Tip: Události z kalendáře si můžete pohodlně přenést ve formátu ICS do Vašeho mailového programu či mobilu.
Muzeum M

Blogy

Květen 16, 2021

13:19

 


Téma práce má něco do sebe a mnohých se nás řadu let našeho života týká. Zvláště pamětníci vzpomínají na časy, kdy bylo naprosto normální mít práci ve svém bydlišti a ačkoliv občané obcí měli k disposici fungující autobusovou přepravu do okresního města, kterou hojně užívali k cestám nejen za prací, tak mohli mnohdy pracovat i v nějakém obecním družstvu, či jiném zařízení, kterých bylo tehdy zejména ve střediskových obcích vícero.
Dnes je situace poněkud odlišná a ačkoliv nabízí zejména mladé generaci několik směrů různých možností a pro mladou generaci je to třeba i možnost práce a studia v zahraničí, tak pro mnohé lidi to představuje i určitý problém spojený s dojížděním. Běžné jsou otázky typu : ,, Kolik času strávím na cestě do a ze zaměstnání ? Vyplatí se mi to ? Jaké jsou možnosti dopravy ? Jak dalece mě to vyčerpá , abych měl vůbec ještě sílu a chuť dělat něco jiného, a nebylo to jenom nějaké přežívání? "
Prostě, práce je námětem pro většinu lidí, a tak je hezké vidět aspoň na první pohled, když se někde nějaká ta nabídka zvoucí k práci objeví.
Mšeno je oblíbenou turistickou destinací našeho okresu, kde to občas žije pochopitelně i společenskými akcemi a navíc bych nazval cestu do těchto končin určitým způsobem i cestou romantickou. Jsem velmi rád, že sem mohu po velmi dlouhé době umístit již opět nějaké to rozpracované kalendárium akcí a občas se tu najde i nějaká zajímavost. Tentokrát je to například i nabídka zaměstnání.
http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page-single&type=102&action=2&news_id=1842&webSID=efb05447ca4aa9e500d6d2c28fba0a98

Kalendárium pro město Mšeno tak, jak by už konečně snad mohlo probíhat :

Kalendář akcí:

  06.06.2021  Mšenská desítka a Běh naděje26.06.2021  15. jízda Kokořínskem - Jawa-moto-ČZ veteran club Mšeno17.07.2021  Kokořínský triatlon21.08.2021  10. setkání motocyklů ČS výroby "Jízda svobody"29.08.2021  Mšenská padesátka29.08.2021  Kokořínské roklinky19.09.2021  Zavírání šoupátek - Jawa-moto-ČZ veteran club Mšeno28.10.2021  Běh Debří  
  


  
  
  
  
  Akce v měsíci červnu a červenci na výstavišti v Lysé nad Labem.

Podívat se tedy můžeme již také na program výstaviště v Lysé nad Labem, kam je z Mělníka špičkové, rychlé a levné železniční spojení, které ocení navíc i všichni ti, kteří se nechtějí omezovat v pití alkoholických nápojů na občerstvovacích místech výstaviště a rádi se oddají kompletní pohodě místa.

Myslím, že výstaviště v Lysé nad Labem nabízí již tradičně zajímavé tituly výstav.




Takovou drobnější mediální záležitostí jsou povodně, které se dostavily v důsledku déle trvajících dešťů, avšak, když se podíváme na mapu ....
http://www.pla.cz/portal/sap/PC/

...., tak vidíme, že to je jen takové malé zpestření, které by nemělo nikde snad moc zlobit, pokud deště ustoupí. Tento stav na Labi pod cukrovarem jsme tu měli i loni a představuje přibližně stav hladiny 360 cm pro město Mělník. Sice se v průběhu sobotního odpoledne hladina vyšplhala ke 380 cm, ale nyní je opět na stejné hodnotě tak, jako včera odpoledne.
Pro zajímavost uvádím ještě stavy ohrožení pro Mělník.
 I. stupeň se vyhlašuje při 400 cm a znamená bdělost.II. stupeň se vyhlašuje při 500 cmIII. stupeň při 550 cm
Na této stránce máte i určitá historická povodňová data pro Mělník ve 21. století :
http://www.pla.cz/portal/sap/cz/PC/Mereni.aspx?id=60&oid=3

Článek k největším povodním na Mělníku vůbec, včetně několika fotografií  najdete třeba zde.
http://mujmelnik.webzdarma.cz/Povodne.html 
Nevím už z hlavy přesnou hodnotu, ale tehdy Labe v Mělníku snad kulminovalo na 1035 cm a v Ústí nad Labem to bylo dokonce kolem 12 metrů. Koukám teď, že v roce 2012 to mám tady níže na Soutoku v článcích všechno přesně a dokonce jsem se s hodnotou 1035 cm trefil :-).
https://soutok.blogspot.com/2012/01/o-labi-povodnich.html

https://soutok.blogspot.com/2012/02/o-labi-povodnich-2.html










Poslední snímek je takový symbolický pro tento měsíc. Vždyť na začátku května 1945 skončil největší válečný konflikt v historii a lidé se radovali z míru, svobody a hezkých jarních dní.

Válečné filmy k životu z mnoha důvodů patří a zejména mužská část populace, se s oblibou na některé filmy občas podívá. Slovenská televize Joj Family nám nyní po dva večery nabídla velkofilm Boj o Moskvu z roku 1985, který si dnes díky pokroku techniky můžete pustit bez dlouhých reklam ve vyhovující době a třeba i na části.

.... https://www.csfd.cz/film/136769-boj-o-moskvu/prehled/

Hezký zbytek víkendu a úspěšný start do dalšího májového týdne ! Co na vás čeká ? Tak tu máme samozřejmě start MS v hokeji a pokud pořád kroutíte hlavou a říkáte si : ,, Tak kdy už bude konečně to závodění ve formuli 1 zase zajímavé tak, jako kdysi ?" , tak vězte ,že se v neděli jede snad nejslavnější závod ze všech okruhů VC Monaka ....

https://cs.wikipedia.org/wiki/Circuit_de_Monaco

Co si představuji pod pojmem závodní souboj ve formuli 1 ?
Tohle .... Ostatně, úvodní titulek ve videu snímku mluví za vše.

https://www.youtube.com/watch?v=jcMv2en9HYU





Zdroj: Soutok

Květen 9, 2021

18:06

 


I love roc'n' roll zpívá v jedné z nejslavnějších a nejlepších písní všech dob Joan Jett ...
https://www.youtube.com/watch?v=t5ecqUhec-s

... ale mně dnes zněla v uších na procházce po městě trošku jiná písnička. Kapela Status Quo a skladba se stejnojmenným názvem .... tedy spíše její refrén ve střední části skladby, kterým skladba vlastně i končí ( Ano, dříve dokázaly kapely i refrén obměnit a nově zaujmout :-)) ....
https://www.youtube.com/watch?v=kisUVzNfMGE

Mělník se dnes prostě probudil stejně tak, jako včera do nádherného dne, ale vy už víte, že jsem v sobotu neodolal trochu jiné zábavě :-). Dnes už bych ale vážně zavřený nevydržel :-).
A tak tu máme celou řadu fotek, protože na cokoliv jsem se dnes podíval, tak to mi dnes udělalo radost. Mimochodem, nevím jak je to možné, ale najednou mám zase k disposici na fotografie celé úložiště.

Představte si, že máte lidi, kteří se za život třeba 6x přestěhují. Někdy jen po republice, jindy i v zahraničí. A pak máte lidi, kteří zůstanou věrní jednomu místu a ačkoliv vyráží občas i jinam, tak stále něco pěkného vidí i  doma a neokouká se jim to.

Městský ekovláček tu sice dnes bohužel nemám, ale když jsem v Husově ulici prvně spatřil známé koníčky s povozem, tak už jsem věděl, že to nebude jenom o květinách a rozkvetlých stromech, ale bude to taková oslava života kolem nás. Tahle momentka přišla v setině vteřiny, aniž bych sám věděl jak.



Národní hora Říp je od mělnického zámku vzdálena přesně 13.5 - 13.6 km vzdušnou čarou. Záleží, zda stojíte u vyhlídky na soutok, či na České středohoří.

Původně jsem se šel opravdu kouknout, jak už nám to tu konečně kvete. Kam jinam by měly kroky vést, než na Polabí do parku ?





Alej sakur patří každoročně k tomu nejkrásnějšímu, co u nás kvete.




Tady u této vyhlídky za hřbitovem, se zastavím. Utkvěly mi totiž v hlavě nějaké vzpomínky z dětství, kdy jsem se odtud díval na horu Říp i na cukrovar. Jak vidíte o obrázek výše, tak dnes už musíte Říp hledat mezi zelení a je dobře vidět až z cesty výše.


Cyklistů bylo dnes všude plno, ale mně dnes nějak nezbyl na kolo čas. To hned člověka napadnou dvě věci. Potřebovali bychom chodit do penze tak, jako dříve, protože je jinak pořád málo času na různé nápady i aktivity a člověk je relativně ještě při síle. :-).

Zajímalo by mě, zda na Mělníku jezdí také nějací cyklisté po Pražské ulici tak, jak správně mají ( tam vede cyklostezka při okraji silnice). Asi ne, co :-)? To vážně těm vlivným už tenkrát nedošlo, že je to pro cyklisty tak nějak proti přírodě ? Tady je prostě problém. Mně se líbí, jak to mají udělané v Ústí nad Labem na Střekově, ale tady by to asi nešlo .....

https://soutok.blogspot.com/2016/05/labska-cyklotrasa-c2-nedelni-etapou-od.html

Třináctý obrázek shora v článku v odkaze. Co myslíte ? Asi ne, a tak by měli cyklisté jet aspoň velmi opatrně.


Toho modrého kvítí tentokrát moc nemám. Posledně jsem to nějak nechal ve foťáku a nestáhl do alba. Bohužel.


Místo, odkud je zase úplně jiný pohled na most u Vrbna, než ten od zámku, kde to zaujme svým nájezdem.


Tak přeci jen zase jiná barvička jara.

Cyklisté, cestování, krajina, Říp.




U zámku to žilo.

Zdá se podle sortimentu, že tu byly opět Africké trhy, byť v menším provedení než v nedávné minulosti.


Dnes si prohlédneme oboje nejslavnější sluneční hodiny na Mělníku. Tyto jsou na zámku.

Máme ty oslavy osvobození, tak se sem následující poznámka hodí. Tato nejstarší část zámku mi připomíná německý film Stalingrad

https://www.csfd.cz/film/26591-stalingrad/prehled/

, který jsem tu již mnohokrát propagoval. Konečně, na FB historické skupiny je repríza příspěvku k osvobození Mělníka, který mám velmi rád ....

https://www.facebook.com/groups/1808841266008571 

Rovněž doporučuji knížku  Květen 1945 na Mělnicku ....

https://www.kosmas.cz/knihy/160153/kveten-1945-na-melnicku/


Otevřeno měla již i kostnice, která patří vedle kostnice v Kutné Hoře- Sedleci ( článek zde) k našim nejhezčím.

https://soutok.blogspot.com/2012/04/kralovske-mesto-kuna-hora-melnik.html

https://soutok.blogspot.com/2014/01/legrace-v-kutne-hore-typ-pro-vas-kteri.html

Tady jsem viděl zase rozmanité květinové barvičky :-).


Poslední dobou se mi povedlo být v přesné pravé poledne pro náš poledník ( 13 SELČ) dvakrát po sobě na tomto místě. Hodiny jsou na boku hotelu Zlatý beránek a vidíte na ně z Palackého ulice ( Prasečák).

Dáme si další krásné důležité stavby.


Výloha TIC je plná zajímavých informací pro návštěvníky a jistě se TIC už brzy otevře.




A to je z rozkvetlého jarního Mělníka vše. Vítejte v nové sezóně 2021! Snad už vše opět vstává.

https://www.youtube.com/watch?v=Y87uaCsqN2M&list=RDr8w0NDQcFhs&index=7


Aktualizace 11.5. 2021 v 19 hodin:
Tři pěkné odkazy na sluneční hodiny. 
https://astro.troja.mff.cuni.cz/mira/sh/sh.php?rec=22733

http://www.slunecni-hodiny.webzdarma.cz/Engelbrechtove.html

https://sirrah.troja.mff.cuni.cz/~mira/slunecni_hodiny/slunecni_hodiny_CDROM.pdf

Zdroj: Soutok

Květen 8, 2021

18:47

 
Přátelé, tento článek čtete proto, že jste vlastníky nějakého PC, tabletu, notebooku, nebo chytrého telefonu. Ani nám to mnohdy už nepřijde, ale občas se stává, že najednou řešíme velikost uložiště nějakého zařízení, přesun programů, komunikaci mezi rozdílnými systémy a diskusí jsou toho na netu kvanta.
Pokud vás to navíc aspoň občas nějak baví a máte pocit, že není na škodu o tom něco vědět, nebo vás okolnosti třeba i doslova donutí k nějakému laborování, tak vězte, že i pěkné počasí venku vám může být někdy ukradené. I taková může být síla touhy po nějaké znalosti, či nějakém vyřešení něčeho. Díky tomu tu ale obzvlášť rád mohu s čistým svědomím uvést článek, ve kterém vás místní RMM opět zve na návštěvy do svých prostor.
Myslím, že témata mají něco do sebe. Letošní rok je ve znamení kněžny Ludmily a jsem zvědavý, jaká tedy socha bude zdobit k jejímu výročí naše město. Také památné stromy jsou krásné téma. Připomíná mi to tři krásné a již zapomenuté miniseriály z roku 1998 s Luďkem Munzarem ( Rozhledny, Zpět k pramenům, Památné stromy). Konečně, nemusíme být ani dětmi a uznejte, že podívat se na to, čím si hráli děti v letech 1870 - 1990, tak to by stálo za shlédnutí.
Přečtěte si tedy pozvánku do RMM od samotných muzejnic.

Vážení a milí návštěvníci a příznivci mělnického muzea,

 

Ač je to k nevíře...máme otevřeno a těšíme se na Vás!!!

 

Srdečně Vás zveme na výstavu Kněžna sv. Ludmila - Střední Čechy, kolébka národních patronů, která je k vidění v malém sále do 23. 5


Ve vstupních prostorech můžete obdivovat Významné stromy Mělnicka na fotografiích z let 1958 a 1959 a pomoci nám určit jejich správnou polohu.


Čeká na Vás také nová dlouhodobá výstava Hrajeme si 120 let aneb Hračky pro holky i kluky z let 1870 - 1990.



A navíc 15. - 16. 5. můžete muzeum v rámci Mezinárodního dne rodiny a Mezinárodního dne muzeí navštívit zcela zdarma!



Od 6. 5. otevírá své brány také skalní obydlí ve Lhotce u Mělníka.

 

Zatím nejsou možné skupinové prohlídky a samozřejmě i u nás platí zpřísněná hygienická pravidla (respirátory nebo roušky, dezinfekce, rozestupy 2 m...).

Muzejní kavárna je zatím nadále uzavřena.

 

Přejeme Vám krásné jarní dny a těšíme se opět na setkávání v muzeu.

 

Se srdečným pozdravem

Kristýna Frelichová, DiS.






Zdroj: Soutok

Květen 2, 2021

09:11

 


Přátelé, zpráva je to krátká, ale než bych zde vytvořil dnes nějaký článek na nějaké téma, nebo i na více témat, tak přijdete o množství krásných záběrů z naší domoviny. Slavná internetová loď Rio 2 totiž už snad opravdu a prvně ve sváteční volný den míří do Mělníka, kam veze náklad pro Škodovku v Mladé Boleslavi. Pro nás to znamená, že si můžeme za dnešního nehezkého dne užívat cestu a pohled na břehy z její čelní on-line kamery.

Kromě Ria 2 operují v Německu ještě dvě německé lodi s českou posádkou a s on-line kamerou. Jde o MS Katja a MS Capella. Zatímco Rio 2 najdete nejčastěji na Labi a na německých kanálech, tak Capella spíše brázdí západnější kanály Německa a Katja nás nedávno dokonce zavezla až do Belgie.

Rio 2 bylo zatím nejdále na řece Rýn ve městě Mannheim a tuším i v Nizozemí. Občas se zmíněné lodi i někde potkají. Ovšem, dnes pluje krajinou nám mnohým nejznámější, a tak si to užijme. Snad neskončí v Lovosicích. Včera stála loď celý den v Děčíně a posádka měla volno. Pod kamerou máte mapu, kde se loď zrovna nachází. Obraz lze vpravo dole roztáhnout na celý monitor.

https://www.mall.tv/lode-a-reky/lod-rio

Teď jsem si všiml, že jej asi opravdu táhne vlečný remorkér Beskydy, jak bylo avizováno.

Obrázek je z článku z 6. dubna 2019. Rio 2 v mělnickém přístavu .... https://soutok.blogspot.com/2019/04/unikatni-tazny-remorker-beskydy-vystava.html

On-line kamera umožňuje přehrát posledních 6 hodin ze záznamu !

Pohodovou neděli !

Zdroj: Soutok

Květen 1, 2021

18:02

 


Aktualizace 2.5. v 9.35 :Loď Rio 2 vyplula z Děčína, právě míjí Těchlovice, míří k Ústí nad Labem a snad se opravdu dočkáme dnes prvně ve sváteční den připlutí do mělnického přístavu. Jinými slovy to znamená, že si užijeme připlutí do našeho okresu z lodní kamery on-line.
https://www.mall.tv/lode-a-reky/lod-rio

Máj je považován zcela právem za nejkrásnější měsíc roku, byť to podle počasí letos zatím moc nevypadá a na rozvolňování se stále ještě čeká. Je považován za měsíc lásky, ale také si připomínáme konec druhé světové války. Je dokonce paradoxně měsícem, kdy mnohdy žijeme MS v hokeji a rozjíždí se i četné ostatní sporty včetně motosportů.

Když se díváte na staré veselé komedie z 30. let a zejména z protektorátního období, tak vidíte, že už tehdy mělo rádio dva důležité úkoly. Přinést k lidem do domu hudbu k tanci a poslechu, a pak šlo obvykle o nějakou sportovní, mnohdy fotbalovou reportáž z významného zápasu. Tyto dvě situace bývají kromě zpravodajství ve starých filmech nejčastější scénou.

Přesto, že například v časech mého dětství bylo již od roku 1970 možné volit ze dvou tuzemských celostátních  televizních programů ....

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_televize

...., tak nelze říci, že by rádio tehdy nějak výrazně utrpělo. Samozřejmě, že jsme se rádi dle nálady a možností dívali zejména v neděli odpoledne na čtyřhodinový blok, který nesl název Sportovní odpoledne. Ten probíhal právě na programu ČST 2 a mnohdy nabízel  v úvodu závody, které nesly název Televizní motokros, nebo Televizní autokros. Tyto seriály nabízely každý týden nějaký závod z nějakého našeho krosového okruhu.

Nechyběla ovšem i nějaká ta automobilová rally, silniční motocykly, vodní pólo,. koníčky či  od roku 1973 formule 1. Fotbalové zápasy probíhaly obvykle mimo tento čas na programu ČST 1. Může se tedy zdát, že již rádio nebylo za tímto účelem vůbec potřeba, ale nenechte se mýlit..

Tenkrát musel sportovní rozhlasový komentátor skutečně něco předvést, pokud chtěl být opravdu populární, a když to uměl, tak to byla občas lepší zábava, než sledovat například daný zápas v televizi. Konečně, nemůžeme si dovolit ani dnes, aby televize dávala naráz všech 8 ligových utkání jednoho kola a televize s vícero otevřenými okny se neujala. To znáte tak nanejvýš z formule 1, kdy máte občas otevřena nanejvýše dvě okna.

Z tohoto důvodu se dodnes udržely pořady S mikrofonem za hokejem, nebo S mikrofonem za fotbalem. Nezlobte se na mě, ale některé ty hlášky přežily v hlavách pamětníků dodnes. Moje generace se dodnes směje, když si vzpomene na hlášky populárního moderátora Karola Poláka. Také jsme se těšili, až režie přepne na hokejový stadion Slovanu Bratislava, kde byl zase legrační Gabo Zelenay.

Chtěl jsem tu jednou toto krásné období připomenout a trošku jsem to pomotal, za což se omlouvám. Následující hlášky tedy patří Karolu Polákovi, a to se prostě nedá z článku vypustit :-).

MS v hokeji ve Stockholmu : ,,A nad halou Glóbus preletěli tri bocani ( čápi). Som zvedavý, aké nám prinesu šťastie."

Při pomalém a bezduchém útoku našich útočníků  při přejezdu na polovinu soupeře: ,, Naši hráči si idů a idů, ako manželská dvojica po dvadsiatich rokoch. Nevedia, čo si majů povedať.

Při vedení našich : ,,Švédi majů puk, naši dobrů náladu."

Z utkání ČSSR - Jugoslávie ve fotbale :,, A teraz útočí Jugoslávci. Sů to tací vysoký chalani. Lopta ( míč) je tak dialeko od brány, že nás niemože ohroziť. - Oj to bola strela. Brvno ! ( břevno) Aké zme len mali šťastie :-).

Dovolte mi i jednu mnohem pozdější vzpomínku z rádia, která se udála již v tomto století a je trochu jiného ražení. Bylo to nějaké MS v hokeji ( snad dokonce v Bratislavě) a naši hráli se Slovenskem. Neměl jsem z pracovních důvodů možnost, se na zápas dívat v televizi, a jak bylo najednou příjemné chytat Český rozhlas na střední vlně :-).

Jenže, moderátor byl Slovák, fandil pochopitelně domácím, kteří se zprvu dlouho drželi, a pak to přišlo po nějakém zákroku našeho hráče : ,, Čo na to rozhodca ? ! Zasa nič ?!" Prostě se pořád rozčiloval, my se smáli, a když už to bylo vedení větším rozdílem skóre, tak zkrátka již jen rezignovaně komentoval.

Moderátor prostě dělal rozhlasový zápas. Musel více mluvit, projevovat emoce a dokázal někdy i pěkně pobavit.

Dnes by se mohlo zdát, že rozhlas přece nemůže ani trochu konkurovat televiznímu vysílání. Na jednom programu německá liga, na druhém italská, na třetím franouzská, na čtvrtém španělská .... anglická, tenis, golf, šipky, na osmém motosport, na devátém snooker, na desátém curling ...

Jenže, nový rozhlasový program Radiožurnál Sport má nejen přinášet reportáže, ale také rozhovory, pohledy do zákulisí a mnoho mnoho dalšího. Kdo sportem žije, tak si na této stanici jistě najde své. Ostrý start stanice je sice až 21. května, ale již od pondělí 3. května začíná pilotní vysílání.

Vysílat  bude tato speciální sportovní stanice v DAB+ a na internetu. V říjnu má pak přibýt ještě nějaká speciální stanice pro seniory.

Více se dozvíte zde na :  ( Ta stažená prezentace je úplně neuvěřitelná. 84 stránek)

https://digital.rozhlas.cz/podivejte-se-na-obsahlou-prezentaci-nove-digitalni-stanice-radiozurnal-sport-8480745


https://radiozurnal.rozhlas.cz/naladte-si-hokej-delate-cokoliv-na-radiozurnalu-ho-vysilame-zive-6206861


Letošní rok je u nás na Mělníku hlavně ve znamení kněžny Ludmily a jsem opravdu zvědavý, jaká památka tu bude k jejímu výročí nakonec stát. Významnou událostí je však také fakt, že od 30. dubna již mohou opět cyklisté i pěší v Hoříně přecházet přes nyní hydraulický most, jenž je součástí komor přes laterální kanál.

Opět se tedy mohou cyklisté vydat po cyklostezce k Lužci nad Vltavou již od jejího samého začátku, nebo se pěší mohou podívat na špičku ( soutok kanálu a Labe). Událost uvádím se zpožděním proto, že dnes je jiná situace, než před několika lety.

 Mělník má celou řadu tzv. FB skupin, kam hned někdo aktuálně s nějakou informací přiběhne a pro mě je zase problém, co s tak krátkou informací udělat, když předešlý článek je přečtený takzvanou hlavní vlnou a nový ( například tento) musím vyrobit :-). Určitě jsem zvědavý, až sem opravdu připluje nějaká veliká loď.

Nyní vám mohu jen sdělit, že Rio 2 je od rána v Děčíně a chystá se k nám do Mělníka. Bohužel to vypadá, že poplují až v pondělí a my pracující tak budeme mít zase smůlu. Ještě se mi nepovedlo, abych se z palubní kamery lodi mohl dívat na řeku a krajinu zde v našem okrese.

To mi nicméně připomnělo, že mi včera přišla Mělnická radnice, kde je také již plavební řád výletních lodních linek pod městem. Tím jsem se zde v minulosti s širším regionálním přesahem několikrát zabýval, ale letos mě spíš zaměstnávají věci kolem covidu-19. Nějaké covid-pasy mají rozhodovat o tom, co budeme smět, a co už ne.

Přitom se hovoří o krátkých a ještě nejistých sezonních účincích očkování, které stejně zpracovává každý organismus jinak. Kolik lidí se chodí poctivě každý rok očkovat proti chřipce ? Také jsem se včera večer ve zmíněném médiu dočetl o takzvaném Zámeckém koštu 2021, který byl přesně dnes a o akci Prohlídka zámku s muzikálem ( 8.5. od 15 hodin). Inu, jak je vidět, tak nám koronavirus otevřel další dosud nepoznané možnosti podnikání.

To je z první zamračené soboty měsíce května vše a zítra má prý pěkně pršet ....

https://meteobox.cz/melnik-2/

Příjemný první květnový víkend !

Zdroj: Soutok

Duben 25, 2021

14:07

 

to tak bývá, že když se blíží víkend a situace se jeví příznivě, tak člověk tak trošku přemýšlí, co by mohl podniknout. Vzhledem k tomu, že zrovna přesně v sobotu bylo 24. dubna a svátek měl Jiří, tak mě samozřejmě přepadly vzpomínky.

Pamatujete si ještě, co jsme za normálního stavu dělali ? Ano, dopoledne jsme mnozí pospíchali na vlakové nádraží, abychom se podívali na parní vlak jménem Karel. V Brandýse nad Labem totiž měli od rána akci s názvem Audience u císaře Karla I. jehož součástí byla jízda parního vlaku do Mělníka a zpět.

Přímo na Mělníku jsme měli odpoledne Vinnou noc a po oba dva dny byla Řípská pouť. Všude tady v časové záložce jsou články i s obrázky. Bájný Říp je navíc místem, kde se lid scházel v dobách zlých i dobrých, a také já jsem se nějak naučil toto místo v tuto dobu navštěvovat. Ovšem, tentokrát jsem na to šel trochu vědecky.

Co tam však budu dělat, když už od mělnického zámku je bídná viditelnost  a i rozhlasový příjem v pásmu DAB+ za nic už minimálně rok nestojí ?  V prvním případě bych rád viděl ze Řípu jednou Klínovec a druhá věc je záležitostí DX hobby ( lov vzdálených multiplexů).

A tak vyhrálo jízdní kolo. Nu, proč ne ? Před týdnem jsme jeli směrem ke Kralupům  nad Vltavou a dalo to rovných 40 kilometrů, tak teď není vůbec na škodu to hned po týdnu podpořit několika dalšími desítkami kilometrů. Ostatně, říká se, že člověk posiluje tolik potřebně organismus, neboť namáhá tělo, dech i mysl. To můžete v pozitivním smyslu dělat jen stylem zábavy a já chtěl navíc vědět, jak pokročila proměna cyklotrasy číslo 2 v cyklostezku.


Bohužel jsem z důvodu drobných prací i internetové diskuse vyjížděl až v 16 hodin a ještě do lehkého protivětru, ale jak se má člověk utrhnout z téma, které ho baví ?
Směrovka za starým mostem ( Strakův most) ukazuje do Roudnice nad Labem 25 km, a tak se zdálo, že 4 hodinky do té osmé večerní by měly stačit, ale jak se ukázalo, tak nestačily. Přeci jen již člověk není žádný mladík, nemá ani trénink a proti větru se moc dobře nejede, byť se zdá slabý a vy můžete zařadit pohodlnější, ale pomalejší převod.
Nemusím snad ani psát, že to na stezce žilo a hned pod Mělníkem. Řada lidí přijede auty pod starý most a další kvanta řidičů parkují na určeném místě za novým mostem. Tam se objevil i jeden duchapřítomný podnikatel. Kdo má dnes z přívěsu pojízdnou prodejnu s okénkem  a zastaví u cyklostezky, tak vydělává. Byl jsem tou vynalézavostí těchto lidí doslova nadšený.
Mohl bych sem dát foto slavné restaurace Na Knížecí ( Dolní Beřkovice), kde byl okénkový prodej až do 20 hodin (!), nebo krásného vodočtu, ale tentokrát sem dám takzvanou ,, soví budku" . I zde si můžete zkusit najít vyhledat něco ke čtení :-). Druhá fotografie  tu není prvně.
Dříve pluly výletní lodi z Mělníka až do Dolních Beřkovic a ty ústecké až do Horních Počapel, tak tu zbyla přístavní mola, jako připomínka lepších časů. Dnes spíše chátrají. Pasáže s kostelíkem v Liběchově se od Labské stezky neokoukají.

Asi již mnozí víte, že cyklostezka Mělník - Horní Počaply byla vybudována v roce 2010 a končila vyústěním na silnici mezi obcí Hněvice a Horní Počaply. Uvádí se tam, že jsme 15 km za Mělníkem. 
Ačkoliv má Ústecký kraj Labskou cyklostezku jinde již dávno propracovanou, tak tyto oblasti se dělaly relativně teprve nedávno. Je to příjemný pocit, když víte, že se tu s autem nepotkáte a lidé, kteří tudy projíždí, tak mají podobný volnočasový záměr stejně tak, jako vy.

Hned před obcí Hněvice je takovéto krásné posezení a některé lavičky umožňují posezení čelem k řece. Místní mládež na in-line bruslích hned pochopila, že je to dobré místo pro poklábosení a obrátku. Tak aspoň soudím podle dvou děvčat, která se tu v čase mého příjezdu nacházela.



Jen o kus dále leží slavná Restaurace na Koreji, aneb železniční stanice ,, Štětí hlavní nádraží ". Rychlíková stanice se jmenuje Hněvice a umožňuje obyvatelům Štětí, Hněvic i Račic, se dostat velmi rychle do Děčína i měst pod Krušnými horami až po Cheb, nebo i do Kralup nad Vltavou a Prahy.
Z cyklostezky je sem odbočka a přes řeku již máte město. Než byl postavený most u Štětí ( zprovozněný v roce 1973), tak byl občan Štětí nucený užívat výhradně stanice ležící na naši trati číslo 072, kterou místní užívají hlavně k cestám do Litoměřic. Štětí má s okolními městy ( Mělník, Roudnice nad Labem, Litoměřice, Úštěk) ještě i autobusové spojení.
Dnes tu cyklostezka podjíždí most a vede vás takovou rybářskou oblastí, která připomíná škatulky pod našim městem, nebo i oblast proti přístavu. Osobně jsem tu měl trošku problém, protože asfalt tu byl poněkud více pokrytý různými větvemi a Eska trekking  přece jen není horským kolem.
Následující část jsem projížděl jen opatrně a navíc je to tudy do Račic poněkud zajížďka. Račice jsou ostatně prvním místem, kde přejedete méně frekventovanou hlavní silnici a vydáváte se po méně kvalitní asfaltce podle místního veslařského areálu. Kvalita vozovky se po čase zhorší, a pak vás čeká 1.4 km dlouhý úsek po vyloženě lesní cestě, která může připomínat terén někde v okrajových částech našeho města.
Koleje od traktorů i špičaté kameny vystřídá asfalt znovu až v obci Záluží v místech železniční zastávky. Záluží je taková poklidná obec, ve které podruhé a naposledy přetnete silnici. Dříve musel cyklista jet až do Dobříně po silnici, kde však žádný provoz není a cesta je příjemná. Dnes se dostanete přes křižovatku takovým obloučkem až k řece Labi.

Je tu takové krásné údolí, které musíme před obcí Dobříň opustit, abychom se za obcí do něj na závěrečné kilometry vrátili. Fotil jsem tu, ale bylo to vše prakticky proti slunci a černé. Sem se opravdu nejlépe jezdí dopoledne :-). Konečně, máme tu krásný článek .... 
https://soutok.blogspot.com/2018/04/letni-dubnova-nedele-na-labske.html

a pro zájemce i případný ....
https://soutok.blogspot.com/2019/07/jen-dve-desitky-kilometru-od-melnika.html
Takto od hladiny Labe však vrch Sovice vidíme prvně. Na snímku je krásné to, že ve vrchních partiích kopce  ( 278 m.n.m.) vidíte roudnické vinice obrácené k JZ, vpravo máte chmelnici, která jen dokazuje, že zdejší kraj je krajem chmelnic a vesnice za řekou nese název Brzánky.

Krásný pohled přes řeku na Kyškovice tu máme také prvně. Za to všechno děkujeme cyklostezce :-). To však již bylo 18 hodin a musel jsem si přiznat, že díky nekvalitnímu povrchu v některých místech, protivětru a dokonce i  podezření, že mi snad utíká mírně vzduch z předního kola způsobily, že jsem se moc v pohodě necítil.
Jenže, do Roudnice jsem dojet musel, protože otočku v Dobříni bych si později vyčítal a dost mě zajímalo, kolik to tedy nyní opravdu je přesně kilometrů, když nás cesta vede takto nově dvakrát k řece. Domů jsem tedy vyjížděl v cca 18.45 hodin a věděl jsem, že to mám nějakých 30 km.
Abych si to co nejvíce zkrátil, tak jsem pasáž do Hněvic absolvoval po silnici a analýza ukázala, že jde o významné tři kilometry.
Vyfotil jsem pro vás ještě jedno podnikatelské místo v Křivenicích, kde to cestou do Roudnice také pěkně žilo. Další veřejná občerstvovna. Večer bylo vidět zejména za řekou u Liběchova plno ohýnků, stanů a na obou stranách řeky u Roudnice i od Počapel celou dobu i rybářů.
Zákon schválnosti způsobil, že vítr k večeru lehce utichl, a tak jsem si ho v zádech bohužel ani trošku neužil. Přijel jsem ve 21 hodin, ale spokojený, že jsem tedy viděl všechno, co jsem vidět chtěl a jsem ohledně cyklostezky opět takříkajíc v obraze.
Navíc vás hřeje pocit, že jste udělali něco pro sebe, pro zdraví a příště můžete třeba ještě někam dále, protože již nejste tak rozlámaní, jako při první cestě. Na závěr tu mám foto cesty, která je nejkratší spojnicí Náměstí Míru a starého mostu. Jen si vzpomeňme, jak jsme se relativně nedávno radovali, že máme opět krásně osvícený starý most ( Strakův most) a právě tuto cestu do centra města.
Při těchto slovech si v rámci hesla ,, vše souvisí se vším" vzpomenu i na různé lucerničky a třeba i na toulky po staré Praze. Je to možné, že už zase utekla třetina roku nového ? Život prostě žene.
Mějte se pěkně a úspěšný vstup do posledního dubnového týdne. Sobota již bude májová.


Zdroj: Soutok

Duben 19, 2021

19:09

 

Nejsme zvyklí u nás na Mělníku, aby si jaro dávalo nějak moc na čas. Někdo tu jezdí na kole prakticky celoročně, jiný usedá do sedla  s kalendářním příchodem jara na konci března, a ti opatrnější, co se nechtějí nějak nachladit, tak začínají obvykle v teplejších dnech měsíce dubna.

Jenže, co dělat, když ty teplejší dny ani v dubnu nepřichází ? Konečně, člověk nemůže po mnoha měsících sednout na kolo a myslet si, že třeba hned pojede až k Máchovu jezeru, když ho to napadne. Prvotní vyjížďka je prostě nutná.

 Tentokrát nás však ty studené dny neskutečně dlouho otravují a považte, že dle předpovědi mělo v neděli 18. dubna celý den pršet. Když jsem se však v neděli probudil a zjistil, že je nakonec ještě lépe, než v sobotu a předpověď je už zase jiná, tak jsem se rozhodl pro malý risk. Sice přímo na Mělníku lehce krápalo, což nebylo z okna vidět, ale doufal jsem, že jde o pomíjivou přeháňku, což opravdu vyšlo.


V minulosti jsem začínal sezónu často výletem do Vraňan, do míst, kde se odděluje laterální kanál od Vltavy. To mě však letos ani trochu nelákalo, protože jsem se těšil, jak si letos prvně přejedu lužecký most přes Vltavu.
Vše začalo kontrolou komor v Hoříně. Co kdyby tam již byla nějaká tabule s upozorněním, kdy se bude moci most přes komoru užívat :-). Pak jsem se rád svezl přes nový most u Vrbna a po dlouhé době si až do Lužce užil cyklostezku.
První snímek jsem vybral z Lužce nad Vltavou a vězte, že mělnický zámek je odtud vzdálený vzdušnou čarou 6, 225 km :-). Fotka s mosty v popředí se stala populárním tématem k focení a zároveň je levý břeh laterálního kanálu docela slušným kandidátem na budoucí cyklotrasu. 
Ano, stačí se podívat do mapy a zjistíte, že dnes je možné od mostu u Vrbna ( a cesta je čistě teoreticky průchozí prakticky již od komor v Hoříně) jet na kole podle kanálu až třeba do Lužce, ale můžete pochopitelně přejet již přes nový most u Zelčína, nebo i  v Chramostku. Osobně však dávám přednost vyasfaltované vltavské cyklotrase číslo 7, nebo projížďce po málo frekventované silnici  skrz Vrbno a kolem zooparku.
Už z cyklotrasy před Lužcem jsem vyhlížel, jak pokračují práce u řeky.
http://soutok.blogspot.com/2021/01/v-luzci-nad-vltavou-by-mohlo-vzniknout.html
Jsem skutečně zvědavý, jak to bude jednou všechno vypadat, protože to jsou neskutečná kvanta zeminy, která se tu bagrují. Pokud bych to zalil vodou, tak někde bude ta Vltava široká tak, jako kdyby byly dvě řeky vedle sebe. Přírodní koupání tu tedy zřejmě nebude, ale kdyby to prospělo přírodě a třeba bychom tu také měli tůně a nějaké to naše blízké čapí hnízdo, tak bych měl určitě radost.
http://www.birdlife.cz/capi/


Dlouho jsme tu neměli zvířátko, tak si dáme koníka od Bukole.

Tak se na to podívejte. Neděle, 18 hodin, a já tam vidím nějaké brigádnice, jak nám už zavádějí dráty potřebné pro chmel. U chmelnic se vždy rád zastavím. Nejen, že si tu člověk zavzpomíná třeba i na činnosti jichž se účastnil ( dříve pracovali na chmelnicích i školáci, učni a studenti), ale také si připomene, že bez této rostliny bychom ten u nás tolik populární nápoj neměli.

Nestává se mi často, abych vyfotil  fešně zbarveného bažantíka. V polích člověk vidí zajíce i vysokou a samozřejmě i různé ptáky. To už jsem mířil od obce Křivousy, přes Dušníky nad Vltavou do Všestud. Aha, zapomněl jsem napsat to hlavní. Nějak jsem měl chuť jet prostě pořád dál a dál. Nejdříve jen k jedné sušičce chmele, kde jsem také něco kdysi prožil, a pak už mě napadlo, že si dám rovnou takové kolečko, abych se nevracel po stejné cestě.

Ze Všestud jsem již mířil zpět k domovu. Ze strany od Dušník dálnici podjíždíte, a pak ji ze strany od Veltrus zase přejíždíte. ( Pohled k severu)

Vůbec vám nevím, co je to za chmelnicí u Vojkovic za stavbu, ale ta je vidět prakticky již z cyklotrasy poblíž horkovodu u Zelčína. Opticky to vypadá daleko, ale mapa vám dá nějakých 4 - 5 km. Vojkovice byly v dávných časech proslavené firmou Fruta Vojkovice. Obrovský bývalý zemědělský areál( při cestě na Křivousy ) pro zpracování chmele dnes vypadá občas také pochybně. V jedné z jeho budov vznikl dokonce hotel, což je ovšem pozitivní.

A jsme tu. Asi nejpopulárnější cyklistická hospoda  mezi Mělníkem a Kralupy nad Vltavou leží v obci Bukol.

Tady bývalo za krásného počasí před dvěma lety doslova přeplněno. Stojany na kola mám za zády. Nyní samozřejmě zavřeno. Snad bude zase lépe.

Rozloučíme se nám dnes tak milým obrázkem. Lužec nad Vltavou a jeden z nejkrásnějších cyklistických mostů před ním. Ještě snad zbývá dodat, že vyjížďka měla 40 km a docela to v té ,, teplotě" napoprvé stačilo :-).


Zdroj: Soutok

Duben 18, 2021

12:49

 


CHKO Kokořínsko -Máchův kraj, tak se jmenuje plný název regionální oblasti na sever od Mělníka, která má velkou historii. Za mládí mé generace totiž ještě žádné CHKO neexistovalo a používalo se běžné lidové označení Kokořínsko.
CHKO Kokořínsko totiž vzniklo až v roce 1976,  mělo velmi zajímavý tvar a bylo mnohem větší, než oblasti které často počítáme do výletu po Kokořínsku ( Kokořínsko, oblast západně od Mšena a Liběchovsko).
Oblast krajinné oblasti sahala až do dnešního Libereckého kraje za Vrátenskou horu, přibližovala se u obce Okna městečku Doksy, procházela středem městečka Dubá a zahrnovala zvláštní území na SZ od českolipské silnice číslo 9 až po Holanské rybníky a ke kopci Ronov. Odtud je již přes údolí nadohled velké a vysoké Sedlo ( 726 m.n.m.) spadající do masivu východní části Českého středohoří.
Čím je tato severozápadní oblast unikátní, tak to je tím, že jde především o velmi rozhlehlé přírodní území plné skal o velikosti  cca 20 x 20 km, které je teprve až po obvodu lemováno obcemi a silničními komunikacemi.
Až teprve 1. září 2014 bylo území dodatečně rozšířeno ještě o jednu samostatnou část, která je vymezena následujícím prostorem. Na východě je to silnice z Bělé pod Bezdězem do Kuřívod, na severu probíhá jižně od městeček Mimoň a Zákupy, na západě se přiblíží České Lípě a Zahrádkám, a na jihu by se daly vyjmenovat obce Jestřebí, Bezděz a sever městečka Doksy.

Dnešní výlet za jednou z nejhezčích skal začínáme v Nedamově u Dubé na křižovatce k osadě Plešivec. Říčka Liběchovka tu má mnoho pramenů, napájí celou řadu jezírek a utváří tak krásná údolí plná hezkých chalup, mokřadů, jezírek a skal.
Zprvu jdeme pěknou asfaltkou, obdivujeme funkční vodní miniaturní  ozdobné mlýnské kolo v toku říčky, hrázděné chalupy, okolní skály i vodní nádrže, a pak se začneme šplhat po stále modré značce již prašnou cestou až k chalupě, kde máme významnou slepou odbočku.
Ta je tentokrát naším cílem a cestou přes otevřenou louku můžeme obdivovat celou řadu kopečků. Nejvíce vás asi zaujme zřícenina hradu Starý Berštejn a před vámi Korecký vrch. Trasa je však značena poměrně dobře a našim prvním cílem je Vysoký vrch ( 427 m.n.m.). Ten pro nás chystá tři krásná překvapení.
Předně vás počnou vítat zajímavé a docela velké skalní mechem porostlé  balvany. Pak tu máme jeden skalní skvost s názvem Kameníkova jizba, který je typickým skalním přístřeškem takzvaných čundráků, či trampů. Taková obdoba jeskyně Mordloch nedaleko Štětí, avšak ještě snad z několika důvodů lepší :-).

Potěšilo mě například, že jsem tu našel podobný kulatý kamenný stůl stejně tak, jako kdysi na Špičáku u Jestřebice.


Kameníkova jizba  má na rozdíl od Mordlochu ještě například i to kouzlo, že jen několik metrů nad ní leží místo s krásným výhledem do kraje.

Vysoký vrch má nadmořskou výšku 427 m.n.m. a je romantickým místem.
Můžete se dívat do údolí na městečko Dubá, ale vidět je mezi stromy třeba i  nejvyšší komín mělnické elektrárny, nebo již zmíněné Sedlo, či Korecký vrch.
Až sem to bylo dobré. Co chcete více, když jdete po značené cestě, byť do kopce a ještě máte k disposici nějakou navigaci ? Ta byla pro další pohodu naprosto nezbytná.
Krásný skalní útvar Křemenáč je odtud snad jen 750 metrů, ale tady se chodí místy až exponovaným terénem po zdánlivé pěšince o šíři 30 cm, která není ani v mapě navigace, jen na místních nákresech na turistických tabulích.
Sice si udržujete stále stejný směr a překvapivě dojdete až přímo k útvaru, ale zejména v první pasáži je prudké klesání i následné stoupání, a pak vás čeká ještě jedno takové menší sedlo.

Tak co, není to snad krásný skalní útvar ? Věž leží v blízkosti čedičové žíly. Její pískovec je prostoupen křemičitým tmelem. Více už je n snad zde ...
https://www.horosvaz.cz/skaly-skala-6690/

Po vychutnání radosti z úspěchu jsem se v náročném terénu pokusil ještě vyhledat skalní útvar Hrouda, ale zde se nějak informace rozcházejí. Navigace jakoby poukazuje na krásný balvan, ale přitom má jít o věž pro lezeckou aktivitu, navíc nikde nezobrazenou, kterou jsem možná také mimochodem objevil.
Nicméně mi navigace při sestupu zkolabovala ( baterie), mobil jsem nechal omylem doma, ale logika  i nadání pro směr nezklamala. Musím prostě k jihu na silnici. Zprvu to bylo nesmírně obtížné a těžko by vám tam někdo pomohl, ale později se již podařilo sestoupit do širšího údolí a dostat se přesně tam, kam jsem chtěl.

U této jeskyně jsem se chtěl vynořit z lesa do pomyslné civilizace, což se mi povedlo. Nad vchodem je letopočet 1769. Silnice vede romantickým Ždíreckým dolem a čekalo mě po ní asi 2,5 km zpět k autu.
Protože si s námi ty předpovědi počasí hrají a nic jim tento víkend pořádně nevyšlo, tak ačkoliv již bylo asi 18.45, když jsem došel k autu, přidal jsem si ještě modrou na rozcestí  U Kamenného vrchu ( druhý směr).

Panskou Ves jsem tentokrát vypustil, ač jsem tam už zase asi 20 let nebyl. Vždyť má celou neděli dle předpovědi pro Mělník pršet ....
https://meteobox.cz/melnik-2/

S fotografiemi jsem se tentokrát neupravoval. Nevím, jak to dělám, ale někdy jich je za výlet i 150 a je mi líto některé mazat, nebo s tím i zabíjet drahocenný čas :-). Ostatně, jde o motivaci k vlastnímu výletu pro čtenáře, nikoliv o fotosoutěž.
Zpět jsem tentokrát pokračoval přes Ždírec a Žďár do Nosálova a Lobče, kde jsem velmi zalitoval, že má pivovar zavřeno a nelze tak koupit vynikající ležák v plastu. Překvapivě jsem zjistil, že je to jen asi o 7 km delší přes Mšeno, než kdyby se člověk vracel přes Blatce a Střezivojice. Konečně, je potřeba si některé trasy zase trochu oživit.
To je dnes možná vše a s rozvahou do 16. týdne roku. Nezapomínejte, že je u nás hezky.


Zdroj: Soutok

Duben 14, 2021

18:56

 


Aktualita 15.4. ve 20.30:
Mělník dnes zavítal díky televizi do mnoha domácností  a informace to byla velmi příjemná:-).Podle zpráv došlo k prvnímu zkušebnímu zvednutí vrat velké komory s celkovým  proplutím nákladní lodi komorou a mediálním vyzvednutím velkého významu tohoto činu. Podle stavebního plánu měla být komora dokončena v květnu. Pro cyklisty to znamená, že není vyloučeno, že by se již mohlo přes zvedací část vrat ( most) jezdit  podstatně dříve, ale zatím takové informace nemám.
Jenom připomínám, že cyklisté ve směru na Vrbno a Lužec nad Vltavou již používají nový silniční most mezi Vrbnem a Hořínem.
Dubnové počasí je letos takové neslané, studené a ani se nechce odpoledne nikam moc ven, ale mám tu takovou nabídku, která nebývá zase až tak častá a svoji roli hraje prakticky náhoda. Jak jsem již kdysi zmínil, tak je to zábava spíše pro ty, kteří jsou denně doma.
Výborné služby na webu  https://www.mall.tv/zive umožňovaly dříve mimo jiné sledovat v reálu plavbu české posádky na lodi RIO 2. Plavby probíhaly zpravidla mezi Děčínem, Drážďany a Magdeburkem, ale občas nás loď svezla i do Hamburku. Později, zejména při pokleslém stavu vodní hladiny v řece Labi přišla řada zakázek, která nám dovolila poznat německé plavební kanály.
Zpravidla šlo o plavby mezi Hannoverem a Magdeburkem, ale také jsme se dočkali plavby po řece Havola do Berlína. Mezitím se pozorovací služby vylepšily a bylo možné si přehrát plavbu až 4 hodiny nazpět. Velmi potěšily i plavby směrem do českého vnitrozemí a zrovna relativně nedávno plula loď na půl dne až do našeho Mělníku.
Loď tu byla předtím naposledy v dubnu 2019, a také asi jen na půl dne. Mimochodem, hned druhý den tu byla ona slavná výstava na lodi Beskydy pod našim městem. Později jsme se s ní podívali soustavou kanálů dokonce až na Rýn do města Mannheim. To byl zase jiný zážitek, protože Rýn je již přece jen široká řeka v krásném údolí a byl tu po Hamburku, a po plavbě známou domovinou nový pěkný zážitek.

Vývoj služeb se však nezastavil. Zanedlouho jsme mohli sledovat již lodě dvě. Loď  MS Capella je sice německá loď, ale s naší posádkou a operuje hlavně ve vodách a kanálech poblíž Rýna. Divák má tak na výběr, kde mu připadá případné sledování plavby zajímavější, nebo může mezi kamerami přepínat.

Ovšem ani to nebyl konec a v současnosti nabízí služba on-line přenos hned ze tří nákladních lodí. Máme tu další českou posádku na německé lodi, která se jmenuje MS  Katja. Ta zřejmě operuje nejzápadněji a několikrát se mi ji povedlo načapat dokonce na kanálech v Nizozemí.

Obrázky jsou z příjezdu do belgického přístavu Antverpy, které byly podle komentářů pravidelných diváků dosud asi nejatraktivnějším místem pro svoji vyjímečnost. Zde již můžete potkat i obří tankery a na ploše svého monitoru se vám zobrazí plavba skrze již opravdový veletok.

Zajímavé je i to, jaká tu je frekvence plavby lodí v obou směrech. Když jsem se dnes asi o tři dny později podíval, kde Katja dnes je, tak jsem spíše předpokládal, že již bude někde na zpětné plavbě do Rýna, ale byl jsem překvapený ještě více. Městečko Gent leží více na jihozápad a je již místem vnitrozemským.

Tak daleko po řekách jsme s lodní kamerou on-line na portálu Mall ještě nebyly a myslím, že si to jako příjemné zpestření doby covidové zaslouží zveřejnění. Vždyť jde o to nějak příjemně přečkat snad poslední nepříjemné studené dny, a pak už snad na nás čekají tolik potřebné projížďky na kole a další výlety.

Navíc je to určitý způsob, jak poznávat cizí kraje a připomíná mi jednu větu, kterou jsem kdysi vyslovil na vodácké jihočeské Lužnici. ,, To je zvláštní, člověk prožije tolik příjemných chvil a přitom nemusí vůbec vymýšlet dobrodružnou cestu, protože tu mu určí sama příroda v podobě toku řeky."


Zdroj: Soutok

Duben 10, 2021

15:35

 


Vítejte ve druhé dubnové sobotě roku 2021 ! Nevím, zda lze považovat 12°C za to přechodné  avizované víkendové oteplení a i oblačnost si pohrává s naší náladou, ale víkendu je třeba nějak příjemně užít a možností je opět celá řada.
Našel jsem si dnes čas, se podívat na internetu na výstavu Léta s paletou a byl jsem obrazy tak nadšený, že nemohu jinak, než se s vámi podělit o odkaz .....
https://www.muzeum-melnik.cz/akce-a-vystavy/leta-s-paletou-911_581cs.html

Zamilovat se do malování a umět vytvářet taková krásná optická díla, tak to je neskutečný dar. Krásou obrazů je i skutečnost, že dokáží  nejen potěšit samotného tvůrce, ale jsou velmi přínosnými vizuálními artefakty pro život vnímavé širé veřejnosti.
 V tomto případě Jaroslav Mokrý asi nejvíce osloví diváky z našeho regionu, kterým jsou místa na obrazech důvěrně známá a je poměrně zpestřením, že nejde pouze o výstavu krajinářskou, ale divák se setkává i s krásnými vydařenými portréty.
Velmi zajímavý je i úvodní životopis malíře, který výstavě na webové stránce předchází. Tentokrát se nesetkáte s běžným studijním typem člověka, který pomyslně stoupá výše a výše po uměleckém žebříčku, ale s člověkem, který věděl, co ho moc baví a měl i jisté štěstí na životní náhody a důležitá setkání. Vzdor tomu kráčel téměř půl života, jak sám píše, po zcela jiné pracovní profesní dráze, než po výtvarném směru, který ho již od mládí lákal mnohem více.
Když se dnes díváte na něco, co má něco společného se železnicí, tak obvykle objevíte lidi, kteří ve svém volném čase obnovují nějakou parní lokomotivu, část zaniklé tratě, nebo tvoří umělecké výtvory s ryze železniční tématikou, či na toto téma něco sbírají, nebo fotografují. Pan Jaroslav Mokrý oceňoval v tomto zaměstnání především režijní jízdenky, které mu umožňovaly cestovat a objevovat různé i velmi vzdálené krajiny, kde čerpal rovněž inspiraci.

Jaro v přírodě - Na plotě.  Tak se dá nazvat venkovní výstava na plotě skalního obydlí ve Lhotce. Myslím, že k téma není ani moc co dodávat. Jde o výstavu fotografií Marcely Holubové a více je na stránce ....

https://www.muzeum-melnik.cz/akce-a-vystavy/jaro-v-prirodena-plote-914_584cs.html


Ani poslední dnešní příspěvek se nevymyká téma skály, voda a Kokořínsko. Vlastně je to již takový třetí díl cesty po skalách, kam vás turistické značky nezavedou.
Již mnohokrát jsem psal o výhodách strategické polohy města Mělníka, který je zjednodušeně výchozí branou do rovin Polabí i k Vltavě a především do kraje kopců, lesů a skal. Ať už jde o vzdálené kopce Českého středohoří, na které se díváme od našeho zámku, nebo o domácí krásné Kokořínsko, které tu tušíme při pohledu na chloumecký kostelíček sv. Jana Nepomuckého někde v místech za ním, případně za chloumeckým bývalým rozhlasovým vysílačem.
Překonáme jedno táhlé stoupání a poklesneme do dlouhého údolí plného skal, které by nikdy nebylo tím čím je, kdyby jím neprotékala říčka Pšovka. Toto údolí si zkrátka musí snad každý oblíbit. Končí v místech, kde navazuje na Kokořínský důl takzvaný Konrádovský důl. Také jeho částí protéká říčka Pšovka a ještě kratším úsekem prochází slavná E10, aneb Máchova ,,turistická "cesta.
Některé skály jsou spatřitelné již z místní silnice směřující ze Mšena do Dubé, ale ty nemají často žádnou závratnou výšku. Říčka Pšovka, která se tu táhne v jejich blízkosti a občas vytváří drobná jezírka je tu tak široká, že ji místy snad i hravě přeskočíte.



Ovšem, za těmito skalami první linie, se zvedá vysoký hřeben, na jehož vršku se již nalézají skály, které jsou vyhledávány občas i horolezci a dosahují místo šestimetrových výšek až mnohem vyšších hodnot.

I zde najdete přírodní výtvory se jmény, které vás mohou nějak zaujmout, ale je trošku škoda, že pokud nevlastníte některou zmíněnou a již zastaralou publikaci, tak horolezecký web vám identifikaci objektů v mnoha případech neulehčí a zdá se, že není moc dobrovolníků, kteří by měli nějak potřebu zadávat obrázky skal na tento jejich web, nebo občas i do www.mapy.cz
https://www.horosvaz.cz/skaly-skala-7550/

Skály na zdejším levém břehu Pšovky mají souhrnný název kapitoly ,, skály u Tubože" , ale ani počasí, ani čas nebyl nějak příznivý k tomu, abych zkusil zjistit jména focených skalních útvarů.

Určitě si vzpomínáte na články, které tu byly také někdy o Velikonocích, a které jsem věnoval skalám mezi obcemi Střezivojice, Vojtěchov a Ráj. Těmi vás provázely turistické značky. Nyní se tedy díváte na skály, které se opět nalézají trošku někde jinde a značka k nim nevede. V nejbližším místě ve vztahu k útvarům probíhá lesní pěšinka o šíři pouhých cca 50 cm.
http://soutok.blogspot.com/2015/04/v-kokorinskem-raji-bylo-jako-v-raji.html
http://soutok.blogspot.com/2015/04/skalni-mesto-u-obce-strezivojice.html

Některé  vyšší skály jsou v hledáčku horolezců. Osobně mě nyní zajímá ještě aspoň jedna skalní oblast z těch, které se mihly ve zmíněné knížce, ale to už je přece jen ještě o něco dále. Také jde o skálu, která mi připadá tvarem zajímavá a nevede k ní žádná turistická značka, ale nelze vše zvládnout naráz, zvlášť když je situace z řady důvodů nepříznivá.

Zdroj: Soutok

Duben 8, 2021

19:06

 


Když jsem se tak vracel v krásném sobotním odpoledni ke mšenskému vlakovému nádraží, tak jsem měl pochopitelně již velmi příjemný pocit z vydařeného dne. Vždyť se mi podařilo splnit plán, když jsem navštívil skalní útvar Mysliveček a po něm objevit i skalní lebku v Kokořínském Dole.

Nevím, jak vám, ale první panoramatická fotka se mi v článku po kliku na ni nějak nezobrazuje. Tak tedy aspoň část výhledu. Konečně, kdo má rád výhledy, tak si tam někdy zajede,

Věděl jsem, že je toho k objevování ještě více a pomalu jsem spřádal plán na neděli. Proč s tím otálet, když třeba již někdy příště budeme moci jezdit zase i dále, nebo nebude čas, či budou jiné aktivity a škoda nevyužitých příležitostí. Jak jsem se tak blížil ke krásné místní základní škole, tak jsem se podíval do jedné ulice vedoucí podle ní k severu a dostal jsem nápad.
Vždyť už jsem tudy léta neprojel a zavzpomínal jsem na krásný výhled z jejího konce. Ano, tam máte Housecké vrchy s Vrátenskou horou, Bezděz i Ještěd, jako na dlani. Není náhoda, že bývá ve Mšeně občas při oslavách veřejnosti přístupné nejvyšší patro základní školy za účelem výhledu.
Došel jsem až na konec ulice a musel jsem konstatovat, že jsem udělal velmi dobře, byť se viditelnost zdála sice dobrá, ale ne zase nějak moc. Vždyť Ještěd byl poměrně zahalený oparem. Jenže jsem se podíval ještě více vpravo a doslova jsem vykřikl hlasitě nadšením slovo ,, Krkonoše !", až se nějací dva mladíci  na dvorku jednoho z domu hlasitě zasmáli. Oni jsou na Krkonoše zvyklí.
Nafotil jsem hned celé panorama, ale bohužel byly podmínky tak mizerné, že nebylo vidět důvěrně známé stavby na vrcholu hlavního hřebene ( Chata Szrenica, Vosecká bouda, Violík, Sněžné jámy, Vysoké kolo, Sněžka). Bylo to tedy poněkud ochuzené, ale i tak to přineslo radost i vzpomínky. Vždyť se jedná ze Mšena o vzdušnou vzdálenost od 70 km ( Harrachov) až po 90 km ( někde východně od Sněžky).


Na neděli jsem si hlavně naplánoval několik objektů na cestě mezi Vojtěchovem a obcí Jestřebice. Sice ta místa spojuje modrá značka, ale  následující tři místa na fotkách mají své zvláštnosti. Na prvním snímku máte Jestřebické pokličky, aneb tu, která je pokládána za hlavní.
Pokliček je na Jestřebici moc, ale chodí se hlavně k této, která je nejvíce fotografována. Samozřejmě, že po Pokličkách u Vojtěchova na druhé straně silnice. Pokud máte děti, nebo jste méně pohybliví, tak tam vůbec nechoďte. To není taková pohodička po schodech, jako na ty slavnější Pokličky.
Sem se musíte sápat místy po čtyřech a přidržovat se kořenů stromů, které tu šplhají po balvanech, jak někde na Šumavě. Pod nohami vám klouže listí a za mokra je výstup zvlášť nebezpečný. Ostatně, na obtížnost výstupu do prudkého kopce upozorňuje výstraha na odbočné směrovce z hlavní turistické trasy.
Máte pak samozřejmě radost, že to ještě dokážete, ale je to opravdu nebezpečné a vyžaduje to maximální soustředění a využívání kořenů k přidržování se. I proto je vlastně foto určitou vzácností.

Pak jsem hledal Kalvárii, která je v knize jen zmíněna, ale na mapy.cz najdete i obrázek po kliku do mapy. Podobá se té u Dobřeně ( silnice na Vidim). Už jsem myslel, že ji snad nenajdu, ale nakonec mě políbila štěstěna. Asi věděla, že přicházím v dobrém.

Posledním klenotem těchto míst je skalní brána, kterou si musíte již opravdu najít a je ze zmíněné knížky. Není tu jen prudké stoupání na místní pokličky, které jsou na obrázku, ale je tu i několik volnějších stoupajících kaňonů k mnoha skalám. Když najdete ten správný a odbočíte z něj správným směrem, tak poměrně brzy dojdete k té krásné bráně, která je na titulní stránce knížky.
Do lesa tedy nemusí chodit jen turisté, houbaři a trempové, ale také i výzkumníci. A asi sami uznáte, že to má něco do sebe, když znáte jen přibližné místo a přesné místo si musíte najít sami. Skal je moc. Některé jsou krásné, jiné více, jiné méně a hodně jich najdete zde na ...
https://www.horosvaz.cz/databaze-skal-cr/
Nezapomínejte na bezpečnost, vlastní síly a jiný čas. Je to časově jiné, když jdete po značce, a když někde bloudíte dlouhé minuty za účelem vyhledání nějaké skály.


Zdroj: Soutok
17:41

 


Zatímco mnozí toužebně vyhlížíme oteplení a nemůžeme se již dočkat chvil, kdy příroda kolem nás začne opravdu ožívat, počne se oblékat do barev a nás to opravdu upřímně potáhne ven, tak se nám v centru města objevila nová výstava na velkých panelech, která byla již zmíněna na FB snad více než před měsícem.
Měl jsem náhodou cestu kolem a světlo mi dovolilo ještě pořídit nějaké rozumné záběry. Vše bylo tak nějak ve spěchu, ale zdá se, že může jít o výstavu plnou zajímavých informací i obrázků. Určitě doporučuji k shlédnutí.
Přátelé čápů se již radují. Mapa České republiky se již povážlivě modrá ....
http://www.birdlife.cz/capi/ ....  a mnozí již vyhlížejí  po internetu počátek dění ve svých oblíbených místech, kde jsou umístěny navíc internetové on-line kamery. Pro mě je to hlavně hnízdo v Mnichově Hradišti, kam jsem vás vzal loni v červenci na výlet.

http://soutok.blogspot.com/2020/07/uzivejte-si-capy-pres-internet-on-line.html

Nyní je na hnízdě jeden dospělý a došlo k další technické novince. Byla vyměněna kamera a přidán prostorový mikrofon. Ten zatím jen slabě snímá zvuky z okolí a třeba i poblíž projíždějící vlak, ale lze očekávat, že početnější osazenstvo hnízda, nebo třeba i případné noční podmínky umožní prožít silnější akustické zážitky.
Nejbližším místem k Mělníku, kde se nachází zdokumentované čapí hnízdo je v posledních třech letech obec Dobříň ( poblíž Labské cyklotrasy), avšak to nebylo v této uvedené době ještě obsazeno. Osobně jsem zvědavý, zda velká akce především na pravém břehu Vltavy poblíž Lužce nad Vltavou přivede konečně tyto krásné velké ptáky také k našemu Mělníku.
http://soutok.blogspot.com/2021/01/v-luzci-nad-vltavou-by-mohlo-vzniknout.html
 ....







Zdroj: Soutok

Duben 5, 2021

18:28

 

Přátelé, kdybychom měli normální situaci, tak jsem snad strávil velikonoční sobotu na Děčínsku. Jednak jsem ještě nenavštívil skalní město Tiské stěny, a kdo jste četli můj prosincový článek o Děčínském Sněžníku, tak víte, že jsem nebyl na Drážďanské vyhlídce spokojený ani s dálkovým příjmem, ani s výhledem :-).

http://soutok.blogspot.com/2020/12/v-takovem-pocasi-se-drapat-nekam-na.html

Jenže, jak jistě víte, tak vládním nařízením bylo zakázáno opouštět tento víkend domácí okres a způsobilo to zajímavou situaci. Nejprve musím zmínit, že katastrofickým zprávám o návratu zimního rázu počasí předcházel optimismus a mnoho lidí bylo připraveno si vyjet na jízdních kolech směrem do Lužce nad Vltavou a dále, nebo případně na druhou stranu podle Labe k Roudnici nad Labem.

Ovšem, Velký pátek nám ukázal, že musíme brát počasí trochu vážně, a že to bude při nejlepší vůli spíše na pěší procházky a výlety, než riskovat nějaké nachlazení v dnešní covidové době na jízdním kole. Co se vzniklou situací ? Kam jet, nebo jít ?

Opět zapracovalo to staré známé, že vše souvisí se vším. Mám doma asi dva roky knížku ,, Kokořínsko - Jak mluví skály."

https://www.zbozi.cz/vyrobek/kokorinsko-jak-mluvi-skaly-jiri-piller-jiri-adamovic-2019-vazana/

Je to vynikající kniha. Nejen, že tam najdete vám důvěrně známé objekty, ale najdete tam i takové objekty, které jste dosud vůbec nikdy neviděli, nevěděli jste o nich, nevedou k nim žádné turistické značky a přitom jsou krásné. Nejsou o nic horší, než třeba vojtěchovské Pokličky, známá Hlava a žába, nebo populární posed Mochomůrka v údolí zvaném Debř.



Už delší dobu jsem si říkal, že bych ta místa z knihy měl navštívit a teď přišla ta správná příležitost. Tak, jako jsem v dávné minulosti říkal, že máme krásnou zem, že je čas na návštěvu Jaderského, nebo Černého moře, či Baltu, natož Západu, nebo snad  dokonce neuvěřitelně orientu, tak jsem nyní potažmo objevil taje domácího Kokořínska :-).

Za výchozí stanoviště jsem si vybral vlakové nádraží ve Mšeně. Hlavním cílem byla návštěva skalního útvaru Mysliveček, ke kterému žádná značka nevede, ale publikace uvádí, že na prvních pohlednicích Mšena to byl nejfotografovanější skalní útvar. Prošel jsem pěšky celé město a zamířil do oblíbeného přírodního parku Debř.

Ten nyní vypadá tak, jako v časech své nejlepší slávy. První školní výlety v 70. letech nám nabídly zarostlé údolí a vše bylo takové zašlé, ale to je dnes minulost. O Debři jsem tu psal však naposledy snad loni a tento park je dnes něčím, co může Mšenu leckteré město závidět.

Obyčejně dojdou výletníci k hájovně Na Rovinách, kde se rozhodují co dále. K oblíbeným patří návštěva  skalního města Bludiště. Následující trasu zapomeňte ! Když už, tak si to dejte opačně. Mapy a obyčejné cesty na nich, to je vabank. Prostě jsem docela riskantně sestoupil do hlubokého údolí, kde jsem skálu zahlédl.

Je tu plno nádherných skal a vůbec se vám nechce nikam do prudkého kopce Údolí však stále padá níže, po čase se rozevírá, objeví se nějaké školky, lesní cesta a vy víte, že musíte dojít do civilizace. Nad vámi v jednu chvíli slyšíte hlasy z Bludiště, ale to je někde vysoko. Je to nekonečná cesta mezi skalami a vy správně tušíte, že musíte vyjít na silnici mezi Rájem a Vojtěchovem.

Pokud by vás to snad někdy zlákalo, tak nechte auto na Ráji, jděte po silnici k Vojtěchovu a první odbočkou zahněte do lesa. Jdete pořád rovně, až přijde taková lesní křižovatka. V mapě to vypadá, jako letící vlaštovka a je znázorněno jen její křídlo odbočující vlevo. Vy však odbočíte vpravo, kde žádnou zakreslenou cestu nenajdete.

Bude se to stále zužovat a stoupat. Asi po 500 metrech dojdete k útvaru. Já hledal ještě na Ráji nějakou lebku z knížky, ale tu jsem nenašel. Literatura jen píše, že je nad Rájem. Kde ? Na značce ke Mšenu ? To již knížka neuvádí.


Pak jsem si to dal po červené Máchově cestě až k lesnímu penzionu Milča poblíž osady Kokořínský Důl. Zde se nachází další skvost, který zdobil staré pohlednice. Pracovně ji říkám Kokořínskodolská lebka, protože na modré značce z křižovatky pod Pokličkami do Jestřebice je skála s názvem Lebka, kterou jsem ještě asi neviděl ( možná v dětství).
Zde jsem loni v létě obdržel od Martina Klihavce mimo jiné obrázek staré pohlednice a plánek, jak lebku najít. Málem se mi to nepodařilo. V praxi to znamená prudké nebezpečné stoupání a neustálé hledání mezi mnoha dalšími skalami.
Plán byl ještě mnohem větší, ale ukázalo se, že chodit po značkách a tápat v terénu je obrovský fyzický i časový rozdíl. Krom toho je Kokořínsko náročné. Vracel jsem se přes Pokličky kolem Hlavy a žáby, a znovu Debří na nádraží. Celkem trasa měla cca 16 km.


Všude bylo mnoho veselých lidí, náhodně i dva známí z Mělníka asi 300 metrů od sebe :-) a hlavně bylo v sobotu nádherné počasí, byť foukal mírný studený vítr. Jestli to někoho zajímá, tak roušky nikdo neměl ( snad jen jeden senior za celou akci). Ostatně, nebezpečí hrozí hlavně v uzavřených prostorách a lidé sami si musí uvědomit, že se nemají moc přibližovat k jiným lidem, a že mají v okamžiku setkání hlavně raději nedýchat, odvracet tvář a udržovat určitý odstup.
 Pokud vydržíte se Soutokem, tak příště se možná podíváme na dnešní neděli a další těžce dostupné skalní skvosty. Fotek je spousta, ale úložiště se pomalu snižuje. Vyšlo to. Jen člověk dorazil domů, už pršelo a nyní i sněží.
Poklidný vstup do prvního dubnového pracovního týdne !


Zdroj: Soutok

Duben 2, 2021

22:06


Velikonoce mají svoji  letitou tradici, ale vedle ní se začala odvíjet  v relativně nedávné době ještě jedna tradice, která již dnes dosahuje obřích rozměrů a paradoxně patří v současném pojetí velikonočních svátků k tomu nejdůležitějšímu.
Někteří jsme to zprvu nebrali moc vážně, ale zvědavost i stále větší popularita zeleného piva postupně vítězila a tyto stránky jsou toho dokladem nejen co do počtu článků na toto téma, ale i počtem jejich čtenářů.
 Považte, že pivovar Starobrno letos oslavuje již 16. ročník výroby zeleného velikonočního piva a postupně se začaly přidávat i další pivovary. Nejprve to byl například jihlavský Ježek, který zkoušel pivo dvoubarevné, nebo třeba pivovary Rychtář, či Kácov a později se přidávaly se svými speciály i ty podstatně menší.
Ještě loni například místní minipivovar Němý medvěd nabízel zákazníkům v době Velikonoc pivo jiného pivovaru, které bylo v průběhu několika málo hodin prodáno a totéž potkalo i jiné místní restaurace, které se pokusily o experiment.
Letos se nejen některé restaurace poučily, když pochopily, že je o zelené pivo mezi lidmi prostě slušný zájem, ale máme tu například letos i milý dárek od minipivovaru Němý medvěd. Ten totiž  uvařil nejen várku svého velikonočního piva, ale přišel pokusně i se svým dalším novým  pivem z kategorie těch silnějších pitelných piv.


Mohlo by se zdát, že půjde jen o malou sérii piv prodávajících se v plastových nádobách, která bude během několika hodin ještě na Zelený čtvrtek rozebrána, ale omyl. Vězte, že zelené pivo nové značky bylo k dostání ještě i večer na Velký pátek a bylo hodnoceno veřejností kladně.
Lze předpokládat, že více místních restaurací si vzalo z minulých let ponaučení, a tak budete mít snad možnost i během svátků ( a možná i později) tuto speciální odnož piva někde zakoupit a ochutnat. Zelené pivo je dnes důležitou součástí Velikonoc a bývám osobně svědkem diskusí, kde se již několik dní před svátky lidé dohadují, kde se dá jaké zelené pivo sehnat a z jakého pivovaru. Nejde jen o restaurace, ale i o pivotéky. Stalo se v podstatě tradicí.
Pochopitelně, že v cestě za ním musíte někam jít, nebo jet, a tak se dozvídáte třeba o frontách ve velkoskladech, nebo na vlastní oči vidíte město doslova prošpikované návštěvníky centra, kteří si dopřávají zeleného moku v parcích i na vyhlídkách.
Člověk je mnohdy citlivější na zataženou oblohu, než na fakt, že teplota kolem 8°C při bezvětří je poměrně aspoň na čas přijatelná, a tak zatímco v minulosti se lidé na Velký pátek zajímali více o zapálení ohňů, tak to dnes vypadalo spíše na pohodové poklábosení s přáteli pod širým nebem, čemuž nahrála i četná vládní nařízení. I tak se však dnes například někteří odvážlivci vydali při této teplotě na výlety na jízdních kolech.

Docela mi dnes přišlo, že náboženská část dnešního svátečního dne se vůbec nekonala a do pozadí snad šly na webu i velikonoční tradice. Kvanta článků o covidu-19, nebo i jiné věci z politiky, či články, kde si která hvězda  nechala zvětšit silikony, zadek, nebo si přidala tetování apod. Trochu zvláštní, ale i to je trend doby.
Lidé u nás sice rádi tvrdí, že náboženství je původem válek a zlá věc, ale když dojde na věc, tak se kdekdo pomodlí k jakémusi osudu. Protože je dnešní den takovým náboženským svátkem, tak je snad na místě si připomenout, že jsme se v minulosti dočkali i několika celkem vydařených velkofilmů na dané téma.
Připomínáme si dnes Ježíše Krista, který k lidem mluvil v podobenstvích a má to svoji určitou váhu i dnes. Vždyť se sami snažíme vysvětlit mnohdy ostatním různé věci tím, že to připodobníme k nějaké situaci, která je jasnější a jež bije doslova do očí, nebo nabízíme druhému člověku, aby se třeba v příkladu sám našel a zamyslel se nad sebou.
Můžete si tedy třeba právě dnes nějaký takový historický velkofilm pustit. Já tak učinil již včera a tentokrát to byl oblíbený snímek Království nebeské ( 2005), který nedávno běžel na nějakém televizním programu ...
https://www.csfd.cz/film/178906-kralovstvi-nebeske/prehled/

Hezké prožití svátků, byť meteorologické předpovědi nejsou optimistické ( někde má padat sníh).
 

Zdroj: Soutok

Březen 29, 2021

19:55

 


Kdysi dávno, když jsem trávil první vojenské Vánoce, tak na mě čekalo velmi milé překvapení v podobě krásné obrázkové barevné knihy s názvem Středočeský kraj, kterou mi zaslal můj zaměstnavatel. Mělnický okres tam byl prezentovaný asi pěti obrázky, z nichž dva patřily městu. Na jednom byl zámek nad řekou a na druhém náměstí Míru.

Muselo utéct dlouhých téměř 40 let, než se také naše město dočkalo samostatné obrázkové hodnotné publikace s názvem Na Mělníku.

https://knihy.heureka.cz/na-melniku/?gclid=Cj0KCQjw9YWDBhDyARIsADt6sGYzqiiCrp4azLLaTtKIb3NYFwwfMVEQ2-KMh9D8fXplohzPFU8wxJcaAkIwEALw_wcB#gallery/images/355c5a92fb0de6f7998b7ba448e760ba/

Ta publikace se skutečně povedla, protože je nejen plná krásných obrázků současného města, jehož fasády domů často září barvami, ale autoři napsali i zajímavý podařený text. Mimo jiné se v něm píše jistá pověst z kroniky Václava Hájka z Libočan, která se údajně váže k roku 757 a vypráví o jistém přívorském vladykovi, kterého na jedné své procházce zaujal kopec na obzoru.

Vladyka jím byl tak zaujatý, že již za tři dny kázal se na ono místo s družinou přestěhovat a hradiště tam založit. A byla to právě tato pověst, která mě na jaře 2015 motivovala k akci, kterou jsem nazval ,, Po stopách vladyky Beše", a kterou jsem si velmi oblíbil.

Již pátý víkend na samém začátku jara jsem se vypravil vlakem do Všetat, abych se přes Přívory a Turbovický hřeben vrátil domů do Mělníka.

http://soutok.blogspot.com/2015/03/po-stopach-privorskeho-vladyky-bese.html

http://soutok.blogspot.com/2016/03/na-melnik-ve-stopach-privorskeho.html

http://soutok.blogspot.com/2018/03/po-stopach-vladyky-bese-jiz-potreti.html

http://soutok.blogspot.com/2019/03/po-stopach-vladyky-bese-jiz-poctvrte-v.html

Počasí bylo tuto neděli velmi vydařené a vypadalo dost jarně. Vyjel jsem vlakem na jízdenku PID ( 18 Kč) ve 13.04 a již ve 13.15 jsem prakticky vyrážel z tamního nádraží na menší pochod.

Ve Všetatech na nádraží se nachází restaurace, kterou jsem tu již mnohokrát zmínil a je široko daleko známá a oblíbená. Protože jsem se vlaky něco najezdil, tak vím kolik nádražních hospůdek skončilo a i já jsem z principu za život této velmi rád.

Ikonu Victora Cibicha si přivlastnilo mnoho pivovarů světa, ale ve skutečnosti patří portrét spokojeného výpravčího stanice Velké Březno tamnímu pivovaru, jehož etikety začal zdobit v roce 1906.

https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99ez%C5%88%C3%A1k

Když tak přemýšlím, co sem dát za fotografie, tak si uvědomuji, že  si člověk vybírá často ty samé objekty a někdy již ani nevím, že už jsem danou věc kdysi vyfotil. To se mi třeba stalo v obci Kly, kde jsem se mylně domníval, že jsem tamní hasičárnu ještě nefotil.

Třeba v Přívorech nikdy neodolám tomu, abych nevynechal Košátecký potok, který je tu majestátnější, než Pšovka v Mělníku, pak samozřejmě místní kapličku a selskou bránu vedoucí do jednoho dvora.

Někdo to možná neocení a kvalita samozřejmě z mnoha důvodů pokulhávat musí, ale již jsem tu psal, že rád fotím to, co je někde na obzoru, relativně daleko, a co umím pojmenovat.

Viditelnost je sama o sobě opět katastrofální, ale skutečnost, že se díváme na chrám Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi je potěšující. V popředí snímku vidíme trať, která v těchto místech ještě míří směrem na Neratovice, ale za malý okamžik dojde k jejímu nasměrování obloukem právě na Starou Boleslav a mostem překoná jednokolejnou trať číslo 070 jízdního řádu do Neratovic a Prahy.

Ovšem, pokud máte dobrý zrak, tak v pravé části snímku vidíte po dlouhé době nejvyšší stožáry ( 355 metrů) v České republice za Českým Brodem.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vys%C3%ADla%C4%8D_Liblice_B

Cesta vás pak vede panelkou  polní krajinou a jen těžko chápete, proč zde byla turistická značka v roce 2014 zrušena. Občas se naskytne nějaký ten pohled k Mělníku, na Chloumek, nebo na železniční trať vedoucí do Mělníka. Horší je to směrem k severu, kde překáží kopec s obcí Hostín.

Určitě se vyplatí si trochu zajít na vrch Záboří ( 227 m.n.m.), odkud se asi vladyka díval :-). To je místo hezkého rozhledu.


Krásný Kostel  Narození Panny Marie mi zrovna pěkně osvítilo slunce, což je samozřejmě mnohem lepší foto, než kdyby bylo za mraky. Trochu jsem podcenil situaci a kvůli výhledu na Bezděz jsem se sápal ještě do polí nad Malý Ujezd, čímž jsem možná ztratil 40 minut, ale není čeho litovat. Člověk neví, kdy se sem zase podívá, Bezděz vidět byl a na Ještěd to prostě nebylo.

Má cesta vedla nejen kvůli sněženkám do obce Kly.


Tam již byl na cyklotrase čilý ruch a nejen na jízdních kolech. Nějak jsem nenašel tabulku, kde kdysi bylo vyfoceno, jaké ptáky zde lze vidět a a už vůbec mě nepřekvapilo, že tu není dávná tabulka, která tu před lety upomínala na aviatika Ing. Kašpara  a jeho pokusný let.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Ka%C5%A1par

Sice mi kdosi říkal, že za sněženkami musím do lesíka směrem k Obříství, ale jeden plácek jsem našel i podle cesty k Mělníku. Také jsem fotil krokusy u autobusového nádraží, ale znáte to všechno z FB. Dáme si něco, co tam není.

Tak jsem se dočkal. Kdysi jsem se v nějakém příspěvku zmínil před Petrem Šťastným, že mi tam pořád na té dřevěné desce u Labe něco chybí a on  napsal : ,, Vydrž do jara :-)." Tak tam konečně něco máme. Sice mi tam na lavičce sedící člověk řekl, že to prý není moc šťastné postavení tabule, protože prý tabule brání výhledu k soutoku, ale čert to vem.
Když pominu jedno nekryté posezení blíže k cukrovaru, tak další je až těsně u obce Kly a asi je to také jedno. Už mě to ani nebaví psát o té restauraci na Hadíku a srovnávat to s restaurací Cidlina u Poděbrad. Není to majetek města a navíc na to není ani doba.
Tím tedy skončila tradiční procházka, na kterou jsem si tak nějak na začátku jara poměrně často zvykl. Počasí se opravdu povedlo.
Před námi jsou Velikonoce, čtyři dni volna a jistě si zase budeme mnozí lámat hlavu, jak si je zařídíme. Bohužel musíme plány uzpůsobovat možnostem, což platí hlavně pro cestování, a to já měním zvlášť nerad.
Ono je totiž tolik hezkých míst, že se musí člověk pro něco momentálně silně nadchnout a tomu doba nepřeje. Jinak jsem tedy koukal také na to, zda se něco nezměnilo v zeleném pivu ( to bylo vždy velmi sledované téma) a změna tam je. Nazval bych ji bohužel kapkou v moři a pro pracující spíše problém ...
http://www.agrohobby.cz/  Někdy tomu podnikání nerozumím. Teď když je šance, tak do toho nikdo nejde. Tak tedy ještě třikrát vstát a svátky jara jsou tu.



Zdroj: Soutok

Březen 28, 2021

19:44

 


Vzdělání je krásná věc. Mnohdy s úžasem sledujeme různé dokumentární pořady, čteme zajímavé knihy i časopisy, nebo i články na internetu a občas i žasneme. S každou zajímavostí, nebo vědomostí máme i určitý povznášející pocit, který nám činí potěšení. Toho všeho bychom ovšem nebyli schopní, kdybychom neměli četné základní znalosti, bez nichž bychom nebyli schopni tyto informace přijímat a chápat jejich význam.

Jan Amos Komenský se těší přívlastku učitele národů a den jeho narození se u nás současně slaví , jako Den učitelů.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Den_u%C4%8Ditel%C5%AF

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Amos_Komensk%C3%BD

Busta Jana Amose Komenského mnohdy zdobí vchody základních škol ve městech i na vsích a osobně mě to velmi těší. Ona  je totiž příroda také takovou velkou školou a do ní patří třeba i ty malebné vesničky s krásnou starobylou školou, která v nás vybudí vzpomínku na dětství, ale i na vědomosti a vědu vůbec. To vše patří k našemu životu.

Vzpomeňme třeba jen na chvíli na naše učitele a pokusme se těch naučených znalostí využívat.


Původně se zdálo, že by sobota mohla být první krásnou astronomickou jarní sobotou roku, a že by snad stálo za řeč vzít jízdní kolo a vyjet si. A nebyl jsem rozhodně sám, kdo měl o tomto víkendu podobnou představu :-).
 Kam jet ? Tak nejvíce se nabízí samozřejmě Labská cyklostezka směrem k Roudnici nad Labem, nebo naopak k Lužci nad Vltavou a dále k zámečku Veltrusy. Bohužel nemám zprávy, že by úsek mezi obcemi Kly a Kostelcem nad Labem byl snad již vyasfaltovaný, což zrovna není vhodný terén pro trekingové kolo.
Cesty na Kokořínsko jsou především souběžné s běžnou silniční dopravou. Ačkoliv obvykle touto dobou opravdu prvně v roce usednu na jízdní kolo, tak vítr rozhodl. Sice se našlo spousta třicátníků, kteří mě tvrdili, že se to ušlápnout dá, ale proč se zbytečně vysilovat a prát se ? Zážitek má být příjemný a nikoliv nějakým bojem plným skřípáním zubů.
Konečně mě napadlo, že ten Lužec a první letošní projížďku přes tamní most ještě odložím a první část plánu projdu po svých.

Konečně jsem tedy po dlouhé době stanul u komor v Hoříně a zavzpomínal. Třeba i na oblíbený film U mě dobrý, který končí právě záběry na Mělník. Mimochodem, viděl jsem v sobotu u kašny po dlouhé době filmovou osvětlovací techniku.

Jak jsem se dočetl na FB historické skupiny, tak tu mimochodem proběhly testy hydrauliky, ale již se moc těším, jako většina veřejnosti, až budeme opět moci vkročit na most, dívat se do komor a hlavně přejít, či přejet na kole na Mrkvici a pokračovat po cyklotrase číslo 2 dále.
V budoucnu se možná i dočkáme pohledu na větší lodi, než dosud. Nás cyklisty a rekreační občasné cyklisty tedy zajímá květen, kdy by mělo být již otevřeno.

Zde máme detail na vysunutou část mostu. Tak to bude vypadat vždy, když tudy bude proplouvat velká loď. Cyklisté a chodci budou muset chvíli počkat.

Sice jsem již v pátek večer od zámku viděl, že auta přes most u Vrbna již jezdí, ale  vlastní návštěva je vždy tou správnou radostí. Z tohoto úhlu most z Mělníka prakticky nevidíme. Tedy ano, ale musíte vstoupit až na samotný kraj Polabského parku.
Cesta k němu se stala hororem. Vítr stále sílil, začalo pršet a bylo to tak silné, že ten vítr vlastně to zmoklé prádlo po chvíli usušil. Zatím se tu ještě něco při krajnici dodělává a provoz po úzké vozovce je řízen semafory.
Vracel jsem se zpět Hořínem i parkem, nafotil ještě řadu fotek a zajímal se i o to, zda také zde zavadím o nějaké sněženky, jako pan Lojka u Kel, ale v Hořínském parku nerostly, bylo již dost tma a počasí se v sobotu prostě moc nepovedlo.
Svůj účel však procházka přinesla. Vždyť jaro začalo, s ním i nová sezóna a my jsme opět trošku v obraze :-). Důležité je, že již cyklisté, ale i automobilisté jedoucí třeba jen do Zelčína mohou jet opět nejkratší a nejpříjemnější cestou.

Kam na zelené pivo ? Samozřejmě, že nikdo nečekal, že si někde v interiéru posedíme, ale petka domů by špatná nebyla. Nejslavnější zelené pivo dělá Starobrno a nejznámější adresa je ...https://zelenepivo.cz/ Stále to sleduji, ale všichni prodávající jsou daleko.

Ta nejbližší místa jsou Bezno, Kralupy nad Vltavou, Stará Boleslav a Klecany.

Mám i čerstvou zprávu, že na Mělníku dnes večer ( neděle) zasahoval vrtulník, přítomna byla prý i policie, ale to je tak nějak i snad normální, zvlášť nyní a trošku z kategorie televize Nova.

Úspěšný vstup do příštího  týdne a můžete se těšit na článek z dnešní sice polojasné, ale krásné neděle.

Zdroj: Soutok

Březen 27, 2021

20:52

 


Snad každý z nás, kdo jen trochu miluje přírodu, cestování, turistiku, cyklistiku i fotografování, tak je nadšený, když se v nějakém krásném  volném dni ocitne na hezkém příjemném místě, které si vychutná a třeba jej ještě v rámci možností zvěční. Takovým krásným místem je třeba naše nedaleké Kokořínsko.
Jenže to znáte. Na místě je sice hezky, ale sluníčko svítí zrovna proti nám, náš život běží neustále podle nějakého plánování, a tak jsme obvykle šťastní, když se nám povede zvěčnit nějakou krásnou krajinu, nebo určitý objekt právě ve chvíli, kdy slunce není schované za mrakem a hlavně  nám záběr krásně osvítí.
Ovšem, zatímco většina lidí je nadšena z krásně prožitého dne a z vlastních sluncem zalitých fotografíí, tak vlastní fotografování má těch tváří vícero. Někdy stačí jenom tak v sobotu dopoledne pohlédnout do kalendáře a dívá se na vás krásný reklamní snímek, který má své genius loci a doslova vás volá k návštěvě místa.
Potkal jsem se loni na vyhlídce za zámkem s jedním profesionálním fotografem krajinářem, který se jenom tak přijel s manželkou z Prahy pokochat rozhledem z našich vyhlídek a musel jsem vyslovit určitý obdiv. Člověk by řekl, že to musí být taková romantická a pohodová práce v krásné přírodě, kdy vám nikdo nebrnká na nervy a není na nic spěch, ale ono má všechno své klady i zápory.
Můžete si to vyzkoušet a ani nemusíte být profesionálním fotografem. Hromada nádherných záběrů totiž vzniká při svítání ( ale i při západu slunce). Pro fotografa krajináře to tedy znamená mnohdy velmi brzy a za tmy vstávat, dojet včas na vytipované místo, zaujmout mnohdy předem vymyšlenou pozici, připravit techniku a doufat, že se situace bude vyvíjet dle představ. Pokud ne, tak to mnohdy znamená další návrat, nehledě na fakt, že vždy je ten výsledek trochu jiný a vždy je originální.
Další takovou věcí je samostatný umělecký pohled. Mnohdy máme mnozí touhu věci poznávat a umět je pojmenovat, ale ve fotografii stejně tak, jako na obrazech umí mnohdy zaujmout zcela anonymní pohled na zlatavé obilí, ve kterém stojí tiše skupinka listnatých stromů a plující oblaka nad nimi dávají záběru určitou atmosféru.
To by třeba ani návštěvník nevyfotil právě proto, že je to tak anonymní, ale pokud chce někdo vystihnout krásu určitého regionu a dokreslit ji, tak jsou i anonymní obrázky přírody, nebo nějakého selského stavení na místě. Nicméně, začal jsem tím, že pokud chcete mít krásný záběr spojený se svítáním, tak je to určitá oběť, která znamená hodně brzy vstávat, někam se dopravit a mít i trochu štěstí.
Při stmívání je to malinko jednodušší, ale i tak musíte mít vše předem promyšlené.Samozřejmě, že ta možnost brzkého vstávání za tmy tu je, ale ne každý rád vstává, když nemusí, a ne každý je tak nadšený fotograf, aby to třeba i jen zkusil. Zvlášť u lidí, kteří pět dní v týdnu musí ráno vstávat to chápu. Naštěstí mezi námi tací lidé jsou, kteří to zkrátka udělají, jako třeba zase někdo jiný při jiném hobby ( rybáři, hvězdáři, radioamatéři) a jejich díla k nám pak často přichází prostřednictvím kalendářů, nebo obrázkových i naučných publikací, či prostřednictvím výstav.
Výstava fotorafií Petra Raista Šťastného je takovou výstavou, kde autor musel spojit oběť i cit pro fotografování, se svoji láskou k regionu a výsledek je o to fantastičtější, že nám mnohým ten region něco říká. Jako kdyby autor řekl : ,, Vy víte, že je Kokořínsko hezké, že to máme za humny, a že si tam občas každý odskočíme, ale podívejte se, že když jsme tam v pravý čas a dokážeme trochu vypnout šírou mysl a soustředit se jen na něj, tak nás dokáže ještě mnohem do hloubky odměnit.
,,Petře, díky za krásné, vlastně neobvyklé fotografie, které by měl shlédnou každý místní občan nejen v tomto městě, protože jednoznačně upevňují patriotismus a podporují smysl pro krásu." Ke mně přichází mnohé informace jen prostřednictvím FB, ale umím si takové obrázky představit, jako součást kalendáře, nebo i knížky o zmíněném regionu.
Jenom připomínám, že výstava měla být původně venkovní a tradičně za vilou Karola, ale nakonec je ve výloze TIC.

Zdroj: Soutok

Březen 23, 2021

22:27

 

Pokud jsme si v sobotu připomněli, že nám začalo astronomické jaro a meteorologové avizují oteplení, tak vězte, že nadcházející víkend nám zahýbe časem a odpoledními aktivitami všedních dní. Vždyť nám slunce bude rázem zapadat až v 19.30 hodin, ale ráno to někoho aspoň zpočátku moc nepotěší.

Jenže zatímco jindy jsme touto dobou natěšeni na celou řadu příjemných věcí, včetně svátků jara, tak letos je cítit ve společnosti určitá rozladěnost a marnost. Vždyť se na nás již teď dívá z kalendářů plno krásných obrázků z naši domoviny, je jen otázkou, kdy začnou hezké dny a tráva i stromy se počnou zelenat, ale sami víte, jaká je situace.

 Právě máme za sebou zvláštní roční historii, kdy jsme se od domácích látkových roušek dostali k jiným rouškám, respirátorům, očkování i tesům. O tom se však všude píše denně a aspoň na úvod tohoto článku si dejme něco příjemnějšího.

Sice byla včera televize plná zase nechutných záběrů ptačí chřipky, ale snad někoho potěší, že začíná další sezóna čápů. Opět se vrací do svých loni opuštěných hnízd, někde možná vzniknou hnízda nová a je to i příležitost pro internetové diváky, kteří mohou průběžně sledovat, co vše se na hnízdech od konce března do začátku září děje.

Pokud vás téma zajímá, tak můžete navštívit adresu ...http://www.birdlife.cz/capi/

...., nebo článek ...http://soutok.blogspot.com/2020/07/uzivejte-si-capy-pres-internet-on-line.html

.... kde jsem si udělal takový výlet za čápy, na hnízdo, které již několikátou sezónu občas přes net navštívím.

Co se zeleným pivem ? Velikonoce jsou již velmi brzy, situace je nejasná a hlavní web prakticky mlčí.

https://zelenepivo.cz/   Pokusím se situaci jistě trochu ohlídat, ale letos opravdu nevím. Snad by bylo možné šířit distribuci velikonočního Starobrna 13 rozvážkou tak, jak je to běžné u jiných lahvových nápojů, či nápojů v pet lahvích, ale to je jen letmý nápad laika.


Když je člověk mladý, tak si vzpomene na hřbitov nejčastěji tak 2.11. ( Památka zesnulých) a na Štědrý den, kdy je cesta za předky v mnohých rodinách folklórem. Konečně, potkáváme ( potkávali jsme) mnoho známých na společenských akcích ve městě, nebo v obchodních domech. Postupem času zjistíme, že těch známých potkáváme na ulici stále méně a méně a občas se od někoho dozvíme, že už někoho zpravidla staršího nikdy nepotkáme.

Pak přijde věk, kdy bohužel zjistíte, že už se pomalu vyplatí chodit skoro každý týden do vstupní brány hřbitova sv. Václava na Pražské ulici, protože občas opravdu někoho z parte znáte, mnohdy to míří věkově již blízko, ne-li níže a jinde se to nedozvíte.

Poslední dobou je těch parte občas až neuvěřitelně mnoho a objevíte často i osoby velmi mladé. Vedle lidí slušného až úctyhodného věku je tu i dost těch přes padesát a vyjímkou nejsou ani třicátníci. Také diváků u zasklených vitrín ve vchodu hřbitova je nemálo a jejich věk je rozličnější již i směrem dolů.

Pochopitelně, že ne všechna úmrtí souvisí s nemocí covid- 19, ale o covidu se nyní mluví denně a téměř každý zaměstnanec nějaké firmy je každý týden testován. Na co se přišlo ?

Zdá se, že všichni, kteří se musí v zaměstnání řídit bezpečnostními pokyny, užívají dezinfekci a podléhají testování, tak si také na ulicích počínají převážně zodpovědně a nezadají si s generací  již nepracujících seniorů. Jiná situace je však u těch školou povinných na všech stupních, kteří do zavřených škol nedochází.

Je to logické a již jsem to tu někde psal. Mladí lidé se chtějí družit, setkávat se spolu, a když to nejde ve škole, tak to jde kdekoliv venku. Jsou pochopitelně přesvědčeni, že oni by jakoukoliv nákazu hladce zvládli, protože k mládí určitá suverenita patří a i my starší víme, že jsme se v mladším věku se vším popasovali lépe a občas jsme měli pocit, že svět je náš..

A tak tu jsou někdy i nevraživé pohledy těch zodpovědných k těm, kteří vlastně lidi kolem sebe ani moc nevnímají a dokud nepůjde o jejich spolužáky, ale jen případy z televize, tak nebudou brát věci moc vážně. Situace teď bude ještě zajímavější.

 Loni nás s přibývajícím teplem již nic neudrželo a nepovažovali jsme za velkou oběť si nasadit v hromadné přepravě třeba na výletech látkovou roušku. Všechno ostatní bylo otevřené jako jindy, nebo celkem přijatelně omezené a snad se i zdálo, že léto virus zlikviduje. Letos na lockdown nadáváme, přejeme si aby to skončilo, ale přitom státy, které nedávno rozvolnily, tak už zase utahují.

Stále tedy nic nevíme a snažíme se udržet si pohodu v dobré víře, že se přec musí vše zase jednou otevřít, a že se to nakonec samo nějak ztratí, jako dosud odešly všechny pandemie.



Zdroj: Soutok

Březen 19, 2021

19:43

 

Ačkoliv to vypadá, že letošní první jarní sobota bude opět spíše připomínat zimu, než jaro, je tu opět Keltský telegraf, který je zajímavý tím, že ačkoliv běží v republice každoročně již od roku 2010, tak u nás na Mělnicku, ale třeba i na Mladoboleslavsku, či v okolí Turnova si prakticky nikdy popularitu nezískal.

Štafeta předávání ohňových signálů téměř vždy běží Slánskem přes Říp na Litoměřicko, aby skákala po různých kopcích Českého středohoří a Českosaského Švýcarska.

https://www.keltskytelegraf.cz/mapa-keltskeho-telegrafu

Přitom je zajímavé, že akce měly v minulosti velké ohlasy v podobě komentářů z různých kopců, kde účastníci popisovali atmosféru akce, jaké další ohně viděli, nešetřili chválou a přidávali i nějaké snímky ze svého stanoviště.

Loni prvně zasáhl covid- 19 i do pořádání této akce, ale k akci přesto došlo i v komornějším provedení. Letos jsou ta omezení ještě přísnější a hlavní organizátor se rozhodl pořádat akci zcela netradičně. Jaro si tak může oslavit prakticky každý kdekoliv a všechna světla, ohně i světlice mají zazářit  hlavně naráz v 19.30 hodin.

V místech s určitou tradicí, tak může vlastně dojít k dosud novému a neznámému efektu, zvlášť pokud budou pozorovatelé na kopcích a veškeré okolí se naráz oblékne do množství světel a světýlek. Akci zde vlastně pravidelně připomínám z řady důvodů. Jedna z mála, která se koná a nabízí i mělnickému pozorovateli u zámku možnost něco zahlédnout.

Obvykle není zrovna moc ideální počasí a obzor zde je sám o sobě pokryt průmyslovým smogem, což třeba v kopcích u Litoměřic v CHKO nemusí být i díky omezenému výhledu na blízké kopce takový handicap, ale na druhou stranu jsem i zde v minulosti spatřil vystřelenou světlici z oblasti  obce Úholičky poblíž Roztok u Prahy ( štafeta podle časového řádu), nebo světelné signály od kostelíčku v Liběchově.

Lépe je ovšem mít sebou triedr. Pokud se tedy chcete o akci dozvědět více, tak tu mám odkaz na zatím poslední informaci z včerejšího dne :

https://www.keltskytelegraf.cz/

https://www.keltskytelegraf.cz/jaky-bude-kt-2021


Muzeum za vraty ... žije !  Tolik informace z e-mailu RMM, kterou sem dnes zvlášť rád dám stejně tak, jako informaci z FB historické skupiny o výstavě fotografií Petra Raista Šťastného ve výloze místního TIC. Důvod je prostý a jmenuje se sobotní pracovní flexibilita.

 Navíc žijeme představou, že když je někde něco zavřené, tak tam těžko může být něco jinak, a tak člověk některé výlohy ani nenavštěvuje, byť se třeba jindy podívá, jaké knížky že se u nás prodávají.

Přeji vám tedy co nejlepší víkend a připojuji informace.

Výstava fotografií Petra Raista Šťastného  s názvem Kokořínsko na dosah:

https://www.facebook.com/TICMelnik/photos/a.741925452587806/3754014974712157/

Muzeum za vraty ... žije !

Muzeum za vraty…žije!

Aktivity Regionálního muzea Mělník jsou v plném proudu, i když nastavená opatření znemožňují přímý kontakt s našimi návštěvníky. Aktuálně probíhají přípravy na reinstalaci části stálé expozice, v níž chceme představit veřejnosti hračky druhé poloviny 20. století ze sbírek muzea a spolu s reinstalací části expozice mechanických hraček ve spolupráci se sběrateli nabídnout též průřez hračkami od 19. století do 80. let 20. století.

 Spolupracujeme s Mělnickým deníkem, v němž jsou prezentovány sbírkové exponáty nejen z našeho depozitáře jako soutěžní výzva pro čtenáře periodika k zamyšlení a určení jeho účelu. Pro zvídavé jsme vybrali celkem deset kuriozit. Pro milovníky regionální mnohdy tajemné historie nabízíme nové vydání Pověstí z Kokořínska, Mšenska a Podbezdězí Jiřího Zubíka a Josefa Houžvy, k němuž jsou bližší informace na muzejním webu.

 Usilovně se také pracuje na vydání 12. čísla Vlastivědného sborníku Mělnicka - Confluens. V oblasti edukace mělnické muzeum spolu s Muzeem hlavního města Prahy spolupořádalo v rámci pracovní skupiny pro spolupráci mezi školami a muzejními institucemi při Komisi pro spolupráci s veřejností a muzejní pedagogiku AMG ČR on-line pracovní setkání Muzeum škole - škola muzeu, kde své zkušenosti s virtuálními aktivitami pro návštěvníky, rodiny s dětmi, pedagogy a žáky představila edukátorům napříč republikou především středočeská muzea.

 Muzejní pedagožka také vystoupila s příspěvkem na on-line Dolnorakouském muzejním dnu s prezentací Velké možnosti malého muzea s úvahami o regionální relevantní identitě, rodinné politice, komunitě, či neobvyklé muzejní edukaci.

 Přírodovědný úsek pokračuje v terénním průzkumu Mělnicka. V lednu se přírodovědkyně zúčastnila monitoringu vlků na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, který potvrdil výskyt 2 – 3 jedinců v jižní části Kokořínska. V únoru proběhla kontrola známých zimovišť netopýrů a vrápenců. Až do jarních měsíců poběží sčítání zimujících vodních ptáků na vybraných tocích a vodních plochách regionu.

 Covidový lockdown umožnil i dlouho odkládané práce v depozitáři, katalogizaci herbáře se třemi tisíci položkami. Nejstarší vylisované rostliny pocházejí již z roku 1883… Aktivity mělnického muzea můžete sledovat online na webu www.muzeum-melnik.cz či sociálních sítích. Aktuálně si nenechte ujít online výstavu obrazů Jaroslava Mokrého.

-RMM-


Zdroj: Soutok

Březen 14, 2021

22:11

 

Když jsem se dnes ráno probudil, tak mě napadlo, že jsme téměř jako v té pohádce O šípkové Růžence, kde všichni spali. Jenže život není pohádka, a tak spí jenom naše oblíbené společenské akce, naše oblíbená společenská posezení v restauracích, muzea, infocentra, hrady, zámky, některé obchody a vlastně ani  nemáme co dělat mimo katastr našeho bydliště.

Jenom makat a testovat se proti covidu, protože jinak by nemohli ani pracovat ( Parodie na Švejka) :-). Ani to počasí nám tento víkend po dlouhé době nepřálo. Ne snad, že by bylo nějak hrozně, ale je to právě slunce, které tolik potřebujeme k životu, a které nás táhne ven. Dnešek jsem začal tím, že jsem se šel podívat k zámku, zda snad není lepší viditelnost, než včera, kdy tam pěkně foukalo.

Bylo to ještě horší a opravdu si nevzpomínám, kdy ty výhledy do dálek opravdu stály za řeč. Pak jsem měl v hlavě takový plán. Už dlouho jsem nebyl ve druhé části města a napadlo mě, že udělám pěší výlet, který pojmenuji tak, jak je psáno v nadpisu. Konečně, ona je vždy nějaká hranice takovým magickým místem a kolik filmů jen vzniklo, kdy někdo musel nějaké ty hranice nějak překonat.

My se tedy dnes projdeme procházkou na hranici, která byla místem styku tří krajů ( Rakovnický, Mladoboleslavský a Litoměřický), ale více se proslavila tak, jako hranice protektorátní. Spustil jsem se tedy na poledne ulicí Legionářů dolů na Pšovku do Nůšařské ulice, abych navštívil nejprve Polabský mlýn.

Nic se tam nezměnilo a chátrá to zrovna tak, jako spousta zde zmíněných památek v ,, péči" jejich majitelů, kteří mají hodnotu hlavně v pozemku. Mohly by tu být snímky ze Pšovky, kde jsem fotil oblíbenou zeleně natřenou klasickou pumpu poblíž restaurace Čertovka, nebo kostel sv. Vavřince, ale je třeba trošku šetřit, protože mazat úložiště se mi pořád nějak nechce.

A tak tedy začneme dnes trošku dále. Do areálu bývalých loděnic dnes není díky valu u silnice moc vidět, ale přesto se mi povedlo vyfotit nějaké tlačáky. Stojí tu jako smutná připomínka všem, kteří tu nechali kus profesního života. Před nimi téměř všude přítomné solární panely.


Restauraci Labská jsem nikdy nefotil, ač šlo vedle restaurace U zelené lípy a pšovské restaurace U Cinků k nejpopulárnější restauraci těchto končin. Také ona měla své široko daleko vyhlášené minutky a sloužila léta ke stmelování pracovních kolektivů i turistickému ruchu. Pan František Rajman zde vedl léta podnik, jehož zkázu definitivně dokonala povodeň v roce 2002, a který dnes není pro zeleň již téměř vidět.

Pak mé kroky vedli k bývalému ČSAD d.z.108. V modré budově, kde obrovský kus života prožil můj otec dnes najdete celní správu a jen cedule vám ukazují, že tu sídlí asi ještě další čtyři firmy včetně ČSAD. Vždy si tu vzpomenu, jak jsem si mohl ještě jako malý chlapec  jednou sednout za volant nepojízdného nádherného autobusu RTO. Tyto autobusy jsou srdeční záležitost :-).

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0koda_706_RTO

Pak jsem se vydal do míst tamních tůní, kde mi slunce přichystalo několik milých příležitostí pro můj Canon. Zde jsou některé z nich.


Kostel Stětí sv. Jana Křtitele ve Vliněvsi bývá někdy součástí DED a patří k hezkým dominantám spatřitelným od našeho zámku. Pro moji generaci má toto místo ještě jedno kouzlo. Konaly se tu občas v minulosti takzvané vojenské plavby. Možná vás překvapí, že nešlo o povinnou akci a nikdy jsem se neúčastnil.
Ostatně, kdo jste zažil aspoň chvilku toho, na co celá řada chlapů během celého života občas vzpomíná, tak si umíte představit, že jsou chvíle, kdy je lepší být daleko od domova v relativní pohodičce, než se podílet na určité rizikové akci a vědět, že jen směšný kousek odtud máte domov i kamarády, což může jistě svádět k určitým problémovým úvahám.

Zde mě zaujal proud slunečních paprsků .....

 .... a tady zase máme občas pěšími i možná snad cyklisty používanou lávku horkovodu k cestě do, nebo z Dolních Beřkovic. Víte, že vůbec první mělnické vlakové nádraží bylo právě v Dolních Beřkovicích, odkud se přepravovala pošta v dostavnících ? Lávka vede v blízkosti bývalého cukrovaru.

Vykouklo sluníčko a nabídlo mi záběr, kde je vidět jedna ze čtyř věží zámku v Dolních Beřkovicích  ( zcela vlevo) a kostelíček v Liběchově.

Totéž bohužel nemohu říci o snímku, kde je i vinice Trojslava a můžete si do snímku přidat ještě i vlak. Zde končí mlazicko- vehlovické tůně a přichází již jen řeka, která tu u ostrova má 225 metrů šíři. Na Mělníku pouhých 148 metrů.

Kombinace zámku s lodí.

Lodní romantika na řece.

Úplně jiný pohled na elektrárnu, než z našeho kopečku.

Přečtěte si tedy něco o milníku, kde v podstatě začínal Reich a připomínám, že tu k němu máme speciální článek i s dobovou protektorátní fotografií.
https://soutok.blogspot.com/2019/03/kamenny-milnik-u-libechova-patri-k.html

Krásný sloup.

Kilometráž na Labi u Beřkovic ukazovala 831.5 km, ale tady mě to nenapadlo. Rakouská severozápadní dráha tu má však na hektometrovníku hodnotu 377.9 km, což je o pět více, než v blízkosti mělnické stanice.

Malý hlouček lidí mě nalákal k jezu s čistící stanicí, která právě byla v chodu a odstraňovala nějaké větší větve v levé části zařízení.

Ještě jsem přes řeku vyfotil u Beřkovic měrku hladiny u cyklostezky. Tam stával kdysi říční mlýn na Labi.

Nevyfotit na této cestě vlak by byl snad hřích. Jsem zvědavý, kdy s ním zase někam pojedu :-).Naposled v prosinci Děčínský Sněžník, ze kterého tu máme článek.

Tato rybářská občerstvovna u tůní mě vždy zaujme.

Hospodou jsem téměř začal a hospodou skončím. Také zde již je dávno konec a i bez koronaviru. Zde se spojuje pěkná  poklidná cesta podle železnice s významnou Českolipskou ulicí, a tak místo v minulosti mohlo být zastávkou pro každého, kdo si udělal takový malý pěší městský okruh.
Ještě vám dlužím data. Celkem cca 14 km. I se zmíněnými zacházkami to bylo k milníku 2 hodiny 15 minut a podle kolejí zpět cca 1 hodina 20 minut. Jak vidno, tak procházky lze absolvovat i v katastru města, ale snad se také dočkáme opět volnějšího pohybu :-).
Úspěšný vstup do dalšího týdne !



Zdroj: Soutok