Tip: Staňte se redaktorem! Přidejte se k našemu teamu!
Muzeum M

Zpravodajství

Leden 26, 2020

13:20


Aby mohla každým rokem přivítat oblíbená akce Kčt Mělník příznivce masového turistického pochodu přes vrch Nedvězí, tak je za tím mnoho organizační práce, kterou si běžný turista ani možná mnohdy neuvědomí.

To není jenom určit termín, domluvit se s obsluhou restaurace v obci Střezivojice a zajistit autobus pro odvoz na akci i přívoz turistů zpět, ale také každoroční mnoholetá velmi obětavá práce pana Jana Soukupa, který je vždy v daném termínu v dobré zdravotní kondici.

Vždyť to znamená nejen vybrat jízdné a rozdat mapky v autobuse, ale také jít tu nejkratší trasu, aby byl na vrcholovém místě včas a mohl  zde za jakéhokoliv počasí vydávat všem účastníkům odznaky akce s diplomy. A nemusí být člověk ani turistou, aby věděl, že být dvě hodiny na holém kopci, kde může foukat mrazivý vítr a třeba i ještě hustě pršet není nic příjemného.

Kdo si myslí, že tím  to ne zrovna moc příjemné končí, tak je na velkém omylu. Znamená to totiž také přijít, jako poslední do restaurace a odejít mezi prvními. Vždyť jedině přítomnost organizátora akce u autobusu je důrazným pokynem pro  spokojené, upovídané a lehce rozjařené účastníky pochodu v restauraci k jejímu opuštění.

Nedělám to na těchto stránkách prvně, ale věřte mi, že za tento výkon před panem Soukupem vždy smekám a pevně věřím, že tento článek je poděkováním jemu nejen jménem mým, ale i vás všech, kteří jste se tak rádi akce účastnili a účastníte. Myslím, že Mělník má jména, která dokáží svojí obětavostí udělat radost druhým a Jan Soukup je příkladem z nejzářivějších.


Letošní již 45. ročník populárního pochodu přilákal opět slušné množství účastníků a nutno poznamenat, že akce probíhala opět současně s Kčt Neratovice, který má trošku jiné uspořádání trasy i celkového programu.

Oba autobusy odjížděly náležitě zaplněné. Zatímco trasa Kčt Neratovice vycházela z obce Chudolazy a končila v Dubé, tak mělničtí turisté měli na výběr ze tří možností, které tu již mnohokrát v minulosti byly.

 Nejdelší trasa vedla po známé zelené značce na Rač, kde přecházela na červenou a za obcí Nedvězí po modré značce do obce Střezivojice, kde byl tradiční cíl v restauraci Bouda. Její délka byla 15 km. Druhou možností byl nástup na trasu v obci Chudolazy a nejkratší trasa vedla z obce Deštná.

Odjíždělo se tradičně v 8.30 od vlakového nádraží v Mělníku a odjezd z obce Střezivojice byl ve 14 hodin.


Z obce Tupadly nás vyrazilo na trasu asi 10 a bylo samozřejmě co fotit. Vždyť tu člověk dlouho nebyl. Vždy se těším na bývalé Buddhistické centrum Samadhi, které aspoň ještě loni na jaře ( článek zde) bylo za několik desítek milionů korun ke koupi. Soutok byl již i v areálu v rámci DED a někde je tu článek.





Zmrzlá půda dnes turistům  vyhovovala, tempo bylo všeobecně vyšší, skupinka se roztáhla a následovaly lesní pasáže, které tu mají i díky místní Liběchovské příčce své genius loci. Mimochodem, Slavín v Tupadlích byl v dávné minulosti také rozhlednou.












Obec Nové Osinalice zase nabízí návštěvníkům chatovou architekturu a snad bych mohl zájemce ještě odkázat na malou brožuru na toto téma, která je k dostání v RMM ( muzeu). Krásnou knihou je však titul  Kokořínsko - Jak mluví skály, kterou seženete například v mělnickém knihkupectví

https://www.dobre-knihy.cz/kokorinsko-jak-mluvi-skaly-449671.html?gclid=CjwKCAiA66_xBRBhEiwAhrMuLS06wgRBWKYZ1VGwaycwuWXK_2qKFp5m4JSRvypHphVOvMa1p4qffhoCuCEQAvD_BwE

Teď se stalo přátelé něco neočekávaného. Na článku jsem začal pracovat ve 23 hodin s tím, že ho rozpracuji a dnes dopoledne dokončím. V 0.45 mě překvapila tabule s názvem plné úložiště. Píši to proto, aby si každý uvědomil, že dělat web není žádná legrace. Kromě nápadů může zaskočit člověka i technika a trvá to, než něco vymyslíte, jak to aspoň nouzově vyřešit. A protože nás ve škole učili, že nemá být v jedné větě stejné slovo dvakrát, byť to hovorově užíváme ( třeba v nadpisu), tak nezbývá než opravovat občas ještě i po vydání.



To jsou ty slíbené snímky z Nových Osinalic. Obdivovat chalupy můžu.













Bylo pro mě nesmírně obtížné fotit lidi na pochodu, protože tvrdý rychlý terén roztrhal na nejdelší trase turisty obvykle na takové dvojice až trojice, mezi nimiž byla časová prodleva. Jen opravdu rychlou chůzí jsem došel i ty, kteří měli za sebou o dva kilometry méně ( Vyráželi na trasu z  obce Chudolazy).


Společnost se mění. V počátcích Soutoku ( před více než 8 lety) nebyli lidé tak svolní k tomu, aby  se jejich tvář objevila někde na internetu. ( Obvykle šlo o mladší hezké slečny, které byly  rády za foto na internetu a  při nabídce pohotově souhlasily.)  Dnes se také najdou lidé, kteří si to nepřejí, ale snad i díky tomu, že se mnohdy i nedobrovolně objeví na novinářském webu, v novinách, nebo někde na FB, tak už je jim to často  jedno.

Dnes už nevíte, zda vás nefotí nějaký dron. Já se pochopitelně snažím být pokud možno v určité anonymitě už jen proto, že jsem také již zaslechl poznámku :,, A hele, samozvaný fotoreportér. Ne, že to vystavíš někde na Mělníčku apod. :-)." Opravdu se musím ptát.





Až v tomto úseku, se mi již dařilo dělat i fotografie mapující činnost jedinců, jak je na akcích zvykem.




Konečně vrchol kopce, z něhož je podle některých odborníků jeden z nejkrásnějších výhledů na téměř třetinu Čech. Přitom jde o nadmořskou výšku pouhých 458 m.n.m.


Zrovna odcházela z vrcholu velká početná skupina a ani vám neřeknu, zda jde o neratovické turisty, kteří jdou do Dubé, nebo o mělnické.


Honza Soukup měl na vrcholu tentokrát opravdu ideální počasí. Sice nebylo vůbec nic vidět, ale nefoukal vítr, nebyla zima a všichni byli zkrátka v pohodě a vysmátí. Bezva sobota.



Roztomilá fenečka přijela na výlet  se svoji majitelkou až ze Mšena.


Jen chvíli před touto fotografií jsem se v mysli přenesl s velkým úsměvem do vojenských let. Tenkrát mě rozesmál můj maďarský velitel roty, když se rozkřikl na naše nejbližší nadřízené v hodnostech četařů, desátníků i svobodníků : ,, Pozritě sa vy absíci. Obyčajný voják a vie veleť lepšie, ako vy !"

Nějak jsem vyburcoval aspoň několik nejbližších lidí, aby měl i tento půlkulatý ročník tradiční vrcholovou skupinovou fotografii, byť nepochybuji, že jsem nebyl sám, kdo již přede mnou takto učinil, a že některé ty fotky budou běhat na různých FB, na stránkách novin, či obou Kčt, které v sobotu vrchol navštívili.


Nedvězí je krásná osada a zvláště mám rád tuto zvoničku. Jen je trochu škoda, že jsme tu letos nepotkali v ohradě u cesty roztomilé kamerunské kozičky i ovečky. Cestu do cílové Boudy si vůbec nepamatuji, protože jsem byl stále s někým v družném hovoru.

http://soutok.blogspot.com/2016/01/zimni-prechod-vrchu-nedvezi-v-roce-2016.html

http://soutok.blogspot.com/2017/01/42-rocnik-zimniho-prechodu-vrchu.html




Vůbec to nechápu, ale v předvečer slavné akce, se mi vybavilo přesně toto místo u baru. Asi je to tím, že jsem tu zakončil své poslední ročníky :-).



Bouda se prostě povedla.



To jsme již u toho, co jsem psal výše. Tam musí ve předu stát ten zmíněný člověk, který to takzvaně diriguje. Kdyby zůstal v Boudě, tak je pořád dost času :-).


Tak co třeba zase za rok ? Nikdo neví, co mu do toho přijde.

Podívejte se, jaký krásný odznáček letos účastníci přechodu získali. Za mě velká jednička :-).

Všichni účastníci si akci velmi užili, a když se ti lidé pak loučí, tak vidíte, jak si to všichni spolu užili, jakou mají skvělou náladu, jak si zvykli na své kolegy  i kamarády na trati, a s jakou určitou nostalgií, se rozchází do svých domovů.

Mně už nezbývá, než zvolat : ,, Nedvězí 2020 je za námi. Ať žije budoucí 46. ročník !" Samozřejmě, kdo máte rádi masové pochody, tak můžete i jinam, nebo v létě na krásný Mělnický hrozen ( kolem slunovratu). Ať se článek líbí a hlavně v něm najdete špetku humoru !

Já ještě musím odeslat fotečky těm, kteří nechtěli být na webu a dali mi na sebe e-mail :-).





Zdroj: Soutok

Leden 24, 2020

13:11


Vzpomene si dnes ještě někdo vůbec na to, jak se v průběhu našeho života změnilo telefonování ? Pamatujete si ještě, jak jsme přišli na mělnickou hlavní poštu číslo 1 , dali se vlevo po schodech do patra, a pokud mě paměť neklame, tak vpravo za dveřmi bylo úřední okénko a vlevo asi čtyři kabinky.

Paní vytočila číslo, které jste buď nadiktovali, nebo ho přečetla  z vašeho lístečku a pravila : ,, Jděte si do trojky". Když jste zvedli sluchátko, tak byl obvykle ještě slyšet oznamovací tón, protože dotyčný musel telefon v bytě zaslechnout a dojít k němu. Pak se ozvalo malé lupnutí, kterým paní zjistila, že již mluvíte, položila sluchátko a začala se vám počítat délka hovoru.

Pokud jste volali někam do práce, tak se nejprve ozvala podniková ústředna, která vás přepojila. Poslední fází již bylo jen vlastní vyúčtování hovoru.

https://www.usetreno.cz/telekomunikacni-pravek-telefonni-budky/#gref

Samozřejmě, že existovaly občas někde i telefonní budky a v polovině 90. let jich bylo již ohromné množství, ale ve velkém se stávaly obětí vandalismu, mnohdy i za účelem vybrat z kasiček kovové peníze, a v neposlední řadě to zprvu znamenalo připravit si dostatek drobných mincí. Ostatně je i dnes nepříjemné, když třeba z automatu na jízdenky PID vám vypadne nějaká větší mince a nemáte připravenou náhradní.


leden 2017

Začátkem 90. let byl u nás nejčastějším telefonním aparátem výrobek od tuším slovinské firmy Iskra. Pokoušel jsem se najít nějaké stránky o historii značky, ale už to tak na netu bývá, že když vás zajímá nějaká historie, firma , nebo technologický princip, tak najdete ceny a prodej výrobků na trhu, nebo na aukru.

Aspoň jsem našel toto: https://cs.wikipedia.org/wiki/Telefon   Pokud byly telefony určeny jen pro hovor, tak později se objevila tzv. hlasová stránka. Majitel se v době nepřítomnosti po zadání číselného kódu mohl dozvědět případný vzkaz volajícího.

Opravdovou revolucí však byl  mobilní telefon, který k nám zavítal mezi širší veřejnost v letech 1997 - 2000 a jeho převratnou novinkou byla služba SMS, doplněná po integraci fotoaparátu o službu MMS. To už měly události tak rychlý technický spád, že lze již jen shrnout jeho vybavení nepřeberným množstvím funkcí ( hry, rádio, různé výpočetní programy, poznámkový blok, kalendáře, mapy a pozice mobilu, či již zmíněné foto).

https://www.sbazar.cz/medakarel/detail/2860622-prodam-stary-telefon-iskra

Tou úplně poslední rozšířenou masovou službou, se stal v telefonu internet doplněný o další služby.



Jenže v průběhu časů docházelo i k situacím, které člověk občas málem ani nezaznamenal. Šlo o přístroje, které se mnohdy i z pochopitelných důvodů netěšily reklamě a poznáte to podle toho, že vás někdo osloví a začne se ptát, co že to vlastně děláte.

Nikdo pochopitelně neměl zájem na tom, aby si lidé pořizovali za jednorázovou finanční sumu vysílačky a nic neplatili za hovory, byť třeba jen s kamarády. Došlo k zajímavé situaci. Jak jste již před lety na těchto stránkách četli, tak jsem k tomu přišel, jako slepý k houslím.

Prý abych zbytečně neutrácel za hovory k rodičům. Kdo mohl tenkrát tušit, jaké obrovské hobby to může být a kolik lidí je tím praštěných ....

http://soutok.blogspot.com/2017/01/pred-20-lety-se-u-nas-objevila-technika.html

Člověk chtěl vždy vědět více. Dále, výše, rychleji ... , prostě něco vylepšit. Na obrázku výše vidíte občanskou radiostanici, které se říkalo ručka a po odšroubování malého teleskopu, se vešla do kabelky. V zástavbě měla dosah stovky metrů a na vyvýšeném místě několik kilometrů, ale existovalo vylepšení, které dokázalo zázraky i při povoleném standardním výkonu 4 Watty.

Stačilo asi metr a půl slabého drátu, na jehož jedné straně se udělal prstýnek, který se navlékl na matici teleskopu ( pendreku) a drát se spustil k zemi. Bez této pomůcky jsem vysílačku prakticky nepoužíval a nebyl problém pozdravit lidi z Odolené Vody bavící se mezi sebou z místa, kde dnes končí poslední domy lokality Brabčov.

Později jsem na jedné expedici udělal pokus. Můj kolega na Vrátenské hoře mi přes velkou anténu vyjednal rádiový klid na kanále a podařil se hovor na hranici možností se zaměstnancem a nadšencem CB provozu hvězdárny na Kleti. Když si vzdušnou čarou spojíte Kleť a Vrátenskou horu, tak vám vyjde vzdálenost 181 kilometrů! Bylo to za hluboké noci, což byla třešnička na dortu při vysílání expedic.


Dabové rádio s přepínáním na běžné FM.

Proč o tom píši ? Poslední dobou mě za mělnickým zámkem oslovilo několik lidí a opět se ptají, co že to dělám. ,,Pane, vy tady chytáte duchy, ne :-) ?" slýchám občas. Je to tím, že teď bylo přece jen delší období podmínek dálkového příjmu a nikdy nevíte z jaké vzdálenější země co přilétne. Vždyť jen za poslední 4 měsíce lovu v tomto pásmu ( 174 - 240 MHz)  tu již byly signály ze Švýcarska, Dánska, Nizozemí i z Balkánu.

 Potkal mě pán a už to nevydržel: ,, Já vás tu vidím už pokolikáté. Co to pořád děláte ? Nemáte tady někde schovaný dron ? :-)" Ne, dron schovaný opravdu nemám, ač uznávám, že pohled z výšky na město je úžasný. Mělník  je z výšky tak hezký, že se mimochodem už dávno v 90. letech dostal takto i na volební plakát jedné strany.

Ještě nedávno jsme se mohli dívat netem na satelitní snímky, nebo si zaplatit let vrtulníkem, či se podívat na video z něj na netu a dnes už máme i drony.

O kus výše jsem psal, že člověk je tvor, který zkoumá, když ho něco zaujme. Předpokládám, že čtenáři těchto stránek už asi vědí, co je to vysílání DAB+ . V tomto pásmu se vysílá v odlišné svislé vertikální polarizaci a tím i přijímá.

To má určitou výhodu i nevýhodu. Vertikální anténa ( prut) přijímá ze všech stran. Zdá se tedy, že svislá kovová konstrukce veřejného osvětlení za našim zámkem, se chová do jisté míry, jako antenní prvek , tedy jako přírodní reflektor :-). Signál v její blízkosti u slabších vzdálených vysílačů obvykle zesílí, což má na svědomí právě  odraz o sloup na anténu.

Je to sice na hranici spekulace, ale nikdo nevylučuje, že se to asi opravdu uplatňuje. A jsme opět u jádra věci. Samozřejmě vám nikdo nebude dělat pro takový příjem reklamu. Jednak je žádoucí, aby lidé získali zájem o tuto technologii a poslouchali především domácí vysílače a rozhlasové stanice z těchto multiplexů.

A pak je to věc druhá. Ti praví fajnšmekři na dálky si uzpůsobují vstupy pro možnost připojení směrové antény, kterou si samozřejmě pořídí a pokud chtějí s ní jezdit do terénu, tak musí být i rozebiratelná

. Jsou oprávněně přesvědčení, že za běžných podmínek mají při těchto snahách větší úspěšnost, ale do jisté míry neradi slyší, když si někdo zajde s takovouto hračkou do kapsy na výhodné terenní místo, nebo když si zajede někdo na kopec s obyčejnou autoanténou na autě a za dobrých podmínek uloví to samé, co oni na svoji techniku.

Také se už objevují i  podstatně dražší přijímače se vstupem pro směrové antény a je to opět všechno o tom, aby hlavně zákazník měl zájem a utrácel za techniku. Česká republika oproti Německu na tomto poli techniky hodně zaspala a ač česká historie píše, že DAB je tu už 10 let, tak skutečné věci se u nás začaly dít teprve loni a letos.

Paradoxní však je, že na konci letošního roku má být touto nejkvalitnější technologií přenosu pokryto vysíláním  v případě provozovatele Českého rozhlasu už 80 procent území a ještě tu máme další tři české společnosti, ale reklama je proti televiznímu vysílání ( změnám) tristní, a to i z důvodu, že televize je mnohem sledovanějším médiem a mnohé rozhlasové stanice mají vysílací koncesi pro vysílání na FM ještě snad až do roku 2025 a přístup k jednotnému řešení je dost benevolentní.


Reklamní fotka zaslaná v roce 2005 do Bavorského rozhlasu tehdy způsobila poděkování a opětování QSL lístkem.
Dnes se setkávám ještě s jednou věcí, a to dokonce na poli stejných zájemců. Ukazuje se totiž, jak moc jsme rozdílná společnost, a co způsobil vývoj rozhlasové techniky.
Když dnes někomu řeknete, že přece nemusí poslouchat jenom náš český rozhlas a už vůbec ne jenom populární pop-music hudbu, a že si klidně může pustit písničky z internetového rádia a třeba i z druhé polokoule z Tichomoří, tak ani nevěří, že to někdo může myslet vážně.
Stejně mi to nedalo, abych sem nedal nakonec dodatečně  tři odkazy ze světa hudby z dálek :-).
https://onlineradiobox.com/track/1657383632653571559/?cs=ch.radioeviva952
https://www.youtube.com/watch?v=Z_nY6KBq3J4
https://www.youtube.com/watch?v=tJiZodnodmA
Právě ten pán,co se mě ptal naposledy, tak se se mnou dal do hovoru, a když jsem vzpomenul slavné rádio Luxembourg, tak se mu úplně rozsvítili oči.
,,Jo, to byly časy. Vůbec nám nevadilo, že občas přišel v písničce únik signálu, a s takovou láskou jsme to nahrávali, jak to jen šlo. Nejlépe se nahrávalo z SV v zimě. Dodnes bych tu někde našel audiokazetu s tímto hitem, kde mi hned na začátku na chvíli mizela melodie :-) ...
Tak moc se mi ta písnička na  Laxíku na první poslech líbila, ale nechte se překvapit :-)
https://www.youtube.com/watch?v=PhI_3BYdwL8
Jenže, jiným a hlavně už těm mladším šlo o kvalitu, a tak tu bylo stereo, CD, MPEG3, MPEG4 a dnešní DAB + je vůbec považovaný za ten nejlepší přenos hudební kvality. Na druhou stranu se najde spousta kritiků, kteří považují dnešní hudbu Hitrádií za neposlouchatelný brak, který se jen pomalu možná přestěhuje z FM na DAB+ a nedají dopustit na bohaté německé a rakouské playlisty.
Jsme zkrátka hodně roztříštěná společnost a člověk si uvědomuje, že nejen technika kráčí obrovskými rychlými kroky, ale stále více a více se rozevírají nůžky mezi životy jedinců, neb každý má svůj vlastní svět, na který působí nejbližší okolí.
Podobné články:
https://soutok.blogspot.com/2017/01/kdyz-je-na-melniku-snih-muze-to-byt.html
https://soutok.blogspot.com/2017/01/vite-kde-jsou-v-melniku-telefonni-budky.html
http://soutok.blogspot.com/2017/01/pred-20-lety-se-u-nas-objevila-technika.html


Jaromír Tůma získal na Slovensku cenu Grammy.
Nakonec mi dovolte užít převzatou, ale milou zprávu z FB historické skupiny. 
https://www.facebook.com/groups/1808841266008571/permalink/3117743531784998/
Pan Jaromír Tůma se v mém životě objevil několikrát, ač jsme se osobně nikdy nesetkali a nejblíže jsem jej viděl, jako moderátora Mělnického vinobraní přes publikum :-).
Začalo to už v druhé polovině 70. let , když jsem zjistil, že existuje na FM nějaká stanice Vltava, která není jenom tou stanicí vážné hudby, jak jsem ji znal dříve, ale kde v pátek v 19.30 začíná dvouhodinový hudební pořad Větrník, který má reprízu v sobotu v 10.00. Moderátorem byl samozřejmě Jaromír Tůma a já dodnes vzpomínám, jak jsem prvně ve stereu slyšel Smokie, Rush, nebo Yes. Bohužel jsem později na pořad nějak pozapomněl, protože přišel život ve společnosti, jak je u mladých v pátek odpoledne a o víkendu zvykem.
Podruhé jsem se docela komicky stal po dobu dvou měsíců vlastně jakoby jeho zaměstnancem, což bylo na podzim roku 2005. Tehdy jsem psal pro první mělnické barevné noviny Tep Regionu články z kategorie Typ na výlet  a vůbec první bylo také něco o rádiu.
Pan Tůma mi třeba  zavolal do práce na mobil, co bych měl zkrátit, co vyzdvihnout a rád na naši krátkou spolupráci vzpomínám. Bohužel došlo na konci roku k jeho odchodu z redakce a nové šéfredaktorce, která měla nejspíše jasné úkoly ( Týdeník měl později sídlo v Mladé Boleslavi), se možná navíc ani nelíbila má snaha, když jsem chtěl být první, kdo napíše něco o blížících se volbách.
Možná si ještě pamatujete, že tady mám někde článek se dvěma volebními plakáty, ale zkusím je najít a dát sem :-).

Chtěl jsem zkrátka upozornit, že jsou volby za dveřmi a za nálady ve společnosti nemůžete.

https://soutok.blogspot.com/2012/04/co-nesmelo-do-novin.html



Pak se pan Tůma objevoval na webu, který už asi neexistuje ale je tu místo toho facebook. Jmenovalo se to rádio Mělník, psali tam tři lidé ze světa hudby a obsahoval takové zajímavé osobní zážitky autorů na nejen hudební téma. Občas jsem  ten web navštěvoval a pokud se nemýlím, tak už žil i web Soutok.
Nyní je to tedy takto. Mělník má tzv. Dětské rádio Mělník a Rádio Mělník má FB. A já na ty FB moc nejsem :-), ale ....
https://www.facebook.com/pages/category/Author/R%C3%A1dio-M%C4%9Bln%C3%ADk-1755098201388818/ 
Další kapitolu již znáte.
Pan Tůma v roli moderátora Mělnického vinobraní a autor knížky o víně a Mělníku. Odpusťte mi, ale já moc vinař nejsem. Tedy, myslím, jako konzument :-). Poslední kapitolu jeho osudu tedy máte v odkazu a věřte mi, že z ní mám velkou radost.
Nejen, že to je kromě bohatého životopisu uznávaná veličina na poli populární hudby a dokázal získat pro program Mělnického vinobraní takové veličiny, které opravdu známe.  Třeba i v roce 2009  samotný západoberlínský Alphaville. 
http://soutok.blogspot.com/2012/08/alphaville-na-melniku.html
https://soutok.blogspot.com/2017/02/povidani-o-pop-music-3-ein-kessel.html
Ale, umožnil mi také na rozdíl od jiných šéfredaktorů psát v tiskovém médiu v době, kdy jsem měl chuť a elán. Díky!!

Reklamní číslo z 5. dubna 2005


Redakce



Tep tepal v senátu. Číslo z 21. 12. 2005.



Jedno z několika čísel, kde se prezentovala i moje maličkost : Listopad 2005.
Hezký poslední lednový víkend!



Zdroj: Soutok

Leden 22, 2020

14:02

Když se v neděli navečer objevila předpověď pana Hepburna, tak fandové pásma FM ( VKV) a DAB+ , kteří se baví záchytem vzdálených zahraničních vysílačů jásali. Zdálo se, že by se mohlo někomu podařit zachytit vysílač v Belgii, nebo v Nizozemí, jako se to před třemi měsíci povedlo jednomu z nás.

Což o to, mlha byla, mrzlo, ale předpověď absolutně nevyšla. Druhý den jsem četl článek na stránkách digitálního rozhlasu o tom, jaké to bylo obrovské zklamání a já se musel sám pro sebe smát. On chce mít leckdo na tu svoji zálibu klid, a jezdí v mlze někam na kopce, ale mělnické vyhlídky nabízejí neuvěřitelné množství zážitků, jste u nich celkem brzy, ať se daří nebo ne, a tak ani zklamání nemůže být velké.

Když se tu pánové nesetkáte s kamarády, ani se zvědavci, ani s tuzemskými turisty, ani se zahraničními turisty, tak můžete dokonce potkat zprvu udivenou bytost, která udiví i vás a věřte, že to rádio, kde stejně zrovna nechytáte to co chcete, že ho nakonec časem odložíte :-). Pak že nejsou divoženky :-).


Mám teď v těch dnech trochu zmatek, ale když jsem viděl, jak se ta mlha koulí kolem, tak jsem zkrátka neodolal a fotil i tu pohádku kolem nás, která je tu teď velmi často. Můžete ji mnohdy vidět i vy, pokud neskončíte svoji pouť na náměstí a nebudete si říkat : ,, Co bych tam teď asi za zámkem viděl ?"

Tak jistě, ani já nevím, co tam na mě čeká, ale hobby mě donutilo. Neodolal jsem a několik záběrů jsem nafotil.






A kvůli tomu sem leckdy člověk jde. Jen by tam chtěl mít něco exotičtějšího. To se ovšem stává málokdy, že přijde něco ze Švýcarska, nebo dokonce z Dánska apod.  Když jde o premiéru nějaké dálky, tak je to velká radost, ale později již spíše technické konstatování. Vše záleží na tom, jak se signál vyslaný vysílačem v atmosféře odráží a kam dopadne.



Bylo by krásné chytit Chorvatsko, které se na kanále 9C daří poměrně častěji úspěšně kolegům na Moravě, ale jednak směrovou anténu nemám, a když to vypadá i tak bez ní nadějně, tak je tu prostě ze dna Bavorska Augsburg.

Na druhou stranu někdy opravdu přijde překvapení a na 7D se vám místo očekaváného nápisu Niederbayern zobrazí švýcarský nápis muxu. To je jeden příklad za všechny.


Toto už jsou snímky z dnešního rána. Vůbec jsem nevěděl, zda je mám fotit, protože už jsem byl u cíle a šel jsem za jiným účelem ( navíc jsem je fotil o Vánocích), ale tolik se mi to líbilo, až jsem si řekl, že to je jedno a navíc je to zpestření.



Rozloučím se snímkem, kterým rád prezentuji mezi příznivci stejného hobby fakt, že tady žiji, že je tu krásně za každého počasí a na rozdíl od mnohých nadšenců s množstvím techniky dokáže i tato krabička ulovit pěkné dálky, stejně tak, jako kdysi rádio v mém mobilním telefonu.


Mimochodem, úlovek na tomto snímku je od nás vzdálený 492 km. Vysílač leží jen nedaleko německého města Offenburg v Bádensku, nebo spíše známějšího francouzského Štrásburku a jmenuje se Hornisgrinde ( 1163 m.n.m.)

https://mapy.cz/zakladni?x=8.2021233&y=48.6057448&z=11&source=osm&id=6306640

Mějte se pěkně a snažte se i v mlze najít nějaké pozitivum :-).
Zdroj: Soutok

Leden 21, 2020

13:09

Na dnešní den se těšili především všichni nadšenci o dálkový příjem rozhlasu, neboť teploty pod nulou a mlha slibovaly podmínky, kdy se dá vždy něco dalekého, nebo dokonce nového ulovit, ale zatím se nedařilo a nedaří.

A tak se aspoň odreaguji připomenutím akcí, které se nám blíží, a které jistě někoho osloví.

Především tedy opět připomínám výstavu v mělnickém zámku, na kterou jsem tu již upozorňoval prvně minulý týden v úterý. Ta běží od včerejška do neděle, a pokud vás téma oslovilo, tak neváhejte, protože poté má být výstava trvale přesunuta do Vídně.


Zimní přechod Nedvězí je akcí, která má takový zvuk, že se dostala částečně i do povědomí těch, kteří jinak turistice moc nedají. Podrobnosti jsou v článku:

https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/prechopd-nedvezi-25-ledna-2020/

Snad jen dodám, že jde o oblíbenou historicky častou variantu, na kterou lze nastoupit na třech místech ( Tupadly, Chudolazy, Déštná) a po přechodu vrchu je tradiční zakončení v oblíbené restauraci Bouda v obci Střezivojice.



Mám tu také konečně již pozvánku na výstaviště do Lysé nad Labem, která je tentokrát věnována zvířátkům. Výstavy v Lysé mají zajímavá témata a staly se vlastně už tradičním doplňkem těchto stránek. Vždyť krásná cena jízdenky PID i dobré železniční spojení  do relativně nedaleké Lysé nad Labem k tomu vybízejí.

Masopust ve Velkém Borku si získává stále větší a větší mediální ohlas a dokonce někteří čtenáři Soutoku dnes s oblibou prohlíží článek, který se týká částečně také právě Velkého Borku, byť se vztahuje k loňskému létu :
http://soutok.blogspot.com/2019/06/vikend-pod-sirym-nebem-kreyson-ve.html
Je to sice ještě trochu předčasné, ale už sem ten plakátek tedy dám :-). Není bez zajímavosti, že tak jak si někdy prohlédnu na FB, nebo některém novinovém webu fotografie z akcí na Mělníku, tak jsem si loni prohlédl fotografie i z Boreckého masopustu a místní se bavili dobře :-).
Co si dnes dáme na závěr ? Oblíbené kalendárium akcí pro rok 2020 ze Mšena a okolí dostává opět po roce svoji základní kostru, která bude samozřejmě během prvního půlroku ještě rozšiřována. To mě také zajímá, tak zde máme níže první přehled.
Ať už dnes uspějete jakkoliv, nebo ať už se smíříte se stavem věcí, či ještě zkusíte zabojovat, tak vám přeji spokojený den !
Kalendář akcí14.03.2020  Borecký půlmaratón14.03.2020  Filmový festival Expediční kamera06.06.2020  Mšenská desítka + Běh naděje11.07.2020  Kokořínský triatlon30.08.2020  Mšenská 50 + Kokořínské roklinky28.10.2020  Běh Debří13.12.2020  Běh Boudeckou roklí
Zdroj: Soutok

Leden 20, 2020

15:44

Dnes mě na internetu pobavil článek, kde je zmínka o tom, že právě dnes je ten nejhorší den roku 2020 a autor tomu říká,že je Blue Monday ( modré pondělí).

https://www.novinky.cz/koktejl/clanek/nejdepresivnejsi-den-v-roce-je-tady-40310483?dop-ab-variant=1&seq-no=6&source=hp&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null

Veselé jsou i reakce na článek. Jeden člověk tam například píše, že má každé pondělí to Blue Monday a druhý tam upozorňuje, že Modré pondělí patří do Velikonoc, kde je součástí toho známého velikonočního týdne :-).

V každém případě je pravda, že mnozí z nás již od školních let máme v sobě hluboce zakořeněný pocit, kdy ve čtvrtek odpoledne býváme veselejší, v pátek to graduje a v neděli se dostáváme do postupně skleslejší nálady. Přitom si představte, že když je tomu tak třeba po delším volnu, nebo i po pěkně stráveném výletě, tak se můžete třeba těšit na shledání se spolužáky, či spolupracovníky, a přesto máme v sobě cosi, co v naprosté většině z nás vytváří výše popsané pocity.

Psát se dá o čemkoliv a dokonce ani dnes neodbočím od vazby na Mělník. Snad každý člověk, dokonce i ten nejméně zvídavý si položí otázku : Co se stane po smrti ? Ta otázka je na světě stejně dlouho, jako je tu lidstvo a s ním i náboženské války ve jménu šíření nějaké víry.

Před 40 lety bylo toto téma u nás TABU , snad ani ( na Mělníku určitě ne) neexistovala zahraniční literatura a dokumentární pořady v televizi byly obvykle cestopisy z rozvojové černé Afriky na úrovni kmenů, ale neznamenalo to, že by se člověk nemohl někde od někoho něco dozvědět.

 Vždyť vám Soutok celou dobu svého trvání  podává důkazy o tom, že český člověk si vždy dokázal najít ke všemu cestu, jen se o některých věcech nemluvilo, nebylo radno o nich mluvit a ani zase tak dalece některé mladého člověka leckdy nezajímaly

. Sami přece víme, že mladého člověka baví hlavně legrace, dobrodružství, muzika, tanečky s protějšky apod. Tedy, tak to bývalo aspoň dříve, ale zatím mi nikdo z dnešních mladých lidí nikdy neřekl, že by to měl jinak, ač má pochopitelně každý jedinec ještě zájmy, které ho ovlivňují a je jich někdy i více.

Na druhou stranu jsou šokující zprávy, kde se u školní mládeže objevuje neuvěřitelný sklon k brutalitě. Do jisté míry je to ovlivněno tím, co nějakým způsobem vidí na netu a v televizi.

Knížka, kterou vidíte na obrázku, se objevila v mělnickém knihkupectví paní Kubešové tuším v dubnu 1990 a stala se bestsellerem, pro který se rozeběhlo mnoho místních i přespolních čtenářů.


Snad nejznámější psycholog, lékař a spisovatel, se v ní rozepisuje o svých případech, které se částečně odehrávaly na operačních sálech a částečně v roli média doktor uváděl pacienty do stavu hypnózy, ve které mu pacienti odpovídali na jeho dotazy.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Raymond_Moody

Šlo sice o bestseller, ale myslím, že řadu lidí uvedl trošku do rozpaků. Asi jako první knižní autor pro širokou veřejnost u nás doktor vyjmenoval  a shrnul prožitky lidí, kteří byli již klinicky mrtví,( což  byla zřejmě u nás mediální premiéra v oblasti populárně- naučné literatury.) Dále tvrdil, že díky hypnotizování klientů dospěl k závěru, že v celé historii lidstva jsme zde již mnozí poněkolikáté.

Dokládal to příběhy zhypnotizovaných lidí, kteří byli schopní hovořit jinými jazyky, nebo dokázali popsat do detailů nějaké místo ve zcela vzdáleném cizím státě, kde za svého současného života nikdy nebyli.

Od té doby hltáme vědu pomocí dokumentárních programů, ale mnohdy zejména i populárních časopisů apod. Vždyť je až neskutečné , co dnes vše víme v oblasti fyziky, kvantové mechaniky, záhad lidského těla ....

.... a není náhodou, že sonda Voyager 2 nedávno prolétla kolem hranice naší sluneční soustavy a popsala ji ...

https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/sonda-voyager-2-odhalila-na-hranici-slunecni-soustavy-vysoke-teploty-40305959


Žijeme dnes v době, o které se nám ani nezdálo. Kdo z nás dříve narozených věděl, že jednou budeme nakupovat v supermarketech, budeme mít různé slevové karty a naši zaměstnavatelé nám budou dávat různé papírové poukázky, které mají hodnotu peněz tam, kde je přijímají, nebo budete i moci uplatňovat různé benefiční karty apod.

Možná, že díky benefitům dnes děláme věci, jaké bychom nedělali. Sice si dnes řada lidí myslí, že se dá vše objednat po internetu, ale pozor. Ano, třeba mnohdy i dá, ale přesvědčil jsem se, že když kupujete knihu, tak nevíte, jaký obsah vlastně skrývá a popis téma toho mnoho neřekne. Není přes osobní prohlídku.

Stále totiž platí to staré české : Nekupuj zajíce v pytli. Rozhodl jsem se, se trochu podívat, kam se od časů knihy dr. Moodyho posunulo toto dřívější TABU téma. Objevil jsem neskutečný les mnoha knih od mnoha autorů z mnoha oblastí lidských zájmů a literaturu, jejíž oddělení neneslo ta klasická pojmenování ( beletrie, krimi, cestopisy, kuchařky ....), ale třeba název Osobní rozvoj.

Směle jsem se vrhl do několika knih několika autorů a dospěl jsem k různým výsledkům, které mají svoji pravdu.

Jeden z autorů třeba vypráví o tom, jak se náš vesmír rozpíná, aby se začal opět smršťovat, znovu došlo k velkému třesku a vše se opakovalo tak, jako noc- den, nebo roční období. Vše do takových podrobností, že nás čeká  každého znovu to, co je nyní.

To je trošku rozdíl, že ? Není tu ani slova o jiných životech, že ? A přesto je zase spousta autorů, kteří  doslova dávají do názvů svých knih to jméno reinkarnace. Další vědci se domnívají, že pobyt zde je jen přechodem do jiných dimenzí, jiní nabádají k pokoře, žití na plno, lásce k bližním, čisté mysli a oproštění od materialistického chápání světa.

Kde tedy je pravda ? Lze učinit z té směsi názorů po 40 letech nějaký závěr ? Můžeme věřit tomu, co nám vzkazují ti, kteří by bez lékařů na operačním stole svůj život zakončili. Asi si nevycucali z prstu informace, které ohromily samotný lékařský personál, když uvedli informace, které nemohli vidět ani slyšet. ( Rozhovory mezi lékaři, pohyby, práce nástrojů, sklenička na stole v sousední místnosti) A tak se mysl asi opravdu za určitých podmínek kamsi přesouvá a cítí to tak intenzivně, až je ten dotyčný člověk ohromený a může ohromit i další lidi.

Mnozí lidé prožili třeba i jednou za život nějaký silný pocit, který jim přišel velmi zvláštní, ale nikdo o tom moc rád nemluví.

Pokud vás téma zajímá, tak není nic jednoduššího, než se mu třeba jen chvíli věnovat. Nikomu to neuškodí.


A ještě jedna aktualita :

Možná jste si někteří oblíbili díky kabaretním scénkám a hudbě z divadla Semafor, či běžným českým osmdesátkám rádio Signál, které hraje v Mělníku na frekvenci 107 MHz. To se má změnit, ale zatím jsem z povolaných lidí nedostal, kdy dojde ke změně.

https://www.lupa.cz/aktuality/signal-radio-frekvence-melnik/

Rádio Signál dostane nový vysílač, sníží se výkon na 100W, bude slyšet jen v Mělníku. Mám to v autě pro dobrou náladu :-), ale hrozí, že až vyjedete do polí za Chloumek, ke Kokořínu, k Nebuželům, tak tam bude na nových 99.9 MHz hrát Fajn rádio z České Lípy, nebo to spíše bude místy neposlouchatelný mišmaš ( stanice půjdou do sebe). Uvidíme. Ještě je brzo na názory, bez výsledku. Můžeme jen předvídat.




Zdroj: Soutok

Leden 19, 2020

20:16

pátečním článku jsem uvedl, že jsem byl velmi překvapený uzavírkou mostu ve Vodárenské ulici, o které jsem se jen stručně a bez odkazu dočetl na stránkách historické skupiny ....

https://www.facebook.com/groups/1808841266008571  ( obrázek níže)

O situaci jsem informoval v sobotu příbuzné, kteří mně připravili další překvapení. Prý tam v pátek jeli normálně autem. Nemohlo to dopadnout jinak, než tak, že jsem místo odpočinku doma, nebo nějakého výletu provedl takovou inspekční procházku.

Přinesl jsem řadu snímků a mezitím se i dozvěděl, že dnes ráno ( neděle) v 8 hodin vyšel v Mělnickém deníku článek, který vše vysvětluje ....

https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/most-pres-psovku-bude-od-pondeli-kvuli-rekonstrukci-uzavren-20200117.html

Autobusy tedy již jezdí od středy jinak, ale pro auta dojde ke změně zítra ( v pondělí 20.1.). V článku se píše i o tom, jak mají jezdit autobusy číslo 474 a 747, ale jelikož jsem tento článek dnes objevil až v 16.30, tak již jsem udělal svoji fotodokumentaci níže.





Jak vidíte, tak lávka pro pěší je již postavena. Abych mohl zjistit, jak to tedy vlastně je s autobusy a kudy jezdí, tak jsem musel samozřejmě nejlépe na vlakové nádraží, kde hned přišlo další téma.


Poražená tabule na silnici jen připomíná výstavu, kterou jsem tu již v úterý uvedl :

http://soutok.blogspot.com/2020/01/mimoradna-vystava-ktera-se-tu-jiz.html

Od zítřka tedy máte jedinečnou možnost navštívit v prostorách mělnického zámku neobvyklou výstavu, která má být odtud trvale přestěhována do Vídně.


Toto téma by se dalo nazvat ,, Neděle v mělnickém vlakovém nádraží." 

Člověk by řekl: ,, Neděle, leden, žádná akce, počasí nic moc, tak co ta auta tady ?" Když si však chcete logicky odpovědět, tak není snad jiné logické odpovědi než to, že ti lidé tu všude nechali svá auta, jsou všichni někde odjetí a odpoledne, nebo večer se vrátí k vozům a odjedou. Ukazuje se, že nové parkoviště P+R již vešlo ve známost a je téměř nutností.


Původní parkovací místa jsou zcela obsazena.



Než jsem však došel k nádraží, tak jsem navštívil místa, kde se buď již něco děje, nebo se dít bude. Vy už víte, že cesta vedoucí od centra podle autobusového nádraží k vlakovému nádraží je rekonstruována, ale stále ještě probíhají práce na mostíku přes Pšovku, kterým počasí nyní opravdu přeje.

Loni pršelo málo. O tom vypovídá i tristní stav jezírka, které je součástí parku v této lokalitě. Park tu máme již od roku 1998 a je k nevíře, že již uteklo 22 let. Nikdy to neměl park lehké, protože se již v počátcích stával obětí vandalů, kteří tu dokonce zapálili některé jehličnany, ale nechybělo ani sprejerství naučných tabulí, ničení laviček a uměleckých výtvorů ze dřeva, které tu dlouho pobývaly.

Jako každý městský park v blízkosti autobusového a vlakového nádraží vyžaduje pobyt zde zejména v určité roční době v podvečer a nad ránem zvýšenou opatrnost.


Kachýnkám se v rybníčku nyní nelíbí a vyskytují se buď v proudící říčce, nebo na trávníku.


O můstku jsem relativně nedávno někde četl, že by se snad tato pasáž měla opět předělávat, ale je to prosím zpráva bez záruky.


Nutrie jsou každoročně velkým problémem a v jezírku se jim líbí. Je mi vždy velmi líto, když se dozvím, že má být nějaké zvíře v důsledku přemnožení likvidováno. Pokud se jedná o přestěhování do jiných a třeba i vzdálených lokalit, tak to východiskem je, ale humanitární usmrcování plynem se mi vůbec nelíbí a nemá dle mého názoru ani hospodářský efekt.

Mimochodem, nevím jak dnes, ale kdysi šlo o užitkové zvíře a díky návštěvě Masných krámů v Českých Budějovicích jsem jejich maso viděl v 80. letech na jídelníčku slavné restaurace. Krom toho byly ceněny i jejich kůže.



Ačkoliv se nám může zdát, že má Mělník docela pěkné a moderní autobusové nádraží, které zcela postačuje místním podmínkám, tak jej také čeká modernizace.

https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/autobusove-nadrazi-v-melniku-se-docka-sve-modernizace-20191029.html


Sice jsem se kdesi někdy v listopadu dočetl, že práce na cyklostezce u Labe jsou z finančních důvodů pozastaveny, ale proč si tam po dlouhé době nezajít na procházku ?

Neřeknu vám kde, ale vidět krmítko pro ptáčky v přírodě je zase úplně jiným zážitkem, než když podobnou věc vidíte v blízkosti lidských obydlí.





Mělničané chodí na procházky k Labi již dávno, ale krajina se tu velmi změnila. Pokud bych vás mohl vrátit do 90. let 20. století, tak tam na obzoru za mojí oblíbenou vrbou, kde se cesta ztrácí byly obrovské hromady říčního písku a dostat se až k veslařskému klubu nebylo tak snadné.

Podobná divočina panovala směrem k cukrovaru, kde byly rovněž haldy říčního písku a cestička vedla různě po jejich vrcholcích. Na přelomu tisíciletí byl písek nejen naložen na lodní vany a odvezen, ale i místní občané získali na své procházky s čtyřnohými kamarády více prostoru a migrace od křižovatky poblíž bývalých lázní na obě strany podle řeky stoupla.

Shodou okolností se tou dobou objevovaly nesměle první fotografie historického Mělníka a celá republika vlastně začala zažívat počátek boomu historických fotografií. Je to trochu paradox, ale docházelo k zajímavé situaci.

V 80. letech 20. století vznikaly první krásné knihy převážně barevných, ale občas i trochu  černobílých fotografií, které mapovaly kraje i třeba speciálně větší města. Nebyla to jen města krajská, ale také třeba lázeňská, nebo města s velkou populací.

Mělník si na svoji první knihu barevných fotografií o městě ( nepočítám propagační brožury) musel počkat až do podzimu 2014 a kniha se jmenuje Na Mělníku.

Kniha tak jen o pouhých několik málo měsíců předběhla knihy, které již měly obrazový materiál umístěný v historii. Představte si ten paradox, že Mělník mohl mít docela klidně dříve knihy s historickými obrázky ( pohledy, fotografie), než knihu se snímky ze současnosti, což by byl v republice možná i jistý unikát.

Nicméně, první fotografie starých lázní pod Mělníkem jsem osobně viděl v roce 2000 a společně se studnou na dnešním náměstí Míru na mě pochopitelně pro svoji exotičnost velmi zapůsobily. Naše rodiče je tak ještě pamatovali, ale my už ne.

A jelikož byly snímky lázní nedávno opět prezentovány na FB historické skupiny, tak se mi to pěkně tak nějak zase vše spojilo :-). V budově dnes mají chatu pražští potápěči, a jak vidíte na snímku výše, tak tu bylo vysazeno u cesty několik stromečků, což vypadá sympaticky.


Další snímky jsem již věnoval budoucí cyklostezce a mám radost. Vůbec by nebylo špatné, kdyby měl člověk jednou ještě dostatek sil, jako nizozemští a němečtí penzisté a mohl se vydat na jízdním kole po zcela vyasfaltované cyklotrase ( dnes ještě utopie) třeba z Poděbrad až na Mělník. Minimálně mezi Kostelcem nad Labem a obcí Kly je to prý očistec, jak mi občas tvrdili někteří cyklisté.


Na snímcích tedy můžete vidět, že už máme mezi Hadíkem a bývalými lázněmi uválcovaný povrch i obrubníky. A to je dobře, protože letos počasí pracím venku opravdu přeje.




Tady se pozastavím. Myslím, že se tu tvůrci trochu unáhlili. Vlevo by klidně mohlo být takové posezení, jaké známe z cyklostezky mezi Hořínem a Lužcem nad Vltavou. Zde by bylo posezení krásné.



Pohled zpět k městu.



Nakonec jsem opět vzhlížel k bývalé hospodě Hadík a vydal se k mostíku do míst, kde říkáme lidově Starák.



Je tu dlouhodobě potopena říční vana a místní kachny si místo velmi oblíbily. Jinde jsem je na řece neviděl :-).


Proč zrovna tady ? Skoro mě napadla myšlenka, zda potopená vana neutvořila jakousi umělou a více prohřátou mělčinu.


Dům, který doslova volá po restauračních službách, ale zde spíše utopie a běh na velmi dlouhou trať. Budova je v soukromém vlastnictví.



Na závěr si ještě prohlédněte jedno z romantických míst našeho města, které nám do povědomí vrátily staré obrázky starých lázní.

Úspěšný vstup do čtvrtého týdne roku 2020 !

Zdroj: Soutok

Leden 17, 2020

15:31

Milí čtenáři, přišel mi dnes materiál z RMM, který musí dostat každého člověka, který má smysl pro krásné historické věci. Věřím, že vás vystavené fotografie pohladí po duši stejně tak, jako mě a třeba se i na výstavu půjdete podívat. Další informace následují za první částí článku.

PROMĚNY TVARU A DEKORU ve fajánsi a jemné kamenině 17. až 19. století
17. 1. – 9. 2. 2020, Regionální muzeum Mělník - velký sál

Jedinečná sbírka keramiky je do 9. 2. 2020 k vidění ve velkém sále Regionálního muzea Mělník na výstavě „Proměny tvaru a dekoru“. Představuje soukromou sbírku významné vědecké osobnosti minulého století, jakou byl vynikající ortopéd, prof. Miroslav Jaroš (1897–1970), přednosta 1. kliniky pro ortopedickou chirurgii Univerzity Karlovy v Praze a univerzitní profesor ortopedie a traumatologie.

 Obsah vystavené kolekce sleduje uměleckou práci modelérů, malířů a dekoratérů středoevropské keramiky v průběhu více než tří staletí.
Kurátorem výstavy je historik umění, sběratel, pedagog a dlouholetý spolupracovník mělnického muzea Mgr. Miroslav Smaha, který skvělou sbírku svého dědečka léta opatruje i rozšiřuje. A tak se návštěvníci mohou kochat jemnou krásou snoubící se s řemeslným umem našich předků
.
„Soubor obsahuje nejrůznější typy nádob z bohatě malované moravské a slovenské fajánse a české i německé jemné kameniny. Pyšný jsem hlavně na nejstarší kusy - habánský talíř ve tvaru kardinálského klobouku datovaný letopočtem 1693 a typické talíře z manufaktury ve Frankfurtu nad Mohanem, Hanau nebo Bayreuthu, zastupující kobaltem malovanou fajáns z konce 17. a první čtvrtiny 18. století po vzoru holandského Delftu.“ říká Miroslav Smaha.

„Jsem velmi rád, že se podařilo pro výstavu zapůjčit také dědečkův portrét od Zdeňka Buriana - osobně se znali. Babička obraz věnovala 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, která se zápůjčkou pro výstavu souhlasila.“ dodává Miroslav Smaha
.
Návštěvníci mají možnost obdivovat také dnes již málo známé siderolithy a terralithy. Jedná se o kameninu s charakteristickým lakovaným povrchem kovových barev (lesklý kopálový a jantarový lak, matné fermežové nátěry…), která se vyráběla výhradně pouze v oblasti Děčínska a Teplicka a rozšířila se v průběhu 19. století.

Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod.


Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace [email protected], tel. 728 620 651, tel. 315 630 923 Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje, nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin http://www.muzeum-melnik.cz/








Občas se stává, že člověk někam nepřijde, nic netuší, a pak se diví. To se stává i mně, a tak mě doslova ohromil článek ..... https://www.facebook.com/groups/1808841266008571


Zpráva hovoří jasně. Prakticky a do konce května platí, že pokud budete chtít jet od města a z Podolí k prodejně Eva, nebo na Chloumeček,  tak využijete náhradních ulic Kokořínská ( Blata) a Klášterní ( u koupaliště a Kauflandu).
A pozor ! Jistě jsou této situaci přizpůsobeny i jízdní řády, ale to jsem ještě nezjišťoval.

Ještě přidám odkaz, který vás zavede na  začátek osmi seriálů na Soutoku:

https://soutok.blogspot.com/2018/02/radikalni-rez-na-soutoku-osm-serialu.html

Zjistil jsem totiž, že vás zejména zajímá seriál o etnické hudbě na téma Afrika a Tyrolsko. Je tu ale i pop  a vzpomínka na Ein Kessel Buntes , cestopisy, seriály o policii i dopravě na Mělníku v  minulosti a další.

Zdroj: Soutok

Leden 16, 2020

11:33

Již mnohokrát jsem tu psal, že se na svých zejména letních výletech potkávám mnohdy se zajímavými lidmi, ale také jsem tu zmínil, že mnoho takových lidí potkáte na tzv. masových turistických pochodech, jakými jsou u nás na Mělníku především akce Zimní přechod Nedvězí a Mělnický hrozen, které pro své členy a zájemce o turistiku pořádá Klub českých turistů Mělník.

https://kct-vht-melnik.webnode.cz/

Jak jistě víte, tak už v sobotu 25. ledna, se jde ten prvně zmíněný, ale nyní chci napsat něco o lidech, které tam člověk při troše štěstí může snadno potkat. Jsou to lidé mladí i starší, ale jedno mají společné. Řada z nich už má mnoho životních zkušeností, a protože stáří i smrti nikdo neunikne, tak jde o opravdu cenné rozhovory a informace.

Vždyť se běžně setkávám s tím, že na jedné straně vidím svěží spokojené penzisty, kteří konečně dělají zcela naplno aktivity, které jim přinášejí radost, a na straně druhé lidi mrzuté, kteří si pořád jen na něco stěžují a nemají prakticky co vyprávět, protože buď je pro ně zážitkem čekání někde u doktora, nebo odchod nějakého dalšího známého člověka z tohoto světa.

To všechno je samozřejmě špatně, protože zdravý duch je jen v těle spokojených lidí a je třeba o tu spokojenost  bojovat.


Na Nedvězí jsem tedy před léty potkal mimo jiné i pana Zdeňka Kalistu, který tehdy možná neměl ještě ani tušení, co bude dělat dnes. Zaujalo mě tehdy vyprávění jeho přátel, o které se s vámi nyní podělím:

,,V pátek jedeme vždy k nějakým přátelům do jiného kraje republiky. Tam se nás sejde několik rodin, posedíme někde v restauraci, povíme si, kam se kdo chystáme na výlet a jdeme si k hostiteli lehnout. V sobotu se po snídani vydáme každý na své tůry a večer si opět v nějaké restauraci povídáme o svých zážitcích a případně si ještě ukazujeme nějaké fotky, které motivují zase ty jiné přátelé.

Fotky se rozesílají třeba i v týdnu po e-mailu. V neděli se rozjedeme domů a příště je hostitelem zase někdo jiný v jiném kraji. Ovšem, máme to udělané tak, aby byly i volné víkendy pro odpočinek, pro případnou jinou práci, či zábavu a hlavně také pro návštěvu dětí s vnoučaty. "

Prostě mě ta nápaditost dostala, ale je samozřejmě podmínkou být aspoň přiměřeně zdravý.


Těch příběhů by se dalo vyprávět mnoho, protože je známo, že větší skupiny lidí mají leckde různé slevy, a pokud se ti lidé znají, nic je v podstatě neomezuje, mají společný zájem a dohodnou se, tak pořádají i kolektivní výlety.

Jenže může všechno tak trochu unavit, nebo i zevšednět a není od věci udělat i něco jiného. A taková věc napadla pana Kalistu, který mi nedávno po dlouhé době napsal.

Mimochodem, vzpomínáte si na ty krásné fotografie Krkonoš z jednoho panelového domu v Neratovicích, nebo na nádhernou výstavu amerických automobilů na Rakovnicku ?

http://soutok.blogspot.com/2016/01/fantasticke-fotografie-95-km-vzdalenych.html

http://soutok.blogspot.com/2016/02/u-rakovnika-jim-slavne-pivovary-menhiry.html

Ty pan Kalista sice nenafotil, ale poslal mi kontakt na hodného pána Miroslava Bradáče, který mi je rád zaslal. A je hezké, že se pořád ještě najde dost lidí, kteří nemají problém, se o své fotografie podělit s veřejností, byť je to někdy i dost práce navíc.


Já měl samozřejmě z e-mailu radost, jsem rád, že někteří senioři umí žít, jsou příkladem ostatním seniorům i mladším lidem a rád jsem se pokusil k téma udělat článek :-).

Pochopil jsem tedy, že pan Kalista dává doma  dohromady stará kola, která můžeme nazvat slovem veterán a loni dne 22. června přizval na zkušební jízdu okolo Neratovic své přátelé.  Všichni si to náležitě užili, jak můžeme vidět na krásných úsměvech elegantně a dobově oblečených dam, a navíc se pan Kalista zaobírá myšlenkou letos tuto akci zopakovat.

Pro mě to má všechno opět mnoho kouzla, protože je za vším znovu ta věta, kterou už ani nechci opakovat a přesto je skoro v každém článku. Když jsem si v roce 1993 koupil jedno z posledních jízdních kol kdysi slavné firmy Eska Cheb ....

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eska_Cheb

.... tak se toho v České republice mnoho měnilo. Naše značky měly jízdní kola vybavené povinnou silniční výbavou a dokonce už i 18 ,,kvaltů "( 3 na 6), ale místní lid již obdivoval horská kola do Alp s obrovským množstvím převodů, kterým však mnohdy chyběli blatníky a snad i světla. Kola byla dražší a mohla se někomu zdát na naše poměry až zbytečná, pokud jste jezdili republikou do těch časů jen po okreskách, ale zájem o ně byl tehdy obrovský i kvůli pohodlnější jízdě po nerovnostech běžných komunikací.


Další věc, proč mě to oslovilo je nostalgie z trošku jiného soudku. Kdo čtete články na Soutoku pravidelněji, tak jste jistě narazili na ....

http://soutok.blogspot.com/2019/12/neni-klaus-jako-klaus-jako-claus-aneb.html

http://soutok.blogspot.com/2019/12/co-maji-spolecne-vanoce-se-slavnym.html

Píši tam, že by má korespondence nejspíše skončila nejdále v Nizozemí, kdyby ...

Ale, nám to Nizozemí ( prý je Holandsko jen určité území v Nizozemí a Nizozemcům to teď začalo vadit. To je dnes taková móda, že začíná někomu vadit něco, co ho léta nechávalo klidným) úplně do článků stačí.

Pohledy odtud byly tehdy na krásném lesklém papíře ( dnes ho máme na mnoha pohledech také) a kromě obrázků měst se na nich nejčastěji objevovaly motivy se sýry, tulipány, větrnými mlýny, Benátky severu, mořem a právě těmi jízdními koly, která se velmi podobají těm na obrázku.

Poslední, co mě oslovilo je na druhém snímku cukrárna Aja Neratovice . Pokud máte doma tu knížku Karla Březiny ,, Mělník byl první" a aspoň trošku vás motorizmus oslovuje, tak víte, že z těch posledních hvězd dvou kol nemáme doma jenom Jirku Rameše, ale za svého považujeme i bývalého reprezentanta STS Mělník Jirku Švihnose, který cukrárnu provozuje, jak stojí v knize.


Obvykle píši poslední dobou články o více tématech, ale dnes se mi po dlouhé době podařilo napsat dlouhý článek na jedno téma. Někdy se stane, že člověk přemýšlí, tápe, hledá, upravuje a musím být rád, že se to doma toleruje, ale dnes mi všechno sedlo a trvalo to jen 2.5 hodiny :-). Píši to proto, aby si lidé uvědomili, že pokud jsou již fotografie upravené, tak to dlouho netrvá, ale pokud ještě máte dodat text, bez kterého by mě to ani moc nebavilo, tak je za tím kus práce.

A to se netýká jenom mě, ale každého kdo vlastními slovy doprovází nějaké obrázky. Závěrem tedy doufám, že vám čtenářům jsem dal plno inspirace a snad vás i článek potěšil, a vás kteří jste součástí článku snad pohladily fotografie, snad i můj text a možná i to, že ani na starší generaci se nezapomíná.

Vždyť se každý narodil do nějaké doby, někteří mladí dnes dají třeba i v práci výpověď a živí se svými cestopisy, ale všichni se musíme zamýšlet nad tím, abychom i to, co nás nevyhnutelně čeká, tak abychom se s tím uměli co nejlépe vypořádat a vůbec nám nedocházelo, kolik nám už je let :-).

Ještě přidám odkaz, který vás zavede na  začátek osmi seriálů na Soutoku:

https://soutok.blogspot.com/2018/02/radikalni-rez-na-soutoku-osm-serialu.html

Zjistil jsem totiž, že vás zejména zajímá seriál o etnické hudbě na téma Afrika a Tyrolsko. Je tu ale i pop  a vzpomínka na Ein Kessel Buntes , cestopisy a další.

Zdroj: Soutok

Leden 15, 2020

10:43

Jedna jediná procházka po historické Praze a je z toho tolik fotografií, že to vydá na čtyři články. Pro shrnutí připomenu, že jsou všechny vydány během posledního týdne, což je snadné pro hledání a ještě připomenu pořadí.

Zeď Johna Lennona a její proměny, nebo odstrojování stromku na Staroměstském náměstí na nás čekalo v první části procházky.Poté jsme to již vzali od začátku k cíli pomyslné první části, což byla cesta od  stanice metra Hradčanská po Loretu. Ve třetí části jsme došli od Lorety ke Karlovu mostu a dnes si nejprve zajdeme ještě jednou na Kampu, abychom prošli později zbytek cesty přes Vltavu těmi nejstaršími částmi Starého Města na Václavské náměstí.


Proč zrovna začít Kampou a nikoliv už rovnou na mostě ? Protože by se tu člověk připravil o mnoho dojmů. Kampa, to je nádherné místo. Nejen krásný veliký park, který je vlastně ostrovem mezi řekou Vltavou a Čertovkou, která z ní vytéká potrubím, aby se do ní v části zvané Pražské Benátky opět vrátila, ale také místo krásných výhledů na stavby, které Prahu dělají Prahou.

Ty nejkrásnější pohledy patří zejména zlaté kapličce národa, jak se také říká Národnímu divadlu a Karlovu mostu, po kterém se projdeme.


Někdy se stává, že návštěvník přijde od Staroměstského náměstí přes Karlův most, projde celou Kampu a buď vyrazí na Petřín, nebo se vrací přes most Legií nad Střeleckým ostrovem zpět na pravý břeh řeky, ale naše trasa je poněkud jiná, a tak jsem zde vlastně dělal takovou smyčku.

Z vyhlídky od Vltavy,se vydáte kolem památného platanu až na Maltézské náměstí.


Mezitím přejdete Čertovku a zároveň vpravo uvidíte mostek, přes který také půjdete.


Z Maltézského náměstí trasa pokračuje na Velkopřevorské náměstí, kde se nachází ona Lennonova zeď z prvního dílu procházky. Přes druhý mostík dojdete kolem Velkopřevorského mlýna zpět do zastavěné části Kampy a brzy vystoupáte po schodech na Karlův most.




Karlův most je součástí tzv. oficiální Královské cesty ....

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1lovsk%C3%A1_cesta

a má tolik webových stránek, že jsem nakonec vybral jednu, která se týká soch na něm. Existuje samozřejmě i Wikipedie.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sochy_na_Karlov%C4%9B_most%C4%9B


První co jsem tu vyfotil je právě čtvrt Pražské Benátky.



Nejzajímavější je tato fotografie. Za restaurací, která je jen několik centimetrů nad hladinou řeky, se totiž Čertovka vrací do Vltavy a Soutok byl přímo u soutoku :-) o Vánocích 2018, jak tu v jednom dílu píši i s odkazem. Tam právě můžete potkat loďky již zmíněné společnosti, která má  základnu u Staroměstské mostecké věže a končí plavbu na Čertovce pod Karlovým mostem.


Snímky soch nechám bez komentáře, ale zaujalo mě, jak je každá jinak barevná.




Přejít po mostě a nevyfotit malířské výtvory je nemyslitelné.


V pozadí je Staroměstská vodárenská věž a u Vltavy je Muzeum Bedřicha Smetany.


Hra na orientální nástroj.




Staroměstská mostecká věž. Hned si zase vzpomínám na jednu soutěž z Mělnické radnice, kdy pro nás Martin Klihavec připravil pátrací hru po mělnických věžích a věžičkách. Vít ještě, kolik jich bylo ? Jedna však později vyhořela při požáru v bývalém areálu STS v Rousovicích.




Ani wikipedie nic neříká o tomto znaku na nároží blízké budovy, kde jsou v habsburské orlici zasazeny znaky českého království i s Horní a Dolní Lužicí ( před rokem 1635).

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_znak_Rakouska-Uherska

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heraldick%C3%A9_znaky_%C4%8Desk%C3%BDch_zem%C3%AD




Znaky Horní a Dolní Lužice najdete třeba právě na Staroměstské mostecké věži. Více se o historii bývalých českých zemí, kde dodnes najdete dvojjazyčné nápisy v jazycích srozumitelných a podobných tomu našemu dočtete třeba na ....

http://www.luzice.cz/home/o-luzici/dejiny-luzice.dot

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C5%BEice



Karel IV. v Praze . Vždy si vzpomenu na naši sochu.


Pohled na Hrad i do míst, kde se vrací vody Čertovky do Vltavy.



Kostel Nejsvětějšího Salvátora je součástí areálu Klementina. Založen roku 1578.



Nárožní dům mezi ulicemi Seminářská a Karlova.


Bývalé slavné železářství U Rotta.


To nás již naše pouť dovedla ke Staroměstské radnici, kde jsem již tolikrát fotil. Nejvyhledávanější atrakcí Prahy je Orloj.

http://orloj.eu/sim/index.php

https://drifted.in/horologium-app/


Tentokrát jsem přišel ve chvíli, kdy zrovna probíhal průvod apoštolů a stihl jsem dva záběry z nichž jeden vidíte. Pochopitelně pro velký dav lidí vyfocený z úhlu.


Orloji dominuje astrologický číselník ve kterém se snadno vyzná i laik.



Celou Královskou cestu vlastně uzavírá Pražská brána.




Králové ke korunovaci vyjížděli z místa, kde dnes stojí Obecní dům.


Jindřišská věž,

A jsme konečně na konci pouti na Václavském náměstí. Praha má tu zvláštnost že na malém kousku je tolik věcí k obdivu a fotografování, že musí uspokojit každého, kdo nemá rád dlouhé pochody, nějaká stoupání a umí  se vypořádat i s přítomností občasných davů, což je daň za krásu památek a určitou atmosféru. Rozhodně vás nezklame ani ve smutnějším ročním období, jako na venkově, kde si přece jen uvědomujete podstatně více roční období a blátivou zimu nahradí pouze uplynutí času.

Zdroj: Soutok

Leden 14, 2020

19:02


Martin Klihavec šel dnes naším městem a objevil něco, co ho zaujalo. Už jen proto, že jde o výstavu, která tu na Mělníku bude dle plakátu celý příští týden, a pak má být trvale přesunuta do Vídně, tak rád dávám s předstihem upoutávku.



Nedávno jsem tu psal, že se v mělnickém TIC ( Turistické informační centrum) bude v sobotu konat autogramiáda pánů Martina Klihavce a Karla Lojky. Jen připomínám, že nyní už jde o tuto sobotu !
Tedy v sobotu 18. ledna od 10 hodin.

https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/autogramiada-karla-lojky-se-uskutecni-v-polovine-ledna-20200102.html?fbclid=IwAR0v1UeMseBkyUt_Co9NOQCqBvhmEb93XdBuaBC0VtzlknMAG3x322OaEqo

Kdo máte nějaké knížky těchto autorů, nebo třeba i historický kalendář pana Lojky pro rok 2020, tak neváhejte a zajděte si je nechat podepsat. Nejen, že hodnota knížek se tím mnohonásobně zvýší, ale jsou to i trvalé vzpomínky na osobní setkání s autory.




Poslední dobou jsme zvyklí se neustále opájet tím, jak máme pohledné město.Chtěl jsem napsat, že je to hlavně historický střed, ale pozorný návštěvník si jistě všimne, že to jsou i nové komunikace, chodníky, celkem povedené kruhové objezdy apod. Pak si rádi připomínáme, jak to tady kdysi v historii vypadalo, nebo se díváme, co se kde buduje a nemůžeme se dočkat, až to bude.

Zrovna nedávno jsem si prohlížel svůj první web a ..... Přátelé, takto vypadal Mělník ještě v letech 2008 - 2009, možná i 2010 ! Zkrátka, před více než deseti lety. To je neuvěřitelné, co ?!

Tak jistě, stále je co revitalizovat a nikdy se nemá usnout na vavřínech, ale když se podíváte na snímky níže a na dnešní obrázky, které přitahují nejen fotografy, ale i filmaře ( Snad naposled krásný letní Kameňák 5, kde je to naše město pohádkou), tak to je nebe a dudy. Už zase vidím ten krásný starý český film s Jindřichem Plachtou a Jaroslavem Marvanem ( Nebe a dudy). Ach ty souvislosti :-).







A protože se přiblížila jedna významná akce, která bude ve čtvrtek večer i v televizi, tak mě tak napadlo v několika fotografiích připomenout proměny lokality, které se říká Jungmannovy sady. Ne snad tím, že bych fotil stromy a záhony, ale věci, kterými se za našich současných životů proslavily.

V základních školách člověk svůj život tak nějak začíná a ačkoliv se některé občas přejmenují, tak adresy jsou stejné. Jedné z nich se celá léta slangově říkalo U tanku a dnes ani nevím, zda se toto pojmenování ještě někdy použije, ale tank tu už nenajdete. Kam se poděl ?  Kdy byl odvezen ?
To první vím a už jsem ho byl dvakrát mimochodem navštívit, ale to druhé jsem nevěděl. Tak ten tu tedy stál snad už od  roku 1945 do roku 1996, což je v podstatě půl století.
https://melnicky.denik.cz/kultura_region/tank-melnik-pamatnik-muzeum-lesany.html
Co říci ?  Článek vysvětluje situaci a lidé snad chápou, že existují věci, jako jsou nostalgie, či určitá rivalita mezi městy. Člověk musí občas na výletech trošku závidět městům, která zpravidla ty své tanky ještě na podstavcích mají a hrdě je dávají na své pohledy.
A nejsou to jen tanky. Jsou to i městské věže a městské brány. Sice se nám tři nezachovaly ( Labská, Říční, Louková), ale máme tu krásnou a opravdu historicky hodnotnou Pražskou bránu, mile vypadající Ferdinandovu hlásku a baštu v Jungmannových sadech.


Pak do Jungmannových sadů našich časů nadlouho zavítalo jenom  Mělnické vinobraní, které se v předválečných letech konalo roku 1911, 1922 a 1933, pokud si to dobře pamatuji. Vím, že se mi líbily ty první koncové číslovky v počátcích :-).

Až přišel rok 2007 a vznikl tu tento pomník, kolem nějž bylo rušno, jak už to občas u pomníků bývá. Pomníky mívají určitou uměleckou hodnotu, nejsou zrovna levnou záležitostí a  pochopitelně působí různě na pocity kolemjdoucích. Tady si stačí vzpomenout na loňskou a již zametenou kauzu z Ostravy ohledně pomníku zpěvačky Věry Špinarové, kde tuším byly náznaky, že buď budou nakonec pomníky dva, nebo si lidé zvyknou.

Zatímco v Ostravě lidé v anketě řekli, že se výsledné dílo nepodobá skutečnosti, tak zde si odpoví každý sám, zda mu dílo připadá svým způsobem zajímavé, nebo má jiné hodnocení.

Historie pomníku Jana Palacha:
http://www.janpalach.cz/cs/default/mista-pameti/melnik


Hned za rok ( 2008) si město uvědomilo, že má Mělník také historické hradby a suchý hradní příkop, kterými se může směle chlubit a dokonce se zachoval i kousek té nejvyšší hradební zdi. Dnes už to zde takto nenajdete, protože je tu plno stromků, laviček, květin i popínavých dřevin, jen lidí zde moc nebývá.

Těžko říci, jest-li to občas není lepší, pokud by snad mělo jít o nějaké vandalské činnosti.


Rok 2018 vdechl našim Jungmannovým sadům nové využití. Mělnický okruh se v dávné historii jezdil ve zcela jiných částech města, ale okruh v této podobě nám ihned připadal naprosto přirozený, aniž bychom ještě znali z knížky jeho historii a tratě, po kterých se jezdil.

Kombinace zeleně, krásného počasí, volných dní, pohostinství, lidí i techniky na dobu dvou víkendových dní na mě zapůsobila tak, že jsem se neubránil vícero fotografiím.


A musel jsem se zase vrátit k tomu vinobraní, jehož pouťovou zónu v Tyršově ulici a potažmo i v Jungmannových sadech navštěvujeme asi všichni již od dětství, pokud jsme na něj vyloženě nezanevřeli a neodjíždíme někam na chalupy, nebo do přírody.


Vím, že jsem vynechal v Jungmannových sadech ještě jeden pomník, který bych asi těžko mezi tím obrovským množstvím fotografií hledal, a který leží nedaleko schodů na cestě mezi náměstím a poštou, ale zatím poslední pocty, které se Jungmannovým sadům dostalo, tak to bylo zasazení stromku, které u příležitosti výročí 17. listopadu daroval městu MOOS.jenž pro vás v posledních letech přichystal jednorázové vstupy do četných mělnických sklepů a podílel se v minulosti i na zpřístupňování památek a dalších akcích.


A nejbližší akce v Jungmannových sadech přijde již pozítří. To je dnes vše. Už jsem toho dnes napsal dost a je třeba udělat i jiné věci :-).

Zdroj: Soutok

Leden 13, 2020

20:27

Byl jsem se v pátek projít na mělnické nádraží ČD pro oblíbený časopis ČD pro vás a byl jsem úspěšný. Jak tak prohlížím obsah čísla, tak vidím krásnou a neuvěřitelnou reklamu. Mám si prý zadat na netu adresu http://www.ponty.cz/pont/ , protože to jsou jediné prodejny ve vybraných železničních stanicích ve velkoměstech, kde se dá dokonce koupit knižní jízdní řád ČD.

Jak asi víte, tak už i v televizi bylo koncem prosince uvedeno, že na základě nějakého výzkumu je letos vydaný knižní řád  pro rok 2020 (2019/2020) vydán podstatně nižším nákladem jen pro zaměstnance a nikde se neprodává. Jenže i na vzdory současné elektronice, se pořád najde ještě dost fandů, kteří jsou za knižní řád rádi a rádi se jím probírají. Mimochodem, elektronickému vyhledávání spojení mezi vzdálenějšími místy moc nevěřte, protože leckdy nějaké regionální spoje vynechá.

O tom bych mohl mnohokrát vyprávět i v rámci republiky, ale nejvíce jsem to pocítil, když jsem v roce 2011 hledal  odpolední spojení z Pasova (Passau) domů. Teprve až web Deutsche Bahn mi tehdy nabídl regionální spojení do Regensburgu, kde jsem měl ještě asi 2.5 hodiny na procházku, než jel přímák do Prahy a hlavně jsem neměl oprávnění jet na jízdenku SONE+   našim webem nabízenými německými expresními vlaky.

Vzhledem k tomu, že jsem kdysi dávno také kupoval rád jízdní řád ČD a ten poslední mám snad z roku 2005, tak mě z několika důvodů napadlo, že řád z roku 2020 si pořídím. Zpráva jednoho čtenáře na FB totiž upozorňovala, že řády stahují z poboček především do Prahy.

A jak to dopadlo ? Rozhovor : Můžu se na něco zeptat ?" - ,, Jízdní řád. Už nikde nejsou, ani u nás, ani jinde, vyprodáno. Už aby to na tom internetu smazali ". Připomínám, že tyto malé především potravinové obchůdky jsem až dosud zcela přehlížel, tak mají vlastně reklamu :-).

Jenom tak pro zajímavost. Kolikrát jen se člověku stalo, že na základě reklamy zejména na netu pro něco zcela zbytečně jel a prodávající si stěžoval na spolupracovníky z oblasti reklamy. Všechno nelze objednat a lidé nikdy neradi na něco čekali.


Určitě někteří z vás koukají v těchto dnech na Rallye Dakar 2020 a přitom se seznamují aspoň trošku s krajinou a životem v Saudské Arábii, kde se slavný závod nyní jede. Není to špatné, ale na poznávání krajiny a kultury Saudské Arábie je skvělý FB Tadeáše Šímy, který předloni projel Afriku od severu k jihu a Soutok to občas sledoval. Jak jsem tu již psal, tak Tadeáš vyjel na cestu i letos a měl zase úplně jiný plán, který však byl nucený trošku pozměnit.

Původně měl navštívit přítele v černé  Africe, účastnit se několika terenních akcí v boji proti pytlákům, kteří decimují slony, a pro něj již známou západní Afrikou se vracet domů. Nedostal však potřebná víza, a tak došlo ke změně plánu. Jízdní kolo za ním nakonec přilétlo do Ománu, odkud šlape domů do Prachatic.

Nyní je Tadeáš v Saudské Arábii a vy se na krásné obrázky i zážitky můžete podívat na ....

https://www.facebook.com/nakolepresafriku/   .

Tadeáš samozřejmě kromě aktualizací z cesty na FB přispívá i do novin a jeho poslední článek rozesměje asi každého muže :

https://www.lidovky.cz/cestovani/aktuality/na-kole-pres-arabsky-poloostrov-sultanat-oman-je-mirumilovny-kraj.A200106_125402_aktuality_ape

Chtěl jsem sem zařadit úryvek, ale nechci vás připravit o něco, co nám na jednu stranu přijde úsměvné a přitom to stojí za určité zamyšlení . Vždyť i Tadeášova reakce na dotaz je výmluvná.

Zmínil jsem tu i mladíka, který vyrazil na koloběžce z Jihoafrické republiky vzhůru k egyptským pyramidám a koukám, že má i dívčí doprovod. Toho můžete zase on-line sledovat na ....

https://www.facebook.com/dobrobeznik/ Viděl jsem dnes také jeho cestopis z poslední cesty po Asii a musel jsem konstatovat, že dnes už je všelijakých těch cestopisů a deníků hrozně moc. Navíc si na monitoru můžete pěkně obrázky roztáhnout a klikáním přepínat.


A článek uzavřu takovou krátkou zajímavostí. V neděli byly nad českou částí republiky po 12 dnech opět rozhlasové podmínky a podařilo se po čtvrt roce zachytit na kanále 7D  opět švýcarský mux SMC D02, který přišel s vysokou pravděpodobností z kopce Le Chasseral v SZ Švýcarsku. Výkon vysílače je pouhých 2.5 kW, vzdálenost na Mělník rovných 650 km. Dále tu byly i rozhlasové multiplexy z Bádenska, ale to tzv. tropošíření umožňuje. Morava měla tentokrát smůlu.





Zdroj: Soutok

Leden 11, 2020

20:07

Posledně jsem se zde rozepsal o jedné krásné procházce po té nejdůležitější historické Praze, kterou by měl každý Čech znát. Procházka od stanice metra Hradčanská sice měří 8 - 9 km, ale má dvě zvláštnosti. Nikde nejdete do kopce, pokud nesejdete až dolů k Vltavě, či na Kampu a nešlapete několik schodů na Karlův most a vždy si ji můžete zkrátit, protože trasu tak nějak kopíruje i metro a staví ve stanicích Hradčanská, Malostranská, Staroměstská a Muzeum.

K nejkrásnějším stavbám v Praze patří barokní Loreta ( zvonkohra ). Osobně obdivuji celou řadu staveb v naprosté většině případů z městských ulic a jenom proto, že jsou hezké, ale psaní tohoto webu mě samotného nutí k tomu, abych hledal různé odkazy, wikipedie a dozvěděl se více. Někdy i to, jak se stavba vůbec jmenuje, což není tento případ :-).

 Vím, že to třeba brzy zase zapomenu a je dnes fantastické, že když člověk chce něco vědět, tak stačí několik kliků a opět si něco připomenete, nebo se dozvíte něco nového, ale každá přijatá vědomost člověka v danou chvíli potěší. Další věc je ta, že ať chceme, nebo ne, tak domov nám bude vždy blíže a pochopitelně ani sami  mnohdy nevíme, proč bychom měli znát nazpaměť jméno třeba nějakého kostela někde v Jičíně.

Z tohoto důvodu jsou vlastně dnes dobré i aplikace v chytrých telefonech, kdy stačí jen namířit mobil na památku a dozvíte se ihned mnoho informací o ni, ale to jen poukazuje na to, jakým neuvěřitelným množstvím způsobů dnes člověk může přijímat informace. Ať už v podobě tiskové, v podobě ofocených tabulek poblíž turistické atrakce, nebo elektronicky přímo na výletech v mobilu, za jízdy třeba v tabletu, nebo doma v PC.

http://www.loreta.cz/domains/loreta.cz/index.php/cz/loretahudebni/zvonohra


Loretu dnes celou vyfotíte z letadla a možná z dronu, což nutí k dílčím snímkům, ale jak sami uvidíte, tak tam místo je, kde je je vidět celá, byť trošku z úhlu a povzdálí. Málem bych zapomněl dodat, že nám hraje každou hodinu svoji zvonkohru a tentokrát jsem ji od školních let opět slyšel  zcela náhodou hrát.

Chtěl jsem vám sem dát audio, ale při nahrávání se ukázalo, že jsem nepatrně překročil  maximální velikost souboru, se kterou editor při zvukovém záznamu pracuje a program, kterým jsem dříve dokázal i zkrátit zvukovou stopu už pro poslední systémovou verzi nemám a je myslím i placený.
Věřím však, že ani nemusíte jet na výlet pro vlastní nahrávku a něco najdete na webu. Třeba na youtube. Dnes se opravdu lidé nemusí kvůli některým věcem vůbec hýbat a opouštět domov. Bohužel občas pozoruji, že nám nějak jakoby přibylo mladších obézních lidí.

Loreta tu tedy je nějakých 320 let.



Místo, ze kterého vidíte Loretu celou.


Ten člověk vpředu opravdu zastavil celou skupinku na koloběžkách a počal vyprávět o nějaké pamětihodnosti.
Možná o tomto domě naproti přes ulici na obrázku níže.



Hledal jsem samozřejmě  i romanticky vypadající pasáže. Ne jenom konkretní budovy s nějakým komentářem.



V Loretánské ulici se najde řada věcí k focení. Jak jsem napsal, tak musím opět opakovat, že něco vypadá hezky, ale už je člověku často jedno, na jakou věc kouká.





Pohled k hlavní bráně je nejhlavnější dominantou.


Náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk.


Náročná služba hradní stráže.



Krásný mírový středověk plný barev, který vám neublíží.


,,Eiffele, půjčte mi ten model. Co ten spodek zkusit roztáhnout :-) ?" Předpokládám, že hlášky z komedie Jára Cimrman ležící spící zná každý.



Jeden z nejhezčích pohledů na město je od Hradu.


Zámecké schody si nesmíme plést se Starými zámeckými schody, byť oboje najdete u Hradu. Ty první nás spolehlivě dovedou přes Nerudovu ulici na Malostranské náměstí. Na obzoru je Žižkovská rozhlasová a vyhlídková věž. V údolí můžete zase zahlédnout obě věže Karlova mostu.


Krása, ale všimněte si dámy také těch dvou krásných nenápadných žiraf na prostředku :-)


Červený trabant ? To se moc nevidělo. Toto skvělé nereznoucí auto do nepohody uhánělo po rovince maximálně 105 km v hodině, pokud nešlo o sportovní speciál, který dokázal jet mnohem více.



Malostranská věž je vstupní branou na Karlův most.


Na každém kousku je nějaký krásný dům.


Na Čertovce jsou dnes dvě mlýnská kola. Toto patří tzv. Velkopřevorskému mlýnu a je mnohem slavnější, než to druhé o něco dále Však ho také najdete v mnoha kalendářích. I já se pokoušel o nějaké romantické záběry z pozic, které jsou už téměř notoricky známé.


Vždy si tu také vzpomenu zejména na seriál pro děti Chobotnice z druhého patra ( 1986), který má docela zajímavou historii. Myslel jsem si, že je trochu starší, ale ono je to malinko složitější.

https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397515/chobotnice-z-ii-patra




Na Čertovku zajíždí také společnost Pražské Benátky.

http://www.prazskebenatky.cz/


Příští vyprávění a fotogalerie z výletu bude již zřejmě závěrečná. Hezký zbytek víkendu !

Zdroj: Soutok

Leden 10, 2020

15:23

Na podzim loňského roku, se v mělnickém knihkupectví opět objevila po pěti letech kniha fotografa  Miroslava Páska a kunsthistorika a VŠ pedagoga PhDr. Vladimíra Czumala Na Mělníku. Pokud tu knihu nemáte, tak jenom připomínám, že je plná krásných obrázků ze současnosti, nechybí v ní řada zajímavého povídání a byla doplněna cizojazyčnými komentáři.

Jednou z krásných ozdob této knihy je regionální pověst o přívorském vladykovi Bešovi, který se svojí družinou přesídlil na mělnický zalesněný kopec a založil tu hradiště jménem Bšov, časem nazývané Pšov. Kino Pšovan tu již sice nemáme, ale na název původního hradiště dodnes upomíná říčka Pšovka a stejnojmenná městská čtvrt.

Na tuto pověst navazuje pověst další, která však již celá desetiletí patří do osnov hodin dějepisu žáků celé republiky. Je to slavná pověst o přemyslovském knížeti Bořivoji, který pojal za ženu dceru pšovského knížete Slavibora Ludmilu a přestěhovali se společně na hradiště Levý Hradec nedaleko dnešního městečka Roztoky u Prahy. Tam byl mimochodem i Soutok a přinesl článek ...

http://soutok.blogspot.com/2013/06/zijete-v-melniku-vite-odkud-prisel.html



Levý Hradec.

Ty další články poukazují na důležitost těchto dějin.

http://historie.lusa.cz/premyslovsky-stat/pocatky-ceskeho-statu/borivoj-a-ludmila/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%A1_Ludmila

Přijetí křestu Bořivojem a Ludmilou roku  878 na Moravě bylo nesmírně důležité právě pro upevnění  vedoucí role při budování budoucího státního útvaru pod vedením Přemyslovců, ale nebyl to první křest  v našich dějinách, jak by se mohlo zdát.

Známé je i pokřtění udajných 14 českých pánů v Regensburgu ( Řezno) dne 13. ledna 845, které v odkaze vysvětluje, proč k tomuto aktu zřejmě došlo.

http://www.dnyceskestatnosti.cz/novinky/kalendarium/13-ledna-845-krest-ctrnacti-ceskych-knizat-v-rezne/

Vlastní vznik a vývoj  křesťanství v českých zemích dnes není zrovna téma, které by nějak populárně oslovovalo současnou populaci i starší generace, i když jde o nesmírně důležitou záležitost v dějinách této země. Podrobně ji lze prozkoumat například zde:

https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_%C5%99%C3%ADmskokatolick%C3%A9_c%C3%ADrkve_v_%C4%8Cesku


Nejstarší stojící budova na území Čech. Kostel sv. Petra a Pavla v Budči.

Ovšem, je nutno laicky říci, že rod Přemyslovců udělal tři důležité věci, kterými dost pravděpodobně  zachránil existenci všech slovanských kmenů, které soustředil na území Čech postupně pod svoji nadvládu.

Největší nebezpečí pro rodící se budoucí České království přicházelo ze západu v podobě občasných útoků germánských sousedů. Přijetím křesťanského náboženství, obratné sňatkové politiky a vstup do Svaté říše římské národa německého ( 800/962 - 1806)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%A1_%C5%99%C3%AD%C5%A1e_%C5%99%C3%ADmsk%C3%A1

pro nás znamenal, jako pro jediný státní útvar ve středu Evropy složený převážně ze slovanského obyvatelstva mezinárodně určitou úlevu. To již nemohli říci Poláci, po jejichž území se ve středověku občas proháněli i čeští králové a budoucnost měla být občas ještě krutější.


Památník smutné bitvy na Moravském poli ( 26.8. 1278) nedaleko obce Suché Kruty v Rakousku.

https://soutok.blogspot.com/2017/07/melnik-vdeci-za-povyseni-na-mesto-krali.html

Králi Přemyslovi Otakarovi II. bývá někdy vytýkáno, že dopustil v druhé vlně osídlování území vnější kolonizaci království germánským obyvatelstvem, což způsobilo problémy, které vlastně nikdy neskončily.

Myšlenka byla dobrá i logická. Střed království byl od ostatní zahraniční civilizace oddělený hlubokými lesy, venkov žil zemědělsky a příbuzní v zahraničí žili trošku jinak. Krásné a bohaté církevní stavby, zábava na dvorech, umění. To vše šlo změnit a urychlit nejen kolonizací pohraničních částí země, ale i přizváním zahraničních stavitelů, řemeslníků i umělců.

Země se tak v dobách našeho otce Karla IV. sice pozvedla, ale prvně se ukázalo, že nemusí být jenom nerovnost třídní mezi obyvateli, kde existoval jistý společenský žebříček, na jehož vrcholu stála šlechta a dole poddaní, ale i určitá nerovnost mezi národy, která  tak nějak určitým způsobem existuje dodnes v celosvětovém měřítku.

Stačí se podívat na hrdost, až snad i arogantnost některých rozlohou obrovských velmocí v oblasti zahraniční politiky, nebo i velkých zemí Evropy. Najednou se rozpoutá konflikt a politici ostatních zemí přemýšlí, zda mají kritizovat a koho mají kritizovat. A jak nám bývá u televize nepříjemné, když nás nějaký stát za něco kritizuje, aniž bychom my někomu připomínali, co by dělat měl a co ne.

 Ale, nemusíme chodit daleko. Stačí takový obyčejný český Banát v Rumunsku, kde se nachází 6 ryze českých vesnic,a kde se tak trochu zastavil čas. Moc se o něm nemluví, ač je to místo, ze kterého bychom měli míti určitou radost, ale pro nás zde ve vyspělé civilizované Evropě je to místo, kam si někteří lidé vyrazí na několik volných dní právě proto, že se tam domluví česky a hlavně se vrátí do časů našich babiček a dědů.

Podívejte se na tuto adresu a pochopíte, co chci sdělit:

http://www.banat.cz/zasady_chovani.htm

Zásady toho, jak by se měl člověk chovat u krajanů, aby ho rádi viděli.

To je právě na té historii úžasné, že je to sice historie, nad kterou ohrnuje leckdo nos a myslí si, že se nás to už netýká a svět že je dále, ale mnohdy zjistíme, že se historie opakuje, nebo zkrátka mnohé platí i dále.


Hofburg.

Dalo by se samozřejmě o té historii psát dále, přijít do časů, kdy jsme byli členy jiného soustátí, které si drželo formu dobrých 400 let a připomínalo tak trochu vzdáleně dnešní EU, byť mezitím přišlo ještě mnoho dalších období a byly tu i jiné spojenecké tábory , ale to je všechno všeobecně známá historie.

Jen jsem chtěl v tomto oddychovém článku ( dá to práci :-)) poukázat na to, že nad historií není třeba lámat hůl, ale může být zajímavá a nesmírně poučná, či zábavná.

Zmínil jsem tu také, že nám dnes náboženství globálně nepřipadá moc zajímavé, byť křesťanství obsahuje ono desatero vzorného jednání člověka ve společnosti a říká nám, co se s věřícím stane, pokud bude těchto hodnot dbát. To už bychom se zase dostali do trošku jiné kategorie jinak stejné obšírné a zajímavé historie, která se týká mnoha náboženství této planety. Ta mají své věřící stoupence, kteří mají mezi sebou různé vztahy, ale také kritiky, kteří na základě historických faktů tvrdí, že nejvíce válek v historii bylo kvůli náboženství.

Posledním fenoménem doby je věda. Obdivujeme dnes krásné církevní stavby na všech kontinentech, rádi se zamýšlíme nad  různou lidovou i náboženskou kulturou, ale zároveň hltáme vědu ve všech oblastech lidské činnosti a s úžasem pozorujeme, kam až proniká. I ona má své velké osobnosti, které museli bojovat s mnohdy vzdorem společnosti a i ona procházela vývojem od práce badatelů ve starověku, až po různé kvantové teorie časů relativně nedávných a poznatky z dalekých prostor kosmu, které k nám díky technice pronikají v současnosti.

Nechť je toto široké spektrum života kolem nás, které má kořeny v historii ,zdrojem cenných poznatků i radosti každému z nás. Kdosi řekl, že žije ten, kdo ještě umí občas žasnout a radovat se.



Zdroj: Soutok

Leden 9, 2020

21:21

Písecká brána.

Můj úterní výlet do Prahy nakonec vyčaroval krásnou procházku, kterou pro svoji délku 8 - 9 km mohu doporučit každému a navíc není ohledně organizace cesty o čem přemýšlet.

Stačí vám zakoupit na mělnickém autobusovém nádraží jízdenku PID za 84 Kč, která vám platí od okamžiku označení v označovači autobusu, nebo případně i vlaku rovných 5 hodin. To je dostatečný čas k tomu, aby člověk stihl nejen procházku, ale i obě cesty dopravním prostředkem.

Pokud tedy pojedete do stanice Praha -Ládví, tak pokračujete metrem do stanice Muzeum, kde sejdete ještě hlouběji na trasu ,,A" a vystoupíte ve stanici Hradčanská. Vlak v současnosti kvůli pracím na koleji mezi Mělníkem a obcí Všetaty ani nedoporučuji, ale to je věc každého jedince.


Chvíli jsem si užíval ulice Milady Horákové, a pak jsem zahnul vpravo do ulice Badeniho, ale to je jaksi trochu zbytečná zacházka. Zdá se podle mapy, že je tam nějaký průchod, který vás přímo zavede do ulice Na Brusce, kde už je ona Písecká brána, kterou máte na obrázku.


Jak se sami můžete dočíst, tak byla postavena až v roce 1721 a je dnes údajně jednou z mála dochovaných bran pražského opevnění.


Bývalá kaple Panny Marie Pomocné.

Ještě štěstí, že dnes máme ten internet a třeba i ještě  doma po výletě můžeme klikem do mapy zjistit, co že nás to vlastně na cestě zaujalo, včetně mnoha informací a někdy i obrázku :-).


Jen o kus dále jsem objevil tuto tabuli nějaké naučné stezky, ale hlavně jsem si uvědomil, jakou náhodou jsem se ocitl v místech a u památek, o kterých jsem vůbec ve svém plánu nepřemýšlel. Bylo mi jasné, že se chci dostat nějak do ulice, která se jmenuje Loretánská a spojuje Loretu s Hradem, ale nic více jsem neřešil.

Nebylo to tak, že bych si nějak plánoval tento úsek trasy a snad dokonce používal mapy, ale sázel jsem na určitou intuici, kdy člověk tak nějak vycítí, kam by asi měl jít  a někdy si pomáhá i pomocnými body na obzoru tak, jak nás to učili na základní škole :-).


Vějíř Žofie Chotkové, aneb manželky následníka trůnu Ferdinanda d'Este.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Ferdinand_d%27Este

Mimochodem, knihu Monarchie 1848 - 1918 mohu z řady důvodů jedině doporučit. Na rozdíl od knihy První republika obsahuje navíc dokonce zvukové CD, kde kromě písní Hej Slované, habsburské hymny ( dnešní německá hymna a dříve také hymna NSR), Radeckého pochodu, Na krásném modrém Dunaji, můžete slyšet třeba i několikrát hlas samotného císaře Františka Josefa, Karla I. , nebo i německého císaře Viléma a mnoho dalších zvuků té doby.


Poslední pohledy k Písecké bráně vrhly mé vzpomínky i do krásného města Písku, kde jsem byl naposled v roce 1996 a je neuvěřitelné, jak ten život ulétl, a jak to utíká.


Pohledy z výšky na Prahu od Hradčan, Letné, nebo s Petřína mě vždy potěší.
Můžete samozřejmě vyrazit na krásnou rozhlednu jménem Petřín, která měla být, a také je naší Eiffelovou věží, nebo i na nejvyšší vyhlídkovou věž s restaurací na Žižkově, ale to už je na každém a možná to chce zejména v případě té druhé i určitou odvahu a počítejte s vyšším vstupným.



Nějak se musím dostat tam  dozadu :-).



A co to tady máme ? Dozvídám se, že jde o pomník básníka Julia Zeyera ze dne slavnostního odhalení 16.9.1913, o kterém se mimochodem v knize Monarchie také píše.


Pomník z druhé strany.


Cesta není složitá. Vydáte se po chodníku v ulici Mariánské  hradby a hned na kraji minete Letohrádek královny Anny, kterému se také říká Belvedér.


Ve velkých městech můžete kromě památek a výhledů obdivovat i přírodu, a to doslova i v té nejmenší podobě. Kdysi jsem tu psal o Vídni a jeden čtenář mi neodpustil mé unáhlení a mělký pohled na věc, když jsem nazval u nás spíše vzácnou vránu šedou ( u nás žije hlavně havran polní) krkavcem. Věřte mi, že mu dodnes za tento kritický komentář děkuji.

http://soutok.blogspot.com/2015/08/soutok-byl-v-hlavnim-meste-monarchie.html

Tentokrát jsem vsadil na sojku obecnou podle modrého peří na boku a obrázky na webu mi to i potvrdily :-).  Byl to pěkně velký, ale krásný i legrační pták.



Prošel jsem i kolem uzavřeného Jeleního příkopu ...


.... a narazil jsem na dům, kde chvíli pobýval dánský hvězdář, astrolog a alchymista Tycho Brahe.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tycho_Brahe


Sousední domy mi přišly krásnější, ale Brahe bydlel v domě s dnes krásnou lucernou na fasádě.



Dnešní díl zakončíme u kostela sv. Jana Nepomuckého a příště už to budou místa, kde jsem v Praze turisticky a výletně doma. Sice je to stále to území mezi Loretou, Petřínem a Muzeem u sochy sv. Václava, či hlavním nádražím ČD, ale i když vím, že Praha má množství krásných míst i dále od toho nejslavnějšího historického centra, tak tady jsem si to prostě zvlášť oblíbil. Už to tak bývá, že člověk sice rád poznává nová místa, ale nakonec dá mnohdy přednost tomu, co jej už dávno oslovilo a v tomto případě jde i o dobré spojení..

A někdy ta nová místa poznává člověk i tak nějak druhotně. Třeba ten Písek. Pod jeho krásným starým kamenným filmem poznamenaným mostem protéká romantická a vodáky vyhledávaná řeka Otava.



Blíží se 45. ročník populárního přechodu vrchu Nedvězí a znám je termín i trasa. Zájemci si udělají volno v sobotu 25. ledna a více se již dočtete zde na ....

https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/prechopd-nedvezi-25-ledna-2020/

Na snímku jsou turisté při 41. ročníku , který se shodou okolností šel také z Deštné. V článku níže jsem se tehdy pokusil zdokumentovat trasy několika uplynulých ročníků.

https://soutok.blogspot.com/2016/07/zimni-prechod-nedvezi-kudy-kraceli.html
Zdroj: Soutok

Leden 8, 2020

19:34

Nový rok s krásným až magickým letopočtem 2020 nám začal i v Regionálním muzeu Mělník, a pro nás je to příležitost, se podívat na program v měsíci lednu. 
Začnu pozvánkou na výstavu fotografií Kristiny Černé, která od včerejšího dne probíhá v muzejní kavárně a bude tu až do začátku února. Potom se již podívejte na program v měsíci lednu a čeká nás jedna velká výstava, která si zaslouží dlouhý samostatný úvod. Ta odstartuje v polovině ledna a potrvá do konce první únorové dekády.
Na samotný závěr článku dnes s předstihem připomenu, že pokud snad nemáte podepsanou některou knížku autorů Martin Klihavec a Karel Lojka, nebo kalendář historických fotografií pro tento rok, tak příležitost bude třetí lednovou sobotu 18.1. 2020 od 10 do 12 hodin dopoledne v TIC
https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/autogramiada-karla-lojky-se-uskutecni-v-polovine-ledna-20200102.html
Jak řekl loni na Mělnickém okruhu   prakticky už bývalý legendární sportovní moderátor a autor knížky Mělník byl první pan Karel Březina : ,, Každá kniha stoupne osobním podpisem od autora samozřejmě na ceně ". Jen dodám, že je to pochopitelně pravda a každá autogramiáda je takovým našim milým památným historickým setkáním s někým, kdo vám osobně ve vaši blízkosti podepíše pro vás hodnotnou věc na níž se podílel.


PROMĚNY TVARU A DEKORU ve fajánsi a jemné kamenině 17. až 19. století ze sbírky Prof. MUDr. Miroslava Jaroše.
17. 1. – 9. 2. 2020, Regionální muzeum Mělník - velký sál

Výstava představuje soukromou sbírku významné vědecké osobnosti minulého století, jakou byl vynikající ortopéd, prof. Miroslav Jaroš (1897–1970), přednosta 1. kliniky pro ortopedickou chirurgii Univerzity Karlovy v Praze a univerzitní profesor ortopedie a traumatologie

. Obsah vystavené kolekce sleduje uměleckou práci modelérů, malířů a dekoratérů středoevropské keramiky v průběhu více než tří staletí. Vznik tohoto souboru je však příznačný pro domácí sběratelství uplynulého století. Ve sbírce prof. Jaroše nacházíme nejrůznější typy nádob z bohatě malované moravské a slovenské fajánse a české i německé jemné kameniny.

Nejstaršími kusy jsou habánský talíř ve tvaru kardinálského klobouku datovaný letopočtem 1693 a typické talíře z manufaktury ve Frankfurtu nad Mohanem, Hanau nebo Bayreuthu, zastupující kobaltem malovanou fajáns z konce 17. a první čtvrtiny 18. století po vzoru holandského Delftu. Velmi pozoruhodná je řada malovaných džbánů, především ze středisek západní Moravy a západního Slovenska, patřící do období od druhé čtvrtiny 18. do poloviny 19. století.

 Příklad habánů následovala produkce moravských i slovenských toufarů a tradice hrnčířských rodů zejména v Sobotišti, Košolné, Stupavě a Modré. Významnou sbírku lidové fajánse vycházející ještě z národopisného hnutí 19. století shromáždil například secesní architekt Dušan Jurkovič.
Také ve druhé skupině sbírky, měkké kamenině, převažuje malované nádobí z českého Týnce nad Sázavou, Dolního Chodova a moravských Olomučan.

 V průběhu 19. století však začaly tovární kameninové výrobky nezadržitelně zatlačovat malovanou fajáns a malovaný dekor byl nahrazován podglazurním tiskem pomocí mědirytin. K velmi oblíbeným patřily nejčastěji černě tištěné jídelní soubory s námětem vedut nebo kobaltem tištěné talíře s hustým květinovým dekorem, které jsou na výstavě zastoupeny produkcí továrny Augusta Nowotného ve Staré Roli u Karlových Varů, továrnou v Dalovicích i drážďanskou továrnou Villeroy & Bosch.

Zajímavostí výstavy jsou dnes již málo známé siderolithy a terralithy, severočeská kamenina z oblasti Děčínska a Teplicka, která se rozšířila v průběhu 19. století a stala se oblíbeným doplňkem aristokratických sídel i měšťanských interiérů.

Jarošova sbírka fajánse a jemné kameniny vystavená v Regionálním muzeu Mělník je cenným dokladem sběratelství v době mezi dvěma světovými válkami a v poválečném období. Dosud zůstala zachována původní skladba i zaměření sbírky, které v širších souvislostech zapadá do kulturních dějin doby samostatného československého státu. Podobnou skladbu keramiky bychom našli i v jiných sbírkách zakládaných v době tzv. první republiky, například malíře Miloše Maliny nebo ve známé kolekci Hugo Vavrečky. Kurátorem výstavy je Mgr. Miroslav Smaha, historik umění.

Vernisáž se koná ve čtvrtek 16. 1. 2020 v 18:00 hod. ve velkém sále Regionálního muzea Mělník. Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod.

Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace [email protected], tel. 728 620 651, tel. 315 630 923 Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje, nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin http://www.muzeum-melnik.cz



Zdroj: Soutok
15:42

Čtenáři Soutoku jsou již roky zvyklí, že vždy nabádám k tomu, aby člověk nestrávil vánoční svátky jenom u jídla, televize a po návštěvách, ale aspoň se trochu prošel, když už si neudělá žádný výlet, na který je v tomto čase ideální volno.

 A protože by měl jít člověk příkladem, když už k něčemu nabádá, tak tu v minulosti vznikaly v tomto období volných dní cestovatelské články, které vám byly inspirací. Jenom závěr prosince 2019 a ani začátek ledna 2020 nic nepřinesl a stal se po letech vůbec prvně takovou vyjímkou.

Včera večer jsem slíbil, že však výlet chybět rozhodně nebude, ale nejprve si připomeneme, že v minulosti jsme se již podívali v tomto období do Kutné Hory, Karlových Varů ( 2013), Hodonína ( 2018), nebo jsme se třeba jen prošli jakoby po stopách partyzánů ze Zahájí na Mělník apod. Je však  také pravda, že to mnohdy bývá i naše matička Praha. Třeba zrovna vlastně již předloni jen chvíli před Štědrým dnem jsme navštívili premiérově místo, kterému se říká Pražské Benátky ...

https://soutok.blogspot.com/2018/12/vanocni-prani-2018-seznamte-se-prazske.html


Tentokrát jsem Vánoce 2019 celé věnoval četbě a oddechu, který jsem potřeboval tak, jako nikdy dříve a až včera se mi konečně zachtělo cestovat.

Dostal jsem nápad, že bych mohl zkusit spojit dva zájmy. Udělám si výlet, na kterém budu fotografovat a současně si zkusím koupit aspoň jednu vyhlédnutou knížku. Jenže, to je dnes velký problém.

 Internet je totiž přímo natřískaný stylem služeb, kdy si nějakou věc vyhlédnete právě na nějakém webu, musíte ji elektronicky objednat a rozhodnout se, zda si přejete ji nechat dovézt domů, což je někdy i 14 dní čekání, nebo si tam někam pro ni uděláte výlet, avšak třeba za dva dny v uvedenou dobu.

Aby nedošlo k mýlce. Je samozřejmě několik velkých knihkupectví s obrovským výběrem, kde tedy nemusíte z domova nic objednávat, když nechcete a publikaci si před zakoupením na místě můžete dokonce stránku po stránce prohlédnout, než se rozhodnete, zda koupit, či nikoliv, ale i tak se najdou knihy, které prostě všude nemají a není jich málo.


Můj výlet tedy začínal v 10.40 na mělnickém autobusovém nádraží a neodpustím si zcela zbytečnou vědeckou lékařskou poznámku, že vstávání do tmy je zkrátka proti přírodě a na svědomí to má z hlediska historie rozvíjející se průmysl, který přinesl první pouliční osvětlení do měst i různých manufaktur.

Zakoupil jsem jízdenku PID za 84 Kč a žasl jsem, co vše se dá za dobu 5 hodin stihnout. Zahájil jsem v pražských Dejvicích, kam jsem po přestupu v metru na trasu ,,A" dorazil již v 11.50 hodin a kde jsem dopadl dle očekávání. Na druhou stranu jsem se ocitl v místech, kam bych se asi nikdy nedostal z důvodu nedostatečné motivace.

Teprve když jsem sešel trochu níže do míst, kde už máte u nohou celou Prahu a naproti vám stojí Petřín i Hrad, tak jsem zase začal cítit takovou tu vnitřní radost i energii. Věděl jsem, že mám na procházku tři hodiny a nejpozději v 15 hodin musím být v autobuse na Mělník.


Nemělo smysl tam zůstávat v tomto ročním období nějak déle a kupovat další jízdenku. Vydal jsem se tedy pěšky kolem vstupu do Jeleního příkopu k Loretě, odkud jsem podle Hradu slezl dolů k Vltavě, zašel si na Kampu, zavítal na oblíbená místa a vydal se přes Karlův most na metro ve stanici Muzeum. Bylo to jen slabých 8 -9 km, ale na druhou stranu jsem viděl opravdu krásné věci a nafotil jsem 200 fotografií. Je to k nevíře, ale dokonce jsem slyšel po mnoha letech Loretu a povedlo se i vidět apoštoly na orloji.

Zdá se tedy, že těch fotočlánků v dohledné době přinesu více, ale tento věnuji tomu mediálně asi nejdůležitějšímu. Vždyť snad každý jistě zaznamenal zprávu o revitalizaci slavné zdi Johna Lennona a objevit se na Staroměstkém náměstí zrovna v době, kdy odstrojují strom je také určitá velká náhoda.


Zatímco si tedy prohlížíte snímky zrenovované zdi nejslavnějšího z Beatles Johna Lennona, tak nemohu jinak, než připomenout, jak na mě v roce 1980 nepříjemně dopadla zpráva o jeho zavraždění a připomenout zde aspoň několik málo oblíbených písní, které mám rád, a  které mi ho připomínají:

https://www.youtube.com/watch?v=GGl8tHar-Ko

(To samé v provedení, které má 38 tisíc palců vzhůru: https://www.youtube.com/watch?v=pZCxyOcvp5A)

https://www.youtube.com/watch?v=KQetemT1sWc

https://www.youtube.com/watch?v=L6svOHFSAH8

https://www.youtube.com/watch?v=7P6X3IWLECY



Beatles, to byla zároveň určitá rebelie a nejen ve stylu hudby, ale i módy a přístupu k životu vůbec. Nejlépe o tom vypovídá Wikipedie o hnutí Hippies, které určitým způsobem ovlivnilo i moji generaci zde v Čechách, jak se nakonec dočtete.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hippies

 Dlouhé vlasy, kalhoty do zvonů, jeansy se záložkou nad kotníky, určitá nedůvěra ke všemu, co mělo možná nějakou moc a nosilo to kravatu. I takové tu bylo období. A prolínalo se to vše tak rychle, že nenarazil rock, hardrock, punck, ani new wave, ale až rap a to další, co už jsme nepovažovali za nic, co by nám připadalo k poslechu, natož to ještě považovat za umění :-).



Jen o několik metrů dále nám přes uličku kupodivu vyrostla zcela nová zeď, která je jakoby pokračováním té původní, která byla prý zrenovována.¨


Nikdy jsem nebyl příznivce nějakého sprejerství, ale zde jsme to všeobecně přijali tak, jako věc, která sem patří, a která již čtyři desetiletí promlouvá k veřejnosti. Tady trochu odbočím. Mám rád hezké malby, ale když někde v podchodu objeví člověk něco celkem pěkného, tak to někdy i ocení.


Fotoaparát si sice místo pro nerušený záběr na krásné mlýnské kolo udělá, ale zajímavější bylo zábradlí na mostě, ze kterého je to focené. Konečně někoho vlivného po mnoha letech napadlo, že visací zámky na důkaz lásky jen hyzdí různá zábradlí, zvlášť když už jsou v neúnosném počtu a nechal je odstranit. Ostatně, statistiky o vztazích hovoří jasně.


U zdi bylo tolik návštěvníků, že už ani nevím, zda tam někde nebyly i skryté repráčky, z nichž hrála hudba Beatles, ale zaručeně vím, že tam tento mladík hrál na kytaru poblíž mostíku přes Čertovku jejich hudbu.


A John Lennon tu má i svoji hospodu :-).



Když jsem došel až na Staroměstské náměstí, tak se zprvu zdálo, že si tu Vánoce trošku lidé protáhli ...



...., ale pak již bylo patrné, že smrk, který sem byl letos dovezený tuším od Semil ( ten předešlý z obce Rynoltice poblíž městysu Jablonné v Podještědí), již čekají samé smutné, ale nutné věci, jako je odstrojení od ozdob a následné rozřezání.


U toho tedy každý den nebýváme, že ?




Praha je podle vyjádření některých  návštěvníků krásnější než třeba bývalá monarchistická Vídeň a opravdu tu na člověka vždy dýchne něco, čemu se říká syndrom města Florencie.Téměř na každých několika metrech historického města je něco, co člověka nějak obdivně zasáhne uvnitř jeho já.


Tím bych tento článek ukončil a třeba ještě použiji další záběry  do dalších některých článků, které možná potěší každého, kdo chce poznávat naši matičku měst, nebo má prostě rád romantiku a v neposlední řadě chce zase nějak ukrojit z časového koláče, který nám všem do jara zbývá. Nijak to neurychlíme a navíc bychom se připravili o část života, kterou také můžeme něčím příjemným podle možností vyplnit.


Zdroj: Soutok

Leden 7, 2020

19:32


Milí čtenáři, pokud jste postrádali o Vánocích na Soutoku  již téměř tradiční cestovatelský článek, tak vězte , že bude. Jen mám momentálně ještě nějaký jiný program, a tak nyní vložím informaci, která je dle mého názoru docela důležitá a není čas s ní otálet. Počátkem dneška začaly vlaky mezi Všetaty a Mělníkem jezdit po jedné koleji a v důsledku toho došlo k nějakým úpravám v jízdním řádu a vidím tam, že občas pojede i náhradní autobusová doprava.

V podstatě jde o nahrazení vlaků jedoucích do Prahy, nebo z Prahy náhradní autobusovou dopravou, a to s vyjímkou časných ranních a podvečerních i večerních spojů. Ve vysvětlivkách se číslo 14 a 88 ve sloupečku vlakové spoje týká dvou spojů v pravé části výlukového řadu. Tyto dva spoje v některých dnech pojedou po kolejích a v jiných, jako náhradní autobusová doprava.

Zastávka Malý Újezd nebude náhradní  autobusovou dopravou obsluhována. Zastavovat v ní budou pouze osobní vlaky z Ústí nad Labem do Lysé nad Labem a zpět. Obec je obsluhována také autobusovými linkami PID.




Vlakem jsem nikam nejel, ale náhodou jsem si všiml této vývěsky před budovou a napadlo mě, že to někoho z vás může zajímat ( a mě koneckonců také :-)). Už delší dobu dochází v rámci budování cyklostezky také k revitalizaci lávky pro pěší a dnes mám na to konečně světlo. Tak tedy nyní vypadá úsek na budoucí cyklotrase v okolí mostíku přes říčku Pšovku.

A poslední věc, kterou do tohoto článku připojuji je odkaz na první výstavu roku v Lysé nad Labem. Jmenuje se Náš chovatel, začíná v pátek 10. ledna a končí již v sobotu 11. ledna. Otvírací doba je v pátek od 11.00 do 17.00 a v sobotu od 9.00 do 16.00. Hlavní vstupné 100 Kč. Odkaz je pod obrázky.






https://www.vll.cz/nas-chovatel
Zdroj: Soutok

Leden 3, 2020

19:33

Předvánoční shon, to jsou zaplněné supermarkety, kde také můžete potkat někoho, koho jste již léta neviděli. Ostatně, jak lidé stárnou a pozorují ty proměny života kolem sebe, tak je něco svádí k tomu, aby třeba jen chvíli poseděli s těmi, se kterými kdysi v mládí  prožili nějaká dobrodružství, ač je dnes dělí třeba i desítky kilometrů a někdy i úplně jiný styl života. A k takovému malému srazu jsou prodloužené Vánoce ideální.

Jenže, taková hospoda, nebo pokud chcete restaurace, vás může zejména touto dobou překvapit a je jen na vás, zda to bude překvapení příjemné, nebo ne. Je jen na vás, zda to přijmete tak, jako hezké zpestření večera, nebo budete dávat najevo, že je snad ještě trochu brzy.

A po této hlášce jsem se musel zasmát podruhé, protože jsem si uvědomil, že to je přesně malý vzorek toho, jak každému jedinci vyhovuje pochopitelně něco jiného. Pracující člověk má rozhodně lepší náladu někdy kolem 28. prosince uprostřed veselého kolektivu, než 4. ledna, kdy už zase cítí ten blížící se kolotoč povinností a jsem si jistý, že podobně jsou na tom i ti tři králové, kteří mají jistě také lepší náladu, a tak se jim i lépe zpívá a hraje na harmoniku.

To nemůže samozřejmě tušit ten, kdo už se moc kalendářem řídit nemusí :-). Chtěl jsem sem dát více fotografií z akce, která se mi nabídla sama, ale nemůžete dávat na web fotografie rozmazané, fotografie, kde někdo inkasuje a jiný platí, a samozřejmě se neubráníte záběrům na obličeje, což může fotografa díky nařízením EU přivést i do nepříjemností.

Mimochodem, dokažte koho jste fotili dobrovolně a komu se to moc nelíbilo, když nemáte podpis a svolení dané osoby :-). Naštěstí je dnešní svět už takovým gulášem názorů a zkušeností, že vedle váhavosti a neochotě stojí i odpovědi těch, kterým je to naprosto jedno, nebo se jim to dokonce líbí, nebo jsou zvyklí, že je pořád někdo fotí.

Jak to tedy je se svátkem Tří králů dne 6. ledna ?

https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99i_kr%C3%A1lov%C3%A9


Jedním z článků, který zejména v posledních dnech často sledujete je můj loňský článek o pravoslavných Vánocích.

http://soutok.blogspot.com/2019/01/zacinaji-pravoslavne-vanoce.html

Děkuji vám za zájem o něj, ale co k tomu dodat ?

Historie se neustále vyvíjí, migrace z východu, či jihovýchodu Evropy za prací k nám je slušná, jak jste mohli vidět na konci mého článku  (Autobusové nádraží Praha-Florenc) ....

http://soutok.blogspot.com/2019/11/v-dalsi-navsteve-prahy-se-podivame-na.html

..., dochází k poznávání života u nás a přichází v těchto zemích i zajímavé změny, které nás zvídavé zeměpisu i dějin samozřejmě zaujmou.

Nehodlám o nich psát, protože je pochopitelné, že jiný pracovní kalendář a jiné svátky jsou u nás a jinak je to v některých těchto zemích, kde vlády a odborníci sami vědí, proč přistupují k těmto krokům. ( články v novinách)

Samozřejmě, že tak, jako někteří naši lidé žijí v zahraničí a do Čech přijedou spíše jen na výlet, tak je to jistě podobné i zde. A zase na druhou stranu platí, že je plno lidí u nás i tam, kteří mají jiný stát pouze jako pracoviště a vrací se domů i na delší dobu.

Každý kdo byl někdy za nějakým účelem delší dobu z domova ( a může jít i o rekreaci), tak ví, že se někdy dostavují různé nálady a ten člověk se už zase těší domů.

A pokud toto víte, tak víte i to, jak je vám báječně i na obyčejném  jednodenním výletě u sousedů za hranicí, když někdo projeví svoji družnost, úsměv, a třeba i znalosti o vaší zemi, nebo dokonce městě.  Odměřený pohled může dojem naopak zase pokazit. Proto jistě i chápete, že jsem chtěl článkem potěšit všechny, které to mediální téma ( zpráva z tisku) buď zajímá, nebo jim udělalo radost, že někdo vzpomenul jejich zvyků a v neposlední řadě jsem připomněl, že se svět mění.

A jedna veselá pikantnost závěrem. Sice jsem včera dopoledne viděl na Karlově náměstí velký autobus německé cestovní kanceláře a turisté prošli již klasicky Pražskou bránu a Svatováclavskou ulicí zamířili na vyhlídku, ale nejčastějším jazykem, jaký jsem za zámkem na vyhlídce o Vánocích zaznamenal byl jazyk podobný ruštině a až druhá byla domácí čeština. Asi jsme moc seděli doma u televize :-).












Zdroj: Soutok

Leden 1, 2020

23:42

Místo spočinutí ostatků Ludvíka Böhma na hřbitově sv. Václava v Mělníku.

Bylo to někdy na přelomu tisíciletí. Tehdy nebyl ještě  MOOS ( Mělnický osvětový a okrašlovací spolek), ani žádné výstavy historických fotografií města Mělníka,ba ani žádné jiné historické materiály ke koupi, ale jedno tu bylo. Byli to lidé hladoví po mělnické historii a zejména po starých fotografiích města.

 Mezi lidmi jsou občas nějaké materiály z minulosti, které si při troše štěstí přes známost půjčí, a tak už tehdy se mi dostala do rukou jedna brožura, kde jsem myslím prvně spatřil dnešní náměstí Míru s onou slavnou krytou studnou. Tu si dnes můžete díky iniciativě předsedy MOOS a kronikáři města Martinu Klihavci společně s dalšími vystřihovánkami mělnických historických budov v info centru zakoupit a doma slepit.

Lidé si tehdy půjčovali na CD fotografie historického Mělníka a některé snímky, se dokonce objevili  i na webu ...http://melnicek.cz/  Kdo měl zájem, ten se snažil, ale hlavně to chtělo i trochu štěstí a třeba být ve správnou chvíli na správném místě. A tak se ke mně dostalo i dílo níže na obrázku.


Sice nešlo o překvapivé krásné obrázky starých lázní na Labi, nebo o obrázky zastřešené studny na náměstí, ale člověk se dozvěděl, že tu byl jakýsi profesor Ludvík Böhm, který byl nejen ve své době neskutečný génius. Vytvořil dílo, které nemá obdobu a doslova vyrazil člověku dech tím, co všechno byl veřejnosti ve své době schopný sdělit.Nic tak podrobného o regionu jsem již nikdy neviděl.

O samotné osobě oslavence je článek na FB Historické skupiny a řeknu vám na rovinu, že nebýt pana Lojky, tak si určitě na toto výročí nevzpomenu. Tak tedy:


LUDVÍK BÖHM02.01.1835 Mšeno – 02.01.1908 Mělník
Vše o něm je na : https://www.facebook.com/groups/1808841266008571
Osobně považuji tohoto muže za předchůdce velkého mělnického historika pana Františka Purše a musím se hluboce sklonit před jeho dílem. Vím, že jak pan Lojka, tak i mělnický kronikář Martin Klihavec, se vás ( občas i mě) snaží seznamovat s minulostí našeho města a pěstovat v místním lidu patriotismus.V podobném duchu kráčí částečně již léta i Soutok a snad bych měl zmínit i svůj první web ( 2007-2011) s trochu kostrbatým pokusem na konci, být nakonec k disposici různým návštěvníkům ...http://mujmelnik.webzdarma.cz/ ...., který byl speciálně zaměřený jen na město.

Věřím tedy, že mi nikdo nebude mít za zlé, když se s vámi u příležitosti výročí narození i úmrtí pana profesora ( oboje 2.1.) podělím o několik málo pikantností.Nejde o kopírování díla, ale o použití výňatků z knihy za účelem s jeho seznámením.

Kdysi jsem tu napsal článek ..... https://soutok.blogspot.com/2016/10/mista-kde-se-v-melniku-snoubi.html....., kde se zmiňuji v jeho závěru právě o tom spojení chrámové věže a zámku samotného, o kterém se dnes nikde nepíše. Někdo to považuje za zajímavost, o které není od věci se zmínit, jiný za nepodstatnou věc, kterou není třeba veřejnosti pro krátký časový úsek představovat. Vzhledem k tomu, že jde o optickou zajímavost ve tváři hlavní dominanty našeho města, tak mě to osobně zaujalo.

Ať už zastáváte jakýkoliv názor, tak je dobré vědět, že jsem si to nevymyslel pro atraktivitu tohoto webu, ale že je to prostě holý historický fakt. Až budete někdy koukat přes řeku, nebo i jen od dalekohledu na náš zámek a věž, tak si můžete představit, že ačkoliv jde o dvě samostatné stavby, tak existovalo krátké období, kdy byly stavby spojeny a ví to opravdu málokdo.


Na dalším snímku si povšimněte, co byl pan profesor na sklonku 19. století ochotný veřejnosti prozradit. Dokonce se dozvíte, co bylo povinností cestářů, a jakou dostanou za práci mzdu. Dnes nepředstavitelná informace pro zveřejnění.

Na závěr dnešní vzpomínky na pana profesora jsem vybral z toho nejcennějšího. Může se nám dnes zdát, že jde o nepodstatné věci, které není potřeba veřejnosti předkládat, ale považte, jaká neskutečná podrobná  data on již tehdy vedl v patrnosti. A právě proto, že je zveřejnil, tak si získal obdiv.
Byl jsem mimochodem v říjnu na Dni archeologie v Libochovanech ( je tu článek), a když jsem potom pročítal knihu věnovanou zmíněnému hradišti, tak jsem žasl, co vše ten výzkum obnáší, byť nám to může připadat občas až přehnané a zbytečné. Ostatně, archeologii známe v televizi jen ve formě vykopávek a tedy i předmětů, ale již nás nenapadne, že se také měří třeba teplota na několika místech zkoumaného objektu v různých vrstvách a spousta dalších neskutečných měření a podrobností, které nám mohou připadat až přehnaná.
Pozorný čtenář předposledního obrázku si také všiml, že Mělník měl své první vlakové nádraží v Dolních Beřkovicích a spousta historických znalostí dnešních historiků samozřejmě plyne především z tohoto staršího materiálu. Jak jinak by se mohl například dnešní čtenář dozvědět o zaniklé vsi Doničky, než od současného historika, který získá informaci pochopitelně ze starší literatury, neboť tenkrát nežil ?
A dílo pana Böhma je tak skvělé, že má prostě pro náš region v oblasti vývoje ( tedy historie) neskutečnou hodnotu . Z tohoto důvodu jsem rád u příležitosti jeho narození i úmrtí vyrobil tento článek.

Když jsem dnes odpoledne rozepsal tento článek o Ludvíku Böhmovi, který sem chtěl doplnit jiným téma, tak už jsem začínal být nervozní a právem. Věděl jsem, že v pásmu DAB+ přichází nová vlna podmínek, která může přinést další exotické nové stanice. Mezi 15.00 až 16.00 jsem klikl na zájmové stránky, které mě upozornily, že mám všeho nechat, neotálet a pospíchat na vyhlídku za zámek.


Když jsem tam doslova přiběhl, tak řada lidí sledovala západ slunce. Chápal jsem jejich radost, ale na krásné západy slunce jsme na Mělníku zvyklí. Ladím kanál 11C, kde má být dánský multiplex vzdálený přes 600 km od Mělníka, ale místo toho brzy chytám mnohem častější a bližší mux ze Saska-Anhaltska. ,, Já mám snad smůlu a zase jsem přišel pozdě" pomyslel jsem si.

Chytám se aspoň fotoaparátu a brutálně se vrhám vstříc slunečnímu kotouči. Již nemá žádnou sílu. Po chvíli se lidé rozchází a já se poněkud odevzdaně vracím k rádiu, abych udělal ještě několik pokusů.


Najednou si uvědomuji, že na neobvyklém kanále 11B, se objevuje silný signál a dostávám se štěstím naprosto stejnou značku, jako včera při svém premiérovém záchytu Mecklenburska - Pomořanska. Přeladím na včerejší 10C a značka se mi doslova vřítí na displej.


Je to jasné. Podmínky od severu stále běží a možná lépe než včera. Zatímco mux na 10C je z bližší oblasti a okolí města Röbel, nebo Neubrandenburg, tak 11B je dokonce možná až od přímořského Rostocku.

https://www.ukwtv.de/cms/deutschland-dab/mecklenburg-vorpommern-dab.html#NDR%20MV


Přecházím znovu na 11C, kde jsem v 15.50 zachytil častý mux ze Saska-Anhaltska a není tu vůbec signál. Najednou se podmínky zblázní a signál létá zcela nestabilně od nuly, až po magickou čtyřku, která může signál překlopit již do názvu multiplexu. Nestabilita je vlastně příslibem, že opravdu může jít o to, co bych rád na malou krabičku ulovil.

Naskakuje název a drží se. Dánsko !

https://www.ukwtv.de/cms/daenemark-dab.html#DAB2%20OE

Který z jinak slabých vysílačů to je, se můžeme jen dohadovat, ale v každém případě jde o 600 km.


Připomínám, že rekord pro moji krabičku leží zatím ve francouzské části Švýcarska, ale další úlovek do sbírky je další radostí a navíc i malým dárkem, který si několik stejně potrefených lidí, jako jsem já dnes nadělilo k Novému roku :-). Příjemné prožívání prvních lednových dní roku 2020!


Zdroj: Soutok

Prosinec 30, 2019

21:13



Milí čtenáři Soutoku, až budete mnozí číst tyto řádky, tak pravděpodobně bude již probíhat poslední kalendářní den roku 2019. Samozřejmě, že vám všem přeji do esteticky psaného roku 2020 pevné zdraví, čehož si mnozí budete s přibývajícím věkem vážit stále více a více. Přeji vám pohodu, radost a štěstí, protože bez určité dávky štěstí, se může klidně změnit život v přežívání a někdy tomu člověk pomůže zbytečným hazardováním.
Dalo by se toho samozřejmě přát mnoho a určitě všichni víme, co vše nás v životě obklopuje a s čím se musíme tak nějak vypořádávat, ale nechme filosofii být a pojďme k příjemným věcem.


Jak jsem posledně psal, tak mě aspoň na chvíli od čtení knih opravdu vyhnaly předpovědí avizované podmínky a zadařilo se. Podařilo se mi u mělnického zámku včera v 18 hodin premiérově zachytit v pásmu DAB+  vysílač od Brandenburgu ze vzdálenosti přibližně 365 km a připsat si tak další nový skalp.

Multiplex pro Mecklenbursko - Pomořansko vytlačil z kanálu 10C jinak mnohem obvyklejší multiplex z okolí Norimberka v Bavorsku, ale po asi 90 minutách již předal vládu bližšímu bavorskému muxu.

https://www.ukwtv.de/cms/deutschland-dab/mecklenburg-vorpommern-dab.html#NDR%20MV

Rekordem dne byl multiplex z Dánska, který zachytil jiný nadšenec v republice na směrovou domácí anténu, ale podle jeho slov byl signál tak silný, že by k úspěchu postačoval pouhý teleskop ( anténka dodávaná s přenosným rádiem).

Proč jsem ho tedy také nezachytil ? Rozhlasová předpověď je podobná, jako předpověď počasí, a když program informuje, kdy to bude nejlepší, tak to nemusí být pravda. Pokud vás někdo na netu upozorní, co kde právě teď běží, tak máte větší šanci na úlovek, ale to se pokaždé nestává. Dánsko údajně běželo zhruba od 12 hodin do 15.30 na kanále, kde za obvyklých lepších podmínek hraje Sasko-Anhaltský mux, který jsem již v 18 hodin chytil.

I tak je nový úlovek samozřejmě potěšením a zdá se, že podmínky budou pokračovat i začátkem příštího roku.


Dnes už sice nebylo tak hezky, jako včera, ale měl jsem dva důvody vzít rádio, fotoaparát a vyjít si ven. Sice jsem se přesvědčil, že tato předpověď se opravdu časově předběhla a taktéž její konec, ale zase jsem zažehl novou motivaci na téma fotoaparát. Ostatně, přišel mi v jednom článku komentář s upozorněním na tuto novou malbu naproti mělnickému IC a určitě to stojí za fotečku. Barvy jsou kouzlem přírody.

Kde se vzal ten nápad přijít s lehce orientálním motivem, který může připomínat cokoliv ( maurské stavby ve Španělsku, snad trochu pravoslavnou církvi, nebo orient) je tak trošku záhadou, ale zase má Mělník další ozdobu a někdo může zkoumat, co to může i s nápisem z Bible symbolizovat.


Následoval takový pokus s atmosférou zapadajícího slunce.




Pozdravil jsem se s Karlem IV. a ....





...... a vychutnával si vše, co nabízí výhled od zámku.




Konečně se mi podařilo zavítat na zámecké nádvoří, kde je samozřejmě také co fotit.




Po slavné nejstarší části zámku, která je k vidění i ve slavném německém filmu Stalingrad ...


.... jsem se pokusil o nějaké detaily.





Tak už je tomu 8 let, kdy hořínskými komorami proplouvala květinová loď na počest úmrtí prezidenta Václava Havla a Soutok měl na světě první sledovaný článek, který shlédlo během jednoho dne asi 800 lidí. Toto číslo překonaly až články týkající se povodní v roce 2013, nebo svatba zámeckého pána a další, ale tehdy to byl historicky první velký úspěch Soutoku.

http://soutok.blogspot.com/2011/12/prujezd-lodi-pres-vranany.html



Náměstí sice znáte letos hodně z facebooku Historické skupiny, ale když je něco pěkné, tak to prostě svádí k focení. A vždy to má jinou atmosféru. Vždyť to bude pomalu minulost a ten krásný anděl, se na rok i s bránou, betlémem a stromem ztratí. To je ten určitý koloběh života.







Pak mě  tak trošku možná i částečně motivovali turisté z Číny, kteří si vybrali k focení Svatováclavskou ulici.





Na Mělníku jsou i různé drobnosti, které je krásné občas vídat ...






.... a někdy přitom člověk objeví nový úhel pohledu, jako třeba zde .....


... nebo zde, .....


...... nebo zde.





Sice existuje jakási funkce, které se říká rybí oko, ale komu by se chtělo teď v zimě na večer na foťáku něco přestavovat. Ono stačí, když přepínám kanály na rádiu :-). Tentokrát však trochu pomohla sama příroda. To je prostě náš Mělník.


Další pokus o zachycení podvečerní nálady v ulici Česká ( dříve V pytli), která byla po Pražské a Labské bráně třetím vstupem do ještě hradbami uzavřeného města. V minulosti mělo město ještě bránu Říční a Loukovou, které se nacházely poblíž kostela sv. Ludmily a ZDŠ J.Seiferta , ale žádný  přesný nákres se bohužel nedochoval. Snad jsou lehce idealizované na vedutě   znázorňující plenění kostela na Pšovce v roce 1611.


Patron hasičů sv. Florián v České ulici.



A na závěr ještě několik krásných záběrů z vyhlídky na zapadající slunce.







Bustu Viktora Dyka jsem vyfotil záměrně.

https://www.drobnepamatky.cz/node/14600

Náš spisovatel a politik, se narodil 31.12.1877 na Mělníku-Pšovce ( narozeniny na Silvestra) a jeho život skončil na ostrově Lopud v dnešním Chorvatsku.
A zase ta věta, že vše souvisí se vším. Vždyť to byla naše společná Habsburská monarchie. Zase jsme u té knihy, která může být dalším velkým přínosem pro naše vědění ....

Tak ke knize plné historických artefaktů jsem se ještě stále nedostal :-). Užívejte Silvestra, užívejte volné lednové dny nového roku s krásným datem 2020, a když budete chtít, tak se sem přijďte zase podívat :-).






Zdroj: Soutok