Zpravodajství

 

Dnes mi zrovna jeden člověk povídá : ,, Tohle období nemám rád. Sice bude ještě trošku sluníčko a barevné listí stromů má něco do sebe, ale jinak jsou krátké dny a celkově je vše takové neslané nemastné."
Tak to já tak úplně říci nemohu, byť mám také raději ten půlrok od března po září, ale v těchto dnech opravdu nevím co dříve dělat, což je ještě umocněno pracovními povinnostmi. Snažím se totiž finišovat s četbou knihy Velký Mělník I od autorů Martina Klihavce a Karla Lojky, ale pro pestrost zájmů to nejde tak rychle. Kromě toho, že se teď u nás v republice v rozhlasovém pásmu DAB+ pořád něco děje a provozovatelé multiplexů přecházejí na řádně přidělené příděly, tak už vystrčily drápky první podmínky a opravdu to po dlouhé době zase létalo ze slušných dálek.
Jenže jsem prodloužený víkend věnoval i výletu, čekají tu na mě další knihy plné poznání, a když už jsem měl cestu do lékárny, tak tu na mě čeká i nové číslo časopisu Živá historie, které je věnováno Janu Žižkovi. Dále připomínám, že právě listopad ( 25.) je termínem, ke kterému se vztahuje letošní oslava 750. výročí města a určitě by stálo za návštěvu mělnické RMM, kde je hlavní důraz zaměřený na výstavy, které tu najdete níže ve starších článcích.



Jenže, ony ty mnohé akce na nikoho nečekají, nezajímá je, kolik má autor času, či jaké má plány a už by to tady na Soutoku zase chtělo něco nového. Ovšem, výlet mi tentokrát přinesl plno radosti a asi bude se zpracováním ještě trošku práce. Nicméně mi po dlouhé době dodal materiál pro můj youtube kanál, tak pokud se chcete potěšit dvěma krátkými, dle mého názoru roztomilými videosekvencemi, tak mrkněte na ....
https://www.youtube.com/watch?v=RZKw53t8CV8

https://www.youtube.com/watch?v=R38s4TP7NOc

Radost je opravdu všude kolem nás, jen ji objevit.

Ale, nepsal jsem samozřejmě dnešní článek proto, abych tu meditoval nad tím, jakou může být výhodou, když už si opravdu můžete dělat, co chcete, ale pojďme se na některé akce podívat. Mimochodem, pochopitelně vycházím z toho, že celá řada dění u nás ve městě ( například výročí Jarošáčku) má slušnou propagaci v celé řadě místních fb skupin, a tak nyní zvlášť rád vás pozvu na své oblíbené a mimochodem ještě mnou nenavštívené akce v Lysé nad Labem, na které se snad jednou také vypravím.
Těch pěkných výstav je na výstavišti v Lysé nad Labem více, ale zrovna v nepříliš lidmi oblíbeném listopadu, se tu ve stejnou dobu sejdou Slavnosti piva i vína s populárními věcmi kolem automobilismu a rychlých kol. Mimochodem, vzpomínám, že minimálně v jednom ročníku zaštítila jistá výstava s názvem Rychlá kola i dění na železnici, když část výstavy probíhala v tamním železničním nádraží a jedním z exponátů byla tuším svého času vlajková loď ČD elektrická lokomotiva E 380.
Lysá nad Labem má s Mělníkem dost dobré železniční spojení ( cca 30 minut  jízdy rychlíkem, 50 minut zast. vlk.), výhodnou jízdenku PID, a i to je důvod, proč tak rád dávám na Soutok výstavy právě odtud. Jako, kdyby se to v podstatě konalo u nás na předměstí, jen to samozřejmě stojí čas i něco za vstup. Ovšem, dáme si také něco přímo z domova, a tak tu máme po delší době zase cirkus.
Pohodový zbytek zkráceného pracovního týdne a užijte si příjemně první listopadový víkend !

 

Ty tam jsou časy, kdy se v jízdních řádech děly každý rok změny ve velkém. Vždyť třeba jen v historii železnice v našem regionu na naši hlavní trati číslo jízdního řádu 072 došlo několikrát k přečíslování tratě, k jejímu rozdělení na část označenou 072 z Lysé nad Labem do Ústí nad Labem a 073 z Ústí nad Labem po našem břehu Labe do Děčína. Došlo k taktové dopravě, kdy si cestující prostě jen pamatuje, že například každých 20 minut před sudou hodinou jede rychlík do Kolína, a že rychlíky ve směru na Lysou nad Labem  končí v Kolíně a zastávkové vlaky v Lysé nad Labem.
Tím úplně posledním obdobím pro vlaky i autobusy bylo zařazení  linek do PID, což v případě železnice u nás nastalo jednorázově a u autobusové dopravy se postupně integrovalo  například Mšensko s okolím Byšic, Kralupsko s jihem okresu a úplně poslední západní část Kokořínska následována dálkovými linkami do Libereckého kraje, kam patří Česká Lípa i Doksy. Tím vlastně skončilo takové to hlavní důležité dění, které nám přineslo určité výhody a začalo období, kdy se vše dle zájmu a poptávky takzvaně dolaďuje.
S tím vším minulým však odešla i jistá nostalgie, kterou si nejvíce užívali milovníci jízdních řádů, ale také cestující, kteří se vyžívali ve faktu, že zrovna právě třeba tato spoj je zaveze bez nutnosti přesedání až hodně daleko do cíle jejich putování. Ono totiž přesedání některé lidi trošku straší, nebo odrazuje od cest na větší vzdálenosti, může být při delším zpoždění zejména u vlaků problémem, ale takový je zkrátka dnešní standard.

Soutok sám si uvědomuje, že se těch zásadních změn na různých linkách v poslední době zase tolik neděje, ale kouzlem jízdních řádů je fakt, že se občas objeví něco docela zajímavého, nebo i důležitého a k dnešnímu článku mě motivovalo setkání s občankou Neratovic, která si pochvalovala, že se u nich různé autobusové spoje prodlužovaly, čímž mě motivovala, abych se nasvůj zejména v dětství oblíbený svět podíval podrobněji.
Jako vůbec nejdůležitější akcí v našem regionu pro rok 2025 považuji zřízení expresní linky do Kralup nad Vltavou. Spoj vykoná cestu za 35 minut, nemá mezi Mělníkem a křižovatkou dálnice se silnicí do Slaného u Nové Vsi žádnou zastávku a hlavně je tu možnost přesednout na linku do Kladna, která tudy nově projíždí z Roudnice nad Labem. Expresní linka má číslo 646, v pracovní dny bude jezdit každou hodinu, o víkendu ve dvouhodinových intervalech.
Může nám to tedy nostalgicky připomenout to dávné období, kdy si doprava do Kralup nad Vltavou nezadala s dopravou do Prahy. I tady nyní vidím nějaké noční spoje.
https://autobusy2024.idsk.cz/files/JR_1216.pdf

Mimochodem, tradiční linka 466 má nově obsluhovat také obec Nelahozeves. Autobus do Kladna jezdil před mnoha lety dokonce z Mělníka, ale zřejmě nebyla vytíženost,a tak byla linka číslo 617 nově směrována z Kladna do Kralup nad Vltavou,a pro příští rok se počítá s další změnou,kdy bude jezdit do Roudnice nad Labem. Tím nastane u dálnice v Nové Vsi zajímavá situace, protože současný autobus z Mělníka ( Mladé Boleslavi) do Roudnice nad Labem ( 467) jezdí o víkendu pouze ve čtyřhodinovém taktu, a tak tu bude příležitost pro cestujícího z Mělníka nejen pokračovat do Kralup nad Vltavou, ale po přesednutí také do Kladna, nebo Roudnice nad Labem.

Co mě ještě v návrzích řádů ČD, nebo uautobusových linek pro rok 2025 zaujalo ? Není to tak dávno,co jsem v článku o Staré Boleslavi psal, že dlouholetý autobus z Mělníka do Brandýsa nad Labem byl sice zkrácen do Kostelce nad Labem ( 471), ale v tomto městečku začímá linka, která vás proveze Brandýsem a doveze vás až k vlaku do Staré Boleslavi. Vězte, že jsem v seznamu linek PID Středočeského kraje objevil i linku začínající v Neratovicích, která jede do Brandýsa nad Labem.
Jako Mělničan jsem to však moc nezkoumal a kromě dvou železničních tratí ( 072 a 076) jsem se podíval také na dálkové autobusy jezdící přes Mělník, což zde vysvětlím. Začnu u vlaku. Tady mi přišlo nejzajímavější , že první ranní vlak  jedoucí každý den  z Mělníka ve 4.16 pojede zastávkově do Prahy na hlavní nádraží s příjezdem v 5.20 hodin. Tak brzy se v sobotu nedostanete do Prahy snad ani autobusem, pokud se nemýlím a je to samozřejmě výhodné pro cestovatele. Letos musíte ještě do změny řádu v prosinci ( 14.12.  přesedat ve Všetatech. Koukám na to a autobus 369 je v Ládví až v 5.38, k čemuž ještě musíme přidat nějakých 8 - 10 minut na metro.
Na závěr tedy k těm dálkovým autobusovým spojům. Psal jsem tu už v listopadu 2011 takový dlouhý seriál o dopravě na Mělníku i pod ním. Jako kluk jsem často procházel starým autobusákem ve Fibichově ulici, kde v dolní části naproti přes ulici proti dnešní pekárně bylo stanoviště dálkových autobusů ( číslo 4) jedoucích do Prahy. Zde zastavovaly busy značky Karosa a shodou okolností, se tu někdy po půl osmé vystřídaly všechny tři. Vždy mě zaujaly ty dlouhé nápisy měst na trase nad čelními okny.

Jeden jel až ze Šluknova, odkud spoj vyjížděla už ve 4.05 hodin, aby byla někdy v 8.20 hodin v Praze na Florenci. Další dálka vyjížděla ve 4.15 hodin z Hrádku nad Nisou, což je městečko poblíž místa, kde se setkávají hranice tří států. Poslední byla spoj z Děčína přes Žandov, Kravaře a Zakšín do Prahy. Ta byla pro nás zajímavá i v opačném směru, kdy bylo možné jet v 7.45 až do Hřenska s příjezdem v 10.30 hodin. Později přišla další linka, a pak další a další, ale to už bych byl až moc mimo článek ve starém seriálu.
Děčíňákem jsem jel naposledy někdy počátkem 90. let 20. století z obce Blíževedly domů. Tato linka byla nejprve zkrácena do Benešova nad Ploučnicí, pak do Žandova a nakonec z těchto tří, jako jediná zrušena zcela. Linka do Hrádku nad Nisou byla takovou rozmanitou linkou. Jen některé spoje jely až do Hrádku. Další končily v Jablonném v Podještědí, nebo jen v Mimoni, či dokonce v Doksech. Linka pak byla zkrácena pouze do Jablonného v Podještědí a dnes ji najdete pod číslem 410.
Neznamená to tedy, že by už nebylo možné, se po této trase dostat autobusem až do Hrádku nad Nisou,ale je třeba v Jablonném přesedat. Ovšem, rok 2025 přinese i sem zásadní změnu. Letos můžeme na autobusech této linky naposledy spatřit nápis Jablonné v Podještědí. V roce 2025 bude již na těchto autobusech uvedena cílová stanice Mimoň, případně Doksy. Pouze spoj odjíždějící v 17.40 z Mělníka ponese vzdálenější nápis Stráž pod Ralskem. Do města severně pod Ralskem dorazí v 19.10 hodin a jen v pracovní dny.
https://autobusy2024.idsk.cz/files/JR_1096.pdf


Linka číslo 400 je další takovou nostalgií. Většina spojů již tenkrát končila v Rumburku a případně ve Varnsdorfu, což byly názvy, které mně školáčkovi kdysi zněly až exoticky. Není to tak dávno, co byla rozdělena snad dokonce do dvou linek a bylo by zajímavé zjistit, zda také existuje nějaký archiv jízdních řádů. Vzpomínám, že spoje končící v Novém Boru stavěly v obcích dále za Mělníkem a spoje končící ve Varnsdorfu jely z Mělníka až minimálně do městečka Dubá, jako přímé spoje, případně stavěly až od České Lípy. Ostatně, jízdní řády, se na některých linkách až neskutečně historicky hýbaly.
Někdy předloni, se dokonce v jízdním řádu objevila nová stanice Cvikov autobusové nádraží, ze které dva spoje denně vyjíždějí a také tu končí. Letos tedy jezdí některé spoje až do Rumburku, další jen do Varnsdorfu, a tyto za Mělníkem staví až v pásmové obci Medonosy a dále za Českou Lípou již v každé zastávce.Řada spojů jede pak celou cestu zastávkově až do cílového Nového Boru. Ovšem i tady se chystají velké změny a Soutok zřejmě ví proč.
Pamatujete na můj letošní srpnový výlet k nejsevernějšímu bodu republiky ? Tehdy jsem jel místním autobusem číslo 410 po lince Varnsdorf - Rumburk - Jiříkov - Šluknov - Lobendava - ( Severní ... v pracovní dny). Co se tedy mění na lince PID číslo 400 ? Pouze dva spoje denně pojedou až do Rumburku. V 10.10 a v 18.10 hodin z Mělníka. Další linky ponesou nápis Varnsdorf, nebo častěji Nový Bor. Zajímavé je to v řádu se stanicí Cvikov. Nebude již stanicí vyloženě výjezdní, nebo cílovou, ale především to bude historicky prvně, co dva dálkové spoje pojedou o pracovním týdnu dvakrát a o víkendu jednou denně do Varnsdorfu a potažmo Rumburku ( od nás v 18.10) z Nového Boru přes Cvikov.
https://autobusy2024.idsk.cz/files/JR_1094.pdf


Tak jistě, nepředpokládám, že bych někdy měl potřebu jet někam k severu na Rumburk někdy odpoledne, ale na druhou stranu tu chci ukázat, že lidé se nezabývají jen archeologií, nebo architekturou, ale jistá skupina, se tu a tam zajímá vlastně o historické  proměny jízdních řádů. Pod slovem historie si lze opravdu představit mnoho věcí. Ne každý vám odpoví, že ho zajímá historie,nebo regionální historie. Také jsem dostal odpověď, kde lidé pod pojmem historie například tvrdí, že vůz MB 1000 byl vyroben v roce 1964 a Škoda 100 v roce 1972. Jiný vám to řekne o typech rádií,nebo jízdních kol atd.
Ale, to jsem odbočil. Ať už vám přijdou tyto informace užitečné, či nikoliv, tak jsem je při takovém lehkém namátkovém prohlížení jízdních řádů pro rok 2025 vyhodnotil asi jako ty, kde se něco děje a týká se to našeho okresu, či spíše nás zde žijících. V odkazu níže,se třeba dočtete o 15 metrů dlouhých busech mezi Mělníkem a Prahou hlavně na lince 369,ale to myslím již jezdí.
https://autobusy2024.idsk.cz/popis-zmen-(bus-a-vlak)

Jak jistě víte, tak se u nás na vybraných spojích rychlíků RegioJet na jaře testovaly čínské soupravy, které budou zřejmě podle posledních informací v roce 2025 nasazeny do pravidelného provozu na naši trati číslo 072. Pokud jde o lokálku do Mšena, tak nezbývá než doufat, že se k rozhodování o ni dostane někdo rozumnější a obnoví se tak snad pravidelný celotýdenní provoz, který je vzhledem k její nedávné modernizaci smysluplnější.

 

Jak vyleze sluníčko a člověk má volno, hned je veseleji. Nicméně si dovolím na úvod aspoň malou kritiku nesouvisející s téma. Jsme v EU, ale ještě jsem neslyšel, že by někdo kritizoval smutný fakt, že je velkým uměním najít na jednotlivých potravinách místo data spotřeby. Zkusím si odpovědět sám. Ještě je pořád dost lidí, kteří nejsou přesvědčení, že dovoz zboží firmou až domů má oproti cestám do okolních supermarketů řadu výhod, tak proč by měl kritizovat někdo zřejmě maličkost.
Nu nic, čeká nás docela zajímavý týden s příjemným prodlouženým svátečním víkendem. Připomínám zde nedávno publikovaný článek s akcemi RMM, kdy už nám prakticky finišuje ten rok oslav města Mělníka ( 750 let města) a od čtvrtka 24.10. tu máme výstavu věnovanou také králi, na jehož odkaz se ohlížíme, když mluvíme o Mělníku, jako o městě. V neposlední řadě nězapomeňte, že ať už se vám to líbí, nebo ne, tak se již příští víkend vrací Středoevropský čas.

Včerejší sobota zdaleka počasím až tak moc ven nelákala, ale víkendové počasí si nevybíráme a auto je také potřeba obvykle o víkendu někam projet. Naštěstí mám hobby, které je občas vhodné i do neslanného nemastného počasí, a když jsem hned v 10 hodin dopoledne obdržel avízo, že v Praze - Hájích a dalších pražských vyvýšených sídlištích dnes pochoduje rakouská hudební stanice OE3 z téměř 300 km vzdáleného vysílače hory Gaisberg u města Salzburg, tak už nebylo vůbec nad čím přemýšlet. Vždyť takovým mým určitým osobním úkolem je, abych zde na Mělníku, nebo na Řípu ulovil multiplex digitálního rozhlasu vysílající právě s povrchu  této 300 km vzdálené kóty. Tak to v současnosti momentálně cítím.
Asi ve 12.15 hodin jsem dorazil pod Říp a znovu jsem si uvědomil, jak magické místo to je. To může mít člověk takovou určitou posmutnělou náladu, která s krátícím se bílým dnem přichazí, a tady do mě vstoupí vždy nějaká taková určitá pozitivní energie. Ta nevelká, ale z našeho směru krásná hora je stále ještě důkazem, že rok má čtyři období a všechna se něčím vyznačují. Vždy je to jiná písnička.



Na jaře se tu stromky krásně zelenají a příchozí alej kvete. V létě vás upoutají zlatavé lány obilí a občas tetelící se vzduch, na podzim pak měnící se barvy listí a zima zahaluje tvář krajiny minimálně do bělavého hávu. Kouzlem Řípu je i jeho určitá osamělost v krajině, která umožňuje krásné pohledy již jen z příjezdových i příchozích tras, natož pak  rozhledů na jeho vrcholových vyhlídkách.

Ve 13 hodin jsem dorazil na vrchol, kde je několik vyhlídek do různých směrů. Obvykle zahajuji v posledních letech na Pražské vyhlídce, odkud je nejen famózní pohled do rovinatého vnitrozemí, ale spatřitelné jsou i některé pražské historické dominanty, na které je však výhodnější užít trédru, nebo vám je přiblíží vhodný fotoaparát. Tentokrát je však viditelnost pouhých nějakých sotva 20 km a s tím se musí návštěvník smířit.
Jsem tu však v dnešním lehce mlhavém dni za zcela jiným účelem a navíc jsem přesvědčený, že aktuální situace je na takovém stupni, že fotografie pohledu do kraje téměř postrádá smysl. Současně mě upoutá na odbočné cestičce jakýsi zdobný látkový výtvor, a tak jdu přímo na místo pro mě asi nejlepší. Za lepšího počasí odtud startují vyznavači záliby zvané paragliding, ale dnes tu je klid. Ostatně, jelikož vyhlídka směřuje do míst, kde by se mělo nacházet město Louny, tak jsem si ji pojmenoval Lounská vyhlídka.






První přichází na řadu mé nejstarší rádio pro lov v nejmladším pásmu DAB+. Sliboval jsem vám tu nedávno opravdový boom na tomto pásmu v České republice, ale situace nemile překvapila nejen mě, ale i samotného guru facebookové skupiny digitálního rádia a novináře Českého rozhlasu Lukáše Poláka. Je sice zajímavé, jak nám po republice ožívají nové vysílače a provozovatelé přeskakují na finální přidělené kanály a zvyšují výkony někdy až na konkrétní jim povolenou hranici, ale už je poněkud mírně k rozčarování to další.
Tedy, hlavně pro nás tady ve Středočeském kraji, kteří oproti zbytku republiky prakticky všechny provozovatele tuzemských multiplexů chytíme, ale stále čekáme na již pokolikáté oddálení termínu spuštění velkého hráče CDG.
https://digital.rozhlas.cz/celoplosny-dab-multiplex-czech-digital-group-odstartuje-v-zari-jako-prvni-spusti-9238981

Ten by totiž měl být po Českém rozhlasu dalším multiplexem, který by měl být slyšitelný díky svému výkonu na digitální rádio v jakémkoliv domě uvnitř bez nutnosti nějakých antén. U ostatních provozovatelů až dosud záleží na vašem umístění i na faktu, že někteří ani na plný povolený výkon ještě nevysílají. Díky tomu chytí lidé v bytech otočených okny na Prahu třeba i několik provozovatelů jenom s rádiem u těchto oken, a ti kteří je mají naopak třeba otočená k Českému středohoří, tak zase jen u těchto oken mohou přijímat provozovatele Teleko s kopečku Kukla na Litoměřicku.

Někdo si tu dole před velkým stoupáním zaparkoval kočárek.



Ve středu bytu je tedy díky povoleným 20 kW ze Žižkova, či dalším 10 kW z Bukové hory a 10 kW z Černé hory k zachycení stále jen multiplex Českého rozhlasu se svými 17 programy, což je pro zájemce o poslech této technologie často neatraktivní. Mnozí si jistě říkáte, že je vám nějaké rádio ukradené a obejdete se i bez nějakých vymožeností tohoto poslechu, ale když ona je to vše věc minimálně jisté prestiže.
V mnohých státech na západ od nás, se této technologii údajně nebývale daří, jsou tam vytvořeny podmínky pro rozvoj a když to tak vezmeme, tak to trošku snad připomíná i ty naše české rychlodráhy. Vlastně se můžeme ptát, jak dalece je nutné, abychom byli v Brně za hodinu, když tam za tři hodiny dojedeme také a pro někoho to ani moc velký rozdíl není. Spíše se lidem nelíbí drahota a skutečnost, že běžný pasažer se mnohdy nevyzná, jakou jízdenku si vlastně koupit, aby nejel někdy i zbytečně za drahé jízdné.
Ale i já mám rádio spíše jako hračku, než věc k poslechu a fascinují mě ty nevyzpytatelné trasy nejen rozhlasových vln. Z tohoto pohledu mi může být celkem jedno, jaké to zpoždění muxu CDG  bude. Prostě jsem tedy zmonitoroval pásmo, které doznalo po tom našem zemětřesení určitých změn na kanálech, ale jak jsem již psal,tak mě nejvíce zajímal kanál 12B, kde by za velmi dobrých podmínek mohl být k ulovení i multiplex od Salzburku. Ono totiž platí, že pásmo FM se šíří lépe, a tak zdaleka neznamená, že když jde nějaká stanice v FM z tohoto kopce slušně zachycena, že bude uloven i multiplex v pásmu DAB+ .

Výbava na lov. Tentokrát vybalena pouze z části.

Tak se chytají multiplexy, které obsahují stanice k poslechu.

Naše Fiera je nováčkem na poli DABu.
https://digital.rozhlas.cz/prehled-dab-vysilacu-a-siti-7228484

https://digital.rozhlas.cz/priprava-finalnich-siti-dab-9117619

Když mi tedy na kanále 12D při  ručním ladění naskočil dílek, do pěti vteřin dva, a po několika krocích jinam i tři, tak už to bylo napínavé. Čtyři a .... velké zklamání. Na displeji se rozbíhá napis DAB Thueringen. Před několika lety mi tento durynský provozovatel soukromých stanic rozjasnil tvář a jedná se o tak vzácný jev, že na Mělníku se mi to povedlo zatím pouze dvakrát, ale nyní mi moc radosti neudělal. Přeci jen jsem doufal, že se povede Salzburg.
Beru tedy do rukou rádio FM a ladím kmitočty 94.8 , 98.5 a 99 MHz. První patří stanici Rádio Salzburg, druhý Bayernu 3 z vzácného vysokého asi 340 km vzdáleného alpského Wendelsteinu, a třetí stanici Oestereich 3 z Gaisbergu, odkud vysílá i první stanice. Výsledek je však zarážející. Přesto, že jsem výše než na Mělníku, tak je to horší pro lov. Proč ? Inu, na kopcích je těch stanic na jednom kmitočtu ještě více k zachycení a navzájem se pak různě ruší.

300 km vzdálený Sazburg z hory Gaisberg.

OE 3 je převážně hudební stanice vysílající na této frekvenci také z Gaisbergu.

Hudební stanice B3 ( Bayern 3) na alpské frekvenci z hory Wendelstein je také podmínková záležitost.

Nejlepší příjem na Mělníku i Řípu je z bavorského kopce Ochsenkopf ve Smrčinách. I přes téměř 200 km vzdálenost jsou zachycené stanice z něj až v červeném poli, jako stanice pražské.
Fajnšmekři, kteří jsou doma a jsou ochotni investovat i do přenosných směrových antén, tak mají větší naději na úspěch, ale kouzlo tohoto hobby spočívá také vtom, že někdy jen na ten obyčejný teleskop v rádiu při dobrém natočení a vyhledání správného místa v terénu uspěje. Sice slabším signálem a někdy i bez RDS i vyhledáváním vhodné terénní parkety, ale uspěje. Uspěl jsem tedy i já, ale podívejte se, proč to bylo tak problémové.
Toto jsou ti hlaví konkurenti bránící úspěchu : 94.8 MHz Salzburg vs. Rádio Relax, vysílač Louny. Ten máme u nás za Řípem. 98.5 B3 Wendelstein vs. Country rádio z vysílače Jesenice u Rakovníka. Takový místní bubláček, který na Mělníku spíše supluje silná  Cro -Vltava, ale tady nedala alpskému vysílači právo na RDS, byť vše ostatní bylo jako místní stanice. Bayern 3 tu prostě šel jedna báseň. Poslední vyhlášený král těchto 300 km vzdálených alpských dálek je OE3 z Gaisbergu u Salzburku na 99 MHz. Ten se mi dařil lovit relativně nejlépe a i on dokázal zapsat RDS.

Pohled k domovu z Pražské vyhlídky.








Mezi dálky lze počítat i stanici Bayern 24 na 105.3 MHz, která hrála z 318 km vzdáleného Kreuzbergu na hranici s Hesenskem. Blíží se mlhy, na které se mi příznivci dálkového rozhlasového příjmu svým způsobem těšíme, protože mnohdy přináší neuvěřitelné záchyty, ale to je budoucnost. Měl jsem pro pásmo DAB+ sebou ještě směrovou anténu, ale ta jen vylepšila již zachycené signály muxů. Času bylo v krátkém dni tak málo, že jsem se tentokrát nedostal snad prvně ani na druhou stranu kopce.
 Inu, výzkum je výzkum a ačkoliv je známo, že opravdové dálky také často přichází nad ránem, tak pořád žije ta myšlenka, že se podmínky kdykoliv zlepší, a když ne zrovna od Alp, tak třeba od Rýna. Ostatně, s novým FM rádiem, které je považováno za nejlepší rádio 21. století pro radioamatéry mám na Řípu ještě na zapád od Bavorska co lovit. Ostatně, doufám, že v mlhách již budu úspěšnější z domácího Mělníka.


Pohodový vstup do 43. týdne roku.

 

Přátelé, je to hlavně naše starší generace, která je zatížena minulostí a leckteré věci bere tak, jako útok na naši svobodu. Vždyť jsme byli celé mládí zvyklí si vybírat dovolenou podle našich potřeb i zájmů a nikdo si nedovedl představit, že se tímto budeme vůbec někdy zabývat.

Jenže se stalo a jen moje lenost mi brání pátrat v letopočtech, kdy prvně nám vláda, která se nikdy netajila podporou podnikatelského sektoru nařídila zákonem, že o polovině dovolené vám může rozhodovat zaměstnavatel. To má pochopitelně svá opodstatnění a nemusí se to někdy zaměstnancům líbit, ale tak to zkrátka platí.

Pak uplynulo zase několik let, když toto bylo rozšířeno na celou dovolenou. Zdálo se, že už nic není třeba řešit, ale kdo si to myslel, tak se mýlil. Ještě nedávno platilo, že když pro vás neměl zaměstnavatel práci, tak měl dvě možnosti. Buď vám našel práci náhradní, kterou jste třeba ještě nikdy ani nedělali, nebo vás mohl poslat domů s tím, že dostanete 60 % platu. Ve skutečnosti je to mnohem širší a  například některé firmy ještě půjčí zaměstnance třeba i jinam, ale pojďme dále.

To se rozumí, že taková rozhodnutí vyvolávají různorodé reakce. Někdo je nadšený, když má například díky tomu nejlépe třídenní víkend, třeba si i více užije mladé rodiny a přijde tím spíše zvlášť v pěkném počasí nějaký výlet. Druhá věc je samozřejmě ta, jak reágují ti, kteří jsou dočasně nuceni pozměnit svoji pracovní náplň, nebo snad i splácejí někde nějaké pohledávky a mohou mít tak starost navíc.

A tak se opět tiše upravil zákoník práce, aniž by to média nějak rozmazávala, neboť ono je dost problémů už jenom kolem věku odchodu do řádného důchodu. Lidé, kteří tyto věci rozhodují od stolu ještě pořád nepochopili, že podle fyzické námahy, kterou někteří zaměstnanci vykonávají v továrnách, nebo ve stavebnictví, jich je už valná část ve věku pře 50 let skrytými invalidy s občasnými zdravotními problémy a někdy je i třeba část té jejich práce nahradit nasazením těch natěšených, mladých a zdravých lidí, co mají k neduhům stáří ještě pořádně daleko.

Ale, vraťme se k poslednímu nápadu mocných. Nastudovat to můžete samozřejmě třeba tady na

 ... https://www.alveno.cz/blog/nerovnomerne-rozvrzena-pracovni-doba-pravidla-pro-rok-2024

https://www.kurzy.cz/zakony/262-2006-zakonik-prace/paragraf-78/

Už ve škole mě učili, že důležité je dělat si ze všeho výpisky o tom podstatném. Jen tak si člověk udělá ve věcech rychle jasno. Prostě tedy platí, že když ta práce není, tak vás může zaměstnavatel poslat na 8, 16 hodin domů, případně i na několik dnů domů, a až bude nárůst práce, tak to k nějakému termínu ( cca půl roku) dle vlastního rozvržení sil a motivace nadděláte. Je tedy jedno, zda to budou nějaké desetihodinové směny, zda obětujete soboty, či i nějakou neděli, nebo sáhnete po dovolené, pokud ji máte. Tak i taková je dnešní pracovní doba, která se může někde některých zaměstnanců dotknout, když zrovna nebude někde takzvaně lidově do čeho dloubnout.

Ale, pojďme již k příjemnějším věcem

Program v Lysé nad Labem mě vždy zajímá, ač tam zatím ještě nejezdím. Včera mě dostalo, když jedna Číňanka v televizi prohlásila, že si myslela, jak už bude brzy v penzi cestovat a oni jim ženám to prý zřejmě prodlouží na 58 let :-). Pak byl na netu článek o Kanaďance, která píše, jak se jí bezvadně v penzi cestuje po světě, když je sama a nemusí se s nikým dohadovat.
Strhlo to obrovskou diskusi pod článkem, kde kdosi napsal, že  u nás se bude chodit z práce rovnou do truhly. Mě ale zarazilo, že vůbec nikdo nezmiňuje cestování třeba i jen poblíž, nebo po naši krásné ČR a každý srovnává hned  to cestování po zahraničí u nás a jinde. Tak tedy, pojďme na program v Lysé nad Labem.

https://www.vll.cz/exotika-2024


Přehled výstav v měsíci listopadu.

Také Mšeno jsem tu vždy dával a tentokrát tu máme akci, která vzpomíná na známého sbormistra Karla Horňáka, kterého dobře známe i u nás na Mělníku. Vždyť nejednu naši ratolest vedl ke sborovému zpěvu, že ? Takové vzpomínky samozřejmě zůstávají v nitru těch, kteří s tím vším přišli nějak do styku.

A co si dáme dnes na závěr ? Tak opět vzpomínka na to, jak naše vlády podceňovaly učňovské školství. Prý leckteré profese nikdo z mladých dělat nechce a máme na mnoho prací přece emigranty z Východu a z Balkánu. To už se říká mnoho let nazpět. Jestli ona není ta pravda trošku jinde ? Tihle mladí už vědí od těch starších i od rodičů, že pokud budou například jen zaměstnanci někde na stavbě pod nějakou firmou, tak mohou zapomenout na záliby, protože když je práce, tak je třeba dělat i do večera.

To už si samozřejmě každý rozmyslí.  Zakládat živnost není jednoduché a mnohdy je výhodnější si za včasu zajít na zkušenou třeba i do zahraničí,kde uplatníte ze školy naučený jazyk, slušně si vyděláte a získáte určitý rozhled.  Ostatně, sami mnozí víte, že čím jste starší, tak už nevidíte jen pozlátka různých profesí a snad i dobrodružství, jako mladý člověk s životem před sebou, ale i problémy, nebo dokonce negativa, ke kterým může dojít. A tak se snad ani nelze divit, že dnes máme neskutečné množství různých politologů a specialistů na kultůru třeba i jednotlivých států přední Asie ... a .... prostě profese, které nás doma nikoho živit nebudou.

Pohodový vstup do dalšího týdne !

 

Jakmile začnete dělat něco, co nekončí ve vašem soukromí, tak to stojí spoustu času a mnohdy i množství otázek, o nichž nemá veřejnost leckdy ani potuchy. Dostal jsem jednou kdysi dávno třeba otázku od známého člověka : ,, Máš za potřebí se nechat kritizovat, ztrácet čas nad něčím, co třeba ani nikdo neocení, když za to nedostaneš ani zaplaceno ?" Jindy za mnou zase přišel jiný člověk celý rozzářený, jakou úžasnou novinu psali v novinách a neměl ani tušení, že už jsem o věci na webu informoval  o měsíc dříve. Konečně, nebývá vyjímkou, že se někde probírá něco, co je třeba i někdy již dávno napsáno na Soutoku, nebo se na některé věci ani nevzpomene a téma je jen na Soutoku.
Jako každý člověk se nad tím vším někdy zamýšlím, snažím se o jistou rekapitulaci i různé závěry a zatím musím říci, že právě to psaní tady mě leckdy dostalo do situací, které se nesmazatelně zapsaly do mé mysli a mám na co často v dobrém vzpomínat. Takovým mým velmi častým souputníkem byl až do dnešních dnů právě Mělnický okrašlovací spolek MOOS. Zejména pozvánky do středověkých sklepů našeho města mě vždy oslovily a vždy jsem si tu návštěvu objektu i setkání se členy spolku příjemně užil.

Je takovým roztomilým pravidlem, že kdykoliv mě napadne, že bych se mohl jít podívat na nějakou snad někdy i nepříliš masovou, nebo málo propagovanou  akci v našem městě, tak i kdybych měl smůlu a nezahlédl tam žádné známé tvaře, tak tam téměř zcela jistě potkám našeho kronikáře, předsedu spolku MOOS a v současnosti i místostarostu pana Martina Klihavce. 
Práce samozvaného reportéra Soutoku, jak mě kdosi kdysi nazval, mi zejména v minulém uplynulém desetiletí přinesla plno milých i nevšedních zážitků z nejrůznějších akcí v Mělníku i mimo něj, ale vraťme se zpět k MOOS. Tady mám například jednu veselou vzpomínku na smutné covidové dny, kdy mi bylo nabídnuto pořadatelství při jednom podzimním Dnu otevřených dveří na viniční usedlosti Turbovice.

Až do té doby se podobné události odehrávaly na malé ploše mělnického centra, ale akce Turbovice si vyžadovala tročku větší organizaci. Mimořádně početná skupina organizátorů, či členů MOOS, se sešla již jen několik minut před oficiálním otevřením pro veřejnost, Martin Klihavec nás v rychlosti seznámil s tím, co asi máme o  usedlosti vyprávět, ale především se to týkalo pracoviště u lisu.  Tady bylo třeba veřejnosti vysvětlit celý technologický proces.
Dopadlo to poměrně vesele. Na prvním pracovišti ve sklepích bylo spíše důležité upozornit návštěvníky na nebezpečná místa, kde bylo možné přijít k úrazu a zbylá iniciativa byla na každém průvodci. Mohli jste říci nějaká historická data, nebo se zeptat návštěvníků, odkud že k nám dorazili, ale jak hodinka šla, tak to věčné putování po schodech vedlo i k zadýchávání se.

Pracoviště u lisu bylo sice pohodlnější, ale zase náročnější na vysvětlení technologie. Oni totiž existují lidé, kteří o některých věcech něco vědí, více se ptají. mají něco nastudováno a uspokojit je po rychlokurzu není vždy snadné, neli nemožné. Většina návštěvníků však cení fakt, že se mohla podívat na jinak nepřístupné místo, a tak to nakonec obvykle vždy dobře dopadne, potěší samozřejmě dobrá návštěvnost a všichni si tak nějak odnesou určitý zážitek.
Takže mě vlastně role jakéhosi samostatného reportéra dostala do různých situací a zatímco někdy šlo o návštěvu jen jedné akce, tak jindy se toho povedlo během jednoho dne i více a měl jsem pak ještě samozřejmě radost z vlastního vkládání fotografií a vymýšlení textu, který chce mnohdy vše podat pod jiným úhlem, než by byla klasická reportáž.

K návštěvě vernisáže jsem tedy měl celou řadu důvodů. Věděl jsem, že zde potkám celou řadu tváří, která má mé sympatie a zaslouží si poděkování i určitou úctu za práci, kterou pro veřejnost dělá. Měl jsem možnost opět vidět více než dobrou řečnickou práci v podání těch nejpovolanějších a v neposlední řadě se přiznám, že jsem vyplnil další bílé místo mapy svého života.
Tím chci říci, že se občas dívám na některé stavby nejen v našem městě tak, že mohu konstatovat dokonce i návštěvu jejich interieru, což je často potěšující. Je přitom jedno, zda jde o zámek, větrný, či vodní mlýn, historický včelín, historický sklep, nějakou restauraci, nebo třeba i okresní archiv.

Martin zdokumentoval prakticky celých těch 20 let činnosti spolku a poukázal i na to, že to vůbec není tak samozřejmé, jak si většina nezůčastněných lidí myslí. Místopředsedkyně Aida Líhová - Legnerová například přišla s nápadem, aby spolek pracoval na drobných výrobcích, které mohou naše město presentovat například v Turistickém informačním centru Mělník a inspiraci čerpala například v minulosti, kdy jsme tu měli takové období, kdy nebyla nouze o různé odznaky a zmiňme i podnikové odznaky firem v našem městě k různým výročím.
Martin zase vysvětloval, že bez dotací od města by něco takového bylo nemyslitelné. Takový turistický odznak Mělníka na hůl by výrobně vyšel například až na 200 Kč a běžný turista je ochotný za takový odznak zaplatit nejvýše 50 Kč. Sám pak přišel například s vystřihovánkami významných staveb v Mělníku, o které je prý slušná zájem, nebo s covidovou naučnou hrou pro děti o našem městě. Já jen prozradím, že Martin má to lepení papírových vystřihovánek tak rád, že zájem byl i v jiných městech, ale to jen na okraj.

To je skutečně obrovská paleta předmětů, která tu za ta léta vyrostla. Od všelijakých pohlednic, přes betlémy, reprinty historických pohlednic, až po další předměty. Nebýt MOOS, tak si snad ani nikdo nevzpoměl, že cukrovar máme na Mělníku nyní již více než 150 let, byť jen balírnu a je skutečně obdivuhodné, že se našel někdo, kdo si dovolil zajít do samotné firmy je požádat, zda bynebyli ochotní k tomuto výročí vyrobit nějaké homole, nebo okrasné kostky, které měly připomenout minulost.
Na mě to tehdy skutečně velmi zapůsobilo, protože všichni jsme jednou byli dětmi a vzhledem k tomu, že nejen můj strýc v tomto podniku kdysi pracoval, tak si tyto velmi podobné homole pamatuji z vitríny skříňky u mé milé babičky. Za těch 20 let se toho stalo v MOOS opravdu hodně. Sám vzpomínám na chvíle, kdy jsme v začátcích činnosti spolku po roce 2004 navštívili významná místa městského opevnění, prvně středověké sklepy, zpřístupnění chrámové věže v roce 2007 za účelem rozhledu, nebo první cestu ke středověké studni, nejširší v Čechách v roce 2008.

Martin pak vzpomínal a děkoval všem, kteří obvykle pod hlavičkou MOOS během těch 20 let něco udělali. Já ta jména znám, ale nedovoluji si je vyslovit, protože bych mohl na někoho významného zapomenout, a to si vážně nedovolím. Někteří se na nás dívají snad z jiné dimenze, jiní jsou i dále činní, ale nejsou již členy spolku a mnoho dalších lidí i dnes potkávám na akcích i mimo ně. Ostatně, dovolím si zde dát odkaz na článek pana Karla Lojky, který ta jména uvádí, a jako člověk podstatně specializující se na dění u nás i historii je k tomu povolanější.
https://www.facebook.com/groups/1808841266008571/permalink/4642297652662904/

Osobně bych ještě poukázal, že kromě nejrůznějších materiálů od členů MOOS, které se dostaly k veřejnosti je pak třeba zmínit, že tu je, nebo i byla řada autorů, kteří nebyli členy MOOS, a také napsali plno knih o Mělníku. Skutečně, Mělník má teď neskutečné množství knih a nejsou to jen ty poslední z pera Martina Klihavce a Karla Lojky, ale i od mnoha předchůdců. Vždyť třeba jenom kniha s názvem Mělník, kde je jako hlavní autor uváděn bývalý historik mělnického muzea pan Jan Kilián obsahuje několik kapitol zaměřených na různá období od různých autorů.

Nicméně, oko čtenáře nejvíce přitahují kvalitní ,velké a pokud možno barevné obrázky, kterých jsme se dočkali opravdu až v posledních letech díky aktivitě Martina, byť samozřejmě třeba veduty z knihyMělnická kronika Jana Josefa Albrechta ze sklonku baroka mají také svoji hodnotu.
Dalo by se prostě děkovat leckomu a jsem rád, že jsem měl možnost podstatnou část těch knih o našem městě prohlédnout, přečís je a dívají se na mě z  knihovny.Čest jejich tvůrcům. Nicméně, rozhodně nelze říci, že bych tou regionální historii nějak zvlášť žil a web Soutoku vlastně poodhaluje různorodost mých zájmů.
O to více mám radost, že si Martin Klihavec na vernisáži vzpoměl také na moji maličkost, jakož na takové určité médium podpory aktivity MOOSu a přiznám se, že mě to až zaskočilo. Ta radost je tuplovaná, protože jsem zaslechl jistý příslib, že snad budou začátkem příštího roku zase nějaké sklepy na programu, což se vždy pěkně poslouchá.

V některých věcech prostě vidíme tu aktivitu stejně. Martine, děkuji ! Když tak přemýšlím, jak uzavřít tento článek, tak mě napadá jediné. Jubilantům se sluší popřát, přejme jim samé úspěšné i radostné nápady a doufejme, že s MOOS prožijeme v našem městě ještě plno milých chvil.
Než si prohlédnete zbytek fotogalerie, tak bych vás rád upozornil na 12. říjen, kdy naši městští sousedé v Liběchově pořádají po roce opět Svatohavelské posvícení. Donesla se mi taková samozřejmě neoficiální informace, že na akci možná půjde o poslední vystoupení skupiny Claymore. Mimochodem, věděli jste, že také existuje akce s názvem Noc vědců, která se konala 27. září v pátek a jíž se také pravidelně účastní výzkumný ústav v Liběchově ?
https://www.nocvedcu.cz/

 

Přátelé, včerejší den se nesl ve znamení svátku, který je označen tak, jako Den české státnosti. Soutok se naposled účastnil slavností ve Staré Boleslavi loni a tehdy sem přišel dokonce s třídílným seriálem plným fotografií.
https://soutok.blogspot.com/2023/09/svatovaclavska-pout-2023-sest-hodin-11.html

https://soutok.blogspot.com/2023/09/svatovaclavska-pout-2023-sest-hodin-11_30.html

https://soutok.blogspot.com/2023/10/svatovaclavska-pout-2023-sest-hodin-11.html

Byl jsem v Boleslavi na slavnostech i předtím, což mi umožnilo shlédnout prakticky všechny možné relikvie, které tu bývají vystavovány a  máte vše v dalších článcích, nebo také naposledy jsem sem aspoň k řece Labi zavítal na jízdním kole na začátku měsíce srpna v článku ...
https://soutok.blogspot.com/2024/08/vite-jak-vypada-v-roce-2024-nase-labska.html

Byl jsem tedy na vážkách, zda mám slavnou pouť navštívit také letos, ale usoudil jsem, že to chce změnu a situace mě k ní doslova nutila. Každý řidič ví, že jakékoliv auto musí nejdéle  jednou za měsíc ujet aspoň 50 km, aby se dobila přirozenou cestou autobaterie. A když už mám jet někam autem, tak si to především užiji po našem krásném Kokořínsku, na které poslední dobou nemám z různých důvodů nějak moc času.

Truskavna leží Kokořínu nejblíže.
Druhým významným historickým datem je podepsání Mnichovské dohody dne 30. září krátce po půlnoci. Schůzka v Mnichově začala již 29.9. 1938 bez nás o nás za účasti vrchních představitelů evropských velmocí.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovsk%C3%A1_dohoda

Mnichovská schůzka směřovala nejprve k poměrně velké ztrátě území ve prospěch Říše, a po noci ze 14. na 15. března 1939, kdy přijela do Prahy německá vojska, také k vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava dne 16. března 1939.
Dnes jsou hranice něčím, co mnohdy zejména se sousedními státy nijak zvlášť neřešíme. Mládež zde velmi často užívá ke komunikaci anglický jazyk a různé historické vazby ani nijak neřeší. Pro nás starší jsou hranice vždy určitou posedlostí. Nejsou to jen historické vazby, ale jsou to místa, kde již lidé prostě mluví jinou řečí, mají jinou kulturu a platí tu jiné zákony, jiná platidla a třeba i další různé odlišnosti.
Protože si snad s tou historií možná i více hrajeme, tak není divu, že jsme třeba určitým způsobem pyšní i na to, že právě tady u našeho města, se na vytyčeném místě krásným  rozhraničníkem, nebo milníkem nacházela historicky tak důležitá hranice. Zároveň žasneme nad tím, že to bylo místo vzdálené jen něco málo přes 30 km od dnešního středu Prahy, ale opravdu tehdy zasahovala značná část populace takzvané německé menšiny hluboko do našeho území.

Výklenková kaple sv. Jiří na významném výškovém bodě okresu.
Zajímalo mě v minulosti, kudy tedy probíhala ta protektorátní hranice zejména v našem okrese a štěstí mi celkem přálo. Pokud sem chodíte častěji, tak víte, že je tu řada materiálů k téma. Je tu pod odkazy například  s titulky výpravné video, které dovede zájemce z centra Mělníka krásnou pěší procházkou až k milníku na kdysi významnou hranici. Máme tu i odkaz na nejpodrobnější mapu našeho okresu v době Protektorátu, a abych předešel případným problémům s autorstvím, tak jsem tu hranici v dalším článku zase popsal na úrovni průběhu okresem.
Související odkazy vás dovedou k výše zmíněnému materiálu :
https://www.youtube.com/watch?v=qhRyq8Sn60Q

https://soutok.blogspot.com/2024/02/blizi-se-brezen-special-kudy-probihala.html

https://soutok.blogspot.com/2023/12/nejpodrobnejsi-protektoratni-mapa.html


Krajina je tu na Kokořínsku prostě všude pohádková.
Jednou jsem tu napsal, že některé výlety přináší i vedlejší produkt, který lze nějak zpracovat. Když jsem jel začátkem měsíce září na Nedvězí, tak jsem současně pomýšlel na něco, co si právě nyní prohlédnete.
Protože mám rád mapy, tak jsem si uvědomil, jak moc se tvarem podobá protektorátní hranice v našem okrese hranici CHKO Kokořínsko - Máchův kraj. Zatímco hranice CHKO zasahuje takovým výběžkem přes státní silnici do České Lípy až k městečku Úštěk a k obcím Zahrádky, nebo Kravaře, tak svůj výběžek měl i Protektorát v našem okrese. Najdete ho v protektorátní mapě severozápadně od obce Kokořín.
V tom výběžku byly tři obce, které zůstaly na našem území, a to sice Truskavna, Březinka a Šemánovice. Pokud vyjedete z Kokořína směrem na obec Jestřebice, tak již brzy uvidíte na takovém vyvýšeném místě ( 348 m.n.m.) stodolu a za ní výklenkovou kapli s motivem sv. Jiří. Podle protektorátní mapy, se i logicky zdá, že právě tady opouštíme protektorátní území, ale po celou dobu i podle ročního období, než začne silnice padat dolů do obce Jestřebice, tak pořád ještě můžeme koukat do míst, která nám tehdy Německo na základě zřejmě různých dialogů a snad i převahy české národnosti v těchto národnostně smíšených obcích velkoryse zanechalo.

Ostatně, je to myslím hezký pohled na naše vesničky i v době, kdy odtud veškeré hranice zmizely, a kdy nám les moc nedovoluje spatřit prostřední z nich..
Šemánovice byly nejsevernější obcí této části našeho okresu.

Kostel sv, Jana Nepomuckého v Šemánovicích  prosvítá mezi stromy již jen kousek před svažováním silnice do obce Jestřebice. Vesnici proslavila především restaurace  Nostalgická myš, kam zval své hosty Ondřej Suchý, jenž je bratrem známého spoluzakladatele divadla Semafor Jiřího.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ond%C5%99ej_Such%C3%BD

https://www.jiri-suchy.cz/zivotopis/

Vůbec nejlepší je, když vám vše zapadá tak, jak si přejete. Rozhledna na Vrátenské hoře je zrovna tak daleko, jak autobaterie potřebuje :-). Sice vypadalo sobotní počasí na Mělníku všelijak, že to snad ani občas ven netáhlo, ale ukázalo se, že se výlet vyplatil. Na tamním parkovišti se odehrála zajímavá věc. Někdy ve 13.38 hodin tu nestála skoro žádná auta, ale už v 16 hodin tu bylo skoro plno. Kdo nepřijel, tak mohl trošku litovat, protože počasí zajímavě kouzlilo a občas skrze mraky něco osvítilo. Navíc nebylo vidět jen na krátkou vzdálenost, ale ukázalo se, že se blíží doba, kdy bývá vidět celkem slušně.

Pro mě má tato hora i její rozhledna zvláštní kouzlo. Když někde strávíte kus významné části života, tak to má vždy něco do sebe. Dnes tu kromě úchvatného rozhledu testuji i rozhlasové vlny FM pásma, případně DAB+ pásma, ale před 25 lety i více jsme se tu s kolegou od hobby věnovali tzv. CB - pásmu ( 27 MHz). Bylo to období, kdy mobilní telefony měli jen šéfové firem a tzv. občanské radiostanice, či vysílačky užívala určitá část národa k hovorům, ale i k povelům.
,,Jano, už jedu domů, tak mi otevři vrata" zněla mnohdy věta řidičů. Jindy se zase třeba dvě ženy bavily o nějakém receptu, nebo na jiném kanálu probírali pánové technické věci, než je vyrušil řidič kamionu s žádostí o rady o projetí městem, či hledání nějakého podniku. To vše probíhalo na přelomu milénia.

Dobrou zábavou však byly páteční a sobotní výlety na kopce, kde si lidé zprvu jenom tak pro zábavu dělali různá spojení. V praxi to vypadalo třeba tak, že někde na kopci jménem Kozákov ( u Turnova), se sešlo třeba i 20 lidí, kteří si tu pekli buřty, popíjeli a jeden z nich pracoval s mikrofonem. Expedice si dala nějaký název, hlásila na jakém je kopci a nabádala ostatní zájemce ke spojení. Ti se ohlašovali svojí volačkou, která se skládala z nějaké přezdívky, či vlastního křestního jména a místa bydliště.
Čím byl účastník vzdálenější, tím větší radost to obvykle byla, ale vítán byl každý. Také jsem jednou doma slyšel větu z jednoho kopce v Jizerkách : ,, Páni, to je bomba, tak tu máme Znojmo !!! " To se později změnilo v regulérní soutěž, která dostala název CB - liga a v níž se hrálo již o pohár ČAK ( Česká asociace klubů). Nebyla to ale samozřejmě žádná povinnost, se hlásit do různých soutěží, kterých bylo několik. K oblíbeným patřila například i akce Rozhledny, kam se posádky přihlašovaly s předstihem tak, aby je pořadatel mohl do etapy začlenit a i tak se někdy ještě nějací zájemci na poslední chvíli dostávali do akce, jako odbočné rozhledny od hlavní, kam se posléze štafeta zase vrátila.

Vyjímkou nebylo ani skoro 70 přihlášených rozhleden a 40 minut akce, kdy každý řekl něco o rozhledně, o posádce a ve druhém potvrzovacím i rekapitulačním kole pak ohlásil, jaké rozhledny byly na místě slyšet. Těm byla přidělena pro lepší a rychlejší rekapitulaci i čísla. První kolo bylo obvykle v půlnoci ze soboty na neděli v nejdelší letní den roku a druhé v jednu hodinu. Zbylý čas užívaly posádky k zábavným, nebo i soutěžním spojením, či se prostě oddávaly relaxu  někde u ohně a občas si zpestřily vysíláním.
Nedílnou součástí těchto akcí pak byly tzv. CB -srazy, kde se někdy i setkávaly neuvěřitelné počty lidí. Sám jsem byl například několikrát ve Sloupu u České Lípy v kempu, kde se sešlo i 300 lidí od Šluknova po Prahu. To se vyplatilo podnikatelům s jídlem, když si mohl každý vybrat ze dvou chodů včetně polévky. Tady měl každý cedulku na prsou, aby vás každý jednou poznal, pokud vás už náhodou neviděl třeba v jediném celorepublikovém časopisu, který se tehdy prodával i na Slovensku.

Co si lidé říkali ? Co je napadlo. Doma jsem třeba naladil v sobotu v půlnoci takzvané kolečko, které se jmenovalo Noční můry a startoval ho pozdravy jakýsi Jožka Varnsdorf, který předal štafetu na dalšího místního účastníka. Když se ozval Rumburk, tak jsem náznakem jednoho účastníka zaslechl. Samozřejmě, že naprostou většinu přenosu jsem neslyšel a šlo o takový místní několikaminutový program, který většinou byl takovým rituálem zejména seniorů v penzi a konal se pod různými jmény v různých časech v různých koutech republiky.
A tak jsem tak na tom srazu koukal na cedulky, když jsem spatřil volačku Delta Rumburk. Říkám : ,, Člověče, já Tě v sobotu slyšel." Byl to kluk v mých letech tehdy kolem čtyřicítky. Domluvili jsme se na čase i na kanále, kdy to na sebe večer zkusíme. Museli jsme konstatovat, že z bydliště do bydliště to bylo spíše náznakem, ale to jsme si řekli právě až další sobotu, když jsme na Vrátenské hoře s kolegou bojovali o další body CB -ligy.

A tak mi tam vždy ožijí ty vzpomínky na časy, kdy rozhledna ještě nestála, ale i na ty, kdy jsme chodili v noci do ochozu porovnávat stanoviště, nebo se jen tak během noci kochat výhledy do měsícem ozářené krajiny, kde občas bylo možné spatřit i několik ohňostrojů v různých směrech. Bylo to 125 schodů stejně tak, jako dnes, kdy už jsem o 25 let starší.
Promiňte, ale to bylo emočně v této komunitě tak silné období, že jsem jednou dokonce v žertu slyšel větu, že by nám tam měli postavit sochy :-). Dnes tedy koukám, jestli třeba nepřilétne FM signál nějaké stanice z tzv. východního Velkopolska a můžete to klidně zkusit na severním okraji lesa, ale to již je spíše komornějšího rázu, byť to občas přes net s podobně zaujatými lidmi probíráme. Taková srdečná atmosféra, jaká tu byla před 20 - 25 lety na CB - stanicích, se už nikdy nevrátila.

V neposlední řadě mám však tato místa rád i z pozice turisty a romantika. Na závěr tedy několik snímků z poslední soboty a vězte, že Canon začal při přibližování objektů stávkovat. Snad mi to ani líto není, protože tento automat byl velký omyl a již ho ve své době překonal v kvalitě fotografie nejeden mobilní telefon, byť ty běžné neumí přitahovat panoramata před zahájením focení a nedokáží tak přitahovat vzdálené objekty, jako foťáky.
Dalším turistickým pozitivem pro tuto rozhlednu je fakt, že v sousedství se nachází vesnická památková zóna Nosálov, ale hlavně v obci Lobeč v prostoru bývalé varny zdejšího pivovaru prosperuje restaurace s možností nákupu piva v pet lahvích přímo z pivovaru. V Lobči je také významné muzeum Eduarda Štorcha, které je v budově staré školy velmi působivé a i z něj je tu někde článek.
Hezký zbytek víkendu a pokud také trpíte bez příčin tradiční nedělní depresí, tak to zkuste hodit nějak za hlavu, užijte zbytek neděle a úspěšně vstupte do 40. pracovního týdne.

 

Přátelé, rýmička to je sviňa. To jde vše jen s určitými problémy i nechutí a zkazí to doslova několik dnů. Ovšem, kalendárium jde dále a ačkoliv se tu čtou hlavně starší články k různým jakoby snad někdy i aktuálním téma, tak ono to občas nějakou tu novinku chce. Věřím, že teď snad se zájmem aspoň občas sledujete dění, která doslova hýbou atmosférou v republice, ale aspoň symbolicky sem něco dnes dám.
Už za týden tu máme říjen, a to je přesně datum, kdy bude ve Státním okresním archivu Mělník zahájena výstava k 20 letům činnosti MOOS. Psát by se toho dalo moc. Vždyť si stačí vzpomenout na všechny ty Dny otevřených dveří od roku 2004, kdy jsme navštívili obranné městské bašty, středověké sklepy, kostely a mnoho dalšího, včetně řady publikací a nejrůznějších suvenýrů. Stačí si vzpomenout zejména na populární jednodenní otevírání privátních středověkých sklepů pro veřejnost, prodej homolí cukru ke 150. výročí cukrovaru, speciální vánoční pohlednice, městské betlémy, vystřihovánky, nebo hry pro děti v době covidu - 19 o Mělníku.
Není to v posledních mnoha letech jen zásluha aktivity předsedy MOOS Martina Klihavce, ale všichni, kteří se nějakým způsobem na tom dění od samého počátku podíleli, tak si samozřejmě zaslouží určité uznání. Jak jsem psal výše, tak rýmička je sviňa, a tak více již jen na plakátu. A aby toho nebylo málo, tak se ještě podívejte, jak rozjedou říjen v Lysé nad Labem na výstavišti, kam je z Mělníka pěkné, levné i rychlé spojení. Pohodový týden !