Tip: Máme přehled co se kde šustlo! Buďte v obraze!
Muzeum M

Zpravodajství

Leden 16, 2022

20:16

 

Čas letí tak obrovským tempem, že si ani netroufám říci, kdy jsem se z tisku dozvěděl, že rok po vzniku odběrového místa na covid - 19 u koupaliště, zde máme odběrové místo další, které se zrodilo poblíž bývalého Family centra, které se nyní jmenuje City Market - DATART.

Sice se říká, že ta poslední varianta covidu prý není tak nebezpečná a navíc mám poslední dobou pocit, že ho spíše dostávají ti, co už ho kdysi měli, ale člověk nikdy neví. V každém případě se člověku dýchá lépe, když se téma jménem nemoci vyhýbá, snaží se nikde v těsné blízkosti pod střechou moc dlouho neshlukovat, když už musí, a také je lepší na tato téma  moc nekoukat. Do domácí výbavy doporučuji také pulsní oxymetr, který vám říká, zda se mají věci v normě.

 Je zřejmě nyní dobře, že tu máme kontroly, každý ví, na čem je a pokud odebírají vzorky profesionálové ( - nálky), tak si počínají oproti počátkům celkem rozumně a testovaní jsou více v pohodě. Navíc se už také v médiích na rozdíl od minulosti dokonce nesetkáváme jen s téma očkování na entou, ale stále více se objevuje i slovo léky. 

Více se k tomu dnes nebudu vyjadřovat, protože máme poslední dobou nějak tenkou hranici mezi svobodným demokratickým vyjádřením jednotlivce a mezi takzvaným pobuřovačem, či buřičem kázajícím dokonce i nepravdy. 

Teď úplně odbočím mimo téma článku. Je 19 hodin a zrovna tam v televizi na ČT1 byl nějaký dokument, kde jsem zahlédl skalní byt ve Lhotce i paní Havlíčkovou. Díky možnosti záznamu si to tedy  v televizi, nebo na netu můžete pustit. Zase něco od nás :-). Má to takový dlouhý název.


A už jsem pod obrázkem, kde potřebuji být. Loď Rio 2 dnes v 15.30 přivezla do přístavu z Německa zase nějaké pivní tanky. Kam to půjde, tak to se asi nedozvíme, ale tato služba má něco do sebe. Tedy až na to počasí.
I zde má on-line kamera možnost záznamu asi 4 hodiny nazpět, a tak jsem si v rychlosti prohlédl úsek mezi Roudnicí nad Labem a Mělníkem, což se mi během tří let ještě nepoštěstilo. Zítra asi loď vyloží, a pak zase popluje po proudu.
Služba Mall. ....https://www.mall.tv/zive ... nabízí řadu živých přenosů i záznamů a pokud máte rádi cestování a řeky, tak jistě nepohrdnete třemi loděmi ( Katja, Capella, Rio 2), z nichž Rio 2 zajíždí občas do Čech a někdy až pod Mělník. Capella obyčejně operuje po německých vodách a Katja často pluje z Německa do Nizozemí, nebo Belgie.
Dokonce existuje jistá skupina lidí, kteří snad veškerý volný čas věnují sledování břehů z lodní kamery té či oné lodi, nebo Riu někdy jedou naproti zamávat :-). Ale proč ne ? Lepší je být hodný a bavit se, než společnosti škodit.

A jsme u dalšího téma. Kdysi jsem tu napsal velmi sledovaný článek s názvem ... Co všechno se dá sbírat ? Je toho hrozně moc !.....
https://soutok.blogspot.com/2015/02/co-vsechno-se-da-sbirat-je-toho-hrozne.html

Po turistických vizitkách je tu další novinka. Občas to někde v televizi zní, že je tu rozhlasová doba dabová a občas lidi zajímá, co že to je. Ona je venku tma, mráz a stejně přijdou nějací lidé, kteří by rádi šli k vyhlídce na České středohoří a ono to nejde.
Zrovna v sobotu večer. Prý jsou z Prahy, byly se podívat na Kokoříně, nyní ještě v rychlosti projdou Mělník a pojedou domů. Tak jsem jim trošku ukazoval tu hračku pro dospělé a vysvětloval činnost.
Byly podmínky, létalo to z Bádenska, a to se považuje za takové ty klasické nejlepší podmínky.

Jakákoliv jiná vzdálenější země, kterou jsem buď já, nebo stejně postižení kolegové v pásmu DAB+ již někdy měl ( Švýcarsko, Dánsko, Belgie), tak byla spíše vyjímkou. A právě proto, že někdy se čeká i na ty podmínky, kdy půjde na direkt nějaký vysílač z Bádenska, tak nešlo nic oddalovat.
Sice jsem pěkně mrzl, ale zatímco takzvané slade show ( to jsou ty doprovodné střídající se obrázky) z Bavorska si mohu prohlížet třeba v létě na Řípu, když budu chtít ( tam signál z blízkých oblastí Bavorska běžně dolétne), tak Bádensko na teleskop je spíše podmínkovou záležitostí.

Obaly desek, moderátoři, sportovci, zprávy, počasí, to jsou obrazové doplňkové informace DAB+ rádií.


Když jsem tak přemýšlel, kam se jet dnes provětrat, tak prvním místem byl Hostín. To si jen říkáte, jak to bude kolem nás vše krásné, až zase bude jaro, ale naštěstí se všechny ty zájmy pěkně doplňují.
Že není nikam vidět ? To aplikacím na kopečky ani moc nevadí. Sice nemáte ty potřebné body v krajině, které znáte, ale jinak je zajímavá nabídka toho, co se vám na místě načte. Prostě máte po novotě co zkoumat, dokud vás to neomrzí :-). Navíc to vždy v budoucnu za lepší viditelnosti někde užijete.
Hostín je zajímavý ještě tím, že na rozdíl od Mělníka, se mi zde díky otevřenému terén k SV podařilo ulovit polský multiplex, jehož signál sem na hranici možností dolétal dost pravděpodobně ze 186 km vzdálené Vratislavy ( Wroclaw). Ten jsem v naši blízkosti dosud zachytil pouze jen na jedné neoficiální vyhlídce na Řípu.

Odtud jsem přejel  k Vysoké, abych si dal takové kolečko přes Strážnici a Chodeč zpět. Chodeč je taková romantická zapadlá vesnička v lůnu přírody ....

... a všude bylo plno srnek.


Však jsem již dlouho nebyl u toho svého oblíbeného domnělého menhiru. Nikdy by mě nenapadlo, že až o něm někdy v roce 2005 napíši v Mělníčku a oslovím e-mailem spolek lidí zajímající se o menhiry, tak že se menhir opravdu objeví  na webu nadšenců jako menhir domnělý a později tu vznikne z  iniciativy občanů Chodče a RMM Mělník toto krásné oddychové místo.
V pozadí vidíte strom republiky, který tu místní v roce 2018 u příležitosti 100. výročí republiky vysadili.


Menhir je krásný z každého úhlu a vždy vypadá trošku jinak.


Rozloučím se fotografií, kterou jsem záměrně neupravoval. Vystihuje tu šeď dnešního svátečního dne. Všude plno řepy pro cukrovar Dobrovice.

Ne, dáme si to ještě z větší blízkosti. Kdo chtěl dnes projet po eurosilničce z Vysoké do Strážnice, tak měl smůlu.
Pohodový vstup do třetího týdne roku. Pozor na ranní klouzačku na chodnících i vozovkách a jistě i dobrý test na covid !




Zdroj: Soutok

Leden 13, 2022

20:23


 Nedávno jsem  navštívil vitrínu Kčt-Vht Mělník, abych se podíval, zda již nezahlédnu nějakou informaci o připravovaném Zimním přechodu vrchu Nedvězí. Tu jsem skutečně objevil a vznikl článek ...

http://soutok.blogspot.com/2022/01/program-regionalniho-muzea-v-mesici.html

Jenže, zimní přechod tohoto vrchu patří pravidelně do programu všech tří turistických klubů v okrese, a tak se nyní podíváme také na pozvánky  klubů z Neratovic a Kralup nad Vltavou. Ostatně, autobus z Neratovic pravidelně zastavuje také před mělnickým nádražím ČD, odkud vyjíždí na akci autobus objednaný Kčt-vht Mělník a dává tak mělnickým zájemcům o akci možnost vyrazit na tak trochu jiný program ( trasa, cíl i čas odjezdu), byť se stejným hlavním cílem. 


První pozvánka patří KČT Kralupy nad Vltavou. Ti vychází na akci ze Zakšína a končí v Dubé. Odjezd z Kralup nad Vltavou již v 8.00. Termín mají tentokrát všechny tři kluby stejný ...29.1.2022.
https://www.kralupska-turistika.cz/kct/index.php?page=uvod

Organizátorem neratovických turistů této akce je tradičně pan Zach. Také z Neratovic odjíždí autobus ráno v 8 hodin a trasa pochodu bude ještě doladěna. Proto sledujte stránky ...
https://www.kct-nera.cz/  Pozor, autobus s neratovickými turisty, se vrací z akce tradičně o něco později :-).


Je tomu rovných 11 měsíců, co otec myšlenky regionálního rádia pro Střední Polabí Pepa Podolák s určitou nostalgií oznámil po sedmi letech činnosti ukončení vysílání Rádia Patriot na internetu.
Internetová rádia nemají snadný život. To není žádné FM (VKV), kde snad každý zná stanice, jako je Frekvence 1, Evropa 2, Bonton, Rádio Beat atd. atd. To není ani pásmo DAB+ , kde se stanice, jako Hlas Prahy, nebo i německé Schwarzwaldradio, se stávají u domácích vlastníků přijímačů nové éry pojmem.
 V Německu si to uvědomují a dokonce tu již  máme případy, kdy někteří zejména mladší posluchači napsali moderátorům do Bádenska, že jejich stanici poslouchají v českém multiplexu 7C ( druh programu : oldies)  a ti jim na oplátku zaslali děkovné e-maily.
Pepa Podolák je novinář, moderátor různých akcí, moderátor v několika rozhlasových stanicích ( například Rádio Jizera ... dnes Signál), ale také fanda undergroundové hudby i rebel. Na internetu toho o něm najdete dost, tak jeden odkaz za všechny ....
https://www.irozhlas.cz/node/8589691

Rádio Patriot hrálo hudbu, kterou jinde jenom tak neuslyšíte. Posluchač se dozvídal o dění mezi Kolínem a Mělníkem tak, jak se dařilo redakci rádia přicházet k různým zprávám. Někdy nabízelo rádio věci, které mi zde na Soutoku dodaly určitou inspiraci.
https://soutok.blogspot.com/2014/06/povolani-svetovy-poutnik-petr-hirsch.html

https://soutok.blogspot.com/2014/07/lod-z-pet-lahvi-jmenem-petburg-do.html

https://soutok.blogspot.com/2014/07/lod-petburg-trhala-rekordy-od-stepanu.html

Největším problémem stanice, jak jsem však již psal je to, že je zkrátka jen na internetu a ani v mém speciálním internetovém rádiu není v nabídce českých rádií. Také s hudbou je to trošku potíž. Na jednu stranu voláme po jiných žánrech, než jsou kolovrátky Fajn rádií, ale přitom nejsme zcela navyklí pravidelnému poslechu undergroundu, nebo ho ani nevyhledáváme, byť i do tohoto druhu hudby se lze zaposlouchat.
Je ale také pravdou, že každý máme v hudbě k něčemu blíže, a když už jsem se někdy cítil přesycený jinak líbivým světovým pop- rockem, tak jsem snadno ladil  lidovou hudbu z Řecka, Alp, Balkánu, Madagaskaru, Brazílie, nebo Tichomoří, o čemž tu vypovídají četné seriály z obou oblastí žánru. Ostatně, pěkné kusy bychom našli i v opeře a vše je vlastně o náladě.
Pepa Podolák tedy dne 11.1.2022 v 11 hodin ( jak mi jen to datum se spoustou jedniček něco připomíná :-))). restartoval Rádio Patriot. Po pouhých 11 měsících. Je to fakt bojovník a rebel, jak o sobě píše :-) Nezbývá mi, než držet palce, ač jsem svůj názor kdysi napsal do tohoto článku ....
https://soutok.blogspot.com/2021/02/skoncilo-vysilani-radia-patriot-radia.html
.... a představte si, že ho Pepa objevil a vítězoslavně mi oznámil, že : ,, rádio Patriot žije !"
Rád bych vám zde napsal, na jakém kmitočtu, nebo na jakém kanále lze stanici poslouchat, ale mohu dát jen odkazy na internet : 
https://www.facebook.com/radiopatriot/

https://radiopatriot.cz/

Nicméně, ať už jste přáteli undergroundu, nebo vám to zase až tak v tuto chvíli možná mnoho neříká ( a že se tam najdou zajímavé skladby), tak si myslím, že rádio, které by zastřešovalo zpravodajsky oblasti při řece Labi prostě špatnou myšlenkou není.
Horší to bude vždy v hudební oblasti, kdy si někdo během života utvoří svůj posluchačský záběr a i sebezajímavější zpravodajské rádio z několika regionů může ztratit část posluchačů tím, že nejsou třeba ochotni poslouchat výše zmíněné kolovrátky, rap, nebo naopak oldies, krom toho, že máme mnoho dalších zájmů.
Lepší výchozí parketa pro takovou stanici by bylo FM, nebo DAB+, ale taková situace zkrátka není.
Na samý závěr dnešního článku mi dovolte ještě jednu věc. V jedné legrační scénce imituje známý komik Zdeněk Izer ....https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Izer ...již legendárního moderátora Přemka Podlahu z pořadu Receptář nejen na neděli. Je to taková scénka o jednoduchém stroji, který v závěru scénky vybouchne a jeho autora i moderátora, který se chtěl s autorem bavit právě jen o tomto stroji, tak je oba nejen ozdobí sazemi v obličeji, ale i odhodí o tři metry dále k záhonku.
Izer ( Přemek Podlaha) si sundá očouzené brýle a pokračuje : ,, No tak, když už jsme nyní  zde u těch vašich obřích kedlubnů, tak nám tedy o nich něco povězte."
Když už tedy píši o rádiu, tak si připomeňme, že na středních vlnách skončil Český rozhlas, nyní se k podobnému kroku chystají i na Slovensku a pro zájemce je tu nová éra objevování vzdálených stanic na zatracovaných středních vlnách SV :-)).



Zdroj: Soutok

Leden 11, 2022

20:22

 

Všechno to odstartoval předloni v létě tento obrázek se zapadajícím sluncem, kde máte zcela vpravo na obzoru tajemný stožár, a který je součástí článku ....

https://soutok.blogspot.com/2020/06/z-melnika-je-mozna-videt-az-do-saska.html

Fakt, že za slušné viditelnosti bývají vidět nejen detaily kopečků Českého středohoří, ale dokonce i Krušné hory je mi znám již od dětství. Změnilo se však to, že jsem se postupem času nespokojil pouze s tím, že se dívám na krásnou krajinu, ale chtěl jsem vědět, na jaké kopce se dívám, a to zejména z našeho města.


U kopečků Českého středohoří to nikdy problém nebyl, protože výhledová tabule za vilou Karola v minulosti již několikrát byla, a jak jsem relativně nedávno objevil při Dni mělnických zvoníků
 ....https://soutok.blogspot.com/2019/09/skvelou-sobotni-akci-tohoto-vikendu-byl.html ....
..., tak zvlášť výborné a opravdu krásné tabule najdete od roku 2014 ve vyhlídkovém ochozu věže chrámu sv. Petra a Pavla, které jsou dílem Martina Švece, jak se ostatně na tabulích dočítáme. Jenže i v tomto případě se turista, či návštěvník našeho města dozvídá, že jsou odtud vidět za dobrého počasí, také Krušné hory a tím to končí. To však dnes již leckteré fajnšmekry moc nenadchne a chtějí něco podrobnějšího.
Tak se dnes již občas třeba na Šumavě na některých rozhlednách setkáváme s tím, že stále častěji je souhrnný název pohoří Alpy popsán popisy jednotlivých vrcholků, které jsou z daného místa k případnému zahlédnutí .To však není u Alp s ostrými obrysy problém.

Krušné hory se jeví z Mělníka tak, jako táhlé ploché pásmo pohraničních hor bez výrazného vrcholu, a tak mnohdy končíme konstatováním, že se vlastně díváme až na samotnou hranici republiky. Ovšem, zapálenější turista, výletník, či zájemce o krajinné podrobnosti si všímá i takových věcí, jako jsou vrtule větrných elektráren, stožáry, nebo nejlépe i nějaké stavby na obzoru, hrady apod.
Jedinou stavbou ( budovou) v Krušných horách, která dosud upoutala na vyhlídce moji pozornost je téměř 60 km vzdálený hotel Komáří vížka na Komáří hůrce nad městečkem Krupá, kam se Soutok v říjnu vypravil. ( http://www.komarivizka.eu/)
https://soutok.blogspot.com/2021/10/na-pocatku-byl-vyhled-od-melnickeho.html
Pak je k vidění občas několik vrtulí větrných elektráren zejména v blízkosti Teplic a dost dobrým pomocníkem vám může být mapa na stránkách ....
https://www.csve.cz/cz/aktualni-instalace

Posledním orientačním bodem jsou stožáry, ale zde je ta orientace neskutečně obtížná.

Pokoušel jsem se najít co nejlepší pomocníky, které máme často ve svých mobilech v podobě různých apek a nebyl to zrovna jednoduchý úkol. Konečně, každý má nějaké jiné požadavky, a každý program je stvořený nějak jinak. Jeden jsem vám tu již někde představil ( i loňská letní návštěva na Pálavě), ale i když není závislý na viditelnosti, pořizuje snímky krajiny i s popisem a je jednoduchý na ovládání, tak zatím vždy ukázal pouze kopce do vzdálenosti 51 km.
To pro Mělník znamená, že i když odtud můžete z věže očima vidět Ještěd ( nebo z polí nad Brabčovem), tak vám to zkrátka kopce ve vzdálenosti nad 51 km neukáže. Jeho předností je však rychlé užití a snadný fotozáznam pohlednice i s popisy vrcholů. 
 Asi 2. ledna jsem tak stáhl prográmek nový, který mi opravdu dělá radost a je utvořený do vzdálenosti 100 km. To už pro fajnšmekry na dálky, kteří se těší třeba jen pohledem na Krušné hory, nebo Krkonoše smysl opravdu má.
Bohužel nám však první dekáda ledna přinesla neskutečně špatné počasí, kdy jsme sotva viděli 13 km vzdálený Říp. Mohl bych zde jednoduše uvést jméno programu, ale nakonec jsem se rozhodl, že vám dám také prostor pro komunikaci. Napovím, že je mezi prvními v nabídce, a když ho nebudete i tak moci najít a zeptáte se, tak vám jeho název prozradím. Z praxe však vím, že si člověk váží věcí tehdy, když pro ně musí také něco udělat.
Program je tedy přesný zejména tehdy, když najedete šablonou nad viditelné pohoří, zmáčknete tlačítko stop a provedete foto z programu. To vám později třeba v teple domova pomůže si prohlížet podrobnosti. Nezobrazuje jen kopce, ale i mnohé další věci v terénu, ukáže je vám v mapě, načítá cíle podle zadané vzdálenosti a jeho velikou předností je zoom, který vám přitáhne určitou oblast a i doma tak ze snímku můžete zjistit právě díky zoomu i další turistické objekty.
Vzhledem k tomu, že nejsou podmínky viditelnosti, tak si jen můžeme udělat představu, co by asi kde mohlo být až vidět, ale je to překvapující. Zmíněný stožár na vrchním obrázku tedy bude nejspíše jedním z několika telekomunikačních stožárů na Cínovci, ale jak sami můžete vidět, tak v nabídce je i několik míst v Sasku a docela jsem zvědavý na oblast Kleiner Lugstein.
Jen to chce pořádné obrysy obzoru s pěkným východním slunečním osvitem :-). Teoreticky nám nabízí program pro určování kopců i tak vzdálené vrchy, jako jsou kopce až v Doupovských horách, a kdyby to šlo přidat ještě 15 km, tak by tam byl jistě i ten Klínovec, ale o tom je štěstí, náhoda, podmínky, možná i lepší Říp do tohoto směru, nebo návštěva ochozu ve věži chrámu. Sněžku program  od Skuhrova nabízel, protože je odtud asi 97 km vzdušnou čarou.


Výstaviště v Lysé nad Labem nám dává v pátek 14.1. a v sobotu 15.1. tradiční výstavu Náš chovatel, a jak vidíte, tak na únor je tam toho plánováno již mnoho. Vzhledem k cenám PID si dovoluji zvlášť pozvat ty, kteří si mohou dovolit jet už v pátek na výstavu. Vstupné 100 Kč a otevírací doba : PA 11-17, so 9-16.
Nechci se už hledat s obrázkem pivovaru v Lobči, ale na toto se podívejte :
Nejprve nějaký televizní dokument z tohoto kraje, který jsem snad už i viděl :
https://www.ceskatelevize.cz/porady/11804223100-krasne-zive-pamatky/417235100151013/

Pak vám prozradím, že do Mělníka na parkoviště Na Svini vozí prý každou středu dopoledne dodávkou pivo ( zvláštní čas) a najdete to všechno i s jednou další novinkou zde :
https://www.lobec.cz/      Nese to název Novinky z Lobče.

Závěrem vám přeji pohodu ve druhém týdnu roku 2022 a nezapomínejte třeba i na knížky, které jsou dobrým společníkem pro dlouhé zimní večery .-).
Zdroj: Soutok

Leden 9, 2022

22:38


Máme za sebou takový zvláštní víkend, který mě osobně nijak neoslovil a ani mě nelákal ven. Ale těch důvodů je více. Už jen skutečnost, že tu mám několik pěkných nových knížek je jednou z nich. Ale něco si přeci jen na ten víkend dáme.
Nejprve tu mám kalendárium, kde si můžete připomenout, jaké že výstavy se  v měsíci lednu konají v našem RMM. Koukal jsem v rychlosti i na různá dění v různých končinách, ale začátek roku je leckde tradičně takzvaně mrtvý. Nicméně bych celý víkend zavřený doma asi nedal, zajímala mě jedna akce, a tak se vlastně sám zrodil nápad na téma.
 
Podívejme se dnes na takové tradiční lednové plány mělnických organizovaných turistů, nebo i na fakt, že se stále něco musí organizovat, někdy i s předstihem a je za tím kus práce. Mezi akcemi najdete i jednu, která je takzvaně jednou ze dvou v roce pro širší veřejnost.
Zatím je to jen taková první strohá zmínka, ale leckoho zajímá, kdy že se slavný přechod vrchu Nedvězí jde. Jinou věcí je pak samozřejmě všechno to další, ale to všechno má po první lednové dekádě ještě čas.
Mějte se pěkně, pohodový vstup do druhého týdne roku a pro tento víkend je to vše.A nezapomeňte chodit dle možností na procházky, nebo i do přírody, protože i v zimě je pohyb venku důležitý, byť třeba i jen krátký.




Zdroj: Soutok

Leden 2, 2022

22:12


Tak najednou zjistíte, že je po dlouhém volnu a blíží se okamžik, o kterém jsme v půli prosince mnozí s černým humorem žertovali. Je to i tak trošku čas pro rekapitulaci těch pohodových dní a upřímně si musím přiznat, že letos to s cestováním a pohybem venku nebylo nic moc.
Ono bylo tedy mimochodem letos o svátcích a během volných dní takové věčně zamračené a uplakané počasí, že to ani ven netáhlo. Přesto jsem si uvědomil určitý dluh, který jsem v těchto dnech k turistice měl, a jako kdybych chtěl poslední den vše strhat, tak jsem se vydal na docela slušnou domácí procházku, která měla nakonec 12 kilometrů, což bylo vzhledem ke startovní hodině někdy před polednem tak akorát.

Součástí delší procházky bylo i testování nové apky, která slibovala, že nebude ukazovat jenom kopce do vzdálenosti 50 km, ale i mnohem dále, a tak se mi šlo s minimálně jedním důvodem navíc celkem dobře. Měl jsem tedy představu, kam až bych chtěl asi dojít, ale nad trasou jsem přemýšlel takzvaně za pochodu.

Po prvních testech na vyhlídce u zámku jsem to tedy vzal Polabským parkem a sešel dolů k řece, abych užil skutečnost, že tu máme pod městem takový pěkný ,,cyklochodník "třeba i do nepohody.


Chatičky u takzvaného Staráku mají své kouzlo stejně tak, ...

....., jako jen o něco dále strážní viničné vížky za Kradlovem.

Zde si je můžete užít v detailu.


Hned na začátku Hořeních Vinic vyrostla a stále ještě roste novostavba, od které jsou dle mého názoru velmi romantické rozhledy do kraje a zejména přes vinici na Mělník. Podobný pohled kdysi nabízel konec ulice Révová v části Brabčov, která je zakončena takovou pěšinkou padající do ulice Ludmily v lokalitě Kradlov. Bohužel se tam v posledních letech objevilo množství náletových dřevin, které vadily ve výhledu a dlouho jsem již ulicí nešel.


Odtud je ten Mělník přece jen ještě dále, a tak jsem jej trošku přitáhl. On má v krajině své osobité kouzlo někdy každý úhel záběru. Matně si vzpomínám, že mi zdejší stoupající komunikace v jednom mrazivém dni nabídla nejen pohledy na Říp, Milešovku i Kletečnou, ale za právě posledně jmenovanou na jejím úpatí, se tehdy objevily tři vrtule jedné větrné elektrárny v Krušných horách.
Musel bych pohledat její název, který jsem tu již několikrát prezentoval, ale vím, že od našeho zámku lze vidět na úpatí pouze vrtule dvě.

Telekomunikační stožár v Horních Vinicích je z lokality výhledových míst u našeho zámku 4 km vzdálenou nepřehlédnutelnou dominantou. Zde se napojíte na zelenou turistickou značku vedoucí z Mělníka, která je současně i Poutní cestou Blaník-Říp a můžete se rozhodnout, zda půjdete třeba až do Záboří, Kel a podle Labe domů, nebo máte ještě řadu dalších možností.

Já si zašel jen k tomuto místu, odkud bývá za dobré viditelnosti vidět značná část Malého i Velkého Bezdězu s hradem, leckdy Ještěd a v zimě jistě i Krkonoše. Této apce skutečná situace nevadila, ale zase mě překvapila tím, že zatímco zde vůbec žádné popisy kopců z nějakého důvodu nenabízela, tak nad Skuhrovem kopce až v Krkonoších již ano :-). Pořád je nad čím bádat, když člověk chce.

Tento nádherný kříž z roku 1906 jen kousek od usedlosti lisu Turbovice je nejen na takovém až mystickém místě, ale i díky své černé barvě a slunci často na pozadí ukrývá mnohdy detaily náhodným pocestným, kteří tu nejsou nejlépe v ranních a dopoledních hodinách..

V tu chvíli mě napadlo, že místo na Brabčov sejdu dolů do Skuhrova a vydám se ulicí, kterou jsem asi 30 let nešel.

Ulice vede od křižovatky ve Skuhrově souběžně s Mladoboleslavskou ulicí, jmenuje se Růžová, měří přes kilometr ( 1200 metrů) a vlastně mě k cestě tak trošku i motivoval Mělnický uličník. Ulice začíná jen několik metrů pod křižovatkou ve Skuhrově, kde se odbočuje z Mladoboleslavské na Velký Borek. V první fázi vede jen o trošku širší ulička k domkům, která se po malé chvíli  stane takovouto uličkou, aby se později změnila v širší ulici.

Někde v těchto místech poblíž strouhy vystřídají domky různé zahrádky, ...

...., ale najdete tu mezi nimi i různé vilky. Jde o takový zajímavý kontrast, kdy nad vámi ve stráni plyne rušný provoz a jen o několik metrů níže pod strání je svět zeleně a poklidu.

Nemohl jsem samozřejmě vynechat Mýtní ulici, kde jak víte probíhá momentálně rekonstrukce mostku přes mlýnský náhon Pšovky.


 Rozloučíme se pohledem ve směru toku vod naší říčky. To je z první neděle roku 2022 vše a nezbývá mi, než i vám popřát, ať se s tím návratem do světa mnohdy povinného a ne moc příjemného ranního vstávání do tmy vyrovnáte.

Zdroj: Soutok

Prosinec 30, 2021

16:21

 

Bohužel občas slýchám zejména u mladší generace názor, že historie a minulost je nějaký zbytečný přežitek, bez kterého se obejdeme a je třeba žít přítomností. Dokonce jsem se setkal už v 90. letech, kdy ještě počítače měly teprve přijít s případem, kdy obývací nábytkové stěny měly hlavně prostor pro televizi, případně poličku pro další zařízení, jako je dnes už téměř zapomenutý videorekordér, větší barový prostor, ale sotva jen krátkou jednoduchou poličku pro pár knížek, aby se neřeklo.

Přitom kniha má neskutečné kouzlo i sílu. Dává vám prostor pro vlastní představivost, čas na zastavení se a jelikož má člověk blízko k materialismu a cítí její dotek, tak dosud nepodlehla elektronickým médiím, která mají leckdy dar zvětšování detailů i pohybu, který je mnohdy jednoduchým návodem pro nějakou obsluhu, či fyzikální demonstraci nějakého jevu.

 Kniha může předávat vědomosti i zkušenosti a názor, že právě vědomosti i  různé obsahy můžeme zrovna tak uchovat na DVD, či flash - kartách není zrovna nejšťastnější, když pomineme fakt, že je jednodušší sehnat téma, které nás zajímá v mnoha případech právě v knize.


Orloj mám ve velké oblibě a již v roce 1980 jsem se tu několikrát zastavil.  Jeho spodní kalendárium je dílem Josefa Mánese a zobrazuje v otočném ciferníku celý rok. Kniha Mělnický uličník našla svoji předlohu v knize Pražský uličník.
Nedávno jsem četl knihu o lidském mozku a všiml jsem si zajímavého blahodárného pocitu, který nás osloví tehdy, když nás buď něco překvapí, nebo zjistíme, že autor popisuje něco, co známe z vlastní zkušenosti. Opravdu vnímáme především zrakové vize, a pak až to ostatní.
Vstoupíte do prázdné školní třídy a zaujme vás soubor hned tří téměř současných informací. Je tam velká a černá tabule. Tedy předmět, barva a velikost. Teprve opožděně vás zajímá nějaký text na ní. A tak je to i s knihami. Knížky na prvním stupni měly vždy barevné obrázky a až v 90. letech jsem při pohledu na různé tehdy zcela nové premiérové obrázkové encyklopedie zalitoval, že to přišlo až ,, teď".
Mělník je takovým doslova názorným příkladem toho všeho, co jsem zde nyní napsal. Knížky a knihy o jeho historii se zejména po přelomu milénia počaly objevovat především v textové formě  s občasnou černobílou fotografií a rozhodně přinášely radost, ale když jsem prvně měl možnost v nějaké půjčené knize, snad k nějakému výročí spořitelny ze 30. let 20. století vidět naše náměstí Míru se sakrálně zakrytou historickou studnou někdy snad z roku 1883, atmosféru říčních lázní na Labi, nebo největší slávu hotýlku Harasov, tak to mělo zase úplně jiný pocitový rozměr.
Domníval jsem se tehdy, že jde jen o nějakou vyjímku, kterou dotyčný našel údajně na půdě a já byl ve správný čas na správném místě. Lidé totiž občas něco po předcích najdou, a pak už je jen otázkou, zda to tím skončí, nebo zda se ta situace dále nějak vyvíjí. Jenže, ta situace se na Mělníku vyvíjela zela jinak a pokud vás zajímá jak, tak asi nejlepší bude, když si vpravo v záložce otevřete roky 2016 - 2020, měsíc je vždy prosinec, kde vždy najdete nějaké povídání a recenze ke knihám, které pravidelně každý rok touto dobou promlouvají k občanům a rodákům Mělníka.


Barevné ( nejen) fotografie a pohledy historického Mělníka, se staly v posledních letech zkrátka fenoménem, ať už jsou záležitostí místních knih, nebo historických webů a FB, a to i navzdory tomu, že se mnohé z nich objevovaly na výstavách již snad před více než 15 lety, kdy také pronikly na různá CD zájemců, objevily se na internetu dokonce i v zahraničí ( někde je tu článek), nebo se jich několik v podobě replik dostalo i  do oficiálního prodeje.
Ovšem, historie, to nejsou jenom obrázky, ať už ty z dob dávných, kdy jsme nebyly ještě ani na světě, ani ty z přelomu 70. a 80. let 20. století, které se nás mnohých obzvlášť dotkly, a které pro nás zaznamenal pan Karel Lojka, ale je to i řada dalších zajímavostí. Hned mě napadl článek vyprávějící o bývalé škole v Husově ulici.
Ty obrázky nás pochopitelně umí pěkně pohladit, jak jsem tu již v úvodu psal, ale texty vás zase dovedou do zcela jiného světa. Ostatně, málo se zmiňuje například knížka Karla Březiny : Mělník byl první, která vypráví o historii sportovních motocyklových závodů na Mělníku a jsem velmi rád, že jsem se aspoň v letech 2018 a 2019 dočkal toho, že jsem mohl tuto podobnou atmosféru, o které naší otcové občas vyprávěli, že jsem ji mohl na vlastní kůži ochutnat.
Pokud máte rádi putování a nevadí vám bláto, ani mráz a sníh, tak se zase můžete nechat inspirovat knihou Květen na Mělnicku a projít se s našimi partyzány třeba právě nyní ze Zahájí pod Řepínem až na Mělník.

Mgr. Lukáš Burian si v knize Mělnický uličník vzal na mušku mělnické ulice a nijak se netají tím, že předlohou mu byla kniha Pražský uličník. Jedná se sice o bakalářskou práci, ale já při svých zájmech právě mnohdy narážím na internetu na podobná díla, která jsou vůbec určitou prvotinou v oboru. Myslím, že Martin Klihavec ( mimo jiné předseda MOOS) si velmi správně uvědomil, že po těch ulicích našeho města mnozí celý život chodíme, a tak je takové dílo hodné osvěty.
Samozřejmě si dovedu  představit člověka, který říká : ,, Co to je za vědu ? Jednou jsou politicky u vesla ti, pak zase tamti a podle toho se ty ulice přejmenovávají. A tam, kde není název, tak se zkrátka nějaký udělá, nebo je dost pravděpodobné, že neutrální názvy nikdo měnit nebude." Také názor.
Tak to je hodně strohé i takové bez romantiky a silně povrchní. Kniha je zajímavým pohledem na naše ulice a buďme za ni rádi. Díky ní si člověk uvědomí, kolik už to naše město těch ulic má, připomene si, kde vlastně leží, a pokud zrovna moc po katastrálním území Velkého Mělníka nechodíte, tak se s nimi můžete seznámit.
U každé ulice je uvedeno nejen to, jak se měnil její název v čase, ale k čemu se ta jednotlivá pojmenování vztahují. Díky tomu nahlédnete do osudu mnoha osobností, které jsou v některém případě světovými osobnostmi, jindy jsou významné pro nás, nebo jde o velmi zajímavé osudy téměř až zapomenutých lidí. Mnoho ulic se samozřejmě po žádné osobě nejmenuje a autor vysvětluje, jak ke svému názvu přišly.



Není to tedy jen o ulicích. V úvodu je samozřejmě zmínka i o celých městských čtvrtích a čtenář se dozví také o odborných výrazech, které možná ani za celý život neslyšel, ale to k bakalářské práci patří a můžete třeba i vzít patřičnou kapitolku trošku rychleji a třeba se k ní jednou vrátit. Nyní si uvědomuji, že se vlastně při recenzi knihy trošku pohybuji na tenkém ledě, abych náhodou neodhalil něco více, což by se mohlo autora dotknout, ale to je i určitá výzva.
Prostě se mi kniha líbila a snad neřeknu tolik, když prozradím, že mě velmi zaujal fakt, jak moc skromná byla protektorátní správa v oblasti přejmenovávání ulic. Vzpomeňte po jejím přečtení na ten strohý názor fiktivního jedince, který jsem tu uvedl. V neposlední řadě musím zmínit i přehlednou tabulku ulic, kde si ve sloupečcích abecedně najdete ulici podle dnešního pojmenování a dle pořadového čísla pak najdete v časové tabulce její všechny  proměny názvu.
Co tedy ke knize ještě závěrem říci ? Vůbec nelituji koupě, byť tentokrát velké barevné obrázky nečekejte. Je zajímavým vyprávěním o ulicích, kterými chodíte, kde bydlíte, nebo kde bydlí vaši přátelé. Je zajímavou knihou o lidském smýšlení, protože názvy ulic se musí samozřejmě navrhnout, a také dalšími radními odsouhlasit. Mnohdy jde o politické tlaky z vyšších míst a o různé ústupky.
Nezbývá tedy než Mgr. Lukášovi Burianovi poděkovat za skvělou a náročnou práci, která určitě zejména pro nás domácí se vztahem k bydlišti a rodišti smysl má, jakož Martinu Klihavcovi, bez jehož podpory bychom takové dílo nejspíše mnozí nikdy nespatřili.

Už jsem si letos myslel, že snad ani do Prahy nepojedu. Jak jistě víte, tak nám média ani moc nedoporučují uzavřené prostory, kde je to prakticky hlava na hlavě, což byl ten hlavní důvod. Nakonec k tomu však po roce opět došlo.
Všechno souvisí se vším, jak už jsem tu mnohokrát psal a věřte mi, že jízdenka za 80 Kč ( 3,5 hodiny platnosti) je dostatečně dlouhou dobou k tomu, aby si člověk třeba koupil i nějakou tu knihu a spokojeně se ještě prošel  i v nevlídném počasí, ale  ve vánočních výzdobách aspoň ke svému oblíbenému orloji.
Díky tomu tu dnes máte několik obrázků, které už většinou znáte a i za lepšího počasí, ale mně se ta atmosféra neokoukala.
Než si ty obrázky prohlédnete, tak mám k letošnímu roku ještě takovou aktualitu, která se týká spíše těch starších ročníků. Český rozhlas vypíná k 31.12. své vysílání na středních  vlnách (SV) a na dlouhé vlně (DV) z vysílače Topolná ( 260 km od Mělníka) poblíž Baťova kanálu.
Je to tedy taková nostalgie, kdy jsme na vlně 639 kHz ( SV) zejména v dávnějších časech mohli poslouchat nejprve stanici Praha a později ČRO 2 , které v půlnoci končily. Vysílač Liblice je nejvyšší stavbou v ČR ( 355 metrů) a je vidět občas i z Mělníka.
https://www.idnes.cz/technet/audio-foto-video/konec-am-vysilac-vysilani-cesky-rozhlas-liblice-sv-stredni-vlny.A211216_114104_audio-foto-video_nyv

Druhý odkaz je o budoucnosti vysílání DAB+ a ve hře je možná stále ještě i DRM.
https://www.lupa.cz/clanky/jakub-melin-multiplex-color-dab-chce-ukazat-vyhody-digitalniho-rozhlasu/

Hezkého Silvestra a třeba zase v roce 2022 u něčeho  tady přeje Standa Švec :-)!























Zdroj: Soutok

Prosinec 26, 2021

19:17

Pokud bylo 22. prosince poměrně pěkné slunečné počasí, které přálo výletům, tak Štědrý den byl ve znamení bláta, zatažené oblohy, určitého občasného drobného mrholení  s nárazovým nepříjemným větrem a jistě se to nějakým způsobem podepsalo na naší náladě. Podobně tak, jako dnešní nemilý mráz venku, kdy jsme mnozí dávali přednost interiérům. Ale vraťme se obrazem ještě symbolicky v čase zpět do u nás významného dne.

Autorka ne nezajímavého článku níže v odkazu sice píše o tom, že patříme mezi 11 zemí Evropy, kde mají lidé 24.12. volný sváteční den přičemž většina Evropy a světa pracuje, ale je docela škoda, že také nezmínila, kolik všelijakých svátků se slaví v jiných státech. Nicméně jsem si připomněl, že volný den máme 24.12.,, teprve" od roku 1990 :-).

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0t%C4%9Bdr%C3%BD_den

Budí to pak tak trošku dojem, jako když občas někdo říká, že je někde v zahraničí něco ještě dražší než u nás, ale už neuvádí příjmy obyvatel. To mi zase připomnělo takový seriál ( BBC ?) z časů, kdy jsme vstupovali do EU, a kdy kamera navštívila obvykle nějakou lépe situovanou rodinu v nějakém státě EU a začala různě poměřovat jejich příjmy i  denní výdaje ( cesta do práce, potraviny) v rámci zemí Unie. Pamatujete ? Pak to nějak zapadlo.

Jinak ten docela zajímavý štědrodenní  článek o tom, jak kde mají volno a kdo tam kdy roznáší dárky tedy najdete zde:

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-na-stedry-den-vetsina-evropy-a-celeho-sveta-pracuje-cesko-patri-k-vyjimkam-184225


Lidé často sledují nějaké veřejné stavby, a když se pak potkají se známými, tak dojde k takovému tradičnímu pouličnímu, někdy až úsměvnému rozhovoru, kdy najednou každý ví, jak jsou kde s čím jak daleko, a kde je nějaký problém. Rád si takové věci vyslechnu, ale beru to s rezervou a obyčejně si i někdy rád někam zajdu, abych to viděl na vlastní oči.

A protože se bavím u PC i pohyby počítadla u různých článků a mohu se i od čtenářů něco přínosného dozvědět, tak to sem rád dám. Někdo by řekl, že jde o naprosto nezáživné obrázky, které jednou, až na malé vyjímky v podobě historicky dokumentární fotografie ztratí cenu, ale myslím, že se vždy někdo najde, kdo se rád podívá na to, co je kde rozkopané, co je v zemi, nebo co se již kde vztyčilo.

Nuže, následující obrázky ponechávám bez komentáře. Myslím, že každý ví, že v zemi se nalézají odpadní roury, různé vodovodní řády, plynové řády, silnoproud, sdělovací a zabezpečovací vedení, a že to všechno stárne a občas je třeba provést revitalizaci.

 V případě sdělovacích vedení dnes již obvykle přecházíme na bezdrátové přenosy, což je veřejně nejlépe patrné u městského pouličního rozhlasu, ale v případě jiných vedení nejen silových elektrických zdrojů, se bohužel nevyhneme podzemnímu vedení, protože jistě víte, že ani roury, ba ani elektrické vodiče nad zemí nezdobí tam, kde jsou tato vedení i teoreticky možná. Někdy i ekonomicky výhodná ( horkovod), ale nezdobí.









Zvykl jsem si v posledních letech, že se obvykle také vypravím do nejbližšího lesa, kam se člověk zejména v dětství něco nachodil a podívám se do krmelců, kam lidé tradičně nosí na Štědrý den pro zvířátka nějakou tu potravu. Vždy tu potkám nějaké lidi a občas zažiji  dle  nálady pro zpestření i roztomilé chvíle.

Když jsem třeba potkal mladou, dobře naladěnou a slušně vychovanou rodinu, která mi uhnula kočárkem a i děcka mě pozdravila, tak jsem dostal nápad, že se jich zeptám, zda byla hodná, a jak se těší na večer.

Odpovědí mi bylo upřímné a emocí zabarvené povídání o dárcích, které s úsměvy dokončili dobře naladění veselí rodiče, kteří potvrdili, že děcka byla opravdu hodná :-).


Jen o kus dále jsem zase potkal obrovskou družinu táhnoucí od Velkého Borku, jejíž vůdci nejprve vybídli ostatní k uctění památky domácích mazlíčků i občas řečeného nejlepšího přítele člověka, aby se ujali s družinou obejít všechny známé krmelce, které ti nejmenší plnili  pamlsky pro zvířátka.

Zatímco hodiny před polednem a po poledni patří zvířátkám, tak pozdní odpoledne a večer patří tomu nejhlavnějšímu období, kdy se mnozí lidé jdou jakoby pozdravit se svými předky.

Tentokrát jsem však byl svědkem trošku neobvyklého jevu, Měl jsem pocit, jako kdyby si lidé zejména prostor před hřbitovem vyčlenili, jako prostor na setkávání se se známými a příbuznými. Jako, kdyby zejména těm starším ročníkům možná z určité opatrnosti v dnešní době trošku chyběla ta širší konverzace praktikovaná v obchodech i čekárnách lékařských zařízení a zde si to přirozenou cestou mohli vynahradit.

 Do jisté míry své sehrává i roční období, ale řada jedinců z města, nebo  třeba i z okolních vesnic jinak nemá mnoho důvodů k nějakým cestám i setkáním, a tak to bylo opravdu i takové trošku společenské setkávání různých známých pozůstalých.

 Máme tedy po svátcích, ale naštěstí mnozí z nás mohou před dlouhou a nekonečnou zimou načerpat ještě trochu oddychu i pohody. A tak vám přeji, aťsi ten utíkající týden ještě nějak užijete, a pak nám nezbývá, než si zkusit tu pohodu nějak udržet a optimisticky se dívat, jak se dny budou prodlužovat a jaro pomalu pomaloučku přibližovat.




Zdroj: Soutok

Prosinec 25, 2021

20:17

 

Je spousta lidí, kteří rádi plánují výlety. Mě jenom těší, že někteří známí, nebo přátelé mě v minulosti požádali o typ na výlet, o radu, nebo mi i později vyprávěli, jak ten jejich výlet proběhl. Ovšem, takovou mojí občasnou vášní je vymýšlení výletů, které povedou třeba i daleko, nespotřebují pokud možno ani moc času a hlavně budou velmi levé.

Dnes žijeme v době, kdy tu máme neskutečnou nabídku dopravních společností, jízdenek a dokonce i takových jízdenek, které jsou uznávány vícero dopravci a přitom mají velmi příznivou cenu. Zpravidla se jedná o integrovanou hromadnou dopravu v různých krajích, která je tím pravým pokladem, byť se nedávno po mnoha letech zdražovalo.

 Nutno však dodat, že dnes nemáme jenom regionální jízdenky v rámci krajů ( PID, DUK, IDOL ..., ale některé vám platí i v blízkém zahraničí a zakoupíte je v den výletu například v některých železničních pokladnách našich pohraničních krajů, nebo ve vybraných autobusových spojích apod. ( Euro-Nisa-Ticket + , Labe-Elbe, EgroNet) ....

O tom všem se mladým rodinám v 90. letech mohlo jenom zdát. Nic takového nebylo. Prostě jste za obyčejné jízdné museli v případě použití hromadné dopravy sáhnout i na krátké vzdálenosti poměrně slušně do peněženky, k čemuž došlo na základě hromadného zdražení snad úplně všeho už tuším  někdy na jaře 1990, nebo 1991. Už je to moc dávno. Tedy, šlo o to známé historické období utahování si opasků.

Až teprve v roce 2004 jsme se dočkali prvních krásných rodinných víkendových jízdenek SONE+, které nás tehdy za neskutečnou cenu pouhých 130 Kč posílaly na výlet dokonce až do Drážďan ( tam a zpět pro dva dospělé a až tři děti), což pobouřilo i některé milovníky volantu, nebo rychlíkem za 360 Kč do Bavorska.


Od té doby se tato rodinná víkendová jízdenka několikrát zdražila, ale v roce 2014 se zrodilo ještě něco mnohem lepšího. Jízdenka na léto, která však platí pouze o prázdninách a jenom ve vlacích Českých drah. Z daného tedy vychází, že vedle speciálních jízdenek se velmi často vyplatí užívat jízdenky integrovaných systémů.


Na Vánoce má většina z nás obvykle čas aspoň na jeden výlet a nápad se zrodil snadno. Pomohla mi televize, kde často vidíte nějakou komedii, pohádku, nebo reklamu, kde se třeba objeví v typickém červeném obleku Santa, který sedí na saních, tažených severskými soby. Přitom jsem si vybavil spoustu věcí, které nabízí polární oblasti a bylo to jasné.

,, Ano, vždyť dnes už člověk  najde mnoho věcí i u nás doma" pomyslil jsem si při vzpomínce na dvojitou návštěvu největších sudokopytníků poblíž Benátek nad Jizerou.

http://soutok.blogspot.com/2017/05/z-melnika-pres-hostin-na-kole-za-bizony.html

http://soutok.blogspot.com/2017/04/do-benatek-nad-jizerou-milovic-za-zubry.html


,, Což to trošku rozšířit třeba o soby, či losy a další zvířata?" napadlo mě. Pochopitelně, že jsem již několik ZOO u nás navštívil a jsou tu například články z Jihlavy, nebo z Ostravy, ale teď se to docela tematicky hodilo. Pak už šlo vše ráz na ráz, protože když už někudy někam jedete, tak najednou zjistíte, že tam není jen to, co vás přilákalo, ale vidíte i řadu dalších možností do budoucna.

Koukl jsem tedy na stránky ....

https://zoopark.cz/navsteva-zoo/oteviraci-doba/


.. a zjistil jsem, že mě bude čekat pravděpodobně pohodová a levná procházka ( 60 Kč vstup) po naší největší ZOO ( 112hektarů rozlohy v sousedství Kamencového jezera). Jen to chce nějaké přijatelné počasí, což nebylo snadné. Slunce sice může i zahřát, ale s mrazem je třeba počítat.




Vyjel jsem tedy 22.12. v 6.50 běžným zastávkovým vlakem z našeho nádraží na krásnou celodenní jízdenku DUK do 133 km vzdáleného Chomutova ( po kolejích) za 140 Kč. Mimochodem, lístek ČD do 38 km vzdálených Litoměřic stojí 67 Kč, a to je jen jeden směr.

 Tradiční spoj k severozápadu mě přivezla na nádraží Ústí nad Labem- západ v 7.52, odkud mi v 8.00 odjížděl vlak do Chomutova s příjezdem cca v 9.22. Rychlíky z Mělníka přípoje na západním nádraží nemají.



To bylo přímo skvělé, protože tma brzy pominula, bylo vidět ven a ZOO otvírala v 9 hodin. Zakoupená vstupenka vás nejen opravňovala k vstupu do ZOO, ale dostal jsem zdarma ještě jednu pro vstup do sousedního skanzenu. To vše se na webu ZOO dočtete. Zvířat je tam moc, prodávají i suvenýry ve zvláštní budově v parku a obsluha byla milá.

Procházka ZOO mi trvala 3 hodiny a již teď vám mohu prozradit, že když si tam nic nekoupíte, tak utratíte za celý výlet krásných 200 Kč. Sice by v zooparku muselo být jindy mnohem lépe, ale i tak mě občas hřály sluneční paprsky, bylo tam krásně a bylo co obdivovat. Nečekejte ale lvy, tygry, žirafy, slony, či nosorožce, nebo hrochy. To zde nemají.

Konečně, jel jsem tam za jinou zvěří. Pak jsem si ještě přidal zmíněný skanzen, kde budete vše obdivovat zvenčí, ale stojí to zato. Dozor mi řekl, že to zde není dlouho, krátce byl interiér muzeem, ale nějak to nevešlo ve známost, a tak to zavřeli.






To již bylo 13.45, a kdybych chtěl, tak jsem byl již v 17 hodin doma, ale mě lákalo ještě historické centrum. Díky tomu jsem ze zastávky Chomutov-město odjížděl spěšným vlakem v 15.05, abych byl v 16.13 na ústeckém hlavním nádraží. Myslel jsem si, že jen přejdu do RegioJetu, který odtud odjíždí v 16.38, ale bylo třeba asi 10 minut čekat na příjezd vlaku, což už moc příjemné nebylo.

Dokonce jsem přemýšlel, jak v počasí kolem nuly mohl někdo bojovat, ( ve druhé sv. válce) když stačilo jen od rána v takovém počasí chodit. Jenže, to byli oceloví chlapi a šli do toho prsama ( komedie Černí baroni).



Ve vagonu RegioJetu byly za sedadly v přihrádce brožury, kde vás vítají a oznamují vám, že můžete sledovat internet, nebo si vzít nějaký časopis z jakési samoobslužné knihovny. To se celkem hodilo, protože už bylo venku tma a tak jsem měl internetovou premiéru i na naši trati 072, která byla při cestách po koridorech, nebo i pod Krušnými horami již takovou pomalu bílou vránou.

Přes den to na naši krásné trati zejména v blízkosti řeky a kopců nevadilo, ale večer se to docela šiklo. Zbývá tedy dodat, že jsem přijel v 17.40  na domácí nádraží. Tímto vás tedy zvu k cestování, protože vy pomůžete svojí směšnou útratou hromadné dopravě i zoologické zahradě a oni vám dají na oplátku radost a zážitky. Spokojenost bude na všech stranách ..... a tak je to správné, tak to má být :-) ( Černí baroni)

Ještě vám prozradím, že po určitém vytřídění jsem tu nafotil cca 300 fotografií a převládala samozřejmě tentokrát zvířátka. Pokud jde o pohledy, tak mají v místním domě suvenýrů kromě klasických pohledů se zvířaty i několik (  a ne málo ) dražších lentikulárních pohlednic a dalších suvenýrů.

Připadal jsem si spíše, jako když kráčím někde osamocen v krajině, ale několik maminek s dětmi, nebo celých rodinek jsem potkal. Co jsem opravdu ocenil, tak to je fakt, že se autoři snažili udělat park takový, aby člověku nebránily ve výhledu mříže a někde byly i různé vyhlídkové plošiny. Působivá byla i velká klec s vodním ptactvem, kam jste normálně vstoupili, zavřeli za sebou dveře a na jiném místě třeba zase stejným způsobem klec opustili. Působivá byla i klec s dravými ptáky, ale co tu nebylo hezké :-)?


Hezké prožívání svátků !


Zdroj: Soutok

Prosinec 23, 2021

18:16

 


Někdy během prosince jsem kromě betléma, vánočního stromu, již klasické vstupní brány na trhy, ozdobené kašny a prodejních stánků objevil opět po roce v historickém centru města i milé dílo Petra Raista Šťastného, který právě tady na Pražské bráně v roce 2011 odstartoval vůbec svůj první videomapping pro mělnické obecenstvo. Jen o půl roku později ve stejném roce odstartoval i Soutok, a tak mi přišlo na mysl zvolit tento příznačný motiv z několika důvodů na letošní vánoční přání.
Samozřejmě vám přeji hlavně zdraví, protože to když nefunguje, tak jsou i radosti poloviční. V podstatě jde o to, abychom se cítili všichni pohodově.
A já se na tom občas snažím pracovat :-). Ani vybitá autobaterie, které vlastně děkuji za krásný neobvyklý výlet autobusem do Mšena ( minulý článek) mě nijak nenaštvala a jednoduše jsem ji dobil, neb se to stejně před zimou dělat má.
,,To by ovšem chtělo oslavit nějakou delší jízdou milostivá.. " vzpomínám na slova Josefa Dvořáka v autoservisu z  kultovní komedie Jáchyme hoď ho do stroje :-). Tak delší určitě ne, ale když jsem se loni konečně podíval do Kouřimi, tak to chce v duchu pověstí i tradic navštívit po delší době zase tu naši národní horu, ke které je odtud tak blízko.
http://soutok.blogspot.com/2020/12/za-praotcem-lechem-k-antickemu-sloupu.html

http://soutok.blogspot.com/2021/07/zijeme-pod-bajnym-ripem-v-krasne.html


Výhodou je, že není třeba nijak brzy vstávat a cesta přes starý most do Lužce nad Vltavou je mnohem méně frekventovaná, než cesta někde v zácpách na Bezručovce a mezi různými pospíchálky na silnici do Slaného.

V Lužci mě zajímalo, jak pokračují práce na údržbě nivy v údolí Vltavy a hlavně jsem zatoužil, se aspoň pěšky projít po dlouhé době přes parádní cyklolávku. Lana tu ve větru chrastila, lávka se trošku vlnila, ale počasí bylo celkem příjemné.


Co mě tam zaujalo, tak to byla stavba vedle mostu. Sice to mohlo vypadat, jako nějaký bonus pro sousední dům seniorů, ale brzy mě přepadla představa, jaké by to bylo parádní, kdyby tam nahoře byla nějaká terasa s výhledem na řeku a s občerstvením. Brzy se však ukázalo, že tu nějaká firma staví nějaké sociální byty.

Opět jsem nastartoval, a když se mi konečně podařilo přejet křižovatku do Horních Beřkovic, tak už na mě čekal Říp.

Kousek za Ctiněvsí zmizely i poslední zbytky stodoly pod strání a na ni mě zaujala tato tabule.

Toto okolí jezírka Hamlouf je považováno za pověstmi opředené a je tu krásně.

Voda, která sem přitéká ze studánky je považována za zázračnou a autoři knížky Krajinou prvních Přemyslovců tuto knihu pokřtili právě zde.


Pohled na celé krásné bájné místo.


Teplota byla kolem nuly a zdálo se, že snad ani nikoho nepotkám, ale vyjímky se našly. Sice jsem cestou vzhůru od Ctiněvsi potkal jen dva lidi, ale druhé setkání bylo silným dojmem. Dotyčný jinoch šel pouze v kraťasech, aniž by měl na vrchní části těla jakýkoliv oblek. Usmíval se, normálně odpověděl a opět mi potvrdil, že je někdy člověk v situaci, kdy si řekne, že by to mohla být na blog zajímavá fotka, ale než se rozhoupete, tak je to pryč.
Nedařilo se ani rozhledům a ani rádiovým signálům, ale člověk někdy zatouží někam vyrazit a už čekat nechce.

Co by to bylo za reportáž ze Řípu, kdybych vynechal ty hlavní stavby ?

Jen trošku níže si můžete vše přečíst, což je výhoda digitálu.




Nakonec jsem na dveřích rotundy objevil tuto pracovní nabídku. Mohlo by se zdát, že kromě faktu, že jsem po delší době stanul na bájné hoře, kam lidé chodili celá staletí v dobách dobrých i zlých, tak jsem tu vlastně tentokrát nic tak zvláštního nezažil. Tedy kromě toho, že jsem se zdravě protáhl.  Ale, něco přece jen přišlo a týká se to mého hobby, kterým je rádio. Možná, že už jste opět někteří po roce viděli v televizi tu reklamu, která říká, že je doba dabová.
Mělník míval a má možnost přijímat televizi z Polska i rozhlas FM pozemní cestou, pokud má zájemce natočenu anténu na vysílač Sněžné jámy, který leží na hraničním hřebenu asi kilometr za Labskou boudou v Krkonoších. Aspoň to tak bývalo, protože kdo by se v dnešní době satelitu a kabelové televize tímto zabýval, kromě zarytých nadšenců pozemního vysílání ?
Bohužel, v oblasti vysílání DAB+ k tomu v avizovaném říjnu nedošlo ( spuštění signálu z vysílače Sněžné jámy), protože to v Polsku nějak nezvládli a nový předpokládaný termín je až léto 2022. Z tohoto důvodu je zde v Mělníku díky terénu na Polsko situace v oblasti příjmu prakticky nulová a stejně se očekávají nějaká omezení výkonu směrem do České republiky.
A tak pro mě bylo malou satisfakcí, když jsem na Řípu kousek nad Mělnickou vyhlídkou na již dříve objeveném místečku naladil na kanále číslo pět vysílač ze 175 km vzdálených Polkowic. To bylo možné jen díky tomu, že z tohoto směru přicházel lepší signál, že obcházel západní stranou Kokořínsko, překračuje hory ( Jizerské) v místě, kde překonává ,, jen" nějakých 700 m.n.m. a hlavně neměl přijímač možnost v tomto bodě přijímat signál společnosti RTI.cz od Plzně. Samozřejmě se zde uplatňuje i výška Řípu a jeho osamocenost v krajině.

Mám teď zase ještě nějakou práci, a tak nevím, co píší na PIDu, ale na Idolu je krásně popsané, jak to s těmi tarify je. Vlastně jsem to trochu tušil.
https://www.iidol.cz/aktuality/13292:jak-funguje-mezikrajsky-tarif.html

Z daného vychází, že to mezikrajské cestování  je poněkud dražší záležitost. Vždyť jen cesta do České Lípy je součtem tarifu Mělník-Medonosy ( 30 Kč) a Medonosy- Česká Lípa ( 50 Kč). Praha je tedy mimochodem nově i s MHD do centra také za 80 Kč. Příště si ale povíme o parádním výletu, který se teď na Vánoce docela hodí a jistě si najde řadu příznivců. Jen musím ještě aspoň nějaké fotky vybrat i upravit a najít vhodný čas.
Hezké svátky !




Zdroj: Soutok

Prosinec 17, 2021

19:52

 

Když se na Mělníku posadíte do jakéhokoliv dopravního prostředku a vydáte se k severu, tak na vás čeká vždy malebná lesnatá a kopcovitá krajina, která občas nabídne i překrásný výhled na nějaký bližší, nebo vzdálenější kopec. Ty nejvzdálenější jsou pak vidět  trošku dále a zejména ve vyloženě severním směru často již na linii horských pohraničních kopců. Kromě luk i horských stezek s občasnými bunkry opevnění a někde i říční hladinou, pak nabízí romantické výhledy k nám i k sousedům.

Jako kluk jsem často na starém autobusovém nádraží ve Fibichově ulici viděl i modernější autobusy, než byl tehdy krásný a populární autobus Škoda RTO. Nad velkými čelními okny se na mě dívaly exoticky znějící nápisy, jako Hřensko, Varnsdorf, nebo Hrádek nad Nisou, které vyjížděly z domácích lokalit již brzy po čtvrté hodině ranní do Prahy. Nejprve ty linky viděl člověk jenom prstem po mapě, ale netrvalo dlouho a díky automobilu poznal krásy Českého Švýcarska, Lužických hor i samotného Šluknovského výběžku.

Jenže, za našim Kokořínskem a Máchovým krajem leží vedle těch krásných hor ještě turisticky slavnější Jizerské hory i Krkonoše, kam veřejná doprava a mnohdy i naše automobily jezdí zase přes úplně jiné velké město s názvem Mladá Boleslav. Přiznám se, že mám tak trochu pocit, jako kdyby mě ta rozšiřující integrace do PID vracela právě nějakým způsobem až do dětství, kdy jsem rád zkoumal, co kam jede :-).

Ostatně, uvědomil jsem si, že jsem vlastně také relativně nedávno začal sbírat brožury, které nějakým způsobem začlenily postupně části našeho okresu do PID a finále tomu daly právě zmíněné linky číslo 400 a 410. Jenže, současně s nimi došlo i k integraci Mladoboleslavska, a to už je pořádná knížka plná linek mířících z tohoto důležitého města občas i daleko do všech stran.

https://pid.cz/wp-content/uploads/ke-stazeni/tiskoviny/2021/Integrace-Mladoboleslavsko_TISK.pdf


Železo je třeba kout dokud je horké, a tak se mi vlastně sám od sebe utvořil typ na první vánoční výlet. U nás jsem totiž takovou brožuru nikde neviděl, což je asi k dřívější integraci linky z Roudnice nad Labem přes Mělník do Mladé Boleslavi normální, ale něco mi říkalo, že by mohla být v nedalekém Mšeně a info na webu mi to potvrdilo.

Řekněme si na rovinu, že nyní nejsou žádné krásné dny ke vstávání, natož k cestování do přírody, ale toto mi přišlo tak, jako dobrý prvotní počin. Vlak v poledne jsem už nestíhal, ale tak si to mohu dát také jednou po mnoha letech autobusem. Tedy, původně to mělo být auto, ale sami si jistě dovedete představit, jak asi může dopadnout kombinace tristní dopravní situace ve městě, faktu, že nemusíte jezdit pro potraviny a ani počasí vás nikam netáhne.



Díky tomu jsem se stal po mnoha letech pasažérem domácí regionální linky Mělník-Mšeno a byl to zážitek. Nejprve jsem se dočetl, že z mého stanoviště číslo 8 odjíždí o tři minuty dříve linka na Řepín, která však má asi dvě minuty zpoždění. Když linka na Řepín odjela, tak si s mými nervy někdo trošku pohrál, protože se na tabuli na stanovišti i na hlavní tabuli moje spoj na čas ztratila a na stanovišti naskočila místo spoje ve 13.18 až spoj ve 14 hodin, která mi už nevyhovovala.

Když už jsem na výlet pomalu rezignoval, tak se přihnal odkudsi zřejmě mělnickou dopravou opožděný autobus a všechny ukazatele se vrátily do správných dat. Lístek stál jedním směrem krásných 30 Kč ( tři pásma), za což dnes nekoupíte ani litr benzínu.

Další vzrůšo přišlo hned na Blatech, kde nám nějaký kamion bránil u vjezdu do Blatecké ulice a museli jsme couvat. Při druhém najetí do ulice nám zase vadil nějaký zaparkovaný osobák, jehož řidič posléze odjel.



Docela jsem se divil, že ulicí, kterou jezdila před 50 lety od Borku jen jedna školní spoj denně je dnes vedena autobusová linka o několika spojích. Autobus do Vrutice a Hostína jezdil totiž přes Skuhrov. Mnoho nás nejelo a nikdo nikde nenastupoval. Jen jakási paní vystupovala v Mělnické Vrutici, a pak už jen my tři lidé ve Mšeně. Vím, že autobusáky regionálních spojů obdivuji, ale nyní to bylo prvně v domácích vodách.

Spoj totiž pokračovala přes obec Hleďsebe a ve Lhotce bylo umění se vyhnout s osobním autem s přívěsem, když šlo o centimetry a používala se zpětná zrcátka. To už jsem se pomalu smál těm, kteří vymysleli, že se obsluha tohoto regionu vyplatí autobusy. Vlakem, který jel o hodinu dříve by to asi bylo celé pohodlnější a bez klepání. Spoj pak pokračovala na lepší silnici do Střem, zajížděla do Jenichova, Nebužel, Velkého Ujezdu a zdálo se to tak trochu nekonečné a zbytečné, protože nikde nikdo na nás nečekal.




V Kanině se dokonce musí u zastávky trošku couvnout a krátce po 14. hodině přišlo Mšeno. Jaká byla má radost, když  jsem hned za dveřmi knihovny v tamní budově MU našel asi 25 minut před zavírací dobou knihovny to, kvůli čemu jsem tam jel. Pak už jen přišla milá procházka do údolí Debř, kde nebylo ani živáčka a skončil jsem jen kousek od hájovny v Romanově, kde bylo vidět mezi stromy skalní útvar, o kterém jsem tu psal na jaře.

https://soutok.blogspot.com/2021/04/nejfotografovanejsi-skalou-na-prvnich.html







Autobus zpět mi jel v 15.40 a nebylo třeba spěchat. Cesta na Mělník už byla díky přímé cestě na Chloumek podstatně rychlejší, ale to už jsem věděl, že mám to, co jsem chtěl  a nemohlo mě nic rozhodit, ba ani případné kilometry navíc. Ani ten řidič terénního vozu, který si uprostřed Bezručovky pohrál s mým osudem, jak jsem psal v dopoledním článku.

Pokud jste se u mé cestovní story trošku pobavili, tak jsem rád. Takové zážitky bych v autě neměl a navíc jsem se dostal do koutu obcí, kde jsem dlouho nebyl.

Tak tedy pěknou pohodu !

Aktualizace 18.12. :



Kdo máte zakoupenou  knížku Mělnický uličník a v ní vloženou barevnou tabulku s hůře čitelným textem, tak máte možnost ji  bezplatně vyměnit za tabulku s větším textem, pokud přinesete tu starou.  Vyměnit ji můžete v místě zakoupení, nebo v TIC. To platí i po Vánocích ( leden, únor ?).

https://www.facebook.com/groups/1808841266008571

Zdroj: Soutok
14:12

 


Vánoce jsou pro většinu z nás především chvílemi volna a příjemné pohody, která je podbarvena letitými tradicemi, ale zároveň se jedná o křesťanský svátek největší instituce v dějinách lidstva, která připomíná zrození jedinečné osobnosti všech dob Ježíše Krista.
Náboženství je tu s námi neustále, byť si to mnohdy ani neuvědomujeme. Moderátor hlásí zprávu, že celebrita odešla do hudebního, nebo sportovního nebe. Student se před dveřmi učebny možná i nevědomky rychle pokřižuje, když jej čeká důležitá ústní zkouška. V situacích, kdy se lidé ocitnou v ohrožení života, tak se mnohdy i pomodlí, a tak by se dalo pokračovat.
Přitom si většina z nás připomene i školní léta, kde jsme mnozí snad prvně slyšeli o tom, jak lidé uctívali různé bůžky třeba proto, aby měli dost úrody, když si neuměli vysvětlit přírodní živly, nebo aby se v bitvě přiklonilo vítězství na jejich stranu. Známá je pak třeba i kapitola dějin, kdy kněží nabádali prostý lid k pokoře a k práci pro vrchnost, aby se jim za odměnu dostalo po smrti blaženého života ve věčném nebeském království.
V každém případě je křesťanství i jistým návodem, jak by se měl člověk vůbec chovat ve svém okolí, aby měl sám ze sebe dobrý pocit a rovněž věčnou studnicí filosofie i moudrostí jsou i podobenství Kristova. Mnozí však víme, že svět kolem nás je různorodý. Pro někoho není problém okrádat lidi a lhát jim do očí. Zatímco jeden řidič se trápí, že mu vběhlo nepozorné děcko náhle přímo pod kola, tak jistá celebrita po sražení chodce na přechodu z místa ujede, protože pospíchala a ten blbej dědek se tam zrovna motal.  



Sám jsem se mimochodem včera dostal na přechodu u autobusového nádraží do situace, která opařila na nějaký čas nejednoho řidiče v místě incidentu. Bývám zvyklý a nejen v dnešním mělnickém přehustém provozu na Bezručovce, že se nejprve podívám, zda o mně řidiči aut vědí a mají dostatek času i prostoru k zastavení. Pak ještě zvedám jakoby na pozdrav  i na poděkovanou ruku nejprve k řidiči v bližším pruhu, aby věděl, že se opravdu chystám přecházet přechod.
To již kolony v obou směrech stály, já byl téměř v půlce vozovky a v rámci bezpečnosti i urychlení provozu tuto druhou část vozovky přecházím ještě rychleji. Ostatně, vím co to je, když se vám před autem schválně  s úsměvy plíží co nejpomaleji tři mladá individua, která si tu zlost řidičů užívají. Náhle se velký terénní vůz v druhém pruhu prudce rozjel a já jen vyslal gesto ke zrychlení a vykřikl: ,, Tak jeď ty pospíchálku !" Kdybych byl rychlejší, tak to dobře nedopadlo a i na ostatních účastnících silničního provozu bylo vidět, že je chování řidiče terénního vozu poněkud vyvedlo na čas z míry.
Ale, to jsem poněkud odbočil. Jsou zkrátka tací, kteří cítí, že když máme čistou hlavu, nejsme v něčem zapletení a třeba uděláme i dobrý skutek, tak se tak nějak celkem dobře dýchá, pokud tedy nemáme zrovna asi ten covid. A pak to jsou ti druzí, kteří se někam za něčím ženou a ani je mnohdy snad nějak nechápeme.
Jak tak neustále vidíme, tak ono spolu prostě všechno souvisí. Jsou to nejen otázky v oblasti morálky a smýšlení, ale i vlastního lidského bytí s řadou filozofických otázek.


Často slýchám,  nebo spíše někde čtu, že třeba v Polsku i v Německu žijí pobožnější lidé, než u nás, a že se o naši zemi občas píše tak, jako o zemi ateistů v samém srdci Evropy. ( Slunce, seno ..) Je snad pravdou, že když vkročíme někde do kostela, tak jdeme většinou především obdivovat jeho krásu, snad varhanní koncert, podívat se na vystoupení našich dětí, než abychom šli na pravidelnou nedělní bohoslužbu, ale nálepka národa bezvěrců je po určitém zamyšlení vlastně poněkud přehnaná, či zavádějící.
Spíše bych řekl, že jsme národem, který má smysl pro vzdělávání se, když se nám chce, a když víme v čem se nám chce. Na základě toho všeho jsme ochotní stavět a budovat své názory. Vždyť, když si vzpomenu na 90. léta, tak k nám knižní formou nově pronikaly i různé východní náboženské směry. Knihy o Buddhismu, nebo Jóga v životě  současného, či  přímo západního člověka.
A to vyvolává nové nezodpovězené otázky. Co nám více prospěje ? Meditace , nebo výlet do krásné přírody ? Stranou nezůstává ani věda, která toho v našich životech již tolik vysvětlila a je i součástí učebnic. Vždyť ta je tak fantastická, že v současnosti proti sobě stojí dvě skupiny se zcela odlišným pohledem na věci, které nás asi vždy zajímaly nejvíce.
Lze téměř bez nadsázky říci, že to jsou vlastně také dva náboženské směry.



Na jedné straně je to názor tzv. klasické vědy, která umisťuje naše já do lidského mozku. Tam se rodí a vznikají všechny ty elektro-chemické reakce, které způsobují nejen to, že jsme schopni dokonale a někdy bohužel i nedokonale ovládat naše tělo, ale trpíme i spoustou pocitů, které z nás dělají na rozdíl od počítačů to, co jsme. Tedy člověka s různými pocity, nápady i přáními. S mozkem pak celá bytost zaniká a není nic.
Někdy býváme svědky toho, jak vědci přemýšlí o tom, jak by se dal prodlužovat věk. Na druhou stranu má vše svůj rub i líc. K čemu je dobré být neustále starým, když stejně hromada starých lidí vzpomíná na mládí :-)?
Určitá část vědců naopak chápe to naše já ( nazývejme to duší), jako něco velmi malého, co dosud v mozku nespatřil ani mikroskop, a tak se na to, jako na mikroobjekt snaží dívat pomocí  složité kvantové mechaniky, která je pro tyto objekty stvořena. Pracuje se v ní s dvojí formou stejného mikroobjektu v podobě částice, nebo vlny. Vypadá to příliš záhadně i složitě, až nesmyslně, ale přesto tu jisté indicie jsou.
Zkuste si vybavit hošíka stojícího na břehu rybníka, který v ruce drží malou vysílačku ( ovladač), kterou ovládá malý model lodičky na hladině. Představme si tu lodičku tak, jako lidskou bytost. Pohybuje se, protože vysílačka na lodičce přijímá povely ze břehu, které jsou namodulovány na neviditelných frekvenčních vlnách, (jako třeba signály stanic FM, které také kolem nás jsou a nevidíme je, ale projeví se po zapnutí rádia) a zasílá povely k jednotlivým součástkám.


Tuto část můžeme tedy směle připodobnit k mozku celku. Aby to celé mohlo pracovat, tak má loďka vlastní napájecí zdroj ( obyčejná baterie), kterou můžeme nazvat srdcem. Kdyby byla baterie nefunkční, tak by nenapájela destičku s plošnými spoji ( přijímač, mozek) a rovněž by na pokyn sepnutí nešel proud k elektromotůrku lodního šroubu, či k ovládání kormidla ( končetiny).
Jak vidíte, tak v tomto modelu je to hlavní mimo objekt a zničení modelu ( tedy jakoby člověka) ještě neznamená totální zkázu úplně všeho, co jsme i zpětně v životě nabyly . V životě totiž nejde jen o přenos jedním směrem, jako je tomu v případě loďky, která pouze reaguje na ovladač, ale o oboucestné informační výměny mezi fyzickým a duševním tělem, což je, jak nyní uvidíme důležité.
 V knihách se totiž potom píše, že zejména malé děti při uvedení do hypnózy jsou často schopné popsat život z míst, kde v současném svém životě vůbec být nemohli, což je pochopitelně zarážející . Jinou kapitolou jsou pak výpovědi dočasně klinicky mrtvých lidí, kteří prý dokáží popsat třeba i to, jaký předmět se nacházel ve vedlejší místnosti, nebo co si lékaři při operaci povídali. Samozřejmě je třeba brát takové informace s rezervou.
To vše vám v televizi  obvykle neřeknou a ani v dokumentech, kde to byla včera asi na pěti programech samá druhá světová válka. Také to není názor, který by měl  v současnosti mezi vědci většinu příznivců, ale najdete to v knihách. Stačí jen navštívit někde v Praze velkou knihu a s tím i  oddělení s názvem Osobní rozvoj.

Věřit a přemýšlet se tedy dá o lecčems, ale určitě je výhodné brát vše s rezervou, pokud tak daleko nedošly ještě ověřené znalosti lidstva. Konečně, žijeme přece přítomností, ale je dobré se občas podívat i trošku na hranice obzoru. 


A teď již k dalšímu .... ( dole má článek aktualizaci)





Aktualizace 18.12. :


Kdo máte zakoupenou  knížku Mělnický uličník a v ní vloženou barevnou tabulku s hůře čitelným textem, tak máte možnost ji v místě zakoupení, nebo v mělnickém TIC bezplatně vyměnit za tabulku s větším textem, pokud přinesete tu starou. To platí i po Vánocích ( leden, únor ?).

https://www.facebook.com/groups/1808841266008571

Zdroj: Soutok

Prosinec 12, 2021

20:32

 


Když člověk dostane nápad se někam vypravit, tak na něj cestou čeká řada plánovaných i neplánovaných překvapení. Jsou to jakési vedlejší produkty, ale mnohdy stojí za zastavení a zamyšlení se.
Hlavním sobotním cílem pro mě byla cesta na vlakové nádraží, za jedním z posledních rychlíků ČD, o čemž jsem psal v dnešním prvním článku. Pak jsem byl zvědavý, zda už se konečně začalo v Mýtní ulici v Rousovicích něco dít, protože o tom čtu v Mělnické radnici již dlouho, prý to už snad opravdu začalo, a tato místa mají takové své určité kouzlo.
Tak se zrodily trošku neplánovaně takové produkty, které však mají něco do sebe. Starší paní přišla hodit na jezírko k autobusovému nádraží trošku suchého chleba a já si opět připomněl, že tu s námi žijí roztomilá stvoření ze zvířecí říše, která nám nikdy neublíží, ale vždy přinesou radost, když se umíme aspoň chvíli zastavit a přijmout jejich přítomnost.

Jen o kus dále, se zase něco staví. Prý snad nějaká škola, nebo dokonce byty.


Poslední dobou jsem dvakrát zmínil cenu benzínu a vyfotil vždy stejné místo. Každý řidič má své oblíbené čerpací domácí stanice, různé zkušenosti a řada z vás ví, jakou asi kde očekávat cenu za litr. Nikoho tedy nepřekvapí, že zde je Natural 95 za 32.90 Kč.

Pak jsem trošku přemýšlel, kudy vlastně jít, aby si člověk zbytečně nezablátil boty, když je jen na místní procházce. Zvolil jsem cestu kolem místní říčky Pšovky a při zastávce u tohoto místa jsem se zasnil.  Dvě léta za sebou jsem si odskočil na jednodenní výlety k  nádherným vodopádům v různých koutech Jeseníků a přitom máme něco podobně milého i v našem městě :-).

Toto stavidlo jsem v minulosti již několikrát fotil a je vůbec zázrak, že aspoň toto tu ještě zbylo. Kdysi jsme se zde na Soutoku s Romanem Rakem v jednom článku vyjádřili, že by bylo krásné, kdyby na Podolí zůstalo to stavidlo do vodárny na náhonu zachováno na připomínku starých časů a později jsem  tu i já připomínal, že by třeba bylo dobré, kdyby se těm mlýnům a pozůstatkům starých časů dostalo lepší péče a třeba tu podle strouhy vedla i nějaká naučná stezka se zaměřením na mlynářství.

Vlivní to slyšet nechtěli. Stavidlo na Podolí zmizelo do říše dějin a říčka Pšovka někdy působí dojmem, že ani nikoho zde ve městě moc nezajímá. Vždyť přece podle ní vedou stezky, cyklistická i turistická trasa a voda teče, tak je to v pořádku. Povodí Ohře tu pak trávu také v sezóně seče. A že v ní moc vody neteče, natož přemýšlet ještě o mlynářství ? Nu nic, ale jedna z rolí Soutoku je být takovým starým harcovníkem a několikrát jsem psal, že nápady můžeme vidět u sousedů a nemyslím jen zahraničních.

A jsme na místě. Ano, tady se opravdu začalo budovat a myslím, že tato spíše ulička, než ulice má také své určité genius loci.

Chudák mlýn. Je sice relativně v mnohem lepším stavu, než ten Polabský mlýn na Pšovce, ale jde z těch fotografií určitý smutek. Slušel by mu nový kabát. Ne, nekoukal jsem do katastru nemovitostí a ono to snad ani nemá cenu. Vzpomeňte na Valdštejnský lis mezi ulicí Ve  Žlábkách a hotelem Ludmila, nebo dole u Labe na bývalou hospodu na Hadíku. Na Polabský mlýn. Víme, kdo jsou majitelé a k čemu to je ?

Tak ještě jeden pohled na tento relativně zachovalý mlýn a jdeme dále.

Zapadlé uličky mají něco do sebe. Pořád je to město Mělník a podívejte se, jak se ta chrámová věž v centru na obzoru ulice jeví daleko.

Rok s rokem se sešel a zase máme u DDM  ( Dům dětí a mládeže) na Polabí poznávací soutěž. Kdo to ještě nevíte, tak sem vezměte své děti. Stezka s úkoly na panelech, se těší oblibě veřejnosti.


Obyčejný plakát v Pražské ulici poblíž fotbalového hřiště připomíná, že na Mělníku se hraje nejen soutěžně fotbal, ale i hokej. Hned se mi vybavila léta 1977- 1979, kdy se hrálo ještě pod otevřeným nebem o účast ve druhé lize a to zastřešení stadionu nějak nepřišlo v pravou chvíli. Také tu mám někde vzpomínkový článek i jedno vlastní foto stadionu bez zastřešení, ale musel bych mezi těmi odhadem více než dvěma tisíci články trošku vyhledavačem pohledat.

Nu, závěrem trošku romantiky. Sníh na Mělnicku v posledních letech často nebývá. To již jsou dnešní snímky, jak jste jistě poznali. Člověk v zimě potřebuje k prospívání nejen světlo, ale nejlépe i teplo slunečních paprsků. To nám mnohým může dát většinou v tomto ročním období jen víkend.





Pohodový vstup do pro mnohé posledního pracovního týdne roku !



Zdroj: Soutok
18:09

 


Pro člověka, který tíhne nějakým způsobem k hromadné dopravě je změna jízdního  řádu určitým svátkem. Pro mě je tento svět jedním z několika hobby, a tak se mě dotýká, byť nemám na rozdíl od některých lidí potřebu řešit  například cestu vlakem do zaměstnání.
Jedna ze změn, se tento víkend udála na železnici pod Mělníkem a cítil jsem, že u toho musím být. Vždyť jsem z mělnického vlakového nádraží jezdil na výlety za dobrodružstvím téměř celý život vlaky ČD ( dříve ČSD) a nyní se udála taková změna. Bylo to doslova symbolické. Když si všimnete obou snímků, tak ten první je opravdu takovým stmíváním nad rychlíkem ČD, zatímco druhému svítí na cestu slunce.
Sobotu jsem tedy odbyl na nádraží asi třemi snímky klasické soupravy v barvách ČD a dnes jsem za krásného počasí vyrazil na místo činu opět. Pokud jsem v sobotu zjistil, že tu se mnou dělá snímek ještě nějaký hošík, tak ani dnes jsem tu nebyl sám. Ukázalo se, že kolega šotouš přijel až z Lužice, byl v důchodovém věku a počínal si, jak šílený, protože běhal za vlaky a stále něco fotil.
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0otou%C5%A1

Sice se za šotouše opravdu považovat nemohu, byť se zejména focením vlaků občas nechávám strhnout, ale dozvěděl jsem se, že muž je ze Žitavy, navštívil i Slovensko a popisoval mi, jak do kruhu objížděl naši vlast přes Šumavu až na Mělník a všude fotil vlaky. Drmolil však takovou němčinou, že jsem mu sotva rozuměl a byl přesně tím typem starých lidí, kteří mají potřebu neustále něco povídat, ale druhého ke slovu nepustí a ani je to nezajímá. Brzy jsem mu utekl.

RegioJet bude ode dnešního dne provozovat na hlavní trati číslo 072 vedoucí přes Mělník rychlíkové spoje v typickém dvouhodinovém taktu. Asi největší změnou je skutečnost, že místo pozorování krásné krajiny v okolí Labe, nebo cvrkotu života v městech kolem Poděbrad budete moci surfovat za jízdy i na naši trati po internetu. To šlo dosud až od Kolína, nebo od Ústí nad Labem po Děčín, či Karlovy Vary.


Na nádraží bylo co obdivovat. Krásná moderní lokomotiva Vectron firmy Siemens je dnes královnou dlouhých nákladních vlaků.

Potěšit však umí i motorová souprava provozující osobní linku Mělník -Praha, Masarykovo nádraží.

Motorový vůz původní řady M 296 mi nějak připomněl kdysi slavnou řadu M 262 , které se přezdívalo ,, Kredenc", a která tu jezdila do Prahy ještě snad na přelomu tisíciletí .

https://cs.wikipedia.org/wiki/Motorov%C3%A9_vozy_852_a_853

https://cs.wikipedia.org/wiki/Motorov%C3%BD_v%C5%AFz_830


Již mnohokrát jsem psal, že vše souvisí se vším a každá reakce vyvolává další reakci. Což se podívat také do nitra výdejny jízdenek ? Jé, ona tady vznikla také nová pokladna RegioJetu. Zde kdysi dávno bývalo okénko, které sloužilo pro přepravu nějakých objemnějších zavazadel a balíků. Dnes už snad ani nevíme, co to je posílání zavazadel vlakovou poštou.
 Měl jsem to štěstí, se v minulosti dostat na hlavní poštu v Praze -Malešicích, opatrně se procházet po peronech a pozorovat, jak vysokozdvižné vozíky ukládají balíky do vagonů, ale tato činnost je dnes již zrušena, pokud je mi známo.

Pak už byl jen krůček k tomu udělat něco, co mě předtím snad nikdy nenapadlo, ač jsem u tohoto pravého okénka již nějakou tu jízdenku nakoupil. Dalo by se to nazvat tak, jako stěna ČD a je tu spousta užitečných i roztomilých věciček.

Opět pohled směrem k okénku RailJetu, kde můžete v pravém rohu u východu na perón spatřit naši první mělnickou ,,knihobudku", či spíše knihovničku. Bohužel i odtud, se několikrát ztratilo větší množství knih zřejmě do nedaleké sběrny, ale poslední dobou tam určité uspokojivé množství knížek bývá.


Pak jsem se ještě vypravil na autobusové nádraží, ale mnoho jsem si od toho nesliboval. Každé stanoviště tu má plánek všech stanovišť, který je platný od srpna 2021, ale ten je nyní vzhledem integraci do PID autobusových linek číslo 400 a 410 neaktuální.

Dokonce mě i trošku udivilo, proč jedna spoj linky číslo 400 do Nového Boru jede ze stanoviště číslo 3 a další z čísla 5.

Odpověď mi nedala ani hlavní tabule a čekat na nové řádky jsem vážně nechtěl. Později se mi podařilo na zastávce u hřiště spatřit novoborský autobus jedoucí nově do Prahy - Střížkov ( měl to tak vedle číslice 400 i napsané nad  čelními okny), ale protože na něj nikdo nečekal a jeden čekající mladík na spoj čísla 369 si tu pohrával s mobilem, tak jsem ani nestačil vyndat fotoaparát, abych ho vyfotil. Spíše se mi zdálo, že je řidič lehce překvapený, že tu na něj nikdo nečeká a rychle odrazil z autobusového boxu. Jak jsem předpokládal, tak autobus byl  zaplněný asi z 80 %.

Konečně jsem se také podíval na výzdobu našeho nádraží. Snad si ještě pamatujete na tu diskusi kolem rekonstrukce autobusáku, kdy jsme řešili, že by budově slušel městský znak. Ten tam tedy není, ale máme tu jinou výzdobu, která vypovídá, kam Mělník patří.

Po dlouhé době si dáme aspoň hlavní část nádraží ve smyslu odjezdů ....

 ....., a také automat, který mi připomíná, že se zdražovalo a je třeba se věci časem podívat na zoubek. Ostatně, volné dny se blíží a určitě je to čas k zamyšlení, co by se kde a čím dalo navštívit.

Na závěr mi dovolte, abych tento článek uzavřel pohledem na zajímavou  budovu  s takovou skoro až kostelní hodinovou milou vížkou našeho autobusového nádraží, která tu stojí snad od roku 1978, čili už skoro nějakých 43 let. Je příjemným i účelným doplňkem pro přicházející cestující ze všech stran a pokud jsem se snad nějak mýlil s tou datací budovy, tak mi to prosím promiňte, protože já byl vždy spíše na ta nástupiště a linky jedoucí do všech možných směrů, než na budovy.
Mimochodem připomenu, že odtud v minulosti třeba odjížděly autobusy do Špindlerova Mlýna, Liberce, Plzně, Kladna, ale také jedna do Užhorodu, Mukačeva a Chustu, která opačným směrem stavěla v Teplicích a končila v Karlových Varech ( žlutý autobus). Vše jmenované jezdilo především v 90. letech a více o tom píše jeden z prvních seriálů na Soutoku, který má 11 dílů ( dodatečně jsem udělal na konci každého dílu odkaz na novější díl) ....
http://soutok.blogspot.com/2011/11/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim.html


Aktualizace 14.12. v 18.50:






Zdroj: Soutok

Prosinec 11, 2021

19:42

 


Teprve snad v posledním desetiletí si lidé uvědomili mnohem více, než kdykoliv předtím, že staré knihy nejsou věcí, která by měla končit někde vyhozena, spálena, nebo nejlépe ve sběru. Konečně, psal jsem tu nedávno v jednom článku také o mělnické knihobudce u kulturního domu, kde se jim údajně ztrácí knihy. Po určitém zvážení situace jsem později dospěl k názoru, že by zřejmě prospěla vyhláška zákazu výkupu knih ve sběrnách.
To jsem ovšem odbočil. Samozřejmě, že tu máme i antikvariáty a sám jsem zažil chvíli, kdy jsem například v Praze v roce 1990, nebo 1991 našel v jednom z nich knihu, kterou napsal trojnásobný mistr světa automobilů formule 1 Rakušan Niki Lauda a jmenovala se Mé roky u Ferrari. Hleděl jsem k ní s určitou úctou a v duchu jsem si říkal : ,, Jo, tohle tak dostat do rukou někdy v čase, kdy to bylo skutečně aktuální." I literatura stárne a nejen ta vědecká, nebo sportovní.
Knihy to nemají snadné. Kdo k nim máte aspoň nějaký vztah, tak víte, že dnešní kniha musí mít především perfektní a lákající barevnou obálku téma, které vyjadřuje. Jsme dnes náročnější  a žádáme, aby nejlépe také nabízela nějaké pěkné snímky, mapy, náčrty a byla dle téma aktuální k tomu, k čemu aktuální být má.
Až snad v posledním desetiletí se objevil nový termín ,, soví budky, nebo knihobudky", kterým dnes označujeme malé knihovničky na veřejných místech, kterými mohou být i vlaková nádraží, nebo jen různé knižní budky kdekoliv na veřejnosti. Na první pohled by se mohlo zdát, že tu není nic pro ty, kteří chtějí jít takříkajíc s dobou, ale i zde najdete občas titul, který vás oslovit může.

Pro mě byla takovou knihou nedávno kniha z roku 1960, kterou napsal spisovatel František Rachlík a nese jméno Hodina předjitřní. Po rychlém nakouknutí do obsahu jsem si zprvu myslel, že jde o nějaký dobrodružný historický román o jedné z mnoha křížových cest do svaté země, který by možná stál za pokus, se do něj začíst. Nejde zrovna o žádnou útlou knížku.
 V poklidu domova jsem však zjistil, že se jedná o dějiny u nás, které mi v repertoáru vlastně chyběly, pokud pominu knihy z 90. let zabývající se celým světem, nebo Evropou, kde toto období bylo jen nepatrně zmíněno. Dostal jsem totiž  kdysi začátkem 70. let knížku od Františka Palackého, která mapovala naše národní dějiny až po vládu císaře Karla IV. a trošku jsem litoval, že tam chybí i období, které jsme měli v základní škole moc rádi.
Je pravda, že za to mohla celá řada věcí a především fakt, že byla natočena slavná husitská trilogie s vynikajícím Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli, která tehdy výbavou patřila k tomu nejdražšímu, co bylo tehdy u nás natočeno.
https://dokina.tiscali.cz/clanek/husitska-trilogie-otakara-vavry-na-dvd-202994

Neznal jsem tehdy chlapce, který by se snad  netěšil na záběry, kde se topí nadutí  a namyšlení železní rytíři v močálech na jihu Čech, nebo padají z koní po zásazích cepů, které vedli bojovníci Jana Žižky z vozové hradby na pražské hoře Vítkov.
 A kdo by se netěšil na památnou větu Zikmunda Lucemburského italskému veliteli svých vojsk  Fillipo Scollarimu, kterému se přezdívalo Pippo Spano : ,, Jaká to hanba před veškerým křesťanstvem. Ti sedláci vás ženou, jako stádo na porážku !"
Nechci tady vzpomínat na období, kdy býval Jan Žižka na koni s palcátem v ruce určitým symbolem našeho vojenského života ( třeba slavná komedie Černí baroni), ani na období ,kdy nám nové politické špičky začaly třídit začátkem 90. let seriály a filmy na ty pro diváky vhodné i nevhodné a stará trilogie si těžko hledala cesta na televizní obrazovku. 
 Ať je to jak chce, tak chápeme Jana Žižku tak, jako významnou historickou postavu našich dějin a i jeho přítomnost na bývalých bankovkách vyvolávala často otázku : ,, Kde vlastně ten Žižka přišel o to prvé oko :-)?  Bylo to snad v Polsku, kde bojoval ve službách polského krále ? Nebylo. Román vás krásně provede okamžiky, kdy byl Žižka pronásledovaným lapkou na panství jihočeských Rožmberků a dovede nás do období, kterému se u nás moc nevěnujeme, protože se českého území zrovna netýká.
Je to činnost Jana Žižky ve službách polského krále a boj Poláků a Litevců proti Řádu německých rytířů.
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%A1d_n%C4%9Bmeck%C3%BDch_ryt%C3%AD%C5%99%C5%AF

Autor tu poutavým způsobem popisuje děj slavné bitvy u Grunwaldu v roce 1410, která má mimochodem pěkně dlouhou, ale zajímavou internetovou stránku:.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Grunwaldu

Vlastně nás v dnešní době některé věci ani nenapadnou, ale když obléhala později , a se zbytečnou časovou prodlevou spojená  vítězná vojska hlavní město Řádu Malbork, aby se nakonec odhodlala bez boje k návratu domů, tak se významným způsobem začala utvářet mapa Evropy takové, jakou ji známe dnes. Přiznám se však, že netovou verzi jsem ještě nečetl, ale jistě si ji přečtu .-).
Aktualizace 12.12. v 9.50: Na rozdíl od Wikipedie byla úloha Čechů a Jana Žižky v románu větší. Píše se tam například, že to byl právě Jan Sokol z Lemberka, kdo byl k nelibosti polské šlechty přítelem jejich krále, který se nechával jeho válečnými radami ovlivňovat. Král byl totiž podle tehdejších zvyků ( a sám byl křesťan) zvyklý bojovat v čele armády v boji muže proti muži, jak bývalo tehdy rytířským zvykem a postrádal prý poněkud smysl pro lest a taktiku, která byla bývalým odbojářům zejména v lesích proti Rožmberkům vlastní.
Česká družina sehrála dle románu v bitvě  nenápadnou, ale takticky významnou roli, a když byl Jan Sokol v Radyni zákeřně zavražděn, tak byl jednohlasně do čela zvolen jeho zástupce a přítel Jan Žižka, který vedle Jana Sokola získával  během polského tažení znalosti vedení boje.
Román pak ještě pokračuje návratem Čechů pod velením Jana Žižky domů i situací v Praze, která předcházela oněm pozdějším i lehce zfilmovaným husitským bojům. Avšak autor románu se z nějakého důvodu rozhodne své dlouhé dílo ukončit postavením Jana Žižky do čela hnutí v Čechách, ač by bylo jistě líbivé tento předlouhý román dovést až k  jeho konci poblíž města Přibyslav, kde má dnes slavný vojevůdce jednu ze svých soch. Mimochodem, Přibyslav leží na hlavní železniční tratí hned za městem Havlíčkův Brod a z našeho města tam tedy cesta trvá něco málo přes dvě hodiny.
Pokud si někdo myslí, že autor v díle  Zikmunda Lucemburského nějak pomlouvá, tak je na omylu. Ten ve svém díle popisuje, jaké problémy musel tento významný evropský panovník řešit. Jeho nejvýznamnějším počinem je vyřešení papežského schizma ( církev měla opět jednoho uznávaného papeže), ale musel řešit nebezpečí tureckého vpádu do středu Evropy i vnitřní nepokoje. Pod jeho vrchním velením se hovořilo mnoha jazyky a Zikmund sám ovládal sedm jazyků.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zikmund_Lucembursk%C3%BD

Původně jsem chtěl v tomto článku přinést více témat, protože jsem dnes i trochu fotil a prošel kus Mělníka , ale dnes chci dělat i jiné věci, než je psaní a myslím, že je článek dlouhý tak akorát.
Ostatně, dlouhé články na novinkách mě mnohdy ani nebaví číst, nebo aspoň ne až do konce :-). Hezký zbytek soboty a televizi berte s rezervou !
Snad bych jen ještě dodal, že poslední číslo Živé historie bylo mimo jiné věnováno třeba vědecké rekonstrukci tváře svaté Ludmily a jedno jen trošku starší číslo věnuje několik stránek právě aktivitě husitů ve službách polského krále.

Zdroj: Soutok

Prosinec 5, 2021

21:01

 

Článek je aktualizován ( na konci).

Někdy se dá spojit procházka i s vyzvednutím nějakého zboží a dnes je všeobecně nakupování v neděli odpoledne docela běžná věc. Konečně, jsou tu už téměř Vánoce, a tak nikoho vlastně už ani nepřekvapí, že od kruhového objezdu na Pivovaře až po jatecké závory prakticky stojí auta v kolonách a kolem marketů to žije.

Sám jsem byl tak trošku zvědavý, co nám dělá cena pohonných hmot, když už jdu kolem ale když porovnám toto foto se snímkem ze 7. listopadu, tak stojí pořád vše stejně. Vůbec nevím, ve kterém mělnickém médiu jsem nedávno četl, že jatecké závory jsou z bezpečnostních důvodů a kvůli sousedství stavby pro pěší uzavřeny, ale nebylo tomu tak.

Ostatně, rozumný člověk ví, že jiná je situace, když někde ve všední den za světla  popojíždí pracovní stroje a jiné to je, když stavba prakticky spí a na komunikaci ještě nejsou nebezpečná místa. Posledně mě jeden zaměstnanec ujistil, že tu bude opravdu nadjezd nad tratí, a tak jsem se byl podívat, zda už tu nespatřím třeba nějaké zvedání terénu.



Jak vidíte, tak nám tu již roste nějaký šalung, a protože předpokládám, že tu současně se stoupajícím terénem nájezdu na most vyrostou směrem k městu snad i protihlukové zábrany, tak jsem opravdu zvědavý, jak se to tu vlastně bude vyvíjet.

Při určitém přiblížení vidíme, že se na stavbě i v neděli, téměř v 16 hodin před západem slunce pracuje.

Pokusil jsem se i o nějaké snímky, které budou třeba jednou takovou určitou výpovědí, že se tu něco dělo protože práce se sama neudělá a současně se může divák tak trošku podívat, jaký svět komunikací tu pod námi v zemi leží, když tudy chodíme pěšky, nebo projíždíme automobily. Je pravdou, že takových fotografů je celá řada, ale tento obchvat je jedinečný tím, že je nejen nesmírně důležitý, ale čekali jsme na něj celá desetiletí a nyní jsme svědky jeho postupné realizace.



Zrovna, když jsem se přiblížil k závorám, tak se spustila výstražná světla a  v dáli jsem spatřil krásně barevnou lokomotivu Siemens Vectron, která to opravdu valila dobrých 100 km/hod. Pro zajímavost zde uvedu, že traťové úseky mívají svoji povolenou maximální rychlost, která je v Mělníku až 120 Km/hod a platí prakticky pro úsek od Liběchova až do Kolína. Tolik mapa na ...

Aktualizace 2 odkaz : 10.12.2021 v 19.50 :

    Odkaz níže by vás měl dostat na stránku, kde zcela nahoře najdete odkaz ,, Největší traťové rychlosti", na který kliknete. ( mapa ČR s traťovými rychlostmi).  Po kliku  na odkaz se vám stáhne soubor PDF na lištu, kde ho již jen kliknutím otevřete. 

Bohužel se mi nedaří zde umístit nějaký  funkční přímý odkaz ( stránky s tímto obsahem na webu Správy železnic si žádají jakousi registraci), tak to zkuste přes vyhledávací adresu níže. Soubor PDF se vám po kliknutí stáhne na lištu, a pak už stačí jen soubor klikem otevřít To by mělo snad jít. Mně naštěstí ano a opravdu nejsem příznivcem různých registrací na všelijaké stránky jen kvůli tomu, že chce člověk ,, prakticky jen snad až vyjímečně" na nějakém webu něco zjistit. Ještě, že to občas z Google jde.

https://www.google.com/search?q=Nejv%C4%9Bt%C5%A1%C3%AD+tra%C5%A5ov%C3%A9+rychlosti&rlz=1C1SQJL_csCZ775CZ775&oq=nejv%C4%9Bt%C5%A1%C3%AD+tra&aqs=chrome.0.69i59j69i57j0i512l8.12317j1j4&sourceid=chrome&ie=UTF-8

Zde je odkaz přímo na krásnou lokomotivu na obrázku:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Siemens_Vectron

Bohužel jsem nestál v takové pozici, kdy vznikají ty nejtypičtější záběry jedoucích lokomotiv a daný uhel pohledu umožní foto jedoucího stroje nerozmazané. Na druhou stranu bývají tyto záběry někdy považovány za umělecké, protože vlastně vypovídají o tom kontrastu statické krajiny a téměř letícího stroje.


Když jsem dnes dokončoval svůj procházkový okruh, tak jsem  narazil i na první letošní sněhuláčky, kteří již pomalu táli a tma se již opět vkrádala do našeho života. Nicméně jsem se kousek nad Vrázovou vyhlídkou opravdu zasmál. Šla tam taková rodinka s dítětem. Maminka fotografovala směrem k Řípu, kde se trošku jakoby válely červánky a chvílemi se zdálo, že chce mít hlavně na obrázcích i synka v popředí.
Tatík šel asi o 15 metrů vpředu, když náhle vybuchl : ,, Člověče, dneska je zrovna takovej hnusnej den, a Ty se tady dáš  do velkýho focení ! " To mě rozesmálo.
Hezký zbytek adventního víkendu a pokud možná pohodičku do posledních dní roku :-).
Aktualizace 10. 12. 2021 v 17.45 :
Právě jsem obdržel díky komentáři zajímavý odkaz, který rád zveřejňuji :
https://www.youtube.com/watch?v=EBLMKnPKzWE&t=155s






Zdroj: Soutok

Prosinec 4, 2021

17:35

 


Začátek prosince je obdobím, kdy se v posledních letech mění autobusové i vlakové jízdní řády a ani letos tomu není jinak. Jenže, doba je zase trošku jinde a přidávají se i jiné faktory, které ovlivňují dopravu. Na jedné straně to je třeba  další rána středočeským lokálkám, která se dotýká i provozu na  nákladně zrekonstruované trati Mělník - Mšeno a současně se neustále rozvíjí integrace PID ( Pražské integrované dopravy), která tentokrát udeří tak blízko, že ač je Mělnicko již celé v PID, tak toto může opravdu zajímat zejména výletníky a turisty.

Čím tedy začít ? Nejprve si připomeneme již známá fakta. Od nového jízdního řádu ( 12.12. 2021 - 10.12. 2022) jsou pro nás na železnici nejvýznamnější dvě události. Na hlavní trati číslo 072 JŘ dojde nově k obsluze rychlíkových spojů společností RegioJet. To znamená, že v těchto spojích zapomeňte na doklady a nákup jízdenek ČD tak, jako doposud.

Věřím však, že mnozí cestovatelé již pochopili nesporné výhody jízdních dokladů PID i DUK, které oba provozovatelé uznávají. Problém by vznikl především ve chvíli, kdy budete cestovat na výhodné jízdenky ČD, jako jsou například Jízdenka na léto, rodinná víkendová jízdenka, denní regionální jízdenka apod. Lze tedy s lehkou nadsázkou konstatovat, že jedinou změnou by snad mělo být provedení vlakové soupravy v typických žlutočerných barvách.

Čtenáři Soutoku vědí, že jsem tu zejména již osmery letní prázdniny propagoval tu nejlepší Jízdenku na léto, která dostane v Mělníku touto změnou zřejmě v létě 2022 velkou ránu ( časté užití ranních rychlíků do Kolína a večerních zpět), ale to vše je ještě daleko. Nedávnou změnu na lokálce jste již jistě všichni zaznamenali z mnoha místních médií. Na kolejích lokálky bude v zimním období probíhat jen omezený provoz v pracovní dny a  o víkendech se opět svezeme nejdříve  začátkem turistické sezóny v příštím roce ( od 26.3.). 

A jsme v horké současnosti. Nově se integrace také dotkne dálkových autobusových linek, které vedou i přes Mělník a zajímají nás hlavně ve chvíli, kdy se chceme dostat co nejrychleji do České Lípy, nebo městečka Doksy, případně si vyjít na procházku někde z nějaké obce mezi Mělníkem a městečkem Dubá, případně i o něco dále.

Jde především o dvě linky, které nově vypadají z pohledu místního člověka takto. Číslo 400 ukrývá spoje linky ,, Praha- Mělník- Česká Lípa- Nový Bor - Varnsdorf ( Rumburk)/ Cvikov. Číslo 410 vás po stejné trase dopraví do Dubé, odkud odbočuje do městečka Doksy a často končí v městečku Mimoň. Některé spoje vedou dále do Stráže pod Ralskem a Jablonné v Podještědí.

Zajímavé jsou i v opačném směru do Prahy, kde budou nově končit ve stanici Střížkov ( zastávka metra mezi Letňany a Ládví), ale dost pravděpodobně budou nacpané.

Propagační letáček si můžete prohlédnout zde a jistě vás udiví jedna věc, kterou je 17 pásem. To proto, že hranice Středočeského kraje končí devátým pásmem. Jak si tuto tabulku vysvětlit ?

https://pid.cz/wp-content/uploads/ke-stazeni/tiskoviny/2021/DL_400-410_TISK.pdf

Domnívám se, že se nejspíše dočkáme od PID brzy zase aktualizovaných map a bude mít na věc vliv také další integrace, která by měla vejít v naši paměť.

https://pid.cz/wp-content/uploads/ke-stazeni/tiskoviny/2021/Integrace-Mladoboleslavsko_TISK.pdf

Dochází totiž také k velké integraci Mladoboleslavska, která nás může zejména na výletech, ale někoho také pracovně především z oblasti Mšenska ovlivnit. Přes Mladou Boleslav vede neskutečné množství linek na všechny světové strany a dokladem toho je už jen samotná brožura, kde chybí snad už jen dávno integrované autobusy do Mělníka s Roudnicí nad Labem a množství opravdu dálkových i zahraničních linek.

V této brožuře najdete nejenom stejnou tarifní tabulku se 17 pásmy, která je jenom součástí těchto dvou zde dnes zmíněných brožur ( nikoliv zatím stránek PID na webu). Otázkou je, co si tedy máme představit pod pojmem ,, lomený tarif" při překročení krajských hranic. Vzhledem k tomu, že u terminálu v Turnově linky číslo 345 a jiných máme již u PID 11. pásmo a někde v jedné vesnici ve směru do Hodkovic nad Mohelkou ( jiná linka) dokonce číslo 13, tak aspoň u těchto stanic máme rychlý přehled o ceně v jednom směru.

Až dosud končila v tomto směru platnost PID na železnici v 9. pásmu v obci Loukov na krajské hranici. Nyní se tedy zdá, že tu máme nově autobusový přesah krajské hranice do Turnova. Otázkou je, zda si máme platnost obou tarifů vyložit, jako jejich součet, nebo tak, že budou na těchto linkách oba tarify prodlouženy až do cílových stanic ? 

Myslím, že budeme snad nějak moudřejší po 12. prosinci. Jízdní řád linky číslo 400 se začátkem platnosti 12.12. 2021 totiž stále uvádí Medonosy, jako poslední obec s platností PID ( tarifní pásmo číslo 6) a tabulka v letáčku s linkou číslo 400 a 410 by snad neměla se 17 pásmy vůbec žádný smysl. Uvidíme tedy později, ale osobně z těch letáčků ( zejména linek 400 a 410) nejsem zatím moc moudrý.

Porovnejte to s letáčky jiných proběhlých integrací, kde máte uvedeny příklady jízdného mezi několika místy, a které vám opravdu napoví. V každém případě se možná otevírá nová kapitola cestování. V mělnické železniční stanici vám sice prodají lístek DUK, jehož platnost zde začíná, jako v přesahovém bodě ( protiváha Štětí PID ), a který vás dopraví až na hranice se Saskem a Karlovarským krajem, ale Liberecký kraj je odtud už trošku z ruky. S ním ovšem i výhodné jízdenky, které mimochodem některé platí nejen v jeho kraji, ale i v Lužici a Polsku.

Ty právě zakoupíte v České Lípě, Doksech, nebo v Turnově, který je ideálním bodem v cestě do Liberce a potažmo i do oblasti Lužice a přilehlé části Polska.



Co asi může být pro nás doma v tuto chvíli aktuálnější, než jakýkoliv kalendář a pěkná knížka o Mělníku :-)? Jistě bych tu mohl teď napsat o obrovské škále různých nástěnných kalendářů, které si někdy dáváme i jako dárky, někdy si je necháme vyrábět s vlastními motivy, nebo je kupujeme s velkým předstihem, či na speciálních akcích a jsou různě zaměřené, ale zvlášť musím vyzdvihnout opravdu krásný kalendář Petra Raista Šťastného s našim městem. Nedávno jsem ho tu již zmínil, tak nyní jen připomínám.
Přiblížil se i termín křtu knihy Mělnický uličník, a tak sem dávám zřejmě již poslední připomínku .

Křest knihy se uskuteční ve středu 8. 12. 2021 v 17 hodin v nové mělnické knihovně na náměstí Karla IV. Součástí slavnostního uvedení bude i autogramiáda autora a krátká přednáška o mělnických ulicích. Publikaci si bude možné na místě rovnou zakoupit. Kniha pak bude od následujícího dne v prodeji v mělnickém Turistickém informačním centru v ulici Legionářů i v mělnických knihkupectvích.

Martin Klihavec, předseda MOOS


To by snad dnes stačilo. Hezký zbytek letošního prvního zasněženého mělnického víkendu ! :-)


Zdroj: Soutok

Listopad 28, 2021

21:03

 

V minulém článku jsem se zmínil, že i mezi starými knížkami v různých knihobudkách může člověk občas objevit něco zajímavého. Měl jsem dnes v podvečer důvod se jít trochu projít, a tak mě napadlo vést asi po půlroce trasu kolem krásné knihobudky u MKD a provést její kontrolu.


Stav knihobudky je velmi pěkný, knížek tu bylo také plno, ale nápis na knihobudce mě poněkud udivil, protože pokud se nemýlím, tak objekt je monitorován kamerovým systémem. Myslím, že člověk nemusí ani moc přemýšlet a je mu hned jasné, že knihy mizí i jen za pár korun dost nejpravděpodobněji a zřejmě i v rychlém časovém sledu v nejbližším sběru papíru, což skutečně může někomu asi za pár korun na levný alkohol stačit  a je dost pravděpodobné, že jinde by jejich konec neměl snad  pro pachatele smysl, pokud by snad nešlo o organizovanou skupinu zásobující nějaké antikvariáty. Nebo, pokud je někdo dokonce nepoužije na topení.
Lze proti tomu nějak bojovat ? Velmi zajímavá otázka a velmi složitá odpověď. Kamera může sice pachatele natočit, jak si například bere nějaké větší množství knih a rovněž nějaká jiná případná kamera na příjmu v nejbližší sběrně může zase třeba už za deset minut  natočit, že tam konkrétní osoba i se záznamem z OP dovezla nějaké větší množství knih. Horší je zřejmě dokázat, že jde o stejné a pohřešované knihy. 
Tady je řada možností, včetně zákazu výkupu knih, ale bohužel nemáme hlavně právní prostředky, které by nějak výchovně potrestaly i usvědčeného pachatele. Promiňte, neubránil jsem se zamyšlení.

Pak jsem se letos asi prvně snažil fotit něco, co už poukazuje na blížící se Vánoce. Ozdobený stromek na náměstí se sice už objevil začátkem listopadu a nyní čekáme, zda se to objeví v nějaké reklamě a poznáme, že je to od nás, ale nyní už má Mělník svůj opravdový vánoční strom, který se už odstrojovat tento rok nebude.

http://soutok.blogspot.com/2021/11/melnik-ma-jiz-ted-zacatkem-listopadu.html

Všichni jistě víte, odkud jsou následující záběry, a tak to komentovat nebudu.










Pohodový vstup do přelomového týdne a nového měsíce prosince !

Zdroj: Soutok
01:12

 


Ačkoliv se na internetu a v televizi pořád mluví a píše o covidu-19, a jenom článek tady na Soutoku...https://soutok.blogspot.com/2021/11/sos-sou-neratovice-inzeruje-dokonce-na.html  ...má na toto téma už neskutečných  855 návštěv, tak si řada lidí uvědomuje, že nelze žít pouze covidem, ač jinou situaci samozřejmě leckde vidíme.
Pomalu se stává tradicí, že po stolních kalendářích, které byly věnovány obrázkům historického Mělníka, nebo i obcí v okrese tu máme již opět i kalendář nástěnný. Protože bych to lépe nenapsal, tak si dovolím otisknout zprávu z FB a informaci, že jej koupíte v místním TIC.

Přijďte si k nám do TIC Mělník pro nástěnný kalendář města Mělníka pro rok 2022, který vydalo město ve spolupráci se skvělým grafikem, fotografem, mělnickým patriotem a autorem videomappingu v našem podzemí Petrem Raistem Šťastným. Je fakt super (kalendář, ale Raist taky )!

Knížku Mgr. Lukáše Buriana jsem tu nedávno představoval, tak jen připomenu ,že ...

Křest knihy se uskuteční ve středu 8. 12. 2021 v 17 hodin v nové mělnické knihovně na náměstí Karla IV. Součástí slavnostního uvedení bude i autogramiáda autora a krátká přednáška o mělnických ulicích. Publikaci si bude možné na místě rovnou zakoupit. Kniha pak bude od následujícího dne v prodeji v mělnickém Turistickém informačním centru v ulici Legionářů i v mělnických knihkupectvích.

Martin Klihavec, předseda MOOS


http://soutok.blogspot.com/2021/11/uz-vite-jaky-darek-poridit-na-vanoce.html



Patříte mezi ty, kteří nemohou z nějakého důvodu navštívit některé společenské interiéry, nebo i neradi nosíte roušky ?

Pak je docela výhodou mít řadu zájmů. Třeba takové šachy, které jsem si také ještě za klub EMĚ Mělník kdysi zahrál.

Právě totiž začal v městečku Dubaj ve Spojených arabských emirátech  boj o titul mistra světa a partie to jsou zatím parádní. Navíc si to už nijak nezadá třeba s tenisovým turnajem a boj o MS v šachu je mimochodem navíc symbolicky spojený s Všeobecnou výstavou Expo 2020.

Pokud chcete pohlédnout do tváří obou hráčů, ochutnat tu atmosféru místa i samotného hracího sálu, a k tomu ještě poslouchat  v anglickém jazyce komentáře šachových odborníků, tak nejlepší je adresa ...

https://www.twitch.tv/chess

Pokud se chcete trošku vyznat vtom, co se skutečně zahrálo a co jsou jenom analýzy, pak je nejlepší ....

https://chess24.com/en/watch 

Tam totiž máte analýzu hry nejen v češtině od našich borců ( nutno navolit české studio pod obrázkem dole vpravo), ale jedna šachovnice ukazuje skutečný stav na šachovnici.

Vyplatí se tedy mezi oběma weby přepínat a vypnout si zvuk u anglického komentáře, aby vám to nemluvilo páté přes deváté :-). Začátky zápasů jsou téměř každý den ( do půlky prosince) od 13.30 SEČ a zatím obě partie skončily  cca po 17. hodině.

Skvělý popis i s vystižením vývoje druhé ( sobotní) partie najdete zde .... https://www.nss.cz/velke-dobrodruzstvi-v-2.partii-zapasu-o-mistra-sveta

Dobrá startovací stránka šampionátu je...

 https://www.chess.com/article/view/world-chess-championship-2021


Pokud vás šachy zrovna neberou...

a nechce se vám ani nikde chodit, někde jezdit, nebo dělat nějakou jinou domácí zábavu, či práci, tak musím upozornit na staré knížky. Těch je dnes v různých sovích budkách a dalších knihovničkách dost, a někdy tam najdete  zajímavá dílka na přečtení, kdy ani nezáleží na jejich zastaralosti.

Když to tak člověk vezme kolem, tak nyní ani není potřeba chodit někam, kde je více lidí  pod střechou a riskovat nějakou nákazu. Zvlášť dnes, kdy tu máme služby, které vám přivezou potraviny až domů. Na druhou stranu  člověk občas neodolá, nebo mu ani nic jiného nezbývá, a pak určité menší riziko podstoupí, ale již máme na covid-19 i léky, které jsou při podání v úvodu zjištění nemoci  údajně poměrně účinné, jak tvrdí nejen weby, ale i ti, kteří je již užili.


Tak, jako dnes koukáme na televizní programy, které jsou obsahem multiplexů a vysílají je různé vysílače, tak nám vzniká podobná situace i u rozhlasu. Vedle vysílání FM nám vzniká kvalitnější DAB+, který funguje na podobném principu, jako televize a prý vás čeká v televizi na Nově a Primě opět nějaké reklamy.

Jednou z věcí je například doplňková služba slide show, která vám umožní pohled do studia, zobrazí třeba fotku hosta pořadu, obal LP hrané skupiny, nebo jednoduchý obrázek předpovědi počasí, či textové zprávy.

Zájemci o tuto technologii mají samozřejmě radost z různých změn, a takovou nedávnou událostí byl fakt, že nám přibyl nový český provozovatel. Ten zanedlouho přidal do svého multiplexu dokonce zahraniční rozhlasovou stanici Rádio Schwarzwald, což v historii rozhlasu i televize u nás nepamatuji. Utekl sotva týden a zájem projevila další německá stanice ....

https://digital.rozhlas.cz/v-praze-zacala-diky-dab-vysilat-dalsi-nemecka-stanice-naladte-si-schlager-radio-8626477

Nevím, zda už německé Schlager Radio je také možné v muxu poslouchat, protože jsem to nezkoušel a patrně to nebude ani můj šálek kávy, jak píše sám autor článku :-).

Nicméně se zase něco děje, čím se může občan Mělníka bavit. Ano, občan Mělníka. Multiplex 7C společnosti Color DAB+ totiž mohou poslouchat pouze lidé v Praze a v jejím určitém okolí.

Pěkný zbytek posledního listopadového víkendu!

Zdroj: Soutok

Listopad 23, 2021

19:24

 


Je pravdou, že si dnes díky internetu můžeme  poslechnout jakoukoliv hudbu z celé naší planety. O tom se nám v mládí ani nezdálo. Nicméně, snad každá generace má svoji generační většinovou populární hudbu a mnozí se zaradujeme, když si v rádiu, nebo na internetu ulovíme něco, co už jsme léta neslyšeli a líbilo se nám to.

Zůstává to v nás některých tak, jako vzpomínky na mládí, a tak se ani nelze divit, že nedávný velký mediální návrat švédské skupiny ABBA způsobil tolik netových komentářů a rozdmýchal určité emoce. Jenže těch interpretů populární hudby jsou strašná kvanta a s některými se například třeba nyní můžete setkat i v televizním pořadu Slavná alba ...

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1187293985-slavna-alba/dily/

Jedna z legend však dostoupila hodně vysoko. Dostoupila vysoko právě proto, že ji tvořili muzikanti , kteří z téměř každé skladby učinily okamžitý hit, dokázali svého času zaplnit obrovské stadiony, předvést neskutečnou show a v jejím středu stanul showman s neskutečným hlasem i divokým životem. Queen a Freddie Mercury se stali legendou, která přetrvává i 30 let po smrti toho nejdůležitějšího člena dne 24. listopadu 1991.

Asi si někteří vzpomenete na film Bohemian Rhapsody a už méně lidí ví, že třeba na internetu je polská hudební stanice RMF Queen, která hraje nejen skladby skupiny, ale i tyto písně v orchestrální podobě různých hudebních těles. Moji generaci hodně ovlivnil i film, který vznikl po turné skupiny v maďarské Budapešti v roce 1986 a poměrně brzy se dostal na české obrazovky ....

https://www.csfd.cz/film/174559-queen-v-budapesti/prehled/

Na koncert se můžete podívat na : https://www.youtube.com/watch?v=jIL58Dt1yFo

Zde na Soutoku jsem občas u příležitosti nějakého výročí úmrtí Freddieho již několik příspěvků napsal a nebál jsem se vrhnout trošku i do historie, kdy jsem se tu probíral různými alby i písněmi. Letos je to tedy již neuvěřitelných 30 let od chvíle, co nás mnohé překvapila zpráva, že hvězda show zhasla, byť se samozřejmě již delší dobu zdálo divné, proč Queen nekoncertují.

Jakoby se tehdy uzavřela jedna z hudebních kapitol populární hudby, a když na to vzpomenu, tak je až k nevíře, jak mladí jsme vlastně tehdy ještě byli.

http://soutok.blogspot.com/2012/11/pred-21-lety-skonal-freddie-mercury.html

http://soutok.blogspot.com/2013/11/dnes-je-tomu-22-let-co-odesel-pan.html


Jinak tu mám dnes ještě několik krátkých zpráv.
Obdržel jsem z muzea informaci, že se z celkem pochopitelných důvodů Předvánoční jarmark ruší. Zároveň je na čase asi hlídat web i FB výstaviště v Lysé nad Labem, kde může dojít také  ke stejné situaci, jako loni.
https://www.facebook.com/vystaviste/

Martin Klihavec posledně opomněl uvést cenu krásné nové knížky o mělnických ulicích, které pomáhá na svět a dnes to napravil. Pokud to tedy ještě nevíte, tak cena bude krásných 200 Kč. Osobně se na knížku stále více těším :-). Ještě vám prozradím, že poslední číslo Živé historie je věnováno hlavně našemu předválečnému opevnění a v příloze je plánek takzvaného řopíku.
A poslední věcí rychle spíchnutého článku k jubilejnímu výročí smrti Freddiho Mercuryho a několika poměrně důležitých informací je zajímavá pracovní nabídka. ZDŠ Mšeno hledá učitele, nebo učitelku angličtiny.
http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page-single&type=102&action=2&news_id=1902&webSID=c3dfd07ec1a58c009e2e36c7c7d15ed1

Co dodat na závěr ? Vše s rozvahou ? Za tři dny tu máme poslední listopadový víkend.

Zdroj: Soutok

Listopad 21, 2021

19:16


V 80. letech 20. století, se objevovaly ve výlohách různých měst knihy, které byly zprvu věnovány různým krajům naši republiky a později i některým slavnějším městům. Jejich úkolem bylo představit čtenářům na barevných i černobílých fotografiích krásu daného regionu.

Dlouho jsem nemohl pochopit, že Mělník má sice občas malé obrázkové průvodce, ale klasická kniha mu chybí. Dočkali jsme se až v roce 2014, ale díky moc ! To již však žila značná část národa i historickými fotografiemi a nejeden návštěvník výstav, internetu i knižních prodejen si musel klást otázky ohledně případné publikace s historickými fotografiemi Mělníka.

A zdá se, že mělnického občana si osud opravdu vychutnával. Větší historické snímky, nebo i pohledy, se objevovaly po roce 2000 na občasných výstavách a pomalu časem cosi proniklo na jakási putovní CD, která si předávali známí a přátelé. Přibližně snad o 10 let později jsme se dočkali malých černobílých obrázků v menších knihách tehdejšího mělnického historika Jana Kiliána.

Až od roku 2016, kdy jsme se dočkali prvního dílu knihy o starých mělnických pohlednicích  v téměř skutečném měřítku a převážně v barvě autorů Martina Klihavce a Josefa Kárníka ( Mělník na starých pohlednicích I) má Mělník každý rok o svých náměstích, dominantách i ulicích opravdu kvalitní knihu.

Kdo čtete Soutok častěji, tak víte, že jsem snad relativně pro širší záběr zájmů a ani jsem si nepředstavoval, že se mi začne knihovna plnit v posledních letech knihami o Mělníku, ale těžko se tomu odolává :-).

Nevíte, co za dárek na letošní Vánoce ? Žijete tady, znáte autory, znáte plno lidí i zdejší ulice a nakonec vás napadne, že to vůbec není špatná myšlenka, se dozvědět něco více do hloubky, co by vás možná ani nenapadlo.

 Jaký to obrovský kontrast ve srovnání s tím, kdy jsem s nadšením očekával ve druhé polovině 80. let v dopisní schránce dopis od nějaké dopisovatelky, který zpravidla obsahoval  lesklou pohlednici nějakého západního města Evropy, či světa :-). Dnes máme mimochodem stejně kvalitní pohledy i po celé ČR, jak vidím při svých oblíbených výletech, ale ono má vše pro člověka určitou hodnotu, pokud to dokáže ocenit a umí se nad tím potěšit, když je čas a chuť.

Vězte tedy, že je tu nová kniha o Mělníku a více již nechme v tuto chvíli ,, mluvit" Martina Klihavce.



Nová kniha „Mělnický uličník“

Lukáš Burian, Mělnický osvětový a okrašlovací spolek a Martin Klihavec Vás zvou na slavnostní uvedení nové knihy o mělnické historii s názvem „Mělnický uličník“. Kniha se věnuje mělnickým ulicím a vysvětluje, po kom a proč se zrovna tak jmenují. Obsahuje nejen všech 270 názvů mělnických ulic nebo náměstí, ale i medailonky všech osobností, jejichž jméno se objevilo kdykoliv v minulosti v názvu některé z místních ulic.

 Dále seznámí čtenáře i se všemi jmény, které za posledních 200 let mělnické ulice měly, jak se nazývaly v minulosti, proč, kdy a za jakých okolností musely být jednotlivé ulice přejmenovány. Víte, kde jsme měli na Mělníku Mozartovo náměstí, Lázeňskou, nebo Lobkowiczovu ulici, Leninovy sady, Masarykovu třídu nebo ulici Clemenceau a dokonce i Bezejmennou? Po kom se jmenuje například Rohelova ulice nebo Rožkovo údolí?

 To vše se dozvíte v obsáhlé nové knize, kterou napsal Mgr. Lukáš Burian. Historické fotografie poskytl Karel Lojka a staré pohlednice do knihy vybral a editorské práce se ujal mělnický kronikář Martin Klihavec. Knihu vydal Mělnický osvětový a okrašlovací spolek (MOOS).

Křest knihy se uskuteční ve středu 8. 12. 2021 v 17 hodin v nové mělnické knihovně na náměstí Karla IV. Součástí slavnostního uvedení bude i autogramiáda autora a krátká přednáška o mělnických ulicích. Publikaci si bude možné na místě rovnou zakoupit. Kniha pak bude od následujícího dne v prodeji v mělnickém Turistickém informačním centru v ulici Legionářů i v mělnických knihkupectvích.

Martin Klihavec, předseda MOOS


K mělnickému zámku chodím rád a často z celé řady důvodů. Jak by řekl Rudolf Hrušínský ve filmu Vesničko má středisková při pohledu do krajiny : ,, To není země, to je zahrádka.":-) Den byl celkově takový nemastný, ale buďme rádi za denní světlo, které nám prospívá a mnozí jej užijeme nyní jen o víkendech. Můj pohled vedl na bájný Říp, a po lehce zamlženém Českém středohoří přejel až na  slabě viditelnou linii Komáří vížky, která mi připomněla můj poslední  téměř už opravdu dálkový říjnový výlet .....

http://soutok.blogspot.com/2021/10/na-pocatku-byl-vyhled-od-melnickeho.html

Ale, vždyť ty vzdálené kopce jsou již zasněžené. Jak jen ten rok utekl.

Slunce už pomalu zapadalo a přitom vál takový vlahý vánek. Vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo udát něco zajímavého a spíše se zdálo, že jen dojdu domů. Vždyť ani nebyla žádná mrazivá mlha. Vytáhl jsem však z batohu své DAB+ rádio, které má velikost jen o něco větší, než je krabička od mýdla a začal ladit. Nu což, maximálně tuto hračku koupenou asi před více než dvěma lety za pouhých 500 Kč v Lídlu zase uložím.

A opravdu to nestálo za nic a již jsem se chystal přijímač vypnout, když se na kanále 10A objevil nápis Unterfranken. Což o to, ten tu poslední dobou několikrát byl, jako nejvzdálenější . Sjel jsem tedy na 8C, kde bývá o něco bližší vysílač a očekával jsem nápis Mittelfranken. Tam však přeskakoval signál po kostičkách a nehodlal se zastavit na větším obdelníčku, který způsobí dvě věci.

Napíše vám náhle název provozovatele muxu a pokud signál nepoklesne pod tuto mez, tak můžete v perfektní kvalitě poslouchat třeba 20 stanic tohoto muxu až z hloubky Německa. Když to nejde z bližších vzdáleností, tak zkusím naladit kanály, kde bývají vzácně k ulovení vysílače až z Bádenska. Ty se opravdu velmi rychle načetly a na světě byl poměrně slušný úlovek. 


Trošku jsem doufal, že po krásných letech, kdy se tu povedlo ulovit vysílače až ze Švýcarska, Dánska i vysílač až z francouzského kantonu Švýcarska, tak že už snad zlomím to prokletí a podaří se mi snad na obyčejný teleskop zase ulovit nějakou tu evropskou exotiku, ale na to podmínky nebyly, i když se stejně praštěnému kolegovi z okolí Tábora již v tomto rozhlasovém pásmu Belgie letos povedla.

Kanál 8C mě nakonec opravdu překvapil, když místo Středních Franků ( oblast v Bavorsku) přinesl nápis Antenne DE. To je sice značka druhého celostátního německého multiplexu, ale jak vidíte v tabulce, tak jde o méně pravděpodobný a tedy vzácnější úlovek z vysílače rovněž v Bádensku. Bádensko se tak jeví, jako nejspolehlivější oblast příjmu v opravdu dobrých podmínkách.

Samotná tabulka vám pak ukazuje, že ulovený vysílač na 8C na kopci poblíž města Ravensburg u Bodamského jezera je vzdálený 465 km. Značka na obrázku výše je z kanálu 8D a multiplex vysílá s kopečku Witthoh ( 862 mn.m.), který je odtud ještě nepatrně dále ( 491 km) a rovněž nedaleko Bodamského jezera.

Asi bych měl ještě přiznat jenom tak na okraj, že jsem v září 1990 po švýcarské straně jezera jel autobusem, a tak vlastně vznikají ty všelijaké pocitové vazby.

Tabulka je výřezem možností pro město Mělník z webu https://fmscan.org/main.php , kde je však potřeba v záložce filter navolit nejsilnější parametry . Zadat možnost tropo a nastavit číslo 8, případně až 9.

Jsou tedy chvíle, kdy od mělnického zámku není nic vidět, ani hvězdy a přesto sem přilétají neviditelné vlny s nejkvalitnějšími digitálními rozhlasovými signály ze slušných dálek.

Na co také u zámku občas vzpomenu ? Měl jsem takové období ( někde je tu článek), kdy mě zrovna bavilo poslouchat občas doma v internetovém rádiu lidovou muziku ze Švýcarska. Šlo o internetovou stanici Eviva. Pak přišel den, kdy sem hodily podmínky signál právě ze Švýcar. Naladil jsem si stanici přímo v muxu za zámkem a za mrazivé noci jsem stanici asi 3 minuty symbolicky poslouchal bez nutnosti internetu :-)).

Pohodový závěr měsíce listopadu.

Zdroj: Soutok