Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.
Zpravodajství
Leden 7, 2025
21:18
Přátelé, v roce 1976 se severně od města Mělník narodila CHKO Kokořínsko, která byla relativně nedávno ( 2014) rozšířena ještě o samostatně v mapách za pomlčkou vyznačenou oblast s názvem Máchův kraj. Ovšem, Kokořínsko si zamilovali lidé již o několik desetiletí dříve před vznikem CHKO a jistě to nebylo jen díky mediálně známému faktu, že tudy velmi rád procházel a ve skalách přespával populární básník a cestovatel Karel Hynek Mácha.
A tak snad ani nikoho nepřekvapí, že si sem nenašli cestu jenom rekreační turisté, tuláci, trampové, výletníci, cyklisté, nebo i různé základní školy, ale v oblasti se také zrodily dvě dodnes žijící nádherné akce masové turistiky. V měsíci červnu tu tak máme místním Kčt - vht Mělník organizovanou akci s názvem Mělnický hrozen a v lednu to pak je akce, kterou pořádají všechny tři turistické oddíly okresu Mělník pro případné své členy a šírou veřejnost.. Ta nese obvykle lidmi užívaný název Zimní přechod vrchu Nedvězí a je každoročně milým zážitkem měsíce ledna pro každého, kdo se účastní.
Snad i proto, že se akce koná jen jednou za rok na konci ledna, tak v sobě nese hluboký citový odkaz. Vždyť je každý ročník nějak jiný, někdo už není žel mezi námi, někdo se účastní jen párkrát, nebo občas, zatímco jiný je téměř pravidelným účastníkem a hlavně ty roky neskutečně letí. Letí tak, že letos tomu bude již rovných 50 let, co se mělničtí turisté vydali na svůj první zimní přechod. Letos je tedy před námi krásné jubileum a ačkoliv je nyní do startu akce ještě nějakých 17 dní, tak se mi nejen honí v hlavě vzpomínky na ročník loňský i mnohé jiné, ale zajímá mě i to, jak si to letos jednotlivé kluby okresu navrhly.
Pojďme se na to tedy podívat. Nu, moc vám toho neukáži, protože jsem asi zase nějak rychlý :-). Dnes zůstaneme u odkazů. Přímo na stránkách KČT Kralupy nad Vltavou nic nevidím, ale objevil jsem na netu nejaktuálnější informaci pro zájemce z Kralupska zde na :
https://www.kralupska-turistika.cz/tom/?page=akce
V Neratovicích je akce zatím vedena v seznamu plánovaných akcí klubu, ale jistě bude brzy v sekci aktualit.
http://www.kct-nera.cz/akce2025.htm
Nás nejvíce zajímají informace mělnického klubu, kde mám opravdu dobrou zprávu. Již nyní si můžete udělat obrázek, jak by se to dění kolem hlavního organizátora pana Jana Soukupa mohlo vyvíjet. Myslím, že akce slibuje tradiční paletu krásných zážitků nejen na trase pochodu a opět se ukazuje, že nás Mělničany Bouda v obci Střezivojice na závěr akce prostě baví :-).
https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/jubilejni-prechod-nanga-duba-nedvezi-sobotu-25-ledna-2025/
Jsou mnohá výstaviště, která jsou proslulá mnohdy i jednou jedinou výstavou. Když kliknete na jejich stránky, tak objevíte za rok třeba jen od tří do šesti dalších výstav. Velikou vyjímkou je však výstaviště v nedaleké Lysé nad Labem. Nejen, že tu někdy v měsíci najdete třeba i částečně souběžně hned tři výstavy, ale o výstavu není nouze ani v lednu. Myslím, že hned první výstava roku je na takové roztomilé téma a vhodná je i pro děti.
Již tento víkend !!
Výstaviště Lysá nad Labem 10. a 11. ledna 2025 :
Náš Chovatel 2025. https://www.vll.cz/nas-chovatel-2025
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Leden 2, 2025
16:16
Přátelé, první článek roku 2025 má hned několik důvodů. Tím hlavním je skutečnost, že bych nerad někomu křivdil a dostaneme se k tomu.
Je svobodným rozhodnutím každého člověka, jestli pro něj začaly Vánoce v pátek odpoledne 20. prosince 2024, nebo už 13. prosince. Chce to jen trošku plánování, hospodaření s volnem i trošku štěstí, a pak se to může povést. To byl i můj případ, a tak jsem už někdy kolem 16. prosince stanul v centru sluncem zalitého města a oddával jsem se neobvyklé atmosféře, kdy za mnoha okny školních budov probíhala ještě výuka a venku bylo na slunci tak hezky.
Tehdy jsem očekával mimo jiné odpověď z jednoho železničního archívu, zda disponují také starými jízdními řády a jestli platí otvírací doba pro veřejnost uvedená na webu. Odpověď mi přišla až dnes dopoledne. Prý měli před Vánocemi zavřeno a otevřeli znovu až dnes 2.1. Vždy si vážím, když mi někdo odepíše, než když váš e-mail někdo ignoruje a je tedy správné informaci z minulého článku uvést na pravou míru.
Dozvěděl jsem se tedy, že klidně mohu během otvírací doby archív kdykoliv navštívit a potřebné zájmové informace si z jízdního řádu nejspíše mobilem ofotit. Co to v praxi znamená ? Že když už jsem to dotáhl tak daleko a vím co hledám, tak bych si tam mohl opravdu snad v červenci během dovolené zajet. Mno, je to hlavně pro studenty, tak aby zase nedrželi prázdniny. Přijde vám to dlouho ? Tak já tady pořád píši, že nemám z prodlužování odchodu věku do důchodu radost, a že důchodci, kteří se o něco zajímají, tak jsou v mnoha případech v těžké výhodě.
Červenec 2023 a Pálava. Na kanálu 8C se mi povedlo ulovit multiplex z pevninského Chorvatska.
Tak, jako se nelepší počasí venku, tak se bohužel nedá říci ani to, že jsem natolik zdráv, aby to bylo na nějakou venkovní procházku. Přitom zrovna třeba oblast rádia přináší poměrně zajímavé období. Nemám teď na mysli ty nedávné mlhy, které zřejmě nějaké zajímavé výsledky nepřinesly, protože by o nich jistě náš guru dálkového rozhlasového příjmu v pásmech DAB+ a FM psal, ale protože mnozí naši provozovatelé byli nuceni k 31.12. 2024 ukončit takzvaná prozatímní vysílání s nižšími výkony a uvolnit kanály těm, kteří je řádně vysoutěžili, tak se někde objevily dočasně volné kanály, které umožňují v podmínkách i tady ve Středočeském kraji ještě ulovit nějaký ten vzdálený zahraniční multiplex.
To bude již brzy stále vzácnější, ne-li nemožné. Pro mě je to možná další a lepší šance, jak se pokusit ulovit vysílání DAB+ z 300 km vzdáleného Gaisbergu u Salzburgu. Kanál 12B je totiž obvykle čistý a jakmile se zlepší podmínky, tak se zdá, že to je Gaisberg, ale ještě lepší podmínky bohužel ukáží krutou pravdu. Nakonec se načte privátní multiplex z Durynska a ať už jsem tady na Mělníku, nebo na Řípu, tak mi dokonce ani směrová anténa nepomohla proti dočasně silnému signálu z Durynska .Na 11A se tedy nyní naskýtá neobyčejná dočasná příležitost.
Oprava: Gaisberg na 5B. Sice tu jsou polské multiplexy, ale díky unikátní poloze například mělnické zámecké vyhlídky by tyto neměly vadit. Na 11A je nově příležitost ulovit SWR RP z Koblence, nebo města Mainz na soutoku Rýna a Mohanu. Pozor!!! Pokud máte rádia jenom s automatickým laděním pásma DAB+ ( ta se dost často takto dnes vyrábí, pokud jsou kombinací s FM, nebo s internetem), tak ta jsou dost nevhodná pro pokusy v nestabilních podmínkách, pokud nemáte možnost sledovat pouze vámi vybraný kanál. To jsou rádia pro rychlé automatické naladění nejbližších stanic, ale nikoliv pro dálkové experimenty. Není třeba kupovat hned drahý speciál, ale vyhovují obvykle levná rádia z Lídlu.
https://digital.rozhlas.cz/na-venkovni-anteny-mohou-nove-zahrat-site-region-chemnitz-dab-austria-i-polskie-9383825
Teď tu mám ale jednu horkou novinku. Možná budeme mít v českém DAB+ pásmu americkou stanici specializovanou na rock a country. To je ale dle mého názoru správné. Jak chcete zvýšit zájem lidí o pásmo DAB+, když si mohou mnohé stanice naladit ve svých starých rádiích v pásmu FM ?
https://digital.rozhlas.cz/americka-country-a-rock-do-dab-chce-americana-radio-9384620
Nicméně, já mám rád i hudbu, kterou si ani v našem FM a ani v našem DAB+ pásmu, nebo u sousedů neposlechnete. Naštěstí existují i internetová rádia, nebo příjem přes PC, tablety i notebooky, a tak není od věci třeba na takovou pravou africkou hudbu, salegy, latinsko - americkou hudbu, řeckou, nebo alpskou, či tichomořskou mít nějaký zdroj poslechu.
Na titulním obrázku máte knihu Cesty českých panovníků. Původně jsem jel do Prahy pro zcela jiné knihy, ale skoro vše ze seznamu nebylo, nebo to měl někdo prý zapůjčené. Takovou situaci jsem tedy ještě nezažil a nějakých 6 dní před Štědrým dnem to příjemné nebylo. Jenže i to patří k životu a pokud chcete odjet s dobrou náladou zpět, tak musíte zabojovat. Najít něco, co také vypadá zajímavě. To se mi naštěstí po obrovském zklamání do několika minut povedlo a došlo tak k důležitému obratu nálady.
Kdo si rádi připomínáte úspěchy českých králů a máte rádi mapy, tak jste tu správně.
https://www.luxor.cz/v/1962094/cesty-ceskych-panovniku
Posledně jsem vám slíbil nějaké zajímavé odkazy na staré jízdní řády. Cesta a myšlenka krásná, ale bohužel to umřelo podobně tak, jako kdysi zájem o genealogii. Také jsme byli díky televizi mnozí ochotni pátrat po předcích a přitom nebyly digitalizovány archívy. Co si budeme lhát ? Pro každého pracujícího občana, ale i koneckonců pro jiného není lepší komfort, než když si můžete vše najít a stáhnout z webu.
http://www.jizdni-rady.nanadrazi.cz/index.php?page=elektronicky-archiv-vlakovych-jizdnich-radu
Na tomto odkazu si nejvíce vážím řádu 1981/ 1982 , kdy naše hlavní trať ještě končila v Děčíně. Žádná doprava v taktu a časová díra mezi ranními osobními spoji a těmi odpoledními jsou charakteristikou linky. Zbytek patřil husté nákladní dopravě především s hnědým uhlím.
https://www.zelpage.cz/trate/ceska-republika
https://pkjs.de/bahn/Kursbuch1944/Teil1/162g.jpg
Tady zase můžete nahlédnou do řádu 1988/ 1989 a do roku 1944. Co dodat ? Prostě bomba. Jen jednu vadu internet má. Člověk si málokdy něco stáhne, nebo zapomene, kde to má, a když už se vzpamatuje a chce si něco stáhnout, tak už stránka neexistuje. Když se podíváte, kdy facebook ohledně řádů na želpage žil, tak zjistíte, že komenty jsou někdy z roku 2006, což už je 18 let. Když by tedy dnes někdo i zakoupil celou sbírku řádů v pdf formátu, tak stejně nevíte, kam se vůbec na koho obrátit.
A ještě horká aktualita na závěr. Zdražování začalo. Dnes mi přišlo info , že Celodenní jízdenka DÚK podražila ze 170 Kč na rovných 200 Kč. Nyní se očekává podražení jízdenky PID a dalších. Prostě každoroční klasika, která nikde na sebe nedá dlouho čekat a je ve všech odvětvích.
Tak vše nejlepší do roku 2025 !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Prosinec 31, 2024
14:13
Někdy stačí v životě něco podcenit a následky jsou minimálně velmi nepříjemné. I když vás třeba takový průvan hned nezklátí, tak aspoň sníží vaši imunitu a po příští návštěvě nějakého větrného místa v terénu si již oslabený imunitní systém neporadí a onemocníte. Tuto možnost jsem tu však již v posledním článku nastínil. Musím tedy konstatovat, že dlouhé volno vlastně užívám v jakémsi vynuceném režimu.
Nicméně je i taková situace výborným námětem pro článek. Však řada z vás je jistě někde v zaměstnaneckém poměru a jistě jste se i již dávno setkali s pojmem zaměstnanecké benefity. Můžete se nad nimi někdy dokonce pohoršovat a tvrdit, že je stejně nijak nevyužijete, ale je pochopitelně v zájmu každého si k nim najít kladný přístup. Je to podobné, jako když někam dojíždíte, nebo docházíte a k celé věci přistupujete nanejvýše negativně.
V první fázi, se opravdu našla řada lidí, která by třeba měnila druh benefitu za jiný a poukazovala na fakt, že jinde ty benefity mnohem rychleji a smysluplněji zaměstnanci vyčerpají. To bylo nejlépe vidět v mělnických supermarketech, kde celá řada lidí platila aspoň část nákupu papírovými kupony. Na druhou stranu čas ukázal, že ne vždy to, co se nám zdá jako skvělé opravdu skvělé je.
Přišel covid-19 a s ním i nový výhodný systém nakupování potravin v podobě dovozu objednaného zboží přímo až k zákazníkovi. Uznejte sami, že je to mnohem lepší způsob, než trávit čas dobíjením autobaterie, její dopravou k vozu a zpět, popojížděním, bezpečným parkováním, překládáním zboží za jakéhokoliv počasí, stáním ve frontách a považte, že i dokonce samoobslužným placením !
To přesně ty nadnárodní společnosti chtěly, abychom kupovali méně kvalitní zboží, občas i to, pro které jsme vůbec nejeli a ještě si ho i sami zaplatili a ony ušetřily za další pracovní síly. Je pravdou, že takový obchod má svoji určitou atmosféru a pro mnohé lidi je i určitým místem milých setkání se známými, ale osobně jsem rád, že dnes už můžeme nakupovat cokoliv zcela jinak.
A tak se vlastně stalo, že ten zásah do našich pracovních životů svými benefity významně ovlivnil naše životy. Kniha byla už v časech mého dětství považována reklamě za nejlepšího přítele člověka, ale člověk volil její výběr podle zcela jiných kritérií. Museli jste ji vidět ve výloze, nebo objevit někde v regálu a musela vás velmi oslovit, aby jste byli ochotní do ni investovat nemalý peníz, který vždy stála, byť to nebylo tak drahé, jako dnes.
Dnes je to zcela o něčem jiném. Právě ten benefit přivedl člověka někam, kam by vás ani nenapadlo se zatoulat. V tu chvíli si uvědomíte, že je to o přístupu člověka k životu. Mladí to vědí, že je tu doba umělé inteligence, že je základem umět na veřejnosti odbavit mnohé služby elektronicky, že to vše budou potřebovat k úspěchu a určitě není na místě si myslet, že toto všechno se týká pouze lidí v pracovním produktivním věku. Naopak, lidé kteří se o nic takového nezajímají, tak aniž by si to uvědomovali, tak pomalu ztrácí kontakt s veřejným děním.
Určitě nikdo z nás nechce skončit, jako člověk bez zájmu, který se již v ničem nevyzná a pomalu se mění v nesoběstačného pacienta s mizivou vyhlídkou na zlepšení. Nehledě, že každá zajímavá informace přináší člověku radost a podpoří jeho vlastní vnitřní energii, která je pro nás tak důležitá. Mnohdy jsem tu propagoval především cestování i turistiku, jakož nástroje, které přináší pro člověka velká pozitiva a viděl jsem to u mnoha takto žijících seniorů, kteří někdy ve svých 80 letech byli na lepší celkové úrovni, než leckterý třeba i invalidní čtyřicátník.
Jenže, ne vždy se může člověk například díky nemoci, počasí, nebo i povinnosti pracovat věnovat tolik potřebnému rekreačnímu pohybu, a pak je jakákoliv vlastně vzdělávací kniha opravdu dobrým počinem, který přinese radost a pozvedne sebevědomí. Na poslední den roku jsem vybral tři knihy, o kterých mohu říci, že první jsem přečetl, druhá mě čeká a poslední mám rozečtenou.
V posledních letech jsem tu velmi rád představoval knihy Jana Hocka o dálkových pěších cestách vedoucích naší republikou. Jedna z nich dokonce vede od Nodkapu ČR přes Mělník až k nejjižnějšímu místu ČR. U obou jste již se Soutokem byli, stejně tak, jako u těch zbývajících. Letošní díl završil sérii cest Via Czechia putováním po Slezku a zavedl mě i do míst, která jsem v minulosti navštívil. Takové čtení je milé nejen tím, že ve vás vyvolá vzpomínky, ale vždy také říká větu : ,, Můžeš se někdy přijet zase podívat a navštívit staré krásné věci, nebo i něco, kde jsi ještě nebyl.
Jsou vůbec dny, kdy je právě leden, zase budete vycházet dlouhé dny ráno do tmy a je třeba si připomínat, že to snad už brzy někdy skončí a budete se snad moci konečně leckde někde příjemně toulat. Zajímavé je, že dozadu to neskutečně utíká. Ne nechci teď psát, že před rokem jsem tu psal články ke 150. výročí naši hlavní trati pod městem, ale vzpomenout na září 2023, kdy jsem navštívil nejzápadnější bod ČR v Ašsku., nebo na léto 2022, kdy jsem byl naposledy na Domažlicku. Dejte si ty dva roky naopak do budoucnosti a je to nekonečná doba.
Následující knihy jsou právě tím pokladem, který by si jinak asi člověk ani nepořídil a přitom jde o knihy vzdělávací a zajímavé. To ostatně bylo smyslem tohoto článku přivést čtenáře k myšlence, že i zdánlivě nevýhodné věci mohou být výhodou a žádná náhoda se neděje jenom tak, ale má svůj důvod. Vždyť žijeme v kolektivně propojeném vesmíru.
Do roku 2025 vám přeji hlavně pevné zdraví, ale i inspiraci a plno životního poznání. Jsou jistě věci, které nás netěší, ale se vším se dá snad něco dělat. Každý máme k něčemu blíže a k něčemu dále. Navíc vám občas místo pomoci hází někdo klacky pod nohy, ale tak to prostě je. Já tu loni nabízel ke 150. výročí železnice pod městem dva články ....
https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-rovnymi-150-lety-prijel-na.html
https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-150-lety-vstoupila-zeleznice-do.html
Je věcí čtenářů posoudit, jak dalece se povedly. Osobně se domnívám, že je vůbec úspěchem, že si na výročí někdo vzpomněl, a že k tomu někdo něco napsal. Možná to tak někdo nevidí, není to jeho šálek čaje, a tak si prostě ty dva články musím propagovat sám.
Chtěl jsem se letos začátkem delšího vánočního volna vypravit do jednoho nedalekého železničního archívu, abych si objasnil, ve kterém roce, že přesně se zrodil nápad, aby ranní rychlík končil v Jihlavě, a kdy a na jak dlouho došlo k tomu, že vlak končil v červenci a srpnu až ve Znojmě. Myslíte, že mi vůbec někdo hodlal odpovědět na e-mail , kde jsem se tázal na potvrzení návštěvní doby i samotného faktu, že disponují kolekcí jízdních řádů?
Bohužel, on hlad po digitalizaci starých jízdních řádů je velký, ale jak rychle tento nápad vznikl, tak rychle se zasekl a není síly na internetu vám říci, kde se dá k takovým materiálům vůbec jinak přijít. Jen s tím dnes zase někdo obchoduje na aukru, protože ty nejpovolanější v průběhu let napadlo, že by se celé kolekce daly prodávat, jako soubory na CD nosičích .Jenže s příchodem flash karty to zase nějak zapadlo. Takové dva zajímavé odkazy mám, ale nechme je do nějakého článku roku 2025.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Prosinec 24, 2024
21:34
Lidé mají na Štědrý den své určité zvyky, a tak není překvapením, že kroky mnohých vedou nejprve na zvířecí hřbitov, a pak buď ze zvědavosti, nebo i za určitým cílem k různým krmelcům pro lesní zvěř. Podobně nastavené to mám také, a tak mohu říci, že někdy narazíte na jedince, jindy především na rodiny s dětmi, ale vyjímkou nejsou ani skupiny, které se takto vypravují ve větším počtu každoročně.
K takovým patří například i skupina, kterou jsem v minulosti viděl přicházet od téměř domácího Velkého Borku a je důkazem toho, že v této obci se vždy uměli mladí občané dohodnout a něco zorganizovat. Počasí se zrovna moc nevyvedlo. Foukal nepříjemný severní vítr a až zítřejší ráno ukáže, zda jsem akci ustál, nebo si to vyžádá nějaký čas domácího odpočinku.
Nedá mi to, abych něco přece jen nevyfotil, ale nečekejte kdovíjakou krásu, kterou přináší na různá FB ti, jejichž zálibou je vyhledávání zajímavých snímků pro své digitální zrcadlovky. Na prvním snímku máte uměle vytvořenou velkou jámu, která má přes cestu svoji menší sestru. Nejsem přímo schopen vám nyní říci, zda jámy mají na svědomí bomby z druhé sv. války, ale faktem zůstává, že právě zde mi otec vysvětloval, že se tu odpalovala nevybuchlá munice. Ještě v 80. letech tu stávala na území dnešního hustého lesíku myslivecká chata s krytým posedem, několik laviček mezi stromy i plac pro ohniště a v době prázdnin sem občas zavítala i přenocovat nějaká parta.
Je s podivem se dívat na místa, která jsem navštěvoval již před více než 50 lety. Následující odbočku ke krmelcům jsem objevil až relativně nedávno, a když jsem si uvědomil, že nám tu vyrostla takováto krásná lesní brána, tak to muselo na fotku.
Možná, že ve 13 hodin bylo ještě brzy, ale je pravdou, že letos si u nás zvěř potravu hledat ani nemusí.
Bříza je krásný strom. Chce se mi říci, že nikdy nechyběly břízy ve válečných filmech z východní fronty 2. sv , ale mně spíše připomínají jeden mlhavý den, kdy jsme podle rozvrhu práce měli na vojně dojít k jedné střelnici a vyčkat zlepšení podmínek. K tomu opravdu došlo a asi dva lidé kolem 14. hodiny opravdu stříleli ze samopalu na terče. Jenže se opět podmínky zhoršily a nemělo již cenu s blížícím se západem slunce na něco čekat.
Tady se domnívám, že jde o nějaké úly, ale mohou to být i výzkumné stanice.
Fotka stožáru pro televizi i antén oproštěný stožár rozhlasový ( vpravo) je tu z několika důvodů. Nechci tu dnes zmiňovat své hobby, ale právě z tohoto tehdy středovlnného vysílače se například v 80. letech vysílal po celém Československu ve 13 hodin a asi 7 minut k tomu velmi populární pořad pro automobilisty a motocyklisty s názvem Pozor zákruta ! Jeho nesmrtelnou a úžasnou znělku najdete na kanálu youtube. Když v 90. letech přesídlila česká redakce Svobodné Evropy z Mnichova do prostor k muzeu na Václavském náměstí, tak vysílač plnil významnou úlohu na krátký čas ještě jednou.
Tentokrát opravdu nebylo vysokou zvěř třeba rozmazlovat. Sám jsem potkal v lese asi tři kusy, ale to již musí být, když se takové fotky povedou.
Náš drahý Mělník od SV.
Na závěr jsem se vydal na Pražskou ulici ke hřbitovu Sv. Václava, kde to bylo již jako na tržnici. Mám podezření, že tu mnoho lidí snad i čeká na známé tváře, kterých se tu ti starší penzisté jistě dočkají a je to krásný zvyk Sám jsem byl v minulosti několikrát mile překvapený.. Štědrý den je pro lidi, kteří žijí samotní a nevidí vyhlídky na zlepšení svého osudu, nebo i chtějí být v domácnosti samotní zvlášť pozdě odpoledne až krutý. Když jsem se blížil na svůj začátek Polabského parku, tak jsem už jen asi 30 - 50 metrů před sebou spatřil zdravotníky s teplým vakem a pacientem na nosítkách, které doprovázela PČR.
Když jen trochu zapojím logiku myšlení, tak mě nenapadá nic pravděpodobnějšího, než že pacient a možná žena neunesla svoji samotu i tíživou situaci, usedla na kamennou lavici Vrázovy vyhlídky a otevřela si víno. Tam byla zřejmě lidmi nalezena již ve špatném stavu. Teplota byla zrádná. Sám jsem byl rád, že po těch několika hodinách venku v chladu a hlavně větru jsem mohl později navštívit doma vanu a již takto odešlo ze světa nemálo lidí.. Má to cenu komentovat ? Má cenu psát něco o výchově ? Kolik hlavně mladých lidí si nechává sluchátka na uších a ignoruje lidi i veškerou dopravu.
Sám jsem byl svědkem, jak vystrašený řidič nadával mladé slečně přecházející vozovku mimo přechod :,, Kam čumíš krávo !!" Jen jsem mu řekl : ,, Ta vůbec nevnímá. Má sluchátka na uších a jde." Nedávno jsem to tu psal. Pohodové, poklidné Vánoce a buďte zvlášť opatrní na jednu chybu, která může být první a zároveň poslední. Nehledě, že obyčejně ublíží více lidem.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Prosinec 22, 2024
20:25
Milí čtenáři, uteklo to jako voda a zase jsme o rok starší. Ale, pryč s takovými řečmi. Užívejme si volna a mysleme přitom nejen na krásně prožitý čas, ale i na bezpečnost a zdraví. Přeji vám čtenářům pohodové svátky, mnoho zajímavých i hezkých dnů a snad i občas něco příjemného k podívání se, nebo k přečtení tady na webu Soutok.
Žijeme dnes v době, kdy díky internetovému obchodu a četným supermarketům již není tak nutné jezdit kvůli nákupům do Prahy tak, jako kdysi ještě v 80. letech, ale přesto to neplatí vždy a občas je dobré si něco před koupí osahat a prohlédnout. To platí především pro knížky, jejichž kvantita i kvalita je dnes značná i různorodá. Když už se tedy takto před Vánocemi do Prahy za nákupy vypravíte, tak určitě stojí za to si vyhradit aspoň trošku času na to, aby člověk zavítal do nedalekých míst, která prostě mají své věčné osobité kouzlo a přitahují také plno návštěvníků ze zahraničí.
Konečně, vidíme ta místa přes svátky často v televizi, chodila jimi historie, a tak je pak i jistým pohlazením na duši, když si člověk může říci, že byl zase po čase u toho. Nemohl jsem tedy jinak, než se opět vydat po několika měsících Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí a k mé radosti i ve vztahu k denní době také pěšky na druhou stranu řeky Vltavy, kde k mým oblíbeným lokalitám patří mimo jiné Pražské Benátky a Kampa. To je myslím po předchozích nákupech a zvlášť v krátkém zimním dnu tak akorát
Nebudu se tu dnes moc rozepisovat, protože už se těším na rozečtenou knížku od Jana Hocka s titulem Stezka Slezskem, jenž by měla být jíž poslední knihou série vyprávějící o dálkových pěších stezkách Via Czechia u nás. Prostě jsem nasál atmosféru na Staroměstském náměstí a prohlédl si 22 metrů vysoký smrk ztepilý, který sem letos 30. listopadu dorazil z Krompachu.
Pokud si někdo nemůžete vybavit, kde se obec nalézá, tak je to severně od Jablonné v Podještědí poblíž státní hranice. Soutok obec navštívil naposled v roce 2011, když jsem odtud pokračoval pěšky na horu Hvozd, ze které se již díváte k Žitavě. Ze Staroměstského náměstí jsem pak s hlavním turistickým proudem pokračoval přes Karlův most do Pražských Benátek a na Kampu .
Zatímco Pražské Benátky mají určitou svoji atmosféru, kde jistě nepřehlédnete dav lidí čekající u semaforu do nejužší pražské uličky vedoucí k jedné restauraci na břehu říčky Čertovky, dále Muzeum Franze Kafky, nebo Malostranskou pivnici s motivem Švejka, tak Kampa nabízí kromě výhledů přes řeku Vltavu své dva mlýny na říčce Čertovce i blízkou zeď Johna Lennona.
Chvíli jsem váhal, zda se mám vydat zpět kolem Národního divadla, ale zvítězil nápad, že si to opět projdu stejnou cestou, protože už ta atmosféra bude zase jiná, a také se mi nechtělo do běžného silničního provozu. Udělal jsem moc dobře, protože jsem si na Karlově mostě uvědomil, že když počkám tak snad jen 10 minut, tak budu u něčeho, co jenom tak každý nezažil.
Díky televizi jsem se dozvěděl, že v adventním čase tu chodí se západem slunce lampář, který pro turisty ručně rozsvěcí plynové lucerny. Už se mi zdálo to čekání dlouhé, ale vzdát jsem to pořád nechtěl. Dočkal jsem se ve chvíli, kdy jsem spatřil na staroměstské straně již svítit několik luceren a moji pozornost přitáhl vysoký dobově oblečený muž s tyčí a hloučkem turistů kolem sebe.
Automaticky jsem udělal několik fotek mobilem, ale jako kdyby zároveň přišla nějaká pozitivní energie. ,, Proč jen fotit ? Proč to nenatočit, jako sekvenci pro youtube ? Proč vůbec nezkusit vyrobit nějaký velmi krátký sestřih věcí, které mě tu dnes přitahují ?" pomyslel jsem si. Jako kdyby člověka něco polilo živou vodou a začal jsem tvořit.
Vy se na to celé mé výsledné dílo můžete podívat zde :
https://www.youtube.com/watch?v=QN29p5TdTNI
Nevím proč, ale na youtube je asi tři a půl minuty dlouhé video v první části na několik vteřin jakoby neostré, ač se mi domácí verze zdá dobrá. Pak je těžko říci, zda jsem udělal dobře, že jsem točil video na výšku, ale vzhledem k povaze objektů asi ano. O to zajímavější však pro diváka bude změna formátu i zvuku před koncem, kde jsem natáčel pěvecký sbor. Snad ve videu objevíte také nějakou zajímavou atmosféru.
Já si o tom svícení plynovými lampami v Praze něco přečetl a objevil jsem neskutečné odkazy. To jsou úžasné články, které běžného člověka a návštěvníka Prahy ani nenapadnou. Myslíte si, že žijeme ve věku elektřiny a ani vás nenapadne, co vše v Praze svítí na svítiplyn, a že Karlův most je prý mezi mosty v oblasti osvětlení světovou raritou. Koukněte na to. Já měl opět krásný pocit z poznání.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ve%C5%99ejn%C3%A9_osv%C4%9Btlen%C3%AD_v_Praze
https://radiozurnal.rozhlas.cz/lampar-karluv-most-je-jediny-most-na-svete-osvetleny-plynem-za-rok-
ponesou-ohen-8641614
https://www.kudyznudy.cz/akce/lampar-na-karlove-moste
http://www.ceskeragby.sportovnilisty.cz/domaci/nejvyssi-lampar-v-evrope-205-cm-vysoky-jan-zakovec-je-nadseny-z-ragby-na-ms-ktere-rad-sleduje/
Možná toho pána poznáte ve videu, nebo i na fotkách.
Tak já myslím, že by vás mohl tento článek potěšit, a tak nějak se pro tuto dobu hodí. Viděl jsem nedávno u nás na Mělníku nějaké hrůzostrašně vypadající budovy, které za mého dětství fungovaly pro lidi i jiné negativní věci, ale to snad opravdu jindy. Užívejte volno a pěkné dny !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Prosinec 18, 2024
21:21
Neznám snad nikoho, kdo by se netěšil na Vánoce. Ovšem, když půjdeme do hloubky, tak už ta radost tak velká není. Nejvíce se těšíme na volno. Mnoho lidí je už méně spokojených, když si vzpomene na ten předvánoční shon. To je někdy posílání pohledů, balíků, mytí oken, či jiných běžně nepoužívaných předmětů apod. Ještě horší to je s vlastními dárky, bez nichž si to leckde neumíme představit.
Určitě to znáte. ,,Nic mi nekupuj, vždyť už nic nepotřebuji. Až budu něco potřebovat, nebo chtít, tak si to koupím." Jenže to stejně nikomu nedá a chcete něco vymyslet, čím aspoň trošku toho druhého potěší. A tak vlastně ty volné dny před Vánocemi věčně nějak zabíjíte, ač by se daly dělat příjemnější věci a dokonce i lékaři berou toto období, jako svým způsobem rizikové. Kdo si to moc bere, tak si může až ublížit. Stačí někam kvaltovat a malér může být hned. Co si tedy dnes dáme do té rozbouřené vody ?
Osud mi dnes přímo nahrál. Rozhodl jsem se v dnešním slunečném poledni vyrazit ven aspoň na krátkou procházku a sebou jsem vzal i svá dvě nejmenší, ale příjmově slušně citlivá rádia. Jedno je lepší pro příjem FM (VKV) a druhé postačuje na pásmo DAB+. Nejsem zrovna posluchač vysílaného obsahu různých stanic, ale na rozdíl od internetového rádia je každé vyvýšené místo venku v krajině nejen příležitostí ke krásnému výhledu, ale podle počasí i podmínek k zábavě ve formě lovu vzdálenějších rozhlasových stanic, nebo multiplexů.
Navíc lze říci, že pokud nejsou podmínky nijak zázračné, tak tím strávíte i jen několik minut dle rozsahu zájmu. Naladil jsem frekvenci 107.7 MHz a očekával jsem, že mi prakticky ihned naběhne RDS saské stanice R.SA z vrchu Fichtelberg, který leží prakticky přes údolí s mnohem pro nás známějšího Klínovce. Ten je odtud sice vzdálený 113 km a máme v cestě i horu Říp, ale pro příznivý terén, se k nám právě hned po Praze nejlépe šíří rozhlasové stanice i multiplexy právě z tohoto směru.
Jenže, místo krásného čistého zvuku a názvu stanice tu byl na frekvenci pěkný zmatek, kde sice R.SA vítězilo, ale značku se nedařilo dlouho ulovit a příjem byl horší než jindy. Za chvíli se po odladění na sousední frekvenci ukázal důvod. Co tady dělá takto silné Rádio Beat ? Bylo mi jasné, že podle síly signálu tu máme zřejmě již pátý místní vysílač. To se mi doma opravdu potvrdilo, když jsem nahlédl do tabulky jednoho zájmového německého webu. Na našem netu jsem to zatím totiž nikde nenašel a ani na webu rádia Beat.
Nebudu vás dlouho napínat a pojďme k přehledu vysílačů FM na Mělníku.
87.6 Čro - Dvojka Panelák s firmou Tronik ( naproti hřbitovu)
91.7 Hitrádio North Music Slovany sídliště
99.9 Rádio Signál Hotel Ludmila
106.3 Rádio Kiss Hotel Ludmila
107.8 Rádio Beat Hotel Ludmila.
Osobně nemám důvod k radosti, protože na Mělníku chytíte Rádio Beat z mnoha jiných frekvencí a hlavně každá naše místní stanice likviduje šanci na úlovek vzdálené zahraniční stanice i na sousedních kmitočtech, kam prolézá leckdy i v kvalitním rádiu. Přesně na frekvenci 107.8 jsem někdy v červenci ulovil švýcarskou stanici Rete Uno. Videosekvenci jsem umístil na youtube ( vysílač Säntis ) a útěchou mi může být fakt, že Švýcarsko je první zemí v Evropě, kde koncem tohoto roku končí státní rozhlas v pásmu FM a bude už jen v DAB+ pásmu. Do dvou let jej pak mají následovat i slabší soukromé švýcarské stanice. Video je tak vlastně už historické.
https://www.youtube.com/watch?v=m__e811rpjc
Pak tu mám ještě čerstvé aktuality z DAB+ pásma, které se však v prvním případě týkají i FM. Stanice Rádio Praha totiž vysílá na Silvestra večer od 19 hodin asi pět koncertů legend popu, kde slibuje to nejlepší od každého interpreta. Vše to začíná Tina Turner a je tam například i ACDC, ale na to se již podívejte pod odkazem ....
Tina Turner, následována Pet Shop Boys, Pink, Coldplay, Bon Jovi, AC/DC, Queen a ABBA.
Poslední dnešní věc zajímá spíše nás, které zajímá z jakého multiplexu na jakém kanálu vysílá jaký provozovatel. Ono se to může dotknout i posluchačů, protože když se na jednom kanálu sejdou dva stejně silné multiplexy, tak se nemusí načíst ani jeden a nebude co poslouchat. Jindy zase záleží na místě, kde se anténa, nebo rádio přesně nachází a na podmínkách.
Zítra 19.12. tedy čekáme přeladění multiplexu firmy Teleko z vysílače Kukla ( nad Litoměřicemi) z kanálu 6D na 9B. To by samo o sobě nevadilo a v některých místech Ústeckého, nebo Karlovarského kraje to ani vadit nebude, ale na Mělníku je jak Kukla ( provozovatel Teleko), tak Klínovec ( provozovatel RTI.cz) silným vysílačem a i pro nedostatek zkušeností v tomto pásmu DAB+ vlastně nikdo neví, jak se k sobě budou finální vysoutěžené kanály od různých provozovatelů technicky chovat.
Aktualizace 20.12. v 10.38:
Stává se, že se někdy autor nějakého článku vyjádří způsobem, který nemusí každý čtenář pochopit. Díky novějšímu článku jsem se dozvěděl, že žádný karambol na kanálu 9B se konat nebude. Společnost Teleko vysílač Kukla opustí. Společnost RTI.cz se včera stala novým provozovatelem zmíněného vysílače Kukla a došlo zároveň k jeho přeladění z původního 6D na 9B, kde společnost RTI.cz již dlouhodobě šíří svůj multiplex určený pro Karlovarský kraj. Na Mělníku máme stejně kvalitní příjem z Klínovce i z Kukly, ale vzhledem k tomu, že z obou kopců se na stejném kanálu šíří stejné vysílání, tak se nic pro posluchače neděje a je to stejná situace, jako v případě Českého rozhlasu, který na kanálu 12C vysílá z Prahy, Bukové hory ( Ústí nad Labem) i Černé hory ( Janské Lázně, Krkonoše).
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Prosinec 14, 2024
17:20
Na něco podobného :-) jsem si ve svých 17 letech na učňovských soutěžích osobně zahrál, a tak tuto výstavu zde zvlášť rád prezentuji.
Mělnické muzeum vystavuje unikátní sbírku hudebních nástrojů.
121 historických hudebních nástrojů uvidíte v malém sále Regionálního muzea Mělník. Výstava Hudební nástroje v proměnách času, která byla včera slavnostně zahájena, nabízí to nejlepší z unikátní sbírky sběratele Jaromíra Růžičky. Prezentace představuje plechové, dechové i dřevěné hudební nástroje z konce 18. století až 1. pol. 20. století.
K vidění jsou kuriozity i nástroje běžně používané, ale i noty, katalogy a předměty s hudbou spojené laděné do vánoční atmosféry. Na nejstarší exponát – klarinet z roku 1798 z pražské dílny Franze Dolejše, je pan Růžička náležitě hrdý. „Starší nemají ani v pražském Muzeu hudby“ říká sběratel. Mezi nejzajímavější předměty patří také pochodová zvonkohra, ryze česká kuriozita violinofon, flažolet, czakan či tárogató.
Jaromír Růžička se „zamiloval" do nástrojů už jako náctiletý. „Když mi bylo asi sedmnáct, přinesl mi můj prastrýc Josef, stavitel varhan, z kostela fagot," popisuje sběratel, jak přišel ke svému prvnímu nástroji. Specialitou je koutek věnovaný čistě středočeským výrobcům hudebních nástrojů. Z Mělníka je zde zastoupena dílna R. Vocáska. Návštěvníci mohou obdivovat také nástrojové obsazení tanečního a jazzového orchestru z 20.–30. let 20. století nebo dětské funkční hudební nástroje.
Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod. a potrvá do 16. 3. 2025. Ve středu 18. 12. proběhne přímo v sále s výstavou poslední letošní koncert. Vánočně laděné vystoupení mělnických Panovnic na počest kněžny sv. Ludmily doprovodí varhaník Pavel Marek na varhanní portativ.
Zavítat můžete i do velkého sálu muzea, kde až do 30. 3. 2025 pokračuje výstava Mělník v čase: 750 let města. V předvánočním týdnu (14.-22. 12.) zde najdete Vánoční strom laskavých přání. Přijďte i Vy na stromek přidat vzkaz s laskavým přáním pro své blízké, Ježíška, všechny lidi či celou planetu! Poté si zalovíte v dárkovém pytlíčku a vytáhnete barevný žeton. Každá barva skrývá jiný dárek, který si můžete vyzvednout v muzejní pokladně! Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod. Vánoční otevírací doba: 23.-26. 12. zavřeno, 27.-29. 12. otevřeno, 30. 12. – 1. 1. zavřeno.
RMM
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Prosinec 4, 2024
19:35
Začátek prosince je takovým obdobím, kdy na jedné straně mnozí dokončujeme poslední různé svěřené pracovní úkoly roku a současně si začínáme uvědomovat, že nás v čase nejkratších bílých dní roku čeká určité příjemné volno, které je vždy okořeněno nějakým tím soukromým předvánočním shonem, ale také realizací nějakých nápadů, které nám přijdou na mysl. Vždyť Soutok velmi rád užije toto období dle možností i k nějakému výletu a je to i vhodná doba pro naše záliby. Mimo to nás oslovují i různé akce, nebo se nabízejí různé předměty, knihy a knížky, a je toho prostě dost.
V dnešním článku se podíváme, co všechno nám nyní nabízí Regionální muzeum Mělník a posvítil jsem si dnes i na nabídku MOOS ( Mělnický osvětový a okrašlovací spolek). Ten vydal opět nové pohledy. Máme tu ale po delší době k dostání i slavné homole cukru a máme tu i nové ozdoby. To vše seženete tradičně v TIC Mělník ( Turistické informační centrum). To by dnes stačilo a příště se třeba podíváme na hokej, nebo na nějaké knihy a myslím i na to, že nám už velmi brzy začnou platit nové jízdní řády.
Ale, pozorný divák jistě zaznamenal, že jsem o tom psal již asi před měsícem a zejména jsem vyzdvihl novou autobusovou linku do Kralup nad Vltavou. Nicméně jsem neměl nejmenší tušení, že už byl u nás nejen vystaven nový typ elektroautobusu pro linku 369, ale dokonce i zkušebně vyjel, jak se píše v měsíčníku Mělnická radnice. Do takových podrobností materiály, které jsem měl na konci října k disposici nezacházely.
https://soutok.blogspot.com/2024/10/jake-zmeny-se-chystaji-ve-verejne.html
Advent v muzeu právě začíná!
Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
Advent v muzeu právě začíná! Srdečně Vás zveme na vernisáž výstavy Hudební nástroje v proměnách času ve čtvrtek 12. 12. v 17:00 hod. s vystoupením žáků ZUŠ Mělník.
Výstava unikátní sbírky hudebních nástrojů Jaromíra Růžičky z konce 18. století až 1. pol. 20. století ukáže nejen nástroje plechové, dechové i dřevěné, ale i noty, katalogy a předměty s hudbou spojené laděné do vánoční atmosféry. Specialitou bude vitrína věnovaná čistě středočeským výrobcům hudebních nástrojů. Za Mělník budou zastoupeny dílny p. Aloise Schulze a R. Vocáska. Návštěvníci na výstavě najdou také například nástrojové obsazení tanečního a jazzového orchestru z 20.–30. let 20. století.
Publikace Ecce patrona nostra – Středočeský památník oslav 1100. výročí mučednictví sv. Ludmily byla slavnostně pokřtěna v rámci programu Dne města Mělníka. Kniha kulturní veřejnosti opětovně nabízí úspěšnou esej „Krajiny sv. Ludmily“ z pera na Mělníku dobře známého historika umění Dr. Vladimíra Czumala; text doprovázejí krajinářské snímky Mělničana MgA. Miroslava Páska. Dále zahrnuje i tematické eseje dalších odborníků a výběrovou retrospektivu svatoludmilských jubilejních počinů z let 2017–2022. Samostatnou přílohu sborníku, který sestavil muzejní historik Mgr. Lukáš Snopek, tvoří rozsáhlé genealogické schéma dokládající přemyslovské kořeny všech současných monarchů Evropy.
Coby vánoční dárek tato bohatě vypravená kniha jistě potěší nejen patrioty a milovníky historie, ale každého zájemce o tradici, která po staletí spoluformovala české národní vědomí. Knihu zakoupíte v pokladně mělnického muzea za 399,- Kč.
NENECHTE SI UJÍT DALŠÍ ADVENTNÍ AKCE:
Až do 30. 3. 2025 pokračuje výstava Mělník v čase: 750 let města! Prezentace věnovaná významným milníkům mělnické historie. Vystaveny jsou pozoruhodné artefakty z muzejní sbírky spojené s dějinami města. Nechybí interaktivní prvky a videomapping... 3. 12. /16:00 Komentovaná prohlídka s historikem Mgr. Lukášem Snopkem.
Od 14. 12. do 22. 12. najdete na výstavě Vánoční strom laskavých přání s kouzelným pytlíčkem plným dárečků. Přijďte si pro ten svůj!
18. 12. od 18:00 Vás potěší vánoční vystoupení mělnických Panovnic (zpěv, varhanní portativ, gemshorn…) na počest kněžny sv. Ludmily - tradičně v precizních historických kostýmech z dílny Ingrid Růžičkové!
V kavárně a vstupních prostorech muzea na Vás čekají výstava fotografií Ladislava Záruby Mělnické inspirace (prodlouženo do 12. 1. 2025 v novém zimním hávu) a výstava dětských výtvarných prací Hej, hej, koleda.
Přeji příjemný víkend a těším se na setkání s Vámi v muzeu!
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Mělnický osvětový a okrašlovací spolek MOOSrpotendsSol9 fa16ci 3uu.4m1t1d1it79tc9: 6l01lmvm1u8201ofi6sp · Homole cukru vyrobené ručně v mělnickém cukrovaru (i když ho současní majitelé již nazývají jen jako balírna) jsou opět v prodeji v Turistické informační centrum Mělník v ulici Legionářů. V nabídce jsou homole ve dvou velikostech - menší a větší. Tip na zajímavý vánoční dárek.
Mělnický osvětový a okrašlovací spolek MOOSpoetdSnors5h mtgm9l.90t55a76m421h80ol9ugp86si4c2taf1mha3ig0d · V Turistické informační centrum Mělník v ulici Legionářů jsou v prodeji nové vánoční skleněné ozdoby.
--------------------------------------------------------------------------
Jedná se o ruční výrobu v limitované edici. Skleněné koule vyrobila tradiční sklárna Detesk v Železném Brodě na severu Čech. Mělnický motiv je také malován ručně. Součástí každého balení je i skleněný stojánek, na který lze skleněnou kouli zavěsit.Mělnický osvětový a okrašlovací spolek MOOSroSneotdsp5:28go1i4.vcihsg056 39202ul1i95l5d6440 1pa639taa 3 · Nová vánoční pohlednice-----------------------------Mělnický osvětový a okrašlovací spolek vydal dvě nové pohlednice. Jedna pohlednice je vánoční a zobrazuje loňskou světelnou výzdobu Mělníka. Na druhé pohlednici je Vrázova vyhlídka. Obě pohlednice jsou v prodeji pouze v mělnickém Turistickém informačním centru v ulici Legionářů.Martin Klihavec (MOOS)
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Prosinec 1, 2024
18:10
V 90. letech ještě neexistovaly pro mladé rodiny žádné výhodné skupinové speciální železniční jízdenky, neintegrovaná veřejná doprava nebyla tak levná, jako dnes a mladí lidé, kteří zařizovali domácnost měli často jiné starosti, než někam cestovat. Cestování bylo tehdy občas považováno za určitý luxus. I tak se ale našel volný čas pro nějaký výlet, návštěvu historické památky, nebo muzea.
Z hradní tvrze Jenštejn u Brandýsa nad Labem už to byl jen krok k plánované návštěvě vojenského leteckého muzea v pražské čtvrti Kbely. Ovšem, to se ví, že občan města, kde léta stával slavný tank ,, osvoboditel", tak zatoužil dvojnásobně navštívit i výstavu pozemní vojenské techniky, a tak časem následovala cesta romantickým údolím řeky Sázavy do vojenského muzea v Lešanech.
Ty webové stránky jsou všechny propojené odkazy a tím jsem se již dostal k projektu legiovlaku. Legiovlak křižuje Českou republiku od května 2015 a jeho putování prý skončí minimálně v roce 2026.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Legiovlak
To se ví, že jako určitý fanda železnice a nově částečně i vojenské techniky jsem zatoužil projekt vidět co nejdříve, a tak vznikl článek ....
https://soutok.blogspot.com/2017/05/sobota-135-na-soutoku-para-do-msena.html
..., kde navštívíte slávu na mělnickém nádraží, kouzlo jarních Poděbrad a legiovlak v Kolíně. Tam jsem jej v květnu 2017 navštívil prvně. Pak už jsem očekával, kdy také zavítá vlak konečně k nám pod mělnický kopec, což se stalo o rok později.
https://soutok.blogspot.com/2018/05/do-melnika-dorazil-v-pondeli-legiovlak.html
Jak vidíte na plakátech, tak je toto presentováno s dobovou parní lokomotivou, ale tu se mi nikdy u vlaku nezdařilo spatřit. Také se často uvádí, že postupně občas nějaký ten nový vagon ještě přibude, a tak má návštěvník, který nevidí vlak prvně možnost vzpomínat, které vagony již zná, a který vagon třeba opravdu ještě neviděl. Když jsem vlak viděl v sobotu 30.11. 2024 již potřetí a podruhé v našem nádraží, tak jsem nakonec ani neměl pocit, že vidím něco nového a spíše nám něco ubylo. Co ? Tak to vidíte v předešlých článcích. Hlavně však šlo o nostalgické setkání s interiéry, které mi jsou již známy.
Zájem lidí tu byl, a jak už to bývá, tak i tak jsem znovu vše nafotil a vydalo to na 90 snímků. Tentokrát již nebylo s čím kam spěchat. Doba je jinde. Prakticky každý návštěvník si mobilním telefonem fotí své fotky a ty se brzy objevují na lecjakém fb . I tak mě ale pořád baví dělat web, sledovat statistiky, které se pomalu přibližují k magickému milionu návštěv a i s dobrým vědomím, že ty obrázky i komentáře stále někoho těší a zpříjemňují i tyto nepříliš populární krátké šedobílé podzimní dny.
Stalo se nešvarem doby, že lidé dnes raději klikají na fb na palce a do komentářů na starých klasických webech se vloudili návštěvníci, kteří mají za úkol často uměle projevovat zájem a pašovat v komentářích reklamní odkazy, ale co s tím naděláte. Na druhou stranu je mnohdy lepší, když komentáře nejsou, protože osobně vidím, kolik třeba někdy až zbytečného času spolkne taková diskuse, nebo jen odpověď na komentář někde na zájmovém fb. Za tu dobu uděláte mnohem více přínosnějších věcí v osobním životě, nebo i ve své tvorbě.
Někdy mám pocit, že je to taková přebíjená, neboť člověk je tvor soutěživý a žel to končí zejména u mladé generace v krajních případech někdy až tragicky. Pro jedno slavné foto, či statisíci až milióny lidí sledované video na youtube klidně riskují mnohdy zdraví i život, aniž by pomysleli, jak mohou zkomplikovat svůj život po zbytek života nejen sobě, ale také způsobit zármutek svým nejbližším. To vše pro kus pomíjivé slávy, a pro lidi, kterým je to jinak ve své podstatě celkem úplně jedno. ,, Další blázen, co se sápal na výškovou budovu apod. "
Poslední listopadová sobota byla díky počasí vskutku nádherná. To znamená, že vzhledem k datu krásně svítilo slunce, modrá obloha, teplota málo nad nulu, ale žel také krátký bílý den. V poledne jsem mohl konstatovat, že mám za sebou jednu nutnou předvánoční povinnost, a také pochopitelně zmíněný legiovlak, na který jsem vás tu lákal. Co mi ještě zbývalo ?
Tak pokud nemusíte jezdit autem ani do práce a ani na nákupy, tak nejlepším řešením je aspoň jednou měsíčně dobít autobaterii minimálně padesátikilometrovou jízdou, jak praví teorie. A právě na ni byl nejen nejvyšší čas, ale konečně také počasí. Kam jet ve 13 hodin odpoledne asi tři hodiny před západem slunce ?
Ani na okamžik jsem nezaváhal. Přece někam, kde jsem zanechal kus života a odkud také na spoustu svého dalšího uplynulého života vidím. Asi ve 14.15 hodin jsem stanul v ochozu rozhledny a musel jsem konstatovat, že dnes tu tedy byla návštěva slušná, byť pro mlhavý opar byl například Ještěd spíše tušit, než vidět a podobné to bylo třeba s Mladou Boleslaví.
V ochozu jsem se však tentokrát potkal pouze s jedním mladším sympatickým turistou, když předtím ze dveří rozhledny sestoupily asi dvě čtyřčlenné rodiny. Dozvěděl jsem se, že dotyčný přijel z mělnických Vehlovic, kde je ubytovaný, ale jinak prý žije ve Vrchlabí. Nemyslím si, že když se lidé setkají na takových zvláštních místech, tak by měli jenom mlčet. Naopak je aspoň chvíli o čem povídat, pokud má aspoň jedna strana zájem vyprávět a druhá ochotu poslouchat.
Ostatně, sami vycítíte, kdy je to žádoucí, a kdy ne. Samotáři si však vždy obvykle na krátkou komunikaci rádi najdou čas. Zavzpomínal jsem tak nejen na chvíle, kdy jsem tu byl přes den, jako běžný návštěvník, ale pochopitelně i na dlouhé večery a noci před více než 20 lety, když jsem tu býval s kolegy v roli radioamatéra pásma CB. Mimochodem, zavzpomínal jsem i na zvláštní noční prohlídky, které se tu někdy při měsíčním úplňku konají. Jedné jsem se tu účastnil, ale bylo bohužel příliš mnoho mraků a efekt byl nepatrný.
Zavzpomínal jsem na letní ohňostroje, kdy jsem během jedné noci téměř ve stejnou dobu spatřil jeden u České Lípy, druhý někde u Bělé pod Bezdězem a třetí létal nad Polabím. Ale, také jsem zavzpomínal na něco, co zpravidla vyprávíme tváří v tvář přátelům pro pobavení, nebo úžas a mnohdy to vztah k místu, nebo k příběhu .ještě prohlubuje. Ale, někdy to řeknete i vstříc náhodnému člověku, který vás nezná a nejspíše jej již nikdy neuvidíte.
Dovolil jsem si to tu tedy dnes okořenit ještě nějakými pro mě vždy milými obrázky, byť ta viditelnost prostě za fotografování moc nestála. Nechť i vás naše česká krajina u nás v okolí potěší.
Na samotný závěr jsem zařadil několik aktuálních milých obrázků z jezírka u autobusového nádraží a poslední dvě fotografie jsou opět dokladem toho, jak se vše vzájemně dotýká. Určitě jste slyšeli, že současná obchvatová silnice vedoucí podle železnice má být z důvodů prací občas uzavřena v předem uvedených termínech. Tak se zdá, že to s tím obchvatem města nebude zdaleka tak rychlé, a tak dojde nejspíše k napřímení toho nepříjemného esíčka nedaleko nádražní budovy, či spíše benzínky na stávajícím obchvatu.
Tam zřejmě dojde ke zbourání těch dnes nevyužitých staveb v areálu ČD, které ještě před rokem 2015 byly občas obývány zaměstnanci a pozemek posloužil naposledy jako skladové místo při rekonstrukci mšenské lokálky.
Pohodový zbytek víkendu !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Listopad 27, 2024
20:50
Jak jsem již psal v minulém článku, tak jsem v neděli 24.11. asi tak 75 - 90 minut před zavírací dobou navštívil po řadě let naše RMM. Bylo to pro mě poučné i krásné a vůbec jsem si neuměl představit, že bych měl přijít jen kvůli končící výstavě o králi železném a zlatém, o níž byl minulý článek.
V čem to pro mě bylo poučné ? Odpověď je rozmanitá. Návštěva nějaké výstavy na poslední chvíli není opravdu dobrým řešením stejně tak, jako si myslet, že to jistě za tu hodinku všechno v pohodě dáte, a že je to postačující. Ani náhodou. Kromě toho je člověk emociální tvor, na kterém se podepisuje spousta věcí a mnohdy i bez zdánlivé příčiny jsme mnozí již v neděli odpoledne tak trošku bez nálady a i se již občas zamyslíme nad tím, co že nás zase v pondělí čeká.
Chtěl jsem tedy původně začít výstavou v malém sále, kde končila výstava na počest krále Přemysla Otakara II., ale zrovna tam byl nějaký dětský školní zájezd, a tak jsem začínal výstavou, které chci věnovat dnešní článek. Je to dlouhodobá výstava Mělník v čase a těší mě, že již nyní, kdy je do jejího konce ještě daleko, mohu říci, že jsem ji již navštívil a jsem svým způsobem takzvaně v obraze, co že zde může člověk vše spatřit.
Může to znít, jako samozřejmost, nebo zbytečná informace, ale tak to rozhodně není. První, co návštěvník všude vnímá, tak to je přístup personálu. Usmívá se, nebo se mračí ? Smíte fotografovat, nebo ne ? Poradí vám, nebo ani nepromluví ? Stojí vám neustále za zády a hlídá vaše pohyby, nebo se cítíte uvolněně a v pohodě ? To vše ovlivní váš celkový dojem. Znám samozřejmě zde v Mělníku řadu tváří i jmen, ale s rovnítkem mezi tím už je to horší.
Nicméně, paní která mě kromě skrytých bezpečnostních kamer v patře muzea přivítala byla velmi milá a naprosto splnila pozitivně kritéria tak, jak jsem je výše uvedl. Začal jsem tedy prohlídkou veřejně oslavovaného videomappingu Petra Raista Šťastného, se kterým jsem se v sobotu potkal u nedávno zmíněné obří proutěné láhve Ludmily, a který mi prozradil, že je sice pravdou, že jeho mappingy mají svůj web, ale tento tam nenajdu. Kdoví, zda třeba časem po zmíněné výstavě tomu tak nebude.
Ono se asi není ani čemu divit. Vždyť je to jeden z magnetů, který vás má na výstavu lákat, tak proč už by měl být předčasně zveřejněný ? Některé dřívější mappingy můžou vzbuzovat dojem, že je to prostě jen taková bezčasová snůška nápadů, která se má hlavně líbit a s tím do toho autor šel, a tak to i očekává divák. V tomto případě jsem měl asi takovou svoji vysněnou představu, co by ten mapping asi tak měl vypovídat a Petr tu představu nejen splnil, ale jak je jemu vlastní, tak děj ještě doplnil humorem. Prostě, parádní dílo, které by měl vidět každý patriot, a každý kdo má nějaký vztah k historii.
Pak už přišla na řadu samotná výstava. Návštěvník v tomto případě obdržel několik stránek plných čísel a textu, což je klasická legenda pro samostudium pod čísly uvedených exponátů. Tady na návštěvníky čekalo neskutečné množství očíslovaných artefaktů. Některé již znáte z nejrůznějších knih o Mělníku, ale řada artefaktů zde vystavených jsou věci i málo známé, nebo doslova neznámé.
Kdybych tu popisoval, jaké obrazy, nebo veduty jsem tu například viděl, tak by to byla neskutečná nimračka a svým způsobem bych vás připravil o překvapení a sebe i o spoustu volného času. Navíc se něco z reklamních důvodů prozrazovat má, ale také je fajn pro návštěvníky i muzeum samotné, když něco zůstane překvapením. S jednou věcí se vám ale opravdu rád pochlubím. Víte, jaký velký vztah mám k veřejné dopravě, což už na samotném začátku Soutoku na sklonku roku 2011 jsem zde prezentoval v mnohodílném seriálu o dopravě na Mělníku i pod ním.
Vždy jsem pochopitelně věděl, že první autobusové nádraží bylo na dnešním náměstí Míru a první linku provozoval jistý pan Kryml mezi Mělníkem a Prahou. Na výstavě jsem viděl jízdní řád z roku 1930, kdy linka končila všechny spoje v Liběchově a pochopitelně to nebylo tak časté, jako dnes, byť už možná s nějakými náznaky. Jako fanda jízdních řádů jsem artefakt pochopitelně ocenil. Historie má neuvěřitelně mnoho tváří. Od té světové a národní, o které se učíme už na školách, přes regionální, až po různé specializace, kde je bohužel někdy problém sestavit nějaké historicky ucelené řady a mnohdy jde převážně o vášeň sběratelskou.
Rozloučím se dnes jakýmsi bonusem. Psal jsem tu i článek o tom, že dnešní německá hymna byla původně hymnou naší. Tak pochopitelně šlo o hymnu Rakousko - Uherska, která byla přeložena do řeči jednotlivých národů v monarchii. Její českou podobu si můžete prohlédnout v muzeu, může vám text připadat poněkud kostrbatý i obsahově zvláštní a může vám také připomenout populárního vojáka Švejka. Tam je nejprve pouze zmíněna v dialogu v hospodě ( ,, Opijte se, nechte si zahrát rakouskou hymnu a uvidíte..) a později se objeví v úryvku opileckého zpěvu.
Pohodový zbytek týdne a nenechte si ujít návštěvu legiovlaku v mělnickém nádraží. V neděli v 17 hodin, se potom za obrovské účasti mělnického obyvatelstva bude konat slavnostní rozsvěcení vánočního stromu.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Listopad 25, 2024
20:54
Nevím, jak je tomu dnes, ale před 50 lety jsme měli v základní škole v měsíci červnu vždy takovou zvláštní i lehce nostalgickou atmosféru. Nemyslím teď zrovna den, kdy se vydávalo vysvědčení, a kdy jsme se s třídním učitelem, nebo učitelkou a spolužáky na delší čas rozloučili, ale mám na mysli jiný předešlý den, kdy se odevzdávaly učebnice, které nás celý školní rok provázely a domů jsme si odnášeli učebnice pro nový školní rok.
Taková učebnice měla totiž obvyklou životnost 5 - 8 let, její stav byl průběžně na konci každého školního roku klasifikován, dočetli jste se na jejím konci, jací žáci před vámi ji užívali a nakonec se dostala jednoho dne mezi vyřazené učebnice. Když se tak stalo, tak pokud nějací žáci měli o nějakou učebnici z té hromady knih zájem, tak si mohli knihu vzít. A protože byl život zcela jiný než dnes, tak toho občas i leckdo využil.
Jednou z mých prvních učebnic byl Dějepis pro 6. ročník. Celý školní rok jsme tehdy studovali v hodinách tohoto předmětu především antické Řecko a posléze dějiny Římské říše. Dnes v dospělosti vidím, jak s určitou úctou a uznáním vzhlížíme ke znalostem a kultuře starých Řeků, ale už to tak nějak ta příroda udělala, že nejen mladé chlapce, ale často i dospělé muže dokáže nadchnout nějaké to zejména vojenské rozpínání říší a jejich další historie.
I proto měly takovou sledovanost válečné, nebo dramatické velkofilmy, jako například Troja, Alexandr Veliký, Království nebeské, Gladiátor a o filmech z druhé světové války ani nemluvě. Pokud budete někde ve výloze vidět nějakou knihu o starém Římě, tak si můžete být téměř jisti, že na titulní straně nebude nějaký věděc, nebo státník, ale mapa impéria od Pyrenejí až po Mezopotámii, nebo vojevůdce Kartága Hannibal, jak se svými slony míří přes Alpy k Římu.
Čechy jsou malé území a naši mateřštinu v Evropě i ve světě moc neužijeme, ale neznamená to, že bychom se občas aspoň historicky nepoohlédli po územích, která se na nějaký čas dostala pod vládu českého krále a na mapě Evropy se objevil poetický název Země Koruny české. Krásné je i to, že naši králové nejen rozšiřovali diplomaticky, nebo případně i vojensky území, ale mají na svědomí zakládání hradů, měst , rybníků a obvykle za sebou zanechali celkem dobrý dojem nejen pro sebe, ale i pro samotné Čechy.
Vždyť i dnes tu existují zcela opomíjené i zapomenuté spolky na obou stranách hranice, které se snaží připomínat, že mezi Čechy a Lužicí je určitá historická vazba, a že máme i podobné, nebo aspoň srozumitelné jazyky ( hornolužičtina, dolnolužičtina). Stále tam prý ještě občas někdo naši řeči poměrně rozumí, jako nám jsou zase sympatické dvojjazyčné názvy. Zajímavá je situace i v rumunském Banátu, kdy tu vazbu zase můžeme hledat prostřednictvím členství v podunajské monarchii.
Tam se zase nějakých 1 200 km od domova máme i dnes domluvit v šesti obcích česky a jezdí tam i cestovní kancelář a pravidelná autobusová doprava. Přemysl Otakar II. je vedle Karla IV. z našich panovníků uznáván nejvýše, byť i za jiných králů měly Čechy ve středověku zvuk. Je pro nás potěchou, že i mezi nimi a našim městem je užší vazba.
Není proto snad ani divu, že jsem si v případě Přemysla Otakara II. zajel v roce 2017 na nedaleké Moravské pole, kde král v bitvě u Suchých Krut ( Dürnkrut ) dne 26. srpna 1278 padl. Nemohl jsem si tedy u příležitosti jubilejního výročí našeho města ani nechat ujít výstavu věnovanou tomuto panovníkovi. Magickým středobodem výstavy byla pochopitelně krásná replika bitevní helmice, kterou máte výtvarně zpracovánu na plakátu.
V malém sále muzea toho bylo vidět pochopitelně z této části našich dějin více. Oděvy, zbroje, zbraně, nastrojené figuríny apod. Pozorný čtenář Soutoku si jistě všiml, že tu tentokrát nebyly žádné snímky z vernisáže. Prostě jsem ty materiály neobdržel a lze se domnívat, že možná i pro svoji povahu věci. Kdo chtěl, ten přišel a mohlo se i fotografovat. Tady jste si mohli repliku přilby našeho krále aspoň vyfotit, ale takový blyštivý relikviář sv. Maura v Bečově prostě vůbec fotit nesmíte.
Když už píši na téma Přemysl Otakar II. , tak zde musím také zveřejnit odkaz na svoji báseň, kterou jsem králi i Mělníku u příležitosti 750 let města věnoval :
https://soutok.blogspot.com/2024/11/ve-jmenu-oslav-750-vyroci-mesta-melnika.html
Kdo nepřišel, může jen litovat. Já se účastnil i druhé významné výstavy, ale to je zase na jiný článek. Nezapomeňte také, že již zítra by na mělnické nádraží ČD měl přijet legiovlak. V interiérech se správně fotit pro veřejnost nemá. Jen pro svoji potřebu. Já věřím, že první informační foto je bez diskusí a spíše vypovídá o tom, že autor na výstavě pravděpodobně opravdu byl, byť snad po kliku na něj může přinést určité info o hlavním předmětu.
Druhý obrázek má navodit určitou atmosféru prostředí, ale zároveň je pozvánkou na důležitou a dlouhodobou výstavu k 750. výročí města, o které jistě bude článek. Výstavu o králi již nestihnete, ale výroční výstava tu je až do března. Co dodat ? Je skvělá, ale přišel jsem po několika letech, v neděli již v pozdních hodinách asi 90-75 minut před uzavřením a musel jsem se přizpůsobit situaci. Začínal jsem tedy dlouhodobou výstavou, a když už jsem se dostal na výstavu o králi, tak jsem nějak podvědomě cítil, že se za chvíli zavírá, že jsem v danou chvíli jediný návštěvník, zrodila se nervozita, spěch a současně s tím i bohužel některé nedoostřené fotky, neboť už ani nebylo mnoho světla.
Po výstavě jsem se šel ještě podívat na několik minut k zámku a našel jsem ještě malou tekoucí fontánku. Tak nevím, zda ji mráz nemůže poškodit ? O některých věcech občas pochybuji. Sice jsem sem v sobotu to foto nedával, ale představte si, že někdo pohřbí své zvířecí miláčky v záplavové zóně. Bylo to ještě čerstvé i se zaskleným obrázkem domácích mazlíčků, plno květin, ale nějak asi smutnému majiteli zesnulých zvířátek nedošlo, že stačí jen trošku více vody a je po všem.
Pohodový týden !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Listopad 24, 2024
00:16
Listina o právu výnosu z labského obchodu s datem 25. listopadu 1274 je listinou, kterou považujeme Mělník již za město. Je to proto, že se žádný dokument o povýšení Mělníka do městského stavu nedochoval a říční plavba jako první prokazatelně přivedla do našeho města prosperitu a rozkvět.
Letos si tedy připomínáme krásné půlkulaté výročí města, ve kterém mnozí žijeme a leckdo z nás má i určitou vnitřní potřebu ke zmíněnému výročí něco v duchu oslav vytvořit. Myslím, že ani není potřeba některé počiny jmenovat. Vždyť kniha Velký Mělník 1, které se dostává zcela právem dlouhodobě veliké reklamy by neměla chybět v knihovně nejednoho patriota, rodáka, či dlouhodobého obyvatele města už jen kvůli tomu, že je stvořena právě k danému jubileu.
Ale, není to jen kniha. Již pravidelně se setkáváte se stolním, nebo nástěnným kalendářem, který bývá často výtvorem Petra Šťastného. MOOS obyčejně přichází s nějakou pohlednicí, nebo jsme tu měli dokonce v nabídce betlém zdobený místními budovami výtvarnice Aidy Líhové Legnerové. Moje maličkost vám tu na blogu v úterý představila v minulém článku oslavnou báseň na osobu výše zmíněného krále a jeho vztahu k městu a pořád to není všechno.
Sice jsem v minulosti tu a tam viděl již některé velmi zajímavé výtvory z proutí, z nichž některé dočasně ozdobily u nějaké příležitosti i náměstí Míru a jistě bych je našel v nějakém článku zde na Soutoku, ale to co letos předvádí občanům a návštěvníkům Mělníka mistr proutěného řemesla Petr Král, tak to jsou zkrátka obdivuhodné výtvory. Jeden takový se stal okamžitým šlágrem minulého víkendu a nebyl bych to snad ani já, abych za bílého dne při nejbližší příležitosti k němu nevyrazil.
Petr Král : Kněžna Ludmila na koni.
O obří proslavené láhvi tradiční mělnické Ludmily vytvořené z proutí a jejím umístění jsem se dozvěděl již jen letmým pohledem na fb otevřené mělnické historické skupiny a nebylo co řešit. Jak jen to půjde a nejspíše za bílého dne, tak k ní musím prostě po svých dojít. Tyto výzvy mám rád.
Vzpomínám, jak mě v roce 2005 v tehdejším Tepu regionu oslovila výzva s úžasným citátem. Zněla takto : ,, Jestli nejsi kůže líná, přivez kámen do Kadlína." V Kadlíně byl tehdy starostou jakýsi pan Šesták, pokud se nemýlím, a pro malou obec ležící asi 8 - 10 km na JV od Mšena, se tam tehdy děly věci. Zrodilo se tam muzeum polních strojů i ručního nářadí, kolem vedla cyklotrasa a nakonec se tam stavěla rozhledna ve stylu středověké hlásky.
Samozřejmě jsem byl nadšený, když jsem mohl do tašky na nosiči svého jízdního kola vložit dva opukové kameny, které jsem speciálně vybral tak, aby jeden byl od soutoku a druhý z vinice, a dovézt je vlastně i v jakési roli zástupce a dárce města Mělníka do Kadlína. Tam byl každý kámen očíslován i zvážen a umístěn do základů rozhledny tak, aby je mohli za rok podle informační dárcovské tabule dárci vyhledat a s určitou dávkou radosti i záslužného pocitu říci, že zrovna tento a třeba i ještě tento druhý kámen na druhé straně podezdívky je od nich.
https://soutok.blogspot.com/2015/02/rozhledna-je-neco-jako-bohyne-o-dvou.html
Jak jsem tedy tak klesal starou silnicí ke starému Strakovu mostu a sluníčko celkem příjemně svítilo, tak jsem si to dnes zkrátka užíval. Vždyť jsem šel kolem krásně opravené vyhlídky, která je pojmenována po cestovateli údajně bulharského původu, rozhlížel se do kraje, na řeku i na krásně osvícený zámek s vyhlídkou, kde stálo nemálo návštěvníků a přes řeku jsem viděl roztomilý cíl své cesty.
Hned na mostě jsem se střetl s dvojicí, která odpověď na pozdrav opětovala takovým tím typickým německým přízvukem. Tehdy jsem svoji zvědavost ještě pokrotil, ale když už jsem byl u řeky v Hořínském parku, kde si další dvojice pozdě všimla zmíněného objektu lahve za zády a dohadovala se, zda se mají kousek vrátit kvůli fotografii, tak jsem již nevydržel. Inu, návštěvníci pocházeli ze saské metropole Drážďan.
Pak už mi cestu ke komorám zkřížil jen vyvrácený obrovský strom, který podlehl větru i stáří. Vlastně tu byla ta místa dvě. Díky polední hodině jsem ani jinak nikoho nepotkával, ale na poslední chvíli již jen kousek od cíle cesty, se tu objevil další fotograf a jistá mladá dvojice. Dále už toho ke sdílení mnoho není.
Ukázalo se, že to jsou věčně na Mělníku jedni a ti samí lidé :-). Nebyl to nikdo jiný, než zakladatel serveru Mělníček.cz, tvůrce videomappingů pracující v reklamě a v neposlední řadě právě fotograf umělecky zaměřených krajinných kalendářů Petr Raist Šťastný. Zavzpomínali jsme mimo jiné na časy, kdy jsme chodili po městě a pátrali v rámci soutěže po umístění drobných stavebních památek.
Ta soutěž se nikdy nedohrála a vítězi byli vlastně všichni. Stala se jakousi předlohou pro měsíčník Mělnická radnice, když nás Martin Klihavec vyzval, abychom pátrali po 33 mělnických věžičkách. Sám se pohybuji mezi větším množstvím lidí, vidím různé reakce a musím říci, že si o tom pátrání tenkrát lidé velmi vyprávěli a svěřovali se vzájemně, kdo toho kolik již našel.
Nebyla řeč tedy jen o soutěži, protože Mělníček kdysi opravdu žil neskutečnou šíří záběru a každý si tam našel nějaké to téma, kde si mohl k něčemu i něco říci. Dnes už je vše zase úplně jiné a nejen mladí lidé, o kterých se někdy píše, že jsou mnohdy prý snad až otroky sociálních sítí, elektronických her, ale také ta technika zase pokročila. Dnes po vás chce internet i mnohem častější přihlašování někam, nebo nějaké schvalování a krom toho je vděčným námětem doby IT inteligence.
Pohodový zbytek víkendu a najděte si čas na procházku, protože ta je aspoň pro někoho k neocenění. V neděli 24.11. máte poslední šanci se projít k lahvi Ludmily, protože pak bude na zimu celkem rozumně zazimována, jak jsem se dozvěděl. A teď mě tak napadá, když tu píši to datum 24.11. , že dnes je to také již 33 let, co zemřel fantastický zpěvák skupiny Queen. Pokud jde o ty krásné budovy na konci tohoto článku, tak jsem je zařadil ze dvou důvodů.
1.) Aby byla fotogalerie rozmanitější. 2.) Patří k mým oblíbeným a připomínají skvělou knihu, která vyšla k letošnímu výročí města.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Listopad 19, 2024
22:31
Jsou akce, které jsou určitou vzácností, protože se nekonají v nějakém místě každý rok, ale třeba i jen jednou za několik let. Blíží se ty Vánoce, tak třeba leckoho může zajímat, zda k nám letos začátkem prosince přijede kamion Coca-Cola ?
Tam je ten kalendář letos velmi úsporný a týká se v Čechách jen Prahy, ale pokud máte silné nervy, nevadí vám tma a nechcete nikam jet, tak tu budou v pátek odpoledne 6.12. po roce opět alpští čerti a v sobotu i za světla v Kralupech nad Vltavou.Pojďme však v kalendáriu již k následujícímu úterý 26.11. 2024. kdy k nám přijede po šesti letech legiovlak. Jak vypadal v květnu 2018 na Mělníku ?
Na to se můžete podívat zde níže, ale věřím, že opět bude něco jinak, nebo nějaký ten vagon přibude, jak tomu bývá u legiovlaku zvykem.
https://soutok.blogspot.com/2018/05/do-melnika-dorazil-v-pondeli-legiovlak.html
Myslím, že už jen proto, že tu bude stát šest dní a vlak má své genius loci, tak se jistě vyplatí jej navštívit. Kromě toho, že je jeho příjezd určitou vzácností a vidíte zajímavé exponáty, tak u této atrakce si nemusíte dělat hlavu z toho, že kvůli lidem nic neuvidíte, že budete čekat frontu a jiné. Kdo jste byli někdy ve vojenském muzeu ve Kbelích, nebo v Lešanech, tak asi máte představu, jak to u těchto akcí chodí.
https://www.retro-garaz.cz/
Jiná atmosféra bude jistě tuto sobotu 23.11. na výstavišti v Lysé nad Labem. Tam si to naopak neumím ani představit a webová stránka vypadá opravdu hezky.Některé výstavy začínají již v půli pracovního týdne, což je vhodné zejména pro seniory v penzi, ale pro některé akce to neplatí. Retro garáž je také poněkud jinou akcí, jak se můžete dočíst na stránkách vll a dokládá to i odkaz na organizátora.
Pokud jste váhali podobně jako já, nebo jste měli jiný program, tak je tento víkend prakticky poslední šance navštívit výstavu o králi, který nese velký podíl na tom, že si letos připomínáme 750 let města Mělníka. Možná si řeknete, že když tu teče ta řeka a je tu dokonce soutok dvou největších českých řek, kde už na kopci dávno stálo hradiště, odkud vzešla kněžna Ludmila, tak toto místo se muselo někdy přirozenou cestou proměnit v město.
To je sice pravda, že tu jistě vzrůstal počet domů i obyvatel, ale víte dobře, že povýšení na město se uděluje vlivnými lidmi a někdy ani nazáleží na velikosti povýšené obce. Stačí se podívat na pohnutou historii našeho souseda Liběchova. Jindy vás zase překvapí, že se nějaké velké město stalo městem až relativně nedávno. Psal jsem tu kdysi na jaře 2014 takový seriál s názvem Nejkrásnější města na severu Českého království . Takovým typickým příkladem je v tomto případě Jablonec nad Nisou.
Mělník je ve zcela jiné situaci. Sem jezdili panovníci, pobývaly tu dlouhodobě královny a jelikož se žel ta zakládací listina nedochovala, tak tu bylo přistoupeno k jisté logice. Je evidentní, že aktivita mělnických vlivných u krále Přemysla II., jak se mu říkalo především v Čechách ( jinde byl převážně zván, jako Otakar) vedla k listině, která znamenala zapojení Mělníka do říční dopravy i obchodu. Vždyť řeky jsou i dnes dálnice prosperity, jsouli užívány, ale tehdy to mělo ještě větší význam.
Nesmíme zapomenout, že železnice ještě neexistovala, bahnité nebezpečné cesty patřily maximálně dostavníkům a kupcům, a tak ta prosperita přicházela po řece.
Zatímco tedy speciální výstava věnovaná Přemyslovi již končí, tak výstava Mělník v čase - 750 let města tu bude do jara. V každém případě jedinečná příležitost být u toho. To neslaví jenom Mělník, ale i my občané a zejména rodáci.
Nicméně se ještě vrátím k tomu zmíněnému králi, jehož listinu zde na Mělníku považujeme za jakousi celkem oprávněnou náhradu městské listiny zakládací. Nebylo mnoho těch českých králů, kteří z Prahy nejen dobře vládli a lid je uchovával celá staletí v paměti, ale také historicky rozšířili dočasně naše území a těšili se jistého sousedského respektu.
Později jsme se stali součástí jiné, trvalejší, větší i významnější říše a je na každém z nás, jak se budeme na věci dívat,co dokážeme ocenit a s čím vším se ztotožníme, ale z hlediska pohledu člověka z české kotliny nám bude vždy znít název Země Koruny české velmi líbivě. A s tím i vazba na naše politicky silné a úspěšné panovníky, která je zde v Mělníku zvlášť silná i z důvodu vztahů králů Karla IV. a Přemysla Otakara II. k Mělníku.
Vzhledem k tomu, že místo poslední bitvy našeho velkého panovníka, který se přičinil o to, že letos slavíme 750. výročí města, a že není zase až tak daleko od hranic naši republiky, tak jsem si dovolil v roce 2017 na Moravské pole podniknou cyklovýlet. Konečně, vše souvisí se vším a přišlo mi tak nějak, že je asi namístě, abych tam zavítal. Krajina mi přišla poměrně příjemná a občas jsem tu zavadil i o drobné vinice, které mi připomínali domov. Také tu mezi stromy teče velká řeka pramenící u nás, a tak to prostě mělo vše své genius loci.
https://soutok.blogspot.com/2017/07/melnik-vdeci-za-povyseni-na-mesto-krali.html
Asi tak od začátku tohoto roku, ve kterém slaví Mělník své významné půlkulaté jubileum mě přepadá myšlenka, že bych na počest Přemysla Otakara II. měl zkusit napsat báseň.Není na tom nic divného. Jako bývalý člen Pegasu, který stál u zrodu sbírky Mělník veršem a obrazem mám k tomuto téma blízko. Konečně, náš svým způsobem slavnější král Karel IV. se mihne v závěru mé oblíbené básně Vyznání rodnému městu ( 1992), a tak to byla pro mě výzva. Najdete ji zcela na konci tohoto článku:
https://soutok.blogspot.com/2018/12/vanocni-prani-2018-seznamte-se-prazske.html
Ovšem, přiznám se vám, že se mi do toho moc nechtělo. Nu, nebudu zde prozrazovat, co vše to obnáší, než něco takového člověk stvoří a ani nebudu prozrazovat. nic z obsahu. Každý člověk je jiný, každému se líbí něco jiného, každý chápe věci jinak, tak vám jen popřeji příjemný zážitek.
Toto je tedy takový můj dárek k 750. výročí města, který se pojí s dnešním datem.
Skon krále Přemysla.
Modravé hory, zlatavé lány, řeka tu zelení středem se vine. Vůkol je poklid, klasy zrály, dnem slunným čas tiše plyne.
Nad zemí šírou rovinnou, čáp z oblak sem ladně slétá. U cesty rytíř v brnění i vinice, co stojí tu léta.
Však vysoký kámen u cesty, zpráva smutná z něj se line, že český král Přemysl Otakar s nevelkým vojskem tu hyne.
Velký ten slavný český král, jenž města i hrady zakládal. Výnosem z obchodu labského Mělník dal do stavu městského.
Vévoda Rakous, Štýrska i Korutan, mocné říše, od Krkonoš po Jadran, v lesklé zbroji tu s oře padá smrt už k sobě si ho žádá.
Tak skonal král náš český, markrabě moravský i kraňský, jenž zlatým a železným sluje pro stříbro i vítězné boje.
Tebe dnes králi vzýváme, křížový hrdino od Královce. To tobě dnes králi vděčíme, za slávu města na Mělníce.
Pohodové dny !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Listopad 16, 2024
14:47
Dne 11. 11. 2011 v 11 hodin dopoledne se narodil web Soutok. Nechci dnes psát něco, co jsem tu psal už mnohokrát. Svého času velmi sledovaný web s denní trojcifernou návštěvou leckdy i pod jednotlivými články, který možná měl tak trošíčku na svědomí skutečnost, že později ožila i víkendová informatika veřejných oficiálních médií. I sám jsem později o víkendech přinášel reportáže z akcí, které ještě leckdy ani neskončily, nebo byl i u něčeho neobvyklého a leccos i propagoval, ale nově příchozímu období facebooku to v jistém smyslu konkurovat nemohlo.
Je to až k nevíře, že tu píši už 13 let. Za tu dobu tu vzniklo asi 2 500 článků, do magického milionu návštěv mnoho nezbývá a jsem rád, že jsem byl zkrátka u toho. Prožil jsem toho za tu dobu hodně a hodně se toho také změnilo. Na začátku byl třeba obrovský pivařský boom. Vznikaly různé minipivovary a takový pivní festival v Kokořínském Dolu vedle hospody U Grobiána míval pravidelně obrovskou sledovanost reklamní i reportážní. S Martinem Klihavcem jsme se dokonce náhodně setkali v bývalé varně pivovaru Lobeč při křtu knížky vraňanských autorů Pivovary Mělnicka v roce 2016.
Povodně snad ani zmiňovat nemusím, a také dnes vynechám některé vyhlášené historické události významných osob, nebo návštěvy středověkých sklepů, či populární MJ 50, ale podívejme se na další boom, který patřil nostalgické železnici. Snad nikdy nebylo na mělnickém železničním nádraží tolik lidí, jako když měla přijet v rámci nějakého výnamného dne parní lokomotiva. Když pominu ročníky akce Audience u císaře Karla I. , kdy k nám zajížděl asi na 30 minut nostalgický vlak ze Staré Boleslavi, tak pak to byly jednoznačně každoroční oslavy ve Mšeně ( Léto s párou, Na Kokořínsko s párou), kterým předcházely oslavy výročí ,, Mšenky" v letech 1997 a 2007. Nakonec to byl i boj za záchranu lokálky.
Když už jsem zmínil železnici, tak proběhl i boom ve veřejné dopravě. Dnes mohou lidé cestovat na různé výhodné jízdenky i především hojně užívané jízdenky regionální ( PID, DUK), o čemž se mladým rodinám v 90. letech až do roku 2004, kdy vznikla na dlouho jen tehdy pokroková Skupinová víkendová jízdenka SONE+ ani nezdálo. Heslem doby tehdy bylo, že nám nikdo nic nedá a musíme se sami postarat, jak si ještě mnozí pamatujeme z výroků exprezidenta Václava Klause. Jiný předseda ODS, kterým byl Miroslav Topolánek zase prohlásil, že pokud se někdo neuživí v České republice, tak se přece může odstěhovat třeba do Austrálie, kde bude mít možná více štěstí.
Osobně si pamatuji, že na jízdenku Libnet ( Liberecko, část Saska a Polska) jsem jel prvně až v červenci 2011 a od roku 2014 tu máme konečně skvělou Jízdenku na léto, která však bohužel rok od roku degraduje. Ne snad, že by byly ČD ve službách i komfortu cestování horší, ale jsou zkrátka o něco dražší, a tak přenechávají podle požadavků zákazníků různým společnostem jednu trať za druhou. Cestující pak může srovnávat, třeba i nadávat, ale co se jednou prodá, to už se špatně získává zpět.
Integrace dopravy přišla na Mělník ještě později, a tak ta moje generace, která měla v 90. letech mladé rodiny měla v lecčems smůlu, že něco už nebylo a něco ještě nebylo. Dnes už jsme mnozí v našem věku nuceni hospodařit se silami, které musíme rozložit mezi stále náročnější koloběh pracovních povinností s různými věčnými novinkami provázejícími celou společnost a jakési osobní volno s náznakem rekreace.
Po pivním a dopravním boomu musím zmínit i éru facebooku, který tu hodnotit nebudu. Na to má každý svůj názor zrovna tak, jako třeba na nějaký komunitní web, nebo nějaké elektronické veřejné, či novinářské médium a je to téma příliš obšírné. Nejlepší jsou vždy osobní zkušenosti. Nakonec si dovolím zmínit takový celkem významný historický rok 2019, který podle leckoho je takovou hranicí mezi nadějným rozkvětem společnosti vzbuzujícím u lidí úsměv i dobrou náladu a tím, co vedlo k určité blbé náladě a tu společnost v lecčems rozdělilo.
Na jedné straně krásné a třeba 10 let staré zážitky z různých společenských akcí, za jejichž vyvrcholení tady na Mělníku považují někteří lidé období, kdy jsme tu měli obří akci dokonce s mezinárodní účastí v podobě Mělnického okruhu, a na straně druhé období, které nám tu rozpoutal covid-19. I když už dávno není rozhodně tím hlavním téma, tak pořád ještě nemůžeme ani náhodou říci, že by se ty temné mraky aspoň trošku nějak rozplynuly, protože to napětí ve společnosti z mnohých jiných důvodů je a nejen u nás v republice, ale všude ve světě.
Mnohdy za tím stojí právě i hlavně média, ke kterým dnes máme technicky blíže, než v časech bez internetu, a která zveřejňují někdy až udivující myšlenky, nebo i návrhy nejrůznějších zákonů. Ovšem, zatímco starší generace je lačnější po nejrůznějších zprávách z mnohých médií, tak mnozí mladí na leckterá naše média rezignovali a mají svůj svět, kde hledají zábavu a zájmy Podle některých se musí přece vše jednou nějak změnit, jen se neví kdy. Tak toto vše se tu odehrálo za těch 13 let, co tu píši Soutok. Je toho dost, co ?
Také se vám stává, že vás krátkodobě přepadne nějaké nadšení po určitém hobby ? Myslím, že je to dobrá ukázka toho, jaký vliv mohou mít média na lidi..
Teď vynechám notorické vzpomínky na vynikající poznávací seriály s názvy Rozhlédni se člověče ( 1998), Zpět k pramenům ( 2005) a Paměť stromů ( 2003) s Luďkem Munzarem a podívám se na něco jiného .O několik let později se na našich obrazovkách objevil seriál, kde společensky známé osobnosti za pomoci odborníků pátrali po svých předcích. On to nebyl snad jen jeden seriál, ale mnoho lidí ovlivnil.
Stačí se podívat na tento článek, kde jsem psal o svých osobních zkušenostech při pátrání já .
https://soutok.blogspot.com/2017/02/poznat-sve-predky-je-dnes-mnohem.html
Bohužel se dá říci, že propaganda předběhla tehdy možnosti. Zatímco neskutečně rozsáhlé území pod kontrolou SOA Litoměřice bylo již zdigitalizované, tak Středočeský kraj se teprve jen pomalu roky digitalizoval. I tady platí, že sejde z očí, sejde z mysli a nakonec člověk viděl, že ty zápisy mnohdy nebyly potřebně vyplněny, nebo byly naškrábané. Není tu nyní místo se rozepisovat o tom dalším.
Pak to byl seriál o architektuře s názvem Šumná města s Davidem Vávrou z roku 1995. Sám jsem tehdy skoupil prodávaná DVD a matně si vzpomínám na jednu vilu někde na Karlovarsku, kde snad dokonce bylo pod prosklenou podlahou jakési akvárium. Nevím, seriál bavil, ale zdaleka nejsem ani špetkou takový nadšenec, jako pan Karel Lojka, který vystudoval Střední průmyslovou školu stavební. v Mělníku.
Ačkoliv mám v knihovně těch knih a knížek o Mělníku již opravdu hodně a nesmím opomenout počin paní Renaty Špačkové z 90. let s názvem Mělnická zastavení I, tak musím připomenout, že ještě žádná kniha se tolik nevěnovala architektuře mělnických vil i životům jejich majitelů, jako právě kniha Martina Klihavce a Karla Lojky s titulem Velký Mělník I. Ještě žádná kniha se nikdy tolik nevěnovala proměnám nejrůznějších domů i obchůdků, jakož osudům jejich majitelů.
Svoji kapitolu tu mají pochopitelně české královny, ale také nejrůznější umělci i podnikatelé, a tak jsme skutečně svědky neobyčejných příběhů i případných zajímavých majetkových zisků jinde v republice mimo Mělník. I dnes se najde plno lidí, kteří se během života osmkrát stěhovali, což je pro nás, kteří tu žijeme celý život až k nevíře.Pro někoho může být šokující i věta, že lékařku Annu Bayerovou žijící v dětství v mlýnu Mlčeň ( Kokořínský důl) zdejší krajina nijak neokouzlila a stěhovala se za svými zájmy.
S téma migrace do zahraničí, nebo i stěhováním po republice se člověk setká nejednou za život, a protože máme opravdu krásnou republiku, tak i to může být téma k osobnímu zamyšlení. Máte rádi staré české veselohry z doby protektorátu ? Pak jste se jistě možná podivili tomu, že právě v tomto smutném i nervozním období, kdy šlo o život, vznikly opravdové pecky, kterým se naše generace směje dodnes a známe i leckteré hlášky z nich nazpaměť.
Jedním z těch oblíbených filmů je také titul Příklady táhnou. Tam ztvárnila jednu z hlavních rolí půvabná herečka Stella Májová. Ve filmu zazní dvě nádherné melodie, o kterých jsem tu psal již v článcích níže.
https://soutok.blogspot.com/2019/03/labe-v-melniku-ma-339-cm-tak-obvykle.html
https://soutok.blogspot.com/2019/05/silna-ctverice-akci-vikendu-18-19.html
Bylo pro mě pochopitelně potěšením i překvapením zároveň, když jsem se v knize dočetl, že budoucí herečka vyrůstala také na Mělníku. Odpusťe mi, ale tento odkaz níže sem prostě musím dát. Snad i proto, že i já plul v mládí několikrát vodu a poznal tu romantiku prožitku na ní i v její blízkosti.
https://www.youtube.com/watch?v=_8GaOWMxrrY
Závěr knihy patří tzv. bonusu, který je sestaven z vyprávění děděčka pana Lojky, který nám poutavým způsobem přibliží život ve skuhrovském hospodářství v roce 1905 s důrazem na tehdejší smysl pro tradice a nakonec i své vlastní prožitky Karla Lojky z mládí. Nesmíme zapomínat, že tehdy žádná televize a ani rádio nebyly a lidé si tu kulturu vlastně regionálně tvořili sami. I tady jsem našel jistou paralelu, či vzpomínky na své mládí v 70. letech 20. století. Zůstaňme aspoň u té, kde pan Lojka vzpomíná, jak v 60. letech 20. století pálili nad Skuhrovem Jidáše. Více raději neprozradím, aby někdo neřekl, že tu snad píši nějaký knižní výtah.
Jsem tedy poctěn, že jsem vyrůstal ve čtvrti, které se tato tradice také týkala, že jsem také koukal na ohně zmíněných obcí, občas docházelo i k přátelským návštěvám a ten posun techniky za těch 10 - 15 let tu prostě byl. Vznikaly tzv. černé skládky, kde nechyběly občas i nějaké pneumatiky či lahve od laků značky Lybar, a to vše jsme s oblibou pozorovali aspoň nějaký čas bouchat, nebo i čadit.
Na konec jsem si nechal město samé i jeho podniky, které jsou v knize zmíněny. Tam není co dodávat. Autoři vtipně vybrali fotografie, které mluví a říkají čtenáři : ,, Vzpomínáš, jak jsi o nás četl v brožurách a knihách od Renaty Špačkové, Jana Kiliána, Ludvíka Bóhma, nebo Františka Purše ? Jak jsi se těšil z krásných pohlednic, fotografiíi i o nic chudšího zajímavého textu Martina Klihavce a Karla Lojky ? Tak právě tyto černobílé fotografie s určitým genius loci ti to nyní připomínají." A nemohu ani zapomenout na takové pěkné věci, jako je knížka Mělnický uličník, Květen 1945 na Mělnicku i třeba nejmenovat Josefa Karníka a autory průkopnické obrázkové literatury současnosti v knize Na Mělníku.
Beru tedy jen úzce prodejnou legální literaturu ze své knihovny, ač ji předběhla éra reprintů pohlednic, které vydával MOOS ve spolupráci s RMM a městem, nebo i mezi lidmi dříve šířené nejrůznější materiály z oblasti historie, jejichž elektronická životnost je pochybná. Na Mělníku ten hlad po historii a fotografiích ze starých časů byl prostě vždy obrovský. V jednom nedávném článku jsem zmínil, že tentokrát nebudu jen chválit. Je třeba si říci, že každá práce má své pozadí, které mnohdy čtenář vůbec nevidí. Čtenáři nevědí, že autory třeba někdy i tlačí čas, mají spoustu dalších starostí i svoji oblíbenou parketu. On chce prostě správná data. Když je má, je spokojený, když je nezná, tak také, když objeví chyby, tak může přijít i rozpačitost a snad i vztek..
Knihy Velký Mělník se toto vůbec netýká a nakonec i loňská kniha Kokořínsko známé i neznámé od jiných autorů je mi určitou modlitební knížkou ve smyslu, že je i jen v naši blízkosti krásně a jistě přijde i hezké počasí a lepší část roku. Přesto se můžete níže podívat, co se může stát, když autory knihy baví hlavně jen něco z toho, co dávají dohromady a zcela vypadne korektura i toho mála dat, do kterých se autorům očividně nechtělo.
https://soutok.blogspot.com/2023/11/kokorinsko-zname-i-nezname-zacatek.html
https://soutok.blogspot.com/2023/12/recenze-nejnovejsi-knizky-o-kokorinsku.html
Svět literatury je také svět. V roce 2007 jsem přijel do Mšena na oslavy 110 let trati Mělník - Mšeno - Dolní Cetno. a spatřil jsem, že se k výročí prodává zase nějaká brožura. Zamnul jsem si ruce nad novotou, ale brzy jsem vystřízlivěl. ,, Paní,ale toto se prodávalo před deseti lety ve Skalsku " říkám. V paní bouchly k pobavení kolem stojících lidí saze a rázně prohlásila : ,, Nejhorší jsou právě takovýhle šťouralové ! "
V knížce Velký Mělník 1 jsem objevil možná pro většinu lidí malou a až možná bezvýznamnou historickou mýlku v datu v jedné kapitole, ale Martin Klihavec, ač není profesionální spisovatel a je skutečně obdivuhodně pracovně vytížený, tak mi přislíbil ve druhém dílu,ktery tu zřejmě bude za rok nápravu. Je to ukázka toho, že mnoho věcí není o profesích a funkcích, ale o přístupu člověka k věcem. A za takový přístup tu Martinovi ještě jednou rád děkuji.
Mějte se pěkně a hezký víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Listopad 9, 2024
15:22
Milí čtenáři, v první části pěší procházky okolo Máchova jezera jsme navštívili to nejslavnější, co u Máchova jezera najdete. Tedy, hlavní pláž v městečku Doksy, pláž ve Starých Splavech, Jarmilinu skálu a výpusť, kterou Robečský potok opouští Máchovu jezero na své cestě k České Lípě, kde se vlévá do Ploučnice.
https://soutok.blogspot.com/2024/11/splneny-odveky-sen-okolo-machova-jezera.html
Až sem jdete prakticky po rovině z centrum městečka Doksy asi hodinu a čtvrt, procházíte po pohodlné cestě oblastí s největší přítomností pohybu i nemovitostí v obou letoviscích a prakticky se celou dobu až dotýkáte hladiny jezera. Při této příležitosti není od věci si připomenout, že Máchovo jezero je ve skutečnosti rybník a snad i proto, se mu zprvu říkalo Velký rybník. Rozdíl mezi jezerem a rybníkem je ten, že to první vytvořila příroda, a to druhé je záležitost lidských rukou.
Až mnohem později došlo tedy k přejmenování na Máchovo jezero, o kterém je všude plno materiálu. Už jen Muzeum K.H.Máchy v historickém stavení ( nejstarší dům v Doksech) v Doksech je expozicí věnovanou nejen samotnému básníkovi, ale i expozici rybníkářství a rybářství, jejímž středobodem je pochopitelně historie vzniku dnešního Máchova jezera.
Nějakých 300 metrů za výpustí Máchova jezera ( minulý díl) nás tedy čeká rozhodnutí. Pokud máte opravdu kočárek a ještě velmi malé děti, tak se zřejmě vyplatí obrátit, a pokud nejste ve Starých Splavech ubytovaní, tak zřejmě o víkendu užít případně i železniční dopravy na důležité trati 080 z Nymburku přes Mladou Boleslav a Českou Lípu do Rumburku.
Pochopitelně tu jezdí i autobusy a napříkla o víkendu, se odtud v 16.10 hodin dostanete na jízdenku PID i přímo do Mělníka. Je to téměř historická spoj, protože i já se v roce 1991 o Vánocích jí vracel domů ( jela až z Jablonného), když jsem asi v 5.30 hodin vyrazil pěšky z Mělníka, ve 13 hodin jsem skončil na zledovatělém svahu pod hradem Bezděz, a v 15.30 jsem se jako legendární Meresjev doslova doplazil do Doks. To byl člověk ještě mladík a tělo i bez tréninku něco sneslo.
https://autobusy2024.idsk.cz/files/JR_1096.pdf
Pokud však tu možnost máte, jste nabití energií i radostí a chcete se s tím poprat a obejít Velký rybník stejně tak, jako jsem si to umanul já, pak prosím pokračujte. Jenže tu na mě hned za posledními domy čekalo nemilé překvapení a na vině byl zjevně fakt, že jsem neměl v mobilu aktualizované mapy. Tvrdošíjně jsem tak kráčel i dále podle jezera, byť tu byla zprvu jen vyšlapaná cesta, ale měl jsem kráčet po modré turistické značce, která nic neříkala o tom, že jste na nějakém okruhu kolem majestátného Máchova jezera.
Na druhou stranu jsem asi dobře udělal, protože jsem se dostal do opravdu divoké přírody plné skal, bizardě rostoucích stromů s barevným listím a hlavně mi připadal protější břeh u městečka Doksy neskutečně vzdálený.
Tak jistě, těžko srovnávat takový zážitek s většími vodními plochami, ale i tak to oproti sklánějícímu se slunci k obzoru působilo dost impozantně a lodní sezonní provoz tuto skutečnost ještě umocňuje. Faktem je, že je to asi velikostí nejbližší vodní plocha, kam mnozí dojedeme snad ještě na otočku i na jízdních kolech. Musel bych se podívat do vnitřního vyhledavače Soutoku, kdy jsem tam byl naposledy na jízdním kole a obávám se, že už je to snad minimálně 10 let. Kriste, já tu píši už 13 let !
Přiznám se, že občas učiním něco, kdy si sám pro sebe řeknu : ,, No, ještě to zvládnu " a uvidíte to i dále v článku, ale musím si přiznat, že když si uvědomíte, že už je vám mezi 60 - 70 lety, tak je to vážně pocit všelijaký. Lidmi jsme i proto, že si dokážeme uvědomit různé výjevy z různých období svých životů a zamýšlet se nad tím.
Řekněte sami : ,, Není to nádhera ? Tady na severním břehu. Není to krásná barevná divočina ?" Inu, koupil jsem si nedávno knížku Kokořínsko známé i neznámé, na kterou je tu recenze a užívám ji asi tak, jako určitou modlitební knížku. Podívám se na krásné barevné obrázky z Úštecka, okolí Doks, Mělníka, Vrátenské hory, Kokořínského dolu, či Mšena a už vidím krásné jarní a letní dny svobody v blízkosti našeho domova. Druhou věcí níže uvedenou je, že recenze zmíněné knížky nedopadla dobře.
https://soutok.blogspot.com/2023/11/kokorinsko-zname-i-nezname-zacatek.html
https://soutok.blogspot.com/2023/12/recenze-nejnovejsi-knizky-o-kokorinsku.html
Ale, ono to tak někdy prostě je, že knížka má krásné obrázky na křídovém papíře, ale autor, nebo autoři něco zmrší, což mnoho čtenářů zdaleka, nebo i jen prostě neznalých věcí přejde, ale vás tahá za vlasy každá nepravda a chyba.Tady těch chyb bylo žel více než dost, až jsem chvílemi přemýšlel, zda nebylo účelem jen knížku prostě rychle vydat a jet takříkajíc dále. Dočetl jsem ve čtvrtek večer mimochodem knihu Velký Mělník I a i tady jsem objevil chybičku, ale to bych předbíhal. Nuže, pokračujme dále v článku.
Jsou lidé, kteří emigrují do zahraničí, nebo se aspoň osmkrát přestěhují v rámci naši krásné ČR, ale nic z toho mě nějak nikdy nebralo. Jiná místa lze poznat i jinak a už i mí rodiče byli zkrátka z našeho nedalekého Kokořínska unešení, a tak to přenášeli i na nás. Alespoň tu lásku ke krajině a okolí. Dnes to asi i málokdo dělá, a proto je svět celý takový aspoň občas nějaký divný. No, napadlo by vás dělat selfie před propastí, nebo jezdit na střeše metra a další hloupý adrenalin ? Jako kdyby nebyly na světě krásnější, bezpečnější a smysluplnější věci. Ale, to vás musí někdo už nejlépe v dětství naučit.
Nemohl jsem se na tu krásu vynadívat, ale bylo mi jasné, že už bych neměl otálet. Cesta byla stále méně schůdnější, asi 50 metrů přede mnou seděl rybář a dvojice, která se tu překvapivě objevila s jízdními koly mi napověděla, že tu jsou jakési skalní schody, po kterých stejně budu muset vylézt až na cestu s modrou turistickou značkou.
,,Tak tedy sbohem jezero, dnes už tě uvidím jen chvíli občas mezi stromy."
Pak tedy jdete po modré, ale na nejbližší rozdvojce již natrvalo zůstanete na zelené naučné stezce. Později je ještě varianta, se přiblížit u Klůčku po žluté k jezeru, ale pokud nemáte moc času, tak je to zacházka.
Ačkoliv je tu krajina již taková jiná a snad i sušší, tak i tak není nouze o romantické pohledy.
Turistické značky v Čechách mají svůj půvab. Leckdy je uchovávám nejen jako něco, na co se mně osobně příjemně kouká, ale i jako takový aktuální doklad. Mnohdy vás přivedou svými dalšími cíli i poznatky, že je tu ještě něco, co lze potenciálně v budoucnu prozkoumat.
Takový skalní balvan může v člověku rozvést určitou představivost a někdy má i opravdu svůj název.
Tak tohle bylo mé téměř nejmladší dětství. Na časopisy pro děti, jako bylo Sluníčko, Ohníček, nebo myslím i Mateřidouška si pamatuji už jen nesmírně matně. Dokonce i na obrázek, kde na jedné straně bruslí kluci na zamrzlém rybníku, a když jej obrátíte vzhůru nohami, tak tam zase bruslil vodník a snad i ryby. Byl tam i snad nějaký nápis : Jé jé, obraťte nás ! Na Čtyřlístek se ale nezapomíná a vycházel kultovně celá léta. Dokonce tu mám někde na Soutoku článek, kde najdete odkaz na jednotlivé díly a můžete je dnes číst on-line, nebo i podle titulních stránek vzpomínat, která čísla vám maminka tenkrát vlastně koupila.
I to si člověk dokáže vybavit. Takto populární jsou už snad jen Rychlé šípy a ABC. Připomínám, že v Doksech je i muzeum Čtyřlístku a Fifinka, Myšpulín, Pinďa a Bobík bydlí právě tam :-).
Kopec Borný je určitou dominantou nad jezerem, a takto krásně mi jej osvítilo zapadající slunce. Škoda, že nebyl čas jít na jeho vrchol, kde je vyhlídka, kterou jsem také ještě nikdy nenavštívil. Následující část trasy však byla takovou dlouhosáhlou rovinou, kdy jsem potkal jen asi dva cyklisty v protisměru a překvapoval mě neutěšený stav některých zdejších lesů.
Stromek vedle stromku, souška vedle soušky, tyčka vedle tyčky. Nechtělo by to prořezat , nebo rovnou pokácet, pokud je to napadené kůrovcem ? Snad jsem vybral to správné foto :-).
Brzy překročíte úzkou obchvatovou silnici vedoucí ze Starých Splavů kolem severní části jezera do Doks a spočinete u Kaple sv. Vavřince, která stojí hned vedle státní silnice číslo 270 vedoucí z Doks do Mimoně. Tu musíte zvlášť opatrně přejít a odměnou vám bude ještě jedna vodní velká plocha. Tou je Břehyňský rybník, odkud je doslova excelentní výhled na hrad Bezděz. Stejně to působí i obráceně z hradu. Jinak je však rybník také ptačí rezervací.
Břehyňská průrva. Tudy odvádí vodu z rybníku Břehyňský potok do Máchova jezera.
Další asi 30 cm široký potůček má krásný orientální název Jordán. Nu, také u nás má jeden rybník u Tábora název Velký Jordán a druhý Malý Jordán, kde je mi také důvěrně známý autokemp. Potok na obrázku má sotva kilometr, pramení kus nad touto cestou, na které stojíme a jeho vody končí v Máchovu jezeru.
Našel jsem tu něco úžasného a nevídaného. Jedenáct malých mlýnků nevydávalo prakticky jediný zvuk, zůstalo ukryto nevšímavým lidem a stalo se zajímavým materiálem pro můj Youtube kanál. Fotografie opravdu nemůže vyjádřit to genius loci místa, které najdete tady níže. Když už nic jiného, tak vás otáčející mlýnky potěší a vnesou do vašeho nitra určitou radost i pohodu. Stačí jediný klik na ...
https://www.youtube.com/watch?v=RZKw53t8CV8
https://www.youtube.com/watch?v=R38s4TP7NOc
Sám si to někdy pouštím, protože voda má prostě své kouzlo. Ať už je to ta tady, co pohání mlýnky, nebo nějaká divočejší, kterou najdete u severního, jižního, západního i východního bodu naši republiky. První dvě jmenované akce pronikly již také na youtube kanál, když jsem v červenci navštívil Vyšší Brod s nejjižnějším místem Čech a v září pak nejsevernější místo republiky. Když jsem ale u těch krás, tak sem dám odkaz ještě na jednu krásnou věc. Je to naše mšenská lokáka a cesta až do Mladé Boleslavi. Podívejte se, jak je to všude kolem ní z okna strojvedoucího krásné.
https://www.youtube.com/watch?v=jz1me3M59SU&t=3s
Projedete mělnickým nádražím ke Kokořínské ulici, pak k Borku, Mšenu a poznáte i krásné lesy u Trnové, Sudoměře, Katusic, aby jste úvratí přijeli do nádraží v Mladé Boleslavi. Snad jen bych dal přednost videu s výše položeným sluncem a radostnějšímu dnu, ale možná chtěl autor videu dodat i určitou náladu a neviděl to z pozice Mělničana, který jezdí na výlety nejraději dopoledne v krásných dnech. Těch videí z trati je tam více a dokonce i z časů, kdy jsme v minulém desetiletí ještě jezdili mnozí s radostí párou při různých oslavách.
Netrvalo to dlouho a přišel jsem k odbočce na Králův stolec. To bylo místo, kde se údajně zdržel i sám král Karel IV. Potkal jsem cestou nějaký dětský oddíl, kdy mi vedoucí potvrdil, že jdu správně, protože sem jsem si prostě zajít musel.
To je tohle ?
Vypadá to pěkně, ale opravdu je to tothle ? Ale ne, to musíš po prošlapaných schodech obtížně snad i po čtyřech vzhůru, jako v Kokořínském dole na Nedamy a mysli na to, jak bezpečně slezeš. Zkusil jsem to a vzpomínal jsem i na krkolomný výstup na Rudolfův kámen v Českém Švýcarsku. Tam už bych si dnes asi netroufl a není to zase tolik let na zpět. Je to někde tady.
Čekal jsem výhled někam na jezero, či na hrad, ale toto mělo také svoje genius loci.
Opatrně jsem slezl a místy i převážně po zpátku. Už bylo asi 15.30 hodin, za hodinu zapadalo slunce a já musel ještě dojít do městečka Doksy k autu. Čekaly mě však ještě dva pěkné a důležité okamžiky. Potkal jsem u odbočky starší ženu se psem a v ruce držela obrovskou houbu. ,, Pane, nechcete hřib ? Krásný podborovák. já to nemám kam dát a lidi už to ani nechtějí." To vám byla tak krásná, zdravá a velká houba, že jsem ji nesl 2.5 km v ruce, a když jsem pořizoval obrázek níže, tak jsem ji prostě odložil na zem do trávy.
Inu, Halloween má sílu už i u nás. Ale, tak proč ne ? Děti mají radost a je to další zpestření kalendáře. Zato od začátku ledna do Velikonoc u nás prakticky nic není, až je to možná trošku škoda. Teď už se děti těší na lampionový průvod na sv. Martina. Pokud se nepletu, tak ta bílá bytost se snad jmenovala Perchta, jak jsem se někde dočetl . ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Perchta) , ale mně různé sváteční rituály zas až tak moc nikdy neříkaly.
Naopak bylo období, kdy jsem dokonce trošku nadával, protože jsem měl rád pohledy měst a děvčata z ciziny mi posílala v tu dobu na pohledech různé Santa Clause a jiné figurky. Když svátky pominuly, tak jsem se konečně zase dočkal svých oblíbených pohledů měst, kanálů, větrných mlýnů, sýrů, tulipánů, či poldrů. Inu, tenkrát žádný i nternet nebyl, cestopisy v TV jen z návštěv různých primitivních afrických kmenů, pohlednice také u nás neměly mnohé ještě ten lesklý obal, a tak to bylo něco. Dnes to nemá pro veřejnost žádnou cenu, ale jinak to jsou vzpomínky na určité období života. Mimochodem, pohlednice sbírám na výletech dále a je jedno, zda jsou tuzemské, nebo už jsem třeba i jen kousek za hranicí, jako posledně v Sebnitz. ( Velký pátek 2022)
Ještě vás značka vede kolem nějakých sádek, které mi připomněli Liběchov. Tyto leží na Robečském potoku, který pramení u Oken, napájí Máchovo jezero a v České Lípě se vlévá do Ploučnice. Mimochodem, víte jak pracuje náš mozek ? Víte, proč máme tak rychlé reakce na některé věci ? Je to tím, že máme již určité předešlé zkušenosti, a tak vlastně reagujeme porovnáním zážitku se zkušeností. Není tak třeba jít kamsi do hloubky mysli, ale jde o určitou interakci mezi předešlými zážitky a situací, kterou právě zažíváme. Odpusťte mi, zda vás tady poučuji, ale když mě občas věda fascinuje tak, že si leccos já sám sobě rád připomínám. Kdysi nedostupná literatura dnes plní oddělení s názvem ,, Osobní rozvoj."
Také se tomu říká radost z poznání a uznejte, že v dnešním světě potřebujeme k pohodovému stylu života co nejvíce různé radosti, což je věčný boj s náladou i našim okolím..
Místní radnici tu mám i v přijatelnějších podmínkách, ale pozdní podzim o sobě již dával vědět a navíc byl 28. října již pravý SEČ.
Rozloučíme se pohledem na Muzeum K.H.Máchy, kde jsem byl nucený ukončit před polednem jízdu autem. Z mé strany spokojenost. Splněný odvěký sen, návštěva oblíbených i krásných míst, slušně velká houba do smaženice a v Lobči potom ještě dvě petky ležáku na doma. Škoda jen, že bylo po víkendu, ale takový je život, který má svůj jízdní řád, který občas i vlivní upravují.
Pohodový listopadový víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Listopad 5, 2024
20:38
Přátelé, Česko zažilo takový víkend, že to snad žádný radioamatér u nás nepamatuje. Aspoň to mnozí tvrdí. Soutok byl u toho a jistě bude článek, protože něco takového jsem dosud nezažil ani já. Jenže bych také rád dokončil ten článek, kdy jsem obešel Máchovo jezero. Víte už, že když píši tyto typy na výlety, tak v podstatě vše znovu prožívám a navíc mám pochopitelně pocit, že dělám i něco veřejně prospěšného, jako každý autor čehokoliv. Teď je ale také na čase si opět trošku připomenout aktivity RMM a vězte, že tu máme i novou publikaci. Speciál je tedy opět z pera propagátorky RMM paní Kristýny Frelichové. Pohodový týden !
Ecce patrona nostra - pozvánka na slavnostní křest, akce - listopad
Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
Srdečně Vás zveme do mělnického muzea v listopadu. V pondělí 25. 11. v 18:00 hod. si nenechte ujít slavnostní křest publikace Ecce patrona nostra věnované mělnické a české patronce kněžně sv. Ludmile.
V rámci programu Dne města Mělníka v Masarykově kulturním domě Mělník muzeum představí dlouho očekávanou publikaci Ecce patrona nostra – Středočeský památník oslav 1100. výročí mučednictví sv. Ludmily. Publikace kulturní veřejnosti opětovně nabídne úspěšnou esej „Krajiny sv. Ludmily“ z pera na Mělníku dobře známého historika umění Dr. Vladimíra Czumala; text doprovázejí krajinářské snímky Mělničana MgA. Miroslava Páska. Kniha dále zahrnuje i tematické eseje dalších odborníků a výběrovou retrospektivu svatoludmilských jubilejních počinů z let 2017–2022. Publikaci bude možné zakoupit. Na Vaše dotazy bude připraven historik Mgr. Lukáš Snopek, který sborník sestavil.
NENECHTE SI UJÍT DALŠÍ PODZIMNÍ AKCE:
Již zítra 6. 11. v 17:00 hod. se koná poslední letošní mykologická přednáška v muzejní kavárně. O houbách rostoucích na Mělnicku Vám povypráví mykolog Jaroslav Malý.
Sobota 30. 11. Předvánoční řemeslný jarmark s předváděním řemesel a dílničkami pro děti ve všech prostorech muzea.
Do 24. 11. je otevřena výstava Král železný a zlatý - uvidíte kostýmy a rekvizity z natáčení historického filmu Zbojník včetně rekonstrukce helmice a varkoče Přemysla Otakara II.
3. 12. v 16:00 hod. se na Vás těší historik Mgr. Lukáš Snopek na další komentované prohlídce výstavy Mělník v čase: 750 let města!
V kavárně a vstupních prostorech muzea na Vás čekají výstava fotografií Ladislava Záruby Mělnické inspirace (prodlouženo do 12. 1. 2025) a výstava dětských výtvarných prací Mělník, moje město.
Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!
Přeji příjemný den
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Listopad 2, 2024
21:35
Rozhlasová stanice Hessische Runfunk eins za mělnickým zámkem v pátek 1.11. zcela nahradila signálem jinak zde běžně pobývající stanici Bayern 3.
Tak si tak čtu knížku Karla Lojky a Martina Klihavce s titulem Velký Mělník 1 ( k 750. výročí města), když mě napadne, že už je moc hodin, ještě jednou je třeba brzy vstát do práce a měl bych také už vypnout PC. Jenže si to na poslední chvíli rozmýšlím s tím, že se ještě podívám na fb skupiny kolegů, kteří se zabývají lovem dálkových rozhlasových stanic a multiplexů v pásmech FM a DAB+.
Koukají na mě na monitoru věci, kterým nemohu ani uvěřit a při pohledu ven z okna se ani nezdá, že by kolem pouličních lamp byla nějaká mlha. Jenže mě všechno upozorňuje, že je tu po velmi dlouhé době den s velkým D a nejlépe by bylo, kdybych šel ven do terénu. Tak jistě, jsou i chvíle, kdy vás média lákají ven na kometu viditelnou očima, nebo je tu příslib polární záře, ale to je přeci jen mnohdy něco jiného, než když vám někdo ze známých řekne, že je něco právě teď, jdete skoro na jistotu s velkou šancí a hlavně to máte i jak zaznamenat, aniž by to bylo nějak obtížné.
Jenže mě už ve čtvrtek ve 22.30 nikdo nepřesvědčil, abych někam chodil. Některé věci však jdou vyzkoušet i doma, ale potřebujete hlavně chuť i jistou zkušenost. U tohoto hobby nikdy nevíte, protože jsou situace, kdy si ty elektromagnetické vlny opravdu dělají co chtějí. Má to samozřejmě příčinu, která je asi tak předvídatelná, jako počasí, ale s oblibou říkáme, že u tohoto nikdo neví.
Rozhodl jsem se tedy s velkou dávkou pesimismu to vyzkoušet doma a opravdu se na několika kmitočtech děly neuvěřitelné věci. Nevím jak, ale objevily se tu stanice z Hesenska. Ne, žádná mělnická zámecká vyhlídka, ale prostě ten signál vnikl i jinam do města na různé antény, jako v časech, kdy naše asi čtyři stanice vysílaly v pásmu OIRT východní normy, Západ v CCIR a firma Tesla už tehdy dělala rádia s oběma pásmy FM. Tedy, ve druhé polovině 80. let.
Postupně jsem naladil tyto stanice : 105.9 MHz- Hitradio FFH a 94.4 MHz- hr1. Obě vysílají ze 426 km vzdáleného vysílače Groser Feldberg, který najdete na SZ od Frankfurtu nad Mohanem. Pak jsem měl ještě nějakou němčinu na 101.5 MHz, ale žel se nepovedlo identifikovat stanici. To se ví, že jsem aspoň pořizoval nahrávky, protože to doma přece jen nemohlo soutěžit s příjmem u mělnického zámku a svým způsobem jde o unikátní záznam domácího příjmu. Pochopitelně se RDS stanic ulovit nepovedlo, ačkoliv i zde se stávají zázraky.
Ráno jsem si všiml, že je opravdu lehce mlhavé ráno a otázka zněla : ,, Budou podmínky i v pátek, když je druhý den volno ?" Štěstí přálo, ale to již byl plán zcela jiný. Nové rádio ještě žádná dálka s RDS !!! v tropo podmínkách nad 300 km nepokřtila, a tak to byla výzva zajít k zámku. Tam se děly v pátečním podvečeru věci. Nejen, že se na 94.4 objevil opět již kdysi na starý mobil ulovený hr1 ( 426 km), ale podařila se po těžkém zápase i RDS stanice SWR4 TU ( Bádensko - Wüttenbersko) ze 457 km vzdáleného vysílače na kopci Raichenberg.
Bohužel byl na kmitočtu 101.5 MHz bezvadně slyšet švýcarský Säntis ( přes 500 km), ale bavorská stanice Antenne Bayern vysílající fotbal byla tak silnou konkurencí, že ta RDS prostě nepadla a zůstala jen nahrávka. Švýcaři mají na konci roku 2024 své FM začít vypínat a tato stanice navždy zmizí jen v pásmu DAB+, které nemá takový dosah, ale je kvalitnější a prý levnější. Sám jsem zvědavý, zda do té doby stihnu vyfotit svoji RDS stanice, nebo to zůstane jen výsledkem kolegů s lepší technikou.
Na kmitočtu 105.9 MHz se povedl nápis Aktuell, což podle pomocné literatury poukazuje na stanici MDR Aktuell ze 147 km vzdáleného vysílače Oschatz v Sasku. To se povedlo se štěstím, protože začal zesilovat signál domácí stanice Rock Zone z Prahy, který měl občas nepřekvapivě dost navrch.
Také v pásmu DAB+, všechny často lovené muxy posílily, ale na kanálu 12B byl opět durynský privátní multiplex a nikoliv rakouský kopec Gaisberg, který bych tu rád někdy v pořádné mlze ulovil. Na kanálu 10B, se mi posledně povedlo ulovit jeden z nových rakouských multiplexů z vysílače Jauerling, ale přesto, že jsem nyní ulovil stanici Kronehit z Jauerlingu 105.3 i z Vídně 105.8 MHz, tak v pásmu DAB+ úspěchy nebyly. DAB+ Autria podlehl na 5D saskému Antenne DE a 2 dílky na kanálu 11C nakonec nepatřily rádoby opět po čase ulovenému multiplexu City mux Wien II , ale privátnímu muxu Sachsen - Anhalt.
Poslední tři snímky jsou z dnešního sobotního večera, když přišlo avízo. Na prvním je staronový, ale jinak celkem vzácný Unterfranken ( 10A) z vysílače Kreuzberg 318 km. Druhý patří muxu hesenského rozhlasu z vysílače na kanálu 7B a třetí pravděpodobně z vysílače Herscheld tu má zřejmě premiéru. Vzdálenost 478 km. Pro tuto premiéru jsem dnes na avízo vyrazil, protože ten opravdu ve sbírce dosud nebyl a je to opravdu vše meteorologie a tajemné šíření vln.
Závěrem připomínám, že jsem dnes napsal články dva !! Pohodový víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
18:39
Snad každý čtenář Soutoku ví, jakou inspirací mi byl v životě Karel Hynek Mácha, aniž bych si to zprvu mnohdy uvědomoval. Vždyť krajina severně od Mělníka je prostě kouzelná. Ať už projíždíte romantickým Kokořínským dolem plném skal a lesů, kde vás zdraví říčka Pšovka se svými občasnými tůněmi i rybníky, nebo vzhlížíte do kraje z polních úseků na trasách mířících k obci Střezivojice, či někam k městečku Mšeno.
Tady všude je prostě krásně, byť celá naše vlast má něco do sebe, ale tady to máme nejblíže a leckomu i zdaleka se tu líbí. Kdo si zdejší krajinu oblíbí, tak brzy narazí i na červenou turistickou mezinárodní trasu, která tady u nás dostala už dávno jméno po básníkovi Karlu Hynku Máchovi. Mnozí po ni chodí i nevědomě jen po úsecích, když poznávají Kokořínsko, nebo tu prostě relaxují, ale jsou i tací, kteří chtějí velkého básníka i turistu napodobit a zkusí si po ni dálkový pochod třeba i jen tak, jako jsem to učinil v roce 1991 já.
Ovšem, do městečka Doksy můžete stejně tak dorazit autem, autobusem, po železnici a v neposlední řadě na jízdním kole. Konečně, zejména poslední jmenovaný způsob si mnozí návštěvníci užijí a odměnou jim je pak často pohled na čarovnou hladinu jezera, které v minulosti neslo název Velký rybník. Mnozí se tu v poločase tak oddáváme romantickému posezení, než obrátíme svá kola na relativně dlouhou cestu k domovu.
Jedna věc tu však zůstává nenaplněna. K Máchovu jezeru jsme sice dorazili, můžeme se tu občas i vykoupat, nebo svézt výletní lodí, můžeme si dát něco dobrého k jídlu i k pití, ale také vás může přepadnout jistá touha tuto velkou vodní plochu, kterou básník propagoval již ve svém Máji, tak ji aspoň jednou v životě celou kolem dokola obejít, nebo objet na kole.
A úkol to zrovna není malý, zvlášť když blízké okolí jezera moc neznáte a rozhodnete se pro pěší akci. Vždyť je to akce na téměř čtyři hodiny chůze a počítejte s délkou 16 km. Jenže, na druhou stranu vás po absolvování čeká krásná odměna v podobě perfektně stráveného dne a pocitu, kdy si už navždy můžete říci, že jste ten Velký rybník po svých celý obešli. Lidé si dávají v životě různé mety, a pak mají na co vzpomínat.
Vždy jsem si myslel, že tento občasný nápad vykonám někdy během krásného dlouhého letního dne, nebo snad během optimistického jara, ale nakonec mě myšlenka přepadla v těchto dnech a byla moc silná. Proč ne ? Proč to neudělat v podzimním měsíci říjnu, kdy je sice bílý den už poněkud kratší, ale listí již hraje všemi barvami a lidí je tu podstatně méně, než v sezóně. To musím ještě zmínit fakt, že na pláže je volný přístup a stánky vám tu venku za příjemného počasí nabídnou ještě leccos.
Konečně, proč takovou věc neučinit na státní svátek 28. října ? Sice jsem i zavzpomínal na rozhlednu na Vrátenské hoře, která potažmo ve stejný den slavila 25. výročí, ale stejně jsem tam nedávno byl a není mi známo, že by se tam k 25. výročí soustředila nějaká sláva, jako tomu u některých rozhleden občas bývá. Byl jsem prostě přesvědčený, že nastal ten správný den a ač nebylo druhý den volno, což moc rád nemám, tak jsem prostě za splněním jednoho z dávných snů vyrazil.
Ostatně, není příhodnější situace, než když si o něčem rozhodnete sami a nemusíte se na nic ohlížet, protože i to počasí se vyvíjí dobře. Vyrazil jsem tedy 28.10. 2024 autem k svému cíli na start plánovaného okruhu a cesou jsem potkával drobné nepříjemnosti, se kterými se bylo třeba vypořádat. Tím byla třeba vyfrézovaná silnice mezi obcemi Vysoká a Kokořín, rozbitá vozovka mezi obcemi Dobřeň a Střezivojice, o nic lepší mezi Kokořínem a Jestřebicemi a uzávěrou v samotných cílových Doksech.
Nebylo vůbec třeba řešit místo parkování, protože mě cedule na silnici vedoucí z centra do Mimoně nikam dále nepustila. Skončil jsem zaparkovaný před jistým obchůdkem poblíž Muzea Karla Hynka Máchy. Jak symbolické. Bylo sice otevřeno a v hlavě jsem měl ještě vzpomínky na Velikonoce 2022, kdy jsem muzeum navštívil a s paní si slušně o lecčems popovídal, ale dnes mě to hnalo dále, jako natěšeného turistu, který se opravdu nechce už ničím zdržovat. Není divu, vždyť hodiny ukazovaly 11.50 SEČ a slunce zapadalo někdy v 16.48.
Vyrazil jsem tedy, jak jen to nejrychleji šlo, a až do Starých Splavů mi byla souputníkem červená značka Máchovy cesty. Prvním takovým zajímavým místem je mostík pro pěší vedoucí přes trať v blízkosti vlakového nádraží. Pak nezapomeňte při otevřené bráně navštívit pláž, kde je možnost posezení. Značka sleduje nějaký čas blízkost železniční trati, provede vás kolem restaurace Port a za asi 40 minut jste na pokraji Starých Splavů.
Docela jsem byl rád, že jsem tu pěšky vyrazil v říjnu, protože i tak tu byl čilejší provoz zejména cyklistů, ale občas i pěších na procházce. Na kraji Starých Splavů jsem odbočil po neznačené cestě k jezeru, kde mě čekala slavná Jarmilina skála, u které jsem již kdysi byl při návštěvě Spící panny, a pak jsem pokračoval po zdejší pláži až k takzvané Turnovské restauraci, která je takovým výstupním bodem k různým variantám turistických cest. Asi 200 metrů odtud je jedno z nejzajímavějších míst celého Máchova jezera. Vody tu padá propustí do úzkého koryta, kterým pak pokračuje v podobě strouhy směrem k České Lípě.
Vůbec není od věci si tu připomenout, že Máchovo jezero napájí několik říček, či spíše potoků. Tím nejhlavnějším je Bobří potok, který pramení poblíž obce Okna ve směru na Mšeno. Ten napájí několik rybníků na JV od města Doksy, pak Máchovo jezero, Novozámecký rybník u obce Zahrádky a skrze rezervaci Peklo přitéká do České Lípy, kde se vlévá do Ploučnice končící svůj tok v Děčíně v našem Labi.
Asi 200 metrů odtud žlutá značka dnes končí ( dostali jsme se na ni u Turnovské restaurace) a je třeba pokračovat po modré. Celé Staré Splavy jen kousek odtud končí ještě několika rekreačními staveními a až sem to byla opravdu rovinatá pohodlná cesta po komunikacích, které jsou vhodné i pro kočárky. Máte za sebou něco přes hodinu pěší cesty a pokud chcete výlet rychle ukončit, tak není nic snazšího, než se obrátit a po žluté dojít až k nádraží ČD ve Starých Splavech. Takovou zajímavostí je, že v minulosti bylo Máchovo jezero plochou větší a voda prý sahala až pod Jarmilinu skálu.
Zde svůj dnešní článek ukončím, protože mám ještě plno věcí v plánu. Další důvod je ten, že toto je meta, kterou doporučuji těm nejméně zdatným i kočárkům a konečně jsem nabyl dojmu, že tady končí taková ta téměř souvislá riviera, ač má Máchovo jezero těch pláží více. Dále je to již trošku divočejší krajina, více přírody, skoro žádná stavení, ale pořád pohodové.
Potěšte se tedy fotogalerií z této části okruhu, ale mám takovou prosbu. Něco jsem fotil fotoaparátem, něco mobilem a každý přístroj mi to poskládal časově za sebou. Nechci to časově třídit z obou přístrojů, a tak dáme za sebou nejprve fotoaparát, a pak mobil. Popisky asi nebudou. Konečně, udělejte ten druhý krok sami. Projděte si to a budete chytřejší.
Pohodový první víkend měsíce listopadu. !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 30, 2024
19:00
Dnes mi zrovna jeden člověk povídá : ,, Tohle období nemám rád. Sice bude ještě trošku sluníčko a barevné listí stromů má něco do sebe, ale jinak jsou krátké dny a celkově je vše takové neslané nemastné."
Tak to já tak úplně říci nemohu, byť mám také raději ten půlrok od března po září, ale v těchto dnech opravdu nevím co dříve dělat, což je ještě umocněno pracovními povinnostmi. Snažím se totiž finišovat s četbou knihy Velký Mělník I od autorů Martina Klihavce a Karla Lojky, ale pro pestrost zájmů to nejde tak rychle. Kromě toho, že se teď u nás v republice v rozhlasovém pásmu DAB+ pořád něco děje a provozovatelé multiplexů přecházejí na řádně přidělené příděly, tak už vystrčily drápky první podmínky a opravdu to po dlouhé době zase létalo ze slušných dálek.
Jenže jsem prodloužený víkend věnoval i výletu, čekají tu na mě další knihy plné poznání, a když už jsem měl cestu do lékárny, tak tu na mě čeká i nové číslo časopisu Živá historie, které je věnováno Janu Žižkovi. Dále připomínám, že právě listopad ( 25.) je termínem, ke kterému se vztahuje letošní oslava 750. výročí města a určitě by stálo za návštěvu mělnické RMM, kde je hlavní důraz zaměřený na výstavy, které tu najdete níže ve starších článcích.
Jenže, ony ty mnohé akce na nikoho nečekají, nezajímá je, kolik má autor času, či jaké má plány a už by to tady na Soutoku zase chtělo něco nového. Ovšem, výlet mi tentokrát přinesl plno radosti a asi bude se zpracováním ještě trošku práce. Nicméně mi po dlouhé době dodal materiál pro můj youtube kanál, tak pokud se chcete potěšit dvěma krátkými, dle mého názoru roztomilými videosekvencemi, tak mrkněte na ....
https://www.youtube.com/watch?v=RZKw53t8CV8
https://www.youtube.com/watch?v=R38s4TP7NOc
Radost je opravdu všude kolem nás, jen ji objevit.
Ale, nepsal jsem samozřejmě dnešní článek proto, abych tu meditoval nad tím, jakou může být výhodou, když už si opravdu můžete dělat, co chcete, ale pojďme se na některé akce podívat. Mimochodem, pochopitelně vycházím z toho, že celá řada dění u nás ve městě ( například výročí Jarošáčku) má slušnou propagaci v celé řadě místních fb skupin, a tak nyní zvlášť rád vás pozvu na své oblíbené a mimochodem ještě mnou nenavštívené akce v Lysé nad Labem, na které se snad jednou také vypravím.
Těch pěkných výstav je na výstavišti v Lysé nad Labem více, ale zrovna v nepříliš lidmi oblíbeném listopadu, se tu ve stejnou dobu sejdou Slavnosti piva i vína s populárními věcmi kolem automobilismu a rychlých kol. Mimochodem, vzpomínám, že minimálně v jednom ročníku zaštítila jistá výstava s názvem Rychlá kola i dění na železnici, když část výstavy probíhala v tamním železničním nádraží a jedním z exponátů byla tuším svého času vlajková loď ČD elektrická lokomotiva E 380.
Lysá nad Labem má s Mělníkem dost dobré železniční spojení ( cca 30 minut jízdy rychlíkem, 50 minut zast. vlk.), výhodnou jízdenku PID, a i to je důvod, proč tak rád dávám na Soutok výstavy právě odtud. Jako, kdyby se to v podstatě konalo u nás na předměstí, jen to samozřejmě stojí čas i něco za vstup. Ovšem, dáme si také něco přímo z domova, a tak tu máme po delší době zase cirkus.
Pohodový zbytek zkráceného pracovního týdne a užijte si příjemně první listopadový víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 24, 2024
21:21
Ty tam jsou časy, kdy se v jízdních řádech děly každý rok změny ve velkém. Vždyť třeba jen v historii železnice v našem regionu na naši hlavní trati číslo jízdního řádu 072 došlo několikrát k přečíslování tratě, k jejímu rozdělení na část označenou 072 z Lysé nad Labem do Ústí nad Labem a 073 z Ústí nad Labem po našem břehu Labe do Děčína. Došlo k taktové dopravě, kdy si cestující prostě jen pamatuje, že například každých 20 minut před sudou hodinou jede rychlík do Kolína, a že rychlíky ve směru na Lysou nad Labem končí v Kolíně a zastávkové vlaky v Lysé nad Labem.
Tím úplně posledním obdobím pro vlaky i autobusy bylo zařazení linek do PID, což v případě železnice u nás nastalo jednorázově a u autobusové dopravy se postupně integrovalo například Mšensko s okolím Byšic, Kralupsko s jihem okresu a úplně poslední západní část Kokořínska následována dálkovými linkami do Libereckého kraje, kam patří Česká Lípa i Doksy. Tím vlastně skončilo takové to hlavní důležité dění, které nám přineslo určité výhody a začalo období, kdy se vše dle zájmu a poptávky takzvaně dolaďuje.
S tím vším minulým však odešla i jistá nostalgie, kterou si nejvíce užívali milovníci jízdních řádů, ale také cestující, kteří se vyžívali ve faktu, že zrovna právě třeba tato spoj je zaveze bez nutnosti přesedání až hodně daleko do cíle jejich putování. Ono totiž přesedání některé lidi trošku straší, nebo odrazuje od cest na větší vzdálenosti, může být při delším zpoždění zejména u vlaků problémem, ale takový je zkrátka dnešní standard.
Soutok sám si uvědomuje, že se těch zásadních změn na různých linkách v poslední době zase tolik neděje, ale kouzlem jízdních řádů je fakt, že se občas objeví něco docela zajímavého, nebo i důležitého a k dnešnímu článku mě motivovalo setkání s občankou Neratovic, která si pochvalovala, že se u nich různé autobusové spoje prodlužovaly, čímž mě motivovala, abych se nasvůj zejména v dětství oblíbený svět podíval podrobněji.
Jako vůbec nejdůležitější akcí v našem regionu pro rok 2025 považuji zřízení expresní linky do Kralup nad Vltavou. Spoj vykoná cestu za 35 minut, nemá mezi Mělníkem a křižovatkou dálnice se silnicí do Slaného u Nové Vsi žádnou zastávku a hlavně je tu možnost přesednout na linku do Kladna, která tudy nově projíždí z Roudnice nad Labem. Expresní linka má číslo 646, v pracovní dny bude jezdit každou hodinu, o víkendu ve dvouhodinových intervalech.
Může nám to tedy nostalgicky připomenout to dávné období, kdy si doprava do Kralup nad Vltavou nezadala s dopravou do Prahy. I tady nyní vidím nějaké noční spoje.
https://autobusy2024.idsk.cz/files/JR_1216.pdf
Mimochodem, tradiční linka 466 má nově obsluhovat také obec Nelahozeves. Autobus do Kladna jezdil před mnoha lety dokonce z Mělníka, ale zřejmě nebyla vytíženost,a tak byla linka číslo 617 nově směrována z Kladna do Kralup nad Vltavou,a pro příští rok se počítá s další změnou,kdy bude jezdit do Roudnice nad Labem. Tím nastane u dálnice v Nové Vsi zajímavá situace, protože současný autobus z Mělníka ( Mladé Boleslavi) do Roudnice nad Labem ( 467) jezdí o víkendu pouze ve čtyřhodinovém taktu, a tak tu bude příležitost pro cestujícího z Mělníka nejen pokračovat do Kralup nad Vltavou, ale po přesednutí také do Kladna, nebo Roudnice nad Labem.
Co mě ještě v návrzích řádů ČD, nebo uautobusových linek pro rok 2025 zaujalo ? Není to tak dávno,co jsem v článku o Staré Boleslavi psal, že dlouholetý autobus z Mělníka do Brandýsa nad Labem byl sice zkrácen do Kostelce nad Labem ( 471), ale v tomto městečku začímá linka, která vás proveze Brandýsem a doveze vás až k vlaku do Staré Boleslavi. Vězte, že jsem v seznamu linek PID Středočeského kraje objevil i linku začínající v Neratovicích, která jede do Brandýsa nad Labem.
Jako Mělničan jsem to však moc nezkoumal a kromě dvou železničních tratí ( 072 a 076) jsem se podíval také na dálkové autobusy jezdící přes Mělník, což zde vysvětlím. Začnu u vlaku. Tady mi přišlo nejzajímavější , že první ranní vlak jedoucí každý den z Mělníka ve 4.16 pojede zastávkově do Prahy na hlavní nádraží s příjezdem v 5.20 hodin. Tak brzy se v sobotu nedostanete do Prahy snad ani autobusem, pokud se nemýlím a je to samozřejmě výhodné pro cestovatele. Letos musíte ještě do změny řádu v prosinci ( 14.12. přesedat ve Všetatech. Koukám na to a autobus 369 je v Ládví až v 5.38, k čemuž ještě musíme přidat nějakých 8 - 10 minut na metro.
Na závěr tedy k těm dálkovým autobusovým spojům. Psal jsem tu už v listopadu 2011 takový dlouhý seriál o dopravě na Mělníku i pod ním. Jako kluk jsem často procházel starým autobusákem ve Fibichově ulici, kde v dolní části naproti přes ulici proti dnešní pekárně bylo stanoviště dálkových autobusů ( číslo 4) jedoucích do Prahy. Zde zastavovaly busy značky Karosa a shodou okolností, se tu někdy po půl osmé vystřídaly všechny tři. Vždy mě zaujaly ty dlouhé nápisy měst na trase nad čelními okny.
Jeden jel až ze Šluknova, odkud spoj vyjížděla už ve 4.05 hodin, aby byla někdy v 8.20 hodin v Praze na Florenci. Další dálka vyjížděla ve 4.15 hodin z Hrádku nad Nisou, což je městečko poblíž místa, kde se setkávají hranice tří států. Poslední byla spoj z Děčína přes Žandov, Kravaře a Zakšín do Prahy. Ta byla pro nás zajímavá i v opačném směru, kdy bylo možné jet v 7.45 až do Hřenska s příjezdem v 10.30 hodin. Později přišla další linka, a pak další a další, ale to už bych byl až moc mimo článek ve starém seriálu.
Děčíňákem jsem jel naposledy někdy počátkem 90. let 20. století z obce Blíževedly domů. Tato linka byla nejprve zkrácena do Benešova nad Ploučnicí, pak do Žandova a nakonec z těchto tří, jako jediná zrušena zcela. Linka do Hrádku nad Nisou byla takovou rozmanitou linkou. Jen některé spoje jely až do Hrádku. Další končily v Jablonném v Podještědí, nebo jen v Mimoni, či dokonce v Doksech. Linka pak byla zkrácena pouze do Jablonného v Podještědí a dnes ji najdete pod číslem 410.
Neznamená to tedy, že by už nebylo možné, se po této trase dostat autobusem až do Hrádku nad Nisou,ale je třeba v Jablonném přesedat. Ovšem, rok 2025 přinese i sem zásadní změnu. Letos můžeme na autobusech této linky naposledy spatřit nápis Jablonné v Podještědí. V roce 2025 bude již na těchto autobusech uvedena cílová stanice Mimoň, případně Doksy. Pouze spoj odjíždějící v 17.40 z Mělníka ponese vzdálenější nápis Stráž pod Ralskem. Do města severně pod Ralskem dorazí v 19.10 hodin a jen v pracovní dny.
https://autobusy2024.idsk.cz/files/JR_1096.pdf
Linka číslo 400 je další takovou nostalgií. Většina spojů již tenkrát končila v Rumburku a případně ve Varnsdorfu, což byly názvy, které mně školáčkovi kdysi zněly až exoticky. Není to tak dávno, co byla rozdělena snad dokonce do dvou linek a bylo by zajímavé zjistit, zda také existuje nějaký archiv jízdních řádů. Vzpomínám, že spoje končící v Novém Boru stavěly v obcích dále za Mělníkem a spoje končící ve Varnsdorfu jely z Mělníka až minimálně do městečka Dubá, jako přímé spoje, případně stavěly až od České Lípy. Ostatně, jízdní řády, se na některých linkách až neskutečně historicky hýbaly.
Někdy předloni, se dokonce v jízdním řádu objevila nová stanice Cvikov autobusové nádraží, ze které dva spoje denně vyjíždějí a také tu končí. Letos tedy jezdí některé spoje až do Rumburku, další jen do Varnsdorfu, a tyto za Mělníkem staví až v pásmové obci Medonosy a dále za Českou Lípou již v každé zastávce.Řada spojů jede pak celou cestu zastávkově až do cílového Nového Boru. Ovšem i tady se chystají velké změny a Soutok zřejmě ví proč.
Pamatujete na můj letošní srpnový výlet k nejsevernějšímu bodu republiky ? Tehdy jsem jel místním autobusem číslo 410 po lince Varnsdorf - Rumburk - Jiříkov - Šluknov - Lobendava - ( Severní ... v pracovní dny). Co se tedy mění na lince PID číslo 400 ? Pouze dva spoje denně pojedou až do Rumburku. V 10.10 a v 18.10 hodin z Mělníka. Další linky ponesou nápis Varnsdorf, nebo častěji Nový Bor. Zajímavé je to v řádu se stanicí Cvikov. Nebude již stanicí vyloženě výjezdní, nebo cílovou, ale především to bude historicky prvně, co dva dálkové spoje pojedou o pracovním týdnu dvakrát a o víkendu jednou denně do Varnsdorfu a potažmo Rumburku ( od nás v 18.10) z Nového Boru přes Cvikov.
https://autobusy2024.idsk.cz/files/JR_1094.pdf
Tak jistě, nepředpokládám, že bych někdy měl potřebu jet někam k severu na Rumburk někdy odpoledne, ale na druhou stranu tu chci ukázat, že lidé se nezabývají jen archeologií, nebo architekturou, ale jistá skupina, se tu a tam zajímá vlastně o historické proměny jízdních řádů. Pod slovem historie si lze opravdu představit mnoho věcí. Ne každý vám odpoví, že ho zajímá historie,nebo regionální historie. Také jsem dostal odpověď, kde lidé pod pojmem historie například tvrdí, že vůz MB 1000 byl vyroben v roce 1964 a Škoda 100 v roce 1972. Jiný vám to řekne o typech rádií,nebo jízdních kol atd.
Ale, to jsem odbočil. Ať už vám přijdou tyto informace užitečné, či nikoliv, tak jsem je při takovém lehkém namátkovém prohlížení jízdních řádů pro rok 2025 vyhodnotil asi jako ty, kde se něco děje a týká se to našeho okresu, či spíše nás zde žijících. V odkazu níže,se třeba dočtete o 15 metrů dlouhých busech mezi Mělníkem a Prahou hlavně na lince 369,ale to myslím již jezdí.
https://autobusy2024.idsk.cz/popis-zmen-(bus-a-vlak)
Jak jistě víte, tak se u nás na vybraných spojích rychlíků RegioJet na jaře testovaly čínské soupravy, které budou zřejmě podle posledních informací v roce 2025 nasazeny do pravidelného provozu na naši trati číslo 072. Pokud jde o lokálku do Mšena, tak nezbývá než doufat, že se k rozhodování o ni dostane někdo rozumnější a obnoví se tak snad pravidelný celotýdenní provoz, který je vzhledem k její nedávné modernizaci smysluplnější.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Poslední komentáře
Petr Moss
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK