Tip: Nevíte kam večer vyrazit? Náš Průvodce Vám poradí!

Blogy

Srpen 25, 2019

12:25

SRG SSR F01 je švýcarský multiplex z francozské části Švýcarska ( informace na odkazu v tabulce).

Je tomu tak kolem 20 let, co na nás koukali udiveně turisté na kopcích a ptali se nás : ,, Co to je ? Kam až se s tím dovoláte ? " Nutno dodat, že tehdejší mobilní telefony byly ještě velká monstra a měli je jen někteří podnikatelé.

Naše odpověď, že se domluvíme někdy jen na kilometr, jindy na 200 km a jindy třeba i na 1500 km se jim vůbec nelíbila a mimo to jen málokdo věděl, že existují nějaké občanské radiostanice, protože nebylo v zájmu státu, aby spolu lidé mluvili na velké vzdálenosti zdarma, když mohou platit pevnou telefonní linku, nebo zajít utratit peníz do telefonní budky.

Ale, o světě CB pásma jsem tu již mnohokrát psal a zejména v dlouhém seriálu Rádio kdysi a dnes, který se tu v listopadu 2011 objevil. Rádio je prostě hračka a jeho kouzelnou vlastností je pro některé posluchače fakt,  že mohou s rádiem vyrazit kamsi na kopeček a při podmínkách a štěstí mohou ulovit nějaký vzdálenější vysílač.

Mnozí lidé to nechápou a v rádiu vidí především poslech nějakého pořadu v češtině, nebo kvalitní poslech hudby, ale na to máme každý svůj názor. Vždyť si plno věcí můžeme přečíst na netu, v časopisech, novinách, nebo poslechnout i v internetovém rádiu, pokud o to tolik stojíme a hudbu si můžeme poslouchat doslova na objednávku z youtube ( konkretní skladby).


Občas je lepší signál od severu, než z Bavorska.

Je tedy několik jedinců, které nerozhází ani mlha a umí ji využít ve jménu svého hobby. Jenže takzvané Tropo šíření , je jev, který se sice v atmosféře vyskytuje nejčastěji na podzim a v zimě, ale v určité míře i jindy během roku. Je to stejné, jako s předpovědí počasí .

Jde celkem o odborné pojednání, které si můžete přečíst třeba zde :

https://www.aldebaran.cz/actions/2015_jsma_praha/docs/2015_jsma_radio-tropo-iono.pdf

..., ale pro běžného člověka, fandu dálkového příjmu v podstatě platí, že velké šance na dálkové úlovky jsou při teplotách kolem nuly, za mrazu, za mlhy, ale někdy také úplně jindy za nečekaných podmínek.

V atmosféře se prostě na rozhraní front tvoří různé vlnovodné kanály, které k vám přivedou i vzdálené vysílače, které jindy neslyšíte a někdy jde o unikáty, které se již nemusí opakovat.

Pro takové příhodné chvíle existují různé předpovědi, které se nemusí naplnit, vlastní zkušenosti z praxe, nebo vás upozorní někteří kolegové na netu, že to zrovna chodí.


V minulosti tu byl nejvzdálenější multiplex z Hesenska. Zde stanice multiplexu s názvem hr4.

Není to však jen šíření Tropo , ale milovníci dálkového příjmu si užívají ještě vzácnějšího jevu, kterému se říká odraz od vrstvy Es . Tato vrstva se nachází ve výšce 110 km nad zemí ....

http://www.radiotv.cz/p_radio/r_technika/sporadicka-vrstva-es/

.... a když to vyjde, tak je to zážitek. V rádiu slyšíte najednou místo stanic Evropa 2 , Frekvence 1, rádio Beat ... italštinu, španělštinu, arabštinu, třeba i orientální muziku a váš přijímač přechodně poslouchá odrazem stanici z Turecka, Alžíru, Řecka, Španělska ... Může to trvat minuty, několik vteřin, den a velmi tomu pomáhají teploty kolem 30 stupňů Celsia, ale bohužel se to povede někdy i jen 1x -2x v roce, pokud jde o pásmo FM ( 87.5 MHz - 108 MHz)

Na nižších pásmech je to častější ( pro radioamatéry) a bohužel pro DAB+ to prakticky neexistuje, protože nejvyšší frekvence, která se ještě odráží o vrstvu Es odráží, může být prý maximálně 150 MHz. Pásmo DAB+ je už kolem 240 MHz. Proto se vyplatí zejména v létě při vysokých teplotách zkusit naladit i několik kmitočtů v běžném pásmu FM ( VKV).


Na tuto krabičku z Lídlu za 500 Kč a na 15 cm dlouhý  teleskop to všechno chytám.

A výsledný efekt ? Pokud svůj úlovek identifikujete, tak je to věčná perlička. V roce 2012 jsem například zaslechl na frekvenci 98.5 MHz fotbalový zápas mezi Portugalskem a Itálií. Ukázalo se, že jde o portugalskou stanici Antena 1, která vysílá hodně sport a fotbalový zápas měla skutečně v programu na svém webu. Otázkou jen bylo, zda zachycená stanice vysílala z vysílače v Portugalsku, nebo dokonce na Azorech. To vše se dá dohledat a zkoumat :-). A loni šlo o stanici z Alžíru, která byla ( vysílač) na okraji pouště asi 1700 km odtud.

V pátek 23. srpna 2019 tedy šly mezi fandy zprávy, že zachytili v pásmu FM četné stanice z Německa i Rakouska, a to i takové, které bývají vzácnější, nebo tu ještě třeba ani nikdy nebyly. Obrovskou radost však měli posluchači nejnovější technologie příjmu DAB+  a samozřejmě také já.

Po příchodu domů z práce jsem se dočetl od těch, kteří si to mohli dovolit, že od čtvrtečního večera jsou slušné podmínky a dokonce jde prý i Švýcarsko. A tak jsem v pátek v 18 hodin dorazil k mělnickému zámku a měl jsem obrovské štěstí, protože jsem chytil poslední chvíle podmínek.


Občas je tu Sasko -Anhaltsko, ale úspěch by byl Dolní Sasko. Třeba bude během inverzí.

Multiplex ze Švýcarska na kanále 12A dal čtyřikrát svoji značku a nenávratně zmizel v propadlišti dějin. Jestli se ještě objeví během podzimních inverzí, tak to je otázkou, ale v každém případě je to důkaz toho, že stále může přijít něco, co může překvapit. Jedná se  s největší pravděpodobností o jeden ze tří výkonem nejsilnějších švýcarských vysílačů v oblasti mezi Bernem a Ženevou, ve vzdálenosti 650 - 750 km.

1.) La Dole 1 677 m.n.m. 15 - 38 kW , 754 km , 2.) Le Chasseral 1 607 m.n.m. , 12 kW, 650 km, 3.) Evilard 1 341 m.n.m. , 18 kW, 642 km.

https://www.ukwtv.de/cms/schweiz-dab/franzoesische-schweiz-wallis-dab.html#SRG%20SSR%20F01

Večer ve 20.30 jsem se přesvědčil, že už je po podmínkách, ale díky vytrvalosti se mi podařilo identifikovat mux 10A , kterým byl opět Oberbayern z vysílače v Alpách.

Obvykle vám i píši, jaké potkám na vyhlídce zajímavé lidi. Tentokrát tu byly dva starší manželské páry, z nichž jedna dvojice dělala věci, které by naše penzisty ani nenapadly. Už vám neřeknu, který pár to byl, ale šlo o občany z Nového Zélandu ( Auckland) a z Anglie ( Plymouth).


Pokud vás napadne pohádkový seriál, tak vězte, že tak se jmenuje i rakouská stanice. Na rozdíl od FM na Mělníku však rakouské muxy nechytíte, protože na stejných kanálech jede naše společnost Teleko.

Ti jedni říkali, že přijeli na kolech z Německa ( mají je na náměstí) a jedou do Rumunska. Prý taková poznávačka bývalého východního bloku. Pár z Tichomoří bydlel přechodně v Praze a měl holiday. Trošku jsem na svoji zvědavost doplatil, protože anglinu člověk u nás téměř vůbec nepotřebuje a pokud si předtím nepřečtete několik úvodních článků z lekcí učebnice, tak v tom létáte. Senioři navíc byli velmi družní a ne a ne mě propustit a jít si svoji cestou :-).

A témata ? Tak samozřejmě, že jsem jim nejprve rád vysvětlil, co je k vidění a také věci kolem laterálního kanálu. Jen jsem opomněl říci, že Říp je sice národní hora, ale máme ještě mnohem vyšší Sněžku. Viděl jsem, jak se tomu pár z Nového Zélandu podivuje

. A pak už se probíral Ivan Mauger, Barry Brigs, Mitch Shira, Bruce McLaren, Danis Hulme, ACDC, Midnight Oil. Prostě slavná jména ze světa ploché dráhy, formule 1 a popu. Asi nejvíc jsme se zasmáli, když jsem vysvětloval, že Ivan Mauger byl sice několikanásobný mistr světa, ale v Pardubicích na Gold Helm nikdy nevyhrál a vždy byl druhý, často za Ole Olsenem z Dánska.

Však to píši pořád, že se dá za zámkem zažít plno legrace, pokud se člověk nabídne ve výkladu krajiny :-).


Mux Oberbayernu patří k těm zatím nejvzdálenějším, které se tu pravidelně při podmínkách objevují. Je to celkem překvapení, protože se spíše počítalo, že tu bude častěji na 10A ( stejný kanál) Unterfranken. Hlavně se zatím nenaplňují předpovědi odborníků ( aspoň na Mělníku), že se budou muxy na stejném kanále rušit, vůbec nepůjdou a samozřejmě nepůjde identifikace. Je to tak díky tomu, že prostě jsou muxy daleko od Mělníka a tropo si zkrátka najde ten svůj kanálek. V okamžiku, kdy obsadí kanál naše stanice, třeba vysílající z Prahy, tak je zde konec nadějí a musí se jet za úlovkem někam jinam. Tyto pokusy jdou tedy jen díky tomu, že je u nás DAB+ v plenkách a zejména Německo diktuje této technologii příjmu rozhlasu.



A je na čase, se podívat, co bude příští sobotu.


http://www.bakalari-serm.cz/bitva.html


http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page&id=5&webSID=ff2e740f88e9b95bcdc6e379a7788c91&action=2&calendar_id=1639


Pak už tu mám i akce pro začátek září a jistě brzy doplním informace z muzea. Tedy i oblíbené kalendárium měsíce září. A už se nám také blíží slavné Mělnické vinobraní. Dříve se o Mělnickém vinobraní mluvilo už na začátku prázdnin a dnes máme na Mělníku tolik akcí, že skutečně pomalu nemá cenu řešit programy dříve než týden předem :-).




Úspěšný vstup do posledního prázdninového týdne !
Zdroj: Soutok

Srpen 24, 2019

18:34

Hned za obcí Kokořínský Důl po levé straně najdete neuvěřitelně obrovský pozemek vykácených stromů, jako kdyby se tu někdo rozhodl vybudovat obří horský hotel s velikým parkovištěm. Ani jsem neměl odvahu tu spoušť fotit a vzal jsem jenom krajnici. Kde je skutečná pravda, tak na to si budeme muset počkat v novinách, nebo až na vlastní oči.


Kokořínský Důl, to jsou především lesy, skály, jeskyně, potok Pšovka, vodní nádrže i mokřady.


Je tu však logicky i několik letních táborů pro děti ...


.... a zejména tento ve mně vždy vybaví vzpomínky na mé dětství, ale také krásné knížky pro mládež od Jaroslava Foglara, kde se například děti učí různým vlastnostem a dovednostem prostřednictvím sbírání takzvaných třinácti bobříků.

To bylo tak populární, že i bývalý politický režim tento způsob staré skautské soutěže ponechal ve své podobě, jen ji dal kosmetické úpravy. Soutěží bylo snad až 25 a na obrovskou tabuli se jmény všech dětí, se do kolonek dokreslovaly různé vlaječky, které byly doplněny na konci seznamu o legendu.

Děti tak viděly dlouhou šňůru vlajek u největších odvážlivců a mohly si kdykoliv určit ohlášením u svého vedoucího, kterou dovednost budou plnit. Jako námět k soutěživosti, kromě nějakých celkových cen byli kamarádi, kteří měli větší počet dosažených vlajek.

Pro dnešní děti připomínám, že člověk třeba nesměl celý den promluvit a byl svojí skupinou samozřejmě sledovaný, nebo se ho snažil občas i někdo nachytat. Bobřík odvahy třeba spočíval v odvedení dítěte večer do lesa kamsi za tábor a ono se muselo potom samo vrátit zpět.

Pro zájemce doporučuji přečíst knížku Jaroslava Foglara s titulem Hoši od bobří řeky.


Přátelé, kdo z nás mužů, se aspoň rád nepodívá na nějakou krásnou motorku, která obyčejně stojí více, než mnohé ojeté auto :-)?



Ale i podstatně levnější stroje na krátké trasy ze starých časů mají své kouzlo, pokud se o ně majitel dobře stará.


Na Pokličky vidět nebylo, rybník Stříbrník ve Vojtěchově jsem v jednom článku fotil stejně tak, jako známou restauraci v místě zvaném Ráj, a tak přišlo na svět foto místa, kde končí okres Mělník ( Středočeský kraj) a začíná okres Česká Lípa ( Liberecký kraj).

Poslední křižovatkou v našem okrese je malá odbočka na místo zvané Laka, kde se chovali koně, a snad ještě chovají. Zde odbočuje i červená Máchova stezka, která pěší dovede divokým terénem do sedla pod zámkem Houskou, odkud pokračuje dále k Bezdězu.

Já pokračoval samozřejmě po silnici směrem do osady Kondrádov, která spadá pod obec Blatce stejně tak, jako osady Tubož a Blatečky.
Toto místo vždy velmi rád fotím kvůli krásnému pohledu na ostřicovou trávu, ale sami se můžete přesvědčit, že to nyní vypadá spíše, jako někde v Africe.


Znak Ronovců nám připomíná, kdo býval ve středověku na Dubsku pánem.


Kondrádov je první vesničkou Libereckého kraje a je krásný. Stará zvonička ...


.... sakrální památka ....


 .... i stará škola, kterou měla v užívání, jako rekreační objekt firma OSP Mělník ( Okresní stavební podnik), včetně chatek na kraji lesa, které nebyly nyní vidět a možná jsou už i na soukromém pozemku. Ve škole byla především kuchyň a společenská místnost s televizorem, a společenskými hrami, jak bývalo tehdy na podnikových chatách pro své zaměstnance a jejich rodinné příslušníky, nebo přátele zvykem.

Osobně jsem tu pobyl jeden týden v srpnu 1977 a pamatuji si to naprosto přesně, protože ten večer 16. srpna hrálo mé oblíbené rádio Luxembourg jenom písničky velkého Elvise. Celý svět se tak dozvěděl smutnou zprávu, že nás opustil král rock and rollu Elvis Aaron Presley.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Elvis_Presley

Každá hodina vysílání začínala jeho velkým hitem, který sem ještě dám ( odkaz na skladbu) a bylo to smutné. Kdo by jen tušil, že nás o tři roky později opustí John Lenon rukou vraha, a pak spousta dalších slavných zpěváků a zpěvaček. Čas zde je nám jenom propůjčený a za několik let, či desetiletí si na valnou většinu z nás vzpomene jen málokdo.

https://www.youtube.com/watch?v=d4_B3H5izxM  V první ukázce je především lepší ta klávesová verze, tak jak se v té době ( 70. léta hrála v rádiu)

https://www.youtube.com/watch?v=7Vr1EX5163M V této ukázce je ta agresivnější úvodní kytara, tak jak jsem ji měl raději.

Nezapomeňme že Elvis hrál a zpíval mnoho let a skladby trošku v průběhu času obměňoval.


K tomu nejkrásnějšímu v této oblasti patří také různé chalupy i zemědělské usedlosti. Buďte vlastně rádi, že je nevlastníte, protože to je jenom spousta práce ve volném čase na jednom místě a o mnohé v životě jste ochuzeni. Vždyť dnes není problém občas navštívit nějaký penzion.

Že se mnou nesouhlasíte ? Tak ano, ono má skutečně vše mnoho tváří a je na nás, jak se k věcem v daném čase postavíme. Vždyť nám teď běžel seriál Chalupáři a jistě si někdo řekne, že by se mu takové bydlení líbilo, zvlášť pokud by se mohl ráno rozhodovat, zda chce jít na houby ,nebo ne :-).
A někdo je raději na Mělníku a jiný dokonce konkrétně třeba před barem Díra :-).


Tady již můžete potkávat různé upravené studánky a prameny, o kterých v Želvě měli třeba kdysi knížku, která mapovala tok říčky Pšovky od jejích pramenů po hranici CHKO.


O osadách Kondrádov i Tubož existují tyto krásné informační nepoškozené panely.


V Tuboži  najdete také ovšem mlýn....


..... a můžete nahlédnout na jeho krásný upravený pozemek ....



 ..... ,jakož na jeho odstavené vodní kolo.


Přítoková šachta nese jméno Palác a je na ni krásně vidět ze silnice odbočující na Housku.



Pokud vám chyběla voda, tak zde přes silnici máte tuto nádrž ....


 .... a tady se o osadě můžete dočíst více, pokud vás to zajímá. Stačí na obrázek jen kliknout pro zvětšení, nebo si jej případně stáhnout a zvětšit.



Dokonce jsem spatřil aspoň několik trsů ostřicové trávy, byť to má k romantickým fotografiím z minulosti poblíž Laka daleko.


Asi po dvou kilometrech vás nevalná silnička vedoucí příjemným údolím dovede do místa, kterému se říká Dolní Houska. Pokud na křižovatce u tohoto kříže odbočíte vlevo, čeká vás kopec do obce Blatce. Přímý směr pak vede k zámku, nebo do obce Kruh.


Tady najdete tu úplně první vodní nádrž na říčce Pšovce. Těžko říci, čemu vlastně slouží, protože sem vede své kroky každý obyvatel restaurace, která je zároveň penzionem..


V posledním dílu seriálku, se můžete těšit na ten vůbec první pramen říčky, ale také na fotky z venkovního areálu zámku Houska, kde byla nějaká akce, a v neposlední řadě na krásné fotky výhledů do dálky od samotné paty zámku.
Zdroj: Soutok

Srpen 22, 2019

18:13

Jen o něco dále za Velkým rybníkem nedaleko nově administrativně vzniklé osady Lhotka Důl, se nachází mlýn Štampach, se stejnojmenným rybníkem. Dlouhá léta šlo o privátní pozemek, kam se veřejnost zkrátka nedostala a jedinou možností, jak nahlédnout do katastru mlýna byl buď pohled z vršku skal nad rybníkem, kudy prochází turistická červená  Máchova cesta, která je součástí dálkové evropské cesty E10 , nebo se musíte opřít trochu nepohodlně o vysokou zídku za mlýnem, a také se dá něco zahlédnout.
Několik posledních let je tu ve dvoře otevřen prodej živých ryb a viděl jsem tu občas pootevřenými vraty množství jízdních kol a cyklisty hodující nad nějakými zřejmě rybími pokrmy. Pokud je mi známo, tak ještě v 90. letech v katastru mlýna bylo zachovalé mlýnské kolo, ale majitelé se rozhodli v oblasti podnikání vyjít trošku jiným směrem, než je populární, ale také často velmi nákladná expozice mlynářského řemesla, kterou ovšem musí mlýn disponovat.

Dnes tu mám tedy jen tři fotografie od silnice, a že tu ryby opravdu jsou, tak to vidíte hned na té první, ale pokud si chcete vychutnat atmosféru tohoto krásného koutu CHKO, tak doporučuji pohledy ze skal nad rybníkem, které jsem naposledy publikoval v článku ...

https://soutok.blogspot.com/2019/06/melnicky-hrozen-roku-2019-byl-prijaty.html


Pokud vás zajímají nějaké tématické články o mlynářském řemesle, tak si vás dovoluji pozvat buď do vesničky Zubrnice, kde je minimálně jeden mlýn součástí skanzenu ...
https://soutok.blogspot.com/2016/04/a-takova-to-byla-krasna-sobota-poklady.html
, nebo do skutečné perly našich vodních mlýnů v jihomoravské obci Slup ..

https://soutok.blogspot.com/2015/08/vodni-mlyn-ve-slupu-byva-castym-nametem.html

..... a v neposlední řadě do Liběchova, kde se občas otevírá mlýn veřejnosti ...

https://soutok.blogspot.com/2017/09/mlyn-v-libechove-byl-mimoradne-prvne.html


V areálu mlýna Štampach toho ze silnice nyní moc neuvidíte, ale vězte, že za vegetací se nachází zmíněný rybník s ostrovem, na který vede dlouhá dřevěná lávka. Ta je dobře vidět ze skály.


Pak už přišel čas, abych také vyfotil nějaké skály. Tyto jsou hned za Štampachem.


Kolem mlýnu Kroužek, se po silnici dostanete až na Harasov, kde nám před zatáčkou po levé straně vyrostlo často plné placené parkoviště. Harasov je totiž oblíbeným místem ke koupání s krásnou pláží a přilehlým trávníkem. Kromě slavného hotelu, se středem zájmu v posledních mnoha letech stala tato stále nedokončená budova, která měla být zprvu snad dokonce sídlem organizace CHKO.

Nyní to vypadá na budování nějakého penzionu s restaurací, čemuž napovídá i sportovní areál za chatou. Leč, dokončení je stále v nedohlednu a mně se vždy vybaví vzpomínka na Blansko. Tam je totiž podobná situace.

Auty se tam nedostanete dále, než na záchytné parkoviště u takovéto chaty, která je restaurací. Když do ní vstoupíte, tak zjistíte, že částí restaurace protéká říčka Punkva, která tu roztáčí pro turisty vodní kolo. Je to vskutku zajímavý zážitek, když sedíte u stolu pod střechou a nekoukáte se na malou varnu minipivovaru, jak bývá někde zvykem ( Pivovar Labuť Litoměřice), ale na potok, který točí vodním kolem o průměru snad tři metry.

To je prostě ta nápaditost, o které jsem mnohokrát psal.


Starou atrakcí Harasova je tento skalní byt. Bohužel není dnes síly, která by někoho dokopala k tomu, aby byl zbaven přehnané zeleně, které je už příliš.


Dnes uvidíte z celého skalního bytu jen tuto část balkonu. Je velkou pravdou, že se dnes radujeme z toho, jak Mělník vypadá. Když jste se například v 80. letech vrátili v neděli v půlnoci z cest, tak jste měli pocit, že jste v nějaké vesnici. Svítilo několik světel a přes den byly budovy takové šedivé a zašlé.

Bohužel, toto už nelze říci o jiných místech a o Kokořínském Dole to platí dvojnásob. Hotely Dolina a Harasov jsou úplným hnusem a svědčí o tom, že je u nás v zákonech něco špatně.


Jak vidíte na snímcích, tak sám Harasov je opravdu krásným místem k oddechu, rozjímání i k fotografování.



Takto z dálky, se může zdát, že hotel je v pořádku.


I tady jsem si dovolil zvěčnit místo, kde se nám rozsáhlá vodní hladina mění v nenápadný potůček.


Lekníny jsou ozdobou vodních nádrží.


Tentokrát jsem vynechal hájenku u silnice a zastavil se až u autobusové zastávky Harakoko. Shora zrovna přišla jedna mladá maminka s děckem, která zde silnici přešla a řekla mi, že tu jsou prý k vidění až tři druhy různě barevných raků, ale je třeba výdrže a čekání.

To jsem si nemohl dovolit. Já musím jet, plnit si své nápady a nemohu se někde jenom tak ploužit a přemýšlet, co by byla skvělá fotka, kdybych měl štěstí.¨Krom toho se dělalo stále větší a větší horko.


Harakoko, to jsou především chaty vysoko nad tímto údolím.


Konečně zase nějaké krásné skály.


A tady nad silnicí také.


Mlýn Mlčeň, někdy též Mlčení je snad odjakživa porostlý vegetací. Jinak jej za svého života neznám.


Restaurace, či Hospoda u Grobiána   https://www.grobian.info/kontakt/
...., se poslední dobou proslavila občasnými pivními festivaly, leč jejich termínům v roce občas nějak nerozumím. Nejlepší je to v přírodě přece od května do srpna, ne ? Aspoň tedy na venkovní sezení.


Pokusil jsem se také o foto ještě obnažených skal, které již pomalu začínají zase zarůstat, ale jako na potvoru jsem měl slunce proti, což není pro snímek dobré.


Teď udělám jistě radost příznivcům motorových kol.


To už je hladina Podhradského rybníka, kam samozřejmě také občas chodí rybáři.


Zpátky jsem jel stejnou cestou, a tak jsem si dovolil tu skupinu skal u Grobiána vyfotit ještě jednou. To už je zajímavější, že ? Skoro si připadám, jako v Adršpachu :-).
Při troše fantazie tam vidím v prvním útvaru zleva tzv. Starostovou, což je nejslavnější skalní útvar ve skalním městě Adršpach.


Posledně jsem opomněl do článku zařadit skály nedaleko obce Lhotka, které jsou také ze zpáteční cesty. Zde je máte. Není to krása?

V Kokořínském Dole ( osada) nebylo co fotit, nebo by to bylo spíše jen k nadávání. To je katastrofa. Všude se budují samé hotely, penziony, neboť ty stávající jsou přelidněné, ale to je vše.

Parkoviště za bývalou Dolinou, to je pro pamětníky k pláči. Dnes už vás raději ani nepustí, aby člověk mohl obejít areál a podívat se třeba, jak vypadá bazén. V cestě bývalé turistické značky byl najednou plot a zpráva privátní pozemek. Je tu jakýsi polorozbořený dřevěný barák, ve kterém je výdejní okénko bufetu a lidé tu stojí na parkovišti u okénka fronty. Také  provizorní lavičky a stolky jsou venku mezi auty. Nic proti venkovnímu posezení, ale s absencí vnitřního posezení právě zde, je to stav tristní.

Mám odtud ještě jedno překvapení, ale to nechám do dalšího dílu. Pěkný víkend!
Zdroj: Soutok

Srpen 19, 2019

18:03

Kdysi dávno jsem tu napsal takové dva články o říčce Pšovce, které měly vynikající sledovanost. Šel jsem tehdy s fotoaparátem od jejího ústí do Labe až do Starých Rousovic a fotil jsem místa, kam téměř nikdo nepřijde, protože tam zkrátka nevede žádná oficiální cesta a při troše štěstí jde pouze o úzkou prošlapanou pěšinku. Přesto je cestování podle říčky Pšovky romantické a čas od času, se jistě vyplatí, se podle ní projít.

https://soutok.blogspot.com/2016/08/ricka-psovka-v-melniku-jak-ji-vubec.html

https://soutok.blogspot.com/2016/08/ricka-psovka-v-melniku-jak-ji-mnozi.html


Možná vám připadá divné, proč vyprávění o říčce Pšovce začínám u soutoku řeky Labe s laterálním kanálem, ale když ono vše se vším tak krásně souvisí.

Šel jsem snad v pátek odpoledne krásnou promenádní cestou od Polabského parku k zámecké vyhlídce a všiml jsem si rozdílu barev obou toků. Jak mi to jen připomnělo moji cestu do Pasova v roce 2011.

O Pasovu se totiž říká, že je městem tří rozdílně  barevných řek a skutečně je to tak. Ony jsou zbarveny podle toho, z jaké oblasti ta či ona řeka přichází.

http://soutok.blogspot.com/2012/07/fahren-sie-nach-passau-levny-vylet-pro.html


 A sama tato cesta kolem mělnického zámku může být i jakousi inspirací, což se opravdu stává. Nejen, že na samotné řece občas vidíte něco, co se prostě zrovna vyskytne, a že vás může pohled do kraje k něčemu inspirovat  .....


.... ale, někdy vás tu napadne i něco, co s daným místem ani mnoho nesouvisí. Když jsem se tu v neděli dopoledne tak procházel, tak mě napadlo, že bych mohl vzít jízdní kolo a jet se podívat do Kokořínského Dolu. Proč zrovna tam ?

Pokud tam pojedete autem, tak možná ani nebudete vědět, kam a proč vlastně chcete jet, budete muset být velmi ostražití, pokud jde o provoz a určitě vás nepotěší, že ať pojedete kamkoliv, tak všude přijedete na přeplněné placené parkoviště, kde po vás budou chtít aspoň 50 Kč snad za dvě hodiny stání.

Zkrátka, Kokořínský Důl, to je dnes v sezóně Václavské náměstí ve strašných podmínkách a jen se musím ironicky smát, když si vzpomenu, jak jsem kdysi na Mělníčku ( http://melnicek.cz/ propagoval podobné údolí říčky Punkvy v Moravském krasu , kam se zkrátka již několik ( snad  už 20 let ?) let auty vůbec nesmí.

Na to jsou záchytná parkoviště na obou koncích údolí a zbytek dělají ekovláčky a cyklisté. Může sice někdo operovat tím, že tam má třeba na Harakoku chatu, ale tak dostane vyjímku. Kolik jich tam je ? Naprostá většina jsou turisté a motorkáři.


A tak jsem se asi v 10 hodin vydal směrem na Velký Borek, protože je tímto směrem nejmenší stoupání, krajina CHKO tu má jakoby jakousi určitou předehru v podobě otevřené poklidné polní krajiny, není tu tak velký provoz a zejména teď díky uzavřenému mostíku za Mělnickou Vruticí je to  hřích tudy nejezdit.


Zpočátku se zdálo, že předpověď meteorologům vůbec nevyjde, ale jak vidíte, tak tady už byla obloha téměř vymetena.


K mé radosti nejela kolem žádná Regionova, ale samotný Kokořínský rychlík, který si to v sezóně o svátcích a o víkendech uhání jednou denně z Prahy do Mšena a odpoledne zpět.


Bylo vidět, že zájem byl a lidé jsou velmi dobře naladění. Spousta mi jich z vlaku mávalo. Tak aby ne, když je hezký volný den a jede se na výlet :-).


Cestou mě tak napadlo, že jsem vlastně nikdy nevyfotil staré nádražíčko  Jenichov, které je velmi zachovalé, leží poněkud bokem od silnice a vlaky tu v historii zastavovaly v dávných časech jen krátce. Vlastně do doby, než začali lidé z Jenichova chodit  k podstatně bližšímu nádražíčku Nebužely.


Zde mě zaujala železniční technika a velká škoda, že už mezi námi není Ing. Jáchymstál, který by byl jistě v obraze a rád by se s námi o své vědomosti v komentáři podělil. Výhybka zde není, tak snad nějaké zabezpečovací a informativní zařízení.


Pokud má Velký Borek a Mělnická Vrutice v obecním znaku mlýnské kolo a klasy obilí, tak Lhotka a Hleďsebe sdílí sovu. Heraldika je krásná věc.


Hleďsebe vypadá, jako nedůležitá obec, která je zajímavá snad jen tím, že tu můžete odbočit přes přejezd a vrátit se polní cestou do Mělníka -Blat. A přece i tady je co obdivovat. Je to objekt, kterého si člověk nikdy pro svoji šedost a určitou strohost nevšiml.


Máme tu dnes opravdu krásnou budovu mlýna, který v minulosti také využíval vod říčky Pšovky a letopočet 1840 dodává všemu krásnou pomyslnou korunu. Jak si ho zapamatovat ? Pokud chcete, dá se to dobře zapamatovat, protože velká panovnice Marie Terezie vládla v letech 1740 - 1780, takže k tomu došlo  rovných 100 let od začátku jejího panování. Mnohé mlýny na říčce mají mladší letopočet.


Už v jednom nedávném článku jsem vás vzal sem na toto bývalé přírodní koupaliště u Lhotky, ale přece jen ty fotografie byly trochu z dálky. Nyní jsem měl na to klid, se tu pohodově procházet i zavzpomínat na dětství. Navíc bylo nedělní slunečné dopoledne a nálada byla prostě velmi dobrá :-).


Místní tu mají teď takovýto kiosek, ale chodí sem po silnici, protože prašná cesta z obce vede přes soukromý pozemek. Zrovna přijeli majitelé stánku, tak mi věc osvítili.


Ještě pohled na pláž malého rybníčku, kde je koupání na vlastní nebezpečí.


A teď už jsem opravdu za skutečnou hranicí CHKO Kokořínsko -Máchův kraj. Tento rybník najdete v mapě pojmenovaný, jako Velký rybník a slouží vyloženě rybolovu. Zná jej snad každý, kdo jede do Kokořínského Dolu a přijede od Mělníka - Chloumku.


Jak jsem tak hledal, odkud bych jej vůbec vyfotil, když jsou kolem keře, ...


..... Tak jsem našel místo, kam je vstup z logických důvodů zakázaný. Toto je tedy místo, kde z Velkého rybníka vytéká Pšovka a mění se opět v nenápadný potůček, který je někde větší, jinde téměř nenápadný.


A příště se vydáme Kokořínským Dolem dále proti toku říčky a nebudeme obdivovat jenom vodu, byť právě voda dává tomuto údolí tu pravou atmosféru. Pokud jste šli někdy lesy, kde neteče voda, tak víte, že je to zase úplně o něčem jiném a někdy se po čase na její přítomnost i těšíte.

Zdroj: Soutok

Srpen 15, 2019

16:24

Milí čtenáři, trošku jsem doufal, že až  se vrátím v pondělí, nebo v úterý, či ve středu  domů z práce, tak se snad někde dočtu reportáž o tom, jak to v sobotu probíhalo ve středověkém sklepě č.p. 5 ( vedle restaurace U piráta), a jak to tedy bude dále.

Kontroloval jsem weby Mělnický deník a Mělnicko, ale nic takového jsem tam na toto téma nenašel. Nechápu to. Protože však také často navštěvuji facebook pana Lojky, tak musím říci, že sem se to dočetl v ,, Lojkonovinách :-)". No, proč ne ? Odpusťte mi ten lehce černý humor, ale co já jen potkal tento týden lidí, kteří nemají o nějakém otevřeném podzemním sklepě v centru města ani potuchy.

A tak je tu radostná zpráva, kterou je třeba šířit dále.

Otevírací doba ( do konce letní sezóny) :úterý až neděle od 10.00 do 16.00 hodinZavírací den : pondělíVstupné: dospělí - 50,- KčK návštěvě sklepů zvou srdečně majitelé domu čp.5 jak mělnické občany, tak návštěvníky města.

Majitelka sklepů paní Douděrová ( vpravo).


V podloubí napravo od restaurace U piráta, se za tímto vchodem č.p.5  nachází první středověké sklepy v centru historického Mělníka, které otevřel jejich majitel běžnému veřejnému turistickému ruchu.

Když už jsem však byl na stránkách regionálních novin, tak si dovoluji šířit něco, co by vás třeba mohlo zajímat. Přeci jen ne každý má dobré spaní, v noci se vše rozléhá do dálky, a tak nám na Mělníku vznikla petice proti nočním jízdám na vlečce do přístavu. Můžete se na ni podívat na ... https://melnicko.cz/wp-content/uploads/2019/05/Vle%C4%8Dka-Petice-Zru%C5%A1en%C3%AD-provozu-vle%C4%8Dky.pdf

Konečně, jsem zvědavý, zda se dočkám ještě doby, kdy bude přístav opět pravým přístavem a zboží se bude nakládat hlavně na lodi.


K novému kroku se odhodlali organizátoři tradiční výstavy historických traktorů a veškeré zemědělské, pěstitelské i chovatelské techniky v průběhu času, která se konala vždy v září v Kropáčově Vrutici a Soutok ji v září 2013 navštívil.

http://soutok.blogspot.com/2013/09/vystava-v-kropacove-vrutici-prekonala.html

Po 10. jubilejní výstavě, se organizátoři rozhodli, že výstavu budou pořádat jen každý sudý rok, tedy až v roce 2020. Více na .... https://www.nn-kosatky.cz/aktuality/historicke-traktory-az-2020/

Přiznám se vám, že snad právě proto, že žijeme v přetechnizovaném světě, tak je takový dotek se staršími časy, které ještě mnozí pamatujeme, doslova pohlazením na duši.

Pokud je to někomu líto, nebo se tam po delší době chystal, tak tu mám jiný typ. Kadlín. Ano, ten náš Kadlín, který se tak neslavně proslavil v komunálních volbách, a kde už možná zavřeli rozhlednu, na kterou jsem i já v roce 2005 na kole přivezl z Mělníka dva kameny do základů.

Mají tam opravdu krásné muzeum, tak akorát : http://soutok.blogspot.com/2018/07/rozhledne-hradist-v-kadline-hrozi.html


Country Lhotka ....


.... i Mšeno jsem již dával minulý týden, tak jen připomínám pro aktuálnost. Ano, už tuto sobotu 17. srpna.


Nedávno tu byl i článek, kdy jste si mohli poslechnout v ukázce hlas nedělních mělnických zvonů, tak předběžná pozvánka není vůbec od věci.

http://soutok.blogspot.com/2019/08/nedelni-dopoledne-patri-na-melniku.html


Na co se můžete těšit na výstavišti v Lysé nad Labem ?

Sobota 31. srpna:       Trh myslivosti a kynologie.
                                     Srpnový trh zvířat.

Myslím, že dost dobré výstavy.
https://www.vll.cz/vystavy



Kocour Švarcík a muzejní historik seznámili děti s historií Mělníka
Regionální muzeum Mělník 14. 8., 9:30-11:00

Oblíbenou procházku historickým centrem Mělníka s maskotem mělnického muzea kocourkem Švarcem letos navštívilo rekordních 152 lidí z toho 91 dětí. Před branami Regionálního muzea Mělník přivítal návštěvníky nejen zvídavý kocourek, ale také muzejní historik Lukáš Snopek. Zástup se vydal na náměstí Míru, kde děti začaly své putování za historií města pozorováním domovních znamení kouzelným kocouřím kukátkem.

 V badatelských listech účastníci během cesty splnili pět úkolů: např. namalovat své domovní znamení, nalepit obrázek denáru kněžny Emmy nebo napsat počáteční písmenka řek Labe a Vltavy. Jaké byly staré míry, se děti dozvěděly u lokte na zdi mělnické radnice. U sochy Karla IV. na vyhlídce poznaly slávu velkého českého panovníka. Jak se jmenují dvě největší české řeky, které se v Mělníku stékají, si děti určitě zapamatovaly z básničky „O dvou řekách co šly spolu“.

Jakmile však výprava dorazila k soutoku, kocourek Švarc začal větřit a všichni už netrpělivě očekávali hledání pokladu. Za velkého halasu a čenichání se celá skupinka vydala zpět k muzeu. Tam se za pomoci tajného zaříkadla podařilo z jeho zdí vyčarovat poklad. Jak jinak než denáry, ale co to vždyť jsou čokoládové a je na nich kocour…!



Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace [email protected], tel. 728 620 651, tel. 315 630 923
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin
http://www.muzeum-melnik.cz/




Zdroj: Soutok

Srpen 11, 2019

21:31

Dnešní krásné počasí mě vylákalo na jízdní kolo, v jehož sedle jsem letos seděl snad jen třikrát. Člověk toho nachodil více po svých, nebo najezdil ve vlaku, autě, či autobusu a přitom je rekreační cyklistika tak pohodová věc, pokud nejsme unavení z horka, nebo ze zátěže.

Snad skutečnost, že je sezóna, že jsou v centru cyklisté i jistý turistický ruch, způsobila, že jsem svoji  krátkou projížďku zahájil v samotném centru města. A udělal jsem velmi dobře. Tato tříkolka se mi vždy velmi líbila a přitom jsem ji snad nikdy nikde nevyfotil, nebo aspoň o tom nevím.


Původně jsem si myslel, že posádka je snad ze Švýcarska, nebo z Německa, ale ukázalo se, že jde o pár z Liberce. Pokusil jsem se teď o vozítku rychle něco najít a něco jsem přece jen našel.


Tak tedy Boom Trikes. Snad je to ono.
https://translate.google.com/translate?hl=cs&sl=de&u=https://de.wikipedia.org/wiki/Boom_Trikes&prev=search


Pak už jsem se spustil pěkně s kopce Pražskou ulicí a podívejte se, jak nám Billa zase poskočila.


Sice nevím, jak to má ještě dlouho trvat, ale použijme nyní parodii na jednu krásnou televizní reklamu na dobré pivo. ,,Pavle, až to bude, tak to bude :-))".


To už se vezu po poklidné silnici k Mělnické Vrutici. Mně ten obrázek připadá takový romantický, plný pohody, klidu a radosti z jízdy hezkou krajinou.


Když jsem nedávno fotil tento most, bylo ještě třeba užít schody vedoucí dolů a nahoru podle něj. Dnes již někteří cyklističtí šikulové přišli na to, že už se dá most zatím přejít, než se budou provádět dokončovací práce s asfaltováním úseku. Hotovo by mělo být v říjnu.

Do té doby je tu stále cyklistický ráj :-).


Před Jenichovem jsem potkal dva koníky, a pak se zdálo, že prakticky nebude co fotit. Jenže, pak jsem si vzpomněl na Lhotku, kde bude v sobotu festival Country Lhotka a rozhodl jsem se, že až pojedu od obce Střemy, tak nepojedu přímo na Chloumek, ale zajedu si pro pár romantických záběrů právě sem do Lhotky, která je takovou aktivní obcí.


Teploměr ukazoval 28 stupňů, bylo docela horko a k následujícímu místu mám tak trochu vztah z dětství.

Dnes není přírodní koupaliště z dálky moc vidět a je tam i cedule s nápisem ,, Koupání na vlastní nebezpečí ...


... ale v 70. letech, když Mělník neměl krytý plavecký bazén a školy jezdily s žáky do Brandýsa nad Labem, a snad ani nebylo ještě koupaliště, tak se jezdilo nejen na pískovnu Barabu k Cítovu, či Vlíněvsi, ale třeba i sem. To rákosí tu tenkrát nebylo, všude byla kolem dokola písečná pláž a bylo krásné, když kolem přejel motoráček, zahoukal a lidé se vzájemně zdravili máváním.


Kde je voda, tam je obyčejně  krásně ....


 .... a kde sovu ve znaku mají, tam žijí chytří lidé :-).


Podívejte se tedy ještě na populární skalní obydlí, které bylo snad ještě v roce 1976 obývané ( teď nevím ten letopočet přesně) ...



 a nakonec si dáme dnes mého oblíbeného učitele národů Jana Amose Komenského. Posledně jsem ho zde na bývalé škole trochu  fotograficky odbyl, oproti Strážnicím a Vysoké, tak to dnes napravuji.


Zde tedy dnes sídlí ve Lhotce obecní úřad. A to je z tohoto víkendu vše. Vyspinkat se a do práce :-).
Nezapomeňte tedy, že velkou akcí nadcházejícího víkendu ( v sobotu) je Country Lhotka a plakát jsem sem nedávno dával.

Zdroj: Soutok

Srpen 10, 2019

22:55

Co může být pro člověka radostnějšího, než když se mu plní nějaké sny ? A těch můžete mít  během života opravdu mnoho. Bavil jsem se zejména v roce 1992 tak trochu psaním poesie v mělnickém Pegasu a velmi rád na téma naše město. Tehdy směřovala jedna báseň k podzemí města, jiná k výletní říční dopravě, a pak najednou přišla po mnoha letech doba, kdy se to začalo vše opravdu realizovat.

Dne 10. září 2005 jsme se prvně vydali díky aktivitám tehdy mladého sdružení MOOS obdivovat dosud veřejnosti uzavřené středověké sklepy ( ale i ty veřejně přístupné zámecké) a v mělnickém deníku Tep regionu, se mohl tehdy čtenář dočíst, že se v 90. letech uvažovalo o  zaplnění středověkých sklepů  jakousi směsicí elektrárenského popílku a betonu. Ještě štěstí, že se ten bláznivý nápad z počátku 90. let nestal realitou.

Ta atmosféra toho dne 10. září 2005 byla neskutečná. Měl jsem tehdy k dispozici několik měsíců svůj první digitální fotoaparát, samozřejmě jsem fotil, a když jsem později v roce 2007 psal svůj první web, tak jsem samozřejmě věnoval spoustu prostoru i mělnickému podzemí. A jak jsem to tehdy viděl, tak to se můžete dočíst zde na .... http://mujmelnik.webzdarma.cz/melnicke_podzemi.html


Další radost na sebe nedala dlouho čekat. Dne 29. června 2007 jsme se podívali na věž Chrámu sv. Petra a Pavla, o rok později jsme již chodili chodbou ke středověké studni pod náměstím Míru, přišla rekonstrukce hradební zdi v Jungmannových sadech a v roce 2009 jsme se dočkali výletní lodní dopravy pod městem.

Rok 2010 pak přinesl revitalizaci města, cyklostezku podle Labe i Vltavy, ale pojďme už opět ke středověkým sklepům, o kterých se začalo po roce 2005 mlčet. Sice už tehdy byla nakreslena  mapa podzemních prostor pod historickým středem města, kterou si mohli návštěvníci v roce 2005 na akci vyfotografovat, ale o sklepech se začalo mediálně takříkajíc mlčet.


Nové světlo do světa mělnického podzemí vnesl až nový předseda MOOS , kronikář města i zastupitel Martin Klihavec, který byl do té doby známý, jako sběratel  historických pohlednic Mělníka. Především díky jeho aktivitě byly právě v tomto sklepení dne 9. září 2017 mimořádně otevřený po mnoha letech první sklepy pro veřejnost.

Tehdy to bylo společně se sklepy pod číslem popisným 11 první veřejné otevření mělnických středověkých sklepů po řadě let. Akce se setkala s mimořádným úspěchem a dobový článek si můžete prohlédnout zde:

http://soutok.blogspot.com/2017/09/nejvetsim-tahakem-dnu-evropskeho.html

Po celý rok 2018, pak Martin vyjednával s různými majiteli mimořádné dny otevřených podzemních prostor a mělnickým nadšencům podzemí začaly díky dobrovolnické práci MOOS opravdové žně. Dokladem toho jsou jednak fotografie z akcí na facebooku pana Lojky, a pak samozřejmě i reportáže s fotografiemi zde, kde se také dozvíte, jaké obrovské množství návštěvníků které sklepy navštívilo.


Rekord drží návštěva okruhu, který měl více majitelů :

http://soutok.blogspot.com/2018/05/strakovy-sklepy-navstivilo-v-sobotu.html

Sklepy U Straků a U Holečků navštívilo za jediný den 1 174 lidí a akce byla dopředu dlouho ohlášena na veřejnosti.

Měli jsme samozřejmě oba z návštěvnosti sklepů velikou radost a nebyli jsme sami, jenže to vše mělo takovou trošku hořkou příchuť. To je situace, kdy se díky aktivitě člověka domluví nějaké podmínky, je kolem toho plno práce, zaměstná to plno lidí, a pak je náhle po všem a začíná se časem znovu od nuly.

Mezitím má dnes již kdejaký městys ty své středověké sklepy, kterými se honosí především na internetu a láká turisty. Vždyť právě středověké sklepy patří společně s vyhlídkovými věžemi měst k tomu nejatraktivnějšímu, čím města lákají turistický ruch z něhož mají nemalý zisk.


Čtenáři Soutoku vědí, že jsem byl před měsícem mimo jiné v městečku Slavonice a i zde byl návštěvník lákán do středověkých sklepů. Jenže jakých ?  Prohlídka se uskuteční v gumovkách s baterkami v ruce a připravte se na velmi úzké uličky.

Cestu do tohoto podzemí jsem neabsolvoval nejen kvůli nepříliš lákavé upřimné nabídce, která může být jen předsudkem, ale nebyl čas. Vím však bezpečně, že jsem tehdy vzpomínal na naše krásné mělnické sklepy, které mi připadaly mnohem romantičtější, než například ty loňské v Jihlavě.


A tak jsme si s Martinem řekli, že už se udělalo maximum a více dělat nelze. My jsme si mělnická podzemí prohlédli, nafotili, což je samozřejmě uspokojivé, ale další kroky v oblasti turistického ruchu už musí udělat samotní majitelé, nebo město, které může přijít s nějakou zajímavou nabídkou právě pro majitele sklepů.

Psal jsem to zde již mnohokrát, ty různé možnosti, a nechci se už opakovat, neb je to únavné. Stačí zde jen najít různé články týkající se těchto akcí. A tak nás překvapila zpráva, když jsme se doslova před pár dny ( Martin ve čtvrtek večer, já v pátek ráno) dočetli na facebooku pana Lojky, že v sobotu budou mimořádně otevřeny sklepy pod číslem popisným 5.


Měl jsem dnes nějaké soukromé aktivity a váhal jsem, zda si mám udělat čas a jít se podívat někam, kde jsem byl nedávno, ale pak mi to nedalo. Zajímalo mě především, jak je akce organizovaná, jak vypadá majitel :-) ( první vlaštovka), a jaká je návštěvnost, když nebyla téměř reklama a počasí za moc nestojí.


Dorazil jsem 30 minut před oficiálním zavřením akce a obdržel jsem lístek s krásným pořadovým číslem 88. Mimochodem, už kdysi dávno jsem se dozvěděl, že když prý radista vyťuká morseovkou ( Morseova abeceda) číslo 88 , tak to znamená krásnou větu ,, Líbám Tě " :-))). Jinak se prý používá běžný pozdrav 73 :-). To jen tak pro legraci.


Dlouho jsem si užíval prostory téměř sám, protože dva muži přede mnou to prakticky proběhli a vzpomínal jsem na rok 2017, ale pak najednou chodili lidé  a nebylo tomu konce. Na svědomí to měl jistě i Mělnický košt, který oficiálně začínal v 16 hodin.


Dnes mě víno inspirovalo tak, že ač jej moc nepiji, tak dnes si jej užívám i při psaní tohoto článku :-).


Dostal jsem se náhle do části, kde byla naprostá tma a já neměl baterku.


Fotil jsem bleskem na slepo a spatřil jsem prostory, které jsem si hlavně prohlédl až doma na fotkách :-).

A pak opravdu najednou chodilo tolik lidí, že majitelka zvažovala, zda prohlídku neprodlouží. Když jsem byl opět na světle bílém, tak prý prošel do sklepa 101. návštěvník, ale mám takový pocit, že jich bylo mnohem více.


Majitelka mi prozradila, že to přišlo vše náhle a rychle, jako při správném nadšeném vzplanutí. Největším problémem prý bylo sehnat elektrikáře za přijatelnou cenu, a jakmile bylo hotovo, tak do toho hned skočit, dokud je ještě letní sezóna.

Díky tomu sice akce neměla téměř žádnou reklamu, ale i to je dobré, protože i to dá nějaký výsledek, který je samozřejmě zajímavou informací. Nikde totiž není psáno, že šlo o poslední sobotu srpna 19 a jistě se do budoucna dozvíme více v tisku, nebo v elektronických médiích.

Zájezdy tu tedy dnes žádné nebyly, protože nebylo ani počasí na výlety, ani nebyla akce s vyjímkou facebooku pana Lojky nikde veřejně presentována.


Popřál jsem tedy majitelům hodně radosti z aktivity a sám jsem odcházel s úsměvem na líci, protože je vždy krásné vědět, že můžete někam jít, když se vám chce a hodí se to, a nemusíte čekat, až zase někdo vyhlásí někdy nějakou mimořádnou návštěvu a doufat, že budete ten den dostatečně zdraví. a přizpůsobíte tomu svůj program.

Někdy to opravdu nejde, zvlášť když se slaví nějaká výročí, ale mělnické středověké sklepy si už zaslouží, aby si získaly hodnotné místo ve své obrovské kategorii, které si plně zaslouží.


A konečně, vždy když vylétne nějaká ta první nadějná vlaštovka nějakého snu, a třeba i po desetiletích, tak to je důvod k radosti i oslavě, nebo ne :-)?


Tak právě tady je to první místo na Mělníku, kde se majitelé pustili do krásné věci, kterou již tolikrát předvedl velmi úspěšně MOOS. Máme z této první vlaštovky týkající se mělnického podzemí s Martinem upřimnou radost a přejeme si, aby se zkrátka potvrdilo, že o mělnické sklepy zájem je a bude.


Člověk někdy zažije neuvěřitelné věci. Majitel jedné chaty v Jizerských horách poblíž velkého Jablonce nad Nisou si stěžoval, že mu tam nikdo nejezdí, a tak zavírá penzion. Zeptal jsem se ho : ,, A internetové webové stránky máte ?" Představte si, že neměl a klientelou byla nějaká známost ze starších časů. Pořádal tam nějaká podniková školení. Ještě se divíte ?


A tak jsem nakonec optimisticky naladěný vkročil na náměstí, abych udělal aspoň ještě několik fotografií z Mělnického koštu. Je to tak trošku nošení dříví do lesa, protože tato akce ožívá na mnoha faceboocích Mělníka, ale na druhou stranu je to jen dokreslení celé té velké slávy, která se tu dnes konala.


Tady se již zdržím komentářů. Nemám příliš rád situaci, kdy se postavím před cizí lidi se skleničkami v ruce a začnu je fotit. Přitom to jsou pochopitelně ty nejlepší detaily akce, ale je to takové zvláštní.










Užijte si pěknou neděli a než bude Mělnické vinobraní, tak vám přeji ještě plno pěkných výletů i akcí, které vám něco dají. Máme krásnou zem a žijeme v hezkém městě s krásným okolím. Jen je třeba občas pokud možno dobře něco vyřešit, občas se zastavit a rozhlédnout a nad něco se povznést :-).

Aktualizace 11.8. ve 12 hodin:

Ještě si přidáme něco z historie domu, ale než tak učiním, tak se podívejte, co se také může fotografovi přihodit. Přijel jsem z oslavy, popadl foťák a spěchal na poslední půlhodinku sklepů. A výsledek ? Po nafocení snímku jsem zjistil, že se zrovna vybila baterie, protože foťák fotí prostě často. V důsledku nabití baterie jsem byl nucený posunout napsání článku a ten tak nespatřil světlo světa v nějakých 19 až 20 hodin, jak jsem si plánoval, ale až ve 23.55 hodin. I to patří k tvorbě článků :-).


Historie domu čp. 5:Jednopatrový měšťanský dům středověkého původu s dochovaným sklepením je nenápadná, nicméně velmi starobylá stavba otevírající se do náměstí dvěma oblouky podloubí (dnes čp. 5, dříve čp. 8). Na sklonku 18. století byl majitelem domu Antonín Zahradník, činovník místního krejčovského cechu, k roku 1785 zmiňovaný mezi staršími města. Předělem v jeho působení v městské samosprávě bylo zavedení tzv. regulovaného magistrátu v roce 1788, nicméně mezi radními města jej nalezneme i později, a to dokonce současně s kronikářem města Janem Josefem Albrechtem. V roce 1796, během tzv. první koaliční války proti revoluční Francii, oba přispěli na výzbroj mělnických dobrovolníků. V roce 1891 dům patřil Františku Pechovi, který současně vlastnil nemovitost čp. 6 v Rybářích.( autor Mgr. Lukáš Snopek z Regionálního muzea Mělník).Po 1. světové válce byl vlastníkem domu pan Antonín Malý, který měl v přízemí obchod s potravinami. Obchod prosperoval až do 50. let 20. století, kdy byla jeho činnost nuceně ukončena. V současné době dům náleží potomkům Antonína Malého. V přízemí je restaurace U Piráta.
Zdroj: Soutok

Srpen 9, 2019

17:31

Milí čtenáři, posledně jsem vás pozval  na konci článku o Nedvězí na dvě akce. Tou první měl být cirkus Berousek a cirkusový stan v Bezručově ulici opravdu pár dní stál, ale nakonec jsem překvapivě vůbec nikde nespatřil ty klasické tabule u silnic a cest, které zvou návštěvníky na vystoupení a cirkusový stan velmi rychle zmizel.

Druhá akce má mnohem větší zvuk, a to tak velký, že je téměř zbytečné cokoliv dodávat. Vše potřebné je hlavně na http://www.melnickykost.cz/melnicky-kost.php .
Pro první orientaci poslouží i plakát.

Já se dnes ráno překvapivě dozvěděl ještě jednu zajímavou věc, ale podívejme se nejprve, co se na  zájemce chystá příští týden.


Ve Mšeně to bude příští sobotu již 9. setkání motocyklů československé výroby. Webové stránky jsou:  http://www.jawaczveteran.cz/


Lhotka je jen kousek od Mělníka, je branou do Kokořínska a místní se ve společenských a kulturních aktivitách činí. Vždyť právě festival Country Lhotka má své jméno již i daleko za hranicí obce a o návštěvníky není nouze.

Jinak tomu nebude ani příští sobotu 17. srpna, kdy si můžete vychutnat pohodovou atmosféru na místním hřišti na okraji krásné přírody.


Tak tedy, jak jsem se v úvodu článku zmínil, tak mě dnes ráno zastihla zpráva z facebooku pana Lojky, že se majitelé sklepů č.p. 5 na náměstí Míru rozhodli sami od sebe udělat takový jednorázový den otevřených dveří v podobě, jak to známe přibližně z loňského i předloňského roku v režii MOOS.

Myslím si, že to je dobrý signál veřejnosti, který ukazuje, že není pravdou, že by majitelé sklepů o využití svých sklepů k účelům turistického ruchu nepřemýšleli. Spíše se ukazuje, že ta pravda bude možná úplně jinde, než jak nám byla léta mediálně prezentována.

Sice mi to připadá z informačního hlediska směrem k veřejnosti spíchnuté horkou jehlou a těžko odhadovat, kdo z místních bude o akci vědět a kdo přijde do sklepů, kde byl již v září 2017 ....

http://soutok.blogspot.com/2017/09/nejvetsim-tahakem-dnu-evropskeho.html

...., ale výsledek akce bude jistě zajímavý. A zajímavý i tím, že tentokrát si zájemci o prohlídku prvně sáhnou i do peněženek. Alespoň, jak se na facebooku píše, tak lístek bude stát 50 Kč, což je například cena vstupného do Uměleckého mlýna v Liběchově, který bývá také každý sudý víkend v určitou dobu otevřený pro veřejnost.

https://cs-cz.facebook.com/umeleckymlyn.libechov/.

http://umeleckymlyn.libechov.cz/

Otevření zmíněných středověkých sklepů nabízí však ještě jednu zajímavou možnost. Uvědomme si, že tu máme léto, turistickou sezónu, a tak není vyloučeno, že řada návštěvníků může být tentokrát z řad překvapených návštěvníků, turistů i cykloturistů města. Přesně tak, jak to má především být.

Jde o jistě zajímavý počin, bez jakékoliv dlouhodobější reklamy. Někdo z místních se sice o akci dozví z facebooku, ale řada návštěvníků odkudkoliv přijde zkrátka překvapivě k hotové věci, jako ten pán předloni, který se vracel z Českosaského Švýcarska snad až do Českého Krumlova a byl tímto sklepním okruhem nadšený.

A závěr dnešního článku věnuji ještě jedné akci, která mě často bije s plakátu do očí a je to spíše typ pro rodiny s dětmi ....

https://www.facebook.com/parkprivory/

Nevím, jak dalece jste z toho moudří, ale vědět o tom můžete. Po Zelčínu je tedy zřejmě na cestě poblíž města nějaký další zoopark, ač snad jen dočasně. Ale, zájemci si jistě zjistí více.

Hezký víkend!



Zdroj: Soutok

Srpen 6, 2019

18:08

Jak jsem již posledně psal, tak bylo krásné nedělní dopoledne a stále mě to někam táhlo. Jenže, kam ? Přiznám se vám, že my, co jsme trošku praštění rádiem a velmi rádi se díváme do kraje, tak nás to táhne hlavně na kopce, na rozhledny a jen těžko se tomu člověk brání.

A přece tu jen je jedna velmi těžká novodobá závislost, která dává člověku pěkně zabrat. Dokud nebyl počítač a internet, tak se domov opouštěl snadněji. Dnes máte rozpovídané nějaké diskuse, něco vás zaujme a člověk, aby se někdy k opuštění křesla před PC doslova nutil. A to nemluvím o skupině lidí, která si aspoň občas přečte ráda časopis, nebo knížku, která ten čas stagnuje.

Zkrátka, někdy nejde dělat několik věcí najednou.


Nedvězí ( 458 mn.n.m.) je kopec nedaleko městečka Dubá, kam jsem v minulých letech chodil nejčastěji právě v lednu s mělnickými turisty na známý Zimní přechod vrchu Nedvězí. Co se tam však podívat po dlouhé době také v létě ? Vždyť to je místo, odkud je podle některých pramenů ke spatření třetina Čech a vrchol je označován za rozhledové místo prvního řádu.

Na úpatí kopce, se nachází stejnojmenná osada, která má svůj génius loci a dodnes vzpomínám na 70. léta, kdy mě sem prvně rodiče vzali na výlet a místo mě ihned zaujalo. Navíc tu prý v jedné chalupě žije populární  bývalá swingová zpěvačka paní Eva Pilarová, ale nikdy jsem se nedozvěděl, která to je.

Na poslední stavení není přes živý plot téměř vidět, pak přichází odbočka k vrcholu a cesta se ztrácí kdesi u zcela poslední chalupy na úpatí kopce, odkud již nikam dále nevede. Podle některých je to právě místo, kde legenda swingu ráda tráví svůj čas, podle jiných jde právě o některé stavení před odbočkou.


Mě na Nedvězí tentokrát hnal hlavně můj koníček, abych zmapoval radiový signál v pásmu DAB+ . Za výchozí místo jsem zvolil obec Střezivojice a musím říci, že známá restaurace Bouda, která bývá cílem akce Zimní přechod Nedvězí praskala ve švech a aut i cyklistů tu bylo požehnaně.

Pak jsem se již vydal za obcí vlevo po modré, abych po dvou kilometrech chůze dospěl na místo, kde se stýká turistická cesta s rozbitou a úzkou silnicí vedoucí od Dubé a Dražejova. V dáli zahřměl hrom, obloha se zatahovala stále více a více, ale to by člověk nikam nemohl.

Jak jsme zvyklí z Mělníka, že tu skoro vůbec neprší, nebo to nestojí za řeč, tak jsem nechal doma deštník, ale naštěstí jsem schytal jen dvě lehčí spršky převážně pod stromy.


Těsně před obcí vede silnice podle takovéto zarovnané skály, kde najdete známé svaté okénko s pannou Marií.


Řada turistů, se snaží dojet auty co nejblíže ke svým cílům. Tato početná rodina, nebo spíše  ještě i další příbuzní přijela z Libčic nad Vltavou. Byla zajímavá tím, že přijela dvěma auty a na jednoho muže připadaly asi tři dospělé ženy, dvě starší dcery, jedna menší a malý synek.

Začali jsme o počasí, pak mi pán sdělil, že byli včera v Českém Krumlově a trochu jsem je překvapil, že vím kde jsou Libčice. Ale, když jsem zmínil únorovou návštěvu sousedních Dolan za bobry ( článek zde), tak by si pán povídal a povídal, avšak já už se těšil na kopec.

Ostatně, měl jsem je potkat na kopci i při cestě zpět u jejich aut, kde jsem dostal dotaz ohledně nějaké doporučené cukrárny. Samozřejmě jsem doporučil Mšeno a Vysokou, a pak už se jen díval, jak řidička z prvního auta volá oknem: ,, Tak kam ?" Na pokyn muže vyhrálo Mšeno :-).


V osadě Nedvězí je několik věcí pro potěchu očí a mysli, které stojí za fotografie.









Zrovna, když jsem se blížil k vrcholu, tak jsem musel obdivovat několik cyklistů a hlavně tuto mladou slečnu, která vydržela jet do kopce docela dlouho.


Na vrcholu se všichni vyfotili na skupinové foto a já samozřejmě udělal několik fotek do krajiny a proladil rádiové pásmo.


Horská kola se brzy na začátku 90. let stala určitým fenoménem.

Zde jde prakticky o unikátní foto České Lípy a hory Klíč u Nového Boru.  Za chvíli přijde přeháňka a CL již nebude vidět. V popředí Dubá.


Ovšem, Ještěd krásně svítil do dálky ....


..... Bezděz také ...


...... a Říp po přeháňce jdoucí od JV nevypadal také zle.


Velká rodina se mezitím obávala zesílení deště a odešla na druhou stranu kopce, ale já to riskl setrvat. Odměnou mi byly docela milé sluncem zalité záběry samého vrcholu kopce.


Právě tady jsem vzpomínal, jak jsem tu před několika lety prožil s jedním známým pod širákem prakticky celou srpnovou sobotní noc, když jsme hráli jednu celorepublikovou hru s vysílačkami, která se jmenovala Letní polní den. Inu, snad už je to 15 let, možná i více. Čas strašně utíká.



Tady mi slunko při zpáteční cestě osvítilo krásně jedno stavení ...


 ... a přišla má oblíbená skála. Pokaždé ji mám jen přes stromy a přitom má něco do sebe.


A tak jsem se rozhodl, že sestoupím prudkým exponovaným terénem níže do rokle a skálu, ve které můžete vidět buď nějakou lebku, nebo v horní polovině zvíře vyfotím. Námaha byla odměněna.



Poblíž je ještě jedna krásná skála.
Zajímá mě, jak to kde vypadá, a tak jsem se nevracel zpět domů přes Vysokou, ale pěkně jsem odbočil v obci Kokořín vlevo, abych si prohlédl společenský život v Kokořínském Dole. Díky tomu tu máme i pohled na hrad.


A to je dnes vše. Nezapomeňte, že se blíží Vinný košt a už tu máme zase Berouska.
Počítejte s vystoupením tak od  čtvrtka do neděle. Prostě ta cirkusová klasika :-).

Zdroj: Soutok

Srpen 4, 2019

18:46

Ten slavný den přišel  29. června 2007. Tehdy jsme byli ochotní i dvakrát za den vystát dlouhé fronty jenom proto, abychom se konečně podívali na vrchol hlavní dominanty našeho města. Možná jsme tu někteří byli již v 70. letech 20. století se školou ( ZDŠ), ale nějak mi to neutkvělo v paměti.

Ten den jsme nejen obdivovali krajinu a  naše krásné město pod věží, ale měli jsme možnost spatřit i zvony ve věži, zvoníky, spoustu přátel i známých a patřičně to oslavit v některé mělnické hospůdce. Já to tehdy před 12 lety zapil ve známé stylové hospůdce z televizního seriálu Kameňák a měl jsem radost, čeho jen jsme tu v našem městě díky aktivitě relativně tehdy velmi mladého sdružení MOOS dočkali.

Myslím, že to byla velmi důležitá chvíle, kterou si můžete mimochodem připomenout několika výhledovými obrázky .... http://mujmelnik.webzdarma.cz/vez_petra-pavla.html
..., protože to byl nejen start určitých aktivit ( chodba ke studni, výletní lodní doprava, středověké hradby...), ale hodně nás to leckoho s městem spojilo ještě více.

Básně jsem sice již dávno nepsal, ač na téma Mělník jich několik vzniklo, ale najednou měl člověk představu, jak to tam vůbec vypadá, co lze z věže vidět a zase byl člověk s našim městem spjat ještě více.


Vždyť nejednou jsem se díval do zahrad i na vinice, poslouchal vyzvánění, které nám tady už léta hlásí každou čtvrthodinku a nakonec třeba i poslouchal zurčící kašnu a díval se na lucerničky, které se třeba i rozsvítily. Mimochodem, pozorný návštěvník si všimne, že trojí vyšší tón zvonku odbíjí právě tři čtvrtě, jedno ťuknutí je čtvrt a hlubší údery nám udávají počet hodin od jedné do dvanácti dle denní doby.

Obvykle o víkendu nevstávám brzy, ale letos mě nějak napadlo, že to chce nějakou chvilkovou změnu a do jisté míry, se o to zasloužil můj momentální zájem o dálkový příjem rozhlasového pásma DAB+, o kterém se ještě moc na veřejnosti nemluví.

Je to taková hračka a všeobecně u rozhlasu platí, že nejen během inverzí, ale někdy i se soumrakem, nebo při východě slunce je možnost zachytit vzdálenější vysílače.

Jenže, ono takové krásné slunečné letní ráno toho nabízí mnohem více a nejlepší na tom je, že máte prakticky celý den ještě před sebou a můžete si plánovat. Najednou je město celé zmlklé, byť večer ještě na náměstí žilo zejména před Dírou ( místní bar, před kterým se konají občasné jazzové večery), nikde nepotkáte ani živáčka a přitom je osm hodin ( neděle).


Pak se objevují první lidé, se svými čtyřnohými miláčky, první cyklisté, jejichž domov je někdy i hodně daleko a blíží se čas mělnických zvonů.

Zrovna jsem dnes zjistil, že ačkoliv hlavní zvony ve věži chrámu sv. Petra a Pavla mají svůj čas odbíjení pravidelně v neděli od 9.00 do 9.10 , tak jsem již o půl hodiny dříve slyšel odbíjet zvony na evangelickém kostele. Tedy, pokud to nebylo z kostelíka sv. Ludmily :-). Možná by to šlo dohledat.

A zase to byla jen náhoda. Prostě nebyly příjmové podmínky, tak jsem se jen cournul do Polabského parku, abych zabil čas do vyzvánění zvonů.

Myšlenka, že bych mohl nahrát vyzvánění přišla již o týden dříve, ale zapomněl jsem, že pokud dáte fotoaparát na výšku, tak již video nesrovnáte. Na to jsem již dojel loni v Liběchově na posvícení, když jsem natáčel flašinetáře.


Tak jako před týdnem, jsem tedy dnes začal nahrávat dvouminutové video, protože už na začátku je krásné, jak se ty tři zvony postupně přidávají, a jak zvuk mohutní.

Jenže by to sem bylo jednak moc dlouhé, časem monotonní, a co čert nechtěl, tak jel kolem známý na kole a hned mě zdravil, což jsem opětoval. Dlouhé vyzvánění mi však dalo příležitost udělat záznamy o různé délce ze tří míst a aspoň jedno vybrat. Výše tedy máte druhé nejkratší.

Pořád mám před očima situaci z poloviny roku 2012, kdy se web díky videím nějak zablokoval a nešlo ani vkládat obrázky. Tehdy to ještě nějak vyřešil zakladatel těchto stránek Roman Rak.


Když jsem nahrál zvony, tak jsem věděl, že to pořád ještě není ono. Chtělo by to ten začátek a jen na třicet vteřin. Jsou na to programy. Jenže, to je pořád nějaké hledání, instalování a často na jedno použití, které do budoucna zaplevelí počítač.


Nicméně, měl jsem radost, že se mi aspoň něco povedlo, a že je takový pěkný den. A najednou jsem viděl romantiku snad v každém záběru. Potkal jsem na zámecké vyhlídce dvě postarší dámy pozdně důchodového věku, které se rozplývaly nad městem i výhledem a jedna z nich tu v mládí žila.

Hned se mě ptaly, co že se to děje tam na komorách, a tak jsem to samozřejmě vysvětlil a připojil se k ódě na Mělník. Ano, je tu krásně, pokud neřešíte zrovna třeba nějakou dopravní záležitost zpravidla pod centrem, jako třeba dnes odpoledne tu frontu na Kokořínské ulici, která sahala od závor až k odbočce na Neuberk.


Jako místní jsem to řízl  od Chloumku samozřejmě ke druhým závorám a hodně jsem se pobavil, když jeden nemyslící řidič zjistil, že má půlku auta v kolejišti, vůz před ním nemůže jet a auta od nádraží ke Pšovce pořád jezdí a jezdí.

To by však už byl zase jiný příběh, který nemá s krásnou atmosférou nedělního rána v centru našeho Mělníka nic společného.


Tak si ještě prohlédněte zbytek fotografií z míst, kde to má celá řada z nás na Mělníku moc a moc ráda, byť samozřejmě leckdo skončí nakonec třeba doma, nebo v nějaké místní restaurační zahrádce.

Přidal jsem ještě čtyři staré fotky. První dva snímky jsou z článku ve výše zmíněném odkazu. To je to, co každou neděli dopoledne posloucháme. Někdy jen přes okno, jindy  i na ulici.


A ty dva poslední jsou z článku : http://soutok.blogspot.com/2019/02/zaostreno-na-melnicke-zvoniky-kdy-jak.html

..., který jsem napsal v únoru. Ano, díky těmto klíčům má vedoucí zvoníků Jirka Malecký přístup ke zvonům nejednoho svatostánku v našem městě i na četných místech okresu.


Když si to vše spojíte, tak se budete doma cítit ještě více doma a budete tu rádi. Budete na místo určitým způsobem pyšní. Vždyť mělnická vyhlídka má stejně jako spousta dalších výhledových míst i další kouzla, kterými jsou třeba i mezilidské vztahy.

Chcete se trošku pobavit a zasmát, nebo jenom tak klasicky se dívat do kraje a třeba o něčem uzavřeně přemýšlet ?

To první se někdy nabídne samo.
Zkuste třeba poradit jiným lehce tápajícím turistům, co vše mohou na obzoru vidět a uvidíte, jakou budou mít často radost, a jak to zlepší jejich vzpomínky na Mělník. Přitom se jich zeptejte odkud jsou, protože ta místa třeba také znáte a už máte zajímavý zážitek a můžete se něco dozvědět.

Někdy vám i řeknou, co ještě chtějí navštívit a třeba vám i vnuknou nápad, nebo připomenou starší myšlenku. Bát se nemusíte při dobré náladě ani pokusu rozhovoru v cizím jazyku, který nemusíte nutně nějak moc ovládat, zvlášť když jste dotyčná místa, nebo aspoň dotyčnou zemi navštívili, či třeba jen znáte díky naši televizi, nebo satelitu jejich kulturu. To je sice už o nátuře i o smyslu pro humor, ale oni to ocení.

Tak jsem ten článek původně končil v romantickém duchu, abych se dodatečnou nástavbou nějak dostal někam úplně jinam. Ale, je fakt, že každý váš výlet hodně ovlivní i to, s jakými lidmi jste přišli do styku, a jak se k vám kde chovali.





Zdroj: Soutok

Srpen 3, 2019

11:02

Za nejatraktivnější cykloturistickou oblast Mělnicka považujeme odjakživa Kokořínský Důl. Jenže se jedná o poměrně dopravně frekventované údolí, kde sice o autobus zavadíte málokdy, ale na nepříliš široké silnici, se i tak často musí vzájemně vyhýbat automobily, cyklisté i chodci.

To již dávno vedlo k tomu, že zejména cyklisté aspoň část svých tras vedli tak, aby jednak neprojížděli během jednoho výletu stejným místem dvakrát, a aby projeli místy, kde se zdá provoz relativně slabší.

Mezitím nám sice vyrostly po mnoha letech krásné cyklostezky v okolí Labe i Vltavy, které v některých místech přecházejí v celkem poklidné cyklotrasy, kde opravdu není velký automobilový provoz, ale Kokořínsko prostě zůstává Kokořínskem a člověk sem vždy rád zajede, byť se to může zdát náročnější, jak po stránce provozu, tak po stránce náročnosti terénu.


K těm cyklisticky oblíbeným úsekům mimo samotný Kokořínský Důl patří samozřejmě například silnice , která spojuje Mělník s Vysokou, obec Kokořín, Jestřebice a za obcí Střezivojice se stává branou do Máchova kraje. Ta navíc umožňuje několik odbočení třeba právě do zmíněného Kokořínského Dolu.

Patří sem silnice Mělník - Mšeno, která sice frekventovaná je, ale díky své šíři a dalším faktorům prakticky tolik nebezpečná není. Jde často o přehledné úseky s výhledy do kraje, kde není problémem ani zapadající slunce, které přináší do údolí šero, ale na rovinách je ten den delší.

Zejména ve směru od Mšena je svažující se silnice, která má místy dobrou kvalitu pro cyklisty příjemná. Navíc nám nabízí dvě možnosti dojezdu do našeho města. Můžete se rozhodnout pro poklidnou silničku přes Jenichov a Mělnickou Vrutici, kde vás již žádné stoupání nečeká, ale můžete také setrvat v automobilové stopě s jedním stoupáním a přijet do města od severu.


Tím ale možnosti cyklistických výletů do této oblasti zdaleka nekončí. Relativně nejpoklidnější je z výše jmenovaných variant právě silnice mezi Mělníkem a Mělnickou Vruticí, která neobnáší téměř žádné stoupání. Důvod je jednoduchý. Jedeme totiž místy, kudy do našeho města přitéká říčka Pšovka, která je právě pateří Kokořínského Dolu.

Pokud neodbočíme v obci směrem na Hostín, ale projedeme ji v přímém směru, tak nás sice čeká mírné krátké stoupání, ale přijedeme na důležitou křižovatku. Tady se totiž můžeme rozhodnout, zda odbočíme vlevo a společně s Pšovkou projedeme téměř po rovince malebným údolím, v němž leží obce Hleďsebe a Lhotka, nebo se vydáme táhlým stoupáním k Jenichovu a Mšenu, případně na Řepín.

Oblíbenou variantou mnoha cyklistů, zvlášť pokud nemají moc času, je právě krátký okruh přes Lhotku a Chloumek zpět do okresního města, který lze ještě pozměnit na tři další varianty.

Vždyť v obci Hleďsebe lze například odbočit na polní variantu a přijet společně s turistickou značkou od Čepičky na Blata. Ve Lhotce lze zase vystoupat po červené Máchově cestě k chloumeckému vysílači a přijet od Chloumku, či Chloumečku, a konečně není vyloučena i varianta od lhoteckého bývalého nádraží, které je spíše nyní zastávkou, po bývalém tělese vlečky do Střednice ( cyklostezka) a přijedeme polem přímo na Chloumeček.

Další možnost po okresní silnici do obce Vysoká považuji již za zajížďku.


A právě území od zmíněné důležité křižovatky až po další velkou a ještě důležitější křižovatku, kde najdete nápis Lhotka Důl, je takovou poklidnou nástavbou celého Kokořínského Dolu, který se táhne jakoby od S až SV chráněný trošku Houseckými vrchy k JZ až po Lhotku Důl, kde mění směr k JV. Poklidnou proto, že převážná část automobilové dopravy opouští Kokořínský Důl právě na té důležité křižovatce u cedule Lhotka Důl a stoupá na Chloumek.

A tak není divu, že je tento úsek vedoucí přes Lhotku a Hleďsebe cyklisticky oblíbený. Na trase navíc máte jedno přírodní koupaliště na říčce Pšovce, které nyní moc vody nemá a relativně nedávno se místo stalo oblíbeným centrem místních občanů, kteří tu u stánku s občerstvením našli velmi romantické posezení.


Pokud se tedy vydáte z Mělnické Vrutice do mírného kopce tak, jak jsem již psal v úvodu, tak vás nejprve čeká dnes již velmi hezky opravený přejezd ve směru na Jenichov. Není bez zajímavosti, že v dávné historii stávala vlevo později zrušená zastávka Jenichov.

Ostatně, Jenichov je odtud snad dokonce 3 km do kopce a jeho občané to mají podstatně blíže k vlaku na nádraží u Nebužel. Běžně přijedete na zmíněnou důležitou křižovatku a ani si nevšimnete, že silnice překonala mostíkem říčku Pšovku, která tu teče od Hleďsebe k Mělnické Vrutici.

No, teče ? Vodu tu nyní žádnou nevidím a přesto ji na Mělníku v korytě Pšovky trošku máme. Nyní si tedy tohoto mostíku zaručeně všimnete, i kdyby vám unikla některá dopravní omezení v našem městě :-).

Automobilisty to zřejmě nepotěší, ale cyklisté tak mají díky opravě mostu k dispozici dočasný cykloráj. Je mnohem menší pravděpodobnost, že mezi obcemi Hleďsebe, Jenichov a Řepín zavadíte o auto. A ještě menší pravděpodobnost je, že sem k mostu auto přijede od Mělnické Vrutice.

To umožňuje takové to kochání krajinou a atmosférou, ať už ze sedla bicyklu, či ze země, podobně, jako je tomu ve filmu Vesničko má středisková , v podobě legendárního Rudolfa Hrušínského :-).

Zdroj: Soutok

Červenec 26, 2019

18:58

Tak tu máme pátek, víkend je před námi a nechce se mi z toho horka ani přemýšlet :-). Ale, když se nad tím vším tak zamyslíme, tak si možná uděláme lepší představu o tom, že jakákoliv činnost ve státech, kde je horko tradičním doplňkem běžného života není vůbec snadná. A přitom jde v porovnání s těmito státy jen o vzorek několika dní v roce.

Představme si tedy na úvod několik akcí pro nadcházející soboty a kdo má chuť a čas, tak bude samozřejmě vítán a může prožít pěkně strávený čas.
Navíc není nikde psáno, že toto horké počasí potrvá po celý zbytek léta.

Zítra tedy máme na náměstí Míru další z akcí typu jídlo, pití a dobrá muzika.



Za týden máme v Hořínském parku opět souboje rytířů, které se již několik let těší velmi slušné popularitě.


Že si víno na Mělníku pozvolna, ale jistě získává velkou popularitu, tak o tom svědčí Mělnické vinobraní, Vinná noc a Mělnický košt.

Mimochodem, víte kolik vinařských oblastí má celá naše republika ?
Je to docela slušná věda s řadou zajímavých pojmů a čísel. A to není ještě vůbec řeč o víně a jeho pěstovaných povolených odrůdách.

Česká republika má dvě vinařské oblasti ( Moravu a Čechy), které jsou rozděleny do šesti podoblastí.

Na Moravě ( 308 vinařských obcí, 17 091 ha vinic)  je to podoblast Znojemská ( 90 obcí, 3 083 ha), Velkopavlovická ( 70 obcí, 4 814 ha ), Mikulovská ( 30 obcí, 4 841 ha) a Slovácká ( 118 obcí, 4 353 ha).

Čechy ( 75 vinařských obcí a 673 ha vinic) tvoří podoblast Mělnická ( 40 obcí, 360 ha) a Litoměřická ( 35 obcí, 313 ha vinic).

To dělení pak ještě pokračuje, ale ať už holdujete různým druhům piva, nebo opravdu ochutnáváte mělnická vína, či nepohrdnete nějakou lahví z Bulharska, Moldávie, Francie, Itálie, Španělska, Argentiny, Austrálie, Chile, či Jihoafrické republiky, tak je docela příjemné o vínu u nás v České republice aspoň trošku vědět.

Samozřejmě, že si to všechno může člověk vypátrat na internetu, pokud chce, ale jsem docela rád, že existuje něco, jako škola a literatura, kde se vás nikdo neptá, ale rovnou sám od sebe přichází s naukou a třeba později i ve formě reklamy. Buďme rádi, že k nám celý život vznáší někdo nějakou formou různá témata a s úctou vzhlížejme k učiteli národů J.A.Komenskému.

Na internetu můžeme samozřejmě vypátrat mnoho věcí, ale je nezbytné, aby nás buď někdo zaúkoloval, nebo musíme sami dostat nápad, co vlastně chceme vidět a znát. A jak se poslední dobou přesvědčujeme, tak někdy některé zájmy mohou být i z důvodu určité neznalosti a jiného úhlu pohledu na věci i dost mělké.

Chápu, že chlap s obrovskou palicí, který demoluje osobní automobil a používá přitom rádoby komický i vulgární slovník může některé diváky pobavit, ale co to komu vlastně dá ? Vždyť člověk má radost, když aspoň občas něco ví a umí se nechávat překvapovat.


Jak jistě víte, tak probíhají práce na vodních cestách v ČR a u nás, se to týká především  komor v katastru obce Hořín. Skvělou funkcí foťáku je zoom, a když jste na dobrém rozhledovém místě, tak můžete spatřit i několik zajímavých věcí najednou. Jako kdyby člověk žil současně více životů. Ale, to už se zase dostávám do takových úvah, kterými se zabývají především různí filosofové, výzkumníci a člověk je může přijímat především v podobě populárně naučné litaratury.



A když jsem se už tak nějak otřel o svět různých úvah, tak si právě v těchto horkých dnech připomeňme třeba téma, které se vzpomíná především každé jaro a o něco méně na podzim. Ano, změna času ze SEČ ( Středoevropský čas ) na SELČ ( Středoevropský letní čas).

Protože chtějí být média zajímavá, tak stále nesmyslně plácají  i v televizi cosi o zimním času, ale to je čas úplně jiný a byl u nás zaveden po válce jen jednou asi na dva měsíce.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zimn%C3%AD_%C4%8Das

Letní čas má své přívržence i odpůrce, ale myslím, že právě současná meteorologická situace, která v posledních dvou letech ukazuje Evropě, co je to vedro, tak nám současně ukazuje, že výhoda dlouhého odpoledne je spíše relativní.

V těch vedrech totiž stejně nikam nemůžete a každý, kdo někde něco dělá, nebo chce dělat sportovní aktivitu ( ta se moc nedoporučuje), nebo například zahrádkáři, tak stejně musí čekat až na pozdní hodinu, kdy se slunce chystá zapadnout.


Ilustrační foto

Lidé tak vlastně žádnou večerní domácí pohodu nemají. Vysprchovat se a za světla se pokusit usnout, protože někteří už třeba zase za tmy ještě ráno ve čtyři hodiny vstávají, aby se doplácali autobusem, metrem a tramvají někam do Prahy do práce.

Každý to tak samozřejmě nemá a leckterý občan Prahy by se asi divil, kdyby měl vstát aspoň jednou ve čtyři hodiny ráno, ale věci je přece  třeba vidět v širších souvislostech a nejen úzkým pohledem jedince, kterého se takový problém netýká.

 A to jsem ještě zapomněl zmínit, že lékaři vůbec nedoporučují méně než pět hodin spánku, a že nejkvalitnější spánek je právě ráno mezi pátou až sedmou hodinou. I to má vše vliv na výskyt pro člověka nebezpečných nemocí.

A nakonec něco příjemnějšího. Horko si spojujeme často s černou Afrikou, ač při pohledu na teplotní mapu vidíme, že jde především o pouštní oblasti severu kontinentu a ještě snad o chlup více vede území Předního východu. Přesto je kultura černé Afriky určitým způsobem zajímavá.

http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/om/svet/T2m_svet.gif

 Pokud máte modernější televize, tak po registraci na webu https://www.antvnetwork.com/ můžete dokonce některé programy z tohoto kontinentu sledovat. Já tu mám pro vás tentokrát docela pěknou skladbičku z Konga ze stanice Afrika No.1 , která zpívá o ráji. Jen jim musím vytknout absenci videa, které tady v Evropě prostě už od 80. let žereme.

Rytmus, hudba, zpěv celkem dobré a opět ty typické africké proměny. Dvě minuty máte pocit, že to bude stále dokola a najednou se objeví jiné nástroje, drobné změny v melodii apod. To prostě k dlouhým melodickým africkým skladbám patří.Tentokrát má skladba slušnou sledovanost a pět a půl tisíce palců vzhůru. Jen to video chybí.

https://www.youtube.com/watch?v=x0VXM9GuXYY

Hezký víkend !
Zdroj: Soutok

Červenec 24, 2019

17:08

Milí čtenáři obdržel jsem milou zprávu, že už je tu ke 150. výročí mělnického cukrovaru zase nová možnost zakoupit další homoli cukru. Ovšem, tentokrát nejde o barvičku, která by snad zajímala především ty, kteří chtějí mít celou novodobou sérii roku 2019 kompletní, ale o velikost, která dodává homoli jistou impozantnost.
Ať už chcete mít tedy všechny homole, které nechal MOOS u příležitosti výročí vyrobit, nebo vás potěší jenom vzorek připomínající tuto událost, tak máte další příležitost.Dejme tedy nyní slovo originální pozvánce :
Větší mělnická homole cukru


K významnému výročí 150 let od postavení cukrovaru na Mělníku, které si letos připomínáme, nechal Mělnický osvětový a okrašlovací spolek v tomto roce vyrobit upomínkové předměty – homole cukru.

Homole byly na zakázku ručně vyrobené přímo v mělnickém cukrovaru, jsou vysoké 10 cm a obal je vyhotoven ve třech barevných variantách. Pro velký zájem sběratelů i mělnických obyvatel je nově v nabídce i větší homole, která je vysoká 17 centimetrů. Homole jsou v prodeji pouze v mělnickém Turistickém informačním centru v ulici Legionářů.


Martin Klihavec, předseda MOOS.

,, Soudruh ředitel chtěl zkrátka říci, že tam máte do info centra jít :-). " Tak co, poznali jste parodii na krásnou hlášku z filmu Marečku podejte mi pero, kde Josef Abrhám v roli učitele tlumočí vzkaz ředitele žákům z důvodu pokaženého rozhlasového školního přenosu ? :-)

To je prostě ta krása především starých českých filmů a komedií, že jsou tak oblíbené, až si je mnozí pamatujeme nazpaměť.

Ale, pojďme dále. V jednom článku jsem vás zval do Lhotky. Tak si nyní poslechněte zprávu z RMM, jak že to ve Lhotce tedy probíhalo.


Dny lidové architektury Středočeského kraje byly v sobotu zahájeny ve Lhotce u Mělníka!
20. 7. 2019, 11:00 - 17:00 hod.

Dny lidové architektury Středočeského kraje byly slavnostně zahájeny v obci Lhotka u Mělníka tuto sobotu! Počasí přálo, bylinky voněly, tancovalo se a zpívalo...Koňský povoz, převážející návštěvníky ke lhoteckému skalnímu obydlí (pobočka Regionálního muzea Mělník) se nezastavil, jedli se koláče a chleba se sádlem, harmonikář vyhrával…

Brožura Lidové stavby Středočeského kraje - severozápad byla slavnostně pokřtěna zástupci Středočeského kraje a autory vodou z místní říčky Pšovky a vodou od skalního obydlí. Doprovodný program na hřišti nabídl vystoupení folklórních souborů Jarošovci z Mělníka a Furiant z Malé Bělé za doprovodu lidové muziky Osmikráska z Prahy a jarmark tradičních řemesel.

 V komunitním centru na návsi se promítaly tematické fotografie a videa z Kokořínska. Exkurzi po lidových stavbách Kokořínska absolvovalo 82 zájemců. Doprovodný program a křest navštívilo přes 300 lidí.
-KrF





Zdroj: Soutok

Červenec 20, 2019

11:14

Dnešek patří Mělnickému triathlonu. Vše o závodě najdete na http://www.triathlonmelnik.cz/  .
Tak vypadalo náměstí Míru dnes v 10 hodin dopoledne.
Pokud máte čas a jste vyznavači těchto aktivit, tak neváhejte a přijďte se podívat.







Zajímavá situace bude možná v neděli odpoledne.

Obvykle v 10 hodin v sobotu snídám a o dovolené jsem se kvůli cestování do všech různých koutů naší nádherné vlasti navstával brzy ráno dost, ale dálkové podmínky příjmu DAB+ mě dnes tak trochu přinutily, abych to šel zkusit a snad už konečně fotograficky zachytil ulovení docela vzdáleného muxu z Dolních Franků ( Unterfranken).

Vždyť podmínky nebyly snad měsíc. A zadařilo se, ačkoliv to chtělo trpělivost a nevzdat to.  Podmínky příjmu se někdy mění po minutách a to byl dnešní případ. Velmi jsem se divil, když se na kanále 10A  místo Unterfranken načetl Obb/Schw, ale věděl jsem, že ta možnost je reálná, byť méně obvyklá. Zde na Mělníku šlo o pemiéru. To do jisté míry vysvětlovalo, proč nejde téměř nic z Ochsenkopfu ( kopec asi 50 km západně od Chebu), který k nám posílá 3 multiplexy o rozdílné síle signálu.

Vítězství a radost tedy přišly v každém případě, protože Oberbayern na 10A má své vysílače v okolí Mnichova, avšak pro nás připadají v úvahu k záchytu ty ve vyšších nadmořských výškách podhůří Alp, které jsou ještě vzdálenější a na trase není terenních překážek.

Hned mě napadl Wendelstein, který je 1838 mn.m. a v minulosti jsme tu z něj na frekvenci 98.5 MHz občas zachytili stanici Bayern 3. Jenže, pak se naskýtá otázka : ,, Proč tedy ani náznakem nešel 7A Voralpenland, který užívá také mimo jiné tento kopec ? Měl snad 7A dnes údržbu ? To asi těžko, protože by nešel v takovém případě nejspíše žádný mux z tohoto vysílače.

A tak se nabízí téměř neuvěřitelná možnost, kterou lze zatím jen těžko doložit, ale uvidím, co k tomu řeknou ti, kteří mají kvalitnější  a případně velmi drahou techniku, která je v takových chvílích stoprocentně schopná určit přímo vysílač, aniž by bylo třeba užívat logických a vylučovacích úvah.


Může totiž jít o 465 km vzdálený vysílač Bregenz / Pfänder ( Aut) 1028 m.n.m. , což by byla neskutečná bomba, která nebude třeba ani nikdy již překonána. Zatím podle úvahy o Wendelsteinu, kde 7A ani nebrnkl ( ten je vzdálený jen 345 km) by tomu vše nasvědčovalo, byť jsou ve hře i podstatně nižší a bližší kopce.

To je právě jedna z nevýhod DAB+ oproti FM pro nás dálkové lovce, že zatímco každá rozhlasová stanice, která vysílá na nějakém kmitočtu FM má přiřazenu frekvenci a pevný vysílač, tak určitý kanál DAB+ ( o určité frekvenci) je šířen i z vícero vysílačů a bez velmi drahé techniky, se používá, jako pomůcka pravděpodobnost, kterou lze někdy doložit praktickými zkušenostmi ulovených rádií z různých vzdálených kopců ( vysílačů) na FM.

Protože se jeden z kolegů zmínil, že zachytil na kanále 8B Allgäu , který vysílá mimo jiné hlavně z vysílače Markt Wald ( Mitteneufnacht), je vše komplikovanější. O tom vysílači i kanále se totiž už všude psalo, ale nikde jsem nenašel, kde se přesně nachází a jak je vysoký ( kopec), byť pátrám v mapách ve zmíněných místech.

To komplikuje situaci, protože Markt Wald také vysílá i 10A a mohlo být jít tím pádem i o něj. Pak by se jednalo trochu zvláštně zřejmě o nějaký nižší a bližší kopec, ale nic nelze vyloučit. V každém případě, se ukázalo, že zvyk je železná košile, a tak jsem signál na kanále 8 B považoval za Durynsko a ochudil jsem se o další možný záchyt vzácného vysílače z této oblasti. Tentokrát 8B z Allgäu.

Pořád se člověk v něčem učí :-).

Aktualizace 21.7. 2019 v 10.35: https://www.dabplus.de/empfang/?lang=de

Tak až tento skvělý web, který vám pomůže najít jakýkoliv německý vysílač mi pomohl vysílač a jeho přesnou polohu najít.


Nakonec se tedy jedná o tzv. Fernmeldeturm nacházející se na JZ  okraji vesničky Markt Wald.Věž leží na vrstevnici pouhých 650 m.n.m. ve vzdálenosti 376 km od Mělníka. Vzhledem k tomu, že byl naprosto ve stejnou dobu zachycen na Kladně multiplex 8B, který jede největším výkonem právě ze zmíněného kopce ( 10 KW), tak je opravdu možné, až pravděpodobné, že by i multiplex 10A přišel stejným výkonem ze stejného kopce.

Vyloučit však vzdálenější a vyšší Bregenz může pouze drahá technika, která se do levných rádií už vůbec nedává. Ostatně, rádia jsou dělaná hlavně pro poslechy programů i písniček, a teprve pak pro ty, kteří objeví i další zábavu a mohou si vzdálený multiplex nejen naladit, ale při stabilnějších podmínkách si pustit chvíli i nějakou stanici, která z něj vysílá. A nejlépe samozřejmě nějakou vzácnou místní regionální, kterou jinde nenajdou.

Poznávání chování signálů DAB+ je teprve na začátku a je to zase trošku jiné, než FM ( VKV).
A teď trochu odbočím.

Dívali jste se na Toulavou kameru ? Byly tam Domažlice, Hoher Bogen i Furth im Wald. Zkrátka místa, která Soutok letos před několika dny, ale i loni, nebo dokonce už předloni navštívil. Právě na Furth im Wald i Hoher Bogen je krásný pohled právě z Čerchova. Totéž platí i pro Domažlice.

Dnes v 9.30 ulovený multiplex 10A Oberbayern nedaleko mělnického zámku.



A na závěr reportáž zaslaná z muzea:

V mělnickém muzeu si dali dostaveníčko vodníci!
Brekeke aneb V Mělníku není konec vodníků! 19. 7. – 3. 11. 2019 Regionální muzeum Mělník, p . o. - malý sál


Mlýn klape, světlušky blikají zpoza vrby, rybky plavou a vodníci spokojeně bafou fajfku či šijí rudé botky okolo rybníčku v malém sále mělnického muzea. Pravou vodnickou atmosféru dokreslují malované hrnky s pokličkami, ze kterých se marně snaží uniknout polapené dušičky…Pohádková výstava „Brekeke aneb V Mělníku není konec vodníků „ právě začala.

 Vodnická expozice Regionálního muzea Mělník představuje naši nejznámější pohádkovou postavu v její přívětivé formě. Dostaveníčko si zde dali vodníci jak historičtí tak současní, které přímo pro výstavu vytvořili žáci ZUŠ Mšeno. Děti se vyřádí v herním koutku, kde mohou např. posílat dušičky potrubní vodnickou poštou, lovit ryby, poznávat vodní živočichy nebo si pohrát s plyšovým kaprem Pepou. Nechybí ani akvárium s živými rybkami, které pro výstavu zapůjčilo Vivarium Mělník.

K výstavě muzeum vyhlásilo hned dvě soutěže. Děti si užijí dobrodružnou pátrací soutěž „Kapříci vodníka Šploucha“. Úkolem soutěžících je najít sedm zlatých kapříků a zodpovědět hastrmanovy otázky. Kdo zlatého kapříka uvidí, chytne se za nos a řekne „brekeke“ nadobro ho opustí všechna smůla. Soutěž trvá do 29. 9. 2019. Tři vylosovaní výherci získají super ceny. 1. cena je rodinná vstupenka do Veřejného akvária v České Lípě a vodnický dort. Odměny budou předány při derniéře výstavy v rámci programu Dne Středočeského kraje 28. 10. 2019.

Expozici doplňuje sbírka fotografií hastrmanů z okolí Jihlavy p. Jarmily Včelové i fotografie z dalších míst ČR. Návštěvníci mohou zaslat své vlastní vodnické snímky do soutěže „Miss vodník 2019“ na muzejním facebooku.

Ve čtvrtek 25. 7. se koná doprovodný program pro děti s mělnickým vodníkem Brčounem Vrbičkou a kouzelnou muzejní dílničkou od 9:00 a 14.00 hod.
Výstava potrvá do 3. 11. 2019 a je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod. Vstupné 20/10 Kč.


Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace [email protected]eum-melnik.cz, tel. 728 620 651, tel. 315 630 923
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin http://www.muzeum-melnik.cz/


Zdroj: Soutok

Červenec 15, 2019

22:06

Čas od času, se setkávám s otázkou : ,, Nevíš, co to stavějí tam na Pivovaře u Tesca, a co to bude tady u autobusáku u té světelné křižovatky, jak tam přechází lidi ?"

Obvykle nevím, ale stává se, že se někdy něco dočtu v Mělnické radnici a zapamatuji si to, nebo mi to řekne někdo jiný a já to zase třeba i časem zapomenu. Dnes uvidíte tři budovy, z nichž minimálně dvě se tváří, jako budoucí prodejny, ale jen u jedné vím z hlavy, o co jde.

A protože vás v minulosti nesmírně lákaly aktuální pohledy na nedokončené budovy, které nám třeba i jen teoreticky budou všem sloužit, tak se k téma po delší pauze vracím. Ostatně, čtenáři Soutoku si rádi prohlíží různé stavby v katastru města., jak aspoň dokládají různé statistiky.

Na prvním snímku tedy máme zřejmě další specializovaný obchod v blízkosti pivovarského Tesca, jakých jsou zde při Bezručově ulici, ale také při Vodárenské ulici již mraky. Co tam budou prodávat nevím, ale zdá se, že už zbývají jenom nějaké vnitřní úpravy a instalovat ještě nějaké prosklené plochy.



K další stavbě jsem se vydal parčíkem a téma se přihlásilo samo. Není to relativně tak dávno, co se republika potýkala s nedostatkem vody a v našem velkém jezírku u autobusáku bylo tak málo vody, že mnohá zvířátka hledala spásu v sotva tekoucím a velmi mělkém potůčku, kterému tu leckdy hrdinně říkáme říčka Pšovka.

Jenže, ta už dávno nemá ty stavy vodní hladiny, jaké mívala ještě za mého mládí před regulací, kdy bylo vodárenství v údolí mezi Hostínem a Řepínem, až Zahájím ještě v plenkách. A ač se někdy zdá, že v některých částech roku, se situace zlepší, tak již záběry na tento můstek, pod kterým již druhý rok zcela chybí v létě voda, nám znovu připomenou, jak velkým téma v posledních letech voda je.


Lidstvo se až někdy děsí a ptá se : ,, Kam ten svět jenom spěje ?" Možná se mohlo kdysi zdát, že nám ta planeta ještě nějakou generaci vydrží, ale nedávno jsem četl zprávu, kdy už i samotní vědci přiznávají, že některé změny přišly tak brzy, až je to samotné zaskočilo. Prý se máme mít na pozoru a již něco s naším životním prostředím máme dělat.


 Zde tedy máme tu druhou stavbu u Mladoboleslavské ulice. Co to bude, tak to nevím. Možná zase nějaký obchod. Buď se to dozvíme, nebo to uvidíme. I zde se zdá, že hrubá stavba je prakticky hotova, byť celkově zdaleka není tak daleko, jako stavba na prvním snímku.


Abych obměnil směr procházky k dalšímu cíli, tak se vydávám i dále podle potoka do Starých Rousovic, kde mi to vždy přišlo takové poklidné a romantické. I tady se mnoho změnilo. Prakticky se dá říci, že tady mezi bývalým železničním mostem na zrušené cukrovarské vlečce a bývalé cestě, která spojovala Rousovice s Blaty, vyrostla největší džungle v našem městě.

Jen díky častému užívání tu vede podle vody ještě tato prošlapaná cestička.


Zde jsem dokonce mezi zelení spatřil strouhu, což je až k nevíře. Ta kdysi bývala běžně vidět. Jedna věc mi však přišla velmi komická, leč trochu smutná. Dokud vedla skutečně ze Starých Rousovic ještě cesta přes lávku nad Pšovkou, a pak přes luka na Blata, tak se chodilo obyčejnou prašnou uličkou, která se za lávkou změnila na úzkou pěšinku.

Dnes lávka už dávno chybí, pěšinka neexistuje, všude tam panuje džungle a Staré Rousovice se zmohly na vyasfaltování této dnes už slepé uličky končící u říčky Pšovky.


Prošel jsem čtvrtí zbavené valné části dopravy, abych navštívil stavbu téměř sousedící s dnešním obchvatem, který nese také název průtah. Názory můžou být všelijaké, ale něco to přineslo a dobře se tu jede. Stejně je dost pravděpodobné, že pokud se trochu neomezíme a nebudeme více využívat jiné druhy dopravy, tak přijdou problémy, o kterých se nám dnes ještě možná ani nezdá.

O obchodním domě Billa, se na rozdíl od jiných mluví zde v Mělníku již dlouho. Vypadá to tedy, že ani místní už nebudou muset jezdit do sousedních měst, protože každý takový dům jiné společnosti má i jiný sortiment nabídky a ačkoliv si každý najde nějaký ten svůj oblíbený obchoďáček, tak to chce snad každý občas zkusit jinde a zkrátka to prostřídat a poznat nové věci.

Tady se zdá, že máme také hrubou stavbu, ale k dostavbě je zatím ze všech tří budov nejdále. Tak, nic nám neuteče.


Neměl jsem v úmyslu dělat někomu reklamu, ale třeba to někoho nakopne. I pivo prožívá společně s vínem obrovský boom.Už to není o tom, abychom k hovoru vypili sklenici nějakého piva, ale už si chodíme vybírat kvalitu a třeba i do minipivovarů.

Navíc dnes naštěstí neplatí, že pivovary zásobují pouze svůj kraj, a tak můžeme i řadu skvělých piv, které třeba ochutnáme kdesi na dovolené vypít i doma. Mezi oblíbené značky patří i šumavský Klostermann.


A jak tak jdu, tak vidím další stavbu, o které se nedávno psalo právě v Mělnické radnici. Parkování v této lokalitě je problematické, a tak se stále něco zvětšuje, vylepšuje, ale při tom růstu a způsobu současné přepravy osob to možná ani brzy stačit nebude. Když on se dnes už málokdo chce vracet do časů, kdy se mnohem více používalo hromadné dopravy.

Tak to tedy byla taková ta slíbená procházka po stavbičkách u nás, byť ne po všech, a přitom jsem si dovolil takříkajíc i trochu filosofovat. Dnes je řada lidí toho názoru, že je třeba stále něco rychle budovat, ale možná to chce napřed trochu přemýšlení. Však i Karel Havlíček Borovský pravil větu, která se kdysi učila na školách :,, Šeliké to kvaltování, toť pro hovada dobré jest." Jestli na tom něco není ?

Na druhou stranu víme, že každá vybudovaná věc aspoň na chvilku něco změní a až čas určí na jak dlouho, a zda k lepšímu, či horšímu. Tedy, pokud někdo neztratí paměť a prožije oboje. On totiž občas leckdo brzy zapomíná.


Zdroj: Soutok

Červenec 14, 2019

17:36

Byli jste už někdy v Jeseníkách, nebo na nejvyšší hoře Moravy ? Tak to si říkám vždy, když si vzpomenu na školní výlet do Vysokých Tater v 70. letech , na několik návštěv naší nejvyšší hory Sněžky, a také na dokumenty v ČT, kdy nás třeba pan Michal Jančařík vzal v Cyklotoulkách nejen na Praděd, ale třeba i na Švýcárnu. Jeseníky nám mají co nabídnout a přitom jsou tak nějak  díky své poloze mnohdy neprávem opomíjeny.

Praděd je sice až pátou nejvyšší horou ČR, ale kromě toho, že je nejvyšší horou Moravy a Slezska ( 1491 m.n.m. , tak díky vysílači na jeho vrchu ( výška 146.5 metrů) je nejvyšším, byť umělým bodem v naší republice. A takovou zvláštností je i fakt, že na rozdíl od Sněžky sem nevede lanovka, ale krásná široká silnice.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Prad%C4%9Bd

Seznam tisícovek v Česku podle výšky sestupně. Podle nadmořské výšky jsou uspořádány do 396 pozic. ( Rovných tisíc metrů má šest kopců ) Kdo by to jen řekl ? Zde je tedy zajímavý seznam nejvyšších vrchů v ČR :

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_tis%C3%ADcovek_v_%C4%8Cesku


Vyjel jsem ráno v 5.40 z Mělníka vlakem do Kolína, kde jsem v poklidu přešel na nástupiště, odkud odjíždí starý známý rychlík EX 113 Varsovia jedoucí do Varšavy. Ten přijede z Prahy a odjíždí v 7.02. Vlakem jedete až do Olomouce, kam přijedete v krásných 8.44 hodin.

Jak jen je  Olomouc z Mělníka časově blízko, a kdyby měl člověk platit normální lístek, tak dáte .... 2x 319 Kč ... tedy 640 Kč jen za cestu. Osobně si myslím, že kdyby jízdné nebylo tak drahé, tak by lidé i více cestovali vlaky během celého roku, byť je pravda, že si mnozí rádi přispíme, nebo máme i jiné povinnosti, než jen přemýšlet o výletech.

Ten Olomouc, nebo ta Olomouc :-) ?
https://www.google.com/search?q=ta+Olomouc&rlz=1C1SQJL_csCZ775CZ775&oq=ta+Olomouc&aqs=chrome..69i57j0j69i60.7756j0j4&sourceid=chrome&ie=UTF-8

Z Olomouce jede v 9.01 vlak až do Krnova, kde žije početná řecká komunita, která tu má i svůj hudební festival a další akce. To je mi však dnes jedno a jsem jedině rád, protože mezi městy Bruntál a Krnov je náhradní autobusová doprava.


Už za Olomoucí jsem překvapený. Vlak jede k severu podle říčky Bystřice a brzy se zakousne do takového malebného kaňonu mezi kopci. Všechna nádraží jsou takové strohé velké oprýskané nevyužité budovy a na té první je ještě patrný německý nápis, který dosud nikdo neodstranil, ani ho žádná barva nepřekryla. Vždyť na Bruntálsku převládala německá národnost a mnozí otcové odtud odcházeli bojovat za Wehrmacht.

To je právě to kouzlo dějin, které je dobře znát, nebo si je aspoň občas opakovat, abychom některým věcem lépe rozuměli a třeba i měli správnější náhled.

Později projíždíme městečkem Moravský Beroun a musím se trochu smát. Tak už jsem projížděl Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, tak teď Moravský Beroun a snad mám ta města kompletní. Moravskou Třebovou tedy zatím ne, ale Česká Třebová také není nic velkého a zvučného, kromě svého vyhlášeného železničního uzlu.

V Moravském Berouně poznávám další podnik, jehož sláva dospěla až do mělnických supermarketů. Ano, jde o minerální vodu jménem Ondrášovka. Tak ta tedy má své sídlo zde.


Krajina se rozevírá, všude se pasou nějaké krávy, občas přichází přeháňky a paní průvodčí nás upozorňuje na přestup do autobusů směrem do Krnova.V 10.22 přijíždím do Bruntálu, kde to ještě neznám a jsem mile překvapený.

První krásně opravená nádražní budova v jejíž útrobách nenajdete jenom automat na jídlo a pití, ale funguje tu také útulná trafika. Jenom WC tu nějak nevidím. Hned za nádražím je však moderní malý autobusáček s krytou uzamykatelnou čekárnou, kde se ve stojanu cestujícím nabízí volné propagační materiály této turistické oblasti.

Zároveň vás upozorňuje nápis, že pokud máte zájem o serioznější materiály a pohlednice, tak musíte jít ven, zaklepat tam na okénko a oni se vám budou věnovat. Bruntál má totiž své hlavní info centrum na náměstí ve městě.

Také se to vysvětlilo, jak je to tu s WC. To je vůbec samostatná budova mezi nádražím ČD a autobusákem, kde vůbec nemusíte mluvit s místní obsluhou. Pětikoruna vám prostě odblokuje patřičné dveře.

Byl jsem překvapený, že jedu prakticky sám takovým čistým autobusem, ale hned na třetí zastávce v centru města, se vůz naplnil tak, že řidič vypnul  při příjezdu motor.  Ještě vám dlužím čas odjezdu autobusu. To bylo v 10.50 ze stanoviště číslo 7 do Karlovy Studánky.

Jedete 21 km do zastávky Karlova Sudánka rozcestí Hvězda a zaplatíte 33 Kč. Přijedete tam v 11.33 a myslíte si, že máte dost času.


Ještě štěstí, že jsem se už dvacet minut předem hnal s ostatními lidmi do dalšího autobusu, který lze nazvat kyvadlovkou. Však on je tu takový malý autobusáček, parkoviště automobilů a občerstvení s restaurací. Odjezd autobusu je ve 12 hodin, zaplatíte 21 Kč a autobus čeká 6 km do stálého kopce. Autobus se narval až k prasknutí, závora se se zvedá a několik osobáků s povolením a my, se vydáváme do míst, kam už jiní s auty nemohou.



Ve 12.15 jsme na místě a já rychle přitahuji dnešní hlavní cíl. Podle map bych tam měl jíti až 90 minut, pokud se nepletu. Ihned jdu do plných, neboť mám na vrchu čas jenom 30 minut, a pak už musím k autobusu v 15.30, abych mohl ještě dnes dojet domů.


Tohle je chata Ovčárna, odkud se již musí pěšky. Nasazuji tempo, jaké mi silnice, stoupání a fyzička dovolí.


Rozhoduji se, že směrem vzhůru nic fotit nebudu, protože není čas, ale stejně jsem neodolal. Všude kvanta lidí. Jedni jedou proti vám na kolech a koloběžkách, jiní opačně s vámi pěšky, či na kolech. Ti občas i slézají, protože zjišťují, že jsou chodci rychlejší.


Poslední metry.


Za 45 minut jsem na vrchu, což je fantastické. Ve 13 hodin vlétnu k jakémusi výdejnímu okénku a už vybírám suvenýry. Jak moudré. Za nějaký čas tu budou stát fronty a přitom se zdá, že už tak je v místnosti dost lidí. To se ví, že je tu vše tak nějak dražší, ale s tím se musí počítat.


,, Lístek na rozhlednu stojí 100 Kč a prodá vám ho takový starší pán u výtahu " říká mladá slečna.  Nějak mě napadlo, že ve Slavonicích, se platilo nahoře ve věži, a tak bude jistě kasa u výtahu také nahoře. Otevřou se dveře výtahu, vyjde si 10 lidí, a protože mi už nic nestojí v cestě, tak se vřítím do výtahu a mávám na ostatní lidi, aby moc nekoukali a ráčili mě následovat. Ani nevnímám staršího pána, který šel také z výtahu, ale nějak pomalu. ,, Tak pojďte !" volám a mávám na lidi.

,,Oni půjdou, ale napřed zaplatí a Vy mi dáte stovku " otočí se ke mně muž. Tak samozřejmě, vůbec o nic nešlo, ale nějak mě ta celá situace rozveselila a hned jsem se ptal, zda ví, kolikrát za den jede tím výtahem nahoru a dolu. Prý si čárky nedělá a asi by mu to ve výtahu neprošlo. Hned jsem vzpomněl na Martina Klihavce, který při návštěvě sklepů skutečně dělá čárky, aby věděl kolik bylo návštěvníků.

Sice jsem mu řekl, jak se u nás vede statistika kontroly návštěvnosti středověkých sklepů, ale chápal jsem, že on to skutečně dělat asi nemůže a sklidnil jsem se. To víte, když si člověk může dělat co chce, tak může být chvílemi až moc veselý :-).


Ani vám nevím kolik metrů to bylo nahoru, ale jít pěšky bych to nechtěl.


Je to tam celé zakryté okny a doplněné takovými mapami. Nafotil jsem tam toho skrze sklo tolik, že se vtom stejně sotva vyznám, ale tentokrát poznalo oko na místě více, než fotografie v počítači. Na prvním snímku by měla být Sněžka, ale jest-li ji tam najdete, tak to nevím. Na místě ji bylo poznat, ale chtělo to ještě triedr.


Zde mají být zase Vysoké Tatry a pohled na ně byl časem stále lepší a lepší. Asi to postupné kazení počasí v blízkých dnech. Rádio jsem měl samozřejmě také, ale dost mě tu otrávilo. Zatímco muxy v Bavorsku mají svá oblastní pojmenování, tak v Polsku nese vše převážně název Polskie Radio. Až dodatečně podle webu poznáte, který kanál patří které blízké oblasti a o podmínkách a něčem vzdálenějším můžete jen spekulovat.

https://www.ukwtv.de/cms/polen-dab.html

Jedinou šancí bylo ulovit Braniborsko, což je odtud podstatně dále, než z Krkonoš, či Jizerek, a tak se zázrak nekonal. Už posledně v článku o Čerchově jsem psal, že za celých 14 dní nebylo ani mírné zlepšení podmínek.



Zde tedy máme ještě snímek z rozhledny ...


 .... a od vchodu do budovy. Škoda, že tam lentikulární pohlednici neprodávali a měli jen toto obří provedení pro potřebu vlastní budovy. To jsou ty nejlepší mapy, kde díky 3D efektu máte skvělou představu o terénu
.

Pohled na rozhlednu od paty budovy. Na místě jsem tedy nakonec strávil 1 hodinu a skoro ještě 40 minut. Vycházel jsem ve 14.40 a bez nějakého spěchu jsem byl v 15.20 u autobusu.


Cestou dolů jsem fotil.









Chata Ovčárna měla zcela normální interier. Jinak je tomu prý na Švýcárně ( televize).
Dolů jsem už musel v prvním autobusu stát, ale jen 10 minut. Odjezd byl tedy v 15.30. Pak jsem musel počkat do 16.09 na autobus, který mě vzal opět do Bruntálu, kde jsem byl v 16.45.

Tady bylo 45 minut času a já se mohl jít podívat na bruntálské náměstí.


Celkem hezké, byť ne nijak zvláštní. Něco se ale nafotit dalo.






Vybral jsem tedy ty nejhezčí snímky, byť jsem musel něco vynechat. V 17.34 mi jel opět vlak do Olomouce a já zkusil aspoň ještě trošku bruntálské krajiny z okna vlaku. V 18.52 jsem přijel do Olomouce. V 19.20 vám jede opět Varsovia na Prahu a ve 21.01 jste v Kolíně.

 Ve skutečnosti jsme tam byli ve 21.20, protože nám pořád hlásili, že vlak je opožděn z důvodu policejního zásahu. Náš vlak do Ústí ( rychlík Střekov) na nás však čekal, a tak byl člověk ve 22.15, respektivě ve 22.35 doma. Hlavně, že jsem nemusel zase do Prahy a nepřijel před půlnocí, či později.

A to je z cest vše. Příště už vyrazíme do terénu u Mělníka a podívámese, jak nám poskočily stavby obchodních domů.

Hezký zbytek neděle a úspěšný vstup do pracovního týdne !



Zdroj: Soutok
14:43


V mělnickém muzeu mají v létě sraz vodníci!
20. 7. – 3. 11. 2019

Interaktivní program pro rodiny s dětmi 25. 7. 2019 Regionální muzeum Mělník

Z malého sálu Regionálního muzea Mělník se stane během letních prázdnin rybník při výstavě Brekeke! aneb V Mělníku není konec vodníků. Dostaveníčko si tady dají vodníci jak historičtí tak současní, které přímo pro výstavu vytvořili žáci ZUŠ Mšeno.

 Expozice představí naši nejznámější pohádkovou postavu spíše v její přívětivé formě. Nebude chybět akvárium s živými rybkami, které pro výstavu zapůjčí Vivarium Mělník. Pro dokreslení atmosféry bude využita muzejní sbírka malovaných hrnečků. Děti se můžou těšit na herní koutek a doprovodnou soutěž, při které budou pátrat po zlatých kapřících vodníka Šploucha a přitom poznávat krásy Mělníka

. Výstavu doplní sbírka fotografií vodníků z okolí Jihlavy p. Jarmily Včelové i fotografie z dalších míst ČR. Návštěvníci budou moci zaslat své vlastní vodnické snímky do soutěže „Miss vodník“ na muzejním Facebooku.

Vernisáž se koná ve čtvrtek 18. 7. od 17:00 hodin. Těšit se můžete na vodnický příběh a setkání s mělnickým vodníkem Brčounem Vrbičkou. 25. 7. proběhne doprovodný program k výstavě pro děti s vodníkem Brčounem Vrbičkou a kouzelnou muzejní dílničkou.



Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace [email protected], tel. 728 620 651, tel. 315 630 923
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin http://www.muzeum-melnik.cz/



Zdroj: Soutok
14:33


Dny lidové architektury Středočeského kraje
20. – 28. července 2019

se slavnostním zahájením v obci Lhotka v sobotu 20. 7.


Po dvou úspěšných ročnících Dnů lidové architektury Středočeského kraje v Muzeu lidových staveb středního Povltaví ve Vysokém Chlumci (2017) a v Polabském národopisném muzeu v Přerově nad Labem (2018) se v letošním roce uskuteční jejich 3. ročník, tentokrát se slavnostním zahájením v sobotu 20. července v obci Lhotka na Kokořínsku – v romantické krajině pískovcových skalních měst, tajuplných zákoutí i prosluněných borových lesů, hlubokých kaňonů a strží, zde zvaných doly, ...

.. v místech, kde se setkával a vzájemně ovlivňoval český a německý živel, v regionu zemědělsky nepříliš úrodném, dříve však proslulém pěstováním chmele, v oblasti, jíž se prakticky úplně vyhnul průmysl i větší dopravní tepny včetně železnice, a v níž se díky tomu dochovala nedotčená příroda a rovněž nebývalé množství unikátní původní, převážně roubené lidové architektury i celých vesnických sídel rozložených v členitém terénu náhorních plošin i strmých roklin.

Co jsou Dny lidové architektury?

Jejich cílem a smyslem je upozornit co nejširší veřejnost na fenomén historického vesnického stavitelství, které je i přes značný úbytek v období od Druhé světové války dosud stále početnou a důležitou složkou venkovské zástavby – ať už jde o drobné roubené chalupy, rozlehlé selské grunty či zděné usedlosti a domy, mlýny, sýpky, hospodářské, technické a sakrální stavby nebo i celá venkovská sídla se zachovalou půdorysnou a prostorovou skladbou.

 Památky lidového stavitelství jsou pozoruhodným dokladem řemeslného umu i estetického cítění našich předků a současně představují významný krajinotvorný prvek, uplatňující se jako neodmyslitelná složka životního prostředí a často přímo ztotožněný s pocitem domova.

Dny lidové architektury proto nejsou samoúčelnou akcí, ale mají své hlubší poslání a záměr – nejen představit veřejnosti mnohotvárnou, jedinečnou a mnohdy neprávem opomíjenou historickou architekturu našeho venkova, ale zároveň oslovit, motivovat a inspirovat zástupce státní správy i samosprávy, odborné instituce a organizace, různé neziskové a občanské iniciativy, vlastníky, investory, projektanty, specializované firmy a řemeslníky, odborníky i laiky a další aktéry stavební činnosti na venkově k cílevědomějšímu, ohleduplnějšímu a promyšlenějšímu přístupu k péči o toto jedinečné dochované kulturní dědictví.

 Přáním pořadatelů je, aby se Dny lidové architektury staly pro širokou veřejnost podnětem k hlubšímu poznání a pochopení hodnot a významu lidového stavitelství a zároveň impulsem k posílení vědomí odpovědnosti za jeho uchování.

Hlavním centrem letošních Dnů lidové architektury Středočeského kraje se stane nevelká, ale malebná obec Lhotka u Mělníka, ležící na jižním okraji Kokořínska. Tady se v sobotu 20. července v 11 hodin na pódiu na hřišti pod návsí uskuteční jejich oficiální slavnostní zahájení moderované Václavem Žmolíkem, jehož součástí bude křest drobné publikace „Lidové stavby Středočeského kraje – severozápad“.

 Celodenní bohatý doprovodný program bude probíhat na více místech. Na hřišti se návštěvníkům představí folklorní soubory Jarošovci z Mělníka a Furiant z Malé Bělé a lidová muzika Osmikráska z Prahy a najdou tu také jarmark s ukázkami tradičních vesnických řemesel (košíkář, hrnčířka, bylinkářka, perníkářka, výroba ze sena a levandule aj.), s prodejem regionálních výrobků a občerstvením.

 Na opačné straně vsi ve skalním obydlí (pobočka Regionálního muzea Mělník p.o.) kromě komentovaných prohlídek unikátních ve skále vytesaných prostor a tematické výstavy návštěvníky potěší harmonikář s vystoupením V kokořínském údolíčku a děti určitě zaujme Kouzelná dílnička tetičky Míny. Kyvadlovou dopravu mezi hřištěm a skalním obydlím bude zajišťovat stylový koňský povoz s bryčkou.


Ve společenském sále nedávno otevřeného komunitního centra na návsi bude navíc instalována videoprojekce seznamující návštěvníky s pozoruhodnou vesnickou architekturou Kokořínska. Po 17 hodině bude program na hřišti dále pokračovat dobročinnou akcí pořádanou obcí Lhotka.

Pro zájemce bude rovněž připravena exkurze Putování za lidovými stavbami Kokořínska, během níž navštíví některá vybraná jedinečně zachovalá vesnická sídla a prohlédnou si ukázky typických staveb lidové architektury tohoto regionu (například Olešno, Tubož, Střezivojice, Jestřebice, Dobřeň, Vysoká aj.). Asi tříhodinovou trasu exkurze s odborným výkladem bude možno absolvovat zdarma dvěma přistavenými autobusy s odjezdem v 13:00 hodin ze zastávky na návsi. Účast je možno si rezervovat předem na e-mailové adrese [email protected] nebo na telefonním čísle 777 100 557.

Speciálně pro tyto účely bude vydána skládačka koncipovaná jako tematicky zaměřený průvodce, který návštěvníkům přiblíží nejen trasu Putování za lidovými stavbami Kokořínska, ale také další význačné a často unikátní památky vesnického stavitelství v severozápadních regionech Středočeského kraje (okresy Mělník, Mladá Boleslav – západní část, Kladno, Rakovník a Praha-západ – severní část), jež zpravidla unikají zrakům běžného turisty. Skládačky budou volně k dispozici v infocentrech, v muzeích i na dalších obvyklých místech a samozřejmě též při slavnostním zahájení ve Lhotce.

K dopravě do a z místa akce lze využít speciálně vypravovaný rekreační Kokořínský rychlík Praha – Mšeno s odjezdem z Hlavního nádraží Praha v 8:35 a příjezdem do stanice Lhotka-zastávka v 10:00 (bližší informace na http://www.kzc.cz/vlak/kokorinsky-rychlik).


Ke Dnům lidové architektury Středočeského kraje se připojí i další kulturní organizace s tematickými akcemi různého druhu. Programovou nabídku všech aktivit s přehledem vybraných zajímavých lokalit, přibližující zájemcům dochovanou historickou venkovskou architekturou, bude k dispozici jednak jako tištěný materiál a jednak na níže uvedených webových adresách.

Organizátory letošních Dnů lidové architektury Středočeského kraje jsou opět Kotěrovo centrum architektury, o.p.s., FOIBOS BOOKS, s.r.o. a Středočeský kraj, jmenovitě pak odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu, odbornou stránku zajišťuje Národní památkový ústav a Regionální muzeum Mělník, p. o.

Středočeský kraj, odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu, se rozhodl postupně v průběhu 4 let představit zájemcům v rámci Dnů lidové architektury pestré a rozsáhlé bohatství vesnického stavitelství na celém území Středočeského kraje – za centra, kde se uskuteční slavnostní zahájení s tematicky zaměřeným doprovodným programem, byly vybrány příspěvkové organizace Kraje, respektive specializované pobočky muzeí, jež se zaměřují na záchranu a prezentaci lidových vesnických staveb:

 2017 – Muzeum vesnických staveb středního Povltaví ve Vysokém Chlumci (pobočka Hornického muzea Příbram, p. o.), 2018 – Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem (pobočka Polabského muzea Poděbrady p. o.) a v letošním roce 2019 – skalní obydlí ve Lhotce u Mělníka (pobočka Regionálního muzea Mělník, p. o.). Každoročně je zároveň vydávána speciální publikace přibližující vesnickou stavební kulturu příslušné oblasti.


Veškeré programové materiály, propagační a informační tiskoviny ke Dnům lidové architektury Středočeského kraje 2019 budou k dispozici v příslušných regionálních informačních centrech, muzeích, kulturních zařízeních, u partnerských organizacína dalších obvyklých místech v regionu a rovněž na webových stránkách: www.lidove-stavby.cz; www.muzeum-melnik.cz; www.kr-stredocesky.cz; www.npu.cz; www.propamatky.info


Zdroj: Soutok

Červenec 13, 2019

17:51

Už to tak nějak chodí, že když se blíží léto a přichází čas dovolených, tak řada lidí brouzdá internetem a hledá dlouhodobější ubytování v penzionech ve vyhlášených turistických oblastech. Jiní se zase vydávají pod stan, třeba i na vodu a každý večer nocují někde jinde. Jenže těch možností je pochopitelně více.

Takovým hitem je už právě pět let nejlepší jízdenka v historii Českých drah, která nese název Jízdenka na léto. Tato jízdenka má tu výhodu, že například za 1190 Kč na ni můžete jezdit vybraných 14 dní v červenci, nebo v srpnu po celé ČR a nikoho nezajímá, zda někde přespáváte, uděláte nějaký pěší výlet a zase jedete o nějaký kus dále, nebo zda se vracíte po každém výletu domů a podle situace vyrážíte buď už druhý den na další výlet, nebo si dáte den, či dva odpočinku.



Soutok si oblíbil takové jednorázové výlety do různých koutů naši země, ke kterým si najde vždy nějakou záminku, a které  často směřují i do odlišných směrů. Pokud první letošní výlet vedl daleko na východ do Beskyd a druhý hlavní zase na jih do Slavonic a Telče, tak třetí už byl na sever k nedaleké Milešovce a zbýval západ.

Ani jsem si nějak neuměl představit, že bych měl vynechat letos cíl, který by byl buď na Šumavě, nebo v Českém lese. Vždyť předloni to byla především návštěva Domažlic a pohoří Hoher Bogen doplněná ještě výletem na Třístoličník a loni návštěva vrchu Velký Ostrý na hranici s Bavorskem, kterou jsem završil u druhého vesnického orloje v obci Hojsova Stráž na Železnorudsku.


Letošní cesta přes Domažlice na vrch Čerchov byla takovým docela logickým plánem. Přece jen už má člověk v kapse skalpy Poledníku, Pancíře, Velkého Javoru i Velkého Ostrého a má to i jinou rovinu.

Prvně jsem v těchto končinách pobýval v roce 1972 a hned dvakrát. Naše třídní učitelka z tohoto kraje pocházela, a tak to tentokrát nebyla jen záležitost Trabantu, ale i školního autobusového výletu :-).

A když si vezmete, že u nás hrál a tančil loni na Vrkoči soubor právě z Domažlic, tak jsem se sem těšil.

Rozhodl jsem se, že i tentokrát pojedu prvním pracovním autobusem ve 4.07 do Prahy a budu pokračovat Západním expresem s odjezdem v 5.45 z hlavního nádraží do Domažlic. Západní expres jezdí v taktu každé dvě hodiny do Mnichova a staví nově pouze na Smíchově, v Plzni, Holýšově a v Domažlicích, kam přijede za dvě a čtvrt hodiny jízdy ( 7.59).

Spojení je téměř bezhlučné, rychlé, klimatizované s internetem., a velmi často bývá tato spoj poloprázdná, oproti pozdějším spojům. Z Domažlic jsem v 8.05 již pokračoval regionovou směrem k Tachovu. Asi čtvrtou zastávku jsem vystoupil v obci Trhanov ( 8.19)

Abych zbytečně neplýtval silami, tak jsem nešel po turistické značce do Chodova, ale vydal jsem se nejkratší cestou po silnici do obce Pec, kam jsem skutečně dorazil někdy v 9.10 hodin. Plánovač ukazuje, že jsem ušel tři kilometry po silnici, kde projela snad jen dvě auta a překonal jsem komické stoupání 52 metrů.


Byla to pastva pro duši. Kolem klid, pohoda, rozhled na louky a lesy, a právě první dva snímky křížku jsou z této první etapy. U rozcestníku v obci se již dozvíte, že jste v nadmořské výšce 500 metrů a čeká vás  skoro 5 km a převýšení cca 515 metrů.

V obci jsem dal první rozhovor dne s jakousi ženou, protože šel kousek přede mnou asi půl kilometru jakýsi pes tuláček a já se dozvěděl, že tento tvor, který z dálky připomínal lišku, jenž vyšla z lesa je zcela neškodný známý místní tuláček.

Lidé jsou tu velmi družní, rádi se baví a třeba vám i řeknou to, že je to tu občas takové smutnější, ale jinak se tu cítí šťastní a je tu krásně. To mohu jen potvrdit. Všude, kde jsou kopce je krásně, ale jen do chvíle, kdy zjistíte, že se slunce chystá za ně odpoledne schovávat. To není posezení za mělnickým zámkem, kdy se můžete třeba i dívat, jak tam ve 21.15 zapadá slunce.


Že tu jsou lidé šťastní, tak o tom svědčily jejich domky, upravené zahrádky s množstvím ozdobných artefaktů a vždy mám radost, když tu potkám domácí zvířenu. Toto bylo snad poslední stavení obce. Vedla tudy turisticky označená zkratka, kterou jsem cestou zpět dolů minul a kozenky jsem bohužel už jenom zaslechl. Ale což, zvířátka tu mám, a to všechno dokresluje tu krásnou barevnost života v celé své šíři.


Jen kus za obcí už bylo plno náprstníků a připomnělo mi to trochu Krkonoše. Ale mám dojem, že tady jich bylo mnohem více.


Náprstník červený ... https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1prstn%C3%ADk_%C4%8Derven%C3%BD


Vůbec to byla krása pozorovat, jak se se vzrůstající nadmořskou výškou fauna mění.



Stanovat na divoko se tu jistě sice nesmí, ale kdo by se sem šplhal, aby tady vysoko nad obcí zkusil někoho vyhmátnout :-). Jeden z party na mě hleděl ze zavěšené sítě mezi stromy a zbytek byl ve stanu. Kdo by tehdy tušil, že až půjdu dolů, tak je asi půl kilometru pod kopcem potkám  sedět na zemi a dáme řeč.

Byli z Českých Budějovic, přijeli už včera vlakem, dali v obci nějaké pivko, přespali, dopoledne věděli, že je fotím, a teď sbírali zbytky sil na finální výstup k rozhledně. Hrozně se smáli tomu, že někdo může ráno daleko odtud vstát po třetí hodině ranní, ještě být na vrchu dříve než oni a nevěřícně kroutili hlavou, že jsem přijel prakticky jen na otočku :-).

Tak, jiný věk, jiné zvyky, jiné povinnosti.


Také jsem tam našel takový krásný krytý posed.



V 11 hodin jsem dospěl k vrcholu a dlužím vám jednu zajímavost. Vedle Kurzovy rozhledny ( vpravo) je autobusová zastávka a přes sezónu sem jezdí dvakrát denně o víkendu cyklobus. Vyjíždí z Furt im Wald a staví v 9.40 v Domažlicích u nádraží ČD.

http://www.csadplzen.cz/?ob=cerchov&ls1=menu_cyklobusy

I tak se sem dá jet a zcela bez námahy. Ale, jen o víkendu a časem nelze mrhat.
Ta věž vlevo je funkční. Jde prý o jakousi věž, která má na starost předpověď počasí pro vojenské účely. Potkal jsem se tam s párem z České Lípy a pán mi vysvětlil, že tu vojákoval a poučil mě právě o té druhé věži.

Navíc jsem vám zde již napsal, že jsou tu lidé družní, a tak mi jeden občan obce Pec hned po pozdravu sám vyprávěl, jak se o vrchol kopce nějak mezi sebou dohadují tři obce, a který pán odkud slouží na té druhé věži :-). Sice mě to bylo tak nějak trošku šumák, ale věřte, že je to krása, když se s vámi v nějaké vsi na konci republiky kdesi pod velkými kopci dá někdo do řeči.

Lidský kontakt nemůže žádné čučení do elektroniky nahradit a naštěstí to ještě spousta lidí zejména starší generace ví. Přijmout informace ano, ale koukat na film, když si můžu prohlédnout krajinu, nebo pokecat s někým jiným a něco se dozvědět ?


Ve věži je všechno. Snad ani netřeba to rozebírat. Vše, co turista potřebuje.


Vystoupat musíte kamennou věží po svých a hlavním místem je tento ochoz. Čerchov má nadmořskou výšku 1042 metry. Fakt jsem někde četl jednou v pravidlech pravopisu, že se to skloňuje podle poslední číslice, byť to zní nepřirozeně a hovorově se to nepoužívá :-). Ale, někoho to možná jistě zaměstnává.


Zde máme tedy tu vojenskou věž.



Potkal jsem se v ochozu s mnoha lidmi a občas mě to zdržovalo od pokusů s rádiem. Jedna paní ze Starého Plzence se mě pořád ptala, zda jsem navštívil nějaké památky kolem Plzně. Snažil jsem se jí vysvětlit, že to tak prostě už je, že lidé v první řadě navštěvují něco významného především na okraji republiky ( Šumavu, Krkonoše), ještě hlavně ty vrcholové hřebeny a zbytek si případně nechávají na penzi.

Hned mi řekla, že je dnes na prvním výletě v penzi a začala se smát :-).

Potkal jsem tam také starší manželský pár z Regensburgu a zasmáli jsme se tomu, že oni to sem mají vlastně blíže, než já. Pán byl zvědav, jak dlouho mi bude vlastně trvat k našemu soutoku dvou největších českých řek cesta.


To jezero se jmenuje Drachensee a  leží kousek za hranicemi před městem Furt im Wald, které je pod vámi. Když jedete vlakem do Německa na Regensburg a Mnichov, tak jedete kolem. Vrch na pozadí je známé pohoří Hoher Bogen, kam jsem šel předloni z Furtu pěšky ( cca 15 km tam) a vlevo je vidět Velký Javor u Železné Rudy a další kopce.


Tady vlevo vedle věže mohou být vidět i Alpy.



Příjem jsem si užil, byť skutečné podmínky už týdny nebyly. Šly prakticky všechny bavorské muxy ... https://www.ukwtv.de/cms/deutschland-dab/bayern-dab.html

... až na Unterfranken, který sdílí stejný kanál 10A, jako zde velmi silný Oberbayern šířený s alpského vysílače Wendelstein. Vysílač Wendelstein ( 1838 m.n.m.) je odtud 195 km vzdálený a šíří ještě multiplex 7A Voralpenland.

Až to jednou při podmínkách, či zimní inverzi půjde na teleskop i u mělnického zámku, tak to bude zase radosti :-). Tady to sice potěšilo, ale kdyby byly ty správné podmínky, tak by tu člověk měl chytit Hesensko, Bádensko, či dokonce Švýcarsko. Jinak byl už v minulosti u našeho zámku na FM několikrát Wendelstein zachycen, ale v DAB+ čeká na premiéru. A snad budu u toho :-).

https://de.wikipedia.org/wiki/Sender_Wendelstein


To jsou ti mí sousedé z České Lípy. Pokud jste ještě vydrželi sledovat nyní velmi zaneprázdněný web ( výletů bylo moc), tak vás tímto zdravím ! :-)

Legrační bylo, že jsme vlastně oba bývalí vojáci z těchto končin, tak si bylo i co ukazovat. Tady ty ( Vy), tam já :-).


Ani vám nepovím, co na těch miniaturách mám. Tady bylo vidět snad vše. Kamsi k Mariánským Lázním, k Plzni, Šumava i německé dálavy.


Tak jsem si odtud přitáhl 12 km vzdálené Domažlice ( vzdušnou čarou).


Kurzovu věž jsem opustil asi ve 14.30 a do Pece jsem dorazil o hodinku později.


Měli tam takový krásný mlýn.



Tak se jevil Čerchov ze silnice k Trhanovu.


V Trhanově jsem objevil tyto krásné sluneční hodiny, ale vlak mi jel až za půl hodiny. Do Domažlic ? Naštěstí ani ne. Ještě jsem vyrazil asi v 16.10 jednu stanici do Klenčí pod Čerchovem, kde je rodný dům Jindřicha Šimona Baara.,, Jo, Českolípáci, našel jsem váš zápis v knize návštěv. Kdo jiný by tam asi byl z České Lípy . Mám pravdu ?"

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_%C5%A0imon_Baar

Ne, to není předek hvězdy stříbrného plátna Lídy Baarové :-).


Vstup asi 20 Kč, zařízení krásné. Nevím, přijde mi divné, abych tady dával nějaké interiéry a už jsem to vysvětloval mnohokrát. Když, tak jen propagačně, abych pomohl návštěvnosti objektu a udělal mu určitou reklamu. Ještě jsem chtěl stihnout Výhledy, kde má pomník Jan Sladký Kozina, ale už nebyl čas a ještě to bylo do kopce.



Zpátky mi to jelo v 17.30 s příjezdem do Domažlic v 17.45. Zde jsem si zase pěkně popovídal s průvodčím, který jinak pěkně pracoval. Jak vidí chlapa s batohem, tak už je tu otázka: ,,Tak co ? Byl jste na hoře? A jak ? Výšlap, co ?" Chodové jsou prostě společenští, lidoví a mají to u ,,mě dobrý" :-). A hned mě napadl ten název filmu.

Z Domažlic to mělo jet v 18.01, ale bylo 20 minut zpoždění, které mi celkem nevadilo. Tedy, nějaký čas. Vlak má přijet do Prahy ve 20.16 a najednou je 20.35. Autobus vám jede ve 21 hodin, a když vám u metra prolétne drobná mince až dolů, tak máte zaděláno na skutečnost, že vám dole spoj ujede a nemusíte to chytit. Nakonec se zdařilo i tak a ve 21.40 byl člověk doma  na Mělníku.


Zdroj: Soutok

Červenec 12, 2019

19:47


Víte, kolik máme památek zařazených do Českého dědictví UNESCO ?
Najdete je zde na ....

http://www.unesco-czech.cz/mapa/

Motivů k tomuto výletu jsem měl několik. Ve Slavonicích jsem nikdy nebyl, byť jsem je viděl na reklamních obrázcích a v televizi. Už i skutečnost, že hned za nimi probíhá hranice s Rakouskem má něco do sebe. Vždyť i tady jsou němí svědkové v podobě řopíků ( bunkrů) a nedaleko odtud na JZ leží území jménem Vitorazsko, o které bylo svedeno ve středověku mnoho bojů ...

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitorazsko

Další věcí je samozřejmě rádio. Jednomu známému se tu asi před pěti lety podařilo na jednom místním kopečku zachytit na autoanténu stanice dokonce ze Slovinska. Teď mluvím o FM, tedy VKV. A poslední věc je čistě osobní. Každý máme nějaké příbuzné, kteří se buď někde narodili, nebo někde vyrůstali.

O Telči si napíšeme později.


A tak jsem v pátek 5. července vyrazil na Jízdenku na léto v 5.40 vlakem do Kolína. Nebyl to den na cestování zrovna šťastný, protože některé vlaky ten den nejedou a musíte i pečlivě zkoumat, co je kde vlastně otevřeno, ale o dovolené nemůžete mrhat časem, zvlášť když máte konkretní představy svých cílů.

Vlak přijede do Kolína v 6.40, byť je tam malé zdržení z důvodu provozu po jedné koleji na posledních kilometrech. V 6.47 potom jede vlak na Brno, přes Havlíčkův Brod, kde v 7.57 vystoupíte. Odtud jezdí po jedné koleji do hlavního města Vysočiny Regionova, která odjíždí v 8.05 a už v 8.40 jste na nádraží Jihlava-město.

Byl jsem tu loni a nezaujaly mě ani tak sklepy pod náměstím, jako krásná místní ZOO dole v údolí. Bohužel, jak jsem již napsal, tak v Jihlavě bylo asi 45 minut času, kdy jsem si aspoň došel na historické náměstí a zpět. První snímek je právě z Jihlavy.


V 9.25 se přihnal od Brna elektrifikovaný rychlík do Strakonic, který mě přeplněný na chodbičce u dveří dovezl jednu stanici v 9.40 do Kostelce ( u Jihlavy) Se mnou tu vystoupilo plno cyklistů, žen i dětí a přišlo další čekání. Zde bylo 40 minut času. Došel jsem si k řece jménem Jihlava, která je tu jen takovou větší strouhou, neboť toho za sebou mnoho nemá. Ta se vlévá až jako velká řeka do Novomlýnských nádrží pod Pálavou do Dyje.( Druhý obrázek)

Do Slavonic jel vláček kodrcáček v 10.18 a já jen vzpomínal na pohodovou jízdu naší lokálkou do Mšena. Když už jste téměř na konečné, tak spoj ještě stojí 20 minut v Dačicích a do Slavonic přijedete ve 12.07. Cestu mi vylepšila parta kytaristů, kteří neustále hráli trampské táborové písně a vDačicích jsem i vzpomněl i na pomník s kostkou cukru. Tak, jako se u nás dělaly homole, tak zde byla údajně dána světu kostka cukru.

https://www.dacice.cz/mesto/svetove-prvenstvi/?ftresult=kostka


Dále již vlak nikam nejede a městečko připomíná velikostí nanejvýše Mšeno. Projdete kolem krásného hřbitova, přejdete místní potok a jste v centru na náměstí.
Ano, jedno pouhé náměstí, dvě brány a vyhlídka z věže stačí k tomu, aby městečko získalo pomyslnou slávu v podobě velkého turistického ruchu. Snad i díky blízkosti Rakouska tu bylo mnoho motocyklistů.

Slavonice proslavily především štíty jejich renezančních domů na náměstí, ale chlubí se kromě výhledu z věže třeba i podzemím. Jenže, sklepy jsou na obrázcích úzké, zaplavené vodou a návštěvníci si musí vzít holínky a baterky. Nelákalo mě to a ani nebyl čas.






Ve věži byla i bezplatná výstava na téma gramofonová deska.


Pokus o umělecké foto. Do věže vedlo 176 schodů.


Jen to náměstí a kolem pole a lesy. Zvláštní :-).


Asi ve 13 hodin jsem šel na jeden kopec těsně nad hranicí, odkud byl krásný výhled na nějaké kopce v Rakousku ( město je v dolíku), ale tím vás tu nebudu zatěžovat. Rakouské stanice na FM a muxy z Lince ( Lichtenberg) a Vídně ( Kahlenberg) ( 6D a 5D) nepovažuji z této vzdálenosti za úspěch.

Co bych tu tedy dělal? Mám se zase jiný den kodrcat do Telče, kde jsem 46 let nebyl ? Ne, je dnes hezky a můžu to spláchnout na ráz. Odjíždím vlakem na obrázku v 15.06 a už v 15.58 jsem v Telči.


Tak to je ona. Památka UNESCO od roku 1992. Měl jsem tentokrát štěstí, protože když jsem tu byl v roce 1973, tak pršelo. Že si to tak pamatuji ?
Objeli jsme tehdy Moravu ( Velké Ďářko - Punkevní jeskyně- Kopřivnice- Věstonice-Břeclav- Mikulov- Znojmo- Telč- Jihlava-Mělník) Trabantem, kdy benzin stál necelých 8 Kčs litr a táta vše točil kamerou.


Krásné obrovské náměstí tady obklopují jakési rybníky a pokud se vydáte podle plánku po vyznačené trase, tak prakticky za 2,5 hodiny vše obejdete.






Udělal jsem jen takový náhlý výtažek z mnoha fotografií. Třeba sem ještě něco dám. Jde se tu například po takové krásné dlouhé lávce. Sil i času jsem měl ještě tolik, že jsem se vydal i k jedné rozhledně jménem Oslednice, kde literatura slibuje občas dokonce Alpy.





Inu, už bylo vše v 17.30 zavřeno.
Z Telče se už jelo dobře. V 18.23 odjezd do Kostelce s příjezdem v 18.59. Jedete kolem známé továrny Kostelecké uzeniny a.s. Na etiketě je to ten panáček s párkem v puse.
V Kostelci nasednete do vláčku, který vás přímo odtud v 19.04 odveze až do Havlíčkova Brodu, kde jste v 19.52. Od Brna vás potom veze ve 20 hodin vlak, kterým by stačilo jet v jakýkoliv jiný den jen do Kolína a ve 22.15 budete v Mělníku.

Bohužel, zrovna 5. července tento vlak nejezdí, a tak musíte přijet ve 21.50 až do Prahy. Následuje samozřejmě za 62 Kč jízdenka na metro+ autobus, a protože je svátek a jezdí to každou hodinu, tak odjíždíte až ve 23 hodin. Doma jste tak ve 23.40.

Ale, nedejte to, když si můžete s volným časem dělat co chcete, vše máte v cestovatelském paušálu Jízdenky na léto a jste tak vlastně několik dní zdravým penzistou. Jednoho pravého, zdravého, cestovatelského a veselého ve věku 72 let jsem potkal o několik dní později, ale to už je zase jiný příběh.





Zdroj: Soutok