Tip: Máme přehled co se kde šustlo! Buďte v obraze!

Zpravodajství

Září 25, 2022

17:55


 ,,Ještě štěstí, že pravidla pro vstup do zastupitelstva a získané mandáty jsou takové, jaké jsou" mohli si říci v sobotu večer lídři úspěšných uskupení, kteří usednou na příští čtyři roky do zastupitelstva města. Vždyť, kdo by vůbec snad v dějinách komunálních voleb někdy zažil, aby měl nějaký nasazený kandidát úspěšné strany do čtvrtého místa na kandidátce problém, se vůbec dostat do zastupitelstva, a tím spíše z prvního místa kandidátky?

To prostě udělali voliči, kteří rozdali svoji přízeň kandidujícím uskupením přibližně tak, jako posledně, ale tentokrát měli mnozí své představy, v jakém pořadí by ty kandidátky utvořili oni. Konečně, říká se, že komunální volby jsou více o lidech, než o stranách, byť jistě ne tak úplně.


V politice sice platí, že není zase až tak úplně důležité, kdo z jakého místa uspěje, jako to, že dosáhne nějakého výsledku, který mu umožní vstup do dané instituce ( zastupitelstvo obce, senát, parlament ....), ale ten výsledek je letos tak zvláštní, či kuriózní, že to prostě tento magazín snad ani přejít nemůže.
To je prostě něco, čeho si takový běžný volič občan leckdy ani nevšimne, a pak je rád, když objeví někde na netu titul, který mu přijde zajímavý.  Pojďme se tedy na věc podívat.

Jak tedy komunální volby v roce 2022 na Mělníku dopadly ? Skoro by se dalo zjednodušeně říci, že dle očekávání.

https://www.seznamzpravy.cz/p/vysledky-voleb/2022/komunalni-volby/obec/534676-melnik

1.) ODS a TOP 09 . Zisk téměř 19% hlasů, tedy přesně 18.97%, ( 21 304 voličů) 5 mandátů z celkových 21.

Nyní tedy to nejzajímavější. Dovolte mi z úsporných a časových důvodů použít pouze příjmení kandidujících. Oficiální výsledky i celá jména s tituly, se dočtete třeba ve výše uvedeném odkazu.

Pozice na kandidátce do výše získaných mandátů : 1) Martinec, 2)Trejbal, 3) Špergl, 4) Bubník, 5) Pavlíková. Volební výsledek : 1) Růzha ze 6. pozice,  2 ) Špergl, 3)Trejbal, 4)Pavlíková, 5)Martinec.

Samozřejmě, že je za vším třeba vidět získané hlasy a rozdíly nemusí být někdy velké, ale vše se počítá, a právě proto vznikají ty určité kuriozity. Vždyť, všechny volby jsou o různých zajímavých statistikách. Jinak si na to vzpomeňme, až se zase budou volit starostové i místostarostové apod.

2.) Ano 2011 . Zisk 17.75% (19 941 voličů) 4 mandáty.

Pozice na kandidátce, se shodují s pozicí zvolení: Kowanda, Kasáček, Mourková, Vydra. Tady je asi největší zajímavostí věk posledního kandidujícího kandidáta.

3.) Mé město.  Zisk  17.53% ( 19 688 voličů) 4 mandáty. Pozice na kandidátce: 1)Mikeš, 2)Rejman, 3)Legner, 4)Kraus. Volební výsledek: 1)Kraus, 2) Klihavec z 5. pozice, 3)Rejman, 4 Mikeš.

Tyto tři strany měly tedy velmi vyrovnaný voličský výsledek, a pak přichází propad, který je vyjádřen pouhými dvěma mandáty.

4) Máme rádi Mělník. Zisk  9 984 hlasů,  8.89%, 2 mandáty. Pozice na kandidátce 1) Schweigstill, 2)Tichota. Volební výsledek:  1) Tichota, 2) Bohoněk z 12. pozice!

5) Mělničané . Zisk 9 746 hlasů  8.67 %, 2 mandáty. Pozice na kandidátce 1)Volf, 2) Nový. Volební výsledek: 1) Kačer z 10. pozice, 2.) Volf.

6)Soukromníci+NK Zisk 9 032 hlasů, 8.04 %, 2 mandáty. Pozice na kandidátce 1) Šnajdr, 2) Ullman. Volební výsledek: 1) Šnajdr, 2) Rohlík z pozice 4.

7) Svobodný Soutok Zisk  6 676 hlasů, 5.94 %, 1 mandát. Pozice na kandidátce i volební výsledek 1) Ptáčník

8) Piráti + Zelení + NK Zisk 6 205 hlasů, 5.52 % , 1 mandát. Pozice na kandidátce 1)Vlček, Volební výsledek : 1) Šenk z pozice 2.

Další strany již na mandát nedosáhly.

V průběhu psaní tohoto článku došlo ve zvoleném zastupitelstvu k neuvěřitelně rychlým reakcím. Novým starostou Mělníka, se stává Ing. Tomáš Martinec Ph.D ( ODS+ TOP 09), který tak střídá po 12 letech MVDr. Ctirada Mikeše. Bylo také rozhodnuto, že místostarosta bude jenom jeden a tím byl zvolený Petr Kowanda ( ANO 2011). Koalici pak doplní Soukromníci+NK

https://melnicky.denik.cz/volby-2022-komunalni/povolebni-vyjednavani-v-melniku-jasno-ma-byt-jeste-dnes-20220925.html

Takže, pravdu měl opravdu ten, kdo předvídal, že se schyluje ke změnám. Budou pozitivní :-)? Nicméně, bylo patrné, že stranické kandidátky jsou věc jedna a touha voličů po změnách je věc druhá. Pro mě osobně nejsou některá prohlášení překvapivá. Co by proboha mělo být větším a prvním úkolem města, než dokončit obchvat Mělníka, o kterém se hovoří už přes 50 let :-)? To snad není jenom zájem Mělníka, ale i ostatních řidičů v ČR, kteří tu často projíždí.

Závěrem tedy nezbývá, než nově zvolenému zastupitelstvu pogratulovat a budoucnost pochopitelně ukáže, jak šťastnou ruku jsme měli.

Zdroj: Soutok

Září 24, 2022

18:02

 


Přátelé, dnešní počasí poslední soboty měsíce září, se opravdu povedlo a s ním přišlo tentokrát i trošku toho štěstíčka. Zkrátka, co více si po ukončení neschopenky přát, než vykročit do takového pěkného dne s několika nápady v hlavě a ještě moci zahájit u voleb :-).


Vůbec jsem nechápal, jak je možné, že je v okolí mělnického koupaliště i za zimním bazénem všude tolik aut a jakýsi  hluk z reproduktorů, se předtím nesl snad až na náš mělnický kopec. Prý je tu judo. Ihned jsem si vzpomněl na Františka Koudelku ( z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje) a rozhodl se, že bych se mohl také podívat, jak je vedený chodník pro pěší.

Zapomeňte na vyloženě přímý pěší směr známý z minulosti, jaký tu mezi krytým bazénem a závorami u Evy v relativně nedávné minulosti ještě při oddělení stromky od silnice panoval, ale na druhou stranu nám tu vyrostla docela pěkná odloučená pěší zóna s hezkými výhledy na celý sportovní areál. Nakonec se tu rýsuje možná příjemný sportovní areál s určitým zastoupením zeleně a snad i nějakým tím občasným občerstvením.


Pěší cesta mě dovedla až někam sem, kde jsem o její pokračování zcela ztratil zájem. Jak jinak. Zajímá mě hlavně obchvat a cítím, že se historicky prvně v životě ( a možná naposled) podívám na nový mělnický most. Konečně, pořád tu ještě pobíhala řádka montérů, kteří dodělávali nějaké drobné úpravy a malá skupinka mi právě bránila ve výhledu na pokračování cesty pro pěší.

A je to jasné. Vyslyšeli mě a zdravý rozum zvítězil. Veškerá těžká doprava musí nyní prostě přes most a auta z Bezručovy a Tyršovy ulice by neměla mít problém, se dostat na kruhový obchvat na Pšovce.

Pokračování od nádraží ke koupališti, do kempu, k firmám v Řípské ulici, na Okrouhlík a na kruhový objezd na Pšovce by mělo být oproštěno od značné části zejména těžké dopravy.


Vydal jsem se pochopitelně na most, který nyní bude řadu měsíců svádět onu nepříjemnou dopravu aspoň za část města.

Pohled ve směru Česká Lípa, Slaný.

Pohled k vlakovému nádraží. Bývalý přejezd u Evy má sloužit již jen chodcům a cyklistům, a má tam být namontováno nějaké zabezpečovací zařízení, které bude nutné pro překonání velmi frekventované silnice.

Pohled k severozápadu.


Dále jsem se vydal po trase obchvatu.

Tento kruhový objezd bude v této fázi posílat vozidla od České Lípy a Slaného na most přes trať, ale to je jen prozatímní řešení. Jak jistě víte, tak obchvat bude pokračovat pod mostem, povede po pozemku bývalých a již zbořených jatek a bude směřovat polem do části Neuberk. Celé to máte zde ve tvaru té vybledlé trasy, která je zde uvedena tak, jako čtvrtá etapa.
https://kraje.rsd.cz/stredocesky/blog/2021/07/15/vybrali-jsme-zhotovitele-2-stavby-obchvatu-melnika/


Dále asi není třeba nějaký čas komentářů.


Směr sever.











Zapózoval mi slovenský zeměměřič, který mi potvrdil, že dnes opravdu není nutná obsluha u snímací kamery a vše dálkově ( vysílačkou) ovládá jeden člověk.

Tak se to již brzy bude jevit všem, kteří přijedou od České Lípy a budou mířit na Prahu.

První kruháč za mostem, který jednou hlavní obchvatovou trasu přesměruje jinam.

Zpětný pohled.








Přerušení staré silnice u velkoskladu Eva.


Tady si řidiči připomenou, že Mělník je městem vína.



A jsme na konci. Budeme obracet a užijeme si tu komunikaci, dokud to pěšky ještě jde. Příště už autem :-).


Pohled na dnešní trasu mířící z České Lípy na Pšovku.

Pohled na most od severu ještě před kruhovým objezdem.

Tudy povede budoucí obchvat.


Až krajina kolem obchvatu zaroste travou a koryta pro odvod dešťové vody získají finální podobu, bude tu vše jistě zase estetičtější.


Na trase budoucího obchvatu.



Stavební technika, bez které se takové stavby neobejdou. Práce tu provádí firma Strabag a píši to v přítomném čase, protože obchvat není zdaleka dokončen, ale pouze jeho druhá etapa.



Moje procházka pak vedla tak trochu symbolicky tam, kam povede i obchvat.

Tato kombinace města a přírody, se mi nikdy neokoukala. Ale, ono to není asi ani možné, když se právě tady dívám do dětství.


Nejlepší možnost, jak se v nějakém poklidném místě dostat zase na druhou stranu té pomyslné šílené automobilové trasy je čtvrť Rousovice. Díky tomu mám konečně přehled i o tom, že Billa snad už konečně zaplnila všechny prostory k pronájmu. To víte, dnes už vám Košík a Rohlík vše přiveze, a kdo nechce, tak nikam nemusí.

To už je osud nás stárnoucích, že občas navštěvujeme hřbitov. Za život už znáte moc lidí, a tak proč ne? Tak už se s Boženkou nikdy nepotkám.
Jsou učitelé, kteří nejsou vůbec špatní, mají rádi svůj obor, ale z nějakých důvodů vydrží na jednom místě jen chvíli a zná je jen několik žáků. Nikdo ani neví, kam odešli. A pak jsou ti další, kteří se stanou doslova legendami pro několik generací. Dokonce jsem se nedávno setkal s případem, kdy učil mládež  ve stejném místě již potomek jedné takové známé legendy.
Takovou legendou byla i ,, populární matykářka" Boženka Večerková, která nejprve dojížděla do mělnického SOU pražských cukrovarů ( dnes ISŠT) z Kralup nad Vltavou, aby na Mělníku asi v roce 1980 zakotvila natrvalo. Jako tehdy jediná učitelka na místě, kde byli tehdy snad s vyjímkou kuchařek jen samí muži, byla určitým středem pozornosti, ale také měla slabost pro ,, talentované žáky", dokázala na ně apelovat ve jménu zvyšování jejich kvalifikace a i po mnoha letech, se při setkáních zajímala o jejich osudy a přispěchala i s nějakou situací týkající se své maličkosti.
Kdykoliv jsem někdy někde zmínil její jméno, každý věděl a snad každý vzpomenul jenom v dobrém.
https://www.isstechn.cz/index.php/kontakt/
Kdo jste ji znal, tak prosím vzpomeňte. ,, Upřímnou soustrast pozůstalým".


Takto prosím vypadají parte ve Znojmě. Hned víte, zda někoho znáte aspoň podle vidění. Berte to tak, jako návrh pro zastupitelstvo. U nás se s podobnou formou zatím setkáváme v rubrice ,, Vzpomínáme" v Mělnické radnici.

Abychom neskončili dnes tak smutně, tak si dáme něco veselejšího. Znáte film U mě dobrý?
https://www.csfd.cz/film/233444-u-me-dobry/prehled/

http://soutok.blogspot.com/2022/05/u-me-dobry-43-fotek-vydame-se-dnes-ke.html

Tam je takové scéna, kde se nedaleko Vyšehradu převléká Miroslav Vladyka do pracovního oděvu kominíka, vtírá se mezi vycházející svatby a za jistý slušný poplatek, se s nimi nechává pro štěstí fotit. Ve filmu mu to nakonec pokazí počasí a snad i snížený zájem.
Podobnou figurku jsem našel i u nás, jen jde o vodníka a chodí za zámek. Dnes mi řekl, že je rád, že je hezky. Když jsem mu řekl, že by jako vodník měl mít rád déšť a vodu, tak opáčil, že je rád za pěkné počasí, protože to prý táhne lidi ven :-).
Hezký zbytek víkendu!



Zdroj: Soutok

Září 22, 2022

16:08

 

Těch věcí, které se v září konají je opravdu mnoho, jak jsem tu již nedávno psal, ale když pominu blížící se volby, které rozhodnou o tom, kteří zastupitelé, že budou plánovat a rozhodovat dějství v našem městě, tak nejvýznamnější událostí je bezesporu otevření druhé části budovaného obchvatu města. Vždyť teprve blízká budoucnost ukáže, jak dalece si všichni ulevíme. Bude to obrovská změna, protože se nám opět vydá doprava přijíždějící od Prahy a Mladé Boleslavy na křižovatce u benzinové pumpy Shell směrem na Blata.

Tedy, tak to aspoň mnozí předpokládáme. Jenže, zatímco jsme už pomalu odvykli zácpám na křižovatce u železničního přejezdu na Kokořínské ulici, která je hlavní ve směru od Kokořína a kruhový objezd tu není, tak si budeme muset opět zvykat, že tato křižovatka bude náročná. Náročné to budou mít i chodci na cestě k vlaku a obráceně, kteří tu budou mít na přechodu u nádražní budovy sice přednost, ale praxe již mnohokrát ukázala, že na to nemůžete nikdy spoléhat a občas jde o život.

Dalším zajímavým místem bude zjištění, kdy se dozvíme, kolik že té dopravy míří k Liběchovu a kolik na most přes Labe, případně do přístavu. Vždyť tu bylo v mnoha diskusích kdysi řečeno, že nejpalčivější je asi nákladní doprava od Mladé Boleslavi, která buď pokračuje dále na Slaný a Karlovy Vary, nebo pokračuje do mělnického přístavu. To rozhodne zřejmě o tom, jak dalece bude vytížena silnice za koupalištěm i autokempem, která bude zřejmě tak, jako kdysi důvodem k láteření řidičů osobních automobilů i zásobování, kteří se budou chtít dostat z Bezručovy ulice přes vlečku směrem na Pšovku.

Jediné rozumné místo, jak se dostat na obchvat z Bezručovy ulice, bude totiž zřejmě použití nového kruhového objezdu poblíž Evy ve směru z Vodárenské ulice. Na druhou stranu není jasné, zda budou někde snad užity semafory, a také není jasné, zda třeba někoho nenapadne vést veškerou nákladní dopravu od nádraží povinně přes trať, až na vybudovaný kruhový objezd  , kde se napojuje  dobudovaný obchvat na silnici přicházející od Slaného k České Lípě. Teprve na tomto kruhovém objezdu by se nákladní doprava rozhodovala, kam se chce vlastně vydat, což je možná lepší varianta. To je totiž jediný případ, jak nezkomplikovat osobní dopravě příjezd z Tyršovy ulice v centru i osobní dopravě z Bezručovy ulice na kruhový objezd na Pšovce.

Juraj Ilja Jenča- Zlatá přilba , nakl. Naše vojsko 1986.

Dnes si připomeneme, že se nám v neděli také jede již 74. ročník závodu Zlatá přilba, na který jsem si v dávné minulosti také několikrát vyjel. Není  bez zajímavosti, že na zmíněných stránkách najdete i  historickou přehlídku programů a plakátů z předlouhé historie těchto závodů.

http://www.zlataprilba.cz/

Dařilo se někdy našim jezdcům ve světovém měřítku v nějaké sportovní motorové disciplíně ? Zajisté bychom taková období našli, ale většinou jde již jen o historii. Takovou vyjímkou je v současnosti Roman Staněk ve formuli 3, ale třeba motocyklové závody, nebo Dakar, tak tam bychom museli do historie. Přesto existuje disciplína, kde si Česká republika trvale udržuje své jméno ve světě a není to jen poměrně  množstvím jezdců, mezi kterými máme ještě občas nějaké ty talenty, ale je to i díky slavnému závodu Zlatá přilba, který nám i leckde ve světě trošku závidí.

Obvykle se totiž na všech plochodrážních oválech startuje v počtu čtyř jezdců a úsilím každého z nich je zajet co největší počet bodů. Naše přilba se startuje v počtu šesti jezdců, má velmi zajímavý systém bodovacích a vyřazovacích bojů, a konečně do poslední chvíle nikdo pořádně neví, kdo se jí účastní, protože ti nejlepší na planetě mají různé závazky ke svým klubům, nastupují v různých ligách i k závodům o titul mistra světa, ale pokud na tento závod někdy zavítali, tak se vždy snažili vracet.

Nechci se tu zbytečně rozepisovat o něčem, co si každý zájemce může najít a jistě všichni víte, že těch možností vyžití kolem nás je mnoho, ale tentokrát jsem sem dal téma tak trochu i proto, že se o víkendu snad ani nikam na akce nechystám. A také si musím zavzpomínat, jak se ta doprava mění. Vždyť dříve člověk vyjel v neděli ráno v 7.30 vlakem, a po přestupu v Lysé nad Labem a Kolíně dojel konečně v 10.30 do zastávky Pardubice-Svítkov, odkud již došel pěšky na stadion. Dnes jste za stejnou dobu už někde v Ostravě a přestupujete jednou.


Pokud bychom měli hodnotit bydlení občana podle toho, jaké multimediální signály mohou dojít do jeho domácnosti, tak Mělník patří jednoznačně mezi elitu. Prostě se na věc podívejte tak, že internet si mohou lidé do domácnosti přivést prakticky po celé republice. O televizi nebudeme ani diskutovat, protože věřím tomu, že když ji někdo chce a bydlí v neskutečně členitém terénu, tak ji přijímá prostřednictvím nějaké netové služby s pestrou nabídkou.
To už jsme se dostali i k tolik kvalitnímu a samostatnému bezdrátovému příjmu, jakým je FM, který ovšem nenabízí v různých částech republiky stejné možnosti příjmu, ani stejnou kvalitu. Vůbec posledním výkřikem techniky, který má ještě v současnosti cenu řešit, je takzvaný digitální rozhlasový příjem, jenž je podobný tomu televiznímu.
Zájemce má příslušný přijímač, na který se pokouší zachytit nějaký vysílač v okolí, který mu pošle především kvalitní ( digitální vysílání) zvukové programy z nabídky nějakého provozovatele a dle typu přijímače i případné doplňkové služby, která umožňují současný příjem textových zpráv a celou řadu obrázků. Přijímače se podle nároků pohybují zpravidla v ceně od 500 Kč do 3 500 Kč.
Je sice na mapě ČR ještě řada bílých míst, kdy musí zůstat majitel zpravidla kombinovaného rádia DAB+/FM u příjmu FM, pokud nehodlá hledat v blízkosti svého bydliště místo s příjmem digitálního signálu, ale reklama se již chlubí tím, že je populace posluchačů v celé ČR v případě Českého rozhlasu pokryta již z 95%

Pochopitelně, že má každý jiné nároky a nejlepší je poslech samozřejmě v Praze, kde posluchač naladí všechny naše české provozovatele bez nějakého vyššího technického vybavení. Ale takové to prostě je, ač se to jinde potencionálním posluchačům moc nelíbí a zapomínají, že zahušťování rozhlasu a televize přicházelo vždy z vnitrozemí. Jednak je to tím, že už je to dávno, a pak se muselo zejména u televize kvůli kritice více pospíchat.

DAB+ není zase pro společnost až tak horký brambor, a tak se lidé musí spokojit s prohlášením, že prý velkým rokem pro změny u nás bude rok 2023. To nás tady na Mělníku však nijak moc netrápí, protože jsme prakticky elitním městem. Chytíte u nás v podstatě to samé, co v Praze ( Čro, Teleko, Čra, RTI.cz i Color, jen si zejména na ty tři poslední budete nejspíše muset pomoci v současnosti venkovní anténkou.

 Ovšem, pokud máte okno otočené na Prahu a přijímač vám bude stát dva metry od něj v místnosti na stole, tak ji nejspíše potřebovat nebudete. Takovou tuzemskou nabídku vám může občan Brna jenom závidět, ale ten si to tak trošku snaží kompenzovat příjmem rakouských multiplexů. Tam mají v současnosti z našich jenom Čro a Teleko, pokud se nepletu, ale leckde zase uloví nějaký ten rakouský mux, nebo i slovenský..

V digitální nabídce dnes již hrají i  mnohá soukromá rádia známá z FM a dokonce i místní Signál ( 99.9 MHz), který sklízí pochvalu i v jiných částech země především za hudební repertoár 80. let doplněný službou slade show, která nabízí u této stanice především obaly LP desek. Pokud chce čtenář vědět, který náš provozovatel má v nabídce jaké stanice, z jakých vysílačů vysílá, a jaký mají územní dosah, tak to vše se dozví na webu ....https://digital.rozhlas.cz/


Ovšem, už to tak bývá, že řada lidí ráda naladí i nějakou tu cizinu, a pro Mělník je to především blízké Sasko. Sice je tomu už více než rok, když mělo v Krkonoších  začínat vysílat také polské vysílání, ale dodnes se dozvíte, že je to stále jen ,,Plan".

https://radiopolska.pl/wykaz/obiekt/135

A tak máme vlastně docela štěstí, že v Německu jde DAB+, jako na drátku a stále se tam něco děje. Začalo to obdobou našeho Čro, tedy prvního celostátního multiplexu Deutschland DR na kanále 5C a saským regionálním multiplexem na kanále 9A. Když k naši radosti začal z Drážďan relativně nedávno vysílat druhý státní multiplex Antenne DE na kanále 5D, tak kvůli bohatší nabídce úspěšných německých hudebních stanic vzbudila tato akce u nás jisté pozitivní naladění, ale brzy po rozjezdu se ukázalo, že vysílání Teleka z Černé hory ( Janské Lázně)  na stejném kanálu způsobuje v některých našich lokalitách problém.

Není třeba chodit daleko. Zatímco na vyhlídce u vily Karola německé vysílání z Drážďan, či z Chemnitzu poslouchat můžete, tak v parčíku za chrámovou věží směrem k Dobrému kanci již budete ladit pravděpodobně převážně signál z Krkonoš. Tedy Teleko. Sice má dojít v příštím roce k řadě změn, ale kdo má pořád na něco čekat, že :-)?

V říjnu 22 se tedy na kanále 12A očekává start již třetího celostátního německého multiplexu, který by snad měl také obsahovat nějaké nadějné hudební stanice a lepší to bude z toho důvodu, že kanál 12A je zatím neobsazený. Němci jej chtějí vysílat kromě nejvýchodnějších Drážďan i z Lužice. Na jaře pak Němci v Sasku spustí další tři regionální muxy, ale to už nás nemusí zajímat, protože půjde o takové výkony, které sice v Krušných horách zachytíte, ale sem dost pravděpodobně nedosáhnou.

Ovšem, to je to kouzlo nejistoty i nesměrové antény ( teleskopu), že třeba na zámecké vyhlídce na soutok ulovíte jednou na kanále 5D naše Teleko z Černé hory, druhý den tam bude německé Antenne DE, které nejdále naladíte den předtím někde na konci zámecké restaurace, a pak vám tam třeba při mlze skočí rakouská Austria DAB+ z 230 km vzdáleného Jauerlingu. To je ten úžasný pohyb vln.


Přehledy:

Situace v Sasku:   Provozovatelé, multiplexy, stanice, kanály

https://www.ukwtv.de/cms/deutschland-dab/sachsen-dab.html

Situace u nás:

https://www.ukwtv.de/cms/tschechien-dab.html

Zdroj: Soutok

Září 20, 2022

19:37

 

Čas žene, jako voda a než jsme se nadáli, tak tu máme po Mělnickém vinobraní letos i komunální volby a volby do senátu. To se zase tak často nestává, aby mohl občan třeba i něco ovlivnit ve veřejné sféře, a tak je dobré si  aspoň stručně připomenout, kdy že se volby konají a kdo kandiduje.

 Kdy ? :   23. a 24. září v časech 14.00 - 22.00 a  8.00 - 14.00.

Kdo tedy kandiduje u nás v Mělníku ?

 Za názvem kandidujícího uskupení je v závorce vždy její lídr.

1) Mělník v srdci  ( JUDr. Petr Kowanda ),  2) Mé město ( MVDr. Ctirad Mikeš),  3) Mělničané ( PhDr. Mgr. Petr Volf),  4) Máme rádi Mělník ( Mgr. Milan Schweigstill).

5) Svobodný soutok ( Mgr. Milan Ptáčník)  6) DSZ- Za práva zvířat a NK ( Karolína Lukavská) 

7) Mělník 2022 s podporou Strany soukromníků České republiky (  Zbyněk Šnajdr),  8) Piráti a zelení ( Martin Vlček)  9) ODS a TOP 09 ( Ing. Tomáš Martinec Ph.D.)

10) ANO 2011 ( Petr Kowanda) ,  11) Roma luma ( Ivan Oračko), 12)  Za sport a zdravý Mělník ( Ing. Martin Spurný)

Seznam všech kandidátů do zastupitelstva obce je zde :

https://www.idnes.cz/volby/komunalni/2022?t=vysledky-obec&o=2&o2=CZ0206&o3=534676&obec=melnik


Senát:  https://www.idnes.cz/volby/senat/2022?k=1&t=vysledky-obvodu&o=28&obvod=melnik

Bylo by však možná asi tak trošku zklamáním, pokud bych do článku nevnesl takříkajíc trošku teplého lidského slova. Víme, že na nás  již téměř měsíc shlíží z bilboardů různí straníci s nejrůznějšími hesly. Všude kolem můžeme vidět nějaké stranické noviny, kde nechybí obrázky kandidátů, ale najdete tam i články, kde nás daný subjekt informuje o tom, jaké má představy, co by chtěl udělat, kdyby tu možnost měl, a případně i to již ve městě vykonané, co uznal za vhodné přičíst svým zásluhám v minulosti.

Samozřejmě, že ne každá kandidující strana, se může prezentovat tím, že něco již udělala, když neměla příležitost, nebo má i tak málo peněz, že prostě nemá prakticky ani na sebemenší předvolební kampaň.

Mnozí máme za sebou v roli voličů již celou řadu všelijakých voleb, čteme na netu reakce lidí před nimi i po nich a téměř vždy je z těch příspěvků cítit nějaký pesimismus, hořkost, lhostejnost, nespokojenost s něčím,  rozčarování , nebo i jejich zbytečnost. To vše žel k volbám prostě patří. Volič může někomu, nebo rovnou nějakému celému uskupení pomoci k úspěchu, ale tím to pro něj také vše končí.

Můžeme se potom jistě podivovat tomu všemu dalšímu dění, kdy se řeší ty různé spolupráce, rozdávají se funkce a přichází na realizaci slibů, ale od toho jsou zase další volby, abychom třeba na to naše divení zareagovali. Možná tedy není na místě nad něčím lamentovat, nebo se vzdávat možnosti volby s tím, že je něco jedno, nebo že se favorité nakonec dohodnou, ale třeba by si měl volič uvědomit to, co si začal časem konečně uvědomovat u voleb do parlamentu ČR, že jeho hlas prostě může pomoci někoho favorizovat a v konečném výsledku to může být někdy dost důležité.


Vydejte se s námi Teritoriem vlků!

16. 9. - 30. 10. 2022 Regionální muzeum Mělník – velký sál

Unikátní výstava věnovaná problematice návratu vlků na území ČR, biologii a ekologii druhu je k vidění ve velkém sále Regionálního muzea Mělník do 30. 10. 2022. Její jádro tvoří putovní výstava Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, České zemědělské univerzity v Praze a Senckenbergova muzea přírodních věd v Görlitz  ( Zhořelec)

„Vlk – náš staronový soused“. Mělnické muzeum společně s Hnutí DUHA Šelmy a Správou CHKO Kokořínsko-Máchův kraj prezentaci této často kontroverzně vnímané šelmy významně rozšířili. Uvidíte sestřih nejlepších záběrů z fotopastí umístěných na území Kokořínska a Dokeska, setkáte se se zvířaty, která jsou součástí její přirozené potravní nabídky a seznámíte se s různými způsoby doporučené ochrany hospodářských zvířat.


Nechybí interaktivní koutek pro děti s řadou aktivit a do tématu Vás vtáhne úvodní mini videomapping. Vlk má svoje místo v naší přírodě i kultuře. Vzbuzuje respekt a obdiv, někdy ale i obavy. Lidé jej nemilosrdně pronásledovali, nyní se k nám postupně začíná vracet. Seznamte se s naším staronovým sousedem. Poznejte jeho rodinný život, pronikněte do tajemství umění lovu a nechte se inspirovat jeho nenápadným pohybem v přírodě. Právě poznání může pomoci pochopit smysl jeho přítomnosti v naší krajině. Na výstavě je k dispozici řada výukových a osvětových materiálů pro děti i dospělé a po celou dobu budou probíhat projekty pro školy.

Na slavnostní vernisáži přiblížili kontroverzní téma návratu vlka do naší krajiny odborníci. Kurátorka výstavy Ing. Marcela Holubová z mělnického muzea i ředitel regionálního pracoviště AOPK ČR Správy CHKO Kokořínsko – Máchův kraj Ing. Ladislav Pořízek doufají, že výstava přispěje k osvětě tématu ve společnosti. Mnoho sporů, které brání konstruktivnímu dialogu, totiž pramení z neznalosti způsobu života této velké šelmy, jejích nároků na prostředí i biologie a ekologie druhu.

 Výstava s mezinárodní spoluprací si klade za cíl vyvrátit zakořeněné mýty a poskytnout ucelený pohled na život velkých šelem, které se již opět stávají součástí české přírody. 28. 10. proběhne v rámci programu Dne Středočeského kraje doprovodný program pro veřejnost s komentovanou prohlídkou výstavy i interaktivními aktivitami nejen pro děti např. odléváním vlčích stop.




Zdroj: Soutok

Září 18, 2022

20:02

 


Původně jsem se dnes ráno snad pod vlivem zlepšení zdravotního stavu rozpomněl na své dávné básnické začátky a napadla mě z ničeho nic taková praštěná rýmovačka, která má tu sílu, že ona vlastně řekne vše. Jenže mi později přišlo, že se do názvu článku nehodí a navíc celou situaci hlouběji vyhodnotím jen o něco níže.
Mysl plány staví a covid to bavírozhodovat o osudu,že s vinobraním nepobudu.

Když se ještě kdysi dávno diskutovalo na webu  http://melnicek.cz/ o Mělnickém vinobraní,  programu na scénách a jeho pomalu narůstajícím vstupném, tak si tehdy ne každý uvědomoval, že plno lidí opravdu studuje ten program a mnohdy se rozhodují zejména podle hudební nabídky. Nejinak je tomu i v současnosti, kdy mi několik mladších známých řeklo, že jdou hlavně na MIG 21 a na Wohnout.

Samozřejmě, že na takovém vinobraní je spousta skupin, které vám předvedou v pěkných krojích třeba milou historickou hudbu, tanec, nebo rytířskou zábavu kovových pánů, jsou tam různé kapely s vlastní tvorbou, ale opravdu jsou hlavním tahákem ty, které jsem tu zmínil, a když se někomu podaří zahlédnout hlavní středověký průvod a ohňostroj, tak je prostě splněno k dokonalosti :-).

Všimli jste si však toho, co nám až na jednu malou vyjímku z letošního Mělnického vinobraní úplně zmizelo ? Ano, úplně zmizely revivaly světových kapel. Nějak to snad odchází s historií a kdo již nesleduje naši současnou hudbu a množství názvů našich různých kapel, tak je vedle, jak ta jedle. Přitom, při vší úctě k britské královně, bych si takové Sex Pistols revival docela rád poslechl.

A co  Sex Pistols ? Zajímavé, že všechny ty kapely začínající na ,,S" ( Sweet, Slade, Status Quo, Smokie, Suzi Quatro) hráli takovou fajn muziku :-). No nic. Letos jsem určitou motivaci měl. Častější čtenáři již vědí, že jsem měl s fotoaparátem Canon až příliš trpělivosti, a tak jsem letos zvažoval, pokud to tedy vůbec můj mobil umí zkusit snímky ohňostroje jím, nebo to vůbec nahrát, jako videosoubor. Vidíte, stále chybí zkušenosti, stále je co testovat, ale návrat k Olympusu, který to kdysi dělal skvěle, mě netáhne.

Jenže to všechno vyřešil covid. V září je tolik společenských akcí, že to pak někdo přiveze a ono se nic neděje. Je to všechno v pohodě, protože máme převážně všichni dobrou imunitu. Ovšem, jedno takové pootevřené okno nastartuje takový proces, že pak už je úplně jedno, jestli jste prostě nastydlí, nebo máte covid, ale chová se to přesně tak, jako když člověk v minulosti jenom pořádně nastydl a covid jsme ještě ani neznali.


https://soutok.blogspot.com/2013/10/patnact-snimku-ohnostroje-co-neletal.html
I tak se dá ale prožít hodnotný svátek. Obrovskou radost mi udělal v pátek večer program ČT Art. Nejprve to byl koncert Tina Turner v Barceloně 1990, kde tento sexy symbol populární hudby 80. let předvedl pořádnou 105 minut dlouhou show, kterou tehdy natočila nizozemská televizní společnost a nyní po 32 letech dialogy s publikem doplnila ČT titulky a datem zpracování 2022. Viděl jsem s Tinou řadu klipů, ale na koncert z období největší slávy si nějak nemohu vzpomenout.

Celý koncert si můžete pustit zde:

https://www.youtube.com/watch?v=55DbPV080ew&t=10s

Zajímavostí je, že tím kytaristou, který se často dívá do kamery je John Miles, který v roce 1976 zahrál na klavír a zazpíval úžasnou skladbu Music. V loňském roce ve věku 72 let zemřel, jak jsem zjistil.

https://www.youtube.com/watch?v=PF6mk2Sq4yY

Nu, a pak tu byl v rámci seriálu Legendy pop-rocku díl, který nám dost dobrým způsobem představil kytarového kouzelníka, kterým Jimi Hendrix bezpochyby byl.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/13025348592-legendy-pop-rocku/219387758310003/

Tak, že to nebyl po kulturní stránce zase tak špatný páteční večer ,co  :-)?


Mohlo by se zdát z mých dovolenkových článků, že město Mělník má takovou svoji paralelu na jihovýchodní Moravě. Kolikrát jen jsem tu psal, že máme obdobné teplé klima, jako někde na Pálavě, že tady i tam jsou vinohrady a vinobraní, že tady i tam jsou krásné rozhledy, že tady i tam je celkem otevřená krajina, že tady i tam jsou lužní lesy, že třeba Mikulov je také na kopečku, a také níže, než okolní krajina, a tak to tu již bylo vlastně vše řečeno.

Znojemská rotunda.

V případě Znojma najdeme však těch paralel ještě více. Tady hladinu Labe nahrazuje řeka Dyje, rotundu  ( u nás na Řípu) si na rozdíl od nás ,, přivezli" až do města, středověké sklepy tam mají také, středověké opevnění rovněž nechybí, obchvat města se tam také buduje a mají  v centru i meteorologickou budku, která zde u zámku také stávala. A protože my už také máme několik let ve svém centru náš minipivovar Němý medvěd, tak oni mají zase po určité pauze Hostan. A jak Znojmo, tak i Mělník leží historicky na stejné železniční trati do Vídně, jak jsem tu již mnohokrát psal :-).




Meteostanice.



Historické Znojmo je i městem protikladů. Najdete tu široké ulice i úzké křivolaté uličky prudce se svažující do údolí Dyje. Rozlehlá výhledová  poklidná parková místa, ale také podobná místa, kde už je díky té koncentraci památek i možná jen dočasné letní gastronomie až téměř přelidněno.

Pohled na místní přehradní nádrž.

Jedna z úzkých uliček.


Dalších několik snímků dokládá to, co jsem psal výše a ponechám je bez komentáře.





U nás se rádi díváme na kopce Českého středohoří a do Krušných hor, a tam vás na obzoru zase přitáhne Pálava s Karpaty. Ty paralely mezi tak vzdálenými místy jsou někdy prostě až fascinující.

Ovšem, na druhou stranu bychom jistě tak, jako všude našli i plno odlišností. Jednu už jsem zmínil nedávno v nějakém článku a moc se sem dnes ani nehodí. Ale, pak to mohou být i odlišnosti geografické. Teď mě tak napadá, že pohraniční bunkry, které tu v okolí slouží leckde k turistickým účelům, tak my je zase máme na Liběchovské příčce:-) Tak snad ty Alpy. Ze zdejší dominanty města ....

https://www.znojemskabeseda.cz/turismus/radnicni-vez#utm_source=mapy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-12979912


Kostel sv. Mikuláše s kaplí sv. Václava. Pro krásnou a bohatou výzdobu stojí rozhodně za návštěvu.

Kašna na Mikulášském náměstí patří k dodatečnému doplňku posledního desetiletí.

Rozsáhlé prostory středověkého opevnění.


.... jsou prý vidět při značné dávce štěstí i velmi vzdálené Alpy. Tak pokud by šlo jen o samotnou hranici tohoto pohoří, které začíná u Vídně, tak to zase taková dálka není a je to srovnatelné s pohledem od nás do Krušných hor, ale v jednom průvodci jsem kdysi našel, že šlo asi o 230 km vzdálené vrcholy Dachsteinu v oblasti Salzburgu. Nechci zde tedy suplovat nějakou cestovní kancelář a zvát do turistického okolí ( Se Soutokem jste se mohli podívat zatím v létě 2015 do Slupi a letos k Vranovské přehradě), ale chtěl jsem v tomto článku poukázat, jak někdy podobně známé motivy můžeme najít i relativně daleko od domova.




Někde mají žehličky, vysavače, staré mapy ( bývalá U Beníšků), jinde zase šíny, pojistky a odpojovače ( ani nevím, kde to bylo :-))
Co tedy dodat na závěr ? Naše republika je krásná a má mnoho zajímavých míst. Má i místa, kde vám může něco připomenout domov. Když jsem tak na svých letních cestách přemýšlel, se kterým městem máme na základě výše uvedeného asi nejvíce společných bodů, tak jsem je na základě paralel našel u Znojma :-).
Pohodový vstup do dalšího pracovního týdne, který ukončí v pátek podzimní rovnodennost.
Aktualizace 19.9. v 18.20:
http://znojmo.pano3d.eu/

Teď si představte, že se díváte z té vyhlídky na ten železniční most vedoucí do Vídně a zajímá vás, kterým směrem a kam, že se vlastně díváte. To je prostě taková deformace turistikou i rádiem. Pak si tu úsečku pod stejným úhlem libovolně protáhnete a zjistíte, že přibližně tím směrem leží Bratislava, severní část Balatonu, Medina, ale nejblíže jí je Jeruzalém :-)). To je jen taková zajímavost, když si člověk trošku pohraje s mapou. Mám to tu dnes, jako takové lehké zpestření toho jinak dlouhého, ale zajímavého, výnamného a vyjímečného přímého televizního přenosu, který většina lidí asi sleduje na ČT24.



Zdroj: Soutok

Září 11, 2022

15:46

 


Včera jsem tady slíbil, že když není tento víkend  venku zrovna dvakrát milé počasí, tak si jej uděláme aspoň tady na Soutoku :-). Můžete bydlet kde chcete a můžete svůj domov obdivovat a mít ho rádi, nebo na něj nadávat a přemýšlet, že se někam přestěhujete, ale pohled na zapadající slunce v blízkosti hory Říp, nebo přímo za ní již zahrál mnohokrát povznešenou notu na city pozorovatelů na zámecké vyhlídce.

Vždyť dnes již dávno nežijeme v době nevolnictví, mnozí známe krajinu bližší i vzdálenější, kam se můžeme dle libosti občas vypravit, a tak je to jistá chvíle pro zastavení a následnou meditaci. Konečně, již pan herec a moderátor Luděk Munzar vyslovil v tehdy novém dvacetiminutovém seriálu Rozhledny ( 1998) svatou pravdu, že Česká republika je rozhlednovým královstvím, měli bychom si rozhleden i míst rozhledů vážit, protože nám umožňují vidět mnohem dále a toto transformovat celkově do života.

Mimochodem, možná že i díky němu a tomuto seriálu má dnes okres Mělník nádhernou rozhlednu na Vrátenské hoře ( 28.10.1999) a konečně i malou krasavici v Kadlíně ( 2006).

A je tomu všemu opravdu tak. Někdy se topíme v malichernostech, těžko spatřujeme důsledky svých činů, jsme leckdy i negativně naladění, a pak stačí vystoupat na nějaký kopec, nebo rozhlednu, a když to všechno pod sebou vidíme až kamsi do dáli, tak se vždy cítíme povzneseni, jako kdybychom právě spolkli nějakou neviditelnou sílu, kterou bychom snad mohli přirovnat i k jistému pocitu dotyku s moudrostí.


Člověk tedy již dávno ví, co může od hory Říp očekávat a je to turistický cíl k nezaplacení. To oceníte třeba i v neděli v poledne, když si představíte, že blízké kokořínské lesy a skály jsou přecpány turisty, okresní silnice zažívá kolaps pod náporem cyklistů a chatařů, kteří se v odpoledních hodinách navracejí do Prahy a dlouho zaplněná placená parkoviště postupně během několika hodin zalije stín podobně tak, jako celé údolí.
Proti takové představě není alternativa nedělního odpoledního krátkého výletu na Říp vůbec špatná. Čeká vás krásná, široká, přehledná a rychlá silnice, kde nemusíte vůbec řešit nějaká předjíždění, vyhýbání se, nebo parkování.
 Většina lidí je tedy zvyklá jezdit na naši národní horu přes obce Cítov a Krabčice s parkováním na parkovišti v obci Rovné. Odtud vede nejprve poměrně romantická alej s výhledy, kterou vidíme od našeho zámku, a kterou následuje dle mého gusta poměrně nudná a táhlá lesní panelka k vrcholu.

Kdo má však smysl pro pohodu, klid a romantiku, tak velmi rád přichází na Říp po červené značce od obce Ctiněves, která se hlásí k pověsti. Dokladem toho je i název obecního hostince, který otvírá o víkendu již v 11 hodin ...
https://www.firmy.cz/detail/13111406-hostinec-u-praotce-cecha-ctineves.html

Ve Ctiněvsi navíc sídlí několik let i minipivovar.
https://www.facebook.com/podripskepivo/

Myslím si však, že pokud sem obvykle přijedete autem, tak vám tyto informace nic říkat nebudou a jiný druh veřejné dopravy tu nijak zejména o víkendu nekvete. Pár spojů lokálky od Vraňan do Straškova to nevytrhne. Krabčice jsou sice obcí kde o pracovních dnech staví každou hodinu autobusy linky 467 PID ( Roudnice nad Labem - Mělník-Mladá Boleslav), ale v sobotu nic a v neděli odjedete k Mělníku pouze ve 12.01, 16.01 a ve 20.01. To jen pro zajímavost.
V minulosti obec ožívala především při Řípské pouti, kdy tudy projížděl mimořádný parní vlak z Prahy jménem  Král Jiří do obce Zlonice, a kdy řada stánků stála u samotné zastávky. Články tu také najdete. Na snímku výše je pak bájný pramen studánky Hamlouf.

Taková obyčejná polní cestička s výhledy má něco do sebe, a když vedle vás roste ještě dvoumetrová kukuřice, tak je to zážitek :-).

Samozřejmě, že když jsem sem jel, tak jsem si přál, aby byly daleké výhledy, ostrý obzor, na rádio mi dopadaly daleké signály a ještě bylo krásné počasí, ale člověk nemůže mít vše, protože se to spolu obvykle nekamarádí. Tedy, bylo mi jasné, že dnes tu bude jenom krásné počasí, a to další přijde třeba za měsíc.

Protože již bylo odpoledne, tak jsem na své oblíbené trase potkal jen minimum lidí a nejvíce jich sedělo nahoře u občerstvení. Vůbec mě nepřekvapilo, že všichni návštěvníci přijeli až na jednu vyjímku z Prahy.

 Nahoru tady vede taková prudká cestička, ale je to rychlé, romantické a člověk vidí, že na to ještě zdravotně pořád má.


Kam jen oko dohlédne, tak všude žijí lidé, kteří mluví  naší řečí. Tam všude můžete na kopec, nebo do restaurace a všude vám budou rozumět :-).

Pohledy směrem k Házmburku, vrchu Raná a potažmo Klínovci. Triedr jsem sice v batohu měl, ale bylo mi jasné, že to je hudba budoucnosti. Tady už opravdu platí, že musíte při, nebo po nějakém větru a dešti, když se vyjasní skočit do auta a prostě jet, což si pracující může dovolit jen o víkendu, nebo o svátcích a obyčejně takové počasí zase moc ven neláká :-).


Vyhlídka na Prahu byla tentokrát ozdobena  takto. Někteří známí se mi diví, že cestuji sám a říkají mi, že by to oni takto nemohli. Odpovídám jim, že si dělám to svoje, co mě baví a zajímá, a společnost mám podle situace také a ještě různorodou. Tady to třeba byly dvě osamocené studentky z Prahy, které přemýšlely, kde že leží to jejich město. Co by je člověk trošku nepoučil ?
Samozřejmě, že jsem přitom fotil, pak zase tahal z báglu rádio, užíval si tu krásnou vyhlídku a mezitím mi přišla další čtyřčlenná rodina, kde se střídala čeština s angličtinou. Říkám: ,, Koukám jak učíte děcka jazykům." Nu, a zase jsem byl chytřejší. Táta je prý Američan :-).

Podívejte se, jak krásně bylo tentokrát vidět domů. Vzdálenost 13.6 km.

Co by to bylo za návštěvu, kdybych nevyfotil kapličku ?

Samozřejmě přišla i návštěva Roudnické vyhlídky.

Na pozadí Sedlo, vpravo Sovice s vinným svahem. Odtud jsou roudnická vína.



Když jsem dorazil z Roudnické vyhlídky zpět, tak se už chata i okolí ukládaly k turistickému spánku.




Zašel jsem také ještě na své místečko, kde se mi poměrně často dařilo v minulosti ulovit i polský dabový signál z Kladska, ale jelikož šlo jen blízké pohraniční Bavorsko a signál se nejlépe šířil od jihozápadu, tak mi tentokrát přicházel na prut na kanálu 5B signál z Plzeňska. Nechci to zakřiknou, ale zdá se, že snad v blízké budoucnosti sem pojedu s podobně praštěným kolegou, abychom porovnali příjem na teleskop s příjmem na směrovou anténu.
Na snímku pak samozřejmě poznáváte mělnickou elektrárnu, Housecké vrchy i dvojici Bezdězů vlevo. Byl vidět i Ještěd, ale tak špatně, že jsem sem ani fotku nedával.

Tady vidíte vpravo u obzoru Kaučuk v Kralupech nad Vltavou a zde jsem potkal tu vyjímku. Vracel jsem se opět přes Pražskou vyhlídku a naposled jsem zkusil, zda se třeba nějak překvapivě nezlepšily podmínky. To jinak nejde, než to prostě občas zkusit. Náhle se objevil muž se ženou v mých letech a ženu hned zajímala moje technika.
Ona byla dokonce technicky v obraze a chtěla rady, aby jí také to rádio ukazovalo obrázky. Jakou značku prý doporučuji :-). Když jsem se dozvěděl odkud je ona a odkud je muž, tak se  pochopitelně ukázalo, že znám u nich v povltavské obci jejího souseda ze svého prvního zaměstnání a v obci na Slánsku, kde zase bydlel její přítel a jinak prý pilot malého dopravního letadla, tak tam jsem měl zase nějakou práci :-). Vážně je tento svět malý, a když si lidé spolu trochu promluví, tak často najdou zejména v přírodě a na vyhlídkách společně zajímavé body pro rozhovor.
Nakonec jsem byl tedy rád, že jsem se vůbec stihl do tmy vrátit :-).

Ctiněves. Obec hlásící se k pověsti o Praotci Čechovi.

Jako na Olympu si musí připadat návštěvník v kraji osamoceného Řípu. Vše mu leží u nohou.

Pěkný zbytek víkendu a pohodový vstup do dalšího týdne !


Zdroj: Soutok

Září 10, 2022

18:05

 


Stříbrný šíp na Středočeském železničním dni v Mladé Boleslavi v roce 2018.

https://soutok.blogspot.com/2018/05/stredocesky-zeleznicni-den-v-mlade_13.html

Ačkoliv býváme v září zvyklí hovořit především o vinobraní a Dnech evropského dědictví, tak září je například také měsícem železnice. Stává se někdy, že běžný železniční provoz v nějaké stanici příjemně naruší oslavy výročí nějaké tratě, nebo mimořádná akce, ale září patří v některých právě vybraných železničních stanicích také oslavám železnice.

Zpravidla se jedná o takzvané Regionální dny železnice, kterým kraluje vždy Národní den železnice. Kde letos v roce 2022 takové oslavné dny máme ? Letos je hostí nádraží v Karlových Varech, Trutnově, Jindřichově Hradci, tradičně v Praze, České Třebové, Olomouci a v Ostravě. Jednotlivé podniky mají své vlastní programy i termíny.

https://denzeleznice.cz/rdz-2022/

Ten nejdůležitější však bude letos v čase komunálních voleb dne 24. září v Plzni.

https://denzeleznice.cz/

Co takový den obnáší ? Je to především podívaná pro každého, kdo chce poznat aspoň část modernějších lokomotiv, ale také pro milovníky historie a zejména lokomotiv parních. Ty jsou obvykle představovány divákům na točně, kam najíždí při komentovaných prohlídkách, a kde se stávají i terčem fotografů.


Vectron je moderní lokomotivou nákladní služby.

To vše je samozřejmě doplněno plno akcemi pro děti a můžete zde pořídit různé modýlky lokomotiv, stavebnice, nebo i jen pohledy lokomotiv do sbírky. Za tuto část zaplatí dospělý jedinec 250 Kč a rodinné vstupné ( 2dp + 2 děti) je pak 500 Kč. Trvá od 9 hodin do 17 hodin.

Lidé si však již dávno všimli, že celá řada akcí i atrakcí má kouzelnou tvář i za tmy pod osvitem různých barev a nejinak je tomu dnes i na železnici. Noční show na točně pak začíná ve 20 hodin a vstupenka se uvádí 300 Kč. Přiznám se, že jsem vůbec neuvažoval o návštěvě ( to spíše známý :-)), a tak vám ani neporadím nejlepší jízdenku, ale doba jízdy rychlíkem mezi Prahou a Plzní ( 90 minut) by překážkou být neměla.

Zde to bude nejspíše o jízdném a problém mohou mít i zájemci o noční show, kteří budou jen s obtížemi vymýšlet zpáteční cestu. Tahákem akce pak může být například Slovenská strela, Stříbrný šíp, staré parní vozy, nebo lokomotivy, ale také například třeba nejvýkonnější lokomotiva užívaná v nákladní dopravě, kterou je lokomotiva Vectron.

Aktualizace 11.8. ve 22 hodin

Nedalo mi to a pokusil jsem se zjistit, co taková cesta z Mělníka do Plzně během roku vlakem asi stojí. Je zajímavé, že pokud hledáte na tradičním webu https://www.cd.cz/default.htm , tak obvykle narazíte na cenu 248 Kč v jednom směru, a to v případě pochopitelném i méně pochopitelném. Ten pochopitelný případ je ten, že první část cesty jedou ČD na trase Mělník- Masarykovo nádraží Praha a druhou část na trase Praha hl.n. - Plzeň hl.n.

Jak vám ovšem může tento web sdělit cenu v případě, kdy část cesty ze Všetat do Prahy jede společnost Arriva je mi trošku záhadou. Víme totiž, že doklady vydané v pokladně ČD by neměly platit u jiných dopravců. Ti mají svoje pokladny Ale, je to jen osobní nezkušenost. Všeobecně se totiž ví, že regionální jízdenky jsou levnější a jsou uznávané téměř všemi dopravci.

Jenže, zrovna celodenní jízdenka PID vedená přes Prahu má hodnotu 300 Kč a končí v 7. pásmu ve stanici Kařez. Tady zároveň začíná pásmo IDPK, kde se poměrně dost nejasně píše o tom, že existuje něco, jako celodenní jízdenka Turista Plzeňskem ( 130 Kč), kterou lze zakoupit u průvodčího ve vlaku, ale později to v otázkách FAQ spíše vypadá pouze pro autobusy ....

https://www.idpk.cz/cz/tarif-idpk-ceniky/

Další zajímavou jízdenkou je PID pro oba směry, kdy to vychází do Kařezu a zpět 2x 110 Kč, ale není vůbec jasné, jak a kdo vám označí ve vlaku během přímé jízdy začátek časové platnosti jízdenky PID při příjezdu vlaku do Středočeského kraje.

Nejlegračnější a nejlevnější varianta je přímo neuvěřitelná a internet vám ji nenajde. Je to osobní zkušenost, kdy jsem si všiml, že z Mostu jezdí občas přímé linky do Plzně přes Žatec. Koupíte si prostě za 140 Kč v Mělníku celodenní DUK, vyjedete v 6.50 do Ústí nad Labem a v 8.58 vystoupíte v Mostu. Odtud jede přímý vlak v 9.05 do Plzně s příjezdem v 11.50. Jediná vada na kráse je ta, že za 1.) mezi stanicemi Žatec a Blatno u Jesenice je výluka a za 2.) stále nevíme, zda opravdu za jízdy ve stanici Blatno vám průvodčí zmíněnou Turistickou jízdenku za 130 Kč prodá.

Zpět pak jedete v 16 hodin z Plzně s příjezdem ve 21 hodin na Mělník. Ne, tak to je varianta pro dobrodruhy, kterým navíc nevadí být na každé cestě o dvě hodiny více, tedy 5 hodin, ale je to opravdu nejlevnější varianta. A není důležité ji použít, ale už třeba jen pro zábavu ji objevit :-) V tomto případě by vás tedy cesta do Plzně a zpět vyšla na 270 Kč. 


Dnešní sobotní den ( 10.9.) patřil pro své neurčité počasí k těm nemastným, kdy to prostě nikam moc neláká. Tedy, tak jsem to měl dnes já. Dovedu si totiž představit, že někdo prožil úžasný program, o kterém bude rád v pondělí vyprávět.
V předtuše deštivého odpoledne a již i skoro pomalu  krátkého dne jsem vyrazil jenom na takovou krátkou procházku městem a začal jsem na náměstí Míru. Může to být pouze jen takový můj osobní pocit, ale zdá se mi, že si mnoho místních lidí prožilo svůj krásný DED ( Dny evropského dědictví) již před mnoha lety, kdy si prohlédli interiéry různých místních kostelů a nyní jim tak trošku chybí chuť svatostánky opět projít a říkají si, že to třeba zase časem znovu přijde.
Ani já nenavštívil otevřené kostely a táhlo mě to hlavně na vyhlídku. Tam jsem na vile Karola konečně spatřil práce na omítce a vězte, že se již nemohu dočkat, až bude vyhlídka na České středohoří opět přístupná veřejnosti. Konečně, důvodů mám několik, ale to se jistě snad již v brzkém období tady dočtete.

Tentokrát jsem za mělnickým zámkem spatřil skupinu snad osmi španělsky hovořících lidí a podle vzhledu jsem vlastně ani moc nebyl překvapený, když mi postarší muž anglicky odpověděl, že jsou z Peru. Co jsem měl dělat ?
 Tak vidím, že zase tápali, kde je ten pravý soutok, celkově působili rozpačitě, a tak jsem se trošku zapojil. Všichni ožili, když jsem ukazoval na Krušné hory a v anglické větě, že Německo je odtud cca 60 km jsem použil také španělský výraz Alemania, který jsem znal z fotbalového mistrovství světa už od roku 1978 :-). Ty měli radost.
 Bohužel si neumíte představit, jak to člověka samotného dovede pořádně naštvat, když chcete někomu udělat daleko od domova radost tím, že mu povíte třeba jen několik slov v jeho mateřštině a vykouří se vám z hlavy i klasické Buenos dias. Aspoň, že jsem to zachránil slovem muchacha, které muže rozesmálo. Na krajinu se však moc pozitivně netvářil a asi proto, že doma mají vysoké hory. Však také zmínil Machupicchu a čekal, zda vím o čem mluví.
Nezbývalo mi, než mu říci, že ještě neví všechno a asi 100 km odtud máme také pořádně vysokou horu, kterou je Sněžka. Mezi námi. Když jedete z Prahy na Mělník, tak toho zrovna k obdivování moc není a jinak víme, že naše země je nádherná. Moje procházka vedla dále na nádraží, kde občas začátkem měsíce koukám, zda náhodou nemají vedle pokladny časopis, který může inspirovat. Místo toho jsem aspoň zahlédl krásný veliký traktor, který mi připomněl, že to tam v Kropáčově Vrutici nějak chcíplo a minimálně pro letošní podzim. Máme tu v roce 2013 článek a je to velká škoda.
http://soutok.blogspot.com/2013/09/vystava-v-kropacove-vrutici-prekonala.html

https://www.nn-kosatky.cz/historicke-traktory-3/

Co a kam dále ? Vzal jsem to podle kolejí k obchvatu a je mi jasné, že už všichni netrpělivě čekáme na termín Dne otevřených dveří na obchvatu Mělníka.

Jak vidíte, tak i tady se finišuje, aby mohla být veřejnost tak nějak spokojena.


To už jsem si uvědomoval ty další úžasné souvislosti, kdy na každou reakci navazuje nová myšlenka. Než se podíváte na ten most níže, který jsem tu nedávno vystavil, tak si všimněte tohoto obrázku. Jistě tam vidíte tu ústící rouru, která bude přebytečnou vodu z obchvatu odvádět do Pšovky. Navíc se zdá, že na místo, kde býval  kdysi další most přes říčku Pšovku, tak že se vrátí i sem a zřejmě zakryje přítokovou rouru z obchvatu.
Vzhledem k tomu, že jsem však již viděl, co Pšovka dokáže po průtrži mračen, tak si docela nejsem jistý, zda  bude nyní koryto vůbec stačit. Přitom je to takový nešťastný potůček s letní hloubkou snad sotva 10 cm.


Říčka Pšovka po běžném větším dešti.


Říčka Pšovka za zimním stadionem v srpnu 2002.
http://mujmelnik.webzdarma.cz/Povodne.html


Jen o kousek dále máte sportovní areál, kde dnes  odpoledne probíhal Festival sportu pro děti.Z této akce tu ještě nic není, tak jsem zařadil několik rychlých obrázků a byl nejvyšší čas nabrat před blížícím se deštěm kurs domov.
Dnešek tedy za moc nestál a ani zítřejší víkendová nedělní předpověď není ke smůle pracujících a školáků dobrá, ale mám už možná plán na články, kde bude hezké počasí :-).




Zdroj: Soutok

Září 9, 2022

20:22

 


Mikulovský zámek v záři vycházejícího letního slunce. Fotografie je pořízena od zříceniny Kozího hrádku.
,,Tak co, nepojedeš se podívat zítra k nám na veterány ?" řekl mi s určitou nadsázkou a úsměvem dnes jeden známý. Pokud nemáte nejmenší tušení, kam že jsem se měl tedy v sobotu vypravit, tak vězte, že pozvánka se týkala města Roudnice nad Labem, kde je výstava aut ( veteránů) již tradiční součástí jednodenního Roudnického vinobraní a místní rádi zdůrazňují, že není součástí placené zóny.
Když jsem pak odpoledne doma zaslechl z televize reportáž o začátku v současnosti asi dvou nejvyhlášenějších vinobraní u nás v České republice, tak jsem měl u dalšího článku pro Soutok jasno. Což se tak na ta vinobraní podívat očima internetového zájemce a teoreticky potenciálního návštěvníka ? Vždyť nejen poslední dobou slýchám u některých lidí občas věty : ,, Kam až to vstupné chtějí šroubovat ? Co program ? Oslovuje mě to nějak více ? Mám se účastnit, nebo to vypustit ?"
Konečně, všichni se měníme a s tím i naše nároky. Vždy se našel někdo, kdo před hlučným vinobraním utíkal do přírody, či na chatu, nebo si jenom tak při jídle, vínku a klobásách hodoval doma.  Rovněž vždy platilo, že zejména ti mladí leckdy i téměř celý víkend prožili skoro non-stop na akci odloučeni od rodičů. Táhli je sem kamarádi, jejich hudební idoly na scénách, a ty ještě mladší přitahovaly ovšem převážně pouťové atrakce, které tu jsou i pro rodiče s těmi nejmenšími dětmi.

V zámecké mělnické vinici.
Není také pochopitelně žádným překvapením, že zejména ty starší ročníky, se ve vzpomínkách vrátí do časů svého dětství, nebo mládí a začne příležitostní vzpomínková diskuse zejména v oblasti vstupenek, kdy nepřenosným papírovým lepícím proužkům na ruku předcházely papírové vstupenky, kterým zase předcházely například  barevné plastové odznáčky s motivem vinného hroznu, nebo lahvičky Ludmily. 
Měli jsme tehdy v domácí populární hudbě své idoly, které byly často na televizních obrazovkách a najednou tu byla obrovská příležitost jich několik během těch dvou a půl dne vidět za malý peníz na malou vzdálenost a na vlastní oči. Později se po prvním razantnějším zdražení vstupného sice ozývaly hlasy, které tvrdily, že nejdou na hudební festival všelijakých různých kapel, ale na vinobraní, jenže pořád platí, že se valná většina potenciálních návštěvníků podívá na nabídku kulturních čísel na scénách a podle toho ( a své náročnosti) se rozhoduje, zda se účastnit.
Navíc také pořád platí, že všechen ten program za celých těch snad cca 52 hodin ( 2.5 dne) stojí účastníka akce pořád méně (  Na Mělníku je to 400 Kč v den zakoupení), než kdyby byl někde na dvouhodinovém koncertu nějaké své oblíbené světové hudební hvězdy. A tak to možná nemusí být až tolik o penězích, jako spíše o té náročnosti a vkusu každého jedince v situaci, kdy se pochopitelně cílí především na mladou generaci.

Vinice pod Pálavou.
Jak to tedy vypadá na místech, která máme asi nejvíce spjata s vinobraním ? Vše beru na místě v den akce, kdy je to pochopitelně dražší, než v předprodeji, ale zase takové momentální spontánní rozhodnutí :-).
Znojmo:  9.9 - 11.9. 2022 , 14 kulturních scén, permanentka ( pa-so) 550 Kč, Třetí festivalový den jen pro všechny návštěvníky zdarma a nese se ve znamení historického tržiště. ( sekce FAQ)Ten plakát dole ke stažení v pdf, kde máte celý program na všech scénách přehledně tak, jako školní rozvrh je tedy povedený :-).
https://www.znojemskevinobrani.cz/wp-content/uploads/2022/08/ZHV-2022_letak-program.pdf

https://www.znojemskevinobrani.cz/

Aktualizace 11.9. v 18 hodin:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-vinobrani-na-jihu-moravy-bavme-se-dokud-na-to-mame-40408344#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=7&utm_campaign=abtest196_discussion_timeline_varAA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Mikulov : ( 8.9. - 11.9.) Pálavské vinobraní, 20 kulturních scén, permanentka 1 200 Kč, jednodenní 750 Kč.
https://www.palavske-vinobrani.cz/program

https://www.palavske-vinobrani.cz/vstupenky

Roudnice nad Labem: 10.9.  V den akce: 15-59 let za 350 Kč, 60+ za 250 Kč :-).
https://www.roudnicke-vinobrani.cz/

https://www.roudnicke-vinobrani.cz/

Litoměřice: 17.9.2022  .......9 scén,  cena : zdarma
 https://www.mkz-ltm.cz/dumkultury/program-vinobrani-2022-201.html
https://www.kudyznudy.cz/akce/vinobrani-litomerice-kreans-ostrovni-fetival-201

Mělník: 16. - 18.9.    , 400 Kč ,  6 scén
https://www.vinobranimelnik.cz//stranky/68-kompletni-program

Tak tedy každému podle libosti :-). Pěkný víkend i celé září !



Zdroj: Soutok

Září 7, 2022

22:21

Přátelé, v září se toho děje všude opravdu hodně a je jen na každém z nás, zda zůstaneme doma, nebo zda pojedeme do lesa na houby, či si uděláme nějaký výlet. Možná, že navštívíme nějakou akci v našem městě, nebo snad  třeba poblíž domova, či i poněkud dále.

Západy slunce fotografují mnozí lidé velmi rádi a Soutok není občas vyjímkou. Je tady na webu těch romantických západů slunce již celá řada a ani se nemusíte moc vracet v čase nazpět. Některé jsou poučným vyprávěním o tom, kdy a kde slunce zapadá na naši jedinečné vyhlídce a jiné jsou opravdu jen zaměřeny na tu úžasnou náladu okamžiku.

Tak tomu bylo například i dnes, kdy jsem si opět neodpustil milou procházku za našim zámkem a odměnou mi byla tato světelná roleta na jinak zatažené obloze. 


Mraky se slunečními paprsky hrají často kouzelnou hru, kterou můžeme leckdy sledovat i přímo v krajině. Někdy nám sluneční paprsky osvítí celá horstva, pole, nebo objekty a jindy se nám může v krajině třeba zjevit i takový ohnivý pás.
Žijeme v době, kdy nás obklopuje plno techniky, ale leckdy není od věci ji opustit, vyjít si ven a užít si těch občas opomíjených krás, které nám příroda dává.
 
Snad v každém místním regionálním tisku nacházíme v těchto dnech program Mělnického vinobraní, ale proč si odpírat třeba i program Svatováclavské pouti v nedaleké a snadno dostupné Staré Boleslavi ?
Číslovka 28 je pro nás v měsících září a říjnů zajímavá tím, že i když nejde o volné víkendové dny, tak jde o volné dny sváteční uprostřed týdne. Soutok byl loni opět ve Staré Boleslavi ...
http://soutok.blogspot.com/2021/09/na-dve-pul-hodiny-do-stare-boleslavi-v.html
.... a poznal tuto pouť zase zcela jinak. Nemohl jsem to pochopitelně umístit na web, ale dalo by se laicky říci, že jsem se tentokrát pohyboval v místech, kde se vše ještě mnohem více blýskalo i třpytilo, a vše bylo rovněž honosnější, než při předchozí návštěvě. To měla na svědomí především ukončená rekonstrukce obou důležitých svatostánků.
 Ovšem, to se vůbec nedá popsat, protože to musí prostě člověk vidět a zažít na vlastní kůži. Lze tento sváteční den strávit samozřejmě i jinak, ale za tuto zkušenost jsem opravdu rád a i díky levné jízdence a snad jen 17 minutám jízdy vlakem lze tuto akci rozhodně doporučit k návštěvě.
I zde najdete kromě části duchovní pouťové stánky, další atrakce pro děti a kulturní program.


Nakonec tu mám něco zcela netypického, ale velkého svým významem. Je jen těžko k tomu cokoliv dodávat, ale vězte, že je tu téměř vyjímečná příležitost letos v září a v říjnu po objednání po internetu navštívit jindy nepřístupné jeskyně Moravského krasu. To už určitá výzva je, byť je to přece jen z ruky.
Cesta vlakem do samotné brány Moravského krasu, kterou je město Blansko není nijak dlouhá. Jde cca o pouhé tři hodinky jízdy, ale bohužel je třeba počítat i s autobusovou regionální dopravou a bohužel i drahým jízdným. Tady již žádnou Jízdenku na léto užít nelze.
Lze říci, že ani moc nepředpokládám, že by to někoho pro určitou složitost, nutnost rezervace a již výše zmíněné věci nějak moc oslovilo, ale přesto to zde uvádím, protože jsem to jednak náhodně právě objevil, a pro milovníky cestování, turistiky a obdivovatelů  krápníkových jeskyní je to doslova unikátní příležitost. Tomu by se v regionálních podmínkách Mělníka dala připodobnit snad jen návštěva středověkých sklepů pod Palackého ulicí, a i ty byly na rozdíl od zmíněných jeskyní za posledních 17 let již dvakrát vyjímečně přístupné veřejnosti.
Jo, středověké sklepy v našem městě žádná strana v programu nemá, byť by třeba jen stačilo něco nabídnout vlastníkům, aby měli zájem se podílet, ale jak natáhnout do města další auta a zvětšit objem parkovišť, tak to tam má skoro každá. Co na tom, že dnes mají v rodinách i více aut a dá se jezdit po městě třeba  s MHD, stejně tak jako v Praze a jiných městech. Co na to naši kandidáti  z celého spektra místních kandidujících stran ?! 
Nechme ale komunální politiku a její plány.  Kde akce najdeme ? Co bude mimořádně přístupné ?
https://moravskykras.nature.cz/vsechny-akce

24.9. Michalka , 28.9. Ochozské jeskyně, 1.10. Císařské jeskyně a od 8.10. známé rozsáhlé Amatérské jeskyně.
Ještě připomínám, že běžně mohou v Moravském krasu návštěvníci navštívit Punkevní jeskyně, Sloupsko-šošůvské jeskyně, Kateřinské jeskyně a Balcarku. Severněji to jsou pak ještě Javoříčské jeskyně.


Zdroj: Soutok

Září 5, 2022

19:11


Měsíc září má na Mělníku již takové své kulturní tradiční  periodické okamžiky, které jsou doplněny běžným programem akcí RMM.
Co nás tedy čeká ? Předně je to již tento víkend populární EHD, či DED s hlavním datem 10. září. Program si můžete prohlédnout po kliknutí na obrázky, nebo na stránkách RMM.
 Předpokládám, že pro mnohé z vás není nijak překvapující, že se na programu DED v Mělníku objevuje také průběh akce v Liběchově, Dolních Beřkovicích, nebo i v Záboří a ve Vrbně. Také bych velmi nerad opomněl Den zvoníků, který je v posledních letech již tradiční ozdobou DED na Mělníku a při vší úctě k našim památkám je vlastní výklad o mělnických zvonech i  komentovaná kolektivní procházka po místech, kde se u nás všude zvoní opravdovou lahůdkou.
Samostatný plakátek na Den zvoníků snad ani není a akce je součástí bohatého programu DED, ale více o programu zvoníků, se dozvíte na ....
https://www.facebook.com/events/335879305306929/

Největší mělnické zvony najdete ve věži Chrámu sv. Petra a Pavla. Možná si to ani neuvědomíte, ale při troše štěstí můžete zejména v poledne a v 19 hodin slyšet aspoň jeden z nich. Všechny tři nám pak při případné procházce zkrášlují nedělní dopoledne v čase 9.00 - 9.10 hodin. To už stojí  za návštěvu, kdy můžete poznat i jejich menší bratříčky v dalších částech města.
https://soutok.blogspot.com/2019/09/skvelou-sobotni-akci-tohoto-vikendu-byl.html

Než se tedy podíváme na samotný program DED, tak musím připomenout, že jen o týden později nás čeká další ročník Mělnického vinobraní a abych měl ty hlavní kulturní události měsíce září kompletní, tak je třeba připomenout, že za další týden po vinobraní máme již komunální volby i volbu senátora, jejichž výsledek má samozřejmě určitý vliv na různé nápady, změny a směr, kam se město vydá..
 

Teď již dopřejme informacím přímo z RMM, abychom se dozvěděli, co nás tedy vše v měsíci září čeká.


Pozvánka - křest Pověstí z Mělnicka, Neratovicka, Kostelecka a Kralupska, Teritoriem vlků...

Dobrý den,

Srdečně Vás zveme na slavnostní křest publikace Pověsti z Mělnicka, Neratovicka, Kostelecka a Kralupska, který se koná v úterý 13. 9. v 17:00 ve vstupních prostorech muzea. Těšit se můžete na dramatické čtení i autogramiádu oživlých postav z pověstí...

Přijměte pozvání také na vernisáž interaktivní přírodovědné výstavy Teritoriem vlků ve čtvrtek 15. 9. v 17:00 hodin ve velkém sále.

 

Těšíme se na setkání s Vámi!

 

Přeji pěkný den

Kristýna Frelichová, DiS.

PR a propagace

 

Regionální muzeum Mělník, p. o.
Středočeského kraje

nám. Míru 54, 276 01 Mělník

T: 315 630 923, M: 728 620 651

www.muzeum-melnik.cz






Zdroj: Soutok

Září 2, 2022

23:54


Jsou voliči, kteří jsou dlouhodobě věrní jednomu klubu, či jedné straně. Pak jsou voliči, kteří čekají na výsledky veřejného dění, hodnotí a podle toho se příště rozhodují. A pak jsou ti, kterým je to vše srdečně jedno, nebo prostě neví. Připomíná to trošku takový sportovní zápas, který budí určité emoce.
Komunální volby a volby do senátu sice nejsou pro řadu lidí zase až takovým šlágrem, jako parlamentní volby, ale jinak je to mezi různými stranami také určitý zápas o přízeň voličů.

Volby jsou letos 23. a 24. září v tradičním čase.Kandidátky: 
https://www.denik.cz/volby/komunalni-2022/?obec=534676 nebo:

https://www.idnes.cz/volby/komunalni/2022?t=vysledky-obec&o=2&o2=CZ0206&o3=534676&obec=melnik
 

A že  se opravdu bojuje, tak o tom nevypovídají jenom plakáty na ulicích, různé stranické noviny, které se náhle objeví na četných veřejných místech i představování kandidátů, ale také plno vizí v tisku, nebo naopak určité poukazování na věci, které se v poslední době kde udály.

Tady vždy dochází k takovým lehce komickým situacím. Mnohý občan si totiž při určitém připomenutí toho, co bylo v posledních letech vykonáno obvykle spojuje tyto výsledky s těmi, kteří takzvaně vládli. Tedy s vítěznou stranou a nezkoumá moc nějaké detaily, kdo se o co přičinil a z jaké strany byl. Ono je to do jisté míry pro něj i složité, protože má jednak každý volič nároky v různé oblasti zájmů i veřejného života, a když jsou navíc v čele města de facto představitelé tří stran, tak to může být pro něj až nepřehledné.


Snad i proto tedy dochází k vzájemnému hašteření na sociálních sítích, kdy se člen, nebo sympatizant jiné, než posledně vítězné strany domnívá, že jde o skryté připomenutí úspěchů, které si veřejnost pravděpodobně spojí s těmi, kteří vládli. Vždyť na dohadech, kdo co dokázal, stojí nejen nejvyšší politika, ale je to běžná míra, podle které se ve své podstatě zaujímá obecný názor na každého jedince ve společnosti. Je přitom zcela jedno, jaké vlastnosti u dotyčné osoby hodnotíme a zda diskuse probíhá někde v kolektivu, nebo třeba na FB, či na jiném diskusním fóru.

Ačkoliv si vždy v období nějakých voleb dovolím napsat nějaký článek k téma, tak to bylo dosud pouze jednou, kdy jsem se zcela náhodně a v nezvyklou jinak  běžnou pracovní hodinu ocitl na náměstí Míru, abych tam objevil mítink strany ODS s občany :
https://soutok.blogspot.com/2013/10/na-melnik-prijela-delat-volebni-kampan.html

Tentokrát jsem jel pro změnu po současné nejrušnější městské tepně a bylo mi jasné, že mediálně vděčné hnutí, kde se nedávno na mítincích zejména ve Slezsku  pořád něco dělo, tak asi tady něco pořádá. Pak už to chtělo jen trošku googlit, a když se vygooglilo, kdy akce končí, tak bylo dost pravděpodobné, že možná ještě stihnu aspoň úklid :-).



To mi ale vůbec nevadilo, protože jsem byl také zvědavý na onu avizovanou lávku přes Pšovku, která sem mezi sportovní areál a místní zahrádkářskou kolonii byla nedávno usazena. Původně byla tato lávka umístěna přes Pšovku v ulici Jiřího z Poděbrad, která spojuje obě mělnická nádraží. Ta prokoukla, co ?

Ano, benzin šel dolů.

Samozřejmě již všichni očekáváme dokončení 2. etapy výstavby, která má pěším i automobilistům mimo jiné usnadnit spojení mělnického kopce s obchodními domy i oběma nádražími.Ještě před vlastním otevření zde má proběhnout Den otevřených dveří.



Jednání o mšenské lokálce jsou sice stále v jednání, ale  mezi jejími příznivci panuje mírný optimismus. Zdá se, že v příštím roce na jaře na ni sezónní provoz neustane, protože se prý ukazuje, že turistickou letní sezónu nelze pokrýt autobusy, ale bude bedlivě sledována a vyhodnocována. Tak to údajně vyznělo v některých médiích, jako je například Český rozhlas. 

V tomto místě se ještě relativně nedávno nacházelo dočasné potrubí, které mělo vodu z říčky Pšovky přes tento úsek přenést, aby zde mohla být vybudována odtoková vpust dešťové vody z obchvatu do koryta říčky, avšak nedávná průtrž způsobila rychlý vzestup hladiny, která roury prakticky katapultovala. Je to možná trošku zjednodušené vysvětlení, ale snad pochopitelné.

Takto vypadá nájezd na most přes trať ze strany od sportovního areálu.





RMM - září 2022.

Vážení návštěvníci a příznivci mělnického muzea,

Léto v muzeu ještě nekončí! Na září jsme pro Vás připravili opravdu bohatý program. Srdečně Vás zveme!

 

V sobotu 3. 9. vyrazte s dětmi na pohádkovou stezku plnou zábavných úkolů S pohádkami za pokladem do Sportovně-rekreačního areálu Vrchbělá (14:00 - 17:00 h.).

Ve středu 7. 9.  se koná tradiční Výstava hub (pro školy). Pro veřejnost bude otevřeno 17:00 - 20:00 hod v malém sále.

Muzeum se od 9. 9. do 18. 9. opět připojí v roli lokálního garanta k programu Dnů evropského kulturního dědictví 2022. Téma roku: Udržitelné památky.

15. 9. Vás zveme na vernisáž interaktivní přírodovědné výstavy Teritoriem vlků, která se koná v 17:00 hod. ve velkém sále.

Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!


Jenom ještě připomenu, že v parku u kostela sv. Ludmily stále probíhá výstava k osobnosti Jana Jindřicha Lucemburského a v kavárně RMM to bude od 6. září zde již avizovaná výstava Mělník- obrázky z archivu 1970 - 1976.

 






Výstaviště v Lysé nad Labem pro nejbližší období.



Kalendář akcí ve Mšeně a okolí.03.09.2022  POSLEDNÍ KOUPÁNÍ04.09.2022  Setkání s loutkami u Hlovecké studánky - divadlo a tvořivá dílnička11.09.2022  Koncert na náměstí - Velký dechový orchestr MKD Mělník18.09.2022  Zavírání šoupátek14.10.2022  TEN, KDO UTŘE NOS - představení Divadelního spolku Tyl, Bakov nad Jizerou28.10.2022  Běh Debří11.12.2022  Běh Boudeckou roklí17.12.2022  Vánoční hostina pro zvířátka21.12.2022  Zpívání koled na náměstí







Zdroj: Soutok

Srpen 28, 2022

20:41

 


Ačkoliv se to nezdá, tak takovou tehdy ještě vtipnou předmluvou k dnešnímu téma mohla být již 70. léta, kdy se na televizních obrazovkách těšily veliké popularitě indiánky, které si zejména díky slavným dílům s apačským náčelníkem Vinnetouem udržely popularitu až do dnešních dnů. Už tehdy jsem slyšel větu : ,, Bílí muži berou indiánským mužům a ženám tváře."

Později jsem v mnoha cestopisech často slýchal, že si příslušníci různých kmenů v ,,méně civilizovaných končinách" vyloženě nepřáli, aby je někdo fotografoval, nebo požadovali nějaké úplatky, což platí dodnes. Tehdy jsme u nás ještě fotografovali na černobílý fotografický papír pro potřeby osobní v rámci rodiny a mladé dívky si často pořádně rozmyslely, kterému svému ctiteli by mohly případně nějakou tu svoji fotečku obličeje věnovat.

Není  v tomto městě snad člověka, který by nečekal na konec měsíce září, kdy má být konečně otevřena druhá část nyní budovaného obchvatu  v našem městě. Práce je opticky kolem něj ještě dost, ale mnozí již vyhlížíme termín slíbeného Dne otevřených dveří, kdy bude možné, se před vlastním otevřením po obchvatu projít.

To vše se neuvěřitelným způsobem změnilo na přelomu milénia, když se dostal počítač prakticky již do každé rodiny a ruku v ruce s ním internet, bez kterého nemá PC pro valnou část populace prakticky žádnou hodnotu. Najednou jste mohli vyfotit digitálem sraz nějaké party kamarádů někde v restauraci a snímky jim téměř obratem přeposlat. A právě tehdy se znovu vrátila ta věta z dětství o kradení tváří.

,, Ne, že to pošleš někam na Mělníček !" slýchal jsem napůl vážně a napůl v legraci. Tehdy si lidé začali uvědomovat, jakou sílu může mít v dnešní době vlastně jakákoliv sdílená fotografie, a že ji prakticky již nikdy nejde ze sociálních sítí odstranit. Zrušení nic neřeší, protože už si mezitím nějaké snímky někdo dávno stáhnul.

Lidé se před takovými 15-10 lety dělili na ty, kteří se snažili vyhýbat situaci, kdy by je mohl někdo cizí vyfotit a na ty druhé, či i na ty třetí nerozhodné. Dostal jsem se do situace, kdy jsem slušně požádal známého, zda ho mohu vyfotit na web a on tehdy překvapivě odpověděl : ,, Co bys nemohl. Každý nás tu fotí. To ani nejde být případně někým nevyfocen, když se podílíš na něčem, co je v rámci nějaké akce mediálně sledované."


Když jste  byli členem nějakého organizačního, kulturního, nebo sportovního týmu, tak jste byli již minimálně smířeni s tím, že si vás někdo vyfotí, nebo vás to mohlo i těšit, ale pořád to bylo takové přirozené a patřící k věci.

 Zajímavou skupinou byly vždy mladé hezké slečny. Ony si jsou svých předností vědomé prakticky snad genově. Leckterá se jistě vidí v roli nějaké té modelky, manekýnky, zpěvačky, televizní zpravodajské moderátorky, herečky, a tak si leckteré z obyčejného zapózování nedělají hlavu a přijmou ho spíše s úsměvem.

Obrovskou změnou pak byl facebook. Tam už vás vlastně všechny kolonky o údajích nutí k tomu, aby člověk o sobě aspoň něco prozradil a zvlášť to platí pro takzvané profilové foto, které sice někteří nějaký čas obchází určitým zástupným obrázkem, ale nakonec o sobě leckterý jedinec prozradí mnohé. Stali jsme se během několika let společností, kdy na sebe víme celou řadu věcí a mnohdy si ani neuvědomujeme, co o nás kdo ví, nebo si to nechceme připustit.


Je tedy pravdou, že nás některé věci ani nenapadnou, nebo nás někdo blízký prakticky zase až tak nezajímá, byť se s dotyčným například často potkáváme, ale nápad nám může předat i někdo mnohem mladší, kdo se rád zabývá technickými věcmi doby ve které žije. Facebook vám klidně odkryje soukromý život třeba vašich pracovně nadřízených kolegů. Tak jistě, oni tam obvykle nedají nějaké choulostivé téma, ale už prozradí, co mají rádi, nebo kde nedávno byli a na fotografii třeba i vidíte, s kým že tam byli :-).

To, co já zde velmi často prezentuji na webu v podobě výletů a zálib, tak to oni svoji náplň zase nějakým způsobem vypovídají na svých FBI a někdy i s osobními fotografiemi. Pokud jsem tu tedy v úvodu psal, že v 80. letech si dívky rozmýšlely, kterému nápadníkovi svěří nějaké foto zpravidla nadbytečné fotky z OP ( občanský průkaz), nebo ŘP, tak dnes je doba mnohem dále a můžeme na netu číst i články ohledně zneužívání erotických fotografií.

Mládež je dnes zcela jinde. Divil jsem se relativně nedávno jednomu mladíkovi, že se pořád dívá na nějaké a pokaždé jiné fotky dívek a pořád tam na mobilu něco mačká. Když jsem se ho tedy zeptal, co že to vlastně dělá, tak mi bylo vysvětleno, že ty dívky něco zazpívají, nějak se zavlní, nebo i něco řeknou a on to potom lajkuje palcem nahoru, či dolu. Zase mám hned  rozšířený obzor :-).


Další takovou skupinou jsou samozvaní aktéři a učitelé, které tentokrát najdete v pohybu. Dříve se mladíci scházeli v garážích, nebo na pronajatých sálech, aby se tu pokoušeli plnit si sny o začínajících hudebních skupinách a dnes můžete takové amatérské záležitosti najít třeba klidně i na serveru youtube. A nejsou to jen mladí hudebníci, ale kdokoliv, kdo vám chce například představit, jak se zachází s nějakým elektronickým výrobkem.

Koupíte si věc, je k ní manuál, ale přesto se někdy vyplatí, když si tu věc necháte představit od člověka, který s ní má již nějaké zkušenosti a ovládá ji. Je někdy skrytý mimo kameru a jindy jej máte naopak před sebou na obrázku, často se i představí a ukáže vám třeba v nenáročném videu, jak se má správně brousit vrták.

Mladí lidé si dnes pro svůj věk některé věci ani uvědomit nemohou a poznají to až časem, ale moje generace, která se čím dám častěji ohlíží a porovnává, tak musí konstatovat, že svět se změnil neuvěřitelně a zejména v oblasti sociálních sítí, jak se tomu také na internetu říká. A vlastně to tu dnes v tomto článku píše člověk, který díky náhodě zažil takového malého předskokana sociálních sítí, kterým byla kolem roku 2000 občanská radiostanice.

A jak mě to dnešní téma vůbec napadlo ?  Četl jsem letos takovou  filmem proslavenou větu, která byla  zajímavě doplněna. ,, Už je čas pane učiteli ( - ) Dožít se důchodu.


Celá léta jezdím občas vlakem a vždy moji pozornost uchvátí neobvyklá válcová stavba, kterou najdete na mnoha městských nádražích, a která slouží k parkování kol. Říká se jim také parkovací věže. Noční snímek jedné z nich ( v Břeclavi) je na prvním snímku.
Dnes vede i přes Mělník významná Labská cyklotrasa, která má svoji odbočku k vlakovému nádraží a nutno dodat, že tu opravdu někteří cyklisté začínají, nebo končí svoji cestu a někteří jsou i ze zahraničí.
 Význam Mělnické stanice může nyní v době jednání o zrušení lokálky spět k další významové degradaci nádraží, která v minulosti postupně ztratila kiosek s občerstvením ( požár nádraží), novinový stánek i nádražní restauraci přes silnici, ale na druhou stranu získala další parkovací plochu pro auta, úschovnu zavazadel a nakonec i slibované boxy pro úschovnu jízdních kol.
Přece jen je Mělník branou do Kokořínska a jen nepochopitelné nenavazování spojů a touha mocných za každou cenu nově zrekonstruovanou lokálku zničit je dalším kopáním do našeho po požáru upraveného, ale chudého nádraží.

Proto už snad ani člověka nezaráží, že Mělník je u těch věží takovou vyjímkou a zvolili jsme v našem městě zařízení se zřejmě dostatečnou kapacitou. Konečně, některé stanice dokonce nabízí cyklistům svá kola, jak jsem tu již kdysi psal, ale nejsem si v současnosti jistý, jak je tomu v případě naši stanice. Tím mimochodem odpadá starost s přepravou kol ve vlacích, ale nemáme zpravidla vůbec zprávy o tom, jak a kde jsou tyto služby využívány.

Nicméně mě tu poněkud udivilo, že služba vůbec nic nestojí. Bude vám stačit pouze mince v hodnotě 10 Kč, která se vám po vyzvednutí vrátí tak, jako když u supermarketu vrátíte opět do řady uzamčením nákupní košík.


Na samý závěr si dnes dáme již dlouho hotovou Mýtní ulici. Vypadá to pěkně a automobilisty i kolaře tu již žádné drncání nečeká.

Zdroj: Soutok

Srpen 26, 2022

19:17

 


Přišlo to zcela náhodou. Chodím přes zámeckou vyhlídku poměrně často a sotva si dnes již dokážu představit, že bych měl snad projít jen přes Karlovo náměstí pod Pražskou branou na náměstí Míru a vůbec nezajít za zámek. Nejinak tomu bylo i v neděli odpoledne, kdy jsem tu objevil na konci Husovy ulice jen kousek od pomníku Karla IV. posedávat muže, kterého jsem si na stejném místě všiml již posledně.

Čtenáři již vědí, že tu čas od času  místo mobilu, fotoaparátu, triedru, či jen obyčejného rozjímání a kochání se krajinou, také vytáhnu ze zavazadel rádio, abych vyzkoušel, zda  třeba nepřilétl signál v nejkvalitnějších pásmech aspoň z Bavorska. Když tu najednou koutkem oka zahlédnu, že jsem vzbudil krátkodobou pozornost onoho muže, kterému možná bylo divné, proč někdo odbočuje vpravo do míst, kde se stejně kvůli oplocené zábraně musí zastavit a odepřít si pokračování na krásnou vyhlídku na České středohoří.


Není podstatné, kde jsem se následně vyskytoval, ale zcela fantasticky to vystihuje takzvaná kvantová mechanika. Je to taková povídka jednoho vědce, který se jednou ve tmě díval na osvětlenou alej a všiml si, že tou alejí prochází člověk. Ten člověk se mu vždy objevil v místech, kde bylo veřejné osvětlení a jenom správně předpokládal, že pokud snad později ve tmě neodbočil z cesty, tak se mu dost pravděpodobně objeví pod dalším veřejným osvětlením veřejné cesty.
A tak jsem se znovu později objevil na  cestě nad Vrázovou vyhlídkou, která vedla opět vzhůru k zámku. Podíval jsem se na horu Říp a všiml jsem si v daném místě, že slunce za touto horou zapadá. Bylo mi jasné, že někde tady v Podhradí právě teď v tuto dobu slunce mizí za horou, ale zároveň jsem také věděl, že zcela jiná situace bude pravděpodobně nahoře na vyhlídce u zámku, kde jsou také mimochodem ty tabule, které mají návštěvníkům ukázat, co je pravý soutok, a co je soutok falešný ( Labe s laterálním kanálem).

Zdálo se, že tam nahoře na vyhlídce mají návštěvníci slunce ještě  v místech blíže k Českému středohoří a za Řípem jim bude z daného místa zapadat někdy 26. srpna dle výpočtů, ale tady nad ,, Vrázovkou" šlo přeci jen o jiný úhel i výšku.
Všimněte si, že ač slunce zapadá za Řípem, tak místo toho, aby ho byla vidět jenom vrchní polovina, tak se zakouslo do hory. Tento zvláštní úkaz má na svědomí pravděpodobně lom paprsků v atmosféře.
Snažil jsem se jít co nejrychleji do kopce, abych dostal slunce do zorného úhlu mimo horu, ale vyžadovalo to značné úsilí.

Na tomto snímku je již krásně vidět, že se slunce dostalo celým objemem za horu, a tak k žádnému odrazu paprsků nedochází a hora je celá.

Asi v místech, kde bydlela významná lékařská rodina Pasovských a dnes tam najdete břečťanem obrostlý dům, který snad každého kolemjdoucího láká k jeho fotografování, se mi slunce na čas dostalo znovu do hledáčku.

Poslední snímek slunce  toho dne byl ovlivněný oblačností nad obzorem, ale potvrzoval teorii o místě pozorování. Došel jsem znovu na místo, kde jsem nedávno hledal rádiové signály a našel jsem tu dnes již podruhé onoho muže, kterého nešlo v poslední době přehlédnout. Tentokrát tu stál s fotoaparátem a bylo zcela jasné, že muž holduje fotografování.
V okamžiku, kdy jsem vyslovil větu : ,, A pán je fotograf :-)" jsme se prakticky vzájemně našli a hned v úvodu jsme umocnili naše setkání vzájemným porovnáním snímků zapadajícího slunce z obou přístrojů. Byl to sice ještě ten pravý fotograf, co nemá rád nějaké automaty a je šťastný, když si může sám ručně navolit clonu i čas expozice, ale na druhou stranu přiznal, že dnešní mobily s mnoha pixely již také dokáží vytvořit působivé snímky.
 Ihned jsem se rozhovořil o tom, jak mě relativně nedávno zklamala koupě značkového Canonu, kde překvapivě nebylo možné ani na nějaké ruční ovládání přejít, ač jinak přístroj nabízí  celou škálu fotografických režimů.

Probrali jsme spolu na úvod  řadu věcí  kolem fotografování a já zjišťoval, že máme na věci podobný názor. Optika dnešních mobilních telefonů je doslova fantastická, ale pro dálkový záběr určitého bodu na obzoru to prostě nestačí. Tady už to chce opravdové nadšení pro fotografování, kdy přiblížení vzdálených předmětů vyžaduje například již různé optické předsádky.
Jenže, u toho muže mě fascinovalo mnohem více věcí. Obvykle tady za zámkem potkávám lidi z nejrůznějších míst Čech, nebo dokonce zahraničí, ale s tímto člověkem jsem našel hned několik společných bodů. K mému překvapení ihned poznal, že rádio které jsem vytáhl slouží k digitálnímu příjmu rozhlasu DAB+ a přiznal se, že se zejména v minulosti zabýval lovem krátkých vln.

Tady musím těm méně znalým vysvětlit, že jsou lidé, kteří mají doma vysílačky, kterými vykonávají na amatérských pásmech krátkých vln přátelská spojení i mezi kontinenty, a pak je tu další kategorie, kdy jde o záchyt běžných rozhlasových stanic se žádostí o QSL lístek. To jsou takové pohlednice, kde vám stejně praštěný amatér rád zašle potvrzení o společném hovoru, ale horší je to již u těch běžných rozhlasových stanic.
Tam můžete zavadit o rozhlasovou stanici, která vám ráda zašle pohlednici, kde potvrzuje, že jste ji u vás ve své zemi slyšel, ale bohužel vás celá řada stanic i ignoruje. To však není důvod k nějakému rozladění. Kvalita lidského života spočívá v uznání vlastní kvality a pokud víte, že jste třeba ulovili na pásmu VKV ( FM) nějakou orientální stanici a třeba to máte nějak zdokumentované, tak vás to těší a nemůže být až tak smutné, že tam jsou někde v redakci nějací ignoranti, kterým je zcela jedno, že někdo ve střední části Evropy a ve středu Čech ulovil jejich africkou, nebo balkánskou stanici a rozhodně mu ani neodpoví.


Jenže, aby těm překvapením nebyl pořád ještě konec, tak se z příjemného pana fotografa vyklubal člověk, který občas vystavuje své fotografie v mělnickém RMM a imponoval mi i fakt, že se jednalo o bývalého učitele dnešní místní odborné školy s názvem ...
https://www.isstechn.cz/

Na Mělníku je úžasné, že ač máme celá desetiletí jen těsně pod 20 tisíc obyvatel, tak velmi často najdeme někoho, kdo zná zase někoho, koho známe my. A je zcela jedno, zda jde o učitele, lékaře, prodavače, řemeslníky, techniky, podnikatele a já nevím, co ještě. Tedy, je určitou otázkou, kdy o někom můžeme ještě mluvit v čase přítomném, a kdy už v čase minulém.
Když jsem tedy nyní zmínil tu minulost, tak mi dovolte ještě jeden poznatek z letošní dovolené. Představte si, že jsou u nás města, kde na každém parte člověka na hřbitově nechybí i jeho fotografie. Návštěvník hřbitova tak ihned ví, zda zesnulého znal aspoň podle vidění, či nikoliv. To k nám na Mělník ještě nedorazilo, ale celkem se mi ten nápad líbil. Sluší se ovšem připomenout, že u nás ten nápad žije aspoň  částečně v měsíčníku Mělnická radnice v rubrice ,, Vzpomínáme", pokud pozůstalí takovou vzpomínku redakci zašlou.
Abych se však vrátil k zajímavé osobě Ladislava Záruby, tak nemohu jinak, než zde předběžně upozornit na blížící se výstavu jeho fotografií o Mělníku v dávných letech. Výstava se koná v muzejní kavárně, kde na 40 fotografiích uvidíte snímky z našeho města v letech 1970- 1976.
https://www.muzeum-melnik.cz/akce-a-vystavy/melnik-obrazky-z-archivu-1970-1976-1037_665cs.html

Dnešní den je zvláštní. Dne 26. srpna 1278 zahynul v bitvě na Moravském poli náš velký král Přemysl Otakar II. To on se zasloužil o datum, které dnes Mělník slaví, jako povýšení na město. Soutok Moravské pole v Rakousku navštívil  a zde je článek...
https://soutok.blogspot.com/2017/07/melnik-vdeci-za-povyseni-na-mesto-krali.html

Dnes také mělo na Mělníku zapadnout slunce za horou Říp a na podobnou situaci si počkáme až do dubna 2023. Dočkáme se? 
Mohl bych tady toho o dnešním dni napsat více, ale myslím si, že většinu nás starších, se asi dnes dotkla především zpráva, že už mezi námi není  i  zpěvačka Hanka Zagorová. Mimochodem, zrovna včera jsem koukal na ČT3, která má být na konci roku zrušena na jakýsi pořad písniček z roku 1972, kde nechyběla ani ona. To byla ještě hudba opravdu krásná, zapamatovatelná na celý život, melodická a ani nám nevadilo, že je mnohdy převzatá.
Ne, nebudu zde dnes dávat hudební odkazy na písničky z youtube a ani by nebylo zrovna dobré zde vypíchnout několik písní, když měla zpěvačka tolik pěkných písniček, ale ono to prostě stejně nejde, abych se k některým nepřihlásil.
Mně se třeba hodně líbila Duhová víla s Petrem Rezkem, nebo Biograf láska. Také duet s Drupim jménem Setkání , nebo parádní citové Líto .Pochopitelně také celá řada písniček z období tria Kotvald-Hložek-Zagorová, kdy se některé dostaly rovněž do komedií i seriálů té doby. Když jsem zmínil ty populární kopie, které se u nás v popu vždy tak často uplatňovaly, tak třeba zmíním svižnou skladbu jménem Spěchám, nebo úspěšný ploužák s názvem Jinak to nejde.
Co vůbec říci ? To omšelé, že staré odchází a nové přichází ? Vždy je to takové zvláštní, když slyšíme něco od někoho, kdo už není mezi námi a vzpomínáme na to období, které je současně obdobím našeho života. Jedno, zda jde o zpěváka, zpěvačku, herce, nebo známého člověka.
Venku sice nyní opět prší, ale i tak vám přeji krásný pohodový a již opravdu poslední srpnový víkend měsíce, se kterým podvědomě odchází léto. Važte si každého pěkného aspoň lehce bezstarostného dne.







Zdroj: Soutok

Srpen 21, 2022

16:39

 


Snad každého Mělničana již v dětském věku zaujal pohled na šírou vodní hladinu dole pod městem, na které se občas vyskytla nějaká loď. Pro moji generaci to byly zpravidla téměř výhradně tlačné remorkéry, které v mnoha případech tlačily vany s uhlím z Lovosic do Chvaletic k elektrárně, aby se opět prázdné vracely zpět. Mezitím šlo občas o náklad mezi Hamburkem a Prahou odbočujícím do laterálního kanálu.
Osobní loď tu byla v 70. a 80. letech raritou. Pokud se chtěl někdo svézt na výletní lodi, tak nejbližšími místy byla Praha. Máchovo jezero, Děčín a Poděbrady. Posledně dvě jmenovaná místa, se nacházela také na řece Labi. V Děčíně šlo výhradně asi o pět spojů denně do Hřenska a zpět. V Poděbradech to byly plavby na soutok s řekou Cidlinou, kde je i dnes krásná stylová restaurace s možností venkovního posezení a spoje po proudu k obci Kovanice, kde loď otáčela a vracela se zpět.

Devadesátá léta způsobila v lodní dopravě na Labi téměř revoluci. Tlačné remorkéry byly mnohem větší vzácností a osobní lodní dopravu tu zprvu představovaly první vlaštovky v podobě zahraničních výletních lodí mířících do laterálního kanálu, které od června do září doplnil jednou měsíčně kolesový výletní parník linky Praha-Mělník a zpět.
Během těch deseti let jsem tu vlastně napsal celou řadu článků, kde je vlastně zaznamenána celá historie lodní dopravy pod Mělníkem i v okolních městech na Labi očima mělnického občana a výletníka. Vybral jsem aspoň dva odkazy na dva články, které se jeví ve vyhledávači tak, jako nejstarší.
https://soutok.blogspot.com/2012/01/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim_15.html

https://soutok.blogspot.com/2012/03/labska-plavebni-spolecnost-je-na.html

Mezitím se zdá, že to nejdůležitější, se ovšem odehrává v Ústí nad Labem a nejen v dopravě říční, ale i v oblasti lokálních tratí. Také tam došlo k určité krizi, kterou jsem tehdy nemohl nějak pochopit, ale to je prostě to tržní hospodářství. V roce 2008 jsem se totiž  svezl výletní lodí z Litoměřic do Ústí nad Labem ( seriál zde) a vše nasvědčovalo, že se rodí obrovský boom výletních lodí na řece Labi.

https://soutok.blogspot.com/2014/07/lodni-vyhledy-z-litomeric-do-usti-nad.html

Seriál má čtyři díly a každý den jsem vydal následující díl. Cena lístku byla oproti všem dosavadním vstupenkám na výletní lodi až směšná a zvlášť ten rozdíl vynikal u vstupného na kolesový parník mezi Mělníkem a Prahou.

Společnost si tehdy vedla tak dobře, že kromě linky z Ústí nad Labem do Litoměřic, která byla později protažena až do Roudnice nad Labem a na opačnou stranu do Děčína provozovala i linku po Ohři z Litoměřic do nedalekého Terezína. Pak se objevily nějaké problémy a četl jsem někde na webu i nějaké stížnosti mladých rodin, že je to prý z Litoměřic až do Ústí dlouhé cestování. Nu, nevím, ale mezi Litoměřicemi a Ústím nad Labem je několik přístavišť, kde lze z lodi vystoupit.

V každém případě tu bylo období, kdy lodi Bohemia po Labi nepluly. Na tom lodním boomu bylo zajímavé i to, že on postihl následně i Mělník. Dnes jsme zvyklí vídat malé plavidlo s menší kapacitou, které obvykle míří k Obříství a zpět, ale v době boomu provozovala jedna společnost několik spojů i do Zelčína, ne-li občas i dále do Nelahozevsi, kde je sídlo společnosti Marina a především vznikla mola v takových obcích, jako jsou Dolní Beřkovice a Horní Počaply.

https://www.marinavltava.cz/cs/vyhlidkove-plavby


Nelahozeveská Carina v roce 2012:
https://soutok.blogspot.com/2012/06/kralovnou-melnickeho-labe-se-stala-lod.html

Carina v roce 2013 nabídla plavby až do Štětí:
https://www.kudyznudy.cz/akce/vylety-lodi-carinou-pod-melnikem-a-okoli

Loď Carina později vystřídalo Fidelio:
Toto je asi první článek o lodi Fidelio pod Mělníkem z 6. června 2015:
https://soutok.blogspot.com/2015/06/melnik-dnes-aneb-cim-ted-melnik-zije.html

Oficiální stránka společnosti:

http://www.fidelio1.cz/

Objevila se později na Labi celá řada aktivit, kdy se opět vrátily lodi Bohemia, ale byly to takové občasné delší mimořádné plavby, které běžného občasného turistu nezaujaly. Třeba šlo o vyloženou lázeňskou aktivitu, kdy se tu dokonce objevila z Poděbrad loď Král Jiří, která běžně pluje jen kolem Poděbrad. Přehnala se kolem i loď Bohemia, která měla nějakou mimořádnou  jízdu ( v plavením řádu byla) do Brandýsa nad Labem.

I letošní rok 2022 by mně v této věci nechal poměrně klidným, kdyby mi známý nenahlásil přítomnost lodi Bohemia na Mělníku. Opět se stačí podívat do plavebního řádu, kde se jasně píše, že o víkendech bude loď Bohemia připlouvat ve 14.30 pod Mělník, aby ve 14.45 opět odplula do Litoměřic. Že nějak postrádáte logiku tohoto činu pro případ, že by někdo chtěl plout obě cesty ? Nehledejte ji. Třeba asi opravdu nikdo není, kdo by to tak chtěl a je možné, že sem někteří přijedou z Litoměřic vlakem a zpět se vrací lodí, nebo obráceně. Jde tedy vyloženě o neděli do 31. srpna 2022.

https://www.kr-ustecky.cz/assets/File.ashx?id_org=450018&id_dokumenty=1766248

Bohemia se tedy pouští kromě běžných spojů po domácím kraji na Labi i do ,,ostatních labských vod" a úspěšně uniká pozornosti, neb její služby nyní užívají dost pravděpodobně především naši severní sousedé. Jenže se na řece Labi chystá veliká revoluce, o které jsem se dozvěděl jenom proto, že jsem pátral po internetu :-).

Podívejte se na tento článek :

 https://radiopatriot.cz/nove-pristaviste-pro-vyletni-lode-zacali-budovat-v-koline-v-nymburce-uz-je-zamereno-na-pravidelne-plavby-se-chysta-florentina/

Myslím, že není co dodat. Když už i takové město, jako je Nymburk, který celá léta odolával napojení na nedaleké lázeňské Poděbrady staví přístavní molo a staví se v Kostelci nad Labem, v Neratovicích, nebo v Kolíně, tak jde jednoznačně o myšlenku výletní lodní plavby pro nás v celém nejsledovanějším úseku mezi Kolínem a Děčínem. Navíc nám a celému Středočeskému kraji město Ústí nad Labem ukazuje, jak dostat lidi do autobusů, lokálek i na říční plavidla za opravdu lidové ceny.

Vždyť vám i tady na Mělníku stačí zakoupit za 140 Kč celodenní jízdenku a můžete si v regionu na sever od nás jezdit po celý den ,,čím chcete." Tedy i ve výletních lodích.  Zdá se, že  vybudování těchto nenáročných staveb v krátkém termínu by neměl být ani žádný problém a jistě bude v příštím roce i v dalších letech zajímavé sledovat různé plavební řády výletních lodí na řece. Možná, že význam mělnické náplavky nebude jen v oblasti výstav a kulturních akcí, ale třeba ještě i díky výletní lodní dopravě stoupne a zvýší se v místě zájem o gastronomii, či upomínkové předměty.

Počítat samozřejmě musíme i nadále se zájmem přistávání zahraničních výletních společností, které tu mohou mít třeba jen mezizastávku s návštěvou rozhledového místa, které nám tu celá republika tak trošku závidí.

Pohodový vstup do posledního kompletního srpnového týdne.




Zdroj: Soutok

Srpen 20, 2022

19:36

 

Ranní Pálava z turistické  značky od Mikulova.

Víte, kdy byl u nás na území Čech naměřen absolutní teplotní rekord ? Bylo to 20. srpna 2012 ( tedy přesně před 10 lety!) na dobrovolné stanici v Dobřichovicích ( u Berounky). Hodnota činila odpoledne 40.4°C a překonala tak o dvě desetiny rekord z roku 1983, na který mám osobní vzpomínky z dob povinné vojenské služby :-).

V každém případě jsme si včera mohli mnozí říci, že je sice obdivuhodné, že jsme se s tou vlnou veder panující od druhého týdne měsíce července dokázali vypořádat, ale tento déšť byl snad většinou populace u nás doslova vymodlený. Připomeňme si jen, že letos tu na Mělníku teploty snad ani nepřekročily 34°C, ale těch několik týdnů neustálých veder dávalo lidem zabrat. A to jsem občas vzpomněl na občany Pyrenejského poloostrova, kde se vyskytovaly teploty kolem 40°C.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_teplotn%C3%ADch_rekord%C5%AF

Když všichni ještě spí a den se teprve probouzí. Mikulov je branou k Pálavě.

Máme tedy dnes takový volný deštivý uplakaný den a psát by se dalo o čemkoliv. Pořád se kolem nás něco děje. Někdy to jsou výročí, která připomínají různá média a jindy doslova kroutíte hlavou a žasnete, jestli se vám některé věci jenom nezdají. Představte si, že například u data  9.srpna mám v kalendáři napsáno, že je to Mezinárodní den původního obyvatelstva.

I tento víkend se koná jistě všude plno všelijakých akcí, za týden opět a v září zas, ale jsou v lidském životě okamžiky, které jsou určitým způsobem víc, než nějaké akce. Tak jistě, při krátkém pohledu do kalendária a na FB zjistíte, že už máme hotové programy pro Mělnické vinobraní, pro Dny evropského dědictví DED, také jsou již připravené kandidátky pro komunální volby na konci září.

Co mě tedy překvapilo, tak to je fakt, že tady máme na Mělníku také politický subjekt, který si říká Svobodný Soutok :-). Ne, to nemá s tímto webem nic společného a ani neznám nějaký volební program tohoto pro mě zatím zcela neznámého uskupení.

https://www.idnes.cz/volby/komunalni/2022?t=vysledky-obec&o=2&o2=CZ0206&o3=534676&obec=melnik

Ze zříceniny Kozí hrádek je krásný pohled na město, na Svatý kopeček, blízké i vzdálené okolí. Takto brzy tam bylo zavřeno, ale již tu někde v nějakém tom červenci fotky putují.

To je tedy zase zájemců o vstup do zastupitelstva, kteří chtějí dělat nějakou komunální politiku. Inu, nedávno jsem tu v jednom článku psal, že se teď na Mělníku pořád něco děje. Snad každý srpnový podvečer nějaká akce hlavně pro mládež, která má prázdniny a pomalu nás ostatní v koloběhu života střídá.

 Jeden známý mi  na téma akce  ve městě nedávno poněkud rozmrzele  odvětil: ,, Já vím, tak pokud jde o nějakou tu gastronomii, jídlo, pití a k tomu nějaká ta muzika, tak to tady u nás zorganizují vždy pohodově, ale nějaké ty další možnosti nějak váznou."  Co si budeme namlouvat, prostě najednou zmizely i některé jednorázové, nebo periodické akce jiného zaměření, které vyvolaly ve své době relativně nedávno slušný zájem veřejnosti a jsou zde i zaznamenány.

 Těmi akcemi byl třeba mnohými místními lidmi málem neobjevený ,, Den otevřených dveří na lodi Beskydy s výstavou budování vodních cest u nás, Mělnický okruh, oslavy osvobození, promenáda s kočárky u příležitosti výročí RMM apod. Je jasné, že některé ty věci prostě z různých důvodů již možné nebyly, ale ukázalo se, co by se nemalé části veřejnosti zde líbilo, kdyby se to opět objevilo. Vidíte, zapomenout nemohu ani na období, kdy se zde otevřely veřejnosti jinak nepřístupné privátní středověké sklepy, a kdy třeba sklepy pod Palackého ulicí navštívilo přes tisíc lidí za 9 hodin !! A to musel někdo napřed zorganizovat :-).

Pohled na Svatý kopeček z blízké přírodní vyhlídky.

Prostě jsem se musel smát, neboť se nikdo nezavděčí všem, jsme lidé náladoví, stárneme a každému se líbí něco jiného.  Jak tedy volby dopadnou, a co to přinese? Kdo aspoň trošku není zvědavý, že ? Ale je fakt, že současný volební systém komunálek zřejmě nedává moc šancí na nějaká překvápka, jak tvrdí volební pesimisté, a i kdyby k nim došlo, tak se ty subjekty zase nějak dohodnou tak, že se to voličům stejně líbit nebude :-).

 Ještě bychom možná ty nespokojené povolební diskuse na http://melnicek.cz/ z dávných časů dohledali a nevím, zda není škoda, že se lidé tohoto diskusního fóra s příchodem FBI tak lehce zřekli. Řekl bych, že se dnes spíše lajkují  nějaká pozitiva a pokud někdo snad náhodou přijde s informací, která  veřejnost pobouří, tak to obyčejně skončí  nějakým tím zanadáváním si nad danou věcí, či problematikou a jede se dále. O těch negativech, se však moc nepíše, nebo se to i někam raději rychle zamete, aby si snad někdo nepříjemně nenaběhl a nějak si neuškodil. Třeba minulý článek. Je docela zvláštní, že zmíněný článek z Mělnického deníku - extra z 13.8. vám vyhledávač nenajde a mám to potvrzené.

 Považte, že například třeba nejúspěšnější kandidát posledních komunálních voleb, kterými Martin Klihavec ( Mé město) snad byl ( pokud mě paměť neklame) je nasazený na pátém místě kandidátky. Taktika ? Trošku mi to z pozice potenciálního voliče připadá určitým způsobem tak, jako neúcta k někomu, kdo tady opravdu ukázal, že je schopný něco dokázat. Je to samozřejmě věc voličů, jak nahlíží na věci. 

Pohled na vycházející slunce.

Bylo tedy dříve zvykem zde na Soutoku, že jsem tu psal jízdní řády lodí na Labi, pozvánky na akce a různé další magazínové věci, ale teď to určitým způsobem není tak důležité, když je toho všude kolem nás plno, a jak jsem již v úvodu napsal, tak mám teď trošku jiné starosti. Zůstaňme tedy zatím stále ještě naladěni na pozitivní prázdninové vlně a vložme do sebe úžasnou energii, kterou nám dovolená dala.

Kam se tentokrát podíváme ? Zůstaňme tedy u vína, u sluníčka, u podobného podnebí, u míst, kde se Mělničan má právo cítit tak, jako Španěl v Argentině, protože mají krom jazyka ještě leccos společného, ale samozřejmě i něco rozdílného :-).



Turold. Do místních jeskyní je tu zpoplatněný vstup.



Pálava z balonu může být také zajímavá.

Kočičí skála je zajímavým  skalním útvarem jen kousek za městem.



Zaparkované vozidlo, které přivezlo horkovzdušný balon.

Při výstupu na Stolovou horu.

Na Stolové hoře jsem měl milou společnost. Po čase jsem potkal první turisty v protisměru.


Pohled na vysílač Děvín ( vpravo) ze Stolové hory.

Z vrchů Pálavy je úžasný kruhový rozhled. Na východě vás zdraví Karpaty, na západě můžete spatřit  jadrnou elektrárnu v Dukovanech, na jihu kopce v Rakousku, a na severu to záleží podle toho, zda jste na Stolové hoře, nebo už na nejvyšším Děvíně.

Směr Rakousko. Vpravo dole je věž mikulovského zámku.


Sirotčí hrádek se nachází jen nedaleko nejvýše položené obce Pálavy, která nese jméno Klentnice a každou hodinu v ni staví autobus z Mikulova přes Lednice do Břeclavi.


Víno je připomínkou společné řeči Mělníka i Pálavy.





Klentnice je výchozím bodem na Děvín i Stolovou horu. V prvním případě kráčíte podle vinice a ve druhém hned podle sklípku.

Při výstupu na Děvín jsem potkal oddíl dobrovolníků upravujících prudce stoupající cestu. Bylo mi řečeno, že právě tento strom je jakýmsi symbolem této CHKO. A opravdu.https://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1n%C4%9Bn%C3%A1_krajinn%C3%A1_oblast_P%C3%A1lava


Vrchol vysílače Děvín ( 550 m.n.m.) je nejvyšším bodem celé oblasti.

Jezdím sem kromě přírody také  zkusit ulovit vzácné multiplexy především z Balkánu, kterým u nás vadí Alpy i některé naše domácí multiplexy. Podmínky tentokrát nebyly, ale měl jsem štěstí, že na nižší Stolové hoře se mi na kanále 10D letos jednou podařilo ulovit slovinský mux a při příchodu na vyšší Děvín se mi to během několika prvních minut podařilo několikrát. Signál nebyl tak silný, aby stanice hrály a i kvůli slunci je bylo třeba nafotit až doma, když zůstaly načteny v paměti rádia. V podmínkách  je zde možné údajně ulovit i multiplex z Chorvatska, který je v podmínkách zachytitelný i v Brně. Pásmo DAB+ má ve standardních podmínkách ze všech rozhlasových pásem nejkratší dosah. Na snímku stanice Rádio Veseljak.

Z Děvína vás nejvíce zaujmou tři nádrže na Dyji, kterým se také říká ,, Moravské moře". Na snímku je známá obec Dolní Věstonice s mostem vedoucím k rychlíkové železniční stanici Šakvice a k městu Hustopeče. Poblíž Pasohlávek byl objevený tábor římských legií. Za dobrých podmínek dohlédnete k severu až kamsi za Brno, ale zatím jsem neměl na viditelnost nikdy štěstí.

Dalším zajímavým objektem je kostel v Mušově, který padl za oběť budování zdejšímu gigantickému vodnímu dílu. Při povodních v roce 1997 zůstala nad hladinou pouze střecha kostela.

Rozloučíme se milým pohledem na Pálavu od Mikulova, kde nechybí tolik typické vinohrady.

















Zdroj: Soutok

Srpen 16, 2022

21:59

 


Přátelé, když jsem si v roce 1997 zajel do obce Skalsko na oslavy ,, Sto let trati Mělník - Mšeno - Dolní Cetno a odpoledne se svezl společně s mnoha přáteli  parním vlakem ze Mšena do Mělníka, tak to byla hluboká citová záležitost. Patřím k té starší generaci, která ještě pamatuje parní provoz na lokálce a podle kouře jsem poznal, zda je lokomotiva někde v obci Hleďsebe, nebo v Mělnické Vrutici, či snad již míří z Velkého Borku k nám na mělnická Blata.

Už tehdy se zdálo, že taková paráda snad musí být přece jenom častěji, protože tehdy vůbec nešlo o nějaký okrajový společenský zájem. V naši republice tehdy žilo několik muzejních tratí s různým atraktivním provozem a pokud jste měli doma v televizi satelit, tak jste jistě na programu Astra 19E objevili německý program, který se celých 24 hodin věnoval železnici doma, ve světě, nebo železnici muzejní za přispění dokumentů natočených běžnými občany.

S překvapením jsme si však museli počkat až do roku 2007, kdy se ve Mšeně konaly oslavy u příležitosti výročí 110 let trati.

http://mujmelnik.webzdarma.cz/110_melnik_dolnicetno.html


Je zajímavé, že navzdory všem řečem  z roku 1997 o nákladnosti akce, to najednou šlo a  několik let za sebou, se konala ve Mšeně vždy kolem 11. června populární akce ,, Léto s párou, aneb Na Kokořínsko s párou", která byla vždy zaměřena navíc k nějakému téma. Zde je několik odkazů :

http://soutok.blogspot.com/2012/06/mseno-v-oblezeni-indianu-leto-s-parou.html

http://soutok.blogspot.com/2013/06/takove-bylo-popularni-na-kokorinsko-s.html

I články tady na Soutoku jsou vynikajícím záznamem historie. U roku 2014 nacházím jeden článek s otázkou ohledně slavné periodické akce, ale nic víc. Na první pohled se tak zdá, že v roce 2014 se oblíbená akce nekonala. Jen o 3 měsíce později přichází článek, který mluví jasně.

Lokálka se zcela nečekaně ocitá v ohrožení a ti nepřejícní, co nemají železnici a lokálku rádi si tehdy doslova přáli, aby se její těleso v polích stalo pouhou nesmyslnou klikatící se cyklostezkou do Mšena. Naštěstí mělo tehdy město Mšeno v čele mladého starostu Martina Macha, který si uvědomoval, jak je lokálka nejen v oblasti turistického ruchu  pro město důležitá a zrodily se petice..

https://soutok.blogspot.com/2014/09/pomozte-zachranit-lokalku-z-melnika-do.html

Naštěstí tehdy zvítězil zdravý rozum i silný tlak ze strany veřejnosti, a tak se již v listopadu 2014 začala lokálka rozebírat.

https://soutok.blogspot.com/2014/11/ve-msene-se-demontuji-koleje.html

 Na jaře 2015 konalo výběrové řízení na provedení rekonstrukce nevyhovující tratě. 

https://soutok.blogspot.com/2015/03/na-lokalce-melnik-mseno-je-vse.html



Na konci srpna se konečně veřejnost dočkala vlastní stavební fáze již nové tratě.

https://soutok.blogspot.com/2015/08/r-adostnou-zpravu-mam-pro-vsechny.html

Pokládka nových pražců i kolejí, jakož stavba nových zastávek a veřejného osvětlení šla tak rychle, že již 13. prosince roku 2015 byla trať za doprovodu dechové hudby znovu slavnostně otevřena.

https://soutok.blogspot.com/2015/12/lokalka-z-melnika-do-msena-byla-dnes.html

Ovšem, tu pravou slávu si příznivci lokálky a parních lokomotiv užili v roce 2016 hned dvakrát, což tu ještě nebylo. První akce byla považována ještě za takové druhé a díky jaru i páře slavnostnější otevření tratě. Druhá akce navázala k radosti všech příznivců páry a krásných akcí na oblíbenou akci ve Mšeně. :

https://soutok.blogspot.com/2016/05/vikend-plny-euforie-krasne-pocasi.html

https://soutok.blogspot.com/2016/06/na-kokorinsko-s-parou-2016-mala.html

Také rok 2017 způsobil příznivcům páry a oslav dvojitou radost.

https://soutok.blogspot.com/2017/05/otevreni-cykloturisticke-sezony-na.html

https://soutok.blogspot.com/2017/06/velka-obrazova-galerie-predevsim-z.html

Bohužel přišel rok 2018 a populární akce Na Kokořínsko s párou z kalendária zmizela. Důvod byl technického rázu. Také parní lokomotivy prochází podobně tak, jako automobily technickou prohlídkou, kdy se třeba kontroluje kotel stroje a není dnes prý zrovna snadné sehnat na nějakou oslavu provozuschopný stroj s obsluhou, která je schopna stroj ovládat. Lze říci, že se někdy upravují programy oslav v kalendáriu akcí tak, aby stroj mohl například sloužit na jedné akci v sobotu a na druhé v neděli.

Rok 2019 lze pak označit za takový neslaný nemastný rok, kdy bylo zřejmé, že bez té páry a akcí na lokálce to pro nás místní zde, kteří nemusíme jezdit vlakem je lehce takové, jaké jsem zmínil. Nicméně to neznamená, že by lokálku neužívali běžní cestující z obcí na trase, nebo výletníci zejména z Prahy.

Další nepříjemnou věcí měl být covid-19, kdy jsme se všichni svojí pozorností v roce 2020 obrátili k neznámému nepříteli, který nás s vyjímkou letní přestávky díky četným nařízením stále více omezoval a znervózňoval. Nikomu se nechtělo v rámci vládních nařízení i určitých obav o zdraví někde moc cestovat s rouškou na obličeji a ti opatrnější raději volili klid domova.

Ještě horší byla situace v roce 2021, kdy jsme dokonce prožili období, kdy bylo zakázáno opouštět katastr bydliště, pokud nešlo o dokladovanou cestu do zaměstnání, nebo něco neodkladného. Je zajímavé, že právě v tomto období se odpůrci lokálky opět nadechli a začali kritizovat lokálku, jako ztrátovou, kterou nikdo nejezdí. Nešlo si snad vybrat tragikomičtější období.


Lidé jsou žel ponořeni do svých starostí, a tak mnohdy ani nezachytí různá až tajná dění, která se často vyvalí z médií téměř, jako hotová věc. Přesto, že je trať neustále technicky vylepšována, byla doplněna přejezdy se závorami a očekávalo se, že se zvýší i přepravní rychlost na ní, tak nikoho ani nenapadlo, že by vůbec mohl chtít někdo takto draze zrekonstruovanou trať s možnou ještě lepší budoucností chtít vůbec zlikvidovat.

Bylo tak docela překvapením, když se trať dostala na seznam ohrožených tratí Středočeského kraje a navíc v době, kdy lokálky v Ústeckém kraji vstávají z mrtvých a prožívají svůj boom. Historie krom toho již mnohokrát ukázala, že pozastavené věci, se již špatně a draze obnovují. Pro jízdní řád 2021 - 2022 bylo překvapivě rozhodnuto, že lokálka bude jezdit pouze o víkendech a přes letní sezónu. 

Ve zbylých dnech a částech roku ji měla nahrazovat autobusová doprava, která byla od stolu vychvalována pro svoji přednost zavézt cestujícího až do příslušné obce, bez nutnosti pěší chůze od zastávky vlaku. Měl jsem o Vánocích 2021 tu čest jet autobusem přes obce, kterými projíždí lokálka do Mšena a klidně bych si ve většině případů takovou zkušenost nechal ujít. Jde o úzké silničky, kde jsme se jen obtížně vyhýbali ostatním automobilům, drncalo to, samá zatáčka, nutnost couvání, jízda krokem při vyhýbání.


To prostě napadlo někoho, komu vůbec nejde o pohodlné cestování lidí kdesi jinde i nějakou prosperitu dané oblasti, ani o žádnou ekonomiku a ještě se chlubí tím. že očekává vzpoury a petice. To je prostě arogance moci a výsměch všem, kteří vložili do tratě investice a bojovali za ni.

Kdo si tedy myslel, že už je to dobré a naše trať se bude třeba i zrychlovat a snad tu zase někdy budou nějaké ty občasné slavnosti, tak teď už znovu musí zase doufat, že zlá a umíněná arogance opět bitvu prohraje.

Závěrem téma se podívejte, co se podařilo zjistit z tisku, který mi zaslali přátelé a stojí to zato.

https://www.novinykraje.cz/stredocesky/2022/06/10/ruseni-lokalek-ve-strednich-cechach-jeste-neskoncilo-podle-radniho-je-nezbytne/

Tak to není to, co jsem vám chtě zrovna nabídnout, ale nemohu to nyní na webu najít. Noviny: Mělnický deník extra- článek: Lokálce z Mělníka do Mladé Boleslavi hrozí zrušení, datum 13.8.

Omlouvám se, ale jsem velmi rozčilený a zároveň nemám z časových důvodů možnost si s tímto článkem pohrát tak, jak by se slušelo, což je osud  pracující populace. Není ani čas na korekci a už vůbec ne na jakékoliv otálení. Je třeba vyhlížet petice a další možnosti nesouhlasu. Pokud trať zanikne a budeme mít čas, se třeba jednou zastavit a zamyslet, tak nám to může být velmi líto.

Byli to vždy pitomci, kteří páchali nedozírné škody, a pak to museli třeba tací drážní dobrovolníci ze Zubrnic zachraňovat, podobně, jako třeba nedávno ,, Kozí dráhu u Děčína a další tamní lokálky.

Aktualizace 20.8. 2022 ve 13.30:  Zkusím sem dodatečně vřadit nějaké netové odkazy, které se týkají téma:

https://boleslavsky.denik.cz/z-regionu/lokalky-opet-v-ohrozeni-kraj-resi-zastaveni-provozu-na-dalsich-tratich-20220728.html

Je zajímavé, že když zadáte na netu do vyhledávacího řádku větu Mělnický deník extra - Lokálce z Mělníka do Mladé Boleslavi hrozí zrušení, nebo aspoň jen titul článku, tak vám článek vyhledavač prostě nenajde. Zde je tedy výňatek z tiskové verze, kterou jsem obdržel :

Už v minulosti se ozývaly výhrady proti plánům na rušení osobních vlaků speciálně na trati mezi Mladou Boleslaví a Mělníkem, kterou státv nedávné minulosti zmodernizoval se stamilionovými náklady.

To už loni Borecký označil za chybu s tím, že nebyla analyzována dlouhodobá perspektiva této tratě. Naopak třeba starosta Mšena Martin Mach  ( Zelení) před rokem doporučoval hledat úspory spíše seškrtáním málo využívaných autobusových spojů.

Jenom připomínám, že užití úryvků s vyznačením autora, nebo média není porušením autorského zákona.




Jinak jsem si jen náhodou dnes vzpomněl, že 16. srpna 1977 zemřel Elvis Aaron Presley, který je považován za krále rock'n'rollu. Na nic není čas.







Zdroj: Soutok

Srpen 13, 2022

23:51

 


Okříšky. Nádražní hospůdka ve stylu country.
Pamatujete si na populární pohádkový seriál Arabela  z roku 1980 ? Možná se někdo podivíte, jak se mohu vůbec na takovou věc ptát, když žiji v zemi, kde prázdniny a Vánoce patří k obdobím, kdy na  televizní obrazovky přichází pravidelně naše pohádky od padesátých let až po současnost, ale dokonce již začínám narážet na mladé lidi, kteří znají pouze internet a aniž by měli vůbec ponětí o československé  a české filmové tvorbě, tak ji předem odmítají a odsuzují.
To zkrátka nevycházíte z údivu, když vám někdo řekne, že ještě neviděl komedii Vesničko má středisková, matně si vzpomíná, že snad nějaký děj z filmu Jáchyme hoď ho do stroje si pamatuje a těm lidem je 20 let. Prostě je už pryč ta doba, kdy jsme téměř všichni koukali na televize a leckdy na stejné věci, které jsme snad již viděli i tisíckrát a neokoukalo se nám to. Seriál Arabela tedy připomenu :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Arabela_(seri%C3%A1l)


Kostel v Šumné.
S názvem Arabela jsem se později setkal ve Vídni, kde se tak jmenuje jedna rozhlasová stanice a nakonec mě k tomuto seriálu přivedla zpět i taková náhoda. Ale to až později.
Myšlenkou totiž byla návštěva Vranovské přehrady, kde mám velký dluh, ale jsou v republice přesto ještě četná místa, kam člověk vůbec nezavítal i proto, že nejsou tak turisticky profláklá, nebo se nápad časem zase vytratil.
Vranovská přehrada je především rájem rybářů i lidí, kteří touží po rekreaci u vody s možností vyjížděk nejen na šlapadlech, ale i výletních lodích. Jenže má i něco navíc. Její tři hrady na březích jsou velké a patří k vyhlášeným.

Morový sloup ve Vranově nad Dyjí.
Bylo mi jasné, že je téměř vyloučené, abych během jednoho dne stačil navštívit a prohlédnout všechny tři hrady, ale to ostatně nebyl účel. Ten tkvěl spíše ve fázi seznamovací, kdy si chcete udělat úsudek, jak to tady asi vypadá, co je jak možné veřejnou dopravou obsáhnout, co zvládnete obejít pěšky, a jakmile se dáte na turistický deník a vizitky, tak si myslíte, že přece není všem dnům konec.
Konečně, Bítov jsem viděl před 20 lety, Vranov je opravdu krásný velký vyhlášený zámek, a tak prioritu získala obrovská hradní zřícenina Cornštejn, kde ani nebylo třeba řešit nějakého průvodce, nebo přemýšlet, zda tam někde bude možnost odložit batoh. Nemusím vám snad ani říkat, že celá cesta byla plně v režii čtrnáctidenní Jízdenky na léto, kterou jsem tu snad již stokrát vychvaloval.
Jen to mělo tentokrát škraloup v podobě výdaje 2x50 Kč za jízdenku PID z Mělníka do Kolína, kam jezdí společnost RegioJet.

Ulička ve Vranově nad Dyjí.
Začal jsem tradičním rychlíkem v 5.40, který jezdí každý den. Ten vás doveze v 6.39 do Kolína, kde máte pohodlný čas přejít podchodem na sousední nástupiště, odkud vás v 6.47 veze další rychlík Praha-Brno do Havlíčkova Brodu. Tam přijedete v 7.57 a ze stejného nástupiště vám hned v 8.03 jede spěšný vlak do Jihlavy, který vás na hlavní nádraží krajského města Vysočiny přiveze v 8.22.
Takovou zajímavostí je, že pokud vyrážíte dále někam pod Jihlavu v pracovní dny, tak je to pohoda a vše pěkně navazuje, ale jakmile jsou svátky apod. ( např. 5. a 6. července), tak je to cestování horší a už to vyžaduje delší časové prodlevy. Mimochodem, v Jihlavě mají docela pěkné středověké podzemí a ještě lepší ZOO, kde najdete i africkou vesnici.

Státní zámek Vranov nad Dyjí.
Pokud   zůstanete ve spěšném vlaku jedoucím z Havlíčkova Brodu jménem Renesance na hlavním nádraží v Jihlavě sedět, tak vězte, že vás  poveze do  Telče, Dačic a Slavonic, kde jsme také spolu na stránkách Soutoku již byly a tuším, že dokonce loni.
Nyní nám však od Plzně a Českých Budějovic přijede v 8.26 typický rychlík s kupé, který by vás také dovezl do Brna, jako ten rychlík z Kolína do Havlíčkova Brodu, avšak po jiné trati. My však jedeme krásnou krajinou podle říčky Jihlavy jen do městyse Okříšky, kam přijedeme v 8.52. Podobně tak, jako jsou Všetaty vyhlášené svojí nádražní restaurací, tak je tomu i zde. Dokonce mám pocit, že ta špatná návaznost o víkendech a svátcích je tu snad schválně, aby tu cestující byli nuceni zavítat do této country hospody.
Vězte, že za dobrého počasí sedí obvykle pod slunečníky na prvním obrázku nějaká ta parta skautů, dobrodruhů, vodáků a zpívá se tu u kytar tak, jako všude na lokálkách, když lidé jedou za dny volna a dobrodružstvím.

Jez na Dyji pod zámkem Vranovem.
V sobotu jsem tu jednou před mnoha lety strávil snad 90 minut, ale nyní mi už v 9.02 jel vlak dále směrem na Znojmo. Celou trasu se pohybujete na historické železnici vybudované v letech 1873-1874, která vede z Vídně přes Mělník kousek za Děčín.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousk%C3%A1_severoz%C3%A1padn%C3%AD_dr%C3%A1ha

Ještě snad na začátku milénia bylo možné, se dostat v neděli odpoledne vlakem ze Znojma přímo až do Prahy, ale nyní končí nejdelší spoj tuším v Havlíčkově Brodě a zdejší spěšné spoje nesou pojmenování podle vína ( například Vetlínské zelené). To vše vám řeknou jízdní řády, pokud k nim máte kladný vztah a není ani důležité, zda jste po té, či oné trati někdy vůbec jeli :-).

Cyklista z Ingolstadtu za plotem restaurace ve Vranově nad Dyjí.

V 9.59 vás vlak doveze do stanice Šumná , která je vstupní železniční branou k Vranovské přehradě. Nejraději bych jel nejprve do Bítova a až později do Vranova, ale to bych měl zbytečnou časovou i nevyužitou prodlevu. Autobusová linka číslo 830 vás za pár korun odveze v 10.19 do Vranova, který již můžete obdivovat z téměř leteckého pohledu ze serpentiny nad městem a v 10.32 jste na místě.

Počasí bylo krásné a měl jsem štěstí, že jsem sem nejel o den dříve, kdy tu prý bylo až skoro k 35 °C, jak mi řekla odpoledne jedna paní. Nyní byl autobus plný hrdých skautů z Brna, kteří vysedali stanici před Vranovem a jejich sehrané skupinové stěhování zavazadel z dopravního prostředku bylo milým zpestřením cesty.

Po příjezdu jsem samozřejmě zavítal nejprve do TIC, které připomíná spíše starou malou vesnickou prodejničku, ale výběr tu je. Udělal jsem si aspoň několik snímků zámku od jezu, kde řeka přicházející od přehrady opouští městys a vydal se na místní autobusáček před restaurací na autobus směrem na Bítov. Tehdy tam zrovna zoufale pobíhal jeden muž s kolem, mával na mě rukami a vykřikoval slovo essen.

Už jsem ho posílal do TIC pro informace, když se objevil nějaký lehce přitloustlý pikolík, který jen velmi pomalu oprášil utěrkou nějaké venkovní stoly a jal se pomalu otevřít vrátka restaurace. Z muže jsem ještě dostal, že přijel z bavorského města Ingolstadt a ve chvíli, kdy zmizel na okamžik v útrobách budovy jsem zvěčnil jeho kolo, jako symbol  již slušného cyklistického dobrodružství. To jsem ještě netušil, že o několik hodin později u hradu Bítov promluvím s dalším cyklistou, který zase přijel z Orlických hor :-).


Odtok Dyje z Vranova nad Dyjí.
Autobusová doprava tu vypadá trošku složitě, ale není. Spoje z Vranova z centra jezdí totiž k přehradě do zastávky Vranov nad Dyjí- pláž a táhnou za sebou přívěs na jízdní kola, ale pokud chcete stejnou linkou číslo 830 pokračovat do Bítova, tak musíte v obci u zastávky Lesná penzion přestoupit na spoj, která jede odtud od penzionu. Oba autobusy pak jedou za sebou, aby se později spoj s přívěsem oddělila vlevo k přehradě.
V praxi to znamenalo odjezd z Vranova v 11.16 a Bítov mě přivítal v 11.53. Zde jsem pak pokračoval po turistické značce na Cornštejn, kde jsem byl asi ve 12.30. Jde o velkou opravenou hradní zříceninu, která střežila bouřlivou zemskou hranici a nabízí zejména výhledy na přehradu a její okolí. Vstupné zde stálo 120 Kč a velmi příjemná a společenská paní mi vnutila tištěného průvodce, který mi při focení poněkud překážel.

Vranov zámek z městyse.
Prodávají tu v rozumné ceně i povídání o hradu, kde nechybí půdorys celého objektu. Ten na člověka svojí velikostí udělá opravdu dojem. Odcházel jsem asi ve 13.20 zpět dolů k přehradě a znovu do kopce do obce, aniž bych tušil, že už za hodinu půjdu k hradu Bítov a budu současně vyhlížet rozhlednu Rumburak, kterou bych také rád ještě navštívil a o jejíž existenci jsem se dozvěděl teprve až z mapy krátce před výletem, a pak jsem ji prvně spatřil až pohledem z autobusu při příjezdu k Bítovu.
Byla to všechno docela honička s časem, protože jsem chtěl odjet z Bítova už v 15.55 a ne až o dvě hodiny později, k čemuž jsem měl několik důvodů. Nakonec jsem tedy došel k rozhledně Rumburak ve 14.30 a strávil jsem tu asi 20-25 minut. Stojí tu velký hotel s restaurací a v blízkosti i jakýsi pohodový dvůr ve stylu Jamaica, kde nechybí ani palmy a vlajka tohoto státu.

Z věže je vidět i několik kopečků v sousedním Rakousku a údajně má být dle tabule vidět i část jaderné elektrárny v Dukovanech, ale to jsem nějak neviděl. Pak už mě čekal zrychlený přesun k hradu Bítovu, kde jediným zdržením bylo krátké zastavení, se zmíněným cyklistou z Deštné v Orlických horách.
Všude chtějí  vydělávat peníze, a tak je dnes i přístup na hradní nádvoří Bítova zpoplatněn. Z časových důvodů jsem však musel vzít za vděk vizitkou, kterou vám v TIC ve Vranově nenabídnou a otočit cestu k autobusu. Ostatně i tak jsem mě dnes již zážitků poměrně dost. Jen ve vzpomínkách tedy zůstalo 20 let staré hučení jakýchsi píšťal na střechách zámeckých budov, které ve větru vydávaly zvláštní kvílivý zvuk a vynikající tamní archivní víno.

Rozsáhlá hradní zřícenina hradu Cornštejn.












K autobusu jsem došel s předstihem 10 minut, slunko stále pálilo a já vyřešil jednu otázku. Ta otázka zněla : ,, Dá se na otočku zajet z centra Čech až k Vranovské přehradě a ještě tam něco prozkoumat a navštívit ?" Odpověď tedy zní, že ano a nemusel by to být ani občasný zrychlený přesun, kdybych jenom něco z toho vypustil. To je někdy až neskutečné, co se dá za jeden volný den všechno vidět a přitom leckdy i daleko od domova.
Zkuste si vyhledat spojení pro docela obyčejný všední letní den a zjistíte, že ať už jedete z Břeclavi, nebo třeba ze Šumné poblíž Vranovské přehrady, tak vám pořád ještě odjezd v 18 hodin stačí  k tomu, abyste přijeli dle řádu ve 22.15 na Mělník bez nutnosti nějaké pozdější cesty přes Prahu, což vůbec není pro příjezd i pohodlí cestování špatné. A zde to z Bítova k Vranovu jezdilo v dvouhodinových taktech.

Rozhledna Rumburak. 














Můj výlet se však vyvíjel  podle promyšleného programu poněkud jinak. Znovu se potvrdilo, že někde jsou prostě fajn lidi, nebo má na ně aspoň většinou na cestách člověk docela naštěstí štěstí. Když mě pan řidič uviděl a já chtěl za pár korun jízdenku do Lesné, tak si vzpomněl, že jsem dopoledne přijel autobusem od Vranova a pravil : ,, A nejedete třeba dál ?" - ,, Ano, do Vranova. " odvětil jsem. - ,, No tak vidíte, za stejné peníze můžete jet až tam." 
Teď mi tedy docvaklo, že je sice spousta integrovaných systémů v republice podobných a na rozdíl od pásmové PID, se tam počítají nějaké územní jednice, ale oblast zde je relativně tak malá, že přestupní Lesná i Vranov městys jsou ve stejné cílové jednici.
Ta ochota autobusáka dobře poradit mi přišla v té dopravní říši občasné snahy prodeje zbytečně drahých lístků neznalým osobám tak ušlechtilá, až jsem oněměl. Přitom šlo opravdu jen asi o 10 Kč. Skutečně jsem byl ve vlaku několikrát svědkem hovorů neznalých lidí s průvodčími, kteří je upozorňovali, že si mohli ušetřit nějaké peníze, kdyby si koupili jinou jízdenku, nebo cestovali případně trošku jinak.

Hrad Bítov.
Vystoupit v Šumné by mělo smysl jedině tehdy, pokud bych měl v plánu jet opět k domovu a ještě bych věděl, že je v obci nějaká otevřená hospoda. Místo toho jsem však opět přestupoval v obci Lesná, kde společně se mnou čekala asi dvě minuty nějaká žena na spoj vyjíždějící  opět do Vranova. Odtud mám tedy potvrzenu například onu zprávu z televize, že kdybych sem zavítal jen o den dříve, tak bych možná pěkně trpěl horkem.
Ve Vranově nad Dyjí mé putování v blízkosti Vranovské přehrady začalo a rovněž i skončilo. Rozdíl byl jenom ten, že zatímco dopoledne jsem se nacházel pouze v místech, kde Dyje opouští městys, tak nyní jsem zjistil, že tudy vede k zámku do kopce i turistická značka ( to jsem věděl), která je však posléze uzavřena z důvodu nějakých popadaných stromů a prohlédl jsem si později zámek i z druhé strany hlavní příjezdové komunikace do městysu.


Tak jsem si opět zavzpomínal na dovolenou a na vzdálenější končiny naší krásné země, kterých Jízdenka na léto umožňuje navštívit během několika dnů hned několik. Někoho vůbec cestování nebaví, nebo nezajímá, ale pokud vás to oslovuje, tak vězte, že máte letos ještě posledních 14 dnů možnost této nabídky využít.
Rozhodl jsem se dnes však po dlouhé době připojit ještě nějaký ten vymyšlený bonus, který nemá s článkem vůbec nic společného. Brouzdal jsem nedávno youtubem, pouštěl si spíše tentokrát rockovější muziku, až jsem zavzpomínal na lehce ujeté Sex Pistols a našel jsem v dost dobré kvalitě ( to se mi dříve moc zrovna nedařilo) jejich slavné album plné krásných melodických punckových skladeb, z nichž zejména tři až čtyři, se hrají v médiích dodnes. Kdo chcete, tak mrkněte na věc. Až budu mít trošku času a náladu, tak to také skouknu, ale nevím, zda zrovna tento odkaz je spíše audio HQ kvality, nebo zda tam budou aspoň i nějaké se střídající obrázky.
Verze s názvy skladeb :
 https://www.youtube.com/watch?v=_zgoiOjjFGc
https://www.youtube.com/watch?v=LD2i99QPVI0
V každém případě by mělo jít o perfektní audio kvalitu, o které se nám na sklonku sedmdesátých let ani nezdálo.
Pohodový vstup do dalšího srpnového týdne!
Aktualizace 14.8. ve 12 hodin: Jeden informační aktuální článek z oblasti fotografování, který vás zřejmě neovlivní, ale i tak je ukázkou toho, jak se mohou věci  na trhu měnit a zasáhnou i rozhodnutí slavných značek. :
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-konci-velka-era-foceni-canon-i-nikon-vyklizeji-trh-kde-souperily-desitky-let-211388#utm_content=freshnews&utm_term=Canon&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz







Zdroj: Soutok
15:20

Jedním z pravidelnějších čtenářů blogu  Soutok je zřejmě dle našich osobních rozhovorů mělnický kronikář Martin Klihavec. Ostatně, nejednou se mi svěřil, že zejména typy na výlety mu jsou  určitou předlohou k plánování cest a rád je čte. Navíc se dle webových statistik zdá, že o  cestovní tématiku je i v době FBI docela zájem, což je možná i tím, že  jsou domácí FBI zaměřené alespoň zatím především na akce a dění v místě města.

Letos jsme se s Martinem shodli hned na dvou stavebních objektech, které nám na dálku připomněly naše město. V Moravské Nové Vsi jsme se málem potkali a tam nás nedaleko zemědělského objektu při výjezdu do Hrušek oba zaujalo sousoší, které poněkud připomíná dílo od Vincence Makovského na naši zatím v současnosti stále jediné městské kašně.

http://soutok.blogspot.com/2022/07/rok-pote-obrazova-fotoreportaz-z-mist.html


Když Martin později shlédl článek o městě Tábor, tak byl nejblíže jeho zájmům Tyršův dům, který je tak neskutečně podobný tomu našemu. Zaujal pochopitelně i mě, ale znovu se ukázalo, že sdílené věci mohou rozvíjet i určité myšlenky. Když mi totiž oznámil, že je momentálně časově zaneprázdněný, tak jsem se pustil do takového určitého rychlého pátrání po netu a dal jsem dohromady nějaké informace.
https://www.hrady.cz/palac-dum-sokolovna-tabor

http://www.sokolskepamatky.eu/objekty/detail/sokolovna-tyrsuv-dum-v-melniku/

Všechny tyto stavby má na svědomí jistý architekt Ludvík Čížek, ale je docela tragikomické, že na jakýchkoliv webových stránkách věnovaných sokolovně v Táboře chybí informace, že nejpodobnější je té táborské sokolovna v Mělníku, o které tam není ani zmínka. Totéž platí obráceně.
Trošku jsem si myslel, že Martin tuto kuriózní zajímavost přinese jistě nějakým způsobem na místní FBI historické skupiny, ale protože to je už několik týdnů, tak jsem si ji dovolil publikovat zde.


Chodím poslední dobou v podvečer často kolem mělnické zámecké vyhlídky i přes náměstí Míru a toto město nyní o prázdniny žije. Nejsou to jenom cizinci, kteří tu jsou na dovolených a spatřujeme je na vyhlídce, nebo v restauračních zahrádkách, ale také hlavně místní mládež, která dnes tráví velmi ráda volný čas klábosením se sklenkou vína ,nebo točeného piva v ruce někde v centru města na lavičkách pod krásnou příjemnou  letní podvečerní oblohou.
Krom toho běží i v prázdninovém týdnu zejména v podvečer celá řada akcí, které již člověk seniorského věku sotva stačí zaznamenat, nebo je i vypouští z obzoru ale také akce velké. Třeba dnešní Mělnický košt, nebo i  nějaká akce u příležitosti připomenutí 20 let od povodní v Hoříně, a možná i někdo dokonce zaznamenal na FBI problesknutí zprávy o oslavách 65. výročí od založení zahrádkářské kolonie na Mělníku.
Pro mě bylo dnes ráno velkou výhrou, že jsem neměl naplánovaného vůbec nic ( ani výlet :-)) a  nemusel jsem konečně brzy nezdravě vstávat. Člověk se občas potřebuje prospat a zvlášť v pokročilém věku. Také jsem měl za sebou takový zážitek, který mi opět připomněl tu lidskou pomíjivost všeho. Večer při procházce mě zaujala  přímo na vyhlídce u dalekohledu jakási tribuna, která mi připomněla dnešní svátek milovníků vína ,a pak se na mě ze zámecké vinárny vyvalil pekelný rachot.
Lidé tam tak šíleli, že jsem se snažil zjistit, co že se tam děje. Co to tam skandují ? Nejprve to vypadalo, jako něco příšerného, ale přitom sem se záhadně nějak propadal o desítky let proti času zpět, kdy jsem byl také součástí podobné atmosféry. ,, Kriste pane, vždyť tohle je coververse písně Live is life z roku 1980 od rakouské skupiny Opus." Ty z toho tedy vytvořili za těch 40 let dnes skladbu duc-duc :-)). 
Proč to tady píši ? Všechno se mění a staré ustupuje novému.  U hudby to bylo vždy, že se nějaké generaci líbilo většinově něco jiného, ale pak jsou chvíle, kdy již každý hledá něco zcela jiného a není to jen o věku. Někomu se prostě líbí na koncertě nějaké skupiny, kde si může dát nějaké to jídlo, nebo pití v podobě piva ,či vína, popovídat s přáteli a jiného to zase buď vůbec neláká, nebo mu to stačí jen občas.
Jsme prostě neskutečně pestrou společností a někdy je za tím nejen  vlastní zájem jedince, ale i třeba rodičovská touha vzít děti někam, kde něco uvidí, co by se jim mohlo líbit. Snad i proto se sám se zájmem  občas rád podívám, co například  nabízí návštěvníkům takové Mšeno obklopené jinak turisticky krásným CHKO Kokořínsko-Máchův kraj, nebo třeba výstaviště v nedaleké Lysé nad Labem.
Podívejme se tedy v tomto článku opět po delší době na nabídku obvyklých nedalekých dvou míst, která nabízejí někdy podobné a jindy zase zcela jiné vyžití na akcích, než domovské město.


Výstaviště Lysá nad Labem:




 Kalendář akcí pro Mšeno a okolí.

08.07.2022  Pověsti Kokořínska a Podbezdězí - vernisáž + venkovní výstava13.08.2022  Vína plný bazén - tradiční ochutnávka vín20.08.2022  IX. setkání motocyklů ČS výroby ve Mšeně20.08.2022  90. výročí otevření městských lázní Mšeno27.08.2022  Poslední koupání28.08.2022  Mšenská 5028.08.2022  Kokořínské roklinky04.09.2022  Setkání s loutkami u Hlovecké studánky - divadlo a tvořivá dílnička18.09.2022  Zavírání šoupátek28.10.2022  Běh Debří11.12.2022  Běh Boudeckou roklí17.12.2022  Vánoční hostina pro zvířátka21.12.2022  Zpívání koled na náměstí
Zdroj: Soutok

Srpen 7, 2022

18:25

 


Pokud máte rádi cestování a výhledy do krajiny, tak zjistíte, že aspoň občas, se neomezíte jenom na svévolnou větu : ,, To je krása !", ale chcete také vědět, na co se vlastně díváte. Na mělnické zámecké vyhlídce se nejčastěji návštěvníci dohadují ohledně kopců na severozápadním obzoru, a pak už pro nás banální komickou záležitostí ohledně pravého a takzvaně falešného soutoku největších českých řek.

S kopci Českého středohoří problém mnohdy není, protože mají svůj známý tvar a řada lidí i bez pomůcek pozná aspoň odtud viditelný Říp, Milešovku, Kletečnou a Sedlo. Situaci si však ulehčujeme, když se jedná o vzdálenější Krušné hory, které nemají výrazné vrcholy, ani tvar a působí pouze jen tak, jako namodralá hradba pohraničních hor na obzoru.

Pozorný pozorovatel však časem zjistí, že se v nich za dobrých podmínek objevují především větrníky větrných elektráren a z Mělníka není mnohdy problém spatřit i siluetu horského hotýlku Komáří vížka ( 808 m.n.m.)  nad městečkem Krupka. Větrné elektrárny a jejich umístění zjistíte zde :

https://csve.cz/cz/aktualni-instalace

Děčín - Moldava v Krušných horách.

Pak se tam ještě mohou vyskytnout občas nějaké stožáry a někdy nás někde zaujme i bělavý dým patřící obvykle nějakým chladícím věžím elektráren ležících pod Krušnými horami, což je spíše případ Řípu. Tam je divák přece jen poněkud výše a kromě pohledů do zde zakryté východní části Českého středohoří, se mu již nabízí i pohledy do míst, kde lze o něco níže tyto elektrárny tušit a případně je i identifikovat.

Slunce a zejména jeho západy mohou na některé kopce upozornit, jakož i na stavby, které se tu nacházejí, a tak se může stát, že z bezvýznamného stožáru, se rázem stává střed zájmu. Tak tomu bylo i v mém případě, když jsem si uvědomil, že zrovna u toho stožáru na první fotografii zcela vpravo, se pravidelně slunce  o letním slunovratu nachází.

Z okna vlaku.

Zprvu jsem se pokoušel zjistit umístění toho neznámého objektu v mapě a samozřejmě mi imponovalo, že jde o bod, který je jistě až v Krušných horách. Ba co víc. Vypadalo to, že se možná dívám na objekt, který je až za hranicemi naší republiky. To později ještě více utvrdil i program do našich mobilních telefonů, který je právě takovým programem pro ty, kteří chtějí vědět, co může být z daného místa vidět.

Myslím, že již nebylo co řešit, když se na konci letošního července ukázalo, jaký pohodový výlet lze do těch míst podniknout, a co všechno si přitom navíc mohu ještě užít. Na co ještě vůbec čekat, když už je srpen, délka bílého dne, se pomalu zkracuje a noční déšť na tuto sobotu ještě celkem příznivě srazil teplotu ?


Bouřňák z vlaku.

To se ví, že vstávat se mi brzy ráno do volné soboty, kdy kapky deště pěkně bubnovaly na sklo oken moc nechtělo, ale to takto nelze dělat, ač má člověk papírově dva dny odpočinku, a pak je to vstáváni zase nutností. To by se člověk nikam dále nepodíval.

Hrozné je to připravování a nic nelze podcenit. Je třeba myslet na to, že byl nad ránem silný déšť a jistotou tedy bude pevná terénní obuv do mokra, něco proti občasnému dešti a něco proti větru, který se může na horách objevit. To další je takový standard našich nároků a i tak jsem nechal doma eura, kdyby náhodou byla potřeba třeba ke koupi nějakého pohledu.



Historické nádraží Moldava.

Vyjel jsem tradičně v 6.50 zastávkovým vlakem do Ústí nad Labem - západního nádraží na jízdenku DUK celodenní za 140 Kč. Prostě jasná klasika. Zprvu se vše kolem mračilo, ale už před Ústím vylézalo sluníčko schované dříve za mraky. Tam jste v 7.52 a já si dovolil něco, co ještě nikdy.

Vkročil jsem do budovy, hodil pohled na všechna výdejní okénka, tabule odjezdů, i na tentokrát vybrakovanou nádražní knihovničku a vyšel jsem opět na peron, abych nastoupil ještě mezi posledními lidmi do zde již dlouho stojícího vlaku mířícího z Kadaně do Děčína.






Cestou k Lugsteinu.

V 8 hodin jsem tak vystoupil na ústeckém hlavním nádraží a měl jsem přes 15 minut na to, abych si prohlédl všechny místní nádražní obchůdky a zkusil najít mezi nimi i případnou směnárnu. Co kdyby tam měli někde na horské chatě na Lugsteinu pohlednici, jako třeba na jaře na Ungerbergu u Sebnitzu :-)?

Cesta na místo je skvělá a tento vlak je  jak dělaný i pro nás Mělničany. V 8.19 jezdí  z hl.n. přímá spěšná spoj. Trasa spoje je:  Děčín- Ústí nad Labem hl.n- Ústí nad Labem záp.n- Teplice- Louka u Litvínova - Hrob- Dubí - Mikulov - Moldava v Krušných horách s příjezdem v 9.55. Jedná se o významnou obnovenou horskou železnici, která v minulosti pokračovala i na území Saska, ale dnes je tu několikakilometrový úsek bez kolejí, což je častá bolest tratí končících u našich hranic.

Lidé se na tuto trať vrací i opakovaně, protože nabízí ve své horské části neskutečnou romantiku. Ona totiž stoupá z podhůří Krušných hor až na jejich vrchol a nabízí cestujícím úchvatné výhledy. Projíždíte dlouhé  tunely, přes viadukty a vidíte zvláštní zapomenutá městečka v přírodě, lesy, skály i stará velká chátrající nádraží. Nejkrásnější však jsou dálkové výhledy z vlaku a konečně i pohledy na blízkou horu Bouřňák.


Grosser Lugstein.



Georgenfelder Hochmoor.



Pohled k nám domů.

Po celou dobu stoupání vlaku, kdy jsem jel snad i 30 minut pozpátku jsem se díval občas s úsměvem domů. Čtenáři, rozuměj tím, že můj zrak přitahovala hora Říp a její okolí. A pak to byla úchvatná hora Bořeň nad městem Bílina. V Moldavě je obrovské, staré a kdysi důležité nádraží, před nímž je mnoho informačních tabulí ohledně horské dráhy.

Moje cesta vedla samozřejmě do informačního centra u hranic s Německem, ale centrum mě uvedlo trošku do rozpaků. Zakoupil jsem tu několik pohledů se železniční tematikou, neb jiné nebyly a tři turistické vizitky, což bylo také pro toto místo trošku překvapivé maximum. Paní byla celkem příjemná, a když jsem ji oznámil svůj úmysl, tak mě varovala.

Nejprve mi ukázala u mapy něco, co dávno vím. Prostě to, že v Sasku mají kraj, který nese název Východní Krušné hory - Saské Švýcarsko. Volně přeloženo mi sdělila, že je sice Hřensko daleko, ale když prý přejdu potok do Saska, tak to asi od silnice napravo bude zakázané jít. A přidala vyprávění nějaké paní.









Počasí, rozhledy, domov, to je Cínovec.

Nejlepší důkaz je vždy ten, který vidíte osobně. Přešel jsem potok a žádné cedule zákazu, nebo zátarasy jsem neviděl. V 10.25 jsem tedy vyrážel na trasu po modré značce, která tudy vede severovýchodním směrem. Celá moje akce proběhla tentokrát po cestách, které nebyly nikdy užší, než rozchod kol traktoru :-).

 Značení bylo jako u nás a velmi jsem si pochvaloval četnost značení, kvalitu i častou kilometráž v kilometrech. V pozdější fázi jsem potkával konečně i další pěší poutníky, nebo cyklisty z obou států a ve 12 hodin jsem konečně stanul pod hlavním cílem výletu. ,, Tak to je tedy ten stožár, u nějž vídáme o letním slunovratu z naši zámecké vyhlídky zapadat slunce."

Jinak tu pro nás relativně není nic zvláštního. Později jsem potkal místní české znalce, kteří mi řekli, že tam poblíž je sice jakási částečně výhledová skalka, ale vede k ní jen neznačená pěšina. Díky těmto chlapíkům jsem se dozvěděl mnohé zajímavosti, ale to snad ani občas nelze publikovat. Nicméně, když se slušně chováte a porušíte nějaký zákaz, tak vám spíše jen domluví a pokuta by pro vás byla něčím, co snad ani raději nedomýšlet.











Od Cínovce po Komáří vížku.

Samotní místní Sasové na mě působili  velmi přátelským dojmem, a když pominu jejich překvapivou odpověď v češtině ( starší manželský pár), když jsem se loučil s paní v TIC v Moldavě, tak jsem měl později příjemný pocit, jako kdyby tu snad ani žádná hranice nebyla.

 Je pravda, že tu logicky hodně zakopáváte o naše lidi i o vícejazyčné texty na informačních tabulích, kde figuruje vedle němčiny především náš jazyk, ale nikdo se tam na mě rozhodně nemračil, a tak, jako jsme se my mnozí naučili zdravit pozdravem ,,Hallo" , tak oni někdy sami od sebe zase užijí to naše ,, dobrý den" , což je takový symbol společného zájmu o turistiku, cestování i dobré vztahy.

Paradoxně jsem právě s jedním místním občanem zažil takovou komickou situaci. Zaujalo mě tam místo, kde se píše, co vše je odtud za vynikajících podmínek až vidět. Psalo se tam až o 140 km vzdálené Sněžce a Luční boudě. Bývám zvyklý, že to poslední dobou za moc nestojí a snad proto, že cesta vedla věčně lesem, tak jsem se vrhl spíše k teorii, než k realitě.

Hlavně jsem fotil na panelech vše zde poučné, co je odtud prý dokonce někdy až vidět. Náhle tam zastavilo auto s německou SPZ a vystoupil jakýsi sympaťák, který se šel podívat na výhled. Místo pozdravu jsem použil při setkání něco ve smyslu krásného počasí. On se zadíval jedním směrem, začal cosi vykládat, a pak jsem se probral. ,, Cože, on je vidět Ještěd ?!"






U Komáří vížky.

To mě již muž ukazoval rukou na nám důvěrně známý kopec a mně nezbývalo, než se ho zeptat, odkud přijel a porozprávět trochu o městě na soutoku největších českých řek, aby mimochodem věděl, že to mám k tomu kopci téměř o 100 km blíže, než to má on. Byl totiž místní.

Někdy se stává, že na nějakém výletu narážíte celý den na stejné lidi a ještě se vám připletou i na první fotozáběr dne :-) Šlo prakticky o místní dvojici dobrodruhů, která byla i na Kokořínsku, chystá se k Čertovým hlavám do Želíz, ale mají za sebou i mimorepubliková dobrodružství na Balkáně ( vodáctví), což tato doba umožňuje. Prý by ještě do konce léta rádi vytáhli s koly k Hamburku a jeli podle Labe domů.

Chlapíci mě protáhli bezpečně Cínovcem a nasměrovali dál na cestu ke Komáří hůrce. Byla to taková nekonečná úvozová cesta s občasnými pěknými blízkými výhledy naopak k severu. I tady jsem potkával pěší a cyklisty, a občas i komunikoval, aby byla cesta zajímavější.

Měl jsem už nějak docela dost, protože jsem šel 20 km neznámým terénem, bylo už horko a občas jsem se pro zpestření ptal, jak je to ještě asi na tu Komáří vížku daleko. Také už bylo 16 hodin. A tak jsem třeba potkal dva mladíky z Drážďan, slovensky mluvícího Vietnamce s německou přítelkyní, nebo partu ,, pražáků " ( správně pražanů :-)) v maskáčích, kdy jeden tvrdil, že jdou pořád na západ, a taky to u nás na Mělníku a na Kokořínsku znali.


Na obzoru Říp.


Krupka.

Úplně mi připomněli ten film Království nebeské. ,,Hej, nevíte kudy se jde do svaté země ?" Už nevím z hlavy, jak to tam je, ale něco ve smyslu ...,, Jdi pořád na jih, až budou lidi mluvit Italsky, pak na východ..... Raději toho nechme, ať se ještě časově nezamotám mezi latinu a nějaké první prvky italštiny.

Z Komáří vížky byly oproti loňskému říjnu parádní výhledy a každý si je pochvaloval. Dolů jsem se svezl velmi rád lanovkou v 16.30 a zase to bylo jiné. Cena 170 Kč, teploučko, krásné výhledy a doba jízdy 15 minut. Ale, pokladní se podivil, že chci lístek jenom dolů, protože obě cesty stojí 240 Kč a všichni ostatní z naši skupiny už měli lístek z dolní stanice pro oba směry. Když to někdy nejde.


Krupka má několik památek zapsaných v UNESCO.


Nádraží Krupka-Bohosudov leží pouhou jednu zastávku za stanicí Ústí nad Labem-západní nádraží. Tak daleko to je z Mělníka k nejdelší lanovce v ČR a krásným rozhledům.


Lanovka ( čekání v řadě) mě zase seznámila s věkovými vrstevníky z Prahy, a tak jsem došel do Bohosudova na vlak až v 17.30. To bylo právě včas, protože v 17.40 jedete jednu stanici do Ústí nad Labem- západní nádraží, odkud vám v 18.03 odjíždí vlak k nám. Mělník vás přivítá v 19.02.

Výlet k bodu, kde se promítá slunce o letním slunovratu za našim zámkem, se prostě po všech stránkách povedl. Vlastní aktivita prostě potěší a člověk má sám ze sebe radost, že to aspoň takto ještě vše jde. Kolik lidí jen už  takto vyšlapovat nemůže a jsou i mladí. Úspěšný vstup do dalšího pracovního týdne !

Jen tak pro představu. Nafotil jsem 180 fotografií a s článkem si hraji skoro celý den. Není skoro čas na korekci.  Píši to pro lidi, kteří si myslí, že psaní blogů je nějaká legrace. Pro autora zábava vykoupená časem. Množstvím času, protože nejde jen o fotografie.

Aktualizováno 7.8. ve 21.30:

PS: Cestu si lze zkrátit. Autobusová linka číslo 398 Teplice-Cínovec- Altenberg-Dresden

http://mhdteplice.cz/jr/2015-01-01/duk/389.pdf


Zdroj: Soutok

Červenec 30, 2022

20:06

 


Historické inspekční drážní vozidlo je ozdobou hlavního nádraží v Praze.

Přátelé, železniční spojení mě v poslední době doslova fascinují, a to i navzdory všemu tomu špatnému, co kolem naší železnice i speciálně ČD je. Není toho zrovna málo.

Posledně jsem tu psal, že když v pracovní den vyjedete z Mělníka prvním ranním autobusem ve 4.08 do Prahy, tak už v 8 00 jste v krásném hlavním jihočeském městě Českých Budějovicích. Takových příkladů je více. Vyjedete z Mělníka rychlíkem v 5.40 hodin a už v 9.53 jste s jedním přestupem v Kolíně v Břeclavi a v 11.30 dojdete procházkou k zámeckému minaretu v Lednici.

Další dvě fascinující spojení patří jihozápadu Čech. Kdo si oblíbil chodské Domažlice, nebo třeba i bavorský podunajský Regensburg, tak rád usedá do vlaku se jménem Západní expres, který končí v Mnichově. Přijatelná spoj vás z Prahy odveze v 7.38 a už v 9.58 jste v Domažlicích. Expresy tu jezdí ve dvouhodinovém taktu, a tak můžete jet dle možností už v 5.38 z Prahy s příjezdem v 7.58 do Domažlic. Příjezdy pro Regensburg jsou v 11.45 a 9.45 dle odjezdu z Prahy.


Praha-Domažlice-Regensburg-München stojí v 10 hodin v Domažlicích.

Ani se Železnou Rudou to nevypadá špatně a našel jsem spoj která jede třeba zítra z Prahy bez přestupu až na místo. Odjezd z Prahy v 6.08 a do Železné Rudy je příjezd v 9.40. To už je slibné k návštěvě Pancíře, Špičáku, nebo dokonce Velkého Javoru. Kdysi ( rok 2011) jsem v Železné Rudě dokonce přesedal do německé železnice ( jinak to žel nelze) a pokračoval s jedním přestupem do Pasova.

Mimochodem, dal jsem si nyní tu práci a zjistil jsem, že opravdu lze takto dojít až na Velký Javor i zpět, ale ani jeden vlak zpět nejede již přímo ( jedno přesedání v Plzni, nebo v Klatovech) a počítejte příjezd domů v pozdní noční hodině. Jinak je cesta na nejvyšší horu Šumavy pohodlná, i když neužijete v závěru lanovky, ale už je to zase 22 let :-).

Když jsem tak přemýšlel, kam se letos mimo jiné  na Jízdenku na léto vypravit, aby to bylo v Čechách, přitom někam dále, a abych měl možnost i kvůli stejně praštěným kolegům z netu otestovat zase z nějakého kopce pásmo DAB+, tak to vyhrála rozhledna Koráb. Proč zrovna Koráb ?


Kdyně. Z několika důvodů. 1.) Leží poblíž krásných Domažlic. 2.) Je asi poslední slavnou rozhlednou hraničního pásma od Lipna až po Tachovsko s nabídkou výhledů až případně do Alp, která mi ještě chyběla navštívit.. 3.) Je to opravdu urbanisticky zdařilá rozhledna, která nám může nepatrně připomínat naši Vrátenskou horu.

Ráno jsem tedy kvůli  výluce na železnici mezi stanicemi Neratovice a Praha-Vysočany již zainvestoval raději navíc do jízdenky PID a jel jsem do Prahy až nepříjemně nacpaným autobusem. Vlak mi odjížděl  z Prahy až v 7.38, tak jsem ani nemusel nějak extrémně brzy vstávat.

Celkem se během jízdy nic zvláštního nestalo. Už také nějak podléhám výkřiku techniky. Místo toho, abych si prohlížel krásnou krajinu kolem Berounky, tak jsem již také, jako řada lidí kolem mě čučel na  internet v mobilu. Ven z Prahy jezdí ráno vlaky ještě tak nějak rozumně plné, ale zpět to bývá již o něčem jiném. Kdo se nezeptá, ten mnohdy nesedí.


náměstí.

Najednou bylo 9.45 hodin, za okny se smálo sluníčko, lesíky, kopce i rybníky a já věděl, že už jsem u chodských Domažlic. Ačkoliv má valná část vlaků od Prahy směrem do Kdyně přípoje, tak zrovna tato spoj nemá. Jednoduše musíte projít nádražím na přehledný malý autobusáček, kam vám za několik málo minut ( stanoviště číslo 1) přijede od centra linka do Kdyně.

To jsem na jednu stranu uvítal, protože silnice byla parádní a zároveň jsem viděl, jak to vypadá v obci Kout na Šumavě a vůbec městys Kdyně. Zastávka Kout na Šumavě- sídliště mě pobavila. Byly to asi dvě bytovky s jedním patrem, jaké znáte třeba z Byšic u  hlavní silnice, nebo ze Střem, nebo snad i ze Stránky a Střednice. Tomu by snad sídliště ani nikdo neřekl. Paradoxem je, že jsem tam někdy někde v této obci před 50 lety byl z důvodu nějakých vzdálenějších příbuzenských vazeb na návštěvě.

Ve Kdyni v infocentru jsem se již našel. Tady jsou lidé  prostě otevřenější, dobře naladění, upovídaní, zkrátka Chodové. Paní ve středním věku po slově Mělník nějak zašvitořila a měla očividně radost i z toho, že ,,znám" Domažlice, a že odtud pocházela i jedna má učitelka . Asi si umíte představit, co vše jsme probrali, než přišla další návštěvnice. Byl jsem sice pozván do tamního muzea o jehož kvalitě nepochybuji, ale paní chápala, že tu jsem hlavně kvůli Korábu a srdečně jsme se již ve třech lidech rozloučili.


Žlutá značka vás vede k rozhledně.
Ve dvoře muzea probíhal nějaký trh, kde to vonělo vším možným a dokonce tu jedna paní v ozdobné krabici prodávala  sadu dárkového balení jakéhosi místního piva i se sklenicí, ale kdo by se s tím nyní tahal. To již bylo slušné vedro, tak asi 11 hodin a mě čekal výstup na kopec nad městysem. Nezdálo se mi to tak náročné a důvod je jednoduchý.

Už jen při pohledu do mapy zjistíte, že vysoký Český les a ještě vyšší Šumavu odděluje takzvaná Všerubská vrchovina, která má nadmořské výšky  v hodnotách naši Vrátenské hory a jen právě Koráb je ve výšce 775 m.n.m. , což je mnohem méně, než nedaleký Čerchov v Českém lese ( 1042 m.n.m.), kam vás Soutok vzal asi před dvěma lety.


Vlevo trhy, vpravo uprostřed budovy TIC a za ní muzeum.

Žlutá turistická značka na Koráb uvádí snad jen 3 km a skládá se ze tří druhů zážitků. Nejprve vás provede malebnou obcí s výhledem na rozhlednu. Pak odbočíte s okresní silnice a stoupáte svahem s krásnými výhledy na městys, Čerchov i bavorský Hoher Bogen. Však jsem také vzpomínal i na výstup na toto pohoří a obě cesty porovnával. Bylo to dost podobné, ale přece jen to byla z Furth im Waldu na vrchol mnohem delší cesta a bylo větší horko.


Pohledy zpět.

Z obou cest byl vidět Čerchov, ale tam byl trošku severněji. Poslední fáze tu vedla také lesem, ale cesta byla mnohem prošlapanější, než ta na Hoher Bogen, kde jsem objevil autoparkoviště. Asi v poledne jsem stanul již u restaurace, kde vám půjčí klíč od rozhledny a nepožadují ani zálohu. Všichni návštěvníci seděli venku a restaurace zela prázdnotou.

Nebylo tam mnoho lidí. V patře byl jakýsi penzion a zdálo se, že návštěvníci penzionu měli snad rozhlednu v ceně, protože z patra vedla pěší lávka přímo ke vstupním dveřím rozhledny, zatímco návštěvník musel vystoupat od restaurace několik schodů.

Ani vám nevím, kolik to bylo schodů.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhledna_Kor%C3%A1b

https://www.levneubytovani.net/ubytovani/chata-korab/

Výhledový ochoz má tvar trojúhelníku. Všechna okna byla zavřená až na asi dvě ventilačky, což způsobovalo, že tu dlouho nikdo nevydržel. Mezi návštěvami byly celkem prodlevy, což je možná proto, že nižší Všerubská vrchovina není tak zvučná, jako vyšší sousední pohoří. Ovšem, průvodce i zde nabízí kromě noclehu možnost spatřit Alpy, jako je tomu například na Pancíři.


Pamětní kámen.

Mně tu hrálo vše do karet. Jakmile odešli návštěvníci, již jsem zkoušel otevřít nějaké okno, a to se dokonce povedlo klasickým způsobem. Chtělo to jen několik pokusů a trošku síly. To znamenalo moc. Jednak se teplota stala přijatelnější a nevěřili byste, co to udělalo s rádiovým signálem. Ten stoupl z půlky stupnice u mnoha multiplexů na plný výkon.

Nemíním vás tu s tím otravovat. Ani pro mě to nebylo nic zvláštního. Je to hlavně o podmínkách, které při takovýchto návštěvách prostě nejsou. Co to je sousední Bavorsko za plno ? A že tam těch muxů mají kvanta. Mnohdy chytíte vzácnější věci z mělnické vyhlídky, když ty podmínky jsou. Alpy jsem neviděl, ale výhled byl zhruba od Velkého Javoru až po Čerchov. Mám sice rozhledové tabule nafocené, ale ani jsem je nezkoumal.


Penzion s rozhlednou Koráb.

Co já se jen nahledal těchto několika následujících snímků. Když celou dovolenou fotíte mobilem i foťákem a ještě relativně hodně cestujete, tak je to doslova peklo dát to nějak dohromady. Když vše napíšete, a pak pátráte v ještě neroztříděném souboru, který má dva a půl tisíce snímků, tak to neuvěřitelně vydá skoro na celý den práce.

Detail na Hoher Bogen z foťáku.




Penzion s restaurací a venkovním posezením.

Rozhledy na stěně chaty. Toto tam žel nikde neprodávali. Na první pohled se zdá, že je to ještě podrobnější, než tabule v ochozu, ale zatím jsem to ani nezkoumal. teď se na to teprve podívám :-).

Čerchov v detailu. Jako hvězdář si připadám, když se dívám asi dva roky nazpět v čase. Tehdy jsem stoupal od vlaku k rozhledně  z obce Trhanov snad 2 hodiny 45 minut.

Když jsem byl asi v polovině výzkumů a pořád jsem nechtěl přijmou fakt, že je prostě Rakousko odtud daleko a podobně i Itálie a Švýcarsko, byť je tu pohádkově rozhledové a člověk by si ty podmínky přál, tak se na schodech ozval dupot a dětský křik. Ne snad, že bych chtěl být pes na děti, ale měl jsem vůbec právo na otevírání okna ? Hned jsem jej zavřel. Za chvíli tu byl ve věži celý tábor dětí, které to ani moc nebavilo a užíval si snad jenom vedoucí.

Rozhledna Koráb. Na snímku je vidět i lávka od penzionu v patře ke dveřím rozhledny.

Když začaly sílit nářky na horko, tak ani vedoucím nic nezbývalo a za chvíli všichni skončili v tubusu schodiště. Tak tak, bezpečnost musí být. To si na triko vzít nelze. Hned jsem otevřel okno, dokončil pokusy, o kterých budu na webu zřejmě diskutovat se stejně praštěnými kolegy, a jako uvědomělá osoba jsem za sebou okno zavřel.

Byl krásný čas a jistě bych nemusel nikam pospíchat, ale protože jsem svoji misi splnil a dovolenkový večer doma má také něco do sebe, tak jsem se snažil stihnout vlak s odjezdem v 15.08 ze Kdyně. To se zprvu zdálo pohodové až romantické, zvlášť když se člověk kochal při sestupu opět výhledy a vezl si domů vše co chtěl ( vizitky, pohledy), ale pak to bylo slušné drama a slunce mi dávalo.

Kdyně je totiž v dolíku a nádraží je nekonečně někde v kopci. Popobíháte do kopce, leje se z vás a vůbec nevíte, jak dlouho to bude ještě takto trvat. Přiběhl jsem jen pět minut před odjezdem vlaku, který měl být v 15.25 v Domažlicích. Měl jsem takovou vizi, že bych snad ještě mohl zrychleným přesunem dojít do Domažlic na krásné veliké náměstí, protože mi rychlík do Prahy jede v 16.08.

Když jsem se ještě na nádražíčku ve Kdyni dal do řeči s nějakou postarší paní, která tam kromě mě čekala na vlak, tak vše vypadalo zase tak optimisticky, ale nějak se ukázalo, že vlak nemá jet  z Domažlic v 16.08,ale už v 16.01. I tak jsem se pokusil o zrychlený přesun, ale dvě ulice před náměstím jsem to raději vzdal. Však jsem už asi před třemi lety tuto trasu z centra k hlavnímu nádraží absolvoval a matně si ji pamatoval, ale tohle už postrádalo smysl.




Pohled na Kdyni s Čerchovem na pozadí.
Jak se to dělá ? Když víte, že máte čas 30 minut do odjezdu, tak je jednoduše jasné, že na rovince můžete jít tak nanejvýš nějakých 13 minut, a  pak je nutné otočit. Když nejste dost rychlí, tak je to prostě procházka bez efektu, ale je to zajímavější ,než těch 30 minut prosedět. Kdybych jen věděl, že až dojdu na hlavní domažlické nádraží, tak budou hlásit 20 minut zpoždění.

Tam nic zajímavého není. Automat na kafe, klimatizovaný prostor s pohodlnými sedačkami, a to je vše. Jen jsem s úsměvem pokynul na dvojici, která ráno seděla ve vlaku z Prahy přes uličku a zřejmě byla na návštěvě u příbuzných. To čekání bylo strašné. Hlásili, že je to z důvodu čekání na přípoj. Ale ano, oni mají vlaky zpoždění i v cizině, ale my tady v Čechách žijeme v klamné představě, že to na Západě není



Přitom právě největší zpoždění mívají odpoledne vlaky přijíždějící ze zahraničí, ale jak které. Vypozoroval jsem na svých dovolenkových jízdách, že největší zpoždění mívají vlaky jedoucí z Berlína a z Budapešti. Pozorovací stanoviště Břeclav. Pak to jsou Domažlice, kdy to odpoledne z obou směrů bývá od nuly po 20 minut. Nejlépe jezdí Vindobona ( Praha-Břeclav-Vídeň-Graz), která mi aspoň do Kolína i odpoledne do Břeclavi jezdila vždy tak, jak měla.

Je za tím 9 let letních pozorování :-). Ostatně, kdybych mohl letošní situaci vrátit zpět, tak bych si nyní již po zkušenostech jistě předem zjistil zpoždění vlaku na klasické stránce ....

https://kam.mff.cuni.cz/~babilon/zpmapa

Zdá se, že je tam i blízké zahraničí.

Tak pravda, tentokrát rychlík přijel do Prahy místo v 18.21 asi v 18.50, ale co na tom záleží, když máme s Prahou slušné spojení a ještě dovolenou. To si užíváte ve vlaku vše, co vám dá. Tentokrát to byl vagon plný docela hlučné italské mládeže, kde se na závěr cesty ptal jejich vedoucí lámanou češtinou, zda už je to opravdu konečná stanice Praha :-).



V ochozu.

Na prostředku pohoří Hoher Bogen.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwarzriegel

I tady jsem byl rád za internet, ale skály nad Berounkou jsem si již vychutnával. Občas se někde objeví ti s místenkami, o kterých nikdy nikdo netuší, kdy kdo nastoupí a  koho slušně vyhodí. Nu tak co ? Letos jsem se jednou stěhoval přes uličku, ale ještě mám v hlavě matně několik let starý příběh, kdy se  po delší době smála značná část jednoho veselého zájezdu tomu, jak jsem uvolnil sedadlo, abych se na jiném sedadle asi o pět metrů dále stal na úrovni veselé diskuse jakoby prozatímním členem zájezdu :-).

Cestou z rozhledny do Kdyně.

Už jsem chtěl popřát pěkný zbytek víkendu a náhle čtu v nadpisu, že jsem tu slíbil ještě typ na parádní víkend. Já to vlastně nakousl posledně. Což si tak vyrazit do Saska na Velký a Malý ležící kámen, za nímž zapadá na Mělníku na obzoru o slunovratu slunce ? Je to jednodušší, než jsem si myslel.

Vlevo Hoher Bogen při sestupu.

Na pozadí Kdyně je Čerchov.

.

Dominanta  Domažlic je tím prvním co vás vítá. Je jedno, zda přijedete dopoledne z Prahy, nebo zda se vracíte z Německa..

Vyjedete v sobotu v 6.50 na celodenní DUK za 140 Kč a v 7.52 jste na západním nádraží v Ústí nad Labem. Tam si necháte ujet již náš klasický vlak z Děčína do Kadaně. V 8.22 totiž přijede z Děčína spěšný vlak, který jede speciálně do stanice Moldava v Krušných horách, kam přijede v 9.55. Po návštěvě TIC jen přejdete hranici a po dvou hodinách chůze jste v hlavním cíli na Grosser Lugstein ( 899 m.n.m.).

 Není třeba se vracet. Po dalších třech hodinách jste na již známé Komáří hůrce, odkud můžete sjet část cesty lanovkou. Když absolvujete celou cestu až do Bohosudova na vlak pěšky, tak to dává 24 km a 6.47 hodin. Odtud krásně navazuje vlak v 19.40 s příjezdem ve 21.02 na Mělník. Jen to chce odvahu a vyjet co nejdříve, dokud je ještě léto :-).


S Italy ve vagoně jsem se u Berounky rozhodl z vlaku fotit.

Na chvíli vykoukl i Karlštejn.

Je to kraj lesů a skal nad řekou Berounkou.



Příjemnou cestu do příštího a již srpnového týdne !
Děkuji za dvě krásná výstižná slova v komentáři k článku, která snad musí potěšit každého autora. Hezký víkend ! Docela se divím, že se Vám podařilo komentář publikovat. To je hrozné vylepšení webových služeb. Pokouším se Vám odepsat a hlavně to odeslat. Snad se to povede. Ne nejde to!!!!! 
Zdroj: Soutok