Tip: Události z kalendáře si můžete pohodlně přenést ve formátu ICS do Vašeho mailového programu či mobilu.

Zpravodajství

Únor 11, 2019

19:08

Snad již před Vánocemi ke mně dolétla zpráva, že se prý po letech koná zase U Grobiána Podkováň Fest, ale kolega si nemohl vzpomenout, kde to jen četl. Hlavně mě udivil poměrně brzký termín akce, ale je to tak. Zatím mám k disposici pouze tento malý plakát, který jsem právě objevil na nějakém facebooku. Jinde se o akci zatím nepíše.

Co dodat ? Tak samozřejmě je fajn, že se nám akce do krásného prostředí Kokořínského Dolu opět vrací a doufejme, že snad bude vyhovující počasí. Stany jsou sice vyhřívané, jak se uvádí, ale počasí má stejně vliv na věci, které s akcí souvisí.

Na druhou stranu dnes máme výhodu, že kdyby se nezdařil Fest v Kokořínském Dole, tak jistě bude v květnu přímo u nás doma na Mělníku :-). A pokud bude mít někdo ale ohromnou smůlu ....

...., tak jsem chtěl napsat, že bude jistě fest i v Neratovicích ....., ale podívejte se na toto ...


Tak tomu se říká objev na poslední chvíli :-).  Lobeč už dává o sobě zase vědět. Nu, nechme pivo pivem, protože milovníci zlatavého moku jsou ochotní jet degustovat třeba do Železné Rudy a mrkněme na další pěkné akce poblíž.


Zatímco sledovat webové stránky výstaviště v Litoměřicích mě brzy omrzelo, tak nedaleká Lysá nad Labem je pravým opakem. Každý měsíc je tu několik docela slušných výstav.

A na závěr dnešního článku tu máme již první přehled termínů některých periodických akcí ve Mšeně a v okolí.
Kalendář akcí ve Mšeně a okolí. Seznamte se s prvními známými termíny některých akcí v roce 2019.16.02.2019  Večírek kumštýřů pro Hanku, Járinka, Miloše a Karla23.02.2019  Sportovní ples16.03.2019  Borecký půlmaraton30.03.2019  Dětský karneval30.03.2019  Karneval pro dospělé06.04.2019  Expediční kamera27.04.2019  Vymetání výfuků01.05.2019  15. mistrovství světa mopedů Stadion01.06.2019  Běh naděje a Mšenská desítka22.06.2019  14. jízda Kokořínskem13.07.2019  Kokořínský triatlon19.07.2019  Tradiční letní výstava drobného zvířectva17.08.2019  IX. setkání motocyklů československé výroby ve Mšeně25.08.2019  Kokořínské roklinky (běh)22.09.2019  Zavírání šoupátek28.10.2019  Běh Debří15.12.2019  Běh Boudeckou roklí
Zdroj: Soutok

Únor 9, 2019

16:49

Pěknou nepěknou únorovou sobotu milí čtenáři. Na úvod si dáme reportáž z muzea, pak probereme trochu svět hudby a rádia a nakonec se podíváme na situaci bývalých krámků a hospůdek pod městem, čili pod centrem na kopci.

Muzeum bylo plné letadel…
Regionální muzeum Mělník - velký sál 7. a 8. 2. 2019

Mladými modeláři se stali žáci mělnických základních škol na programech se členy Modelklubu Mělník, které probíhaly na výstavě „Chlapi si zase hrajou“ v mělnickém muzeu. Děti se naučily skládat papírovou vlaštovku, vyrobily papírový model letadélka a některé si dokonce vyzkoušely řídit letadlo na 3D trenažéru.

 Zkušení modeláři v čele s předsedou mělnického Modelklubu Janem Zelenkou, předali dětem alespoň malou část svých vědomostí. Doufají, že pro svou vášeň zaujmou i mladší generaci. Pro zájemce vedou volnočasový kroužek „Mladý modelář“ v DDM Mělník. Projekty na výstavě „Chlapi si zase hrajou“ muzeum směřovalo také k podpoře polytechnické výchovy, která se v posledních letech znovu vrací do škol.
Výstava „Chlapi si zase hrajou“ končí již tuto neděli v 15:00 hodin. Poté letadélka z velkého sálu mělnického muzea odletí:-)




Dnes si ještě dáme několik zajímavostí ze světa rádia a hudby.

Máte doma internetové rádio ? Že ne ? Tak jistě, rozhlasové internetové stanice lze poslouchat na různých zařízeních, ale přece jen je rádio nejpohodlnější a nevyžaduje nějaká další přihlašování apod.

Asi před 14 dny nám začala v Anglii vysílat stanice s názvem Radio Greatest hits.

https://planetradio.co.uk/greatest-hits/
https://planetradio.co.uk/greatest-hits/playlist/

Stanice má hrát hudbu 70. až 90. let a hodně připomíná do jisté míry legendární Radio Luxembourg. Měl jsem trochu obavy, že jde zase jen o další stanici, která bude omílat ty nejlepší písničky z 80. a 90. let tak, jak to známe například z televizních hudebních stanic, které si vystačí s jedním rozsáhlým playlistem, ale zdá se, že tomu tak není.

Včera večer jsem tomu věnoval nějaký čas a objevily se tam věci, které jsem snad v tomto tisíciletí ještě neslyšel :-).

A u populární hudby ještě zůstanu. Mimochodem, mám teď období, kdy se spíše věnuji zase objevování starých vykopávek ze světa popu a rocku, než etnické hudbě, o které jsem v minulosti tolik psal :-). Ale, vše prostě podle nálady.

Dovolím si vám představit českou netovou stanici  Color music radio.

http://radiocolor.cz/showpage.php?name=party

Stanice snad hraje i na FM, ale mě hlavně zajímá tato stránka. Tam je plno materiálu na zkopírování do youtube. Plno muziky, která se skoro nehraje. Když pátráte po vzácných písničkách, tak vám sestřihy na youtube moc nepomohou. Je to pech znát jen melodie, nemít je nahrané a chtít je objevit.

Teď už pojďme do světa DAB+ . Na kanálu 12C nám přibyla stanice ČRo - Vysočina. Má sloužit hlavně všem, kteří jedou po dálnici mezi Prahou a Brnem. Včera jsem ji po 17. hodině naladil a hráli tam dechovku. Na stejném kanálu naladíte koncem dubna podobnou stanici zaměřenou na sport. Ta začne vysílat hokejový šampionát ze Slovenska. Vzhledem k tomu, že tu byla loni stanice ČRo- sport, která poměrně brzy zanikla, tak nejsem velkým optimistou, ale budiž.

Ostatně, ač i dnes existují pořady typu ,, S mikrofonem za fotbalem/ hokejem" , tak si myslím, že dnešní doba patří spíše obrazu, pokud ještě považujeme některé výkony našich reprezentantů vůbec za sport. Sorry, ještě pamatuji generaci fotbalistů, kdy jsme byly v tabulce světa snad až na 8. místě a zápasy našich fotbalistů nebyly předem ztracené . Hráli srdcem, rozumem, a když nemuseli, tak nepadali.

Nutno však říci, že jsme měli v rádiu i slavné komentátory, kteří když dostali slovo, tak to byl kabaret :-).


Měl jsem dnes nejdříve čas až odpoledne, a tak jsem se aspoň prošel za zámek, abych pohlédl do kraje a samozřejmě proskenoval DAB+ . Je sice krajně nepravděpodobné, aby se udělaly takové podmínky, jako 27. prosince .....
https://soutok.blogspot.com/2018/12/dnes-byly-spusteny-velmi-dulezite-nove.html

....., ale ono to jinak nejde. Když nebude rybář chodit k vodě, tak rybu neuloví.
Foukal silný vítr, poněkud se zatáhlo, ale objevil se nápad. A jak tak jdu, tak se objevil další. Vzpomněl jsem si na tu knížku plnou historických fotek našeho města od pana Lojky a Martina Klihavce, ale i na řadu dalších věcí.
Pan Lojka tam hodně fotil Vodárenskou ulici a připomínal malý obchůdek, kde je dnes velmi malá, leč stále žijící restaurace Koruna. Už nevím, kde to bylo, ale občas si také někdo vzpomene, že od školy ZDŠ Jungmannovy sady vede dolů prudká Fügnerova ulice.....
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_F%C3%BCgner
....., která má těsně před kruhovým objezdem na Bezručovce odbočku vlevo do sídliště, kde je hned na rohu tento opuštěný komplex ( snímek). V dobách socialismu tu byla samoobsluha s řeznictvím, která zůstala po pádu režimu opuštěna ( možná tam měl jepičí život ještě nějaký podnikatel) a později v části objektu vznikla restaurace s herna barem, což zde fungovalo ještě na konci starého tisíciletí.
Je jasné, že než v těchto místech vznikly supermarkety, tak po všech mělnických sídlištích žily v různých vchodech v přízemí různé zejména potravinářské obchody a večerky. Diskuse na téma supermarkety a obchody v centru, nebo supermarkety a obchůdky v sídlištích už dávno nikdo na serveru Mělníček. cz neprobírá.
Jako kdyby tato nová generace byla už se vším smířená, nebo spokojená, či je prostě jen nebavilo diskutovat. A tak ani nevíme, kolik jich potřebuje náhle koupit jednu, dvě věci a vydávají se pěšky, nebo s vozy ( auty) ve směru od centra přes rušnou Bezručovku do supermarketů.
Já však chtěl dnes psát hlavně o těch restauracích a hospodách pod městem právě u Bezručovy ulice, jakož hlavní mělnické dopravní tepny.. To už nějak občas nechápu. Sídliště, kde není restaurace, a přitom to byla dříve slušná budova. Naprosto stejný případ jen o něco dále, kde bývala pojišťovna a krásná restaurace Narcis s balkonem do parku. Tam se dalo chodit ještě v roce 2008 !  Ale, vezměme to od Pšovky.
U Cinků zavřeno. Dobře, tak je tam ten Motorbar + ještě jedna směrem k Průhonu. Ale, něco jsem říkal o tom, jak pamětníci nenávidí zánik objektů minulosti. Restaurace 106 u dnešního Junkera, U koček, dva roky už i Potůček u koupaliště, kde to v létě žilo.
Pan Lojka vzpomínal OSP, kde také byla hospoda. Vzpomínal jsem ten krásný Narcis. Vždyť dole pod městem na Bezručovce od Olympioniku a té kostky tam není až po Motorbar na Českolipské jediné pohostinství. Kde je chyba ? V lidech ? V podnikatelích? Je to dobou ?
Fakt je, že člověk již mnohokrát musel někde konstatovat, že pokud to chtějí takto dělat, tak přijdou na buben, což se vždy vyplnilo. Většinou tedy píši o centru a případně dění tam, takže dnes změna.
Zdroj: Soutok

Únor 3, 2019

19:01


Možná jste to někdo zaznamenal v televizi, nebo na netu, ale vězte, že pokud si rádi aspoň jednou za čas vyjedete vlakem a hodláte využít docela obyčejné běžné jízdenky, tak můžete být pěkně překvapení. Od 1. února ( od pátku) totiž již žádné obyčejné jízdné neexistuje, ale narodily se nám flexi jízdenky.

Co to je ? Odborně to máte vysvětlené zde:

https://www.cd.cz/typy-jizdenek/-31966/   Stručně řečeno: Teď, až pojedu do Všetat, abych si vyšlápl na svůj oblíbený pochod ,, Po stopách vladyky Beše" :-) , tak vůbec nebudu nejspíše vědět, kolik bych platil za jízdenku ČD, kterou si nekoupím, protože jsou pidky z automatu na autobusáku levnější a lehce spočítatelné :-). Cena jízdenek ČD se má totiž odvíjet podle toho, jak je ta či ona spoj využívaná. Horší by to bylo do Pardubic.

Z toho vyplývá, že pokud pojedu ranním rychlíkem v 7.40, tak můžu očekávat, že to bude rozhodně dražší, než kdybych jel v 11.40. Čím více lidí spoj vozí a cestující má tak menší šanci, že si vůbec sedne, tak má být jízdenka dražší.

http://www.ceskedrahy.cz/tiskove-centrum/tiskove-zpravy/-30410/

https://www.novinky.cz/diskuse?id=554096&articleId=/ekonomika/496273-vytizene-spoje-ceskych-drah-zdrazily.html§ionId=5

Pokud však cestujete vlakem asi tak, jako já, tak vás to může nechat klidnými. Pořád totiž existuje celodenní jízdenka pro celou ČR, nebo určitý region, která má paušální cenu a samozřejmě i oblíbená Jízdenka na léto. Doufám tedy, protože to je téměř ještě zbytečné řešit.
Na druhou stranu tu máme jízdenky PID, které dnes platí  v podstatě až na hranici kraje kde se nic nemění, pokud vím, tak cestujme s rozvahou :-).


Když jsem viděl, jak dnes venku sněží, tak se mi nechtělo vůbec ven. Konečně, jsem občan téměř nejteplejšího místa v Čechách a sníh moc vidět nemusím, že :-)? Hlavně u nás v nížině to hned taje a jinak tomu nebylo ani dnes.

Nicméně jsem se vypravil pro svůj oblíbený časopis ČD tip, který jsem, jako obvykle poslední dobou nesehnal, ale hlavně, že jsem musel ven. Tam totiž zjistíte, že ta bílá barva sněhu docela mile odráží světlo a nějaký čas, se to vydržet dá. Navíc můžete venku chytit inspiraci.

A já ji chytil. Zjistil jsem, že děcka nelenila a postavila po celém Mělníku neuvěřitelné množství sněhuláků. Kdoví, zda tu bude letos ještě tolik sněhu, abychom mohli znovu spatřit u nás na Mělníku tyto sněhové krasavce, kteří mají dokonce svoji historii.

Věděli jste například, že se sněhulák objevuje již v literatuře 16. století u Shakespeara ?

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sn%C4%9Bhul%C3%A1k

Být, či nebýt? Co já se jen díky tomu psaní tady na webu sám občas nedozvím. Dokonce i historii stavby sněhuláků :-))).

Pro moji generaci je sněhulák nejspíše prvně spojen s obrázky Josefa Lady, ale je to samozřejmě i naše dětství.











Zdroj: Soutok

Únor 2, 2019

20:35

K napsání tohoto článku mě motivovalo hned několik věcí.
Není to tak dávno, co běžel v televizi krásný amatérský dokument o přírodě u nás s názvem Planeta Česko.. .. https://www.csfd.cz/film/415732-planeta-cesko/prehled/

Mladý tatík, milovník fotografování a přírody, se tam vyznává, že přírodopisné filmy jsou většinou ze zahraničí a z exotických zemí, a tak se rozhodl pro své malé dcery natočit dokument o naší přírodě, kterou pomalu neznáme, nebo ji doslova přehlížíme. Jako kdyby naše zvěř byla něčím podřadnějším a méně zajímavým, než ta z Afriky, nebo z Austrálie.

Díky jeho fantastické práci a vytrvalosti vznikl neskutečný dokument, který nemá na našich obrazovkách v oblasti domácí fauny obdoby. Skutečně jde opět o posílení určitého vlastenectví.


Dalším důvodem byl fakt, že se vám velmi líbil článek  http://soutok.blogspot.com/2017/03/bobri-pod-melnikem-nova-kapitola-mistni.html , který jsem vytvořil před dvěma lety.

O bobrech se teď opět zase hodně píše a reakce již nejsou tak příznivé. Pokud bychom to chtěli vyjádřit nějak stručně, tak na Moravě si na bobry spíše stěžují a u nás, se nám po nich zatím spíše stýská.

A konečně poslední motivací je skutečnost, že jsme měli dnes u Neratovic ornitologickou procházku ( dva články nazpět) a určitým způsobem žijeme v takovém období, kdy se nedočkavě do té přírody občas krátce vypravujeme a snažíme se ji vnímat, abychom si uvědomili, že člověk nemůže v životě čekat jenom na ta krásná období roku, kdy se například počne vše zelenat, nebo kvést.


A tak jsem se dnes opět vypravil do Vrbna, abych se podíval na bobří ohryzy, které tu udělali bobři již před dvěma lety a abych zjistil, zda třeba někde nějaké nové ohryzy nevznikly.

Podle nějakého nového článku u nás v ČR (z roku 2018) žije již asi 6 tisíc bobrů, prý páchají mnohdy velké škody a jsou stále více zvyklí na přítomnost lidí, které někdy mohou i ohrozit.

https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/bobr-evropsky-ochrana-skody.A180618_153233_hobby-mazlicci_mce

To sice může být pravda, ale vyprávějte to někde, kam připlul tento tvor asi omylem, nelíbilo se mu zde, a tak tu kromě pár ohryzů nic nezanechal.


A je to tak. Když jsem četl, kde bychom se mohli s tímto tvorem nejblíže setkat, tak se někdy uvádí Labe v Roudnici nad Labem, soutok Labe a Ohře u Litoměřic, nebo snad dokonce mezi Křenkem a Starou Boleslaví. Tam všude by měl tedy tento tvor žít stabilně.

Ve Vrbně u Mělníka je situace i po dvou letech stále stejná a  můžete z cyklostezky spatřit pouhá tři místa před obcí. O jiných ohryzech u Vltavy poblíž Mělníka tedy zatím nevím.


Vždy, když jsem u tůní poblíž Vrbna, tak musím vzpomenout na vynikající malířku krajinářku paní Hanu Stočkovou, od jejíž smrti v roce 1994 uplyne zanedlouho 25 let. ( dne 6. března). Hana krajinu u Vrbna, kde převážnou část roku bydlela milovala.

https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-0233784-Stockova-Hana-19201994/

K nejkrásnějším patřily její obrazy tůní, v nichž se třeba i zrcadlilo zapadající rudé slunko.

Tak vypadal jeden z jejich obrazů, který jsem teď na netu objevil ....

http://ceskakoruna.cz/index.php?id_product=64&controller=product&id_lang=2

.... a zde je druhý ...

http://ceskakoruna.cz/index.php?id_product=65&controller=product&id_lang=1

Pamětníci mohli občas při procházkách podle laterálního kanálu spatřit sedící ženu, malující obraz, která se i v chladnějších dnech choulila do deky a zahřívala radostným úsměvem mládeže.

Co to je radostný úsměv mládeže ? To byl český alkoholický nápoj pro zahřátí i k dochucování, který nesl krátký nápis Rum. Tento název nám však EU zakázala používat, tak je to dnešní Tuzemák :-).

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rum

 Byla to nezapomenutelná žena, plná životního optimismu, přátelská i společenská, jenž milovala život a krajinu, které byla věrná po celý svůj umělecký výtvarný život.


A tak jsem si aspoň symbolicky obešel staré bobří ohryzy, pokochal se poklidnou krajinou, zavzpomínal u tůní na paní malířku, potěšil se z cyklostezky, která již znovu brzy jistě ožije a položil si otázku : ,, Tak co vy bobři, přijdete někdy sem, nebo muset snad jet já za vámi :-)?"
Nutno říci, že stromy v těchto místech jsou již na konci svých životů a zrovna tady by nějaké bobří hrady byly asi spíše turistickou atrakcí, než aby něčemu vadily.

Ovšem, to je jenom názor laika.











Zdroj: Soutok
10:42

Milí čtenáři, raději bych napsal dnes dopoledne něco veselejšího, ale náladu mi vzal včera večer portál iDnes. Tehdy jsem klikl na své oblíbené stránky slowtv. idnes.cz .... , kde jsem poslední dobou rád pozoroval plavby lodi Rio 2 po Labi , krmítko v záchranné stanici Makov u Písku a dále tu byly přenosy z Letiště Václava Havla, hlavního nádraží ČD v Praze, nádraží v Čerčanech i České Třebové, mazací tramvaje v Praze. V létě se tu dokonce objevovaly během žní kamery na kombajnech, kde jste mohli vidět i naši krásnou krajinu v okolí polí.


Najednou jsem si připadal, jako v policejním státě. Bez jediného slova vysvětlení, bez jediné zmínky o jakékoliv změně tu máme zcela novou nabídku živých kamer.

Zůstalo nám v lehce pozměněné verzi Letiště Václava Havla , které bylo pochopitelně sledované nejvíce. Kamera dnes zabírá pouze jedno železniční nádraží ve Vršovicích, pak tam jsou nějaké kamery z Prahy hledící staticky na město, výběh ledních medvědů v Brně a oblíbené krmítko v Makově nahradilo krmítko v americkém Ohiu.

Nic proti nabídce, ale nebylo by náhodou slušné něco napsat ke změnám ? Což sdělovací prostředky nechápou, že si lidé říkají : ,, Hele, zase nám cpou Ameriku, Prahu, Havla! " Nebo je to úmysl ? Nic proti tomu, co jsem jmenoval. Praha je hezké město ( tedy především centrum), americká příroda je panenská příroda a člověk vidí zvířata, která tu nežijí, ale arogantní způsoby, jakými se média presentují neznají mezí.


Mám blízko k naší přírodě a  samozřejmě jsem hledal, zda ten Makov ještě někde vůbec najdu. Našel jsem web: https://www.makov.cz/webkamera.html
Zde máte čápa bílého a k té hromadě za ním občas přijde i nějaká ta srnka.


Tady jsem dnes při snídani spatřil strakapouda.



Jak vidíte v komentářích na dalším obrázku, tak naštvaných lidí je více. Tento patří diskusi k lodi Rio 2.


https://worldcams.tv/czech-republic/decin/cargo-ship-rio-2

To jsem objevil zase díky výše zmíněné stránce.

Nevím, ale mně to někdy připadá, že tady bojují už čtenáři proti médiím a média proti čtenářům. Zrovna včera mě pobavil tento článek :.

https://www.reflex.cz/clanek/prostor-x/92752/petr-janda-antichartu-jsem-podepsal-ze-strachu-jednou-prasknu-slavne-kteri-odmitli-petici-za-havla.html#utm_content=freshnews&utm_term=petr%20janda&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

Tak já sem vlastně blbec, když si tady píšu jenom tak sobě pro radost a nemám za to peníze :-). Komentáře hovoří jasně.

Aktualizace v 11 hodin : Tedy přátelé, pokud jste ten článek o Jandovi četli včera večer, tak nemáte ten pocit, že je dnes zkrácený ? To poznáte i podle komentářů.

Aktualizace v 18.10: Díky komentáři čtenáře již víme, že původní zmiňovaná videa lze najít na :

https://www.mall.tv/zive   Díky!!
Zdroj: Soutok

Únor 1, 2019

19:23


Dnešní článek je především takovou rychlou pozvánkou na některé akce zítřejšího sobotního dne.
Datum konání: 2. 2. 2019 začátek od 09:00Místo konání: Neratovice, NeratoviceTyp akce: sport, aktivní vyžitíOrganizátor: Regionální muzeum MělníkZimní ornitologická vycházka (cca 7 km), sraz v 9.00 na pravém břehu Labe pod železničním mostem - Neratovice. Pozorování a určování vodních ptáků za pomoci stativového dalekohledu. S sebou dalekohled, teplé oblečení, terénní obuv. Předpokládaný konec ve 12:00 hodin.Pořádá Regionální muzeum Mělník a Česká společnost ornitologická.
Vede Libor Praus ([email protected], mob.: 605 522 692).
Datum konání: 7. 2. 2019 - 3. 3. 2019 začátek od 09:00Místo konání: Regionální muzeum Mělník, nám. Míru 54Typ akce: trhy, výstavy, veletrhyOrganizátor: Regionální muzeum MělníkDoba trvání: 24.6 dníPoznámka: Vstup volnýVýstava slovem a obrazem dokumentující rok činnosti Rodinného centra Kašpárek Mělník.Vstupní prostory.
Vernisáž se koná ve středu 6. 2. od 15:30 ve velkém sále: minibesídka dětí z DS Rolnička 
aneb „Jak cvičíme ve školce“, od 16.00 balónková show...(www.balonkovaevicka.cz).

Výstaviště Lysá nad Labem:


Zdroj: Soutok

Leden 27, 2019

20:30

Tak tu máme poslední lednový pracovní týden, na jehož konci je první den měsíce února a je to tak akorát. Když se totiž vydáme ven na malou procházku, tak je všechno takové smutné, uplakané a hned se zase šeří.

Zrovna dnes mě napadlo, jaká by to byla paráda, kdyby se tak dalo sejít dolů k Labi, kde by byl od starých lázní natažený asfaltový koberec cyklostezky k Hadíku, ale to bohužel není, a už si nejsem ani jistý, zda to město opravdu udělá. Bylo tam bláto, tak jsem tam ani nešel.

A hned v centru další překvapení. Tak nám prý zavřeli ,, Císaře" paní .... No, jak ze Švejka. Na Šalandu mě sice zrovna moc neutáhli ( nepřitáhli), ale že je to pro centrum další ztráta, tak to jistě.

Hledal jsem dnes nějakou inspiraci na článek, protože by chuť něco napsat byla, ale ono to není počasí ani na fotografování a na pořádné akce si ještě počkáme. Napadlo mě však, že si můžeme připomenout loňské jaro u nás doma, protože to bylo na Mělníku opravdu fajn a řada těch akcí by se nám měla periodicky jistě objevit znovu.

Napadlo mě to ve chvíli, kdy jsem došel nad Vrázovu vyhlídku, tam do těch míst, kde jsme stáli a koukali v červnu na Mělnický okruh. Je zajímavé, že mi mnoho čtenářů navštěvuje článek s upoutávkou na nultý ročník závodu, ale málokoho napadne, se podívat na fotky ze samotné akce v červnu. To jsem zažil u více článků, kde čtenáři překvapivě navštěvují staré reklamní upoutávky, místo reportáží z akcí.

Což si třeba některé ty akce z loňského jara připomenout jedním obrázkem, abychom si lokli trošku optimismu ? Co říkáte ?


Zatím vládne Morana a pod širým nebem můžeme přebývat jen dočasně, ale až ji koncem března hodíme do Labe, tak už to bude jistě podstatně veselejší. Můžete se samozřejmě nechat inspirovat akcí, kterou jsem nazval Po stopách vladyky Beše, a kterou jsem již několikrát otevíral svojí individuální turistickou sezónu. Dokonce jsem ji užil i jako předprogram k Moraně.


Jak znám Martina a MOOS, tak bych se moc divil, kdybychom nešli zase někam do sklepů. Věřím, že už v dubnu by mohlo opět něco být.


Samozřejmě, že nás jistě opět bude o sobotách čekat plno trhů a pojďme již do máje.


Tam by na nás mohly čekat v úvodu nějaké ty oslavy konce války. No, tentokrát je spíše kulaté výročí připomínkou obsazení naši vlasti německou armádou. Ale, tak co ? Jsou to dějiny a republika nám zůstala.


Zvažoval jsem, že tady mám na netu spoustu krásných fotek z loňského i předloňského Mělnického pivního festivalu, tak bych mohl nějakou zařadit. Nakonec jsem se rozhodl jinak a ještě mi to pomohlo. Ano, málem bych přeskočil Velikonoce. Ani vám teď nevím, zda je to obrázek ještě od Císaře, nebo už z loňské Šalandy ( stejný podnik), ale ta zelená 13 , to je prostě dobrota, když si dáte na chuť a nepřeženete to :-).

A festival ? Ten nemá přece chybu, že ? Dobré pivo, dobří lidé, přátelé a veselá atmosféra, tak co ještě ? :-)


Robert Miřatský je tu právem. To už je červen. Zkrátka, zatím se loni zdařilo být v 11 hodin v sobotu v kempu, ve 13 hodin již v centru na Mělnickém okruhu, a ten stejný vůz nám pak v neděli projel po okruhu v rámci jízdy historických automobilů.

Jsem letos moc zvědavý, protože probleskla zpráva, že by tu mohly být i formule a závodilo by se tak již snad v sobotu odpoledne. Oni to ti vlivní jistě nějak dobře vymyslí.


Další obrázek je již z krásného závěru Mělnického Vrkoče na nedělním radničním dvoře. Tentokrát zde byli hosté ze Španělska a pokud jste na ten článek koukali a poslechli jste si úryvky, tak víte, že jsem byl úplně nadšený. Všechny soubory odvedly báječný srdečný výkon a jenom se potvrzuje, že folklor a etnická hudba mohou být mnohdy zajímavější záležitostí, než leckterá rádoby beatová kapela.


A na závěr jara nemohu jinak, než zakončit populární MJ 50. Umíte si představit, že by tyto obrázky měly být již jen záležitostí mělnických kronik? Osobně jsem rád, že se o tom nemluví, protože je to skvělá akce, a když si uvědomíte, co to je za výkon ( pivo, okruh, překážky,pivo , okruh, překážky .....), tak nezbývá, než před závodníky smeknout. A to i před děvčaty.

Tak co, už máte lepší náladu ? To vše nás může čekat jenom na Mělníku. A těch možností, pokud budeme zdraví a nebudeme pokoušet nějaký hazard, těch může být o sezónu ještě mnohem mnohem více :-).




Nedávno jsme tu v Mělníku právem opěvovali knížku Mělník na starých fotografiích. Je tam jedna fotografie z dnešního autobusového nádraží, kde je vidět, jak tehdy bylo veliké. Uvědomil jsem si, že jednu takovou fotku toho velikého autobusáku mám také, ale dosud jsem byl líný ji oskenovat, nebo ofotit :-). Proto ji nemám ani v seriálu o dopravě, který jsem tu v listopadu 2011 uváděl.


Nicméně, vyhrabal jsem zde na netu fotku z roku 2011, kdy Soutok začínal, a která nám ukazuje místo, kde se voda z náhonu ztrácela z povrchu zemského. Ano, tam za těmi stavidly, to bylo to místo, které mě jako malého kluka  na začátku 70. let fascinovalo.

Když jsem jej v roce 2011 fotografoval, jako jeden z pozůstatků zdejší minulosti, tak již bylo prakticky jasné, že stavidla jen dožívají, žádné pamětní cedulky se nedočkají a je to jejich labutí píseň. Snad ještě toho roku stavidla zanikla. Dnes byste v oknech nad nimi našli malý, ale šikovný krámek, kde se kromě barev a laků prodávají také různé vruty i šroubky a vedle je ještě malé občerstvení, které mohou využít lidé, jenž čekají u zastávky poblíž na autobus.


Poslední snímek je také z jednoho staršího článku o mělnickém hokeji a ukazuje nám zimní stadion v letech 1977-1978.


A co nabízí výstaviště v Lysé nad Labem? V únoru je toho již více a začínáme krásnou exotikou.

Úspěšný vstup do posledního převážně lednového pracovního týdne !

Zdroj: Soutok

Leden 26, 2019

00:26



Stalo se téměř tradicí, že Soutok na konci měsíce předkládá čtenářům souhrnný přehled akcí v místním RMM na měsíc příští a jinak tomu není ani nyní. Určitě se podíváme na některé akce podrobněji, ale v tomto článku to bude jenom ten klasický měsíční přehled.

Únor roku 2019 má být měsícem vyjímečným. Jak se můžete dočíst níže, tak každý den budeme mít v únoru 4x, což se prý příště stane až za 823 let :-). Na co také někdo nepřijde,že ? Ale, teď koukám, jaký mám letos nedokonalý kalendář. Loni jsem měl snad u každého dne napsané, co máme zrovna za mezinárodní den. To někdy člověk žasl, co všechno má svůj mezinárodní den, a jakou může mít také někdo vlastně práci.

Pojďme ale konečně k pořádnému téma. Loni jsme si připomínali 100 let republiky a moje generace je přece jen více zvyklá, že ta naše republika končila politicky mnohem dále, až za Košicemi. A nejednou mi přišlo trochu líto, že nám tam chybí na té krásné mapě, kterou namalujeme zpaměti i se svými výběžky takový ten ocásek plný docela libozvučných názvů městeček a vesnic.

Tak samozřejmě, Podkarpatská Rus k nám patřila v letech 1919 - 1939 a bývá označována za nejchudší část tehdejšího Československa.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Podkarpatsk%C3%A1_Rus

A i dnes, se o ni hovoří, jako o velmi chudé zemi, kde je však zachována krásná panenská příroda, která teprve až v posledních dvou desetiletích nesměle vítá turisty především i od nás. Naopak, tak jako z celé Ukrajiny, tak i z bývalé Podkarpatské Rusi jezdí mnoho lidí za prací k nám do Čech a pokud se zajímáte o autobusovou dopravu, tak mnoho linek odtud jezdí právě tam.

Nechci tedy říci, že zrovna z Mělníka, ač tudy také jedna linka kdysi jezdila ( seriál o dopravě z roku 2011), ale kdo jste loni v květnu četl články z Mladé Boleslavi, tak tam jsem ty spoje tuším dokonce vyfotil a dal na web.

Jest-li měla naše republika vzdušnou čarou od západního města Aš na východní hranici Slovenska zhruba 750 km, tak na východní hranici původního státu k městečku Jasina to bylo něco málo přes 1 000 km.


Čtenář se také dozví, že bylo možné se dříve dostat z Prahy do Jasiny přímými vlaky, ale to už je všechno minulost. Nedávno jsem tu zmínil v jednom článku, jak se také dá v nevlídném počasí sedět doma v křesle a přesto cestovat. Takovou možností je například služba Google maps a Google street.

A tak mě tak napadlo, že vlastně žijeme takovými představami a přitom ani nemáme představu, zda tam jsou opravdu mezi obcemi obrovské vzdálenosti, pustá divoká strašidelná krajina a někde dokonce jen pouhé prašné cesty.

A jaká je pravda ? Zíral jsem. Prohlídku jsem začal hned na kraji Rusi v Užhorodě a město se mi jevilo, jako směsice architektury, která je velmi pestrá a často v městské zeleni. Pokračoval jsem po známé mezinárodní silnici E50  do Mukačeva a viděl jsem poměrně širokou rychlou silnici s mnoha benzínkami i výhledy do kraje, která ani trochu nenasvědčovala tomu, že by člověk projížděl nějakým zaostalým zapomenutým státem.

I Mukačevo nabídlo mnoho architektonických památek včetně centra, které si nijak nezadá s městy u nás a docela působilo útulně. Odtud již vedla cesta po H-09, která je považována za vůbec nejdůležitější silnici tohoto území do Chustu, nad nímž najdete trosky tamního hradu s krásným výhledem do kraje. Zbytek cesty do Jasiny vede stále podle řeky Tisy po místy hodně spravované a občas i úzké silnici, ale přes zajímavě vzhlížející vesničky i městečka, kde potkáte hodně kolařů i občas nějaký ten povoz.



Příroda podle Tisy je však krásná a v místech, kde silnice mění směr k severu a odpoutává se od rumunské hranice, se zvlášť zařezává mezi vysoké pohádkové zaoblené a zalesněné kopce. Chtěl jsem sem dát nějaké fotografie, ale mohl bych se dostat do nějakých nepříjemností s autorskými právy a ještě zcela zbytečně.
 Každý si to může užít na netu. Mimochodem, ono se samozřejmě dlouze píše o tom, co se smí a co už nesmí, ale kdo tomu má rozumět ? Opravdu stačí jen uvést zdroj? Zkrátka, raději si nedělat zbytečné problémy.
Pravoslavné kostely jsem tedy dodal, jako kulisu článku od nás, ale těch tam tedy opravdu je mnoho a jsou krásné. Na druhou stranu nutno říci, že se některé jiné kostely podobají zase těm u nás.
Tak to vidíte, venku je nevlídno, máme tady to otravné zimní období s krátkým letním dnem a přitom není problém se někam podívat a třeba i doladit představy u státu, který je tak nějak mimo největší turistické zájmy, ale historicky je část území spjata s naší republikou.



A pokud vás nebaví klikat do mapy po nějakých 100 metrech reality a v zatáčkách občas točit volantem :-), tak si pusťte po dlouhé době zase web ...
http://pohledzvlaku.cz/

...., kde je konečně zase další nová trať. A věřte tomu, nebo ne, ale pokud jste se teď svezli lodí Rio 2, které dnes nakládají v Děčíně již podruhé šrot do Drážďan a v sobotu tam popluje znovu ( asi 5 hodin plavby), tak teď to můžete vidět ze železnice a je to na 40 minut.


http://pohledzvlaku.cz/?trat=decin-hl-n-dresden-hbf
Zdroj: Soutok

Leden 25, 2019

18:43

Milí čtenáři, když kdysi dávno na webu   http://melnicek.cz/ přišel jeden člověk v jednom článku s asi dvacítkou historických fotografií z okolí naši mělnické Pražské brány, tak jsem dokonce i přemýšlel, zda to není tak trochu zahrávání si s nějakými autorskými právy. Možná to bylo toto:
https://melnicek.cz/node/6556  , možná bylo ještě něco předtím.

 Doba byla totiž taková, že si tehdy lidé mezi sebou půjčovali cédéčka s historickými fotografiemi, nebo se jim podařilo něco stáhnout někde na netu, pokud něco objevili.

Až mnohem později byla oficiálně ke koupi ( snad i v rámci DED) sada reprintů historických fotografií Mělníka, což se ještě jednou v podstatně menším množství opakovalo, ale tuto druhou kolekci jsem již nezachytil.

Později jsem objevil nějaký německý web, kde nechyběly ani historické pohlednice z Mělníka a již ani nevím, kde jsem o tom informoval .Ale, teď si vzpomínám, že to není  zase až tak dlouho a článek by se možná našel dokonce zde, jen chytit správné slovo pro vyhledávač. Nicméně, dal jsem si dnes trochu práce a jeden je třeba zde:
https://www.ebay.de/sch/i.html?_from=R40&_trksid=m570.l1313&_nkw=M%C4%9Bln%C3%ADk&_sacat=33374

 Před několika málo lety jsem zase objevil web jedné sběratelky pohlednic historického Mělníka ....
https://www.pohledy-melnik.cz/galerie-pohlednic/pohledy-na-mesto/
a facebook pana Lojky je jistě nejznámnější:

https://www.facebook.com/groups/1808841266008571

Historické fotky Mělníka zkrátka na netu žijí. Zrovna dnes mi přišla v e-mailu další adresa:

http://srovnavacifotky.blogspot.com/

..., kde vás bude asi nejvíce zajímat ....http://srovnavacifotky.blogspot.com/2014/03/melnik-1-stredocesky-kraj.html

Pozor, má to až šest stran !!!


Možná jste se i vy podívali v pondělí nad ránem na oblohu, kde proběhlo krásné zatmění Měsíce. Vůbec se mi nedařilo. Jak člověk spěchá do práce, tak na to nemá klid, ani podmínky, a nakonec selhala ve finále i baterie. Nu, aspoň tu máme takovou barevnou vzpomínku na vzácný úkaz. Kdoví, zda při příští pozorovací možnosti nebude třeba zataženo.

Hezký víkend!




Zdroj: Soutok

Leden 20, 2019

19:08

Železniční most v lázních Bad Schandau ( saský Žandov). Přes tento most jezdí  z Děčína linka U 28, která vás přes Sebnitz doveze do Rumburka. Doporučuji k návštěvě nejkrásnější vyhlídky v Saském Švýcarsku.
https://soutok.blogspot.com/2015/03/na-nejkrasnejsi-vyhlidku-v-sasku-mala.html

Kouzelný Lilienstein nedaleko městečka Königstein.

Zimní období bylo pro většinu lidí vždy takové smutnější a nepříjemné, zvlášť pokud jste zrovna nebyli vyznavači lyžování. A přiznejme si, že taková cesta někam do hor za sněhem vlastním automobilem je v podmínkách provozu, vzdálenosti i vlastních povětrnostních a světelných podmínek také docela slušně náročná a nijak levná záležitost.

Jak možná mnozí víte, tak nás čeká v příštím týdnu období arktických mrazů, a to budeme mnozí rádi, když se dopravíme do práce, domů a případně vyřídíme věci, které nesnesou odkladu. Budeme přežívat v interiérech.

Tady mi dovolte, abych zavzpomínal na ty, kteří sedí v nějakém restauračním zařízení, leckdy obklopeni kamarády, dívají se na televizi, povídají si, nebo hrají nějaké společenské hry. Vždyť bývaly časy, kdy žádná elektronická zábava nebyla a lidé se bavili tím, co zrovna doba dala.

Když měl někdo karty, tak se hrály karty. Když byly k disposici různé stolní hry, tak se hrálo třeba i člověče nezlob se, nebo šachy. A když nebylo ani jedno, ani druhé, tak jsme ještě byli rádi za obyčejnou krabičku zápalek, se kterou se také dala hrát jedna populární veselá společenská hra.



Pokrok nelze zastavit, a tak přišly nejprve hrací automaty i první miniaturní displejová zařízení na baterky, kde jste mohli hrát několik primitivních her a vystačili jste si úplně sami. Pokud jste nechtěli elektroniku, mohli jste řešit sudoku, nebo různé typy křížovek, což můžete dělat i v současnosti.

V prvním případě spíše ztrácíte čas, byť je to zábavné, pokud vás po nějaké nejbližší minutě napadne další řešení problému. Ve druhém případě je to taková hříčka znalostí, ale jak dalece to koho potěší, to nechám na něm. Někdy se chce říci, že pokud byste místo toho studovali nějaký cizí jazyk, tak uděláte lépe, ale komu z nás se do toho chce.

Vždyť v dnešní době počítačových překladačů a Evropě mnoha jazyků, se vše učíme spíše vlažně, pokud nás k tomu něčemu konkretnímu vyloženě něco nenutí.

S příchodem počítačů i internetu tu máme celou řadu možností, jak dále zabíjet volný čas, pokud se nechceme věnovat třeba četbě knih, časopisů, nebo i sledování různých žánrů v televizi. A mám někdy pocit, že ten čas dnes nejen rychleji utíká, ale zejména mládež často zapomíná, že lze dělat leckdy také jiné a zdravější aktivity.

V důsledku toho, se bohužel propadl náš národní fotbal, ale už i hokej někam hodně dolů. Na internetu toho lze tedy dělat mnoho a již jsme si to tu mnohokrát připomněli. Dokonce můžeme být jaksi venku, ačkoliv sedíme doma u PC a můžeme třeba cestovat.


Na kopci je pevnost Königstein.

Pokud se smíříme jen s posledními záběry z vozů společnosti Google street, tak se můžeme projíždět a procházet známými ulicemi našich měst i vesnic, nebo se i vydat do zahraničí, pokud daná země vydala společnosti svolení k činnosti pořízení kamerových záznamů.

Nemusíme dnes už ani čekat na titěrnou programátorskou práci tvůrců simulátorů, která stejně nikdy nemůže konkurovat kameře, která natáčí nějaké místo v přímém přenosu a ještě v pohybu tak, jak se pohybuje i objekt na němž je umístěna.

Skvělou adresou je například web ... https://slowtv.idnes.cz/ , kde toho sice moc v nabídce není, ale skutečně sedíte doma a sledujete reálné dění. Osobně velmi rád navštěvuji občas kameru lodi Rio 2, která brázdí především naše Labe. Vzhledem k tomu, že člověk zná labskou hladinu a její okolí mezi Mělníkem a Drážďany ze sedla svého bicyklu, tak je to pro něj zvlášť krásný zážitek, pokud loď zrovna operuje v těchto místech.


Most u Pirny. Perno patřilo někdy v letech 1200- 1400 k našemu království a oblast nesla název Donínsko.

V loňských parnech, kdy byla nízká hladina vody, tak naše loď operovala ponejvíce v rovinaté luční krajině na německých kanálech v Dolním Sasku mezi Rýnem a Labem. Nedávno jsem zjistil, že byla dokonce i na Mělníku, ale to jsem propásl.

Ono to ani jinak nejde, když se chodí do práce, bílý den je krátký a posádka se v psaní plánu své cesty pro diváky zrovna nepřetrhne. Včera večer jsem loď objevil na našem území v Ústí nad Labem, když proplouvala v blízkosti hlavního ústeckého nádraží a končila v Krásném Březně.

Jen jsem dnes vstal, tak jsem zjistil, že už pluje bez vany Křešicemi u Děčína a za chvíli stála v Děčíně a měla před sebou vanu se šrotem. Škoda, že mi zase ty naše krásné Čechy proplula, než jsem vstal :-), ale když jsem viděl, že nabrala směr Německo, tak jsem dostal nápad.


Fabrika v Heidenau. Tehdy jsem myslel, že je tu nějaký zámek. Poslední samostatná obec před městem Drážďany.

Vždyť to tady znám ze sedla svého kola a psal jsem o tom dost sledovaný seriál ( září- říjen 2012), který patří k nejnavštěvovanějším.

http://soutok.blogspot.com/2012/10/na-kole-z-decina-do-drazdan-zpet-za.html

A tak jsem vydržel v dnešním neslaném a nemastném dni sledovat její plavbu známými místy a vzpomínat na 28. září 2012. Ovšem že s občasnými přestávkami.

Dnešní článek tedy můžete brát jako takovou dvojí reklamu. Jednak si můžete již předem plánovat jízdu na kole po krásné cyklotrase a můžete využívat k cestování i různých technických vymožeností :-). Pozor, je to reálný záznam !!!. Z tohoto důvodu je třeba si uvědomit, že odpolední plavbu si již moc neužijete, lepší jsou víkendy, pokud se pluje a hlavně nevím, jak to bude, až opravdu přijdou ty arktické mrazy.

To však milovníkům cestování bránit nemusí a mohou se vydat s nějakou letní kamerou na google street po Čechách, či po světě. Pokud znáte ještě nějaké podobné weby, kde si může člověk cestovat z tepla domova, tak to rád uvítám v komentáři.

Teď mě třeba napadá ještě http://pohledzvlaku.cz/ , kde máme i pohled z vlaku při průjezdu Mělníkem, což je ovšem ta velká kategorie záznamů. A matně si vzpomínám, že jsem někde viděl reportáž z německého dopravního letadla nad San Franciscem. K domovu máme však jistě tak nějak všichni blíže a on-line záběry, budou mít vždy kouzlo současnosti.

Úspěšný start do dalšího pracovního lednového týdne!


Zámek Pilnitz.


Po pravé straně je vysílač s restaurací v Dresden-Wachwitz. Odtud naladíme třeba u našeho zámku i některá rádia, jako je například rádio Jump pro mladé, nebo i různé odnože saské spolkové stanice MDR.

https://de.wikipedia.org/wiki/Fernsehturm_Dresden


Vlevo je vilová čtvrt, vpravo občas vinohrady.


Most ve čtvrti Lochwitz je jednou z památek Drážďan.


Rozloučíme se pohledy na Staré město.





Zdroj: Soutok

Leden 19, 2019

20:06

Milí čtenáři, je to již 13 dní, co jsme tu měli na webu naposledy nějaké aktuální obrázky. A to ještě ty první obrázky roku 2019 byly z bájné hory Říp. Dnešní den byl konečně takovým prvním pěkným volným dnem, kdy se mi podařilo navzdory různým nutnostem aspoň chvilku v pozdním odpoledni vyjít na krátkou milou procházku.

Jak málo někdy stačí k radosti. Konečně modrá obloha a troška sluníčka, i když jinak za cenu mrazíku a ještě jsem marně přemýšlel, co tak vyfotit. Byla to jedna z těch mých oblíbených procházek, které vedou jen kousek do polí za město, aby se pak krásným Polabským parkem vrátila na oblíbené vyhlídky za naším mělnickým zámkem.



A pak mě konečně trkl nápad na první dvě fotografie. Nevím již, jak se ten článek jmenoval, ale není to zase tak dávno, co jsem zde zmínil krásnou vyhlídku na řeku za hřbitovem a zavzpomínal na své dětství, kdy odtud byl lepší výhled.

Nyní jsou však stromy holé, což je tak trochu smutné, ale na druhou stranu je tedy vidět o něco dále. Na prvním snímku si všimněte, jak je krásně vidět skrz rezervaci Oupor na řeku Vltavu Zhruba v místech, kde se nachází soutok, se nám za stromem ztrácí hora Říp, která se však na snímku oproti reálu tak nějak ztrácí. Ty  stromy, co brání ve výhledu na horu, nebyly samozřejmě kdysi tak vysoké.

Na druhém snímku můžete spatřit v pozadí nepatrnou část cukrovarských sil, která byla vystavena v letech 1972 - 1975. Mimochodem, letos si připomínáme 150. výročí mělnického cukrovaru. Této události je věnován článek v posledním čísle Mělnické radnice. Jenom nevím, zda se tam v dalším článku, který se týká limitované edice suvenýrů k tomuto výročí v mělnickém IC  nevloudila nějaká chyba. Porovnejte zmíněnou reklamu  v měsíčníku s článkem

http://soutok.blogspot.com/2018/12/spolecnost-tereos-ttd-vyrobila-na-prani.html

Je, nebo už není ?


To jsme již o něco výše a díváme se na obrázek, který je nám tak milý. Zrovna, když jsem se díval na tu krásnou historickou siluetu, tak jsem dostal pozdrav v podobě čtyř úderů zvonů, které oznamují celou hodinu a pěti jiných úderů, které oznamují, kolikátá bije :-). Přesně tak, jako v té básni Město jde spát, kterou jsem tu představil v článku, na který odkazuji výše.


Tento obrázek jsem vložil tematicky a je z Vánoc 2018. Povšimněte si, že chrám sv. Petra a Pavla dostává novou střešní krytinu.


Ze stejného dne, jako je obrázek výše pochází i snímek krásně nasvícené sochy Karla IV.
Nezlobte se na mě,ale vždy když se dívám na tuto sochu, tak se mi vybaví vlastní báseň  z roku 1992 Vyznání rodnému městu, kdy vlastně s králem rozmlouvám, jak je patrné ze závěru.
Je tu zkrátka krásně a vůbec máme krásnou zem.



Když už má člověk ten foťák vyndaný, tak by bylo škoda nevyfotit ten náš krásný soutok, který se snad nikdy neokouká. Soutoků řek je v Čechách celá řada, ale ten pod Mělníkem, ten je prostě tak krásný, jako ....


.... pohled na naši národní horu. Na Říp se dá koukat z mnoha stran, ale odnikud na něj není tak krásný pohled, jako z mělnické vyhlídky.


Když jsem vycházel dnes v podvečer na procházku, tak asi nejzajímavějším objektem byl Měsíc, který byl jen kousek nad obzorem. Je stará věc, že když je atmosféra bez mraků, tak bývá vidět i ve chvíli, kdy je Slunce ještě poměrně vysoko nad obzorem.


A tak si nyní tento kontrast užijte. Tak vypadal náš souputník dnes asi v 15.30 SEČ ...


.... a tady už máme na hodinkách 17.15.


Užívejte hezký zbytek víkendu a vězte, že jsme zase jaru blíže :-).


Zdroj: Soutok

Leden 14, 2019

18:52




Rytíři mělničtí rozbili ležení v muzeu.

Regionální muzeum Mělník, malý sál 11. 1. - 3. 2. 2019

Poklady Rytířů Mělnických zaplnily malý sál Regionálního muzea Mělník. Výstava, na které známá mělnická rytířská skupina dává nahlédnout pod pokličku svého umění a historie, je ke shlédnutí do 3. února. Návštěvníkovo oko potěší pohled na kostýmy, zbraně, dobové repliky keramiky, šperky a další rekvizity, které její členové používají při svých vystoupeních a bitvách.

 Skupina historického šermu "Rytíři Mělničtí" byla založena v roce 2010. Každoročně pořádají Bitvu na Mělníku, vystupují na Mělnickém koštu nebo na Mělnickém vinobraní. Členy skupiny spojuje nejen láska k šermu a historii, ale i osobitý humor, který vložili také do doprovodných textů a fotografií výstavy.

 Na zahajující vernisáži pobavilo účastníky i premiérové promítání minifilmu Bubáci, který Rytíři Mělničtí natočili dle vlastního scénáře ve skalním obydlí Lhotka v minulém roce. Nechybí interaktivní koutek, ve kterém si nejen děti mohou namalovat svůj erb, osahat látky a materiály ze kterých se šijí repliky historických kostýmů, poznávat erby šlechtických rodů mělnického regionu, psát na voskovou tabulku…atd.

 Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hodin.
-KrF-





44. zimní přechod vrchu Nedvězí připadá letos na sobotu 26. ledna.
Tentokrát vede základní trasa z Dubé a konec je opět v restauraci Bouda v obci Střezivojice.
Více v tuto chvíli na stránkách mělnických turistů:

https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/zimni-prechod-nedvezi-26-ledna-2019/

Pokud by snad někdo nechtěl jet  zpět  ze Střezivojice ve 14 hodin společným autobusem, kterým ráno účastníci pochodu v 8.30 odjíždí od nádraží ČD do Dubé, tak vám mohu letos představit ještě spoj PID :-).

http://jrportal.dpp.cz/DataFTP/JRPortalData/474/20181209/474_linka.pdf

Ta jede v sobotu z obce Střezivojice  v 17.22. To tedy, pokud by se někdo rozseděl, nebo měl té turistiky málo :-). Mimochodem, linky SOKu v tomto období nejezdí ...

https://www.kokorinskysok.cz/jizdni-rady/

Pokud by někoho zajímalo, proč to sem dávám, když nic nejede, tak odpověď je jednoduchá. Vždy mě bavilo, co kdy kam a odkud jezdí, nebo už nejezdí, a podívám se rád občas i dnes. Pěkný den :-)!


Zdroj: Soutok

Leden 13, 2019

14:01

K napsání tohoto příspěvku mě motivoval diskusní příspěvek pana Lojky v článku

 http://soutok.blogspot.com/2015/08/povidani-o-melnickych-restauracich.html

...., tedy spíše na ...

http://soutok.blogspot.com/2018/12/recenze-knihy-melnik-na-starych.html

Píšete rádi ? Jsou lidé, co rádi o něčem píší. Nejsnadnější je, když pouze něco mapujete, děláte reportáž z nějaké akce, vybíráte si obrázky ke zveřejnění, přidáte nějaký svůj názor, nebo děláte nějaké reklamní upoutávky na budoucí akce.

Co však dělat, když chcete psát o něčem, k čemu máte nějaký vztah a nemůžete se ubránit tomu, abyste něco neprozradili sami na sebe, už jen proto, že s tím téma prostě souvisíte? Dalo by se říci, že jste vlastně součástí uváděné hry. To často platí pro cestopisy, ale také pro různá odvětví běžného života. A to ani neuvádím, kolik fotografií každý z nás z různých důvodů nikde nepublikuje, a to samé platí i o tom, co ještě veřejně prozradíme, a co už nepustíme.

Ne nadarmo mě zaujal jeden skvělý filosofický citát pro mě neznámého autora, který napsal, že člověk žije současně tři životy, pokud jde o naše myšlenky. První váš svět je ten, kterým se prezentujete ke svému okolí. Druhý váš svět končí u dveří vašeho domu a zná jej jenom rodina. Třetí a poslední svět patří jenom vám a nezná jej ani váš partner.



Psal se rok 1996. Nevím, zda vám mám prozradit, proč jsem měl pevnou telefonní linku, ale měl jsem zkrátka doma pevnou telefonní linku :-). Byl to tehdy takový výdobytek techniky, protože žádný mobil a ani internet tehdy ještě tak běžně, jako dnes neexistoval. To byla výsada podnikatelské činnosti a pamětníci si jistě pamatují, jaké obrovské krávy byly první počítače v kancelářích, a že šéfové s prvními mobilními telefony vypadali asi tak, jako když volají na Měsíc.

To prostě byly drahé obrovské aparáty s anténkami a doba to byla vskutku zvláštní. Ono je totiž v životě vše relativní  a stejné je to i s mobilním telefonem a s určitou svobodou. Mladá dívenka je nadšená, že může psát SMS svému chlapci. Mladík je rád, že nemusí obíhat všechny možné restaurace, aby se sešel s kamarády. A můžete si zjistit dnes kdekoliv potřebné informace.

Na druhou stranu vás může po telefonu někdo otravovat, vnucovat vám reklamu a nikdy nezapomenu na výpověď jednoho kamaráda, který mi kdysi řekl : ,, Stando, víš kdy jsem prvně poznal, co je to také mobilní telefon ?" Když byl pátek odpoledne, asi tak 14 hodin, jeli jsme z montážní práce, se do podniku převléci, já měl už plán, co dále se svým soukromím, a najednou to zazvonilo, a já se kvůli dalšímu kšeftu ( firmy) dostal domů až o dvě hodiny později. To jsem byl ... ".


Ale, pojďme tedy zpět do toho roku 1996. Ani nevím jak, a už je to zase 23 let a dá se o tom doslova psát historie, která se dotýká vlastně i našeho regionu.
Bývá zvykem, že občas jezdíme skoro všichni na návštěvy k příbuzným, nebo k rodičům. Jenže, tentokrát jsem si musel na přítomnost táty poněkud počkat.

Z vedlejší místnosti se ozýval silný šustot, který občas přerušovaly hlasy mého otce, které střídaly hlasy zcela cizích lidí. ,, Co to je ?"ptám se. Vysílačka. Netrvalo dlouho a starší stanice putovala ke mně, abych prý zbytečně neutrácel peníze za hovory. Teď už aspoň víte, proč média nechtěla, aby o tomto hobby vůbec někdo věděl. To bylo nežádoucí.

Jak je ta historie v lecčems  podobná současnosti :-). Tak samozřejmě, že na dosah to nemohlo konkurovat telefonu, každý mohl slyšet, co si povídáte a k lékaři, nebo na úřady to nebylo, ale jinak to tehdy byla velmi zajímavá věc. Pro provoz na vysílačce byla stanovena nutná pravidla, aby se na kanále mohli lidé vůbec bavit a našli se samozřejmě i tací, kteří je nechtěli respektovat, ale vše se vyřešilo.

Co se tam řešilo ? To bylo věcí. Někdo hlásil, že už bude autem doma, tak ať mu jdou otevřít vrata. Jinde si ženské vyprávěly o nějakém receptu. Na dalším kanále si povídala skupinka místních chlapů a hned vedle jeden z nich navigoval kamioňáka, aby mu usnadnil průjezd Mělníkem.

Ti neposlušní buď brzy přešli na mobil, když už byl, nebo je to přestalo bavit. Zejména mládež měla někdy spády škodit a mazala hovory klíčováním mikrofonu. Bylo to však málokdy a dalo se s tím různě bojovat. Utéct na jiný domluvený kanál, odsunout to na jinou dobu, nebo je vyčmuchat. To nebylo zas takové těžké, protože síla signálmetru hodně napověděla, každý znal tak nějak své CB sousedy ( CB- pásmo) a dotyčného se povedlo kolektivem známých vysledovat a vyříkat si to.

Proč jsem dal do článku ty fotografie od Čapoše, nebo od Podařilů ze Chloumku ? CB, to byly dějiny. Lidé, kteří spolu mluvili, se chtěli samozřejmě poznat i osobně a není ani trochu divné, že iniciátory byli hlavně lidé důchodového věku. Ve zmíněných podnicích tak proběhly třeba vyhlášené srazy regionálního významu, někdy i spojené s technickou burzou, což vítali i prodejci. Tam přijeli například  účastníci ze Mšena, Mělníka, Neratovic, Kralup, a jak těch zájemců rychle přibylo, tak se přizpůsobovala i organizace, která byla zvlášt důležitá u větších srazů.

Bylo nutné mít na prsou cedulku s volačkou, která měla dvě části.. Přezdívku a místo bydliště. U vchodu se pořádal zápis o účasti a platili jste si i lístek na oběd. Výběr býval ze dvou chodů a byl to gastronomicky velký kšeft. Třeba do Sloupu v Čechách ( okres Česká Lípa) jezdilo až 300 lidí od města Šluknov až po Prahu. Všemu napomáhal i jediný celorepublikový časopis, který vydával podnikatel v Hradci Králové a později sloužil i internet.

Ve Sloupu docházelo k takovým dvěma základním modelům komunikace. Jedni tam přijeli za atmosférou a i nadále se drželi kolegů z regionu, které znali. Druzí byli již známější a mohli si tak výhodněji dovolit konverzaci i se vzdálenějšími účastníky.

Jak se dosahovalo popularity ? Cesty byly prakticky tři. Buď jste bydleli na takovém místě, že signál z vaší antény letěl velmi daleko do Čech. To byl třeba případ domů v okolí restaurace Skleník na Mělníku, či na Chloumku. Nebo jste byli účastníkem jedné, či dvou akcí dne, což bylo výhodné pro důchodce. Ti třeba vstali ráno ve 4 hodiny, kdy byl éter nejklidnější a začali se zdravit. Vyhlášený byl kanál číslo 21. Akci začala určená osoba a oznámila, na koho to předává.

A tak jste slyšeli třeba stanice až z Kolína , nebo Vlašimi. Také jsem si do toho jednou ráno asi ve 4.30 brejkl ( kouzelné slovíčko break znamenalo, že chcete po souhlasu vstoupit do hovoru) a pozdravil se s nejlépe slyšitelnou stanicí z Kolína, kterou byl Štábo Kolín. To byly proslavené volačky, které u toho v tyto časy byly a byly slyšet skutečně daleko.

 V půlnoci začínal Pepa Varnsdorf takzvané ,, Noční můry". Samozřejmě, že jste slyšeli jenom někoho. A o tom to bylo. Když jsem například přijel prvně do Sloupu, tak jde kolem mě kluk skoro v mých letech a na cedulce má napsáno Delta Rumburk. ,, Člověče, já Tě slyšel až na Mělníku, brejkoval jsem na tebe, ale přes ty tvoje místní místní brejky jsem signálem nepřelezl."  - ,, Jo, já tam bydlím hned na kraji na takovém kopečku. Tak to večer zkusíme.

Pak se našlo nějaké téma hovoru a je samozřejmě výhodou, když aspoň občas cestujete a někde to znáte." A jak to večer dopadlo ?:-) Takto: ,, Mám Tě tu tak za 21. Na nějaký pokec to není, spíš tě tam občas i jen tuším a signál 1, což je prakticky na hraně možností :-). První číslo reportu udávalo pomyslnou stupnici kvality poslechu ( 1-5) a druhé sílu signálu ( 1-9).

Poslední a nejlepší možností byly takzvané sólové, nebo skupinové portably. Jezdilo se na ně někdy odpoledne, někdy až v podvečer a trvalo to do noci, nebo až do rána, případně s přestávkou i celý víkend. Skupina lidí, nebo jedinec vyjel na nějaký kopec v republice, odkud to chodilo na jiné kopce i do údolí Nálada byla veselá a lidé se střídali  u mikrofonu i u zápisu spojení

. Nebyl problém se i bez směrové antény, nebo nepovoleného výkonu více než 4 Wattů spojit i 200 km daleko. Tam už jsem mohl s Deltou pokecat bez problému, když se přihlásil ( brejknul si) :-).

Spousta neználků na kopci se ptalo: ,, A jak se domluvíte daleko ?" Mysleli, že si z nich děláme legraci, když říkáme, že od kilometru do 200, ale někdy za podmínek třeba i 2 500 km. Skutečně nebyl problém, se domluvit z vrchu Nedvězí ( blíží se zimní přechod) na Praděd, Kleť, či do Blanska. Nakonec se pořádaly pro zájemce i různé soutěže.

Jednou z nich byla například CB- liga, kde se počítal součet vzdáleností a vítězný tým, nebo jednotlivec, pak dostali v Holicích pohár, stejně i dvě další místa v kategorii. Dokonce se později v časech soutěží celá republika rozčlenila na lokátory, aby se stanoviště rychleji našla a lépe se to počítalo i bilancovalo.

Každý znal obvykle svůj šestimístný znak bydliště, nebo kopce odkud vysílal. Samozřejmě, že jen ti, co to brali sportovně a měli zájem o spojení. Tací si třeba i doma do mapy píchali špendlíky, aby viděli už na první pohled, jak jim to kam z domova chodí :-).

Někdy se i někde pomáhalo. Třeba závod polárních psů v Orlických horách...http://czechlongtrail.com/ Milou akcí byly Rozhledny a Svatojánské mušky. Rozhledny startovaly v 1 hodinu ráno a šlo o to předat podle pořadových čísel štafetu po celé republice.

Expedice si akci natáčely na magnetofony, ale pochybuji, že by nahrávka vydržela. Ani nevím, zda ji nemám i na CD. Člověk tím žil, než zjistil, co vše už ulovil, a že to zkrátka chodí. Někteří provolávali, že ani žádný mobil nepotřebují, nebo jenom tak, ale podmínky odpadového pásma 27 Mhz, se tak zhoršily, že všechny teorie selhaly, lidi to otrávilo, a toto hobby prakticky někdy rokem 2007 umřelo, ač se ještě někde snaží, ale již to jde mimo mě.

Atmosféra to byla neskutečná, protože sdružovala nenásilně lidi, a to tak, že to probíhalo jak u vysílaček, tak v restauracích. Jednou v roce vyšel na základě zájmu seznam volaček ČR podle krajů, který připomínal telefonní seznam a v době boomu byl pěkně velký Dodnes mám z tohoto období řadu zážitků i různých fotografií, ale je to již jenom nostalgie. Jezdil jsem třeba po okrese na kole a zkoušel jsem, odkud se v terénu domluvím domů. Takovým místem byla třeba i stodola za Kokořínem směrem na obec Jestřebice :-).

Takových výzkumníků bylo více. Někdy se chlapi dohodli, vzali auto, objížděli Čechy, dělali hovory do okolí auta s tím, kdo byl zrovna na příjmu a třeba se s nimi šli i vyfotit. Na jedno takové setkání jsem si vyšlápl s jiným místním kamarádem k benzinové pumpě Shell. Zatímco oni pokračovali v plánované cestě domů na Moravu, nás čekala cesta na kopec :-).

Zdroj: Soutok

Leden 7, 2019

18:14


Milí čtenáři, tak tu  máme první kalendárium akcí roku 2019. Nejprve se podívejte, co pro nás chystá RMM v měsíci lednu. Mělnické poklady, to je název výstavy žáků, která ozdobí na téměř měsíc vstupní prostory RMM. Vernisáž výstavy proběhne zítra 8.1. od 13 hodin. Již na pátek se můžete těšit na další výstavu, která ozdobí malý sál RMM. Tentokrát si přijdou na své příznivci rytířských zbraní.

 V kavárně muzea si  ještě můžete prohlédnout fotografie na téma Mexiko a samozřejmě nezapomínejte i na stálé výstavy.

8. 1. – 3. 2. MEXIKO výstava fotografií PhDr. Miloslavy Havlíčkové v kavárně muzea

V dnešním článku však nezůstaneme jenom u výstav mělnického muzea, ale podíváme se především na výstaviště v Lysé nad Labem, kde se nám představí v pátek a v sobotu ( 11.1. -12.1.)  první  a jediná lednová výstava roku 2019. Kdo máte rádi domácí zvířátka, tak je to pro vás.

A úplně na závěr článku je tradiční kostra nového kalendária pro Mšeno a okolí. To nyní potěší milovníky plesů.


Výstava výtvarných děl žáků ZUŠ Mělník pod vedením PaedDr. Ireny WenkeovéDatum konání: 9. 1. 2019 - 3. 2. 2019 začátek od 09:00Místo konání: Regionální muzeum Mělník, nám. Míru 54Typ akce: trhy, výstavy, veletrhyOrganizátor: Regionální muzeum MělníkDoba trvání: 25.6 dníVýstava výtvarných děl žáků ZUŠ Mělník pod vedením PaedDr. Ireny Wenkeové tentokrát z archivu z posledních let...Vstupní prostory.
Vernisáž se koná ve středu 8. 1. od 15:00 hodin v malém sále.
Výstava scénických rekvizit a vybavení...Datum konání: 12. 1. 2019 - 3. 2. 2019 začátek od 09:00Místo konání: Regionální muzeum Mělník, nám. Míru 54Typ akce: trhy, výstavy, veletrhyOrganizátor: Regionální muzeum MělníkDoba trvání: 22.6 dníPlné vstupné: 20 KčSnížené vstupné: 10 Kč"Ty meče jsou ostrý?" Často se nás ptají."To jste teda vostrý." Dodávají k tomu.
"Ty meče jsou tupé." Odpovědi znějí,
a co potom dodávají, neřeknem nikomu.

A i proto vznikly Forbíny Rytířů Mělnických, kde vyprávěním poodhalujeme zákulisí šermířských představení. Ruku v ruce s tímto záměrem, vás nyní zveme na výstavu: "Poklady Rytířů Mělnických".
Zde si naše vybavení můžete zblízka prohlédnout, a také se o něm něco dozvědět. Například zjistíte, kde a jak se získávají materiály a podklady pro tvorbu kostýmů, komu se v šermířské světě říká "eLHá" a komu keckař, a zajisté si také prohlédnete zbraně, které se k šermu používají...Vernisáž se koná v pátek 11. 1. 2019 od 18:00 hodin.http://www.rytirimelnicti.cz/

https://www.vll.cz/nas-chovatelKalendář akcí Mšeno a okolí.12.01.2019  Myslivecký ples23.02.2019  Sportovní ples16.03.2019  Borecký půlmaraton30.03.2019  Dětský karneval
Zdroj: Soutok

Leden 6, 2019

13:23

Asi není pochyb o tom, že ta kvanta turistů, kteří přijedou na Mělník, sem jedou za jedním z nejkrásnějších pohledů do kraje, jaký jen může být. Přes svoji malou nadmořskou výšku dohlédneme ze středu Čech, až k pohraničním Krušným horám, když se udělají podmínky. Přesto tyto turisty zcela pochopitelně nejvíce zajímá soutok dvou největších našich řek pod městem, a nelze odolat pohledu na romantickou nedalekou bájnou horu Říp, která sem zkrátka patří a buďme na ni hrdí.


Mnozí si představujeme, jak v naší pradávné zalesněné vlasti nejprve žili Keltové, kteří se z nějakých důvodů ( zřejmě neustálé obtěžující válečné výpady) vypravili  ve značné míře zpět západním směrem, aby jejich místo opanovaly především germánské kmeny od Baltu, které se jistě s keltským zbytkem obyvatelstva minimálně díky nějakým krásným ženám smísily :-).

O Slovanech, se díky jejich zemědělské činnosti a faktu, že svoji českou kotlinu v budoucnu v dějinách převážně hájili hovoří, jako o lidu mírné povahy, ale jisté je, že invaze na toto jistě ne zcela opuštěné  území musela nějakým způsobem probíhat. Jak toto probíhalo, to není zcela jisté, ale historikové hovoří o tom, že jedna osídlovací větev dospěla do našich končin od Polska a druhá přišla zhruba místy někde mezi budoucí Vídní a Bratislavou, kde překročila Dunaj.

Pak již přichází ona slavná pověst, kde se praotec Čech dívá do kraje a moc se mu tu líbí, čímž končí pouť tohoto slovanského kmene, který již nikdy nepřenechá území žádným jiným kmenům, či národům.


Ovšem, současný historický pohled je zcela odlišný. Keltský kmen, který dospěl na naše území z oblasti dnešní Francie byl kmen Bójů a dal naši vlasti latinský název Bohemia ( Čechy) i vlastně pojmenoval, jako první v písemných pramenech naši řeku Labe ( Elv), ze které se později rodilo díky germánskému vlivu Elbe a slovanskému přesmyčkou Labe.

Je dost pravděpodobné, že tehdy na zcela holém kopci nejprve stanul zmíněný keltský kmen a již tehdy mohla vzniknout pověst, která může být později pouze přebraná. Kmen se zde sice utábořil, ale mohli bychom se dohadovat, zda tu bylo krásněji v době Keltů, kdy bylo všude více lesa, nebo až v době Slovanů, kdy již mohl praotec Čech hledět  také na různá pole i louky. To se již nikdy nedozvíme. To poslední ovšem v Živé historii nenajdete, ale je to prostě moje úvaha :-).


Nicméně, hora Říp má pro nás své kouzlo, a možná ještě o to větší, že je jen kousek od nás. A tak není divu, že se sem vypravujeme prakticky kdykoliv a ani nemusí být jaro, nebo 1. ledna.


Pokud máte několik zájmů, podobně jako já, tak vás to někdy samo řídí. Jak díky Soutoku jistě víte, tak mám nyní novou hračku, kterou je malé levné rádio, jenž dokáže přijímat signál DAB+ , který by měl jednou zcela vytlačit běžný užívaný příjem FM (VKV).

Nemám to určitě proto, abych poslouchal naše rozhlasové stanice v nejlepší zvukové kvalitě, jako většina posluchačů a zájemců o DAB+ , ale proto, abych se mohl v terénu bavit při procházce, nebo na výletě záchytem vzdálených vysílačů.


A právě tím, že asi 28.12. začal na kanále 12D mimo jiné také vysílat vysílač Strážník u Jihlavy, tak došlo k ohrožení dosavadního možného příjmu v blízkosti Mělníka poslechu kanálu 12D z Horní Falce v Bavorsku. To určitě málokomu vadí, ale je třeba si uvědomit, že tu máme to pohraniční Bavorsko nyní komplet, že jsem na území Horní Falce již několikrát byl a tamní stanice mimochodem hrají i dobrou oldies hudbu, jakou mnohdy v playlistech našich stanic nenajdete.


Mohu prozradit, že na Litoměřické vyhlídce Horní Falc krásně chytíte v pěkném signálu, ale na Pražské vyhlídce nechytíte ani Falc z Ochsenkopfu, ani Strážník, protože zde v asi 440 m.n.m. mají oba vysílače i přes obrovskou vzdálenost od hory tak silné signály ( při nízkém výkonu !), že je nelze poslouchat. To je ten rozdíl mezi pásmem VKV, kde vám budou hrát dvě silné stanice klidně do sebe a pásmem DAB+, kde stanice nesmí jít na stejném kanále do sebe. Jednu z nich můžete slyšet pouze tehdy, pokud se druhá nebude dostávat na anténku třeba díky terenní překážce. A to se na Litoměřické vyhlídce díky lesu a svahu s rotundou v zádech v případě Falce povedlo.


Každý má nějakou svoji oblíbenou cestu k vrcholu a věřte tomu, že k některým rozhodnutím napomáhá i zřízení placených parkovišť. Tato cesta je sice příkřejší, ale kratší a potkáte i mnohem méně lidí.

Když jsem však přišel těsně pod kopec, kde vede poznávací okružní cesta kolem kopce, tak jsem narazil na mladíka s báglem, který přijel z Drážďan. Ten mi potvrdil, že se to po blátě pěkně klouže, tak jsem to vzal po okružní cestě k Rovnému a vyrazil spolu s valnou částí davu k vrcholu.

Cestou vzhůru jsem potkal nějaký zájezd mladých rodičů a dětí, který okupoval celou trasu. ,, My jsme z Klánovic" zněla odpověď na můj dotaz. Ještě, že se zajímám o dopravu a stanice Praha-Běchovice a Praha-Klánovice mi něco říkají :-).



Od vrcholové chaty jsem okamžitě uhnul na Pražskou vyhlídku a začalo se to po zmrazcích pěkně klouzat. Jaký byl výhled?


Nic moc. Mělo však být i hůře.





Už vám jednotlivé snímky ani nepopisuji. Snad každý čtenář Soutoku už ví, co je Mělník, hrad Házmburk, nebo vrch Raná u Loun. Krušné hory vidět nebyly a přišla i přeháňka.


Zatímco se díváte na první pár, se kterým jsem dal řeč a takto jsem si je nechal i naaranžovat, byť to vypadá naprosto neovlivněné a přirozené, tak vám ještě prozradím něco k tomu DAB+. Opravdoví fajnšmekři si pořizují dražší přijímače s možností připojení skutečné televizní směrové antény pro třetí pásmo, kterou berou sebou a ti jsou pak schopní zachytit vysílač DAB+ dokonce snad až v Itálii, pokud jsou podmínky. Bohužel, celá řada přijímačů tuto externí antenní zásuvku nemá, je vybavena pouze teleskopem ( prutem), je levnější a dodatečné zřízení takové zásuvky je již zásahem do přístroje v záruce.

Asi je to tím, že se skutečně předpokládá, že lidé budou poslouchat hlavně místní stanice, jako na VKV, kde si také naladíte hitrádia, Frekvenci 1,Beat, Evropu 2, nebo nějakou stanici skupiny Českého rozhlasu, než třeba rádio RSA ( Oldies) z německé strany Krušných hor, nebo Jump. Ale, asi proto, že moje generace poslouchala rádio Luxembourg, Bayern 3, Oestereich 3, Europawelle Saar, Radio Caroline vysílající z moře, tak je tu prostě ten závan dálek :-).

Zdravím tedy dvojici na obrázku a ještě jednou vše nejlepší do nového roku !


A zdravím i další dvojici, která mi pěkně zapózovala a zároveň udělala reklamu něčemu, o čem tu již dávno píši, ale je to často, jako kdybych hrách na stěnu házel.

http://www.ropiksazena.cz/

Je chválihodné, že se podařilo v Liběchově prakticky zachránit kostelíček, ale ještě je tu také Liběchovská příčka, která se táhne od Labe, až po Lužické hory.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lib%C4%9Bchovsk%C3%A1_p%C5%99%C3%AD%C4%8Dka

Asi před 10 lety jsem k Liběchovské příčce viděl i brožuru. Nikdo tu není vojenským nadšencem? Nikdo z mladších do aktivity nepůjde ? Škoda, jsme pomalu poslední v republice, kde jsme se ještě nechopili turisticky existence řopíků, a že někde vznikají opravdu velké návštěvní prostory a obcím, nebo spolkům to občas přinese i nějakou tu korunu.



Vrátil jsem se k chatě a již mě čekala jen Litoměřická vyhlídka.


Místní rotunda tentokrát nebyla v obležení, ale později jsem se setkal s občanem obce Ctíněves, který mi řekl: ,, Tak co říkáš té omítce na rotundě ? To tomu dali, co ?! Jak to jen bylo krásné, když koukal ještě každý stavební kámen". A já si najednou uvědomil, že má pravdu. Hledal jsem, kdy k omítnutí došlo a zjistil jsem, že to bylo v roce 2009.



Jedním z míst, kde byl vytěžen základní kámen pro stavbu Národního divadla byl Říp.


Na Litoměřické vyhlídce chodila Horní Falc, jejíž část patřila za vlády Karla IV. cca 20 let k našemu království, než ji vyměnil za Braniborsko. Správním centrem  oblasti byl tehdy hrad Lauf. Hlavním městem území je dnes Regensburg ( Řezno), kam jste se mohli podívat v článcích Soutoku a kam vede krásné relativně levné víkendové vlakové spojení. Přemyslovci byli v Řezně také pokřtěni a najdete tu krásné historické muzeum, kde můžete obdivovat nejen bohatství bavorských kostelů, ale také památky na Římskou říši.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Horn%C3%AD_Falc


Tak rád bych tu někdy spatřil fotozoomem Klínovec ( 1244 m.n.m. .... 94 km od Řípu), ale dnes přeháňka.

Zrovna, když jsem mezi stromy lovil signál multiplexu 12D, tak se objevila tři děvčátka exotického vzhledu tak asi přes 20 let. Ustrašeně se dívala, co to tam ten člověk dělá a nesměle kráčela k vyhlídce. Trochu jsem jim při příchodu vysvětlil situaci a nakonec jsem se po rozpravě i dozvěděl, že jsem dnes potkal nejvzdálenější návštěvníky dne. Dvě z nich byla z Krnova a přivezla je sem kamarádka ( nebo další sestra ?) jakýmsi služebním vozem, která pracuje v nějaké firmě v Roudnici nad Labem.
Bohužel jsem tentokrát  s foťákem zaváhal.

Když si přečtete stránku ...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krnov   , tak zjistíte, že Krnov rozhodně typickým městem v minulosti nebyl, převládaly tu různé národnostní menšiny a mimo jiné, se tu v 50. letech 20. století usadila početná řecká komunita, prchající před občanskou válkou.

A tak vlastně skončil první výlet Soutoku roku 2019.


Na závěr si ještě dopřejme dvě romantické fotografie z Pražské vyhlídky, kam jsem se ještě vrátil, neboť má dvě rádia na tomto místě překvapivě vykazovala rozdílný výsledek. Inu, technika.


Úspěšný vstup do prvního kompletního pracovního týdne roku 2019!

Zdroj: Soutok

Leden 3, 2019

18:10

Karlovy Vary.

Máte pocit, že je článek v tomto magazínu tak trochu úlet mimo mísu ? Ani trochu si to nemyslím. Vzpomeňte si, jak se relativně nedávno zaplnily zejména supermarkety pod centrem dýněmi, různými vykrajovátky, a kdo chtěl, tak si u nás udělal Halloween, ač jde o anglosaský svátek, který nás donedávna ani nenapadl.

Ať se to někomu líbí , nebo ne, ale v Čechách se toho za posledních 30 let , ale i předtím mnoho změnilo a cizích státních příslušníků s množstvím kultur je v naší zemi tolik, že o tom prakticky ani nemáme přehled.

 Vždy se mi líbilo, a byl jsem na to pyšný, jak mnoho toho věděl český žák o světě. Samozřejmě, díky našim tehdejším skvělým učitelům. My jsme i chtěli vědět, jaké je hlavní město Etiopie, nebo kde leží Rio de Janeiro, Monako, Katar, či Andorra.

Oproti tomu někteří žáci vyspělých západních velmocí v Evropě dokonce ani nevěděli, jaké město uprostřed té Evropy vlastně leží. Stačí si jen přečíst seriál o cestě Jindry Tremla k francouzské pevnosti Boyard, kde zprvu lidé hodně tápali, nebo si vzpomenout na naši českou rozladěnost, kdy si tamní lidé pletli Česko a Čečensko.

Mám doma krásnou knihu s názvem Dějiny Evropy ( asi 1996), kterou napsalo 14 evropských dějepisců, a ta kniha má za úkol nám připomenout, že jsme především Evropané. Od Říma až po Euro. Je to trochu nudná kniha, protože kapitola o nás je dost chudá a shrnuta pod pojmem  ( Češi, Poláci,Maďaři). Inu, každý hledá hlavně to, co ho oslovuje nejvíce a k čemu má poměr. Ale,pojďme již k téma.


Karlovy Vary.

Zejména moje generace ještě pamatuje, jak se u nás, jako první opravdu vzdálenější civilní obyvatelé objevili občané Vietnamu, kteří tak zapadli do našeho života, že si je ani neuvědomujeme. Zdejší pamětníci si jistě ještě vzpomenou na studenty z Libye a nutno říci, že mělnický cukrovar, který v tomto roce slaví 150. výročí zaměstnával zejména v době řepné kampaně zaměstnance snad ze všech kontinentů.

Nejinak tomu bylo zase například v okolí Mladé Boleslavi a Mnichova Hradiště, kde zněla ve vlacích často i kubánská španělština. K největším migracím však docházelo po listopadu 89. Zprvu to byly takové nenápadné cesty mladých českých studentů do západních států Evropy, kde tak ani nešlo o jistě lepší brigádnický výdělek, než u nás, jako o poznání nového prostředí a zdokonalení se v jazycích. To až později nesměle doplnila možnost našich lidí odejít za prací, což nebylo nic jednoduchého a na vyřízení, se v některých případech podílela řada institucí.


Olomouc.

Tak, jako pro nás, tak i pro národy východních a jihovýchodních států Evropy, se otevřely hranice, a tam se ukázala ta potřeba migrace za prací ještě mnohem palčivější, než v Čechách. Může nám to někdy připadat divné, že tam, kde by bylo co budovat a kde je něčeho nedostatek, tak že tam snad skoro asi nikdo nepodniká, nikdo tam nechodí do práce a většina práceschopného obyvatelstva někam jezdí, ale je to tak.

 Ba, co jen jezdí? Pracovní migrace je mnohdy doprovázena stěhováním a není to žádná novodobá záležitost. Vždyť o tom jsou i knihy, kdy se zase naši krajané vydali za prací i lepším životem na všechny strany, často i na východ Evropy, zakládali česká města i vesnice, aby se jich pak podstatná část, pokud přežila tamní režimy i ekonomickou situaci, vrátila zpět.

S migrací pak přichází i určitá kultura, která se začne objevovat ve větší či menší míře na území jiného státu a začneme s těmito lidmi samozřejmě aspoň občas přicházet nějakým způsobem do styku a tvořit si názory na ně.

Jedním takovým atributem současnosti právě v tuto dobu jsou pravoslavné vánoce a pravoslavné kostely. Ono se o tom sice moc nemluví a ani nepíše, ale obojí stojí za zmínku. Už jen proto, že pravoslavné kostely jsou zkrátka krásné svoji architekturou i blyštivými báněmi a jsou vlastně bratry našich kostelů.


Holíč, Slovenská republika.

Znalci dějin ( učte se je a neohrnujte nad nimi nos) vědí, že na počátku dnešní evropské kultury stanula Římská říše, která později vyznávala a šířila křesťanské náboženství, než se rozdělila. Myšlenka je tedy z principu stejná, jen náčiní a zvyky jsou trochu odlišné, jak by řekl laik. A rozdělení se tehdy promítlo i do kalendáře.

Do nedávna tedy platilo, že státy na východ od Slovenska a řada balkánských států i jejich příslušníků žijících u nás slavila pravoslavné Vánoce hlavně 6. a 7. ledna ( je to složitější). Dnes  už se to tak říci nedá. Někde si uchovali původní termín, jinde přijali náš termín, ale původní termín mají třeba jen, jako volný den.

Je to prostě rozmanitější a není jistě náhodou, že k tomu došlo v současnosti, v době velké pracovní migrace. I tak nikdo nikoho nenutí, kdy che co slavit a do kterého svatostánku si chce zajít, třeba se i jen podívat a zamyslet se nad našimi společnými evropskými dějinami.

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1noce

https://eurozpravy.cz/zahranicni/evropa/211896-tajemstvi-pravoslavnych-vanoc-proc-se-slavi-v-rusku-jindy-nez-u-nas/

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/vanoce-v-moldavsku.A131220_070156_zahranicni_skr




Zdroj: Soutok

Prosinec 30, 2018

14:50

Na ty nejdelší výlety jezdím obvykle o letní dovolenou a v období Vánoc. Jinak tomu nebylo ani letos. Motiv mi dal další můj oblíbený časopis ČD pro vás, který při troše štěstí objevíte zejména začátkem měsíce ve stojanech v mnoha budovách našich nádraží, ale lze si časopis i objednat.

Jednou z mých oblíbených rubrik časopisu je pozvánka do nějakého kraje v ČR a nutno říci, že to ČD umí. Na prvním snímku je vždy výhled z nějaké městské, nebo nedaleké rozhledny, případně výhledového místa a v obrázku máte jednotlivé kopce a významné objekty popsány.

Z praxe totiž vím, že je sice milé koukat na nějaké hezké kopce, ale mnohem více si to užijete, když je znáte, víte kde leží a máte přehled o vzdálenostech a mapě. Druhá část pozvánky patří obvykle větší fotografii nějaké místní hezké stavby, výpisu všeho zajímavého, co můžete ve městě a v okolí objevit, a doplní to i několik menších obrázků.

Poslední část je odkrokována nějakou místní lokální tratí, kde jednotlivé kilometry doprovodí malý obrázek místa a jeho popis.


V říjnovém čísle byla pozvánka do Hodonína, rodiště našeho prvního presidenta. Sice jsem jej už v roce 1973 projel autem, když naší další zastávkou byly vykopávky v Mikulčicích, a rovněž i několikrát vlakem do Břeclavi, ale kam nevstoupí noha pěšáka, tam jako kdyby člověk nebyl  :-).

Co je všechno v Hodoníně ? Už jsem to psal zde pod třetím obrázkem článku:

http://soutok.blogspot.com/2018/12/spolecnost-tereos-ttd-vyrobila-na-prani.html

Velkou nevýhodou je, že město toho v létě nabízí přece jen mnohem více a letní veselý bílý dlouhý den nemůže mít konkurenci. Jenže, nemůžeme přece pořád čekat jen na léto. A tak bylo třeba najít ještě nějaký další opravdový magnet.

Zde mi zase pomohl časopis Živá historie, který mi připomněl, že se chci také podívat k nejstarší církevní stavbě z období Velkomoravské říše, která leží jen relativně kousek od Hodonína.  To byl tedy největší magnet mého výletu. Ovšem, pověstnou třešínkou na dortu byl i svět DAB+ a malé rádio nesmělo pro pokus chybět :-).


Cena výletu byla příznivá. Chtějte zkrátka tzv. Celodenní jízdenku za 579 Kč, která platí do půlnoci daného dne a můžete si přesedat a vystupovat, jak je libo.

https://www.cd.cz/typy-jizdenek/vnitrostatni-jizdenky/-25903/

Sice je ráno nepříjemná tma a člověk si vzpomene, že za pá dní budeme v těchto podmínkách muset fungovat, ale co se dá dělat ? Vstávání za světla v 9 až 10 hodin skončí.
Na výlet se však jezdí vždy lépe a přináší to nové poznatky.

Jedete tedy opět populární spojí v 5.40 ( rychlík Střekov) do Kolína, kde jste v 6.40. Tam si můžete koupit noviny, časopis, projít ven apod. V 7.02 odjíždí rychlík na Varšavu, kterým jsme jeli v létě do Ostravy. Pokud nejste v kupé, tak můžete koukat na internet.

Tyto vlaky jezdí již po celém koridoru velmi často rychlostí 160 km/ hod, což můžete sledovat na informačních panelech. Už v 8.44 vystupuji v Olomouci, kde mají pěkné nádraží, vyjdu i před něj a přesvědčím se, že toto krásné město je zcela bez signálů DAB+.

Jezdí odtud pravidelná linka po trase Olomouc- Přerov-Hulín-Otrokovice-Hodonín-Břeclav- Šakvice- Brno dolní nádraží. Spěšný vlak odjíždí v 9.09 a v 10.14 jsem již v Hodoníně


Červená značka mě vede do nějakých uliček a začínám se obávat, že chce snad obejít centrum. Skutečně se vracím na velkou třídu, kde bych jinak obešel významné IC ( Hodonín má dvě, ale druhé je na značce) u místní knihovny. ,,Přijdu hned" praví cedulka. Na toto jsem již opravdu alergický a dokonce i z Mělníka ( ne z infocentra !!). Daleko od domova, potřebuji pohledy, vizitky, možná informace a ztrácím drahocenný čas. Otevřeno do 12 hodin.

Za 15 minut se objeví paní, kývne na mě a stále kašle. To je tedy paráda, tak já riskuji chřipku. To by lidé kolem mě, včetně mě měli radost. Ptám se na případné pohledy, nebo dokonce vizitky slavné stavby na Slovensku, která je odtud jen 9 km za řekou Moravou.

,, Co myslíte ?" Kriste, startuji tablet a je to nekonečné. Nepamatuji si totiž název obce, ani památky. Jak tahle paní může pracovat v IC, když tohle neví??!!  Na druhou stranu se vám možná již někomu stalo, že jste hovořili s člověkem, který se doslova přiznal, že to dělá jen jako práci, ale jinak ho to nebaví a nezajímá. To je pak tragedie.

Přitom kdekdo by to dělal lépe, ale nedělá, protože za to nejsou žádné slušné peníze.
Nabírám téměř 30 minut zpoždění a již si to valím k nejhlavnějším památkám, jak říkají občané některých částí Moravy.


Mezi ty památky patří hlavně kostel sv. Vavřince, ale především místní radnice a zpívající fontána. Fontána je však  dle očekávání vypušťena a na zvonkohru z radnice čekat téměř hodinu nebudu. To již mířím na Slovensko. Samozřejmě vyndám již před mostem přes řeku Moravu rádio a testuji, co vše se mi po ,, velkém pátku" podaří zde zachytit. ( minulý článek)

Na jednom místě před mostem, na mostě a na slovenské straně řeky jsem opravdu nascanoval ČRo-DAB+ na kanále 12D, ale nejsem zde jen kvůli tomu. Zelená značka k obci Kopčany pokračuje otevřenějším terénem podle řeky a přichází další předpokládaný záchyt. Na 12C tu jede signál z bratislavského vysílače Kamzík. Ještě nejsem spokojený. Přichází mírná zákruta řeky a je to tu.

Nějakých 99 km odtud na věži Donau-Tower ( Soutok ve Vídni, červenec 2015) ve Vídni je zatím jediný pořádný rakouský multiplex 11C a já už to mám komplet. Více toho zde zachytit ani nešlo. Po našich a německých stanicích, se tedy do seznamu zapsaly i stanice slovenské a rakouské :-).

https://www.ukwtv.de/cms/slowakei-dab.html

https://www.ukwtv.de/cms/oesterreich-dab.html


Kostel sv. Vavřince.


radnice



fontána



most přes řeku Moravu.










Přecházím řeku, které se nemohu nabažit. Vždyť je to po Labi a Vltavě naše třetí největší řeka, která je dnes i řekou hraniční. Přijde vám, že je v ní málo vody ? Bude bohužel dlouho trvat, než se řeky vrátí do normálu. Vidíme to doma u kachýnek vedle našeho autobusáku, kde pod mostíkem není stále voda. Navíc si vzpomeňte na léto 2016, kdy jsem fotil tuto řeku z mostu u Hohenau na Moravském poli.

Před sebou vidím dvojici osob a již jsem zvědavý, zda jdou také do Kopčan, zda také přijeli vlakem a z jaké jsou dálky. Mimochodem, trochu si tu připadám, jako u nás na cyklostezce u Vrbna, před jejím vyasfaltováním :-).


Přicházím ke dvěma mužům a starší říká něco ve smyslu : ,, Tak z ďaleka prichádzáš chalane ?" :-) To jsou místní z Holíča. Najednou mi dochází, že tohle Slovácko je vlastně rozděleno od 1.ledna 1993 jenom administrativně, ač zdejší území za řekou bylo v dobách společného státu slovenské. ,, Znáte Jožku Kotůlku ze Skalice ?" vzpomínám na spolubojovníka ve zbrani :-). No jistě že ne, po těch desetiletích, ale náhody se někdy dějí. Oni se vlastně pořád dějí, protože vše vzniká na základě nějakého rozhodnutí a setkání.

Tahle slovácká řeč, kterou tak rád slyším od 80. let je mnohem bližší k té naší, než ke klasické slovenštině. Měl jsem opravdu radost, že jsem kápl na tyto lidi, protože byli velmi družní,starší pán kdysi v Mělníku pracoval a vzpomínal na naše víno jménem Ludmila.

Bylo vidět kde žijí, protože je velmi zajímalo i to, jak je to u nás. Ostatně, na Slovensku se platí Eurem, a když je slovenský Holíč od našeho Hodonína vzdálený pouhých 5 km a jezdí tu autobus, tak jsou samozřejmě občas i u nás.






Rozuměli jsme si naprosto ve všem, a teď nemyslím jenom řeč :-). Cesta nám krásně ubíhala  a já navíc získal dva skvělé průvodce. Od nádraží ČD je to totiž ke Kostelu sv. Margity Antiochijské po značce nějakých 9.8 km a díky průvodcům to bylo asi jen 8.4 km. Sice jsme zablátily boty, ale jak starší muž řekl : ,, Nejsme přece nějací manekýni ", tak jsem se rád vrátil do vojenských let.

Konečně, oni to mysleli se mnou jedině dobře. Čím dříve budu zase zpět v Hodoníně, tím dříve přijedu domů a ještě užiji večer.


Kostel v obci Kopčany.



Kostel sv. Margity Antiochijskej.



Strom vysazený na počest 100 let státu Čechů a Slováků.





Pán byl dokonalý znalec místního prostředí. Dozvěděl jsem se, že toto je ještě nějaký pozůstatek domu, kde bydleli hospodáři v časech, kdy Morava ještě nebyla regulovaná a tvořila zde meandry. Prý se říká, že mohl být dokonce zmíněný kostelík na západním břehu řeky. Prý tu tehdy sídlilo i obrovské množství kachen a dalšího ptactva.


Význam této památky nabývá na síle. Jak vidíte, tak z Mikulčic sem má vést přes řeku Moravu lávka, která má být hotová příští rok v srpnu. Nyní se buduje i nějaká nová a přímější komunikace směrem k Holíči.



Cesta do Holíče by moji procházku již velmi protáhla, focení by nemělo smysl a zbytečně bych měl starosti i s návratem. Muži si se mnou ještě ťukli vynikající domácí slivovicí, popsali mi, co vidím na obzoru, ukázali cestu a odebrali se udělat směrem k řece ještě malý ohýnek a cosi opéci.

 Ještě jednou jsem jsem jim za vše poděkoval , zavzpomínal kromě nich na příjemného kamaráda ve zbrani, který odtud pocházel a uvědomil si, jak různorodá společnost člověka obklopuje na všech místech, kde se zrovna vyskytne.



Holíč a v pozadí Karpaty.



Digitální zoom je bohužel méně kvalitní ....


..... ale kdy se to povede vidět po dlouhé době zase nádherný pravoslavný kostel ?


Krajina je tu krásně otevřená s dálkovými výhledy na Karpaty. Zrovna mě tak napadlo, že zde v Mělníku máme pocit, že je ten východ a Slovensko strašně daleko a Euro si spojujeme s nedalekým Německem, případně Rakouskem. Přitom se ranním vlakem dokážeme dostat už dopoledne k řece Moravě, která je takovým klíčem zase ke druhé straně.

Je sem přitom paradoxně lepší a rychlejší spojení, než na Ašsko ( léto 15, nebo 16 ?) a také na Domažlicko ( loni). Tam nás navíc obklopuje pásmo hor, které tu mají možná malinko odstup. Inu, koridor a 160 km/ hod je znát.


Závěrem jsem ještě vyfotil holíčské letiště a zavzpomínal na scénu práškovacího letadla v komedii Vesničko má středisková.



Kolej sice spojuje obě města, ale provoz je jenom autobusový. Trošku škoda.



Celkem jsem nachodil necelých 18 km a asi dva km uspořil. Poslední benzina před hranicí.


 Kolik za to chtějí :-)?


Že já nepřijel svým skvělým tankem T- 34 :-).


Administrativní hranice a geologické body mají něco do sebe.


Není to krása ? Jak nám ty pivovary jenom vzkvétají.




Stadion Václava Nedomanského, který byl snad prvním hokejistou ČSSR v NHL jsem objevil náhodně. Pokud jste chtěli vědět v 70. letech 20. století, jak je v tamní lize úspěšný, bylo třeba naladit stanici Hlas Ameriky..

https://www.youtube.com/watch?v=8-5x5p3VrDA

Dnes mi přijde, že jsme již vším tak nějak překrmení a je všeho příliš, ale tenkrát mladí lidé tak nějak užívali krásnou pop- muzic i rock, úplně jinou a lepší formuli 1 , než je dnes a měli jsme snad lepší i ten fotbal a hokej. A když nám část toho někdo bral, tak jsme si ty informace opatřovali prostě jinak. ( seriál Rádio včera i dnes z listopadu 2011)


Kdybych přišel do Hodonína o 15 minut dříve, tak jsem mohl být už ve 20.15 doma. Nebyl a nemohl jsem se rozloučit s pohledy na krajinu, která byla svojí rovinou a horskými velikány na pozadí ( škoda té viditelnosti) tak nějak příjemná a díky vzdálenosti od domova nesmírně vzácná. Na druhou stranu již přebrala svoji vládu tma.

Málokdo ví, že barvy lokomotiv ČSD nebývaly v minulosti náhodné. Červená barva patřila střídavé trakci 25 kV a zelené elektriky zase trakci stejnosměrné 3 kV. V severní části území se používá trakce stejnosměrná a v jižní střídavá.

https://www.szdc.cz/o-nas/zeleznicni-mapy-cr.html

Čtvrtý odkaz shora (PDF) ukazuje trakce, počet kolejí atd.


Odjížděl jsem v 16.28 do Břeclavi, kam jsem přijel v 16.40.


U řady stanic ČD je plno prázdných cyklověží ( na obrázku Břeclav). Na druhou stranu dnes není třeba tahat svá kola. Ta si můžete za příjemný poplatek a vratnou kauci půjčit ve stanici ( článek  o cestě na Moravské pole ,červenec 2016)

Tady je rekonstrukce nádraží a já čekal do 17.05 na EC Metropolitan z Budapešti do Prahy. Dole máte vlak, který jede naopak z Berlína do Budapešti a je plný. Vše tahá lokomotiva řady 380, což je náš tuzemský nejrychlejší stroj.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lokomotiva_380.


Vlak stavil pouze v Brně, v Pardubicích, Kolíně a v Praze. Co je mi platné, že jsem byl už v 19.30 v Kolíně, když poslední sobotní vlak na Mělník a do Ústí jel v 19.15 . Chápete ten smysl a tu návaznost ???  V Praze jsem byl ve 20.05, a protože nejlepší vlaková návaznost mi ukazovala spoj ve 21.47 z Prahy přímo do Mělníka s příjezdem ve 22.50, tak jsem ještě obětoval 62 Kč na lístek za metro a na autobus ve 20.30, který jsem naštěstí stihl.

Je to tedy pěkné kodrcání tím číslem 369, ale člověk byl aspoň už někdy ve 21.30 doma.

A co vy, nevyrazíte se někam protáhnout a třeba si i rozšířit obzory ?


V loňském roce jsem se na Soutoku snažil udělat takový silvestrovský pohled, kde jsem chtěl nějak provázat téma silvestrovského ohňostroje a různých hvězd a hvězdiček širokého spektra hudby, kterou si rád poslechnu.

Je možné, že když budu mít čas a chuť, tak třeba ještě složím nějakou novou pohlednici, ale to přece není podstatné. A tak vám to spíše napíši.

Přeji vám čtenářům Soutoku, aby jste za rok mohli říci, že je vám fajn, že vás nic nebolí, že máte ještě dost elánu na hezké věci, a že ten rok vůbec nebyl špatný.

Váš Soutok.
Zdroj: Soutok

Prosinec 28, 2018

18:43


Tak jsme se konečně dočkali. Kdo z vás čtete Soutok, nebo se o téma DAB+ zajímáte, tak vás současné reklamy, ani vlastní název nemohou nijak překvapit. Tak, jako se přecházelo na digitální vysílání u televizorů ( DVB-T)  https://cs.wikipedia.org/wiki/DVB-T , tak jsme dnes svědky postupné přeměny i rozhlasu.https://cs.wikipedia.org/wiki/Digital_Audio_Broadcasting

Mělník je město na kopečku i pod ním a díky tomu se zde utváří zajímavé specifické podmínky pro příjem rozhlasu a televize pozemní cestou. Pásmo FM (VKV), ale také DAB+ jsou totiž velmi závislé na terénních překážkách. To, co vašemu známému, který bydlí 100 metrů od vás jde v rádiu, nebo v televizi, to nemusí jít u vás doma.

Proto mají některé domy otočené antény na Prahu, jiné na Bukovou horu u Ústí nad Labem a další třeba na Ještěd u Liberce, nebo na Černou horu u Janských Lázní v okrese Trutnov. Každé místo je tak originální, že odpovědí jsou teprve pokusy a ověřené zkušenosti.


S vysíláním v DAB+ u nás, se začalo nejprve pochopitelně v Praze,a dále pak v okolí dalších metropolí ČR. Jelikož kanál 12 C vysílající z pražské lokality Mahlerovy sady má výkon 20 kW ( Vysílá od 6.8. 2015), tak je velmi dobře zachytitelný i v Mělníku, ale pochopitelně  především v místech, která jsou natočena na Prahu.

Nejlepší signál tedy byl samozřejmě u mělnického zámku, v lokalitě Polabí, v Rousovicích, na sídlišti Střed, na Chloumku apod. V dalších místech se mohl vyskytovat také, ale v podstatně horší kvalitě, což způsobovalo buď zcela jeho absenci, nebo mohl i vypadávat, případně šel v omezeném prostoru, třeba i díky odrazům od jiných budov.

To vše však platilo zhruba do dnešní 10. hodiny dopolední, kdy spustilo svá vysílání dalších 10 vysílačů v republice, z nichž nejdůležitější jsou pro Mělník další dva. Nemění se ani kanál 12C, ani programová skladba, ale díky vysílačům na Bukové hoře a na Černé hoře, které mají oba výkon 10 kW dnes již nebude v Mělníku místo, kde by nebylo možné v systému DAB+ na kanále 12 C poslouchat stanice skupiny CRo - DAB+ . V důsledku toho narostlo i obrovským způsobem pokrytí naší republiky signálem, jak můžete vidět zejména v mapě v článku v odkazu.

https://digital.rozhlas.cz/cesky-rozhlas-rozsiruje-digitalni-vysilani-dab-do-severnich-a-vychodnich-cech-i-7708698



Jenže existují lidé, kterým rádio i televize byly vždy určitým koníčkem a tento svět pro ně nikdy nekončil prostorem našeho státu, ale zkoušeli ulovit i něco vzdálenějšího, pokud to jen bylo trochu možné. A aby tomu pomohli, tak občas lezou na kopce nejen za výhledem, ale třeba i za ulovením vzdáleného signálu.

Není to ovšem zase tak jednoduché, protože v mnoha případech potřebujete mít otevřený prostor ve směru vašeho zájmu a za zády spíše překážku, která jednak z požadovaného směru odráží signály a současně zabraňuje těm signálům, které by mohly z druhé strany a od jiného vysílače působit rušivě, nebo dokonce příjem zcela znehodnotit.

Zvlášť silným nežádoucím signálům však někdy nezabrání ani zábrana.

Na tomto hobby je nejlepší to, že nikdy nevíte, jak dalece budou dobré podmínky, a jak dalece vás výsledek překvapí.


Proč poslouchat třeba doma jenom nějakých 14 českých stanic kanálu 12 C, když si můžete udělat radost a během procházky, nebo výletu to vyzkoušet i někde jinde ? A nemusíte jít nikam daleko. Stačí takový prostor u mělnického zámku, kde chytíte i další muxy našich dalších operátorů a k tomu obvykle ještě dva ze Saska.

Ačkoliv další pražský mux 10D CRa - DAB+ má výkon pouhých 0.125 kW ( vysílá také Evropu 2, nebo Frekvenci 1), tak je zde slyšet velmi dobře, stejně tak, jako muxy společnosti Teleko.

Již jsem zde kdysi zmínil, že pokud si chcete DAB+ opravdu užít, tak je dobré si vyjet aspoň ke chloumeckému kostelíčku, nebo do Vehlovic. Jistotou je samozřejmě Říp a jeho vyhlídky.

Jsou ovšem dny, kdy se stanou doslova neuvěřitelné věci a málokdy si je člověk pohlídá, nebo odhadne situaci. Odborníci totiž tvrdí, že ideální je mlha a teplota kolem nuly. To sice může přinést úspěch, ale někdy vás to i zklame. Totéž se říká i o přechodu fronty ( změna počasí), ale odhadněte to.


Také se vám může stát, že máte pocit, že přibližně víte, co vzácného ulovíte, a už vás to nechá  občas klidným. A přesto se někdy dějí doslova divy, jako tomu bylo včera, kdy jsem si jenom tak řekl, že až půjdu kolem zámku, tak to zkusím a jistě to hned uklidím.

Jenže tu bylo něco, co jsem nečekal.,, Bayern ? Tady u zámku ? Na FM normální věc, ale v DAB+ ? Jindy za tím musí člověk aspoň na Chloumek a dnes tu jsou podmínky, jako naposledy asi 29.12.2016.

Postupně odhaluji několik bavorských muxů, které nejčastěji šíří vysílač Ochsenkopf ( skoro 200 km odtud) a napadne mě zkusit Duryňsko i Sasko-Anhaltsko, které také občas ve výše jmenovaných lokalitách chodí Ona je to taková hříčka každého, kdo má rád mapy a vzdálenosti.

Zde totiž uplatníte zkušenosti z VKV a jste schopní téměř přesně uhodnout z jakého vysílače je daný mux ( multiplex) šířený. Pokud tedy zachytíte mux 6B ze Sachsen-Anhalt, tak vězte, že jde o 315 km vzdálený kopec Brocken, ze kterého jde pouhý výkon 2.8 kW, jak zjistíte na netu.


Obvykle vám po proskenování pásma za zámkem ukáže rádio zhruba 60 stanic, ale náhle jich bylo 135, což je téměř hodnota běžných lepších podmínek na Chloumku. V tuto chvíli jsem si tedy mohl říci, že to, co chytám nyní zde, bývá na nějakých 75 procent o 100 metrů výše.

Vypravil jsem se k Tyršovu domu, nebo i k památníku Čs-Pl přátelství, neboť to je zase jiný směr. A vyplatilo se. Poblíž města Cottbus ( Chotěbuz) v Dolní Lužici ( 158 km od Mělníka) leží vysílač Calau, odkud také vysílá na frekvenci 107.2 MHz braniborské rádio BB, které lze občas při podmínkách někde naladit.Nyní odtud vysílají muxy 10B a 12D, které jsou určeny k poslechu občanům Berlína a tamního okolí.

Opět musím říci, že nejde o žádný unikát, ale je to velmi milé. Vždyť v dobách socialismu, se za mlhy někdy zadařilo shlédnout obraz z Berlína a stanici ARD. Nečekejte, že to bylo koukatelné. Obrázek i zvuk byl nádherný,a člověka zajímalo, jak dlouho podmínky vydrží, ale nějaká politická diskuse nebyla důvodem k nějakému soustavnému vážnému sledování.


Napadlo mě, že po všech těch radostech bych se mohl vrátit zpět za zámek, abych zjistil, zda se již podmínky náhodou nevytrácí. Opak byl pravdou. Scan na Aušperku 143 stanic, u vily Carola 153 stanic. V jednu chvíli se podařilo zachytit rekordních 186 stanic, což jsem ještě nikdy neulovil.

Neznamená to, že by automaticky stanice hrály. Na záchyt prostě není třeba tolik signálu a navíc celá ta signální atmosféra neskutečně pumpuje. Spousta stanic je na hranici příjmu a výpadku signálu. Když vidím, že signály bavorských stanic stouply do zatím neobvyklých hodnot, tak mě tak napadá, ž e by mohlo jít snad konečně i něco vzdálenějšího, než jenom to Bavorsko.

A skutečně, projíždím seznam načtených stanic a objevuji značku pro Hesensko. Několik stanic začíná písmeny hr . Doma zjišťuji díky asi 6 let starému záchytu na VKV, že to je s největší pravděpodobností 428 km vzdálený vysílač, který se nachází na SZ od Frankfurtu nad Mohanem. Jde o Grosser Feldberg v pohoří Taunus. Výkon pouhých 5 kW a ono to sem díky podmínkám dolétlo. Radost nezná mezí.Musím dodat, že mi stanice z Hesenska dokonce občas hráli a právě stanice hr4 mi zahrála německou popovou písničku cca z roku 1983. Interpreta teď nevím, ale byla to vzpomínka, protože v našich playlistech není.



To jsem již celý zmrzlý a doma vidím, že jsem tehdy před 6 lety ještě chytil něco z Bádenska, ale FM má prý větší dosah. Inu, pokud někdo bere věci vážně, rádio si upraví a tahá sebou směrovku, tak by měl jistě lepší výsledky. Kdo jen vyndá krabičku s prutem asi 30 cm dlouhým, tak co by chtěl ? I tak je to zázrak.

Ještě se mi podaří chytit Střední Franky 8C, ( Dillberg, 250 km) které jsem tuším toto léto chytil na úpatí Vrátenské hory u libovického křížku a podmínky počaly odcházet

Dnes je za zámkem zase jen nějakých 60 stanic, ale docela rád si od toho na nějaký čas odpočinu a popřemýšlím, zda by se nedalo ještě nějak jednoduše něco malinko vylepšit  ve smyslu reflektoru :-).





Zdroj: Soutok

Prosinec 26, 2018

17:11

Orloje, to jsou skutečně nádherná zařízení na ukazování času. Jenom v naší republice máme asi 5 městských orlojů a dva orloje vesnické, pokud je mi známo. Soutok navštívil orloj v Olomouci, Kryštofově údolí, Hojsově Stráži, ale ten nejkrásnější, a to i v rámci světa je stejně ten náš orloj v Praze.Pražský orloj je historicky prvně doložen v listině k datu 9. října 1410.

Velmi jsem se těšil, že se budu moci opět po dlouhé době na něj podívat přímo, a to dokonce po velké a dlouhé rekonstrukci. Vždyť samotný orloj je dnes snad nejuznávanějším suvenýrem Prahy, jak můžete spatřit níže. Takovou zajímavostí však je, že ten nejlevnější suvenýr, kterým není barevný pohled orloje, však dnes v Praze již neuvidíte.

Stál mě v roce 1980 pouhých 5 Kčs, z jedné strany papírového výtvoru jste si mohli v okénkách otáčením prohlížet jednotlivé apoštoly a na rubu byl stoletý kalendář pro každý den v roce, podle kterého jste se mohli například dočíst, který den v týdnu jste se vlastně narodili apod. Po různém připočtení dní sloužil i pro léta starších letopočtů, popřípadě nového století, ale jeho potřebnost patřila spíše k dobovému zpestření.

Pro úplnost ještě dodám, že je spousta orlojů i ve světě a jeden třeba v Belgii ukazuje i příliv a odliv:
http://benjamin2121.blog.cz/en/1705/orloj-v-lier-belgie
Našel jsem kdysi stránky o orlojích v různých zemích, ale již zase nevím adresu. Náš pražský orloj má však něco do sebe.


Psát něco o něm je jenom zbytečná práce a nošení dříví do lesa. Stejně dnes žijeme v takové záplavě informací, že je nejlepší v okamžiku zájmu si vše dohledat na Wikipedii a na zájmových stránkách.

Mně se osobně velmi líbí dvě webové stránky, kde můžete postavení orloje sledovat přímo z domova a rovněž se dočtete spousta věcí, co na orloji můžete vlastně všechno zjistit, a co jednotlivé drobnější artefakty na něm znázorňují.

https://drifted.in/horologium-app/

http://orloj.eu/sim/index.php


Vůbec nejhlavnější částí orloje je velký astroláb, který snadno pochopí i laik. Velká ručička ukazuje rukou na římská čísla, která  vyjadřují čas, na který jsme zvyklí. a která teď skutečně souhlasí s časem na našich hodinkách, protože máme nyní pravý Středoevropský čas platící pro 15. poledník východní délky.

Jistě chápete , že římská čísla ve vrchní části vpravo od římské dvanáctky představují odpolední hodnoty, tedy římská I je 13 hodin atd. Na ručičce máte i sluneční kotouč, který na oválném zvířetníku vlastně zároveň ukazuje polohu slunce nad obzorem. Zlatý kruh nad Sluncem tedy ukazuje rovník a Slunce by tam bylo v časech rovnodennosti. V létě by naopak stanulo až u samého horního okraje astrolábu, pokud jde o tento obrázek.

Zvířetník je rozdělený po částech zhruba po pěti dnech a kromě Slunce zde najdete ještě Měsíc, jehož jednoduchý mechanismus vám ukazuje jeho fáze a samozřejmě polohu ( zde pod obzorem). Prostor nad obzorem zobrazuje modrá barva.

Poslední těleso, které tam ještě najdete je tvar hvězdy, který ukazuje tzv. hvězdný čas. Ten je však pro nás dnes nepodstatný stejně tak, jako čas staročeský na vnějším kruhu s arabskými číslicemi.


Ve spodní části orloje najdete lunety od Josefa Mánese, které ukazují symbolicky různé měsíce v roce. Mánesova kalendářní deska vždy ukazuje příslušný kalendářní měsíc nahoře.

Smrtka a závist. Podle pramene ve Wikipedii jde o Turka, jako symbol rozkoše a neřesti.

Z turistických důvodů se nikdy nikde nesetkáte s tím, aby jste si mohli na webu prohlížet v každou hodinu i apoštoly. To si tam klidně můžete zajet a třeba si to i nahrát, jako videosekvenci, ale věřte, že ten nejlepší pocit budete mít vždy, když bude pěkný den, vy budete mít volno, budete stát přímo před orlojem a v hlavě budete mít ještě plno příjemných nápadů pro daný den :-).

Aspoň o podobné webové službě nevím.


Marnivec se zrcadlem, Lakomec s měšcem.

Co je dalšího zajímavého na orloji ? Většinou poznáme jen smrtku, jako symbol smrti a nad významem kohouta moc nepřemýšlíme.Má zvukem ohlásit konec průvodu apoštolů. Jenže, pokud se o orloj zajímáme více, tak se dozvíme, nebo aspoň na chvíli, než to opět zapomeneme, že ty sošky symbolizují docela zajímavé lidské vlastnosti, nad kterými se můžeme zamyslet.

Stačí když si kliknete na druhou zmíněnou adresu a uprostřed kliknete na samotnou budovu orloje. Vyskočí na vás pěkný popis nejen osob jednotlivých andělů, ale také právě figur, které mají symbolizovat jednotlivé vlastnosti. Ovšem, když to porovnáte s Wikipedií, tak těch informací bude najednou více.

Wikipedie a zároveň jeho zajímavá historie je také na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Starom%C4%9Bstsk%C3%BD_orloj


Filosof zkoumající svět. Archanděl Michael.



Astronom/ hvězdář sledující oblohu. Kronikář zapisující dějiny.


Krásného dráčka jsem nezkoumal, ale tuším, že jde o prosté řešení odtoku dešťové vody ze střechy.


Později mě napadlo některé sošky přitáhnout ještě zoomem, protože to čekání na celou hodinu bylo nekonečné. Síť je nad orlojem prý jako ochrana proti holubímu trusu.



Soucit, Archanděl Michael.

Štědrost a Skromnost.



I v sousedství orloje si přijdete na své. Objevíte zde jistě znaky různých částí Prahy. Aspoň to tak vypadá.

A tím tedy končím takové to magazínové vánoční menu. Pokud musíte do práce, tak vám přeji, ať to nějak úspěšně zvládnete a ve zdraví dojedete těch několik pracovních dní roku 2018, které ještě zbývají. Pokud máte volno, tak ať najdete nějak příjemnou náplň pro příští dny a třeba si i protáhněte někde tělo.

Zdroj: Soutok
14:26


Nemohu začít po Štědrém dni jinak, než knížkou, která mi hodně zahrála na city, a kterou jsem si vybral, jako jeden z vánočních dárků. Vždyť jsem se díval zpět do svého dětství a mládí. A je až neuvěřitelné, jakou směsici pocitů jsem přitom prožíval.

Když jsme někdy v letech 2006 - 2007 diskutovali na serveru Mělníček cz o nehezkém Karlově náměstí v jehož jižní části vyrostly dvě nevzhledné krabice s obchody, kterým se však po roce 1989 dařilo čím dál méně, aby nakonec neobstály v konkurenci supermarketů pod kopcem centra města, tak se zdálo, jako kdyby celá ta tragedie našeho historického centra proběhla v roce 1976.

Ve skutečnosti, jak kniha ukazuje, tak budova staré zubárny, kam jsme jako děti chodily přímo ze škol na prevenční zdravotní prohlídky stála snad ještě v roce 1986. Vůbec tedy nešlo o nějaké náhlé změny, ale o změny postupné. Čtenáře musí až zarazit, kolik práce, se na Mělníku vlastně v tomto období udělalo. Nové panelové domy, poliklinika, další škola, samoobsluhy, krytý bazén, koupaliště , nové autobusové stanoviště, atd. atd.

Proč je vlastně člověk tak překvapený ? Těch důvodů může být celá řada. Máte i dnes mnoho občanů Mělníka, nebo těch v okolí, kteří vám řeknou, že nemají nejmenší potřebu do centra města vůbec dorazit, protože lékárnu mají třeba i na poliklinice a obchody v centru snad nelze ani brát vážně.


Navíc si celá řada občanů vybere nějaké ty ulice, kterými se naučí chodit a stejné to bývalo kdysi i v obchodech potravin, kterým se říkalo samoobsluha. Člověk tak nemusel nutně procházet místy, kde se zrovna něco dělo, nebo to tak neprožíval, protože měl ve svém věku úplně jiné zájmy.

Třeba to, jak nezapomenout koupit za 3 Kčs časopis Stadion, kde je fotka Realu Madrid, tragický snímek z formule 1, kdy na okruhu Kyalami  hasicí přístroj letící vzduchem zabijí britského pilota Toma Pryce a souboj o černý trůn ( MS v těžké váze v boxu) pokračuje dalším dílem ( 1977).



Nutno však říci, že i tak celá řada těch snímků na člověka dolehla. Třeba takové Podolí. Jako bývalý kluk z Blat jsem tam v časném věku dohromady moc nepřišel a přesto, když mě Michal Švarc o nějakou odpolední pauzu mezi učením pozval právě do domu,který je na fotografii, tak mě tato část města zaujala. Snad nejvíce místo, kde se voda z náhonu ztrácela za stavidly v budově vodárny.

Rád jsem později několikrát prošel kolem náhonu, díval se na ty políčka směrem ke Chloumku, ale také přes ulici k městu. A najednou mi jsou některé ty domy na fotografiích pana Lojky tolik povědomé. Člověk si jen řekne, že je až neuvěřitelné, jak je už dlouho na světě a co vše se za tu dobu již změnilo.


Jedné uličce, se na Mělníku přezdívá Myší díra a vede prakticky od pošty ( od bývalého Svazarmu, či SIA) podle zahrady mateřské školky do ulice Pod Vrchem. Kdo si dnes vzpomene, že právě v místě, kde začíná zahrada školky bylo možné odbočit vpravo a asi metr širokou uličkou dospět mezi  krásnou zelení až do Vodárenské ulice ? To sice na fotkách není, ale také je to vzpomínka.

Vodárenská, nebo někdy i Jarošova ulice, se uzavírala v 70. letech pro potřeby sáňkování. Samozřejmě, že člověk pamatuje i tržnici, která byla v proluce mezi Pražskou branou a dnešním sekretariátem ODS. Bylo to takové útulné místo s výhledem na Ferdinandovu hlásku, že i dnes by se mi tam líbilo venkovní restaurační posezení :-). Mimochodem, navíc tam prodávala občas i moje babička.

A o Fibichově ulici a jejím autobusáku ani nemluvím. Vždyť táta sedával nějaký čas v kanceláři před stanovištěm číslo tři, mě zajímalo, kam které autobusy přes Mělník jezdí a v důsledku toho tu vznikl v listopadu 2011 seriál, který dokumentuje moje paměti z dětství.


Prostě, kniha je neskutečným klenotem a je vůbec k nevíře, že v nějakém roce 2018 něco takového spatřilo světlo světa a nezůstalo jenom v soukromí. Mohl bych o tom psát ještě velmi dlouho a vlastně tak odkrývat i určité soukromí, ale myslím si, že každý ví, co asi chci říci a vy, kteří tu žijete tak dlouho, jako já, nebo dokonce ještě déle, tak máte zase své velké vzpomínky, které řeknou zase více vám.

Myslím, že mi nebudete mít za zlé, když zde ještě jednou opravdu poděkuji panu Lojkovi za snímky, kterými si údajně ulehčoval svoji práci v OSP, a také Martinovi Klihavcovi za nápad, iniciativu i pomoc při tvorbě díla, které má dnes vlastně neskutečnou hodnotu, zejména pro ty dříve narozené.


Člověk je takový, jak jej vychovají jeho rodiče a posléze i jeho okolí. Když rodiče nemají žádné záliby, nebo jen pijí a kouří, tak asi nevychovají pro naši společnost nic pozitivního a někdy dokonce i pravý opak.
Fotografování je věcí, která sice spoustu lidí nebaví, ale mnozí tomu propadnou v době, kdy založí rodinu a chtějí nějak zdokumentovat především růst malého človíčka, nebo mají potřebu zaznamenávat přítomnost své osoby a blízkých rodinných příslušníků na různých místech.

Jsou ale i vyjímky, které se zabývají i krajinou a snaží se třeba i o to, aby nebyl snímek jen všedním dokumentárním materiálem, ale aby byl krásný, nebo i něco vyjadřoval. Takovým fotografem byl i můj táta, který snad celý život, co jsem jej znal, až do důchodového věku, kdy došlo k obrovskému pokroku v technice, používal německou zrcadlovku EXA 1.

https://foto.bazos.cz/inzerat/98637743/Exa-1a-FUNKCNI.php


Dnes jsme zvyklí udělat cvak cvak a nejlépe snad každých 5 let měnit fotoaparát, protože už má málo pixelů, ale ještě nedávno jsme neměli o nějakém digitálu ani páru a foťák nám měl sloužit mnoho let. To prostě byla taková doba, že vše muselo vydržet dlouho, muselo to být tedy kvalitní, a když se něco rozbilo, tak bylo dobré, pokud jste si to dokázali spravit sami.


Exa byla na kinofilm, na který se dalo vyfotit nanejvýše 36 - 38 snímků, které jste pečlivě vybírali. Neexistovalo udělat 8 nedočkavých snímků hradní zříceniny během pochodu z různých vzdáleností, a pak vybrat ty nejlepší. Můj foťák nesl jméno Carina a byl podstatně jednodušší na ovládání, neboť byl vlastně takovým automatem pro začátečníky.

Zatím co táta musel koukat na počasí, jak a odkud svítí slunce, jakou zvolit clonu a rychlost, a jeho fotoaparát byl schopný i dlouhých dob osvitu filmu, tak u Cariny bylo vše jinak. Předně nebyla na kinofilm, ale matně si vzpomínám, že pomocí plastových krytek jste mohli předem nastavit různé rozměry budoucí fotografie, což bylo ovšem na úkor filmu.



Těch největších snímků jste mohli nafotit snad jen 8, střední možnost byla tuším 12, ale obvykle se fotilo z filmu asi 24 fotografií. Clona měla jen dvě možnosti a tři polohy při pootočení objektivu sloužily k nastavení na focení krajiny, skupiny osob, či portrétu. Makro tam snad ani nebylo. To by musel člověk hledat na netu někde v retru, nebo pátrat doma ve sklepě.

Když se filmy dofotily a třeba i na pětkrát, tak přišlo to pravé ořechové. Nejprve jste je museli ještě v aparátu navinout zpět do kazety, odkud se s focením odvíjely. Pak bylo třeba najít komoru nejlépe bez oken, nebo pracovat večer u zatažených oken. Zkrátka muselo být tma. Aby člověk vůbec viděl, co dělá, tak bylo třeba červené světlo. Amatéři si někdy barvili žárovky 220 V červenou barvou a později byly i barevné filtry.


Když se řekne tank, tak si každý představí hlavně pásové vozidlo, ale byla to i nádoba, kde se film, tedy negativ vyvolával. Pomocí zvětšováku ( další výdaje), se pak negativ vyvolal na fotopapír, který se nejprve máchal ve fotomisce s vývojkou, opláchl v misce s vodou a putoval do třetí misky s ustalovačem. Zejména chvíle, kdy ve vývojce vznikala fotografie byla doslova posvátná.


Nakonec se fotografie dávali do kýble se studenou vodou a sušily se v sušičce, což bylo zařízení na elektriku. Fotka ležela obrázkem dolů na vyhřívaném plátu a shora ji přitlačovalo plátno.


Táta nedělal jen fotky, ale zkoušel později nějaký čas i amaterský film, což byly zpravidla záběry z dovolené. To byla fascinující podívaná. Tank měl jiné rozměry a hlavně potřeboval asi pět lahví s různými chemikáliemi. To už nebyla jen vývojka a ustalovač, ale pamatuji, že na další bylo snad napsáno bělič, a možná tam byl i čistič.

Měl takový obrovský buben ze dřeva, který si sám vyrobil a filmovou řezačku. Nechci tu dnes psát, co že se vlastně tou řezačkou všechno řezalo, a to více či méně pro svůj tehdejší věk. Vnímal jsem to spíše tak, jako atmosféru, než že bych to chtěl tehdy vědět.


Později několikrát litoval, že nefotil některé věci na Mělníku, které se později změnily, ale to už je věc jiná. V každém případě se fotografování s příchodem digitálu neuvěřitelně změnilo. Víte sami, že jste v centru na nějaké akci, která ještě běží a zde na Soutoku již můžete sledovat třeba 50 fotografií z akce. Stačí jen komunikace mezi fotoaparátem a PC pomocí USB kabelu, nebo wifiny.

Dnešní fotografování vám umožní i to, že se nemusíte na výletě zdržovat čtením informačních tabulí ohledně turistických památek apod. , ale klidně si je bez výčitek vyfotíte.
Technický pokrok je neskutečný. Gigantické kamery mají dnes rozměry, že je sotva postřehnete. Fotopušky s množstvím čoček jsou již snad také přežitkem a plně je nahradí nenápadný foťáček.


Možná, že řada z vás, kteří jste ještě fotili na klasický kinofilm, tak pamatujete dobu, kdy jste si mohli nechat ve sběrnách dát vyvolat film i nechat udělat fotografie. Osobně jsem si první digitální automat pořídil až v roce 2004 k vánocům, kdy jsem si zajel do Dolních Beřkovic natočit videosekvenci jednoho z prvních průjezdů vlaku Pendolino u nás, zatáčkou ( sklopné skříně pro rychlost 160 km/ hod) a ještě nebyl tehdy Olympus vybavený zvukovým záznamem.

Závěrem článku tedy snad jen tolik. Kniha ve mně nevyvolala jen vzpomínky na staré časy na Mělníku i pod ním, ale připomněla mi i partyzánské časy, kdy jsme se někteří v domácích podmínkách s tehdy dostupnou technikou za zdlouhavých a v téměř posvátných chvílích vyvolávali své první fotografie.


Zdroj: Soutok