Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.
Blogy
Červenec 24, 2025
17:09
V mělnickém muzeum to sviští!
Neobyčejná didaktická herna Zábaviště pro sviště zaplnila velký sál Regionálního muzea Mělník. Sviští dráha, Svišti v balónkovišti, Najdi mě, Logopedický pilníček, Děravý příběh či Herecká výzva Chyťte pytláka, jsou jen některé názvy svištích aktivit, při kterých se zabaví každé dítě: malý sportovec, zpěváček, detektiv, herec, počtář, přemýšlivec, hudebník i výtvarník!
A to zdaleka není všechno! Čeká Vás také Edovo obří leporelo, Vendulčin obchůdek a dokonce i čtecí koutek s opravdovou postelí. Podává se písmenková polévka a zkoušku obratnosti složí malí svišti ve Cvičišti. Veselé obrázky Venduly Hegerové, která výstavu vytvořila společně s Muzeem a galerií v Poličce, vystoupily z knížek a těší se na Vás! Přijďte si hrát a učit se na výstavu, která spojuje chytrou zábavu, tvoření a pohyb.
Barevný svět ilustrátorky Venduly Hegerové plný zvířátek, určitě znáte především z knih pro děti, ale také grafomotorických, logopedických a jiných vzdělávacích materiálů. Opičák Pepa a jeho kamarádi se objevují i v karetních a deskových hrách a v neposlední řadě také časopisu pro děti PUNTÍK.
Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 až do 21. 9. 2025.
-RMM-
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červenec 20, 2025
17:51
Vzhledem k tomu, že jsem minulou neděli cestoval daleko od domova, tak jsem se na tento víkend opravdu neskutečně těšil. Těch 14 dní cestování, kdy bylo mezi výlety jen minimum volna mi dalo zabrat, a tak jsem v sobotu nemusel konečně nikam vstávat. Ovšem, místo nějakého odpočinku, nebo procházce jsem tvrdě makal na článku, který jsem včera vydal. Však má asi 108 fotografií a psal jsem ho celou pracovní šichtu od nějakých 9.30 do 17 hodin. To jen, aby čtenář věděl, co taková sranda dá někdy práce a spolkne času.
Ovšem, hezky bylo i dnes, a tak už tu byla oddechová procházka v okolí bydliště i nápad. Díky tomu tu máte zcela aktuální fotky od nádraží ČD. Myslím, že tato komunikace zajímá každého řidiče, každého cestujícícho po železnici i každého, kdo má cestu třeba dále na Blata.
Toto je momentálně jediná přístupová pěší cesta na nádraží.
Pokud by měl snad někdo potřebu jet do ulice Jiřího z Poděbrad, která začíná dnes u říčky Pšovky v blízkosti autobusového nádraží a ústí do Nádražní ulice, tak se musí mezi Kokořínskou ulicí a zmíněnou ulicí řídit světelnými signály. Ulice má jméno Kamenická a je souběžná s ulicí Nádražní.
Já si dal po dlouhých cestách zase svoji domovinu. Toto místo Na vrších, které se pojí s mým dětstvím a kde jsme říkali Na vrchách mi už dávno učarovalo.
Nedávno jsem na čapí mapě spatřil u hnízda ve Velkém Borku zcela bezdůvodně ikonu, která značí ,, hnízdo nekontrolováno." Napadlo mě, že už máme červenec, dlouho pořádně nepršelo, a tak je sem procházka na místě. Doma jsem udělal zápis a hnízdo už má zase tu správnou ikonu. Vždyť bylo letos kontrolováno snad 8x třemi osobami, tak si zaslouží správné označení.
Tak, je tam hezky a klid, a zvlášť po poledni, kdy jsou v horku všichni zalezlí asi u oběda. Mě naopak těší, že to můj organismus v mém věku dobře dává. Vždyť ve Španělsku je 40 °C a není vyloučeno, že za několik málo let to tu bude také. Jak vidíte, tak vody je opravdu strašně málo a trpí i veškerá zvěř a ptactvo.
To už jsem v Malém Újezdě. Tedy, snil jsem na jaře, jak se to tu bude přes léto vše zelenat vegetací a voda bude skvělou kulisou, ale všude je jen v žalostném stavu žlutá spálená tráva a voda zkažená, nebo je ji i málo. Nu, tak jako na člověka čekají chvíle veselé i smutnější, tak podobně to má i příroda.
Některé propojovací kanálky zcela vyschly.
Zde je patrné rozhraní mezi bývalým mlýnským náhonem a soustavou propojených jezírek na louce.
I v hlavním toku náhonu je podstatně méně vody, než v minulosti.
A nakonec auto, jaké nevídáme každý den. Pokud máte prázdniny, nebo dovolené, tak užívejte. Pokud chcete typy na výlety někam dále, tak si hlavně prohlédněte v roletě měsíc červenec. Již od roku 2014 tam najdete pod každým rokem vždy nějakých pět výletů a včera jsem si tedy také vyhrál. Nu, a pokud jdete do práce, tak příjemný zbytek neděle a těšte se ještě na dva krásné dálkové výlety, které sem výhledově snad již také brzy dám. Hezký den !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červenec 19, 2025
16:33
Letos je tomu 41 let, co jsem prvně se svojí partou a gumovými kajaky mířil na vodu a přímo na slavnou Lužnici, kterou nám tak hezky v televizi vždy na jaře odemykají a někdy začátkem zimy zamykají. Aby nebylo té nostalgie málo, tak ještě o 10 let dříve jsem nedaleko Benešova u Prahy viděl nezvyklý vlak, který měl být prý snad tou slavnou Vindobonou.
Ať už tak, či tak, tak můj další relativně dálkový výlet na Jízdenku na léto vedl do míst, kde se spojovalo s mojí maličkostí hned několik prožitků i otázek. Vždyť to není zase až tak dávno, co Praha získala po mnoha letech druhé přímé železniční spojení s Vídní, a když k tomu přidáme i relativně nedávnou elektrifikaci tratě z moravského Znojma do Retzu, tak má republika v současnosti s Vídní hned tři železniční spojovací trasy.
Ne snad, že bych měl zájem se tudy mimochodem jistě za nemalý peníz projet až do Vídně, ale když jsem plánoval cestu do Vitorazka, tak ač jsem měl za sebou krásnou čerstvou zkušenost s cestováním do Českých Budějovic, odkud jsem mohl přes Trocnov ( rodiště Jana Žižky) dojet jen o něco později do Českých Velenic, tak mě právě z nostalgie lákala tato trasa.
V praxi to znamenalo vyjet v 6.04 hodin vláčkem ČD do Všetat, kde jste podle jř v 6.13 . Tam už jen projdete budovou nádraží na první nástupiště, kde je přistavený vlak s odjezdem v 6.23, jehož cesta končí na hlavním pražském nádraží v 7.20 hodin. Výhodou je, že vlak vás přiveze na nástupiště, které je jen kousek od nástupiště, kde je již připravený váš finálový vlak. To je myslím 7J ( jih).
Tady jsem měl dostatek času si vyhlédnout pohodlné volné místo ve směru jízdy a v 7.46 hodin, se náš rychlík R 321 s krásným názvem Silva Nortica ( Severní les) rozjel. Proč to jméno ? O tom všem právě vypráví odstavec níže a poslední odkaz vás dovede k vzniknuvšímu regionu ... Pokud ovšem chcete vědět vůbec o Vitorazsku i jeho zajímavých dějinách, tak si rozhodně přečtěte odkaz první a doporučuji i speciálku na Čechy ve druhém odkazu.
Víte, že i u nás máme vesnice s návy, jako New York, Paříž, Malý London, Velký London, nebo Bosna ? všechny je najdete v blízkosti obce Rapšach
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitorazsko
https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1padn%C3%AD_Vitorazsko
https://silvanortica.com/o-euroregionu-sn/
Přehled od AISilva Nortica do češtiny překládáme jako Severní les. Jedná se o historický název pro oblast, která zahrnuje česko-rakouské pohraničí. Název je složen z latinských slov "silva" (les) a "nortica" (severní). Dnes je také Silva Nortica označením pro Euroregion, který tuto oblast sdružuje.
Silva Nortica mě tedy z Prahy odvezla v 7.46 hodin a stavěla hned v úvodu v takových podobných rychlíkových stanicích, jako nedávná Vltava, kterou jsem se vracel o několik dní dříve z Českých Budějovic. Když přišla stanice Veselí nad Lužnicí, tak na mě dýchla opět nostalgie. Právě tady jsme museli před těmi 41 lety prvně přesedat do motoráčku, který jel do tehdy pro nás neznámých Českých Velenic, kde končil.
Cestou jsme viděli město Třeboň, několik rybníků i vísek, ale hlavně asi dvě stanice před městem Suchdol nad Lužnicí nastoupila pohraniční hlídka a zvědavě si prohlížela tváře i zavazadla cestujících. Byl to tehdy takový zvláštní prožitek. Dnes jsem seděl v parádním čistém pohodlném vagonu s klimatizací, nikoho jsem nezajímal, rozhlížel jsem se po okolí i vzpomínal. Dnes pojedu o něco dále, ale byla to nenkrát nádhera. Však svítilo slunce, byli jsme mladí a v Suchdolu nad Lužnicí byla taková krásná restaurace, kde točili úžasné pivo značky Regent.
Do Českých Velenic projížděl vlak stále podobnou krajinou a řeka Lužnice nikde nebyla vidět. Ta je prostě někde za stromy. Je 10.29 hodin a náš vlak opravdu načas přijíždí do stanice, která je dnes pro mě cílovou. Zaznamenám přítomnost několika krámků i okénka mezinárodní pokladny a vydám se ven ze starobylé budovy. Ale ne, že by ten vlak i do Rakouska táhla ta dieslová lokomotiva, kterou jsem fotil ve stanici po příjezdu ? Zvědavě rychle spěchám kamsi k nákladní rampě a dívám se k nástupišti, kde jsem ještě před chvíli fotografoval náš vlak.
Tak ano, je tu očekávaná výměna za Taurus firmy Siemens. Vím, že má vlak odjet až v 10.39 a raději přepínám na video. Dělám dobře, protože jde zrovna o starší typ, který hraje při rozjezdu hudební stupnici. Sice mám již dlouho podobné a velmi sledované video z Břeclavi na svém youtube kanálu, ale co kdybych měl chuť přidat video i odtud ?
Teď tedy mohu s klidným svědomím vyrazit konečně krásnou alejí podle hlavní silnice dolů k jihu ke státní hranici.
Nalézám tu velmi zajímavé panely a později si drbu hlavu, zda jsem je neměl nafotit všechny a doma si je v klidu přečíst. Vybíral jsem si totiž spíše podle přednostního zájmu, a jak už to tak bývá, tak pak vás toho najednou zajímá i více. Ještě, že máme ten internet, který je skvělým průvodcem v oblasti zeměpisné, dějinné i turistické.
V Českých Velenicích stojí jen nedaleko od hlavní silnice i evangelický kostel sv. Anežky České a nemohl jsem samozřejmě vynechat i místní turistické informační centrum u hlavní silnice. Vždy, když někam takto přijedu, tak obhlížím okolí a přemýšlím, jaký tu asi musí být život. Vždyť žijeme dnes v době, kdy lidé od hranic již nežijí jen posloucháním cizí televize a zahraničních rádií, jako kdysi, ale jezdí k sousedům na nákupy, za turistikou, ale dokonce i do zaměstnání.
Dnes to nejsou nějaké zapadlé vísky, nebo města na konci republiky, ale živoucí regiony s přeshraničním přesahem. Tady máte navíc výhodu, že když zavítáte k sousedům a něco se stane, tak se vždy nějak dobelháte domů a nemusíte řešit to byrokratické posezení někde na cestovním pojištění, kde se sepisuje spousta papíru, tucet dotazů a nakonec dostanete kartičku, která platí tři dny a vám stačí na pár hodin. Samozřejmě to chce na cestách ale i tak zvláštní opatrnost.
V místě, kde se hlavní silnice prudce stočí vlevo si držíme stále rovný směr. Je tam trošku bokem vpravo taková téměř přehlédnutelná úzká ulička mezi domy, kam se snad ani auto nevejde a je také určena jen pěším a cyklistům. Užívám si poslední zbytky České republiky, jejíž hranici tu tvoří řeka Lužnice, která pramení ještě daleko v Rakousku.
Ne, nebojte se, to tu prostě na památku byla postavena dodatečně jakási replika pohraniční signální stěny. Tady je to ale všechno opravdu o symbolech. Pozor ! Jak ještě uvidíte, tak tudy vedla kdysi úzkorozchodka, která v roce 1938 sehrála obrovskou roli v životě rakouských občanů židovské národnosti. Když Hitler zabral Rakousko, tak tudy prchali k nám, ale o tom na jiných obrázcích.
Tak konečně. Lužnice, česká vodácká řeka, která se tu prvně dotkne našeho území ....
....., a takto odtéká k silničnímu mostu, aby obtekla město a po několika málo již posledních sotva kilometrech Rakouskem, se definitivně vydala k severu do Čech.
K dalším snímkům snad není třeba něco dodávat. Pouze snad jen to, že asi 200 metrů za cedulí níže je už nějaký menší rakouský obchoďáček, kam občas někdo z Českých Velenic zajde na nákup, ač mají tamní při hlavní silnici k disposici zase svůj malý český market, který také nezel prázdnotou a lidí kolem něj bylo také dost.
Vždy se mi líbí, jak jsou prostě ty různé značky zase trošku jiné než u nás.
Typická lužní krajina z okolí řeky Lužnice. Tady ji říkají Laisnitz. Neplést si to ale s výrazem Lausitz, který znamená Lužice a nám tady na sever od Prahy je bližší. Jednak se v mém rádiu pro lov dálkového příjmu dá stále ještě naladit na frekvenci 107.6 MHz stanice Rádio Lausitz a hlavně máme jen kousek za Lužickými horami bývalé české historické území ( Horní a Dolní Lužice), které je dnes součástí Saska, ale stále se místní snaží zachovat své zvyky, své dvě slovanské řeči i dvojjazyčné nápisy.
Kdo si přečetl můj poslední cestovní článek o městě Kroměříž, tak jistě nepřehlédl mé srdečné setkání s lidmi ze saských Drážďan, ale já jsem za tuto Lužici v rámci historického kontextu, byť dnes v rámci Sáska i Braniborska prostě rád. Vždy je fajn, když se k nám někdo přihlásí a příjemně se chová. Ovšem, pěkné vztahy můžeme mít i s těmi hlavními oficiálními sousedy a je na nás, jak to uchopíme. Však už dnes je krásné, jak se mnohdy turisté sousedních států zejména v pohraničí dovedou vzájemně zdravit a někdy i spolu prohodit několik vět.
Palmenhaus je součástí místního zámeckého parku a hlavně jeho velká chvíle přijde v roce 2028. Je plánován, jako festivalové centrum pro výstavu Dolních Rakouských krajů. Právě tudy přijdete do centra Gmündu, když přejdete pěší přechod přes Lužnici a za rakouským marketem u železnice úzkorozchodky odbočíte vlevo k centru.
Sami vidíte, že jak jsem přišel do centra, tak už zase začalo pršet. Naštěstí jen přeháňka. Osobně mě tu v centru nejvíce zaujal tento kostel, který je ve skutečnosti Starou radnicí z přelomu 15/16 století a v budově je i muzeum.
Touto ulicí je to na hranici do Čech pouhých 516 metrů a silnice se pouze vzadu zatočí vpravo a později nad Lužnicí mírně vlevo.
Na náměstí jsou vedle sebe tyto dvě honosné budovy se sgrafitovou výzdobou. To je tedy ve městě asi to nejcennější, ale nutno dodat, že město jako takové sousedí s nedalekou přírodní rezervací.
Ale co, dáme si jedno kolečko a hned bude lépe, co ?
V Gmündu je neuvěřitelné množství všelijakých slunečních hodin.
Tato skalní krása s peřejemi je jen kousek za hranicí na mostě přes Lužnici.
Nová radnice. Bohužel tu mělo být i infocentrum s časovou pauzou, která mi nevyhovovala. Ani jsem nevěděl, že je jedno i nedaleko Staré radnice. Naštěstí jsem v Rakousku koupil vizitky jinde.
Chtě nechtě, neuměl jsem si představit, že bych vynechal první rakouské železniční nádraží za naší hranicí.
Pak jsem se vrátil do centra. I takto může vypadat autobusová zastávka.
Tento potok se vlévá do Lužnice a jmenuje se Braunaubach. Že je vám jméno Braunau povědomé ? Správně. Braunau am Inn je celosvětově známé, že se tan narodil Adolf Hitler. Ovšem, také tam zase nějací aktivisté přišli tuším s nápadem, že by snad původně samozřejmě historicky významný dům měl být snad předělán na něco jiného. Nu, jejich problém. Názory na různé válečné artefakty, jejich demontáže, stěhování, předělávání, přebarvování, asi budou vždy jitřit rozdílné názory společnosti.
Dokonce jsou dnes místa, která dodatečně vybavujeme nějakou památkou na železnou oponu a bývalý pohraničník vám řekne, že to tak prý vůbec nevypado, a že opravdový nesbouraný originál ještě částečně najdu tam a tam. Že jde jen o uměleckou jednoduchou repliku. Mimochodem je škoda, že u nás v blízkosti Liběchova se třeba také nenajde skupinka nadšenců vojenství, která by třeba také vyšperkovala nějaký ten řopík, jako tomu občas někde je. Třeba tento článek někomu vnukne myšlenku. Občas mě to napadne i proto, že se dnes tolik píše o prodejích řopíků zájemcům.
Při první návštěvě nemůžete mít nikdy nic dokonale vychytané. Má tři kolečka kolem centra a výšlap do kopce k nádraží rakouských státních železnic mě nakonec stál plno času, který mi chyběl k objevování zdejšího skalního města Blockheide.
Na začátku parku mi udělala radost tato zvířecí společnost. Natočil jsem tu i jedno video s originál zvuky domácí zvířeny, ale ještě pořád nevím, zda takové věci vůbec dávat na youtube. Někoho to potěší, vidí poklid, romantiku i radost ze života, ale jiným to prostě přijde neakční a nezajímavé. To vím už teď.
Brzy se zdálo, že přišla nějaká paní s hlídacími psy, ale nakonec jsem spatřil něco mezi slečnou a mladou paní a nebyl jsem si jistý, zda jde opravdu o ovčácké psy. Dotyčná mi na otázku : ,, Kann ich mache fotografieren diese Hunds ?" sice se psy zapózovala, ale moc si nepřála, abych snad použil i její osobu, tak tu máme raději jen pejsky. I tady jsem něco nafotil a byl jsem moc rád, že jsem konečně zase v přírodě. Škoda, že nebyl čas. Jenže, tato Jízdenka na léto má opravdu tu sílu, že během vybraných 14 dní v červenci, nebo v srpnu můžete opravdu vystřídat několik vámi vybraných míst podle možností i nápadů.
Na Blockheideturm stál vstup 3,5 euro, čas již tlačil, kolem jen les, výška také nic moc, tak jsem jen asi za 6.5 euro koupil v info boudě na začátku parku pár pohledů a několik vizitek. Ani jsem dál skoro nešel, protože náhle terén zase padal prudce dolů. Spíše jsem jen navštívil několik balvanů i kuriozit v okolí. Snad někdy příště. Hlavně, když ta skvělá jízdenka vydrží.
Velký a malý stůl se židlemi.
Centrum města je lehce na kopci, a tak jsem jej zprvu obcházel sdola.
Lužnice.
Pak jsem objevil tuto úzkou uličku na hlavní náměstí a přišel se se srdcem Gmündu rozloučit. Parádní počasí.
To už jsem šel zpět po silnici a zde je tedy česká část celnice. Výše na obrázku jste od Lužnice viděli rakouskou budku.
Ani už nevím, co to bylo za kostel.
,,Poslušně hlásím, že by se nám mělo sdělit, kde se takový nepřátelský bordel nachází." Ale vilka pěkná, co ?
Tady tedy máte tu informaci s rakouskými Židy ....
..... a zde dnes úzkorozchodka kousek před lávkou pro pěší končí.
Mám rád cyklistiku i turistiku, a když vidím své jméno, tak se musím zasmát a vyfotit to.
Zatímco jsem měl čas, se ještě na chvíli vrátit k lávce přes Lužnici na hranici, tak později jsem fotil ještě několik tabulí, které pro mě nesly zajímavé informace. Sice to najdete vše ve wikipedii, ale tady to má takovou zase jinou atmosféru.
V nádražní budově jsem držel dveře asi osmičlenné partě děvčat po čtyřicítce, která sem přijela na kolech z Třeboně a nyní se vracela do místa rekreace. To jsem se již těšil, že se vlastní akce zdařila a bylo třeba jen úspěšně dojet domů. Tentokrát jsem jel opravdu takovým nízkopodlažním místním vlakem v 15.24, který mě dovezl v 16.27 do Veselí nad Lužnicí. Měl jsem čekat do 16.38 na rychlík Vltava z Českých Budějovic, ale bylo to opačně.
To je prostě to neštěstí jednokolejek, kde se čeká ve stanicích na míjení vlaků v protisměru. Pražské hlavní nádraží tentokrát vyšlo v 18.10 na čas a ještě jsem měl příležitost si prohlédnout knížky v nádražním Luxoru. Za sklem se nám ve vitríně nějak změnila drážní inspekční dresina. Na Mělník jel přímý vlak v 18.43 s příjezdem v 19.50 do Mělníka, tak prostě velká spokojenost. Takový výlet se spoustou zážitků v cíli výletu, přiměřené vstávání a příjezd s vyhlídkou na slušné prožití večera v domácí atmosféře se vždy líbí.
To už jsem byl po roce zase já. Poznával jsem se. Ano, už v tuto chvíli jsem věděl, že chci ještě udělat nejlépe dva dálkové výlety a kam mají být. Pohodový zbytek víkendu, nebo aspoň soboty :-). Cestujte, poznávejte a pokud můžete,tak zkuste svých poznatků nějak využít.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červenec 14, 2025
21:25
Přátelé, letos jsem ani moc nehýřil nápady a přesto se mi během těchto čtrnácti uplynulých dní podařilo především díky skvělé železniční Jízdence na léto navštívit asi nejvíce míst od onoho počátečního roku 2014. Pravda, první výlet byl ještě v červnu a tudíž na jízdenku DÚK do Litoměřic, ale již výlety na Pálavu, do Českých Budějovic a Kroměříže, které jsem tu publikoval, byly již na zmíněnou jízdenku. Kam bude ten další ? Nechte se překvapit, ale snad pro vás bude stejně tak zajímavý, jako byl pro mě.
Jenže, my si od těch výletů i z časových důvodů na chvíli odpočineme. Avizoval jsem tu asi před 14 dny, že se Soutok blíží magické hranici milion návštěv webu. Včera ve večerních hodinách chybělo již jen nějakých 30 čtenářů, ale zrovna bylo po dovolené a povinnosti volaly ke spánku. Nicméně jsem měl konečně dnes v podvečer asi v 18 hodin čas PC pustit, a tak se s vámi rád podělím o to magické sedmimístné číslo.Nehodlám dnes kolem něj filosofovat a ani není čas. Jsem jen rád, že je konečně tam a život se mnohdy skládá z drobných radostí.
Dáme si ale dnes krátce takové téma, které má souvislost s tím cestováním. Však jsem tu již kdysi psal, že každá aktivita má často i vedleší produkt. Chcete jet na výlet ? Tak musíte jít také kus cesty po svém domovském městě. A i ta část cesty vám něco nabídne. Pojďme se nyní podívat na to, jak také mohou vidět Mělník cestující, kteří se sem vypravili vlakem, nebo autobusem. Je to obdoba toho, co já vidím v nějakém městě, kde zrovna vystoupím. Také vnímám hned nejbližší ulici a nejbližší park, který vás mnohdy někde vítá.
Neberme to jako výtku. Ulice i parky se musí udržovat všude. Je to jen na několika fotografiích takový momentální stav, nebo dojem po příjezdu do města. Jistě to tak nebude napořád, že ?
Na prvních dvou snímcích tedy vidíte aktuální stav ulice Nádražní z nouzového přechodu pro pěší vedoucímu k nádraží ČD. Jednou to budou historické snímky a samozřejmě se již všichni těšíme na budoucí stav po rekonstrukci. Ostatně je otázkou, zda třeba jednou nebude nutné někde v těchto místech užít na přechodu světelnou signalizaci.
Další snímky jsou pak věnovány parku nedaleko autobusového nádraží. Tak trochu to tu vypadá, jako kdyby někdo již rezignoval na cokoliv a parku, který tu je již od roku 1998 snad opravdu není mnohdy přáno. V minulosti tu hned ze začátku někdo zapálil stromy a keře. Pak se zase věci ze dřeva stávaly cílem vandalů a park se sta načas i sídlem nejrůznějších existencí.
Neudržovaná zeleň obšas přerůstala tam, kam neměla, cesty a cestičky zanikaly, a na posledním snímku vidíte, když se moc nepřemýšlí. Lidé si vždy vyšlapou poněkud logicky nejkratší trasy, pokud jim nic nebrání. Nakonec se tu uplatní i sama příroda a často jsme svědky toho, že nám některá místa jezírka doslova vyschnou a odhalí tu nevábnou spoušť jindy schovanou pod vodní hladinou.
To je dnes vše a uvidíme, kdy si zase dáme nějaký ten krásný poznávací výlet, který mě osobně vždy nabije energií a při psaní článku jej prožívám znovu. Samozřejmě jsou v záloze ještě i nějaké materiály třeba z prvního webu, kde jste již ochutnali třeba roky 2008 a 2009 u nás ve městě, nebo i něco z oslav páry ve Mšeně. Své místo jistě mají i pozvánky na akce, ale faktem je, že řada z nás žije touto dobou prostě výlety a dobrodružstvím. Velmi populární zejména mezi těmi mladšími ročníky je vodáctví a dnes již není třeba vlastnit svůj člun, jako kdysi, ale máme tu již celou řadu půjčoven.
Pohodový týden.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červenec 12, 2025
16:18
Tak, jako se říká o městě Olomouc, že to je ,, Moravská Florencie" , tak město Kroměříž nese název ,, Hanácké Athény" Obě města jsou navíc z Mělníka dost dobře dostupná, a tak po Olomouci s odstupem několika let zavítal Soutok i do Kroměříže. Ostatně, jsou u nás města, kde člověk buď nikdy nebyl, nebo jimi jen projel, nebo nejde o nic, co nám utkvělo nějak mimořádně v hlavě, ale pak jsou i města, kde nějak podvědomě cítíme, že by nebylo od věci je navštívit.
Takovým městem i díky věhlasu, se pro mě stala Kroměříž, z níž pocházel kdysi i náš jeden bývalý soused. Hlavním magnetem pro mě tentokrát nebylo jen krásné historické centrum města, ale i vyhlášená Podzámecká zahrada a především hlavně Květná zahrada, která má rozlohu 300x485 metrů a byla založena v roce 1665. Už jen při pohledu do mapy vidíte, jak velkou část města Kroměříž zabírá. Ovšem, ona ji nejen zabírá, ale působí doslova úžasným dojmem.
Řeka Morava v Kroměříži.
Vyjížděl jsem tedy svoji oblíbenou ,, zlatou spojí" v 5.40 hodin z Mělníka na paušální čtrnáctidenní Jízdenku na léto z Mělníka za letošních 1990 Kč. Samozřejmě již degradovanou jízdenku, protože každou cestu rychlíkem z Mělníka do Kolína, nebo zpět si musíte zaplatit extra jízdenkou PID v hodnotě 50 Kč. Žádná vláda totiž nebyla schopna v zájmu cestujících dokopat železniční společnosti k tomu, aby byla Jízdenka na léto uznávána všemi přepravci a nejen národní společností ČD.
Ba co víc ? Soukromé železniční společnosti u nás jsou již tak ofrklé, že mnohdy nečekají ani 10 minut na opožděné vlaky, jak ještě v nějakém článku uvidíte. Vyjímkou je poslední spoj, kdy už by to volalo do nebes. Jenže, lidé ani nevědí, kde si stěžovat a berou to jako samozřejmost, že se konkurenti nemají rádi, a tak oni budou občas trpět. Zrovna včera se mi rozpovídala na toto téma půlka vagonu, a to cestuji obvykle jen o dovolenou. On i málokdo ví, kde si vůbec stěžovat a pochybuje o smyslu, když vidí, jak se nám politici i zákony mnohdy smějí.
Ranní cesta někam je však zpravidla vždy v pohodě, a když jedete hodně daleko, tak zjistíte, že ta zpoždění ČD zpravidla vznikají odpoledne na území sousedních států při čekání na spoje tam a dlouhodobě v důsledku prací na koridoru mezi městy Olomouc a Ostrava. Někdy se přidá nějaká mimořádnost různého rozsahu.
Do Kolína tedy přijedete v 6.40 hodin a pokračujete v 7.02 hodin rychlíkem Silesia ( Praha - Ostrava -Varšava) do Olomouce, kam přijedete už v 8.42 hodin. Tady máte dost času na cokoliv. Moravou jezdí takové zajímavé spoje, které jedou z Brna do Břeclavy, kde se stáčí k severu podle řeky Moravy a končí v Olomouci. Tam již někdy čekají noví cestující a sotva vlak přijede a cestující vystupují, tak již nasedají cestující pro opačný směr.
Z Olomouce tedy jedete v 9.05 hodin do stanice Hulín, kam přijedete v 9.29 hodin. Tady stanice trošku připomíná tu ve Všetatech. Musíte projít čekárnou na druhé nástupiště, kde již stojí vlak jedoucí z Rožňova pod Radhoštěm do Kojetína. Ten odjede v 9.33 a příští stanici jste již v 9.41 v Kroměříži. Je to taková nízkopodlažní jednotka, kde se dobře nastupuje i vystupuje.
Cesta do centra není nijak složitá. Já se ve vlaku nějak seznámil s maminkou se dvěma dětmi, když jsem se usmál nějaké chlapcově reakci a žena si toho všimla. Hned jsem se dozvěděl, že jedou až z Lázní Bělohrad a později se ukázalo, že paní nejvíce zajímala Květná zahrada. Zatímco oni se vydali ze stanice hned vpravo podle silnice, tak já vyšel rovnou za nosem k autobusovému nádraží a nábřeží řeky Moravy. Obě cesty však vedly na most, který v přímém směru mířil pozdější pěší zónou do centra. Tam v centru bohužel přišly první a ještě slabé přeháňky dne.
Navštívil jsem samozřejmě infocentrum, abych pak již spokojený s vizitkami do deníku a s pohledy prošel celé centrum křížem krážem. Tehdy jsem tuto ženu s dětmi potkal podruhé a naposledy, abych se dozvěděl, že nešlo o žádný výlet k dědovi babičce, ale že přijeli za stejným účelem, jako já. Jenže, zatímco oni pospíchali ke Květné zahradě, tak já se ještě těšil z centra a pomalu jsem mířil ke zdejšímu zámku a hlavně do takzvané Podzámecké zahrady.
Ta začíná takovými voliérami se zvířaty, je tu všude na trávnících plno pávů a nechybí i kachny, krůty a celá řada dalšího ptactva a drůbeže. Tady jsem potkal obdobu prvního setkání, ale bylo to veselejší tím, že prý přijeli z Lednice, kde bydlí, což je místo, kde jsem byl před dvěma dny nucený se zastavit při cestě na Pálavu. On je vůbec ten svět malý, jak se říká. Podzámecká zahrada pozvolna přejde do prostorného anglického parku, kde nechybí ani vodní síť, staré vzrostlé stromy a je tu zkrátka příjemně.
Zapomenete, že jste někde ve městě. Pak začínalo stále více pršet, ale nedalo se nic dělat. Jak se tak blížím pod stromy podle vodní plochy k zámku, tak spatřím postaršího muže se ženou, jak se tisknou pod jeden deštník a žena se usmívá. ,, To je počasí, co ?" vydávám ze sebe. Přikyvují. Ještě něco dodávám a již slyším ,, Ich nicht verstehen." To již zcela zvítězila má zvědavost a dozvídám se, že manželé přijeli až z Drážďan. ,, Co, z Drážďan ? No já jsem z Mělníka. Znáte Mělník ne ?" Prakticky jsme sousedi :-). Ano, trefil jsem se do černého. To ale bylo radosti. Hned mi vyprávěli, jak jeli na kolech podle Labe a Vltavy do Prahy a stavěli se u našeho zámku.
Já zase kontroval svojí cyklojízdou Děčín - Dresden- Děčín ( 121 km), kterou jsem tedy začal i končil ve svých padesáti letech v Dolním Žlebu, který byl občas součástí Děčína. Připomněl jsem časy televize DDR 1 a pátečního pořadu Stop rock, kdy jsem si parkrát pořad pustil. Hrály tam kapely, jako Puhdys, Stern Meissen, a když jsem vzpomněl i Petru Ziegler, tak paní normálně pookřála. Pak ještě přišla řeč na jízdenku Labe- Elbe, která má nyní platnost snad už zase od Mělníka, ale jistý si nejsem.
Ono se to často mění a nejen ceny. Obě strany to setkání poněkud dále od domova potěšilo, ale déšť i další plány nás zase popohnaly k novým aktivitám. To je právě ono, že když potkáte podobně staré lidi s podobnými zájmy, tak vám dobře rozumí, i když jste cizinec, který je rád, když se někde domluví. Doprohlédl jsem si tedy úvodní francouzskou část parku a pospíchal jsem do finále. Směr Květná zahrada.
Přihnal jsem se jak velká voda již notně zmáčen, byť pod deštníkem a vyvalil jsem na pokladníka sérii otázek. ,, Prosím, mně jede ve 14.17 hodin vlak. Myslíte, že to stihnu tak nějak proběhnout a prohlédnout a dojít na vlak ?" Muž na mě zkoumavě pohlédl, usmál se a pravil : ,, Víte, kolik ta zahrada má arů ?" Lehce jsem zcepeněl a vydal ze sebe : ,,Tak, jsem tu prvně a kdoví, kdy zase přijedu."
Byl jsem připravený na to, že za cenu 180 Kč vstupného areál prostě spíše nějak prolétnu a namačkám několikrát spoušť mobilu. Jenže, ono se nevyplatí ze strany vystavovatele, se za každou cenu chovat tržně a lidské chování má mnohdy úspěch. O tom je ostaně i jedna komedie s Vlastou Burianem ( Zlaté dno), kdy své tehdy ještě netušené budoucí manželce ukáže, jak se také dá podnikat v papírnictví.
Ten člověk ,,jenom přemýšlel" a pravil : ,,Podívejte se, prší, tak to máte zdarma." To pak máte opravdu chuť takovému podniku udělat dobrou reklamu a díky tomu co jsem viděl, tak určitě nevylučuji jednou nějakou delší návštěvu v příznivějším počasí. Zahrada na mě udělala opravdu veliký dojem, je za tím plno práce a opravdu doporučuji její návštěvu každému. Nebudete litovat, byť třeba máte blíže k technickým, či vědeckým věcem, protože to oko i duši rozhodně potěší a zároveň to zdravotně prospěje.
Pak jsem tedy již zamířil k vlaku, a jak vidíte na obrázku, tak i na nádraží bylo co obdivovat. Cestování prostě přináší nejrůznější podměty. Vyjel jsem tedy ve 14.17 z Kroměříže a myslím, že jsem tu od těch 9.45 hodin strávil napoprvé času dostatečně, ne ? Tak jistě, dalo se ještě jít na takové vyhlášené vyjlídkové místo na Kroměříž, ale na první seznámení za mě dostačující. Ostatně, to je ta obrovská síla této jízdenky Jízdenky na léto, že sice musíte několikrát brzy vstávat, ale i když něco není třeba to, na co se nějak zvlášť těšíte, tak se to všechno za ten paušál schová.
Máte lidi, že znají jenom ty kopce a rozhledy, lesy, tůry, nebo zase pořád sedí někde u vody, či u rádia a přitom je ten náš svět tak bohatý.To nemluvím o skupině, která si libuje v návštěvách různých obchodů a přemýšlí, co si ještě koupi do domácnosti.
V Hulíně jste tedy ve 14.25, znovu projdete budou a ve 14.28 to jede do Olomouce. Tam přijedete ve 14.52. Pak máte čas až do 15.16, kdy jedete přímo do Kolína. Kolín vás má uvítat v 16.57 a RegioJet má odjet v 17.14. Doma jste na nádraží ČD v 18.14 hodin, když se vše daří. Když ne, tak si musíte říci, že je to akce jednou za rok a domů spěcháme hlavně kvůli určité večerní pohodě.
Jsou samozřejmě pasažéři, že se jich vše týká mnohem častěji a ve větší míře, ale dokud se budeme jen něčemu přizpůsobovat a necháme na sobě štípat dříví, tak si nestěžujme. Těch snímků jsem pochopitelně nafotil v Kroměříži mnohem více a třeba z Květné zahrady i interiéry, nádherný malovaný strop rotundy a pak řadu videí s fontánami, které jako mám pro youtube, ale pak to tam většinou nedám.
Ono je to sice takové hezké a uklidňující, ale doba chce asi něco akčního. V každém případě si nemyslím, že mám nějak právo sem vše dávat. Je to pozvánka kvůli tomu, aby si tam každý zajel a sám si něco nafotil. Vlastně je to taková nápověda, protože i já je občas potřebuji. Lidé mi na cestách někdy říkají, co je kde pěkného, nebo kde jsou ubytovaní atd. Jen do tohoto světa zavítat a být trošku v obraze. Hezký den !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červenec 8, 2025
16:47
Radnice v Českých Budějovicích.
Kdo by neznal ten slavný citát z divadelní hry Záskok, která patří k nejlepším hrám Žižkovského divadla Járy Cimrmana ? Ale, tak mladí žijící na internetu už asi ne, ale my mnozí ještě ano. Nicméně jsem sem jezdil již v osmdesátých letech dávno před touto hrou a České Budějovice mě svým génius loci okouzlily. Poslední návštěva pak patřila výstavě Země živitelka v roce 1996, která je tu zasazena do velmi hezkého romantického prostředí.
A tak mě napadlo, že další výlet na Jízdenku na léto povede sem. Ostatně, není bez zajímavosti, že loni to byl Tábor, tak už to letos opravdu chtělo.Opět se ukázalo, jak nás ty vazby z minulosti leckdy přitahují. Do Českých Budějovic je z našeho Mělníka tak perfektní spojení, že kdo se o to nezajímá, tak to ani neví. Můžete samozřejmě ráno užít i autobusu a pražského metra k cestě na hlavní nádraží, ale dle mého názoru je to zcela zbytečné.
Okolí nádraží ČD v Mělníku v těchto dnech. Prosím cestující, přijměme to s pokorou.
Pak se ještě musíte rozhodnout, zda tam chcete být hodně brzy na úkor spánku, nebo zda stačí taková pohodička, jako když jste časově na cestě do práce. Je to až k nevíře, ale Mělničan se může objevit přímo z domova v Českých Budějovicích už v 8 hodin ráno a jezdí sem z Prahy především dva druhy spojů. Jeden se jmenuje Jižní Expres, staví jen ve stanici Tábor a cesta mu tak trvá 1 hodinu a 40 minut. Druhým je pak rychlík Vltava, který již staví třeba i v Benešově u Prahy, nebo ve Veselým nad Lužnicí, ale i tak jede trasu pouhé dvě hodiny.
Dalo by se tedy říci, že těch 164 km po kolejích z Prahy je časově přijatelných i pro ty, kteří cestování moc nemusí a hlavně chtějí být brzy v cíli výletu. Od nás je to pak po kolejích 214 km. Pokud tam tedy chcete být už v 8 hodin, tak vlak z Prahy odjíždí v 6.20 hodin, a pak je asi ten autobus a metro na místě. Teoreticky můžete jet do Prahy vlakem ve 4.15 hodin s příjezdem v 5.20 na hlavní nádraží, ale co tam tu hodinu budete dělat, když mnohé obchůdky mají ještě zavřeno ?
Já se však spokojil s tím, že do Českých Budějovic přijedu až v 10 hodin dopoledne a z Mělníka jsem jel vlakem v 6.48 hodin. Přijedete v 7.56 do Prahy a ten čas do 8.20 hodin, kdy odjíždí Jižní expres je vhodný k přechodu na nedaleké nástupiště a kontrole vagonů s volnými místy. Ještě máte čas si něco přečíst a případně se seznámit s potenciálními spolucestujícími. Místenky jsou aspoň pro mě zbytečné. Mimochodem, máte na netu i předpokládanou vytíženost spojů a na chodbě u každého kupé se dočtete, která sedadla jsou zamluvena.
E 380 obsluhuje trasu Praha - České Budějovice.
Nádraží ČD v Českých Budějovicích od Lannovy třídy.
To víte, že někdy se i třeba z nepozornosti stane, že vás někdo s místenkou může někde požádat o uvolnění místa, ale obvykle lze najít nedaleko místo jiné. Jen jednou jsem byl za těch 11 sezón poslán do uličky na hlavní trati beznadějně přecpaného vlaku turistickým oddílem a dopadlo to neskutečně úsměvně.Veselí lidé turistického oddílu ještě rádi mezi sebe podle vyvíjejících se možností dostanou člověka, který není pohoršený a má k diskusím ohledně turistických cílů co říci. Ale, to už bude možná osm, devět let.
V Českých Budějovicích jsem tedy byl v 10 hodin a tentokrát jsem měl plno času, se dívat z okna, nebo něco číst, protože postarší pár, který ke mně nastoupil do kupé a jel jen do Tábora byl zcela nespolečenský a ani spolu moc nerozmlouval. Z Tábora už jsem jel v kupé zcela sám. Prostě, takové bydlení jen pro sebe. Zdejší nádražní budovu i nástupiště jsem viděl již před rokem na cestě k nejjižnějšímu bodu ČR, a tak až uvnitř jsem prohlížel nové krámky a marně jsem se snažil ve vzpomínkách dostat 40 let nazpět, když tu příslušník VB kontroloval legitimaci muže, který si dovolil na lavičce dokonce lehnout.
Tehdy tu již někdy ráno v šest hodin otevřel jakýsi bufet s pivem i gulášem, ale nyní tu bylo tolik nejrůznějších obchůdků, kde nechyběl ani kadeřník, květinářství a samozřejmě různé novinové a gastronomické služby, jak se ostatně na krajské město sluší. Jenom tu musíte přejít na pěší zónu přes semafory velmi rušné třídy. Lannova třída je pojmenována po místní význačné osobě, vede k centru a je plná různých obchodů. Právě proto, že jde o pěší zónu, tak si ji snadno zapamatujete na celý život.
Lannova třída.
Vojtěch Lanna.
Mlýnská stoka.
Vojtěch Lanna má pak v nedalekém parčíku i svůj pomník. Do centra je to na největší české náměstí snad jen 10 minut a náměstí Přemysla Otakara II. je prostě historickým a populárním klenotem, kterému dominuje především Samsonova kašna a honosná budova radnice, ve které se nachází i celkem prostorné turistické informační centrum. To se ví, že má první cesta musela vést samozřejmě sem kvůli vizitkám i pohledům, když jsem krátce předtím navštívil kvůli fotografiím Masné krámy a prošel ulicí Piaristickou a Českou k centru v budově radnice z druhé strany.
Vždyť v Masných krámech také člověk kdysi nejednou poseděl, jako v Praze U Fleků. Tato historická města mají prostě své kouzlo i v těch úzkých středověkých uličkách a jsem rád, že i u nás doma máme takové uličky, jako je Česká, či Zámecká, včetně dalších hezkých ulic, které vycházejí z náměstí Míru. Když jsem vyšel z radnice, tak bylo všude kolem překvapivě mokro a opravdu jen drobně pršelo, čímž dostaly ulice zase takovou jinou atmosféru i vůni.
Na fotografování to moc dobré nebylo, ale naštěstí se počasí již jen stále zlepšovalo. Vydal jsem se ulicí Biskupskou k Železné panně, kde jsem také tak trošku lovil vzpomínky a fotografoval, když déšť konečně ustal. Nemohl jsem jinak, než vkročit na Železný most, pohlédnout proti proudu Malše a stočit se vpravo do parku k budově hvězdárny a planetária, která sousedí se soutokem Malše a Vltavy. Pak jsem se jako kdysi vydal proti proudu Vltavy, abych zkusil najít fotbalový stadion, kde jsem kdysi s partou mezi půlnocí a třetí hodinou ranní zkoušel na lavičkách v hledišti přespat, než nás vzbudil déšť.
Černá věž. Výška 70 metrů, 225 schodů.
Náměstí Přemysla Otakara II. je největším náměstím v ČR
Tehdy to šlo a žádné záznamové kamery nebyly. Stejně za to mohla doba. V hotelu kdovíjaké třídy nás v pátek ve 23 hodin nechtěli ubytovat, ač peníze byly, a když jsme viděli příslušníka VB, jak nedaleko Samsonovi kašny táhne z nějakého důvodu jakéhosi kluka za háro, tak bylo lepší se někde rychle zašít, ne ? Ostatně, mladí lidé nocleh moc neřeší a to je právě ta krásná bezstarostnost mládí, kdy nějak bylo a nějak bude. Díky tomu máme ty krásné vzpomínky, kdy je vlastně vše špatné k něčemu dobré a jenom tak nás nějaká drobnost nerozhází.
Pokračoval jsem podle Vltavy stále dál a dále a zkoušel jsem, zda neobjevím místo, kde asi tak mohl stát autokemp Dlouhá louka, kde jsem také prožil s partou jednou jednu noc. Jako s uděláním jsem nějak ani nepotkával podle řeky žádné lidi, až jsem došel asi ve 12.10 na místo zvané Trilčův jez. Ale, našel jsem zajímavé objekty. Nejprve to byla hokejová Budvar aréna, pak fotbalový zřejmě hledaný stadion Střelecký ostrov, kde dnes hraje Dynamo České Budějovice, pak také sanatorium, krásnou vodárenskou věž a nakonec mi chvíli dělala společnost asi čtyřicetiletá servírka, která šla ještě někam dále podle řeky, ale ta věděla jen to, že Dlouhá louka je jméno komplexu budov za řekou.
Cestou zpět od jezu už jsem potkal jedno krásné opuštěné posezení v zahrádce u řeky, a pak takového místního týpka také kolem čtyřicítky, který však už měl slušný přehled. Upozornil mě, že zmíněný ATC ( autokemp) ležel dále od řeky při silnici na Český Krumlov, ale ačkoliv tam prý nějaké ubytování snad ještě je, tak nemá potuchy, jak si vedou, protože to tam prý šlo nějak špatným směrem. Tak, ono mi šlo stejně spíše o procházku v krásných místech, kde jsem se kdysi musel již v tomto životě prokazatelně nacházet :-) .
Samsonova kašna.
Právě s tímto týpkem jsme se zasmáli společně větě, kterou jsem použil v názvu, a která je z divadelní hry Záskok, snad našeho nejůspěšnějšího divadla všech dob. Inu, komedie a legrace byla vždy nám Čechům vlastní. Před Budvar arénou jsem přešel na druhý břeh a zůstal mu věrný až na křižovatku, kde se již díváte na brány výstaviště. Tady všude podle Vltavy, ale konečně i podle Malše je v zeleni příjemně a ani nemáte pocit, že jste v krajském městě.
Navíc byla na druhé straně plovárna, bazén, různé gastronomické podniky i v dáli historické stavby, takže jsem se rozhodně nenudil. Dokonce jsem tu potkal u křižovatky chlapíka, který mi potvrdil, že tou velkou silniční křižovatkou již skutečně koukám na hlavní bránu výstaviště a opět se stalo to, co se mi u těchto setkání s dobře odhadnutými a mnou vybranými lidmi tak líbí. Jen jsem mu řekl mezi řečí, odkud že jsem přijel, tak už mi vyprávěl, že má v Černoučku pod Řípem bratra, a samozřejmě minimálně věděl, že odtud pochází náš současný prezident.
Já už byl trošku duchem jinde, protože hodinky ukazovaly asi 12.40 hodin a já chtěl ještě stihnout návštěvu Černé věže, kterou mi doporučil první týpek, a pak už jet ve 14.10 vlakem domů, abych zbytečně nejel domů až někdy pozdě, když jsem tu v rychlosti viděl skoro vše, co jsem po letech vidět chtěl. Navíc mi zrovna přijel trolejbus, který byl samozřejmě dobrým objektem pro foto. Vždyť ne v každém městě jezdí trolejbusy a v Praze máme nyní asi jen pár linek.
Masné krámy.
Vydal jsem se tedy přes most na pravý břeh řeky Vltavy, abych prošel kolem plovárny do parku, odkud již vidíte Železnou pannu, kde jsem svoji okružní pouť dnes začínal. Tentokrát jsem si to však zkrátil Radniční ulicí a smotnou radnicí znovu na ,, velké náměstí", kde také probíhala na panelech výstava o osvobození Českých Budějovic a odtud jsem již vplul do Černé věže. Ta má asi 70 metrů výšky a čeká vás 225 schodů. Za 80 Kč vás pokladní pustí do ochozu a k mání jsou ještě nějaké magnetky, pohledy i leporela.
Co vidíte ? Tak především celé České Budějovice. Pak tedy ještě například i horu Kleť, kde není jen rozhledna a hvězdárna, ale také vysílač. Na frekvenci 103.4 MHz můžete u našeho zámku poslouchat například signál stanice Hitrádio Faktor právě odtud. A vedle jednoho vysokého hotelu spatříte na severu chladící věže elektrárny Temelín. vše tu najdete popsané na vyhlídkových panelech. Počasí opravdu přálo a nálada byla výborná.
Odtud jsem ještě utíkal zpět do infocentra, protože jsem si uvědomil, že jsem tentokrát sice přijel zcela připravený se seznamem požadovaných vizitek do turistického deníku, ale na Černou věž jsem zcela zapomněl. To už jsem však věděl, že za 10 minut jsem na nádraží a opravdu nebylo kam spěchat. Ovšem, udivil mě telefonát s domovem, když jsem se dozvěděl, že prý nejde na Mělníku elektrika, je blackout a možná, že se prý budu těžko dostávat domů. Ale, tak to snad ne. Vždyť je tak krásně a vše báječně vychází.
Železná panna.
Železný most.
Snad mi nikdo nechce tvrdit, že budou zase problémy tak, jako když jsem se loni nemohl dostat z Jihlavy domů. Tak, teď je sice také pátek, ale aspoň je večer ještě daleko, pomyslel jsem si. Návrat začal podle předpokladů. Vyjel jsem rychlíkovou Vltavou ve 14.10 hodin po čtyřhodinové návštěvě krajského města, která mi přišla postačující. Kdybych si ještě na něco vzpomněl, tak si tam mohu v legraci druhý den skočit znovu. To je právě ta výhoda té úžasné paušální jízdenky, že vás nic nezajímá a můžete to opravdu říci tak, jako když jste zapomněli koupit něco v místním Kauflandu a koupíte to tam zítra.
Vlak dojel někdy před 16. hodinou jen kousek před pražskou stanici Praha - Vršovice a začalo neskutečné peklo. Původně jsem měl být již v 16.10 na hlavním nádraží, kde na mě čekala potenciálně prohlídka knižního obchodu Luxor a v 16.43 mi měl jet vlak domů s příjezdem v 17.48 hodin, aniž bych měl za cestu nějaké další výdaje. Ostatně, místní automat na metro na hlavním nádraží přímo nesnáším. Místo toho, aby vás to vedlo k nějakým jednoduchým úkonům pro nákup lístku, tak se vás to nejprve zeptá, zda chcete třeba koupit jízdenku, a pak vás to upozorní, že máte postupovat podle návodu.
To již obvykle vidím tak rudě, že vůbec nepoznám, kde má automat ty své různé přihrádky pro příjem drobných mincí i pro výdej jízdenek. Na takový návod předem nervy nemám a nejsem tu sám. Co se nestalo ? Náš vlak přijel do hlavní stanice až v 17 hodin, podchod byl plný zmatených lidí, kteří hledali na světelných panelech již v podzemních tunelech své vlaky a ani já ten svůj už neviděl. Napadlo mě, že je to logické. Proč by nějaký vlak na Mělník přímo v Praze na hlavním nádraží, kam jezdí desítky spojů různých linek, tak proč by se měl zajímat o nějaký vlak od Českých Budějovic, který tu měl být 35 minut před jeho odjezdem? To by také mohl jet rovnou až o půlnoci, až to sem všechno přijede.
Zlatý most.
Hvězdárna a planetárium.
Proti toku Vltavy.
Soutok Vltavy a Malše.
Dostal jsem se až k metru a nestačil jsem se divit. Metro obehnané červenou páskou a čtyři lidi u něj. Na druhé straně ty nechutné automaty a mezi tím budka informací, se dvěma ženami a telefonem věčně u ucha. Zjistil jsem, že mají také kasu s drobnými a já potřeboval rozměnit. To jsem si naběhl. ,, Peníze si jděte někam rozměnit, automat je vedle, nic vám neprodáme, a proč je metro obehnané ?!" Do rukou dostávám s přísným pohledem leták o uzavření asi osmi stanic s platností 3. a 4. 7. .Říkám si : ,, Klid, hlavně klid." Jako ten Švejk tak typický pro Tábor, Písek, Putim, Vodňany a České Budějovice, který má díky Vaňkovi svoji sochu v našich mělnických Kralupech nad Vltavou.
Kouknu na tabuli odjezdů a mám snad mžitky před očima. Svítí tam Mělník, bliká číslovka 16.43 a z rozhlasu letí zpráva, že máme ukončit nástup do vlaku. Ženu jak o závod mezi lidmi v tunelu a po schodech nahoru, neb nemám co ztatit a naskakuji do vlaku. Tady se několik lidí dívá užasle po sobě i ven a všichni věří, že jsou ve správném vlaku, ale nikdo tomu nevěří stoprocentně a ani nikdo neví, kdy vlak skutečně odjede.
Pak se vrátí do vagonu muž, který šel zjišťovat situaci, a který rozmlouval předtím s jednou slečnou. Prý je ucpaná trať a nádraží přijímá jen příjezdové vlaky. Dochází mi, že je to vlastně dobře a dávám rozhodnutí ČD palec nahoru. Nelze to vidět tak, jako často u autobusu, ale ono i u vlaku, kdy je cestující naštvaný, že už chce jet z Prahy domů a vlak, či autobus tu ještě není, nebo stojí dlouhé minuty na místě.
Budvar aréna.
Vodárenská věž.
Stadion Dynama České Budějovice s obrazy legend našeho fotbalu.
Venkovní hospůdka u Vltavy mi lehce připomněla tu pražskou z filmu U mě dobrý.
Je 17.32 hodin a vlak odjíždí o 45 minut opožděný. Mohlo to být všechno opravdu horší. Musím vduchu chválit všechny ty, kteří měli kolem odjezdů vlaků opravdu veliké starosti a učinili rozhodnutí taková, jaká učinili. To se nestává pokaždé, jak jste viděli loni, když jsem měl problém se dostat večer z Jihlavy domů. Nemohl jsem ani spoléhat na to, že mě ještě někde někdo případně ubytuje a štěstí, že jel kolem večer se zastávkou v Jihlavě mezinárodní autobus do Prahy.
Zvládli to především dopravní provozovatelé, hasiči, lidé, kteří jsou závislí na elektřině a museli nějak zajistit své služby. Ale, je pravda, že jsem si v jednu chvíli vzpomněl na jednoho svého dávného nadřízeného, který řekl : ,, Hele Fando, já ti to udělám. V pondělí ráno tam máš 16 lidí." Tak to prostě chodí. Tak tedy skončil jinak perfektní výlet s doporučením na výlet, jehož konec se stává tak ... Kolik ? ...Maximálně jednou do roka. ( Jáchyme, hoď ho do stroje.)
Závěrem malá poznámka k poslednímu článku. Pět čtenářů z vás posledně vidělo lehce lechtivou fotografii mladé slečny ve spící poloze, kterou jsem si chtěl rýpnout po dovolené v legraci do naši nadějné pracující mládeže se slovy : ,, Vidíte, když bude jezdit vlaky, tak toho uvidíte až až." Samozřejmě by se smáli, a o to jde dělat legraci kolem sebe i třeba ze sebe. Smích sbližuje lidi i generace. Ač šlo o cizinku, tak jsem foto odstranil. Ona je to tak trošku nefér podpásovka a hlavně na netu, byť některá děvčata jsou na své tělo pyšná a jeho propagace jim nevadí. Jinak věřím, že leckteré médium je za takové bulvární fotky rádo a leckteré odvětví má tendenci na svůj web, nebo fb, či žurnálové stránky fotky pohledných žen občas zařadit, ale zvolil jsem zkrátka zrušení fotky, byť pokušení tu bylo.
Opravovat chyby se mi dnes už nechce a musím plánovat další cestu. Jsou tam hlavně vynechány někde mezery u slov. Ještě jsem mohl dodat, že tu mají také ne dlouho mezinárodní letiště, jeden strašidelný les, kde došlo k několika záhadným úmrtím, a který se nachází tuším západně od sídliště Šumava, kde jsem mimochodem také kdysi byl, anebo připomenout, že než přijedete na zdejší hlavní nádraží, tak jedete kolem pivovaru Budvar.
Hezký letní týden !
Výletní loď odbočila z Vltavy do Malše.
Na soutoku Vltavy a Malše. Vltava přitéká zprava a odtéká vlevo.
Krytý bazén.
Plovárna.
Hlavní brána k výstavišti.
Tady jezdí trolejbusy.
Výstava konce 2. sv. války v Budějovicích.
Černá věž.
Výhled na velké náměstí v pozadí s Kletí.
Katedrála sv. Mikuláše je bohužel v opravě.
Také toto město založil roku 1265 Přemysl Otakar II.
Můj rychlík Vltava vpravo urazí trasu mezi oběma krajskými městy za dvě hodiny, ale Jižní epres to zvládne dokonce za hodinu a 40 minut s jednou zastávkou v bývalém husitském městě.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červenec 5, 2025
18:45
Souprava Sírius z Číny ve stanici Kolín. Rychlíkový provoz na trati Ústí nad Labem - Kolín provozuje touto jednotkou společnost RegioJet.
Kdo z nás by se netěšil na dovolenou ? Jenže, když to přijde, tak zjistíte, že naprostá většina lidí zvyklých na vlastně určitý stereotyp všedních dní je najednou taková bez nápadů. Samozřejmě, že zejména ti mladší plní síli už třeba mají dlouho někde u nás i v zahraničí zamluvené i nějaké pensiony, ale řada lidí sází i na to, že prostě budou doma odpočívat, občas vyjedou někam na výlet autem, nebo jen někam poblíž na kole, či snad udělají i nějakou domácí práci a 14 dní stejně uteče, jak voda.
Každého čeká se k věci nějak postavit a nelze říci, že bychom u svých známých neměli nějaké příklady. Vždyť dnes lidé cestují různě i do zahraničí a ti největší mladí dobrodruzi jsou dnes zvyklí i na trávení života v odbavovacích letištních halách, řešení dopravy do center měst a různého telefonního dohadování, když se někde vyskytnou nějaké problémy. Já se rozhodl, že si nebudu dělat žádné násilí a zkusím zůstat u hodnot, které mě od roku 2014 s Jízdenkou na léto nezklamaly.
Sice mi přijde mnohdy milejší vystoupit na nějaké skoro zapomenuté zastávce kdesi v našich lesích, ale tato jízdenka i nutí dostat člověka trošku do společnosti i větších měst, a vlastně asi i více přemýšlet. Obnovujete hodnoty, od kterých jste se nějak za ten rok vzdálili.
Jak jistě víte z posledního článku, tak jsem na první letošní dovolenkový výlet vyrazil už v červnu a v mělnickém nádraží jsem zjistil, že si v sobotu 28.6. musím nakoupenou Jízdenku na léto uložit a mohu na ni jet nejdříve až v úterý. A tak se i stalo. Po dvou ránech, kdy jsem nepotřeboval sledovat nějaký budík, tak jsem se už i docela těšil. Jaké mělo být první cílové město ? Samozřejmě že Břeclav. Ono to vlastně nebylo složité. Na jednu stranu si říkáte, že jste tam byli přeci už loni a navíc mnohokrát, tak by se dalo jet snad někam jinam. Na druhou stranu je to milý návrat po roce a máte potřebné věci ještě tak trošku v hlavě. Je to i jistá nostalgie.
Cíl jsem tentokrát podvolil zcela svému rozhlasovému hobby. Bývá běžné, že nadšenci rybolovu si jedou sednout k daleké Orlické přehradní nádrži, aniž by je zajímalo nějaké krásné historické město Písek, hrad Zvíkov, hrad Orlík, nebo Žďákovský most a radioamatéři zase valí kvůli vzdáleným signálům na kopce. Obvykle se snažím spojit leccos dohromady, ale tentokrát jsem si zahrál na takového hobby profíka, jako kdysi, když jsem proháněl občanské radiostanice.
Před cestou jsem tedy vyzvedl z automatu dva PID lístky v hodnotě 50 Kč, abych mohl jet rychlíkem společnosti RegioJet ráno v 5.40 hodin do Kolína. Tady jsem nastoupil po 20 minutách různého zevlování ve stanici i před ní opět po roce do rychlíku Silesia, který jezdí z Prahy přes Ostravu do Varšavy. Vždy se tu nějaké volné místo najde a vždy je to dobrodružství. Tentokrát tu bylo zcela prázdné kupé s jednou slečnou s doslova obřím kufrem.
Polabskou krajinu daleko za Pardubicemi střídají hluboké krásné lesy v údolí řeky Orlice.
Sice tam právě už jeden chlapík zaplul, ale pořád tam bylo dost místa, až na ten kufr na podlaze. Vkročil jsem s tradiční otázkou ohledně volného místa, posadil se k oknu a přemýšlel jsem, že tu to zavazadlo moc šťatně nestojí. To neuniklo něžné bytosti, která mě vzápětí anglicky vyzvala, zda bych zavazadlo nemohl dát tam, kam patří. Nevím, co v kufru bylo, ale až jsem zaúpěl a slečna vše jistila. Sotva jsme dali zavazadlo do zavazadlového prostoru, tak slečna zaujala spící polohu, kterou by bralo asi kdejaké bulvární médium pro vylepšení, či zpestření.
Inu, jako pro legrační poškádlení několika dvacátníků mimo elektronická média na téma : ,, Nejezdíte vlaky, nevíte oč přicházíte", tak v dnešní době asi dobré, ale .... když tak tady čtete ty články o výletech, které se leckdy odehrávají částečně v hromadných veřejných prostředcích, tak je to zase jiná atmosféra, než v osobním automobilu. Skutečně nelze přehlédnout, kdo jimi jezdí nejvíce a je to někdy slušný nepoměr.
V čele mezinárodního rychlíku Silesia ( Praha - Ostrava- Krakov-Varšava) je lokomotiva Vectron firmy Siemens.
Už to mám naučené, že vlakem Silesia jezdím v tomto případě až do České Třebové, kde mám asi 17 minut času a zpět tímto vlakem jedu odpoledne z Pardubic do Kolína. Tady mají po celý den ve stanici už snad od 6.00 otevřenou zřejmě hezkou útulnou nádražní restauraci i množství dalších krámků, ale dal jsem přednost focení venku mimo nádraží.
Tamní architektura.
Všude kolem zeleň a hluboké lesy. To je Ústeckoorlicko.
Tak už mi přijel v 8.17 z Prahy Railjet společnosti ČD do Vídně a Grazu.
Obrázek z Brna. ( 9.22)
Na tento autobus v Břeclavi čekáme.
Do Břeclavi vás Railjet dopraví v 9.52 hodin a máte ještě dost času. Autobusové nádraží je hned vedle železniční stanice a číslo 570 do Lednice a Mikulova odjíždí v 10.10 hodin z čísla 8 . Cena až do Klentnice je 42 Kč. Mikulov je už za touto obcí, ale není důvod tam jezdit. Jenže to má jeden háček. Pokud sem přijedete o víkendu, tak jedete přímo a v obci Klentnice jste už v 11.12 hodin. I toto mi letos nějak neklaplo, ale možná dobře.
V pracovní dny vás spoj doveze jen v 10.30 hodin do Lednice, kde se můžete dle libosti hodinu procházet, nebo to snad strávit někde při občerstvení. Pak přijede v 11.30 další autobus z Břeclavi, který s vámi objede taková místa, jako filmový Pavlov, Dolní i Horní Věstonice na cestě podle ,, Moravského moře" a ve 12.12 vystoupíte v obci Klentnice, která je nejvýše položenou obcí na Pálavě. Autobus tu má hned tři zastávky.
První je na rozcestí ( na znamení) a je vhodná k cestě na Děvín ( 550 m.n.m.) Druhá je hlavní a slouží k cestě po červené na Sirotčí hrádek a dále přes Stolovou horu ( 459 m.n.m.) třeba až do Mikulova. Třetí je nepatrně dále a sluje názvem Klentnice u rybníka. Odtud vede chládkem zelená značka podle vinného sklepa do sedla pod Sirotčím hrádkem, kde se napojuje na červenou značku. To se ukázalo, jako nejlepší cesta do mého cíle na stolové hoře. Jste tam asi za 35 minut. Tedy, ve 12.45 hodin.
Něco pro fandy motorek z Parkoviště v Lednici.
Lednický zámek patří k nejslavnějším v ČR.
To už jsme právě nad obcí Klentnice.
Horko sice bylo, ale to vyřešil opalovací krém, ochrana hlavy a hlavně příjemný vánek. Ovečkám ovšem bylo horko a ani nevím, kde pro ně byla nějaká voda.
Ze Stolové hory máte k severu vyšší Děvín. Ten je ovšem mnohem hůře dostupný a i když z něj vidíte celý souvislý pás ,, Moravského moře" a údajně i Brno, nebo i to, co ze Stolové hory, tak na rozhlasové signály z Balkánu i z Rakouska a Slovenska by měla být Stolová hora lepší a je i lépe dostupná. U dálkového příjmu rozhlasu totiž platí, že výška je sice dobrá věc, ale také způsobuje hrozný mumraj signálů. Když jste níže a máte za zády vyšší kopec, tak je šance, že se o něj budou ty signály odrážet.
Protože je Stolová hora jižněji, tak by měl vyšší Děvín bránit signálům ze severu a odrážet ty jižní zpět k jihu. Ovšem, je to platné jen do určité míry. Stanice z Brna jdou spíše podle kopce a dost tu potrápily.
Nejprve jsem se tedy věnoval pásmu DAB+ a už jen na teleskop. Podmínky nebyly, tuzemských muxů už je moc a ty rakouské nejsou obyčejně také nijak závratně daleko. V minulosti se tu povedlo na 10D Slovinsko a na 8C Chorvatsko, ale letos prostě podmínky nebyly. To ovšem ani neměla být hlavní činnost a překvapilo by, kdyby se něco z Balkánu objevilo na volném 5A a 5B.
Tak tady máte to nejvyšší místo Stolové hory ( 459 m.n.m.). Tentokrát jsem se se směrovkou na DAB+ netáhl, protože pro ni jednak nemám nyní rádio s patřičným konektorem, a pak je to dnes vzhledem k množství tuzemských muxů trošku zbytečný přepych. Navíc jsou dálky v DAB+ obtížnější, než v klasickém FM. Dále toho máte cestou i méně na hlídání.
Pamětníci si však vzpomenou, že právě tady jsem ji měl asi před třemi lety postavenu a ráno v 7.30 hodin tu byl signál z Chorvatska. Tehdy jsem jim tam napsal a obdržel jsem milý elektronický QSL lístek o potvrzení zachycení jejich multiplexu s mapkou dalších chorvatských multiplexů.
Tak nechodily kolem mě jen různá samotná děvčata, nebo dámské dvojice a občas šla i nějaká ta rodina, ale kromě toho, že k řeči je otevřený leckdo, tak mě opravdu překvapuje, že mají často větší turistickou i přepravní účast, než muži. Prostě, člověk co už má něco za sebou, tak neustále něco porovnává.
Toto bylo to hlavní. Myslel jsem si však, že když už tu máme ty tropické teploty, tak by mohl přijít nějaký ten odraz od vrstvy Es a dát mi to na displej vzácnou RDS odněkud z Řecka, Turecka, Portugalska, Itálie, nebo z Lybie, či Alžíru. Smůla. Loni ve Znojmě snad dokonce dvoje Turecko a letos stále nikde nic. Nu nic, došlo na klasický pozemní příjem.
Většina rakouských stanic je z nedaleké Vídně, nebo z nedalekých vysílačů. Takový je na obrázku výše i s RDS. Takový tradiční zpravodajský program.
Hodně tu bylo i stanic ze Slovenska a zejména od Bratislavy, ale i to Brno. Čekal jsem, že z Maďarska toho bude více, ale byla to bída. Nicméně máte na snímku výše stanici Rádio Retro 100.5 MHz, kde fakt výborně hráli. Na 93.9 pak bylo neméně skvělé rádio Petöti, kde hráli dokonce rocn'roll. Obě stanice vysílaly z 213 km vzdáleného vysílače Kabhegy poblí Balatonu.
Jenže, někteří fajnšmekři FM rádi prohlašují, že dálky jsou nad 300 km. A tak jsem byl rád, když jsem zaslechl na frekvenci 102.4 MHz chorvatské rádio HRT-HR1, které vysílá z vysílače Ivanščica 298 km vzdáleného. Stanici se povedlo relativně nedávno přijmout na směrovou anténu v takových signálových návalech na jednom kopečku poblíž Říčan. O Pálavě se dlouho říkalo, že je to nejlepší místo pro lov stanic z Balkánu, ale ono je to problematické. Na stejném kmitočtu byla neskutečně silná jedna stanice z Brna a jedině v jednom jediném bodu, kdy jsem nesměl nikam hnout ani o kousek anténou ( teleskopem), tak se dařilo chorvatský signál přijímat. Výsledek máte níže v odkazu.
https://www.youtube.com/watch?v=7NU2_Q1NDZk
Takovou zajímavostí bylo, že mi tu často poblí antény létal v houfu nějaký hmyz, který vydával zvuk podobný dronům. Inu, horká Pálava. Asi v 16 hodin jsem akci zakončil, věnoval se ještě trošku focení a stahoval se k autobusu, který jezdí od Mikulova vždy ve 45. Tedy v 16.45 hodin.
Autobus vás přiveze v 17.48 do Břeclavi, což je plně postačující. Při čekání na něj došlo i na komunikaci s jakousi rodinkou z Orlických hor, která tu byla v Pavlově ubytována a velmi se divila mým cestám. ,, Co, to ještě zase jedete domů ? A to jste brzy ráno jel sem ?" Nu, co jako ? Co to jsou tři, či čtyři hodinky ve vlaku a hodina v autobusu, když se někam těšíte, nebo nad tím aspoň přemýšlíte ? Pořád kolem sebe máte nějaké dění.
Dnes je ve vlaku klimatizace kolikrát lepší, než jinde. Žádný hluk, nebo drncání, třeba internet i občas fajn lidé. Odjezd Railjetu v 18.06 a po zpoždění 15 minut z důvodu přípoje v Rakousku jsem byl v Pardubicích asi ve 20.25. I Silesia pravidelně každý rok má zpoždění také 15 minut a nikdy není v Kolíně ve 20.59 s odjezdem asi ve 20.35 z Pardubic. Přijela do Kolína ve 21.14, kdy už má odjet vlak do Mělníka. Nepříjemné je, že nikdy nevíte, kolik bude času na přetup a běháte. Obvykle zjistíte, že by ale bylo dost času a prázdnou PIDku, na kterou už nemáte nervy ji na nástupišti označit ve značkovači, vám označí průvodčí regioJetu.
Příjezd domů tak tedy není ve 22.15 hodin, ale o něco déle a za stav tratí a ani zpoždění v cizině fakt ČD nemůže. Mimochodem, čest ČD, protože příští článek bude asi o tom, jak Soutok prožil Blackout a musel jsem drahám dát pomyslně body. Co bylo mnohem horší, tak to byl Mělník večer. To úterý večer byly ještě ulice u nádraží ČD v Mělníku relativně schůdné, ale ti lidé v okolí fakt už z dálky důvěru bezpečnosti nedávají.
Osobní vlak Břeclav - Vídeň v 18 hodin před odjezdem.
Směrem k autobusovému nádraží vidím v dálce ve tmě sedět na chodníku asi šest lidí, tak to rovnou vzdávám. Ostatně, také jsem tam již zažil kdysi přes den agresivního feťáka. A okolí benzinky bývá také dost hlučné. Navíc nám tu asi probíhají večer nějaké automobilové soutěže, když u aut tolik kvílí kola. Tak vás snad článek bavil a něco vám dal. A jinak právě teď posledních 1 355 návštěv do milionu, tak už snad příště si to krásné číslo prohlédneme, ale předně musím zase někam vymyslet cestu.
Oni vám lidé říkají : ,, Tak přijeďte k nám do Orlických hor." Nebo je tu třeba město Jeseník, či Jindřichův Hradec, ale, jak už jsem psal, tak je potřeba najít tu chuť i zápal, kterou mládí má a teď to občas nenalézám. Pohodový víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 30, 2025
15:22
Litoměřické Oblastní muzeum.
Od té chvíle, co existuje celodenní jízdenka DÚK ( Doprava Ústeckého kraje), tak je docela hřích jezdit vlakem jenom do krásných sousedních Litoměřic. Ona vás totiž vyjde levněji mnohem delší cesta na Děčínsko, Šluknovsko, nebo na Klínovec s výhodnou cenovou návazností dokonce až za hranice Karlovarského kraje do blízkých německých regionů. Že nevěříte ?
Je to jednoduchá matematika a já se o ní měl v sobotu v praxi přesvědčit. Šel jsem po poledni na vlakové nádraží s tím, že si koupím Jízdenku na léto, která i letos stojí ve verzi 14 dní 1990 Kč a první bude cvičná cesta na akci Litoměřice. Paní se v pokladně ČD už radila s kolegyní, že jí nejde prodej jízdenky. Chvíli to trvalo, když mi to docvaklo a řekl jsem : ,, Paní, už to nehledejte. On je teprve červen !" JJ. začaly prázdniny a už má většina národa v hlavě červenec, ale v sobotu byl ještě červen.
To se ví,, že jízdenku s platností od 1. července už jsem nerušil, ale bylo mi jasné, že si nesmím do té doby nic udělat, protože je jízdenka nepřenosná a platí jen s OP. Musel jsem tedy koupit za cenu 75 Kč tříhodinovou jízdenku do Litoměřic s tím, že před zpáteční cestou budu muset udělat stejnou operaci v Litoměřicích. Tím vás vlastně cesta vyjde na 150 Kč, přičemž celodenní DÚK letos stojí 200 Kč.
Ovšem, DÚK vám platí i v RegioJetu a celodenní varianta také na lodní lince T91 mezi Mělníkem a Ústím nad Labem na lodích Porta Bohemica, jakož na T92 mezi Ústím nad Labem a Bad Schandau. Odjel jsem tedy ve 12.52 a Litoměřice vás přivítají již po několika zastávkách ve 13.25 hodin. Má první cesta vedla samozřejmě do středu města, kde se vedle domu Kalich nachází turistické informační centrum. Tady na mě čekaly hezké vizitky do turistického deníku, který jsem loni v srpnu tak trestuhodně zapomněl na dobu jedné hodiny v Lipové na Šluknovsku.
Tedy, nečekaly tam jen vizitky a další pro zájemce případné suvenýry a knihy, ale v takových centrech je obyčejně i milá obsluha něžného pohlaví, která dodá na cestu dobrou náladu. Prostě se zase povedlo i počasí a byl tu hlavně nápad. Měl jsem dojít k přejezdu nedaleko stanice Litoměřice - horní nádraží, a pak už vše leželo na modré turistické značce, která tu nese název Žitenická stezka Zemí hradů.
Z Mírového náměstí jsem vyšel Novobranskou ulicí a bylo zase na co vzpomínat, protože v tomto relativně blízkém a hezkém městě už člověk také něco zažil a něco navštívil. Plánováním výletu jsem se doma nijak zvlášť nezabýval a zejména později jsem se nestačil divit, kolik toho tady člověk jen nastoupá. Považte, že hlavní litoměřické nádraží je v nadmořské výšce pouhých 150 metrů, což u nás odpovídá hladině řeky Labe v Rybářích.
Dům Kalich.
Jakmile překročíte hlavní silniční tepnu v ulici Na Valech, tak trasa začne stoupat. Prvním hlavním cílem je městská rozhledna s restaurací na Mostné hoře, která nese jméno Mostka. Je to sem z centra asi 2.5 km a nadmořská výška rozhledny je 266 metrů. Vyhlídkový ochoz je pak dalších 16 metrů nad zemí.
V sadech na Mostné hoře je k vidění také socha K.H.Máchy, která zde byla instalována k výročí 200. básníkova narození v roce 2010.
Rozhledna vás nejprve přivítá restaurací s venkovním posezením, ale obsluha vás nechá celou stavbu obejít. Na opačné straně jsou dveře se zvonkem. Vstupné je 30 Kč a je velmi výhodné si zjistit otvírací dobu třeba z webu mapy.cz . Otevřeno je totiž nyní obvykle jen o víkendu v čase asi od 13 do 19 hodin. Výhled z rozhledny není v současnosti nijak zázračný, což mají na svědomí zejména vzrostlé stromy v okolí.
Jinak jsem opět zavzpomínal na seriál Rohlédni se člověče, který na přelomu milénia moderoval Luděk Munzar.
O něco níže se nalézala malá společenská místnost, která byla takovým královstvím zdejší milé paní správcové. Dozvěděl jsem se, že rozhledna byla dlouho v rekonstrukci a nyní je asi druhým rokem po novotě opět otevřena.
Když se podíváte tady na ten snímek, tak tam někam vlevo na ten kopec zřejmě jdu. A ten menší kopeček uprostřed nese právě zajímavý skalní útvar s názvem Kočka. Vesnice vpravo, se pak jmenuje Žitenice a začíná z ní docela výživný krpál k hlavnímu cíli trasy.
Již od Kočky jsou docela hezké výhledy směrem k nám, ale ty si nechám až na finále z mnohem větší nadmořské výšky. Na snímku je kopec Sovice. Na jeho jihozápadním svahu se pěstuje roudnické víno.
O skalním útvaru Kočka vím zatím jen to, co jsem se dočetl na webu mapy.cz. Má tam celkem bohatou fotogalerii z nejrůznějších ročních období a pěšky je to sem z Litoměřic opravdu kousek.
Vedle Sovice už vidíte naši elektrárnu z druhé strany a našel jsem i dominanty mělnického Chloumku.
Kočku jsem opustil asi v 15 hodin a neměl jsem ani tušení, že do cíle půjdu ještě 2 hodiny a 15 minut výživným krpálem. Nadmořská výška Kočky je 272 metrů.
Malebný pohled na Žitenice.
Teď už vím, že až tam jdu.
Zpětné pohledy.
Slunko se sice občas schovávalo za mraky, ale z člověka se stejně lilo.
Tady přichází místo, kde definitivně opouštím silnici a jsem rád za stíny i romantiku lesa.
Chcete se schladit ? Ta chodba ve skále je tu neskutečná a na čas tu máte chlad, jako někde v krápníkových jeskyních.
Souběžně tu s modrou značkou probíhá naučná stezka, kde jsou popsány různé kameny.
Má snad cenu tu romantiku nějak komentovat ? Inu, hlavně to tu nebylo nějak dobře značené, čímž člověk občas ztrácel jistotu a mobil nebyl schopný načíst pozici v terénu. Byl jsem docela zprvu trošku nervozní, protože vás nejprve značka i široká cesta dovede k nějaké střelnici, a pak mi dvě dámy ve věku asi 70 let řekly, že to je tak hodinka chůze ještě určitě. Navíc pořád vidíte, že je stále něco zeleného ještě celkem vysoko nad vámi.
Navíc tu podle mapy vede i jakási významná zkratka, ale neznačená. Naštěstí je mnohdy štěstí, když v přírodě narazíte na člověka, který to v místě zná. Obvykle je rád, že vám může poradit a mnohdy mě tací lidé neustále překvapují. Jakýsi domorodec postaršího věku tu venčil psy a nejen, že mi popsal závěrečnou fázi cesty, ale také i onu zkratku a nakonec dodal : ,, Ale, jestli chcete, tak já jedu za půl hodiny do Litoměřic, tak vás tam klidně hodím.
To jsem tedy s díky odmítl, ale tato lidská občasná dobrota člověka někdy až dojme. Později jsem naopak v Žitenicích v jedné úzké polní křižovatce potkal velké auto řízené mladíkem, se slečnou vedle sebe, kterého při zatáčení moje maličkost na úvozové cestě vůbec nevzrušovala a klidně by mi přejel minimálně nohy. To byly centimetry a neustále jsem vyhodnocoval situaci. Evidentně nechtěl chvíli počkat, než přejdu a měl velký vztek, že tam zrovna jdu, když on tam přece vjíždí.
Detail vysílače Mělník - Chloumek.
Mondi, EMĚ a Spolana s Řípem na jedné fotce.
Detail EMĚ a vlevo Chloumeček kostelík.
Tak to vidíte. Lafitova vyhlídka má 475 m.n.m. a dospěl jsem sem po rovných 10 kilometrech. Z nadmořské výšky 150 metrů do 475 metrů. Na mapách.cz, se píše se dvěma písmeny f , ale jinak s jedním. Po kom je pojmenovaná ? Inu, zatím jsem si přečetl odkaz níže a ani ten autor neví.
https://www.turisticky-magazin.cz/turistika.php?id_cl=655&fchange=open
Já jednoho Laffita znám. To byl Francouz, jmenoval se Jacques Laffite a jezdil F1v době, kdy formule ještě dělaly v 80. letech reklamu tabákovým koncernům. V tomto případě Ligier Gittanes.
Bylo 17.15 hodin a já tu něco nafotil, ale mám také asi dvě videa s rozhledem, která chci hudebně podbarvit, a pak to dát na svůj youtube kanál. Ovšem, to tedy hned tak nebude. Není čas.
Není to nádhera ? Vždy mě na těch vyhlídkách přepadne myšlenka, jak jsme každý jiný.
Pohled k domovu je odtud zase úplně jiná kategorie, že ? Považte, že vidíte nejen EMĚ a Mondi Štětí, ale také vzadu Spolanu Neratovice. Přitom ještě pořád není nijak zázračně vidět. Tady jsem trošku zalitoval absence triedru, ale ono to zase něco váží. Co asi musí být vidět v zimě, když je jasno ?
Dolů jsem se tedy spustil v 17.30 hodin tím doporučeným prudkým sestupem, ale bez hůlek to nedoporučuji. Celou dobu oči na zemi, vymýšlení trasy a riziko nataženého svalu,podvrknutí a další možnosti, kdy bych mohl jízdenku za 2 tisíce rovnou vyhodit do koše. Jako nějaký spratek za pokutu autem z bohaté famílie. To je prostě riziko pěkné sezónní jízdenky, která vás donutí, se výhodně podívat především tam, kam by se vám vzhledem k ceně jindy fakt nechtělo a často právě na druhý konec republiky.
A zase ten chládeček a romantika lesa.
Na této cestičce jsem potkal malou lišku. Byl jsem tak překvapený, co že to vidím za zvířátko, že když už jsem se konečně jal vyjmout mobil, tak si mě liška všimla a zmizela v husém porostu mimo cestu. To bylo ovšem o 50 metrů dříve, než mě napadlo vyfotit toto romantické místo.
Ví snad někdo, co je to za ta meteorologická zrcadla ve středu snímku ?
Takto ční ze středu kopce Lafitova vyhlídka. Skalka výše umožňuje lepší pohled k SV.
Jen o trochu níže jsem se potkal s tím pospíchálkem.
Litoměřice jsou bohatým městem plným velkých starobylých vil, tak jsem musel aspoň dvě vyfotit.
Dolů do Litoměřic k nádraží jsem došel v 19.33 hodin, tedy po dvou hodinách od startu z vyhlídky. Pamatuji si to dobře, protože o tři minuty dříve mělo být zavřeno nádraží a s ním i pokladna a tuším, že i nějaká nádražní pivnice, či restaurace. Nevím ani, co to tam mají, ale vzpomněl jsem si na nádražku ve Všetatech. Doplnil jsem na lavičce u kolejí tekutiny po 20 km dlouhém pochodu a sotva jsem se trošku vzpamatoval, tak z areálu od Labe znělo Mercuryho .... I want to break free.
Přemýšlel jsem ze zvědavosti, jak tam slézt, protože vlak jel až ve 20.30 hodin a já měl ještě 40 minut času. Paradoxně to lze, ale musíte jít kus cesty podle kolejí až ke starému mostu do Terezína. Tak jsem se šel aspoň po letech podívat do přístavu osobních lodí. V roce 2008 jsem se někde odtud plavil do Ústí nad Labem, ač z asi jiného místa za skate- parkem. Vznikl z toho jeden z prvních seriálů Soutoku.
To tedy je z prvního výletu asi vše. Taková krásná místa jsou jen kousek od nás, a když se podaří chytit inspiraci, tak to nemá chybu a je minimálně na co vzpomínat. Hezký zbytek dne !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 22, 2025
20:14
Ačkoliv nám turistický pochod Mělnický hrozen začíná i končí jednou v roce přímo u nás doma, tak se stejně řada místních turisticky laděných občanů vydá na výlet někam jinam s tím, že do okolí města se mohou vydat kdykoliv si usmyslí. Je to věc každého, momentální nálady, možností i filosofie, ale v každém případě mají organizované pochody tu vlastnost, že určitým způsobem něco sdílíme s jistou komunitou a jsou něčím jiným, než akce individuální.
Někdo si myslí, že nejbližší okolí města ostatně není tak atraktivní, jako už třeba například vzdálenější oblast CHKO Kokořínsko-Máchův kraj, ale vězte, že to je pohled povrchní, a i když nejsou opravdu některé úseky třeba tak atraktivní, tak i tak mají určitou sílu vám dodat radost, pokud ji jste ochotni vnímat. Pro někoho je to snadnější, a pro jiného těžší. Pokud jste už třeba v dětském věku brázdili na jízdním kole mělnické obce a nejčastěji ty na severu okresu, tak je to pro vás i určitý návrat v čase.
Pro mě osobně je to ještě snazší. Vděčím tak svému prvnímu svobodnému povolání, kdy jsem takzvaně pracoval pro zemědělce. Díky tomu mi kdejaká zejména hospodářská budova i kdejaký odér kdesi na poli připomene mládí. A s tím vším pochopitelně i kdejaký vesnický krámek, kdejaká stará samoobsluha, kdejaká restaurace, ale leckde i lidé, z nichž mnozí jsou v současnosti bohužel již na věčnosti. Jako kdybych byl všude tady kolem zejména i díky vzpomínkám prostě doma.
Jak už to tak u mě bývá, tak díky ponocování při knize jsem se zase dostal do místa startu na autobusovém nádraží až téměř v závěru časového limitu. Snad to jednou bude jinak, ale zatím ještě pořád je třeba vše zajímavé nacpat hlavně do víkendu. Chodím od roku 2012 tradičně trasu 25 km a oblíbil jsem si zejména její vedení v trase Chloumek - Strážnice - Vysoká - rybník Harasov - skalní byt Lhotka - Mělník Blata. Takové vedení trasy, se samozřejmě vždy nekoná, ale ukázalo se, že je to vlastně dobře.
Ano, také to je vlastně přednost tohoto pochodu. Na straně jedné si můžete být jistí, že vás pořadatel zase brzy provede vaší oblíbenou trasou, ale občas poznáte zase něco jiného, nebo dokonce nového. On totiž popis tras zase až tak úplně neřeší detaily, a tak je nutné to doladit četbou na startu z propozic vedení tras. K disposici je v místě startu pod přístřeškem restaurace na obrázku výše případně i mapa, kde vám ochotně pan Jan Soukup ukáže vaši trasu.
Určitě tuto fázi pochodu nepodceňujte ! Osobní zkušenost mě před pár lety v silném déšti dovedla až do autobusové zastávky na Chloumečku, když jsem zjistil, že tudy nemám vůbec jít a musím se vrátit k železnici, podle které mám jít až do Mlazic. Letos tedy bylo vše úžasné a hlavně se povedlo i počasí. Nebylo třeba řešit obuv, oblečení, nebo pláštěnku, či déštník. Hlavně si dobře namazat kolena proti slunci, pokrývku na hlavu i sluneční brýle, dostatek tekutit s nějakou tou sušenkou a jde se.
V krásném počasí a volném dni si zvlášť uvědomíte, že nás obklopují i docela pěkné pasáže a je co fotit. Pro mě to znamená, že mi každá ta fotka připomene onen skvělý den a díky psaní článku to celé prožívám znovu ještě jednou. Prakticky všechny trasy vedly podle říčky Pšovky po žluté značce až do Klášterní ulice ke koupališti, kde tato značka naproti kempu končí a dále pokračujete po modré vedoucí z centra města. Ta sice vede až k železniční zastávce v Mlazicích, kam jsem šel loni, ale tentokrát jsme ji měli opustit dříve.
Víte, že máme v Mělníku také náměstíčko pojmenované po spisovatelce Boženě Němcové ? Přesně tady bloudila taková drobná dívenka, jejíž záda s batohem jsem z určité dálky zahlédl u potoka již poblíž cesty vedoucí k vlakovému nádraží. To je právě na těch výletech, turistice i dálkových pochodech pěkné, že už se tak nějak poznáme podle batohů na zádech a někdy vám to i napoví, kudy asi tak ta trasa vede.
Náhlá neobvyklá mladá společnost byla sice o 40 let mladší, ale opět se mi podařilo nenásilně konverzovat tak, aniž bych v očích a hlasu svého protějšku cítil nějaké zklamání z tohoto náhodného setkání. Rozhodně se bylo o čem bavit, protože svět je malý, účastnice pochodu byla místní a já ve svém pozdním věku zjistil, že vůbec není od věci naslouchat mladým lidem, jejich problémům i jejich zálibám. Je to nejen obohacující pro váš životní přehled, ale cítím i mezi mladými v práci určité sympatie a někdy i potěší, když je zajímá váš pohled na nějakou jejich situaci.
Upřímně byla dotyčná mladá paní ráda, že jsem znal dobře místní situaci, věděl jsem kde je ulice Na Ráji a patřím k lidem, kteří díky mnoha osobním kopancům zažili plno legrace a umí ji šířit dále. Sice znám ulici Na Ráji, ale vůbec si nevzpomínám, zda jsem tu někdy projížděl. Pro obyvatele Mlazic jde o kultovní cestu.
Podívejte se, jaký tu byl z uzoučké asfaltky jen kousek před hřbitovem krásný výhled na naše město a na Chloumeček. Hřbitov jsem sice nefotil, ale místní kaple mi zůstala hluboko v mé mysli. Může za to pan Martin Klihavec, který kdysi v měsíčníku Mělnická radnice vypsal soutěž ,, Najdi všech 33 věžiček našeho města na obrázcích." A když chválím Martina, tak musím zmínit i Petra Raista Šťastného, protože ten přišel s tímto pátráním po různých stavebních památkách v našem městě na tehdy hodně veřejností užívaném webu https://melnicek.cz/node , jako první.
Od hřbitova nás trasa vedla polní pěšinou tak úžasně, že jsem před nápaditostí kčt-vht Mělník musel uznale kývnout hlavou. Tak tudy přes to pole jdu opravdu prvně v životě, zatímco klikatou cestičku od hřbitova dolů strání pod Liazem do Mlazic jsem před několika lety již prošel. Myslím, že to byla také nějaká pátračka Martina Klihavce, ale tentokrát jen cpeciálně pro mě. Myslím, že mi tehdy zaslal obrázek, nabídl lokalitu a já měl určit, odkud byl obrázek focený. Nebýt tedy této akce, tak bych to tu asi nikdy nezkoumal.
Cesta nás dovedla až k silnici, která se tu v úhlu 90 stupňů stáčí k Choumečku a nás čekalo několik posledních společných desítek metrů na takovou křižovatku, kde k severu jezdí občas auta do Strážnice, k západu vede relativně horší cesta do Mlazic a východním směrem do lesa vede naučná stezka pro děti. Moje dočasná souputnice byla velmi překvapena, že vůbec nevím, že jsou na trase nějaké kontroly, ale opravdu jsem nic takového nevěděl.
Po několika desítkách metrů jsme tedy přišli na křižovatku, kde ve stínu u jednoho stolku seděly dvě mladší ženy, které si zapisovaly počet účastníků prošlých kontrolou, jakou jdou trasu a dávaly nám na náš list s popisem tras razítko. Později jsem měl na sebe trošku vztek, protože jsem věděl, že budu psát na webu opět reportáž z akce a zapomenu vyfotit takovou strategicky důležitou událost, jako je stanoviště kontroly v terénu.
Přitom jsem dříve fotil trošku i na startu a někdy jsem se snažil pro dokreslení akce i nějaké ty turisty, nebo souputníky. Letos jsem nějak zaspal, nebo se spíše probudil až později. Na této cestě jsem v příjemném chládku vzpomínal na jeden ročník, kdy hrozně lilo a cesta byla samá kaluž. To jsem již putoval zcela osamocený a až do Liběchova jsem měl potkat pouhé tři cyklisty.
I náhorní planina nad mělnickými čtvrtěmi má něco do sebe. Z cesty na obrázku výše se brzy oddělí taková nenápadná pěšina, která má od vodojemu ( vpravo na obzoru) název ulice Střemská.
Dojdete brzy na takovou křižovatku, kde je pod stromem schován tento krásný kříž. Začíná tu směrem dolů k jihozápadu také ulice V Kroupovci a místo na některých mapách nese označení Kozí roh. My však nikam dolů nepůjdeme a až do Vehlovic si budeme užívat pohodovou chůzi a výhledy. Není bez zajímavosti, že zatímco dnes vás turistická značka vede z Mlazic přes nechráněný přejezd na Českolipskou ulici a pozděli dolů k tůním a podle Labe do Liběchova :
https://www.youtube.com/watch?v=qhRyq8Sn60Q
https://www.youtube.com/watch?v=JO7qfhvTo0E
.... tak dříve vás vedla právě vzhůru ulicí V Kroupovci a ve Vehlovicích jste mohli jít stále rovně nad vinicí Trojslava a sejít dolů ke špýcharu v Malém Liběchově. Byla to sice taková vyhlídková trasa, ale myslím, že trasa kolem milníku a podle Labe má také něco do sebe. Dnes jsme tedy kopírovali cyklotrasu.
Ve Vehlovicích mají takovéto úžasné sluneční hodiny. Všimněte si, že fungují. Čas je logicky v SEČ.
Tady mě překvapila samokontrola. Sice jsem ji už také zažil a je naštěstí vždy dobře vidět, ale také už se stalo, že člověk někdy myslel na něco jiného, nebo se zapovídal, či zkrátka bloudil. Zde měla smysl, protože si to mohl někdo zkrátit, ale spíše si myslím, že je to milé zpestření a turista snad nepodvádí. Vůbec by mě netěšilo se radovat z něčeho, co by člověk získal podvodem.
Tato vodárna má pro mě nostalgický význam. V roce 2015 jsem si koupil rádio, které umělo tři věci. Internet, běžné fm a DAB+. Tehdy se v podmínkách daly chytit vzdálené multiplexy ze zahraničí a já byl samozřejmě celý natěšený. Jenže podmínky nepřicházely a já hledal nejvyšší a blízká místa ve městě. Právě na střeše této vodárny jsem s velkou slávou ulovil první vzdálenější multiplex Sachsen - Anhalt na kanále 6B, abych asi za týden zjistil, že podmínky jsou lepší a multiplex jde i za vilou Karola.
Na trase byla i jedna skála, kterou znám. Před několika lety se šel okruh jakoby obráceně. Tehdy jsem se tu spřátelil se starší dvojicí ze Dvora Králového. Tak jsme se zapovídali, až jsme nad Vehlovicemi zabloudili a ještě jsme si zašli pár metrů pod chloumeckým vysílačem. Na svědomí to tu tehdy měla jakási ohrada s koňmi, která tu dříve nebyla a bylo nutné ji obejít.
Prvně mě letos na akci napadlo vyfotit nějaké potenciální účastníky.
Když jsem viděl tento strom, ihned jsem si vzpoměl na starou krásnou americkou ,, pohádku" pro mládež a dospělé z roku 1984. Film se jmenoval Honba za diamantem. Ano, ten strom skoro vypadá, jako místo s názvem ,, Ďáblovy vidle". I tady má krajina něco do sebe, byť jsme,, jen" v polích kousek nad Mělníkem.
Trasa vás svede na silnici od Rymáně, pak na Českolipskou a zadem kolem Rašínek k autokempu a fotbalovému hřišti.
Liběchovská alej už vedla mnoho turistů a občas tu bývá i posvícení a pouť, ale pro mě je několikl let navíc i něčím jiným. Relativně nedávno jsem se zajímal trošku i o kvantovou mechaniku. Je tam jistý příběh o zapáleném vědci, který sledoval v Kodani poblíř výzkumného ústavu alej se sporým osvětlením. Všiml si, že tam jde jakýsi muž. Ten se mu vždy zjevil pod lampou, aby zmizel ve tmě a objevil se opět až pod další lampou. Uvědomil si, že jde o jakousi pravděpodobnost. To je vlastnost, která je vlastní malým předmětům, jako jsou elektrony. Nevíte, kde přesně se nachází, ale jen kde se pravděpodobně nachází. Do jisté míry to má i širší působnost.
V Liběchově někde v blízkosti bývalého letního kina vznikla před několika lety takováto spojovací cestička aleje s Rumburskou ulicí. Okolí může občas díky povalovému chodníku připomínat pralesní tropické prostředí.
Od zámku již jdete po zelené značce ke kostelíčku Sv. Ducha ( a Sv. Hrobu) a odtud dolů ke špýcharu, milníku k Labi a do Mlazic k zastávce ČD, kde dnes již začíná modrá značka vedoucí do centra města. Kdysi to byla vše zelená značka vedoucí z Mělníka do Dubé.
Zdejší dubová alej i křížová cesta je stará tuším 240 let. Zájemci to jistě dohledají. Rekonstrukce křížové cesty proběhla v roce 2007. Od stejného roku je Liběchov konečně oficiálně městem.
Unikátní ozdobou kostelíčku je tento podle větru se otáčející symbol.
Pohled na Mělník je odtud prostě nádherný, ale je to ještě hodinka chůze pěšky. Jen už nevím, zda odtud ke koupališti, nebo až od milníku ke koupališti, ale již jsem to také občas měřil.
Cestička ke špýcharu.
Areál bývalé restaurace a vinárny. To je tak trošku fotka pro známého z Prahy, který tu před asi 20 lety prý seděl.
Jak asi mnozí víte, tak se tu zpevňuje svah. Silnice se prý začala propadat.
Milník sehrál svoji roli několikrát, ale o tom na jiném snímku. Bohužel se mi dnes ty fotografie z mobilu i z foťáku promíchaly, zápolil jsem s tím, ale musel jsem to stejně zachránit trošku jinak.
Tato místa se stala rájem rybářů. Kdo nechce na tůně, tak jezdí k řece.
Když už jsem musel za těmi závorami stát, tak aspoň přišlo foto Vectronu firmy Siemens. Naše současně nejsilnější nákladní lokomotiva.
Bohužel jsem si všiml, že se mi nějak dodatečně a ještě v opačném pořadí nahrály fotky, se kterými jsem už ani nepočítal, že je systém vezme. Do toho mám i lepší fotky z mobilu, a co s tím ? Musel jsem improvizovat. Samozřejmě jsem neměl před pochodem nabitého prakticky nic. Omlouvám se tedy za tu směsku, kde ty lepší fotografie s lepším rozlišením jsou z mobilu.
Historie milníku. Trávu kolem však nikdo neposekal.
Cílem Mělnického hroznu byla opět hospoda ve čtvrti Blata na Kokořínské ulici. Usedám tu vždy s určitou posvátností. Ve zdejších ulicích jsem prožil v 60. a 70. letech 20. století dětství a člověk je vždy rád, když něco někde přežilo. Vždyť tu zanikla mlékárna v Máchově ulici, krám na Kokořínské a nakonec vyhořela i samoobsluha s téměř jepičím životem, jejíž trosky kovové konstrukce v kopřivách tu stojí dodnes. Jen ty ulice jsou již dnes všechny vyasfaltované.
Řekl jsem mělnickým turistům, že se jim akce opět povedla a letos se to říkalo zvlášť dobře. Vždyť bylo krásné počasí a dostal jsem se i na cestu, kde jsem ještě nebyl. Pochvalovat by se toho dalo více. Ať už jde o vlastní ochotu pana Soukupa, milé vystupování členů Kčt na startu i v cíli, nebo prostě ta nápaditost. Vždyť milá kontrola na trase akci vesele zpestří, samokontrola vždy vykouzlí úsměv a nikdy nezapomínám ani na ty, kteří se mnou jdou určité úseky cesty a vždy mi to nějak příjemně okoření.
Do knihy jsem tedy turistům organizátorům zápis neprovedl, ale věřím, že je moje tradiční a snad vždy zábavná reportáž s množstvím fotografií potěší stejně tak, jako pochvala a ocenění za organizaci akce z řad účastníků. Díky ! A samozřejmě patří i dík obsluze v Blatecké hospodě, která má k akci kladný vztah a je vždy i příkladnou obsluhou v příjemném prostředí.
Loni jsem tu koukal, jak naši na ME ve fotbalu tuším remizovali s Gruzií a letos tu hrál tento hudební program . Zajímal mě název programu. Dnes není nic jednoduššího, než si vše hned vyfotit.
V horkém dni by mělo 25 km a zastávka na pivku unavit, ale opravdu byl i díky větříku příjemný den a povinnosti se díky zábavě jen odsunuly. Díky tomu jsem byl venku i večer, ale již jsem se těšil na vanu. Copak se to tu asi děje ? Aha, už asi tuším.
Stoly nad soutokem. Tak se jmenuje už tuším druhý ročník této akce.
Vypadá to takto jistě zajímavě, ale ti vpravo jsou trošku znevýhodněni, protože nevidí do kraje a nemohou se opřít. Ale, oni jsou mladí, nebo mají ještě dobrá záda :-). Ne, tak hlavní věc je spokojenost účastníků. Já se zde setkal s panem Jiřím Valíčkem, který v současnosti vystavuje své fotografie v kavárně muzea, Správně jsem uhádl, že se přišel podívat na západ slunce. Víkend se prostě vydařil.
Tedy, až na to, že s tímto článkem jsem hlavně díky neposlušným fotografiím ztrávil celé odpoledne a daly se dělat ještě i jiné věci, Vždyť teploty kolem 30 stupňů již slibují možnost ulovit v pásmu FM pro nás exotické stanice z jižní okrajové Evropy, nebo severu Afriky. Když se zadaří, tak přijímač přijme i RDS stanice.
Pohodový první letní týden a za týden jsou již prázdniny i dovolené. Užívejte hlavně ve zdraví !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 18, 2025
19:25
Neznám snad nikoho, komu by neučarovalo aspoň nějakým způsobem naše nedaleké Kokořínsko. Právem jsme rádi, že my jej máme prakticky za humny. Mohu mluvit i se vzdálenějšími lidmi, kteří jej navštívili třeba jen párkrát za život a v každém zanechalo nějakou pozitivní stopu.
Jak jsem již nedávno psal, tak tu mám i různá svá oblíbená místa a důvody jsou nejrůznější. Ne snad, že by si člověk nechtěl prohlédnout tolik vyhledávaný velký rybník Harasov, osadu Kokořínský Důl s tůněmi, nebo skalní Pokličky v lese. Ale přeci jen je zejména v sezóně tato oblast doslova přecpána lidmi, auty i odvážnými cyklisty, kteří tu nemají jinou možnost, než jet v hustém provozu mezi auty. Ostatně, úzká silnice s řadou zatáček nedává moc šancí tyto cyklisty bezpečně předjíždět v předepsané vzdálenosti.
Dávám tedy spíše přednost výhledovým místům ve vzdálenější oblasti, což není spojeno jen s mojí zálibou k rozhledům, ale doplňuje se to aspoň minimálně zatím i s mým výzkumem rorhlasového příjmu.
Ačkoliv jsem tedy letos na jaře již navštívil Vrátenskou horu i Nedvězí, tak jsem pořád ještě měl zajímavou inspiraci sem v krátké době vyrazit znovu a počasí se opravdu vydařilo. Jen ta cesta do cíle byla nevyzpytatelná. Nedostal jsem se na výlet opět dříve, než až na poledne a hlavně se vůbec nevyplnila naděje, že budou lidé u oběda a cesta celkem volná, jak se mi podařilo při minulé cestě do těchto míst.
I tentokrát jsem mířil na Vrátenskou horu, ale plán měl větší turistický i výzkumný potenciál. Pokud jste to tu nezaznamenali, tak letošní rok je jiný tím, že vaše případné rozhlasové DAB+ přijímače již přijímají letos většinou kanály našich tuzemských provozovatelů s našimi stanicemi. To se sice líbí běžným posluchačům po celé republice, ale už mnohem méně lovcům dálek, kteří ještě loni třeba běžně na Řípu pochytali několik bavorských multiplexů, nebo se u mělnického zámku povedl ulovit v podmínkách i multiplex z Rakouska.
Letos jsem díky svému zájmu i aktivitě tedy zjistil pro podobné zájemce, že na ,,Lounské vyhlídce" na Řípu je přeci jen ještě možné ulovit aspoň jeden bavorský multiplex z Ochsenkpfu, byť stejný kanál okupuje vysílání z pražského Ládví. Terénu se tu povedlo dát kousek ve svahu pod rotundou pražskému vysílání stopku a přijmout zahraniční mux díky relativně přímému výhledu a silnějšímu signálu.
Tady na severu jsem měl úkol jiný a už testy z Nedvězí i z Vrátenky ukázaly, že výsledek pokusu bude zajímavý. Jinými slovy jsem skále pod zámkem Houska důvěřoval, protože to bylo jediné místo, kde se v minulosti povedlo z oněch dvou zde jmenovaných míst ulovit muxy z Braniborska. Skála pod zámkem Houska je totiž nejen dost vysoká, ale také na správné straně. Vede tu ze severu pod ní taková exponovaná cestička kopřivami, a tak je tu slušná šance na úspěch.
Nicméně, samotná procházka z Vrátenské hory na Housku je prostě pohlazením na duši. Potkal jsem tentokrát sice dost lidí, ale naše setkání byla taková občasná, takže si člověk užil klid samoty i svým způsobem zpestření z různých setkání.
Neuvěřitelná byla i různorodá barevnost zdejší louky.
Tady se setkává naše Máchova cesta s odbočkou na Vrátenskou horu a dále je možné pokračovat přes Lobeč až do Mšena.
Houska je opředena pověstmi, ale mě z výzkumných důvodů zajímá v posledních letech spíše skála pod ní, která slouží, jako velký anténní reflektor. Prostě odráží signál a vrací ho na teleskop.
Tady jsem se vydal po lehce exponované cestičce v kopřivách kolem zámku směrem k SZ. I odtud jsou vidět dominanty, jako Ještěd, Rálsko, Bezděz, ale zde je poněkud občas zakrývá terén. Vpravo za Tachovským vrchem by měly být Doksy.
Tento snímek nejlépe dokládá, jak je skála, na níž stojí zámek vysoká.
Zde jsem tedy učinil první důležité výsledky. Překvapivě se tu na 11C díky zakrytí pražských vysílačů, ale i černohorského vysílače u Janských Lázní kanál zcela vyčistil od signálu a zaúřadovaly i zlepšené podmínky. Ještě loni bychom za takové situace na Mělníku u vily Karola ulovily multiplex soukromých stanic ze Saska - Anhaltska. Letos jsem právě tady odrušil skalou naše signály a díky podmínkám jsem byl chvíli úspěšný.
Pak už stálo za řeč jen 8C, kde opět ještě loni byl u nás k ulovení mux DAB+ Dresden, ale nyní jsem ho ulovil až tady díky této skále. Jakmile jste se vraceli po cestičce zpět, tak už ho nahradil mux z Ládví DAB+BS1. Všechny ostatní saské multiplexy tu byly plným výkonem, ale s Braniborskem to vypadalo bledě. Na vině byl hlavně 96 km vzdálený mux společnosti Play.cz z Černé hory v Krkonoších na stejném kanále 10B, kde je i braniborský rbb, který býval vždy silnější, než multiplex na 12D.
Při návratu k zámku se ukázalo, že i Praděd na 12D je tu dost silný, a tak to vypadalo na těžký neúspěch toho žádaného. Jenže,to je právě to kouzlo vln, které nejsou vidět a přitom ovlivňují veškeré dění v celém neskutečném spektru Universu.
Vydal jsem se kousek na západ od zámku, kde jsem si nemohl nechat ujít romantickou skalní vyhlídku na Říp. Kromě toho, že jsem se po letech zase vrátil na hezké místo, tak jsem prvně ulovil to, kvůli čemu jsem sem hlavně jel. To vám jsou někdy věci. U východní stěny zámku Praděd z Jeseníků a prakticky u západní stěny vysílač Calau od Chotěbuzi.
Chvíli jsem přemýšlel, a pak jsem si uvědomil, že cesta sem vedla i pod vrchem vysokého kopce Špičáku, kde by to snad všechno mohlo být obdobné. Nebylo. Ukázalo se, že Špičák je sice dostatečně vysoký, ale málo široký. Díky tomu sem signály od východu i jihu dobře pronikaly.
Vracel jsem se po stejné cestě, ale Na Fučíkovském mě napadlo, že bych mohl asi prvně obejít horu po severním svahu, což je cesta do Nosálova. Napadlo mě totiž navíc, že Vrátenská hora je přece jen širší a navíc budu i nízko na jejím svahu. To bude v každém případě blok pro signály z nežádoucích směrů, ale na druhou stranu budu tak nízko, že už sem třeba žádaný signál od severu přes terénní překážky nevleze.
Vše ale bylo jinak a mohl jsem se zaradovat i jsem nabyl nové poznatky. Nechal jsem doma foťák a potřeboval jsem nejlépe pro focení obě ruce. Tady se dalo postavit rádio na stráň úvozu, signál držel a dalo se fotit pro článek do fb skupiny, která se tímto zabývá. Jen tu zrovna projížděl někdo na nějaké čtyřkolce, zastavil a nemohl vůbec pochopit, že je v úvozu jemu v cestě na turistické značce chlap. Neměl jsem kam ustoupit, tak jsem musel trošku neochotně asi 10 metrů naproti do místa, kde už jsem mohl bezpečně ustoupit. Neuvěřitelná náhoda.
Horu jsem tedy obešel a přišel jsem na své oblíbené místo nedaleko rozhledny. Tady je sice krásný výhled do požadovaných směrů a v FM pásmu tu ulovíte hodně polských i německých stanic, ale místo je už tak vysoko, že se sem hravě dostávají naše signály od Prahy i z východu, což sice v FM zase až tak nevadí, ale u DAB+ je to fatální. Proto tu tedy nikdy to Braniborsko nešlo. Nakonec tedy zjistíte, že republika je plná zajímavých míst, kde se dá něco zajímavého ulovit a jen díky blokaci nežádoucích vln našich multiplexů. Mux i multiplex je jedno a to samé.
Výlet však ještě pokračoval a přidám tedy na závěr článku ještě několik obrázků. Není snad u nás krásně ?
Aktualizace 19.6. v 18 hodin : Dovolil jsem si sdílet :
Stavba nové strojovny v technické památce Parostrojního pivovaru v Lobči - expozice technologie parního stroje - jde v těchto dnech do finiše! Parní stroj, vyrobený v roce 1895 ve strojírně Bolzano Tedesco & Co. ve Slaném, se nám do pivovaru podařilo získat z někdejšího válcového mlýna v Mutějovicích na Rakovnicku před třemi lety. Spolu se strojem jsme zachránili také parní kotel (vyrobený v První českomoravské továrně na stroje ve Vysočanech), přehřívač páry a další součásti technologie. Soubor jsme následně rozšířili o dobové duplexní parní čerpadlo a dynamo s elektroinstalací, čímž jsme zkompletovali původní technologické vybavení lobečského pivovaru z konce 19. století, které se u nás nedochovalo. Jednotlivé komponenty postupně restaurujeme. Ministerstvo kultury mezitím koncem roku 2023 prohlásilo unikátní technologický soubor parního stroje Bolzano Tedesco & Co. za movitou kulturní památku.V loňském roce jsme získali stavební povolení na dřevostavbu nové strojovny s expozicí. Stavbu jsme zahájili vybudováním nové opěrné zdi. Finanční podporu projektu z evropských zdrojů prostřednictvím MAS Vyhlídky přislíbil SZIF, na pokračující restaurování parostrojní technologie přislíbilo letos přispět i Ministerstvo kultury.Držte nám palce, abychom mohli v nové expozici už v létě přivítat první návštěvníky.
Také autobusová zastávka v Lobči má několik starých knížek.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 16, 2025
17:29
Do prázdnin i nejbližších dovolených zbývá necelých 14 dní a již je na čase se zamýšlet, co si s tím ohraničeným delším volnem počít. Ovšem, akce se kvůli přemýšlení nezastaví a stále je tu něco, čím si můžete zpříjemnit nejbližší dny. Pochopitelně nemohu zapomenout na akce k nám nejbližší. Nechť promluví samotné obrázky, které vás dovedou na zajímavé výstavy, ale i pozvánka na tradiční Mělnický hrozen, který je dobrou rozcvičkou i prověrkou každému, kdo má aspoň nějaký vztah k turistice a přírodě.
https://kct-vht-melnik.webnode.cz/
https://www.vll.cz/
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 15, 2025
20:17
Mezi lidmi jsou kromě práce i různé záliby. Vždyť, kolik lidí jen holduje rybolovu a dokonce jezdí i na rybářské závody. Sám jsem nedávno viděl na obrázku známým uloveného kapra, kterého bych jeho váhou i velikostí spíše tipoval někam na Orlickou, nebo Vranovskou přehradu, ale rozhodně ne na nějaký rybník u Labe. Jako kdyby tato příhoda byla takovou předehrou k tomu, co se mělo přihodit mně.
Jsou lidé, kterým laická veřejnost říká radioamatéři. Ve skutečnosti je to hobby, které má neuvěřitelné množství kategorií. Někteří spolu po rozhlasových vlnách komunikují a používají přístroj, kterému se říká vysílačka. Jiní třeba poslouchají na speciálních rádiích letecký provoz a další skupina si říká dixeři a jejich účelem je lovit běžné rozhlasové vzdálené stanice na různých rozhlasových pásmech.
K oblíbeným patří poslední dobou specializace na pásmo FM (VKV) a DAB+. Ovšem, dnes by vám na příjem vzdálených stanic v pásmu VKV ( velmi krátké vlny) obyčejné levné přijímače nestačily, jako kdysi. Je to tím, že například u nás Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) stále ještě přiděluje novým zájemcům kmitočty, které se uvolní tehdy, když je nějaké naše stanice opustí a uznají, že z ekonomických i regionálních důvodů, se jim vyplatí vysílání pouze v pásmu DAB+.
Ledy se po vzoru Německa začínají již díky první naši vlaštovce hýbat i u nás, ale zatímco tam je již navržen přesný rok, kdy bude pro všechny stanice vysílání v pásmu FM ukončeno, tak u nás tomu tak ještě není. Jenže, ono jde i vtom Německu o prodloužení o osm let, a tak bude pásmo FM ještě dlouho přeplácané stanicemi. Pokud chcete chytat jen místní silné stanice, tak vás samozřejmě uspokojí téměř každé rádio, které má navíc i jakési automatické dolaďování.
Ovšem, pokud chcete chytat vzdálené stanice, tak již potřebujete speciální dražší kousek s vyšší selektivitou vhodný pro takzvaný di-xing. S takovým rádiem prostě na naladěném kanále různě hýbete, natáčíte ho a zjistíte, že na frekvenci není jen nejbližší silná stanice, ale třeba i ještě další naše vzdálenější a k tomu další německá. Podle polohy a natočení, se vámi zvolená vylepší.
Někdy ovšem nějakou další vzdálenou stanici jen matně slyšíte ,nebo vůbec a díky kolísavým podmínkám třeba jen na několik vteřin, nebo minut zazáří tak, jako kdyby byla stanicí místní. Jenže, di-xeři, kteří mají více času pro své hobby, tak se někdy nespokojí jen s obyčejným všesměrovým teleskopem, který případně mění za všesměrovou teleskopickou anténu, ale pořizují si antény směrové, nejlépe do terénu v kombinaci i s nějakým stožárkem.
To je vhodné zejména pro ty, kteří nehodlají tento způsob zábavy kombinovat napříkad s turistikou, ale jejich cílem je někam dojet, zprovoznit přinesenou, nebo i přivezenou techniku, učinit nějaké záchyty a jet domů. To se mě týkalo v časech, když jsem se před téměř 30 lety věnoval CB- pásmu ( 28 MHz) a právě občas i jako člen expedice. Obvykle tedy již s nějakými těmi vzdálenými záchyty tito hoši počítají, jsou na svoji techniku pyšní a pochopitelně se těší, jak se po úspěšném lovu pochlubí s úrodou, která často čítá vzdálenosti nad 300 km.
Jenže jsou i vyznavači stejného hobby, kteří mu buď tolik času věnovat nemohou, nebo mají i více zájmů, a nebo mají dokonce i odlišnou filosofii. Jedni totiž tvrdí, že stejný úlovek ze dna republiky na malé rádijko s krátkým teleskopem je více, než když danou stanici ulovíte někde na kopci na špičkovou techniku. Druzí takové lovce nemají moc rádi, protože v jejich představách má lovec disponovat aspoň směrovou anténou a nejlépe jet někam na kopec.
Netřeba dodávat, že když jsou zkrátka podmínky, tak je úspěch na slabší techniku cennější. A právě toto se mi přihodilo den poté, co jsem se dočetl článek, že byl na jednom kopci u Říčan učiněn vedoucím fb skupiny neobvyklý vzácný úlovek na směrovou anténu. Západní německé spolkové státy, se dají občas ulovit, ale Sársko se zatím nikomu zřejmě nepovedlo.
Frekvenci jsem tedy díky článku věděl, ale naděje na úspěch moc velká nebyla. Nicméně jsem si vzpomněl, jak jsem kdysi před téměř 30 lety mluvil ruční vysílačkou z Vrátenské hory na Kleť při hvězdárnou vyhlášeném rádiovém klidu, nebo jak jsem třeba loni o Vánocích chytil Strasbourg, či o půl roku dříve v FM Švýcarsko. Když víte frekvenci, tak jste přesně jak ten rybář, co už má políčeno a jen čeká na záběr.
To byl i můj případ. Náhle se vynořila stanice, která se opravdu jen chvíli blížila silou domácí stanici, ale na RDS to nebylo. Jak zjistit, co to je, když ani tu písničku neznám ? Stanice nachvíli zmizela, ale když se objevila podruhé, tak již jsem poznal zpěváka i název písně. Hlavně to nahrát, aby byl důkaz.
https://www.youtube.com/watch?v=O6-HkaNXisU
Domů jsem šel z terénu s velkou euforií, ale bylo třeba ještě vyloučit možné konkurenty a potvrdit playlist, který máte na obrázku výše. Toto vše bylo připraveno do případného e-mailu, aby se v Sársku mohli přesvědčit, že čas na rádiu i vlastní přenos korespondují s playlistem. Mnoho lidí to nedělá, nebo si jen vybírají ty opravdové dálky, ale já to v některých případech zkouším a nejednou. Oni totiž často některá ta oddělení vůbec nevědí, co je to QSL card, a že žadatel chce nějakou pohlednici z daného státu nejlépe s vysílačem a potvrzením záchytu.
Končí to všelijak a obvykle je všechna snaha marná, ale i tak vás občas něco potěší. Už to nejspíše žádné pokračování mít nebude, ale ony i ty reakce občas potěší. Zde je tedy níže pod obrázkem reakce, která mi ze Sárska přišla a opět to jsou přitom i další body pro Mělník. Opět si někteří lidé přečtou třeba i tam v Sársku, že jejich stanice SR3 byla slyšet 30 km od Prahy ve městě, kde se také pěstuje víno, jako v Porýní, a že je tam nějaký soutok dvou největších českých řek. Pochopitelně přikládám i pár pohlednic. Přední část jsem ponechal v originálu. V odpovědi je i zajímavá historie Saarlandwelle, což byla stanice, kterou jsem chvíli poslouchal.
Sousedila s frekvencí rádia Luxembourg a dávala hitparádu TOP-75. Na podzim roku 1989, když jsem stanici poslouchal na SV naposledy, tak zrovna vedl 7 týdnů hitparádu Phil Collins s písní Another day on paradise. Tak to vidíte, lidé mají různé zájmy a opravdu je mi všelijak, když mi někdo říká, že v práci bylo lépe, a že si vůbec neví rady, co s volným časem. Kriste, když má být vidět z neděle na pondělí polární záře a nejlépe spíše ve druhé polovině noci, tak si má brát člověk snad dovolenou :-)? No, zatím jsem věděl, ale také fakt, že tam pořád ještě nejsem :-). Pěkný zbytek víkendu a příště snad článek z opravdu až nádherného víkendu jen kousek od našeho domova. Važme si okolí a poznejme ho.
Pohodový příští týden.
Děkujeme za váš e-mail z České republiky!
Lieber Standa,
Ihre Mail hat bei uns die Runde gemacht. Wir haben uns sehr darüber gefreut. Ich habe noch eine Info für Sie:
Der Saarländische Rundfunk hat eine besondere Geschichte: Er gehört zum Verbund der ARD. Insgesamt sind es neun Sendeanstalten. Der SR war der letzte, der gegründet wurde. Mitten im Kalten Krieg. Darum hatte er den Auftrag, einem eventuellen Einmarsch der Sowjetunion standzuhalten. So wurde SR 1 Europawelle Saar gegründet. Auf Mittelwelle konnte die Europawelle bis Moskau senden, nachts sogar bis Japan. Weil es damals noch kein Whatsapp gab, haben die Menschen in der damaligen Tschecheslowakei, in Polen, Bulgarien, Rumänien, Ungarn, Belarus, Russland und in der Ukraine Tonnen von Briefen geschrieben. So wurde der SR interessant für die Stasi und den KGB. Man sandte Agenten zum SR, die erst nach dem Fall der Mauer 1989 enttarnt wurden. Nach 1989 war der Saarländische Rundfunk nur noch ein normaler Regionalsender - Radio und Fernsehen – der ARD. Dennoch sendet SR 1 heute auf UKW auf der Frequenz 88. Wie Sie sicherlich wissen, bleibt so das Signal durch die Schwerkraft länger am Boden. Vielleicht können Sie also auch SR 1 empfangen?
Mit herzlichen Grüßen
Lisa Huth
Milý Standa,
Váš e-mail se šíří. Velmi nás potěšil. Mám pro vás několik dalších informací:
Saarländischer Rundfunk má zvláštní historii: je součástí sítě ARD. Celkem se jedná o devět rozhlasových a vysílacích organizací. SR byla založena jako poslední. Uprostřed studené války. Měla proto za úkol odolat případné invazi Sovětského svazu. Byla založena SR 1 Europawelle Saar. Na středních vlnách mohla Europawelle vysílat až do Moskvy a v noci dokonce až do Japonska. Protože v té době neexistoval WhatsApp, lidé v tehdejším Československu, Polsku, Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku, Bělorusku, Rusku a na Ukrajině psali tuny dopisů. Tím se SR stala zajímavou pro Stasi a KGB. Do SR byli vysíláni agenti, kteří byli odhaleni až po pádu Berlínské zdi v roce 1989. Po roce 1989 byla Saarländischer Rundfunk jen běžným regionálním vysíláním - rozhlasem a televizí - ARD. Přesto SR 1 vysílá dodnes v pásmu FM na frekvenci 88, což znamená, že signál zůstává díky gravitaci déle na zemi. Možná tedy můžete SR 1 přijímat i vy?
S pozdravem
Lisa Huth
Frankreich und die Großregion
Antenne Saar, die deutsch-französische Welle des SR
Chevalier de l’ordre national du Mérite
Online & Social Media Team
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
17:40
Přátelé, máme za sebou snad první opravdu horký den roku 2025, kdy se nám teploty přehouply přes tropickou třicítku. Na rozdíl od minulého déštivého víkendu jsem byl tentokrát po všech stránkách s víkendem spokojený. Jen na to psaní prostě nějak není čas. Ale, nebojte se. Chuť mě neopustila a nápad mám také. V dnešním prvním článku zavítám opět na svůj první web, který jsem pokusně věnoval jenom městu Mělník. Web jsem psal v letech 2007 - 2011 z několika důvodů.
Byla to tehdy taková doba, že každý mohl využít svého určitého práva mít vlastní web. Napadlo mě tehdy, že když zkusím něco z Mělníka, tak to snad bude mít i nějakou smysluplnost, snad si to najde i čtenáře a snad budu i činit pro veřejnost určitou záslužnou práci. Jiná věc je, že to oproti pozdějšímu Soutoku poněkud tematicky trošku svazovalo, bylo obtížnější technicky tvořit články a poměrně brzy web přišel o počítadlo návštěv i možnost kohokoliv na web vkládat své komentáře. Zatím úspěšně bojuji o jeho přežívání, byť už lze prohlížet snad jen některé články v některých prohlížečích a tímto projektem je určitým způsobem také držím při životě.
Dnes se tedy podíváme na nějaké obrázky z roku 2009. Co se tu tedy v tomto roce asi tak dělo ? Komentáře pod obrázky na žlutém pozadí jsou opět původní.
V lednu byla v Jungmannových sadech u příležitosti 40. výročí upálení Jana Palacha
( 1969) instalována tato socha. Bronzové 3,5 metru vysoké dílo je výtvorem maďarského umělce Andráse Becka a stojí naproti bývalému gymnáziu, kde Palach studoval. Socha představuje hořícího Jana Palacha a byla k nám dovezena z Francie za částku 1 200 000 Kč, když o ni projevila zájem mělnická radnice, která zároveň vyhlásila i veřejnou sbírku pro pokrytí části nákladů.
Jak je vidět, nasvícená socha vypadá velmi zajímavě.
24. ledna se vydaly všechny tři turistické kluby našeho okresu na pravidelnou akci
s názvem ,, Zimní přechod Nedvězí ( 456 m.n.m)" Kopec se nachází se za hranicí okresu.
Akce je společenskou událostí,výměnou mnoha názorů, barometrem výkonu i zdraví,
příležitostí ochutnání někdy až nevšedních zážitků, a k jedním z rituálů patří i obdržení
hezkého odznáčku, či možností památečního orazítkování lístku akce, nebo vlastního pohledu.
Kruhový pohled z vrcholu patří k nejhezčím v republice vůbec. Na snímku městečko Dubá. Obvykle můžeme spatřit území v okruhu asi 70 km od elektrárny v Horních Počáplech, přes České Středohoří, horu Klíč u Nového Boru, Ještěd, Bezděz, Housecké vrchy s Vrátenskou horou až k rovinám Mladoboleslavska, ale při dobré viditelnosti lze spatřit i Jedlovou a další vrcholky Lužických hor. Letos šli mělničtí turisté z Dražejova přes Dolní Vidim na Jestřebici, kde na ně čekalo po 14 km posezení v hospůdce Druhý dech. Počasí se během dopoledne zcela vyjasnilo, slunko hřálo, krajina byla opravdu pohádkově nádherná a na rozdíl od Mělníka zasněžená.
A je to konečně tady! Loď Porta Bohemia 2 zahájila v polovině sezony pravidelnou
výletní lodní dopravu na Labi pod Mělníkem. Přesto, že loď plula pouze do Obříství a
Dolních Beřkovic ( 2x týdně do Roudnice nad Labem), tak dosud přeplavila 7 000 lidí.
Příští rok by prý loď mohla plout do Brandýsa nad Labem, Roudnice a očekává se
zvýšení nabídky služeb cestujícím i mnohem vyšší návštěvnost.
Revitalizace sebou přináší v roce 2009 spoustu zajímavých objevů na poli archeologie.
Na snímku je Česká ulice, která nesla ve středověku název V pytli a ústí do Palackého nám. ( místní ještě dnes užívají starý název Prasečák). Zde bývala branka pro pěší. Uvádí se, že zde byly zjištěny kromě zbytků parkánové zdi, stopy původního opevnění raně středověkého hradiště a odpadní jáma, jejíž obsah posunuje osídlení mělnické akropole slovanským obyvalestvem až do 8. století.
Další zajímavé objevy přinesla ulice Legionářů, ulice pod Pražskou
bránou, vedle zámku byly objeveny neznáme sklepy, a při stavbě
odbočky z nového mostu do přístavu byla objevena řada předmětů
a kostí z období pravěkého osídlení. Také u radnice byla objevena
chodba, a jako řada neznámých prostor byla ,,provizorně" zabezpečena
pro případ dalších archeologických výzkumů, které by mohly někdy
v budoucnu dojít svého naplnění.
Největším hitem Mělnického vinobraní 2009 byla skupina Alphaville, která se proslavila navždy velkým hitem ,,Forever young" ( být stále mlád), kterým válcovala v 80. letech minulého století evropské hitparády a diskoteky. Skupina vznikla v roce 1982 v západním Berlíně a při své cestě z koncertu v Ostravě, se zastavila u nás na Mělníku.
Mělnické vinobraní bylo z důvodu revitalizace letos v historii zcela jiné a dal by se o něm napsat velký článek. V každém případě vedlo k velkému zamyšlení ve vztahu k budoucnosti.Většinou návštěvníků bylo vnímáno velmi pozitivně. Pro rodiny s dětmi tu byla jakási neplacená zona s atrakcemi, která přecházela přímo na hlavní scenu na Karlově náměstí. Odtud se návštěvník vydal kolem mnoha stánků do mnohem klidnější zony, kterou představovalo okolí parku kolem kulturního domu. Zde se nacházela scena historická a staročeský jarmark. Díky sklonu Karlova náměstí vznikl vlastně jakýsi amfiteátr, což je pro místní vinobraní zcela nezvyklý pohled na hlavní scénu. Během projevu krále Karla IV. bylo dokonce i prvně užito velkoplošné projekce.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 8, 2025
16:03
Přátelé, dáme si dnes ještě jeden vzpomínkový článek s méně fotografiemi. Těch dobových a vlastně už historických fotografií je pochopitelně mnohem více. Ty nejstarší jsou samozřejmě v papírových albech, další mraky jich jsou na CD-ROMech a konečně ty relativně nejmladší na flash kartách. To, co nyní vidíte je jen nepatrný obsah toho, čím jsem zaplnil v letech 2007 - 2011 svůj první osobní web věnovaný speciálně dění na Mělníku.
Téma druhého dílu jsou oslavy 110 let lokálky Mělník -Mšeno - Dolní Cetno v roce 2007. Samozřejmě jsem jako příznivce veřejné dopravy nemohl v roce 1997 vynechat akci oslav 100. výročí naši lokálky, kterou jsem ovšem zaznamenal jen na několika klasických fotografiích. Jejich život skončil v klasickém fotoalbu. Zdálo se tehdy s určitou dávkou neznalosti a naivity, že by akce mohla být každý rok a nejlépe by u nás na Mělníku mohla být vůbec podobná sezonní turistická atrakce, jako tomu občas někde je. Vždyť jsme dokonce kousek od Prahy a vize vypadala v oblasti návštěvnosti zkrátka výtečně.
Jenže to prý nešlo, náročné na organizaci, nevyplatilo se a ještě bylo třeba objednat hasičské hlídky. To vám jsou chvíle, kdy si člověk říká, že někde něco jde a jinde ne, což je zajímavé. V mém případě to bylo posíleno i tím, že jsem měl přístup díky satelitu Astra již v té době k úspěšnému německému seriálu, který celých 24 hodin denně nic jiného nedával, než nostalgickou a modelovou železnici z různých částí Německa, ale i světa.
Již o 10 let později jsme tu měli 110. výročí, kde místo Skalska bylo vybráno za hlavní místo oslav Mšeno. Kupodivu to s příchodem starosty Martinem Machem do Mšena náhle šlo a několik let po sobě, se právě ve Mšeně dařilo pořádat každoročně druhou červnovou sobotu na tamním nádraží oslavu spojenou s parními lokomotivami, která měla dokonce vždy nějaké další téma a vždy sem přijelo na chvíli i několik motocyklů a aut z Lobče, aby odvedly vlastně dvojí výstavní práci.
Všechno ukončil až žalostný stav nepříliš udržované lokálky, která si žádala rekonstrukci. To nebylo jednoduché, protože se tehdy i na webu https://melnicek.cz/ našlo dost odpůrců lokálky, kteří horovali za lepší silnice a z trasy lokálky chtěli udělat cyklostezku. Není bez zajímavosti, že zatím všude, kde takto jednali, tak obyčejně litovali, protože ztratili silný turistický potenciál. Možná jste někteří zaznamenali v současnosti kauzu Luční bouda, kde si současní majitelé stěžují, že mají problémy s KRNAPem.
No, aby neměli problémy. Horské boudy vždy sloužily hlavně, jako občerstvení pro pocestné, případně i nocleh těm, co milují přírodu s turistikou a najednou se nabízí zisk majetné klientely, která ovšem pěšky mezi ostatními lidmi nahoru jít nechce. Aspoň tak nám ten neupřesněný problém vysvětloval jeden z diskutujících, což je ovšem celkem logická věc. Když podnikáte, tak chcete co největší zisk. Takže situaci na lokálce opět zachraňoval mšenský starosta peticí a díky tomu jsme mohli na jaře 2016 opět vyjet s velkou slávou parní lokomotivou a dokonce se zrodil i Kokořínský rychlík, který jezdí v sezóně o víkendech ráno z Prahy do Mšena a odpoledne po 17. hodině jede cyklovlak s historickou dieslovou lokomotivou zpět.
Po roce 2016, se totiž ukazovalo, že hromada parních lokomotiv má propadlou revizi kotlů a je to vše prý finančně náročné. Samozřejmě, že někde ty páry jezdí stále, ale tady musíme konstatovat, že v roce 2016 zřejmě skončila nadobro historická vzpomínková kapitola obrody parních jízd u Mělníka. Ty fotografie tady jsou již bohužel těžkou smutnou nostalgií a nepomohla nám ani blízkost velké Prahy, která by zde v oblasti turistického ruchu toto snad mohla živit při životě, jako někde u Křivoklátu a dalších lokálkách leckdy i u Prahy.
Naposledy zřejmě jela pára do Mšena dne 10. června 2017 u příležitosti oslav 650 let města Mšena. V článku mi tehdy lehce zapózoval i tehdejší starosta Mšena Martin Mach.
http://soutok.blogspot.com/2017/06/velka-obrazova-galerie-predevsim-z.html
Jenže se ukázalo, že nešlo jen o ztrátu parních jízd, ale draze opravená a vylepšená trať měla v čase covidu-19 opět díky vlivný lidem ve Středočeském kraji namále.Přitom se lokálkám v Ústeckém kraji vede úplně opačně.Vzkvétají a třeba Kozí dráha u Děčína, se znovu vybudovala na bývalém již zrušeném úseku. Dnes tedy musíme být rádi aspoň za víkendový provoz, ale trať, která byla díky rekonstrukci a vyššímu zabezpečení uzpůsobena vyšším rychlostem, tak ji asi těžko může takový občasný provoz svědčit. Přitom obnova jistě nestála málo a málem to bylo doslova k ničemu, jako v Lužci nad Vltavou ten zdvihací železniční most nad laterálním kanálem.
Ovšem, tento článek nás má zanést do docela hezké novodobé historie, tak si ji pojďme připomenout. Nám starším to připadá jako nedávno. To už 8 let nejela do Mšena pára ? Skutečně ? Jako kdyby to byla chvilka a již opět budeme muset hledat podobné atrakce případně jinde.
Parní krasavice se po kolejích místní lokálky proháněla služebně ještě v 70. letech
minulého století. Pamětníci vzpomínají, jak díky trati, která mezi Mělníkem a Lhotkou
opisuje jakýsi půlkruh, poznali díky kouři na obzoru a pištění píšťaly, kolem které vsi
vláček zrovna projíždí.
Tento dobový vagonek si svoji vyzáží získal pozornost nejednoho návštěvníka.
V blízkosti nádraží ve Mšeně bylo vystaveno i několik funkčních lokomobil, které
v dřívějších dobách pomáhaly v hospodářství.
Součástí oslav byla i výstava veteránù z řady aut i motocyklů.
Jak už to na těchto akcích bývá, nechybí ani dobové kroje, či lidové kroje, jako na tomto
obrázku. A tak jsme zde mohli zahlédnout vojáky rakouské c.k armády v tradičních
šedých uniformách, ale i dívky ve slušivých kloboučcích ze spolku Furiant.
Tento obrázek ze mšenského nádraží asi nejlépe vypovídá, jakému zájmu se těší
svezení ve vlaku taženému parní lokomotivou.
Příjezd na Mělník parní lokomotivou je zcela jiným zážitkem, než dnešní běžnou dopravou.
Vlak dorazil do stanice, aby se ještě jednou vypravil na téměř hodinovou cestu do Mšena.
A nakonec ještě pohled na pestrobarevnou směsici dobových vagonků.
Pohodový zbytek víkendu a úspěšný vstup do druhého týdne měsíce června !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
12:46
Milí čtenáři, asi si málokdo představoval, že nám víkend 7. a 8. června 2025 takto proprší. To tu ještě za posledních 13 let nebylo. Sice si vzpomínám, že když se Mělnického Vrkoče účastnil soubor ze Španělska, tak nám sobota propršela také, ale neděle již byla parádní a zrodil se tehdy článek ....
.https://soutok.blogspot.com/2018/06/folklorni-matine-na-dvore-za-radnici-to.html
.... ale aby takto propršel celý víkend, který z hlediska pořádání akcí patřil dlouhodobě k mým nejoblíbenějším, tak to nepamatuji. Vždyť, co se jen konalo včera akcí. Jenom na Mělníku se kromě pořádání Mělnického Vrkoče konaly oslavy 140 let Zahradnické školy a jsem rád, že jsem se díky fb místní historické skupiny pana Lojky mohl na obě akce podívat aspoň prostřednictvím fotografií ....
https://www.facebook.com/groups/1808841266008571?locale=cs_CZ
Sám jsem byl překvapený, jaké obrovské sklepy se tam nacházejí. Osobně jsem vás zval pak ještě na auta do Lobče a díky svým mnoha zájmům jsem to celé ještě potřeboval už konečně kvůli rozhlasovým signálům spojit ještě s návštěvou skály, na které stojí zámek Houska. Bohužel se nekonalo vůbec nic. Tedy, pro mě se nekonalo vůbec nic. Nemohu si dovolit riskovat nějakou rýmu, která může přejít až v teploty a v pracovní absenci. Druhým nebezpečím jsou pak slušné bolesti páteře po profouknutí.
Nicméně se říká, že prý vše špatné je v životě k něčemu dobré, a tak se zrodil nápad. Jak možná někdo z vás ví, tak například od roku 2007 jsem tady na Mělníku, ale i v okolí vlastně mapoval svým způsobem veřejný život. Jenže to bylo ještě na starém webu se specializací na město Mělník a můžete si ho prohlédnout dnes již jen pouze díky některým prohlížečům. Ono vás to jinak moc daleko po stránkách již nepustí.
http://mujmelnik.webzdarma.cz:8080/
Ovšem, lidem se obyčejně nechce na něco klikat a něco zkoumat. Mají rádi pohodlí a vše na jednom místě. Navíc se zdá, že regionální historie aspoň tady na Mělníku lidi opravdu dost zajímá. A tak mě z mnoha důvodů napadlo, že není vůbec od věci si připomenout věci, které nám ještě nedávno připadaly téměř horkou současností a ony jsou už téměř 20 let staré.Nám starším to připadá, jako včera a mladým lidem připadá dvouciferné číslo neskutečné a s úsměvem často kroutí hlavou.
Podíváme se tedy dnes do roku 2008, který byl vůbec téměř takovým mezníkem v dějinách města, protože byla celá řada věcí po novotě, nebo ještě vůbec nebyla. Byl jsem samozřejmě mladší, plný nejrůznějších zájmů i energie. Uvidíte i ještě zpěváka Dana Nekonečného, nebo tehdy ještě mladou a začínající nadějnou zpěvačku Ewu Farnou.
Od jara můžeme spatřit ze zámecké vyhlídky naši nejvýkonnější větrnou elektrárnu v
Pcherách u Kladna. Elektrárna je často patrná i okem za obcí Lužec nad Vltavou a je
tak po větrné elektrárně na Bouřňáku ( dvě vrtule se za dobrých podmínek promítají
na úpatí hory Kletečná v Českém Středohoří) druhou z Mělníka spatřitelnou.
Dnes už to musím upravit. Vidět je další větrná elektrárna Petrovice poblíž Tiských stěn, hotel Komáří vížka u města Krupka a dokonce zejména i saský Kleiner Lugstein s telekomunikační věží. Z Mělníka je tedy vidět občas až do Saska, což je ovšem můj osobní výzkum, který se jinde nepublikuje. Jako důkaz dnes již slouží i mobilní programy na určování kopců na obzoru.
Letošní sraz mělnických rodáků jsem spíše zaměřil na železnici, která pro mě byla na této akci novinkou. Nicméně, navštívil jsem aspoň radnici, abych se po roce podíval na mělnické poklady, zajímavou výstavu bitvy u Zborova, a abych shledal přece jen menší výskyt osob v těchto prostorách než loni. Tento okružní avizovaný autovláček jsem potkal jen náhodou, ale jsem za toto zpestření velmi rád. Ukázalo se totiž, že i tato atrakce neměla nouzi.
Skupina Los Rumberos mě na Setkání rodáků 2008 nadchla, protože etnická hudba má
své kouzlo a latinsko-americká hudba zvlášť. Během dne ještě zahrála řada místních
dechových orchestrů a závěr patřil Viktoru Sodomovi, který se proslavil v minulosti
především písní o papouškovi kakadu, nebo ..My máme parní stroj, veselé jízdy zdroj..
K letošním oslavám srazu patřly i jízdy parní lokomotivou řady 210 do Liběchova a hlavně exoticky do místního přístavu, kam se občan běžně nepodívá.
O odpolední jízdy do přístavu byl velký zájem. Na koho se nedostalo, nebo se nechtěl mačkat, mohl se svézt ještě dokonce v 18.30 a ve 20.30 do Liběchova a zpět.
Jubilejní 15. ročník Mělnické Jizerské 50ky přinesl skvělé počasí a tradičně bezvadný výkon závodníků i pořadatelů.
Účast byla tak hojná, že kolem 19. hodiny se teprve dobíhalo finále žen.
Sníh je v červnu v nížině raritou.
Image závodníků je pro diváky tím pravým kořením závodu. Letos jsme viděli policajta v uniformě, Tyroláky v typyckých kraťasech, či partu ve slamněných kloboucích.
Po skvělém zavodě a vyhlášení tomboly přišlo i vyhlášení výsledků. Na snímku je již
trojnásobný vítěz závodu. Když zvážíte, že v každém kole musí závodník vypít jedno pivo a absolvuje i rozběhy, tak je to úctyhodný výkon. Soutěží se v několika kategoriích.
Závěr závodu patřil téměř dvouhodinovému vystoupení skupiny Spejblshelprs, která
je považována za téměř dokonalou repliku slavných ACDC. (revival)
,Na Kokořínsko s párou" byl letošní název akce, která následovala po loňských oslavách 110 let trati Mělník-Mšeno-Dolní Cetno. Pro mnohé to bylo velmi příjemné překvapení a snad i odkaz, že pára zdaleka neřekla sbohem a bude dále těšit lidi. Na snímku je lokomotiva řady 423, která k této trati neodmyslitelně patřila.
Nemohl jsem vás ochudit ani o druhou lokomotivu řady 310, která přivezla do Mšena
účastníky z Mladé Boleslavi a též patří k této trati.
Lokomobily byly stroje, které poháněly různé stroje v zemědělství, ale jak se ukázalo,
tak třeba poháněly dříve i pouťový kolotoč.
Práce Sdružení obcí Kokořínska (SOK) a vůbec osoby pana starosty Šestáka z Kadlína
je až neuvěřitelná. Ještě začátkem roku 2005 byla tato vesnice pro mnohé obyčejnou dírou u Mšena. A pak se zrodilo v Tepu regionu heslo ,, Jestli nejseš kůže líná, přivez kámen do Kadlína". Za rok už tu stála tato rozhledna, zemědělské muzeum a vedla tudy cyklotrasa.
A tak jako kdysi odjel i dnes vláček pestrobarevných dobových vagonů.
Velkým magnetem Vinobraní 2008 bylo vystoupení Dana Nekonečného a půvabných
tanečnic v latinsko-americkém ritmu.
Největší pouťovou atrakcí byla letos koule zavěšená na budge-jampingových lanech,
která vynesla za částku 300 kč ty nejotrlejší nátury do závratné výše.
Nadějná zpěvačka Ewa Farná se postarala o závěr letošního Vinobraní.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 5, 2025
20:11
Přátelé, červen je měsíc, který nám přináší ty nejdelší bílé dny roku, pomalu se v myšlenkách chystáme na prázdniny i dovolené, ale také bývá měsícem velkých vyhlášených venkovních akcí. Pravda, řada jich z nějakých důvodů již skončila a máme je jen ve vzpomínkách a díky Soutoku i v článcích plných fotografií, ale pořád je červen měsícem celé řady akcí všude kolem nás.
Začneme u nás doma na Mělníku hned tou zde nejaktuálnější, která si trvale již několik desetiletí drží tento termín a je společně s Mělnickým vinobraním vlastně z hlediska historie akcí nejstarší. Věnoval jsem ji tu nedávno celý speciál a dnes tedy připomínám program.
Pokud máte rádi Kokořínsko - Máchův kraj, okouzlují vás rozhledy z naši krásné rozhledny na Vrátenské hoře a oblíbili jste si zejména kvůli tamnímu pivovaru, ale třeba i Muzeu Eduarda Štorcha také nedalekou obec Lobeč, tak druhá červnová sobota je pro obec vždy významným svátkem. To se tu totiž sejdou různí majitelé starých aut i motocyklů, aby se tu společně s fanoušky a obdivovateli potěšili na již 23. srazu veteránů a anglických sportovních vozů zejména ve zdejším zámeckém dvoře. Kdo to jednou vidí na vlastní oči, ten se sem obvykle rád vrací.
https://www.veteranskerojeni.cz/?s=1
Nejstarší zahradnická a vinařská škola v Rakousku-Uhersku si tento víkend připomíná své již 140. výročí založení.
Pokračují samozřejmě i aktivity RMM, a tak se pojďme na nabídku podívat.
Svatojánská muzejní noc a červen v muzeu
Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
Srdečně Vás zveme na letní výstavy i Svatojánskou muzejní noc, která se uskuteční ve skalním obydlí Lhotka v pátek 20. 6. od 19:00 hod.
Výstava Kdo je sporťák aneb Sportovní kočárky v historii je pro Vás otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod. Pro návštěvníky muzeum připravilo malé nahlédnutí do vývoje „sporťáků“ od konce devatenáctého století do konce století dvacátého, tedy sto let jejich existence. Obliba sportovních kočárků souvisela mimo jiné se změnou životního stylu po první světové válce, k němuž patřily časté výlety do přírody a přesuny hromadnými dopravními prostředky. Vzhledem k této skutečnosti je výstava stylizována jako „výlet do přírody“, kde se návštěvníci seznámí nejen se samotnými kočárky v jejich časové posloupnosti, ale i dalšími exponáty, které k pobytu v přírodě neodmyslitelně patří.
V doprovodné fotografické soutěži, která probíhá na muzejním Facebooku můžete vyhrát jedinečnou publikaci Z kolébky do kočárku a občerstvení v muzejní kavárně. Zapátrejte v rodinných archivech a sdílejte Vaše "sporťákové" fotografie!
Svatojánská muzejní noc ve skalním obydlí Lhotka Vás vtáhne do tajů a lidových zvyků noci před svátkem svatého Jana Křtitele, (24. 6.). Na děti čeká pohádková stezka a nebude chybět ani ohýnek a buřty. Hejkal, bludička, víla, myslivec a další kouzelné bytosti se na Vás těší v pátek 20. 6. v 19:00 hodin.
SRDEČNĚ VÁS ZVEME I NA DALŠÍ ČERVNOVÉ AKCE:
Ve velkém sále můžete do 29. 6. obdivovat díla Blanky a Zdeňka Šulcových na výstavě Tvorba není nuda.
V muzejní kavárně a vstupních prostorech na Vás čekají výstavy Zasněná krajina - fotografie Jiřího Valíčka a prezentace k otevření nové turistické stezky Po stopách Šporků ve spolupráci s MAS Vyhlídky.
NA LÉTO PŘIPRAVUJEME:
V pátek 1. 8. skupina ABBA CZ revival roztančí a rozezpívá diváky na prázdninovém koncertě pod širým nebem na hřišti ve Lhotce u Mělníka. Vstupenky jsou již v prodeji na www.goout.net. Neváhejte, kapacita je omezena!
Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!
Přeji krásný den
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Poslední akcí je blížící se Mělnický hrozen, který má časově sice vzhledem k tomu množství dřívějších akcí ještě čas, ale není od věci mít už určitý přehled, kudy nás případné zájemce chtějí letos organizátoři z Kčt - vht Mělník vést. Nabídka je tradiční. Na výběr máte opět z pěti pěších různě dlouhých tras a dvou cyklotras.
Pohodový víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 1, 2025
20:40
Nějak jsem dnešní den nezvládl a pomohl tomu kromě lehce nepopulární neděle se zvýšeným provozem i fakt, že nás radar neustále strašil především deštěm. Opět tu nepršelo a navíc mě to táhlo do míst, kde bych se měl snad vyskytovat i za týden. Tak si aspoň připomeňme jeden nádherný den z konce dubna, který jsem dosud nepublikoval a vlastně mi tematicky zapadne do tohoto článku.
Je spousta lidí, kteří si lebedí v klidu lesa, ve skalách, ve zvucích přírody a někteří ani zpět do té civilizace a světa moderních technologií ani nepospíchají. Ovšem, pak jsou i tací, kteří toto vše mohou také, ale učarovaly jim výhledy. To spojení je jednoduché. Karel Hynek Mácha také rád chodil zejména směrem na Kokořínsko a měl rád kromě tajemných zřícenin a hradů i hezké výhledy, ale my jsme dnes ještě trošku dále.
Známe někteří mapu, máme představy o vzdálenostech, víme, na co že se díváme a na rozdíl od Máchy i to, že když nás to někam zláká, tak se tam můžeme poměrně snadno a v krátkém čase nějakým dopravním prostředkem dopravit. Nevím jak vás, ale mě tedy výhledy z rozhleden, vyhlídek a s kopců oslovují neskutečným způsobem a vůbec mi nevadí, že prakticky objíždím stále ty stejné v blízkosti domova, protože jsem si je prostě nějak moc z různých důvodů oblíbil a dívám se na obce i do míst, které mi jsou důvěrně známé a jsou nejvíce spjaté s tím, co jsem prožil.
Která že místa jsou tedy těmi krásnými ? Samozřejmě, ponechme teď stranou všechna ta, ze kterých můžeme obdivovat ten náš domácí kopeček s našim městem a pojďme se věnovat krajině. Za tím prvním výhledem nemusíme vůbec nikam daleko a jsou to místa v blízkosti našeho zámku, mezi která samozřejmě patří i speciální vyhlídka na České středohoří. Právě odtud můžeme hledět nejen do oblasti kouzelných bývalých sopečných kuželů, ale třeba až do Krušnohoří a plánovat do míst své výlety.
Tím druhým místem je pochopitelně nedaleká bájná hora Říp, která má těch vyhlídek celou řadu do nejrůznějších míst. Protože jsme však nejen my Mělničané pyšní na naše Kokořínsko, které v našich myslích zabírá někdy i rozsáhlejší území, podobně tak, jako naše CHKO, tak tady na hranici okresu, ale stále ještě v jeho katastru máme tu úžasnou horu s krásnou rozhlednou a většinou i neskutečným pohádkovým výhledem. Z Vrátenské hory bychom mohli teoreticky dohlédnout od Klínovce až po Sněžku a detaily staveb na krkonošských hřebenech, se nám již také občas vzácně ukázaly.
Nechci snižovat hodnotu roztomilé rozhledničky Hradišť u Kadlína, odkud je také slušný dálkový výhled a mnoha dalších míst kolem Strážnice, Vysoké, Nebužel, ale jednoznačným přírodním králem bez nutnosti odlesnění a rozhlednové stavby je vrch Nedvězí. Opravdu je někdy těžké určit, zda je hezčí výhled z Vrátenské hory, nebo právě z Nedvězí, protože obě místa mají nejen ta místa na obzoru zase jinak porovnané, ale do některých směrů jsou jakoby lepší.
Mohl bych tedy z našeho pohledu Mělničana skončit u těchto čtyř jmenovaných objektů, ale z úcty k Máchovi přidám ještě Radobý. Těch vrchů s krásnými rozhledy je tam moc, ale vlakem jste tam za půl hodiny, na kopec jdete tuším pěšky 45 minut a rozhled je tam rovněž úchvatný. Nejen na Píšťanské jezero u Labe a další bývalé sopečné kužely, ale také na Litoměřice, a když si dáte zvlášť pozor, budete mít štěstí a nejlépe i triedr, tak neuvidíte jen naši elektrárnu v Horních Počaplech s typickou obří chladící věží, ale i kostelíček na Chloumku a níže dokonce objevíte i ten náš zámek na kopečku.
Těchto pět míst by tedy měl znát každý našinec, protože jinak se o mnoho okrádá, ale to je konečně každého věc .Bývalo takovým novinářským zvykem psát autobusové a vlakové spoje na místo. Dnes sice jezdí řada lidí autem, ale i tak to někomu pomůže. Nedvězí je těsně za hranicí našeho okresu a určitým způsobem trošku z ruky od civilizace. Nadmořská výška tohoto kopce s výhledem 1. řádu je 458 m.n.m. Nejbližší autobusové zastávky jsou Zakšín ( 400 a 410) Po červené značce 4.5 km. Déštná ( červená, zelená, žlutá) 4.8 km. Také linky 400 a 410. Střezivojice ( linka 474) červená, modrá 3.7 km.
Dálková linka PID číslo 400 ( Praha- Nový Bor / Rumburk) jezdí poměrně často. U naši linky číslo 474 ( Střezivojice - Mělník Slovany/Brabčov) je to o víkendu pouze 3x denně a z Kokořína pak častěji. Linky najdete na adrese
...https://pid.cz/jizdni-rady-podle-linek/autobusy-primestske/
Psal jsem tu o Nedvězí již mnohokrát a zejména v lednu je to hlavní turistické místo všech tří okresních oddílů při akci ,, Zimní přechod vrchu Nedvězí." Letos se tu šel již 50. ročník. Není žádným tajemstvím, že po těch obrovských změnách, které právě letos nastaly u nás v České republice díky domácím provozovatelům multiplexů v pásmu DAB+, jsem sem nešel ani tak kvůli výhledům, jako spíše pro materiál do diskusí.Nicméně jsem si to na kopci užil a bylo nač koukat.
Sice jsem musel překousnout fakt, že mi byla směrová anténa pro DAB+ úplně k ničemu, neb se u toho modrého rádia zbláznil software, ale život je o tom, že něco vyjde a něco prostě ne. I tak jsem měl aspoň náhradu v podobě teleskopických rádií pro DAB+ i pro FM pásmo. Původně byla k disposici jen tato směrová růžice na tabuli vedle místní kapličky, ale již asi druhou sezónu zdobí samotný vrch skvělá panoramatická tabule. Škoda jen, že ta panorama, co vidíte na kopci, tak nejsou prodejním materiálem, jak tomu bývá jinde a můžete si je maximálně ofotit. Tady je toho totiž tolik k vidění, že máte i doma co luštit.
Nádherná kaplička a jistě díky místním. Nemohu si pomoci, ale podobně tak, jako ta zvonička v Chodči, tak i tady mi to připomíná prostě scénu z nějakého westernu :-).
Toto by měl být pozemek chalupy bývalé zpěvačky paní Pilarové.
Finální výstup ze strany od osady.
Vrchol snad netřeba komentovat.
Panoramat nafotím vždy plno s tím, že se třeba situace během pobytu zlepší, a pak je mi líto některá mazat.
Před vámi městečko Dubá. Po červené přes Dražejov 6.4 km. Po zelené 6.1 km.
Ronov ( malý kopeček vlevo) a Vlhošť ( 614 m.n.m. Nejvyšší kopec CHKO Kokořínsko - Máchův kraj). Tak nějak podobně je vidíme z Mělníka z Tyršovy ulice od posezení nad vraty vstupu do chodby k bývalému městskému vodojemu.
Sedlo ( 726 m.n.m.) Nejvyšší kopec východní části Českého středohoří.
Říp.
Teď si nejsem jist, zda je tam dole vidět Mělník.
Housecké vrchy s rozhlednou na Vrátenské hoře.
Bezděz tu již není tak na dlani, jako z Vrátenské hory.
Ještěd máme zase úplně jinde.
Tady je uprostřed vidět Házmburk a vlevo níže Sovice s roudnickou vinicí otočenou k řece.
Tam vzadu máte Českou Lípu, vzadu horu Klíč u Nového Boru a v popředí městys Dubá.
Panoramatická mapa vás seznámí, že také můžete vidět horu Luž a Hvozd v Lužických horách.
Přibyla tu nedávno i tato roztomilá lavička. Zajímavé je, že je z místa sice krásně vidět do místní zeleně poblíž osady, ale pro výhled do dálky třeba jen na Housecké vrchy si musíte již stoupnout. Každé místo tu má prostě své a o tom ví i má loňská návštěva, kdy jsem ve světě rádia musel sejít trošku dolů po severním svahu, abych si mohl vychutnat načtení braniborského multiplexu z Calau u Cottbusu ( Chotěbuz) na kanálu 10B. Letos je již díky vysíláni z Bukové hory tento kanál odtud nedosažitelný.
V popředí vršky před obcí Jestřebí a vzadu táhlé panorama Lužických hor.
Pozemky u bývalé chalupy paní Pilarové z druhé strany od kopce.
Cestička do obce Střezivojice.
Tak, když už jsem ten dnešek nějak lidově řečeno tak trošku projel, tak jsem si aspoň udělal radost připomínkou dubnového výletu na fotografiích a třeba vás inspiroval, nebo snad vám i dokonce rozšířil takzvaně obzory :-) .
Pohodový první červnový týden číslo 23 a nezapomeňte, že v sobotu máme na Mělníku akci Mělnický Vrkoč ( program v nedávném článku) a Lobeč patří asi té největší automobilové parádě v našem okrese. Osobně mě navíc zajímá, zda zámek Houska na skále dokáže přehradit cestu signálu z Bukové hory a pustit na přijímač signál z Calau. Bylo by to po Řípu druhé místo od Prahy na sever, kde by se i přes letošní boom našich provozovatelů i dnes povedlo ještě něco vzácného ze zahraničí v pásmu DAB+ v normálních podmínkách ( ne ve zlepšených) podařilo zachytit. Příjem ze Saska je na severních úpatích běžná věc a ulovíte ho i u vily Karola na několika kanálech.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Květen 31, 2025
16:02
Přátelé, když se podívám do minulého desetiletí, kdy byl magazín Soutok ještě mladý a mně bylo něco po padesátce, tak vzpomínám, jak jsem často přátelům s úsměvem říkal : ,, Víš, já bych se kolikrát jel docela rád i někam o víkendu podívat, ale když na tom Mělníku se nyní celé jaro pořád něco zajímavého děje a je to rok od roku lepší a lepší."
A bylo to až do covidu- 19 opravdu lepší. Vždyť ve městě byly výstavy bonsajů v parku vedle kostela sv. Ludmily. Na náměstí byla vystavena v květnu vozidla 2. sv. války a dočkali jsme se i bojových ukázek. Byl tu dvakrát celkem úspěšný pokus o uspořádání Mělnického okruhu, a pak samozřejmě i plno gastronomických akcí. Vinná noc, Vinný košt, Mělnické vinobraní. Zapomenout nemohu ani na Pivní slavnost, na Mělnickou Jizerskou 50, na pochod Mělnický hrozen, Mělnický Vrkoč a na plno dalších jednorázových akcí, někdy i sportovního a branného typu. Na MOOS a jeho cesty do středověkých sklepů, na Dny evropského dědictví, motoristické podniky atd. atd.
Dnes mám o křížek více a už pomalu a stále více chápu, proč je důchod tak důležitý. Chybí již na ten sobotní výlet a ranní vstávání síly. Tím spíše, že máte třeba aktivity, jako například četbu, a když skončíte v sobotu někdy v 1.30 hodin, tak těžko někam hned ráno pojedete, že ? Nehledě, že i to musíte vymyslet, naplánovat a vůbec se na událost celým srdcem naladit. Volné dny, sílu a chuť tedy penzisté, pokud je zrovna něco nebolí řešit nemusí. To tedy byla glosa na úvod a pojďme k dnešním téma.
Byl jsem dnes velmi zvědavý, jak se po mé loňské absenci změnil start Mělnické Veteran Rallye, která byla loni v nešťastném deštivém počasí přeložena z mělnického kempu až do vzdálenější čtvrti Mlazice. Netřeba dodávat, že to tehdy u mělnické laické veřejnosti vyvolalo plno svévolných dotazů a úvah. Má cesta do Mlazic vedla místy, kde se za krásného počasí pořádal 32. ročník této rallye a nemohl jsem přehlédnout tento bilboard.
Je to sice ještě relativně daleko, ale je to důkazem toho, že Mělník je po covidu-19 především městem gastronomie. Protože mám, jako celá řada lidí i určitý vztah k motorismu, tak jsem toho na dnešní akci nafoti opravdu hodně. Nafotil jsem toho tolik, až jsem se do toho sám zamotal. Jenže tu mám i další pro někoho snad zajímavé téma a není technicky možné cpát kratičké téma až za ty desítky fotek z rallye. Milovníci automobilismu mi snad prominou malou vsuvku a ti ostatní snad ocení jistý celorepublikový unikát.
Jak jistě někteří víte, tak vlastním takovéto krásné rádio pro dixing ( dálkový příjem) a navštěvuji fb stránky, kde se řeší příjem v pásmech DAB+ ( do nedávna také mnohdy dálkový příjem) a dálkový příjem v pásmu FM. Šéfem těchto skupin je jeden z redaktorů Českého rozhlasu, který je dálkovým příjmem jmenovaných pásem rozhlasu doslova postižen, jak on sám s úsměvem dodává. Proč ne ? Někdo je specialistou na jedno hobby a někoho toho baví více.
Nicméně se Lukáš vydal nedávno ze své domovské Prahy směrem na jih, kam jezdí nejraději. Ostatně, prostor mezi Prahou a Táborem má již slušnou nadmořskou výšku, pražské vysílače tu jsou tak trošku za zády, a tak je lokalita vhodná za pomoci zejména směrové antény k lovu FM stanic v Rakousku a v Německu. Dalo by se říci, že koupě přenosné směrové antény pro FM ( pásmo VKV) bývá i u mě občas předmětem spekulací, ale nutno říci, že dění kolem dálkového lovu je tak rozmanité, že i pouhý teleskop dovede mnohdy potěšit. Pořídil jsem tedy zatím takzvanou všesměrovou teleskopickou anténu RH-795.
Lukáš se nedávno zmínil, že se mu na jeho techniku podařil majstrštyk, když na své oblíbené kótě prvně v životě ulovil Sársko. On totiž rozhlas FM z Hesenska, nebo z Bádenska bývá za dobrých podmínek celkem běžný, ale Sársko se opravdu prakticky nedaří.
Nicméně jsem dostal takový nápad a samozřejmě mě článek motivoval. Bohužel, jenom silné stanice dávají takzvanou RDS, která vám sdělí bez čekání, jakou stanici posloucháte. Co u těch slabších ? Čekat, až se bude stanice hlásit ? Překonat nudnou dlouhou písničku ? Poslouchat ty pazvuky a doufat, že se aspoň na chvíli vynoří obstojný signál, který vám umožní identifikaci ? Samozřejmě vám hodně napoví pomůcky webu fm.org, kde se však od loňska musíte přihlásit. Tam už se dočtete, na jaké stanice si můžete na jakém kmitočtu sestupnou řadou dělat třeba na Mělníku zálusk.
Jak však stanici identifikovat, když ji ani na daném kmitočtu neslyšíte ? Prvně nesmíte ztratit nervy a třeba i čekat tak, jako kočka na myš. Ono se tam třeba za několik minut něco objeví a může to na dobu několika vteřin zesílit na úroveň domácí stanice. A právě to se mi povedlo, jenže bohužel hráli skladbu, která mi vůbec nic neříkala a zase to zmizelo. Počkal jsem ještě chvíli, jako rybář na záběr a bylo to tu znovu.
Tentokrát slyším známou italskou píseň od známého autora a přichází ten nápad. V úvahu připadají pouhé tři stanice. Ta první německá má na playlistu vážnou hudbu. Italská má malý vysílací výkon a na playlistu skladbu nemá. Do třetice si nechávám to vytoužené. Zásah ! V playlistu stanice SR3 se v daném čase opravdu vyskytuje známý italský zpěvák se známou písní. Máte ji výše uprostřed.
Samozřejmě bylo třeba vše zdokumentovat mobilem. Výsledek pak najdete tady :
https://www.youtube.com/watch?v=O6-HkaNXisU
Netrvalo to dlouho a stanice se ztratila, neboť elektromagnetické vlny jsou nevyzpytatelné.
Sice jsem napsal do jedné z mnoha redakcí stanice SR3 a zažádal o QSL lístek, ale u tohoto hobby musíte prostě čekat, že pozitivní ohlas je spíše něčím navíc. I tak si však můžete úlovky v podobě nahrávek i fotografií ( ty zejména při zobrazení vzácné RDS daleké stanice) uchovávat, jako vzpomínky na krásné okamžiky lovu.
Děkuji tedy automobilistům, že to přežili, ale na druhou stranu je díky tomu pro ty zasvěcené Mělník zase slavnější. Protože dle všeho jsme po jednom kopci u Říčan jediným místem, kde se to povedlo, a tady na dně republiky a jen na teleskopickou všesměrovou anténu je to podle některých jedinců, či vyznavačů tohoto hobby na takto slabší techniku a v horším ( nižším) terénu větší úspěch. Bylo to dokonce o pár desítek kilometrů dále, než ta Francie loni v listopadu.
Krásný den mě tedy již sám o sobě naladil, a když jsem viděl v Mlazicích to množství lidí i aut na ulici a uvnitř areálu, tak jsem byl prostě nadšený.
Myslelo se skutečně na vše, nechybělo občerstvení a uvidíte tu na jednom snímku i trošku trofeje pro ty nejlepší. Neměl jsem potřebu jít blíže a dožadovat se nějakého focení trofejí v detailu. Prostě mi to nějak nepřišlo vhodné. Potkal jsem tu řadu známých a někteří vám dodají fotky na různých místních fb skupinách.
Trošku jsem zapomněl, že jsem také youtuber a nejen blogman ( Kdo by těmto názvům na přelomu milénia vůbec rozuměl :-) ?) a natočil jsem tři videa, ale opravdu až krátká. Ale, tak atmosféru to poskytne.
https://www.youtube.com/watch?v=efPlTa5I91A
https://www.youtube.com/watch?v=3XyasR4iy9o
https://www.youtube.com/watch?v=4Gsb9rPLFAg
Co dodat ? Krásné prostorné prostředí, plno aut, nadšených lidí i diváků se zájmem, takže bomba. Snad se vám budou fotografie líbit, byť jsem se do jejich zveřejňování zde pěkně zamotal. A když bude nálada i počasí, tak se podíváme i do Lobče, kde to bývá také moc krásné a navíc tam přijíždí přeci jen více těch starých anglických sporťáků, než sem.
Pohodový zážitek z fotek a pěkný zbytek víkendu, který jim tady na Mělníku v oblasti počasí nějak nevyšel.
Článek má zatím 3 komentáře.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Květen 22, 2025
17:56
Přátelé, včera jsem obdržel e-mail, který mě velmi potěšil. Web magazín Soutok obdržel plakát i nejrůznější podrobnosti o letošním Mělnickém Vrkoči přímo od Mgr. Natálie Kudriové, která je předsedkyní spolku Mělnický Vrkoč. Děkuji a velmi rád šířím dále. Neměl jsem teď v úmyslu něco hned psát, ale mám trošku času a myslím, že to chce hned první konkrétnější propagaci. Ta opravdu zde letos první byla v minulém článku. A co k tomu ? Doufám, že si přijdete na své a je to neskutečně zajímavý materiál. To však až za posledním tématickým obrázkem celého článku.
Folklorní festival Mělnický Vrkoč
termín: 6.-8. června 2025
místo: město Mělník, Masarykův kulturní dům, centrum města
Mělník se opět roztančí: Mělnický vrkoč 2025 přivítá folklor z Česka i ze Slezska
Třídenní folklorní festival Mělnický vrkoč rozzáří od 6. do 8. června 2025 centrum města Mělník. Letos přivítá nejen domácí soubory, ale i výjimečné hosty z Brna, Ostravy a Bánova. Festival nabídne program plný tance, lidové hudby, řemesel i tradic a je určen všem generacím.
Festival odstartuje v pátek dopoledním koncertem pro školy a večerním slavnostním zahajovacím koncertem. Sobotní dopoledne přinese krojovaný průvod městem a hlavní festivalový pořad, v němž se představí hostující i domácí soubory. Den zakončí oblíbený večerní program Volně folklórně, který nabídne volné hraní a výuku tanců pro veřejnost. V neděli dopoledne proběhne v Radničním dvoře slavnostní Folklorní matiné a ukázky svátečních krojů.
Festival je realizován za finanční podpory ČEZ, města Mělník a Středočeského kraje. Děkujeme za dlouhodobou podporu a spolupráci. Děkujeme i dalším partnerům a sponzorům, mezi které patří: Mělnické kulturní centrum, Mělnické trhy, Hotel Ludmila, Hotel Jaro, Němý medvěd - beer bar, hostinec a minipivovar, Masna a lahůdkářství Martin Růzha a Pekařství U Nováků.
HOSTUJÍCÍ SOUBORY:
Dětské taneční studio Ondrášek (Brno) Ondrášek, který působí jako přípravka k Vojenskému uměleckému souboru ONDRÁŠ, sdružuje téměř 90 dětí, které pod vedením Šárky Gregorové a Juraje Huráka interpretují lidové tance z Čech, Moravy i Slovenska. Doprovází je cimbálová muzika vedená Ondřejem Drahotským.
Slezský soubor Heleny Salichové (Ostrava) Tento renomovaný soubor vznikl v roce 1977 z iniciativy etnografek Hany Podešvové a Anny Buroňové. Nese jméno výtvarnice Heleny Salichové, jejíž sběratelská činnost významně přispěla k uchování folkloru Opavského Slezska. Ve svém repertoáru soubor zachycuje jak tradiční tance a obyčeje, tak i stylizované choreografie s hlubokým historickým a regionálním kontextem. Soubor se pravidelně účastní festivalů v Česku i zahraničí a pořádá i vlastní akce jako Slezský bál nebo Třebovický koláč.
Bánovské Zpěvule (Bánov) Ženský pěvecký soubor je známý svou scénickou interpretací lidových obyčejů Slovácka. Dámy ve slavnostních, všedních i pracovních krojích předvádějí obřady jako pálení slivovice nebo bylinkářské rituály. Zpívají a capella a pravidelně vystupují na prestižních akcích, včetně Ministerstva kultury či Senátu ČR. Vedoucí souboru je Helena Vystrčilová.
Máte rádi cimbálovou muziku ? Poslouchejte internetové rádio z Moravy, Rádio Jih - Cimbálka.
PROGRAM 2025
pátek 6. června
10:00 Koncert pro školy v MKD
18:00 Zahajovací koncert
sobota 7. června
9:30 Krojovaný průvod městem od MKD
10:30 Hlavní festivalový pořad na náměstí Míru
18:00 Volně folklórně aneb večerní hraní a učení lidových tanců
neděle 8. června
11:00 Folklorní matiné Radniční dvůr
Jihoamerická, středoamerická, ale i africká hudba jsou zřejmě v kursu. Ukázalo se, že dnes v době internetového rádia, se i u nás najdou posluchači, kteří si rádi poslechnou jiné druhy hudby a nezřídka i právě z výše jmenovaných kontinentů. U nás tuto hudbu jednoznačně proslavila skupina Kučerovci.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ku%C4%8Derovci
Když už se zrodila myšlenka porovnávat třeba časově obrázky nějakých míst, nebo přímo i jen ulic a náměstí nějakého města, tak proč si neporovnat hudební originál s tím, jak nám jej později představila u nás doma skupina Kučerovci ?
Pokud znáte jejich hudbu z desek, nebo si ji můžete vyhledat na youtube.com , tak vás možná překvapí, oč je ta hudba skupiny Kučerovci lepší, než nemastné originály. Pojďme se na to podívat.
Ajo Mama (To snad znají všichni už jenom z filmu Pelíšky
https://www.youtube.com/watch?v=BSyEBE-mc3k
Tu, Solo tu
https://www.youtube.com/watch?v=EFC-KNPsyic
Trepa no Coquiero - Tohle Kučerovci hráli o hodně pomaleji a já se jim vůbec nedivím...
https://www.youtube.com/watch?v=FDnsh6nU3Lo
Mulher rendeira - bez komentáře
https://www.youtube.com/watch?v=t-K3N9r43pw
https://www.youtube.com/watch?v=zrvTTLTEnP4
https://www.youtube.com/watch?v=SiHgY7LWa6s
A Kučerovci ? Když zadáte odkaz níže, tak jste přímo na tom LP, které mě v roce 1974 vychovalo. Tam najdete myslím až na jednu všechny ty písničky. Začíná to však mimo Ameriku a museli byste to případně posouvat.
https://www.youtube.com/watch?v=tiTbG0bpeSo
Mám ale nápad.
Dejte si odkaz dole, kde máte seznam jednotlivých skladeb ve výběru. Dejte si tam například číslo 5, aneb píseň Tu solo tu. Srovnejte s originálem nahoře. To je rozdíl, co ? Prostě Kučerovci uměli udělat ze sesbíraných skladeb opravdové šlágry.
https://www.youtube.com/watch?v=oR7azhdnLhQ&list=PLvlkrATL16L_7ktZqVVMpm8YyBvW72lQq&index=5
Další slavné hity skupiny: ( Vaya con dios , Cucurucucu...)
https://www.youtube.com/watch?v=4HoZpbxhN7A&list=RD4HoZpbxhN7A&start_radio=1
Ale, na webu je tam toho od nich z období různých sestav tolik, že nemá cenu dávat odkazy. Koho to zajímá, ten si je najde sám. Ať už sestavu úplně první, která pomalu stárla, nebo až ty následující.
Pohodový pátek i víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Květen 18, 2025
15:33
Dopravní situace v měsíci květnu, se samozřejmě žádnému Mělničanovi nelíbí a zřejmě nejen nám. Kdo nemusí autem k severu do oblasti Kokořínska a Mšenska, tak se snaží daným směrem nejet. Přitom jde samozřejmě o atraktivní rekreační oblast. Co s tím ? Složitě objíždět ? Jet vlakem ? Jet na úplně jiný směr ?
Měl jsem jednoduché rozhodování. Konečně, všechna svá oblíbená místa jsem od začátku roku již objel, a to, že tu zatím nebyl článek o Nedvězí je jiná věc. Jsou samozřejmě lidé, kteří jezdí každou chvíli někam jinam, ale to mě v posledních letech z několika důvodů poněkud pustilo. Byli jsme tedy posledně na Řípu, kde jsem učinil významný objev.
Před několika minutami jsem jej dal na známé stránky k disposici pro fb skupinu digitálního vysílání v ČR, ale jeho guru je v terénu a momentálně má tendenci zatím nevydaný článek přesunout do skupiny DX ( dálkoví lovci pro pásmo DAB+ i FM). Sice jsem mu vysvětloval, že by měl být tedy v obou diskusních skupinách, že si to třeba nějaký nový majitel přijímače přečte, bude chtít příjem Bavorska ze Řípu ( dnes už ve Středočeském kraji prakticky v pásmu DAB+ zázrak! V pásmu FM samozřejmost !!) také zkusit a třeba mu lov na kopečcích učaruje, jako několika jiným lidem dříve, ale neznám jeho rozhodnutí. To tak dnes všude je, že prostě někde někdo rozhoduje, co se bude propagovat, a co ne. Až článek někde vyjde, tak dám na něj třeba odkaz. Možná už do aktualizace tohoto článku.
Jediné oblíbené místo, které mi tedy zbývalo jsem navštívil jako poslední a stačilo mi na něj po čase zase jízdní kolo. Tedy, vlastně druhá letošní jízda. V teplém počasí jsem se šetřil a chloumecký kopec ( Chloumecká ulice) jsem celý vyvedl. Nikdy jsem z různých důvodů nebyl příznivcem jízdy na kole do kopce. Ani si nemyslím, že je to něco bezpečného, zdravého a smysluplného, co rozdává radost. Naopak dá turistika oddechnout jiným částem těla, lépe cítíte i vnímáte okolí a ještě můžete i fotit.
Tady mě to místo svoji barevností prostě baví, byť tu člověk seděl naposled na oblastním srazu síbíčkářů ( CB pásmo 27 MHz, majitelé vysílaček) na sklonku 90. let. To jsem ještě netušil, jak mě toto hobby na téměř až desetiletí ovládne, a že i já budu jezdit na srazy, kde se sejde i 300 lidí , na kopce, nebo dokonce i sportovně soutěžit.
https://soutok.blogspot.com/2019/01/a-bylo-to-snad-nejkrasnejsi-obdobi.html
Konečně jsem se asi za 45 minut vyškrábal na křižovatku za hostincem Koruna ( U Podařilů), která je srdcem místního značení. Je možné, že mělnický Kčt - Vht tudy povede za měsíc svůj Mělnický hrozen, ale já nyní na svém kole nepojedu ke střelnici, nýbrž po cyklotrase číslo 203. No, nestačil jsem se divit, kam spadla sláva a hlavně kvalita eurosilnic z 90. let. Asi někdo zapomněl těm obcím říci, že každá věc, která se jednou vybuduje, tak se musí také udržovat.
V mládí se dalo v 70. letech jezdit ještě krásně a celkem bezpečně po kvalitních automobilových silnicích, ale to je dnes minimálně o život. A tak cyklisti nadávají a obcím je to jedno. Traktory se na pole dostanou, tak co. No, a auta to ten měsíc snad vydrží. Stejně si už léta prozíravě kupují mnozí terénní vozy a do cyklistů nám nic není. Ať si jezdí někde u Labe a Vltavy, že ? Škoda se rozčilovat. To se musí asi západní cyklisté divit a docela si vzpomínám, jak jsem tu relativně nedávno během pochodu potkal párek z Francie jedoucí do Jizerek a snad i Krkonoš.
Je to sem do Strážnice takto sotva 7 km ( 3 km na Chloumeček), ale trvalo mi to snad 1 hodinu a 40 minut. Vpravo uprostřed snímku vidíte to naše město dole v dolíku. Nadmořská výška potoka Pšovka v Mělníku je cca 160 m.n.m. a kopečku Strážnice 360 m.n.m. To už je slušné převýšení. Zcela vlevo je zatím jediný rozestavěný dům, což mě samozřejmě potěšilo. Není pro nás turisty a výletníky nic horšího, než když se všude zastavuje orná půda domy, které samozřejmě situaci nějakých mladých a začínajících manželství vůbec neřeší. Navíc nechceme i na těch nedávno zapomenutých hezkých místech nedaleko domova potkávat davy lidí.
Směr Klínovec. Vzdálenost přes 100 km. Vpravo blízký hrad Házmburk. Podobně se jevící panorama, jako ze Řípu.
To by bylo omluvitelné v jednom jediném případě. Už jsem to tu mnohokrát fotil a dnes tedy ne, ale setkal jsem se tu u posezení se dvěma stařenami a jedním dědečkem. Má krajinářská deformace mi nedala, abych před nimi nespustil tu svoji agitku o rozhledně a výhledu až na Klínovec. Dozvěděl jsem se, že už tu jednu rozhlednu mají, což samozřejmě vím ( a je tu i článek), ale dali mi za pravdu, že tady téměř na nejvyšším místě by to asi bylo mnohem lepší.
Netrvalo dlouho a ukázalo se opět, že svět je malý, že se vlastně všichni skoro známe, a že mám před sebou bývalého trochu vzdálenějšího spolupracovníka v mých letech, kterému bylo mé jméno také nějak povědomé a shodli jsme se na celé škále známých jmen. Jo, jsou to někdy shledání. Pamatujete, jak jsem v jednom článku tvrdil, že před základní školou ve Mšeně stálo léta letadlo ? Tehdy mi to bylo potvrzeno myslím až mšenským tehdejším starostou Machem, Teď mi zase bylo potvrzeno, že v Chodči opravdu kdysi byla hospoda.
Pohled na stranu k západu.
Housecké vrchy a Vrátenská hora s rozhlednou na severovýchodě. Než odejdu řečí dále, tak i zde jsem učinil zajímavý objev v šíření vln v pásmu DAB+ . Ačkoliv je z jistých míst přímý výhled na Prahu a měl by tu být na kanálu 5C dobře zachytitelný multiplex společnosti Fiera z Prahy - Ládví, tak tu díky otevřenému koridoru ve Verneřické vrchovině i na sporném místě šel mnohem vzdálenější multiplex DR - Deutschland z Ungeru nad městem Sebnitz ( město u Šluknovského výběžku za hranicí obce Dolní Poustevna), kde již jsme také byli v článku o Velkém pátku, na který nikdy nezapomenu.
Ovšem, místní o nic nepřijdou, protože sem Fiera sice nejde z Prahy, ale z Černé hory v Krkonoších na jiném kanálu. Já vím, koho to zajímá ? Ale to je právě ta pestrost naši společnosti. Někoho rádio nezajímá vůbec. Na fb digitálního rádia mají starost, který mux a s jakými stanicemi ( obsah) kde uloví a jestli vůbec, a jaká je kvalita poslechu atd.. Další si občas pustí běžné FM vysílání a nejčastěji autem za jízdy. No, a někdo si klidně vyhrává internetovým rádiem. Já to mám tak, že v autě u Mělníka poslouchám nejraději rádio Signál, v polích a na kopečkách se rád bavím šířením vln v obou hlavních dnešních pásmech ( FM / DAB+) a o internetovém rádiu jsem psal nedávno články :-).
Cestička k Chodči. To je romantický obrázek, co ? To je zákoutí , co ? Jak pro malíře. Jo, český venkov. Zrovna nedávno byl krásný rozhovor s jednou asi 90 let starou paní o pochodu Praha - Prčice, která jej od roku 1973 pomáhá spoluorganizovat. Ta také řekla, že jsou prostě místa na trase, kde k ní mluví něco víc, co ostatní turisté slyšet snad ani nemohou. Šel jsem ho v roce 1997, díval jsem se na Křečovice, které byly mimo trasu a vzpomínal jsem nejen na film Vesničko má středisková, ale i na větu Rudolfa Hrušínského : ,,To není země, to je zahrádka."
Myslím, že loni jsem tu byl naposledy snad také v máji. Také jsem si tuto vesničku moc oblíbil. Provoz tu sice trošku zhoustl, ale jinak je tu pořád úzká silnička, staré domky, pohodové okolí a svoji polohou v určitém údolí otočeným spíše k severu mi trošičku připomíná zmenšeninu obce Kryštofovo Údolí na Liberecku, kterou kdysi proslavil orloj z trafostanice. Já tu už jako kluk občas projel na kole v rámci nějakého toho okruhu a nikdy jsem se neopomněl podívat na samém dně obce na autobusovou čekárnu, odkud jezdil autobus v 70. letech pouze třikrát denně přes Rymáň a Liběchov na Mělník.
V zimě prý mělo RTO co dělat odtud vyjet, jak říkával táta z řečí řidičů, ale to bývaly v 70. letech úplně jiné zimy, jaké známe dnes jen na horách.
Chodeč, to je dnes právem hrdá vesnice. Autobusovou zastávku jsem tentokrát nevyfotil, ale staré knížky jsem si prohlédl. Sice dnes žijeme v době, kdy díky pracovním bonusům snadno kupujeme současné vědecké, cestopisné, nebo historické encyklopedie a na antikvariáty tak koukáme trošku skrze prsty, ale ona taková i jen malá prohlídka autobusové čekárny na malém výletě vás někdy dovede třeba i ke knížkám dětství, které jste buď měli, nebo ještě pořád máte a je to tak trošku nostalgické setkání s dávnou minulostí.
Klenotem Chodče je dle mého názoru i tato zvonice s křížem, na kterou se vždy rád po čase podívám. Myslíte si, že se přitom člověk ponoří jen do sakrálních témat a běhu života ? Ale, kde že. Moje generace měla štěstí, že v mládí i v dětství prožila ještě i pěkné westerny, jako třeba film Sedm statečných, kde hrstka hrdinů pomáhala jakýmsi mexickým vesničanům proti násilnické bandě zlodějů. Samozřejmě tam podobné stavby nechali postavit španělští a jinde zase portugalští katoličtí noví osadníci. Ono se prostě všechno na světě tak kloubí dohromady a s tím koneckonců i ta melodická hudba, kterou jsem tu nedávno představoval. Měl bych si posvítit na nové autory některých parádních písniček.
Mimochodem, zkuste si někdy na youtube zadat názvy písniček od naši slavné skupiny Kučerovci, která tu v několika sestavách hrála od 50. let 20. století a budete žasnout, z jakých podprůměrných až nudných originálů utvořila ve svém pojetí takovou krásnou hudbu. To ovšem nemohu říci o písních, které hraje třeba kolem půlnoci Rádio Planalto. Ostatně, o internetovém rádiu se zřejmě nikde nediskutuje, ale když zavadím o někoho staršího, tak občas objevím chválu na hudební stanice z Afriky, nebo z Jižní Ameriky. Jen tam málokdo zmíní nějakou svoji oblíbenou stanici, takže společenský přínos se vlastně = 0 .
Na vrchu Strážnice si musíte najít důkladně správné místo pro pozorování Klínovce. Tady vadí trošku kouř EMĚ, špatná viditelnost i náhodné ostření mého zřejmě porouchaného foťáku.
Závěrečné fotky nemohou patřit ničemu jinému, než tomu, co je jen kousek nad vsí a dnes to má společenský zvuk tak mezi mantinely potřeby. Vandalové a lidská hovada sem naštěstí zatím nepáchla. Ti co se o něco zajímají o místě vědí a na několik málo minut se tu zastaví. Tak co ? Máte i vy nějaké své oblíbené vesničky a místečka ?
Vlastně bych měl dodat, že jsem kdysi na možný menhir nad obcí upozornil bez odpovědi na jistém fb zájemce o menhiry. Po letech jsem tu pak našel toto úžasné kulturní místo, kde se nějakou měrou podílelo několik lidí, či organizací na jeho representativním vzniku. Opravdu, krásné místo. Sice poblíž lehce frekventované silničky, ale rozhodně o nic méně příjemné, než posezení jen nedaleko vršku samého kopce Strážnice.
Zpátky už to bylo s kopce, místy mnohem rychlejší i díky povrchu ulice Chloumecké hlavně nebezpečnější , ale stálo to za výlet. Ona ta vozovka v ulici není ve špatném stavu, ale zrovna v části poblíž chodníku jakýmsi opravováním narušena a občas je i někde jinde výmol, což bych v rychlosti skoro 40 km / hodinu na trekovém kole s užšími ráfky zrovna chytit nechtěl.
Pohodový zbytek víkendu a pěkný týden !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}
Poslední komentáře
Petr Moss
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK