme opravdu stát na prahu zcela nové situace, kdy si nemoc podle věku nevybírá tak, jak tomu občas v historii lidstva bylo.

Protože tedy smrt může opravdu udeřit, tak je dobré si shrnout, že lidé se obvykle bojí dvou věcí. Tou první je strach z bolesti a utrpení, a tou druhou je strach z neznáma a někdy i další starosti. Jak asi musí být mladé umírající ženě, která má ještě velmi malé děti ? Věda je dnes daleko a dokáže nám předložit pravděpodobné varianty toho, co je pro mnoho lidí neznámou oblastí.

Toto téma může být tedy dnes možná aktuálnější, než se zdá a do jisté míry vypadá zajímavě, ale tento článek mi připadá nyní už tak dlouhý, že to rád nechám i vzhledem k pozdní noční hodině na nějaké pokračování.

Pěknou víkendovou neděli !


Zdroj: Soutok

Únor 20, 2021

17:28

 


Dnešní článek nemohu začít nijak jinak než smutnou zprávou. Pan Antonín Dostálek vypadal téměř přesně tak, jako kdysi můj děda, který mimochodem dělal nějaký čas takzvaného pochůzkáře na trati 072 v úseku Všetaty - Mělník. Poznali jsme se zajímavým způsobem.
Příznivci železnice mají samozřejmě největší vztah k tratím, které souvisí s jejich bydlištěm. A naše hlavní trať přes Mělník, která zde byla otevřena 1.1. 1874 má krásnou historii. Dnes již jen málokdo ví, že ji stavěla  ÖNWB za účelem spojení hlavního města Monarchie Vídně se saskými Drážďany a pruským Berlínem. Pozůstatkem toho jsou malé bílé patníky ( hektometrovníky) mezi oběma hlavními kolejemi na trati, které mají na Mělníku hodnotu kolem 370 km. Číslování začíná ve Vídni a vede přes Znojmo, Okříšky, Jihlavu, Kolín, Mělník až na hranici za Děčínem.
Mělník má ještě svoji lokální trať do Mšena a Mladé Boleslavi, která před pěti lety doslova slezla hrobníkovi z lopaty. Mělničtí to oslavili hned dvakrát. Nejprve šlo o mimořádnou slavnostní jízdu a v dubnu 2016 jsme se svezli dokonce párou. 
Když jsem tedy sháněl nějaký materiál o naší hlavní trati 072, tak jsem na webu objevil skvělý článek pana Dostálka ...
https://www.kf0015.cz/140-let-zeleznice-nymburk-lysa-nad-labem-decin/

Docela jsem si přál, abych toho člověka mohl vidět osobně, což se mi na konci roku 2015 opravdu poštěstilo a dokonce jsme si i trošku popovídali.
https://soutok.blogspot.com/2015/12/lokalka-z-melnika-do-msena-byla-dnes.html

Ve skrytu duše jsem si přál, aby u příležitosti 150 let naší trati ( 2024) vyšla kniha nejlépe z jeho pera, ale to už se tedy bohužel nestane. Pan Dostálek byl však především také dlouhá léta zaměstnancem mělnické pošty, napsal příspěvky k její historii ( zejména v měsíčníku Mělnická radnice) a stal se tak jedním z těch lidí, kteří prostřednictvím nějakého média napsali i něco pro občany Mělníka.
Za toto mu patří neskonalý dík a věčná památka v myslích nás všech, kteří dokážeme jeho aktivitu v dané oblasti ocenit. Jeho pozůstalým pak patří samozřejmě upřímná soustrast.
https://www.kf0015.cz/opustil-nas-antonin-dostalek/


Ve čtvrtek večer jsme si mnozí vzpomněli na rok 1969, kdy americký kosmonaut Neil Armstrong vkročil, jako první člověk na půdu našeho souputníka Měsíce.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Apollo_11

Tehdy padla ona historická věta :,, Je to malý krůček pro člověka a velký krok pro lidstvo."

Ve čtvrtek večer ( 18.2.2021) před 22. hodinou našeho času došlo k dalšímu podobně významnému kroku. Tentokrát sice nešlo o člověka, ale na půdu planety Mars dosedla sonda, která nám nejen bude přinášet snímky planety přímo z jejího povrchu, ale odebere různé vzorky tamní půdy a provede celou řadu nejrůznějších měření.

Tím se celá mise liší od dosavadního způsobu poznávání vesmíru, kdy jsme založili výzkum četných nebeských těles na blízkých přeletech od nich, čímž jsme doplnili znalosti z nejrůznějších teleskopů a radarů.

Vzdálenost Marsu od Země je proměnlivá. V průměru se uvádí 200 000 000 km , ale může být také nejméně jen 54 milionů km .... ( Země je od Slunce vzdálena cca 150 milionů km)

https://veda.instory.cz/173-jak-daleko-je-mars-od-zeme-vzdalenost-je-promenliva.html

Vesmírné vzdálenosti a lidská technika jsou vůbec velmi zajímavou kapitolou. Vždyť to není tak dávno, kdy družice vypuštěné do kosmu v 70. letech dospěly do heliopauzy a letí pryč z naší sluneční soustavy ....

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heliosf%C3%A9ra

Nejbližší okraj heliopauzy je 90 až 100 AU ( vzdálenost mezi Sluncem a zemí), což znamená, že za 50 let ulétly družice vypuštěné ze Země v kosmu vzdálenost  cca 15 miliard km. Vzdálenosti v kosmu se počítají mnohdy na světelné roky.

Z naši nejbližší hvězdy Slunce k nám světlo letí  pouhých 8 minut ( rychlostí cca 300 000 km/s) a lze tedy i snadno vypočítat, že z této vzdálenosti 800 minut, což je nějakých 13.3 hodiny. Co to však je ve srovnání s těmi nejvzdálenějšími hvězdami, z nichž zatím nejvzdálenější zjištěná je ve vzdálenosti 9.3 miliardy světelných let od Země :-)!!!!!!

https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/vedci-objevili-nejvzdalenejsi-hvezdu-je-milionkrat-jasnejsi-nez-slunce-9479

Považte, že jeden světelný rok je 9 460 730 777 119. 56 km , tedy téměř  10 bilionů km :-).

https://www.metric-conversions.org/cs/delku/svetelny-rok-do-kilometr.htm

Nejbližší hvězdou ( po Slunci) je Proxima Centauri ( v souhvězdí Kentaura) ve vzdálenosti 4.22 světelných let, což je tedy v přepočtu dle výše zmíněného kalkulátoru asi 38 bilionů km. Těch 15 miliard, kde jsou tedy nyní ze Země vypuštěné družice, je proti tomu směšné nic. Přesto je fascinující, jaký obrovský přehled má lidstvo i o těch pro nás nejvzdálenějších objektech vesmíru.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Proxima_Centauri




Zdroj: Soutok

Únor 14, 2021

20:08

 


Tak mi to přátelé nedalo, a i když mi dopolední článek zabral hodiny času a připravil mě o další krásný víkendový slunečný den, tak jsem po nějakých nezbytných domácích povinnostech přeci jen vyrazil k mělnickému ledopádu, abych byl u toho a měl své fotografie. Proč ne, když to není daleko a je to možné ?
Konečně, má dosavadní fotka ledopádu z počátku minulého desetiletí neměla tak velký rozměr, protože mám dojem, že část jej tehdy již odtála. Za info tedy ještě jednou děkuji Martinovi Klihavcovi, který mě inspiroval k akci. A ukázalo se, že to byla akce takříkajíc výživná, protože mi dala mnohem více.

Na ulici jsem totiž potkal několik známých a cestou viděl věci, které jakoby navazovaly na dnešní první článek, kde jsem tak trochu zůstal na Blatech a vynechal sáňkování v historickém středu města. Tam totiž bývala v některých letech uzavřena dopravě ulice Kpt. Jaroše ( dnes tudy jezdí do centra autobusové linky) a mnohdy Vodárenská, Fugnerova, či Zádušní. Vždyť hlavními silnicemi byla Tyršova, Pražská a Krombholcova. To tedy byla 70. léta na Mělníku.
Mimochodem, sáňkovalo se tehdy i v mnohem užších uličkách, ale pojďme dále. Konečně i dnes se využívá kdejaký vhodný plácek v sebemenším kopci.


U řeky již zapadalo slunce a jsem velmi rád, že už se nám bílý den tak natáhl. Ono má prostě v hmotném světě vše svůj čas, a i když se nám to někdy moc nelíbí, tak je to dobře.


Hladina Labe nám v důsledku poklesu teplot  poklesla také a povodně zatím tedy nehrozí. Doufejme, že se leckde na Vltavě podařilo aspoň částečně upustit přehrady, a že jsme tak na tání sněhu připraveni. Kolem ledopádu byl již značně blátivý asi 200 metrů dlouhý úsek, který tu způsobilo sluníčko, ale zbytek cesty podle Labe byl stále ještě romanticky zimní se sluncem.

Vždy si rád fotím tento úsek řeky, neboť na druhém břehu je na cedulce s kilometráží číslo 837.5 . Toto číslo nám ukazuje, kolik je to kilometrů do Severního moře a snad i věčnou otevřenou výzvou aspoň ke krátké návštěvě posledního velkoměsta na Labi. Konečně je kilometráž i jistou měrkou při povodních.

A jsme u toho :-). Sám jsem měl radost, i když jsem musel být opatrný. Někteří jedinci si uvědomili, že bobovat se dá na cestě z Aušperku ke starému Strakovu mostu, ale i třeba i po cyklostezce na Polabí. Tak tu chvilku těm dětem přeci přejme a pokud se strachuje někdo starší, že upadne, tak tu máme pořád ještě dolů k řece i jiné cesty. Berte to tedy aspoň jako upozornění na nebezpečí.

Mám tu však i upozornění pro rodiče a pro děti. Viděl jsem, jak chlapci málem skončili v Labi, tak je třeba vnést trochu osvěty :-). Jinak je tragedie na světě, ani člověk neví jak.


Na závěr tu mám ještě několik krásných obrazů z našeho města, byť jde o řeku pod ním. Má cenu něco dodávat? Naše země je krásná, ale kdo žije tady, tak ví, že je město strategicky pro cestování dobře položené, jsou odtud krásné výhledy a počasí i jeho následky jsou k nám vlídné.



Kdo musíte zítra za povinnostmi, tak hlavně s rozvahou, a kdo nemusíte, tak se nechte třeba inspirovat a zajeďte si do Krásné Lípy a Brtnickým ledopádům. Návod máte v dnešním dopoledním článku :-). A pokud vás zajímá, jak články tvořím, tak tento jsem spáchal teď při večeři :-).




Zdroj: Soutok
15:11

 


Dnešní článek začnu trochu oklikou, ale my se na ten Mělník dostaneme.

Je tomu už více než rok, co jsem se konečně prvně vydal k Brtnickým ledopádům, abych aspoň  na vlastní oči viděl, jak to tam vůbec vypadá, neboť Českosaské Švýcarsko je nádherné a nabízí toho tolik, že to prostě člověk ani vše navštívit nemůže. Takový přerod od nápadu k činu jsem tehdy zachytil do dvou článků, které dělí pouhý den ....

http://soutok.blogspot.com/2020/01/brtnicke-ledopady-jsou-asi-nejslavnejsi.html

http://soutok.blogspot.com/2020/01/jeden-den-napad-druhy-den-skutek-takovy.html

Co se nepovedlo loni, tak by snad mohlo vyjít letos, ale organizátoři turistické akce to kvůli covidu-19 letos  odpískali a dlouho se zdálo, že i zima bude letos opět již podruhé za sebou pro ledopády nepříznivá. Nyní to tedy vypadá nadějně, ale zase je celá řada věcí proti tomu.

,,Co tam budeš dělat ? Vždyť tam venku někde při současných hodnotách teplot zmrzneš, stejně nebudou jeskyně a krápníky nasvícené barevnými reflektory, jako v den turistické Ledopádové stovky a nanejvýše budou někde snad hořet svíčky od návštěvníků " říkám si. Člověk má prostě těch informací pořád málo a někdy i z internetu.

Mimochodem, správci CHKO neradi vidí zapálené svíčky, protože je tam návštěvníci nechávají a ony pak nevzhledně zamrzají v ledu. Po sezóně jich jsou třeba z Jeskyně víl dva pytle, jak někde psali. Protože mají mrazy asi do týdne opadnout, tak by se dalo snad i tak o věci uvažovat, ale jak jsem již psal, tak to asi nebude z hlediska barevnosti nic moc ( nějaké barvy utváří vlastní minerály) a hlavně nesmíme zapomínat na to, co někteří lidé ani v této době vůbec neznají a čemu se říká náhlá pracovní flexibilita.

A upřimně řečeno je nutno říci, že když se máte táhnout každý pracovní den za tmy a mrazu do práce, tak už toho máte v sobotu v mém věku dost a rádi se probudíte do bílého dne, což už je zase na takové akce pozdě.


Tak se tedy stalo, že jsem se v sobotu zase rád vrátil do dětství a mládí, protože za oknem svítilo slunce a člověka to táhlo ven. Mimochodem, jak jsem tak zjistil, tak každý člověk se chodí nejraději procházet tam, kde něco prožil a kde se mu líbí. Třeba obyvatelé Mělníka -Mlazic chodí obvykle nejraději k tůním, nebo i na Ráj, kde si jako děti hráli.
Zasněžená pole za rodnými Blaty mi připomněla 70. léta, kdy končila éra slavných velkých mělnických zim. Tehdy bylo běžné, že přes pole chodili běžkaři až k lesům na obzoru a zpět. Děti zase sáňkovaly z místního vršíčku, kterému se říkalo lidově ,, Vrcha" Na úpatí vrchu v časech mého dětství byla taková terénní prohlubeň z časů povozů a traktorů, které se říkalo lidově ,, ouvoz" a spojovala tzv. Samoty ve Velkém Borku s mělnickými Blaty.
Děti z Blat tedy chodily sáňkovat na výše zmíněný vrch, který sloužil třeba i k pouštění draků, ale i k jiným zábavám. Dnes to známe jen z některých historických filmů s Jindřichem Plachtou, ale i moje generace také ještě zažila chlapecké bitvy. Však tu poblíž stával dlouhá léta stoh starého pana Katrenčíka.
Jeho stodola již na rohu ulic Světická a Hleďsebská nestojí, ale najdete ji na historickém fotu z 80. let, které jsem tu občas publikoval. Někdy byly inspirací indiánky, hlavně Vinnetou, a tak stoh představoval jugoslávské hory, kde z vršku občas někdo nedobrovolně spadl. Jindy se  balíky slámy proměnily v bunkry a občas letěla i nějaká ta hrouda hlíny, ale od toho jsme pro nebezpečnost brzy upustili. Někdy si pan Katrenčík všiml, že mu tam na stohu omladina dovádí a honil ji bičem.
 Ouvoz se pak změnil v živelnou skládku, na které se v časech pálení Jidáše a Čarodějnic zapalovaly mimo jiné i  staré pneumatiky a pro zábavu se do ohně občas házely i známé prázdné tlakové plechovky od laků. Cesta vedla nově jednoduše podle něj. Někdy ke konci 70. let byl ouvoz zavezen hlínou a dostal současnou podobu.

Vznikla tak cesta na obrázku, kterou mohu směle nazvat ,, cestička k domovu" , a pokud vám to připomíná báseň ...
https://kestudiu.cz/ctenarsky-denik/cesticka-k-domovu-karel-vaclav-rais/
...., tak je to v pořádku. Já se po ní často vracel od babičky z venkova, ale když se tam někdy zastavíte, tak zjistíte, že máte před sebou celou bohatost tohoto světa. Na pozadí vidíte Říp a jiné kopce vzdálenějšího a přesto našeho blízkého světa, který je symbolem cestování. Před ním je naše krásné historické město, kde jsme prožili celý život. V popředí je jakoby rodná čtvrť a ta pole jsou vlastně proměnou života.
Nemyslím teď jen postupující zástavbu, ale fakt, že tu člověk chodí za různými účely  přes půl století.

Po velmi dlouhé době jsem se rozhodl, že tudy budu pokračovat do Velkého Borku. Vždyť slunce tak neuvěřitelně hřálo, byť bylo pod nulou. Na Samotách mě překvapilo, kolik tu v poli již jen vyrostlo parcel. Nejen Blata se rozrostla do polí, ale i Velký Borek směrem k Mělníku. Velký Borek, to bylo dlouhá léta bydliště našeho historika pana Františka Purše a určitý vztah má k Velkému Borku i pan Karel Lojka, který bydlí ve Skuhrově a vede úspěšné FB Mělnické historické skupiny.
Šel jsem kolem mnoha budov, které mají i pro mě určitý význam a zastavil jsem se u tamní ZŠ. Kladl jsem si otázku : ,,Co bych tady ve Velkém Borku asi tak mohl vyfotit :-)?"  Škola byla krásná, pravda, a jak jistě mnozí víte, tak prodělala celkovou rekonstrukci. Ale, já si myslím, že nám ji dokonce snad mimo jiné borecké památky relativně nedávno představil na svém FB právě pan Lojka, který k ní má mnohem hlubší vztah.
Ostatně, já v ní jen jednou pomáhal ještě za časů socialismu vyprostit z budovy velký těžký bojler :-). Ne, nebyl to brojler, ale bojler. Pamětníci známé polistopadové nahrávky ,, Jako kůl v plotě "
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/milos-jakes-cerveny-hradek-projev-jako-kul-v-plote_1907170622_dbr
jistě vědí, proč to tu v souvislosti s hmotností předmětu uvádím :-).
Došel jsem  na samotný konec obce až k místu, kde ze zasněžené louky přijížděli na běžkách dva Oujezďáci ( občané Malého Újezda). Na louku se chodí přes takovou lávku, pod kterou protéká ta naše říčka Pšovka, a tak jsem ji zde v místě, kde má nejbližší kontakt s obcí vyfotil.


Pak již má procházková trasa procházela obcí, částí Zahrádky, Rousovicemi a Polabím, abych stanul v místech zde nejvyšších, která mi připomínají, že je kolem nás plno krásné blízké i vzdálenější krajiny a snad zase přijde čas, kdy se to bude kolem zelenat a člověk se zase i někam dále rozjede.

Jak jsem se tak blížil k centru, tak přibývalo vycházkářů a ačkoliv nebylo nikam dále pořádně vidět, tak na slunci bylo prostě krásně. Vždyť byla sobota, volný den, jasno, svítilo slunce a některým lidem zkrátka stačí takovéto maličkosti.
Když tak koukáme na ten Říp, tak se nyní zase začala mediálně probírat věc, že hora Říp patří rodu Lobkowiczů. Nic více jsem zatím v rychlosti nenašel než toto, ale v podstatě je to vysvětlující debata. : https://www.poradte.cz/spolecnost/66970-hora-rip-nepatri-cesku.html
Nechci to nijak zlehčovat, ale napadne vás někdy, když jdete třeba Hořínským parkem, nebo podle Vltavy, že to vše patří obvykle Jiřímu Lobkowiczovi ? Dokud jsou události takové, že je ani zpravidla bez zásahu médií nezaznamenáme, tak to ještě jde. Nehledě, že tito lidé určitým způsobem o majetek pečují a je dnes chválihodné, že zámek našel s městem celkem podobnou řeč a sami víte, že dnes můžete například navštívit na zámeckém nádvoří nějakou akci ( třeba Africké trhy) a dny, kdy se při Mělnickém vinobraní vstup na zámecké nádvoří zavíral, jsou již také pryč.


Jak vidíte na dalším snímku, tak nám laterální kanál dokonce zamrzl. To se moc často nevídá. Ostatně bych ještě rád upozornil na foto Martina Klihavce, který pro nás dnes na FB pana Lojky ... 
https://www.facebook.com/martin.klihavec.77/posts/257879379226485
vyfotil známý místní ledopád pod veslařským klubem. Na tom by nebylo nic zvláštního a máme ho i zde právě hned pod úvodním odkazem v tomto článku, ale přece jen je ten dnešní mnohem širší.

Předposlední tematická fotka je tedy takovou připomínkou toho, že jsme tu měli krásný sluneční víkend a lidé nám chodili za zámek.

Docela milý kontrast nám nabídla stěna zámecké vinárny. Ukázalo se, že sníh odráží světlo a má svým způsobem něco do sebe, byť jej raději vídáme v tomto ročním období na horách, ale na druhé straně je zeleň na stěně vinárny připomínkou toho, na co se již všichni moc těšíme. Na hezké jarní dny.

Pohodový vstup do dalšího únorového pracovního týdne !

Zdroj: Soutok

Únor 7, 2021

15:29


 Také vás někdy napadá v souvislosti s covidem -19, co vlastně děláme dobře, a co je už možná zbytečné, nebo přehnané, či snad dokonce naopak možná i škodlivé ?

Myslím si, že aniž by to lidem někdo říkal, tak jsem ještě neviděl, že by si někdo dovolil vejít do nějakého supermarketu, autobusu, nebo vlaku bez roušky. To sice bylo kdysi nařízeno, ale věřím, že lidé sami si tak nějak uvědomují, že jde o místa, kde to může být určitá prevence a zbytečně se tu moc nezdržují, nebo třeba i při setkání na ulici s jiným člověkem preventivně otáčí svůj obličej jinam.

Často se poslední dobou píše o očkování, jako o cestě, která nás má vyvést z onoho problému. Na druhou stranu jsou ti naočkovaní lidé, jako pokusní králíci, protože se občas dozvídáme, že se objevují i s odstupem času nějaké vedlejší účinky, kterými už se nikdo nějak nehodlá zabývat. A ani nevíme, zda to opravdu ochrání a do kdy, nebo zda to bude jednou spíše na škodu. Však na chřipku také nejsme mnozí očkováni.

Někdy jsou lidé zbytečně lehkovážní a je to jejich svobodné rozhodnutí. Když jsem například fotil u mělnického koupaliště mobilní budku, kam jezdí lidé především auty z celého našeho okresu, ale i z Prahy, aby se zde nechali vyšetřit, tak si jedna mladá paní klidně zkracovala cestu napříč parkovištěm podle budky.

Považte, že na toto místo opravdu dorazí nějaké procento nakažených s příznaky, ty viry tam nějakým způsobem někde mohou být, a třeba ještě poletovat ve vlhkém ovzduší, než spadnou na zem a ona si tam klidně projde, místo toho, aby se kritickému místu raději vyhnula obloukem. Ovšem, člověk je tvor komunikativní a nezřídka si uvědomíme, že jsme se před pěti minutami s někým zastavili na kus řeči a nevíme zkrátka vůbec nic.

Zvláštní kapitolou jsou nyní lyžaři, kteří si nechtějí nechat ujít svoji kratochvíli na svahu, kde se to samozřejmě hemží mnoha lidmi, a to riziko tu je. Vláda sice rozhodla o tom, že mají být zavřené hotely a restaurace, což je pro jejich majitele zdrcující a jednou mohou tyto podniky turistickému ruchu chybět, ale jak vidíme, tak šikovný český člověk si vždy poradí a Soutok tu již nejednou psal o tom, jak si český člověk dokázal vždy v každé době s lecčíms poradit.

Prostě se rozbujely inzeráty typu : Pronajmu krátkodobě část chalupy. Zkrátka, když to nejde přespat v legálním penzionu, tak to půjde jinak ke spokojenosti hosta i pronajímatele. Zbytek společnosti říká těmto turistům často ,, nezodpovědní snobi" , kteří mohou přivézt nákazu z hor i do nížin a nakazit třeba v zaměstnání další lidi.

Jenže, na co se tedy vlastně čeká ? Každý má ty hranice trpělivosti, zodpovědnosti i zkušenosti někde úplně jinde a navíc není v dohlednu bod, kdy bychom mohli všichni říci : ,,Ano, ubíráme se tou správnou cestou, která má smysl a do půl roku zvítězíme a věci se vrátí do normálu. Nelze tedy očekávat, že se každý bude řídit nějakými nařízeními a již nyní jsme svědkem toho, že lidé jsou alergičtí na slovo nařízení ( nezaměnit s doporučením) a prakticky na protest se snaží chovat tak, jako před covidem.



Co to znamená pro společnost ? Těžko říci. Jsme jako na moři a břehy jsou v nedohlednu. I nadále budou zřejmě nakažení a mrtví, a bude to podle zákona ,, padni komu padni". Většina z nás neviděla na vlastní oči údajně nakaženého člověka v karanténě, natož pacienta odcházejícího z tohoto světa. Jen tu a tam se prostřednictvím médií dozvídáme, že někde bývá občas situace taková, že se rozhoduje, koho ve vážném stavu ještě udržovat při životě a doufat ve zlepšení stavu, a koho nechat pokojně odejít.

Ano, pokojně odejít. Pacientovi jsou údajně podávány opiáty, aby necítil bolest a v poklidu, téměř snad s úsměvem na rtech zemřel. My si můžeme ze svých osobních zkušeností jen ty některé stavy představit. Asi většina z nás ví, jak nám je, když je nám fakt zle, a co třeba dokáže i jen blbá páteř, když nás chytne a nelze najít polohu, při které by se nám ulevilo.

Člověk měl vždy tak trochu strach z neznáma a chtěl vidět dál, než mnohdy mohl. Ostatně, tím se lišíme od všech ostatních tvorů na zemi, kterým ale do hlavy příliš nevidíme. Je to však člověk, kdo celá staletí něco zlepšuje a zkoumá.

Mladý člověk si ani často nepřipouští, že by se mu mohlo něco stát, protože se uvnitř cítí plný síly a má život plný poznatků před sebou. S přibývajícím věkem lidé cítí jisté rozepře. Kdo z nás by neznal tu písničku od skupiny Alphaville, kterou nazpíval Karel Gott, jako píseň s titulem ,,Být stále mlád." To již máme za sebou leckteré zážitky i zkušenosti, ale mnohdy třeba i nějaké  první nepříjemné náznaky zdravotních problémů, nebo jen pociťujeme, že na regeneraci organismu již potřebujeme více času.

Dokonce jsem jednou v nějaké studii četl, že nejméně spokojení jsou v průměru lidé mezi 40. až 50. rokem, kterým připadá mládí již pryč a důchod ( meta určitého osvobození od často nutně pravidelných povinností) daleko. Těžko mohu mluvit za tu opravdu nejstarší seniorskou generaci, ale myslím si, že jejich přáním je logicky prožít ještě řadu hezkých příjemných dní, měsíců i let bez bolesti těla i ducha dle jejich gusta, ale možná, že vědí, že být už pořád jenom starý by bylo také nanic.

Co je potom, tak to už nechám na zájmech každého z vás, ale řada vědců se samozřejmě zabývá i touto problematikou.  Ta k veřejnosti přichází prostřednictvím knih i článků na netu. Nicméně, na hlavních startovacích webech čteme a slyšíme i často v televizi, že tu jsou u nás obavy z blížícího se nástupu silných ročníků do důchodového věku a ač je to nyní trochu v pozadí, tak dalším problémem je nyní již velmi lidnatá Evropa nejrůznějších národností i společenství.

My vlastně nevíme nic. Covid-19 je po mnoha letech vir, který tady v Evropě bereme z několika důvodů s určitým respektem. Naučili jsme se totiž tomu, že když měl někdo z nás v minulosti chřipku, nebo ji měl někdo známý, tak to vždy přežil a nikde se o tom nepsalo. Ani jsme nevěděli, jak také může být nebezpečná.

Pro další nebezpečné současné choroby, které ponejvíce řádily v Africe jsme měli vědecká lékařská vysvětlení a věděli jsme, jak jim preventivně předcházet. Dodnes tam chybí leckde kanalizace a prevence proti AIDS.  A podobné to bylo i s dávnými epidemiemi, které sice nějakým zázrakem obyčejně odezněly, když už neměly kde jak udeřit, ale často jsme přišly na to, co je způsobuje a často šlo o dnes běžné hygienické návyky.

Nedivme se, že lidé chtějí normálně žít a s přibývajícím jarem a létem ta touha bude sílit. Můžeme se snažit preventivně dle našich logických úvah používat roušky, jak to ostatně na některých místech děláme, ale spíše je to asi o osudu.

Nemyslím, že je rozumné vymýšlet nějaká další nařízení, která by nám snad měla zakazovat cestovat do jiného kraje a ani si neumím moc představit ty kontroly a respektování. Ostatně, viděli jsme to leckde u nás v některých územních oblastech, kde to lidé velmi nelibě nesli Svoboda pohybu je snad tou největší hodnotou, kterou se člověk ohání a nemusí jít jen o zahraničí.

Závěrem snad něco, co vás možná pobaví a přesto je to zaručeně potvrzená zpráva, kdy vám rouška určitě pomůže. Určitě je mnohdy dobrá, když se nacházíte v nějakém prašném prostředí,, nebo s takovým téměř mikroskopickým prachem při úklidu pracujete.

 Dobrá může být i za mrazu, kdy zabraňuje zejména při větší tělesné námaze (rychlá chůze, nebo chůze do kopce) polykání studeného vzduchu, může vyvolávat pocit příjemného tepla a je určitou ochranou částí obličeje, které jsou  jeho nejstudenějšími body a v mrazu mají největší sklon k omrzání.

 Můžeme ji uvítat i na jízdním kole v chladnějším období, ale zde je otázkou, zda by tento návyk nebyl již spíše na škodu, protože často platí, že prostřední je cesta zlatá a všeho s mírou .Proto by asi člověk měl užívat roušku jen nezbytně dlouho na místech, kde to sám cítí, a která jsem tu v úvodu jmenoval.

Prevence proti covidu-19 ? Dle některých zdrojů je to především pozitivní nálada, vitamíny a co nejmenší pobyt ve větších skupinách lidí, zejména prý v uzavřených místnostech. Úplně jsem se divil, když jsem včera někdy ve 14 hodin ( 6.2.) před Lídlem viděl stát frontu na vpuštění do obchodu. V době, kdy si můžete potraviny nechat poslat domů. Mají rozum ?

Pohodový zbytek víkendu i vstup do dalšího týdne.

Zdroj: Soutok

Únor 6, 2021

21:45

 


Už to tak bývá, že se člověk někdy pro něco zapálí a těch zapálení může být za život doslova několik. Když už jsem byl v Pegasu ( Mělnické literární sdružení), tak asi ani není divu, že mě napadlo, že bych třeba také mohl zkusit psát do novin. Mám rád výlety, a tak jsem měl jasno. Jenže mi jaksi nikdo nikdy a někdy už v roce 1996 z těch tehdy snad jediných regionálních novin nesdělil, že také existují třeba i nějaké dohody o včasném dodání materiálu, a že mají pro tyto věci své lidi.


Dočkal jsem se až na podzim roku 2005, kdy byl šéfredaktorem nového periodika až do konce roku pan Jaromír Tůma a já se díky své určité aktivitě  nakonec úspěšně proměnil z pozice čtenáře na dobu cca dvou měsíců externím dopisovatelem. Mimochodem na to velmi rád vzpomínám, protože pan Tůma dobře věděl, že budu mít sám plno motivace, nebyl jsem na rubriku sám a nemusel jsem psát jen o výletech. Samozřejmě, že mě osoba pana šéfredaktora zajímala a uznejte, že tomu se říká opravdu profesní životopis :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jarom%C3%ADr_T%C5%AFma
Je to tedy trochu stručné a autor Wikipedie zcela vypustil fakt, že později také vznikly dnes již neexistující webové stránky Rádia Mělník, kde psal nejen Jaromír Tůma své občasné příspěvky. To je totiž klíčová věc pro dnešní článek.
V té době jsem totiž již psal zde na Soutoku, ze kterého chtěl původně zakladatel Soutoku Roman Rak udělat také internetové rádio, a tak je pochopitelné, že jsem se občas i podíval, co že se na Rádiu Mělník píše. Díky tomu jsem se dozvěděl o internetovém rádiu Rádiu Patriot, které šířilo slogan ,, Rádio Patriot - rádio pro Střední Polabí.
Zakladatelem stanice byl bývalý moderátor Rádia Jizera ( dnes Signál) Pepa Podolák . Stanice začala vysílat v květnu 2014 z Nymburku, ale šlo zkrátka jen o internetové rádio.
https://soutok.blogspot.com/2014/06/radio-patriot-pred-branami-finale.html
Neštěstím navíc bylo, že byla sice stanice k poslechu na PC, ale v mém netovém rádiu v seznamu mezi českými stanicemi nebyla. Aspoň si nějak již nevzpomínám .Reklama na ni v místních médiích také nebyla a nejvíce článků ji věnoval Soutok.
Je jich v daném období tolik, že to sem ani nechci dávat. Prostě to začíná květnem 2014 ( záložka vpravo a pokračuje přes prázdniny. Byla to doslova klenotnice inspirace. Vždyť vysílání mělo zahrnovat oblast od Kolína po Mělník, jejíž páteří není jen řeka Labe, ale také železnice.
Díky Rádiu Patriot Soutok vyrazil třeba za poutníkem Petrem Hirschem do Prahy -Suchdolu ...
https://soutok.blogspot.com/2014/06/povolani-svetovy-poutnik-petr-hirsch.html.
..., nebo sledoval cestu mladíků na lodi z pet lahví v okolí Mělníku. Zvláštní skloňování podle pravidel.
https://soutok.blogspot.com/2014/07/lod-z-pet-lahvi-jmenem-petburg-do.html

https://soutok.blogspot.com/2014/07/lod-petburg-trhala-rekordy-od-stepanu.html
Stanice se tedy snažila o zpravodajství z uvedené oblasti, ale hlavně byla stanicí hudební a Pepa Podolák se netajil tím, že chce propagovat regionální big-beat a underground. Tím se stanice zcela odlišovala od běžných stanic, jaké známe z FM.
Samozřejmě, že mě již tehdy v roce 2014 muselo nutně napadnout, jaké by to asi bylo, kdyby stanice vysílala na FM, hrála třeba běžný střední proud a opravdu se soustředila hlavně na zpravodajství. Pravidelný posluchač by pak věděl, že prvních 5-10 minut každé hodiny budou informace z Kolína, pak přijdou Poděbrady, Nymburk, Lysá atd.
Spekulovat by se dalo i o hudební náplni. Regionální hudba se hodí spíše do samostatných pořadů a mezi vstupy je možná lepší běžný střední proud. To jsou však jen takové mé klasické snílkovské a v tomto případě posluchačské nápady, které jsou nyní aspoň v případě Rádia Patriot zbytečné.
Pepa Podolák vysílání zastavil a nějak mi to přijde, že myšlenka je zajímavá, ale aby měla naději na úspěch, tak by stanice musela být především zpravodajská a vysílat v pásmu DAB+/FM. Podobný model představila stanice Hlas Prahy, o které jsem tu nedávno psal.
Zde je zpráva o ukončení vysílání Rádia Patriot z 19. ledna 2021 ( asi 7. článek vpravo shora na FB:
https://www.facebook.com/radiopatriot/    Zajímavostí je, že v počátku měla stanice logo se znaky měst 
a až později vznikl nápad se siluetami věží měst na Labi, kde je ta naše zcela vpravo.
Na závěr téma se podívejte, kde zmíněné rádio sídlilo ....
https://soutok.blogspot.com/2014/08/budovu-kde-udajne-sidli-radio-patriot.html

Komentář k článku je od samotného Pepy Podoláka, který měl vlastně možnost najít inspiraci z Mělníka třeba právě na webu Soutoku tak, jako jsem já zase občas využíval informace Patriotu, neboť šlo svým způsobem vlastně také o region, který dobře spojoval vlak.

Kdysi dávno po sametové revoluci jsem často slýchal nářky, že se nám někam ztratily velké restaurace, nemáme žádné pivnice, žádná  příjemná venkovní posezení na pozemcích objektů typu Vinný dvůr ( i dnes zrušené  U Císaře) a později ani žádná posezení u řeky.
 Prostě prý jen malé hospůdky, kavárny, herny apod. Poznáte to nejvíce, když někde cestujete. Ovšem, občas přichází i příjemné zprávy, jak třeba i odtud víte, byť se doba změnila a štamgasti nám z města prakticky vymizeli. V těchto dnech je plno lidí doslova otrávených. Částečně za to může Covid- 19, částečně roční období s opravdu nepěkným počasím a částečně za to mohou různé pracovní situace.
Tak vám nevím, ale pokud dobře čtu nápis na budově ve Svatováclavské ulici, tak je tam malými písmeny napsáno slovo pivnice. Že by to opravdu mohlo za lepších časů platit ? Co znamená nápis třiadvacítka ? Snad ne stupňovitost piva :-).
Co si vůbec myslíte o všech těch opatřeních proti Covidu - 19 ? To by zase bylo téma. To by mohlo být určitým způsobem podobné článku ...
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/na-kanarskych-ostrovech-eskaluje-napeti-misto-turistu-tam-miri-migranti-40350154#utm_content=ribbonnews&utm_term=kan%C3%A1rsk%C3%A9%20ostrovy%20migranti&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

Zdánlivě to spolu tematicky vůbec nesouvisí a přesto vzniká  u obou téma otázka : ,, Co je lepší ?" Navíc se podle autora zdá, že mají lidé na Kanárech jasno, ale u Covidu tomu tak není.

Práce, práce, práce a pořád se to skloňuje a mluví se o ni. Covid - 19 nás dokonce naučil další takovou novinku, která se dosud moc neužívala a říká se jí lidově ,, být doma na 60 procentech mzdy." To se ví, že někomu se taková situace může i hodit a záleží na mnoha faktorech, jiný se obává, aby dopad takové odměny třeba moc nepocítil, ale pravdou je, že se současnou situací se musí všichni nějak vyrovnávat.
Vzpomeňte na článek o Pravoslavných Vánocích, který jsem tu začátkem ledna uvedl. Tak jistě, každý zaměstnavatel i potenciální zaměstnanec má jiné požadavky, každý potřebuje něco jiného. Někdo opravdu jen shání brigádu a někoho je opravdu těžké nějak odborněji zaměstnat, ne-li vůbec zaměstnat i jednoduchou činností, ale jak vidíte, tak reklamy v televizi i velké bilboardy prostě musí každého praštit přes oči. Pro mě je takový bilboard vítaným obrázkem pro webový článek do dnešní únorové nepohody, protože mám dvě možnosti.
Buď psát o něčem jiném a nebýt tak závislý na venkovních obrázcích ze současnosti, nebo dodat tímto stylem veřejnosti nějakou informaci.


Nakonec to vyjímečně popřu .-). Pokud půjdete z města na vlakové nádraží a budete mít aspoň trochu času na rozjímání, tak si možná uvědomíte, že tento strom tu již stojí celý váš život. Je krásný a takový majestátný s vyzvednutými kořeny, které jsou patrnější z pohledu od města. Mnohokrát jsem již přemýšlel, zda ho také jednou vyfotit a učinil jsem tak až dnes. Možná typ pro ty, kteří nám občas píší  na tabulky poblíž nich informace ohledně stáří, obvodu kmene a názvy takových stromů.
To je minimálně z první únorové soboty vše. Hezký víkend !


Zdroj: Soutok

Únor 4, 2021

19:20


Asi největším hitem takzvaného Rychlého zpravodajství z města - 5. týden

https://www.melnik.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=9281&id=21110&fbclid=IwAR2WkxU5_9-QyIZFOHyOQ5oRLSIq_F5Wzg2jUI_GEJ9HA7sNXxrSfOJ-8sw

byl Návrh dopravního řešení na náměstí Míru. Už mi to připadá takové komické. Mělník a doprava v centru, nebo dokonce na náměstí Míru je věčným letitým soubojem těch, kteří se snaží za každou cenu zdůvodnit, proč ta auta musí až do samotného centra a už se vymýšlela parkoviště třeba i v takových místech, jako je plac po bývalém Hrdinově lisu vedle Sokola, nebo v kopci těsně nad dnešním mělnickým gymnáziem.

Nevěříte ? Stačí se podívat do starých článků, kde se třeba řešilo mimo jiné parkování zájezdových autobusů a někomu se to zdálo do centra daleko i od parkoviště Na Svini. Konečně, autobusy dnes občas vysadí výletníky na zastávce autobusů na Karlově náměstí a vrací se na parkoviště.

https://melnicek.cz/node/4872

https://melnicek.cz/node/9961 

https://melnicek.cz/node/4503

Nicméně se domnívám, že už jen kvůli historickým sklepům pod náměstím by se na náměstí moc jezdit nemělo, byť sem musí samozřejmě zásobování obchodů, sobotní trhovci, nebo aktéři některých populárních společenských akcí.

 Docela se mi líbil komentář jednoho pána z Valašského Meziříčí ( FB historické skupiny)...https://www.facebook.com/groups/1808841266008571 , který se podělil o zkušenost z jejich města. Radnice je jen radnicí.

V mem rodnem Valmezu je to vyreseno tim, ze mesto ma "panelak" s prilehlym parkovanim a zastavkou MHD, ve kterem jsou veskere obcanske a samospravni agendy, radnice je pak skutecne pouze radnici a bezny obcan tam temer nechodi. Docela funkcni.Nemyslim, ze samospravni agendy musi nutne byt obsluhovany z historickeho centra....
Stále to zde píši, že příklady i motivaci máme u sousedů a chce to jen trochu chtít a trochu i cestovat.


Další zajímavá zpráva se týká nabídky práce. Blíží se sčítání lidu, a tak Česká pošta shání brigádníky, ale i nové zaměstnance na různé úvazky. Více na :
https://tvojebudoucnost.jobs.cz/

https://tvojebudoucnost.jobs.cz/volna-mista/?prefid_location_hier%5B%5D=M214120&

Co napsat závěrem článku ? Máme tu druhý měsíc roku a zdá se, že tu bude kromě Covidu- 19 ještě jedno velké téma. To sem prostě musíte dát. Začal rok hlavních voleb a ani člověk netušil, že to poznáme již tak brzy.
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/ustavni-soud-zrusil-cast-volebniho-zakona-40349771

Pěkný první únorový víkend !






  • To se mi líb

Zdroj: Soutok

Leden 31, 2021

18:35

 

Prožíváme nyní období, které díky sněhové nadílce snad nejvíce vítají příznivci horského lyžování a za příznivých podmínek zejména na venkově i fandové hvězdářství. Mimochodem, právě je k dostání speciál Průvodce pozorovatele hvězdné oblohy, který si i můžete prohlédnout na ....

https://www.epublishing.cz/tajemstvi-vesmiru-special-leto-2020

Ovšem, mnohem více příznivců má cyklistika a zejména ta rekreační. Však jich včera přes lužecký most nad řekou Vltavou nemálo přejelo. A slýchám kolem sebe opodstatněné monology typu : ,, Už aby bylo to jaro a dalo se jezdit na kole."

Jenže současně s tím přišla i připomínka, že po mnoha a mnoha letech skončila  30.9.2020 životnost lávky pro cyklisty i pěší vedoucí společně s horkovodem od Vrbna a Zelčína do Zálezlic a na Oupor. Jak můžete vidět na snímku, tak schody z vrbenské strany jsou opraveny a obehnány uzamčenou klecní konstrukcí.

Společnost Energotrans jen lakonicky oznamuje cyklistům, že nejbližší přechod přes Vltavu směrem ku Praze je ve 3 km vzdáleném Lužci nad Vltavou. Veřejnost však absenci tohoto přechodu přes horkovod nese nelibě a diví se, že zde nedošlo k nějaké domluvě mezi obcí Zálezlice a zmíněnou společností.

Právě sportovněji založení občané z Kozárovic, Zálezlic a Chlumína používali valnou část roku lávku horkovodu, jako nejkratší a velmi bezpečnou spojnici do zaměstnání v Mělníku. Dalšími cyklisty byl třeba oddíl  cyklistiky Odolena Voda, který horkovod hojně využíval po spojnici Zálezlice - Netřeba -Odolena Voda k výletům na Labskou stezku a dalším cílům.

Mělničané tudy měli nejkratší cestu na Oupor, využívali lávku i k různým okruhům a nabízel se tudy do budoucna například zajímavý cyklistický výlet na letiště do Prahy-Ruzyně ( vyhlídková plošina Kněževes) přes Odolenou Vodu, Řež a Úholičky, kam však lze dospět i přes Lužec nad Vltavou, Nelahozeves, Kralupy nad Vltavou a Holubice, kde sídlí jedna ze dvou firem, která k vám ve spolupráci dováží v dodávkách v sobotu mléko.

https://soutok.blogspot.com/2013/05/soutok-vas-zve-na-letiste-video-jake-tu.html

Do budoucna tedy už s možným přechodem spíše nepočítejte, protože Energotrans nic takového po rekonstrukci veřejnosti neslibuje.



Když už jsem tu zmínil Prahu, tak se vrátím k nedávnému článku, kde jsem vám představil novou rozhlasovou českou stanici Hlas Prahy, kterou můžete poslouchat v rádiích DAB+/FM a na internetu.

https://soutok.blogspot.com/2021/01/zmizeni-meteorologickeho-sloupu-u-zamku.html

Stanice slibovala, že se nebude věnovat jenom dění v Praze, ale i ve Středočeském kraji. Dnes mě o tom přesvědčila.

Nejsem posluchačem rozhlasu, ale rád si přečtu občas tzv. slade -show , což je významná doplňková služba větších barevných rozhlasových monitorů. Hlas Prahy momentálně točí takových obrázků ze zprávami asi 8 a ani není třeba dlouho čekat na jejich přepínání.

Dva z nich jsou věnovány mimopražské zprávě a oba na téma železnice. Důležitější však je, že zpráva je důkazem toho, že když někde o něco celkem důležitého jde, tak to nemusí být jen věcí zastupitelstva, ale může jít i o záležitost referenda.

Právě proto, že si nevzpomínám, že by na Mělníku někdy k nějakému referendu vůbec kdy došlo, tak mi přišlo zajímavé zde ukázat, že i takové možnosti existují. Samozřejmě je článek rovněž reklamou ( nikdo mně za ni neplatí :-)) přijímačům technologie DAB+ / FM a zároveň té třešínky na dortu, kterou je slade show.

Pokud by vás snad však takové rádio napadlo zakoupit ( není drahé), tak si předně dejte pozor, aby hlavně mělo barevný displej ( cca kolem 5x4 cm) se službou slade show, protože se nyní často prodávají i levná rádia bez této skvělé služby s dvoubarevným a dvouřádkovým displejem.


Šly již nějaké fámy, že prý jedna paní povídala, že už se dá přes most do Vrbna jet. Nedá. Soutok to včera ověřil a práce probíhají dle plánu. To znamená, že v březnu by měl být otevřený most do Vrbna a v květnu by mělo být opět možné jezdit přes komory v Hoříně.

Ovšem, nestačil jsem se divit, co všechno bylo za peníze z fondu EU vybudováno o několik kilometrů dále v Lužci nad Vltavou.


Most u Vrbna. Nájezd od Hořína.

U hlavního lužeckého mostu  na konci obce vznikl park ....

 ... a hned za ním i velká křižovatka a chodník. Řidič, který vyjíždí z obce a přejede most na konci Lužce, tak dává přednost vozidlům, která jedou podle kanálu z Vraňan až na státní silnici číslo 16.

Jen o kus dále, se můžete opět vrátit  na odbočce do obce. Přivítá vás firma Presbeton Lužec a neodolal jsem fotografii vozidla těžké přepravy. Ostatně, Soutok rád okoření téma nějakým autem, motocyklem, zvířátkem, či jiným hezkým objektem.
https://kozyk.cz/


Málokde se u nás setkáte s touto dopravní značkou :-).

Lužec je nyní takové malé království mostů. V pozadí je ten, po kterém jsme vyšli na prohlídkové kolečko a v popředí je druhý místní zdvižný most pro železnici, která bude i nadále zajíždět přes kanál do středu obce, ale zdá se, že již nikoliv ne přes Mělnickou ulici, čemuž napovídá umístění místní zastávky na jediné koleji. I to tu již někde na webu máme.
Tato ulice nese název 9. května a mám pocit, že snad všechny stavby podle ní jsou z  dotací EU a relativně nedávné. Najdete tu mateřskou školku, kulturní centrum Vltavan s kinem, hasiče a prodejna z dob socialismu u Mělnické ulice stále slouží, jako prodejna potravin.
To je z posledního lednového víkendu roku 2021 vše a pojďme si to rozdat se životem a pokusit se nějak přežít stále ne moc oblíbený únor :-).
Není to vše. Když jsem se ráno dozvěděl, že nás opustil po Karlu Gottovi už i Láďa Štajdl a vzpomněl si i na nedávný výlet do Jevan ( 30.12.), tak to bylo takové smutné, protože pro nás byly mnohé ty písničky spojeny s našim krásným bezstarostným mládím a tito lidé nám připadali na obrazovkách TV sympatičtí.
Skoro mi přišlo až takové zvláštní, jak se hned život těchto umělců ( po jejich smrti), kteří dělali  kvalitní kulturu pro národ dnes lustruje. 

V lednu 2020 ještě vládl společností optimismus a  Covid -19 byl záležitostí  v daleké Asii, kterou jsme s lehkým znepokojením pozorovali pouze v televizi.

A ještě něco mám. Dovolím si vás odkázat na reportáž pana Jana Soukupa z KČT-VHT Mělník, který je již letitým tradičním organizátorem akce Nanga Dubá Nedvězí, čili  Zimního přechodu vrchu Nedvězí, které se Soutok letos  neúčastnil. Obětavou práci pana Soukupa pro šírou veřejnost jsem tu již několikrát  velmi rád vyzdvihl.
Každá  iniciativa namířena do řad veřejnosti je od jedince i kolektivu obětavá a záslužná.
https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/nanga-duba-nedvezi-2021/

Letos to měli účastníci mnohem horší a spiklo se proti nim prakticky vše. Někdo nemohl jít z pracovních důvodů, nepřálo počasí, nebylo tu společné oblíbené závěrečné posezení v restauraci Bouda a dokonce jsem si i všiml, že zejména ti nejstarší senioři jsou díky té obrovské koronavirové mediální kampani doslova až ustrašení při setkání s jiným člověkem.
Aktualizace 3.2. v 17.20 : Napsal jsem v  pondělí na OU v Lužci nad Vltavou, kde jsem v e-mailu představil myšlenku a zadal odkaz na tento článek. Více již dělat nemohu. Ať místní vedení samo zváží, zda je to dobrý nápad, nebo ne. V každém případě se o věci již ví a třeba se jednou tato myšlenka ujme.
Zdroj: Soutok

Leden 30, 2021

22:24

 


Když se řekne léto, tak si někdo vzpomene na jakékoliv koupání, jiný na výlety na mnoho způsobů a další si vybírají lenivou zábavu v chládku a pokud možno, tak snad i u domácích ventilátorů. První skupina obvykle volí různá městská koupaliště, nebo umělé, či přírodní nádrže na venkově, případně i zahradní soukromé bazény a bazénky, a někdy se i těší na dovolenou někde u moře.

Druhá skupina ví, že v klimatizovaném vlaku, v krápníkových jeskyních, nebo ve středověkých sklepích, či v hradech a zámcích bude příjemněji, než někde ve více jak 25 °C  na turistické tůře, či při jízdě na kole, ale zážitky zkrátka mohou ještě i za přijatelné situace  převážit nad jistou dávkou potu, kterou si přivezeme i s oblečením domů.

Samozřejmě bychom si měli počínat pokud možno s rozumem, abychom nakonec neměli z výletu prožitek spíše negativní, nebo dokonce ohrožující nás na životě.

Koupání je však určitou doménou léta, což vědí hlavně o prázdninách děti a všichni tak nějak víme, že střídavé slunění a ponořování se do vody zejména v příjemném prostředí a při rozumném teplotním rozdílu je příjemné.


Není tak divu, že si naše společnost poslední dobou všimla, že i ty největší české řeky, se nám díky mnohým průmyslovým čističkám postupně přiměřeně vyčistily a začínáme nesměle uvažovat o koupání v jejich vodách tak, jak tomu bývalo ještě v 60. letech za časů našich předků. Ovšem, nutno dodat, že to má do jisté míry i svá úskalí.

Vždyť proudící toky jsou chladnější, někde hrozí i různé víry a nevíme, co je na dně, kam nevidíme. Avšak, právě proto, že i na Mělníku se objevila v nedávné minulosti myšlenka říčních lázní, tak zákonitě musela takzvaným společenským přenosem vkročit i do mého vědomí.

Dostal jsem zprávu, že se u Lužce na břehu Vltavy něco děje a musela nutně zvítězit představivost. Vždyť právě tady u cyklolávky na otevřeném prostranství by bylo takové přírodní koupání jistě skvělé. Proč ? Snadno si tu lze představit parkoviště pro auta, snad i stánky, pláž a hlavně jednu velkou přednost.

Jakou ? Řeka tu má snad jen maximálně hloubku kolem 150 cm a šíři kolem 70 metrů. Mohla by být tedy teplejší, snad i čistší, možná v jistém směru  díky hloubce bezpečnější, v otevřené krásné polní krajině a prostředí tedy ocení zejména rodiny s dětmi, ale i třeba ti, kterým jde hlavně o příjemné ochlazení těla. Jenže, to všechno je zase jenom jeden z mnoha občasných nápadů Soutoku :-).

Realita je tedy jiná. U Lužce nad Vltavou sice probíhá megalomanská akce za téměř 175 milionů Kč, jako další věc z peněz EU ( Co všechno tu již jen v krátké době EU zaplatila :-) ), ale o koupání nejde. Těžko se to vysvětluje, protože jde vlastně o uměle vytvářené tůňky, ale jde o takový návrat k přírodě.

Neviděl bych to tak černě, byť by tu možná bylo dost místa pro oboje, protože tady u řeky jsou doslova kilometry polí, ale práce pro přírodu je také záslužná a velmi. Vždyť tu jednou lidé budou z nějaké pozorovatelny pozorovat třeba hnízdící ptactvo, možná přilétnou i čápy, snad bude k vidění i jiná zvěř a porosty, a třeba leccos uvidíme i na dálku  v triedru z naší oblíbené zámecké vyhlídky :-).

Tento kraj poblíž laterálního kanálu a Vltavy nedaleko od Mělníka ještě neřekl zdaleka vše. Již teď se tu šikovně potkávají cyklisté, turisté ( naučná stezka + dálková trasa ze Řípu na Blaník), výletní lodní doprava i zvířátka v Zelčíně, a do jisté míry tu již nyní můžete obdivovat u řeky ptactvo, nebo snad i stále ještě bobří ohryzy.

Snažil jsem se o stavbě dozvědět co nejvíce a pátrání se vyplatilo. Nejprve tedy zadejte odkaz ... 

https://zakazky.eagri.cz/document_download_81260.html

Pak kliknete na přílohu a následuje asi ještě 5 logických kliknutí, která vás dovedou až do zazipovaného dokumentu . Akce se tam podrobně zobrazí, jako dílo o 4 lokalitách ( 2 na každém břehu) s podrobným popisem, kde však chybí obrazová příloha s mapkou. Výňatek na druhém obrázku.


Pracuje se po obou stranách mostu na bukolském břehu. Techniky je tu mnoho.

Nu, a nyní již víte, co se vlastně děje u cyklistického mostu v Lužci nad Vltavou za akci. Není malá a ani levná, když stojí skoro 175 milionů Kč, ale jistě udělá něco kladného pro naši přírodu. O samotné společnosti a jejich akcích si můžete přečíst na webových stránkách

http://pasnatura.cz/

Zdroj: Soutok

Leden 27, 2021

13:24

 


Vždy, když jsem se bavil s někým, kdo pracuje na směny, tak jsem se dočkal odpovědi, že si člověk může aspoň zajít na úřady a vyřídit různé věci, na které by buď odpoledne z různých důvodů již nebyl čas, nebo někdy i chuť, případně by to dotyčný na Mělníku z časových důvodů již nestíhal koupit a musel by to koupit jinde.

Jenže nám koronavirus napáchal takové nepříjemnosti, že musíte spoustu věcí opravdu objednávat po internetu, protože i když to potřebné zboží v obchodech je, tak vám ho buď zase nikdo neprodá, protože ho prý nutně nepotřebujete k životu, nebo má patřičný obchod zavřeno.

A tak se můžete jít tak nanejvýše projít, snad koupit v trafice časopis, a když nezapomenete, tak třeba i vzít fotoaparát. Velká aféra nám tu vznikla kolem bývalé meteorologické budky u zámku, kterou využívalo RMM k propagaci. Ta na přelomu roku zmizela, byť byla u nás v republice určitým unikátem. To vzbudilo velké emoce domácí komunity žijící na FB historické skupiny pana Lojky.

Muzeum se proti různým obviněním ohradilo a čeká se na ukončení hospitalizace ředitelky RMM paní Havlíčkové, která se má údajně k věci vyjádřit. Soutok měl dnes cestu kolem a povšiml si, že tu již máme vitrínu novou. Zde ji tedy máme. Udělejte si úsudek sami, protože každý má jiný vkus i vztah k určitým historickým artefaktům. Ty někdy zůstávají, jindy dojde k jejich přestěhování někam jinam a nebo končí v pohřebišti dějin.

V každém případě je vždy škoda, když nějaký historický unikát z nějakého důvodu zanikne, ale ono je také mnohdy otázkou, kdo zejména z těch vlivných dokáže věci, nebo i třeba práci někoho jiného jakkoliv ocenit. A to nemyslím jen v oblasti historické, ale globálně.

 To je dnes vše. Hezký zbytek dne a radujme se, že za několik dní bude již konečně únor a zase budeme jaru blíže. Mimochodem, bude to rok, co jsem byl u Brtnických ledopádů ( dva články : příprava, akce) a je otázkou, jaká bude situace letos. Ovšem, společenská turistická akce ( Brtnická stovka) tam letos prý odpadá, a tak zřejmě ani případné ledopády nebudou osvíceny barevným osvětlením.

Zdroj: Soutok

Leden 23, 2021

14:33

 


Milí čtenáři, na konci ledna vám tu obvykle nabízím reportáž a obrázky z akce Zimní přechod vrchu Nedvězí, kterou pořádá KČT Mělník, ale letos tomu tak nebude, byť se pochod jde ( nyní již musím napsat, že se šel). Důvodů je celá řada.
 Tentokrát nejde již jen o pracovní flexibilitu vaši, nebo i vašich přátel, která má samozřejmě další návaznosti, ale i o fakt, že doba koronavirová vše také hodně změnila a aby toho nebylo málo, tak se mimochodem Soutoku navíc ještě nepříjemně snižuje úložiště fotografií i při malém množství na článek.
Na druhou stranu nám Covid-19 vytvořil a neustále vytváří zcela nové situace. O mnohých z nich jsem tu již psal. Připomeňme si nyní aspoň tři. Řada lidí si již dnes nechává mnoho věcí posílat přímo domů, nebo do výdejních míst, čímž se rozvinuly nové služby, a když to jde, tak ti lidé pracují nově třeba i z domova.
Koronavirus se dotkl i informačních center a regionálních muzeí, která jsou k naši lítosti zavřena. To jsem pocítil například 30. prosince v městečku Kouřim, kde jsem tak přišel o hezké pohledy do sbírky i krásnou turistickou vizitku Lechova kamene do turistického zápisníku. Naštěstí se valná část muzeí chytila iniciativy, která nám tak trochu uniká, což je ovšem škoda. On je to vlastně výborný nápad.
Už dávno se ukázalo, že dokumentární i virtuální pohled do nějakého objektu je tou nejlepší pozvánkou. Na druhou stranu každý návštěvník a výletník ví, že přímá návštěva má nenahraditelnou atmosféru. Ani mělnické muzeum (RMM) nezůstalo v tomto pozadu a jsem velmi rád, že vás tímto způsobem mohu pozvat k návštěvě.
Prohlédněte si tedy videokanál RMM a zvažte, zda by nestálo někdy v příhodné budoucnosti sem opět zavítat. Muzea nejsou jen pro vzdálené návštěvníky a někdy je hřejivé i to, když objevíte krásné artefakty a řeknete si : ,, To je krása a ani za tím člověk nemusí nikam jet. Vlastně je to naše, nás Mělničanů." Nyní již článek RMM, který jsem rozčlenil do odstavců a doplnil o přímé odkazy do světa mělnických výstav.


Regionální muzeum Mělník zve na dvě virtuální výstavy i do stálé expozice 

Objev krásu starých časů aneb jak vidí mělničtí školáci muzejní sbírky? Třídílná online výstava výtvarných prací dětí ze ZŠ J. Seiferta Mělník, kterou mělnické muzeum zveřejnilo na svém webu a sociálních sítích, Vám jistě zpříjemní mrazivé dny. Obrázky jsou výsledkem společného projektu muzea, školy a MAS Vyhlídky v rámci projektu MAP II v ORP Mělník.

https://www.muzeum-melnik.cz/akce-a-vystavy/objev-krasu-starych-casu-online-vystava-906_576cs.html

 Tento projekt podporující polytechnické vzdělávání v neformálním prostředí chce vzbudit v žácích zájem o regionální hmotné dědictví předků i rodinnou každodennost průřezem času. Po komentované návštěvě expozice historických kočárků a hraček (v době, kdy toto bylo možné), a současně s využitím muzejního obrazového materiálu děti pracovaly pod odborným vedením svých pedagožek. Projekt byl soutěžní a tak velmi pěkné ceny doputují nejen k vítězům výtvarného klání, nýbrž i ke všem účastníkům.

 Druhý zveřejněný projekt mělnického muzea potěší milovníky historie. Videoprůvodce historickou částí stálé expozice ukazuje ty nejvzácnější exponáty např. denár kněžny Emmy nebo pískovcovou sochu sv. Václava z nejstarší písemně doložené vinice na území Čech (u obce Dřísy).

https://www.youtube.com/channel/UCh6aJ9KMrrahIp0e1Dw_5OQ?view_as=subscriber

 Dalším online počinem, které muzeum pro své příznivce chystá, je komentovaná prohlídka výstavy Václav Levý - doba, život, dílo. Ta představí tuto významnou osobnost novodobého českého sochařství ze všech úhlů a v kontextu své doby (1. pol. 19. stol.). Na muzejním youtube kanálu, webu i sociálních sítích se objeví ve čtvrtek 28. 1. 

Na únor mělnické muzeum společně s MAS Vyhlídky připravuje druhé vydání Pověstí z Kokořínska, Mšenska a Podbezdězí sebraných Jiřím Zubíkem a Josefem Houžvou, opět s doprovodnými příspěvky v online prostoru...

-KrF-

Tematicky podobný článek: https://soutok.blogspot.com/2021/01/film-pozdni-laska-musi-kazdy-obcan.html


Včera se mi poštěstilo dostat se do situace, kdy jsem snídal již za bílého dne, venku za okny svítilo slunce a byl nádherný den. Ještě štěstí, že mě napadlo, že bych mohl aspoň na chvíli jít ven a samozřejmě jsem nemohl vynechat návštěvu prostorů za mělnickým zámkem. Pohlédl jsem do kraje a spatřil jsem zejména od Českého středohoří pohled, který mě doslova nabíjel pozitivní energií.
Sice nešlo dohlédnout až do Krušných hor, ale zasněžené svahy dávaly vyniknout v záři slunce snad každému detailu. Obvykle člověk obdivuje Říp, Sedlo, Milešovku, Kletečnou, Bukovou horu, či vzdálené Krušné hory. Konečně, elektrárna nám zase připomíná, že žijeme v době, kdy si život bez elektřiny a elektroniky neumíme již vůbec představit a nebyl by možný ani tento článek.
Teď někdo možná namítne, že za našeho dětství pořádně ještě žádná elektronika nebyla, a také jsme žili, ale tomu se říká pokrok a člověka příroda stvořila tak, aby tu ten pokrok vznikal a abychom ho do jisté míry obdivovali. Zase jsem odbočil :-).
Je to zajímavé, ale tentokrát mě nadchl kopec, který se jmenuje Lipská hora a wikipedie nám sama říká, že nejhezčí pohled na ni je z jihovýchodu. Snad všechny kopce, které jsou z Mělníka vidět, tak jsou i odtud nejkrásnější. Neuvěřitelné.
https://www.idnes.cz/cestovani/tipy-na-vylet/lipska-hora-ceske-stredohori-a-tip-na-vylet.A140626_181019_tipy-na-vylet_tom


Užívejte víkend a vězte, že plno pěkných věcí nás doslova obklopuje, aniž bychom hned museli jet kilometry, desítky kilometrů, stovky, nebo dokonce tisíce kilometrů daleko :-). Mimochodem, nejeden člověk, který byl někdy u moře, tak mi nakonec řekl, že ta naše příroda je tak nějak plná pohody.

Zdroj: Soutok

Leden 19, 2021

13:10

 


Dnes již snad nechybí v každé domácnosti a nutno říci, že míváme období, kdy ji pozorujeme méně, a kdy naopak více. Ačkoliv používaly teploměry i barometry již v pozdější době i naše babičky, tak počasí bylo spíše záležitostí mediální a ještě na začátku 90. let si vzpomínám, že tam někde v místech, kde dnes stojí restaurace Šatlava, tak tam byla ve výloze nějaká meteostanice, která nabízela zájemcům pohled na mělnické počasí.

To si však již lidé hromadně pořizovaly domácí meteostanice, protože to už tak zkrátka chodí, že se každou chvíli dostane něco do módy a u elektroniky to platí dvojnásob. Jen kousek od zámecké vyhlídky najdete mapu okolí a vedle ní  turistický rozcestník a keře .Možná si někdo povšiml, že tam něco chybí.

Šlo o takový malý a do poloviny prosklený sloupek v zeleném rámu s neobvyklou stříškou, který jsme zejména poslední léta chápali tak, jako informační vitrínu. Jak vidíte na stránce ... 

https://www.facebook.com/photo?fbid=240550410959382&set=pcb.240550607626029

..., tak šlo opravdu o zajímavé dílo, které po menší rekonstrukci mohlo docela hezky zdobit. Pokud se však někdo nezajímal o dějství v našem městě, tak si ho vlastně ani moc nevšímal a možná to občas měly na svědomí i blízké keře, kde se trošku ztrácel.

Bohužel to tak dnes chodí, že vždy musí někdo na něco upozornit, aby se někdo někde probudil a obyčejně je už pozdě, protože tyto věci jdou mnohdy zcela záhadně velmi rychle, až přednostně kamsi jinam. Žádné referendum, či ankety apod. Šup, a tank byl naštěstí aspoň v muzeu v Lešanech.

Teď se veřejnost ptá, kdo za zmizení sloupu může a hledá viníka. Že prý muzeum( RMM) věnuje pozornost každé vykopávce a toto odstranění vzácného předmětu údajně ještě nadšeně vítalo. Veřejnost do věcí samozřejmě nevidí, jako prakticky vždy, je postavena před hotovou věc a vše jsou jen dohady.

Vědělo třeba právě zmíněné muzeum, že jde o vzácný předmět ? Pro mnoho lidí může být zajímavé, hezké i vzácné zcela něco jiného a jsme toho denními svědky. Každý obdivuje něco jiného a někdo i více věcí, ale někdo naopak ne Někdo má citově blíže k 5 000 let starému střepu a jiný zase k mnohem mladší památce. Vzpomeňte si, když tady Soutok navrhoval, aby byla zachována třeba stavidla na Pivovaře u vstupu do vodárny.

Škoda, že nám tu občas něco zmizí, probudíme se a zjistíme, že je pozdě. Kde je chyba ? Špatné volební systémy ? Těžko říci. Zastupitelé jsou reprezentací občanů a nelze na vše dělat ankety, ale pak tu máme situace, jako třeba případ, kdy se mohou narodit a občas se i narodí sochy a výtvarná díla, která veřejnost přijímá s velkými emocemi. Nyní mám již na mysli uctění památky sv. Ludmily nějakou sochou, které nás výtvarně čeká.

Přitom by to nemuselo být složité a i o tom jsem tu již nedávno psal.

Aktualizace 20.1. 2021 v 11 hodin:

Tak prosím, dnes jsem se na FB historické skupiny podíval na článek

https://www.facebook.com/groups/1808841266008571   ....

..., kde zazněla otázka, zda jsou pilíře současného starého Strakova mostu původní. Potom přišla velká radost, že jsou původní ( tedy z roku 1888). Každý asi nemůže vědět vše. Přitom mají všichni jakoby něco společného s historií.

Možná proto, že jsem muž, tak mě náš první most zajímal z těch historických obrázků Mělníka, jako jedna z prvních věcí a s tím i otázka pilířů. To je zřejmě ukázkou toho, co jsem tu vlastně psal. Řada lidí zajímajících se, nebo dokonce pracujících s historií vlastně opravdu nemusela mít vůbec ani ponětí, jakou památkou ona původní meteorologická vitrína vlastně byla. Pro mnohého to mohla být jen výstavní vitrína, která už moc nezdobila. 


Včera s velkou slávou začala konečně nově vysílat v pásmu DAB+ další česká stanice s názvem  Hlas Prahy, která působila dříve na internetu. Někteří posluchači většinou stále pořád vůbec neví, co to ten DAB je a ptají se, zda budou potřebovat set top box, jako u televize, nebo to uloví na běžné FM rádiu, a tak není divu, že v tomto oboru diskutuje pravidelněji  relativně  málo lidí, což má opět svůj rub i líc.
Poslední dobou je velmi módním doplňkem již takzvané slade-show, kdy posluchač užívá rádio i tak trošku, jako kdysi teletext. Ovšem, Hlas Prahy dokonce ve svém vysílání spojil na jedné stránce text i aktuální obrázek, což jsem zatím nikde jinde při příjmu nezaznamenal, a to ani u sousedů.
Zatím jsem stanici poslouchal jen krátce a udělala mi radost píseň , ve které dohromady v roce 1980 zpívá Freddie Mercury a David Bovie - Under Pleasure. Udělala mi radost i následující píseň skupiny Clout, ale ty devadesátky už moc nemusím, a tak vidím přínos stanice hlavně právě ve slide -show, kde si zatím v rychlosti přečtete nějaké novinky z metropole.
Teď mě tak napadá, že se v médiích píše pořád o covidu-19 a zapomnělo se nějak na zimu a migranty v táborech, což covidu předcházelo.
A to je dnes vše, neb žijeme ve flexibilní době. Ať už máte pracovní povinnosti před sebou, nebo za sebou, nebo to dnes řešit vůbec nemusíte a spíše řešíte něco jiného, tak vám přeji pěkný den.





Zdroj: Soutok

Leden 17, 2021

01:00

 



Psalo se o tom v médiích prvně snad již před rokem a půl. Minimálně tu máme tento rok starý článek

 ...https://digital.rozhlas.cz/signal-radio-ziskalo-novou-frekvenci-pro-melnik-stejnou-jakou-vyuziva-hitradio-v-8136332

Jeden z diskutujících fóra dnes přišel s upozorněním, že již změnu zaznamenal a Soutok to ověřil. Rozhlasová stanice rádio Signál se studiem v Mladé Boleslavi, která se stala pověstnou především díky svým večerním retro kabaretům ( 19.00 - 23.00) změnila několik parametrů.

Nejdůležitějším je změna frekvence. Místo původních 107 MHz ji nově naladíte na 99.9 MHz. Dále se snížil výkon z dosavadních 200 Watt na 100 W a mělo se změnit i místo stanoviště vysílače. Ten byl původně umístěn na střeše panelového domu poblíž hřbitova Sv. Václava v ulici Pražská a nyní by měl být na střeše hotelu Ludmila v Rousovicích.

Jenže, když se podívám na výborný web našich sousedů https://fmscan.org/index.php , tak tam se stále udává snad ještě původní stanoviště, byť mají frekvenci již změněnu. Rádio Signál je nástupcem rádia Jizera ( Mladá Boleslav) a Hey! ( Praha). https://www.radiotv.cz/radio/signal-radio-praha-mlada-boleslav/

Nedávno jsem tu dával článek s názvem ,, Vysílá rozhlasová stanice Hlas Prahy"

http://soutok.blogspot.com/2020/12/vysila-rozhlasova-stanice-hlas-prahy-v.html

Stanice tehdy sice ještě nevysílala, ale ono to tak nějak do světa rozhlasu patří. Však znáte ty různé znělky a věty : Govoriť Maskva. Volá Londýn. Posloucháte vysílání Českého rozhlasu. This is radio ...

Zkrátka, prý se ještě neví, zda už to bude konečně v pondělí 18. ledna, nebo v průběhu týdne, ale teď už snad konečně začne bývalá internetová stanice Hlas Prahy vysílat v muxech Teleka v pásmu DAB+ doopravdy. A nutno říci, že to pro Mělník rozhodně není špatné, protože Teleko sem dosahuje ze tří směrů podobně tak, jako Čro.

Mělník tedy patří k městům, kde se DABu + daří nejvíce a na tyto dvě české společnosti ( Čro a Teleko) vám zřejmě bude doma v interiérech stačit pouze vysunutý teleskop bez nutnosti nějaké externí antény. 

http://www.digitalradiodab.cz/mapy-pokryti.html

Ještě jsem přidal odkaz na mapy pokrytí všech našich společnostní. Společnost RTI.cz je na mapě trochu podhodnocena. Ve skutečnosti ji lze na Mělníku na mnoha místech také poslouchat.

Aktualizace 18.1. v 11.16:  Stanice Hlas Prahy již vysílá.


Pokud to náhodou nevíte, tak má Mělník nové testovací místo na Covid-19. Tam, kde z mělnického autokempu vyjížděla bočními vraty vždy v červnu krásná auta, aby tu na parkovišti před koupalištěm jejich řidiči předvedli ukázku jízdy zručnosti, tak tam nyní stojí tato testovací mobilní buňka.

Otevřeno je každý všední den od 8 do 12 hodin a více se dočtete zde na stránkách města Mšena ...

http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page-single&type=102&action=2&news_id=1821&webSID=8157e46ad3af2b8c095cf397dff0e9dc

Osobně věřím spíše těm, kteří říkají, že stres a strach jsou prvními kroky k virové nákaze. Navíc se objevují články, kde čtenář doslova dostane strach, se nechat očkovat, protože ono se vlastně pořád vůbec nic neví. Najednou přijde článek, že někomu po očkování ochrnuly svaly v obličeji. Nebo zase ten, že někdo prodělal lehký průběh, dostal se z toho, a po třech měsících, se dostal až pod přístroj.

Však sami víte, že se někdy stačí jenom o nějaké nemoci bavit a dočasně dostanete příznaky, které vzápětí odstraní něco pozitivního. Naše mysl je prostě velký kouzelník, který nepotřebuje stres a násilí, ani někde vysedávat v čekárnách zdravotníků.

Roušky dnes málokdo nosí, pokud nejde zrovna do dopravního prostředku, obchodu, k holiči, nebo do práce, ale tady je každá rada drahá. Máme zrovna takové roční období, kdy sice lidé už mnoho nekýchají a nejsou snad tolik nastydlí, jako na podzim, ale tady může být užitečná.

Ocenit ji můžeme také v mrazivém počasí, kdy nám chrání obličej, zabraňuje polykání studeného vzduchu, smogu z aut, nebo i dýchání mikroskopických prachových částic z vysavačů apod. Najde se nyní prostě i řada důvodů, se na ni dívat trochu pozitivněji. Nejsme na ni zvyklí, jako lidé v Asii, ale bez ohledu na její sporný význam možná není zrovna v těchto dnech tolik na obtíž, jako jindy.

Mohl bych ještě v debatě o Covidu-19 pokračovat a dostat se až na samou hranici, kde se rozhoduje, koho se ještě pokusit zachránit a koho už třeba pro nedostatek přístrojů nechat v poklidu pod opiáty z tohoto světa odejít, ale to třeba zase jindy. Myslím, že je dobré se hlavně nestresovat a snažit se nechodit nebezpečným věcem moc naproti, byť to někdy zkrátka moc nejde. Řada lidí je družných.




Dnes si naše společnost připomněla člověka, který se rozhodl, jako později řada dalších demonstrovat svým vlastním zapálením nespokojenost s tím, co se u nás v politické oblasti tehdy událo.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Palach  
Mělník dostal v roce 2009 zajímavé umělecké dílo, které mělo tak, jak je to obvyklé v době instalace svoji kritiku. Máme tu tedy toto umělecké dílo již rovných 12 let a možná vypovídá více, než sám autor očekával.
https://ticmelnik.cz/pamatky-a-zajimavosti/sochy-plastiky-a-pamatniky/pomnik-jana-palacha/
Soutok rád používá citát, že vše souvisí se vším, který jsem snad prvně četl v knížce spisovatele Ludvíka Součka z mělnické knihovny. Náš svět je plný válek, hořících vojáků, ale i učenců, kteří skončili na hranici. Je to smutné a kruté, ale je to tak. Na to všechno se dá vzpomenout a blízkost školy vyzývá k malé vzpomínce.
Už jako dětem na ZDŠ nám bylo moc líto, když jsme se učili o smrti Jana Husa, který byl upálen. Opravdu se s tím nedalo nic dělat ? Třeba by ho pustili. Neměl co ztratit. Třeba by to doma nějak lidem vysvětlil a oni by ho pochopili :-).

Bylo nám líto Giordano Bruna a připadalo nám nespravedlivé, že lidé, kteří už tenkrát věděli, že Země obíhá Slunce, tak měli tak těžký život a byli na hranici života a smrti upálením.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Giordano_Bruno

Takovým našim hrdinou byl Galileo Galilei , který prý odvolal své učení, což ho mělo zachránit od smrti upálením. Ten měl údajně po odvolání rozsudku prohlásit ono slavné: ,, A přece se točí." Tehdy jsme už nějak vypustili zbytek jeho života a líbilo se nám, jak si s věcí poradil. Proč si kvůli nevědomosti, či blbosti druhých nechat zbytečně vzít život ?

On nakonec díky svému vysokému věku skončil tak, jak se píše v článku a autor tam vysvětluje, že je dost nepravděpodobné, aby si toto na takovém místě v danou dobu dovolil vyslovit, ale je pravda, že tato věta vešla do dějin. ....

https://dvojka.rozhlas.cz/proc-se-rika-a-prece-se-toci-7602784

Hezký zbytek víkendu a ať vás potkávají spíše optimističtější věci, ač k životu žel patří i to druhé.


Zdroj: Soutok

Leden 12, 2021

00:11

 


Dnes ( článek byl dopsán až v úterý 12 minut po půlnoci, tak  se myslí pondělí) před polednem jsem se čirou náhodou objevil na náměstí Míru zrovna ve chvíli, kdy mělnické vánoční artefakty opouštěly po mnoha dnech své pozice. Když se v komedii Černí baroni ( 1992) loučil v kamenolomu velitel roty ,,Jiří Schmitzer" se svými vojáky základní služby, utrousil vojín ,,Jan Kraus" větu : ,, To chce panáka."  A mě nějak napadlo : To chce fotku :-).



Vydal jsem se odtud procházkou k zámku a potkal jsem sněhuláka, kterému jsem  prakticky v jednom z nejteplejších českých měst v dnešním počasí již mnoho šancí nedával. Připomeňme si, že mediálně díky malým meteostanicím a naměřeným hodnotám bývá často v TV prosazována obec Tišice a město Poděbrady.
Dovolím si dát odkaz na článek, jehož první část nás dnes už zajímat nemusí, protože orientovaný občan jezdí během roku především na jízdenky jakékoliv integrované dopravy, ale je to největší přehlídka sněhuláků v katastru našeho města.
https://soutok.blogspot.com/2019/02/jizdne-na-zeleznici-se-nam-od-1-unora.html



Dnešní krátký bílý den byl opravdu příjemný a určité kouzlo jistě dodávala krajině za řekou i  nesouvislá mlha. Tu jsem tentokrát  z řady důvodů zkusil  jenom tak okrajově vložit aspoň do jednoho snímku s nám tak milou dominantou.

Ve čtvrtečním článku jsem zmínil akci Zimní přechod vrchu Nedvězí a v sobotu odpoledne se již dokonce písemně mohli někteří zájemci dozvědět více :-). Mně to trvalo o den déle. Pod podloubím ve vitríně KČT to minimálně prozatím nenajdete, ale na webu KČT Mělník již ano.

https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/prechod-nedvezi-23-ledna-2021/

Mně to doslova vzbudilo úsměv na tváři, protože takto přistoupit k akci může snad jen člověk s velikými životními zkušenostmi, kterým na tomto poli letitý pořadatel akce Jan Soukup rozhodně je.

 Ona je ta poslední jeho věta v jeho článku trochu jinak, ale snad se nebude zlobit za tuto úpravu zde : ,, Uděláme to, jako v roce 1976. :-)"  Ne, rozhodně nechci nic zlehčovat, ale mám rád legraci, trošku je to jako z westernu a prostě se mi líbí to přímočaré jednoduché rozhodnutí, které se vypořádá s problémem.

Mimochodem, dovolím si tady napsat pro potenciální mladší čtenáře, že v roce 1976 vzniklo CHKO Kokořínsko, které se až relativně nedávno rozšířilo o menší samostatnou oblast a dodatek za pomlčkou Máchův kraj. Nyní se tedy jde již 46. ročník a akce se koná v sobotu 23.1.2021 !

Akce bude tedy tentokrát probíhat individuálně bez svozového autobusu a opravdu detailně, ale vskutku detailně i s jízdními řády odjezdů autobusů, které můžete využít je popsána v článku pod odkazem. Rovněž nebude závěr v restauračním zařízení.

Protože jsem trošku fanda zejména do hromadné dopravy, tak tentokrát musím přiznat, že mohu přijít již snad jen jenom s jedním ještě snad rozumným extrémem. O jaký extrém jde ?  Tak třeba pro ty, kteří nechtějí zřejmě stát ráno v obyčejně plném autobuse směrem do České Lípy a mají rádi dobrodružství. Vlakem do Mšena v 7.06 s příjezdem tam v 7.45. Pak pěšky přes Ráj a Střezivojice na Nedvězí, odkud je to nejlepší do Dubé, kde je přece jen více možností dopravy k domovu.

V takovém případě ukazuje kilometráž na Nedvězí cca 15.3 km ( jiná varianta 16.6 km) a do Dubé 21.6 km. Myslím, že by se takový dobrodruh mohl vejít do limitu na kopci, pokud vlastně vyrazí ze Mšena v 8 hodin, ale vždy je vše o terénu a kondici jedince.

Každému kdo projeví o akci zájem, tak mu přeji, aby mu to vyšlo. Opatrujte se a poklidný start do povinností v roce 2021 !

Věřím rovněž, že třeba i někteří nějak zapojíte do akce své vozy a moji navrženou trasu berte spíše, jako takové veselé zpestření, které jsem si nemohl samozřejmě odpustit :-).

Zdroj: Soutok

Leden 9, 2021

18:42

 

Televize není tím, co bych zrovna sledoval, protože mám pořád současně s ní nějakou jinou hlavní aktivitu, ale o následující informaci, se s vámi podělit musím, byť nejde o žádnou novinku. O filmu Pozdní láska z roku 1935 tu psal Soutok již téměř před 10 lety ( leden 2012).

Dnes již máme  všichni televize s možností puštění pořadu ze záznamu, a tak vás vůbec nemusí pálit, že jste 6. ledna na programu CS Film v čase 18.00 - 19.35 zmeškali 100 minut dlouhý film z roku 1935, který se točil, jako první v našem městě a je unikátem. Jinak je o něm na netu plno odkazů, ale stažení zcela zdarma na první stránce nenajdete.

V čem je film unikátní ? Pro občana Mělníka rozhodně tím, že je natočený celý na Mělníku, je prvním filmovým snímkem zde vůbec a spatříte v hlavních rolích náš nejstarší most ( 1888- 1937), radnici před přestavbou, zcela jinou zámeckou vyhlídku a řadu dalších míst, která se nějakým způsobem změnila. Bohužel je značná část děje v interiérech, nejde o žádné dlouhé outdoorové záběry a děj může někomu připadat zajímavý a jinému nudný. Komediální trhák to není.

Další hodnotou je snad fakt, že vzhledem k největší slávě filmů stříbrného plátna mělo teprve dojít, tak tu máme některé herce trošku v nezvykle mladším věku, než býváme zvyklí. Ono je již každých 5 let života  u člověka znát, a to i v dospělém věku. Pokud nemáte výdrž, tak si nastavte třeba 17. minutu, vydržte, a pak 40. minutu filmu.

Lidé mi občas říkají : ,, Ty chlape, ty máš někdy zážitky " a přitom zakroutí s úsměvem hlavou. Mnohdy jim odpovídám: ,, Tak když jezdíš maximálně na výlet autem s rodinou, tak se nediv, že podobné zážitky nepotkáš."

Pravda, někdy to chce trochu odvahy, se odvážit někoho oslovit a rozhodně nelze říci, že je tím někdo celoživotně nadán. Jindy je naopak třeba i překvapivě aktivita na druhé straně a dokonce i u žen. A někdy se jedná o neskutečné náhody, které by v loterii znamenaly první místo. Stačí si vzpomenout, jak jsem za zámkem oslovil starší dvojici seniorů z Anglie a o rok později se setkal ve vlaku na Mělníku s jejich synem, který žil se svojí rodinou v Praze.

Krásné, ale asi tak platné, jako kdybych sečetl těch celkových cca 753 994 návštěv tohoto webu, které vykazuje k dnešnímu dni počítadlo :-).

Když však vezmu v úvahu, že jsem se 30. prosince potkal v Kouřimi s jakýmsi televizním kameramanem a o pár hodin později ztratil několik slov s poutnicí v Jevanech, tak následující setkání v Liběchově snad ještě gradovalo tuto sérii náhod :-).


Do Liběchova jsem se prvně v životě podíval v 70. letech 20. století se ZDŠ a samozřejmě naše cesta vedla z vlakového nádraží do skal k výtvorům Václava Levého. Vlastně uteklo rovných 50 let, což je mimochodem délka umělcova života .-). Od té doby tu byl člověk již mnohokrát a je úplně jedno, zda to bylo ve skalách, v zámku ( muzeum), v zámecké zahradě, u kostelíčka, v rybárně, v letním kině, v Rašínkách ve včelíně, ve mlýně, na nějaké akci, či dále podle Liběchovky , nebo na turistické značce někde u bunkrů Liběchovské příčky.

Liběchov je zkrátka místem, kam se člověk rád vrací. A myslím, že i pro mnohé z vás je Liběchov kouzelným místem, protože neustále čtete článek ze 30.12.2017 ...

https://soutok.blogspot.com/2017/12/laska-rohata-dalsi-pohadky-to-je-casto.html

..., který má jenom za uplynulý podivný rok 2020 návštěvnost 306 diváků, ale mezi TOP 20 z dosavadních 1 958 článků zatím není.

Jak vidíte, tak jsem vlastně u skal v Liběchově nebyl už tři roky a můj výlet byl vlastně ještě celkem včas takovou určitou poctou umělci, který se přesně před 200 lety narodil a před 150 lety zemřel. Další motivací byla i knížka, která byla vánočním dárkem a vidíte ji na prvním obrázku společně s dalším dárkem.


Přijel jsem asi v 10.40 do Liběchova ( 8.1.) a zdálo se, že snad bude parádní den. Atmosféra byla neskutečná. Krásný lehce mrazivý zdravý vzduch, krajinka se v danou chvíli usmívala a kolorit místa tamní prázdné procházkové aleje dokreslovala mladá maminka s pobíhajícím děckem.
Když jsem měl za sebou první venkovní pozdrav dne, tak jsem si zavzpomínal na ....
https://soutok.blogspot.com/2018/10/libechovske-posviceni-pripominalo.html

.... a podíval se směrem na uzavřenou relativně novou cestu, která můstkem přes Liběchovku spojuje Rumburskou ulici s alejí. K dalším romantickým místům patří část jménem Boží Voda. Vždy se u místní kapličky zastavím a dívám se dolů do areálu rybárny, kde se však tentokrát třepetala pouze jedna vodní hladina a na zbytku rostlo jenom proutí.
Mám to vyfotit ? Vždyť člověk většinu života vlastně pořád fotí ty stejné věci, pokud někam dále nevycestuje a později snímky ani moc neprohlíží, protože tu jsou další a novější. Snad jen, když koukám, co kdo čte, tak se vlastně dívám, co bych třeba již napsal jinak, co jsem vlastně napsal, a co jsem tehdy vlastně fotil.

Jak tak přemýšlím s aparátem v ruce a rozhlížím se, tak mě kdosi pozoruje ze zaparkované dodávky a náhle se přede mnou objeví pozoruhodná žena se slovy : ,, Vy jste místní, nebo zdaleka ?" Mé cestovatelské zkušenosti z mládí i současnosti, se mi již mnohokrát hodily, vždy vedly k milému rozhovoru, ale druhou stránkou věci také je, že vždy odebraly nějaký čas, kterého jsem však nikdy nelitoval a vždy mi to něco dalo :-).
Při loučení se dozvídám, že proti mně stojí výtvarnice MgA. Jitka Navrátilová a horlivě přemýšlím, proč je mi to jméno povědomé. Tak jistě, jsme v Liběchově a už sem jezdím dost dlouho, tak mě samozřejmě napadne Josef Matěj Navrátil, který vymaloval sallu terrenu liběchovského zámku.
https://leporelo.info/navratil-josef-matej
Jak tak při své další pouti krajinou přemýšlím, tak si poměrně velmi brzy uvědomuji, že asi vím, koho jsem měl před sebou a jsem za toto nesmírně rád. Ještě se k osobě vrátím později.
Liběchov si uvědomil, že vandalismus i povětrnostní vlivy pískovec nenávratně ničí a nelze tomu zabránit. Snad jen v případě Klácelky lze aspoň vandalismu mřížemi bránit, což tu v minulosti již několikrát bylo. Možná, že se bude Klácelka otvírat snad jen v rámci DED, nebo by tu muselo být něco podobného, jako ve skalním bytě ve Lhotce, kde je dozor a otvírací hodiny po dobu sezóny.

Mám Klácelku někde nafocenou snad do poslední kresby, byť je nyní ve zmíněné nové knize velmi detailně zpracována, a tak mě uzamčení mříže vůbec nevadilo. Naopak, kdo máte fotoaparát, tak Jana Žižku s Prokopem Holým skrz mříže v pohodě vyfotíte, a jak vidíte, tak mě situace dovedla ke zcela novému pohledu shora na areál. Na pozadí pak máte zmíněný skalní kalich, který je na fotografii zde vidět jen nepatrně.
Jak uvidíte na snímcích, tak sníh v lesích působil romanticky, ale problémy s chůzí tu byly. Především šlo o kluzké bláto a bylo mi jasné, že sestup do údolí od Čertových hlav bude možný jenom ve směru mé trasy. K obrázku výše jen dodám, že jsem tu na Liběchovce za obcí Želízy bohužel v PR ještě nikdy na vlastní oči neviděl kvést bledule a sněženky, ale věřím, že snad jednou přijde den, kdy tu budu ve správnou dobu.
Rozhodl jsem se, že místo Harfenice a Hada sem dám něco jiného. Ostatně, ve sněhu má vše zase úplně jiné kouzlo a můžete si to obejít sami. Však to není daleko. U Hada jsem byl asi ve 13.30 a v lese jsem potkal jednoho samotáře a dvě mladší dvojice. Jak už to tak bývá, tak turisté jsou veselí a sdílní lidé, proto vám mohu říci, že jedna dvojice byla z Prahy a druhá se smála, že předešlou dvojici potkala prý už třikrát. To ještě netušila, že i mě uvidí ještě jednou :-).

Původně bylo mým hlavním cílem obejít výtvory Václava Levého, ale nutno říci, že pro mě osobně by to bylo málo. Však vás u Hada sama o sobě láká cedule, aby si návštěvník zašel ještě kousek dále k dalším dvěma skvostům.

Žlutá značka směrem na Štětí vás dovede ke kouzelnému místu, které je jen o kilometr a půl dále. Tady narazíte již na naučnou Trasu kouzelníka Štětky ( také jsem o ni již psal), kde děti mohou právě u následujícího útvaru hádat, jakému zvířátku patří zobrazené stopy. Však jsem o tom psal 30.12. v článku o Kouřimi.
http://soutok.blogspot.com/2020/12/za-praotcem-lechem-k-antickemu-sloupu.html
V tomto koutu Liběchovska tedy potkáte přírodní skalní útvar Sedm chlebů ( zvětrávání pískovce) a jeskyni Mordloch, kde se podle pověsti ukrývali loupežníci a hlavně i poddaní, kteří zavraždili společnými silami svého nenáviděného surového pána hraběte Claryho.

O další kilometr dále potkáte kapli, která tu byla postavena po násilné smrti hraběte Claryho v roce 1720. Dostal jsem kdysi přátelskou nabídku napsat dobrovolný příspěvek o této události do Kolečského měsíčníku a pochopitelně tak vznikl i článek ....
https://soutok.blogspot.com/2013/07/za-tajemstvim-hrabeci-kaple-soutok_28.html
Ještě přidám odkaz na reklamu i na putování Soutoku po NS loupežníka Štětky.
https://soutok.blogspot.com/2013/09/turisticke-steti-zve-male-i-velke.html
https://soutok.blogspot.com/2013/10/krasa-u-melnika-stezka-loupeznika.html

Ano, boty byly sice samé bláto, ale ta nádhera člověku něco dala, protože jsme živi z pocitů, které přetrvávají hmotný zážitek.

Všiml jsem si, co dokáže vegetace. Není to tedy nic nového pod sluncem, ale poslední prožitky jsou z těchto míst staré snad 10 let. Bylo tu mnoho obnažených skalních stěn a dnes je tento úsek mezi Štětím a Hadem celý zarostlý. Následující úhel pohledu mi však připomíná po pravé straně pověstnou žábu u Mšena ( skalní útvar Hlava a žába).

Pak už to byl zase boj s časem a tmou, a vše se zdálo tak daleko. K avizované sokolovně jsem došel v 15.45 a už moc světla na fotky nebylo. Na konci výše zmíněné knihy, se čtenář dozví, že tu v červenci 2020 probíhalo k výročí V. Levého umělecké sympozium, kterého se účastnilo 6 umělců, když kvůli covidu - 19 museli odvolat účast dva umělci z Itálie a z Německa.
Všechny výtvory najdete v knize, a jak bývá zvykem, tak budou zřejmě někde umístěny. Pan Bartoloměj Štěrba vytvořil portrét samotného Václava Levého. Přátelé, tak vypadá čerstvé dílo z dovezeného pískovcového kvádru. Zkusme to porovnat s díly ve skalách, které poničili přírodní podmínky i vandalismus.

A na závěr ten krásný zážitek z úvodu vyprávění. Jmenuje se MgA. Jitka Navrátilová, žije a tvoří v Liběchově, a její dílo má název Scéna z ráje ( Poslední polibek). Když jsem si knížku o Vánocích četl a díval se i na krásné současné výtvory, které můžete před sokolovnou v Rumburské ulici zatím stále spatřit, tak se mi ani nesnilo, že náhoda způsobí, že stanu tváří v tvář domácí umělkyni tohoto krásného díla.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jitka_Navr%C3%A1tilov%C3%A1

http://www.navratti.cz/

Sice jsem si říkal, že bych se kromě známého vycházkového plánu mohl také později  po absolvování turistické části zajímat o nové sochařské a právě čerstvé výtvory, ale zvláštní setkání tuto myšlenku ještě více posílilo a opravdu jsem natáhl krok, abych to z lesů k sokolovně ještě za bílého dne stihl :-). 
Okruh V. Levého má 11 km. Já napočítal i s cestou k Hraběcí kapli a sokolovně 16 km. A jsme na konci. Pane jo, celý den dnes nad tímto článkem.
Užívejte víkendu a doufám, že vám to všechno dává aspoň občas  některým čtenářům nějaký přínos.




Zdroj: Soutok

Leden 7, 2021

18:01

 


Milí čtenáři, leden býval dlouhá léta měsícem, kdy jsem tu hned na jeho začátku vystavil program RMM, někdy i přehled na celých půl roku, a kromě toho, že jsem tu netrpělivě vyhlížel nabídky akcí z okolí a chytal zejména informace na blížící se veřejnosti známý turistický pochod Zimní přechod Nedvězí, tak jsem se pokusil občas i něco napsat na nějaké téma, nebo nás natěšit celou sérií fotografií z loňska na vzdálené, ale blížící se očekávané jaro.
Loňský březen vše změnil a mnohem více, než si jsme často vůbec hned ochotni uvědomit. Vždyť je sice pravda, že i dnes stojí před supermarkety plno aut, ale situace je již zcela jiná. Zatímco až doposud, se lidé postupně více a více naučili používat zásilkových služeb do výdejních míst, nebo až do domu, tak dnes jezdí po městě mnoho dodávek celé řady firem a i jídlo jezdí do našich domácností v mnohem větší míře.
Odpusťte mi mé věčné nadšení pro převážně filmové komické hlášky i varietní scénky, kdy opět připomenu scénu z Kristiána, kde se Nataša Gollová ptá Oldřicha Nového: ,, Kdo to byl Lojzíčku ?" - ,, No, co by, minerálka přeci."
 Jenže, změny se týkají především i našeho zaměstnání, a to hned na celé řadě úrovní. Vždyť až dosud byla valná část obyvatel zvyklá oddělovat soukromý a pracovní život už jen tím, že musela ráno někam jet, nebo aspoň vyjít do ulic, či prostě jen do ordinace v přízemí domu. Dnes nám ve značné míře stouply pokusy o práci přímo ze soukromých obývacích pokojů a vlastních PC.
Pojďme však již k téma. Někdy stačí jen vyjít na ulici, a to by bylo, že by přeci jen člověka někde něco nepraštilo přes oči. Když se podíváte na obrázek výše do pravého horného rohu, tak vidíte, že je prakticky poledne. Bylo mi divné, proč  lidé po obou stranách informační tabule působí již z dálky takovým rozpačitým, až rozzlobeným dojmem a brzy jsem pochopil i já.
Informatika krásná, leč zcela k ničemu. Dokonce i tabule na jednotlivých stanovištích ukazovaly ve středu v poledne časy odjezdů i příjezdů kolem 20. hodiny.


Zde prostor pro zápornou kritiku nenacházím. Naopak je stav potěšitelný. Vodní hladina má správnou barvu, je zbavena všeho, co na ni nepatří a i příroda nám milostivě její výši zvedla. Voda tak opět spojila pod dřevěným mostíkem obě dočasně oddělené části vodní plochy. Okolí zatím vypadá tak, jako kdyby si lidé snad opravdu vzali ponaučení z obrázku k srdci. Ostatně, letošní zima začala velmi mírně a zde žijící tvorové jistě nouzí potravy netrpí.

Soutok se občas vrací k věcem, o kterých tu již psal a řekněme si na rovinu, že osvětlení v ulici Na Podhoří bylo součástí měsíčníku Mělnická radnice číslo 10 a 11. Soutok reagoval článkem ...

https://soutok.blogspot.com/2020/11/autobusova-nadrazi-maji-mnoho-tvari.html ..... a zatím to vypadá, že snad bude mít Soutok pravdu ( závěr příspěvku k téma).

Opět si dovolím hlášku. Tentokrát z komedie Na samotě u lesa : ,, A nedejte dědkovi pokoj a pořád do něj hučte."

Protože žijeme ve flexibilní době a rovněž podléháme různým osobním náladám, ale třeba i nemocem, tak nikdy nelze s určitostí říci, zda se populární každoroční akce Zimní přechod Nedvězí člověk účastní. Nicméně,  na ten loňský ročník rád vzpomínám, obyčejně potkám již celou řadu známých tváří, něco se nového dozvím, a tak není divu, že občas přijde na světlo někdy i obousměrná otázka : ,, Půjdeš letos ?"

A právě poslední odpověď mi připomněla, jak moc se naše společnost v posledních letech změnila. My to většinou nevidíme, ale na Mělníku dnes nežijí již jenom místní lidé, nebo ti, kteří se přistěhovali z jiné části republiky, ale máme tu ještě další třídy obyvatelstva.

Jedni bydlí na ubytovnách, pracují v různých firmách, a po nějaké době odjíždí na zasloužené delší časové období domů do zahraničí. Druhou skupinu lidí již téměř nerozeznáte od domácího obyvatelstva. Ovšem, tito lidé dnes již zastávají široké spektrum profesí a v některých firmách mohou být i nezanedbatelnou pracovní silou.

Dnes začínají v některých státech Pravoslavné Vánoce, a když k tomu přidáme problémy s covidem-19, který sužuje celý svět, tak právě v těchto dnech je v některých firmách méně zaměstnanců, než jindy. To přináší někde nové pracovní příležitosti, nebo prosbu ke stávajícím zaměstnancům ke zvýšenému pracovnímu úsilí apod.

Kdysi se někteří mladí lidé odmítali učit dějepis, či historii, že je to prý nuda, že je to prý pro pamětníky, že oni si vše vygooglí na internetu, když potřebují a zajímá je jen přítomnost. Jenže přítomnost píše současně dějiny a ty nejsou nezajímavé stejně tak, jako ta minulost.



On si to uvědomuje snad jedině ten, kdo se aspoň trošku zajímá o historii, ale já zjišťuji, že se vlastně občas mnohdy již dost pěknou češtinou bavím někde s lidmi, kteří vyrůstali a prožili dětství na území, které bylo před 100 lety dvacet let součástí naši republiky a dnes se tam jedou občas podívat na rodiče. A nebo jde zase o území, kam v minulosti přišli Češi a vybudovali tam vesnice ( Po stopách krajanů).
Zároveň je to i taková zajímavá ukázka asimilace obyvatelstva, o které se také neustále učíme v historii, ale i v současných dějinách Evropy.
https://soutok.blogspot.com/2020/06/na-ripu-bylo-krasne-pocasi-opet-vytahlo.html

Tak to vidíte, jak opět vše souvisí se vším a já ani po prostudování webů všech tří KČT v okrese nemám informaci, jak to letos vůbec s Nedvězím bude :-).  Ne, nedivím se, ale doba je fakt na organizaci vzhledem k nařízením náročná. Je však možné, že několik fotografií ( musím trochu šetřit data :)) z blízké krásné krajiny, se tu brzy snad ještě objeví.
Nemám přehled, jací čtenáři vlastně navštěvují tento web, ani moc nerozumím tomu, jak mám chápat statistiky, kde jsou čísla i z jiných států a někdy to vyjímečně vylétne z nějakých důvodů v rámci nějakého státu i vysoko, ale v každém případě mi dovolte, abych tímto popřál..... 
,,Pěkné vánoční svátky všem, kterým právě začínají."
Související články:
https://soutok.blogspot.com/2019/01/zacinaji-pravoslavne-vanoce.html

https://soutok.blogspot.com/2018/12/pred-100-lety-vznikl-spolecny-stat.html

https://soutok.blogspot.com/2016/07/moravska-florencie-je-z-melnika.html

http://soutok.blogspot.com/2013/12/soutok-v-karlovych-varech-vlakem-super.html


Zdroj: Soutok

Leden 3, 2021

17:39

 


Náš nejvyšší menhir měří 3.5 metrů. Najdete ho v katastru obce Klobuky na Slánsku.https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamenn%C3%BD_past%C3%BD%C5%99
Tak, jako se většina lidí těší spíše na jaro a léto, než na podzim a zimu, tak se rovněž lidé těší více na pátek, než na pondělí, a také pochopitelně na sérii volných dní, které aspoň do jistého věku musí vždy bohužel skončit. A co si budeme povídat, tak do tmy a zimy se nikomu nechce vstávat, o čemž ostatně vypovídají i začátky výletů Soutoku.
Jak jsem však již psal, tak bych považoval doslova za hřích, kdyby žil člověk celé svátky jen vysedáváním doma. Naopak, delší volno dopřeje tělu určitý odpočinek a nabízí se  prostor třeba i pro delší poznávací výlet. Slyšeli jste někdy o místě, kde prý existuje silná zóna pozitivní energie, která ovlivňuje údajně lidské zdraví ?
Tam se tedy vydáme konečně na výlet, byť myšlenka je stará již několik let, ale vždy vyhrál jiný cíl. Auto bude zejména teď nezbytností a konečně si užijeme i parádní silnici číslo 16 v úseku Mělník - Slaný západ. Vyjížděl jsem v 10.50 a již někdy v 11.30 jsem byl v obci Klobuky. Zajímavým zpestřením na trase byl fakt, že i při maximální povolené rychlosti, se v mém směru přehnala doslova raketová střela. Pak nemají být smrtelné havárie.
K menhiru jsem se z Klobuk vydal pěšky, protože jde o příjemnou krátkou procházku do mírného vršku po téměř mrtvé silnici. Bylo to zvláštní shledání. Vždyť jsem tu byl již v roce 2002 a 2006. Při první návštěvě bylo pole zorané až téměř k samotnému kameni. Druhá návštěva již vykazovala současný stav okolí.
Na tabuli se píše, že ve dnech 30. dubna a 13. srpna (  keltské svátky) odtud spatříme vycházet slunce přímo za horou Říp. Ta bohužel v tomto počasí vidět nebyla. Stálo by za pokus přijet někdy v lepší části roku s triedrem a podívat se směrem k Mělníku. Stanul jsem tu přesně na poledne.

 Z obce Klobuky potom pokračujete přes obec Úherce do hlavního cíle výletu, kterým je nedostavěný chrám v Panenském Týnci. Když si pustíte aplikaci mapy.cz, tak se tam dočtete něco, co už není prý léta pravda. Najdete tam poblíž obce kostel sv. Blažeje a u něj studánku s údajně léčivou vodou. Tak mi to aspoň líčil jeden známý, který místo navštívil. Jelikož je to jen kousek od  cílové obce, tak jsem to neřešil, a pak jsem byl velmi překvapený.
Kostel je lehce zchátralý, studánka oplocená, silnici už nenajdete a bylo nutné jít pro velký provoz na přilehlé státovce bez krajnice přes pole. Na místě mi pán spravující auto u vrat potvrdil, že jde o soukromý pozemek a okresní silnice tu prý již léta není. Přitom ji stále na mapy.cz najdete.
Ve 12.55 jsem konečně dojel k hlavnímu bodu trasy. Zde tedy máte ono vyhlášené místo plné energie a jeden odkaz z mnoha.
https://www.denik.cz/cestovani/magicky-zahadny-plny-energie-to-je-nedostaveny-chram-v-panenskem-tynci-20170704.html

V místě na fotografii, se neustále pohybovalo několik lidí, kteří se oddávaly prostředí jakýmsi poklidným meditačním postojem. Osobně i na mě místo zapůsobilo, bylo tu příjemně a při delším pobytu, nejlépe někdy na jaře, by se možná snad ani nechtělo pokračovat v cestě. Jako kdyby snad nešlo jen o masovou reklamu, které člověk snadno podlehne, ale do jisté míry i o holý fakt.
Ostatně, doporučuje se zde návštěvy opakovat častěji. Ačkoliv zde byla reklama na návštěvu města Louny a doma jsem se zabýval i touto možností, tak jsem od nápadu brzy upustil. Není bez zajímavosti, že Mělník měl s městy Louny, Slaný a Kladno ještě relativně nedávno přímé autobusové spojení, ale nakonec zvítězilo to, co tu Soutok vždy psal. Zkrátka, když se o něčem neví, není reklama, nebo to nikdo nepoužívá, tak to zanikne.
Mimochodem, nejlepší výletní spojení s výhledy na krásné kopce je vlakem přes Litoměřice. Z horního nádraží jezdí přes Lovosice a Libochovice ( krásné pohledy na hrad Házmburk) přímé spoje až do Loun. Z Roudnice nad Labem jezdí autobusy jenom do Libochovic.

V Panenském Týnci máte ujeto již nějakých 50 km a pokud se vydáte přes Vrbno nad Lesy do Peruce, tak vás čeká krásná sólová jízda po pohodové silnici v hezké odpočinkové krajině. Peruc je krásný městys, který si dal do pořádku své nejhezčí památky. Především jde o zámek, muzeum, kostel sv. Petra a Pavla a úpravy se dočkal i Oldřichův dub a Boženina studánka s průzračnou vodou.


Považte, že tato nádherná fasáda je na budově místního úřadu. Všimněte si i krásné pouliční lucerny, která vám připomene historický střed Prahy. Peruc má tyto lucerny minimálně na trošku promenádní cestě z centra městysu až dolů k Oldřichovu dubu.


Oldřichův dub je vskutku impozantní strom, a také v Peruci jsem již byl v roce 2006, stejně tak ....


...., jako ve Slavětíně, odkud je již krásný pohled na město Louny i na blízké vrchy. Menhir Baba ve Slavětíně patří k našim nejkrásnějším a nejhlavnějším. Má téměř dva metry. Samotný městys je jistě krásný. K nejhezčím památkám patří kostel sv. Jakuba Většího a aspoň exteriérem zaujme kousek za obcí Kaple Navštívení  Panny Marie, kde jsem před pěší procházkou k menhiru zaparkoval.

https://www.turistika.cz/mista/slavetin-menhir-baba/detail

To mě však již zase pronásledoval čas. Vždyť bylo 14.45 a ještě jsem měl v plánu navštívit v premiéře Stradonice, které tu mají keltské oppidum, ale také rozhlednu a zvláštní sluneční hodiny. Pozor, pokud jde o oppidum Stradonice, tak tohoto jména máme u nás v Čechách oppida hned dvě.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Stradonice_(hradi%C5%A1t%C4%9B)


K rozhledně Stradonka vás dovede kilometr dlouhá žlutá turistická značka a převýšením 100 metrů, což stojí téměř 30 minut času. Je tu celá řada dálkových směrníků...


...., tabule s popisem zdejších pokladů, rozhlednička Stradonka, která má spíše připomínat historické osídlení .....


... a konečně zajímavé sluneční hodiny, kde se gnomonem stává sám turista. Dle návodu si stoupnete na příslušné místo na betonové desce a stín se pak promítne někam do číselníku, který je sestaven z kůlů s římskými čísly. To je ovšem zábava na příhodnější chvíle. Z místa je v lepší roční době také krásný pohled na okolní kopce.

Ze Stradonic jsem nakonec odjížděl v cca 15.45 a pokračoval jsem na Křesín, kde mají hezký kostel, ale také před ním přejíždíte krásnou řeku Ohři, která je nejen řekou vodáckou, ale téměř v každém místě na jejím břehu najdete něco romantického. Řeka pramení v německých Smrčinách asi 50 km západně od městečka Cheb, kam se lze dostat po cyklostezce.


K domovu se pak vracíte přes Libochovice, Budyni nad Ohří, obchvat Roudnice nad Labem a přes Krabčice a Cítov domů, kde jsem byl pohodovou jízdou v 16.25. Celková vzdálenost asi 110 km. I zimní výlety jsou krásné a mají svoji cenu. Jednak vám ukáží, zda ta místa má případně cenu navštívit i v příjemnějším období a necítíte se na nich příště tak cize, a za druhé si již můžete říci, že ať už se stane cokoliv, tak že jste tam byli a kdykoliv místo uvidíte třeba v televizi, tak to pro vás bude zážitek se špetkou radosti a nikoliv představa dosud nesplněného plánu.
Úspěšný krok do prvních všedních dní roku 2021 vám přeje Soutok a nezapomeňte, že vzpomínky na  svobodné toulání umí v časech povinností a nepříjemností negativní pocity podstatně zmírnit, neboť nejsou jen hřejivou minulostí, ale zároveň i možnou potenciální příjemnou budoucností.

Zdroj: Soutok

Prosinec 31, 2020

15:48

 

Všechno souvisí se vším. Kdy jindy má člověk seniorského věku cestovat, když ne v časech delšího volna ? To by byl doslova hřích být pořád jenom doma. Další věc je ta, že mnozí z nás máme automobil, a když přijde zima, tak máme asi dvě možnosti. Buď vzít stranový klíček, vyjmout autobaterii z motorového prostoru a dát ji nabít, aby se nezničila, nebo vyjet na delší výlet, čímž se za jízdy dobije.

Původně jsem s následujícím výletem ve svých plánech vůbec nepočítal, ale poměrně aktuální téma sv. Ludmily a vůbec prvopočátky našich dějin, jenž jsou tvořeny pověstmi sehrály významnou úlohu. Vždyť Soutok jezdí poměrně často na Říp, byl již i v Levém Hradci, nebo na Budči, a tak Kouřim již doslova volala, abych ji například po Kutné Hoře už také konečně navštívil a nejezdil pořád jen někam do pohraničních hor.

Neměl jsem z akce moc velkou radost, protože bílý den je krátký, bylo třeba z vozu odstranit námrazu a cesta byla poměrně daleká a téměř celá často v silném provozu. Na druhou stranu se udělalo jasno, sluníčko se usmívalo, a tak se celkem vše poměrně dobře vyvíjelo.


Vysílač Liblice u Českého Brodu je za mimořádně dobrých podmínek vidět i z Mělníka. Se svojí výškou 355 metrů jde o nejvyšší stavbu v Česku.https://cs.wikipedia.org/wiki/Vys%C3%ADla%C4%8D_Liblice_B

Vyjížděl jsem cca v 10.20 a šokovala mě poměrně dost rozbitá silnice do Staré Boleslavi, kde jsem se dostal do prvního problému. Stál jsem v Brandýse nad Labem nad Labem uvězněný v odbočovacím pruhu do Čelákovic a vzpomínal na krásné pohodové mělnické kruhové objezdy. Toto tu hoši nezvládli a ještě štěstí, že mě na zcela zablokované křižovatce pustil od Čelákovic jedoucí řidič jakési montážní dodávky.
To by se mi v PID nestalo, ale také je pravda, že by to bylo vše na podstatně delší čas a za jeden den bych všechna ta navštívená místa neobsáhl.

U mohyly slavné bitvy u Lipan jsem stanul v 11.45 asi po 50 letech, a jak vidíte na prvním snímku, tak za dobré viditelnosti je odtud vidět až do Lužických hor. Škoda, že si místní s výhledovým panoramatem trochu nepohráli a vybrali si jen část výhledu.https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Lipan
Jak vidíte, tak viditelnost dobrá nebyla, ale ještě štěstí, že byla aspoň taková, a že byl již opravdu hezký slunečný den.
Pocity tu má člověk všelijaké, jako ostatně všude tam, kde se něco významného stalo. Dočtete se, že se tu dodatečně spojila s krví husitskou i krev ze země od Zborova a od Doss Alto, jakož i obsah z následujícího obrázku.


Nedaleko odtud se nachází vesnička Klášterní Skalice, která si díky tomuto ,,antickému sloupu" ( Sloup je z pískovce a chrám byl gotický, ale samozřejmě to ve fantazii trošku svádí  ke starší epoše podobně, jako ten milník v Liběchově. Má to prostě pocitovou hodnotu.) objednala místo v tlusté knize s titulem Zapomenuté památky Čech, Moravy a Slezska.

https://www.turistika.cz/mista/klasterni-skalice-klaster-milostne-panny-marie/detail

Jde o pozůstatek gotického kláštera. Tento nádherný dochovaný sloup má výšku asi 10 metrů a šíře se uvádí čtyři metry. Prý mohl měřit 20 - 30 metrů. Bohužel nemohu najít odkaz na článek, kde někdo krásně popisuje, jak se naše vjemy mění při pohledu na sloup z různých vzdáleností.

Posuďte sami. Pro mě to byl úžasný zážitek. Ještě před pár lety jsem jej viděl jenom v knize a najednou jsem zde. Klášter byl založen v roce 1357 a od roku 1421, kdy vyhořel po nájezdu husitských vojsk již nebyl obnoven.  Až jsem díky této hlavní takzvané pozapomenuté atrakci obce opomněl prozkoumat zámek v sousedství. Ostatně, mohla za to i cedulka u branky poblíž: ,, Vstup zakázán, soukromý pozemek!"  Na druhou stranu již slunce počalo klesat k obzoru a před sebou jsem měl hlavní cíl výletu, kterým byla Stará Kouřim.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lech%C5%AFv_k%C3%A1men

Pokud jde o Kouřim, tak to by tady mohl být celý speciál fotografií. Také tam mají Pražskou bránu, která mi i malinko připomíná tu naši. Viděl jsem tam dům s krásnou barevnou rakouskou orlicí, která připomíná časy Monarchie, nebo jakýsi pomník, který upozorňuje, že jsme v geografickém středu Evropy na hodnotách 15°E a 50°N i krásnou budovu muzea se zavřeným IC.
Opravdovým klenotem je potom doslova nádherný kostel sv. Štěpána a zvonice. Navíc jsem se tu potkal s jedním družným ( dle názoru jeho manželky) televizním kameramanem žijícím v těchto končinách, který mi tvrdil, že místní skanzen je mnohem lepší, než ten v Přerově nad Labem. Tak nevím. Ve zdejším skanzenu jsem nebyl, ač jsem se k němu ze zvědavosti později vypravil, byť jsem věděl, že bude mít stejně tak, jako IC zavřeno.
Rád vím, kde ho případně v budoucnu najdu, a že od příchozí cesty není vidět jediná chalupa. Za nejcennější je však považována Stará Kouřim a její klenot Lechův kámen. O kus dále pak Libušino jezírko. Asi víte, že podle pověsti, se nakonec bratři Čech a Lech na Řípu spolu rozloučili s tím, že  Lech dá později ohněm na Říp znamení, že se již se svojí družinou usadil .Vzdálenost mezi Řípem a Lechovým kamenem je bezmála 66 km.
Není bez zajímavosti, že je to asi taková vzdálenost, jako když z Mělníka dohlédneme na některý dominantní objekt Krušných hor.( Komáří výška- rozhledna , větrné elektrárny). Možná jste se někdy pídili po tom, jak daleko je vidět světlo zapálené svíčky ...
https://epochaplus.cz/lidske-oko-v-cislech-vedeli-jste-o-nem-vsechno/

Může nám to připadat přehnané a ani tu není vědecký prostor, jak si vyzkoušet třeba i podstatně menší vzdálenosti, ale na druhou stranu asi víte, co dokáže obrovský požár na vzdálenost mnoha kilometrů. 

Pohled na Kouřim od Lechova kamene..

Libušino jezírko bývá prý převážně vyschlé a po čas mé návštěvy bylo navíc od návštěvníků oddělené červenobílou páskou. Vypadá to, že tu do jednoho stromu v popředí nedávno udeřil blesk a nyní se rozhoduje, co dále.
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/libusino-jezirko-nedaleko-kourimi


Věž poznání. Celé dva kilometry okružní stezky probíhá hradištěm spousta informačních tabulí naučné stezky i soutěží pro nejmenší. Zde si dítě vybere nějaký hezký obrázek zvířete, nebo rostliny apod. , aby se na druhé straně tabulky dočetlo více.
Sice jsem Starou Kouřim prohlédl v čase 14.00, ale moje pěší procházka po zelené značce ke skanzenu a zpět mě připravila o další čas. Přesto, že slunce mělo zapadat krátce po 16. hodině jsem se nechtěl vzdát ani posledního naplánovaného cíle a automobil se rozjel k jihu. Docela dlouho to trvalo, než jsem konečně vjel na státní silnici číslo 2 z Prahy do Kutné Hory. Ta je sice v perfektním stavu a provoz tu je opravdu hustý, ale cesta mezi lesy mi připadala nekonečná.
Táhlá stoupání střídala táhlá klesání, a pak konečně přišel Kostelec nad Černými lesy. Už nebyl čas ( .... lámat si hlavu, kdo je kdo. No, dvě dávky ... :-)) ..., se tady zastavovat, a jak se stmívalo, tak přišla pěkná nervozita. Měl jsem ale štěstí na dobré lidi, kteří hned ochotně navigovali.

Tak jsem tedy asi v 15.30 stál v Jevanech u rybníka, díval se na jakýsi bývalý hotel Wágner ( Moskva) a přemýšlel o tom, že právě tady měly chaty různé pražské celebrity a údajně i sám mistr Karel Gott. Kromě menšího parkoviště, nějaké samoobsluhy s malou restaurací a autobusové zastávky tu nic zvláštního nebylo a  vlastně jsem to dokonce i zapomněl vyfotit. Dominantní byl zkrátka místní rybník a lesy, za které již zapadlo slunce.

Přesto jsem se musel ještě zdržet. Popřál jsem paní, která seděla na lavičce a svačila dobrou chuť. Ukázalo se, že jsem zase zavadil o poutníka. To už je třetí žena, která se mi za posledních 12 let k této činnosti přiznala.
Vyšla ze severu Čech podle řeky Jizery ( bydliště psát nebudu) a poslední dva dny přebývala u někoho známého. Nyní má prý namířeno do Jindřichova Hradce, pak někam na Břeclavsko, a dál již nic neplánuje. Peníze údajně nepoužívá. Snad dokonce říkala, že je ani nemá. Možná to tvrdila z opatrnosti a já se zmohl jen na nechápavý rozpačitý pohled.
Prý platí vše protislužbou, podobně, jako chodili za Rakousko - Uherska lidé do světa na zkušenou. Řekla mi : ,, Lidé mě někde nechají přespat a já jim třeba naštípu dřevo na zátop, nebo jim s něčím pomůžu. Udělám nějakou práci. Platím protislužbou." Couchsurfing, ani klasické poutní cesty nepraktikuji.
http://www.couchsurfing.cz/  Říkám ji: ,, Bude tma, tak abyste si už pomalu něco našla." Odpověděla : ,, No, tak ještě hodinku můžu jít." Prý na sebe nechává působit dojmy z cesty. Na víc jsem se již nechtěl vyptávat a ani nebyl čas. To člověk někdy kouká ,jaké potká lidi.
Domů jsem přijel skoro v 17 hodin. Vracel jsem se přes Vyžlovku a Český Brod opět po stejné trase. Po obou stranách pěkné silnice až do Vyžlovky míjíte v lese pod stromy různé chaty a chatky, ale pro samé šero jsem z toho již mnoho neměl.
Pěkný Silvestr ! Pokud vyjde plán, tak se už 2. ledna spolu podíváme na místo, které nám všem dodá pro rok 2021 energii. Tak to aspoň tvrdí média.
A nezapomeňte se také podívat  třeba na Říp, kam chodili lidé mnohdy i v čase nepřízně.




Zdroj: Soutok

Prosinec 27, 2020

16:01

 


Nedávno mi jedna paní řekla : ,, Což o to, ty knihy o Mělníku jsou krásné, ale už jich je hodně a pomalu nevím, kam to dávat." Přátelé, Mělník byl dlouho hladový po historických knihách o svém městě. Je až neuvěřitelné, co že se tu děje na tomto poli v nějakých posledních snad 10 až 15 letech, ale zejména v těch pěti posledních, kdy je laťka již jen díky velkým obrázkům neskutečně vysoko.
Psal jsem tu relativně nedávno takový souhrn knižního dění na Mělníku, který se setkal s velkou pozorností čtenářů .....
http://soutok.blogspot.com/2020/11/hlavni-vchod-do-melnicke-radnice.html

.... a dnes bych si jej dovolit snad ještě trochu rozšířit, protože si myslím, že by bylo škoda, kdybych zde v recenzi ohodnotil poslední knihu Karla Lojky a Martina Klihavce jen několika větami.


Dostávám zde na Soutoku občas nějaká poděkování za propagaci, nebo i za určitá zhodnocení, a tak mě tak napadá, že bych dnes mohl před vlastní recenzi poslední knihy zmíněných autorů přidat něco, co by se k dnešnímu téma článku hodilo.

 Soutok a historie. Když se totiž podíváte na komentáře na obrázku výše, kde máte především část diskuse z roku 2012 mezi mnou a potažmo zde pomyslnou zástupkyní MU paní Markovou, tak vidíte, jaký hlad v tomto městě po historických materiálech panoval.

Pro mě byla ta atmosféra zvláštní, protože valná většina čtenářů neměla vůbec ponětí, kdo pro ně na Soutoku píše články a kam se to vůbec celé ubírá. Ve městě byla mediální scéna téměř mrtvá a fungoval pouze komunikační web Mělníček ( http://melnicek.cz/ ) Nebyla tehdy žádná známá FB, nebyly tu ještě ani dnes již neexistující weby iSoutoku , nebo Mělníček TV ( http://www.melnicek.tv/ )

a Soutok profitoval především z toho, že Mělnický deník držel o víkendech volno. Dodnes například vzpomínám na 10. červen 2012, kdy jsem za jednu sobotu navštívil tři místa okresu, napsal pět článků a dodal samozřejmě řadu fotek. ( 90 let SDH Mělník-Blata, Léto s párou ve Mšeně a Veteránské rojení v Lobči) To vše jsem chtěl tehdy v rámci jakési osobní prestiže vytvořit co nejrychleji, což byla jednak taková osobní zábava, která možná rozhýbala trochu mediální scénu.

Jak to je se Soutokem a historií ? Zkuste si někdy vybrat nějakou část svého života a chronologicky seřadit určité akce z něj. Je to mnohdy téměř nemožné, protože akce si pamatujeme, ale s daty je to již horší a mnohdy přemýšlíme, co vlastně bylo dříve. Typickým příkladem může být dovolená.


Chci zůstat u té historie, a tak musím vynechat to, co bylo na počátku, ale vlastně to také tady již za časů našich předků bylo. Sen o turistickém ruchu, kdy se budeme opět moci rozhlédnout z věže do kraje, svézt se výletní lodí po řece, nebo si zajít do středověkého podzemí.
Téměř vše se nějakým způsobem již aspoň v určité míře splnilo.
Uvědomit si, že člověk žije také ve městě, které má nějakou regionální historii bylo již složitější, protože ve škole jsme se učili úplně jiné dějiny a mladí lidé mají v řadě případů ( nebo aspoň v té době) jiné zájmy, zvlášť když je jejich město takové šedé a oprýskané, téměř bez osvětlení.
Zde ten útok ze strany regionální historie na člověka přicházel ze tří stran a jenom články pana Purše v Mělnické radnici by zřejmě nestačily. Hodně velkou zásluhu na tom všem měly materiály, které se pohybovaly mezi lidmi, když měl člověk štěstí a objevil se v pravý čas na správném místě.
Jednou to byla nějaká zapůjčená brožura, kde člověka fascinoval pohled na zastřešenou studnu na náměstí Míru, či říční lázně, ale titulní stránka snad patřila hotelu Harasov ve 20. letech 20. století. Později se mi třeba podařilo získat aspoň dvě kopie Polabanu z roku 1864, ale největším šlágrem byly později fotografie na CD, které dnes už máte všichni v těch nejnovějších knížkách o Mělníku.

Druhým proudem byly vlastní výstavy. Opět nejsem schopný říci rok, kdy jsem prvně v malém sále v kulturním domě viděl výstavu pohlednic Martina Klihavce, nebo tuším v regionálním muzeu jakousi výstavu fotografií, ze které si nejvíce pamatuji náměstí Míru a Karlovo náměstí.
Nesmírně důležitý byl však i třetí proud, kdy už na nás útočili přímo lidé zabývající se historií. Byla to právě brožura Mgr. Renaty Špačkové s názvem Mělnická zastavení I ( asi 2003) , která byla údajně pojata, jako doplňková učebnice regionálních dějin pro ZDŠ. Tehdy mě prvně přepadla myšlenka, že by ty různé sošky nad vchody bylo možné aspoň nafotit, což jsem v roce 2005 s příchodem svého prvního digitálu udělal a fotky jsem dal na svůj první web v roce 2007, kde jsou zatím dodnes ....
http://mujmelnik.webzdarma.cz/

Významný byl samozřejmě vznik MOOS ( osvětový a okrašlovací spolek), jeho akce v rámci DED a první brožury i reprinty pohledů, kde již byla i nějaká ta spolupráce s RMM apod. , což ovšem běžný zákazník nevnímá.
 Osobně jsem se tehdy sešel na půdě RMM ( muzea) s tehdejším dočasným regionálním historikem panem Janem Kiliánem, abych poznal člověka, který v rámci edice Zmizelé Čechy byl později autorem prvních malých obrázkových černobílých knížek ( historické fotografie) s tituly Mělník a Mělnicko. 
Jméno mu však u nás udělala silná kniha s titulem Mělník, která je vlastně společným dílem asi 10 historiků různých odvětví zaměřených především textově na život na Mělnicku od jeho prahistorie po současnost a další silná kniha s titulem Mělnická kronika Jana Josefa Albrechta ze sklonku baroka, kterou zdobí slavné veduty Labské brány a představují soutok Labe s Vltavou v roce 1700, kdy měl Oupor několik ostrůvků.
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/jan-kilian-13570

Novodobá historie pak pokračuje tím, co už jsem psal minule v odkazu výše. Jak tedy tuto část článku uzavřít ?
Málokdo ze čtenářů vůbec věděl, kdo ten Soutok píše, jaké má materiály, jaké má zájmy, kolik má času, co ho baví více, co méně i to, co si vůbec může dovolit. Mimochodem, autorská práva jsou hodně šikmou plochou, což si mnohdy čtenáři neuvědomují.
Je to sice teprve sotva pět let a asi tomu ani nikdo nemohl uvěřit, ale opravdu tu máme ve svém městě člověka, který to všechno historicky zajímavé, co tu bylo především před 50 lety nafotil, mnohé prožil na vlastní kůži, mnohé lidi z té doby znal a archivy se procházel s člověkem, kterého mnozí považujeme za největšího znalce dějin našeho mládí i časů nejbližších předků a potažmo regionální historie vůbec. Tedy, mám na mysli Františka Purše.
Možná proto, že šlo o kamarády, kteří viděli společně často stejné věci, tak bych to dnes zřejmě poopravil. Ne snad proto, aby si někdo myslel, že přiživuji takovou tu klasickou lacinou mediální slávu, ale proto, že jsem sám rád, že je tu někdo, kdo umí o té historii dost podobně krásně psát.
Přečetl jsem si včera vánoční dárek a musel jsem se usmívat. Tato kniha se jakoby liší od těch předešlých, byť by mohl někdo říci, že současnost vidíme a ty staré fotky a pohledy k nám již doputovaly také. Když totiž dáte současnost a minulost k sobě do jednoho zorného pole, tak docílíte nesmírně hlubokého prožitku.


Ovšem, ta kniha má ještě jednu zajímavost, která z ní dělá superknihu. Jsou to úžasné obsáhlé komentáře a především zcela vyčerpávající informace jednotlivých snímků, kde není opomenut jediný detail. Je to mnohem více, než jenom srovnávací kniha a myslím, že takové dílo novodobý Mělník ještě nikdy neměl.
Není podstatné, zda si autor textů občas nevypomohl kromě své paměti nějakými údaji z archivu, nebo z MU, či se neptal nějakých pamětníků, známých, nebo organizací, či zda něco nevypátral po internetu, ale je fascinující ta neuvěřitelná kompletnost údajů.
Třeba takový obrázek s vlakovým nádražím. Většina dnešních autorů by se spokojila s větou, že provoz zde byl zahájen 1.1.1874. Ale, aby někdo kompletně popsal data provozu všech lokálek a odboček v obrazové publikaci, datum zdvoukolejnění a ještě si dal tu práci s rokem 1890, kdy vznikla stanice Mlazice, tak to snad žádné město kromě Mělníka ani mít nemůže :-). To je opravdu poctivá práce vysoké úrovně.
To samé se dá napsat u mnoha domů, kde je téměř kompletní výpis jejich postupných uživatelů  a čtenář prostě musí některé znát. Nerad bych zapomněl na úžasné doplněné  a opět podrobné aktualizované  informace  týkající  se 2. Světové války. Snad tři knihy v jedné
Zdroj: Soutok