Soutok

Je zajímavé, jaké veliké popularitě se těší železnice, byť se to někdy nezdá. Dokonce tak, že už dobrých 50 let někteří lidé nakupují vláčky modelářských kategorií, staví si doma v podkroví různá kolejiště a modelují obvykle dle vlastní fantazie modelářskou krajinu. Jiní se zase naopak zajímají o skutečné lokomotivy i vagony, o jejich ovládání, o různé železniční trakce i dopravní návěsti a zabezpečení provozu. O nostalgické jízdy parním vlakem, nebo o natáčená videa z čelní kamery vybraného stroje na určité trati u nás i v zahraničí.

V neposlední řadě je to i turistický byznys, zvlášť když se někde oslavuje nějaké výročí trati a prodávají se vedle modelů a různých hraček třeba i pohledy, nebo se konají na točnách dep denní a noční přehlídky nejrůznějších lokomotiv minulosti i současnosti. To celé dokresluje nejen atmosféra akcí i vlastního běžného každodenního, nebo víkendového provozu, ale i tábor fotografů snímků s železniční tématikou a v neposlední řadě nesmím opomenout ani  ještě nedávno vysílaný televizní pořad ,,Pozor vlak !", který je dnes bohužel k vidění pouze na youtube a má obrovské množství dílů veliké všehochuti.

Myslíte, že jsem jmenoval vše ? Ani náhodou. To bych mohl jmenovat i zahradní železnice, vzpomenout třeba i rychlostní zkušební okruh, ale myslím, že už to stačilo. Jenže, co by byla veřejná doprava bez jízdních řádů ? Co by byla železnice bez jízdních řádů ? Byla by tak mrtvá, jako lidské tělo, kterému neteče v žilách krev. Jízdní řády jsou prostě důležité a je řada lidí, kteří si v nich doslova libují. Je to doslova celé zájmové odvětví, které vypovídá celou řadu zajímavých věcí a někteří zájemci je jsou ochotni v papírové verzi, nebo na CD získat. To ovšem není vůbec jednoduché, protože je to mnohdy podobné, jako se starými pohlednicemi na aukru.

Do digitalizace starých řádů se bohužel nikdo moc nehrne, byť zájem mezi veřejností by se jistě našel, a tak poslední možností jsou návštěvy archivů. Dnes sice již máme několik let dopravu v taktu, kdy častější cestující i bez řádu ví, že  všechny rychlíky končí v jednom směru bez vyjímky v Kolíně a odjíždí z naši stanice vždy 20 minut před sudou hodinou, ale tomu tak pochopitelně vždy nebylo a naopak jsme tu měli období, kdy mnozí nadšenci již zvědavě vyhlíželi, zda v řádu nějaké linky snad nebude spoj, která vás třeba přímo dopraví někam dále, než bývá u většiny spojů dané linky obvyklé.

Je třeba i zajímavé sledovat četnost spojů, jejich výchozí i konečné stanice a v neposlední řadě oceníte i situace, kdy některé spoje jedou v nezvyklých pozdních nočních hodinách, nebo nad ránem v časech, kdy autobusová doprava mnohdy takzvaně ještě spí. Konečně, měli jsme tu relativně nedávno období, kdy jste se díky četným jednáním o víkendu do některých obcí jinak než autem a vlakem nedostali a naopak mnohdy při pohledu do starých jízdních řádů žasnu nad tou až někde neuvěřitelnou četností spojů. Kdo si ještě vzpomínáte na můj článek z loňského července, kdy jsem se jen obtížně se štěstím dostával z Jihlavy v pátek večer domů, tak vězte, že o nějakou tu dekádu dříve bych takový problém zřejmě neměl.

Ale, pojďme již k  názvu takového pokusného seriálu, který se zásadně liší od seriálu z roku 2011 ,, Povídání o dopravě na Mělníku i pod ním, aneb ... Kam to všechno jede ?

https://soutok.blogspot.com/2011/11/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim.html

Seriál z roku 2011 psaly osobní vzpomínky, ale toto je již svým levelem trochu jinde, protože lze vše dohledat. To je právě ten rozdíl, že u autobusových řádů se obvykle jízdní řády ze 70. a 80. let, až na nějaké velmi drobné vyjímky ze vzdálených regionů na internetu zpravidla nedochovaly, ale u těch našich železničních drah je ta situace přeci jen o něco lepší, byť ne o mnoho. Netřeba dodávat, že poptávka v diskusích občas někde je, ale odpovědi chybí, nebo jsou velmi zastaralé a již neaktuální.

Jak už to tak bývá, tak mi obvykle úvod k nějakému seriálu zabere celou kapitolu. To bych však chtěl změnit a myslím, že není lepšího začátku, než skočit až do velmi vzdáleného roku 1944. Nemám tu odvahu si jenom tak sám od sebe sem zkopírovat protektorátní jízdní řád naši trati. Proč bych se s tím měl také zabývat, když je tu mnohem bezpečnější cesta odkazu ?

https://pkjs.de/bahn/Kursbuch1944/Teil1/162g.jpg

https://pkjs.de/bahn/Kursbuch1944/Teil6/505m.jpg

Konečně, jedním ze smyslů Soutoku bylo občas dovést čtenáře k zajímavým odkazům.

Když se na to podíváte, tak jste prakticky 80 let v minulosti, kdy jsme mnozí nebyli ani na světě. Řád je to ale jistě zajímavý a mnohé vypovídá. Dozvídáme se, že úřední označení jízdního řádu pro veřejnost naši hlavní trati z roku 1874 bylo v roce 1944 číslo s písmenem 162g . Nenajdete tu jediný rychlíkový spoj. Dnes začíná první ranní spoj ve směru do Ústí nad Labem u nás na Mělníku přibližně ve 4.50 hodin, ale jak můžete vidět, tak tehdy to bylo v 5.48 a vlak začínal ve Všetatech. Kdo tehdy nevyjel a nechtěl jet v 7 hodin pouze do Litoměřic, tak si musel počkat až na spoj po poledni ve 12.12 hodin, a pak už jen  v 16.29 a ve 21.16 hodin. Všechny vlaky tedy jezdily až do Děčína podobně tak, jako třeba i v 70. a 80. letech, ale zdá se, že většina přepravního času patřila vojenským transportům, přepravě surovin i vojenské techniky a četnost spojů se zdála postačující.

Povšimněte si také ranní spoje z Liběchova ve 4.22, který již byl v Říši. Nutno podotknout, že tehdy šlo o parní sekci po již dvoukolejné trati. Takovou zajímavostí je, že většina filmů z válečného období nám především ukazuje parní lokomotivy, ale již tehdy bylo u nás místo, kde se po elektrické trakci u nás proháněl rychlík z Drážďan do dnešní Jelenní Hory a Vratislavy. Viděl jsem kdysi nějaké historické fotografie v železničním muzeu v Kořenově a opravdu na naši známé slavné poválečné zubačce z Tanvaldu do Harrachova existovala již ve válečném období elektrická trakce. To jsem však z Mělníka poněkud odbočil. Když se podíváte na opačný směr, tak bychom tam nalezli i snad nějaké paralely s budoucností.

Z Děčína hlavního nádraží například v 80. letech vyjížděl první vlak na Mělník ve 3.50 hodin, který sem dorazil někdy před 6 hodinou ranní. Také flamendrová spoj si nezadá s dneškem. Jen nám již dávno jezdí z Ústí nad Labem a nekončí v říšském Liběchově, ale dnes již dlouho na Mělníku a četná léta předtím až někdy v 0.50 hodin v Lysé nad Labem. Nesmíme ovšem zapomínat, že již sousední stanice patřila stejně tak, jako všechny ostatní směrem k Děčínu Říši, že ve vlaku probíhala kontrola osob i zavazadel, a jak jsem psal výše, tak počet osobních spojů byl zřejmě postačující.

Na druhou stranu nesmíme přehlédnout ani druhý odkaz na část 505m ( Liběchov - Mělník - Lysá nad Labem), který je zajímavý na protektorátním územím již užitím obou jazyků, je takovým určitým souhrnným řádem určité oblasti, která nás zejména u Mělníka také dost zajímá a vidíme, že některé spoje již poznáváme z trati 162 g, ale jiné končí a začínají v Liběchově. Dále tu znalci poznávají i několik lokálek, jako například  Skalsko - Chotětov, Velké Březno - Úštěk / Verneřice, nebo spojku mezi ústeckým nádražím Střekov a západním nádražím, či lokálku z Neratovic do Čelákovic. Už z řádu 505 m je patrná ta důležitost železničního uzlu ve Všetatech zejména v cestě na Prahu. Zájemce se pak může rozeběhnout na webu po trati z Turnova do Prahy a podívat se, které spoje jezdily z Mělníka přímo do Prahy, a které končily podobně tak, jako v některých případech i dnes jen ve stanici Všetaty s nutností přesedání. 

 Tak to byl takový úvodní díl na začátek a příště již budeme věrni názvu a přiblížíme se v čase mnohem blíže současnosti.

Pohodový zbytek víkendu !

A tak snad ani nikoho nepřekvapí, že si sem nenašli cestu jenom rekreační turisté, tuláci, trampové, výletníci, cyklisté, nebo i různé základní školy, ale v oblasti se také zrodily dvě dodnes žijící nádherné akce masové turistiky. V měsíci červnu tu tak máme místním Kčt - vht Mělník organizovanou akci s názvem Mělnický hrozen a v lednu to pak je akce, kterou pořádají všechny tři turistické oddíly okresu Mělník pro případné své členy a šírou veřejnost.. Ta nese obvykle lidmi užívaný název Zimní přechod vrchu Nedvězí a je každoročně milým zážitkem měsíce ledna pro každého, kdo se účastní.

Snad i proto, že se akce koná jen jednou za rok na konci ledna, tak v sobě nese hluboký citový odkaz. Vždyť je každý ročník nějak jiný, někdo už není žel mezi námi, někdo se účastní jen párkrát, nebo občas, zatímco jiný je téměř pravidelným účastníkem a hlavně ty roky neskutečně letí. Letí tak, že letos tomu bude již rovných 50 let, co se mělničtí turisté vydali na svůj první zimní přechod. Letos je tedy před námi krásné jubileum a ačkoliv je nyní do startu akce ještě nějakých 17 dní, tak se mi nejen honí v hlavě vzpomínky na ročník loňský i mnohé jiné, ale zajímá mě i to, jak si to letos jednotlivé kluby okresu navrhly.

Pojďme se na to tedy podívat. Nu, moc vám toho neukáži, protože jsem asi zase nějak rychlý :-). Dnes zůstaneme u odkazů. Přímo na stránkách KČT Kralupy nad Vltavou nic nevidím, ale objevil jsem na netu nejaktuálnější informaci pro zájemce z Kralupska zde na :

https://www.kralupska-turistika.cz/tom/?page=akce

V Neratovicích je akce zatím vedena v seznamu plánovaných akcí klubu, ale jistě bude brzy v sekci aktualit.

http://www.kct-nera.cz/akce2025.htm

Nás nejvíce zajímají informace mělnického klubu, kde mám opravdu dobrou zprávu. Již nyní si můžete udělat obrázek, jak by se to dění kolem hlavního organizátora pana Jana Soukupa mohlo vyvíjet. Myslím, že akce slibuje tradiční paletu krásných zážitků nejen na trase pochodu a opět se ukazuje, že nás Mělničany Bouda v obci Střezivojice na závěr akce prostě baví :-).

https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/jubilejni-prechod-nanga-duba-nedvezi-sobotu-25-ledna-2025/

Výstaviště Lysá nad Labem  10. a 11. ledna 2025 :

Náš Chovatel 2025.             https://www.vll.cz/nas-chovatel-2025

Někdy stačí v životě něco podcenit a následky jsou minimálně velmi nepříjemné. I když vás třeba takový průvan hned nezklátí, tak aspoň sníží vaši imunitu a po příští návštěvě nějakého větrného místa v terénu si již oslabený imunitní systém neporadí a onemocníte. Tuto možnost jsem tu však již v posledním článku nastínil. Musím tedy konstatovat, že dlouhé volno vlastně užívám v jakémsi vynuceném režimu.

Nicméně je i taková situace výborným námětem pro článek. Však řada z vás je jistě někde v zaměstnaneckém poměru a jistě jste se i již dávno setkali s pojmem zaměstnanecké benefity. Můžete se nad nimi někdy dokonce pohoršovat a tvrdit, že je stejně nijak nevyužijete, ale je pochopitelně v zájmu každého si k nim najít kladný přístup. Je to podobné, jako když někam dojíždíte, nebo docházíte a k celé věci přistupujete nanejvýše negativně.

V první fázi, se opravdu našla řada lidí, která by třeba měnila druh benefitu za jiný a poukazovala na fakt, že jinde ty benefity mnohem rychleji a smysluplněji zaměstnanci vyčerpají. To bylo nejlépe vidět v mělnických supermarketech, kde celá řada lidí platila aspoň část nákupu papírovými kupony. Na druhou stranu čas ukázal, že ne vždy to, co se nám zdá jako skvělé opravdu skvělé je.

Přišel covid-19 a s ním i nový výhodný systém nakupování potravin v podobě dovozu objednaného zboží přímo až k zákazníkovi. Uznejte sami, že je to mnohem lepší způsob, než trávit čas dobíjením autobaterie, její dopravou k vozu a zpět, popojížděním, bezpečným parkováním, překládáním zboží za jakéhokoliv počasí, stáním ve frontách a považte, že i dokonce samoobslužným placením !

Jenže, ne vždy se může člověk například díky nemoci, počasí, nebo i povinnosti pracovat věnovat tolik potřebnému rekreačnímu pohybu, a pak je jakákoliv vlastně vzdělávací kniha opravdu dobrým počinem, který přinese radost a pozvedne sebevědomí. Na poslední den roku jsem vybral tři knihy, o kterých mohu říci, že první jsem přečetl, druhá mě čeká a poslední mám rozečtenou.

V posledních letech jsem tu velmi rád představoval knihy Jana Hocka o dálkových pěších cestách vedoucích naší republikou. Jedna z nich dokonce vede od Nodkapu ČR přes Mělník až k nejjižnějšímu místu ČR. U obou jste již se Soutokem byli, stejně tak, jako u těch zbývajících. Letošní díl završil sérii cest Via Czechia putováním po Slezku a zavedl mě i do míst, která jsem v minulosti navštívil. Takové čtení je milé nejen tím, že ve vás vyvolá vzpomínky, ale vždy také říká větu : ,, Můžeš se někdy přijet zase podívat a navštívit staré krásné věci, nebo i něco, kde jsi ještě nebyl.

 Jsou vůbec dny, kdy je právě leden, zase budete vycházet dlouhé dny ráno do tmy a je třeba si připomínat, že to snad už brzy někdy skončí a budete se snad moci konečně leckde někde příjemně toulat. Zajímavé je, že dozadu to neskutečně utíká. Ne nechci teď psát, že před rokem jsem tu psal články ke 150. výročí naši hlavní trati pod městem, ale vzpomenout na září 2023, kdy jsem navštívil nejzápadnější bod ČR v Ašsku., nebo na léto 2022, kdy jsem byl naposledy na Domažlicku. Dejte si ty dva roky naopak do budoucnosti a je to nekonečná doba.

Následující knihy jsou právě tím pokladem, který by si jinak asi člověk ani nepořídil a přitom jde o knihy vzdělávací a zajímavé. To ostatně bylo smyslem tohoto článku přivést čtenáře k myšlence, že i zdánlivě nevýhodné věci mohou být výhodou a žádná náhoda se neděje jenom tak, ale má svůj důvod. Vždyť žijeme v kolektivně propojeném vesmíru.

Do roku 2025 vám přeji hlavně pevné zdraví, ale i inspiraci a plno životního poznání. Jsou jistě věci, které nás netěší, ale se vším se dá snad něco dělat. Každý máme k něčemu blíže a k něčemu dále. Navíc vám občas místo pomoci hází někdo klacky pod nohy, ale tak to prostě je. Já tu loni nabízel ke 150. výročí železnice pod městem dva články ....

https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-rovnymi-150-lety-prijel-na.html

https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-150-lety-vstoupila-zeleznice-do.html

Je věcí čtenářů posoudit, jak dalece se povedly. Osobně se domnívám, že je vůbec úspěchem, že si na výročí někdo vzpomněl, a že k tomu někdo něco napsal. Možná to tak někdo nevidí, není to jeho šálek čaje, a tak si prostě ty dva články musím propagovat sám.

Chtěl jsem se letos začátkem delšího vánočního volna vypravit do jednoho nedalekého železničního archívu, abych si objasnil, ve kterém roce, že přesně se zrodil nápad, aby ranní rychlík končil v Jihlavě, a kdy a na jak dlouho došlo k tomu, že vlak končil v červenci a srpnu až ve Znojmě. Myslíte, že mi vůbec někdo hodlal odpovědět na e-mail , kde jsem se tázal na potvrzení návštěvní doby i samotného faktu, že disponují kolekcí jízdních řádů?

Bohužel, on hlad po digitalizaci starých jízdních řádů je velký, ale jak rychle tento nápad vznikl, tak rychle se zasekl a není síly na internetu vám říci, kde se dá k takovým materiálům vůbec jinak přijít. Jen s tím dnes zase někdo obchoduje na aukru, protože ty nejpovolanější v průběhu let napadlo, že by se celé kolekce daly prodávat, jako soubory na CD nosičích .Jenže s příchodem flash karty to zase nějak zapadlo. Takové dva zajímavé odkazy mám, ale nechme je do nějakého článku roku 2025.

Neznám snad nikoho, kdo by se netěšil na Vánoce. Ovšem, když půjdeme do hloubky, tak už ta radost tak velká není. Nejvíce se těšíme na volno. Mnoho lidí je už méně spokojených, když si vzpomene na ten předvánoční shon. To je někdy posílání pohledů, balíků, mytí oken, či  jiných běžně nepoužívaných předmětů apod. Ještě horší to je s vlastními dárky, bez nichž si to leckde neumíme představit.

Určitě to znáte. ,,Nic mi nekupuj, vždyť už nic nepotřebuji. Až budu něco potřebovat, nebo chtít, tak si to koupím." Jenže to stejně nikomu nedá a chcete něco vymyslet, čím aspoň trošku toho druhého potěší. A tak vlastně ty volné dny před Vánocemi věčně nějak zabíjíte, ač by se daly dělat příjemnější věci a dokonce i lékaři berou toto období, jako svým způsobem rizikové. Kdo si to moc bere, tak si může až ublížit. Stačí někam kvaltovat a malér může být hned. Co si tedy dnes dáme do té rozbouřené vody ?

Osud mi dnes přímo nahrál. Rozhodl jsem se v dnešním slunečném poledni vyrazit ven aspoň na krátkou procházku a sebou jsem vzal i svá dvě nejmenší, ale příjmově slušně citlivá rádia. Jedno je lepší pro příjem FM (VKV) a druhé postačuje na pásmo DAB+. Nejsem zrovna posluchač vysílaného obsahu různých stanic, ale na rozdíl od internetového rádia je každé vyvýšené místo venku v krajině nejen příležitostí ke krásnému výhledu, ale podle počasí i podmínek k zábavě ve formě lovu vzdálenějších rozhlasových stanic, nebo multiplexů.

Navíc lze říci, že pokud nejsou podmínky nijak zázračné, tak tím strávíte i jen několik minut dle rozsahu zájmu. Naladil jsem frekvenci 107.7 MHz a očekával jsem, že mi prakticky ihned naběhne RDS saské stanice R.SA z vrchu Fichtelberg, který leží prakticky přes údolí s mnohem pro nás známějšího Klínovce. Ten je odtud sice vzdálený 113 km a máme v cestě i horu Říp, ale pro příznivý terén, se k nám právě hned po Praze nejlépe šíří rozhlasové stanice i multiplexy právě z tohoto směru.

Jenže, místo krásného čistého zvuku a názvu stanice tu byl na frekvenci pěkný zmatek, kde sice R.SA vítězilo, ale značku se nedařilo dlouho ulovit a příjem byl horší než jindy. Za chvíli se po odladění na sousední frekvenci ukázal důvod. Co tady dělá takto silné Rádio Beat ? Bylo mi jasné, že podle síly signálu tu máme zřejmě již pátý místní vysílač. To se mi doma opravdu potvrdilo, když jsem nahlédl do tabulky jednoho zájmového německého webu. Na našem netu jsem to zatím totiž nikde nenašel a ani na webu rádia Beat.

Nebudu vás dlouho napínat a pojďme k přehledu vysílačů FM na Mělníku.

87.6  Čro - Dvojka                  Panelák s firmou Tronik  ( naproti hřbitovu)

91.7  Hitrádio North Music    Slovany sídliště

99.9 Rádio Signál                  Hotel Ludmila

106.3 Rádio Kiss                   Hotel Ludmila

107.8 Rádio Beat                   Hotel Ludmila.

Osobně nemám důvod k radosti, protože na Mělníku chytíte Rádio Beat z mnoha jiných frekvencí a hlavně každá naše místní stanice likviduje šanci na úlovek vzdálené zahraniční stanice i na sousedních kmitočtech, kam prolézá leckdy i v kvalitním rádiu. Přesně na frekvenci 107.8 jsem někdy v červenci ulovil švýcarskou stanici Rete Uno. Videosekvenci jsem umístil na youtube ( vysílač Säntis ) a útěchou mi může být fakt, že Švýcarsko je první zemí v Evropě, kde koncem tohoto roku končí státní rozhlas v pásmu FM a bude už jen v DAB+ pásmu. Do dvou let jej pak mají následovat i slabší soukromé švýcarské stanice. Video je tak vlastně už  historické.

https://www.youtube.com/watch?v=m__e811rpjc

Pak tu mám ještě čerstvé aktuality z DAB+ pásma, které se však v prvním případě týkají i FM. Stanice Rádio Praha totiž vysílá na Silvestra večer od 19 hodin asi pět koncertů legend popu, kde slibuje to nejlepší od každého interpreta. Vše to začíná Tina Turner a je tam například i ACDC, ale na to se již podívejte pod odkazem ....

Tina Turner, následována Pet Shop Boys, Pink, Coldplay, Bon Jovi, AC/DC, Queen a ABBA.

https://digital.rozhlas.cz/radio-praha-chysta-na-silvestra-hit-roku-posledni-hodiny-nabidne-koncerty-9371840

Poslední dnešní věc zajímá spíše nás, které zajímá z jakého multiplexu na jakém kanálu vysílá jaký provozovatel. Ono se to může dotknout i posluchačů, protože když se na jednom kanálu sejdou dva stejně silné multiplexy, tak se nemusí načíst ani jeden a nebude co poslouchat. Jindy zase záleží na místě, kde se anténa, nebo rádio přesně nachází a na podmínkách.

Zítra 19.12. tedy čekáme přeladění multiplexu firmy Teleko z vysílače Kukla ( nad Litoměřicemi) z kanálu 6D na 9B. To by samo o sobě nevadilo a v některých místech Ústeckého, nebo Karlovarského kraje to ani vadit nebude, ale na Mělníku je jak Kukla ( provozovatel Teleko), tak Klínovec ( provozovatel RTI.cz) silným vysílačem a i pro nedostatek zkušeností v tomto pásmu DAB+ vlastně nikdo neví, jak se k sobě budou finální vysoutěžené kanály od různých provozovatelů technicky chovat.

https://digital.rozhlas.cz/cesky-rozhlas-sever-karlovy-vary-a-hradec-kralove-meni-parametry-digitalniho-9376109

Aktualizace 20.12. v 10.38: 

Stává se, že se někdy autor nějakého článku vyjádří způsobem, který nemusí každý čtenář pochopit. Díky novějšímu článku jsem se dozvěděl, že žádný karambol na kanálu 9B se konat nebude. Společnost Teleko vysílač Kukla opustí. Společnost RTI.cz se včera stala novým provozovatelem zmíněného vysílače Kukla a došlo zároveň k jeho přeladění z původního 6D na 9B, kde společnost RTI.cz již dlouhodobě šíří svůj multiplex určený pro Karlovarský kraj. Na Mělníku máme stejně kvalitní příjem z Klínovce i z Kukly, ale vzhledem k tomu, že z obou kopců se na stejném kanálu šíří stejné vysílání, tak se nic pro posluchače neděje a je to stejná situace, jako v případě Českého rozhlasu, který na kanálu 12C vysílá z Prahy, Bukové hory ( Ústí nad Labem) i Černé hory ( Janské Lázně, Krkonoše).

Mělnické muzeum vystavuje unikátní sbírku hudebních nástrojů.

121 historických hudebních nástrojů uvidíte v malém sále Regionálního muzea Mělník. Výstava Hudební nástroje v proměnách času, která byla včera slavnostně zahájena, nabízí to nejlepší z unikátní sbírky sběratele Jaromíra Růžičky. Prezentace představuje plechové, dechové i dřevěné hudební nástroje z konce 18. století až 1. pol. 20. století.

K vidění jsou kuriozity i nástroje běžně používané, ale i noty, katalogy a předměty s hudbou spojené laděné do vánoční atmosféry. Na nejstarší exponát – klarinet z roku 1798 z pražské dílny Franze Dolejše, je pan Růžička náležitě hrdý. „Starší nemají ani v pražském Muzeu hudby“ říká sběratel. Mezi nejzajímavější předměty patří také pochodová zvonkohra, ryze česká kuriozita violinofon, flažolet, czakan či tárogató.

Jaromír Růžička se „zamiloval" do nástrojů už jako náctiletý. „Když mi bylo asi sedmnáct, přinesl mi můj prastrýc Josef, stavitel varhan, z kostela fagot," popisuje sběratel, jak přišel ke svému prvnímu nástroji. Specialitou je koutek věnovaný čistě středočeským výrobcům hudebních nástrojů. Z Mělníka je zde zastoupena dílna R. Vocáska. Návštěvníci mohou obdivovat také nástrojové obsazení tanečního a jazzového orchestru z 20.–30. let 20. století nebo dětské funkční hudební nástroje.

Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod. a potrvá do 16. 3. 2025. Ve středu 18. 12. proběhne přímo v sále s výstavou poslední letošní koncert. Vánočně laděné vystoupení mělnických Panovnic na počest kněžny sv. Ludmily doprovodí varhaník Pavel Marek na varhanní portativ.

RMM

Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,

Advent v muzeu právě začíná! Srdečně Vás zveme na vernisáž výstavy Hudební nástroje v proměnách času ve čtvrtek 12. 12. v 17:00 hod. s vystoupením žáků ZUŠ Mělník.

Výstava unikátní sbírky hudebních nástrojů Jaromíra Růžičky z konce 18. století až 1. pol. 20. století ukáže nejen nástroje plechové, dechové i dřevěné, ale i noty, katalogy a předměty s hudbou spojené laděné do vánoční atmosféry. Specialitou bude vitrína věnovaná čistě středočeským výrobcům hudebních nástrojů. Za Mělník budou zastoupeny dílny p. Aloise Schulze a R. Vocáska. Návštěvníci na výstavě najdou také například nástrojové obsazení tanečního a jazzového orchestru z 20.–30. let 20. století.

Publikace Ecce patrona nostra – Středočeský památník oslav 1100. výročí mučednictví sv. Ludmily byla slavnostně pokřtěna v rámci programu Dne města Mělníka. Kniha kulturní veřejnosti opětovně nabízí úspěšnou esej „Krajiny sv. Ludmily“ z pera na Mělníku dobře známého historika umění Dr. Vladimíra Czumala; text doprovázejí krajinářské snímky Mělničana MgA. Miroslava Páska. Dále zahrnuje i tematické eseje dalších odborníků a výběrovou retrospektivu svatoludmilských jubilejních počinů z let 2017–2022. Samostatnou přílohu sborníku, který sestavil muzejní historik Mgr. Lukáš Snopek, tvoří rozsáhlé genealogické schéma dokládající přemyslovské kořeny všech současných monarchů Evropy. 
Coby vánoční dárek tato bohatě vypravená kniha jistě potěší nejen patrioty a milovníky historie, ale každého zájemce o tradici, která po staletí spoluformovala české národní vědomí. Knihu zakoupíte v pokladně mělnického muzea za 399,- Kč.

NENECHTE SI UJÍT DALŠÍ ADVENTNÍ AKCE:

Až do 30. 3. 2025 pokračuje výstava Mělník v čase: 750 let města! Prezentace věnovaná významným milníkům mělnické historie. Vystaveny jsou pozoruhodné artefakty z muzejní sbírky spojené s dějinami města. Nechybí interaktivní prvky a videomapping... 3. 12. /16:00 Komentovaná prohlídka s historikem Mgr. Lukášem Snopkem. 

Od 14. 12. do 22. 12. najdete na výstavě Vánoční strom laskavých přání s kouzelným pytlíčkem plným dárečků. Přijďte si pro ten svůj!

18. 12. od 18:00 Vás potěší vánoční vystoupení mělnických Panovnic (zpěv, varhanní portativ, gemshorn…) na počest kněžny sv. Ludmily - tradičně v precizních historických kostýmech z dílny Ingrid Růžičkové!

V kavárně a vstupních prostorech muzea na Vás čekají výstava fotografií Ladislava Záruby Mělnické inspirace (prodlouženo do 12. 1. 2025 v novém zimním hávu) a výstava dětských výtvarných prací Hej, hej, koleda.

Přeji příjemný víkend a těším se na setkání s Vámi v muzeu!

Kristýna Frelichová, DiS. 

PR a propagace 

V 90. letech ještě neexistovaly pro mladé rodiny žádné výhodné skupinové speciální železniční jízdenky, neintegrovaná veřejná doprava nebyla tak levná, jako dnes a mladí lidé, kteří zařizovali domácnost měli často jiné starosti, než někam cestovat. Cestování bylo tehdy občas považováno za určitý luxus. I tak se ale našel volný čas pro nějaký výlet, návštěvu historické památky, nebo muzea.

Z hradní tvrze Jenštejn u Brandýsa nad Labem už to byl jen krok k plánované návštěvě vojenského leteckého muzea v pražské čtvrti Kbely. Ovšem, to se ví, že občan města, kde léta stával slavný tank ,, osvoboditel", tak zatoužil dvojnásobně navštívit i výstavu pozemní vojenské techniky, a tak časem následovala cesta romantickým údolím řeky Sázavy do vojenského muzea v Lešanech.

Ty webové stránky jsou všechny propojené odkazy a tím jsem se již dostal k projektu legiovlaku. Legiovlak křižuje Českou republiku od května 2015 a jeho putování prý skončí minimálně v roce 2026.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Legiovlak

To se ví, že jako určitý fanda železnice a nově částečně i vojenské techniky jsem zatoužil projekt vidět co nejdříve, a tak vznikl článek ....

https://soutok.blogspot.com/2017/05/sobota-135-na-soutoku-para-do-msena.html

..., kde navštívíte slávu na mělnickém nádraží, kouzlo jarních Poděbrad a legiovlak v Kolíně. Tam jsem jej v květnu 2017 navštívil prvně. Pak už jsem očekával, kdy také zavítá vlak konečně k nám pod mělnický kopec, což se stalo o rok později.

https://soutok.blogspot.com/2018/05/do-melnika-dorazil-v-pondeli-legiovlak.html

Jak vidíte na plakátech, tak je toto presentováno s dobovou parní lokomotivou, ale tu se mi nikdy u vlaku nezdařilo spatřit. Také se často uvádí, že postupně občas nějaký ten nový vagon ještě přibude, a tak má návštěvník, který nevidí vlak prvně možnost vzpomínat, které vagony již zná, a který vagon třeba opravdu ještě neviděl. Když jsem vlak viděl v sobotu 30.11. 2024 již potřetí a podruhé v našem nádraží, tak jsem nakonec ani neměl pocit, že vidím něco nového a spíše nám něco ubylo. Co ? Tak to vidíte v předešlých článcích. Hlavně však šlo o nostalgické setkání s interiéry, které mi jsou již známy.

Zájem lidí tu byl, a jak už to bývá, tak i tak jsem znovu vše nafotil a vydalo to na 90 snímků. Tentokrát již nebylo s čím kam spěchat. Doba je jinde. Prakticky každý návštěvník si mobilním telefonem fotí své fotky a ty se brzy objevují na lecjakém fb . I tak mě ale pořád baví dělat web, sledovat statistiky, které se pomalu přibližují k magickému milionu návštěv a i s dobrým vědomím, že ty obrázky i komentáře stále někoho těší a zpříjemňují i tyto nepříliš populární  krátké šedobílé  podzimní dny.

Stalo se nešvarem doby, že lidé dnes raději klikají na fb na palce a do komentářů na starých klasických webech se vloudili návštěvníci, kteří mají za úkol často uměle projevovat zájem a pašovat v komentářích reklamní odkazy, ale co s tím naděláte. Na druhou stranu je mnohdy lepší, když komentáře nejsou, protože osobně vidím, kolik třeba někdy až zbytečného času spolkne taková diskuse, nebo jen odpověď na komentář někde na zájmovém fb. Za tu dobu uděláte mnohem více přínosnějších věcí v osobním životě, nebo i ve své tvorbě.

Někdy mám pocit, že je to taková přebíjená, neboť člověk je tvor soutěživý a žel to končí zejména u mladé generace v krajních případech někdy až tragicky. Pro jedno slavné foto, či statisíci až milióny lidí sledované video na youtube klidně riskují mnohdy zdraví i život, aniž by pomysleli, jak mohou zkomplikovat svůj život po zbytek života nejen sobě, ale také způsobit zármutek svým nejbližším. To vše pro kus pomíjivé slávy, a pro lidi, kterým je to jinak ve své podstatě celkem úplně jedno. ,, Další blázen, co se sápal na výškovou budovu apod. "

Jak jsem již psal v minulém článku, tak jsem v neděli 24.11. asi tak 75 - 90 minut před zavírací dobou navštívil po řadě let naše RMM. Bylo to pro mě poučné i krásné a vůbec jsem si neuměl představit, že bych měl přijít jen kvůli končící výstavě o králi železném a zlatém, o níž byl minulý článek.

V čem to pro mě bylo poučné ? Odpověď je rozmanitá. Návštěva nějaké výstavy na poslední chvíli není opravdu dobrým řešením stejně tak, jako si myslet, že to jistě za tu hodinku všechno v pohodě dáte, a že je to postačující. Ani náhodou. Kromě toho je člověk emociální tvor, na kterém se podepisuje spousta věcí  a mnohdy i bez zdánlivé příčiny jsme mnozí již v neděli odpoledne tak trošku bez nálady a i se již občas zamyslíme nad tím, co že nás zase v pondělí čeká.

Chtěl jsem tedy původně začít výstavou v malém sále, kde končila výstava na počest krále Přemysla Otakara II., ale zrovna tam byl nějaký dětský školní zájezd, a tak jsem začínal výstavou, které chci věnovat dnešní článek. Je to dlouhodobá výstava Mělník v čase a těší mě, že již nyní, kdy je do jejího konce ještě daleko, mohu říci, že jsem ji již navštívil a jsem svým způsobem takzvaně v obraze, co že zde může člověk vše spatřit.

Může to znít, jako samozřejmost, nebo zbytečná informace, ale tak to rozhodně není. První, co návštěvník všude vnímá, tak to je přístup personálu. Usmívá se, nebo se mračí ? Smíte fotografovat, nebo ne ? Poradí vám, nebo ani nepromluví ? Stojí vám neustále za zády a hlídá vaše pohyby, nebo se cítíte uvolněně a v pohodě ? To vše ovlivní váš celkový dojem. Znám samozřejmě zde v Mělníku řadu tváří i jmen, ale s rovnítkem mezi tím už je to horší.

Nicméně, paní která mě kromě skrytých bezpečnostních kamer v patře muzea přivítala byla velmi milá a naprosto splnila pozitivně kritéria tak, jak jsem je výše uvedl. Začal jsem tedy prohlídkou veřejně oslavovaného videomappingu Petra Raista Šťastného, se kterým jsem se v sobotu potkal u nedávno zmíněné obří proutěné láhve Ludmily, a který mi prozradil, že je sice pravdou, že jeho mappingy mají svůj web, ale tento tam nenajdu. Kdoví, zda třeba časem po zmíněné výstavě tomu tak nebude.

Ono se asi není ani čemu divit. Vždyť je to jeden z magnetů, který vás má na výstavu lákat, tak proč už by měl být předčasně zveřejněný ? Některé dřívější mappingy můžou vzbuzovat dojem, že je to prostě jen taková bezčasová snůška nápadů, která se má hlavně líbit a s tím do toho autor šel, a tak to i očekává divák. V tomto případě jsem měl asi takovou svoji vysněnou představu, co by ten mapping asi tak měl vypovídat a Petr tu představu nejen splnil, ale jak je jemu vlastní, tak děj ještě doplnil humorem. Prostě, parádní dílo, které by měl vidět každý patriot, a každý kdo má nějaký vztah k historii.

Pak už přišla na řadu samotná výstava. Návštěvník v tomto případě obdržel několik stránek plných čísel a textu, což je klasická legenda pro samostudium pod čísly uvedených exponátů. Tady na návštěvníky čekalo neskutečné množství očíslovaných artefaktů. Některé již znáte z nejrůznějších knih o Mělníku, ale řada artefaktů zde vystavených jsou věci i málo známé, nebo doslova neznámé.

Kdybych tu popisoval, jaké obrazy, nebo veduty jsem tu například viděl, tak by to byla neskutečná nimračka a svým způsobem bych vás připravil o překvapení a sebe i o spoustu volného času. Navíc se něco z reklamních důvodů prozrazovat má, ale také je fajn pro návštěvníky i muzeum samotné, když něco zůstane překvapením. S jednou věcí se vám ale opravdu rád pochlubím. Víte, jaký velký vztah mám k veřejné dopravě, což už na samotném začátku Soutoku na sklonku roku 2011 jsem zde prezentoval v mnohodílném seriálu o dopravě na Mělníku i pod ním.

Vždy jsem pochopitelně věděl, že první autobusové nádraží bylo na dnešním náměstí Míru a první linku provozoval jistý pan Kryml mezi Mělníkem a Prahou. Na výstavě jsem viděl jízdní řád z roku 1930, kdy linka končila všechny spoje v Liběchově a pochopitelně to nebylo tak časté, jako dnes, byť už možná s nějakými náznaky. Jako fanda jízdních řádů jsem artefakt pochopitelně ocenil. Historie má neuvěřitelně mnoho tváří. Od té světové a národní, o které se učíme už na školách, přes regionální, až po různé specializace, kde je bohužel někdy problém sestavit nějaké historicky ucelené řady a mnohdy jde převážně o vášeň sběratelskou.

Rozloučím se dnes jakýmsi bonusem. Psal jsem tu i článek o tom, že dnešní německá hymna byla původně hymnou naší. Tak pochopitelně šlo o hymnu Rakousko - Uherska, která byla přeložena do řeči jednotlivých národů v monarchii. Její českou podobu si můžete prohlédnout v muzeu, může vám text připadat poněkud kostrbatý i obsahově zvláštní a může vám také připomenout populárního vojáka Švejka. Tam je nejprve pouze zmíněna v dialogu v hospodě ( ,, Opijte se, nechte si zahrát rakouskou hymnu a uvidíte..) a později se objeví v úryvku opileckého zpěvu.

Pohodový zbytek týdne a nenechte si ujít návštěvu  legiovlaku v mělnickém nádraží. V neděli v 17 hodin, se potom za obrovské účasti mělnického obyvatelstva bude konat slavnostní rozsvěcení vánočního stromu.

Taková učebnice měla totiž obvyklou životnost 5 - 8 let, její stav byl průběžně na konci každého školního roku klasifikován, dočetli jste se na jejím konci, jací žáci před vámi ji užívali a nakonec se dostala jednoho dne mezi vyřazené učebnice. Když se tak stalo, tak pokud nějací žáci měli o nějakou učebnici z té hromady knih zájem, tak si mohli knihu vzít. A protože byl život zcela jiný než dnes, tak toho občas i leckdo využil.

Jednou z mých prvních učebnic byl Dějepis pro 6. ročník. Celý školní rok jsme tehdy studovali v hodinách tohoto předmětu  především antické Řecko a posléze dějiny Římské říše. Dnes v dospělosti vidím, jak s určitou úctou a uznáním vzhlížíme ke znalostem a kultuře starých Řeků, ale už to tak nějak ta příroda udělala, že nejen mladé chlapce, ale často i dospělé muže dokáže nadchnout nějaké to zejména vojenské rozpínání říší a jejich další historie.

I proto měly takovou sledovanost válečné, nebo dramatické velkofilmy, jako například Troja, Alexandr Veliký, Království nebeské, Gladiátor a o filmech z druhé světové války ani nemluvě. Pokud budete někde ve výloze vidět nějakou knihu o starém Římě, tak si můžete být téměř jisti, že na titulní straně nebude nějaký věděc, nebo státník, ale mapa impéria od Pyrenejí až po Mezopotámii, nebo vojevůdce Kartága Hannibal, jak se svými slony míří přes Alpy k Římu.

Čechy jsou malé území a  naši mateřštinu v Evropě i ve světě moc neužijeme, ale neznamená to, že bychom se občas aspoň historicky nepoohlédli po územích, která se na nějaký čas dostala pod vládu českého krále a na mapě Evropy se objevil poetický název Země Koruny české. Krásné je i to, že naši králové nejen rozšiřovali diplomaticky, nebo případně i vojensky území, ale mají na svědomí zakládání hradů, měst , rybníků a obvykle za sebou zanechali celkem dobrý dojem nejen pro sebe, ale i pro samotné Čechy.

Vždyť i dnes tu existují zcela opomíjené i zapomenuté spolky na obou stranách hranice, které se snaží připomínat, že mezi Čechy a Lužicí je určitá historická vazba, a že máme i podobné, nebo aspoň srozumitelné jazyky ( hornolužičtina, dolnolužičtina). Stále tam prý ještě občas někdo naši řeči poměrně rozumí, jako nám jsou zase sympatické dvojjazyčné názvy. Zajímavá je situace i v rumunském Banátu, kdy tu vazbu zase můžeme hledat prostřednictvím členství v podunajské monarchii.

Tam se zase nějakých 1 200 km od domova máme i dnes domluvit v šesti obcích česky a jezdí tam i cestovní kancelář a pravidelná autobusová doprava. Přemysl Otakar II. je vedle Karla IV. z našich panovníků uznáván nejvýše, byť i za jiných králů měly Čechy ve středověku zvuk. Je pro nás potěchou, že i mezi nimi a našim městem je užší vazba.

Není proto snad ani divu, že jsem si v případě Přemysla Otakara II. zajel v roce 2017 na nedaleké Moravské pole, kde král v bitvě u Suchých Krut ( Dürnkrut ) dne 26. srpna 1278 padl. Nemohl jsem si tedy u příležitosti jubilejního výročí našeho města ani nechat ujít výstavu věnovanou tomuto panovníkovi. Magickým středobodem výstavy byla pochopitelně krásná replika bitevní helmice, kterou máte výtvarně zpracovánu na plakátu.

V malém sále muzea toho bylo vidět pochopitelně z této části našich dějin více. Oděvy, zbroje, zbraně, nastrojené figuríny apod. Pozorný čtenář Soutoku si jistě všiml, že tu tentokrát nebyly žádné snímky z vernisáže. Prostě jsem ty materiály neobdržel a lze se domnívat, že možná i pro svoji povahu věci. Kdo chtěl, ten přišel a mohlo se i fotografovat. Tady jste si mohli repliku přilby našeho krále aspoň vyfotit, ale takový blyštivý relikviář sv. Maura v Bečově prostě vůbec fotit nesmíte.

Když už píši na téma Přemysl Otakar II. , tak zde musím také zveřejnit odkaz na svoji báseň, kterou jsem králi i Mělníku u příležitosti 750 let města věnoval : 

https://soutok.blogspot.com/2024/11/ve-jmenu-oslav-750-vyroci-mesta-melnika.html

Kdo nepřišel, může jen litovat. Já se účastnil i druhé významné výstavy, ale to je zase na jiný článek. Nezapomeňte také, že již zítra by na mělnické nádraží ČD měl přijet legiovlak. V interiérech se správně fotit pro veřejnost nemá. Jen pro svoji potřebu. Já věřím, že první informační foto je bez diskusí a spíše vypovídá o tom, že autor na výstavě pravděpodobně opravdu byl, byť snad po kliku na něj může přinést určité info o hlavním předmětu.

Druhý obrázek má navodit určitou atmosféru prostředí, ale zároveň je pozvánkou na důležitou a dlouhodobou výstavu k 750. výročí města, o které jistě bude článek. Výstavu o králi již nestihnete, ale výroční výstava tu je až do března. Co dodat ? Je skvělá, ale přišel jsem po několika letech, v neděli již v pozdních hodinách asi 90-75 minut před uzavřením a musel jsem se přizpůsobit situaci. Začínal jsem tedy dlouhodobou výstavou, a když už jsem se dostal na výstavu o králi, tak jsem nějak podvědomě cítil, že se za chvíli zavírá, že jsem v danou chvíli jediný návštěvník, zrodila se nervozita, spěch a současně s tím i bohužel některé nedoostřené fotky, neboť už ani nebylo mnoho světla.

Po výstavě jsem se šel ještě podívat na několik minut k zámku a našel jsem ještě malou tekoucí fontánku. Tak nevím, zda ji mráz nemůže poškodit ? O některých věcech občas pochybuji. Sice jsem sem v sobotu to foto nedával, ale představte si, že někdo pohřbí své zvířecí miláčky v záplavové zóně. Bylo to ještě čerstvé i se zaskleným obrázkem domácích mazlíčků, plno květin, ale nějak asi smutnému majiteli zesnulých zvířátek nedošlo, že stačí jen trošku více vody a je po všem.

Pohodový týden !

Integrace dopravy přišla na Mělník ještě později, a tak ta moje generace, která měla v 90. letech mladé rodiny měla v lecčems smůlu, že něco už nebylo a něco ještě nebylo. Dnes už jsme mnozí v našem věku nuceni hospodařit se silami, které musíme rozložit mezi stále náročnější koloběh pracovních povinností s různými věčnými novinkami provázejícími celou společnost a jakési osobní volno s náznakem rekreace.

Po pivním a dopravním boomu musím zmínit i éru facebooku, který tu hodnotit nebudu. Na to má každý svůj názor zrovna tak, jako třeba na nějaký komunitní web, nebo nějaké elektronické veřejné, či novinářské médium a je to téma příliš obšírné. Nejlepší jsou vždy osobní zkušenosti. Nakonec si dovolím zmínit takový celkem významný historický rok 2019, který podle leckoho je takovou hranicí mezi nadějným rozkvětem společnosti vzbuzujícím u lidí  úsměv i dobrou náladu a tím, co vedlo k určité blbé náladě a tu společnost v lecčems rozdělilo.

Na jedné straně krásné  a třeba 10 let staré zážitky z různých společenských akcí, za jejichž vyvrcholení tady na Mělníku považují někteří lidé období, kdy jsme tu měli obří akci  dokonce s mezinárodní účastí v podobě Mělnického okruhu, a na straně druhé období, které nám tu rozpoutal covid-19. I když už dávno není rozhodně tím hlavním téma, tak pořád ještě nemůžeme ani náhodou říci, že by se ty temné mraky aspoň trošku nějak rozplynuly, protože to napětí ve společnosti  z mnohých jiných důvodů je a nejen u nás v republice, ale všude ve světě.

Mnohdy za tím stojí právě i hlavně média, ke kterým dnes máme technicky blíže, než  v časech bez internetu, a která zveřejňují někdy až udivující myšlenky, nebo i návrhy nejrůznějších zákonů. Ovšem, zatímco starší generace je lačnější po nejrůznějších zprávách z mnohých médií, tak mnozí mladí na leckterá naše média rezignovali  a mají svůj svět, kde hledají zábavu a zájmy Podle některých se musí přece vše jednou nějak změnit, jen se neví kdy. Tak toto vše se tu odehrálo za těch 13 let, co tu píši Soutok. Je toho dost, co ?

Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,

Srdečně Vás zveme do mělnického muzea v listopadu. V pondělí 25. 11. v 18:00 hod. si nenechte ujít slavnostní křest publikace Ecce patrona nostra věnované mělnické a české patronce kněžně sv. Ludmile.

V rámci programu Dne města Mělníka v Masarykově kulturním domě Mělník muzeum představí dlouho očekávanou publikaci Ecce patrona nostra – Středočeský památník oslav 1100. výročí mučednictví sv. Ludmily. Publikace kulturní veřejnosti opětovně nabídne úspěšnou esej „Krajiny sv. Ludmily“ z pera na Mělníku dobře známého historika umění Dr. Vladimíra Czumala; text doprovázejí krajinářské snímky Mělničana MgA. Miroslava Páska. Kniha dále zahrnuje i tematické eseje dalších odborníků a výběrovou retrospektivu svatoludmilských jubilejních počinů z let 2017–2022. Publikaci bude možné zakoupit. Na Vaše dotazy bude připraven historik Mgr. Lukáš Snopek, který sborník sestavil.

NENECHTE SI UJÍT DALŠÍ PODZIMNÍ AKCE:
Již zítra 6. 11. v 17:00 hod. se koná poslední letošní mykologická přednáška v muzejní kavárně. O houbách rostoucích na Mělnicku Vám povypráví mykolog Jaroslav Malý.

 Sobota 30. 11. Předvánoční řemeslný jarmark s předváděním řemesel a dílničkami pro děti ve všech prostorech muzea.

Do 24. 11. je otevřena výstava Král železný a zlatý - uvidíte kostýmy a rekvizity z natáčení historického filmu Zbojník včetně rekonstrukce helmice a varkoče Přemysla Otakara II.

3. 12. v 16:00 hod. se na Vás těší historik Mgr. Lukáš Snopek na další komentované prohlídce výstavy Mělník v čase: 750 let města!

V kavárně a vstupních prostorech muzea na Vás čekají výstava fotografií Ladislava Záruby Mělnické inspirace (prodlouženo do 12. 1. 2025) a výstava dětských výtvarných prací Mělník, moje město.

Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!

Přeji příjemný den

Kristýna Frelichová, DiS. 

PR a propagace 

Tak si tak čtu knížku Karla Lojky a Martina Klihavce s titulem Velký Mělník 1 ( k 750. výročí města), když mě napadne, že už je moc hodin, ještě jednou je třeba brzy vstát do práce a měl bych také už vypnout PC. Jenže si to na poslední chvíli rozmýšlím s tím, že se ještě podívám na fb skupiny kolegů, kteří se zabývají lovem dálkových rozhlasových stanic a multiplexů v pásmech FM a DAB+.

Koukají na mě na monitoru věci, kterým nemohu ani uvěřit a při pohledu ven z okna se ani nezdá, že by kolem pouličních lamp byla nějaká mlha. Jenže mě všechno upozorňuje, že je tu po velmi dlouhé době den s velkým D a nejlépe by bylo, kdybych šel ven do terénu. Tak jistě, jsou i chvíle, kdy vás média lákají ven na kometu viditelnou očima, nebo je tu příslib polární záře, ale to je přeci jen mnohdy něco jiného, než když vám někdo ze známých řekne, že je něco právě teď, jdete skoro na jistotu s velkou šancí a hlavně to máte i jak zaznamenat, aniž by to bylo nějak obtížné.

Jenže mě už ve čtvrtek ve 22.30 nikdo nepřesvědčil, abych někam chodil. Některé věci však jdou vyzkoušet i doma, ale potřebujete hlavně chuť i jistou zkušenost. U tohoto hobby nikdy nevíte, protože jsou situace, kdy si ty elektromagnetické vlny opravdu dělají  co chtějí. Má to samozřejmě příčinu, která je asi tak předvídatelná, jako počasí, ale s oblibou říkáme, že u tohoto nikdo neví.

Rozhodl jsem se tedy s velkou dávkou pesimismu to vyzkoušet doma a opravdu se na několika kmitočtech děly neuvěřitelné věci. Nevím jak, ale objevily se tu stanice z Hesenska. Ne, žádná mělnická zámecká vyhlídka, ale prostě ten signál vnikl i jinam do města na různé antény, jako v časech, kdy naše asi čtyři stanice vysílaly v pásmu OIRT východní normy, Západ v CCIR a firma Tesla už tehdy dělala rádia s oběma pásmy FM. Tedy, ve druhé polovině 80. let.

Postupně jsem naladil tyto stanice : 105.9 MHz- Hitradio FFH a 94.4 MHz- hr1. Obě vysílají ze 426 km vzdáleného vysílače Groser Feldberg, který najdete na SZ od Frankfurtu nad Mohanem. Pak jsem měl ještě nějakou němčinu na 101.5 MHz, ale žel se nepovedlo identifikovat stanici. To se ví, že jsem aspoň pořizoval nahrávky, protože to doma přece jen nemohlo soutěžit s příjmem u mělnického zámku a svým způsobem jde o unikátní záznam domácího příjmu. Pochopitelně se RDS stanic ulovit nepovedlo, ačkoliv i zde se stávají zázraky.

Ráno jsem si všiml, že je opravdu lehce mlhavé ráno a otázka zněla : ,, Budou podmínky i v pátek, když je druhý den volno ?" Štěstí přálo, ale to již byl plán zcela jiný. Nové rádio ještě žádná dálka s RDS !!! v tropo podmínkách nad 300 km nepokřtila, a tak to byla výzva zajít k zámku. Tam se děly v pátečním podvečeru věci. Nejen, že se na 94.4 objevil opět již kdysi na starý mobil ulovený hr1 ( 426 km), ale podařila se po těžkém zápase i RDS stanice SWR4  TU ( Bádensko - Wüttenbersko) ze 457 km vzdáleného vysílače na kopci Raichenberg.

Bohužel byl na kmitočtu 101.5 MHz bezvadně slyšet švýcarský Säntis ( přes 500 km), ale bavorská stanice Antenne Bayern vysílající fotbal byla tak silnou konkurencí, že ta RDS prostě nepadla a zůstala jen nahrávka. Švýcaři mají na konci roku 2024 své FM  začít vypínat a tato stanice navždy zmizí jen v pásmu DAB+, které nemá takový dosah, ale je kvalitnější a prý levnější. Sám jsem zvědavý, zda do té doby stihnu vyfotit svoji RDS stanice, nebo to zůstane jen výsledkem kolegů s lepší technikou. 

Na kmitočtu 105.9 MHz se povedl nápis Aktuell, což podle pomocné literatury poukazuje na stanici MDR Aktuell ze 147 km vzdáleného vysílače Oschatz v Sasku. To se povedlo se štěstím, protože začal zesilovat signál domácí stanice Rock Zone z Prahy, který měl občas nepřekvapivě dost navrch.

Také v pásmu DAB+, všechny často lovené muxy posílily, ale na kanálu 12B byl opět durynský privátní multiplex a nikoliv rakouský kopec Gaisberg, který bych tu rád někdy v pořádné mlze ulovil. Na kanálu 10B, se mi posledně povedlo ulovit jeden z nových rakouských multiplexů z vysílače Jauerling, ale přesto, že jsem nyní ulovil stanici Kronehit z Jauerlingu 105.3 i z Vídně 105.8 MHz, tak v pásmu DAB+ úspěchy nebyly. DAB+ Autria podlehl na 5D saskému Antenne DE a 2 dílky na kanálu 11C nakonec nepatřily rádoby opět po čase ulovenému multiplexu City mux Wien II , ale privátnímu muxu Sachsen - Anhalt.

Závěrem připomínám, že jsem dnes napsal články dva !!  Pohodový víkend !

Snad každý čtenář Soutoku ví, jakou inspirací mi byl v životě Karel Hynek Mácha, aniž bych si to zprvu mnohdy uvědomoval. Vždyť krajina severně od Mělníka je prostě kouzelná. Ať už projíždíte romantickým Kokořínským dolem plném skal a lesů, kde vás zdraví říčka Pšovka se svými občasnými tůněmi i rybníky, nebo vzhlížíte do kraje z polních úseků na trasách mířících k obci Střezivojice, či někam k městečku Mšeno.

Tady všude je prostě krásně, byť celá naše vlast má něco do sebe, ale tady to máme nejblíže a leckomu i zdaleka se tu líbí. Kdo si zdejší krajinu oblíbí, tak brzy narazí i na červenou turistickou mezinárodní trasu, která tady u nás dostala už dávno jméno po básníkovi Karlu Hynku Máchovi. Mnozí po ni chodí i nevědomě  jen po úsecích, když poznávají Kokořínsko, nebo tu prostě relaxují, ale jsou i tací, kteří chtějí velkého básníka i turistu napodobit a zkusí si po ni dálkový pochod třeba i jen tak, jako jsem to učinil v roce 1991 já.

Ovšem, do městečka Doksy můžete stejně tak dorazit autem, autobusem, po železnici a v neposlední řadě na jízdním kole. Konečně, zejména poslední jmenovaný způsob si mnozí návštěvníci užijí a odměnou jim je pak často pohled na čarovnou hladinu jezera, které v minulosti neslo název Velký rybník. Mnozí se tu v poločase tak oddáváme romantickému posezení, než obrátíme svá kola na relativně dlouhou cestu k domovu.

Jedna věc tu však zůstává nenaplněna. K Máchovu jezeru jsme sice dorazili, můžeme se tu občas i vykoupat, nebo svézt výletní lodí, můžeme si dát něco dobrého k jídlu i k pití, ale také vás může přepadnout jistá touha tuto velkou vodní plochu, kterou básník propagoval již ve svém Máji, tak ji aspoň jednou v životě celou kolem dokola obejít, nebo objet na kole.

A úkol to zrovna není malý, zvlášť když blízké okolí jezera moc neznáte a rozhodnete se pro pěší akci. Vždyť je to akce na téměř čtyři hodiny chůze a počítejte s délkou 16 km. Jenže, na druhou stranu vás po absolvování čeká krásná odměna v podobě perfektně stráveného dne a pocitu, kdy si už navždy můžete říci, že jste ten Velký rybník po svých celý obešli. Lidé si dávají v životě různé mety, a pak mají na co vzpomínat.

Vždy jsem si myslel, že tento občasný nápad vykonám někdy během krásného dlouhého letního dne, nebo snad během optimistického jara, ale nakonec mě myšlenka přepadla v těchto dnech a byla moc silná. Proč ne ? Proč to neudělat v podzimním měsíci říjnu, kdy je sice bílý den už poněkud kratší, ale listí již hraje všemi barvami a lidí je tu podstatně méně, než v sezóně. To musím ještě zmínit fakt, že na pláže je volný přístup a stánky vám tu venku za příjemného počasí nabídnou ještě leccos.

Konečně, proč takovou věc neučinit na státní svátek 28. října ? Sice jsem i zavzpomínal na rozhlednu na Vrátenské hoře, která potažmo ve stejný den slavila 25. výročí, ale stejně jsem tam nedávno byl a není mi známo, že by se tam k 25. výročí soustředila nějaká sláva, jako tomu u některých rozhleden občas bývá. Byl jsem prostě přesvědčený, že nastal ten správný den a ač nebylo druhý den volno, což moc rád nemám, tak jsem prostě za splněním jednoho z dávných snů vyrazil.

Ostatně, není příhodnější situace, než když si o něčem rozhodnete sami a nemusíte se na nic ohlížet, protože i to počasí se vyvíjí dobře. Vyrazil jsem tedy 28.10. 2024 autem k svému cíli na start plánovaného okruhu a cesou jsem potkával drobné nepříjemnosti, se kterými se bylo třeba vypořádat. Tím byla třeba vyfrézovaná silnice mezi obcemi Vysoká a Kokořín, rozbitá vozovka mezi obcemi Dobřeň a Střezivojice, o nic lepší mezi Kokořínem a Jestřebicemi a uzávěrou v samotných cílových Doksech.

Nebylo vůbec třeba řešit místo parkování, protože mě cedule na silnici vedoucí z centra do Mimoně nikam dále nepustila. Skončil jsem zaparkovaný před jistým obchůdkem poblíž Muzea Karla Hynka Máchy. Jak symbolické. Bylo sice otevřeno a v hlavě jsem měl ještě vzpomínky na Velikonoce 2022, kdy jsem muzeum navštívil a s paní si slušně o lecčems popovídal, ale dnes mě to hnalo dále, jako natěšeného turistu, který se opravdu nechce už ničím zdržovat. Není divu, vždyť hodiny ukazovaly 11.50 SEČ a slunce zapadalo někdy v 16.48.

Vyrazil jsem tedy, jak jen to nejrychleji šlo, a až do Starých Splavů mi byla souputníkem červená značka Máchovy cesty. Prvním takovým zajímavým místem je mostík pro pěší vedoucí přes trať v blízkosti vlakového nádraží. Pak nezapomeňte při otevřené bráně navštívit pláž, kde je možnost posezení. Značka sleduje nějaký čas blízkost železniční trati, provede vás kolem restaurace Port a za asi 40 minut jste na pokraji Starých Splavů.

Docela jsem byl rád, že jsem tu pěšky vyrazil v říjnu, protože i tak tu byl čilejší provoz zejména cyklistů, ale občas i pěších na procházce. Na kraji Starých Splavů jsem odbočil po neznačené cestě k jezeru, kde mě čekala slavná Jarmilina skála, u které jsem již kdysi byl při návštěvě Spící panny, a pak jsem pokračoval po zdejší pláži až k takzvané Turnovské restauraci, která je takovým výstupním bodem k různým variantám turistických cest. Asi 200 metrů odtud je jedno z nejzajímavějších míst celého Máchova jezera. Vody tu padá propustí do úzkého koryta, kterým pak pokračuje v podobě strouhy směrem k České Lípě.

Vůbec není od věci si tu připomenout, že Máchovo jezero napájí několik říček, či spíše potoků. Tím nejhlavnějším je Bobří potok, který pramení poblíž obce Okna ve směru na Mšeno. Ten napájí několik rybníků na JV od města Doksy, pak Máchovo jezero, Novozámecký rybník u obce Zahrádky a skrze rezervaci Peklo přitéká do České Lípy, kde se vlévá do Ploučnice končící svůj tok v Děčíně v našem Labi.

Asi 200 metrů odtud žlutá značka dnes končí ( dostali jsme se na ni u Turnovské restaurace) a je třeba pokračovat po modré. Celé Staré Splavy jen kousek odtud končí ještě několika rekreačními staveními a až sem to byla opravdu rovinatá pohodlná cesta po komunikacích, které jsou vhodné i pro kočárky. Máte za sebou něco přes hodinu pěší cesty a pokud chcete výlet rychle ukončit, tak není nic snazšího, než se obrátit a po žluté dojít až k nádraží ČD ve Starých Splavech. Takovou zajímavostí je, že v minulosti bylo Máchovo jezero plochou větší a voda prý sahala až pod Jarmilinu skálu.

Zde svůj dnešní článek ukončím, protože mám ještě plno věcí v plánu. Další důvod je ten, že toto je meta, kterou doporučuji těm nejméně zdatným i kočárkům a konečně jsem nabyl dojmu, že tady končí taková ta téměř souvislá riviera, ač má Máchovo jezero těch pláží více. Dále je to již trošku divočejší krajina, více přírody, skoro žádná stavení, ale pořád pohodové.

Potěšte se tedy fotogalerií z této části okruhu, ale mám takovou prosbu. Něco jsem fotil fotoaparátem, něco mobilem a každý přístroj mi to poskládal časově za sebou. Nechci to časově třídit z obou přístrojů, a tak dáme za sebou nejprve fotoaparát, a pak mobil. Popisky asi nebudou. Konečně, udělejte ten druhý krok sami. Projděte si to a budete chytřejší.

Pohodový první víkend měsíce listopadu. !