Tip: S ostatními uživateli si můžete posílat soukromé vzkazy!

Soutok

URL

http://soutok.blogspot.com/

Poslední update

před 15 min. 56 sek.

Duben 19, 2021

19:09

 

Nejsme zvyklí u nás na Mělníku, aby si jaro dávalo nějak moc na čas. Někdo tu jezdí na kole prakticky celoročně, jiný usedá do sedla  s kalendářním příchodem jara na konci března, a ti opatrnější, co se nechtějí nějak nachladit, tak začínají obvykle v teplejších dnech měsíce dubna.

Jenže, co dělat, když ty teplejší dny ani v dubnu nepřichází ? Konečně, člověk nemůže po mnoha měsících sednout na kolo a myslet si, že třeba hned pojede až k Máchovu jezeru, když ho to napadne. Prvotní vyjížďka je prostě nutná.

 Tentokrát nás však ty studené dny neskutečně dlouho otravují a považte, že dle předpovědi mělo v neděli 18. dubna celý den pršet. Když jsem se však v neděli probudil a zjistil, že je nakonec ještě lépe, než v sobotu a předpověď je už zase jiná, tak jsem se rozhodl pro malý risk. Sice přímo na Mělníku lehce krápalo, což nebylo z okna vidět, ale doufal jsem, že jde o pomíjivou přeháňku, což opravdu vyšlo.


V minulosti jsem začínal sezónu často výletem do Vraňan, do míst, kde se odděluje laterální kanál od Vltavy. To mě však letos ani trochu nelákalo, protože jsem se těšil, jak si letos prvně přejedu lužecký most přes Vltavu.
Vše začalo kontrolou komor v Hoříně. Co kdyby tam již byla nějaká tabule s upozorněním, kdy se bude moci most přes komoru užívat :-). Pak jsem se rád svezl přes nový most u Vrbna a po dlouhé době si až do Lužce užil cyklostezku.
První snímek jsem vybral z Lužce nad Vltavou a vězte, že mělnický zámek je odtud vzdálený vzdušnou čarou 6, 225 km :-). Fotka s mosty v popředí se stala populárním tématem k focení a zároveň je levý břeh laterálního kanálu docela slušným kandidátem na budoucí cyklotrasu. 
Ano, stačí se podívat do mapy a zjistíte, že dnes je možné od mostu u Vrbna ( a cesta je čistě teoreticky průchozí prakticky již od komor v Hoříně) jet na kole podle kanálu až třeba do Lužce, ale můžete pochopitelně přejet již přes nový most u Zelčína, nebo i  v Chramostku. Osobně však dávám přednost vyasfaltované vltavské cyklotrase číslo 7, nebo projížďce po málo frekventované silnici  skrz Vrbno a kolem zooparku.
Už z cyklotrasy před Lužcem jsem vyhlížel, jak pokračují práce u řeky.
http://soutok.blogspot.com/2021/01/v-luzci-nad-vltavou-by-mohlo-vzniknout.html
Jsem skutečně zvědavý, jak to bude jednou všechno vypadat, protože to jsou neskutečná kvanta zeminy, která se tu bagrují. Pokud bych to zalil vodou, tak někde bude ta Vltava široká tak, jako kdyby byly dvě řeky vedle sebe. Přírodní koupání tu tedy zřejmě nebude, ale kdyby to prospělo přírodě a třeba bychom tu také měli tůně a nějaké to naše blízké čapí hnízdo, tak bych měl určitě radost.
http://www.birdlife.cz/capi/


Dlouho jsme tu neměli zvířátko, tak si dáme koníka od Bukole.

Tak se na to podívejte. Neděle, 18 hodin, a já tam vidím nějaké brigádnice, jak nám už zavádějí dráty potřebné pro chmel. U chmelnic se vždy rád zastavím. Nejen, že si tu člověk zavzpomíná třeba i na činnosti jichž se účastnil ( dříve pracovali na chmelnicích i školáci, učni a studenti), ale také si připomene, že bez této rostliny bychom ten u nás tolik populární nápoj neměli.

Nestává se mi často, abych vyfotil  fešně zbarveného bažantíka. V polích člověk vidí zajíce i vysokou a samozřejmě i různé ptáky. To už jsem mířil od obce Křivousy, přes Dušníky nad Vltavou do Všestud. Aha, zapomněl jsem napsat to hlavní. Nějak jsem měl chuť jet prostě pořád dál a dál. Nejdříve jen k jedné sušičce chmele, kde jsem také něco kdysi prožil, a pak už mě napadlo, že si dám rovnou takové kolečko, abych se nevracel po stejné cestě.

Ze Všestud jsem již mířil zpět k domovu. Ze strany od Dušník dálnici podjíždíte, a pak ji ze strany od Veltrus zase přejíždíte. ( Pohled k severu)

Vůbec vám nevím, co je to za chmelnicí u Vojkovic za stavbu, ale ta je vidět prakticky již z cyklotrasy poblíž horkovodu u Zelčína. Opticky to vypadá daleko, ale mapa vám dá nějakých 4 - 5 km. Vojkovice byly v dávných časech proslavené firmou Fruta Vojkovice. Obrovský bývalý zemědělský areál( při cestě na Křivousy ) pro zpracování chmele dnes vypadá občas také pochybně. V jedné z jeho budov vznikl dokonce hotel, což je ovšem pozitivní.

A jsme tu. Asi nejpopulárnější cyklistická hospoda  mezi Mělníkem a Kralupy nad Vltavou leží v obci Bukol.

Tady bývalo za krásného počasí před dvěma lety doslova přeplněno. Stojany na kola mám za zády. Nyní samozřejmě zavřeno. Snad bude zase lépe.

Rozloučíme se nám dnes tak milým obrázkem. Lužec nad Vltavou a jeden z nejkrásnějších cyklistických mostů před ním. Ještě snad zbývá dodat, že vyjížďka měla 40 km a docela to v té ,, teplotě" napoprvé stačilo :-).


Duben 18, 2021

12:49

 


CHKO Kokořínsko -Máchův kraj, tak se jmenuje plný název regionální oblasti na sever od Mělníka, která má velkou historii. Za mládí mé generace totiž ještě žádné CHKO neexistovalo a používalo se běžné lidové označení Kokořínsko.
CHKO Kokořínsko totiž vzniklo až v roce 1976,  mělo velmi zajímavý tvar a bylo mnohem větší, než oblasti které často počítáme do výletu po Kokořínsku ( Kokořínsko, oblast západně od Mšena a Liběchovsko).
Oblast krajinné oblasti sahala až do dnešního Libereckého kraje za Vrátenskou horu, přibližovala se u obce Okna městečku Doksy, procházela středem městečka Dubá a zahrnovala zvláštní území na SZ od českolipské silnice číslo 9 až po Holanské rybníky a ke kopci Ronov. Odtud je již přes údolí nadohled velké a vysoké Sedlo ( 726 m.n.m.) spadající do masivu východní části Českého středohoří.
Čím je tato severozápadní oblast unikátní, tak to je tím, že jde především o velmi rozhlehlé přírodní území plné skal o velikosti  cca 20 x 20 km, které je teprve až po obvodu lemováno obcemi a silničními komunikacemi.
Až teprve 1. září 2014 bylo území dodatečně rozšířeno ještě o jednu samostatnou část, která je vymezena následujícím prostorem. Na východě je to silnice z Bělé pod Bezdězem do Kuřívod, na severu probíhá jižně od městeček Mimoň a Zákupy, na západě se přiblíží České Lípě a Zahrádkám, a na jihu by se daly vyjmenovat obce Jestřebí, Bezděz a sever městečka Doksy.

Dnešní výlet za jednou z nejhezčích skal začínáme v Nedamově u Dubé na křižovatce k osadě Plešivec. Říčka Liběchovka tu má mnoho pramenů, napájí celou řadu jezírek a utváří tak krásná údolí plná hezkých chalup, mokřadů, jezírek a skal.
Zprvu jdeme pěknou asfaltkou, obdivujeme funkční vodní miniaturní  ozdobné mlýnské kolo v toku říčky, hrázděné chalupy, okolní skály i vodní nádrže, a pak se začneme šplhat po stále modré značce již prašnou cestou až k chalupě, kde máme významnou slepou odbočku.
Ta je tentokrát naším cílem a cestou přes otevřenou louku můžeme obdivovat celou řadu kopečků. Nejvíce vás asi zaujme zřícenina hradu Starý Berštejn a před vámi Korecký vrch. Trasa je však značena poměrně dobře a našim prvním cílem je Vysoký vrch ( 427 m.n.m.). Ten pro nás chystá tři krásná překvapení.
Předně vás počnou vítat zajímavé a docela velké skalní mechem porostlé  balvany. Pak tu máme jeden skalní skvost s názvem Kameníkova jizba, který je typickým skalním přístřeškem takzvaných čundráků, či trampů. Taková obdoba jeskyně Mordloch nedaleko Štětí, avšak ještě snad z několika důvodů lepší :-).

Potěšilo mě například, že jsem tu našel podobný kulatý kamenný stůl stejně tak, jako kdysi na Špičáku u Jestřebice.


Kameníkova jizba  má na rozdíl od Mordlochu ještě například i to kouzlo, že jen několik metrů nad ní leží místo s krásným výhledem do kraje.

Vysoký vrch má nadmořskou výšku 427 m.n.m. a je romantickým místem.
Můžete se dívat do údolí na městečko Dubá, ale vidět je mezi stromy třeba i  nejvyšší komín mělnické elektrárny, nebo již zmíněné Sedlo, či Korecký vrch.
Až sem to bylo dobré. Co chcete více, když jdete po značené cestě, byť do kopce a ještě máte k disposici nějakou navigaci ? Ta byla pro další pohodu naprosto nezbytná.
Krásný skalní útvar Křemenáč je odtud snad jen 750 metrů, ale tady se chodí místy až exponovaným terénem po zdánlivé pěšince o šíři 30 cm, která není ani v mapě navigace, jen na místních nákresech na turistických tabulích.
Sice si udržujete stále stejný směr a překvapivě dojdete až přímo k útvaru, ale zejména v první pasáži je prudké klesání i následné stoupání, a pak vás čeká ještě jedno takové menší sedlo.

Tak co, není to snad krásný skalní útvar ? Věž leží v blízkosti čedičové žíly. Její pískovec je prostoupen křemičitým tmelem. Více už je n snad zde ...
https://www.horosvaz.cz/skaly-skala-6690/

Po vychutnání radosti z úspěchu jsem se v náročném terénu pokusil ještě vyhledat skalní útvar Hrouda, ale zde se nějak informace rozcházejí. Navigace jakoby poukazuje na krásný balvan, ale přitom má jít o věž pro lezeckou aktivitu, navíc nikde nezobrazenou, kterou jsem možná také mimochodem objevil.
Nicméně mi navigace při sestupu zkolabovala ( baterie), mobil jsem nechal omylem doma, ale logika  i nadání pro směr nezklamala. Musím prostě k jihu na silnici. Zprvu to bylo nesmírně obtížné a těžko by vám tam někdo pomohl, ale později se již podařilo sestoupit do širšího údolí a dostat se přesně tam, kam jsem chtěl.

U této jeskyně jsem se chtěl vynořit z lesa do pomyslné civilizace, což se mi povedlo. Nad vchodem je letopočet 1769. Silnice vede romantickým Ždíreckým dolem a čekalo mě po ní asi 2,5 km zpět k autu.
Protože si s námi ty předpovědi počasí hrají a nic jim tento víkend pořádně nevyšlo, tak ačkoliv již bylo asi 18.45, když jsem došel k autu, přidal jsem si ještě modrou na rozcestí  U Kamenného vrchu ( druhý směr).

Panskou Ves jsem tentokrát vypustil, ač jsem tam už zase asi 20 let nebyl. Vždyť má celou neděli dle předpovědi pro Mělník pršet ....
https://meteobox.cz/melnik-2/

S fotografiemi jsem se tentokrát neupravoval. Nevím, jak to dělám, ale někdy jich je za výlet i 150 a je mi líto některé mazat, nebo s tím i zabíjet drahocenný čas :-). Ostatně, jde o motivaci k vlastnímu výletu pro čtenáře, nikoliv o fotosoutěž.
Zpět jsem tentokrát pokračoval přes Ždírec a Žďár do Nosálova a Lobče, kde jsem velmi zalitoval, že má pivovar zavřeno a nelze tak koupit vynikající ležák v plastu. Překvapivě jsem zjistil, že je to jen asi o 7 km delší přes Mšeno, než kdyby se člověk vracel přes Blatce a Střezivojice. Konečně, je potřeba si některé trasy zase trochu oživit.
To je dnes možná vše a s rozvahou do 16. týdne roku. Nezapomínejte, že je u nás hezky.


Duben 14, 2021

18:56

 


Aktualita 15.4. ve 20.30:
Mělník dnes zavítal díky televizi do mnoha domácností  a informace to byla velmi příjemná:-).Podle zpráv došlo k prvnímu zkušebnímu zvednutí vrat velké komory s celkovým  proplutím nákladní lodi komorou a mediálním vyzvednutím velkého významu tohoto činu. Podle stavebního plánu měla být komora dokončena v květnu. Pro cyklisty to znamená, že není vyloučeno, že by se již mohlo přes zvedací část vrat ( most) jezdit  podstatně dříve, ale zatím takové informace nemám.
Jenom připomínám, že cyklisté ve směru na Vrbno a Lužec nad Vltavou již používají nový silniční most mezi Vrbnem a Hořínem.
Dubnové počasí je letos takové neslané, studené a ani se nechce odpoledne nikam moc ven, ale mám tu takovou nabídku, která nebývá zase až tak častá a svoji roli hraje prakticky náhoda. Jak jsem již kdysi zmínil, tak je to zábava spíše pro ty, kteří jsou denně doma.
Výborné služby na webu  https://www.mall.tv/zive umožňovaly dříve mimo jiné sledovat v reálu plavbu české posádky na lodi RIO 2. Plavby probíhaly zpravidla mezi Děčínem, Drážďany a Magdeburkem, ale občas nás loď svezla i do Hamburku. Později, zejména při pokleslém stavu vodní hladiny v řece Labi přišla řada zakázek, která nám dovolila poznat německé plavební kanály.
Zpravidla šlo o plavby mezi Hannoverem a Magdeburkem, ale také jsme se dočkali plavby po řece Havola do Berlína. Mezitím se pozorovací služby vylepšily a bylo možné si přehrát plavbu až 4 hodiny nazpět. Velmi potěšily i plavby směrem do českého vnitrozemí a zrovna relativně nedávno plula loď na půl dne až do našeho Mělníku.
Loď tu byla předtím naposledy v dubnu 2019, a také asi jen na půl dne. Mimochodem, hned druhý den tu byla ona slavná výstava na lodi Beskydy pod našim městem. Později jsme se s ní podívali soustavou kanálů dokonce až na Rýn do města Mannheim. To byl zase jiný zážitek, protože Rýn je již přece jen široká řeka v krásném údolí a byl tu po Hamburku, a po plavbě známou domovinou nový pěkný zážitek.

Vývoj služeb se však nezastavil. Zanedlouho jsme mohli sledovat již lodě dvě. Loď  MS Capella je sice německá loď, ale s naší posádkou a operuje hlavně ve vodách a kanálech poblíž Rýna. Divák má tak na výběr, kde mu připadá případné sledování plavby zajímavější, nebo může mezi kamerami přepínat.

Ovšem ani to nebyl konec a v současnosti nabízí služba on-line přenos hned ze tří nákladních lodí. Máme tu další českou posádku na německé lodi, která se jmenuje MS  Katja. Ta zřejmě operuje nejzápadněji a několikrát se mi ji povedlo načapat dokonce na kanálech v Nizozemí.

Obrázky jsou z příjezdu do belgického přístavu Antverpy, které byly podle komentářů pravidelných diváků dosud asi nejatraktivnějším místem pro svoji vyjímečnost. Zde již můžete potkat i obří tankery a na ploše svého monitoru se vám zobrazí plavba skrze již opravdový veletok.

Zajímavé je i to, jaká tu je frekvence plavby lodí v obou směrech. Když jsem se dnes asi o tři dny později podíval, kde Katja dnes je, tak jsem spíše předpokládal, že již bude někde na zpětné plavbě do Rýna, ale byl jsem překvapený ještě více. Městečko Gent leží více na jihozápad a je již místem vnitrozemským.

Tak daleko po řekách jsme s lodní kamerou on-line na portálu Mall ještě nebyly a myslím, že si to jako příjemné zpestření doby covidové zaslouží zveřejnění. Vždyť jde o to nějak příjemně přečkat snad poslední nepříjemné studené dny, a pak už snad na nás čekají tolik potřebné projížďky na kole a další výlety.

Navíc je to určitý způsob, jak poznávat cizí kraje a připomíná mi jednu větu, kterou jsem kdysi vyslovil na vodácké jihočeské Lužnici. ,, To je zvláštní, člověk prožije tolik příjemných chvil a přitom nemusí vůbec vymýšlet dobrodružnou cestu, protože tu mu určí sama příroda v podobě toku řeky."


Duben 10, 2021

15:35

 


Vítejte ve druhé dubnové sobotě roku 2021 ! Nevím, zda lze považovat 12°C za to přechodné  avizované víkendové oteplení a i oblačnost si pohrává s naší náladou, ale víkendu je třeba nějak příjemně užít a možností je opět celá řada.
Našel jsem si dnes čas, se podívat na internetu na výstavu Léta s paletou a byl jsem obrazy tak nadšený, že nemohu jinak, než se s vámi podělit o odkaz .....
https://www.muzeum-melnik.cz/akce-a-vystavy/leta-s-paletou-911_581cs.html

Zamilovat se do malování a umět vytvářet taková krásná optická díla, tak to je neskutečný dar. Krásou obrazů je i skutečnost, že dokáží  nejen potěšit samotného tvůrce, ale jsou velmi přínosnými vizuálními artefakty pro život vnímavé širé veřejnosti.
 V tomto případě Jaroslav Mokrý asi nejvíce osloví diváky z našeho regionu, kterým jsou místa na obrazech důvěrně známá a je poměrně zpestřením, že nejde pouze o výstavu krajinářskou, ale divák se setkává i s krásnými vydařenými portréty.
Velmi zajímavý je i úvodní životopis malíře, který výstavě na webové stránce předchází. Tentokrát se nesetkáte s běžným studijním typem člověka, který pomyslně stoupá výše a výše po uměleckém žebříčku, ale s člověkem, který věděl, co ho moc baví a měl i jisté štěstí na životní náhody a důležitá setkání. Vzdor tomu kráčel téměř půl života, jak sám píše, po zcela jiné pracovní profesní dráze, než po výtvarném směru, který ho již od mládí lákal mnohem více.
Když se dnes díváte na něco, co má něco společného se železnicí, tak obvykle objevíte lidi, kteří ve svém volném čase obnovují nějakou parní lokomotivu, část zaniklé tratě, nebo tvoří umělecké výtvory s ryze železniční tématikou, či na toto téma něco sbírají, nebo fotografují. Pan Jaroslav Mokrý oceňoval v tomto zaměstnání především režijní jízdenky, které mu umožňovaly cestovat a objevovat různé i velmi vzdálené krajiny, kde čerpal rovněž inspiraci.

Jaro v přírodě - Na plotě.  Tak se dá nazvat venkovní výstava na plotě skalního obydlí ve Lhotce. Myslím, že k téma není ani moc co dodávat. Jde o výstavu fotografií Marcely Holubové a více je na stránce ....

https://www.muzeum-melnik.cz/akce-a-vystavy/jaro-v-prirodena-plote-914_584cs.html


Ani poslední dnešní příspěvek se nevymyká téma skály, voda a Kokořínsko. Vlastně je to již takový třetí díl cesty po skalách, kam vás turistické značky nezavedou.
Již mnohokrát jsem psal o výhodách strategické polohy města Mělníka, který je zjednodušeně výchozí branou do rovin Polabí i k Vltavě a především do kraje kopců, lesů a skal. Ať už jde o vzdálené kopce Českého středohoří, na které se díváme od našeho zámku, nebo o domácí krásné Kokořínsko, které tu tušíme při pohledu na chloumecký kostelíček sv. Jana Nepomuckého někde v místech za ním, případně za chloumeckým bývalým rozhlasovým vysílačem.
Překonáme jedno táhlé stoupání a poklesneme do dlouhého údolí plného skal, které by nikdy nebylo tím čím je, kdyby jím neprotékala říčka Pšovka. Toto údolí si zkrátka musí snad každý oblíbit. Končí v místech, kde navazuje na Kokořínský důl takzvaný Konrádovský důl. Také jeho částí protéká říčka Pšovka a ještě kratším úsekem prochází slavná E10, aneb Máchova ,,turistická "cesta.
Některé skály jsou spatřitelné již z místní silnice směřující ze Mšena do Dubé, ale ty nemají často žádnou závratnou výšku. Říčka Pšovka, která se tu táhne v jejich blízkosti a občas vytváří drobná jezírka je tu tak široká, že ji místy snad i hravě přeskočíte.



Ovšem, za těmito skalami první linie, se zvedá vysoký hřeben, na jehož vršku se již nalézají skály, které jsou vyhledávány občas i horolezci a dosahují místo šestimetrových výšek až mnohem vyšších hodnot.

I zde najdete přírodní výtvory se jmény, které vás mohou nějak zaujmout, ale je trošku škoda, že pokud nevlastníte některou zmíněnou a již zastaralou publikaci, tak horolezecký web vám identifikaci objektů v mnoha případech neulehčí a zdá se, že není moc dobrovolníků, kteří by měli nějak potřebu zadávat obrázky skal na tento jejich web, nebo občas i do www.mapy.cz
https://www.horosvaz.cz/skaly-skala-7550/

Skály na zdejším levém břehu Pšovky mají souhrnný název kapitoly ,, skály u Tubože" , ale ani počasí, ani čas nebyl nějak příznivý k tomu, abych zkusil zjistit jména focených skalních útvarů.

Určitě si vzpomínáte na články, které tu byly také někdy o Velikonocích, a které jsem věnoval skalám mezi obcemi Střezivojice, Vojtěchov a Ráj. Těmi vás provázely turistické značky. Nyní se tedy díváte na skály, které se opět nalézají trošku někde jinde a značka k nim nevede. V nejbližším místě ve vztahu k útvarům probíhá lesní pěšinka o šíři pouhých cca 50 cm.
http://soutok.blogspot.com/2015/04/v-kokorinskem-raji-bylo-jako-v-raji.html
http://soutok.blogspot.com/2015/04/skalni-mesto-u-obce-strezivojice.html

Některé  vyšší skály jsou v hledáčku horolezců. Osobně mě nyní zajímá ještě aspoň jedna skalní oblast z těch, které se mihly ve zmíněné knížce, ale to už je přece jen ještě o něco dále. Také jde o skálu, která mi připadá tvarem zajímavá a nevede k ní žádná turistická značka, ale nelze vše zvládnout naráz, zvlášť když je situace z řady důvodů nepříznivá.

Duben 8, 2021

19:06

 


Když jsem se tak vracel v krásném sobotním odpoledni ke mšenskému vlakovému nádraží, tak jsem měl pochopitelně již velmi příjemný pocit z vydařeného dne. Vždyť se mi podařilo splnit plán, když jsem navštívil skalní útvar Mysliveček a po něm objevit i skalní lebku v Kokořínském Dole.

Nevím, jak vám, ale první panoramatická fotka se mi v článku po kliku na ni nějak nezobrazuje. Tak tedy aspoň část výhledu. Konečně, kdo má rád výhledy, tak si tam někdy zajede,

Věděl jsem, že je toho k objevování ještě více a pomalu jsem spřádal plán na neděli. Proč s tím otálet, když třeba již někdy příště budeme moci jezdit zase i dále, nebo nebude čas, či budou jiné aktivity a škoda nevyužitých příležitostí. Jak jsem se tak blížil ke krásné místní základní škole, tak jsem se podíval do jedné ulice vedoucí podle ní k severu a dostal jsem nápad.
Vždyť už jsem tudy léta neprojel a zavzpomínal jsem na krásný výhled z jejího konce. Ano, tam máte Housecké vrchy s Vrátenskou horou, Bezděz i Ještěd, jako na dlani. Není náhoda, že bývá ve Mšeně občas při oslavách veřejnosti přístupné nejvyšší patro základní školy za účelem výhledu.
Došel jsem až na konec ulice a musel jsem konstatovat, že jsem udělal velmi dobře, byť se viditelnost zdála sice dobrá, ale ne zase nějak moc. Vždyť Ještěd byl poměrně zahalený oparem. Jenže jsem se podíval ještě více vpravo a doslova jsem vykřikl hlasitě nadšením slovo ,, Krkonoše !", až se nějací dva mladíci  na dvorku jednoho z domu hlasitě zasmáli. Oni jsou na Krkonoše zvyklí.
Nafotil jsem hned celé panorama, ale bohužel byly podmínky tak mizerné, že nebylo vidět důvěrně známé stavby na vrcholu hlavního hřebene ( Chata Szrenica, Vosecká bouda, Violík, Sněžné jámy, Vysoké kolo, Sněžka). Bylo to tedy poněkud ochuzené, ale i tak to přineslo radost i vzpomínky. Vždyť se jedná ze Mšena o vzdušnou vzdálenost od 70 km ( Harrachov) až po 90 km ( někde východně od Sněžky).


Na neděli jsem si hlavně naplánoval několik objektů na cestě mezi Vojtěchovem a obcí Jestřebice. Sice ta místa spojuje modrá značka, ale  následující tři místa na fotkách mají své zvláštnosti. Na prvním snímku máte Jestřebické pokličky, aneb tu, která je pokládána za hlavní.
Pokliček je na Jestřebici moc, ale chodí se hlavně k této, která je nejvíce fotografována. Samozřejmě, že po Pokličkách u Vojtěchova na druhé straně silnice. Pokud máte děti, nebo jste méně pohybliví, tak tam vůbec nechoďte. To není taková pohodička po schodech, jako na ty slavnější Pokličky.
Sem se musíte sápat místy po čtyřech a přidržovat se kořenů stromů, které tu šplhají po balvanech, jak někde na Šumavě. Pod nohami vám klouže listí a za mokra je výstup zvlášť nebezpečný. Ostatně, na obtížnost výstupu do prudkého kopce upozorňuje výstraha na odbočné směrovce z hlavní turistické trasy.
Máte pak samozřejmě radost, že to ještě dokážete, ale je to opravdu nebezpečné a vyžaduje to maximální soustředění a využívání kořenů k přidržování se. I proto je vlastně foto určitou vzácností.

Pak jsem hledal Kalvárii, která je v knize jen zmíněna, ale na mapy.cz najdete i obrázek po kliku do mapy. Podobá se té u Dobřeně ( silnice na Vidim). Už jsem myslel, že ji snad nenajdu, ale nakonec mě políbila štěstěna. Asi věděla, že přicházím v dobrém.

Posledním klenotem těchto míst je skalní brána, kterou si musíte již opravdu najít a je ze zmíněné knížky. Není tu jen prudké stoupání na místní pokličky, které jsou na obrázku, ale je tu i několik volnějších stoupajících kaňonů k mnoha skalám. Když najdete ten správný a odbočíte z něj správným směrem, tak poměrně brzy dojdete k té krásné bráně, která je na titulní stránce knížky.
Do lesa tedy nemusí chodit jen turisté, houbaři a trempové, ale také i výzkumníci. A asi sami uznáte, že to má něco do sebe, když znáte jen přibližné místo a přesné místo si musíte najít sami. Skal je moc. Některé jsou krásné, jiné více, jiné méně a hodně jich najdete zde na ...
https://www.horosvaz.cz/databaze-skal-cr/
Nezapomínejte na bezpečnost, vlastní síly a jiný čas. Je to časově jiné, když jdete po značce, a když někde bloudíte dlouhé minuty za účelem vyhledání nějaké skály.


17:41

 


Zatímco mnozí toužebně vyhlížíme oteplení a nemůžeme se již dočkat chvil, kdy příroda kolem nás začne opravdu ožívat, počne se oblékat do barev a nás to opravdu upřímně potáhne ven, tak se nám v centru města objevila nová výstava na velkých panelech, která byla již zmíněna na FB snad více než před měsícem.
Měl jsem náhodou cestu kolem a světlo mi dovolilo ještě pořídit nějaké rozumné záběry. Vše bylo tak nějak ve spěchu, ale zdá se, že může jít o výstavu plnou zajímavých informací i obrázků. Určitě doporučuji k shlédnutí.
Přátelé čápů se již radují. Mapa České republiky se již povážlivě modrá ....
http://www.birdlife.cz/capi/ ....  a mnozí již vyhlížejí  po internetu počátek dění ve svých oblíbených místech, kde jsou umístěny navíc internetové on-line kamery. Pro mě je to hlavně hnízdo v Mnichově Hradišti, kam jsem vás vzal loni v červenci na výlet.

http://soutok.blogspot.com/2020/07/uzivejte-si-capy-pres-internet-on-line.html

Nyní je na hnízdě jeden dospělý a došlo k další technické novince. Byla vyměněna kamera a přidán prostorový mikrofon. Ten zatím jen slabě snímá zvuky z okolí a třeba i poblíž projíždějící vlak, ale lze očekávat, že početnější osazenstvo hnízda, nebo třeba i případné noční podmínky umožní prožít silnější akustické zážitky.
Nejbližším místem k Mělníku, kde se nachází zdokumentované čapí hnízdo je v posledních třech letech obec Dobříň ( poblíž Labské cyklotrasy), avšak to nebylo v této uvedené době ještě obsazeno. Osobně jsem zvědavý, zda velká akce především na pravém břehu Vltavy poblíž Lužce nad Vltavou přivede konečně tyto krásné velké ptáky také k našemu Mělníku.
http://soutok.blogspot.com/2021/01/v-luzci-nad-vltavou-by-mohlo-vzniknout.html
 ....







Duben 5, 2021

18:28

 

Přátelé, kdybychom měli normální situaci, tak jsem snad strávil velikonoční sobotu na Děčínsku. Jednak jsem ještě nenavštívil skalní město Tiské stěny, a kdo jste četli můj prosincový článek o Děčínském Sněžníku, tak víte, že jsem nebyl na Drážďanské vyhlídce spokojený ani s dálkovým příjmem, ani s výhledem :-).

http://soutok.blogspot.com/2020/12/v-takovem-pocasi-se-drapat-nekam-na.html

Jenže, jak jistě víte, tak vládním nařízením bylo zakázáno opouštět tento víkend domácí okres a způsobilo to zajímavou situaci. Nejprve musím zmínit, že katastrofickým zprávám o návratu zimního rázu počasí předcházel optimismus a mnoho lidí bylo připraveno si vyjet na jízdních kolech směrem do Lužce nad Vltavou a dále, nebo případně na druhou stranu podle Labe k Roudnici nad Labem.

Ovšem, Velký pátek nám ukázal, že musíme brát počasí trochu vážně, a že to bude při nejlepší vůli spíše na pěší procházky a výlety, než riskovat nějaké nachlazení v dnešní covidové době na jízdním kole. Co se vzniklou situací ? Kam jet, nebo jít ?

Opět zapracovalo to staré známé, že vše souvisí se vším. Mám doma asi dva roky knížku ,, Kokořínsko - Jak mluví skály."

https://www.zbozi.cz/vyrobek/kokorinsko-jak-mluvi-skaly-jiri-piller-jiri-adamovic-2019-vazana/

Je to vynikající kniha. Nejen, že tam najdete vám důvěrně známé objekty, ale najdete tam i takové objekty, které jste dosud vůbec nikdy neviděli, nevěděli jste o nich, nevedou k nim žádné turistické značky a přitom jsou krásné. Nejsou o nic horší, než třeba vojtěchovské Pokličky, známá Hlava a žába, nebo populární posed Mochomůrka v údolí zvaném Debř.



Už delší dobu jsem si říkal, že bych ta místa z knihy měl navštívit a teď přišla ta správná příležitost. Tak, jako jsem v dávné minulosti říkal, že máme krásnou zem, že je čas na návštěvu Jaderského, nebo Černého moře, či Baltu, natož Západu, nebo snad  dokonce neuvěřitelně orientu, tak jsem nyní potažmo objevil taje domácího Kokořínska :-).

Za výchozí stanoviště jsem si vybral vlakové nádraží ve Mšeně. Hlavním cílem byla návštěva skalního útvaru Mysliveček, ke kterému žádná značka nevede, ale publikace uvádí, že na prvních pohlednicích Mšena to byl nejfotografovanější skalní útvar. Prošel jsem pěšky celé město a zamířil do oblíbeného přírodního parku Debř.

Ten nyní vypadá tak, jako v časech své nejlepší slávy. První školní výlety v 70. letech nám nabídly zarostlé údolí a vše bylo takové zašlé, ale to je dnes minulost. O Debři jsem tu psal však naposledy snad loni a tento park je dnes něčím, co může Mšenu leckteré město závidět.

Obyčejně dojdou výletníci k hájovně Na Rovinách, kde se rozhodují co dále. K oblíbeným patří návštěva  skalního města Bludiště. Následující trasu zapomeňte ! Když už, tak si to dejte opačně. Mapy a obyčejné cesty na nich, to je vabank. Prostě jsem docela riskantně sestoupil do hlubokého údolí, kde jsem skálu zahlédl.

Je tu plno nádherných skal a vůbec se vám nechce nikam do prudkého kopce Údolí však stále padá níže, po čase se rozevírá, objeví se nějaké školky, lesní cesta a vy víte, že musíte dojít do civilizace. Nad vámi v jednu chvíli slyšíte hlasy z Bludiště, ale to je někde vysoko. Je to nekonečná cesta mezi skalami a vy správně tušíte, že musíte vyjít na silnici mezi Rájem a Vojtěchovem.

Pokud by vás to snad někdy zlákalo, tak nechte auto na Ráji, jděte po silnici k Vojtěchovu a první odbočkou zahněte do lesa. Jdete pořád rovně, až přijde taková lesní křižovatka. V mapě to vypadá, jako letící vlaštovka a je znázorněno jen její křídlo odbočující vlevo. Vy však odbočíte vpravo, kde žádnou zakreslenou cestu nenajdete.

Bude se to stále zužovat a stoupat. Asi po 500 metrech dojdete k útvaru. Já hledal ještě na Ráji nějakou lebku z knížky, ale tu jsem nenašel. Literatura jen píše, že je nad Rájem. Kde ? Na značce ke Mšenu ? To již knížka neuvádí.


Pak jsem si to dal po červené Máchově cestě až k lesnímu penzionu Milča poblíž osady Kokořínský Důl. Zde se nachází další skvost, který zdobil staré pohlednice. Pracovně ji říkám Kokořínskodolská lebka, protože na modré značce z křižovatky pod Pokličkami do Jestřebice je skála s názvem Lebka, kterou jsem ještě asi neviděl ( možná v dětství).
Zde jsem loni v létě obdržel od Martina Klihavce mimo jiné obrázek staré pohlednice a plánek, jak lebku najít. Málem se mi to nepodařilo. V praxi to znamená prudké nebezpečné stoupání a neustálé hledání mezi mnoha dalšími skalami.
Plán byl ještě mnohem větší, ale ukázalo se, že chodit po značkách a tápat v terénu je obrovský fyzický i časový rozdíl. Krom toho je Kokořínsko náročné. Vracel jsem se přes Pokličky kolem Hlavy a žáby, a znovu Debří na nádraží. Celkem trasa měla cca 16 km.


Všude bylo mnoho veselých lidí, náhodně i dva známí z Mělníka asi 300 metrů od sebe :-) a hlavně bylo v sobotu nádherné počasí, byť foukal mírný studený vítr. Jestli to někoho zajímá, tak roušky nikdo neměl ( snad jen jeden senior za celou akci). Ostatně, nebezpečí hrozí hlavně v uzavřených prostorách a lidé sami si musí uvědomit, že se nemají moc přibližovat k jiným lidem, a že mají v okamžiku setkání hlavně raději nedýchat, odvracet tvář a udržovat určitý odstup.
 Pokud vydržíte se Soutokem, tak příště se možná podíváme na dnešní neděli a další těžce dostupné skalní skvosty. Fotek je spousta, ale úložiště se pomalu snižuje. Vyšlo to. Jen člověk dorazil domů, už pršelo a nyní i sněží.
Poklidný vstup do prvního dubnového pracovního týdne !


Duben 2, 2021

22:06


Velikonoce mají svoji  letitou tradici, ale vedle ní se začala odvíjet  v relativně nedávné době ještě jedna tradice, která již dnes dosahuje obřích rozměrů a paradoxně patří v současném pojetí velikonočních svátků k tomu nejdůležitějšímu.
Někteří jsme to zprvu nebrali moc vážně, ale zvědavost i stále větší popularita zeleného piva postupně vítězila a tyto stránky jsou toho dokladem nejen co do počtu článků na toto téma, ale i počtem jejich čtenářů.
 Považte, že pivovar Starobrno letos oslavuje již 16. ročník výroby zeleného velikonočního piva a postupně se začaly přidávat i další pivovary. Nejprve to byl například jihlavský Ježek, který zkoušel pivo dvoubarevné, nebo třeba pivovary Rychtář, či Kácov a později se přidávaly se svými speciály i ty podstatně menší.
Ještě loni například místní minipivovar Němý medvěd nabízel zákazníkům v době Velikonoc pivo jiného pivovaru, které bylo v průběhu několika málo hodin prodáno a totéž potkalo i jiné místní restaurace, které se pokusily o experiment.
Letos se nejen některé restaurace poučily, když pochopily, že je o zelené pivo mezi lidmi prostě slušný zájem, ale máme tu například letos i milý dárek od minipivovaru Němý medvěd. Ten totiž  uvařil nejen várku svého velikonočního piva, ale přišel pokusně i se svým dalším novým  pivem z kategorie těch silnějších pitelných piv.


Mohlo by se zdát, že půjde jen o malou sérii piv prodávajících se v plastových nádobách, která bude během několika hodin ještě na Zelený čtvrtek rozebrána, ale omyl. Vězte, že zelené pivo nové značky bylo k dostání ještě i večer na Velký pátek a bylo hodnoceno veřejností kladně.
Lze předpokládat, že více místních restaurací si vzalo z minulých let ponaučení, a tak budete mít snad možnost i během svátků ( a možná i později) tuto speciální odnož piva někde zakoupit a ochutnat. Zelené pivo je dnes důležitou součástí Velikonoc a bývám osobně svědkem diskusí, kde se již několik dní před svátky lidé dohadují, kde se dá jaké zelené pivo sehnat a z jakého pivovaru. Nejde jen o restaurace, ale i o pivotéky. Stalo se v podstatě tradicí.
Pochopitelně, že v cestě za ním musíte někam jít, nebo jet, a tak se dozvídáte třeba o frontách ve velkoskladech, nebo na vlastní oči vidíte město doslova prošpikované návštěvníky centra, kteří si dopřávají zeleného moku v parcích i na vyhlídkách.
Člověk je mnohdy citlivější na zataženou oblohu, než na fakt, že teplota kolem 8°C při bezvětří je poměrně aspoň na čas přijatelná, a tak zatímco v minulosti se lidé na Velký pátek zajímali více o zapálení ohňů, tak to dnes vypadalo spíše na pohodové poklábosení s přáteli pod širým nebem, čemuž nahrála i četná vládní nařízení. I tak se však dnes například někteří odvážlivci vydali při této teplotě na výlety na jízdních kolech.

Docela mi dnes přišlo, že náboženská část dnešního svátečního dne se vůbec nekonala a do pozadí snad šly na webu i velikonoční tradice. Kvanta článků o covidu-19, nebo i jiné věci z politiky, či články, kde si která hvězda  nechala zvětšit silikony, zadek, nebo si přidala tetování apod. Trochu zvláštní, ale i to je trend doby.
Lidé u nás sice rádi tvrdí, že náboženství je původem válek a zlá věc, ale když dojde na věc, tak se kdekdo pomodlí k jakémusi osudu. Protože je dnešní den takovým náboženským svátkem, tak je snad na místě si připomenout, že jsme se v minulosti dočkali i několika celkem vydařených velkofilmů na dané téma.
Připomínáme si dnes Ježíše Krista, který k lidem mluvil v podobenstvích a má to svoji určitou váhu i dnes. Vždyť se sami snažíme vysvětlit mnohdy ostatním různé věci tím, že to připodobníme k nějaké situaci, která je jasnější a jež bije doslova do očí, nebo nabízíme druhému člověku, aby se třeba v příkladu sám našel a zamyslel se nad sebou.
Můžete si tedy třeba právě dnes nějaký takový historický velkofilm pustit. Já tak učinil již včera a tentokrát to byl oblíbený snímek Království nebeské ( 2005), který nedávno běžel na nějakém televizním programu ...
https://www.csfd.cz/film/178906-kralovstvi-nebeske/prehled/

Hezké prožití svátků, byť meteorologické předpovědi nejsou optimistické ( někde má padat sníh).
 

Březen 29, 2021

19:55

 


Kdysi dávno, když jsem trávil první vojenské Vánoce, tak na mě čekalo velmi milé překvapení v podobě krásné obrázkové barevné knihy s názvem Středočeský kraj, kterou mi zaslal můj zaměstnavatel. Mělnický okres tam byl prezentovaný asi pěti obrázky, z nichž dva patřily městu. Na jednom byl zámek nad řekou a na druhém náměstí Míru.

Muselo utéct dlouhých téměř 40 let, než se také naše město dočkalo samostatné obrázkové hodnotné publikace s názvem Na Mělníku.

https://knihy.heureka.cz/na-melniku/?gclid=Cj0KCQjw9YWDBhDyARIsADt6sGYzqiiCrp4azLLaTtKIb3NYFwwfMVEQ2-KMh9D8fXplohzPFU8wxJcaAkIwEALw_wcB#gallery/images/355c5a92fb0de6f7998b7ba448e760ba/

Ta publikace se skutečně povedla, protože je nejen plná krásných obrázků současného města, jehož fasády domů často září barvami, ale autoři napsali i zajímavý podařený text. Mimo jiné se v něm píše jistá pověst z kroniky Václava Hájka z Libočan, která se údajně váže k roku 757 a vypráví o jistém přívorském vladykovi, kterého na jedné své procházce zaujal kopec na obzoru.

Vladyka jím byl tak zaujatý, že již za tři dny kázal se na ono místo s družinou přestěhovat a hradiště tam založit. A byla to právě tato pověst, která mě na jaře 2015 motivovala k akci, kterou jsem nazval ,, Po stopách vladyky Beše", a kterou jsem si velmi oblíbil.

Již pátý víkend na samém začátku jara jsem se vypravil vlakem do Všetat, abych se přes Přívory a Turbovický hřeben vrátil domů do Mělníka.

http://soutok.blogspot.com/2015/03/po-stopach-privorskeho-vladyky-bese.html

http://soutok.blogspot.com/2016/03/na-melnik-ve-stopach-privorskeho.html

http://soutok.blogspot.com/2018/03/po-stopach-vladyky-bese-jiz-potreti.html

http://soutok.blogspot.com/2019/03/po-stopach-vladyky-bese-jiz-poctvrte-v.html

Počasí bylo tuto neděli velmi vydařené a vypadalo dost jarně. Vyjel jsem vlakem na jízdenku PID ( 18 Kč) ve 13.04 a již ve 13.15 jsem prakticky vyrážel z tamního nádraží na menší pochod.

Ve Všetatech na nádraží se nachází restaurace, kterou jsem tu již mnohokrát zmínil a je široko daleko známá a oblíbená. Protože jsem se vlaky něco najezdil, tak vím kolik nádražních hospůdek skončilo a i já jsem z principu za život této velmi rád.

Ikonu Victora Cibicha si přivlastnilo mnoho pivovarů světa, ale ve skutečnosti patří portrét spokojeného výpravčího stanice Velké Březno tamnímu pivovaru, jehož etikety začal zdobit v roce 1906.

https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99ez%C5%88%C3%A1k

Když tak přemýšlím, co sem dát za fotografie, tak si uvědomuji, že  si člověk vybírá často ty samé objekty a někdy již ani nevím, že už jsem danou věc kdysi vyfotil. To se mi třeba stalo v obci Kly, kde jsem se mylně domníval, že jsem tamní hasičárnu ještě nefotil.

Třeba v Přívorech nikdy neodolám tomu, abych nevynechal Košátecký potok, který je tu majestátnější, než Pšovka v Mělníku, pak samozřejmě místní kapličku a selskou bránu vedoucí do jednoho dvora.

Někdo to možná neocení a kvalita samozřejmě z mnoha důvodů pokulhávat musí, ale již jsem tu psal, že rád fotím to, co je někde na obzoru, relativně daleko, a co umím pojmenovat.

Viditelnost je sama o sobě opět katastrofální, ale skutečnost, že se díváme na chrám Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi je potěšující. V popředí snímku vidíme trať, která v těchto místech ještě míří směrem na Neratovice, ale za malý okamžik dojde k jejímu nasměrování obloukem právě na Starou Boleslav a mostem překoná jednokolejnou trať číslo 070 jízdního řádu do Neratovic a Prahy.

Ovšem, pokud máte dobrý zrak, tak v pravé části snímku vidíte po dlouhé době nejvyšší stožáry ( 355 metrů) v České republice za Českým Brodem.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vys%C3%ADla%C4%8D_Liblice_B

Cesta vás pak vede panelkou  polní krajinou a jen těžko chápete, proč zde byla turistická značka v roce 2014 zrušena. Občas se naskytne nějaký ten pohled k Mělníku, na Chloumek, nebo na železniční trať vedoucí do Mělníka. Horší je to směrem k severu, kde překáží kopec s obcí Hostín.

Určitě se vyplatí si trochu zajít na vrch Záboří ( 227 m.n.m.), odkud se asi vladyka díval :-). To je místo hezkého rozhledu.


Krásný Kostel  Narození Panny Marie mi zrovna pěkně osvítilo slunce, což je samozřejmě mnohem lepší foto, než kdyby bylo za mraky. Trochu jsem podcenil situaci a kvůli výhledu na Bezděz jsem se sápal ještě do polí nad Malý Ujezd, čímž jsem možná ztratil 40 minut, ale není čeho litovat. Člověk neví, kdy se sem zase podívá, Bezděz vidět byl a na Ještěd to prostě nebylo.

Má cesta vedla nejen kvůli sněženkám do obce Kly.


Tam již byl na cyklotrase čilý ruch a nejen na jízdních kolech. Nějak jsem nenašel tabulku, kde kdysi bylo vyfoceno, jaké ptáky zde lze vidět a a už vůbec mě nepřekvapilo, že tu není dávná tabulka, která tu před lety upomínala na aviatika Ing. Kašpara  a jeho pokusný let.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Ka%C5%A1par

Sice mi kdosi říkal, že za sněženkami musím do lesíka směrem k Obříství, ale jeden plácek jsem našel i podle cesty k Mělníku. Také jsem fotil krokusy u autobusového nádraží, ale znáte to všechno z FB. Dáme si něco, co tam není.

Tak jsem se dočkal. Kdysi jsem se v nějakém příspěvku zmínil před Petrem Šťastným, že mi tam pořád na té dřevěné desce u Labe něco chybí a on  napsal : ,, Vydrž do jara :-)." Tak tam konečně něco máme. Sice mi tam na lavičce sedící člověk řekl, že to prý není moc šťastné postavení tabule, protože prý tabule brání výhledu k soutoku, ale čert to vem.
Když pominu jedno nekryté posezení blíže k cukrovaru, tak další je až těsně u obce Kly a asi je to také jedno. Už mě to ani nebaví psát o té restauraci na Hadíku a srovnávat to s restaurací Cidlina u Poděbrad. Není to majetek města a navíc na to není ani doba.
Tím tedy skončila tradiční procházka, na kterou jsem si tak nějak na začátku jara poměrně často zvykl. Počasí se opravdu povedlo.
Před námi jsou Velikonoce, čtyři dni volna a jistě si zase budeme mnozí lámat hlavu, jak si je zařídíme. Bohužel musíme plány uzpůsobovat možnostem, což platí hlavně pro cestování, a to já měním zvlášť nerad.
Ono je totiž tolik hezkých míst, že se musí člověk pro něco momentálně silně nadchnout a tomu doba nepřeje. Jinak jsem tedy koukal také na to, zda se něco nezměnilo v zeleném pivu ( to bylo vždy velmi sledované téma) a změna tam je. Nazval bych ji bohužel kapkou v moři a pro pracující spíše problém ...
http://www.agrohobby.cz/  Někdy tomu podnikání nerozumím. Teď když je šance, tak do toho nikdo nejde. Tak tedy ještě třikrát vstát a svátky jara jsou tu.



Březen 28, 2021

19:44

 


Vzdělání je krásná věc. Mnohdy s úžasem sledujeme různé dokumentární pořady, čteme zajímavé knihy i časopisy, nebo i články na internetu a občas i žasneme. S každou zajímavostí, nebo vědomostí máme i určitý povznášející pocit, který nám činí potěšení. Toho všeho bychom ovšem nebyli schopní, kdybychom neměli četné základní znalosti, bez nichž bychom nebyli schopni tyto informace přijímat a chápat jejich význam.

Jan Amos Komenský se těší přívlastku učitele národů a den jeho narození se u nás současně slaví , jako Den učitelů.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Den_u%C4%8Ditel%C5%AF

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Amos_Komensk%C3%BD

Busta Jana Amose Komenského mnohdy zdobí vchody základních škol ve městech i na vsích a osobně mě to velmi těší. Ona  je totiž příroda také takovou velkou školou a do ní patří třeba i ty malebné vesničky s krásnou starobylou školou, která v nás vybudí vzpomínku na dětství, ale i na vědomosti a vědu vůbec. To vše patří k našemu životu.

Vzpomeňme třeba jen na chvíli na naše učitele a pokusme se těch naučených znalostí využívat.


Původně se zdálo, že by sobota mohla být první krásnou astronomickou jarní sobotou roku, a že by snad stálo za řeč vzít jízdní kolo a vyjet si. A nebyl jsem rozhodně sám, kdo měl o tomto víkendu podobnou představu :-).
 Kam jet ? Tak nejvíce se nabízí samozřejmě Labská cyklostezka směrem k Roudnici nad Labem, nebo naopak k Lužci nad Vltavou a dále k zámečku Veltrusy. Bohužel nemám zprávy, že by úsek mezi obcemi Kly a Kostelcem nad Labem byl snad již vyasfaltovaný, což zrovna není vhodný terén pro trekingové kolo.
Cesty na Kokořínsko jsou především souběžné s běžnou silniční dopravou. Ačkoliv obvykle touto dobou opravdu prvně v roce usednu na jízdní kolo, tak vítr rozhodl. Sice se našlo spousta třicátníků, kteří mě tvrdili, že se to ušlápnout dá, ale proč se zbytečně vysilovat a prát se ? Zážitek má být příjemný a nikoliv nějakým bojem plným skřípáním zubů.
Konečně mě napadlo, že ten Lužec a první letošní projížďku přes tamní most ještě odložím a první část plánu projdu po svých.

Konečně jsem tedy po dlouhé době stanul u komor v Hoříně a zavzpomínal. Třeba i na oblíbený film U mě dobrý, který končí právě záběry na Mělník. Mimochodem, viděl jsem v sobotu u kašny po dlouhé době filmovou osvětlovací techniku.

Jak jsem se dočetl na FB historické skupiny, tak tu mimochodem proběhly testy hydrauliky, ale již se moc těším, jako většina veřejnosti, až budeme opět moci vkročit na most, dívat se do komor a hlavně přejít, či přejet na kole na Mrkvici a pokračovat po cyklotrase číslo 2 dále.
V budoucnu se možná i dočkáme pohledu na větší lodi, než dosud. Nás cyklisty a rekreační občasné cyklisty tedy zajímá květen, kdy by mělo být již otevřeno.

Zde máme detail na vysunutou část mostu. Tak to bude vypadat vždy, když tudy bude proplouvat velká loď. Cyklisté a chodci budou muset chvíli počkat.

Sice jsem již v pátek večer od zámku viděl, že auta přes most u Vrbna již jezdí, ale  vlastní návštěva je vždy tou správnou radostí. Z tohoto úhlu most z Mělníka prakticky nevidíme. Tedy ano, ale musíte vstoupit až na samotný kraj Polabského parku.
Cesta k němu se stala hororem. Vítr stále sílil, začalo pršet a bylo to tak silné, že ten vítr vlastně to zmoklé prádlo po chvíli usušil. Zatím se tu ještě něco při krajnici dodělává a provoz po úzké vozovce je řízen semafory.
Vracel jsem se zpět Hořínem i parkem, nafotil ještě řadu fotek a zajímal se i o to, zda také zde zavadím o nějaké sněženky, jako pan Lojka u Kel, ale v Hořínském parku nerostly, bylo již dost tma a počasí se v sobotu prostě moc nepovedlo.
Svůj účel však procházka přinesla. Vždyť jaro začalo, s ním i nová sezóna a my jsme opět trošku v obraze :-). Důležité je, že již cyklisté, ale i automobilisté jedoucí třeba jen do Zelčína mohou jet opět nejkratší a nejpříjemnější cestou.

Kam na zelené pivo ? Samozřejmě, že nikdo nečekal, že si někde v interiéru posedíme, ale petka domů by špatná nebyla. Nejslavnější zelené pivo dělá Starobrno a nejznámější adresa je ...https://zelenepivo.cz/ Stále to sleduji, ale všichni prodávající jsou daleko.

Ta nejbližší místa jsou Bezno, Kralupy nad Vltavou, Stará Boleslav a Klecany.

Mám i čerstvou zprávu, že na Mělníku dnes večer ( neděle) zasahoval vrtulník, přítomna byla prý i policie, ale to je tak nějak i snad normální, zvlášť nyní a trošku z kategorie televize Nova.

Úspěšný vstup do příštího  týdne a můžete se těšit na článek z dnešní sice polojasné, ale krásné neděle.

Březen 27, 2021

20:52

 


Snad každý z nás, kdo jen trochu miluje přírodu, cestování, turistiku, cyklistiku i fotografování, tak je nadšený, když se v nějakém krásném  volném dni ocitne na hezkém příjemném místě, které si vychutná a třeba jej ještě v rámci možností zvěční. Takovým krásným místem je třeba naše nedaleké Kokořínsko.
Jenže to znáte. Na místě je sice hezky, ale sluníčko svítí zrovna proti nám, náš život běží neustále podle nějakého plánování, a tak jsme obvykle šťastní, když se nám povede zvěčnit nějakou krásnou krajinu, nebo určitý objekt právě ve chvíli, kdy slunce není schované za mrakem a hlavně  nám záběr krásně osvítí.
Ovšem, zatímco většina lidí je nadšena z krásně prožitého dne a z vlastních sluncem zalitých fotografíí, tak vlastní fotografování má těch tváří vícero. Někdy stačí jenom tak v sobotu dopoledne pohlédnout do kalendáře a dívá se na vás krásný reklamní snímek, který má své genius loci a doslova vás volá k návštěvě místa.
Potkal jsem se loni na vyhlídce za zámkem s jedním profesionálním fotografem krajinářem, který se jenom tak přijel s manželkou z Prahy pokochat rozhledem z našich vyhlídek a musel jsem vyslovit určitý obdiv. Člověk by řekl, že to musí být taková romantická a pohodová práce v krásné přírodě, kdy vám nikdo nebrnká na nervy a není na nic spěch, ale ono má všechno své klady i zápory.
Můžete si to vyzkoušet a ani nemusíte být profesionálním fotografem. Hromada nádherných záběrů totiž vzniká při svítání ( ale i při západu slunce). Pro fotografa krajináře to tedy znamená mnohdy velmi brzy a za tmy vstávat, dojet včas na vytipované místo, zaujmout mnohdy předem vymyšlenou pozici, připravit techniku a doufat, že se situace bude vyvíjet dle představ. Pokud ne, tak to mnohdy znamená další návrat, nehledě na fakt, že vždy je ten výsledek trochu jiný a vždy je originální.
Další takovou věcí je samostatný umělecký pohled. Mnohdy máme mnozí touhu věci poznávat a umět je pojmenovat, ale ve fotografii stejně tak, jako na obrazech umí mnohdy zaujmout zcela anonymní pohled na zlatavé obilí, ve kterém stojí tiše skupinka listnatých stromů a plující oblaka nad nimi dávají záběru určitou atmosféru.
To by třeba ani návštěvník nevyfotil právě proto, že je to tak anonymní, ale pokud chce někdo vystihnout krásu určitého regionu a dokreslit ji, tak jsou i anonymní obrázky přírody, nebo nějakého selského stavení na místě. Nicméně, začal jsem tím, že pokud chcete mít krásný záběr spojený se svítáním, tak je to určitá oběť, která znamená hodně brzy vstávat, někam se dopravit a mít i trochu štěstí.
Při stmívání je to malinko jednodušší, ale i tak musíte mít vše předem promyšlené.Samozřejmě, že ta možnost brzkého vstávání za tmy tu je, ale ne každý rád vstává, když nemusí, a ne každý je tak nadšený fotograf, aby to třeba i jen zkusil. Zvlášť u lidí, kteří pět dní v týdnu musí ráno vstávat to chápu. Naštěstí mezi námi tací lidé jsou, kteří to zkrátka udělají, jako třeba zase někdo jiný při jiném hobby ( rybáři, hvězdáři, radioamatéři) a jejich díla k nám pak často přichází prostřednictvím kalendářů, nebo obrázkových i naučných publikací, či prostřednictvím výstav.
Výstava fotorafií Petra Raista Šťastného je takovou výstavou, kde autor musel spojit oběť i cit pro fotografování, se svoji láskou k regionu a výsledek je o to fantastičtější, že nám mnohým ten region něco říká. Jako kdyby autor řekl : ,, Vy víte, že je Kokořínsko hezké, že to máme za humny, a že si tam občas každý odskočíme, ale podívejte se, že když jsme tam v pravý čas a dokážeme trochu vypnout šírou mysl a soustředit se jen na něj, tak nás dokáže ještě mnohem do hloubky odměnit.
,,Petře, díky za krásné, vlastně neobvyklé fotografie, které by měl shlédnou každý místní občan nejen v tomto městě, protože jednoznačně upevňují patriotismus a podporují smysl pro krásu." Ke mně přichází mnohé informace jen prostřednictvím FB, ale umím si takové obrázky představit, jako součást kalendáře, nebo i knížky o zmíněném regionu.
Jenom připomínám, že výstava měla být původně venkovní a tradičně za vilou Karola, ale nakonec je ve výloze TIC.

Březen 23, 2021

22:27

 

Pokud jsme si v sobotu připomněli, že nám začalo astronomické jaro a meteorologové avizují oteplení, tak vězte, že nadcházející víkend nám zahýbe časem a odpoledními aktivitami všedních dní. Vždyť nám slunce bude rázem zapadat až v 19.30 hodin, ale ráno to někoho aspoň zpočátku moc nepotěší.

Jenže zatímco jindy jsme touto dobou natěšeni na celou řadu příjemných věcí, včetně svátků jara, tak letos je cítit ve společnosti určitá rozladěnost a marnost. Vždyť se na nás již teď dívá z kalendářů plno krásných obrázků z naši domoviny, je jen otázkou, kdy začnou hezké dny a tráva i stromy se počnou zelenat, ale sami víte, jaká je situace.

 Právě máme za sebou zvláštní roční historii, kdy jsme se od domácích látkových roušek dostali k jiným rouškám, respirátorům, očkování i tesům. O tom se však všude píše denně a aspoň na úvod tohoto článku si dejme něco příjemnějšího.

Sice byla včera televize plná zase nechutných záběrů ptačí chřipky, ale snad někoho potěší, že začíná další sezóna čápů. Opět se vrací do svých loni opuštěných hnízd, někde možná vzniknou hnízda nová a je to i příležitost pro internetové diváky, kteří mohou průběžně sledovat, co vše se na hnízdech od konce března do začátku září děje.

Pokud vás téma zajímá, tak můžete navštívit adresu ...http://www.birdlife.cz/capi/

...., nebo článek ...http://soutok.blogspot.com/2020/07/uzivejte-si-capy-pres-internet-on-line.html

.... kde jsem si udělal takový výlet za čápy, na hnízdo, které již několikátou sezónu občas přes net navštívím.

Co se zeleným pivem ? Velikonoce jsou již velmi brzy, situace je nejasná a hlavní web prakticky mlčí.

https://zelenepivo.cz/   Pokusím se situaci jistě trochu ohlídat, ale letos opravdu nevím. Snad by bylo možné šířit distribuci velikonočního Starobrna 13 rozvážkou tak, jak je to běžné u jiných lahvových nápojů, či nápojů v pet lahvích, ale to je jen letmý nápad laika.


Když je člověk mladý, tak si vzpomene na hřbitov nejčastěji tak 2.11. ( Památka zesnulých) a na Štědrý den, kdy je cesta za předky v mnohých rodinách folklórem. Konečně, potkáváme ( potkávali jsme) mnoho známých na společenských akcích ve městě, nebo v obchodních domech. Postupem času zjistíme, že těch známých potkáváme na ulici stále méně a méně a občas se od někoho dozvíme, že už někoho zpravidla staršího nikdy nepotkáme.

Pak přijde věk, kdy bohužel zjistíte, že už se pomalu vyplatí chodit skoro každý týden do vstupní brány hřbitova sv. Václava na Pražské ulici, protože občas opravdu někoho z parte znáte, mnohdy to míří věkově již blízko, ne-li níže a jinde se to nedozvíte.

Poslední dobou je těch parte občas až neuvěřitelně mnoho a objevíte často i osoby velmi mladé. Vedle lidí slušného až úctyhodného věku je tu i dost těch přes padesát a vyjímkou nejsou ani třicátníci. Také diváků u zasklených vitrín ve vchodu hřbitova je nemálo a jejich věk je rozličnější již i směrem dolů.

Pochopitelně, že ne všechna úmrtí souvisí s nemocí covid- 19, ale o covidu se nyní mluví denně a téměř každý zaměstnanec nějaké firmy je každý týden testován. Na co se přišlo ?

Zdá se, že všichni, kteří se musí v zaměstnání řídit bezpečnostními pokyny, užívají dezinfekci a podléhají testování, tak si také na ulicích počínají převážně zodpovědně a nezadají si s generací  již nepracujících seniorů. Jiná situace je však u těch školou povinných na všech stupních, kteří do zavřených škol nedochází.

Je to logické a již jsem to tu někde psal. Mladí lidé se chtějí družit, setkávat se spolu, a když to nejde ve škole, tak to jde kdekoliv venku. Jsou pochopitelně přesvědčeni, že oni by jakoukoliv nákazu hladce zvládli, protože k mládí určitá suverenita patří a i my starší víme, že jsme se v mladším věku se vším popasovali lépe a občas jsme měli pocit, že svět je náš..

A tak tu jsou někdy i nevraživé pohledy těch zodpovědných k těm, kteří vlastně lidi kolem sebe ani moc nevnímají a dokud nepůjde o jejich spolužáky, ale jen případy z televize, tak nebudou brát věci moc vážně. Situace teď bude ještě zajímavější.

 Loni nás s přibývajícím teplem již nic neudrželo a nepovažovali jsme za velkou oběť si nasadit v hromadné přepravě třeba na výletech látkovou roušku. Všechno ostatní bylo otevřené jako jindy, nebo celkem přijatelně omezené a snad se i zdálo, že léto virus zlikviduje. Letos na lockdown nadáváme, přejeme si aby to skončilo, ale přitom státy, které nedávno rozvolnily, tak už zase utahují.

Stále tedy nic nevíme a snažíme se udržet si pohodu v dobré víře, že se přec musí vše zase jednou otevřít, a že se to nakonec samo nějak ztratí, jako dosud odešly všechny pandemie.



Březen 19, 2021

19:43

 

Ačkoliv to vypadá, že letošní první jarní sobota bude opět spíše připomínat zimu, než jaro, je tu opět Keltský telegraf, který je zajímavý tím, že ačkoliv běží v republice každoročně již od roku 2010, tak u nás na Mělnicku, ale třeba i na Mladoboleslavsku, či v okolí Turnova si prakticky nikdy popularitu nezískal.

Štafeta předávání ohňových signálů téměř vždy běží Slánskem přes Říp na Litoměřicko, aby skákala po různých kopcích Českého středohoří a Českosaského Švýcarska.

https://www.keltskytelegraf.cz/mapa-keltskeho-telegrafu

Přitom je zajímavé, že akce měly v minulosti velké ohlasy v podobě komentářů z různých kopců, kde účastníci popisovali atmosféru akce, jaké další ohně viděli, nešetřili chválou a přidávali i nějaké snímky ze svého stanoviště.

Loni prvně zasáhl covid- 19 i do pořádání této akce, ale k akci přesto došlo i v komornějším provedení. Letos jsou ta omezení ještě přísnější a hlavní organizátor se rozhodl pořádat akci zcela netradičně. Jaro si tak může oslavit prakticky každý kdekoliv a všechna světla, ohně i světlice mají zazářit  hlavně naráz v 19.30 hodin.

V místech s určitou tradicí, tak může vlastně dojít k dosud novému a neznámému efektu, zvlášť pokud budou pozorovatelé na kopcích a veškeré okolí se naráz oblékne do množství světel a světýlek. Akci zde vlastně pravidelně připomínám z řady důvodů. Jedna z mála, která se koná a nabízí i mělnickému pozorovateli u zámku možnost něco zahlédnout.

Obvykle není zrovna moc ideální počasí a obzor zde je sám o sobě pokryt průmyslovým smogem, což třeba v kopcích u Litoměřic v CHKO nemusí být i díky omezenému výhledu na blízké kopce takový handicap, ale na druhou stranu jsem i zde v minulosti spatřil vystřelenou světlici z oblasti  obce Úholičky poblíž Roztok u Prahy ( štafeta podle časového řádu), nebo světelné signály od kostelíčku v Liběchově.

Lépe je ovšem mít sebou triedr. Pokud se tedy chcete o akci dozvědět více, tak tu mám odkaz na zatím poslední informaci z včerejšího dne :

https://www.keltskytelegraf.cz/

https://www.keltskytelegraf.cz/jaky-bude-kt-2021


Muzeum za vraty ... žije !  Tolik informace z e-mailu RMM, kterou sem dnes zvlášť rád dám stejně tak, jako informaci z FB historické skupiny o výstavě fotografií Petra Raista Šťastného ve výloze místního TIC. Důvod je prostý a jmenuje se sobotní pracovní flexibilita.

 Navíc žijeme představou, že když je někde něco zavřené, tak tam těžko může být něco jinak, a tak člověk některé výlohy ani nenavštěvuje, byť se třeba jindy podívá, jaké knížky že se u nás prodávají.

Přeji vám tedy co nejlepší víkend a připojuji informace.

Výstava fotografií Petra Raista Šťastného  s názvem Kokořínsko na dosah:

https://www.facebook.com/TICMelnik/photos/a.741925452587806/3754014974712157/

Muzeum za vraty ... žije !

Muzeum za vraty…žije!

Aktivity Regionálního muzea Mělník jsou v plném proudu, i když nastavená opatření znemožňují přímý kontakt s našimi návštěvníky. Aktuálně probíhají přípravy na reinstalaci části stálé expozice, v níž chceme představit veřejnosti hračky druhé poloviny 20. století ze sbírek muzea a spolu s reinstalací části expozice mechanických hraček ve spolupráci se sběrateli nabídnout též průřez hračkami od 19. století do 80. let 20. století.

 Spolupracujeme s Mělnickým deníkem, v němž jsou prezentovány sbírkové exponáty nejen z našeho depozitáře jako soutěžní výzva pro čtenáře periodika k zamyšlení a určení jeho účelu. Pro zvídavé jsme vybrali celkem deset kuriozit. Pro milovníky regionální mnohdy tajemné historie nabízíme nové vydání Pověstí z Kokořínska, Mšenska a Podbezdězí Jiřího Zubíka a Josefa Houžvy, k němuž jsou bližší informace na muzejním webu.

 Usilovně se také pracuje na vydání 12. čísla Vlastivědného sborníku Mělnicka - Confluens. V oblasti edukace mělnické muzeum spolu s Muzeem hlavního města Prahy spolupořádalo v rámci pracovní skupiny pro spolupráci mezi školami a muzejními institucemi při Komisi pro spolupráci s veřejností a muzejní pedagogiku AMG ČR on-line pracovní setkání Muzeum škole - škola muzeu, kde své zkušenosti s virtuálními aktivitami pro návštěvníky, rodiny s dětmi, pedagogy a žáky představila edukátorům napříč republikou především středočeská muzea.

 Muzejní pedagožka také vystoupila s příspěvkem na on-line Dolnorakouském muzejním dnu s prezentací Velké možnosti malého muzea s úvahami o regionální relevantní identitě, rodinné politice, komunitě, či neobvyklé muzejní edukaci.

 Přírodovědný úsek pokračuje v terénním průzkumu Mělnicka. V lednu se přírodovědkyně zúčastnila monitoringu vlků na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, který potvrdil výskyt 2 – 3 jedinců v jižní části Kokořínska. V únoru proběhla kontrola známých zimovišť netopýrů a vrápenců. Až do jarních měsíců poběží sčítání zimujících vodních ptáků na vybraných tocích a vodních plochách regionu.

 Covidový lockdown umožnil i dlouho odkládané práce v depozitáři, katalogizaci herbáře se třemi tisíci položkami. Nejstarší vylisované rostliny pocházejí již z roku 1883… Aktivity mělnického muzea můžete sledovat online na webu www.muzeum-melnik.cz či sociálních sítích. Aktuálně si nenechte ujít online výstavu obrazů Jaroslava Mokrého.

-RMM-


Březen 14, 2021

22:11

 

Když jsem se dnes ráno probudil, tak mě napadlo, že jsme téměř jako v té pohádce O šípkové Růžence, kde všichni spali. Jenže život není pohádka, a tak spí jenom naše oblíbené společenské akce, naše oblíbená společenská posezení v restauracích, muzea, infocentra, hrady, zámky, některé obchody a vlastně ani  nemáme co dělat mimo katastr našeho bydliště.

Jenom makat a testovat se proti covidu, protože jinak by nemohli ani pracovat ( Parodie na Švejka) :-). Ani to počasí nám tento víkend po dlouhé době nepřálo. Ne snad, že by bylo nějak hrozně, ale je to právě slunce, které tolik potřebujeme k životu, a které nás táhne ven. Dnešek jsem začal tím, že jsem se šel podívat k zámku, zda snad není lepší viditelnost, než včera, kdy tam pěkně foukalo.

Bylo to ještě horší a opravdu si nevzpomínám, kdy ty výhledy do dálek opravdu stály za řeč. Pak jsem měl v hlavě takový plán. Už dlouho jsem nebyl ve druhé části města a napadlo mě, že udělám pěší výlet, který pojmenuji tak, jak je psáno v nadpisu. Konečně, ona je vždy nějaká hranice takovým magickým místem a kolik filmů jen vzniklo, kdy někdo musel nějaké ty hranice nějak překonat.

My se tedy dnes projdeme procházkou na hranici, která byla místem styku tří krajů ( Rakovnický, Mladoboleslavský a Litoměřický), ale více se proslavila tak, jako hranice protektorátní. Spustil jsem se tedy na poledne ulicí Legionářů dolů na Pšovku do Nůšařské ulice, abych navštívil nejprve Polabský mlýn.

Nic se tam nezměnilo a chátrá to zrovna tak, jako spousta zde zmíněných památek v ,, péči" jejich majitelů, kteří mají hodnotu hlavně v pozemku. Mohly by tu být snímky ze Pšovky, kde jsem fotil oblíbenou zeleně natřenou klasickou pumpu poblíž restaurace Čertovka, nebo kostel sv. Vavřince, ale je třeba trošku šetřit, protože mazat úložiště se mi pořád nějak nechce.

A tak tedy začneme dnes trošku dále. Do areálu bývalých loděnic dnes není díky valu u silnice moc vidět, ale přesto se mi povedlo vyfotit nějaké tlačáky. Stojí tu jako smutná připomínka všem, kteří tu nechali kus profesního života. Před nimi téměř všude přítomné solární panely.


Restauraci Labská jsem nikdy nefotil, ač šlo vedle restaurace U zelené lípy a pšovské restaurace U Cinků k nejpopulárnější restauraci těchto končin. Také ona měla své široko daleko vyhlášené minutky a sloužila léta ke stmelování pracovních kolektivů i turistickému ruchu. Pan František Rajman zde vedl léta podnik, jehož zkázu definitivně dokonala povodeň v roce 2002, a který dnes není pro zeleň již téměř vidět.

Pak mé kroky vedli k bývalému ČSAD d.z.108. V modré budově, kde obrovský kus života prožil můj otec dnes najdete celní správu a jen cedule vám ukazují, že tu sídlí asi ještě další čtyři firmy včetně ČSAD. Vždy si tu vzpomenu, jak jsem si mohl ještě jako malý chlapec  jednou sednout za volant nepojízdného nádherného autobusu RTO. Tyto autobusy jsou srdeční záležitost :-).

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0koda_706_RTO

Pak jsem se vydal do míst tamních tůní, kde mi slunce přichystalo několik milých příležitostí pro můj Canon. Zde jsou některé z nich.


Kostel Stětí sv. Jana Křtitele ve Vliněvsi bývá někdy součástí DED a patří k hezkým dominantám spatřitelným od našeho zámku. Pro moji generaci má toto místo ještě jedno kouzlo. Konaly se tu občas v minulosti takzvané vojenské plavby. Možná vás překvapí, že nešlo o povinnou akci a nikdy jsem se neúčastnil.
Ostatně, kdo jste zažil aspoň chvilku toho, na co celá řada chlapů během celého života občas vzpomíná, tak si umíte představit, že jsou chvíle, kdy je lepší být daleko od domova v relativní pohodičce, než se podílet na určité rizikové akci a vědět, že jen směšný kousek odtud máte domov i kamarády, což může jistě svádět k určitým problémovým úvahám.

Zde mě zaujal proud slunečních paprsků .....

 .... a tady zase máme občas pěšími i možná snad cyklisty používanou lávku horkovodu k cestě do, nebo z Dolních Beřkovic. Víte, že vůbec první mělnické vlakové nádraží bylo právě v Dolních Beřkovicích, odkud se přepravovala pošta v dostavnících ? Lávka vede v blízkosti bývalého cukrovaru.

Vykouklo sluníčko a nabídlo mi záběr, kde je vidět jedna ze čtyř věží zámku v Dolních Beřkovicích  ( zcela vlevo) a kostelíček v Liběchově.

Totéž bohužel nemohu říci o snímku, kde je i vinice Trojslava a můžete si do snímku přidat ještě i vlak. Zde končí mlazicko- vehlovické tůně a přichází již jen řeka, která tu u ostrova má 225 metrů šíři. Na Mělníku pouhých 148 metrů.

Kombinace zámku s lodí.

Lodní romantika na řece.

Úplně jiný pohled na elektrárnu, než z našeho kopečku.

Přečtěte si tedy něco o milníku, kde v podstatě začínal Reich a připomínám, že tu k němu máme speciální článek i s dobovou protektorátní fotografií.
https://soutok.blogspot.com/2019/03/kamenny-milnik-u-libechova-patri-k.html

Krásný sloup.

Kilometráž na Labi u Beřkovic ukazovala 831.5 km, ale tady mě to nenapadlo. Rakouská severozápadní dráha tu má však na hektometrovníku hodnotu 377.9 km, což je o pět více, než v blízkosti mělnické stanice.

Malý hlouček lidí mě nalákal k jezu s čistící stanicí, která právě byla v chodu a odstraňovala nějaké větší větve v levé části zařízení.

Ještě jsem přes řeku vyfotil u Beřkovic měrku hladiny u cyklostezky. Tam stával kdysi říční mlýn na Labi.

Nevyfotit na této cestě vlak by byl snad hřích. Jsem zvědavý, kdy s ním zase někam pojedu :-).Naposled v prosinci Děčínský Sněžník, ze kterého tu máme článek.

Tato rybářská občerstvovna u tůní mě vždy zaujme.

Hospodou jsem téměř začal a hospodou skončím. Také zde již je dávno konec a i bez koronaviru. Zde se spojuje pěkná  poklidná cesta podle železnice s významnou Českolipskou ulicí, a tak místo v minulosti mohlo být zastávkou pro každého, kdo si udělal takový malý pěší městský okruh.
Ještě vám dlužím data. Celkem cca 14 km. I se zmíněnými zacházkami to bylo k milníku 2 hodiny 15 minut a podle kolejí zpět cca 1 hodina 20 minut. Jak vidno, tak procházky lze absolvovat i v katastru města, ale snad se také dočkáme opět volnějšího pohybu :-).
Úspěšný vstup do dalšího týdne !



Březen 7, 2021

20:06

 

Jsou lidé, kterým okolí jejich bydliště vůbec nic neříká a s velkou pravděpodobností je někde venku na veřejném prostranství jen těžko potkáte. Možná, že jim cestování vůbec nic neříká. Pak máte docela početnou skupinu těch, kteří se alespoň občas projdou po katastru města, nebo si zajedou někam do okolí. Další skupinou jsou tací příležitostní tuláci, kteří se sice rádi prochází po domově, ale třeba už jen tento záběr jim říká, že náš život a okolí je pestřejší.

Pro mě má tento snímek hned několik tváří. Když překračuji různé ulice a přejezdy, tak si často uvědomuji, že se na okamžik ocitám na místech, kde se může člověk skutečně zastavit jenom na chvilku, ale na neobvyklé foto pak může hledět tak dlouho, jak jenom chce :-). Většina lidí se do těchto směrů za účelem kochání se zpravidla moc nedívá, ale když do nich pohlédnete, tak vidíte, že to má určitou pocitovou hloubku i určitý námět.

Zrovna včerejší sobota byla takovým zvláštním dnem, kdy nám slunce ukazovalo, jak umí být na světě krásně a přitom jde o takovou prostou cennou maličkost, která k nám přichází sama. Zvláštní bylo i to, že sice nešlo o žádné parádní výhledy, ale objekty měly až neobvyklou fotografickou ostrost, jak ještě uvidíte.

Pro mě má tento snímek ještě další dva levely. Železnice je tu symbolem cestování, dobrodružství i vzdáleností, a tam v dáli na obzoru krásně vidíte siluetu kopců Českého středohoří, které jsou věčnou pozvánkou k různým výletům a toulkám takřka kamkoliv.

Konečně je to i cesta do dětství, neboť přes tento přejezd jsem dlouhá léta aspoň 2x denně chodil.

I ze samotného historického centra se lze dívat krásně k severu a z ochozu mělnické věže můžete hledět dokonce na Bezděz, Ještěd a možná i do Krkonoš ( poslední osobně neověřeno), ale tento pohled má zase úplně jinou pocitovou rovinu. Prakticky každé auto, které tudy jede, tak v mnoha případech projíždí i kolem lesa na obzoru, aby se potažmo třeba vydalo do Kokořínského Dolu, nebo do obcí, které jsou buď na levém hřebenu od něj ( Střednice, Vysoká, Kokořín atd.), či na pravém ( Střemy, Nebužely, Mšeno ...) .

 Je to takové výpadové okno k severu, které může končit v našem okrese, ale také může vést cesta mnohem dále. Cyklistické trasy z našeho města, nebo i do něj vedou poněkud jinak, ale pro automobilismus je tato silnice k cestám do vyjmenovaných směrů celá léta jednou z nejdůležitějších a nikdy nepostrádala ani autobusový provoz.

Mělnická Blata, to není jen automobilová silnice, ale i plno poklidných ulic bez života s domy, které v některých případech ani za 50 let nezměnily svoji tvář. Teprve nedávno zde došlo po určité aktivitě místních občanů k vyasfaltování posledních propojovacích uliček. Blata čeká velká sláva, která se snad bude aspoň trošku podobat tomu, co jsem tu vyfotil v roce 2012 ....

http://soutok.blogspot.com/2012/06/slavnostni-pruvod-hasicu-v-melniku.html

...., avšak takováto zpráva zní v dnešní době poněkud divně.



Na tomto snímku právě vidíte tu neskutečnou fotografickou ostrost, kterou nám včerejší podmínky nabídly. Opravdu povedený záběr na budovy historického středu na mělnickém kopci, který je pozůstatkem druhohorní činnosti. Dole máme již zmíněná Blata, před kterými najdete v levé části snímku tamní zahrádkářskou kolonii a v pravé části nám vyrostlo množství novostaveb.

Podobná situace je i ve Velkém Borku, kde jsou již připraveny nějaké parcely ve směru k Mělníku.




Pan Lojka píše na svém FB o historii Mělníka a přišel také s reklamou na outdoorovou výstavu v centru města na téma voda. Výstava má ještě celkem čas, ale je to všechno dobrá motivace. Na Blatech za zahrádkářskou kolonií právě v této věžičce totiž pramení potůček Světice, který byl v letech 1870 - 1971 pitným zdrojem pro město. Vlastní pramínek vyvěral na povrch z roury v Blatecké ulici kousek za tratí.
Kdysi kolem něj vedla úzká pěšinka přes luka do Starých Rousovic, která dnes již neexistuje stejně tak, jako lávka přes strouhu, ale o všem tom dění docela pěkně vypovídá informace ...
https://mapy.cz/zakladni?x=14.4979381&y=50.3488327&z=17&source=base&id=1852415

.... z mapy.cz .
https://www.estudanky.eu/5314-pramen-svetice

To jsme se již přenesli přes Staré Rousovice a Rousovice k Hadíku , kde máme krásný památný dub jarní. Také vám trošku připomíná slavný Oldřichův dub v Peruci ?

http://soutok.blogspot.com/2021/01/mate-spatnou-naladu-nebo-si-pripadate.html

Včera jsme se již podívali na cyklostezku u Labe i na hřbitov. Co si dát za snímek na závěr článku ? Včera bylo sice v dáli vidět pohraniční Krušné hory, ale bylo to takové hodně slabé. Dnes už ta viditelnost byla zlá, tak si dáme pohled na blízkou novou dominantu, která se tento měsíc otevírá provozu, a kterou mnozí užijeme.

Díváte se pochopitelně na most u Vrbna a přesně takto se jeví od vily Karoly. Včera se od oblouků odráželo kouzelně slunce, ale byl to takový šajn, že se mi most na slepo v hledáčku nepodařilo dostat do záběru.

Pokud to snad někdo nevíte, tak máme přestěhovánu městskou knihovnu z vily Karola na Karlovo náměstí a staronová budova dostala zajímavou a vtipnou výzdobu, byť se zřejmě zřekla toho klasického pohledu okny ven a tím i přirozeného bílého světla ...


Více v článku :

https://www.facebook.com/photo?fbid=10159732399065809&set=a.461760410808

Když se objevil na přelomu tisíciletí počítač a přišly i takzvané e-knihy, tak se zprvu myslelo, že je to možná konec klasické knihy, která zabírá svým objemem místo. Jenže, klasická kniha má pro mnohé lidi svoji duši, neničí oči, máme k ní mnozí letitý citový vztah, cítíme ji jako lákavou hmotu a pohled na hřbety knih v knihovně, které jsou plné moudra života, jenž nás obklopuje, to je pro mnohé čtenáře silný zážitek.

Tento efekt plyne z toho, že ačkoliv máme zejména v podobě současné mladé generace k virtuálnímu světu blíže, než kdykoliv v minulosti, tak právě ty vědecké knihy nám říkají to, co mnozí cítíme, že pro správný styl života potřebujeme krásný hmotný reálný svět, který si pomoci smyslů převádíme do duchovního bezčasového prožitku jenž je v nás tak dlouho, jak byl prožitek silný.

Poklidný, pohodový a úspěšný vstup do druhého březnového pracovního týdne !





Březen 6, 2021

18:35

 


Mgr Adolf Nusl zemřel 3.3.2021 ve věku nedožitých 84 let.

Pana Nusla jsem jako třídního nikdy neměl a dokonce v naší třídě  relativně oblíbený dějepis jenom suploval za skvělou učitelku historie paní Řehůřkovou, ale i těch několik hodin stačilo k tomu, abych si ho jako dalšího kantora oblíbil. Ostatně, který z našich učitelů nebyl skvělý ? Tím je naše generace doslova pověstná, že jsme měli k učitelskému sboru kladný vztah, a to i tehdy, když jsme často po právu dostali nějakého toho buráka za krk, nebo dokonce i políček.

Léta jsem pak pana učitele neviděl, až jednou, když jsem dostal asi dvoudenní práci v ZŠ Kly- Záboří. Bylo to někdy v roce 1996 ( opraveno datum 7.3. v 15 hodin)a byly prázdniny. Z krásné starobylé školy poblíž neméně krásného kostelíku ( oboje by se našlo na fotografiích v archívu a kostelík tu mám dokonce často focený v rámci svých osobních akcí ,, Po stopách přívorského vladyky Beše.") jsem byl celý nadšený a vrátil se do dětství.

Staré školní budovy mají své genius loci. Matně si vzpomínám na starobylé schodiště u vchodu, kterému dominovaly zmenšeniny soch Velikonočního ostrova ...

https://cs.wikipedia.org/wiki/Moai  To mě jakožto příznivce záhadných krás našeho světa tak nějak dostalo.

V patře se pak s námi přivítal ředitel školy pan Mgr. Adolf Nusl (  zde řediteloval  v letech 1991 - 1998, jak píše kniha Kdo byl a je kdo od Miroslava Siegla i bakalářská práce  Marcely Senftové ..Historie základní školy v obci Kly).

Pan ředitel měl samozřejmě radost, že si jej po tolika letech pamatuji a oba jsme tak trošku zalitovali, že ta známost nebyla větší, což se někdy stává. Mimochodem, kromě soch jsem pochválil hlavně ještě krásný klasický kabinet přírodopisu, kde nechyběla nějaká vycpaná zvířata, studijní lidská kostra a nějaká ta mapa, či obří nástěnka s Mendělejovou  soustavou prvků :-).

Pana Nusla jsem měl ještě jednou v životě vidět. Již to bylo po roce 2000 a setkali jsme se jen nedaleko soutoku Labe a Vltavy. Kdo jste onoho muže s typickým plnovousem znali, tak vězte, že právě dnes jsem našel na hřbitově i jeho parte.

Čest jeho památce a pozůstalým upřímnou soustrast.


Takovou zajímavostí je že nám v pásmu DAB+ přibyla další stanice, která má pomoci při popularitě pásma DAB+ . Rádio Západ je v nabídce západočeského operátora RTI.cz a na Mělníku hraje buď z kanálu 5A ( Praha- Strahov), nebo 9C ( Klínovec), případně ještě z 5B ( Příbram, Plzeň, Toužim). Posluchači je to naprosto jedno, protože prostě jen proscanuje rádio, vybere stanici ze seznamu a poslouchá. Když chce vědět technicky více, tak mu menu ukáže datový tok, chybovost, přijímaný kanál atd.
Za mě velké zklamání oproti Hlasu Prahy. Pořád se tam jenom hrají nějaké nové písničky, jako na Fajn, či Hitrádiu, vůbec se tam nemluví a stanici mohu ocenit jedině díky slade-show ( rádia s barevným displejem).
Převládají obaly desek a portréty zpěvaček, skupin, ale již jsem tam viděl i nějaké psané články, a co mě docela dostalo, tak to jsou záběry z on-line kamer ( Přimda, Klínovec, Plzeň atd.) Jenže nejsem doma celý den a viděl jsem tak jen noční záběry, které nejsou pochopitelně žádným zázrakem pro koukání.
Je to tedy hlavně pro mladé posluchače a celkem chápu, že teď leckde chybí jakákoliv společenská činnost, ale na druhou stranu tu lze přece něco říci o krásách krásného kraje, nebo si poslechnout nějakou výpověď lékaře z velmi postižených míst republiky.

Nakonec tu mám něco z místního RMM ( Regionální muzeum Mělník). Tam se nyní nepodíváte, ale přece jen lze něco vidět přes internet.

Zdravíme Vás z mělnického muzea s březnovými novinkami:

S radostí Vám představujeme dlouho očekávané druhé vydání publikace Pověsti z Kokořínska, Mšenska a PodbezdězíMuzeum je vydalo ve spolupráci s MAS Vyhlídky znovu po 25 letech. Tajuplným příběhům vdechly život ilustrace Olgy Vychodilové...

Knihu lze objednat zatím na dobírku (cena 200 Kč + poštovné) na: [email protected], tel. 315 630 932.
Po rozvolnění stávajících vládních opatření plánujeme otevřít muzejní výdejní okénko.
Ukázky z publikace a další informace naleznete zde.




 

Právě pro Vás připravujeme výstavu Léta s paletou. Svá díla představí Jaroslav Mokrý - krajinář a portrétista z Lysé nad Labem. Vzhledem k opatřením proti šíření koronaviru bude výstava k vidění online.

 



Tradiční Velikonoční jarmark a Vynášení Morany bohužel letos opět neproběhne.

 

Přejeme Vám klidné předjaří v neklidné době a pevné zdraví
Mělničtí muzejníci     


Pěkný víkend ! 


16:56


 Dokud člověk musí chodit někam do zaměstnání, nebo snad v současnosti ještě lépe řečeno pro někoho pracuje, tak se na něj pochopitelně vztahuje celá řada úkolů vycházejících od zaměstnavatele. Ten zase nemůže ignorovat různá nařízení vlády, a tak bylo v právě uplynulém pracovním týdnu v mnoha mělnických podnicích přikročeno k rychlému testování zaměstnanců.

Úkol zněl jasně. Je třeba vykázat k příslušnému datu v příštím týdnu aktivitu. Tedy, že se na úkolu daném vládou skutečně zapracovalo. Ovšem, sami víte, že když má být v této zemi uděláno něco rychle, tak je z toho téměř okamžitý kolaps. Nejrychlejší cesta k úspěchu a splnění prvního kritéria tak vedla přes individuální registraci zaměstnanců v testovacích stanicích pomocí on-line zaregistrování.

Tam však rozhodovaly doslova minuty, které ukazovaly, zda se zaregistrovaný dostane na řadu ještě někdy počátkem nastávajícího nového pracovního týdne, nebo až v jeho druhé polovině. Pak měly jednotlivé firmy konečně čas shánět někoho, kdo by se dostavil osobně aspoň na provedení prvních testů, přičemž bylo samozřejmě jejich zájmem, aby došlo k vzájemné jednotýdenní spolupráci na delší období.

Firmy, které se začaly starat včas měly záhy poměrně úspěch, což s potěšením kvitovali jejich zaměstnanci. V současné době se zřejmě nejčastěji provádí testy výtěrem z nosu a dle laické veřejnosti koluje názor, že v jednom případě je sondážní tyčinka vedena pouze na krajíček nosu a zejména ve zmíněných stanicích je to prý hlouběji.

Po prvních  firemních testech si tak  při radosti z výsledků někteří lidé potřásli s úsměvy pravicí a rušili on-line objednávky na antigenní testy v odběrových veřejných stanicích. Ovšem, s výsledkem se také dostavily nové otázky : ,, Co bude dále ? Znovu to samé ? Opět výtěr z nosu ? Je to vůbec zdravé toto činit každý týden ? Bude to aspoň tak  stejně nepříjemné, nebo snad horší ?"

Když nic jiného, tak si může řada lidí v tuto chvíli říci, že to momentálně zkrátka nemáme. Jenže, jak jsem tu již psal, tak to si mnozí myslíme již měsíce, že když nemáme příznaky a ráno nám před začátkem zaměstnání nikdo žádnou teplotu nenaměří, tak jsme s velkou pravděpodobností negativní. Je tedy nadále otázkou, zda má toto všechno smysl.

Ono se totiž ukazuje, že je to o osobním přístupu každého z nás a vláda tu pasivní  občanskou obranu zřejmě moc neovlivní. Již jsem slyšel názor, že i kdyby některé firmy na 14 dní uzavřely svoji činnost,  tak, jak si to přejí některé lékařské kapacity a odbory, tak by stejně chyběla záruka, že všichni lidé budou opravdu doma a nebudou se potkávat někde venku třeba i bez roušek právě tak, jak je tomu na obrázku, kde je někdo měl a někdo ne.

Je rovněž poukazováno na spoustu ekonomických ukazatelů, které jsou proti uzavření podniků. Navíc se nám tu čerstvě objevily další myšlenkové směry a i poměrně lehký průběh covidu-19 u exprezidenta Václava Klauze jistě sehraje svoji mediální roli. Ukazuje se, že někdo má štěstí, jiný smůlu a není to jen o věku. Dokonce jsem viděl kritiku, která kritizuje to, že se přednostně očkují lidé, kterým je prý 80+, a kterým se podle komentářů prodlouží život tak maximálně o měsíce, což je prý neekonomické.

Obrázek v úvodu článku je z dnešního sobotního odpoledne. To bylo řečí, že vyasfaltováním cyklostezky pod cukrovarem došlo k mnoha škodám a právě dnes po vydatných deštích se ukázalo, jak je ten asfalt skvělý. Dokonce jsem tu zaznamenal i několik maminek s kočárky. Jen je do budoucna škoda, že ten barák tam na Hadíku ( kdysi dávno restaurace u přívozu a v 80. letech stánek s nápoji a zmrzlinou) má daleko k poděbradské restauraci Cidlina ( na soutoku) a hlavně nemá podnikavého majitele, alespoň co do myšlenek restauračních a gastronomických služeb.


Tomáš Beneš zemřel v pondělí 1.3.2021 ve věku nedožitých 58 let.

Když zemře starý člověk, tak se to tak nějak očekává. Když je to někdo mezi 50 - 65 lety, tak je to tak nějak pořád brzo, byť víme, že žijeme v době zbytečného stresu, rakoviny a nakonec i toho covidu. Nezřídka tu pak máme i případy, kdy člověk odejde náhle, rychle, někdy snad i na nějakou hloupost, ale i to se bohužel občas stane.

Slovy klasika, která si uvědomujeme až s pokročilejším věkem : ,, Jsme tu jen na návštěvě."

Když je to někdo příbuzný, nebo někdo koho jsme znali, tak je nám vždy tak nějak divně, byť jsme toho člověka třeba i léta neviděli. Mnohdy může jít o kamaráda, nebo i o člověka, se kterým nás osud spojil v práci, a se kterým jsme se nejednou zasmáli nějaké společné příhodě, vyměnily si zkušenosti ze soukromí, nebo se zasmáli něčemu zábavnému z televize, což bývalo kdysi v době dobré zábavy a dvou státních programů zcela normální.

Vězte tedy, že nás nečekaně opustil člověk, který byl na Mělníku známý, jako podnikatel s vysokozdvižnou  plošinou. Mytí oken na obchodních domech na Karlově náměstí, výměny žárovek veřejného osvětlení a dalších služeb. Tomáš  byl sportovec v oblasti míčových her a zde by ho mohli znát nějací příznivci házené a basketu. Byl dlouholetým zaměstnancem firmy STS a posléze EMS.

Čest jeho památce za všechny, kteří jste ho znali a upřímnou soustrast pozůstalým.

Tolik  dnešní první článek a uvidím, zda spíchnu ještě jeden :-).



Únor 28, 2021

21:33

 


Ani se dnes před 10. hodinou dopoledne nechtělo věřit, že je venku tak krásně. Pokud se nemýlím, tak jde snad o třetí víkend v řadě, ač byla tentokrát sobota slabší. Docela se mi povedlo vymyslet takový lehce smysluplný program, který byl motivován faktem, že bychom neměli  tuším minimálně následující tři týdny opustit katastr našeho města, a tak si ještě vyjedu.

Své sehrál i fakt, že jsou prý údajně konečně v pásmu DAB+ podmínky pro dálkový příjem, ale tady se mi  letos nějak nedaří a i jiní kolegové v ČR září častěji nad předpovědní mapou, než nad výsledky. Jestli na to jdu až moc pozdě, když je to údajně zpravidla nejlepší po ránu :-)? 

Tak se stalo, že jsem se po poledni opět ocitl za zámkem, kde byli znovu nějací výletníci, ale tentokrát se mi zdálo, že je jich méně, což mě trochu překvapilo. Chtěl jsem si dnes otestovat, jaké je to nosit respirátor a právě tady mi to přišlo, jako smysluplné místo. Jinak jsem tu pochopitelně nebyl kvůli výhledům do dálky, ale dopřát si kus příjemné atmosféry tohoto tolik milého místa a samozřejmě trošku proladit přijímač.


Pak jsem nechal rozeběhnout automobil na Hostín k vodárně, kde jsem potkal několik rodinek, které si sem přišli užít pohodu venkova, přírody, slunečních paprsků i určitých výhledů do všech světových stran. Zejména k severu, ale i k jihu se nabízejí výhledy do daleka. Na tomto snímku se prakticky díváte na pohoří, které odděluje okres Mělník a Středočeský kraj od Libereckého kraje. Vpravo pak jistě poznáváte siluety obou Bezdězů.
Ještě více vpravo v oparu jsem tušil Ještěd a za dobré viditelnosti odtud dohlédne až do Krkonoš. Ty sice dnes pochopitelně vidět nebyly, ale tady se nabízí určité srovnání s hvězdářstvím. Díky rádiu tu totiž můžete naladit několik polských rádií z krkonošského vysílače Sněžné jámy, který je jen necelý kilometr severně od pramene Labe a je od něj nádherný výhled daleko do Polska a dolů na dvě krásná karová jezírka.


Když jsem tu začátkem ledna vydal článek o Liběchovu a Václavu Levém, tak jsem si posteskl, že již několik let si říkám, že bych tam u Želíz v té přírodní rezervaci chtěl také jednou vidět ty bledule a sněženky. Moje pohodová jízda, která zase měla dobít autobaterii tak pokračovala posléze po romantické trase přes obce Mělnická Vrutice -Lhotka - Vysoká - Chodeč -Želízy.
Jak sami vidíte, tak to bylo určité zklamání. Samé staré listí a ani povalový chodník nebyl nikde vidět. Hlavně tu bylo bláto a cestou od Dolní Zimoře do Želíz, se ještě v zastíněných místech u skal držely malé oblasti sněhu.

Aspoň jsem vyfotil místní vodní prvky a byl nejvyšší čas se vrátit a trochu se připravit psychicky na pondělí. Nejsem vyznavačem jízdy v silném provozu a už cestou do Želíz mě napadlo, že se zastavím cestou zpět u Chodče a potěším se místem, kde se nachází menhir našeho okresu, který je uváděn mezi zájemci této problematiky, jako menhir domnělý.

O menhiru u Chodče jsem tu již napsal také řadu článků a je to vážně fešák :-). Hlavně mám však radost z toho, že tu opravdu za ta léta nezasáhla ruka vandalů. On tu většinou každý prosviští autem, provoz je tu minimální a ani to sem nikoho za ničím neláká. To je prostě jen místo pro romantiky a  rekreační cykloturisty, kteří mají pochopitelně své IQ o třídu výše. Abych to tedy nezakřikl.

Jak jistě čtenáři článků o tomto místě již vědí, tak na jeho vybudování má zásluhu také mělnické RMM. Aspoň něco v tomto smyslu jsem tu kdysi někde vyčetl. A než vyrazíme domů a uděláme tečku za 50 km dlouhou projížďkou, tak si ještě na posledním fotu užijme genius loci tohoto jakoby opuštěného místa a podívejme se na dva nejvzdálenější a nejvyšší vrchy CHKO Kokořínsko -Máchův kraj, kterými jsou Ronov ( vlevo) a Vlhošť poblíž obce Kravaře. Ty se nachází cca 27 km vzdušnou čarou od Mělníka a vidět je můžete i z některých míst v centru našeho města.
Úspěšný vstup do prvního týdne měsíce března roku 2021 a doufejme, že se s následujícím nestandardním obdobím nějak příznivě popereme.



Únor 27, 2021

13:37

 

Lidé již mají na četná vládní nařízení opravdový vztek. Není to tak dávno, co jsme si občas kladli otázky : ,, Skutečně je to již neustálé téměř roční nošení domácích roušek tak účinné ? Nevdechujeme přitom nějaké nečistoty z roušek ? Nebrání nám to při vydechování nečistot, které opět tedy vdechujeme ?"

Teď přichází nová vládní nařízení a společnosti je vnucen respitáror a roušky, které si již musíte kupovat. Mnozí z nás máme respirátory spojené spíše s jejich užitím v průmyslu, a tak nás ani nepřekvapuje, když někteří odborníci tvrdí, že to není žádná ochrana proti virům. Konečně, matně si vzpomínám, že také existuje něco, jako protichemické masky, které se krátkodobě nasazovaly v boji proti smrtelným válečným plynům. Moje generace si některé ještě užila při nácviku ve školách i v základní vojenské službě.

Někteří lidé již respirátory nosí delší dobu a zkušenosti mají různé. K mým uším nedávno dolétl takový případ. Mladá žena prodělala angínu a byla nucena při svém studiu použít respirátor. Později se dostavila opět bolest v krku a angína se vrátila. Lékař měl jasno. ,, Vy nosíte respirátor ? To je chyba. To zabraňuje odchodu některých těch zbytkových látek z těla, tak se vám to vrátilo."

Pokud jsme si někteří stěžovali, že je krajně nepříjemné nosit při práci celou směnu látkové roušky a plnit své pracovní úkoly tak, jako obvykle, nebo že ji musíme nosit v mnoha případech i venku a jen doma je můžeme konečně shodit, tak teď má být ještě hůře.

Vláda nyní uznává, že jedním z mnoha doložených hlavních míst nákazy, kromě veřejné dopravy při dojíždění do práce, je samozřejmě samotné místo, kde řada lidí po dobu několika hodin vykonává v těsném kontaktu s ostatními lidmi svoje zaměstnání. A vůbec nelze říci, že by se na mnoha místech proti koronaviru nebojovalo.

Ono se bojuje a stále právě v zaměstnání. Často slyšíte, že někdo nepřišel do práce, protože jeho žena dělá s někým, kdo chytil covid a musí tím pádem z nařízení zaměstnavatele také na testy. Nebo se dokonce nakazí někdo z rodiny. Takže ty dosavadní testy do značné míry fungují, když zaměstnavatelé chtějí. Je to pořád dokola a teď se vymýšlí investice do všelijakých možná dalších i nepříjemných testů. 

Nebylo by snad  k lidem i k ekonomice rozumnější a šetrnější zavřít na čas dvou týdnů to, co se zavřít dá ? Když to vezme člověk podle sebe, tak ani netouží se táhnout někam ven, když tam musí nosit masku. Také nevstává tak brzy a nepotřebuje už v ranních i brzkých dopoledních hodinách něco jíst. A jak jistě víte, tak dnes už spousta lidí nemusí ani do obchodu pro potraviny, protože vám je přivezou.

Proč tedy nevydržet aspoň dva týdny doma ? Konečně, tak to bývá mnohde na Vánoce a vláda nemusí investovat do nějakých pracovních testů, ale může se snad snažit kompenzovat zaměstnavatelům smysluplnou věc. Vždy se dá nějaká domácí zábava najít a není potřeba k tomu mít nějakou společnost. Konečně, média nám tvrdí, že virus chřipky zmizí z rukou za 2 hodiny a covidu-19 do 9 hodin. Když se nebude mít virus na koho šířit, tak je pravděpodobné, že zanikne na nedostatek příležitosti přeskoku na dalšího hostitele. Zdraví jedinci s ním opravdu nebudou moci přijít do styku a ti napadení se s ním prostě nějak v izolaci poperou.

V každém případě by měly být vidět nějaké výsledky a společnost by nevyhazovala peníze za něco, co nemusí být přínosem, když už se beztak na mnoha místech v zaměstnání udělalo dost, a tam kde nechtěli, tak se ta situace nezmění a nikam to nepovede. Vždyť byl dnes na netu někde komentář, že tu je plno pracovníků ze zahraničí, kteří tu jsou kvůli práci i penězům a zdraví je to poslední, co je zajímá a čemu věří.


Závěrem mám pro vás hned jednu z mnoha domácích zábav ( když pominu lidi, kteří jsou přímo posedlí počítačovými hrami), kterou jsem tu již zmínil, ale park ke sledování se nám rozrostl.
O lodi Rio 2 jsem tu již psal. Momentálně pluje z Hamburku do Mělníka. Teď je u Bad Schandau a podle kapitána by měla být na Mělníku ( pod Mělníkem) někdy v pondělí 1.3.2021. Nově můžete pozorovat kamery ze  dvou německých lodí s českou posádkou. Ty se jmenují  Capella a Katja. Jedna z nich je nyní v Hamburku a druhá poblíž města Hannover. Relativně nedávno jsme se díky dvěma z nich podívali dokonce do Nizozemí.
Služba těch on-line pozorování nabízí vícero a startovní adresa je ...
https://www.mall.tv/zive
Řekněme si na rovinu, že takovým pozorováním v praxi věnujeme mnozí jen několik minut, protože v pracovním životě je pro nás volný čas vzácný a možností vyžití je mnoho. Nyní tedy vedle jiných aktivit tu je ideální zábava pro ty, kteří nikam nemusí a netouží zbytečně někde něco chytit a komplikovat si život starostmi a nařízeními.
Posledně jsem tu psal článek o smrti, kde se v nemocnicích snaží počínat si tak, abychom v případě nutnosti odchodu z tohoto světa neodcházeli v bolestech a umírání jsme takříkajíc prospali, ale kde máte záruku, že když to nastane, tak to budete mít takovým způsobem, v nějaké nemocnici a s dostatkem opiátů.




Únor 21, 2021

13:07

 

Foto z článku : https://soutok.blogspot.com/2020/12/za-praotcem-lechem-k-antickemu-sloupu.html


Pokračování minulého článku :

https://soutok.blogspot.com/2021/02/novy-nepekny-rekord-za-melnickym-zamkem.html

Věda je nádherná věc. Díky ní je nám jasné, že strom na obrázku byl zasažen bleskem, což není nic jiného, než přeskok elektrického oblouku mezi mrakem a zemí. Jenže, v době neznalosti to byl často hněv Bohů, kterým bylo třeba přinést k usmíření nějakou oběť, aby takto nečinili.

Když vám dá někdo jídlo, které jste ještě nikdy nejedli a řekne : ,, Jez, je to dobré, sladké, jen to trochu divně vypadá" , tak budete mít lehce smíšený pocit. Když vám to samé řekne 10 lidí, tak již budete méně nedůvěřiví a budete se více přiklánět k tomu, že mají pravdu. Vlastní ochutnání vám pak dá konečnou pocitovou odpověď, která vše předešlé nejspíše potvrdí.

A podobné je to i v otázkách nejchoulostivějších. Když se někdy v roce 1990 dostala do knihkupectví paní Kubešové ( Karlovo náměstí) kniha světově uznávaného Dr. Raymonda Moodyho s titulem Život po životě a další jeho tituly, tak byla reakce lehce rozpačitá. Dnes se danou vědeckou oblastí zabývá  celá řada lékařů vědců a nelze již tato fakta přehlížet.

Dnes jsem pro vás připravil nejprve samotnou definici klinické smrti tak, jak jsem ji našel na wikipedii .. https://cs.wikipedia.org/wiki/Klinick%C3%A1_smrt

.... a pak tu mám jeden zajímavý článek, který jsem právě nyní objevil ....

https://epochaplus.cz/hranice-zivota-a-smrti-jsou-totiz-od-sebe-dal-nez-jsme-dosud-tusili/

Ve skutečnosti existuje mezi vědci velký boj. Jedni tvrdí, že to všechno, co stojí za našim životem máme v hlavě, tedy v mozku. Druzí jim oponují, že to tak vůbec není a ohání se kvantovou mechanikou, která je fyzikou mikrosvěta, kam však lze směle zařadit i lidskou duši.

V jedné knize jsem našel takové krásné přirovnání člověka k modelu dálkově ovládaného motorového člunu. Mozek zde reprezentuje destička s plošnými spoji, která podobně tak, jako rádio přijímá po  vlnách různých frekvencí myšlenky ( povely) z dálkového ovladače na břehu a zároveň vydává pokyny ovládacím prvkům, které mají například na starost pohyb kormidla (,, např. naše končetiny"), nebo samotný chod elektromotůrku, který roztáčí lodní šroub ( samotný impuls pohybu). Aby to vše mohlo fungovat, tak je pochopitelně na modelu také baterie ( ,, srdce"), bez kterého by to všechno být nemohlo.

Jinými slovy je tedy naše vědomí mimo fyzické tělo. Tato skupina se ohání svými velkými argumenty. Třeba otázkou na druhou vědeckou stranu : ,, Jak můžete tvrdit, že je naše vědomí v mozku, když  EEG vykazuje nulovou mozkovou aktivitu a ten člověk, který se vidí v danou chvíli z nadhledu je schopný vám popsat, co jste si při operaci říkali, a jaké předměty se nacházejí v sousední místnosti, nebo o 50 metrů dále ??"

Těch záhadných příběhů jsou mraky. Třeba o dítěti, které popisuje v hypnotickém stavu místo v cizí zemi za oceánem, kde nikdy nebylo a v danou chvíli hovoří jazykem, kterým se v dané době v onom místě mluvilo. Může to tedy být nějaká kolektivní dohoda vědců lékařů, kteří za účelem zbohatnutí vědomě lidstvu ve svých knihách lžou ? To asi těžko.


Nejspíše opravdu na všem něco je. Naše generace vyrostla ve školách na fyzice makrosvěta, které říkáme také fyzika Isaaca Newtona. V této fyzice platí čas i prostor.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Isaac_Newton

Ani sám Albert Einstein neměl zrovna radost z fyziky, která platí naopak pro mikrosvět, a která je naopak fyzikou pouhé pravděpodobnosti ( nikoliv přesných čísel) a prakticky bez času. Přitom nám sám život ukazuje, že kolem nás jsou přítomny oba světy.

Spoře osvětlenou alejí pro pěší v Liběchově kráčí za tmy chodec. Stojíme na louce a vidíme ho vždy, když projde pod lampou. Pak se nám na čas ztratí, aby se nám opět vynořil pod další lampou. On se tam vynořit nemusí, protože se třeba může rozhodnout opustit cestu a změnit směr přes nepohodlnou louku, ale je dost pravděpodobné, že se nám opět zobrazí pod další lampou. ( příklad pravděpodobnosti)

Když si jdete večer lehnout, tak vám může někdo vykládat, že šli v noci asi v 1.30 kolem opilci z hospody, kteří dělali hrozný kravál a vy nic nevíte. Byli jste v tak hlubokém stavu vědomí, že pro vás běžný svět neexistoval a v praxi jste byli ve zcela jiném světě, kde opravdu není čas. To může být mimochodem běžný stav velmi starých a nemocných lidí, kteří ani nežijí přítomností.

Někdy se ráno probudíte a říkáte si : ,, No ještě štěstí, že to byl jen sen, a že tyto věci nemusím opravdu nyní řešit." Může to být ale i obráceně. ,, Tak jsem měl takový pěkný sen a teď se budím do takového ošklivého počasí a zcela bez nápadů :-).

Věda je prostě krásná, můžeme nad ní žasnout, přemýšlet nad ní a přemýšlet i o tom, čemu vlastně na základě různých argumentů věřit. Tedy, jistě ne pořád, ale aspoň občas. Ukazuje se, že vše se točí na světě tak nějak dokola, jak nám příroda naznačuje na zdánlivých maličkostech, a přece trochu jinak, jak nám opět naznačuje.

Kdyby onen pohyb nebyl, tak by byl život nudný.

Závěrem se podívejme na některé zajímavé články, které najdete třeba přímo na internetu :

Vybral jsem pro vás FB jednoho českého výzkumníka v této oblasti, kterého jsem poznal prostě jen tak díky zakoupené literatuře v rámci benefitu. Prostě proto, abych se podíval, kam po těch 30 letech dospěl svět od knihy Raymonda Moodyho v této oblasti lidského poznání. Nešlo o knihu jedinou, protože nelze dělat závěry z tak úzké možnosti, ale jde o spisovatele našeho.

https://www.facebook.com/R.Szeruda/

Na pravé straně na FB je průběžně celá řada odkazů na zajímavé vědecké články týkající se téma. Jistě si vyberete.