Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.
Blogy
Říjen 20, 2025
03:00
Říjen 19, 2025
19:58
Skalní Bludiště u Mšena bylo vždy velikým klenotem našeho CHKO Kokořínsko - Máchův kraj, byť zdaleka svojí velikostí nemůže ani trochu konkurovat mnoha skalním vyhlášeným městům v celé naši republice. I tak jsme ale za ten malinkatý okruh u města Mšena moc rádi a je konečně i turisticky výhodné, že se do Mšena lze dostat také vlakem.
Bludiště je součástí 11 km dlouhé vyhlášené Cinibulkovy naučné stezky, kterou celou v pohodě projdete za cca 2.5 hodiny. Obyčejně je považováno za její klenot a i cestu sem z města si lze zkrátit pěšky údolním parkem Debř, ale upřímně lze říci, že je krásná v celé své délce a vždy uvidíte něco jiného.
Jednou to jsou krásné dálkové výhledy z polní aleje na město, a pak si prohlédnete úžasnou horolezeckou skálu Faraón a slavný zdejší útvar Hlava a žába. Pak je to již zmíněné Bludiště, kde je ta koncentrace návštěvníků nejvyšší, ale neméně krásná je i část, která nese název Vyhlídky a Prolezovačky. V prvním případě čekejte spíše romantiku, než nějaké dálkové pohledy. Na ty tu máme hlavně nedalekou rozhlednu na Vrátenské hoře. A pokud jde o Prolezovačky, tak jejich krásu oceníte především tehdy, když si úsek trasy projdete. Konečně, výlet lze zakončit v restauraci Zlatý lev ve Mšeně, kde jej zejména při železničním výletu můžete krásně zapít.
Jak jistě víte, tak jsem v nedávné minulosti dával přednost spíše místům s rozhledy, což má na svědomí můj vztah k dálkovým pohledům do kraje i moje radiohoby v oblasti dálkového příjmu stanic. Neznamená to ale, že bych se občas nechtěl projít lesem, někde v blízkosti vodní hladiny, nebo i někde mezi skalami. Lidé jsou různí a o tom by se dalo dlouhosáhle vyprávět.
Zrovna jsem se potkal na výletě se zajímavými lidmi, se kterými si bylo co říci a shodli jsme se nakonec, že jsou lidé neuvěřitelně rozdílní. Někdo se rozplívá nad přírodou a nad výhledy do kraje, zatímco pro jiného je výletem cesta do obchodního centra, kde se může probírat nejrůznějším zbožím. Jeden se těší z českých luhů a hájů, zatímco druhý se vidí třeba i v nějakém zahraničním letovisku a mysl mu putuje kolem nejrůznějších gastronomických pochutin.
Každých čtvrt roku je v přírodě znát, a tak to tentokrát byla i cesta za ještě stále barevným nespadaným listím. Nevím už, kdy jsem byl ve mšenském Bludišti napodledy, ale ta chuť opět místo navštívit tu již delší dobu byla. Jen je tu problém, že dnes si již téměř nevyberete dobu, aby tu byl takový klid, jako kdysi. Kdo to zde již trochu znáte, tak máte velkou výhodu.
Jak později uvidíte, tak tu máme místo, které je již pro některé lidi téměž neschůdné a v komentáři jsem někde objevil, že jej lze obejít. Abych byl přesnější, tak pískovcové schody v průběhu času trpěly tak, že nejprve bylo riskantní absolvovat trasu po nich shora dolů a dnes je uměním je vystoupat i vzhůru.
Nakonec jsem trasu vzhůru ovšem dal a musím se přiznat, že i kvůli ne příliš kvalitnímu značení jsem část okruhu absolvoval znovu, ale stálo to za to a potěšilo to. Několik fotografií nechám bez komentáře. Vždyť je to hlavně pro oči a hezké pocity.
A jsme tady na nejkrizovějším místě okruhu. To víte, že jsem se neubránil různým pozdravům i drobným rozhovorům s lidmi a většina z nich přijela z Prahy. Protože vždy v červenci po té naši republice na železniční Jízdenku na léto tak nějak jezdím, tak jsem se neubránil určitému zklamání, které jsem ovšem vysvětlil.
Tu se jedné ze dvojice žen rozzářila tvář a pravila : ,, Tak, teď v Praze žijeme, ale pocházím od Moravského krasu. " K oboustranné spokojenosti jsme se tedy pobavili i o jiné části republiky, a to jsem ještě netušil, že teď to začne. Díky mému zabloudění ve skalách jsem se znovu dostal do kontaktu se čtveřicí na obrázku výše, která se chovala, jako kdyby ani neuměla mluvit. To jsem již nevydržel a ptám se : ,, Germany, English, Spain ?" Dotyční po sobě koukali, až muž na schodech pravil: ,, Hungaria ".
Přišlo mi zvláštní, že vůbec neuměli jiný jazyk, ale povedlo se mi z nich dostat aspoň to, že jejich bydlištěm je přímo Budapešť. Tak ty bych tady v říjnu nečekal. Zajímavé bylo, že ačkoliv znám několik maďarských slovíček, tak jsem si v danou chvíli nemohl vzpomenout téměř na žádné.
Pokud jste tu tedy někdy objevili článek, kde jsem mšenské Bludiště již představoval, tak si všimněte, jak se ty schody za ta léta proměnily. Ale, chtělo se to nebát a v rámci možností to zkusit.
Pak jsem spatřil tuto černovlásku, která se schody pokoušela sejít opačně a evidentně byla v rozpacích. Ihned jsem ji to rozmlouval a dočkal jsem se odpovědi : ,, Je to možné absolvovať opačně ?" Uspokojivá odpověď nás za chvíli lehce spřátelila a považte, že tato dívka byla z Popradu. Není to tu zrovna nějak kvalitně značené, a tak jsem raději dotyčnou dovedl až k místu, kde jsem asi před hodinou scházel do Bludiště já.
Kdysi by mi to snad ani nepřišlo, ale věděl jsem, že si to tu chci sice trošku opět znalostně obnovit, ale také chci navštívit i Vrátenskou horu a Lobeč. Zajímavé bylo, kolika lidem tu v Bludišti ta Vrátenská hora s rozhlednou vůbec nic neříkala, a když jsem popsal výhledy, tak mi moc děkovali za doporučení.
Je tady jedno takové krásné místo, odkud je na Vrátenku vidět. Dnes jsem byl o to spokojenější, že byla sobota, a že tam za několik minut také budu.
Na návštěvu jsem měl tentokrát ještě hodinku, protože teď v říjnu mají otevřeno do 16 hodin a výhled nebyl sice extrovní, ale hodně uspokojivý. Také zde bylo plno automobilistů. Tady jsem se poznal se skutečnými znalci. Když vám někdo začne vyprávět o rozhledně v Kadlíně, tady o Vrátence, o kopci Nedvězí a pamatuje památné dokumentární seriály s Munzarem z konce milénia, tak je to síla. To tím spíše, že ti lidé byli z Kladna, znali kdejaký kopec a ještě mi dole u paty rozhledny hlásili, že nová pokladna je tu prý již 8 let a oni pamatují ještě tu uvnitř věže při dveřích, když tu byli naposledy.
Opravdu jsou neskutečné rozdíly mezi znalostmi různých návštěvníků. To se ví, že ani tady jsem neodolal vyfotit své oblíbené objekty.
Tantokrát bylo vidět i vysoko na hřbety Krkonoš, ale oblačnost bohužel nedovolovala spatřit známé vrcholové objekty, byť se v jednu chvíli zdálo, že stavba Sněžné jámy se matně vynořila. To by musel člověk vozit sebou ještě triédr.
Housecké vrchy i naše domovina níže vždy potěší.
Na závěr jsem ještě vytáhl již zastaralý rozbitý Canon, abych zkusil aspoň něco přitáhnout.
Tady je zase jiný výhled, než ze Řípu. V centru fotografie máte hrad Házmburk, ale Klínovec najdete vpravo na pozadí fotografie. Vězte, že je odtud 120 km vzdálený. Sněžka je odtud vzdálena 82 km, ale nebývá vidět tak často. Tak, to by bylo z krásného říjnového víkendu vše. Hezký zbytek neděle a pohodový vstup do pracovního týdne.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
10:59
Milí čtenáři, pokud jste si o tomto po dlouhé době krásném slunečném podzimním víkendu našli čas na venkovní aktivitu, tak jste určitě neprohloupili. Nicméně tu mám dnes v prvním článku tohoto víkendu pozvánku RMM na výstavu ,, Jé, to znám! ", která odstartovala před tímto víkendem a bude tu pro vás k disposici do 30. listopadu. Na své si tak opět přijdou společně jak malí diváci, kterým je svět dětství vlastní, tak i diváci napříč širokým věkovým spektrem, kde značná část hledá mezi vystavenými exponáty něco ze svého dětství. Zcela výstižně to popisuje i s emocí každého jedince vlastní název výstavy ,, Jé. to znám !"
JÉ, TO ZNÁM ANEB TÉMĚŘ ZAPOMENUTÝ GRAFIK A ILUSTRÁTOR VILIBALD WEINZETTL
Podzim na Mělníku patří retrokulturomilcům, Výstava Jé, to znám! připomíná převážně obrazem a tvorbou téměř zapomenutého velikána české grafiky a ilustrace Vilibalda Weinzettla. Při její realizaci spojili svůj potenciál mělnický kreativec Petr Raist Šťastný a Regionální muzeum Mělník ve společné péči o odkaz možná jménem neznámého, leč dílem legendárního tvůrce ukrytého v našem dětství a ve vzpomínkách v řadě nezapomenutelných produktů či kouzelných schránek na ně.
Vždyť, kdo by nevyřkl s nostalgickou jiskrou v oku slova, která dala jméno naší výstavě při pohledu kupříkladu na obaly stavebnic Alfa, legendární Autodráhy, mozaiky Brouček, či známých etiket z krabiček od zápalek? K vidění je Weinzettlova tvorba pro děti, knihy, leporela, popup obrázky, či komiksy, plakátová produkce, ukázky promo grafiky a firemních log. Návštěvníci se pobaví nad dobovými kreslenými vtipy, oživí si paměť s obalovou produkcí.
Malí i velcí se mohou těšit na tematické interakce, mj. s rozšířenou realitou nebo prosvětlovačky. Většinu originálních exponátů poskytl na výstavu vnuk Vilibalda Weinzettla Dan Pelej. Výstavní počin provázejí interaktivní kreativní projekty pro školy s muzejními edukátorkami, podporující kreativitu, estetické vnímání a polytechnickou výchovu. 28. 10. v 14:30 se v rámci programu Dne Středočeského kraje koná prohlídka pro děti s animační dílničkou
Děti si odnesou vlastnoručně vyrobený thaumatrop. Výprava do nezapomenutelného barevného světa Vilibalda Weinzettla, u kterého si v příštím roce připomeneme 110 let od narození, bude pravděpodobně poslední šancí zhlédnout ucelenější soubor jeho tvorby… Máte šanci do 30. listopadu. Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17.
-RMM-
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 12, 2025
15:34
Milí čtenáři, dnes se vrátím k seriálu Střípky z dění na Mělníku, který je takovou kopií několika článků z mého prvního webu ( 2007 - 2011), který je dostupný již jen v některých prohlížečích a odolává ztrátě dat a svému konci jen proto, že mám jednou ročně možnost na výzvu web ještě nějakým způsobem zachránit. Už bych ani nevěděl, jak jej dále technicky tvořit. Důvod, proč k tomu dnes sahám je hlavně zdravotní a někoho může snad zajímat, jak to na Mělnickém vinobraní v roce 2007 vypadalo. V každém případě jsem byl téměř o generaci mladší, více jsem to prožíval, měl jsem blíže k zvučným umělcům a žil jsem pocitem, že každý obrázek je nutné i nějak jednoduše okomentovat, protože obrázek bez komentáře mi připadal neúplný.
Dnes už to zase bereme poněkud jinak, řada věcí se změnila a nezapomínejte, že i ten text je aktuální k vnímání občana v daném roce. Konečně, objevíte tam dnes zde již neexistující pouťovou atrakci, která stojí na katastru bývalého Hrdinova lisu, což je ten prázdný pozemek vedle vjezdu do areálu bývalého kina, či vedle ulice Na Podhoří. Myslím, že tu v tomto období byla oproti současnosti u nás na vinobraní i větší aktivita v předvádění hudby i prodeje CD - ROM indiánských písní hlavně zPeru a Chile. Také jsem tehdy ještě fotografoval fotoaparátem Olympus, který byl v dané době celkem dobrou volbou.
Vinobraní 2007
Vinobraní se na Mělníku prvně konalo v roce 1911, ale významným se stalo až druhé Vinobraní v roce 1922 díky návštěvě presidenta Masaryka. Od roku 1933 se koná Vinobraní na Mělníku pravidelně. V posledních letech však přibylo míst, kde se tato slavnost koná, a tak už dávno není Mělník televizním soustem pro hlavní zpravodajskou relaci. Každé Vinobraní zde však vyvolává u místních občanů jakousi nostalgii, vzpomínky i srovnávání s lety předešlými, a jakési ohlédnutí za touto největší místní akcí nacházíme ovšem i v různých místních listech a novinách. Ano, Vinobraní se neustále mění a vyvíjí. Někteří vzpomenou na časy, kdy prodejní stánky sahaly až někam na konec sídliště Střed, jiní zase na slova obřího muže před maringotkou v ulici Legionářů ( poblíž Aušperku), který vyzýval muže na souboj s velkým hadem a pro děti byla připravená malá opička Rozárka. Bylo také mnohem více kraválu než dnes, na zemi leželo plno opilců i rozbitých lahví od vína a VB ( dnešní policie) odvážela
v policejních Antonech ( speciální vozidla) některé výrostky snad až kamsi za město.
Na podiu na Náměstí Míru ( jiná ani nebyla) se podobně jako dnes vystřídaly hvězdy první velikosti, které znal národ z televize, ale i místní soubory. Dnes je nutno říci, že je ve městě větší pořádek, širší výběr programu ( více scén) a noční decibely jsou tak nízké, že občan skoro ani netuší, že se něco děje. Na svědomí to má jistě i vstupné,či někomu nemusí lahodit další pouťové výdaje, ale v každém případě mám pocit,že nechutné obrázky ( ikdyž občas pobavily) na některé opilce a jejich okolí je minulostí.
Ohňostroj byl v minulosti vystřelován ze starého mostu, trval podstatně déle než dnes a diváci si přišli i na krásný vodopád z mostu do Labe a jiné efekty. Dnes je to věc ekonomiky, ale divák nemusí vůbec smutit, protože, jak vidíte na záběrech, tahle krása stojí za to a krásně na ni odkudkoliv vidíte. Dříve divák jen nerad utíkal od scény s Karlem IV, aby chytil nějaké lepší místo na Vrázově, či zámecké vyhlídce. Býval to nelítostný boj, který připomínal řádění fotbalových fandů v ulicích města.
Večerní atmosféra pouťových stánků je neodmyslitelnou kulisou Vinobraní.
Atrakce Tornado v Tyršově ulici před ZDŠ Jungmannovy sady (U tanku) vyvolala zejména u mužské částipublika minimálně důvod ke krátké zastávce.
A tady máme detail jedné ze dvou vábniček na atrakci. Jaký úspěch dívky atrakci přinesly, to nevím, ale snad mi divák promine kvalitu snímku, protože blíž už to nešlo :-) a baterky pro blesk taky nic moc.
Dům hrůzy má už léta také své pravidelné místo před místní poštou.
Autodrom, to je atrakce, jejíž provoz se jistě vyplatí.
Otáčecí lavice na Karlově náměstí přinesla pobavení i kolemjdoucím.
Tato historická scéna na Palackého náměstí ( Prasečák) nesla název ,, dobývání pevnosti" a divákům přiblížila dobu, kdy naši zemi plenila švédská vojska. Ta mlha na snímku je opravdový kouř ze střelného prachu.
,,Tak co, ještě nemáš dost !"
V ostrém slunci vyšla tato fotka poražených vojáků docela dobře, ne ?
Po perném a hlučném mužném souboji lahodil oku diváka pohled na něžné pohlaví v dobových kostýmech.
Také pletením košíků byl Mělník v minulosti známý.
Zrovna, když jsem došel k hlavní tribuně, rozbalila to tu Laura a její tygři.
¨Tygři se svým nádobíčkem, osobitou image i pohybem dokonale sekundovali Lauře.
A Laura, jak se očekává od lídra, zase dokonale rozpálila diváky.
Tato atrakce, kdy jezdec krouží na motocyklu po stěně jakéhosi válce je tak strašně stará, že jsem neodolal záběru.
Indiáni, kteří nám představují kulturu zemí Jižní Ameriky již patří poslední desetiletí ke koloritu Vinobraní.
Kromě líbivých melodií můžeme obdivovat i exotické nástroje.
Co asi probíhá hlavou prodavačky ke konci Vinobraní u tohoto zajímavého, leč zrovna neobdivovaného stánku ?
Velice hezké stylové občerstvení ve Svatováclavské ulici. V popředí dívka malující karikatury.
Náměstí Míru dvě hodiny před koncem slavnosti.
Trestání nepoctivých řemeslníků předchází krátká návštěva Karla IV., která má několik výhod. Náměstí není již tak plné jako v sobotu večer, divák si může krále lépe prohlédnout a pro fotoaparáty je to snadnější kořist.
A tady si člověk opět vzpomene na působivá sobotní večerní staročeská slova :
,,Mistr hor viničných osměluji se předstoupiti před Tebe, králi nejmilostivější, a podati k ochutnání dobrého vína mělnického Tvé milosti. Tys, pane povznesl vinice naše, Tys oslavil břehy naše, Tvůj je to dar a my Ti dnes v oběť přinášíme jeho krev. Nuže, pij králi, na zdraví milosti své a na zdar a štěstí všeho lidu svého".
,,Děkuji vám oběma za vaše slova. Zde rád se nechám vítati od lidu svého. Nazýváte mne otcem...."
Po odchodu krále již tradičně probíhá trestání tří nepoctivých řemeslníků koupelí v místní kašně, které však vzhledem k délce historie této slavnosti nemá zase až tak dlouhou historii. Dříve ji předcházela ( v neděli odpoledne) zkrácená sobotní scénka průvodu Karla IV., ovšem bez příjezdu na koních.
Pro detailisty jen dodám, že letos byli v kašně vykoupáni poze dva řemeslníci a třetí byl vložen do klády, což bylo tradiční středověké mučení.
Vinobraní 2007 je za námi, a chce se zvolat ,, Ať žije Vinobraní 2008 !", ale dostalo se mi zpráv, že z důvodu revitalizace, se kterou se můžete seznámit v sekci Podzemí a následným úpravám náměstí, se možná Vinobraní nebude dva až tři roky konat, nebo v nějaké trochu jiné formě. Pro historiky ještě dodám, že Vinobraní už jednou takovou malou změnou prošlo, a to časovou v roce 2002, kdy bylo z důvodu solidarity k zatopeným obcím a čtvrtím omezeno na jeden den a pochopitelně bylo pojato jen kulturně a nikoliv s atrakcemi. Věřme však, že se této slávy dočkáme tak, jak jsme již léta zvyklí.
https://soutok.blogspot.com/2025/06/stripky-z-deni-na-melniku-1-dil-takovy.html
https://soutok.blogspot.com/2025/06/stripky-z-deni-na-melniku-2-dil-v-roce.html
https://soutok.blogspot.com/2025/06/stripky-z-deni-na-melniku-3-dil-to-byl.html
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 8, 2025
19:39
Měsíčník Mělnická radnice se každý měsíc dostává volně do poštovních schránek občanů žijících v katastru města, aby je stručně napsáno informoval o dění v jejich městě, kde žijí. To však neznamená, že si jej nemůže přečíst někdo jiný. Pokud máte internet a zajímá vás dění na Mělníku, tak si můžete dát do oblíbených odkaz níže.
https://m.melnik.cz/mesicnik-melnicka-radnice/d-1118
Nestává se často, aby se objevila nějaká informace, která člověka takříkajíc vezme a každý jsme v mnohém jiný, ale jakmile slyším nějakou úvahu o tom, že hodláme vzdát hold významnému panovníkovi nějakou sochou, tak vždy zbystřím. Důvod je prostý. Vždyť tu žijeme a každou trvalou stavební památku, pak můžeme roky našeho života navštěvovat.
Krom toho není socha panovníka jenom místem, kde se fotografují návštěvníci města, ale je i důležitým uměleckým zdrojem. Třeba zrovna ten náš zatím stále osamocený Karel IV, mě inspiroval v roce 1992 k napsání básně níže, která nese název ,, Vyznání rodnému městu."
Na dlouho se zdálo, že to u tohoto panovníka u nás na Mělníku skončí, ale žijeme v době, kdy si rádi připomínáme historická výročí, a tak se tu objevila soutěž o to, jak vzdát hold panovnici, která Mělník nejvíce proslavila. Porota i veřejnost posuzovala vítězné dílo, které by sv. Ludmilu nejlépe presentovalo, ale k dohodě prostě nedošlo. V tomto případě totiž nešlo ani o sochu, ale pokud mě paměť ještě aspoň trošku slouží, tak se přemýšlelo nad jakousi časem řízenou fontánou. Ani v tomto případě nezůstal Soutok stranou a na svých stránkách propagoval návrh v podobě sochy, která mě zkrátka oslovovala z knižního titulu ve výloze knihovny na Karlově náměstí.
Někdo jistě mohl kritizovat, že ilustrace z titulu knihy nemohla odpovídat prosté realitě doby a představovat světici, ale uznejte, že zde je kněžna ztvárněna, jako opravdová krasavice s určitou noblesou i respektem.
Když jsme si tedy loni připomínali výročí 750 let města, tak přišla myšlenka na dalšího panovníka, který se přičinil listinou, od které vidíme dnes Mělník tak, jako již město. Tady sice nikoho z mocných a možná i po zkušenosti s kněžnou Ludmilou již nenapadlo o nějaké soše krále Přemysla Otakar II. vůbec přemýšlet, ale pro mě je i tento král jistou srdcovkou.
Nejen, že jsem si v roce 2017 udělal na jízdním kole z půjčovny břeclavského železničního nádraží výlet na místo, kde náš téměř druhý nejslavnější král v osudné bitvě zakončil svůj život ....
https://soutok.blogspot.com/2017/07/melnik-vdeci-za-povyseni-na-mesto-krali.html
...., ale nakonec jsem se rozpomněl na časy, kdy jsem se ještě v mělnickém Pegasu věnoval poezii a přišel jsem po mnoha letech loni k výročí s básní ....
Skon krále Přemysla. Snažil jsem se, aby obsahovala nejen romantiku místa, které jsem navštívil, ale i každý detail toho, co zástupce tehdejší největší středoevropské mocnosti získal. Báseň najdete v závěru článku v odkazu níže.
https://soutok.blogspot.com/2024/11/ve-jmenu-oslav-750-vyroci-mesta-melnika.html
Poslední z panovníků, který se dokonce v Mělníku narodil, se jmenuje Jan Jindřich Lucemburský a ačkoliv jde o mladšího bratra císaře Karla IV. z prvního manželství Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou ( Jan Jindřich žil v letech 1322 - 1375), tak i přes jeho vládu na Moravě a v Tyrolsku byl poněkud opomíjen.
Ovšem, také v tomto případě se již zdálo, že se připomínka odbude formou výstavy, která již proběhla, ale reportáž přímého účastníka a zastupitele města Mělníka Martina Klihavce ze slavnostního křtu sochy panovníka v Brně je neskutečně optimistická. Brno - Královo Pole již panovníka má a dívá se k Mělníku. Stejné sochy z litého pískovce se má dočkat i Mělník, a ta bude zase pro změnu hledět prý k Brnu. Vzhledem k historii je to symbolické.
Zkusím si tipnout, že by socha mohla být někde poblíž vinice nad Vrázovou vyhlídkou, kde jsme v roce 2018 a 2019 sledovali z trávníku Mělnický okruh. Nu, je to jistě pozitivní příslib a asi by bylo fajn tu mít pěkně pohromadě naše významné výše zmíněné panovníky, ale buďme rádi za tuto zprávu, která už je příslibem, že tu snad konečně po Karlovi IV. něco nového z této oblasti bude. Na sochy panovníků, světců, či křížové cesty ve vinicích člověk během letních toulek leckde naráží, ale Mělník zase toho prostoru pro podobné aktivity zřejmě ani moc nemá.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 6, 2025
18:27
Právě mi z RMM dorazila aktualita, která jen dokládá fakt vzrůstajících nároků na člověka. Kde jinde to podchytit, než již na základních školách. Vždyť dnešní škola není jen o učebních předmětech a stále pokročilejších technologiích pronikajících i do soukromého života, ale nechybí prostor ani pro výuku první pomoci, protidrogová varování, výuku čelení ohrožení i násilí, podvodům, elektronické kriminalitě a také čelení obtížným sociálním situacím. To vše nejlépe dle zaměření s těmi nejpovolanějšími k danému téma.
Magickou třináctku nese další sociálně preventivně zážitkový projekt s názvem Finanční gramotnost. Jak na peníze? Sedmidenní program pro žáky šestých ročníků základní školy právě probíhá v mělnickém muzeu v již osvědčené dlouholeté režii týmu Prevence kriminality města Mělníka, Policie České republiky – Územní odbor Mělník (PČR), Městské policie Mělník (MPM) a Regionálního muzea Mělník (RMM).
. Jak označení napovídá, jde o zacílení na porozumění financím a hledání cesty, jak s nimi co nejoptimálněji nakládat v různých životních situacích u skupiny žáků základních škol, kteří přecházejí na druhý stupeň. To u nich vyžaduje vyšší míru samostatnosti, technik obrany a ochrany, čelení různým sociálním interakcím, a zvládání možného tlaku v intencích finanční operativnosti.
Lektoři chtějí školáky vést k osvojení patřičných dovedností a znalostí aktivizujícími metodami. Společně se věnují tématům phishingu, NFC čipů, financím ve virtuálním prostředí, bezpečným platebním metodám, heslům, ochranným prvkům, podvodnému jednání, e-shopům, nákupu online her, klamavé reklamě a mediálním sdělením. Vše v komparaci s platnou právní platformou. Nechybí ani malý exkurz do historie peněz nebo příklady z policejní praxe!
Mgr. J. Králová (RMM), kpt. Mgr. T. Svoboda, por. Mgr. M. Robková, por. Bc. M. Hamplová (PČR), prap. R. Srbová, DiS, prap. M. Moták (MPM)
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Regionální muzeum Mělník, p. o.
Středočeského kraje
nám. Míru 54, 276 01 Mělník
T: 315 630 923, M: 728 620 651
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 5, 2025
14:06
Milí čtenáři, máme za sebou velmi napínavý volební víkend, který letos opravdu táhl. Vždyť volební účast byla rekordních 68.95 % voličů. Někdo včera večer slavil, jiný smutil, jak už to tak bývá, ale ukázalo se, že i časté pravděpodobné volební preference nemusí vůbec nic znamenat a i když někdo říkal, že už ho ty předvolební debaty a vzájemné osočování nebaví a unavuje, tak i samotný závěr kampaně před televizní obrazovkou mohl ještě hodně změnit.
Máme dnes až neuvěřitelné množství nejrůznějších politologů a současně i ta technika jde neskutečně vpřed. Vše se zrychluje, k disposici je plno grafů i informací a dokonce jsem zaznamenal v jednom článku jakýsi pokus o odhad výsledku po pouhých deseti procentech spočtených hlasů za pomoci AI. Pak ten článek nějak zapadl mezi ostatními i s častou kritikou, že by to AI spíše měli použít na něco jiného, když se ty hlasy stejně musí dopočítat.
Dovolím si také zahrát na politologa. Myslím si, že ty pravděpodobné volební preference z průzkumů nemusely být ani v případě STAČILO ! daleko od pravdy, ale ve chvíli, kdy Andrej Babiš ve sledovaném televizním duelu před volbami prohlásil, že s komunisty ne, tak potenciální voliči zmíněného uskupení změnili na poslední chvíli názor. Propadnutí mnoha hlasů tu posledně již bylo a voliči se zřejmě poučili a dali hlas tam, kde jim přišel účinnější.
A možná to nemuselo být jen v tomto případě. Možná volič více přemýšlí nad výsledným efektem a začal také taktizovat, jako politici. O tom svědčí i vykroužkování Zbyňka Stanjury, který zřejmě nepůsobil na diváka zrovna pozitivním dojmem. Na složitost politiky nyní poukazuje i nutnost povolebních jednání vítěze voleb, která je tu ostatně při tomto volebním systému vždy od roku 1990.
Žijeme samozřejmě ve světě sociálních sítí, kde můžeme v diskusích pod články lidí vidět různé názory a i z toho zkoušíme usoudit, jak je kdo rúzným problémům ve společnosti nakloněný. Zajímavým uskupením na naši scéně jsou Piráti. Tam je vždy téměř jistá přízeň zejména nejmladší voličské generace a nemusíme rozebírat ani nějaký program strany, nebo co se nepovedlo. Navíc stále relativně mladá strana bez vazby na vzdálenou minulost, což samozřejmě zejména mladé voliče oslovuje.
Nevím, pro kolik lidí jsou volby svým způsobem momentálním koníčkem aspoň jednoho víkendu, ale spíše tu sehrává svoji roli fakt, že už jich někteří máme za sebou moc a vidíme i jen laicky, jak se to všechno měnilo. Třeba je tu vzpomínka na časy, kdy se hlavně Praha, ale i velká města a mnohá menší středočeská zbarvovala na volebních mapách do modrých a fialových barev ( ODS, TOP 09), zatímco zejména Ústecký a Moravskoslezský kraj býval převážně oranžový ( ČSSD). Tehdy se objevovaly i různé strany s jepičím životem ( Zelení, VV), které způsobily, že jsme někdy měli v parlamentu až moc parlamentních stran, a pro nesnadná jednání a dlouhé interpelace, se objevovaly i první myšlenky na většinový volební systém, který má někde svoji tradici.
Pak tu zase bylo období, kdy již vkročil úspěšně na scénu současný letošní víěz, který tehdy na začátku sebral hlasy bývalým nespokojeným voličům ČSSD, ale i některým nespokojeným dříve volícím ODS. Pokud vás aspoň dnes třeba zajímá, kdy v jakém roce kde byly jaké volby, a jak si různé strany a hnutí tehdy vedly třeba i na úrovni obcí, tak k tomu tu máme web ....
https://www.volby.cz/
Dnes máme skutečně rozvinuté sociální sítě. Nabízí se nám k různým měsícům údajné volební preference hned několika agentur, můžeme číst komentáře pod články hýbajícími společností, nebo třeba i sledovat náladu na faceboocích. Nyní tedy již nezbývá, než se zase dívat, jako po každých volbách, kam se bude vše ubírat.
Prožili jsme si v září krásné počasí, hezké akce ( jsou tady) a říjen už nám tolik pohody zřejmě nedá, ale pokusme se o jeho příjemné prožití. Nemusí to být nutně vždy venku. Jsou i krásné knihy a pokud vás zaujal třeba i článek o zajímavé hudbě z Brazílie, tak jsem zjistil, že právě ze soboty na neděli po půlnoci na stanici Rádio Planalto, se hodně hraje a slov je tam konečně minimum. Tedy, myslím, že asi tak od času 00.12, a pak se to opakovalo ( čili od 1.12 hodin) Hudba ve stylu Kučerovci ( tentokrát havajské kytary i mexické rytmy s častým užitím tahacích harmonik.)
Původně jsem myslel, že psát k volbám téměř nic nebudu, a to hlavní v dnešním článku budou chystané akce, ale nakonec to dopadlo jinak. Nuže, podívejte se níže na obrázky.
Přeji vám příjemný zbytek víkendu !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 30, 2025
18:39
Přátelé, volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ( 3. - 4. října) jsou tady !! Kandiduje nám tentokrát 26 uskupení a celý seznam si můžete jednoduše prohlédnout na odkazu níže.
https://www.volby.cz/app/ps2025/cs/name-lists
Upřimně řečeno je asi zbytečné a i pro mě náročné, se tu vypisovat s celými a někdy i dlouhými názvy stran, o kterých mnozí ani nevíme, že existují a hlas pro ně je prakticky hlasem vyhozeným, neboli zbytečnou cestou k urnám. Pojďme se spíše podívat na to, jaká čísla vlastně mají favorité a kde bude mít váš hlas určitou hodnotu.
6 SPD, 8 Přísaha, 11 Spolu, 16 Piráti, 20 Auto ( Motoristé sobě) 22 Ano, 23 STAN, 25 Stačilo!
Vybral jsem tedy 8 těch, kteří si v průzkumech vedou nejlépe a mají šanci získat nějaká křesla. Co k tomu dodat ? Moc se o tom nepíše ale v minulosti už se dělo leccos. Nejednou jsem si kdysi přečetl nářky, že je zbytečné k volbám chodit, protože si to ten dotyčný pověřený a mnohdy vítěz voleb sestaví třeba i se stranou, která dotyčnému voliči není sympatická. Někomu se zase líbí jen některé body programu nějaké strany Nu, je třeba si uvědomit, že volič svým hlasem pouze posiluje nějakou konkrétní stranu a tím jeho úloha končí. To všechno další už je zkrátka na politicích, na jaké spolupráci se s kým kdo podle situace dohodne.
A vyjednává se zase s těmi úspěšnými, kteří se nějakým podílem kvalifikovali, protože měli dostatečný počet příznivců. Budeme se tedy ještě necelé tři dny setkávat s různými názory i vzájemným osočováním v různých táborech, či výměnou názorů. V některých médiích zůstane u nestranné volební kalkulačky, jako nápovědy pro stále nerozhodlé voliče. Soutok obvykle vždy něco k volbám napsal, tak tentokrát to bude prosté : ,, Užijte svoji hlavu." Nu, čeká nás trošku soutěživý víkend, který v této fázi připomíná trochu sport se vším všudy, ale tak už to o volby prostě bývá a zejména o ty sněmovní.
Závěrem tedy nezbývá, než popřát pohodový víkend a nyní již pojďme k materiálům zaslaným z RMM.
Jé, to znám... vernisáž a další muzejní akce v říjnu
Milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,srdečně Vás zveme na vernisáž výstavy Jé, to znám aneb Téměř zapomenutý grafik a ilustrátor Vilibald Weinzettl, která se koná ve čtvrtek 16. 10. od 17:00 hodin v malém sále muzea.
Při realizaci této výstavy spojili svůj potenciál mělnický kreativec Petr Raist Šťastný a mělnické muzeum ve společné péči o odkaz možná jménem neznámého, leč dílem legendárního tvůrce ukrytého v našem dětství a ve vzpomínkách v řadě nezapomenutelných produktů či kouzelných schránek na ně. Slavnostní vernisáž se uskuteční za přítomnosti Weinzettlova vnuka, Dana Peleje, který projekt posvětil a poskytl většinu originálních exponátů!
Již tuto sobotu 4. 10. vyrazte s námi na tradiční ornitologickou vycházku Festival ptactva s ukázkou odchytu a kroužkování. Sraz v 8:00 před muzeem.
Společně s Hospicem Tempus Vás zveme na Papučový den ve středu 8. 10. Akce je součástí celorepublikové kampaně Dožít doma - týden pro mobilní hospice. Papučový den je vyjádřením podpory těm, kteří tráví své dny i noci péčí o blízké. V 14:00 bude slavnostní zahájení Výstavy srdcem tvořené ve vstupních prostorech muzea, následuje pochod v papučích centrem města a zakončení v muzejní kavárně s posezením u horkého čaje.
SRDEČNĚ ZVEME I NA DALŠÍ ŘÍJNOVÉ AKCE:
28. 10. si nenechte ujít Den Středočeského kraje. Čeká Vás kostýmovaná prohlídka expozice historických kočárků, hravá prohlídka pro děti na výstavě Jé, to znám s exkurzem do základů mechanické animace a dílničkou...
Ve středu 15. 10. v 17:00 se v muzejní kavárně koná další mykologická přednáška Jaroslava Malého Vitální houby rostoucí v našich lesích.
V kavárně až do 23. 11. můžete shlédnout výstavu fotografií mělnického fotografa Ladislava Záruby Kouzelné proměny přírody v čase jednoho roku.
V prodeji je také dlouho očekávaná novinka Muzejní víno! Pro Mělník typická odrůda Ryzlink rýnský, jehož hrozny pochází z historické vinice Klamovka (Chloumek) Vás potěší svou elegancí a lehkostí.
Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!
Hezký den
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 29, 2025
19:12
Jestliže poslední sobota měsíce září ven moc netáhla, tak neděle byla pravý opak. Samozřejmě se nabízela celá řada možností, jak neděli strávit, nebo kam si případně zajet, ale nakonec u mě zvítězila opět Stará Boleslav. Důvodů byla celá řada. Silnou motivací pro mě bylo také to, že měla být letos v kryptě kostela sv. Václava vystavena lebka sv. Václava, kterou jsem tu již dlouho nenavštívil a navíc dostala nový skleněný domov, který má být šetrnější při transportu teplotním vlivům i změnám vlhkosti.
Dále mám tuto akci v oblibě i z toho důvodu, že mi připadá taková svým způsobem pohodová. Nikde žádné tlačení se, pokud ovšem vaše cesta neuhne z hlavní třídy do Lázeňské ulice plné stánků, aby skončila ve finále v pouťovém areálu Houštka plné atrakcí. Sice je tam zajímavé přírodní prostředí, které má zase svoji pouťovou atmosféru, ale je to přeci jen zase zcela jiný svět, než ten kulturní a duchovní na hlavní městské třídě, která je pro tuto akci uzavřena.
Už ani nevím, kolikátá návštěva této akce to byla a musel bych se podívat zde na webu, ale prvně jsem sem nejel vlakem na velmi výhodnou jízdenku PID za pouhých 30 Kč v jednom směru, nýbrž jsem trošku projel auto. Zážitek to byl jistě zajímavý, protože jsem projel kvanta obcí, kde jsem snad nebyl přes 35 let. Směrem tam to bylo v plánu, ale nemohl jsem pochopit, že je tu taková hustota provozu.
Až cestou domů jsem se dozvěděl, že je státní silnice někde u Ovčár uzavřena, a tak tu byl prostě důvod zavítat i do takové vsi, jako jsou Konětopy. Ale, pojďme již k samotné Staré Boleslavi, kam jsem jel například i z toho důvodu, že nás už tento víkend čeká taková společensky důležitá událost. Ostatně, když lidé v napjatých dobách navštěvovali hojně Říp, tak i tady je cítit letos taková symbolika.
Nechci se tu dnes i z časových důvodů nějak rozepisovat, protože to byl i důvod samozřejmě pořídit zase nějakou tu turistickou vizitku, ale musím zmínit, že to bylo prvně, co bylo zakázáno údajně z úcty k sv. Václavovi v kryptě cokoliv fotit. Osobní názor je ten, že tam kde je zakázáno fotografování, tak by měla být ke koupi kvalitní pohlednice s artefaktem, jako je tomu v případě relikviáře sv. Maura v Toužimi.
Je sice pravdou, že lebka se objevila na turistické vizitce o velikosti cca 8x8 mm, a že si ji můžete na internetu prohlížet dle libosti a mnohem větší, ale zkušenost říká, že vlastních fotografií, nebo pohlednic a vizitek zakoupených v místě děje si vážíme zkrátka více a považujeme je za takový doklad, že jsme místo opravdu navštívili a vzácný artefakt viděli na vlastní oči.
V infocentru jsem se mimo jiné seznámil s turistou, který mi potvrdil to, co tady již léta píši. Jedna věc vás přivede k další. Začalo to diskusí ohledně jedné absolventské vizitky z poutě, která již byla vyprodána ( šlo o starší ročník) a nedorozuměním jsem se dostal až ke stánku jakéhosi turistického klubu, který tu dnes pořádal jakýsi významný pochod. Později jsem našel na ulici plakát zvoucí k dalšímu masovému pochodu, ale nikoliv na 28. září, ale již na 4. října. Inu, kdo budete mít v sobotu chuť třeba na masový pochod, tak si to níže na obrázku přečtěte. Vyrazit můžete třeba z Neratovic a cílem je Stará Boleslav.
Na náměstí se střídala různá hudební uskupení a zrovna se hrálo v rytmu swingu. Večer by se tu dočkali příznivci Michala Prokopa s Framusem 5 a Anny K. Vkus každého zejména místního potenciálního diváka i ochotu oběti určitého domácího pohodlí nechám být, ale v sobotu by to bylo jistě příjemnější. Tou dobou jsem teprve mířil do vnějších prostor obezděného kostela sv. Václava.
Tady se naskytla milá momentka, jaká se neodmítá.
Uvnitř kostela jsem již fotografoval mnohem méně, než v minulosti a pochopitelně se snažím dodržovat fakt, že interiéry kostelů, zámků apod. se mají užívat pouze pro vlastní potěšení, ale nikoliv je veřejně šířit. Proč si dělat nějaké problémy ? I tak bylo kolem kostela opět na co koukat a nakonec jste si mohli i něco koupit.
Jak vidíte, tak za 55 korun si můžete koupit i plechovku ležáku, který se vaří od jara 2024 speciálně pro tuto příležitost a ke koupi je například údajně také v infocentru.
Nějak si neumím představit, že bych se neměl během návštěvy jít podívat také do Brandýsa nad Labem. Vždyť čas žene a já si chtěl osvěžit vzpomínky i navštívit infocentrum, kde jsem zřejmě předloni kupoval nějaké turistické vizitky i pohledy. Jenže jsem se od jedné seniorky se psem v parku nad zámkem dozvěděl, že bylo v srpnu přestěhováno na náměstí. To se ukázalo, jako dobrá náhoda, protože to byl důvod jít pěšky ještě o něco dále do míst, kam by to člověka pro určitý hluk možná zase až tak moc nelákalo, byť jistá zvědavost by tu určitě byla.
Víte, jaké číslo je v blízkosti starých lázní v našem městě ? Řekněme, že 838. Po řece je to tedy k mostu v Brandýse n. L. 27 km.
Kašna v parku nad zámkem.
Masarykovo náměstí v Brandýse nad Labem v sobě skloubilo oddychové rozsáhlé prostory i důležitou dopravní křižovatku. Jako první padl můj zrak na tuto celkem vydařenou moderně vypadající fontánu. Kolik měst jen má někde na nějakém náměstí nějakou tu fontánu a někdy i více ?
Socha sv. Jana Nepomuckého.
Budova radnice. Městský úřad vpravo.
Máte rádi sluneční hodiny ? Cíleně je obvykle nevyhledávám, ale když nějaké někde objevím, tak je to vždy zážitek. Kolik bychom jich jen našli již tady na Soutoku. Stačí letošní letní výlety a můžeme si přidat i ty naše domácí. Není to krása ?
Jen kousek odtud vás už vítá budova muzea, která je současně infocentrem. Myslím, že i tady budete spokojeni.
Nakonec jsem i tady objevil nějakou úzkou uličku a mimo jiné jsem i zjistil, že tu je někde také nějaký minipivovar a dokonce tu v srpnu pořádají pivní ochutnávkový festival, kde člověk na plakátu objevil značky, které ani nezná. Na závěr nedělního výletu jsem nemohl vynechat dominantu Staré Boleslavi. Kostel Nanebevzetí Panny Marie má tak krásný interiér, že by byl doslova hřích jej nenavštívit. Navíc bývá vidět i na tu vzdálenost 22 km z naši zámecké vyhlídky, či 13 km z vyhlídkové lavičky v Přívorech, tak je vždy krásný pocit, když se vám vybaví návštěva interiéru tohoto objektu.
A jsme na konci. Zítra si někteří z nás, už jen z určitého kladného vztahu k historii připomeneme Mnichov 1938, a pak už nás čekají volby do poslanecké sněmovny. Mějte se pěkně !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 25, 2025
19:24
Je zajímavé, že vždy v září, se obvykle najde ještě jeden opravdu horký víkend, kdy se k nám vrátí léto v maximální plné síle, a když jste na nějaké akci, tak obvykle dojde k tak silnému prožitku, že si jej pamatujete léta. Aby toho nebylo málo, tak mi ranní cesta na mělnické vlakové nádraží připomněla mé letošní dálkové červencové výlety, kdy mě vlastně zase hlavně ve značné míře obklopovaly vlaky a nejrůznější nádraží. Sice jsem jel na tuto velkou akci až o dvě hodiny později, než na zmíněné letošní výlety, ale u Národního dne železnice v nedalekém Nymburku jsem přeci nemohl chybět.
A bylo nás více takových, co jsme si tento svátek vlaků jen kousek od domova nemohli nechat ujít, protože nás s nimi něco pojí. Navíc je to jedinečná příležitost, jak si zase po mnoha letech projít a prohlédnout nejen nejrůznější vagony, ale i útroby různých lokomotiv, se zajímavými stanovišti strojvedoucích.
Odjížděli jsme tedy rychlíkem RegioJetu z našeho nádraží v 7.40 hodin a Nymburk nás přivítal již někdy v čase mezi 8.15 - 8.20 krásným optimistickým slunečným až letním ránem. Nadšení návštěvníků, ale i pořadatelů bylo cítit doslova na každém kroku. V Nymburku je depo, kde se akce konala přeci jen z hlavního nádraží vzdáleno 1.5 km, a tak nikoho nepřekvapí, že v onen významný den tu jezdil zvláštní spojovací vlak, což nebylo vše.
Nymburk totiž letos slaví 750. výročí města a zrovna ve stejný den se konal také historický program hned pod hradbami města, jehož vrcholem byl Průvod králů historickým středem města, který se na pozemek pod hradbami do parku opět vrátil. Místní zastupitele tak napadl docela chytrý nápad, když přišli s mimořádnou historickou autobusovou linkou číslo 1, která měla za úkol všechna tato důležitá centra akcí během spoje v rámci několika minut propojit.
Vzhledem ke krásnému počasí byl jako hlavní perla nasazen autobus Škoda RTO v málokomu známé variantě kabriolet, kterému sekundovala u nás tak známá a populární harmonika ( jezdila na lince Praha - Mělník -Štětí) Ikarus. První spoj však vyjížděla tuším až v 9.05 hodin, a tak první návštěvníci užili jednotku výše na obrázku s odjezdem v 8.30 hodin.
Ani to však ještě nebylo v oblasti speciálních jízd vše. Každého musel předně zaujmout zelený vlak stojící na vedlejší koleji, který je na tratích bez elektrické trakce schopen užít napájení z baterií. Ten pro zájemce skýtal výletní okruh z Nymburku do Nymburku přes Křinec, Městec Králové, Chlumec nad Cidlinou a Velký Osek. Krom toho sem jezdily ještě nějaké nostalgické vlaky z Prahy a z Kolína.
Konečně nesmím zapomenout ani na zřejmě pravidelnou linku do nedalekých Poříčan, která však byla tento den vyjímečně obsluhována parní lokomotivou a dobovými vagony s dřevěnými lavicemi a úložným prostorem pro zavazadla nad sedadly. A abych nezapomněl, tak jsem někde v programu zahlédl i zvláštní vlak směrem na Mladou Boleslav. Píši to z hlavy.
Na fotografii výše můžete vidět, jaká fronta tu stála těsně před devátou hodinou, kdy byla jedna ze dvou vstupních brán depa veřejnosti otevřena. Do depa totiž přicházeli účastníci ze dvou směrů, a když jsem zde zmínil, že je brána depa vzdálena cca 1.5 km od hlavního nádraží, tak ještě dodám, že do míst točny v zadní části areálu je to dalších cca 500 metrů. Poslední zajímavostí je, že některé osobní vlaky i dnes zastavují v neoficiální zastávce Nymburk depo, když jsou cestující ve vlaku předem vyzváni, aby nevystupovali.
Jsou lidé, kteří udělají cokoliv, jen aby nestáli v nějaké frontě. I tady bylo na výběr, protože řada stánků stála ještě před branami depa. Nebylo celkem o čem přemýšlet, a že se vyplatilo okukovat nabízený sortiment zboží, tak to vidíte při pohledu na bránu o něco níže a několik málo minut později.
Osobně jsem doplnil nevelkou domácí sbírku pohledů s železniční tématikou a rozhodně jsem nebyl sám. Na druhou stranu se tu našlo spousta dětí, ale i modelářů železnic, kteří si doma v případě možnosti staví svá domácí kolejiště. To je vůbec takový zajímavý kontrast. Fandové aut mají doma spíše auta v běžné velikosti, která opečovávají, opravují a modýlky jsou spíše určeny dětem, byť i zde existují sběratelé. U železnice je to obráceně. Tam jsou modýlky určeny i dospělým a největší model má zpravidla rozměr zahradní železnice, když je někdo kumštýř a takříkajíc od fochu :-).
Železniční modelařina je poměrně náročná věc. Potřebujete pro ni prostor. Dále to není zrovna levná záležitost a ještě to stojí spoustu přemýšlení, shánění nejrůznějších komponent mimo samotných vagonů i lokomotiv a hlavně spolkne spoustu času. Je to jako vše o prioritách každého člověka. Někoho to nesmírně těší, když to má doma a třeba to i rád ukazuje jiným lidem. Jiný se na to velmi rád někde jednou za čas podívá, ale je spíše zvyklý vidět častěji tu skutečnou železnici.
Je pravdou, že snad nejvíce se návštěvníci těší na vyjímečnou možnost si projít interiérem nejrůznějších lokomotiv a lákavá je i komentovaná přehlídka jednotlivých strojů na točně, ale to, že můžeme vůbec po železnici celkem bezpečně jezdit je zásluhou mnoha pracujících zaměstnanců v depech, kteří nejen opravují lokomotivy a vagony, ale i mění opotřebované věci za nové. Přitom je důležitá i důkladná strojová kontrola těchto dílů, aby se snad někde neobjevila nějaká oku skrytá prasklina materiálu. Velice namáhanou součástí jsou podvozky. Na obrázku níže máte zatěžkávací zkoušku pružení a uznejte, že nejde o žádná malá pérka, jak můžete vidět ještě o jeden obrázek níže. :-).
Dílenští mistři se zájmem sobě vlastním rádi přibližovali návštěvníkům nejrůznější procesy, ale můj program byl nabitý a zpřístupněnou halou jsem spíše prošel.
Snad nic nelákalo tolik, jako lokomotiva Vectron od firmy Siemens ( nahoře) a TRAXX MS3 od firmy Alstom ( níže). Dozvěděl jsem se, že celý Národní den železnice si kompletně můžete prohlédnout v televizním pořadu Pozor vlak ! , který dává v současnosti naše televizní stanice A11 a jehož díly jsou rovněž na youtube.com. K oběma lokomotivám aspoň odkazy :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Siemens_Vectron
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lokomotiva_388
Konečně vás musím pozvat i na vlastní kanál, kde se videa z akce katapultovala hned jako novinky mezi má nejsledovanější videa. Inu, už to tak je, že akčnost mívá navrch před romantikou.
https://www.youtube.com/watch?v=VoXnU9cpNZw
https://www.youtube.com/watch?v=_es16nMONFg
https://www.youtube.com/watch?v=SeLlDcGG0UQ
https://www.youtube.com/watch?v=29eAIOvGGT4
https://www.youtube.com/watch?v=txbN16DbBpo
Další z mnoha odkazů : https://www.youtube.com/watch?v=WOc5ZuVc05M
https://www.youtube.com/watch?v=hUYPBDJP_jE
Takové krásné království mají dnešní strojvedoucí nejmodernějších lokomotiv. Jenže, práce strojvedoucího je sice svým způsobem svobodné povolání, jak se říká, ale na druhou stranu i neskutečná odpovědnost, bdělost v každém počasí a díky pracovním turnusům a spánku po ubytovnách i něčím, co je pro většinu z nás zvyklých na rodinný život, cestování, turistiku a plno nejrůznějších zálib těžko představitelné. Přitom by bez těchto lidí naše výlety a cesty po železnici nebyly možné.
Z hygienického zařízení je tu umyvadlo a kanistry na čistou a odpadní vodu.
Interiér někdy vyplňuje elektronika a jindy velké silné naftové motory, ale vždy to má svoji atmosféru a je co obdivovat.
Dieslová lokomotiva Sergej byla v 70. letech 20. století doslova postrachem obyvatel žijících i 200 metrů od trati. Než došlo k její protihlukové úpravě, tak se třásly celé domy. Níže si můžete prohlédnou její interiér.
To jsem se již přesunul k točně, kde se odehrávalo od 10.30 hodin první představení lokomotiv. Jedinou, ale pro mé fotografování nepříjemnou věcí byl fakt, že se fotilo proti slunci.
Samozřejmě tu nemohlo chybět občerstvení a akce byla pochopitelně po všech stránkách zajištěna. I podle ohlasů od lidí, kteří byli na akci prakticky se mnou, se akce zdařila, moc se líbila a hodně pomohlo i počasí, které má občas na takovéto gigantické akci obrovskou moc.
Nespokojený se sluncem proti sobě jsem se rozhodl, že na točnu zkusím zajít později, až bude slunce trošku z úhlu. Už jsem pomalu mizel do prostor, kde jsem ještě nebyl, když jsem zaregistroval příchod ministra dopravy Martina Kupky, který tu měl mít jakýsi zahajovací proslov. Mimochodem, posledního politika Sašu Vondru jsem potkal 28. září na mostě mezi Starou Boleslaví a Brandýsem nad Labem. Také nečekaně. Tentokrát to ovšem připomíná, že volby jsou už za dveřmi.
Tady jsem byl již na cestě do toho severního neprobádaného sektoru, kde měly být autobusy. Byly, ale za těmi historickými jsem musel druhou vstupní branou do areálu od města. Naše brána, kterou jsem fotil ráno byla určena jen návštěvníkům od vlaku a jinak se z naši strany nebylo k ní možné dostat.
Součástí akce bylo i představení současné regionální dopravy autobusů PID.
Populární motorák Hurvínek.
I toto bylo jedním z velkých lákadel, proč jsem zajel do Nymburka. Na autobus v 11.15 hodin bych se ještě dostal a musím si přiznat, že jsem udělal chybu. Prostě zvítězila myšlenka zde udělat video pro youtube. Ve 12.45 jsem se již nechytal a myslím, že plno lidí stálo ve frontě zbytečně. Na ty čekala zatím odstavená harmonika ( Ikarus). To bych ale předběhl v čase, když jsem byl nucený jít pěšky asi 1.5 km do centra města. Opravdu nerad na něco čekám, byť bych se možná zřejmě svezl aspoň nostalgicky harmonikou.
Na Mělníku známá nostalgická harmonika provozovala v 80. letech linku Praha - Mělník -Štětí.
Tradiční bufet na kolejích s možností posezení venku patří k železničním akcím rovněž.
Když vidím něco hezkého, tak je mi jedno o co jde. Chtěl jsem sem dát ještě jeden snímek motocyklu a místo toho se mi rozhodil redakční systém. Místo dvou fotek se jich nahrálo snad 60. Tak tu máme zase bezčasovou směsku, ale snad prominete. Vlastně na tom vyděláte :-). Těch fotek jsem opravdu nafotil hodně přes 400 a hodně i z interiérů lokomotiv. Ty ale asi neuvidíte, protože nejprve jsem chtěl vše neplánované smazat, a pak jsem zjistil, že je lepší z časových důvodů raději už ty nahrané fotky nechat.
Nu, když jsem vycházel od beznadějně obsazené zastávky historických autobusů asi ve 12.45 k městu, tak jsem byl maximálně spokojený. Sice jsem již kvůli horku 31°C a pokročilé době, jakož další akci u hradeb nakonec představení lokomotiv na točně ve 13 hodin vynechal, ale zase jsem viděl křest 20. lokomotivy Traxx pro ČD Cargo a bylo docela příjemné zase změnit prostředí. Sice tu nebyl vlak TGM, ani France Jozefa, jako kdysi v Olomouci, ale to mi ani trošku nevadilo. Bylo to prostě super.
Tak, odborníci si jistě všimli, že tu ze světa parních i moderních lokomotiv, které jsou třeba i jen 20 let staré nebylo vše, ale to konečně není ani účel a je to další důvod jezdit vlaky, nebo zase někdy navštívit nějakou podobnou krásnou akci. Já se pak vydal na malém kousku naši krásné české země do zcela jiného prostředí, ale to si necháme na příště. Pohleďte na tu krásnou říčku Mrlinu, kterou tu lemuje zahrádkářská kolonie a již brzy se tu vlévá do Labe.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 21, 2025
17:26
Milí přátelé, jak jsem již zmínil, tak jsem skutečně v sobotu dorazil do Nymburka. Mně se to spisovné koncové písmeno ,,u" moc nelíbí a u nás také hovorově říkámě u předložky do ,, do Mělníka ". Nafotil jsem tam skoro 500 fotek i nějaká videa, ale pochopitelně jsem si musel udělat i čárku přítomnosti na dalším Mělnickém vinobraní. Považte, že od roku 1984 jsem neměl absenci ve volné pouťové zóně, a to ještě jen kvůli povinné základní dvouleté vojenské službě. Jinak lze tedy tu přítomnost posunout až někam na konec šedesátek :-).
Následující fotografie ani komentovat nebudu. Vždyť to jsou již notoricky známé obrázky, a také atrakce často zaujímají stejná místa. Co je jinak, tak je skutečnost, že tu je několik obrázků i z placené zóny, která byla letos na neděli návštěvníkům přístupná zdarma. Ovšem, nijak jsem se nezdržoval, neboť bylo třeba dohánět resty. Dopoledne ty domácí i něco na počítači. Odpoledne zkusit provětrat FM pásmo, zda nepřijdou nějaké avizované dálky.
Fotografie z Nymburka by pochopitelně byly některé použitelné, ale nějakou záhadou se mi snad téměř všechny kroutí doleva, jako když se žáček učí sklon písma, a tak je budu muset pracně aspoň minimálně rovnat, což zase stojí spoustu času. Nicméně mám pro vás k tomuto termínu na svém youtube kanálu již několik nových videí a možná dnes večer ještě jedno, nebo dvě přidám. Tyto se zatím týkají ukázky atmosféry z Mělnického vinobraní, ale hlavně jsem v Nymburku zdokumentoval kompletně celý Pochod králů, který bylo třeba rozdělit do čtyř dílů. Proč ? Tak to se dozvíte v textu pod videi.
Myslím, že však mají přijít nějaké nepříjemné dny, a tak bude jistě čas si se snímky trošku pohrát a můžete se těšit na reportáž z nymburského depa, kde bude k vidění nejen spousta vlaků, ale i malé překvapení, a nakonec i z historického centra, kde probíhal Pochod králů a atmosféra středověku. Odkazy na momentálně čerstvá dostupná a hotová videa najdete pod dalším obrázkem.
Mělník:
https://www.youtube.com/watch?v=xykWQJ6JuY0
https://www.youtube.com/watch?v=xLWISzdoeIU
Nymburk:
https://www.youtube.com/watch?v=S84nQDSvoCE
https://www.youtube.com/watch?v=bo1r3Jgm8ow
https://www.youtube.com/watch?v=PPYkWgXyiR0
https://www.youtube.com/watch?v=w4U_kutWTaw
Pohodový zbytek neděle ! Snad vás videa potěší a možná motivují i k různým akcím. Ještě dnes tak asi dvě přidám z jiného soudku, a pak se snad můžete někdy těšit na nějakou tu reportáž nejspíše právě s obrázky z Nymburku.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 14, 2025
15:31
Po krátké odmlce, během níž jsme se věnovali jiným tématům, se náš kanál Soutok vrací k tomu nejdůležitějšímu – k aktivnímu sledování dění v Mělníku. A návrat to bude velkolepý.
Hned po skončení vinobraní, tedy 22. září, se koná klíčové zastupitelstvo města. Na programu je několik důležitých bodů, ale největší pozornost bezesporu budí projednávání územního plánu.
Abychom vám usnadnili orientaci v tomto komplexním tématu a poskytli vám pohled přímo od zdroje, rozhodli jsme se pro speciální krok. Celé zasedání budeme vysílat živě na našem YouTube kanále.
Navíc se můžete těšit na exkluzivního hosta. Pozvání přijal ten nejpovolanější – bývalý starosta Mělníka MVDr. Ctirad Mikeš. S ním budeme celý průběh komentovat a získávat cenné postřehy a názory z první ruky.
Už nebudete muset složitě hledat záznamy na webu města. Celý přenos budete mít na jednom místě, s odborným komentářem a v přátelské atmosféře.
Chcete se zeptat na něco, co vás pálí? Pošlete své otázky už teď do komentářů pod videem přímo na YouTube. My se je pokusíme během vysílání položit.
Přidejte se k nám a pojďme společně sledovat, jak se rozhoduje o budoucnosti našeho města.
Těšíme se na vás!
Nakonec si dovolím malé poděkování Standovi za letitou práci na tomto blogu! Když jsem ho v roce 2011 zakládal měl jsem velké plány. Život je změnil a roku 2013 je tenhle skvělý web práce jednoho člověka a za to moc děkuji! Věřím že pozvánka na můj stream vám zde nebude vadit.
Hned po skončení vinobraní, tedy 22. září, se koná klíčové zastupitelstvo města. Na programu je několik důležitých bodů, ale největší pozornost bezesporu budí projednávání územního plánu.
Abychom vám usnadnili orientaci v tomto komplexním tématu a poskytli vám pohled přímo od zdroje, rozhodli jsme se pro speciální krok. Celé zasedání budeme vysílat živě na našem YouTube kanále.
Navíc se můžete těšit na exkluzivního hosta. Pozvání přijal ten nejpovolanější – bývalý starosta Mělníka MVDr. Ctirad Mikeš. S ním budeme celý průběh komentovat a získávat cenné postřehy a názory z první ruky.
Už nebudete muset složitě hledat záznamy na webu města. Celý přenos budete mít na jednom místě, s odborným komentářem a v přátelské atmosféře.
Chcete se zeptat na něco, co vás pálí? Pošlete své otázky už teď do komentářů pod videem přímo na YouTube. My se je pokusíme během vysílání položit.
Přidejte se k nám a pojďme společně sledovat, jak se rozhoduje o budoucnosti našeho města.
Těšíme se na vás!
Nakonec si dovolím malé poděkování Standovi za letitou práci na tomto blogu! Když jsem ho v roce 2011 zakládal měl jsem velké plány. Život je změnil a roku 2013 je tenhle skvělý web práce jednoho člověka a za to moc děkuji! Věřím že pozvánka na můj stream vám zde nebude vadit.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
13:47
Jak jsem psal již minule, tak nám to září neskutečně žene a je plné i venkovních akcí, kterým dnes říkáme také outdoorové, ale ne vždy má člověk čas, nebo možnost, se vypravit tam, kam ho to zrovna láká. Je to přesně týden, co jsme tu měli skutečně krásnou neděli a Soutok se vypravil odpoledne do svých oblíbených míst. Tentokrát jsem však měl více času, neměl jsem sebou ani oblíbenou radiotechniku, a tak jsem mohl svůj výjezd rozšířit ještě o další blízký cíl.
Když se řekne Mšeno, tak se možná někomu vybaví Cinibulkova stezka vedoucí skalním městečkem s názvem Bludiště, které je zdejší velkou turistickou atrakcí. Podobně vyhlášené je místní koupaliště a přírodní údolní park Debř. Oboje jsem již delší dobu neviděl, a tak jsem byl docela rád, že mám čas si jednu z těchto atrakcí přidat. Rozhodování nebylo složité. Bludiště si určitě užiji lépe mimo sezónu, kdy tu není tolik lidí, kteří navíc směřují v obou směrech. To je v úzkých skalních průrvách při míjení se docela problém.
Oproti tomu je údolní přírodní park Debř takovou bližší romantikou a i tady se procházelo v neděli odpoledne obrovské množství lidí. Ostatně, osobně si myslím, že web Soutok je zářivým příkladem toho, proč je tak výhodné, když už je konečně člověk v životní fázi, kdy se někam může vypravit v běžný všední den. Na toto období sice díky relativně nedávné změně zákona čekám, ale přeci jen již není tak vzdálené. Inu, jak náš ročník s oblibou říká, tak jsme odnesli dva roky povinné vojenské služby mnohdy daleko mimo domov a ještě většina z nás čeká na slušně prodloužený odchod do řádné penze.
Jak vidíte, tak Mšeno má prostě po všech stránkách něco do sebe a plným právem sem zatím stále aspoň symbolicky jezdí i víkendová sezónní železniční spoj přímo z Prahy. Na obrázku výše vidíte ve středu snímku takový prosklenný balkón, který nápadně připomíná ptačí domky v Úštěku. Je to sice lehce mimo trasu, ale nemůžete téměř přehlédnout malebný Hostinec u Koruny, který dnes však podle informací otevírá pouze po telefonické domluvě. Tak jest psáno na www.mapy.cz.
Osobně toto místo chápu tak, jako jednu z řady krásných věcí, které ve Mšeně najdete.
Hned naproti máte krásnou hasičskou zbrojnici a vedle najdete rodný dům význačné osoby. Na tabuli pak čtete, že Augustin Herman, se význačně zapsal do ranných dějin čtyř států v dnešním USA. Opravdu to stojí za přečtení a nutno dodat, že Mšeno má těch význačných osobností hned několik. Po jedné z nich je pojmenována i místní překrásná turistická 11 km dlouhá Cinibulkova stezka. Nebo třeba Ladislav Píč atd.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Augustin_He%C5%99man
Tedy, to je životopis a ani se nedivím, že si jej tu tak považují. Prý prokazatelně první Čech v těchto končinách. A co víc? Nejen jeho vlastní aktivity, ale i ..... Kdo jste někdy kouřil, tak zvlášť starší ročníky jistě znáte značku Peter Stuyvesant. Tedy, také společná historie se slavným obchodníkem.
Místní lázně mě neskutečně překvapily. Snad každý turista, který tudy kdy prošel, tak zatoužil si toto krásné významné místo vyfotografovat. Jenže, teprve až nedávno zde byly odstraněny stromy, se kterými musel fotograf bojovat a jen těžko hledal vhodnou parketu. Nyní v roce 2025 s tímto tedy nemáme problém. Symbolicky zůstal zachován strom, nebo dva v pravém růžku dole mimo snímek.
Orangutan.
Popisovat jednotlivé zajímavosti přírodního parku Debř je asi zbytečné. Máte je popsané na panelech u cesty a dokonce tu mám někde i článek, kde jsou nafocené. Krom toho jsou i v mapách.cz. Nicméně se tomu někde neubráním.
Krmítko.
Kokořínek.
Kamenné divadlo.
Husův památník.
Slavná mochomůrka má prý již minimálně rok klobouk na zemi a nikdo neví proč.
Důležitým místem je místo Na rovinách, které je takovou křižovatkou cest i zcela odlišného terénu. Právě odtud můžete vykročit do Bludiště, do Kokořínského dolu, ale také podle celkem poklidné silnice zpět ke Mšenu. To byl i můj případ. Na místě najdete nejen zde typický kříž, ale nově tu naproti také vzniklo občerstvení ( níže na obrázku). Právě odtud, se dá také dojít do míst, kde za určitých podmínek můžete spatřit dole v rokli kdysi nejfotografovanější skálu Mšenska Mysliveček. Je to však jen pro znalce a bez označení. Nicméně, máme tady na Soutoku takový čtyřdílný seriál.
https://soutok.blogspot.com/2021/04/nejfotografovanejsi-skalou-na-prvnich.html
I podle silnice je co fotit. Tady je zkrátka všude krásně.
Kaple sv. Máří Magdalény v Romanově.
Hospůdka Romanov. Sem dříve rádi zašli místní turisté i trampové, ale nyní se zdá, že hospůdka žije i z majitelů kravanů, kterým se zalíbilo na zdejším svahu u silnice nad Mšenem.
O tomto jsem psal výše. Krásný pohled na Mšeno, možnost postavit karavan a stát se místním občanem i turistou, a blízkost hospůdky níže na obrázku.
Mšeno tu máte celé, jako na dlani, a takových míst je u Mšena více. Pak vás již žlutá značka vede na samotný okraj údolí Debř, odkud sejdete po kamenných schodech v pískovci opět na kraj údolí ve Mšeně.
Uzoučké uličky. I to je Mšeno.
Mšenská radnice.
Hlavní část Mšena. Fotografováno od restaurace Zlatý lev. Právě v ní končí kroky nejen místních, ale i mnoha návštěvníků. Vstup do radnice je zároveň vstupem do místního IC a muzea. Rohová budova vpravo je pak hlavně vyhlášenou cukrárnou s obrovskou návštěvností. Však je současně i na náměstí.
Škola ve Mšeně je prostě z urbanistického hlediska místním klenotem. Ve zvláštních oslavných dnech slouží její věžička, jako rozhledna.
Před školou stálo ještě v 80. letech malé letadlo a máme tu také někde článek i s komentáři. Fotografii budete zřejmě jen těžko někde hledat, ale informaci mi nakonec potvrdil od některých místních pamětníků tehdejší mšenský starosta Martin Mach. Ano, právě vlivní rozhodují o tom, jaké jejich město je.
Škola z druhé strany. Krásné hřiště, co ? Pokud někdy přijedu do Mšena z Vrátenské hory a vidím, že se lepší výhled na Krkonoše, tak právě za školním pozemkem mám ještě poslední šanci zjistit, zda náhodou není již očima vidět vrcholové stavby na hlavním horském hřebenu.
Přátelé, dnešní neděle tedy zrovna k nějakým venkovním aktivitám moc neláká. Vždyť občas lehce sprchne. Nás tady na Mělníku čeká od pátku třídenní Mělnické vinobraní a jsem svědkem takového očekávaného jevu. Kdosi prohlásil, že tu máme silnou populaci ,, husákových dětí", kterým je dnes mezi padesáti až šedesáti lety. Znám jich mnoho a spíše před tím vinobraním mnozí utíkají. Prý je ten program ,,dnes" snad vyloženě dělaný pro tu nejmladší generaci. Mě tedy spíše zajímá fakt, že jako příznivce železnice budu mít tentokrát Národní den železnice dokonce v nedalekém Nymburce. Že by snad sobotní návštěva akce, kam míří i někteří známí ?
Pak tu máme samozřejmě i svátek Sv.Václava, který může být pozvánkou do našeho nedalekého dvouměstí na Labi a ani jsem nezkoumal, co by snad mohlo být vystaveno. Několik článků tu je a má to celé zajímavou atmosféru, byť lze svátek prožít samozřejmě i jinak.
A pak už nás čekají volby. Sice je papírově vítěz dost pravděpodobný, ale myslím, že nám zejména ty minulé volby ukázaly, že vítězství ještě neznamená vítězství. A jak tak zjišťuji nálady kolem sebe, tak to vypadá, že snad lidi začali volby bavit, protože v našem městě se mnozí těší dokonce už i na ty komunální. Doba je rozhodně zajímavá. Nicméně vám přeji pohodový zbytek neděle, plno času na různé záliby a snad zase při nějakém dalším článku zde nashledanou. Rovněž děkuji, že vás zdejší občasné články baví a je to vidět zejména tehdy, když jich vychrlím více. Nicméně je milé, že i při nečinnosti si denně řada čtenářů sem najde cestu k různě starým i různě kvalitním článkům.
Mějte se pohodově !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 11, 2025
21:11
Přátelé, občas se stává, že člověk musí něco řešit, nebo má nějakou společenskou akci, a tak náhle není čas na volnočasové aktivity a tím i na psaní. Nicméně, máme tu opravdu převážně letos krásné září a aspoň v neděli odpoledne jsem si našel čas na malý výlet do mých blízkých oblíbených míst. První akcí dne, tak byla vyjížďka na oblíbenou rozhlednu Vrátenská hora, ke které mám zkrátka hluboký vztah, jak již jistě víte z mých mnoha článků.
Tam jsem toho prožil za ten život docela dost, a tak se tam člověk prostě rád vrací. Samozřejmě, že tam člověk jede hlavně za tím úžasným rozhledem. Vždyť, kam jen se podíváte, tak tam už jste s určitou nadsázkou někdy v životě byli. A konečně platí i to, že všechna ta místa jsou pořád výzvou k dalším návštěvám. Odtud si je však můžete v kostce rychle připomenout a máte přitom pohledu takový povznášející pocit.
Na oba kopečky Bezdězu se dá koukat z mnoha vzdálených míst i z mnoha úhlů, a každý z nich má nějaké své osobité kouzlo, ale snad odnikud to není takový prožitek, jako právě odtud.
Když už se řekne Bezděz, tak váš zrak musí neodmyslitelně pokračovat na 1012 m.n.m. vysoký kopec Ještěd s úžasnou vrcholovou stavbou architekta Hubáčka. Opravdu si nedovedu představit, že by tam měla stát nějaká jiná stavba. Fotografie jsem z časových důvodů ani neupravoval.
Hned vpravo od Ještědu spatříte Jizerské hory, ale hlavně navazující Krkonoše. Když se objeví Krkonoše, tak je to vždy zvýšený důvod k radosti, a to tím spíše, když zaznamenáte některé dominanty vrcholového hřebenu. Obyčejně to bývá polská bouda Szrenica ( níže a východněji Vosecká bouda), pyramida Violík, rozhlasová a televizní bouda Sněžné jámy, kterou následuje nejvyšší vrchol západní části pohoří Vysoké kolo ( 1510 m.n.m.). Zajímavostí je, že směrem k nám ten terén padá pozvolna, ale do Polska je to opravdu strmé.
Schválně se někdy vypravte vlakem z Tanvaldu, Kořenova, nebo Harrachova do Jelení Hory a prohlédněte si pohoří zase z druhé strany.
Téměř uprostřed snímku je typická stavba Sněžné jámy.
Tady máme v popředí Housecké vrchy a na pozadí již kopce Českého středohoří.
Bájný Říp.
Mladá Boleslav na pozadí není odtud již daleko.
Zámeček v Lobči.
Hrad Házmburk a kopce na Lounsku. Zatím mi musí můj nekvalitní automat Canon stačit, ale jistě by se nějaké to pořádné přibližovadlo hodilo. Někdy je dobré mít sebou i triedr, ale každá takováto přibližovací věc je objemová i něco váží.
Tady bychom s pořádným přibližovadlem v levé části snímku v nejvyšším bodu viděli i odtud 120 km vzdálený Klínovec ( 1244 m.n.m.) Sněžka ( 1603 m.n.m.) je odtud vzdálena ,, jen" 82 km. Jde tedy na naše poměry o velmi velmi výtečnou vzdálenost, která je tu však tuším mediálně trošku opomíjena asi tak, jako u nás v Mělníku fakt, že vidíme na kopce až do Saska. Dobře patrný je v podmínkách zejména mobilní stožár na Kleiner Lugstein ( 898 m.n.m.) a 66 km od mělnického zámku.
Mnohdy neodolám a i třeba kvůli možným lepším podmínkám zkouším foto nějakého objektu znovu.
Milešovka a Kletečná jsou u nás dva dominantní vrcholy, které mají navíc společně s Řípem a Lugsteinem roli slunečního kalendária.
Sedlo ( 726 m.n.m.) je nejvyšším kopcem východní části Českého středohoří. Odtud však není tak malebné, jako od naši vily Karoly.
Vysílač Buková hora je nejen dálkovou dominantou, ale jeho dosah se táhne i daleko do nitra Čech.
V popředí Bělá pod Bezdězem.
Znovu Krkonoše.
Můj výlet pokračoval po Vrátenské hoře ve Mšeně, kde jsem se prošel do tamního vyhlášeného městského parku Debř, ale fotky z něj si necháme na příště. Byl tu jistě potenciál i na návštěvu Bludiště, ale to se hodí spíše na časy, kdy vás nic neomezuje v čase, a kdy už tu není až příliš turistů.
Protože jde celkem také o bohatou fotogalerii, tak Mšeno bude příště a pojďme již k závěru slavné neděle 7.9. 2025, která se zapsala hlavně svým zatměním Měsíce, jenž bylo na našem území, jako úplné. V tomto stavu měl Měsíc vyjít asi v 19.35 hodin.
Média udělala akci pořádnou reklamu. Problém byl, že lidé i po západu slunce v našem městě Měsíc nemohli najít a marně jej vyhlíželi. Osobně jsem po různých marných pokusech došel až na starý autobusák ( křižovatka Fibichova - 28. října), kde již bylo z dálky vidět seniorskou manželskou dvojici, která tu evidentně úkaz sledovala.
To již bylo snad 20.40 hodin SELČ. Zdálo se, že tu nějaká oblačnost i je, ale hlavně to bylo světelně opravdu slabé. Došel jsem až za kulturní dům, kde bylo více tmy a zkoušel jsem zázraky.
Přiznám se, že jsem focení mobilem předem nijak nestudoval a výsledek byl tak tristní, že byl nepoužitelný, ale aspoň Canon automat odvedl nějakou práci, byť ty pixely jsou prostě bída. To je jinak prostě lahůdka pro opravdové fotografy s pořádnými a někdy i ne lacinými foťáky, které to focení baví hrozně moc tak, že je to pro ně number one. Osobně nemám tak vyhraněnou paletu zájmů, o čemž svědčí fakt, že jsem třeba včera řešil, jak na jednom mezinárodně sledovaném webu vkládat své rozhlasové FM záchyty do databáze.
To je tedy z 1/2 vše, a až bude čas, tak ve 2/2 si projdeme mšenský park Debř. Byl to po dlouhé době zase zážitek.
Poslední snímek Měsíce byl asi ve 21.07 SELČ, kdy nám už těleso vystupovalo pomalu ze zemského stínu, aby dosáhlo celkového výstupu cca ve 22 hodin. Jistě by bylo příjemné za takového počasí sledovat do těch 22 hodin výstup Měsíce ze zemského stínu, ale když to nešlo a ani to není takový šlágr, jako polární záře. Na druhou stranu mám malou naději, že vzhledem k relativně častým zatměním Měsíce u toho třeba už za pár let budu a nebudu se už muset ohlížet na nějaké nutné zítřejší ranní vstávání.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 5, 2025
16:16
A je tu září. To znamená také plno větších venkovních akcí a celá řada vinobraní. Pojďme se podívat na první polovinu měsíce se zaměřením na město a okolí. Přímé webové odkazy na podrobnosti akcí v Lysé nad Labem a v Kropáčově Vrutici jsem tu nedávno dával, tak dnes již jen plakáty. Ostatně, po jejich zvětšení, se také mnohé dozvíte.
⛪️Dny evropského kulturního dědictví, září v muzeu
Milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
přejeme Vám příjemný vstup do nového školního roku a srdečně zveme do muzea na zářijové akce i do regionálních památek na Dny evropského kulturního dědictví!
Muzeum, jakožto lokální garant Dnů evropského kulturního dědictví 2025 přináší přehled pořádaných akcí v regionu. Téma roku 2025: Architektonické dědictví.
V pondělí 8. 9. si nenechte ujít komentované prohlídky tzv. spontánních nápisů na proboštském chrámu a v mázhausu radnice s Mgr. Ing. Janem Mávrou (od 10:00 a od 16:00 h; sraz účastníků před kostelem sv. Petra a Pavla na Mělníku).
V sobotu 13. 9. se můžete v rámci Dne zvoníků těšit na vycházky se zvoníky (v 10:00 a ve 14:00 h; sraz u muzea).
Řada akcí se uskuteční také v Liběchově a Dolních Beřkovicích. Otevřen bude opět kostelík ve Vrbně... Více informací.
Ještě do 21. 9. můžete navštívit neobyčejnou didaktickou hernu Zábaviště pro sviště ve velkém sále muzea. Sviští dráha, Svišti v balónkovišti, Najdi mě, Logopedický pilníček, Děravý příběh či Herecká výzva Chyťte pytláka, jsou jen některé názvy svištích aktivit, při kterých se zabaví každé dítě: malý sportovec, zpěváček, detektiv, herec, počtář, přemýšlivec, hudebník i výtvarník!
Veselé obrázky Venduly Hegerové, která výstavu vytvořila společně s Muzeem a galerií v Poličce, vystoupily z knížek a těší se na Vás! Přijďte si hrát a učit se na výstavu, která spojuje chytrou zábavu, tvoření a pohyb.
Otevřeno denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 h. Od 9. do 19. 9. probíhají v dopoledních hodinách na výstavě programy pro školy.
SRDEČNĚ VÁS ZVEME I NA DALŠÍ AKCE POZDNÍHO LÉTA:
V muzejní kavárně na Vás od 9. 9. čeká výstava fotografií známého mělnického fotografa Ladislava Záruby Kouzelné proměny přírody v čase jednoho roku. Využít můžete také náš nový herně-relaxační koutek na parkánu. K pěknému výhledu na Mělník i Chloumek, dobré kávě, lokálním vínům i zdravým limonádám se přidala možnost zahrát si Člověče, nezlob se a šachy i houpací lavice.
V sobotu 4. 10. vyrazte s námi na tradiční ornitologickou vycházku Festival ptactva s ukázkou odchytu a kroužkování. Sraz v 8:00 před muzeem.
Na říjen pro Vás připravujeme výstavu Jé, to znám aneb Téměř zapomenutý grafik a ilustrátor Vilibald Weinzettl. Vernisáž bude 16. 10. v 17:00 h. 28. 10. pak výstavu oživí v rámci programu Dne Středočeského kraje prohídka pro děti s animačním workshopem...
Skalní obydlí ve Lhotce u Mělníka je letos otevřeno do 28. 9. 2025.
Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!
Přeji krásný den
Kristýna Frelichová, DiS.
https://www.muzeum-melnik.cz/akce-a-vystavy/dny-evropskeho-kulturniho-dedictvi-1372_854cs.html
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 24, 2025
18:24
Nedávno mi tu v nějakém komentáři pod jedním článkem napsal náš radní zastupitel a místostarosta města pan Martin Klihavec, že články na Soutoku nejsou pro něj jenom inspirací k výletům, ale jsou také inspirací k tomu, co by třeba bylo ve městě dobré opravit, nebo nějak vylepšit.
Když jsem dnes na poledne přišel do části parku v blízkosti autobusového nádraží, tak jsem si nemohl nepovšimnout určité pozitivní změny od chvíle, kdy jsem tu právě nedávno tato místa v jednom článku zkritizoval. Jako, kdybych slyšel tu Martinovu odpověď přetvořenu v první počin. Na vrchním snímku máte zcela nový mostík a pěšinka vedoucí na něj je opatřena zábranou s upozorněním, že průchod je zde zakázán. Ostatně, na té cestičce je ještě co opravovat.
Ať už je to jak chce, tak vidíte, že určité nářky nemusí zůstat jen výkřikem do prázdna, když dojdou k očím a uším těch správných aktivních lidí, kteří nemohou být pro svoji pracovní zaneprázdněnost všude a nemusí vždy hned také nějaký problém zaznamenat, či objevit. Ovšem, jak jsem se tak na místě zastavil, tak mě tak napadlo, zda by to vůbec celé nechtělo předělat a motivoval mě k tomui stav posledních suchých let.
Vždyť se opravdu poslední dobou díváme neustále na nepříjemně zelenou lehce zapáchající vodu a bahnité dno nenabízí leckdy také žádné krásné pohledy. Krom toho mám pocit, že ani ty kachny v teplém počasí moc netouží do takové vody vkročit a raději tráví čas pod korunami stromů. Což se tak nějak pokusit o malý zázrak, aby mělo jezírko nějakou cirkulaci vody ?
Vím, že říčka Pšovka bohužel už celá léta trpí neskutečně nízkým stavem vody, ale snad by zde mohlo být nějaké řešení a třeba by i pomohlo prohloubení dna jezírka. Voda by sem pak mohla přitékat třeba nějakým potrubím z potoka Pšovky a podobně se do ní zase vracela. Neznám situaci současného provedení a je to samozřejmě záležitost studia pro odborníky, ale zejména v posledních letech mě tak napadá, že tato vodní plocha není často tím, čím bychom ji asi tak rádi viděli. To je tedy nyní takový náhlý poznatek Soutoku.
Nádražní ulice. Kdo by si jen nepřál, abychom se již brzy dočkali nějakého výsledku a pokud možno pozitivního. Navíc jsou vždy komunikace v blízkosti vlakových nádraží určitou vizitkou každého města. Někde se daří dokonce vytvořit podzemní tunely pod takovou komunikací ( Poděbrady, Olomouc..) a jinde jde o světelné přechody. Zajímavé, že nadchodů se mnoho nedělá, ale talé znám tento případ třeba z Mikulova.
S Mělníkem je to horší, protože se zde neustále navrhují nejrůznější varianty, kde se ruší téměř všechny přejezdy, přemýšlí se o křížení v úrovních, zvažuje se občas i přestavba vlastního nádraží a dokonce tu byla i varianta propojení s levobřežní labskou tratí snad někde u přístavu. Nic tu jakoby není finálním řešením a je to na celá desetiletí podobně tak, jako ten obchvat, který již pomalu ani nemá kudy jít. Ale, třeba bude jednou z nějakých důvodů na té silnici zase volněji :-). Je až strašné, když čtete, jak se šrotují někde nákladní vagony. Ono stačí jenom to, že lokálkám se na severu v Ústeckém kraji daří, ale ve Středočeském kraji, se za současného vedení prostě ruší.
Rozdílná politika dvou mimochodem sousedních krajů jednoho státu. Podívejte se nyní na obrázku níže na takovou zajímavost.
Tak tento úryvek je z roku 1940 z níže uvedené kapitoly i sborníku. Stáří 85 let, ale jako kdybych slyšel mnohde naši českou současnost. Ostatně, nevím, zda nějaká část mělnických historických sklepů byla opravdu někdy něčím zasypána, ale v roce 2005, se o takových úmyslech tehdy zmínil Tep regionu, když se uvažovalo prý í o směsici jakéhosi elektrárenského popílku s něčím.
Snad to mělo být prováděno někdy v devadesátých letech, ale nakonec k tomu naštěstí nedošlo, a tak jsme mohli prvně v roce 2005 zajít do středověkých sklepů města a můžeme tam i nyní díky aktivitám předsedy MOOS. Ostatně, není bez zajímavosti, že právě v 90. letech jsem coby člen Pegasu jednu báseň sborníku Mělník veršem i obrazem věnoval právě středověkému sklepení a nějaké nadšení kolem některých dnes do jisté míry oživených myšlenek jsem tedy nezaznamenal. Pojďme ale zpět k železici.
Na severu dával Muzejní železniční spolek ze Zubrnic horko těžko do provozu v roce 1978 zrušenou slavnou lokálku z Velkého Března do Úštěku, kterou by dnes Úštěk turisticky uvítal, ale za současné situace budou rádi, když trať obnoví aspoň do Lovečkovic. Podobná situace je i na zbytku ,, Kozí dráhy" a tamní lokálky v turistickém Českém středohoří prosperují.
Ve Středočeském kraji jsou také CHKO, a také tam jezdí lokálky, ale je tu prostě nějaký jiný zájem. Přeci není normální dělat první průzkum obsazenosti tratí v čase covidu - 19, který nám sebral každodenní provoz lokálky, a pak si vybírat takové termíny, kdy je to na té trati prostě slabší a bez turistů, aby se mohlo říci, že se nevyplatí. Přitom se kdekoliv jinde snaží, aby tam ten turistický ruch dostali pokud možno ve slušném množství. Ale, to je všude o lidech, kteří rozhodují.
Pojďme však k normální železnici, která užívá tratí obvykle ve vlastnictví Správy železnic.Okolní státy si udržují své národní dopravce, ale management našeho ČD nechává každý rok několik tratí s lehkým srdcem konkurenci. Přitom se ví, že ČD je možná sice o něco dražší, ale leccos i díky zkušenostem dokáže zvládat lépe. Ovšem, to jsou zase zbytečné dohady pro odborníky na speciální dopravní weby, kde má v diskusích každý svůj názor.
Zavítal jsem po delší době do budovy. Na obrázku je jakýsi automat pro výdej jízdenek společnosti RegioJet. Je pozitivní, že celá řada častějších cestujících dnes už ví, že nejlepší variantou pro cestování vlakem jsou dnes zpravidla integrované jízdenky různých regionů. Nejlépe někdy i celodenní varianty. Smutné je, že má oblíbená Jízdenka na léto, je rok od roku stále více degradována a příští rok půjde nově dokonce o tak důležitou trať, jako je ta z Kolína, přes Havlíčkv Brod do Brna. Obávám se tak, že až se konečně dostanu mezi ty, kteří si ji dnes mohou, a také kupují během prázdninových měsíců i dvakrát, tak to již opravdu nebude mít cenu.
Vidím tam nějaký tradiční ostrůvek, který se používá na velmi širokých silnicích. Jsem sám zvědavý, jak se to zde kde bude přecházet, ale tam vzadu mi to přijde skoro daleko a poněkud trochu mimo hlavní trasu od hlavní příchozí cesty ( ulice Jiřího z Poděbrad). Takto z dálky to dokonce vypadá, že tam je nějaký odstavný pruh pro zastavení autobusů a skoro se zdá, že tam nemusí být díky tomu menšímu ostrůvku mezi oběma směry jízdy dostatek prostoru pro nějaký větší kamion.
Těžko to takto z dálky hodnotit a k místu samotnému by vlastně člověk došel přes perón nádraží a průchodem. S těmi přechody to tedy bude zajímavé. Nebo, že by opravdu tady poblíž nadchod ? To by bylo možná zajímavé po zkušenosti z Mělnického okruhu 2019, ale nevím, co by tomu říkali staří lidé. Za mě by to ale mělo něco do sebe a Mělníku by to přineslo možná i určitou originalitu. Měst se semafory je dost a vždy je nějaká strana nervozní a je to i méně bezpečné a snad i atraktivní výškový pohled.
Válec je pro mě i takovou vzpomínkou na dětství. Kolik malých chlapců mělo jen mezi autíčky aspoň jeden parní válec ?
Dále jsem na procházce našel takový pozemek s parkováním pěkných autobusů. Že by ten níže sloužil i naši fotbalové reprezentaci ?
A nakonec oddechová místa, kde se aspoň trošku zastavil čas.
Pohodový zbytek neděle a úspěšný vstup do dalšího pracovního týdne !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 22, 2025
21:38
Stanice Antena 2 vysílá na frekvenci 94.4 MHz přímo z centra Lisabonu. Vysílač je jen nedaleko stadionu slavného fotbalového klubu Benfica Lisabon a místo je od Mělníka vzdáleno 2 261 km. Nejde ovšem o záchyt přímou pozemní vlnou, ale takzvaným odrazem od vrstvy Es. To je pak pro nás ta vzácná exotická náhodná situace. První číslice čtyřčíslí 8202 znamená pevninské Portugalsko. Česká republika má číslo 2 a další státy pak mají písmeno, nebo číslo. Například číslo 5 Slovensko, 4 Švýcarsko, písmeno B Maďarsko, A Rakousko a D Německo. Některé číslo sdílí i více států, ale obvykle jsou daleko od sebe a celkem lehce i bez internetu již odhadnete podle názvu stanice, kam ji asi zařadit.
http://poupa.cz/rds/countrycodes.htm
Přátelé, jsou dny, kdy člověk nemá moc čas na nějaké psaní a přitom vás to trošku láká, protože je to nejen určitá zábava, ale docela se točí i to počítadlo návštěv, které bohužel mohu jenom sem a tam ofotit a dát do nějakého článku, ale to je stejně spíše zábava pro mě a těžko říci, o čem to vlastně vypovídá. Dáme si tedy takový krátký článek s předstihem, ač bych nemusel napsat třeba i 14 dní nic.
Pořád se kolem nás něco děje a jedno, zda jde o akce, nebo o soukromé zážitky. O jednu takovou osobní radost,se s vámi nyní podělím. Stěžoval jsem si nedávno, že tu byly teploty kolem 30 °C, žádná vrstva Es, se v atmosféře letos neudělala, a tak bohužel není pro letošní rok žádný úspěch. To vše se však krátce včera v podvečer překvapivě změnilo, a to takovým způsobem, jakým jsem to ještě nezažil.
Obvykle ta atmosféra v rádiu dýchá a na mnoha kmitočtech slyšíte takový zmatek zvuků a stanic, kdy ty domácí jakoby prohrávají souboje o určitou kvalitu v pásmu FM ( VKV). Obyčejný rozhlasový posluchač pak rádio znechuceně vypne, ale dixeři ( lovci vzdálených stanic) se radují. Obvykle se pak podaří někdy i ulovit třeba i RDS ( značka stanice) jedné i více stanic. Včera to však vypadalo tak, že vůbec není den pro dálkový lov a dokonce i nejbližší bavorské Bayerny nechtěly dát vůbec RDS.
https://pira.cz/RDS.pdf
https://www.vut.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=5734
Rádio Salzburg mělo neobvykle slabou kvalitu a hora Wendelstein v Alpách vůbec žádný Bayern 3 nenabídla, ale naopak vítězilo hladce naše Country rádio z vysílače Jesenice u Rakovníka ( 73 km). Jak jsem se tak zastavil na kmitočtu 94.4 MHz, kde běžně ladím i s pozdější RDS Bayern 3 z vysílače Brotjacklriegel ( cca 10 km za šumavským hlavním pohořím), tak najednou zjistím, že slyším neuvěřitelně kvalitně klasickou hudbu. Vždyť Bayern 3 je popová hudební stanice.
Nejprve mě napadlo, že snad Čro - Vltava obdržela další zbytečnou FM frekvenci a na okamžik přišla jistá zlost. Pak se však brzy načetla RDS a i před domácí analýzou bylo téměř jasno. Portugalskou stanici Antena 1 jsem již takto kdysi ulovil bez RDS, když dávala sportovní kvalifikační fotbalový přenos z utkání Portugalsko - Itálie. Nyní je tu tedy programová sestra Antena 2, která se zabývá klasickou hudbou podobně tak, jako u nás stanice Čro - Vltava, nebo v Bavorsku Bayern Klassik, či dříve 4. program. Pátý program je pak Bayern Aktuell. Více info o záchytu najdete pod úvodním obrázkem.
Pokud by snad přišla nějaká odpověď z redakce stanice, tak pochopitelně rád zveřejním, ale tady opravdu platí, že se snaha rovná obvykle až na vyjímky nule.
https://www.sermiri.cz/akce/bitva-privory-2025/31928
https://www.facebook.com/bitva.privory/?locale=cs_CZ
Poslední víkend měsíce srpna patří tady na Mělníku hlavně hudbě stylu 90. let a volbě MISS města, ale všude kolem se něco děje, a každý si najde třeba i to své. V Přívorech to bude již tradiční bitva, která se tam koná každé září a Soutok ji již několik let propaguje. Do Hořína jsem vás na bitvu letos myslím ani nezval, protože je v našem městě dost facebookových skupin, kde se podobné akce v našem městě a blízkém okolí propagují.
Od té doby, co už nám nejezdí v červnu pára do Mšena, tak se přiznám, že už tamní kalendárium tolik nesleduji, ale teď jsem se probudil v pravý čas. Tato hudební akce ve Mšeně, se totiž těší každoročně velké popularitě. Kdo jste někdy byl aspoň jednou v životě na country, nebo na festivalu Porta, tak víte, že takové akce mají prostě něco do sebe a navíc se i lépe domluvíte u piva s přáteli, než na rockovém koncertě. Zde to tedy není vyloženě country akce, jak to bylo v minulosti, kdy se tu touto roční dobou vystřídalo pět, či šest kapel za večer, ale i tak myslím, že to může být zkrátka dobré,
Závěr patří dnes mé oblíbené turistice. Mšenské 50 jsem se nikdy neúčastnil, protože mi takový zápřah na neděli nepřipadá vhodný, ale účastníci si pochod pochvalují. Aby ne. Ta krajina tam je nejen kouzelná, ale opravdu jsou trasy náročné. Kdo znáte Kokořínsko, tak víte, že jde především o několik údolí, kdy vás čeká několikrát cesta dolů a opět nahoru. To podle toho, jak dlouhou trasu si dáte, a co vše chcete vidět. Tak, to je dnes před víkendem vše a více toho sám nevím. Pohodový a krásný víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 17, 2025
19:58
Dnešní článek je již takovým určitým výhledem na blízkou budoucnost. Přeci jen máme 14 dní do konce prázdnin, kdy už se nic megalomanského dít nebude, ale pak to v září opět naposledy pod širým nebem vybuchne, abychom se již v říjnu smířili s tím, že bílé dny se podstatně zkrátí, ochladí se, zmizí venkovní akce a program pro zbytek roku bude spíše takový individuální.
Když jsem přemýšlel, jaký obrázek dát na vrch tohoto článku, tak mi bylo jasné, že sice Mělnické kulturní léto ještě neskončilo a nějaké ty akce ještě jsou, ale přeci jen to vinobraní je zpravidla léta největší akcí a asi nejvíce zajímá lidi. Pak jsem také nemohl čtenáře Soutoku ochudit o to, co se zpravidla na jiných místních fb snad moc nepropaguje, ale Soutok to již dělá od roku 2011. Je to přehled akcí od sousedů, které mě nějakým způsobem zaujaly.
Trochu jsem to dnes obrátil. Téma ,,Léto v muzeu ještě nekončí" mi přišlo přímo z muzea a jde o tradiční delší podrobné pojednání k akcím doprovozené plakáty s pozvánkou. Je to sice časově nejaktuálnější, ale myslím, že už tak trochu žijeme těmi velkými outdoorovými akcemi měsíce září, a tak jsem ten srpen pod taktovkou RMM odsunul na závěr článku, kde si jej můžete ještě podrobně v klidu přečíst.
Naopak je třeba se již pomalu seznámit s akcemi září, protože to je pořád ještě velké, venku a občas si i člověk řekne, že by to možná stálo za návštěvu. Tou úplně první jsou EHD ( Dny evropského dědictví). Tady sice pro Mělník ještě program nemáme, ale očekává se, že to bude obdobné, jako v minulých letech. Tedy Mělník, Liběchov,Vrbno, Záboří a především v prvních dvou víkendech měsíce. Co už ale máme k disposici, tak to je pozvánka na zámek do Dolních Beřkovic.
V každém případě jsou stránky této velké celorepublikové akce zde :
https://www.ehd.cz/#page=0;orderby=2|ASC
Nu, a pak už je tu to samozřejmě očekávané místní Mělnické vinobraní. Možná, že se ještě zaměřím na programy i data dalších blízkých vinobraní a třeba se podívám i na ta další slavná v Mikulově a ve Znojmě, jako loni, ale nás samozřejmě bude nejvíce zajímat to domácí. Tady je jednoznačně důležitý odkaz na vše kolem něj ....
https://www.vinobranimelnik.cz/program/
Vždy si říkáme, že je to ještě daleko a než se člověk naděje, tak už tu máme na očích náhle pouťové atrakce. Návštěvník to samozřejmě nevidí, ale ta organizace s dopravou v ulicích města, nebo i s dopravou veřejnou, to je jistě náročná fáze stejně tak, jako dát celou akci včetně programů na scénách předem do hromady a ještě počítat s možnou změnou programu. Je to i nárůst práce v oblasti úklidu a zásobování. Kdysi jsem měl možnost v roce 1990 přijet do Vadůzu v Lichtenštejnsku zrovna ve chvíli, když tam bylo vinobraní a vězte, že tam byl neskutečný klid, vše jen v několika tichých postranních uličkách a vůbec jsem tam snad neviděl pouťové atrakce, což bylo pro nás poněkud zarážející.
Konečně jsem si zase vzpomněl na akci, kde byl Soutok snad jenom dvakrát v letech 2012 a 2013. V posledních letech se akce koná nepravidelně, a tak pokud máte nějaký vztah k historii, zemědělství, novým technologiím i toužíte po klidném místě, se zajímavým génius loci, tak akce v Kropáčově Vrutici by mohla být zrovna pro vás. Zajímala mě samozřejmě cena vstupného, kterou budete hledat obtížně, ale na nějaké stránce jsem ji našel. Pro dospělého počítejte se 150 Kč a rodinné vstupné 400 Kč.
Více na stránkách ....
https://www.kudyznudy.cz/akce/historicke-traktory-2025-kropacova-vrutice
https://www.nn-kosatky.cz/historicke-traktory/
Tady tedy počítejte s termínem přímo uprostřed září. Přesně v sobotu 13. září 2025, což je ideální datum. Druhý den je prostě volno.
Opomenout jsem nemohl samozřejmě výstaviště v Lysé nad Labem. Tady zájemcům o akce ten termín vlastně vyhovuje. První dvě výstavy jsou hned na začátku září od 5. do 7. 9. a druhé pak od 19. do 21. 9. 2025. Po určité prázdninové přestávce tak v Lysé začínají opět akce.
Pro milovníky železnice je velkou výzvou Národní den železnice 2025, který připadne na 20. 9. a je letos neskutečně blízko v městě železničářů v Nymburce.Tady jste na jízdenku PID rychlíkem za 40 minut a bez jediného přesedání. Sice v nabídce nevidím velké parní lokomotivy, historické autobusy, ani slavný Taurus, ale kdy jindy máme Národní den železnice tak blízko. Naposledy byla taková akce tak blízko tuším hned v několika pražských nádražích v roce 2017.
https://soutok.blogspot.com/2017/09/kralovstvi-zeleznic-depo-vrsovice.html
Ovšem, je spíše pravděpodobné, že od té doby byla v Praze několikrát, ale není možné vše obsáhnout a ne vždy je dostatek motivace. Vždyť kolikrát již jen byl asi od roku 2017 Autobusový den v Praze-Letňanech, jehož poslední dva ročníky se konaly na Letné a navštívil jsem jej také jen pouze dvakrát.
Tak, to tedy byl takový první pohled na několik akcí zde i v blízkosti Mělníka. Následuje pozvánka na akce RMM přímo z muzea a mně nezbývá, než vám popřát pohodový týden a dočkat se ve zdraví opět dalšího víkendu.
Léto v muzeu ještě nekončí - programy pro děti, Den s řemesly...
Milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
srdečně Vás zveme na další letní akce, protože léto v muzeu ještě zdaleka nekončí!
V sobotu 23. 8. se na Vás těší řemeslníci i muzejníci ve skalním obydlí Lhotka. Čeká Vás prohlídka skalního bytu, jarmark s ukázkou lidových řemesel a prodejem lokálních produktů, muzejní stánek s kouzelnou dílničkou nejen pro děti i bylinková dílnička. Občerstvení zajištěno. Na Den s řemesly se můžete z Mělníka vydat i vláčkem do zastávky Lhotka u Mělníka, zast. Odtud cca 300 m přes náves pěšky.
Skalní obydlí ve Lhotce bude letos otevřeno do 28. 9. (čt-ne 10-12 a 13-17 h.)
Na skok v čase zpátky muzejními vrátky... Přijměte pozvání na program pro rodiny s dětmi na výstavě Kdo je sporťák? aneb Sportovní kočárky v historii ve čtvrtek 28. 8.
Vlastně tak trochu vyrazíme na výlet do přírody. Dozvíte se Kdo je sporťák, co žádné dámě ani pánovi nesmělo na pikniku dříve chybět, pobaví Vás hádanka a v kouzelné dílničce si vlastnoručně vyrobíte cvrnkací kuličky či hrací kostku. Program trvá cca 80 minut, není možné přijít v průběhu. Začínáme v 10:00 a v 14:30 hodin.
SRDEČNĚ VÁS ZVEME I NA DALŠÍ LETNÍ AKCE:
Denně kromě pondělí je pro děti otevřena neobyčejná didaktická herna Zábaviště pro sviště ve velkém (klimatizovaném!) sále muzea až do 21. 9.
Nenechte si ujít Výstavu hub v gotickém muzejním sklepení! Veřejnosti bude přístupná ve středu 3. 9. 16-19 h. a čtvrtek 4. 9. od 14-17 h. Na Vaše dotazy se těší mykolog Jaroslav Malý!
V muzejní kavárně a vstupních prostorech na Vás čekají výstavy Je libo Vídeň? a výstava prací žáků ZŠ J. Seiferta Co už umím?, XVII.
Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!
Přeji Vám pohodové letní dny!
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 3, 2025
16:53
Ruční občanská radiostanice Albrecht pro pásmo 28 MHz ( CB - band), se používala na cesty do terénu a nezadala si velikostí s prvními mobilními telefony užívanými zejména v podnikatelské sféře.
Tento článek je částečně vzpomínkou pro naši starší generaci a možná překvapením pro generace mladé. Přesto je jeho hlavním středobodem něco, co bych za normálních okolností nezaznamenal ani já, kdyby nepřišla jistá náhoda. Je důkazem toho, že ne vždy je žádoucí, aby lidé věděli vše a zvlášť tehdy, když z toho stát, nebo nějaká firma nemá žádný slušný finanční přínos. Pro mě je vzpomínkou na dobu, která byla naprosto vyjímečná i fantastická a je úplně něčím jiným, než dnešní komunikace.
Nuže, když se vrátíme až do 70. let 20. století, tak se zdá, že komunikace mezi lidmi na větší vzdálenosti nebyla ani nijak důležitá. Občas se někam poslal poštou nějaký ten pohled, nebo dopis, či vyjímečně snad i balík, ale s telefonem to nebylo tak horké a ani nikoho nenapadlo, že by měl sloužit něčemu jinému, než hlasovému rozhovoru. Bylo běžné, že telefony ( pevné linky) byly nedílnou součástí všeho, co se týkalo zaměstnání, ale mezi lidmi nešlo o nijak rozšířenou věc.
Když bylo třeba zavolat nějakou pohotovost, nebo přeci jen třeba i příbuzným někam dále, tak byl obyčejně na blízku nějaký ten soused, který vás nechal za určitý malý poplatek zavolat od sebe. Další možností pak bylo si někde na obci, ale i ve městech zavolat z nějaké pošty, či případně se snad slušně vetřít vyjímečně i k telefonu v nějakém krámku, nebo hostinci apod. Ale, o tom spíše tuším, než vím. Ostatně, nejde o osobní záležitosti, protože jsme v sedmdesátkách vlastně telefon doma měli.
Běžný obsah interiéru telefonních budek pevných linek obsahoval mincovně - časový telefon. Kasa byla často předmětem zájmu zlodějů i vandalů.
Vzrůstající počet obyvatel i stále sílící potřeba komunikace nakonec především v 80. letech vedl k obrovskému boomu telefonních budek, kdy však bývalo běžné, že ne vždy bylo možné, se z každé z budek dovolat a obvykle bylo třeba mít v ruce i dostatečný počet drobných mincí, na které byly telefonní automaty především dělány. Ruku v ruce tu totiž kráčela zlodějna s vandalismem a rozlámané, nebo ustřižené sluchátko se tu a tam objevilo stejně tak, jako poničená pokladnice ve spodní části automatu.
A tak se mnohdy nakonec přeci jen vyplatilo spíše dorazit na poštu, kde vám cenu hovoru vypočítali na samotném závěru a nemuseli jste si hlídat výzvy k vložení další mince. Na naši mělnické hlavní poště k těmto potřebám sloužilo patro, do kterého dnes vede zcela opuštěné staré kamenné schodiště. Jsme nyní svědky stavby nového pavilonu v mělnické nemocnici, tak vězte, že i ten malý baráček, co tam dnes stále vedle ještě opuštěný stojí, tak byl také určen těmto spojovacím službám.
Podobně pak bylo možné volat i z dnes již zaniklých pošt, jako byla ta blatecká v ulici Jiřího z Poděbrad poblíž nádraží, nebo donedávna ta u restaurace, které stejně nikdo místní neřekne jinak, než ,, skleník" atd.
Ještě v lednu 2017 jsme měli na Mělníku několik telefonních budek s pevnými linkami, které zažily svůj boom na přelomu 80. a 90. let 20. století.
https://soutok.blogspot.com/2020/01/vzpomenete-si-jeste-na-telefonovani-z.html
Později si však lidé uvědomovali, že navštěvovat pošty není také zrovna ideální, s budkami je občas problém a zejména tam, kde žili nějací nemocní, nebo staří lidé, tak docházelo k vyšším poptávkám po vlastních telefonních pevných linkách. Ovšem, vznikaly tak dlouhé seznamy zájemců a uspokojení potřeb bylo někdy na měsíce, až na léta.
Mladí lidé v té době přeci jen takové potřeby až neměli, a tak zůstávalo u těch hovorů z automatů a pošt, případně od nějakého souseda, se kterým musel být člověk ovšem zadobře.
Pevné telefonní linky se zřizovaly ještě na konci minulého století. Osobně se mi nejvíce líbili slovinské telefony ISKRA. Jeden takový přesně v tomto barevném provedení jsem si tuším v roce 1995 nainstaloval.
Shodou okolností mi bylo souzeno, se také dostat k firmě, která se montážemi pevných linek a dodávání koncových přístrojů mimo jiné zabývala. Dlouho jsem se myšlence vlastnit takový aparát docela bránil a nepovažoval to za důležité, ale když s něčím pracujete, tak vám to obyčejně nedá. Ostatně, ona se mění i lidská filosofie. Někdo je rád, že o něm nikdo neví a nikdo ho neotravuje, ale nakonec je také rád, když třeba slyší nějaký hlas domova.
Ovšem, řekněme si zejména my starší na rovinu, že pokud slouží telefon nám, tak je to dobře, ale běda, jak volá někdo nám, nebo nám dokonce něco nabízí. To ho nějak slušně pošleme někam a říkáme si, že až budeme něco potřebovat, tak si to zařídíme.
CB anténa pro pásmo 28 MHz, které se říkalo pětiosmina.
S telefonem však přeci jen přišlo něco, co na jednu stranu činilo život jakoby bezpečnější. Bylo možné ihned zavolat pohotovost, bezpečnost, hasiče, nebo něco vyřídit a samozřejmě to přineslo také určitý typ hovorů v rámci příbuzenstva i případně přátel. Nic jiného než hovor a nepopulární záznam hlasové zprávy tehdejší telefon nenabízel. Ale, člověk měl pocit, že jeho komunikaci nikdo neodposlouchává.
Pak se jednoho dne stalo to, co bych asi nikdy nezaznamenal, nebýt náhody. Asi bych pak, jako naprostá většina národa vzal jednoho dne na vědomí, že tu máme přelomový vynález v podobě mobilního telefonu, kdy již vůbec nejsme omezeni prostorem domova a navíc můžeme užívat hlavně SMS zprávy, kdy si každý přečte informaci ve chvíli, kdy má na ni čas.
Poznal jsem totiž při jedné návštěvě rodičů, že existuje také nějaká občanská radiostanice, kde se za hovory vůbec nic neplatí, každý slyší na kanálu každého, pokud je dostatečně blízko a muži tam na základě různých zvyklostí provádí hovory, jako někde v restauraci a i ženy besedují třeba o kuchařském receptu. Krom toho občas užívají tyto stanice kamioňáci, když projíždí městem a žádají dobrovolníky o rady, nebo i taxikáři a nakonec i ten obyčejný Fanda volá manželce, že je za chvíli autem doma, tak ať mu otevře vrátka. Prostě to byl naprosto každému otevřený svět bez soukromí, kde jen bylo třeba zvážit,co si můžete dovolit vyslovit.
Jedno z prvních vysílání na Ještědu.
To již byl nějaký rok 1997, když jsem dostal darem tátovu první radiostanici, kterou jsem měl užívat k neplaceným příbuzenským hovorům. Ale, člověk je tvor, který často dělá to, co vidí jinde u jiných kolegů. Pro někoho opravdu byla bytová radiostanice a druhá v autě tím, co mu úplně postačovalo, ale pro mnoho lidí to tím opravdu nekončilo. Ti si uvědomovali obrovský společenský i zeměpisný potenciál. Sám dodnes vzpomínám, jak jsem v pátek večer slyšel jakousi skupinu asi 30 lidí u táboráku na Černé Studnici u Jablonce nad Nisou a jeden měl samozřejmě v ruce mikrofon, kterému jsme říkali mike ( majk), což je obyčejný anglický překlad.
Najednou se ozvalo : ,, Prosím o klid, máme tam Znojmo !" To se ví, to byla dálka a až z Jizerek. To bylo neskutečné hobby. Čtveřice chlapů z Brna udělala autem kolečko přes Tábor, Příbram, Kladno, Mělník, Jičín, Hradec Králové domů a s každým zájemcem z vozu komunikovala. S některými se osobně setkávala a i my jsme si zajeli na místní benzinu Shell, abychom se pozdravili, trošku pokecali a jeli na takzvaný portejbl. To je místo někde na kopci, odkud vysíláte a přijímáte ostatní. Obyčejně je pochopitelně lepší, než vaše domácí stanoviště.
To už jsem měl také takzvanou ručku ( první obrázek), která mi umožňovala třeba jet na kole a domluvit se od stodoly nad Kokořínem na cestě do obce Jestřebice domluvit domů. Tak se rodila mapa míst, kdy si lidé pro zábavu testovali, odkud že se v okolí domluví domů, nebo na zrovna přítomné kamarády na svém základním kanálu.
Vrátenská hora vždy patřila k našim nejoblíbenějším.
Zprvu se lidé domlouvali trošku zdlouhavě, protože když vám někdo řekl, že je Jirka Dymokury a volá z domova, tak ne každý věděl, kde to vůbec je. Jenže se vše zlepšovalo. Pořádaly se srazy různých regionálních formátů, kde měl každý na hrudi visačku se svojí volačkou. Vznikaly kluby, byl tu i časopis pro Čechy a Slovensko. Vznikaly expedice, které se mnohdy účastnily různých soutěží i nesoutěžních akcí vyhlášených kluby. I sem pronikla mapa lokátorů, aby posádky mohly do svých později soutěžních deníků psát snáze svá spojení.
O tom všem jsem vlastně již psal v článcích .....
https://soutok.blogspot.com/2017/01/pred-20-lety-se-u-nas-objevila-technika.html
https://soutok.blogspot.com/2019/01/a-bylo-to-snad-nejkrasnejsi-obdobi.html
Časopis Výzva na kanále se vydával v Hradci Králové pro Českou a Slovenskou republiku. Jednou za čas byl jeho součástí seznam volaček, který připomínal telefonní seznam. Jeho smyslem bylo jednak zjistit, kolik zájemců se v jakých částech republiky nachází a na jakém kanále je pravděpodobně můžete někdy objevit. To oceníte, když někde cestujete, protože tito lidé vám ochotně poradili, nebo i pomohli.
Své zážitky z portejblů jsem obvykle zasílal do CB klubu v České Lípě a nejeden článek se kvalifikoval i do tohoto časopisu. Kolega měl spíše na starost soutěžní deníky, ale i sem vstoupila velmi rychle technika PC, zrodil se program pro měření vzdálenosti i vlastní komunikaci a stačilo tedy deník jen elektronicky odeslat. O čem jsem psal ? Atmosféra akcí, o nejdelších spojení, nebo třeba i o tom, jak jsme navrhli hvězdárně na Kleti ( také jednomu nadšenci, který si krátil noční službu) zkoušku spojení ručkou.
Pracovník hvězdárny poprosil o rádiový klid a já to na vzdálenost asi 188 km tou ručkou na prvním obrázku zkusil. Nutno říci, že jsme pro ručky užívali takový trik, kterému se říkalo protiváha. Šlo o to, že se na pendrek navlékl za očko cca dvoumetrový drát ( lanko v izolaci),který se spustil k zemi a signál na příjmu významně vzrostl. Bez tohoto triku byla stanice spíše takovou hračkou někam do lesa při hledání hub na domluvu.
Tak, domluvili jsme se na hranici možností, ale byla to radost. Nevýhodou bylo, když jste tyto stanice testovali v železobetonových stavbách. To byl potom problém se domluvit na kilometr. Však nám také někdy lidé měli za zlé, že neodpovídáme dost přesvědčivě na dosah těchto stanic, ale to opravdu byla věda a záleželo na celém množství faktorů.
Tak nějak se dalo říci, že za dobrých podmínek na kopci, bylo možné těch 200 km a se směrovou anténou dokonce i 350 km. Nedílnou součástí těchto vysílání byly i srazy. Jak jsem již psal, tak v takovém Sloupu u České Lípy se sešlo až 300 lidí od Šluknova po Prahu a v kuchyni autokempu si nasvé přišli i podnikatelé s jídlem, protože se obvykle připravila dvě hlavní jídla i nějaká ta polévka a samozřejmě nechybělo pivo a nealko pro řidiče.
Ze soutěžních akcí to byla například celoroční CB liga, Letní polní den a z nesoutěžních byly nejkrásnější Rozhledny. To nikoho nezajímalo, zda si zrovna děláte nějaká soutěžní spojení do ligy, ale v půlnoci musel být na vybraném kanálu klid. Posádky si předávaly obvykle kolem 21. 6. štafetu kolem republiky a v potvrzovacím kole v 1 hodinu vyprávěly do éteru, koho slyšeli a jakou kvalitou. Našli se občas vyjímečně i nějací mazálkové, kteří chtěli akci nějak překazit, ale obvykle pro výšku rozhleden v terénu neměli vůbec šanci.
Pracoviště naši expedice v počátcích techniky PC, kdy jsme užívali i dodávkového vozu.
Starší chlapi a důchodci obvykle až na vyjímky na kopce moc nejezdili, ale měli takzvaně akce, kterým se říkalo kolečko. Jedno probíhalo například v okolí Varnsdorfu, kde jej odstartoval Jožka Varnsdorf a jmenovalo se Noční můry. Probíhalo od půlnoci asi do jedné a místní si předávali štafetu a zdravili se. Samozřejmě, že jsem slyšel jen ty volačky, které bydlely výše v obcích na kopci. Potěšilo mě, když jsem se domluvil i s Rumburkem, ale aby to bylo opravdu na rozhovor, tak to až později z Vrátenské hory.
Kolem Kolína zase měli dědkové akci ráno od čtyř hodin a přelévalo se to zdravení až k Lysé nad Labem, a pak směrem k Vlašimi. Samozřejmě člověka zajímalo, co vše slyší a kam až se domluví. Ale, opravdu jsem o tom mnohem více napsal v článcích v obou odkazech. Tam vysvětluji i to, proč toto hobby po několika letech vlastně tak zaniklo. Již jsem zase v časové tísni. Neděle odpoledne.
Takto udělovali organizátoři různých akcí diplomy za úspěchy.
Nakonec se tedy podmínky díky jedenáctiletému slunečnímu cyklu zhoršovaly a pokud bylo dříve tuto možnost provozovat po celý den, tak pak už to bylo jen večer a někdy již ani to ne. Občas se utvářely podmínky, kdy se i tady odrážela frekvence od vrstvu Es, a pak bylo možné udělat spojení třeba do Charkova, nebo s naši expedicí za Polární kruh, či do Chorvatska. I taková spojení se dařila. Expedice samozřejmě zasílaly ony známé radioamatérské QSL lístky, ale já tento článek nepíši proto, abych tu ofocoval nějakou sbírku trofejí, ale bych představil něco, co mi málem také uniklo
Ostatně, to už se prosazoval hodně mobilní telefon, který doputoval mezi širší veřejnost, ale doba, kdy jsme si hráli s vysílačkami a vším, co k tomu patřilo, tak ta byla fakt božská. Síbíčkáři, jak se nám říkalo, byli totiž jednou velkou armádou, kde si všichni tak nějak rozuměli.
V Holicích se předávali těm nejúspěšnějším ceny na nejhlavnější celorepublikové akci, kterou byl sraz radioamatérů a síbíčkářů.
Tak jsme si připoměli období, které tu bylo mezi dobou, kdy končily pevné telefonní linky a ještě nebyly mezi širší veřejností mobilní telefony. Na samotný závěr dnešního článku si vás dovolím pozvat na nejnovější videa, která jsme včera dával na svůj youtube kanál. Vybral jsem taková bezpracná spíše na relax. Do hraní se stříháním a podbarvováním muzikou a výroby náročnějších videí se mi z časových důvodů nechce, ač plán by byl. To stojí moc a moc času a nevýhodou je, že tady prostě jen píšete, ale tam už se stříhá, spojuje, vkládají titulky, upravuje hudební doprovod a ještě pořád to možné porušení autorských práv při použití takové hudby, která se vám líbí.
https://www.youtube.com/watch?v=_Kgfp_9RQVc
https://www.youtube.com/watch?v=IoChN-vSg_U
https://www.youtube.com/watch?v=6uValbhvvHI
https://www.youtube.com/watch?v=23Ad5HRJEbY
https://www.youtube.com/watch?v=8z-HarIGz3w
Jeden s QSL lístku dorazil z Blanska za spojení s členem CB klubu Blansko. Šlo o spojení se sídlištěm vysoko nad údolím řeky Svitavy z naši Vrátenské hory.
Pohodový vstup do prvního pracovního srpnového týdne !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červenec 27, 2025
17:10
Na úvod musím čtenářům oznámit, že jsem ve včerejším článku zcela překopal fotogalerii. Byl dokončen již poměrně pozdě, mnoho fotografií bylo samozřejmě třeba zarovnat a tentokrát poměrně dost, tak jsem to před chvíli ještě rovnal. Něco jsem přidal a u zámku v Moravských Budějovicích je popis. Pojďme na dnešek, ať už tu koncovku neodkládáme.
V pátek jsem tedy bohužel zbytečně až pozdě večer dorazil ze Znojma a v hlavě bylo ještě jedno přání. Bylo to strašné přemáhání, protože jsem věděl, že pondělní ráno už patří práci a sobota byla regenerační. Jenže, kdy jindy jet někam daleko, než zcela pohodlně bez velké dopravní zodpovědnosti v ceně paušální Jízdenky na léto ?
Ani jsem ještě nepočítal, o kolik tisíc korun více bych zaplatil za všechny ty cesty na základním jízdném. A také jsem si byl vědomý, že bych si lenost při vyjímečné příležitosti vyčítal. Vždyť šlo o dálkový výlet zdarma. Můj sen se jmenoval město Jeseník. Však již člověk navštívil Rýmařov, Bruntál, Krnov, Praděd, Karlovu Studánku, pár vodopádů, tak už ten Jeseník opravdu moc chtěl.
Původně jsem měl výlet vymyšlený tak, že bych mohl navštívit tamní krápníkové jeskyně v katastru obce Lipová, které nesou název Jeskyně Na Pomezí. To jsem si však rozmyslel, když jsem viděl nádhernou fotografii Vysokého vodopádu na Studeném potoce. Jistě bylo přítažlivé oboje, ale to jsou ty chvíle, kdy z nějakého důvodu dáme něčemu přednost. Ovšem, takový výlet navíc znamená přestup na autobus, a po 20 minutách jízdy ještě celkově 3 hodiny turistického pochodu do kopce a nazpět.
Situaci mi hodně zjednodušil fakt, že neděle je jediným dnem, kdy autobus do obce Bělá nejezdí a navíc jsem ani neměl chuť, se v samotném závěru před pracovním dnem na cestách nějak dlouho zdržovat. Bylo to tedy tak akorát poznat samotné město, nakoupit suvenýry a snad ještě dát tamní slavné lázně, kde se kromě Karlovy Studánky léčil náš prezident Václav Havel. Ovšem, to je jen velmi povrchní pohled a ve skutečnosti toho čekalo mnohem více.
Měl jsem také počítat s deštěm, ale nic takového tam nebylo. Vyjel jsem tedy svoji zlatou ranní spojí v 5.40 hodin do Kolína, kde to bylo v neděli ráno v 6.40 hodin, jak po vymření. Měl jsem opět 20 minut času, a tak jsem fotil aspoň vlaky i autobusové nádraží venku za budovou, odkud jezdí třeba linka s výhledy do historického městečka Kouřim.
Autobusák v Kolíně.
Naštěstí, se už začali scházet lidé, kteří chtěli jet hlavně mým rychlíkem ve směru na Ostravu, nebo do Prahy. Tady mám zase takovou veselou náhodnou příhodu. U pokladen se ojevil zajímavý objekt a ač jsme se spatřili na nástupišti, kde jsem již nervozně přešlapoval vyčkávaje příjezdu vlaku Silesia, tak jsme v překvapivě přeplněném vlaku oba skončili ve stejném kupé u nějakého studenta kartografie.
Nu, asi 35 letá učitelka mateřské školky, jak se později ukázalo, byla tak trošku, jako z jiného světa. Stále řešila po mobilu nějaké elektronické problémy kolem jisté jízdenky, které prý jela osobně vyřídit až daleko na Moravu a nakonec požádala studenta o spolupráci. Situace pak byla chvíli pro mne lehce nudná, ale, po ne zrovna úspěšném vyřešení, byl pak dotyčný ženou vyzván, aby se lehce rozpovídal. Studoval kartografii a jelikož mapy mám také rád, tak už se situace zlepšila.
Pak už bylo třeba ještě přijít s otázkou na obor mladé ženy, která s tím tak trošku počítala a projevit uznání k jinak opravdu odpovědné práci. Přiblížila se má tentokrát nezvykle celkem brzy koncová výstupní stanice Zábřeh na Moravě a ani se mi nechtělo věřit, jak tu jsem zase brzy, a jak mi cesta v kupé utekla, aniž bych sáhl do batohu po nějakém rozptýlení. Ostatně, je zajímavé sledovat, jak roviny Pardubicka s výhledy až na Krkonoše i krásnou Kunětickou horu vystřídá hluboký les s meandry řeky Orlice, a pak se po projetí České Třebové znovu zakousnete do hlubokých zelených údolí zdravého hustého lesa.
Stanice v Zábřehu na Moravě mě učarovala zajímavou kombinací staré i nové budovy, kde bylo jako mnohde plno všelijakých služeb a krámků. Pakliže Silesia vyjela z Kolína v 7.01 hodin, tak v Zábřehu jsem byl načas v 8.20 hodin. Přitom, nádraží je tu již jako brána do přírody. Měl jsem totiž skoro půl hodiny času, než mi jela již finálová spoj s odjezdem v 8.49 přímo do Jeseníku, a tak jsem se šel podívat na nedaleko řeku Moravu, která pramení na úpatí Kralického Sněžníku
No není to krása ? Stačil jsem srnku vyfotit mobilem asi pětkrát.
Říčka Morava v Zábřehu na Moravě.
Přímý příchod k nástupištím za budovou. Vlevo je autobusové nádraží.
Můj vlak s odjezdem v 8.49 a příjezdem do Jeseníku v 10.17 hodin.
To jsme již jen čekali na nějaký rychlík od Olomouce a Ostravy, a pak přišla pohádka. Tato trať totiž nese přezdívku Slezský Semmering a svezení po ní je pohádkou. Lehce se to podobá trati z Olomouce do Bruntálu a Krnova, ale je to zase jiné.
Zrovna to mám tady při ruce. Holba z hor. Produkt z pivovaru Hanušovice na spodním obrázku. Skvělé pivo, které mi připomíná tento výlet. Ale, tak které pivo dnes není dobré ? Moc jich není.
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/slezsky-semmering-horska-zeleznice-v-jesenikach
To se nedalo odolat. Já musel fotit z vlaku, jako blázen a doufat, že snad něco vyjde. To byla nádhera. Ale, stejně je nakonec člověk rád, když je zase na tom našem kopečku v Polabí, kde je teplo po celý rok, skoro neprší, slunce svítí a zapadá až opravdu třeba i kolem 21. hodiny za hodně vzdáleným kopcem.
Je příjemných 10.20 hodin dopoledne a člověk je na místě. Odtud koukáte už na Praděd, který je z Mělníka vzdušnou čarou vzdálený rovných 200 km. Mimochodem, pokud si někdy vyjdete s tranzistorákem do České ulice pod Němým kancem, kde bývala fortna do středověkého města, tak se vám možná ještě podaří naladit na frekvenci 106.8 MHz vysílání ČRO - Olomouc právě z Pradědu.
Vydal jsem se tedy městem, abych tu něco vyfotil a má cesta vedla dolů do centra města, které je v údolí, a pak do turistického centra poblíž.
Vlakové nádraží Jeseník.
Jeseník je sice hlavní a často i konečnou stanicí, ale trať odtud pokračuje i v severním směru přes polské Glucholazy do Krnova a potažmo Opavy i Ostravy. Vlaky tedy končí v Krnově.
Říčka Staříč. Vlévá se jen o něco dále do říčky Bělé, která teče do Polska.
https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C4%9Bl%C3%A1_(p%C5%99%C3%ADtok_Kladsk%C3%A9_Nisy)
Tak to je ono. místní turistické centrum, kde mají opravdu plno krásných suvenýrů. Samozřejmě jsem koupil vizitky, ale velikou radost mi udělaly radost lentikulární pohlednice a hlavně panorama z Pradědu s popisem hor. Jak již víte z jeho návštěvy před několika lety, tak je možné vidět Sněžku i Vysoké Tatry. To vše je na pohlednici popsáno vrchol od vrcholu. Pokud jsem vás letos o dovolené rozmazlil takovými městy, jako je Kroměříž, nebo České Budějovice, tak Jeseník je samozřejmě trošku skromnější, ale svým způsobem tady obehnán horstvy takový útulný.
Je toho kolem mnoho nepoznaného a zajít se dalo i na nedalekou rozhlednu Zlatý Chlum. Ta mi zase připomíná časy, kdy jsem byl vášnivým síbíčkářem. Jedna krásná mimosoutěžní akce nás posílala na různé rozhledny v celé ČR. Jejím účelem bylo vysílačkou předat signál podle sestavené trasy po různých rozhlednách kolem republiky zpět na startovní rozhlednu. Ve druhém potvrzovacím kole jednotlivé posádky hlásily, které rozhledny byly u nich slyšet, a jakou kvalitou. Pořizovali jsme tehdy občas i nahrávky z akce a samozřejmě byly některé takto aktivní volačky známé.
Co člověk, to volačka a nechyběl dokonce i seznam podobný tomu s pevnými telefonními linkami, kde účastník přiznával kanál, kde bývá nejčastěji k zastižení. Ten byl součástí časopisu Výzva na kanále. Nu, již dlouho jsem o tomto fantastickém hobby z období boomu cca let 1996 - 2008 nepsal. Ty články tu jsou, o tom, co vše to obnášelo.
Infocentrum ve středu města.
Místní vodní tvrz Jeseník.
Upomínka na kruté čarodějnické procesy na Jesenicku, které neskutečným způsobem povraždilo neuvěřitelné množství nevinných žen a jen náhoda, štěstí a odhodlání s odvahou dostat stížnost několika žen na správná místa učinila konečně přítrž těmto zvěrstvům.
Pohled z centra města na Praděd.
Já se pak vydal po modré značce ještě k Priessnitzovým léčebným lázním a sanatoriu. Sice tu jezdí dokonce i linka která propojuje nádraží ČD s autobusovým nádražím v centru a lázněmi, ale jsme přeci turisté, ne ? Ostatně, chodí tu davy lidí a ten pejsek níže mi zapózoval díky početné rodině majitelů z Domažlic.
Priessnitzovo sanatorium léčilo i prezidenta Václava Havla.
Také tady bylo IC, ale bohužel mělo zrovna polední pauzu. Jen o kus dále je točna autobusu MHD.
A tady máme opět Praděd, ale tentokrát ne z centra města, nýbrž od lázní výše. Že je daleko ? Nu, nerad, ale toto už mě přinutilo sundat batoh a vytáhnout přibližovací fotoaparát.
Přímo u sanatoria to s výhledy na město není žádný zázrak, ale přišla jedna možnost. Není to zase tak daleko, ač je kopec dolů prudký a nebudu čekat přece na autobus. Když to stihnu do 13.01 hodin, tak to bude paráda. Vrhám se tedy do zrychleného přesunu a občas vbíhám stranou do louky, kde asi 30 metrů od cesty objevím dvě odpočinková a výhledová místa na Jeseník.
Mám radost, že jsem to stihl a dnes opravdu nebyla již nálada tu něco dalšího poznávat. Jen jsem si mylně myslel, že by mohlo jet méně lidí, než v 15.01, ale později se ukázalo, že tento vlak nejede jen do Zábřehu, ale mnohem dále přes Olomouc takovou oklikou do Brna.
Tady mi paní ukazuje zajímavý batoh s kocourem. Jedou s ní ještě dva chlapci, které vezou rybářské pruty.
Zastávka v Zábřehu. Tady jsme ve 14.25 a nemohu si vynachválit šikovné přestávky na přestupy. Valašský expres přjel s menším zpožděním, ale jinak má pravidelný odjezd ve 14.40 hodin. V Kolíně jsem v 15.57 a teoreticky bych tu měl čekat do 17.14 na RegioJet s příjezdem v 18.14 na Mělník. Praxe je taková, že už v 16.29 jedu zastávkovým vlakem do Poděbrad, abych se v klidu prošel po oblíbeném prostředí. Tam přijedu v 16.47 a mám čas do 17.29. Cestou do Lysé nad Labem bych si s ničím nepomohl.
To už je prostě klasika jen 55 km od nás. Myslím, že sem dojedete jinak běžně na PID za 40 Kč v jednom směru. Tak tady bych uvítal vždy více času, abych mohl i dále do města, ale na víc to podle jř prostě nikdy není. I tak to tedy stačí.
A tak jsem tedy spokojený se splněným plánem dojel v 18.14 domů a docela byl rád, že ten marathon výletů mám už za sebou. Nicméně si jízdenku hojně pochvalují i penzisté, kteří si ji koupí mnohdy i dvakrát za sezónu ( červenec, srpen) s malou přestávkou a nemusí se dívat v plánech na nic, ba ani nikam spěchat. Snad ještě dnes večer srovnám trošku fotky, ale fakt to časově nedávám. Ale, stříhám metr :-).
Pohodový zbytek víkendu a do nového týdne s rozvahou !
Aktualizace 28.7. 2025 v 17 hodin :
Fantastická rada.
Kdysi jsem tu radil, jak lze putovat během roku klidně i do blízkého Bavorska a Durynska poblíž Chebu. Připomínám : První osobní vlak Mělník - Ústí nad Labem západ s odjezdem ve 4.50 hodin. Tam máte cca 10 minut čekání na spoj Děčín - Kadaň Prunéřov, kterou dojedete do Chomutova. To celé na celodenní jízdenku DÚK zakoupenou v Mělníku ( momentálně 200 Kč). Tady máte 30 minut čekání na rychlík z Prahy do Chebu a zároveň ve stanici zakoupíte celodenní jízdenku Egronet. Pak už můžete jet z Chebu třeba na sever přes Aš do Hofu, kde jste v 10.55, nebo naopak stejnou linkou dále na západ do městečka Marktredwitz. V mapě pak vidíte platnost území jízdenky Egronet.
Nyní pán přichází s další výbornou radou. Pojedete z Mělníka do Kolína na PID ( 2x 50 Kč tak, jako cestuji já od časů, kdy rychlíky z Kolína do Ústí nad Labem neprovoují ČD), kde máte 20 minut čekání a čas na zakoupení celodenní jízdenky IREDO ( 200 Kč), kterou uplatníte v úseku mezi Kolínem a Zábřehem na Moravě. Tady je opět dostatek času na zakoupení jízdenky IDSOK pro úsek Zábřeh - Jeseník ( 2x 82 Kč). Čili, cesta za 464 Kč, což je slušné. Není bez zajímavosti, že IREDO podle mapy platí dokonce i z Nymburku a pokračuje do Jičína, ale to je pro nás nyní při tomto výletu trošku nepodstatné.
Samozřejmě lze dnes během jízdy zakupovat jízdenky hlavně přes internet ve vlaku za jízdy, ale vycházím ze svého laxního přístupu, kdy prakticky cestuji pouze jen na Jízdenku na léto a vyjímečně mě napadne výlet mimo tuto dobu. Pokud nechci nakupovat zatím jízdenky po netu, pak pochopitelně musím brát v úvahu koncové stanice platnosti jízdenek a čas na jejich nákup před pokračováním jízdy již dalším vlakem.
Ještě jednou díky za takovéto parádní cestovní tipy !
https://www.dopravakhk.cz/tarifni-mapy-iredo.html
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Poslední komentáře
Petr Moss
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK