Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.
Zpravodajství
Říjen 6, 2023
22:39
Chtěl jsem si dát dnes se psaním volno, ale když jsem viděl takové krásné plakáty, tak to fakt nešlo :-). Už jen to, že ta Drakiáda je tuto sobotu a později by postrádal tento plakát smysl. Byli bychom na tom asi tak, jako kdysi, když naši předci říkali : ,, V blafáku ( týdeník Mělnicko ) nic není, a pak po víkendu napíšou, jaké pěkné akce se kde udály a dají tam obrázky. Předem nikdo nic neví."
Vězte tedy, že zřejmě někde mimo jiné možnosti je při polní cestě ze Strážnice do Vehlovic na sobotu naplánována drakiáda. Nu, je to tam docela vysoko a snad by tam i nějaký vítr mohl foukat. Mám to lehce prozkoumané pochopitelně i mezi Liběchovem a obcí Strážnice, ale cesta z mělnické čtvrti Vehlovice do obce Strážnice mě také kdysi zajímala a důvod byl poznávací i turistický.
Je to už hromada let, když mi jeden známý ze severu našeho okresu řekl, že vymyslel bezva turistickou trasu na horu Říp, aniž by se muselo přes hlavní části města Mělníka. Inu, tehdy byla ještě lávka přes řeku Labe v blízkosti mělnických Mlazic u obce Dolní Beřkovice přístupna veřejnosti a byla i hojně využívána chodci i cyklisty, neboť je to určitá zkratka. Ať už šlo o sportovně cyklisticky založené Mělničany jedoucí třeba z Blat do práce na EMĚ, či do cukrovaru v Dolních Beřkovicích, nebo naopak o lidi z levého břehu řeky Labe dojíždějící do tehdy průmyslových mělnických Mlazic.
Nezapomínejte, že tehdy ještě ani nestál nový most ( stojí od roku 1993), ani žádná cyklostezka, ač aut jezdilo méně a přes Vlíněves a Brozánky to byla ještě slušná štreka. Krom toho, se také dalo na sousední železniční trati číslo 090 vystoupit buď v zastávce Cítov a přijít přes Brozánky, nebo na nádraží Dolní Beřkovice ( před rokem 1874 stanice Mělník) a přijít přes lávku do Mlazic a dále dle potřeby třeba přes Pšovku, nebo podle kolejí blíže k centru. A to vše i přes později slušnou autobusovou síť.
A z obce Strážnice to už máme jen kousek právě do toho Liběchova, a také z Mělníka to není daleko :-). Už jsme akci jednou ze Soutokem navštívili a má to něco do sebe. Už je to zase pět let a život fakt žene.
https://soutok.blogspot.com/2018/10/libechovske-posviceni-pripominalo.html
Zajímavé je, že když jsem kdysi relativně nedávno četl jednu z knížek o kvantové fyzice, tak jsem si vybavil právě alej v Liběchově. Tam se píše o jistém fyzikovi, který si jednou večer v Kodani na procházce v jednom parku při pohledu na spoře osvětlenou alej uvědomil, že je pravděpodobné, že chodec, který se mu zjevil krátce pod lampou, se dost pravděpodobně zjeví i pod další lampou o několik desítek metrů dále, což mu vnuklo jistou badatelskou myšlenku.
A snad i proto, že poblíž teče říčka Liběchovka, která v mokřadech podle aleje tvoří leckdy na podzim i mlhavé počasí, a že i tady mají jistý výzkumný ústav, tak se mi to zkrátka nějak vybavilo. To jsou všechno ty úžasné spojitosti věcí našeho světa.
Poslední plakát dnešního článku, pak patří obci Přívory. Jde prý již o třetí ročník, je tu samozřejmě i hudba a především tu nabízí svá piva několik pivovarů. Také zajímavý tip a zejména pro ty, co rádi jezdí o víkendech po republice ochutnávat různé značky všelijakých minipivovarů. I v říjnu se leckde společensky žije. Tak to je dnes vše.
Pěkný pohodový víkend.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 5, 2023
19:33
Ve včerejším článku jsem si tipl, že mi třeba možná již dnes dorazí program na říjen a je to tady :-). Kdyby jen program, ale je tu již pomalu tradiční nabídka mnohých akcí i s interaktivními odkazy, které dle mého názoru nabídku RMM divácky velmi zatraktivnily a ubraly mi práci. Vždyť, když si tak zavzpomínám na dávnější minulost, tak jsem tu dříve články různě dělil pokud možno tematicky do odstavců, zvýrazňoval určité názvy i informace, snad i dával odkazy a pořád přemýšlel, zda to mám aspoň trošku přehledné.
Aktuálně tedy tento článek především díky již sobotní ornitologické vycházce věnuji celý akcím RMM, ale o něco jej přece jen obohatím. Nějak jsem se dnes podíval na adresu www.mapy.cz, kde můžete nějaké místo rozkliknout a podívat se na fotografie z něj. Samozřejmě mě RMM motivovalo k tomu, abych si prohlédl okolí obce Horní Vidim a do map koukám rád. Už se zdálo, že tam najdu jen nejobvyklejší sortiment, kterým jsou fotografie, ale našel jsem tam ještě jakési čtyřminutové video.
Přiznám se vám, že jsem si ho pustil zatím jen bez zvuku, protože se mi nechtělo si nasazovat u jídla sluchátka, ale vypadá to obrázkově dobře, tak to zkuste.
https://mapy.cz/turisticka?source=base&id=2261366&x=14.5252528&y=50.4660513&z=18
Jinak už vlastně musím zase popřát ,, pohodový víkend " :-).
Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
srdečně Vás zveme na říjnové akce:
Již tuto sobotu 7. 10. si nenechte ujít tradiční ornitologickou vycházku Festival ptactva 2023. Sraz v 8:00 h. před muzeem.
V sobotu 14. 10. se koná archeologická exkurze v rámci Mezinárodního dne archeologie - na skalní hrad Starý zámek u Vidimi.
Provede Vás muzejní archeoložka Mgr. Lucie Kučerová. Sraz v 10.00 před kaplí sv. Václava ve Vidimi.
28. 10. na Den Středočeského kraje budou všechny expozice i výstavy otevřeny za 1 Kč…
Připraven bude i doprovodný program k výstavě Detektivem v přírodě, soutěž pro děti v expozici historických kočárků a hraček či setkání s fotografem Ladislavem Zárubou...
Od 17. 10. můžete ve vstupních prostorech muzea zhlédnout výstavu Vodní mlýny na Mělnicku, věnovanou historii zaniklých i dochovaných vodních mlýnů v krajině Mělnicka.
Připomínáme, že exteriérová výstava ideových architektonických návrhů studentů Katedry architektury FSv ČVUT Praha na téma revitalizace areálu bývalého kapucínského kláštera, sídla Regionálního muzea Mělník Museum pro futuro je na náměstí Míru v Mělníku k vidění do 25. 10. 2023.
Přejeme Vám příjemné podzimní dny!
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 4, 2023
20:00
Začal nám měsíc říjen, a to tu dávám obvykle kalendárium výstav v RMM, ( Regionální mělnické muzeum) ve Mšeně a v Lysé nad Labem na výstavišti. Z RMM zatím nic nepřišlo a předpokládám, že tak nejdříve zítra, ve Mšeně nyní proběhlo několik akcí a je to teď trošku volnější, ale doslova to graduje v Lysé nad Labem. Tam již zítra začíná celá řada výstav, která se točí symbolicky kolem zemědělství, které tak nějak k podzimu patří.
Dokonce jsem spatřil plakát, který mi letos nějak utekl, ale nese aspoň pro mě docela příjemnou zprávu. Do Kropáčovy Vrutice, se letos po nějakých problémech a určité časové prodlevě vrátila milá výstava zemědělské techniky, která divákům představuje v poměrně romantickém prostředí nejen nové zemědělské stroje, ale je i nostalgickou vzpomínkou do let minulých. Tak snad příště.
Co tedy v Lysé nad Labem můžete obdivovat ? Informačně to spatříte na obrázcích a podrobněji na webu
https://www.vll.cz/vystavy
Rozhlasovou stanici Rádio Salzburg můžete na výhledových místech směrem na Prahu občas naladit na frekvenci 94.8 MHz FM i na obyčejný teleskop. Vzdálenost je 300 km.
I v zálibách platí, že když dva dělají totéž, tak to není totéž. Sice jsem si v minulosti pozvedl náladu, když se mi třeba kdysi povedlo v jeden den zachytit na obyčejný teleskop v pásmu DAB+ multiplex až z francouzského kantonu Švýcarska, nebo z Dánska, Slovinska, Chorvatska, či rovnou z pěti švýcarských multiplexů najednou a často jen od mělnického zámku na teleskop, ale jsou tu prostě lepší.
Známému jezdci po nejen našich kopcích popřálo veliké štěstí a po Belgii, Skandinávii a Británii opět triumfoval, když na konci víkendu na vysokých kopcích ( proti naši nadmořské výšce) opět triumfoval s úlovkem vysílače v blízkosti Paříže. Pro pásmo DAB+ je to úplně neskutečný úlovek, který se nejspíše nebude nikdy opakovat. Více na :
https://digital.rozhlas.cz/tohle-uz-se-nebude-opakovat-ve-strednich-cechach-zahral-dab-z-parize-9084878
Na FB diskusní skupiny, se pak k článku samozřejmě zvedla velká diskuse.
https://www.facebook.com/groups/788024638274146/permalink/1668371496906118
A ještě jedna zpráva ze stejného soudku. Konečně jsme se dočkali toho, že snad s tříletým zpožděním oživili Poláci i DAB+ vysílač na Sněžných jamách v Krkonoších, který má obrovský význam. Sice vyzařuje podle prvních informací jistého polského diskusního webu i 180 km severně směrem k Baltu, ale na naše území je vyzařování omezeno. Nicméně jsou již i někde u nás hlášeny nějaké stopy signálu a můžeme očekávat, že vysílač bude u nás předmětem pokusů a jistě to i já někde v terénu vyzkouším.
https://digital.rozhlas.cz/polsky-rozhlas-spustil-dab-ze-sneznych-jam-na-radu-ma-prijit-i-klodzko-9084626
Snad každý z nás navštíví na netu kromě svých hobby a aktivit i náš největší zpravodajský server, abychom byli trochu v obraze, co se kolem nás vůbec děje. Prostě už nemusíme čekat na hlavní televizní zpravodajské relace tak, jako kdysi. Když to shrneme, tak pak nejvíce diskusí mají vždy politicky laděné články. Své tento uplynulý víkend navíc ještě sehrály i volby na Slovensku, které nás zastihly v takovém zajímavém čase, kdy máme časově svoji volební parlamentní minulost asi tak daleko, jako volební parlamentní budoucnost. Voleb je mimochodem samozřejmě více druhů.
Je opravdu zajímavé sledovat názory obou skupin a konfrontovat to se skutečností. Vidíme to konečně mediálně právě nyní na Slovensku, že vítěz voleb nemá nyní co oslavovat a rozhodovat o konečném uspořádání prakticky bude nejspíše lídr až třetí strany v pořadí. Jak kdosi s jistou nadsázkou v diskusi správně napsal a sklidil mračouny, tak strana která nemá zisk po sečtení hlasů přes 50 procent, se v danou chvíli vůbec nemůže radovat.
Je to samozřejmě poněkud nadnesené, protože různí politologové již někdy mají celkem úspěšné představy, jak by mohla jaká možná koalice vypadat, byť se někdy mohou objevit zejména po volbách i nečekané koalice, nebo návrhy, ale přišlo mi to matematicky trefné.
Pohodový první říjnový víkend.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Říjen 1, 2023
11:35
Nebyl bych to já, abych také nevlezl na každý ostrov. Zkrátka, kam nevkročí noha pěšáka, jako kdyby člověk nebyl :-). Ulice se jmenuje Nábřežní, a po 309 metrech dojdete takovým zvláštním obloukem k plavebnímu kanálu. Kdyby byl dostatek času, tak bych možná šel až tam, kam by mě cesta podle něj pustila, ale představa programu a stejná cesta na most ( jiná sem nevede) mně to již nedovolila,
Vždy je to zvláštní pocit, když někde za řekou vidíte chodit lidi a pěší cesta k nim není zdaleka tak přímá, jako pohled na ně. Čekalo mě 309 metrů zpět, ale to není nic proti dlouhým kilometrům do místa soutoku Labe a Vltavy.
Jedna z restaurací je hned na ostrově při hlavní silnici, ale toto je z druhé strany právě ta restaurace, kterou jsem z mostu a přes vodu v minulém dílu fotil. Myslím, že je díky dvoru v sezóně vhodná i pro cyklisty. Possibilita :-).
U plavební komory sejdete spolu s modrou turistickou značkou dolů z mostu a čeká vás příjemná pasáž, která vede později otevřeným terénem až do části Houštka. Je to vlastně poutní cesta Blaník - Říp, která je tu však z důvodu památek odkloněna do centra Staré Boleslavi a tudíž dočasně ze značky.
Pochopitelně, že v čase pouti po modré značce s pozdním svátečním odpolednem tudy plynou davy lidí, ale to není nic proti situaci v Lázeňské ulici, která si nezadá se situací v sobotním podvečeru našeho vinobraní v Tyršově ulici.
Pouť tady je zase něco úplně jiného, než u nás v ulicích města. Vše se odehrává na obrovské louce, která snad může navodit atmosféru našeho Hořínského parku v 70.- 80. letech, kdy si matně vzpomínám také na velkou louku a fotbalové přírodní hřiště. Inu, dnes chodím po turistické značce obcí a podle laterálního kanálu, odkud není do parku prakticky vidět. K dalším obrázkům je myslím zbytečné, se nějak vyjadřovat, byť občas někde s komentářem přijdu.
Zde jsem tedy přišel pro zachycení atmosféry se dvěma videi. Předpokládám, že vám videa fungují stejně tak, jako mně minimálně na dvě kliknutí s malou časovou prodlevou. Nemyslím teď jenom tato videa :-).
Ulice Houštka a dále pojmenovaná tak, jako Lázeňská má téměř kilometr délky. To znamená, že tu je v délce 1 km nepřetržitá fronta stánků po obou stranách, což přináší zvláštní efekt. Trošku mi to připomíná jedno Mělnické vinobraní ze začátku 70. let 20. století, kdy poslední stánek na Pražské ulici byl až téměř u hřbitova sv. Václava, nebo dole v Krombholcově ulici. Jsou to jen takové matné vzpomínky z dětství. Není to ale tak, že bych tady chtěl kritizovat velikost našeho placeného Mělnického vinobraní. To je jen cestopis. Tak to tam prostě je, a jako Mělničan budu pochopitelně vždy všude vše porovnávat.
Ze snímků je ale patrné, že mám k takovému zajímavému efektu blíže, než k samotnému sortimentu stánků, které jsou především pro děti a mládež. Ostatně, bylo asi 16.20 hodin a já chtěl stihnout odvoz relikvie v 17 hodin, kdy jsem dosud nikdy nechyběl. Znamenalo to fotit jen v rychlosti za chůze a prodírat se nejen mezi lidmi, ale mezi mnoha vozíčkáři. Pohyb byl místy mnohem obtížnější, než v blízkosti atrakcí na travnaté ploše.
Stánek s indiánskými ponči.
Jako určitý ctitel hudby si vždy rád prohlédnu drahá trička skupin, kde nejčastěji vítězí ty metálové náměty ve stylu Iron Maiden. Nu, pokud vás zajímá, za kolik se to tu prodávalo, tak kus stál asi podle velikosti od 450 do 490 Kč. Pouť je tu od 28. září do 1. října, tak se jistě něco prodá.
A vůbec, všimli jste si, že když je v televizi nějaká reklama, nebo dají nějaký seriál ve stylu Ulice, tak jim tam vždy hrají ( v Ulici v rádiu) ty naše zlaté osmdesátky ? Že si nikdo nevezme do reklamy něco mladšího :-)? Tak třeba teď nejčastěji zaslechnu Oh l'amour - Erasure a bohužel i Queen s hrozným začátkem, ale vůbec nevím, na co ty reklamy jsou, protože koukám do PC :-).
Aktualizační vsuvka z 5.10. ve 21.35 :
Zázrak. Sice se v televizi ještě někdy zapomenou, ale už je ta reklamní písnička od Queen zbavena toho znetvořeného začátku a zazní jenom zpěv a hudba Queen. Asi už šel ten ,, zpívající" mladík na nervy více lidem :-).
Už mi nějak chyběl flašinetář, tak tady je.
Odjezd relikvie měl být dle programu v 17 hodin, jako vždy, ale asi někoho napadlo, že by to třeba z bezpečnostních důvodů mohlo být jinak, a tak jsem po cestě z místního IC za kostelem Nanebevzetí Panny Marie potkal už v 16.40 hodin kolonu směřující s relikvií na dálnici. Tak trošku smolná tečka za akcí, ale není vždy posvícení. Možná zase další ponaučení :-).
Významný svatostánek v poklidném městě.
FF band jsem vám představil již v prvním dílu.
Interiér tohoto chrámu, který je spatřitelnou dominantou již od mělnického zámku si oblíbíte. Vůbec se rád dívám na stavby, když vím, že jsem je viděl i z interiéru. Tím vším si získává občan vztah k hodnotám své země.
Nu nic, čas pokročil, je tu zase neděle, začal říjen a musí to tak být, tak si užívejte pohodový zbytek pro mnohé prodlouženého víkendu a zítra vykročte šťastnou nohou za povinnostmi.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 30, 2023
20:30
Vraťme se nyní ještě do areálu baziliky sv. Václava. V ostrém kontrastu s interiérem, prostory se stánky i hlavní třídou podle areálu byl jakýsi prostor za nenápadnou brankou. Samá zeleň, trávník a odpočívající hloučky, které se rozhodly z toho ruchu pouti aspoň na čas a co nejrychleji vymanit. Jinými slovy jde o jakousi rajskou zahradu klidu, která je návštěvníkům v čase akce k disposici..
Co vás tady musí ještě nutně ohromit, tak to jsou dvě věci. Ačkoliv jste ve městě, tak objevujete i velká prázdná místa, kde je jen hlína. Tou druhou věcí je pak obrovské množství všelijakých restaurací, které umocňuje skutečnost, že po čas pouti je tu ještě mnohonásobně více gastronomických stánků.
Jednu gigantickou restauraci jsem našel zcela přelidněnou hned za stromy na vrchním snímku a další jen kousek odtud u hlavní silnice, která budila dojem, že tam je celé věky.
Silnice vedoucí po mostě do Brandýsa nad Labem je střežena po obou stranách policií a kromě cyklistů ji užívají záchranné služby, davy lidí a do zastávky ,, most" od Brandýsa i autobusy. Při pohledu do mapy vidíte, že je to tu mezi oběma městy takové království vody. Samotné Labe začíná od Boleslavi nejprve plavební komorou, pak přichází samotná řeka, kterou však trošku narušuje zdymadlo s malou vodní elektrárnou a nakonec je to umělý kanál pro jízdu na divoké vodě.
Plavební komora.
A zde tedy máme toho slíbeného politika. No, když jsem doma jenom tak z legrace dopoledne při pohledu televizní kamery pod jeviště plácl, že by to byla docela sranda, kdybych tam potkal třeba Sašu Vondru, tak jsem vůbec netušil, že skutečně potkám právě europoslance Alexandra Vondru. Tak, myslím, že nebyl rád. Viděli jsme se čelně až tak ze dvou metrů, když zvedal hlavu a poznal dle mého udiveného pohledu, že jsem ho poznal.
Je to logické. Celebrity jsou zvyklé na občanskou pozornost na místech, kde to očekávají a nikoliv na místech, kde touží po jistém soukromí. Ostatně, předpokládám, že každý máme nějakou tu nejednu zkušenost s nečekaným setkáním s celebritou, kdy jsme tomu nešli vůbec úmyslně naproti, jako třeba do divadla, na koncert, či na nějaký mítink. Prostě takové obyčejné setkání v tramvaji, na ulici, či někde v restauraci apod.
Moje první cesta ve městě Brandýs nad Labem vedla do místního infocentra. Tentokrát ani ne tak pro vizitky a pohledy, jako spíše pro informaci ohledně vystavování relikvie sv. Václava. Jenže jsem tu narazil na příjemnou mladičkou brigádnici, která mi docela upřímně řekla, že ona má ten den obvykle službu :-). Tak, má ještě dost času a jednou ji třeba uvidí také.
Nu, a pak už mě čekal zámek a přilehlé zahrady.
Zámek byl v brzkém odpoledni poněkud proti slunci, ale ještě si ho užijeme.
Nejprve jsem tu objevil zámeckou zahradu se zvířátky, která má svoji otvírací dobu a nemohl jsem odolat milým záběrům na domácí zvířátka.
Z jednoho místa je tu krásný pohled na mlýn u řeky Labe a pivovar za ním.
Pak jsem si prošel okolí zámku a další zahrady, kde se koná akce Audience u císaře Karla.
Na zámecké nádvoří se tentokrát nesmělo. Prý z důvodů televizního natáčení, ale vzhledem k tomu, že odtud vyjela plná velká černá limuzína, tak bych to tipoval na něco jiného. Ovšem, ostraha byla z prvotřídních elegánů seniorského věku, kteří úplně s přehledem chápali, že mají přes sebou člověka, kterému jde opravdu jen o dvě fotografie z nádvoří zámku.
Milenka císaře Rudolfa II.
Krytá chodba Rudolfinka.
Zámek.
Kamenný most z let 1600 - 1604.
Pohled na pro akci uzavřený most Generála Lišky. Ten stojí na místě bývalého středověkého mostu z roku 1604, a jak uvidíte, tak tu je od roku 2011.
Ty restaurace a posezení u řeky jsou mojí slabostí stejně tak, jako ty s vlastními dvorky kdesi pod stromy. Pravda, neměl jsem čas a ani chuť někde na úkor poznávání vysedávat, když nakonec mohu popít po výletě doma, ale vždy je fajn vědět, že ta možnost tu je. Vždyť je to třeba possibilita pro chvíli, až se sem zase někdy vypravím. Ostatně, je to jen 28 km na kole podle řeky a prý i říjen má být ještě teplý :-). No, to asi ne, ale vše to jsou ty possibility, o kterých jsem psal v prvním dílu :-).
Labská cyklostezka ve směru k Mělníku.
Na brandýské straně mostu směrem k Mělníku již začíná park a našel jsem tu později v těchto místech lavičku s výhledem na most i restauraci, kde jsem snad 10 minut před finále pobyl.
Za tímto mostem přes divoký kanál vracející se do Labe prakticky končí taková ta hlavní parková zóna Brandýsa nad Labem.
Mají tu takovou pláž, která připomíná možná tak trošku ty historické bývalé lázně u nás. V každém případě je tu cedule s nápisem ,, Koupání na vlastní nebezpečí", ale místní to nijak neřeší. Je tu i dětské hřiště a nyní již uzavřený stánek s občerstvením. Místo nese název Pláž na ostrůvku a opravdu jde o jeden ze dvou místních ostrovů.
Pohled na cyklostezku směrem k Mělníku. Tady jsem obracel.
Bylo mi jasné, že podle kanálu musím dojít k trati s divokou vodou, kde to žilo.
Slíbil jsem tu posledně video z divoké vody, tak tady jedno krátké je. Mám tu i jedno minutové, ale druhou půlminutu se tam nic nedělo a závodník byl ještě poněkud dále. Diváků bylo dost a jako stanoviště posloužil most v ulici S.K. Neumanna, kde trať končí.
Ty uzavřené silnice si užívám. Kdy se vám povede v poklidu a bez rizika, se takto postavit na střed mostu mezi dvěma významnými městy :-)? Pohled ke Staré Boleslavi.
Slunce mi již trochu zmizelo ze směru a jistě by to bylo nejlepší ráno, ale nyní se v plné parádě již dalo dívat na brandýský břeh, kde můžete zleva spatřit pivovar, mlýn a zámek. Pokud vás zajímají názvy i něco více, tak dnes stačí jenom kliknout do mapy na www.mapy.cz.
Našel jsem tu ještě na mostě takové místo, kde se dal pořídit zajímavý záběr. Můj výlet má ještě třetí závěrečné pokračování, ale myslím, že tady to stačí, protože jsem jej chtěl především věnovat Brandýsu nad Labem. Příště zavítáme krátce ještě na druhý a mnohem větší ostrov, ale hlavní téma posledního dílu bude pouť v areálu Houštka a v lázeňské ulici.
Pohodový sobotní večer, který nás přenese do měsíce října.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
16:40
Přátelé, minulý článek patřil svátečnímu dni 28. září ( Den české státnosti), kde se čtenář dozvěděl, že vlastně půjde o malý seriál. Nepřišlo mi však zrovna taktické pokračovat druhým dílem seriálu, když si již dnes připomínáme další významné datum, kterým je 85 let stará Mnichovská dohoda. Ne, nemám zde v úmyslu psát o něčem, co je dnes především i díky polokulatému výročí zprávou mnohých médií, ale pro svůj vztah k historii to přejít nechci.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovsk%C3%A1_dohoda
Vím, že to může někdy vypadat, jako kdybych jednou za čas dělal reklamu časopisu Živá historie, za kterou jsem placený, ale placený za ni nejsem. Dokonce si vybírám jenom některá čísla, protože těch knih a historických artefaktů už je dnes všude plno. Na fotografii máte poslední číslo, které mě dostalo až neuvěřitelně přesným popisem událostí prvních dvou století našeho letopočtu se zaměřením na jih Moravy.
Sice historik Jan Kilián v knize Mělník zmiňuje historické nálezy z tohoto období v okolí pískovny Baraba u Vlíněvse, ale celorepublikový historický zájem směřuje samozřejmě především pod Pálavu, kde nechybělo mnoho k tomu, aby vznikla nová římská provincie s názvem Markomania . A Řím tehdy rozhodně neprohrál, jak by si mohl někdo myslet.
Ovšem, číslo se také věnuje v jednom článku tragédiím druhé světové války, kde se čtenář dozví, že nebyly vyhlazeny z povrchu zemského pouze Lidice a Ležáky, ale mnoho dalších obcí u nás i v zahraničí. Pokud tedy nemáte doma v knihovně knížku Květen 1945 na Mělnicku, tak se můžete aspoň ve zkratce dočíst, co se stalo jen chvíli před koncem války v nedalekých Konětopech. Zajímavé, že vlastně řada organizátorů těchto akcí často o mnoho let přežila konec války.
Ostatně, druhé světové válce bylo věnováno minulé číslo, které bylo tentokrát zaměřeno na naše zbraně, které významnou měrou po záboru zbytku republiky ( 15.3.1939) posílily vojensky Wehrmacht, který by bez nich nebyl rozhodně tak silný. Historie je prostě zajímavá i poučná, byť nad ní někteří lidé ohrnují nos.
Přitom spousta věcí platí i v současnosti. Člověk je manipulovatelný, náklonný k zjednodušování, zobecňování i fanatismu. O tom se ostatně přesvědčujeme zejména ve vyhrocených situacích, jako jsou různé volby, nebo covid-19, kdy si kvůli očkování nadávali i jinak běžní přátelé. Ještě, že je to za námi.
Na druhou stranu jsou i situace milé, kdy vám někdo ze zahraničí může udělat radost a nemusí to být nutně v přímém kontaktu. Už jsem moc nedoufal, ale nakonec mi příjemný vzkaz níže přišel právě ve středu před našim svátkem i dlouhým volnem a technik z Hessenska postavil v mých očích vstřícnost na úroveň dalších dvou německých spolkových států ( ,,Bádenska" a Dolního Saska). Na obrázku máte vysílač Grosser Feldberg poblíž Frankfurtu nad Mohanem.
Dnešní článek tedy nebude pozvánkou na říjnové akce, ale třeba bude i někomu prospěšný. Konečně, internet je nyní plný diskuse pod článkem ....
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zamestnance-statu-ceka-propousteni-40445086#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
.... a všichni víme, které profese jsou potřebné.
Kdo z nás by někdy v životě nehrál badminton ? Aha, dnes blbá otázka, ale v časech mého dětství naprosto běžný rekreační sport. Jenže, tenkrát se za potenciální sportovní kariérou muselo podstatně dále. Dnes to máme doma. Tak směle do tohoto krásného sportu, který tak připomíná tenis a bohužel to u nás oproti němu nemá jednoduché. Ale, to máte asi tak, jako s plochou dráhou. V Polsku se ji podařilo nějak uchytit, mají i řadu dobrých vlastních jezdců, ale u nás se to ani v lepších časech nějak nepovedlo, byť naše v neděli odjetá jednodenní Zlatá přilba je často stavěna na úroveň titulu MS.
Pohodový prodloužený víkend.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 29, 2023
16:45
Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi je za průměrné viditelnosti k spatření i z Mělníka od zámku ( 22.5 km) a dále z vyhlídkových míst Turbovického hřebenu.
Kam na Václava dne 28. září ? Pravda, v roce 2012 jsem za stejně krásného horkého dne jel na jízdním kole z Děčína do Drážďan, což přineslo Soutoku velmi sledovaný seriál, ale od roku 2019, kdy jsem stanul tváří v tvář lebce sv. Václava, tak mě myšlenky často vedly právě do Staré Boleslavi. Ani letos tomu nebylo jinak, protože jsem měl loni absenci a navíc jsem byl vybavený nápady, které měly vše zase o něco vylepšit a přinést i něco nového.
Dokonce se zdálo, že nevystoupím z vlaku ve Staré Boleslavi, ale nejlépe až ve stanici Lysá nad Labem - Dvorce, odkud půjdu po nedaleké poutní cestě Blaník - Říp a navíc navštívím turisticky významnou ves Byšičky s kruhovou návsí. To vše padlo, protože pro mě je opravdu obtížné po pracovních dnech ráno vstávat, ale ony jsou často špatné věci k něčemu dobré. Chtěl jsem totiž kromě pouti pořádně prozkoumat i dosud opomíjený Brandýs nad Labem, což bylo nakonec fyzicky i časově vše tak akorát.
Je tedy pravdou, že televizní obrazovka lákala ve středu večer k návštěvě parlamentu, který je mimochodem také již dlouho aspoň z exteriéru v plánu a zejména na výstavu automobilů našich prezidentů, ale Boleslav opět vyhrála. Ostatně, jak by řekli kvantoví fyzici, tak náš život není nic jiného, než to, že z řady possibilit ( možností) vybíráme na základě čehosi tu jednu jedinou, kterou proměníme v realitu.
Ráno mi tedy začalo tím, že už jsem opět viděl na ČT 24 část ranní bohoslužby a podle záběrů z dění dole pod jevištěm, kde bylo plno veřejně známých tváří nebylo ani teoreticky vyloučeno, že tam třeba později nějakou známou tvář potkám. No, představte si, že mě jenom tak při pohledu kamery jedna napadla a fakt se to stalo.
Vyjížděl jsem tedy samozřejmě vlakem v 11.40 na jízdenku PID za 30 Kč a v Regiojetu bylo sotva místo. Jako kdyby se snad nějaká velká parta vracela z nějakého vinobraní, či velké soukromé akce a ve Všetatech na hlavní železniční křižovatce se jen těžko loučili. Já byl za 18 minut na místě a opět jsem pokračoval pěšky do centra, byť je to přes 20 minut pěšky.
První sakrální památkou ve směru od nádraží ČD je kaple sv. Podivena.
Od hlavního nádraží ve Staré Boleslavi jezdí dvě linky PID, které vás dovezou do centra. Jedna má cílovou stanici Praha - Prosek a druhá Kostelec nad Labem. Tam dnes končí i autobusová linka číslo 471 z Mělníka, která je pozůstatkem linky, která dlouhá léta končila až v Brandýse nad Labem a některé spoje zajížděly na autobusové nádraží v centru Staré Boleslavi.
Pro mě byla pěší cesta přínosná. Zjistil jsem, že i kasárna dostaly nový kabát a přišly o letadlo na podstavci. Objekt také slouží jisté firmě. Poblíž je důležitý kruhový objezd, který je vlastně obchvatem města a spojuje Mělník s Lysou nad Labem a dálnicí z Prahy do Liberce. Vyrostlo tu poblíž také několik obchodních supermarketů a asi v polovině cesty je populární restaurace Hostinec Modrá hvězda. Ten mi připomíná krásnou zahrádku s jepičím životem za bývalou restaurací U Císaře ( dnes hotel) v Palackého ulici.
Mimochodem, když jsem se vracel na vlak domů, tak tam zrovna hrála na pódiu pod kaštany nějaká country skupina s pravým velkým kontrabasem, dospělí posedávali na lavičkách u stolků s pivečkem a děcka si hrála na pískovišti. Úplně mi to připomnělo dovolenou na cestách :-).
Když jsem dorazil na Mariánské náměstí, tak se tu vše již připravovalo na odpolední kulturní program a současně si ČT takříkajíc balila nádobíčko, byť ne tak úplně. Občas stopli nějakého kolemjdoucího, aby pak měli v hlavní zpravodajské relaci i rozhovory s účastníky.
Velmi mě zaujalo rozebírání tohoto zařízení, které připomíná jakýsi kanon. Osobní zkušenost mi říkala, že na takovém zařízení bývá umístěna kamera snímající dění z výšky a pochopitelně i prostorové mikrofony.
Staroboleslavská brána.
Já se ovšem již nemohl dočkat toho hlavního, co je vlastně středobodem celé akce. Tedy hlavně vystavené relikvie busty sv. Václava. Ta je obvykle vystavována v bazilice sv. Václava a jsem velmi rád, že jsem měl to štěstí a v roce 2019 jsem měl možnost navštívit i kostel sv. Klimenta s vzácnými freskami, který je jinak o svátku 28. 9. nepřístupný. Tehdy byla totiž bazilika v rekonstrukci.
http://soutok.blogspot.com/2019/09/svatovaclavska-pout-ve-stare-boleslavi.html
Takto krásně vypadá v současnosti kostel sv. Klimenta ( vlevo) a bazilika sv. Václava ( vpravo).
Sluneční hodiny na kostele sv. Klimenta jsou dokladem toho, že bylo opravdu krásné počasí, a že jsem se na místě nacházel před 13. hodinou. ( 12.34 pořízení snímku). Stále máme ještě SELČ.
Kanovnická rezidence.
Svatováclavská pouť má zatím pokaždé vždy něco jinak. Jako kdyby organizátoři pořád nevěděli, čemu dát přednost. To už začíná konečně vlastní relikvií. Trošku jsem si přál, abych tu viděl vedle busty i lebku sv. Václava tak, jako v roce 2019, ale prý je vystavováno vždy jenom jedno a je to do jisté míry pro mnoho lidí překvapením ročníku. V IC ve Staré Boleslavi jsem se dozvěděl, že je to vždy překvapením, že lebka byla vystavena naposledy loni v deštivém ročníku a obdržel jsem telefonní číslo, kde se mohu za rok informovat.
http://soutok.blogspot.com/2021/09/na-dve-pul-hodiny-do-stare-boleslavi-v.html
Dalo by se tedy říci, že sakrální četba i předměty, se společně s řemeslnými stánky přesunula do areálu baziliky sv. Václava. V minulosti bylo oboje při zdejší hlavní ulici.
Nemohl jsem samozřejmě odolat nevyfotit atmosféru i práci řemeslníků. Ostatně, je tak trošku úsměvné, že jsem se stihl vrátit domů tak, abych se na vše za několik minut podíval nejprve v hlavní zpravodajské relaci ČT. Až pak mě čekalo spoustu práce a hlavně aspoň během svátečního večera ještě stáhnout fotky do PC. To nemluvím o dnešních úpravách fotek a ještě mě čeká zpracovat turistické vizitky do deníku, kterých také není zrovna málo.
Řezbář.
Hrnčířka.
Písař.
Truhlář.
Kováři.
V závěru řady byl i propagační stánek Středočeské centrály turistického ruchu.
Jak jistě víte, tak není dnes problém fotografovat pro svoji osobní potřebu třeba i bohatou a nádhernou chrámovou, nebo zámeckou výzdobu, ale není dovoleno ji veřejně na webech a na FB šířit. Není však prohřeškem fotografie, která je místo na nějaký předmět zaměřena tematicky na návštěvnost a je vlastně fotografií reklamní. Taková fotografie dokonce propaguje vlastní akci pro budoucnost a je svým způsobem žádoucí, protože země potřebuje mít lidi, kteří si umí vážit jejího kulturního bohatství.
To nezískáte nijak jinak, než tím, že na základě reklamy místa navštívíte a necháte na sebe kulturu proudit. Bohužel je spousta lidí, kterým je cestování i poznávání naši kultury zcela cizí, což je velmi zlé.
Na relikvie sv. Václava se vždy stojí fronty, ale má to svoji atmosféru a během čekání vidíte spoustu jiných krásných sakrálních předmětů i lidí.
Během šestihodinového výletu jsem nafotil téměř 300 fotografií a prakticky jsem nikde neoddychoval. Přemýšlel jsem, jak to do článku zpracuji, až jsem dostal nápad. Bude to seriál. Ostatně, až dosud jsem jezdil do Staré Boleslavi kvůli pouti, ale to chce i malou změnu. Vždyť i Brandýs nad Labem má svoji slavnou akci, která nese název Audience u císaře Karla, a která probíhá v zámeckých zahradách tamního zámku.
Brandýsem navíc probíhá i cyklotrasa, která vede k nám na Mělník a není od věci zavítat do parku na břehu Labe, kterým cyklotrasa prochází a podívat se, kam chodí místní na procházky. Co v parku obdivují, nebo co užívají ? Zatímco ve Staré Boleslavi vrcholila pouť, někteří místní žili divokou vodou. I na to se podíváme ve videích. Nakonec jsem nemohl vynechat ani lunapark v části Hoštka, kde jsem také natočil nějaká videa kvůli atmosféře a můžete se těšit i na atrakce, které v posledních letech vůbec u nás na vinobraní nevidím.
Je toho prostě více, kam vás rád v seriálu zavedu a tím to znovu ještě jednou prožiji. Konečně, uvidíte i kterého politika jsem tedy na poslední chvíli spatřil :-). Když během pouti míříte od sv. Václava ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, tak jdete přes Mariánské náměstí, které patří kulturním vystoupením. Já tu nejprve spatřil vystoupení dechové hudby Krajanka, která mi nostalgicky připomněla období, kdy bývala nejčastěji v televizi Moravanka. Prostě, taková dechová pohoda první třídy.
https://www.krajanka.eu/index.php
V závěru dne jsem se pak objevil u slavné instrumentální skladby jménem Inzimut v podání místního orchestru FF band.https://ffband.webnode.cz/
Nu, nebyl jsem u žádné skupiny, která by spíše tradičně hrála na kytary, nebo snad jen poskakovala v rytmu pro mě neoblíbeného rapu po pódiu, ale za mě i na vzdory celkově asi 10 minutám poslechu v mém programu to byl slušný zážitek. Nepřijel jsem kvůli poslechu hudby, ale za cestopisem. To je tedy z tohoto dílu vše a můžete se těšit a další.
Pěkné prodloužené volno. Obvykle je pro mě pátek pracovním dnem. Dnes u fotek a článku také, a dokonce také osmihodinovou směnou :-). Bylo dnes hezky, ale asi s věkem člověk potřebuje být i v klidu a ne pořád někde cestovat.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 25, 2023
20:23
Západní výhled ze Strážnice.
Mnozí lidé opěvují různá skalní města, vodopády i přímo celé chráněné krajinné oblasti, národní parky a horstva, ale pravdou zůstává, že Česká republika je rozhlednovým královstvím v centru Evropy a Češi rozhledy zbožňují.
Většinou se řeč mezi návštěvníky stáčí k tomu, co je zrovna vidět, jak je to daleko, a jak daleko je z místa vidět, když jsou opravdu podmínky, ale rozhledny i rozhledy nám slouží často i jinak. V řadě případů jsou místem k rozjímání, místem k určitému osobnímu povznesení a radostí z pohledů do kraje, ale vydáváme se na taková místa také třeba i proto, abychom si tu užili západy, nebo východy slunce, či případně rovnou nějakou romantickou noc.
Rozhledny a rozhledová místa však užívá i celá řada lidí, kteří se věnují nějaké zálibě, a tak je vlastně návštěva takového místa odmění hned několikrát. Pravda, takový rybář prožije pochopitelně například třeba i noc kdesi dole u řeky, ale lovci neviditelných rozhlasových vln si užijí právě ty kopce i rozhledová místa. Hobby je to skutečně rozmanité, protože rozhodně ne vždy platí, že na nejvyšším místě konkrétního kopce budete mít úspěch.
Romantický hrad Házmburk v odpoledním oparu. Bez úpravy fotografie.
Ne každý je zvědavý na to, aby na digitálním kanále 7A poslouchal v nejlepší kvalitě multiplex Českých radiokomunikací ( CRa), který vysílá stanice , jako Evropa 2, Frekvence 1, Rádio Beat a 11 dalších v tabulce níže v odkazu.
https://www.digitalradiodab.cz/rozhlasove-stanice.html
Ihned, jak jsem se dozvěděl, že letos zahájilo na stejném kanále své regionální vysílání Sasko pro město Drážďany, které lze s úspěchem zachytit leckde na severu Čech a moderátor webu o digitálním rozhlasu jej přijímá na asi 17 prvkové směrové dvojče v Praze, tak to byla pochopitelně výzva.
https://www.ukwtv.de/cms/deutschland-dab/sachsen-dab.html#Region%20Dresden
Jenže, co dělat, když signál z Prahy je v tomto případě na Mělníku tak silný, že ani za pomoci směrové antény nemáte nárok ? Vzhledem k tomu, že tu pořád ještě nemáme ty pravé podzimní podmínky na nějaké dálky, tak jsou tyto pokusy na nejbližší sousední vysílače celkem na programu dne. Začal jsem již na začátku června na kopci s kruhovým výhledem jménem Nedvězí. Tam se již pomocí směrovky podařilo naladit oba multiplexy stejného kanálu ( Prahu i Sasko), ale tím výzkum pochopitelně neskončil.
Vrátenská hora.
Hobby nádobíčko pro momentální občasnou zábavu na pásmu DAB+ a FM není nijak drahé. Rybaření by vyšlo dráž :-).
http://soutok.blogspot.com/2023/06/kde-je-videt-tretina-cech-nenapadny.html
Přeci jen je to Nedvězí trošku z ruky a není ani moc zábavné jezdit za pokusy pořád do stejných lokalit. Naopak je v tomto případě zajímavé najít takové místo, které bude co nejblíže k našemu domácímu městu a přitom již nebudou pražské vysílače překážkou. To se nakonec dle určité předpokládané naděje povedlo právě za obcí Strážnice ( 326 m.n.m.), kde se terén za vrcholovým bodem svažuje k severu, začíná působit jako přírodní bariera ve směru na Prahu a je pochopitelně výhodný pro signály ze severu.
Pokud by byl drážďanský vysílač na kanálu sám, tak by byl zřejmě k ulovení i za našim zámkem, ale musíme vzít v potaz, že jeho smyslem je vysílání pro posluchače pouze z okolí saské metropole a pražský vysílač má zase naopak sloužit v současnosti především posluchačům středu Čech, byť je občas k zachycení i mnohem dále na severu republiky.
V pozadí je kostel v obci Vysoká a v popředí probíhá kolem menhiru a tabulí s rozhledy okresní silnice mezi obcí Chodeč a Strážnice.
Když jsem si pak zároveň se západem slunce uklízel nádobíčko, které je opravdu v některých situacích potřebné, tak jsem zažil něco fantastického. Ačkoliv se v nedělních odpoledních hodinách opět utápěl obzor v oparu a situace velmi připomínala několik výhledově nemastných posledních návštěv Řípu, tak zapadající slunce na 269 ° velmi uspokojivě ozářilo sousední horizont mezi kopci Raná u Loun hradem Házmburk. Pokud byl dosud vidět jenom obrys hřebenu Krušných hor, tak v danou chvíli bylo možné matně spatřit i obrys stavby hotelu na Klínovci ( 1244 m.n.m.)
Považte, že přímá vzdálenost mezi Klínovcem a Strážnicí je 110 km, což je ještě o 15 km více, než při pohledu ze Řípu !!! Když zvážíme, že z Vrátenské hory (hlavní rozhledna našeho okresu) je to na Vysoké kolo v Krkonoších 72 km a případná Sněžka se nachází 80 km daleko, tak je to vlastně obrovský rekord. Pokud by snad byla někdy vidět Sněžka z Hostína, tak je to pořád ,,jenom" 92 km. Jsme tedy pouhých 10 km od Mělníka zřejmě svědky slušného pozorovacího rekordu, který může překonat v rámci okresu již asi jen případný pohled z Vrátenské hory, odkud je to 120 km.
Ačkoliv to rozhledové tabule v ochozu na Vrátenské hoře opomíjejí, tak jsou ve hře ještě vzdálené Železné hory, kde hranice 110 km probíhá před městem Hlinskem, a tak by bylo pro nový rekord nutné nejspíše identifikovat 135 km vzdálený vrchol Devět skal ( 836 m.n.m.) ve Žďárských vrších :-).
Klínovec ( 1244 m.n.m.) mezi Ranou a Oblíkem.
Detailní pohled na Klínovec na pozadí. Vzdálenost 110 km.
Vpravo Házmburk.
Samozřejmě jde o něco jiného, než když se člověk rozhlíží z Pradědu, nebo z Cínovce, či snad z jihu Čech na Alpy, ale prostě to těší, že i z našeho okolí jsou vidět takové dálky. Někomu by se mohlo zdát, že stavba na vrcholu je hotel Komáří hůrka nad Krupkou, ale po veškerém měření podloženém západem sluncem je omyl prakticky vyloučený.
Pohodový týden !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 24, 2023
11:32
https://soutok.blogspot.com/2013/05/soutok-vas-zve-na-letiste-video-jake-tu.html
Kdysi jsem tu v nějakém cestopisu napsal, že cestování a výlety jsou kořením života. Ale, důležitým kořením života je i humor a je zcela jedno, zda jde o humor filmový, o humor který se přihodil někomu známému, nebo o humor, který potkal přímo vás. To se vám neztratí a provází vás to pozitivně celý život.
Začíná to třeba docela primitivní situací v supermarketu, kdy vám někdo omylem přihodí něco do nákupního koše, nebo je zahleděný do regálu, považuje vás za člověka, se kterým přišel do obchodu a dle toho přichází i následující věty : ,, Vezmeme to ? Co myslíš ? Mně se ale tamto zdálo lepší." Může to být i samozřejmě obráceně.
Člověk je tvor společenský, a tak i když chodíme do zaměstnání, tak to stejně vždy nějak uděláme, abychom se o tyto netradiční zážitky podělili a kolektivně se jim zasmáli. Mnohdy jde o zážitky, které vás později rozesmějí ještě mnohokrát, občas se vynoří a myslím si, že jsou pro náš pozitivní vývoj i důležité. Je až neskutečné, co jich za celý svůj život každý nasbíráme a mnoho legrace, se k nám dostane i od přátel.
Jak jsem již psal, tak někdy jde o běžné záležitosti. Nejeden řidič před supermarketem pobaveně hleděl, jak jeho žena nacpala tašky do sousedního auta stejné značky i barvy a přisedla k překvapenému řidiči. Ale, máme i jiné veselé zážitky, než jen z míst, kde se sejde množství lidí.
Dodnes třeba nezapomenu, jak mi jeden můj známý vyprávěl, že se chystal s rodinou na lyže, a tak si chtěl na chatě dálkově po telefonu zatopit. Celá rodina přijela natěšená v pátek pozdě odpoledne na hory, když zjistila, že jsou leckde dokonce i rampouchy a elektronické relátko prostě nespojilo požadovaný obvod. Už vám dnes ani neřeknu, zda byl tehdy důvodem selhání z nějakého důvodu spadlý jistič, výpadek elektřiny v obci v době zadání žádosti, nebo se snad podepsala na zařízení nějaká námraza, ale rozhodně důvod k zasmání.
https://soutok.blogspot.com/2023/05/poleti-mury-na-tripu-az-nad-melnik.html
Víte, co třeba dokáže způsobit takové právě vysypané sklo do kontejneru, když zrovna někdo parkuje a obě strany na sebe nevidí a ani o sobě neví :-)? Představte si k smrti rozrušený postarší pár stojící u svého vozu, kterému při pohledu na osobu jenž se vynořila za kontejnerem spadne kámen ze srdce se slovy : ,, Tedy, vy jste nám dal. My jsme na infarkt." No, jako každá legrace. Když to dobře dopadne, tak se nakonec obě strany smějí a je to pro ně poučení.
Těch příběhů by se dalo najít mezi lidmi spousta, ale podívejme se nyní na situaci, kdy se spojí cestování s napětím, aby díky štěstí nakonec vznikl humor i jisté poučení. Je to taková typická situace, která zřejmě již nejednoho cestovatele potkala a začnu u sebe. Jistě si ještě někteří vzpomenete, když jsem tu psal o své návštěvě Vídně v roce 2015.
http://soutok.blogspot.com/2015/08/soutok-byl-v-hlavnim-meste-monarchie.html
Tehdy bylo pozdě odpoledne až 35 °C a já se zabral do fotografování tak, že jsem najednou nebyl ani v katastru mapy turistického průvodce centra Vídně, kterou jsem asi před 90 minutami zakoupil. Ptal jsem se později na jednom mostě, aby mi někdo vysvětlil, kde vůbec jsem, ale horko mělo vliv i na přemýšlení. Nakonec to dobře dopadlo a já došel k rezervovanému autobusu asi 15 minut před odjezdem.
Minulý týden jsem se zmínil, jak se těším na vyprávění dvacetiletého mladíka, který si se svojí přítelkyní odskočil na víkend letadlem do Milána. Vyprávění to bylo zajímavé, ale na fotky prostě ještě nebyl ani čas. Nicméně jsem slyšel příběh, který se tolik podobal mému drama ve Vídni a snad to bylo ještě dramatičtější. Vybral jsem jej, protože se mi velmi hodí do tohoto článku o humoru a má i jistou paralelu.
Vždyť já ve svých cestovatelských článcích rád zdůrazňuji, že jde jenom o odskok vlakem, kdy ráno odjedu a nejdéle v půlnoci, či dle možnosti ještě později přijedu. Odskočit se přitom dá i letadlem, ale musíte vědět, co to všechno obnáší a smířit se s tím, že se rozhodně na konci cíle nesetkáte s nějakou romantickou samotou, ale pořád máte kolem sebe nějaké lidi, plno ruchu a musíte být velmi ostražití.
https://soutok.blogspot.com/2014/06/letadla-mohou-byt-peknou-hrackou.html
Milán má prý asi tolik obyvatel, jako Praha, má šest linek metra a letenku sem i domů pořídíte již za pouhé 2 000 Kč, což je srovnatelné například s dopravou Flixbusem do Hamburku. Ty dva tisíce korun za oba lety dohromady ( i zpáteční) jsou myslím rozumnou cenou pro každého, kdo třeba ještě nikdy neletěl letadlem a chce vědět, co to vše obnáší. Ale, asi nikdo nekončí na letišti a cesta pokračuje Ovšem, každé město v Evropě má nějakou tu hromadnou dopravu mezi centrem a letištěm, a zatímco třeba v Amsterodamu jdete do metra, tak v Miláně staví na letišti vlaky.
Známý ovšem bydlel v nějakém penzionu, odkud bylo prý i velmi složité, se dostat vůbec k nějakému metru a vůbec celá trasa byla poněkud komplikovanější. Není bez zajímavosti, že mu chodily na mobil i MMS ky z Mělnického vinobraní od přátel a píši to proto, protože Soutok se vlastně zabývá proměnami života a různých i technických možností v průběhu času. Vždyť nejeden člověk mé generace je zase naopak rád, když mu mobil vůbec nezazvoní a s úžasem hledíme na ty, kteří si pořád i za chůze povídají přes hands- free. ( sluchátka, mikrofon, volné ruce : pro starší čtenáře, kteří nejsou až tak v obraze)
Letadlo domů jim letělo v 18 hodin a zdálo se dostatečné opustit penzion ve 14.30 . Mladí lidé dnes cestují pouze s baťůžky, platí kartou a není pro ně problém jít 45 minut ulicemi velkoměsta na vlak. Jenže, první vlak na letiště jim ujel před nosem a ten další za půl hodiny byl prý z nějakého důvodu odřeknut. A tak bylo třeba počkat dalších půl hodiny a nakonec to bylo časové drama.
Když totiž personál letiště viděl pospíchající dvojici, tak ji nasměroval za nějaký poplatek k rychlejšímu odbavovacímu systému, a tak se dvojice dostala šťastně 15 minut před odletem na svá místa v letadle. Opravdu ? Ne, pořád to není konec dobrodružství. Letadlo mělo totiž mít 15 minut zpoždění, a tak se mohl zdát ten spěch trošku zbytečný. Jenže, když 15 minut uplynulo, tak se objevila zpráva, že z důvodu povětrnostních vlivů nad Alpami je letadlo znovu opožděno a odlet byl tedy a ž v 19 hodin.
Letět lze dnes kamkoliv, ale kromě finanční a jazykové otázky jde především o otázku pohody a bohužel hlavně a především zdravotní.
https://soutok.blogspot.com/2017/10/cely-vikend-je-ve-znameni-draku-i.html
https://soutok.blogspot.com/2018/01/obrazem-stary-melnicky-most-meni-podobu.html
https://soutok.blogspot.com/2018/08/jednoducha-hudba-z-afriky-pro-horke-dny.html
Cesta do Milána trvá prý 65 minut a bylo zajímavé vidět, jak cestující reagovali na zpoždění při cestě zpět, protože prý takový horkokrevný Ital přes uličku to jen těžce nesl a se slovy ,, Mamma mia" měl věčně svůj obličej zabořený v dlaních, nebo v opěradle před sebou..
Znám spoustu lidí, kteří se děsí přestupování ve vlacích, výluk, kdy vás ženou do autobusů, nebo okamžiků, kdy musíte z důvodů mimořádných situací řešit otázku : ,, Jak dál ?!" Vidíme nejčastěji v televizi, že ani létání není občas snadné a má to zase svá specifika v oblasti odbavování i vlastní dopravy mezi městy a letištěm. I auto se může porouchat, nebo uvíznout někde v koloně. Cestování prostě není bez rizik, ale je třeba jej provozovat navzdory situacím tak, abychom se i v nepříjemných situacích dokázali se situací vyrovnat, nebo dokonce potěšit.
Teď mám na mysli ty chvíle, kdy mi výluky vlastně udělaly radost, protože jsem poznal krajinu zase jinak. Je ale samozřejmě na první pohled vidět ten rozdíl mezi typy cestování, protože pokaždé na vás čeká něco úplně jiného. Jednou to jsou velká města, hluk, jiná řeč, jiné platidlo, jiná jídla i řada přemýšlení a starostí, a jindy zase odjede lokálka a směje se na vás sluncem zalitá krajina plná lesů, skal, kopců i řek, v níž stojíte jenom vy. Cestování je tak pestrá paleta možností, že si to díky televizním dokumentům ani neuvědomujeme, byť nás zejména na ty výlety do zahraničí často nějaké dokumenty zvou.
Blíží se nám Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi a je samozřejmě na místě přijít s plakátem. Kdysi dávno jsem někdy kolem 25. září jel na Den železnice do Olomouce, později do Prahy, loni jsem zauvažoval o Plzni a zrovna včera byl až v Bohumíně, ale mezitím jsem zjistil, že i taková Svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi má své genius loci a je na co koukat, protože nejen krásná třpytivá výzdoba kostelů a samozřejmě vystavená relikvie sv. Václava jsou dobrou pozvánkou.
https://soutok.blogspot.com/2019/09/svatovaclavska-pout-ve-stare-boleslavi.html
https://soutok.blogspot.com/2021/09/na-dve-pul-hodiny-do-stare-boleslavi-v.html
Pohodový zbytek víkendu !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 21, 2023
17:15
Opět se blíží víkend a opět jsou někde nějaké akce. Jistě by se jich dalo najít více a o lecčems by se dalo i trošku rozepsat, ale na to nemám nyní čas a zítra už je zase pátek. Přitom je dobré dát reklamu na akce aspoň trošku s předstihem. Zůstaňme tedy jen u plakátů a pozvánek.
Ta první pozvánka vás zve na sobotu 28.9. do Vysoké, druhá pak již velmi aktuálně do Velkého Borku. To platí i pro Lysou nad Labem a Mšeno, kde se to také týká již tohoto víkendu.
https://www.mestomseno.cz/zivot-ve-meste/kalendar-akci/zavirani-soupatek-23/
https://www.vll.cz/kun
Pohodový víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 17, 2023
14:29
Pokud jste četli můj minulý článek o sobotním ohňostroji a měli přitom zapnutý zvuk, tak jste možná spíše než typické výbuchy slyšeli cvrlikat cvrčky a občas zaslechli štěkot psů z nedalekých samot ve Velkém Borku. Jen o něco dříve tu všude houkal motorák, který mi připomněl, jak jsem v dávných časech podle páry na obzoru poznal, zda je vláček v Hleďsebe, Mělnické Vrutici, nebo už ve Velkém Borku.
Ohňostroj byl dle některých názorů letos spíše mírnější, stejně tak, jako prý průvod, který dle svědků prošel snad za minutu a v jistých věcech se trošku lišil od minulosti v rámci zastoupení účastníků průvodu. Když jsem si při dokončování svého prvního sobotního článku vzpomněl, že bych jej snad mohl navštívit, tak už to časově nemělo smysl.
Pro mě byl sobotní večer díky náhodě dost vyjímečný. Nejen, že jsem viděl po hodně dlouhé době na tu bídu celkem krásnou noční oblohu, ale díky těm večerním zvukům z blízkosti předměstí jsem se propadl až do dětství, a to doslova. Moje cesta zpět totiž vedla podle domu, kde jsem 15 let žil, a protože si jinak mně známý majitel v pokoji zrovna rozsvítil, tak jsem s úžasem hleděl do míst, kde jsem ještě ve svých 13 letech usínal. Ani se tam uvnitř snad nic nezměnilo. Jsme tu jen na návštěvě, jak praví klasik a téměř mi přeběhl mráz po zádech, když jsem si uvědomil, jak se svět v naši realitě neustále mění a přitom jsme s ním vlastně duchovně spjatí napříč celým životem díky vzpomínkám.
Ve čtvrtek nám vyšlo číslo Živé historie, které je speciálně věnované Římanům na našem území ( hlavně Mušov u moravského moře pod Pálavou) a zrovna včera večer jsem dostal nápad si ho pořídit. To už není daleko od vlakového nádraží, které je pro mě takovým symbolem cestování, a tak se zrodil nápad, se tu po ohňostroji stavit. To vám bylo lidu. Nádražní budova mimořádně otevřena a bylo umění vůbec projít celý perón. Prošel jsem to ale dobrovolně, abych se podíval, kdo že to k nám na vinobraní všechno přijel.
Na jednu stranu jsem to chtěl fotograficky tak nějak zdokumentovat, na druhou jsem si vzpomněl pozdě a přišlo mi to i takové pitomé a až drzé to namířit zblízka svévolně do lidí, byť mobil tak nápadný není. V danou chvíli jsem si ale uvědomil, jak by nám to tady žilo, kdyby tu bylo něco podobného, jako třeba v Lysé nad Labem výstaviště. To by ani večer nevozila železnice téměř prázdné vagóny. Tolik lidí tu bývalo naposled tak v době, kdy nám mimořádně jezdila pára na akce do Mšena, či do Staré Boleslavi. A pak také na vinobraní v roce 2016, kdy byla slavnost doplněna dnem PID na autobusovém i železničním nádraží.
Dnes jsem se rozhodl, že i letos si udělám tu pomyslnou čárku nepřetržité účasti, která mi snad od roku 1984 nechybí a udělal jsem dobře. Ostatně, někde jsem četl, že jakmile něco neděláte, tak vypadáváte z obrazu a je to těžká pravda. Nikdy bych nevěřil, že díky firmám, které vám dovezou nákup až pod nos budete mít z návštěvy supermarketu druhé Vánoce. Člověk se vlastně ani nemůže divit politikům, že jsou nějak mimo a možná by je mělo varovat to, že potřebují při cestách ochranku :-).
Tak humor musí být. Letošní vinobraní na mě, jako domorodce působilo příjemně. Žádný hluk a hlavně jsem rád, že nebyly po celé tři dny ty vyhlídkové lety vrtulníkem nad městem. Považte, že v neplacené zóně, kde jsem dnes v poledne fotil, tak se z reproduktorů ozývala samá fajn melodická muzika. Zaznamenal jsem Elvise ( Presley), Boney M, Pussycat - Mississipi, snad i něco z Itálie, Káju ...(Gotta) no jak v 70. letech :-). Jako, kdyby to věděli, že přijdu.
Ještě mi pozvěte na jubilejní polokulatý 85. ročník vinobraní nějaké revivaly, Třeba The Sweet, Slade, Status Quo ... a přijdu i do placené zóny :-).
Pohodový zbytek víkendu a já snad v dnešním krásném dni vyjdu někam za tím svým momentálním koníčkem posledních let.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
00:05
Co dodat ? Někdy se to sejde, že někam pro něco jdete, do toho přijde nápad, a protože je dost času, tak se úplně náhodně dostanete někam dále, kam jste možná ani pořádně neměli v úmyslu jít, ale chcete zabít čas. Měl jsem vyhlédnutou podstatně bližší parketu, ale nakonec zvítězila zvědavost a s ní i tato otázka : ,, Jak vysoko nad náš mělnický kopec vůbec asi při pohledu z dálky takový ohňostroj létá ?" Takto se tedy jevil z blateckých vrch. Doporučuji videa z důvodu ostrosti moc nezvětšovat.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 16, 2023
17:02
Každý z nás máme někdy narozeniny a obyčejně nám někdo blízký, známý, nebo někdo v zaměstnání popřeje. Lidé většinou přejí hlavně pevné zdraví a dlouhá léta, ale poslední roky slýchám i něco, co je snad dokonce i dobré téma na článek.
Společnost žije do značné míry politikou a díky silné generaci pracujících lidí, kterou nazval současný režim výrazem ,, Husákovy děti" , tak také důchodovým věkem a odchodem do něj. A tak jsem již dlouho zvyklý na komentáře typu : ,,To už utekl zase rok ? Páni, to už jsi mohl být pěknou dobu v důchodu. No, naše vyhlídky jsou příšerné a pořád by něco prodlužovali." Mnozí pak doplňují přání k narozeninám poněkud tragikomickými větami.
,, Tak, ať se hlavně toho důchodu dožiješ a ať aspoň nějaká ta léta v něm prožiješ." To je tedy takový rozdíl proti době, kdy kulatá 60 byla obrovskou slávou a nevědomí lidé bez internetu a informací o zhoubných chorobách celkem věřili, že snad minimálně těch 10 let do magické strašidelné sedmdesátky dají, a pak už to bude prostě osud.
Po gratulaci obvykle dochází k rychlému pohledu na dějiny společnosti, protože mnozí z nás už mají něco za sebou a každý vidí ten neskutečný bordel. Na jedné straně vás tisk opíjí tvrzením, že se průměrná délka života prodlužuje, aby vzápětí začaly vycházet články, že se u mnohem mladších lidí i kolem 30 let věku začaly prý překvapivě objevovat všelijaké infarkty a mozkové mrtvice.
To vše v době, kdy už dávno býváme zvyklí na fakt, že nám občas odchází ze života i lidé kolem šedesátky, a kdy sami lékaři přiznávají, že spouštěčem zákeřných rakovin je kromě stravovaní, alkoholu, pesimismu, drog a geneticky poděděných vlastností především shon a stres z jakýchkoliv nepříjemných věcí napříč životem. Mimochodem, na pohodu v práci nemá leckde jistě každý čas a týká se to i technických pracovníků. Těch odvětví je celá řada.
Přesto určité spektrum společnosti tu pohodu úplně v pohodě má a velmi to připomíná důvod, proč generace, které odcházely do penzijního věku v případě mužů nejpozději v 60 letech a u žen i v 53 letech, tak proč je jim dnes v případě žen i 84 let a více. Muži statisticky končili život v průměru i až o 10 let dříve. Zdá se tedy, že tím pravým důvodem a tajemstvím dlouhověkosti je pohoda a pozitivní myšlení.
To nutně vede k porovnáváni minulosti s přítomností a lze tu vysledovat celou řadu paralel. Podívejme se nyní na takový jeden případ. Byli jste někdy nuceni pobýt v roli pacienta v nemocnici ? Tak předně záleží, kdy to bylo. Dnes se vám účtují dny pobytu za lůžko i cena stravy ( podle informací různých současných pacientů) a dříve jste vůbec nic z toho neřešili. Prostě ti lidé neměli ve větším počtu obyvatel tolik starostí, jako početná skupina obyvatel dnes, byť dnes samozřejmě existují lidé, pro které jde o ekonomické malichernosti.
Kde tedy je to místo, kdy v různých diskusích vytýká jistá část obyvatel těm druhým, že mohli již dávno zapracovat na tom, aby i pro ně mohlo být dnes co nejvíce věcí malichernostmi ? Ne, nemám teď v úmyslu psát o tom, co kdo podědil po předcích a kdo si na případný pokus pro podnikání musel třeba i pronajmout nějaké prostory, což i někoho později zase navrátilo do řad nějakých zaměstnanců. Ostatně, člověk ve 20 letech je větším snílkem, než třeba ten ve 30 letech, který nevidí již jenom tu růžovou tvář určité profese, ale zná i četná úskalí a stinné stránky věci.
Konečně, použil jsem v úvodu článku užívaný mediální výraz ,,Husákovy děti" a dovolím si použít ještě jeden, který se pomalu dere k povrchu. ,, Obětovaná generace". Oni sami pesimisticky expresně říkají, že vyžrali, co se dalo. Měli dovolenou do 22 let pouhé dva týdny v roce, pak tři týdny, a až od 33 let byl měsíc dovolené. Ve škole se učili povinně rusky, což by každý z nich dnes vyměnil za angličtinu i němčinu a není žádným tajemstvím, že nejlépe se učí mozek mladý, který k tomu potřebuje domluvu školy povinností a ještě to má zvlášť v mládí i jistou perspektivu pro život.
Vyžrali si i dva roky povinné základní vojenské služby. V nové době již byli přesunutí na druhou kolej, protože ze škol již lezli ničím nezatížení a jazykově vybavení žáci, kteří postupně ovládali i práci na počítačích a tehdejší trend hovořil o firmách mladých perspektivních kolektivů. Tehdy bylo dokonce žádoucí, aby ti staří leckde již nezacláněli, protože je čas budovat vše zcela jinak a odchody do předčasných důchodů byly vítány. Konečně bylo žádoucí tak uvolnit některá místa těm, kteří pracovní život začínali, a ne aby si někdo dále užíval peníze za funkci v důchodovém věku.
Jenže, co s generací, která nebyla ani mladá a ani stará ? S generací, která byla zvyklá žít dle určitého modelu, který skončil. Bylo tu něco, co historie snad nepamatuje. Zatímco se dříve v historické minulosti všude stavělo na tom, že ti starší jsou pracovně zkušenější než ti začínající a vše do té doby všude profesně postupovalo směrem od mládí ke stáří, tak nyní to bylo leckde poněkud trochu jinak. Střední generace musela v některých případech jakoby při práci dohánět to, co měla mladá generace již ve školách takříkajíc v plné parádě i s výměnnými zahraničními pobyty. Musela ? V té době prakticky ano, protože příliš mladí lidé lehce sklouznou k pocitu své určité vyjímečnosti, když mají pocit, že vědí něco více.
Obvykle to znamenalo se aspoň nějak dovzdělat v oblasti neustále se vyvíjející obsluhy elektronických zařízení a výhodou jsou samozřejmě i jakékoliv jazykové znalosti, které mají široké uplatnění i v osobním životě, kdy je tu možnost i cestování. Jednou větou by se dalo říci, že žádná jiná generace nebyla nucena na sobě tolik zapracovat, jako ta, která se chystá k odchodu do důchodu. A vzhledem k vývoji elektronických médií to není žádný konečný proces.
Ukázalo se však také, že právě tato generace dokáže odvádět odpovědně a kvalitně svoji práci a nyní před polovinou dvacátých let 21. století je tedy dle médií zřejmě leckde žádaná. Jenže, stejně tak, jako se dnešní mládež shlédla v takzvané Západní mládeži a dokud nežije usazený rodinný život s dětmi, tak touží v některých případech poznávat turisticky, ale i někdy odvážně pracovně jiné země, tak i ti ,co pracují už pro společnost více než 35 let, tak by rádi jednou také žili jinak, byť zřejmě s podstatně omezenějšími možnostmi, než s takovými, jaké mají dobře vypadající a odpočatí západní turisté penzijního věku, kteří možná odchází papírově v 67 letech, ale ve skutečnosti i leckdy mnohem dříve. Konečně, záleží na zdraví i kondici.
Proč by mělo vůbec tyto naše spolehlivé lidi, kteří celý život pracovali zajímat to, že se tu už přes 30 let neřeší dost důležité otázky různých rezortů, ale věčně nějaké stranické půtky a korupční zájmy ? Za našeho mládí jsme si dělali legraci, že jsme měli jít na meteorology. Když počasí nevyšlo podle prognózy, tak se vůbec nic nedělo a nikdo o prémie nepřišel. Dnes to meteorologům leckdy i slušně vychází a je to věc, která lidi zajímá, ale bohužel máme spousta výzkumných ústavů na věci, jejichž názvy až téměř šokují a jejichž důležitost pro společnost se mnohdy vymyká chápání občanů.
A pak máme sice různé potřebné rezorty, ale zase nevíme, co tam vlastně řeší, když je situace taková, jaká je. To tedy byl takový fejeton, kterým jsem si chtěl jenom tak zahrát trošku na autora na webu www.novinky.cz a jsem zvědavý, koho název přiláká. Je to zase jiný druh článku.
Pohodový víkend ! Ostatně, já jsem v tuto chvíli asi nejvíce zvědavý na budoucí úterní vyprávění dvacetiletého mladíka, který si prý tak trochu bohužel nerad místo Mělnického vinobraní odskočil jenom tak s baťůžkem letecky s přítelkyní na víkend do Milána :-).
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 14, 2023
19:19
V pátek začíná v našem městě již neuvěřitelný 84. ročník Mělnického vinobraní. Není bez zajímavosti, že jenom tři vinobraní v naši republice začínají v pátek, končí v neděli a Mělník je jedním z nich. Zatímco ta moravská to mají letos již za sebou, tak na Mělníku to právě začíná. Měl jsem tu možnost včera večer již za tmy vidět stavbu hlavního pódia na náměstí Míru a žasl jsem, když jsem zjistil, že je velké téměř tak, jako ta budova za ním.
Ať už se rozhodnete na vinobraní zavítat, nebo strávíte víkend jinak, tak dnes tu mám i tradiční informaci z muzea, které se stává každoročně součástí této gigantické akce. Pak je tu ještě jedna pozvánka na akci začínající v závěru měsíce a na samotný závěr obvyklého úvodu článku zde dávám odkaz na oficiální web vinobraní, kde se dozvíte všechny informace, které jen mohou potenciálního návštěvníka mělnického vinobraní zajímat.
https://www.vinobranimelnik.cz/
Pohodový víkend.
RMM - Vinobraní v muzeu, Museum pro futuro - pozvánka
Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
Už se těšíte na Mělnické vinobraní? Muzeum se jako každoročně připojuje k programu prodloužením otevírací doby muzejní kavárny s nabídkou českých vín z Mělníka a Velkých Žernosek!
Otevírací doba muzea:
Pátek 15. 9.: 9h – 17h (expozice, výstavy), 9h – 22h (kavárna)
Sobota 16. 9.: 9h – 17h (expozice, výstavy), 9h – 22h (kavárna)
Neděle17. 9.: 9h - 17h (expozice, výstavy, kavárna)
POZOR! Ke každé vstupence na Vinobraní máte 50% slevu na vstup do stálých expozic muzea a na výstavu Kašpárku hraj! s hernou a soutěží.
Výstava Regionálního muzea Mělník, p. o. na nám. Míru v Mělníku Termín: 25. 9. – 25. 10. 2023; vernisáž 25. 9. v 17:00 hodin
MUSEUM PRO FUTURO…
…či chcete-li muzeum budoucnosti je název výstavy ideových architektonických návrhů studentů Katedry architektury FSv ČVUT Praha na téma revitalizace areálu bývalého kapucínského kláštera, sídla Regionálního muzea Mělník. Exteriérová výstava bude slavnostně zahájena na mělnickém náměstí Míru v pondělí 25. 9. v 17:00 hod.
V průběhu školního roku 2022/2023 spolupracovalo Regionální muzeum Mělník, p. o. Středočeského kraje s týmem studentů a odborníků pod vedením prof. Ing. arch. Michala Hlaváčka z Fakulty stavební, Katedry architektury Českého vysokého učení technického v Praze na projektu Revitalizace areálu bývalého kapucínského kláštera, sídla Regionálního muzea Mělník. Východiskem se stalo Memorandum o spolupráci mezi ČVUT Praha a Středočeských krajem podporující žádoucí a vzájemně výhodné formy spolupráce vzhledem ke specifikám a potřebám jejich vzdělávací, vědecké a podnikatelské činnosti, správě a rozvoji vlastněného a spravovaného majetku a podpoře odborných studentských aktivit. Studenti byli aktivně zapojeni do přípravy a vypracování návrhu využití a úprav objektu kapucínského kláštera v rámci výuky ateliérové tvorby v programu Architektura a stavitelství. Během školního roku objekt několikrát navštívili, vedení muzea naopak zavítalo mezi studenty. Sdělovali si vzájemně své potřeby a představy. Během projektu se budoucí architekti věnovali posouzení vnějších urbanistických a provozních vazeb, objevovali reference v současné architektonické tvorbě a snažili se o jejich implementaci na prostory mělnického muzea. Studovali současný již nevyhovující provoz a funkčnost v souvislosti s aktuálními prostorovými možnostmi. Výstupem se staly studentské ideové architektonické studie celkového vnitřního i vnějšího urbanistického pojetí celého muzejního komplexu zahrnující návrhy využití objektů a pozemků areálu muzea, možnosti případných stavebních úprav, rozbory vazeb budovy muzea na historické centrum města a návštěvnicky sofistikované provozní schéma.
Jitka Králová, RMM
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 10, 2023
19:44
Může se vám to zdát nepochopitelné, ale ještě je pořád plno lidí kteří nemají svůj Facebook. Důvodů je celá řada a každý je má jiné.
Já si třeba vzpomínám, že když jsem začal psát na tomto kdysi velmi sledovaném webu, tak jsem byl svým způsobem celý nesvůj. Vy nevíte, kdo to čte, a co si o tom myslí, či zda se nestanete v lepším případě obětí nějakého humoru. Jen tu a tam někdy někdo utrousil, že cosi četl, ale to bylo většinou tak vše.
Nebo jsem si vyslechl věty přemýšlivého člověka : ,, Člověče, to musí dát práce. To Tě musí moc bavit." Ale, pak jsem se také dostával do situace, kdy mi známý ve středu přinesl nějaké místní noviny o akci, která proběhla v sobotu, na které jsem byl, o které jsem již v sobotu v podvečer psal, dával jsem z ní fotografie i reportáž a on mi to líčil, jako úžasnou novinu.
Jindy jsem zase byl svědkem, kdy na jistém FBI probíhala jakási diskuse tuším o mělnickém tanku. Vůbec jsem nechápal, jak se může diskutovat o něčem, o čem jsem psal snad před rokem na webu článek i s fotografiemi, a co většina Mělničanů snad i zná. Byl jsem zvědavý, zda si na to někdo vzpomene a třeba přijde i nějaký odkaz. Odkaz přišel, ale na úplně jiný web. Ostatně, hodně se změnilo.
Strašně mě překvapilo, že vznikající FBI skupiny ( obvykle vznikaly snad v roce 2016) měly v členských stanovách napsáno, že je jejich členům zakázáno propagovat nějaké odkazy pod výhružkou vyloučení ze skupin. Prostě úplný opak toho, co kdysi Soutok hlásal, když dával na svůj web různé odkazy, které mu připadaly prospěšné.
Nu, až do pátku jsem se mohl chodit dívat na různá a širší veřejnosti přístupná tematická FBI, která mi mohla vnuknout i inspiraci, a to tak, že jsem prostě přihlašovací tabulku křížkem zavřel. Diskutovat jsem samozřejmě nemohl. Od pátku již žádná nabídka zavíracího křížku není, a tak vlastně společnost Facebook udělala něco, co tu dosud nebylo. Chceš číst ? Tak se musíš přihlásit a můžeš i diskutovat.
Většina již přihlášeného národa to asi nezaregistrovala a nikde se to v médiích neprobíralo, ale přijde mi to minimálně tak, jako zajímavost. Mně tu tabulku zavřít nejde a obejít ji také ne. Ostatně, trošku mi to připomíná covidovou situaci. Chceš jet do zahraničí ? Můžeš, ale musíš se nechat očkovat :-). To se nakonec mezi mladými lidmi ukázalo, jako tehdy největší důvod k očkování. Mít klid od mediálních útočníků a smět do zahraničí.
Aktualizace 12.9. 2023 v 17 hodin : V pátek odpoledne jsem zaznamenal, že nelze zavřít přihlašovací okna do různých FBI skupin a číst si tak komentáře a články v těchto skupinách. Nyní je úterý odpoledne a vše se vrátilo do stavu před pátkem. Lze tedy opět číst dění na FBI. Že by nějaká časově omezená pokusná kampaň přimět nezaregistrované lidi k registraci do FBI ?
Tento víkend byl sice ve znamení Dní evropského dědictví, ale asi člověk potřebuje nějakou pauzu, aby ho to zase přitáhlo. Hodně jsem vzpomínal na rok 2007, kdy jsme stáli fronty u chrámové věže, abychom se prvně podívali z jejího ochozu. Později byla věž otevřena. Podobné to bylo i s historickými sklepy v centru města v roce 2005, nebo při první cestě ke studni v roce 2008.
Tak ano, naposled jsem byl přímo v Mělníku na Dni zvoníků v roce 2019 ...
https://soutok.blogspot.com/2019/09/skvelou-sobotni-akci-tohoto-vikendu-byl.html
.... a pak často přišel Liběchov ( byl dnes v televizi), ale tentokrát jsem se hlavně těšil, jak si po minulém víkendu konečně přispím a nějak už i vstřebám ty zážitky. Je zajímavé, že už zřejmě tolik člověk nepotřebuje někam cestovat, jako dříve, ale o to déle si udržuje pěkné vzpomínky na akci ve své hlavě a zážitky jsou dobrý lékař.
Když se ptám různých a dnes i de facto vždy mladších lidí, co budou o víkendu dělat, tak snad všichni někam jedou. Jeden do Ústí nad Labem, aby pak jeli na kolech podle Labe k Mělníku. Další mi doporučuje jet třeba na skvělou jízdenku PID až k Vlašimi, podívat se na Blaník, projít se kolem Sázavy atd. Vlastně jde o vzájemné inspirace.
Osobně jsem se velmi rád několikrát dozvěděl, že jsou některé mé články s cestovní tématikou inspirací poměrně známé osobnosti našeho města Martinu Klihavcovi. Ten navštívil nejjižnější bod naši republiky, který jsem si tak nějak plánoval na příští rok. Nevidím důvod, proč bychom si návštěvu našeho nejjižnějšího bodu republiky v jeho podání neměli nyní prohlédnout. Naopak mi to připadá takové až roztomilé, protože letos máte zajímavou příležitost zde na Soutoku navštívit v průběhu dvou měsíců dokonce hned tři takové podobné krajní body naši republiky.
Dalo by se tedy říci, že už Soutok navštívil všechny čtyři, ale osobně mám v plánu kromě jižního bodu navštívit znovu ten severní, který od mé návštěvy v roce 2012 prošel změnou. Naše republika má celou řadu různých podobných bodů a někde se stýkají tři státy, ale tyto čtyři body jsou považovány pochopitelně za takové nejdůležitější.
Jsou časy rozhlasu sečteny, nebo ne ? Těžko říci. Mnoho mladých lidí rádo tvrdí, že si vystačí s internetem a nemají potřebu sledovat ani televizi. Pro mě jde spíše o hračku, ale jakmile někomu ukáži takovýto rozhlasový přijímač, tak se obvykle hned každému líbí.
Vždyť dnes ani jiné rádio, než FM/DAB+ snad už v obchodě nekoupíte a mnohdy nestojí ani 1000 Kč. Toto s obrázky jsem kdysi v našem mělnickém Lídlu koupil za 750 Kč. Problém ovšem nastává ve chvíli, když řeknu zájemcům, že Český rozhlas v pásmu DAB+ má asi 17 stanic a stoprocentně ho chytíte téměř všude po celé ČR i v interiérech, ale u ostatních stanic nelze tento příjem v interiérech na pouhý teleskop rádia zaručit.
Je sice velká šance, že u oken orientovaných na Prahu budete mít i v interiéru šanci, ale záruka tu stále chybí. Na druhou stranu už i u nás proběhlo spousta všelijakých jednání a očekává se, že dosavadní počet šesti provozovatelů, z nichž pět provozuje i různé soukromé stanice a leckdy známé i z FM ( Signál rádio, Evropa 2, Frekvence 1, Beat...), se ještě rozroste a snad budou podobně tak, jako v Německu přibývat různé dokrývače, které umožní příjem v interiérech bez nutnosti i jen malých venkovních antén.
Rádio Schwarzwald ( oldies) je jednou z asi dvou až tří německých stanic, které jsou po dohodách v rámci atraktivnosti DAB+ šířeny i našim pražským provozovatelem na kanálu 7C. Více se dozvíte na ...
https://digital.rozhlas.cz/jak-poslouchat-dab-7228484
V posledních dnech o sobě dávají s přibývajícím podzimem podmínky opět vědět a nejlépe o tom hovoří některé články na FB diskusi digitálního rádia...
https://www.facebook.com/groups/788024638274146
Ačkoliv dnes již mám i přenosnou směrovou anténu, tak přeci jen nemá člověk z pracovních důvodů možnost, se jenom tak rozhodnout jet ve všední den ráno někam na kopec, protože jsou zrovna podmínky. Nicméně se i mně podařilo v sobotu v podvečer ve velmi kolísavých signálech zachytit po západu slunce na pouhý teleskop multiplex z Hesenska ( 7B) a premiéru tu měl na 12D druhý celostátní německý multiplex Antenne DE z alpského vysílače Wendelstein ( 345 km). Obvykle na tomto kanále ulovíte moravský okruh Českého rozhlasu ( Javořice, Praděd), nebo vzácně braniborský Calau.
Protože se teploty ještě blíží tropické třicítce, tak jsem si dovolil přepnout i na FM, kdy se díky případné vrstvě Es dají zachytit někdy vzácně až velmi vzdálené vysílače, ale to se nekonalo. Nicméně mě potěšilo čisté vysílání 300 km vzdáleného rádia Salzburg ( radio S) dokonce ve stereu, kam jsem si nepříliš úspěšně psal loni o QSL lístek. Po letní zkušenosti s Chorvatskem jsem zkusil nabídnout redakci rádia zaslání elektronického QSL, tak snad budu úspěšnější, než loni.
To je tedy z víkendu vše a příští víkend už už hostí Mělník vinobraní. Podle ohlasů často slyším od mnohem mladších lidí, že jim program nějak nic moc neříká, ale to už nechám na těch, kteří o programu rozhodují, a na těch, kteří se tam chystají. Je to samozřejmě hlavně pro mladé.
Pohodový vstup do druhého zářiového týdne.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 6, 2023
23:00
Stres z nákupu dárků na poslední chvíli, nestíhání vánočního úklidu a už snědené vánoční cukroví nám nesmí přes práh. Pro naše hosty jsme si připravili na 23. prosince večer plný pohodové hudby, skvělého jídla a pití a nefalšované vánoční pohody. A to bychom nebyli v Brlohu, abychom to nevzali trochu po americku.
Zdroj: Brloh
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
21:24
Ve 14 hodin v obci Krásná nebylo co řešit. Sice bylo cítit i na palčivých chodidlech, že by se netrénovaný člověk po dnešním okruhu nemusel stydět za cestu do Aše a vyčkání na dřívější vlak, který by mi kromě dnešních hezkých zážitků dopřál snad ještě pobyt v nějaké místní restauraci i domácí večerní sobotní siestu, ale ta vůle najít ještě nějaké fyzické rezervy a navštívit ještě nějaká místa byla zkrátka obrovská.
Vždyť rozsáhlá a nejzápadnější hradní zřícenina významného šlechtického sídla byla jen pouhé čtyři kilometry odtud a dle výškového profilu pouze stále z kopce. Přechod kopce Háj s rozhlednou jsem si nechtěl připustit a snad bylo i dobře, že žádný autobus v nejbližších hodinách nejel.
Ještě v obci Krásná, se mi zjevil takovýto nádherný pohled na nejvyšší horu české části pohoří Smrčiny Háj ( 758 m.n.m.). Mohl jsem jít dále po červené a zelené značce, ale toto byla přímá i nenáročná varianta, která měla být nejrychlejší a zdálo se, že povede po okresních silnicích bez provozu. Aspoň tak dobře to vypadalo až do místa, kde musíte jít asi 400 metrů po frekventovanější silnici směřující k nejsevernějšímu městu ve výběžku jménem Hranice.
Když jsem z tohoto hlavního silničního tahu odbočil, tak jsem myslel, že bude opět lépe, ale okresní silnice do Podhradí rozhodně neplnila představu hustoty vedlejší silnice. Konečně, při pečlivějším pohledu do mapy zjistíte, že následuje ještě obec Doubrava se svým zámkem ( tam končí zdejší jediná autobusová linka s pracovním provozem) a za ní nemalé německé saské město Bad Elster, což jsou v překladu vlastně lázně. Jenže, se mi při domácí analýze silnice v bílé barvě jevila pouze jako nepříliš významná okresní silnice a ani jsem nepřihlédl k tomu, jaké je vlastně město za hranicí.
Musel jsem tedy opatrně kráčet proti protijedoucím vozidlům, abych měl čas vždy překročit označenou krajnici, pokud se něco přiblížilo, a tam kde byla nepřehledná zákruta, tak jsem zase musel na přehledném místě opatrně přeběhnout na druhou stranu, kde řidiči dobře viděli záda chodce za krajnicí.
Je to ten nejbezpečnější pohyb chodce po silnici, kde sice platí ono známé pravidlo ,, choďte vlevo" , ale není možné jej uplatňovat v nepřehledné zatáčce, kde vás přijíždějící vozidlo do poslední chvíle prakticky nevidí a brání vám oběma ve výhledu i bujná zeleň.
Cesta do obce Podhradí mi přišla nekonečná a trvala hodinu. Vedla sice hezkým údolím, ale opravdu jsem si jej užil až před samotnou obcí. Již z dálky vás upoutal zdejší kostel a zcela vpravo věž hradní zříceniny Neuberg. Nemám čas, se tu rozepisovat o nějaké historii, nikdo by to neocenil a vše se dá najít ve wikipedii, ale pro naše potřeby stačí, že dlouho mělo Ašsko jakousi samostatnost a řídíl jej rytířský rod právě z hradu Neuberg. Celá řada následujících snímků je tedy ze zmíněné obce, kde se zrovna konala nějaká pouť s běžnými atrakcemi i spoustou gastronomických vůní.
Abych nezapomněl, tak jsem sem dorazil ve 14.50 hodin a věděl jsem, že mi jede za tři hodiny vlak z hlavního ašského nádraží domů. Můžete se také dočíst, že mě čeká ještě 8 km pěšky a profil trasy dle mapy.cz byl alarmující. Posuďte sami. Obec Podhradí je v nadmořské výšce 552 m.n.m. , rozhledna Háj 758 m.n.m., město Aš - centrum 626 m.n.m. a hlavní nádraží ČD 646 m.n.m.
Vypadá to strašidelně, ale věřil jsem, že to snad nějak dám.
Kousek od směrníku stojí Kostel Dobrého pastýře, jehož návštěvu mi strojvedoucí doporučoval, ale bylo zavřeno. To mi aspoň řekli u věže docela sympatičtí turisté z Prahy. Hlavně jsem tu hodně fotil, ale také jsem měl právě u hradní věže po rozloučení s Pražany kritickou chvilku, když už delší dobu svítilo sluníčko.
Najednou mě začal strašně bolet žaludek, jako když předržíte hlad, ale ještě mnohem více. Musel jsem si sednout na balvan, napít se, zakousnout do další sušenky a za pět minut jsem byl opět relativně O.K. Asi nějaké uhřátí organismu. Však mi bylo později zase lépe, když jsem se dostal do stínu lesa.
Jak vidíte, je to opravdu rozsáhlá i romantická zřícenina a jsem moc rád, že jsem ji navštívil.
K věži vede točité schodiště, na které jsem se ihned po odeznění problémů vydal, ale věděl jsem, že dveře do věže jsou uzavřeny.
Fojtsko je sousední region v Sasku.
Od uzamčené branky do věže, se nabízely takovéto krásné výhledy. To jsem ještě netušil, že na prvním snímku je něco, kolem čeho půjdu a na druhém je pohled do míst odkud jsem přišel.
Když jsem došel do míst, která jsem fotil z věže, tak bylo 15.20 hodin a já měl na cestu k vlaku dvě hodiny a 25 minut.
Tady někde na začátku stoupání jsem měl druhou podobnou, ale slabší krizi, po které jsem jakoby chytil druhý dech. Jen jsem byl cestou časem nervózní, protože mi lidé říkali, že už to není na Háj daleko a pořád to nikam nevedlo. Nakonec jsem asi v 16 .20 došel na křižovatku cest, kde jsem měl jít vpravo. Jenže to značení bylo žalostné. Dal jsem nějak moc ostrý úhel a nemohl jsem najít na široké traktorové cestě značku.
Zase jsem musel zapnout mobil, kterému již docházely baterie a podívat se na mapu. Ještě, že tato technika dnes existuje. Prošel jsem lesem nenápadnou pěšinkou asi 200 metrů a opět jsem byl na trase.
Je 16.30 hodin a konečně mám před sebou po sedmi letech krásnou kamennou rozhlednu. Mám vůbec čas jít ještě nahoru ? Tak do cíle jsou 4 km, vlak jede v 17.47, a pak se jde převážně dolů, tak snad na 15 minut mohu. Je tu celkem rušno a paní na lavičce u rozhledny na mě zírá, jako na zjevení a mému hlasitému nadnesenému dilema se usmívá.
Po 25 km je i stoupání věží náročné a pořád narážím jenom na nižší ochozy. Rozhledna je 34 metry vysoká a vede na ni 122 schodů.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bismarckova_rozhledna_(H%C3%A1j)
Byl to povznášející pocit, ale škoda toho času. Rychle jsem tu nafotil nějaké fotky i panoráma, a pak už letěla vzhůru kratičká dabová anténa na malém přijímači. Vypadalo to, jako že nejsou vůbec podmínky a jde jen to nejbližší, ale na tuhle hračku fakt dnes nebyl čas. Ostatně, byl jsem dostatečně nadšený z toho, co všechno jsem jen na tomto výletě do této chvíle prožil a viděl.
Pohled na město a k západu.
Z věže jsem slezl opravdu v 16.45 .....
..., a i když to byla zprvu cesta pro kamzíky a člověk už pomalu tahal nohy za sebou, tak v 17.10 hodin jsem byl v centru města u sochy básníka Goetheho.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_Wolfgang_von_Goethe
Jen o něco dále podle hlavní třídy najdete budovu info centra ( na snímku), která mi připomněla letošní červenec i návštěvu v roce 2016. Cesta na hlavní železniční nádraží však byla nekonečná. Dlouhé táhlé stoupání, a pak ještě klesání mě v 17.30 dovedlo na vytoužené místo. Přesto, že vlak měl jet v 17.47, tak tady nikdo až na jednoho pomalu se blížícího muže nebyl.
Ten vypadal celkem sympaticky, zvědavě si mě prohlížel a mně bylo jasné, že na mě musí být nyní hrozný pohled. Rozpovídal jsem se o svém pěším okruhu a vzápětí bylo jasné, že mám před sebou muže vyznávajícího podobné aktivity. To tu už bylo najednou asi dalších 12 lidí a do dvou minut přijel vlak od Hofu do Chebu.
Při cestování vlakem se mi již nejednou stalo, že nějaké rozhovory z nástupiště přetrvávaly i ve vlaku, nebo ještě dokonce v dalších dopravních prostředcích, a takové to bylo i nyní. Mnohdy to stojí za to. Dozvíte se všelijaké věci a některé lze i publikovat pro potěšení publika, nebo jsou svým způsobem nějak zajímavé.
Třeba zrovna tento muž z Aše spal již třikrát v mělnickém autokempu, když jeli s manželkou na jízdních kolech z Krkonoš podle řeky Labe. Lidé mají ve vlaku plno času a vědí, že se zřejmě již nikdy v životě nepotkají, a tak si řeknou leccos. Třeba jsem se dozvěděl, že mám před sebou nejen cestovatele, ale i radioamatéra a vyslechl jsem si opravdu legrační příhodu.
Muž ( tak 63 - 68 let) totiž moc dobře věděl, co to jsou QSL lístky a jako radioamatér ze Svazarmu je pochopitelně sbíral. Také musel pochopitelně na dvouletou vojenskou službu a jeho maminku nenapadlo nic chytřejšího, než jemu nováčkovi poslat na vojnu originální dárek k narozeninám. Zrovna mu totiž přišla domů nějaká kolekce QSL lístků a maminka mu je pro radost přeposlala.
Kdo jste byli na vojně, tak víte, že tam byly takzvané nástupy, kdy se předávala pošta a někdy i zaujala ostatní. Řeknu to jednoduše. Kdo by neznal vyjadřování velitelů z populárních Černých baronů, nebo z Tankového praporu. ,, A hento je čo ? Volaké Japonsko a aj USA. Ako sa s nimi správátě ?" To už mladému vojákovi došlo, že není v civilu a situace je trochu vážnější. Včas zareagoval : ,, Ale soudruhu nadporučíků, vždyť tu mám i SSSR a Bulharsko, Maďarsko a Svazarm je spolupráce s armádou. Tak dobří jsme, že máme s každým rádiové spojení."
Velitelé se na sebe podívali a jeden říká : ,, Pravda, pravda, dobré to je, henten náš Svezarm. Vieťě čo ? Zobertě si to, zatvortě to do skrině a nie, že sa budětě chlubiť ostatným vojakom." Jak čtenáři vědí, tak mám vlastně také podobnou veselou povídku ze stejné chvilky, když mi slečna z Kazachstánu poslala gratulaci k 1. máji, protože jsem při bdící strážní směně našel v časopisu Sputnik její adresu a napsal ji. To se zase všichni na nástupu váleli smíchy, protože tam se spíše čekala případná dezerce, byť nešlo přímo o hranice. Ale, pojďme od toho koření lidských diskusí zase zpět k surovému cestopisu.
Tady mě muž upozornil, abych si už připravil ten svůj foťák, když si chci vyfotit z vlaku ten Cheb. Škoda, že je to proti slunci a dopoledne jsem si vzpomněl pozdě. Je to kus od nádraží.
Protože jel muž až do Chodova na nějakou návštěvu, či co, tak jsme ještě nastoupili do rychlíku Krušnohor, který jede před půl sedmou a brzy se to rozjelo. Pak už sem musel přemýšlet co s časem. Je pro mě zbytečné, abych přijel ve 21.15 do Ústí nad Labem na hlavní nádraží, když mi vlak jede až ve 23 hodin ze západního nádraží.
Celkem jsem to vymyslel relativně dobře. Vystoupil jsem někdy po dvacáté hodině v Chomutově, kde jsem měl asi 30 minut času, než přijel zastávkový vlak. Bylo ještě trošku vidět, teplo a odkudsi hrála nějaká společenská hudba, tak to šlo. Horší to bylo na západním nádraží v Ústí, kam jsem přijel ve 21.55 hodin. Stanici tam zavírají v 18.15 hodin, a tak člověk téměř hodinku posedával na lavičce, nebo popocházel s knížkou v ruce a byl rád za pěkné počasí.
Ve 23 hodin odtud jede vlak, který končí u nás na Mělníku přesně v půlnoci. Pozdravil jsem se se stejnou paní průvodčí, jako ráno, která mi nijak překvapivě sdělila, že měla mít už po turnusu, ale teď ji čekají tak 4 hodiny spánku a ve 4.50 jede zase směr Ústí. ,, To Vy asi ráno ve 4.50 už nikam nepojedete, že pane :-)?" Směji se. ,, Ne, mě čeká vana, a pak se budu dávat možná i dva dny do pořádku a budu rád, když budu moci co nejdříve aspoň trošku chodit :-).
Ale, za všechny ty zážitky to stojí, povznese to na duchu a člověka to zocelí :-).
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 5, 2023
20:44
Již před výletem tu bylo jisté dilema. První varianta znamenala navštívit pouze náš nejzápadnější bod a nedaleký most spojující ČR přes Újezdský potok s Německem (Bavorskem). Most Evropy se také někdy nazývá most Přátelství. Lávka byla postavena v roce 2008, jako symbolické gesto.
Tato varianta by mi umožnila stihnout dřívější vlak domů s příjezdem ve 21.00 hodin na Mělník a užít si pohodovou večerní sobotní siestu. Druhá varianta byla poněkud drsná, znamenala řadu kilometrů i četná převýšení, ale zároveň byla cestou k poznání. Mohl jsem tak navíc poznat naši nejzápadnější hradní zříceninu, snad se po sedmi letech podívat znovu i na krásnou rozhlednu Háj u Aše a vůbec si sám pro sebe říci, že po výběžcích v blízkosti měst Šluknova a Frýdlantu jsem dostatečně prozkoumal i ten u Aše.
https://soutok.blogspot.com/2016/07/na-vylet-k-bismarckove-rozhledne-v-asi.html
https://soutok.blogspot.com/2023/07/na-ceste-k-zapadnimu-trojstati-jsem.html
Tato varianta znamenala přijet domů pravděpodobně celý zničený až po půlnoci, ale po odeznění případných zdravotních nepříjemností znamenala mnoho radosti a energie. Když mi i jeden o hodně mladší známý potvrdil, že bych později stejně zase přemýšlel, jak se do 200 km vzdálených míst vrátit a prozkoumat to další jmenované, tak mi jen potvrdil mé rozhodnutí. Bylo to dle výpočtů v mapách.cz na hraně, ale výsledek sliboval celkovou opravdovou spokojenost.
Jenže, jak už víte z prvního dílu, tak mi bylo v železniční stanici Aš město oznámeno, že vlak dále nejede a zastávka Štítary je prý asi tak pět kilometrů vzdálená, což je asi hodinka chůze navíc a záleží na terénu. Program mapy.cz doma v PC ukazuje vzdálenost 6.3 km a 59 minut chůze navíc.
Zatímco jsem si ještě asi 10 minut povídal s mašinfírou ( strojvedoucí motoráku), který mi chtěl pomoci překonat prvotní zklamání z cílové stanice spoje , dát nevelkou naději na snad sobotní autobusovou dopravu, nebo i doporučit, co bych měl vše navštívit, tak jsem si náhle uvědomil, jak se zcela mimořádně objevila krátce i jiná možnost.
Co kdybych to šel tedy celé obráceně a do Aše se vrátil odpoledním vlakem ze Štítar, který jede jako jediná spoj dne z obce Hranice do stanice Aš nádraží ? Tam je totiž jen malé čekání na spoj z Hofu do Chebu, která mě má dopravit k mému rychlíku do Ústí nad Labem.
Ne, nikoliv, vyloučeno. Žene mě to hlavně k západnímu bodu i k lávce, které znám z internetu i z obrázků v knihách Jana Hocka o našich poutních cestách. Konečně, na Háji jsem byl a rád si jej nechám tak, jako poslední bonbónek na zhodnocení a rozloučení se s tímto koutem naši vlasti. Bez velkého přemýšlení jsem se rozloučil s tím, že už je 10.30 hodin, a že se pokusím o malý zázrak.
A dařilo se. Ony jsou totiž mapy.cz občas někde podhodnocené, a když i někde občas člověk trošku jakoby popoběhne, tak je to znát. Šel jsem zprvu po červené značce podle koleje, která brzy odbočila, ale podle mapy nejkratší cestou k odbočce na zastávku Štítary a hlavně k nejzápadnějšímu bodu ČR.
Už snad dokonce za 10 minut jsem byl v obci Krásná, kde mě zaujal tamní OU.
Mají tady takovou roztomilou věcičku, kde otáčíte klikou a můžete si přečíst nějaké historické informace. Pokračoval jsem takovým zvláštním způsobem. Na jednu stranu jsem pospíchal a přitom jsem fotil vše, co mi přišlo jenom trošku milé.
Přesně tady začíná samostatná turistická značka k nejzápadnějšímu bodu ČR. Sem se mám dnes ještě jednou vrátit a nejlépe opět po stejné zelené značce.
Jen o kus dále mě zaujala tato chatka, kde cedule u dveří zvala k nocování a nabízela telefonní čísla, která vám měla zařídit domluvu i obdržení klíče od chatky.
Zdálo se, že tu všude žijí spokojení lidé se smyslem pro humor i krásu.
U přejezdu poblíž zastávky Štítary jsem měl být podle původních plánů někdy v 10.25 - 10.30 hodin, když sem měl vlak dorazit v 10.22, ale pěšky z Aše jsem tu byl v 11.03. To mě celé nabudilo určitým optimismem, ale rozhodně to nebylo na nějaké polevování ve výkonu a zdržování se. Vždyť podle programu bylo vše vypočítané tak, že stihnu okruh a budu rád za každých 15 minut k dobru. Nyní jsem byl ještě 30 minut ve ztrátě a dalo se čekat, pro vyšší počet kilometrů, že časem přijdou problémy s kondicí i časem.
Počasí bylo poměrně příjemné a cesta se příliš nelišila od té, kterou jsem v červenci absolvoval k bodu styku tří států . Také zde byly na počátku místa s dálkovými výhledy i větrnými rotory elektráren a cesta později padala stále níže k vodním zdrojům obklopena lesy. Vlastně si uvědomuji, že to tak je u nás prakticky všude u těchto významných hraničních bodů ve všech čtyřech hlavních světových stranách.
Po cestě nechyběla ani opuštěná tradiční bývalá pohraniční rota, kterou si prohlédneme cestou zpět díky malému zabloudění a plno tabulí.
Tady šlo o hřbitov zaniklé obce Újezd.
Zde jsem vložil jeden z mnoha krajinářských snímků, který má dodat jakousi představu terénu. Ostatně, rozhodně v tuto chvíli nepřemýšlím, že by se sem člověk ještě někdy vrátil.
Pomník vás upozorní na jednu z mnoha zaniklých pohraničních obcí.
Zde šlo o nějaký krásný památní strom, ale tabule s informací na místě již nebyla.
Konečně jsem u jednoho z hlavních cílů výletu. Most Evropy ( most Přátelství), jak se lávce říká jsem znal z internetu i z turistické vizitky zakoupené v červenci v Aši. Všichni lidé kolem mě jezdili na kolech rovně směrem k nejzápadnějšímu bodu ČR Nevím, zda vůbec registrovali nějakou odbočku na most, ale rozhodně jsem toho využil, že tam budu sám a mohu vše pěkně zdokumentovat.
Samozřejmě jsem zašel i několik desítek metrů do Bavorska, a jak vidíte, tak je to odtud po bavorské straně něco málo přes šest kilometrů k místu, které jsme navštívili v červencovém článku ( odkaz). Ostatně, existuje i odvážná varianta chůze do Rehau, odkud můžete jet vlakem přímo přes Selb a Aš do Chebu, ale plány jsem měl zcela jiné.
Naše turistické značky v trojbarevné kombinaci mají prostě něco do sebe, ale kdo jste již někdy takto třeba na Šumavě přešli do Bavorského lesa, tak vás značení nepřekvapí a třeba na vás padne i určitá nostalgie, jak jen ten čas letí.
https://nejzapadnejsi.cz/zajimavosti-v-regionu/most-evropy-most-pratelstvi/
Když jsem se vrátil na zelenou turistickou značku, zase se tam v přímém směru přehnal k západu jeden cyklista. Vážně jsem byl rád, že jsem se u úzké lávky s nikým nepotkal a přišla další dávka radostných zpráv. Mám to do toho nejhlavnějšího cíle celého výletu již jen pouhých 10 minut a hlavně je teprve poledne. To znamená, že jsem pouhých 10 minut v mínusu proti počítačovému startu ( mapy.cz) od zastávky Štítary a mám nachozeno o 3. 6 km navíc oproti původnímu plánu.
Vůbec je ta turistická matematika zajímavá. Až po těch 10 minutách dojdu do nejzápadnějšího místa ČR, tak budu mít v nohách 8.7 km, ale podívejte se na nadmořské výšky. Nádraží v Aši město je 670 m.n.m. , zaniklá rota Újezd le v 685 metrech a nyní se propadnu až do 552 m.n.m. Ten padák 133 metrů budu muset vystoupat zpět, ale nezdá se, že by šlo o nějaký pruďák na malém kousku.
Obnažené kořeny stromů a blátivý terén nad potokem připomíná dramatickou šumavskou krajinu.
Když jsem se zmínil, kam že se chystám na výlet, tak mi hned dva známí řekli větu : ,, Tak ty jdeš k tomu domečku :-)." Ano, je tu taková chatka, kde můžete vystoupat po žebříku a třeba tu i přespat, ale musí tu být i dost komárů díky blízkým slatím.
To, že tu začínají i končí naše hlavní poutní stezky tu dýchá na člověka každým okamžikem.
Tady potkáte jenom našince a ačkoliv se sem dá jít i z německé strany, tak tu byli jen naši lidé. Tato partička chlapů přijela z Kynšperku nad Ohří a jeli jakýsi okruh. Nejvíce mě ale dostalo, když přišla jakási postarší manželská dvojice a začala mi říkat, jaký prý jsem velký turista.
Když viděli můj nechápavý pohled, tak dodali, že mě někde u Aše viděli z auta. Ona totiž i tady vede značnou část cesty asfaltka, po které občas přijede nějaké to auto, ale převládají cyklisté. V každém případě mě těší, že to jsou prakticky vždy dobří lidé, kteří jsou ochotní prohodit někdy nemálo vět a často zjistíte, že jde třeba i téměř o sousedy z našeho kraje, nebo máte nějaké podobné zájmy apod. Však k tomu také ještě dojdeme. Tentokrát mě však hnal čas a ve 12.30 jsem již vyrážel zpět.
To, co vidíte na snímcích je jen zlomek fotografií. Někdy fotím i různé tabule, abych si je doma v poklidu teprve přečetl, ale ještě jsem se ani k tomu nedostal.
Historický patník z roku 1844.
Místo na přespání.
Když jsem se vracel, tak jsem se nějak u zaniklé obce Újezd dostal místo na zelenou turistickou značku na cyklotrasu 2058 a vracet se mi do kopce nechtělo. U odbočky Újezd pod rotou jsem zahnul vlevo a přišlo vysilující stoupání, kdy jsem až nadával, kdy už budu na kopci. Za odměnu jsem se však mohl podívat na tolik důvěrný a opuštěný objekt, který mi připomněl mé mládí. Mohl jsem si sem zajít už cestou k hlavnímu cíli, neboť nad rotou již vede zelená značka, ale to nebylo v danou chvíli v plánu.
Když jsem se konečně vyhrabal těch 133 nadmořských metrů opět ke koleji u Štítar a krajina se otevřela, aby silnice začala padat do Krásné, tak už jsem viděl, že toho mám docela dost. Nešlo ani tak o těch 16 km, co měl člověk v nohách, jako že se asi podepsalo stoupání i zvyšující se teplo. To již bylo 14 hodin a já věděl dvě věci. Jsem prakticky na předměstí města Aš a jistě by bylo pohodlné tu nějak vydržet někde do 15.45, být doma ve 21 hodin, prožít parádní oddychový sobotní večer a ani by to nemuselo mít nějaké zdravotní následky.
Jenže, to mi nestačilo a nebyl to můj plán. Mapy.cz říkají, že je to odtud do Podhradí nejkratší cestou po silnici asi 3 kilometry a hlavně pořád z kopce. Hororem bude, až budu mít v nohách téměř 20 km, bude mě čekat ještě asi dalších 8 km k vlaku a pravděpodobně budu muset vystoupat z nadmořské výšky 552 metrů do 758 ( rozhledna Háj), a pak sestoupit přes město Aš k hlavnímu nádraží do 646 metrů.
Vůbec si v danou chvíli nedokáži představit, že bych měl mít nějaké problémy dojít vůbec k vlaku. Vím jen, že mě už trošku pálí chodidla a doufám, že když jde křivka z kopce, tak snad to Podhradí do hodiny dobudu. Zbydou mi tak bez 15 minut tři hodiny na to, abych přešel Háj a došel k vlaku, což se mi jeví, jako nejzáhadnější část etapy. Těžko v danou chvíli předpokládat, kolik času mohu vůbec rozsáhlé zřícenině místního důležitého hradu Neuberg věnovat, ale touha stanout u něj je veliká.
Protože je už moc hodin a píši to tu vše od chvíle ( dlouhé hodiny), co jsem dorazil z pracovního procesu, tak mi dovolte ještě jeden díl. Ostatně, výlety mě nabíjí energií a při psaní je znovu prožívám. Pohodový týden !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 3, 2023
20:26
První ranní vlak do Ústí nad Labem odjíždí přímo z Mělníka ve 4.50 hodin.
Snad nikdy jsme nebyli tak rozmanitou společností, jako v současnosti. Vidím to hlavně na mladých lidech s malými dětmi, kterým je tak kolem třiceti let. Když mě chtějí potěšit a náhodou jedou s dětmi někde vláčkem, tak se mi jdou pochlubit, ale jinak neudělají bez auta ránu. Tím se odvezou občas ráno na ryby, jindy zase do Bogatýnie na nákupy, večer udělají zahradní grilovačku a hromadu víkendového času stráví prací doma, nebo u zákazníků, kam se také musí autem dovézt.
Ti starší už to mají jinak, dobře vědí, že síly ubývají, a že má život spoustu dalších tváří. O mně je známo, že mám vztah k veřejné dopravě a zvlášť mě těší, když zjistím, že se dá především vlakem někam i daleko celkem levně dostat. Škoda, že všechny ty speciální nabídky začínaly až víkendovou rodinnou jízdenkou v roce 2004. Do té doby jsme si takzvaně utahovali opasky, šetřili na potřebné věci, jako každá mladá domácnost a veřejná doprava doslova živořila.
Ti mladší mi obvykle říkají, že auto pobere hodně lidí, nemusí nic studovat v řádech i výhodné jízdenky, jedou si kdy chtějí a soustředění na jízdu jim nevadí, ale kdyby se zajímali o skupinové jízdenky na železnici, tak by byli možná také překvapeni. Navíc netrvá nic věčně a je výhodné, když se není třeba na nikoho a na nic ohlížet. Každý nesdílí stejné zájmy i třeba plány, nebo momentální nadšení pro nějaký cíl a ač si někdo neumí představit, že by měl jet někam sám, tak zase znám lidi, kteří si přírodu nejraději užívají o samotě, kdy ji prý lépe vnímají,
Nedávno jsem tu naznačoval, že bych se rád ještě před podzimem někam podíval a konečně ta chvíle přišla. Konečně to vypadalo s letos bláznivým víkendovým počasím nadějně. Sice nejraději jezdím na slavnou Jízdenku na léto, jejíž výhodu si uvědomují i sami zaměstnanci ĆD, ale teď přišla ta chvíle udělat to, co jsem tu nedávno propagoval.
Vždyť i ten Jan Hocek, který je vlastně takovým zakladatelem našich poutních cest, tak je nejprve prošel, aby zjistil, kudy je nejlepší je z hlediska krásy i památek vést, vyzkoušel na vlastní kůži, kde se jak v restauracích na trase vaří, kde je možnost ubytování, nebo i bivakování, a pak teprve napsal knihy o nich.
A tak jsem v sobotu ráno koupil ve vlaku od paní průvodčí celodenní jízdenku DÚK, která nyní stojí 170 Kč a doufal jsem, že už nikde nepotkám takový slejvák, jaký byl ve 4.45 na Mělníku. Byl jsem samozřejmě zase jediným cestujícím a ač byla venku slušná tma, tak snad ani ve Štětí tentokrát nikdo nenasedal. Inu, nebyl pracovní den, prakticky bylo po prázdninách a ona je to slušná oběť, když musíte denně vstávat v nějakém režimu a najednou o víkendu si zkrátíte páteční večer a v sobotu vstáváte ještě dříve, než jindy. Plánovaný návrat v neděli po půlnoci.
Jenže, když to jednou za čas neuděláte, tak se zase připravíte o celou řadu zážitků, které dělají ten náš zájmově bohatý život. Byl jsem tedy v 5.55 na nádraží v Ústí nad Labem- západ a v 6 hodin mi už jel ,,starý" známý vlak z Děčína do Kadaně. Ten mě dovezl v 7.22 do Chomutova, který je docela důležitým nádražím. Právě odtud totiž platí speciální jízdenka Egronet, která má mimochodem platnost až daleko v Bavorsku, Sasku i Durynsku. Paní vám ji prodá v pokladně za 200 Kč a tím vaše výdaje za dopravu pro tento výlet skončily. Mimochodem, u budovy staví i zelené autobusy jedoucí do hor.
Odtud jedete rychlíkem Krušnohor v 7.50, který přijede z Prahy. Ten staví v Ústí nad Labem na hlavním nádraží a ve všech důležitých městech pod Krušnými horami. Ve vlaku mě překvapí, když mě požádá pan průvodčí, abych si jízdenku Egronet podepsal a klidně mi půjčí propisovačku. To mě tak zaskočí, že se nezmohu na slovo. Za Kláštercem nad Ohří konečně vysvitne slunce a hladina řeky Ohře přinese do vlaku doslova pohádkový svět vodní hladiny, skal a lesů.
Kousek za stanicí Karlovy Vary ( 8.45) přichází revizor. ,, Proč se to musí podepisovat ?" táži se a ukazuji na místo na jízdence. ,, Protože jsou někteří ,, Čecháčkové" vynalézaví a půjčují si jízdenku. To bychom přišli na buben." Začínám si uvědomovat, že je to podobné, jako s Jízdenkou na léto. Vzápětí kontruji tím, že se krajské regionální celodenní jízdenky také nepodepisují a třeba v Ústeckem kraji platí i na výletních lodích. Revizor je nadšený, že mám o věc zájem, dává mi přednášku a nakonec končí tím, že jízdenka Egronet je jízdenkou vyšší kvality, a proto ji je třeba podepsat.
V 9.32 hodin přijíždíme na čas do Chebu, kde se provádí rekonstrukce poloviny nádraží Je sice pozitivní, že můj další vlak jede v 9.37 ze stejného nástupiště, ale už musím jít asi 150 metrů pěšky, protože na stejné koleji stojí také vlak jedoucí na druhou stranu stejné linky do Marktredwitz. Ještě v červenci jsem tu musel jít ven na náhradní autobusovou dopravu a nyní se projdu podle koleje, po které jsme přijeli.
Je to krásný pocit projíždět po dvou měsících Ašskem, za pár korun a mít přitom pocit, že jsem v MHD někde doma. Ačkoliv vlak jede dále do Selbu a Hofu, tak nás naprostá většina vystupuje v 10 hodin na hlavním ašském nádraží, které je v rekonstrukci a spíše připomíná zastávku. Téměř všichni přestupujeme do motoráku, který odjíždí z druhého nástupiště v 10.10 hodin.
Jsem přesvědčený, že spoj jede do stanice Hranice a mám vystoupit v 10.22 v zastávce Štítary, odkud je to k nejzápadnějšímu bodu republiky nejblíže. Jenže, jaké je mé překvapení, když všichni lidé vystupují ve stanici Aš- město a paní průvodčí, která skončila na hlavním nádraží službu a nyní již jede v roli pasažéra domu volá : ,, Konečná stanice, prosím vystupovat." Za chvíli dochází k malé diskusi, kde se od strojvedoucího dozvím, že to minulý víkend ještě jezdilo až do Hranic, ale vlivní rozhodli, že ač jsou ještě prázdniny, tak to bude od začátku tohoto týdne jezdit už jenom sem.
Ano, měl pravdu.
https://www.cd.cz/jizdni-rad/tratove-jizdni-rady/files/cz-k148-221211-01.pdf
Sám se někdy divím, na základě jakých indicií dojde člověk občas k nějakým přesvědčením. Asi proto, že už jsem tu měl dávno být o prázdninách, kdy to hatilo nakonec i nepřijatelné deštivé a bouřkové počasí. Nedalo se nic dělat. Přátelsky jsme s mašinfírou ještě pohovořili o zdejších možnostech cestování i o památkách a vydal jsem se přímo za nosem přibližným směrem kolejí po červené turistické značce.
Koukám na hodinky, je 10.30 a musím si říci pro sebe : ,, Zase jsem se zakecal a čas letí. Co vůbec zvládnu ?" Přeci jen je člověk 200 km od domova a nejezdí sem jenom tak každou chvíli. Vlastně bych měl původně v tomto koutu republiky prakticky navštívit ještě to důležité, co jsem chtěl, a co mi ještě v mých plánech chybělo." Vůbec si neumím představit, že bych měl z něčeho slevovat a ač nejsem turisticky trénovaný, jak si může někdo myslet, tak znovu sázím na fakt, že jsou snad časy na mapy.cz až přetažené a něco může snad sehrát i zrychlený přesun.
To je takový vojenský termín, když střídáte chůzi a poklus. Neznám sice text krásné skladby, kterou nazpíval Bruce Springsteen a nese jméno No surrender, ale asi nějak tak významem.
https://www.youtube.com/watch?v=txKhQ9cbhgo
A příště už vykročíme.
Pohodový vstup do prvního celého pracovního týdne měsíce září.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 30, 2023
19:17
Pořád tomu nechci při pohledu z okna věřit, ale v sobotu má být prý hezky a má se vrátit pravé léto. Jestli Soutok o víkendu někam vyrazí, tak to nejspíše poznáte podle nějakého článku, který se obvykle na těchto stránkách o víkendu objeví, ale je také na čase, se podívat na další plejádu akcí, které se na nás v těchto dnech valí.
Není to jenom Mělnické vinobraní a Dny evropského kulturního dědictví ( 9. a 10. 9 ), které tu máme již příští víkend, ale těch fantastických nabídek je i jen v blízkém okolí prostě mnoho. Pojďme se na některé další nabídky akcí podívat a třeba si tak i doplňme nabídku, kterou jsem tu v předminulém článku uvedl.
Musím začít Roudnickým vinobraním 2023. Proč ? Inu, nedávno jsem tu asi dvakrát po sobě propagoval kulturní dění v obci Lhotka, a když s těmi lidmi například někde náhodně mluvíte, tak na nich vidíte, jak oni mají takovou určitou radost, že se ta jejich obec může zase vytáhnout. Někdy se i případně dozvíte, jak ta akce proběhla. Jsou to vlastně v danou chvíli tací dobrovolní propagátoři, kteří se dokáží až plamenně rozhovořit o tom, jaká že paráda se u nich koná.
Není důležité, jestli někam jedete, nebo jestli jste na nějaké takové opěvované akci vůbec někdy byli, ale jestli vás i tak dokáže akce nějak zaujmout. V případě Roudnice je to lákadlo na tamní vinobraní takové zvláštní a mají to docela chytře vymyšlené. Spousta mužů včetně mě má rádo pohled na historické automobily, neboli veterány. Tím, že jsou tyto kouzelné stroje vystaveny v neplacené zóně, tak se přijedou na auta podívat, a to už je jen krok k tomu, aby se třeba i zamysleli nad tím dalším.
Tím mám na mysli především vstupné a vlastní program, ale někdo pochopitelně hodnotí i prostředí, které je všude úplně jiné a není to jenom tím, zda jste v zóně hlučných a divokých pouťových atrakcí, nebo někde na poklidnější kulturní scéně. Více o Roudnickém vinobraní tedy zjistíte třeba zde ...
https://www.roudnicke-vinobrani.cz/
Litoměřické vinobraní je vlastně tak trochu časově konkurenční vinobraní k Mělníku, pokud jde o termín. Jde tedy o sobotu 16. září.
https://www.kudyznudy.cz/akce/vinobrani-litomerice-kreans-ostrovni-fetival-201
Asi nejlepší stránka i s odkazem na program je tady na .....
https://www.mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2023-5410.html
Litoměřice již tradičně lákají na větu : ,, Vstupné je zdarma " . Pokud patříte mezi vyhledávače masových kulturních akcí, tak se vůbec nebudu zlobit za nějaký komentář z případné návštěvy akce.
Ovšem, správně jste si všimli, že zmíněná vinobraní začínají nejdříve až příští víkend a není od věci, se podívat na víkend, který máme nejblíže, tedy na ten první v měsíci září. Tady začnu ve Mšeně, kde se ve starých lázních nejprve v sobotu rozloučí slavnostně s koupáním, pak tu mají řekněme dvě sportovní akce, a také za týden v čase Roudnického vinobraní tu mají Slavnosti burčáku.
Chce se mi říci s určitým úsměvem, že tentokrát nám ta střediska zmíněné kultury do jisté míry spojuje železnice. To sice zrovna neplatí pro Roudnici nad Labem, kam nám jezdí o víkendu autobus jednou za čtyři hodiny, nebo se musíte pěšky vypravit na ten vlak ze Štětí přes řeku Labe do rychlíkové železniční stanice Hněvice, ale jinak vám do Litoměřic, Mšena i Lysé nad Labem jezdí také vlak.
Co tedy nabízí výstaviště v Lysé nad Labem aktuálně k nejbližšímu víkendu ? Tak tam mají tento víkend pauzu, ale hned příští víkend zvou na dvě výstavy. Jsou to Jiřinkové slavnosti a výstava Domov a teplo. To bude ostatně brzy již aktuální téma. Více tedy najdete na .....
https://www.vll.cz/vystavy
Jinak jste jistě mnozí již měli možnost vidět třeba v Mělnické radnici program a různé detaily k blížícímu se Mělnickému vinobraní ( 15. až 17. září). To samozřejmě vždy vyvolává mezi lidmi občas spoustu odlehčených diskusí i někdy úsměvných legend o tom, kdo že tedy od časů Jaromíra Tůmy vlastně vybírá asi ten program ? Všichni stárneme.
Je to takový zvláštní koloběh života. Když byl člověk mladý, tak nejprve nesměl na akci ani chvíli chybět a připadal si, jako ryba ve vodě. Později měl třeba k některému programu výhrady, aby se ještě mnohem později smál tomu, jak se rozčilují ti mladší podobně, jako kdysi on. Nu, a dnes už mám pocit, že jsem z jiné planety :-).
Ne snad, že by člověk nějaká ta jména mladých nadějí popu někdy nějak v médiích nezaznamenal, ale jsou už jiné zájmy a pokud jste četli zdejší hudební články, tak se týkají spíše zahraniční hudby 70. a 80. let. Jako by to bylo včera :-). Na druhou stranu není pro bývalé hvězdy jednoduché zpívat i v sedmdesáti letech a kritika publika je někdy neúprosná. Šanci tak mohou mít i občasné revivaly, ale i tady aktéři stárnou a jsou podrobeni ostrému oku kritiky.
Pohodový zbytek týdne a užívejte září.
Aktualizace 31.8. v 17.35 :
Mám často ve zvyku si druhý den přečíst to, co jsem napsal, protože to už jsem jako opravdový náhodný čtenář. Po napsání článku, se totiž obvykle snažím okamžitě v několika vlnách rychle ještě něco opravovat, nebo upravovat., co mě tluče do očí a konečně jít také zase dělat jinou činnost. A jak tak čtu nyní to, co jsem včera napsal, tak vidím, že mi tam chybí jedna podstatná věc. To je ta domovská webová stránka Mělnického vinobraní:
https://www.vinobranimelnik.cz/
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
.JPG){kind=link}
.jpg){kind=link}
Poslední komentáře
Petr Moss
Luckaa14
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK