Tip: Máme přehled co se kde šustlo! Buďte v obraze!

Zpravodajství

Duben 3, 2022

19:29

 

Po třech letech se dnes vrátila na Mělník po covidu-19 opět akce Vynášení Morany a zdálo se mi, že bylo stejně tak nepříjemné počasí, jako posledně. Nebo předposledně ? Sice jsme opět slavnostně vhodily Moranu do řeky Labe, ale i když byl minulý víkend již takový krásný a teplý, tak se nám nyní zima nechce pořád vzdát a studený vítr účastníky trošku zlobil. Také slunce dnes zůstalo za mraky, ale optimismus je již na místě.

Vždyť nám již začalo jaro a všichni věříme v lepší delší i teplejší dny. Nafotil jsem dnes již i nějaké rozkvetlé stromy, nebo například muže koupajícího se v Labi, ale Morana je akcí, kdy obvykle neodolám více fotografiím a zaslouží si leckdy tato folklorní akce i samostatný článek. Navíc mě napadlo, že dám pod sebe podle ročníků všechny Morany, kterých jsem se účastnil, a tak tu máme samostatný článek.

Není bez zajímavosti, že ta první navazovala bezprostředně na akci Po stopách vladyky Beše a obojí tu tak mělo premiéru v roce 2015. Co víc si pro tuto chvíli přát, než pohodové a krásné jaro?


























Tak vypadala Morana na Mělníku v letech 2015 - 2019 , 2022.

2015
2016
2017
2018
2019
2022
Zdroj: Soutok

Březen 30, 2022

19:03

Přátelé, sice se nám po dlouhé době celkem důležitě rozpršelo, ale nutno říci, že uplynulý víkend byl parádní. Nicméně je občas třeba i něco udělat, do toho změna času, a také článeček o méně známé části CHKO Kokořínsko mi zabral čas, tak jsem se aspoň v  podvečer zašel podívat na návrat letošního prvního Kokořínského rychlíku ze Mšena do Prahy.

Jako kdyby tím uplynulým víkendem už opravdu začalo to krásné období, kdy si člověk uvědomuje, že ,, jak budeme na jaře a v létě  ve volných dnech žít, tak na to budeme na podzim vzpomínat :-)."

Někoho to samozřejmě táhne více do přírody a na výlety, jiný si libuje ve společenských i kulturních akcích, další se vyžívá ve svých zálibách a někdo je prostě rád doma. Já si myslím, že i když je nám něco z toho blízké, tak vůbec není na škodu být trošku v obraze a nedívat se jenom na dění u nás, ale třeba i trošku někam dále.

Konečně, tím že se snažím sem něco napsat, co by třeba mohlo někoho zajímat, tak se sám obeznamuji s určitým děním kolem sebe.


První akci jsem v rozporu s názvem článku vybral z domova. Najdete ji na mnoha mělnických FB i v tiskových médiích, a tak tu může působit tak trošku, jako nošení dříví do lesa, ale pro mě je to taková zvláštní akce. Již asi pětkrát jsem se jí účastnil a dokonce je tu článek .....
https://soutok.blogspot.com/2018/03/morana-2018-byla-prvne-zimni-velka.html

...., kde máte na jednom slavném místě vždy fotku z nějakého ročníku a můžete se tak podívat, jak v kterém roce ta Morana vypadala. Tu poslední z roku 2019 v článku už nemám a další dva ročníky se kvůli covidu- 19 nekonaly, pokud se nemýlím. V tuto chvíli samozřejmě nemám vůbec tušení, zda u toho budu také v roce 2022, ale pro vás je to pozvánka na milou akci, kdy se město slavnostně rozloučí se zimou.
Stejná akce je ve stejný den také ve Mšeně ( a pochopitelně na mnoha místech naší krásné země ).
http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page&id=5&webSID=93df36778cb17d10bc963efad5f9139f&action=2&calendar_id=1769


Když jsem tu dával loni a možná už i předloni nějaké plakáty na populární akce, tak to bylo takové zvláštní. Pořád se něco rušilo, nebo se omezoval počet možných návštěvníků a celkově ve společnosti nálada vázla. Letos to s těmi společenskými akcemi vypadá nadějněji, i když nejsou některé programově ještě zcela doladěné.
Pojďme se a ně trošku podívat. Období kolem 11. června jsem měl obzvlášť velmi rád. To totiž ještě tak před 10 lety, ale i méně bývala ve Mšeně krásná akce ,, Na Kokořínsko s párou" , ze které se pak plynule přejelo do Lobče, kde byl krásný sraz anglických sportovních vozů a veteránů. Letos to tedy v Lobči vypadá nadějně a vy snad mnozí již víte, že tam mají i krásné muzeum a pivovar.
Ale, není to jen Lobeč. Co dělá náš mělnický veteran car ? Také jsem koukal. Myslím ale, že vy co máte doma auto z kategorie veteránů, tak asi víte, že je 9.4. burza a jistě se budu snažit ohlídat i nějaké případné datum, pokud by v kempu zase něco bylo.

Rozhodně bychom si však měli ohlídat 28. květen. A pokud nejste příznivci motorizmu, nebo jste prostě zájmově všestrannější, tak snad můžeme začátkem června také hlídat Mělnický Vrkoč a především  mají velikou oslavu SDH Blata , kteří slaví také 100 let.
https://www.veteranskerojeni.cz/
A pak, že bude dnešní článek jen o akcích mimo Mělník :-) . Inu, nechme teď víno, pivo, gastronomii, snad nějaké bonsaje a hlavně letos trošku zvláštní téma osvobození, která se týkají dubna i května a pojďme tedy mimo Mělník.

https://www.facebook.com/RipskaPout/photos/a.4859228470856409/4859226517523271

Populární Řípská pouť. Už máme i kulturní prográmek a věřím, že by si tam i leckdo i leccos vybral. Pro mě jsou však prostě nostalgií Smokie :-).
Teď tu plakát nemám, ale ... již jsem také koukal na Brandýs nad Labem, kde je tradiční Audience u císaře Karla. Letos od jeho smrti uplyne 100 let a je teď mimochodem i aktuálním téma časopisu Živá historie. Kdy ? 21. května 2022. To k nám do nádraží asi zase přijede pára, ale myslím, že je to ještě za tak dlouho, že to ani nemusím zjišťovat.
https://www.alotrium.cz/audiencebrandys.html

Také tu máme již program akcí PID na rok 2022 a samozřejmě i populární Autobusový den. Také se čeká na další podrobnosti. Termín ? 
7. května :  https://pid.cz/plan-akci-v-roce2022/
Samozřejmě si také vzpomínám, jak jsem tu třeba přiblížil mašinky z muzea v Lužné, nebo vojenskou techniku z Lešan, či ze Kbel, ale ta rozmanitost zájmů je prostě obrovská.

A na závěr si dáme aktuální zelené pivo. Kde ? Zatím žádné zprávy. Stránky ve výstavbě...
https://zelenepivo.cz/ 

Inu, nezbývá než to vše hlídat, občas pátrat i na jiných stránkách, mít otevřené oči i uši a pokusit se něco dozvědět. Tak to už dávno v médiích chodí.
Pohodové dva dny a pokud možno příjemný první dubnový víkend.










Zdroj: Soutok

Březen 27, 2022

13:32

 

Skalní útvar Husa najdete 11 km severozápadně od obce Zakšín ležící na státní silnici číslo 9 ( Mělník- Česká Lípa).

Máme tu sice u Mělníka již přes 10 let krásnou Labskou cyklostezku ( č.2)  s důležitým odbočným směrem ( trasa č.7) do příjemné zemědělské rovinaté krajiny u Vltavy, která by vás v závěru dovedla hlubokým romantickým údolím do Prahy, ale Kokořínsko má průkazně svoji krajinářskou slávu zakotvenu minimálně již v časech života Karla Hynka Máchy.

Snad se může zdát  překvapivé, že samotné CHKO Kokořínsko bylo vyhlášeno až v roce 1976. To pak bylo v roce  2014 ( od 1. září) rozšířeno o oddělenou samostatnou správní oblast Máchův kraj, za jejíž nejbližší hranici směrem ke Kokořínsku lze z části označit silnici číslo 38 z České Lípy do Mladé Boleslavy, a která zahrnuje oblast Provodínských kamenů, území mezi městy Doksy a Mimoň, aby ji na východě ohraničila silnice vedoucí z Bělé pod Bezdězem do Ralska.

My se však budeme věnovat tomu našemu původnímu území CHKO Kokořínsko. Co vás při slovu Kokořínsko napadne ? Troufám si říci, že naprostá většina z nás si vybaví skalnaté a zalesněné údolí s úzkou asfaltovou silnicí, kterou lemuje říčka Pšovka, aby tu vyčarovala i několik vodních ploch. Do té mozaiky nám pak zapadá ještě středověký hrad, symbolický skalní útvar Pokličky a například i vodní hladina Harasova.


Čáp. Vrchní část zbytků nepatrného hrádku.

Jenže, ono to naše Kokořínsko je ještě mnohem větší a kouzelnější. Za další bránu do něj považujeme železnicí dostupné městečko Mšeno, které se pyšní svým údolním parkem Debř, Cinibulkovou stezkou procházející Bludištěm, slavnými skalními útvary ( Hlava a žába, Faraon ...), ale i třeba svým koupalištěm.

Za třetí bránu u nás považujeme Liběchov. Sice tu vede směrem k Dubé podle mnoha řopíků Liběchovské příčky lesem zelená  turistická značka, ale turisté sem jezdí hlavně kvůli vyhlášeným skalním dílům sochaře Václava Levého a užívají si i příjemného prostředí okolí říčky Liběchovky. Ti zdatnější pak obyčejně pokračují třeba ještě do Štětí, aby o něco dále na trase objevili i Naučnou stezku loupežníka Štětky a především krásné již přírodní skalní útvary Sedm chlebů a jeskyně Mordloch.

Tím však výčet vstupních bran končí obvykle jen pro nás, kteří žijeme na jih od zmíněné oblasti, ale je třeba zmínit ještě další dvě pomyslné vstupní brány. Tou slavnější je městečko Dubá. Sice i odtud lze vykročit do části, kterou chci dnes čtenářům představit, ale městečko je především přilepeno na skalní oblast, která nese v literatuře název Dubské Švýcarsko a hodně zajímá horolezce.


U Zakšína stávala tato tabule s posezením. Více níže.

Je to krásná kopcovitá i skalnatá krajina ve které nám na některých místech dělá společnost horní tok říčky Liběchovky s různými přítoky. Osady zde jsou hodnotné i množstvím starých zachovalých domů, které však v mnoha případech mají  chatový rekreační ráz, jenž je občas doplněný i nějakou podnikatelskou aktivitou.

Dubské Švýcarsko lze doporučit každému, kdo má rád kombinaci chladnějších vlhkých údolí s výhledy na další blízké i vzdálenější kopečky naši krásné vlasti a občas i určitou samotu, kde třeba najdete i skály bizarních tvarů ....

http://soutok.blogspot.com/2021/04/sousedni-kokorinsko-poradne-nezname-ke.html

A zbývá nám snad nejméně známá oblast našeho CHKO Kokořínsko, o které tedy aspoň zde na Mělníku mluvíme nejméně. Je to logické. Byť litujeme, že na Kokořínsku prakticky není prostor pro vybudování oddělené cyklostezky mimo silnici a zejména v Kokořínském dole poblíž říčky Pšovky.

I tak si však hlavně cyklisté někdy rádi najdou nějakou tu variantu cesty k Máchovu jezeru ( přes Střezivojice a Blatce, či přes Lobeč a Nosálov, nebo Housku a Kruh...), díky které můžeme mít důvod tyto oblasti aspoň trochu poznat. V sezóně není problém ani někde zastavit a posedět u nějakého občerstvení, či pohostinství.

Občas se někde píše, že mezi Štětí a Dubou měla být budována lokálka. Koleje se údajně dostaly až k Zakšínu, aby byly později sneseny a nezanechaly žádné stopy.Jsem rád, že jsem to nyní po letech zase konečně na netu našel :

http://www.i-noviny.cz/v-nedamove-melo-byt-zeleznicni-nadrazi-pro-dubou-fikce-nikoli-historie-12714#.YkBVuudBy70

Tehdy jsem se tázal bývalého mělnického historika Jana Kiliána, který k nám dojížděl z Deštné, ale nic o věci nevěděl.

Je však v našem CHKO jedna oblast, která se vymyká všemu předešlému. Osobně doporučuji k jejímu poznávání především nástupní místo Zakšín ( 400, 410), případně i Zahrádky ( 400), ale také po železnici dostupné Kravaře. Je otázkou, jak to vše máte vymyšlené. Jedná se totiž o velmi divokou suchou pískovcovou oblast, kde vesnice i vodní hladinu najdete po obvodu rozsáhlého území a k prvnímu občerstvení můžete snadno dojít snadno až třeba po více než 10 kilometrech.

Navíc nejsme všichni stejně zdatní a těžko se tu něco doporučuje. Proč začínám mnohdy rád právě v Zakšíně ? Protože si v úvodu prohlédnu krásné chalupy, romantické údolí říčky Květnice, často i pasoucí se koně, ovce, kozy, různá plemena skotu a člověk si tak nějak radostně uvědomí ten pocit svobody, když opustí pomyslně civilizaci a ruch, kterého se například na silnici v Kokořínském dole již často nezbavíte.

Až do Pavliček je to tedy taková předehra před vstupem do té opravdu divoké části lesa a skal, kde je v parném počasí třeba dávat pozor i na případné šlápnutí na nějakou zmiji. Po chvíli dojdeme po modré značce ke zřícenině již nepatrného hrádku Čáp, který je však lépe známý tak, jako skalní útvar Čápí palice.

Ten je zajímavý ze dvou důvodů. Vidíte z výšky lán světa a přesto neuvidíte jediné auto, jedinou obec, jen lesy a skály. Navíc jde o oblastní dominantu, která je z některých míst v okolí vidět. Před vámi je celá řada hezkých pokračování, ale osobně jsem si nejvíce oblíbil jít po zelené značce dále do bodu, kde se opět dostanete na výchozí červenou turistickou značku.

Tady je další zajímavá a pěkná možnost jít po zelené značce do rekreační obce Holany k rybníkům a zakončit třeba u autobusové zastávky v obci Zahrádky. Přesto bych nejprve doporučil poznat takzvanou Husí stezku, která má cca 10 km, vede po okraji skalní propasti s krásnými výhledy do údolí i na protější skály a občas vede současně s cyklotrasou 0058 ( červená značka).


Ronov je vidět i z Mělníka z Tyršovy ulice.

Dojdete ke krásnému krytému posezení s řadou možností, kde se můžete občerstvit z vlastních zásob. Má tu pomník i Jára Cimrman. Myslím, že hlavní postavu našeho snad nejúspěšnějšího divadla netřeba představovat. Do civilizace je to pořád ještě několik málo kilometrů a nejblíže se jeví asi železniční nádražíčko v obci Blíževedly.,, Autobusům zvlášť o víkendech moc nevěřím."

Vyplatí se pokračovat po červené, ale nepřehlédněte odbočku na Husu a neztrácejte nervy. Ono je 200 metrů po skalním hřebínku k Huse ještě docela procházka a při své vůbec první návštěvě místa jsem se asi po 100 metrech mylně domníval, že jsem asi už na místě ( docela pěkný výhled na Vlhošť), ale nebyl jsem si jistý a ani skálu připomínající husu jsem nějak neviděl. Dále to však kvůli rokli nešlo a stačilo přehlédnout v lehce exponovaném terénu jednu značku kdesi na kameni.

Vrátíte se zpět na červenou, která na další křižovatce odbočuje vpravo a vede ještě mnoho kilometrů do rekreační obce Holany, ale my půjdeme rovně po modré do Skalky. Tam vás po čase přivítá značka oznamující hranici našeho CHKO, konec lesa a v sezóně asi otevřené pohostinství s názvem Lesní hospůdka Na Skalce. Ale i samotná osada Skalka má asi dvě restaurace.

O kus dále na hlavní silnici  číslo 260 má zastávku i autobus číslo 633 ze Štětí do Úštěku a kdysi dávno i autobus z Děčína do Mělníka a Prahy, ale to jsem nikdy neřešil. Jednak se dá snadno a s kopce i s výhledem k severu dojít do Blíževedel na vlak, ale hlavně je pěkné pokračování po modré k Helfenburku (opravovaná romantická hradní zřícenina s občas přístupnou věží v lese nedává jiný výhled, než do zeleně a je už mimo CHKO Kokořínsko) a do Úštěku. Vězte, že to celé, co jsem zde popsal ze Zakšína až do Úštěku má po jmenované turistické cestě cca 23 km.

Psát o krásách i možnostech v nedalekém rekreačním městečku Úštěku v CHKO České středohoří tu nebudu, ale musím vám doporučit cestu domů :-). Spolehlivě a vždy lokálkou přes Litoměřice. Sice zajížďka, ale je to takové trampské cestování s atmosférou i s pěknými rozhledy do kraje a jistě i doporučuji posezení v Litoměřicích, pokud máte čas.

Jak tedy vidíte, tak do divoké části CHKO Kokořínska samozřejmě můžete vzít i auto, ale myslím, že zde si to člověk více užije bez něj, nemusí se nijak vracet do kruhu a pozná za ten den více rozmanité krajiny.


Závěrem bych rád dodal, že jsem měl na mysli především chůzi po turistických značkách. Existuje samozřejmě i řada lidí, kteří vědí v našem CHKO o kdejaké skále i jeskyni mimo značené trasy, ale to není aspoň pro mě na pořadu dne. Inu, kdo chce poznat více krás naší republiky, tak si musí na případné detailnější zkoumání některých oblastí vymezit čas později.
A řeknu vám, že když se mi dostane do ruky nějaký časopis s typy na výlety a rozpomenu se, jak to v těch místech asi před 40 lety vypadalo, nebo že jsem tam pořádně ještě ani nebyl, tak je to vždy plno otazníků, protože k té době příjemného plánování volných dní máme bohužel mnohem dále, než měli lidé narození před námi.
Pohodový vstup do přelomového pracovního týdne měsíce března a dubna !




Zdroj: Soutok

Březen 20, 2022

22:38

 


Kokořínský rychlík z Prahy do Mšena se v sobotu 26. března 2022 opět vrátí na naši lokálku a s ním na půl roku i každodenní  železniční provoz.

Je to až k nevíře, ale už je letos venku opět větrný víkend a aspoň dnes svítí sluníčko tak, jako před týdnem. Však si tu včerejší večerní oslavu jara lidé na kopcích sice pochvalovali, ale také poukazovali na větrné počasí.

https://www.keltskytelegraf.cz/prvni-dojmy-2022

Nicméně, jaro je spojeno s výlety do přírody a přátelé CHKO Kokořínsko, železnice i mšenské lokálky již mají určitou radost, protože v sobotu 26. března opět vjede na naši lokální trať číslo 076 Kokořínský rychlík a na lokálce se změní pětidenní provoz v pracovních dnech na celotýdenní. S ním pak přijde ze soboty na neděli i letní čas.

Představte si, že jsem jen s obtížemi hledal tento svůj vlastní romantický originální obrázek, kde na pozadí vidíte Mělník a horu Říp. Není divu, vždyť už je tu za těch skoro 11 let neuvěřitelných 2086 článků s mnoha obrázky na různá témata. Navíc je v našich životech vše neskutečně pomíjivé. Podívejte se, co to bylo za slávu, když se znovu po zrekonstruované trati jezdilo a je to vážně nedávno. Aspoň dva články ....

https://soutok.blogspot.com/2015/12/lokalka-z-melnika-do-msena-byla-dnes.html

https://soutok.blogspot.com/2016/05/vikend-plny-euforie-krasne-pocasi.html


To už jsou téměř zapomenuté věci a ani moc nechybělo, aby se na zrekonstruované trati již nejezdilo vůbec. Když jsem hledal onen výše zmíněný obrázek, kde míří Kokořínský rychlík z Mělníka do Mšena, tak jsem zde na Soutoku objevil celou řadu kdysi napsaných článků, které se právě někdy týkaly našeho Kokořínska a někdy byly i z větších dálek, ale zároveň jsem si připomněl, že naše CHKO Kokořínsko - Máchův Kraj je pro nás tady na Mělníku určitým způsobem posvátné.
Proč ? Je to nejbližší turistická a výletní oblast, na kterou jsme pochopitelně u nás pyšní a jsme za ni moc rádi. Je o ni stále mezi lidmi zájem a dokladem jsou i různé letáčky a knihy, které se třeba v našem TIC objevují. Kokořínsko je pěkné i proto, že tudy protékají dvě říčky, které dávají celému kraji úplně jinou tvář, než jakou najdete v místech, kde voda chybí. A nemusíte jezdit ani moc daleko.

Propagační letáky mělnického TIC z roku 2006. Vpravo je letáček s mapkou 36 km dlouhé Máchovy cesty na hrad Bezděz, která vás dovede až na autobus ve městečku Doksy (dnes přímá linka číslo 410).
Stačí jen projet Kokořínskem k severu a překonat státní silnici číslo 38 vedoucí od městečka Doksy k Bělé pod Bezdězem. Dostanete se do kraje suchých borových lesů, který by bylo možné ohraničit na západě silnicí Doksy - Mimoň. Na severu pak ze Stráže pod Ralskem po Český Dub a na východě od Českého Dubu po Mnichovo Hradiště.
To jsou místa, kde mi ta voda tak trošku chyběla a byl jsem docela rád, když jsem například kdysi při cyklovyjížďce z Ralska- Kuřívod na sever do Cetenova objevil  říčku Zábrdku :-). Vlastně jsem to sem jako článek snad ani nedal. Sice jsem projížděl krásným místem, kde vidíte Ralsko, Ještěd, další kopce, ale nelíbilo se mi o kus dále zrovna moc prudké klesání k Zábrdce, neboť mě pak čekala cesta zpět do kopce.
Detail propagačního letáku.
Opravdu, zejména říčka Pšovka, ale také v okolí Liběchova, Želíz a Dubé pak Liběchovka jsou srdcem našeho krajinného pokladu u Mělníka a není na škodu občas vědět aspoň stručně něco o některých stavbách v jejich blízkosti.

Tady bych si dovolil sdílet FB pana Lojky, který si dal tu obrovskou práci a pustil se relativně nedávno do opravdu mimořádné osvěty historie mlýnů na říčce Pšovce, která dokonce i překročila rámec CHKO vymezený touto knížkou výše. Sice jsem vždy trošku litoval, že u nás nemáme na říčce Pšovce mlýn pro veřejnost, ale budiž je mi útěchou například záběr z interiéru mlýna Kroužek, kam jsem se v 90. letech podíval.
https://www.facebook.com/groups/1808841266008571.
Škoda, že čtenář nemá kolikrát ani ponětí, co taková práce vše obnáší. Když píšete nějakou reportáž z míst, která jste navštívili, tak to obvykle spolkne mnoho času, práci s fotografiemi a někdy to neprospěje ani zdraví, když se aspoň občas nezvednete ze židle a nejdete se projít. 
Když se však pustíte do hloubkové osvětové práce, tak to znamená pracovat nejen se svými znalostmi, zážitky a zájmem, ale i s různou literaturou, internetem, třeba i osobní návštěvou místa a je to časově ještě mnohem náročnější. Pak je ještě jedna náročná kategorie, která pracuje s ožehavými společenskými tématy, ale tu nechme dnes stranou.

Ke krásným vodním prvkům patří také rozbouřené potoky a vodopády. Jak mnozí jistě víte, tak jsem si za nimi loni a předloni odskočil vlakem do Jeseníků, ale jedno takové kouzlo máme i jen těsně za hranicí našeho CHKO. Když se řekne Kokořínsko, tak ten dodatek CHKO bereme tak nějak automaticky a představujeme si obvykle krajinu poblíž říčky Pšovky v Kokořínském dole.
Jenže ono to naše CHKO Kokořínsko, které bylo později doplněno o ještě jednu oddělenou část Máchova kraje, má západně od  státní silnice číslo 9 u obce Zakšín ještě jeden takový suchý velký výběžek plný skal, kde je jen divoká příroda a vesnice to obrovské území obepínají jen po obvodu.
Za jeho severním okrajem pak leží velmi krásná oblast Holanských rybníků a západně zase najdete krásný Úštěk s rekreačním rybníkem Chmelař a romantickou lesní zříceninu Helfenburk, či Hrádek.

Severozápad výběžku patří dvěma dominantním kopcům, které spatříte například z mělnické Tyršovy ulice. Ten menší vlevo nese název Ronov a K.H.Mácha ho také poeticky jmenuje slovem Roll. Ten vyšší bochník vpravo se jmenuje Vlhošť, a se svojí nadmořskou výškou 614 metrů je nejvyšší horou zmíněného CHKO.
Kdysi do této části našeho CHKO jezdila autobusová přímá linka z Prahy do Děčína, která vám umožnila vystoupit například v obcích Zakšín, Tuhaň, Tuhanec, Obrok, Domašice, Blíževedly, či Kravaře, ale ta již dávno nejezdí. Dnes sem musíte jinak a jistě užijete lokální železniční trať z Litoměřic do České Lípy.
Lze tedy také vystoupit v Zakšíně z autobusu do České Lípy ( číslo 400) a vydat se například Husí cestou ke zmíněným kopcům, abychom se opět navrátili zřejmě vlakem, či ze Zahrádek opět autobusem číslo 400. Toto CHKO Kokořínsko- Máchův kraj si však necháme na jindy. Dnes jsou cílem vodopády.

Jmenuje se to tu Bobří potok a nejvíce vody mívá za velkých dešťů a po jarním tání sněhu. Kde ho najdete? Je to velmi jednoduché. V nádražíčku Kravaře ( jedna kolej) se vydáte po zelené dolů do obce. Na druhou stranu šplhá značka na zříceninu Ronova. Ta vás provede obcí do obce Janovice a za ní už míří loukou ke zmíněnému potoku.
Cesta lesem podle potoka je samozřejmě romantická a dovede vás až k vodopádu. Zde máte několik možností a stačí se jen podívat do mapy. Nejblíže je to do Verneřic, které kdysi byly konečnou stanicí jedné větve zrušené a dnes obnovované lokálky linky z Velkého Března do Úštěku. Dnes sem však často jezdí autobus, který míří do Ústí nad Labem a končí až na hranicích v obci Tisá pod Tiskými stěnami, které Soutok loni navštívil.

Tyto obrázky jsou však z 15. března 2009, kdy jsem zde byl automobilem. Již se pomalu smrákalo,  když jsem se vracel zpět k autu u Janovic. Byl jsem tehdy z rozvodněného potoka nadšený. Neubránil jsem se vzpomínkám na indiánky, které byly v televizi za mého dětství v 70. letech tak populární a odvážil jsem se kvůli záběrům k těsným kontaktům s vodní hladinou.

Nakonec jsem byl rád, že jsem se z lesa už skoro za tmy vyhrabal, ale výlet to byl krásný. Vodopády tu najdete dva a ten druhý jsem objevil při jiném výletě u Verneřic, ale vůbec už nevím, kdy to bylo :-). Jenom vím, že už šlo o výlet za světla.

To je dnes tedy vše. Snad vás prostředí zaujalo a třeba se do těchto míst někdo vydáte. Pohodový týden, pěkný zbytek už jen kratičké neděle a pokud  máte ještě trošku času a fandíte vozům z Maranella, tak si pojďte na ten dabl připít :-)) ! Mimochodem, pěkně mi to zamíchalo časem na článek.











Zdroj: Soutok

Březen 18, 2022

20:06

 


Máme tu další radostný pátek a před námi je konečně víkend, kdy se ujme vlády jaro. Začíná období, na které se každoročně mnozí těšíme, protože znamená, že bílý den již stále více vládne nad nocí a v příslibu jsou i teplejší dny, které již umožňují i pohodlnější a pocitově příjemnější pobyt pod širým nebem.

Nedávno jsem vás pozval na tuto sobotu pod Pokličky, v neděli do Mšena, nebo i na celou sérii výstav na výstaviště do Lysé nad Labem, kde to 23. března vypukne ....

http://soutok.blogspot.com/2022/03/povidani-o-nedavnem-nejlepsim-obdobi.html

Také dnes nemohu začít jinak, než horkou aktualitou, která nese jméno Keltský telegraf. Přesto, že je této akci již více než deset let a lze ji nazvat slavnostním vítáním jara, tak se do  hledáčku  místních tiskových periodik, ani elektronických médií nikdy nedostala a aspoň malou mediální podporu získává tradičně zde na Soutoku.

Díval jsem se před chvíli na mapu, zda se konečně nezapsal někdo na Řípu, nebo dokonce v Liběchově, kde se u kostelíku sv. Ducha a sv. Hrobu občas někdo akce účastní, ale zatím se nikdo nezapsal. To ostatně bývají dvě nejbližší místa, která se občas účastní a matně si vzpomínám, že mi někdo průběh akce z Liběchova ukazoval v minulosti v mobilním telefonu.

https://www.keltskytelegraf.cz/

Co to pro nás znamená ? Dost pravděpodobně bychom pro ochutnání atmosféry museli vyrazit například na Radobýl u Litoměřic, nebo na Hrádek u Libochovan, ale je tu i jiná skromnější možnost, pokud ovšem budou přát vyjímečné podmínky. Světlo se totiž šíří na veliké vzdálenosti, a když jsme občas schopní vidět z naši vyhlídky za bílého dne meteostanici na Milešovce, tak je možné, že třeba nějaký ten oheň odněkud spatříme. Letos opět nepůjde mimořádně o štafetu, ale předpokládá se, že to všichni ve stejnou dobu budou mít zapálené a budou zkoušet, co odkud uvidí.


Radost však můžeme mít z toho, že se po určité pauze uskuteční na Mělníku vynášení Morany a letos by nás to mělo čekat 4. dubna v 15 hodin ( neděle). Tradiční akci Soutok několikrát navštívil, tak se zájemci mohou podívat na několik obrázkových reportáží z nedávných ročníků.


Mám tu i další plakáty na několik aktuálních akcí a věřím, že je to rozhodně příjemnější situace, než ta loňská nařízení, kdy se neustále něco rušilo, nebo se omezoval nějaký počet lidí, či vstup nějakým skupinám lidí.. Nicméně, pokud trošku sledujete média, tak víte, že na pozadí důležitějších mezinárodních událostí covid-19 ještě rozhodně není mediálně zameten ze scény, byť jeho poslední vystoupení ( omikron) v lednu 2022 působilo ve společnosti spíše téměř komickým dojmem.




Velikonoce nám tentokrát připadají přibližně na polovinu dubna, a protože jsme tak trochu konzumní společnost, tak již nyní vzpomínám i přemýšlím o budoucím zeleném ležáku, který se v posledních letech stal u nás téměř neodmyslitelnou součástí svátku.

Nakonec mě mile překvapil tento plakát. To je zdánlivě za ještě hodně dlouhou dobu, kterou vyplní snad několik pěkných akcí a samozřejmě i řada výletů a procházek, ale je dobré o tom vědět. Jenom to ukazuje, jak moc je u nás na Mělníku motorizmus a motoristický sport populární. První takovou akcí bude zřejmě tradiční žehnání motocyklistům před chrámem sv. Petra a Pavla.
Dnes také začaly první tréninky na VC Bahrajnu automobilů formule 1, a že to bude sezóna zřejmě opravdu mimořádná, tak tomu lze nejen po dnešních výsledcích zřejmě věřit. Vyjádřil se totiž i samotný bývalý dvojnásobný MS  Emerson Fittipaldi ( 75), který tu má u nás řadu příznivců, přátel a přijel si i pro cenu. Více na ...
https://www.sport.cz/clanek/moto-ceka-nas-uchvatna-a-napinava-sezona-f1-vesti-brazilec-jenz-se-stal-soucasti-cestiny-3221545#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=sport.sznhp.box&dop_req_id=W3nL0DmNDhg-202203181637&dop_id=3221545&source=hp&seq_no=3&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Pěkný a pohodový víkend !



Zdroj: Soutok

Březen 14, 2022

23:12

 


Milí čtenáři, jestliže mladému člověku stačí o víkendu  třeba jen čtyři hodiny spánku a na počasí moc nehledí, jen když bude někde parta, legrace, zábava a dobrodružství, tak to s přibývajícími lety vypadá úplně jinak :-).
Slunná předpověď na předjarní březnový víkend byla sice pozitivní, ale krotila ji představa nepříjemného větru v uších i skutečnost, že jsem šel před týdnem ze Všetat pěšky na Mělník a zase tak brzy mě to po pracovník týdnu ale vůbec nikam netáhlo. Kdysi snad až nemyslitelné.
Nakonec jsem však přeci jen aspoň na poslední chvíli vyrazil pod  modrou březnovou oblohu, abych zjistil, že ten vítr je docela  sympaticky teplý. To už mi v hlavě uzrál nápad, a tak nebylo ani třeba si s procházkovou trasou nějak lámat hlavu.
Na prvním snímku je vlastně jeden takový velký skrytý symbol města. Snad největší překladiště v Čechách na břehu největší české řeky, kam paradoxně po jedné jediné koleji cestují po železnici kontejnery, a po silniční odbočce zase kamiony. Jen ta lodní přeprava, která je schopna pobrat neskutečné množství zboží, tak ta stále chybí.

Jak jsem psal již posledně, tak nám tu především rostou pilíře, na které by snad již v květnu měl být osazený ocelový most, který přemostí hlavní trať. Na snímcích vidíte i protihlukovou stěnu a najdete i záběr, kde již z bývalých jatek nezbylo vůbec nic.

Ošklivé budovy mi rozhodně líto není a v budoucnu povede přes tento vzniklý pozemek hlavní obchvat.










To je až k nevíře, jak často poslední dobou čtenáři klikají na článek  Ceny benzínu na Mělníku z  9.2. roku 2012 :-) . Přitom se tak nějak všeobecně ví, že se to všude nyní ustálilo přibližně na těchto parametrech, a že to u nás v ČR prostě zase stojí nejvíce.


V Mýtní ulici to na první pohled  může vypadat, že se toho zase až tak mnoho nezměnilo, ale to je jednak zavádějící a hlavně je od Mladoboleslavské ulice až ke mlýnu již vyasfaltováno. Za pozornost stojí rozebraná dlažba, po které se tu v minulosti jezdilo.



Ovšem, prostory mlýna přitahují  zrak nejvíce.

Měl jsem nějaké informace, že je kolem hotelu Ludmila nějak pusto, tak jsem se sem šel po velmi dlouhé době podívat. Sice tu žádná auta v neděli v podvečer zrovna nestála, ale hotel je stále v provozu. Více na ...

              https://ludmila.hotel.cz/


Od hotelu Ludmila už je to jen pár metrů k Integrované střední škole technické ....

https://www.isstechn.cz/

Tento kout města na člověka působí opravdu zvláštním dojmem. Nejprve projdete zničeným lesoparkem nad nímž stojí dílo zkázy, které tu již 30 let chátrá. Dříve to byl pro mnohé mladší ročníky prostě jen zámeček a až díky osvětě mnohem později Valdštejnský lis. Jen o něco níže pod  začátkem zde opravdu dlouhého a táhlého stoupání na mělnický kopec máte zase vše zahaleno do plachet, které ukrývají lešení.

Nemám snad smůlu :-)? Tak jistě, v tomto případě je to pozitivní. Budovy je třeba udržovat, aby nechátraly. Je ale zvláštní, jak moc se to naše školství změnilo. To je vlastně téma na takové malé retro.

Ano, vždyť dříve takový učeň, či student ještě ani neopustil lavici základní školy a už věděl, co jde studovat, kam jde studovat, a pro koho jde studovat. To tedy znamenalo, že si mnohé podniky vlastně v takové již speciálně zaměřené škole vychovávaly své budoucí zaměstnance a v závěru studia tito již navštěvovali místo výkonu budoucí práce.

Zajímavé je i to, že to bylo bez ohledu na profesi jakéhokoliv rázu v mnoha případech ,, manželství na celý život :-)" , pokud se ti lidé za nějakým účelem někam neodstěhovali. Prostě se našlo hodně lidí, kteří vydrželi na jednom místě někdy i celý život.

 Dnes je tu sice možnost studií i v zahraničí a podobné je to i s možností práce v zahraničí, ale on každý mladý člověk nemá tu náturu, nebo odvahu, či vůbec chuť k takovým činům a asi by to byl divný stát, kdyby všichni mladí někam utíkali.

Vzpomínám na 90. léta, kdy jsem se od našich nejvyšších  politiků, nebo aspoň minimálně od jednoho z nich dozvěděl, jak si mám počínat, když budu nucený hledat zaměstnání. Tedy, to jsme byli ještě všichni podstatně mladší a docela mě to pobavilo. Hlavní je prý nebýt moc slušný a nepůsobit příliš skromně, ale téměř přesvědčivě tvrdit, že to všechno umím, že to zvládnu, že jsem ten nejlepší pro tu práci a bylo by velkou chybou mě nepřijmout :-).

Na to asi také musí být nátura :-). Jenže, ten absolvent to může asi těžko říci, když má za sebou někdy snad i jen  rok, či dva nějakého vcelku poklidného studia i určité různé kvality, jde se pokusit zasvětit do něčeho nového a najednou se octne v doslova rozbouřené řece, kde je každý nový a neznámý člověk vždy určitý problém.

Na závěr mám jednu smutnou zprávu. Žijí mezi námi lidé, kteří jsou nějakým způsobem známi širší veřejnosti a v mnoha případech i oblíbeni, a tak tomu je i v případě MUDr. Marie Houskové. Osobně jsem neměl možnost ji poznat, ale vím, že ji lidé dle řeči měli rádi, a že šlo o ženu plnou energie.

Kdo jste ji tedy znali blíže, tak vězte , že odešla ve čtvrtek 10. března. Pozůstalým upřímnou soustrast za všechny, které tato zpráva zasáhla !



Zdroj: Soutok

Březen 12, 2022

16:11

 


Mělnický Vrkoč 2018 navštívil soubor ze Španělska z oblasti Valencie. Radniční dvůr.

https://soutok.blogspot.com/2018/06/folklorni-matine-na-dvore-za-radnici-to.html

Obří fotogalerie nabízí i  četné odkazy mimo jiné nejen na hudbu souboru, ale i dvě  videosekvence z mělnického matiné  a přidal jsem dnes nově lepší odkaz i s časem na youtube, kde si můžete píseň z Mělníka pustit tak, jak ji hraje soubor divákům doma.

Sotva jsme k velké radosti  po proběhnutí méně nebezpečné varianty covidu-19 omikronu přijali zprávy, že budeme od března rozvolňovat a případný zřejmě podzimní opětovný výskyt nějaké nové varianty budeme řešit podobně, jako řešíme u nemocných chřipku ( kdo chce, tak se preventivně očkuje, ale většina lidí se až po případném onemocnění léčí obvykle doma léky, na které si třeba i něco připlatí), tak se nás dotkla válka.

Už i před ní se pochopitelně s blížícím  jarem objevovaly otázky, zda se podaří navázat na staré krásné časy těsně před covidem-19, ale nyní se zdá vše ještě komplikovanější. Mělnický občan se totiž v letech 2018 a 2019 namlsal kulturně na Mělníku až příliš a skoro bych řekl, že někdy od roku 2012 nám zde ta kultura neustále vzkvétala, čehož jsou důkazem právě články zde na Soutoku.

Promenáda historií mělnických kočárků. 

  http://soutok.blogspot.com/2018/05/tolik-fotografu-na-jednom-kousku.html

Jde především o velké akce pod širým nebem, které na mělnického občana nečekaly jenom na náměstí Míru, ale i pod městem, nebo za nimi mohl zajet do Mšena, Lobče, Liběchova, Kokořínského Dolu ke Grobiánovi atd.

Je téměř nemožné tu vypsat z hlavy, co vše se koná na náměstí Míru, protože má každý člověk navíc ty priority úplně někde jinde Někdo je nadšený z oslav konce druhé světové války a vystavené dobové techniky, jiný si libuje u vína, další u pivního festivalu, u hudby, u barevných krojů účastníků Mělnického Vrkoče, u Mělnické Jizerské 50ky atd.


Taste of Italy 2018. Při pohledu na tuto fotografii se přiznám, že jsem letos vůbec nezapomněl, že je 8. března MDŽ, ale jednak jsem šel do obchodu už o den dříve, abych se vyhnul případným frontám, a pak už jsem zase hltal nejčerstvější informace z války, jak to u významných událostí zejména v úvodu bývá.
https://soutok.blogspot.com/2018/06/velka-fotoreportaz-z-festivalu-taste-of.html

Za četné kulturní akce v oblasti gastronomie vděčí místní občan aktivitám místních podnikatelů v oboru, ale já bych zde rád připomněl i neskutečně významnou aktivitu MOOS, která má lví podíl na faktu, že byly ty uplynulé nedávné a zmíněné roky díky především prohlídkám středověkých sklepů tak fantastické. I ony přivedly o mimořádných sobotách do centra mnoho lidí.


Dne 20. května 2018 navštívilo díky aktivitě MOOS mělnický komplex středověkých sklepů pod Palackého ulicí neuvěřitelných 1 174 návštěvníků !
https://soutok.blogspot.com/2018/05/strakovy-sklepy-navstivilo-v-sobotu.html

https://soutok.blogspot.com/2018/05/strakovy-sklepy-navstivilo-v-sobotu.html

Celá řada  lidí má však ráda auta a za asi to nejlepší na Mělníku  označila Mělnický okruh, který určité procento lidí bohužel odsoudilo a nahrála jim i současná neutěšitelná situace v mělnické dopravě, jakož i fakt, že jde o náročnější organizaci v určité části města, která může snad trošku připomínat náročnou organizaci Mělnického vinobraní a je to další velká starost na bedra našich městských představitelů.

Když stručně zmapuji uběhlé dva ročníky, tak to vidím asi takto : 1. ročník: Obrovský zájem veřejnosti, ale velká kritika faktu, že nebylo možné přecházet trať po nadchodech, které byly instalovány až o rok později. 2. ročník: Připraveno dost dobře, ale selhala dopravní situace ve městě, která se týkala oprav na obou mostech přes řeku, zřejmě nebylo mnoho diváků a pohoršila se situace v oblasti s občerstvením.


Závody v ulicích města bývají atraktivní výsadou některých slavných měst. V Mělníku byl po mnoha letech  v červnu 2018 a 2019 obnovený silniční závod  pro historické motocykly, který byl doplněný i o kategorie silničních automobilů, nebo dokonce i jinak často vzácném závodu sidecar.
https://soutok.blogspot.com/2018/06/melnicky-okruh-2018-nejvetsi.html

Fandové okruhu tak sice vítají i další akce v centru, ale absence Mělnického okruhu v centru je jim líto. Ona totiž začíná v pátek 18.3. v Bahrajnu zcela nová sezóna úplně zbrusu nové formule 1 a mělnický občan tak trochu pomyslně viděl určitou sounáležitost Mělníka s Monte Carlem a tím i s automobilismem. Vyšli jste do ulic a měli jste tu také takový motoristický svátek, ke kterému vzhlížela díky televiznímu magazínu celá republika.


MJ 50 v červnu 2018.

Ale pojďme do reality. Je válka a nikdo neví, jak dlouho bude trvat a co způsobí. Nemáme ani představu, jaké je to štěstí, když si může jít člověk večer lehnout, vyspat se, druhý den se setkat s přáteli a vrátit se domů, kde najde vše na svém místě. Nemáme ani představu o tom, jak by toto všechno zlo, jakým je každá válka, jak by vůbec mohlo skončit, ač se nabízí řada variant.

 Jsou to však u nás právě řidiči, kteří teď nejvíce nadávají na ceny pohonných hmot a to je teprve začátek. Ony i autobusy jezdí na pohonné hmoty. Některé vlaky užívají sice elektřinu, ale víme, jak to chodí. I v době míru a při množství vzniklých fotovoltaických elektráren to obyčejným občanům naši země nic pozitivního nepřineslo.


Motorizmus se zřejmě vrátí do autokempu, kde se snad  příznivci motosportu setkají s tradičními akcemi.

Zatím je ale pozitivní, že svět neustrnul. Už za týden by měl být například na Slánsku a v Českém středohoří opět Keltský telegraf ...

https://www.keltskytelegraf.cz/

O týden později nám přijede do Mělníka první letošní Kokořínský rychlík a s ním ožije i lokálka do Mšena. Nové závory ve Lhotce Důl jsou prý již funkční a zdá se, že nové závory získá i železniční přejezd u koupaliště, kudy jezdí po jediné koleji vagony s kontejnery do přístavu. Ostatně, jsem zvědavý, kdy konečně vzroste přeprava po řece a nebude tu u vody jen překládka z vlaků na kamiony.

Také se nám asi změní čas opět na letní, ale nyní se podívejme, co se chystá v nejbližší době mimo Mělník, jehož kulturní akce jsou prezentovány na řadě FB i v médiích.



Konečně tu mám něco ze Mšenska. Příští sobotu tedy můžete zavítat pod Pokličky a účastnit se čtyřhodinové geologicko- botanické exkurze. Hned mi to připomnělo můj loňský jarní seriálek, kdy jsem vás tu provedl po Kokořínsku místy, kam ani nevedou turistické značky.
http://soutok.blogspot.com/2021/04/nejfotografovanejsi-skalou-na-prvnich.html

http://soutok.blogspot.com/2021/04/ze-msena-byly-videt-70-az-90-km.html

http://soutok.blogspot.com/2021/04/nadherna-vystava-obrazu-melnika.html

http://soutok.blogspot.com/2021/04/sousedni-kokorinsko-poradne-nezname-ke.html



Jen o den později je další zajímavý program v sokolovně ve Mšeně.

A neskutečně se rozběhly výstavy na výstavišti v Lysé nad Labem. Ani se nedivím. Víte, kolik škody a ztrát jim tam musel způsobit covid- 19? Pět výstav v jednom termínu, to je bomba. Pokud máte děti, tak neváhejte navštívit hlavně výstavu Farma.
https://www.vll.cz/vystavy



Zdroj: Soutok

Březen 8, 2022

22:46


Nádražní budova ve Všetatech není jen důležitou železniční křižovatkou, ale je zde i vyhlášená železniční restaurace a něco najdete i na webu.
Když se mi na Vánoce 2014  dostala do rukou první opravdu krásná knížka o Mělníku s barevnými obrázky ze současnosti, ( Na Mělníku : Miroslav Pásek - Vladimír Czumalo)
https://www.podzemni-antikvariat.cz/detail/pasek-miroslav-czumalo-vladimir-na-melniku

..., tak jsem měl neskutečnou radost. Vždyť třeba podobné knihy s barevnými obrázky, například o krásách Středočeského kraje, nebo některých českých měst tu byly již v 80. letech 20. století a teď tedy konečně i naše město.
Jenže tato obrazová publikace byla  navíc doplněna bohatým textem a zvlášť na mě zapůsobila pověst o vzniku Mělníka, nebo i  kapitola o proměně krajinného reliéfu vlivem říčních toků. Protože jsem tu pověst o vzniku Mělníka již pětkrát připomínal, tak dnes něco o té vodě.

Turisty obvykle zajímají i restaurace. Přívory mají hned dvě, ale otevírací dobu jsem nikdy nezkoumal a ani je  nikdy na pochodu ve směru k městu téměř logicky nepoužil.. Tato je u sokolovny.
Dnes jsme zvyklí se dívat od našeho zámku na řeku Labe, které k nám přitéká od jihovýchodu a míří k severozápadu, ale v minulosti to bylo jinak. Směr toku řeky byl přibližně stejný, ale řeka náš kopec obtékala přesně na opačné straně. Díky tomu tak vlastně došlo k vytvarování našeho kopce, na kterém dnes máme především historické centrum a nejbližší okolí.
Po původním korytu řeky nám tu zůstalo údolí jehož nejnižším místem dnes protéká říčka Pšovka a bez povšimnutí nezůstal ani bývalý řepný plac ( dnes tu vede obchvatová silnice), který kopec odděluje od Turbovického hřebene, na jehož severozápadním výběžku dnes leží sídliště Slovany a Brabčov. Řidiči putující od České Lípy do Prahy ( státní silnice číslo 9), tak vlastně projíždí bývalým korytem řeky Labe.
Jenže je ta historie ještě zajímavější, což nám právě sděluje zmíněná knížka. Dnes odděluje mlýnský náhon na říčce Pšovce od Jelenického potoka v Jelenicích cca 250 metrů pevniny, ale v minulosti se prý Pšovka rozdělila do dvou ramen, a to druhé zřejmě odvádělo vodu dnešním Jelenickým potokem do Košáteckého potoka, který ústí do Labe u Neratovic. Nemůžeme porovnávat dnešní průtoky a je jistě zajímavé, že Turbovický hřeben končí právě u obce Přívory, kde se setkáváme s Košáteckým potokem.


Košátecký potok je vodnatější, než Pšovka v Mělníku.
Zmíněná pověst i pravděpodobný vývoj krajiny na mě tehdy zapůsobily tak, že mě to inspirovalo k výletu, který se stal téměř tradicí. Od března roku 2015 se téměř každoročně  a zatím snad jen vždy v březnu vydávám na asi 13 km dlouhý pochod z obce Všetaty na Mělník. Trasa vede dost pravděpodobně místy, kudy k nám dorazil přívorský vladyka Beš se svojí družinou.
Jen v Záboří se vždy rozhoduji, zda budu pokračovat po hřebeni, nebo dojdu do obce Kly k Labi a do Polabského parku vkročím od řeky.
Jinak tomu nebylo ani letos, kdy jsem se už tak nějak nemohl dočkat a své možná měla na svědomí i absence pochodu Zimní přechod Nedvězí.
Podařilo se mi vyjet v neděli ( dříve to nešlo) vlakem ve 12.10 z našeho nádraží za krásných 22 Kč do Všetat. Vím, že bych za ty peníze mohl jet snad až do Lysé nad Labem ( jízdenka PID) a poznávat někde dál něco nového a neznámého, ale toto je prostě srdcovka i tradice. Snad není všem dnům konec :-).


Od nádraží se vydáte přes závory na pokraj obce Přívory, kde je rozcestník s již zrušenou trasou k Mělníku, nicméně ukazující vlevo. Asi po 30 metrech zahnete vpravo po zrušené turistické značce cestou přes louku na první křižovatku ulic, kde se všechny ulice jmenují U Sokolovny. Ihned zahnete do té první vpravo, projdete kolem restaurace a již směr neměníte.
Cesta vás dovede do krásného parčíku v blízkosti Košáteckého potoka, kde si můžete vyzkoušet třeba i street workout. Následujících několik snímků nechám bez komentáře. To vše najdete v Přívorech a některé snímky jsou již téměř tradiční.







To jste již na hlavní Mělnické ulici, která jako silnice prochází celé Přívory a zde jistě nepřehlédnete vpravo a do kopce mířící ulici K Viničkám. Cesta stoupá zlehka vzhůru a již prakticky nemůžete zabloudit. Vlevo se již objevují pohledy do rovin Polabí směrem ke Staré Boleslavi, až se dostanete k úplně poslednímu oplocenému pozemku katastru obce, kde začíná panelka, která nás dlouho povede..
Loni jsem ještě tuším neměl tušení, co zde vzniká, ale vězte, že tu máme hned za plotem včelí úly a varování. Jakmile se oteplí nad 10 °C, tak tu může být i nebezpečno.

http://www.domaci-vcelarstvi.cz/o-vcelach/vcely-behem-roku.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%8Dela_medonosn%C3%A1


Velmi se mi líbila tato tabule a snad se tu nestane něco podobného, co se běžně děje každou chvíli ve městech. Ubohý a nesmyslný vandalismus.

Z louky poblíž je krásný výhled na kopeček  Cecemín i Všetaty pod ním, ...

...., jakož dále do Polabí. Nemusím snad ani dodávat, že jsem si tu užil prográmek na určování objektů na obzoru, protože i když není nikam daleko vidět a nastavíte si plnou palbu 100 km, tak vám to ukáže, co by bylo z místa možné za dobrých podmínek vidět. Protože jsem byl při pokusech zatím nejvíce na JV, tak jsem pochopitelně zaznamenal v nabídce již i nějaké vrchy z CHKO Železné hory, které mi třeba ani Vrátenská hora dát nemohla. Jsou z ní také vidět Železné hory, ale program je jen do 100 km.

To už jsem dále na panelce a dívám se směrem k Mělnickému Vtelnu. Zajímavostí programu na určování bodu na obzoru je třeba i to, že na Hostíně se vám rovněž načtou viditelné vrcholky Jizerských hor i Krkonoš stejně tak, jako na Vrátenské hoře, ale protože je Vrátenská hora mnohem výše i blíže k severu a mezi Ještědem a Kozákovem je relativní volný prostor, tak už tam je i nabídka celé řady vesnic v podhůří, odkud je často vidět zase zpět k nám.

Samozřejmě jsem měl sebou i rádio a líčil jsem na polský DAB+. Nad obcí Přívory jsem se ještě musel sklonit před signály, které od jihu přilétly od Plzně ( mux společnosti RTI.cz na 5B) a dostaly se přes terén, ale pak se mi podařilo vlnám nastavit terénní zábranu v podobě stoupající výšky až k vrchu Záboří. Měl jsem i štěstí na náhlé podmínky, protože mi nepřilétla jen Wroclav na 5B, ale také cca 250 km vzdálené muxy z kanálu 11C a 12A, což jsou vysílače z okolí měst Poznaň a Opole.
U Mělníka téměř zázrak.




Co říci k vrchu Záboří ? Již jsem psal, že odtud zřejmě kdysi hleděl vladyka Beš prvně na kopec, kde nechal postavit základy našeho města. Výhled je tu krásný a povídání o krásných rádiových signálech z dálek vás raději již ušetřím :-).


Toto mě vždy dostane. Jen mám smůlu na počasí a nechci fotit zřejmě kvalitnějším mobilem, když jsem teprve před dvěma lety investoval do značkového Canonu, kde však bohužel nemohu nastavovat clony i rychlosti a musím to nechat automatice. To je tak do pěkného počasí.

Kostel v Záboří, to je prostě krása. Říp jsem už tentokrát ani nefotil, a pro opravdu nevlídné počasí jsem to vzal nejkratší cestou k domovu.

Sice mi u křížku nad Skuhrovem v blízkosti loni navštíveného lisu slunce do foťáku nesvítilo, ale černý nátěr vyžaduje osvit z východu, odkud člověk přichází, což znamená ráno, nebo brzy dopoledne.

Kde jinde zakončit své putování, než na vyhlídce u Karla IV. ? Vždyť to je takové místo, kde stojí za to se zastavit, vzpomínat i plánovat a samozřejmě hlavně příjemné výlety.
Pěkný březnový týden ! Chtělo by to trošku toho slunce také na víkend.
Zdroj: Soutok

Březen 5, 2022

19:13

 

Víte, že rádio, a poslední dva až tři roky zejména DAB+ rádio je určitým způsobem jedno z mých několika hobby, a tak jsem vždy rád za zprávu, kdy se u nás v momentálně poněkud zamrzlých vodách pásma ( žádné nové stanice nepřibývají, ani nové multiplexy, ba ani dálkové podmínky pro příjem vzdálenějších zahraničních multiplexů, které obvykle už ani nepřekvapí) )  zase něco nového událo. Máme tu tedy zcela náhle a neplánovaně novou stanici, kterou v DAB+ rádiu hravě naladíte na většině území ČR s průměrným krajinným reliéfem, a která vysílá informace v ukrajinském jazyce.

Slouží především k tomu, aby příchozí lidé do naši vlasti věděli, jak si kde u nás počínat a zároveň vysílání mapuje situaci v jejich vlasti na Ukrajině. Nemohl jsem jinak, než si stanici, jako každou jinou novou stanici naladit a trošku se s ní seznámit. Konečně, zajímalo mě i to, jak budu jazyku rozumět, protože řada zde žijících Ukrajinců již umí mnohdy i za krátkou dobu pobytu dost slušně česky.

Pokud si koupíte jen nepatrně dražší přijímač s barevným displejem pro současný příjem slade show, tak vězte, že na této stanici jsem našel tento anglický text na pozadí ukrajinské vlajky. Dovolte mi nyní menší odbočku k mému hobby, protože se nakonec stejně vše dočtete.

Snad už konečně na jaře, nebo aspoň letos se má veřejnost dočkat také vysílání polského multiplexu ze Sněžných jam v Krkonoších. To je jediné místo, odkud byl v minulosti v Mělníku k poslechu nejen rozhlas z Polska, ale i televizní vysílání, které někteří fandové ze středu Čech chytají i dnes. U DAB+ bude však signál vyzářený do Polska a potlačený do Čech, tak zde jsou ,, Dabeři" samozřejmě v očekávání.

Nicméně, nejen na části hory Říp, ale i na kopečku Hostinná ( Hostín) jsem již polský mux na kanále 5B na teleskop ulovil a vždy šlo pochopitelně o signál z již funkčního vysílače poblíž města Wroclaw, když se mi podařilo terénem odstínit vysílače tuzemské společnosti RTI.cz na Plzeňsku. Přijímal jsem pochopitelně jen na vestavěný teleskop, který je součástí každého rádia.

 A kde tedy článek o ukrajinském vysílání u nás najdete ?

https://digital.rozhlas.cz/v-dab-multiplexech-rti-cz-teleko-a-color-zacala-vysilat-rozhlasova-stanice-8695296


 Jsou jistě lidé, kterým večer v 19.30 stačí kouknout na Novu a jsou spokojení, ale pokud si vzpomínám, tak už při Válce v zálivu ( 1991) jsme mnozí koukali na záběry ze CNN, kde byli snad všichni reportéři on-line v nějakém hotelu v centru Bagdádu, ze kterého leccos natáčeli a divák k tomu sledoval i mapu oblasti a vývin operací, jakož reportáže z terénu. Víte, že ještě nebyl u nás vůbec internet :-)?
Tak proč ne ? Vždyť dnes máme v televizi také  BBC, CNN, Euronews, ale dokonce máme už i třeba naši  Prima CNN news a to zpravodajství je dnes i díky netu a mnoha reportérům od nás i ze zahraničí mnohem dále. 

No, nebudeme dráždit hada bosou nohou. Ještě někdo vlivný koukne na obrázky, nepřečte si text ,udělá z toho zakázanou propagaci a budou nepříjemnosti. Každý měl stejnou možnost si program naladit tak, jako všichni máme stejnou možnost o věcech přemýšlet.

Jsou ovšem také zpravodajské programy, na které si obvykle divák vzpomene ve chvíli, když se rozhodne pomalu ladit program po programu kabelovku, nebo satelit. Tou první je pro nás trošku exotická Al Jazeera, další třeba japonská NHK, ale hlavně jste donedávna narazili na několik jazykových verzí RT ( Russia Today).
A protože jsem tu na webu již mnohokrát napsal, že vše souvisí se vším, tak je poměrně logické, že ve chvíli, kdy jsem zaslechl zprávy, že stanice RT je postupně vyřazována z kabelovek a šíří zcela jiné zavádějící zprávy, tak jsem ji pochopitelně naladil. Vždyť to byla příležitost, jak na vlastní oči vidět a na vlastní uši slyšet, co stanice tedy divákům nabízí. A pak mi bylo jasné, že snad jednou někdy v budoucnu na tyto obrázky narazíme a řekneme si: ,, Ano, tenkrát se celý svět díval k dost poničenému Kyjevu, ale občané jednoho státu hleděli na úplně jiné záběry."

Věnoval jsem tomu jen několik málo minut a přitom zavzpomínal i na časy, kdy tady u nás byla nedávno například propaganda na očkování proti covidu-19 tak velká a lidé na sebe občas už tak hnusní, že někteří ti rozumní naočkovaní, se začali v diskusích zastávat těch znechucených a nenaočkovaných. Myslím si mimochodem, že to mělo značný vliv při následných volbách a historie už poněkolikáté ukázala, že se vláda lidem časem vždy nějak odcizí.
Mě dnes zaujal článek ve smyslu  Rodiče v jiném státě nevěří vlastním dětem. : 
https://www.novinky.cz/valka-na-ukrajine/clanek/tragedie-vymytych-mozku-lide-v-rusku-neveri-vlastnim-detem-ze-je-na-ukrajine-ostreluji-40389318#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=L5cfJBeYNR7-202203051259&dop_id=40389318&source=hp&seq_no=7&utm_campaign=abtest183_vzhled_vyh_pole_na_tel_varB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Až takové to může tedy být. Opravdu silná sousta na strávení pro nás, kteří jsme zvyklí na důvěru mezi rodiči a dětmi, i na to, že jsme se vždy nějakým způsobem dívali za naše hranice.

Zítra se koná v Lysé nad Labem výstava pro milovníky psů. Není to daleko, vlakem kousek a díky PID pořád levné, než benzín, který prý již překonal 40 Kč za litr.
https://www.vll.cz/krajska_vystava_psu

Pěkný zbytek víkendu !


Zdroj: Soutok

Únor 27, 2022

22:48

 


Když se řekne městská čtvrť Rybáře a současnost, tak si mnozí představíme poměrně velký prázdný prostor u řeky Labe, kde ještě relativně nedávno kotvily zprvu pouze zahraniční osobní lodi a cestující zde mnohdy nasedali do moderních zájezdových autobusů, které je možná na čas vysadily na Karlově náměstí, aby se rozhlédli do kraje z parádních vyhlídek poblíž zámku, a pak je odvezly do Prahy.
Později se tu v sezóně objevila místní výletní loď, a tak tomu bylo až do nedávna, kdy se zjistilo, že by tu například při Mělnickém vinobraní mohlo být stanoviště výletních vrtulníků, a že by se zde mohly konat i různé společenské a kulturní akce, kterým až dosud předcházelo na jaře pouze tradiční topení Morany ( loučení se zimou a vítání jara).
Místní, kteří jsou zvyklí, že kultura města byla vždy především na kopci v centru, tak občas tvrdí, že je to vše zřejmě dobrý nápad, ale že jim to prý stejně tak nějak připadá poněkud z ruky. To je však tak spíše proto, že toto město není na rovině, kde se na vzdálenosti moc nekouká a ani tu nejsme moc zvyklí žít u vody, ač naše město je u vody stejně tak, jako další města u řeky Labe, kde jsou v blízkosti řeky četné gastronomické služby a sportoviště, ale i kulturní prostory, jako letní kina i přírodní amfiteátry.


Občas se objevují zprávy, že se v Rybářích začíná něco budovat, a tak jsem se v dnešním krásném slunném dni rozhodl, že bych se do těchto končin mohl po delší době také podívat, abych byl tak trochu v obraze.

Opět se mi naskytl krásný pohled na naši dominantu, vinice pod ním i krásnou vyhlídku, která získala jméno po velkém cestovateli  Enrique Stanko Vrázovi.



Rybáře mají se svými malinkými domky a touto upravenou silničkou pro osazení protipovodňové bariéry své osobní kouzlo. Myslím, že tato místa stojí za občasnou procházku, byť řada lidí většinou zahne pod schody ke klubu vlevo, sejde opatrně další schody u veslařského klubu dolů k řece a vydá se proti proudu řeky do polabské přírody těsně pod městem.

Následující snímky prostě jen dokládají romantiku těchto míst a člověk jako všude jinde najde občas i něco trošku neobvyklého, ale nikoliv ojedinělého, jak uvidíte na 3. - 5. fotografii pod tímto odstavcem.







Díky procházce jsem tedy zjistil, že se nám stanoviště výletní lodi přesunulo blíže k městu ...

..... a původní místo zaujala reservace kotvení lodí níže na obrázku.

Nemohu si odpustit impozantní záběr na naši dominantu, která se odnikud neokouká ...

....a nyní již vidíte to placené molo v celé velikosti.

Zavadil jsem zde i o jistý druh pouliční tvorby a bohužel to bylo ze všech stran již shora nějaké opadané.


Pak jsem si vyšlápl zase jinou cestou do centra, aby mě na konci pomalého výstupu čekal tento pěkný sympatický a jednoduchý ukazatel směru k přístavu, kterému jsem neodolal.

Když se dívám do statistik blogu, co čtenáři navštěvují, tak to jsou někdy třeba vedle nejnovějších článků i články staré 7, nebo 10 let. Protože je to blog a blogeři se rádi o lecčems rozepisují i více do šíře, tak sám někdy vidím, jak jsou některé informace třeba v dopravě, nebo v technice v těch starších článcích už téměř zavádějící. Tedy, například na rozdíl od místa výletu, které se v podstatě moc nezmění, ač třeba služby na místě již ano.

Vždyť tu momentálně dnes máme výhodné integrované jízdenky, jízdenku na léto, ale i nové technologie třeba v oblasti příjmu rozhlasu atd. Dokonce jsem zjistil, že dva roky po mé návštěvě nejsevernějšího bodu naší republiky dostalo toto místo zcela novou podobu. Vše se mění.

Dnes se tu ještě někde v článcích díváte na snímky mobilních buněk s plakáty covidu -19, ale žijeme již novým a mnohem horším nebezpečím. Nikdo se nediví, proč visí na balkonu mělnické radnice právě tyto tři vlajky. Sice jsem se vždy tak trošku divil, co tu láká čtenáře navštěvovat již starší a neaktuální články, ač to jistě potěší, ale teď se vůbec nebudu zlobit, když sem nějaký čtenář v budoucnu zabloudí, uvidí tu fotku a řekne si, že je dobře, že už je to všechno zlo a napětí za námi.


Prošel jsem jednou z našich nejhezčích ulic zpět na vyhlídku, ....

.... abych se tentokrát podíval do Polabí. Když se podíváte na Spolanu a vzdálenost k levému okraji fotky rozpůlíte, tak zřejmě spatříte to, co jsem přiblížil.

Netroufám si říci, že je to zrovna sluncem ozářená střecha překrásného kostela Nanebevzetí Panny Marie ( 28.9.2021 zde) ve Staré Boleslavi, ale prostě se tam tento úkaz objevil. Nechť je dobrým znamením pro příští časy.

Dlouho jsme už neměli nějaké milé pěkné autíčko, tak tady je. Bylo by fajn, kdyby přišel zase nějaký kemp s veterány, nebo Lobeč s anglickými sporťáky, co říkáte ?

Přeji vám pokud možno pohodový vstup do nového týdne, kdy únor vystřídá již téměř jarní březen !

Zdroj: Soutok
16:58

 

minulém článku jsem zavadil o téma obchvatu Mělníka, což mě vlastně samotného motivovalo k tomu, abych se na pokračování prací osobně podíval. A vyvíjí se vše podle plánu. Podle informací z Týdenního zpravodajství města Mělníka by totiž mohla být druhá část obchvatu dokončena koncem letošního roku.

Již v květnu by se mělo uskutečnit usazení mostu nad tratí a v červnu má být doprava vedena  přes tento kruhový objezd ( na obrázku). Zatím probíhá provoz na státní silnici číslo 9 ve směru Pšovka  kruhový objezd - Liběchov za tímto budovaným objezdem na pozadí fotografie.





Vzhůru se nám také již rozeběhly nosné pilíře budoucího ocelového mostu..







Z mělnických jatek již zůstalo jen několik památečních fotografií.

V příštím článku zavítáme do čtvrti Rybáře.

Zdroj: Soutok

Únor 26, 2022

14:37

 

Mám vždy radost a nejsem sám, když se mé rodné město, ve kterém žiji již hodně přes půl století blýskne v televizi. Sice dnes zřejmě díky internetu není televize tím, čím byla za dřívějších časů, ale starší generace si navykla sledovat vedle internetu tento druh domácí kultury.

V dávné minulosti byl Mělník nejčastěji v hlavních televizních zprávách v den Mělnického vinobraní. Později si vzpomínám i díky vzpomínkovému  televiznímu programu ČT3 na soutěž Moje město, tvoje město, která měla několik dílů a tuším, že hned v prvním dílu někdy snad v únoru 1981 soutěžil Mělník s Prahou 8 ? Ten náš díl jsem novodobě s našim městem neviděl ( na název soutěže jsem tam občas narazil), ale matně si po 42 letech vzpomínám, že to končilo vítězstvím Mělníka, když se před kulturním domem konal nábor dobrovolných dárců krve, který rozhodl o našem vítězství.


Mělník pak proslavil hlavně seriál Básníci, ale natočilo se toho zde mnohem více. Když kliknete na adresu ... https://www.filmovamista.cz/lokalita ...., tek jen přímo pro město Mělník na vás vyskočí na mapě filmových míst neuvěřitelná číslice  197 . Ten internet je neskutečný pokrok. Dříve jste koukali třeba na seriál pro děti Létající Čestmír, nebo na film Mys dobré naděje a přemýšleli jste, co se tu všechno už jen točilo.
Dnes kliknete na net a máte tam do pár minut jasné důkazy, když máte podezření, že je vám nějaké filmové místo v ČR podezřele známé. Někdy to pro vás může být dokonce motivem na výlet, ale pozor na zklamání ! Nevýhodou toho všeho je, že filmaři dokáží vytvořit téměř úžasné místo, které však ve skutečnosti vypadá zcela jinak.

Mělník se v relativně nedávné minulosti objevil v televizi mnohokrát. Když pomineme reklamy, seriály, filmy i dokumenty, tak se dostáváme k reportážím a třeba vás pak i udiví, jak už dlouho máme ve vedení města to stejné vedení. Jenom MVDr Ctirad Mikeš je například ve vedení města již od roku 2010 ....
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_p%C5%99edstavitel%C5%AF_M%C4%9Bln%C3%ADka

Tady narážím tuším na povodně 2013, kdy jsme mnozí stanuli za zámkem a pozorovali jsme mimo jiné, jak zde s panem starostou natáčí televize reportáž k povodním. Asi tedy nešlo o povodně v roce 2006, nebo dokonce v roce 2002. Relativně nedávno to byl místostarosta  PhDr Milan Schweigstill, když slavnostně otevřel cyklostezku dole u řeky na Polabí.

Velikou reklamu však našemu městu dělá pan Martin Klihavec, který zastává několik funkcí. Ještě teď mám v paměti významné okamžiky, kdy nejen otevíral v roli předsedy MOOS po dohodě s majiteli vždy na jeden den některé středověké sklepy, ale dokázal pozvat před mimořádnou akci třeba i představitelé nějaké televizní společnosti, nebo Českého rozhlasu, což nám dovolilo nahlédnout do prostor ještě před dnem oficiálního otevření konkrétního prostoru.
Tady je hrozná škoda, že se situace ani za nějakých nabídek  představitelů města majitelům nepohnula dále pozitivním směrem, protože mělnické sklepy jsou ceněny návštěvníky opravdu vysoko a zvláště snad velký komplex pod Palackého ulicí ....
http://soutok.blogspot.com/2018/05/strakovy-sklepy-navstivilo-v-sobotu.html

Martin Klihavec však není jen předseda MOOS, ale také nejúspěšnější mělnický kandidát posledních komunálních voleb, sběratel a vystavovatel  historických pohlednic města Mělníka, autor i spoluautor několika knížek na témata týkající se svého hobby i Mělníka, návrhář upomínkových předmětů našeho města a v neposlední řadě i kronikář města Mělníka.
Vzhledem k tomu, že řada z nás má své zájmy rozprostřené hodně do široka i mimo dění týkající se našeho města, tak jeho aktivita je až neuvěřitelná. Neskutečný zápal zejména v oblasti historie města Mělníka tak občas přináší velké zásluhy, které to však nemají v dnešní době zrovna lehké. Když totiž pominu fakt, že čas vždy přinese nějakou veřejnou popularitu, která v některých případech časem upadá v zapomnění, nebo může i zevšednět, jako návštěvy mělnické středověké studny ( s vyjímkou knižního zaznamenání), tak ji někdy i něco zastíní.
Někdy je to přirozený nezájem občanů o téma, protože každý je zapálený pro něco jiného. Někdy to může být momentální situace ve společnosti, která zastíní jinak běžně sledovaná témata. To byl tak trochu případ právě soutěže Inkognito, kde musely známé celebrity uhádnout, čím se Martin zaobírá. Trochu to připomíná soutěž O poklad Anežky České s Markem Ebenem, kde zase někdo představoval historickou osobnost na zámku, kde se díl seriálu natáčel a ostatní hádali.
Jen proto, že jsem si poslední dobou tak trochu nadějně oblíbil seriál ZOO, ač je tam těch otevřených příběhů až moc a nic se zatím neuzavírá, tak jsem zahlédl upoutávku na následující pořad a v ukázce jsem ihned poznal Martina :-). Vězte, že v době, kdy snad oči všech lidí hledí k vážné politické situaci, tak tenhle pohled na Martina s Mělnickou kronikou v ruce, který horlivě vysvětloval, co práce obnáší, tak mě vskutku potěšil.

Mám někdy pocit, jako kdybychom v současnosti především sledovali dvě věci. Tou jednou je obchvat Mělníka. Spousta lidí nadává na zácpy a fronty aut, a chodci na nemožnost přecházení prakticky jediné důležité dopravní tepny, kde se objevují na některých místech i automobily, které tu nemají co dělat a devastují svojí váhou komunikaci i kruhové objezdy.
Je už asi jedno, kdo zavinil, že se tu několik desítek let nic nedělo, nebo zda měli být zástupci města v historii dávné i nedávné nějak důslednější, ale všichni již čekají, kdy aspoň druhá etapa skončí. Skoro by se dalo říci, že místní veřejnost již tak nějak vyhlíží to, co jistě přijde s velkou pompou v nějakém budoucím čísle Mělnické radnice a přinese to Mělníku i další popularitu na televizních obrazovkách :-).
Zatím ale aspoň občas někteří hledíme na ty kolony, pokud v nich nemusíme stát a díky tomu tu mám pro vás další zajímavost. Všiml jsem si, že autobus číslo 400 měl nad okny nápis Rumburk, a protože mě jízdní řády občas zajímaly a zajímají, tak jsem správně tušil, že něco nehraje.
A jak vidíte, tak nám linka 16. ledna 2022 změnila jízdní řád a hromada spojů již nekončí v Novém Boru, ale pokračuje bez nutnosti přestupu do Varnsdorfu, nebo vyjímečně do Rumburku.
To snad může zajímat ty, kteří rádi cestují, jezdí na výlety, nejsou zcela závislí na automobilech, nebo i účastníky Kčt-vht Mělník, kteří nedávno takový výlet touto linkou podnikli.
https://jrportal.dpp.cz/DataFTP/JRPortalData/400/20220116c/400_linka.pdf

Ilustrační foto z prosince 2021. Dnes jezdí autobus do Nového Boru a dále z čísla 3. Do Prahy-Střížkova k metru  ze stanoviště číslo 1, odkud jezdí rovněž především linky 369 a 349 do Prahy-Ládví.
Tou druhou věcí, kterou nyní sledujeme je válka. Je to jistě důležitější událost, která by všude jinde byla asi na samém začátku článku, ale lidé si zcela logicky kliknou na www.seznam.cz , kde mají to nejaktuálnější minutu po minutě (podívat na četné televizní zpravodajské programy) a sem se jdou rozptýlit nějakým jiným téma, nebo zajímavostí.
To mi všechno prozradí statistika webu.  Prostě ten covid-19, občasná agrese v názorově rozdělené společnosti na cokoliv, otravná nemastná zima, neuvěřitelné větrné počasí a nakonec ještě ty neuvěřitelné události, které se na naši společnost od čtvrtka teď v době pomalu očekávaného jara valí, tak je to pro lidi náročné.

Vždyť ještě nedávno lidé při vzpomínkách říkali, že rozhodně na začátku nečekali, že covid-19 bude takovou dlouhou záležitostí s mnoha nepříjemnými nařízeními, a že nikdo neví, co to všechno přinese za následky. Teď už není covid- 19 number 1 a otázka zůstává.
Tak tedy nějaká zajímavost k téma, o kterou jsem prakticky také náhodně zakopl na stránkách webu mých zájmů a třeba to může někoho zajímat.


Možná si ještě pamatujete, že na konci loňského roku vypnul Český rozhlas své středovlnné vysílače a byly tu články i důvody, proč k tomu došlo. Dlouhé a střední vlny se sice šíří zejména za noci daleko, odolávají terénním překážkám i zástavbám, ale jsou velmi náchylné na různá průmyslová rušení, nejsou takové vysílače mnohdy ekonomicky výhodné a na delší vzdálenosti mají i různé úniky, 
Náš mladý posluchač, kterému šlo především o kvalitu příjmu hudby i slova, než aby obdivoval vzdálenost k vysílačům, tak již v 90. letech poměrně brzy zakoupil přijímače pro příjem VKV (FM), které převládají dodnes, ač už jsme v digitální a internetové éře. My, kteří se zajímáme v nějaké míře o rozhlas všeobecně, tak pochopitelně občas na SV i DV zavítáme ( pokud nám to doma průmyslové rušení dovolí) a zjišťujeme, co tam lze ještě naladit.

Posledním rozhlasovým hitem jsou rádia pro lov DAB+ / FM.   Zatímco většina obyvatel se raduje z každého obvykle tuzemského multiplexu ( soubor několika rozhlasových stranic), který se jim podaří do nových právě zakoupených přijímačů díky okolním vysílačům doma dostat, tak četná odnož radioamatérů si lebedí při podmínkových dálkových záchytech. Bádensko je poměrně vzácnost, ale jednou za čas se dá i na mělnické vyhlídce za zámkem ulovit jeho muxy a programy se slade show ( obrázky ze studia, hostů, krajiny, obaly desek, textové zprávy, tabulky počasí i třeba měnový poměr financí).


A není to nezajímavé, protože u nás ještě zůstalo v pásmu SV několik soukromých stanic s menším oblastně postačujícím výkonem a zejména za hluboké noci k nám pronikají stanice z Rumunska, Itálie, Španělska a  i slabé anglické vysílače. Někdy pak naladíte i Alžír, Egypt atd. Když vám to doma nejde, tak aniž potřebujete pro vše výše jmenované anténu, tak mnohdy stačí vyjít někam s rádiem ven, kde není ono průmyslové rušení, které způsobuje chrčení, nebo zcela nemožnost stanici poslouchat.
Mnozí opravdoví radioamatéři pak v terénu natahují 10 - 20 metrů dlouhé drátové antény, na které pak lze za určitých technických podmínek zejména v pásmu SV zachytit třeba i stanice z Brazílie a USA ( většinou nad ránem), ale to jsou většinou opravdoví fandové rozhlasového éteru, které zaručený internetový příjem doslova nudí. To je vlastně podstata celého tohoto hobby, že ulovíte něco, co nejde každý den, co je třeba i daleko, nebo je to doslova náhodnou vzácností.

Dokonce i v pásmu dlouhých vln ještě zůstalo v Evropě několik málo stanic, ale ty jsou ještě hůře v průmyslovém rušení slyšitelné, než ty na SV. jaké to jsou ? Máte je na konci tabulky ....
http://mediumwave.de/

Dělal jsem mimochodem nedávno v prosinci pokus a bylo to oproti roku 2005 celkem zklamání, protože na DV jsem místo všech stanic i Alžíru díky rušení naladil snad jen frekvenci 225 kHz z Varšavy. Tak silné rušení tu zkrátka již je od všelijakých průmyslových přístrojů z okolí a ven se mi kvůli pokusům na DV a SV nechtělo a ani mě to zatím nenapadlo.
 Tam se ostatně chodí zejména kvůli lovu zahraničních vysílačů v pásmech DAB+ a FM, abychom si pak o úlovcích  na webech povídali. Vzácně se však probírá i to SV a DV, když je,, okurková sezóna" a není nic nového, nebo vzácně vzdáleného k ulovení. Nicméně jsem včera objevil článek, který může vedle internetu třeba někoho zajímat ....
https://digital.rozhlas.cz/polsky-rozhlas-zacal-vysilat-zpravodajstvi-pro-ukrajinu-kvuli-dosahu-vyuziva-8689701

To je tedy v tomto článku vše, a protože nerad něco slibuji a raději překvapuji, tak vám přeji příjemnou sobotu !




Zdroj: Soutok

Únor 22, 2022

19:52

 


Článek je na svém konci aktualizovaný dne 23.2. o zajímavé odkazy.

Máme dnes takové krásně magické datum, že si jej musím s dovolením rád napsat. Dnes tedy je 22.2.2022. Jenom jsme ve 2.22 hodin mnozí spali., ale ještě bude těch dvojek více ve 22.22 hodin večer :-) To by tedy chtělo  jenom tak bez velkého rozmýšlení zkusit napsat aspoň nějaký malý článek. Co říkáte ?

On ten základ nedá ani moc přemýšlení. Spousta lidí si tak dnes posteskla : ,, Sotva jsme se zbavili covidu-19, tak už tu jsou zase negativní mediální články o situaci na východě Ukrajiny." Tam je teď upřený asi pohled celé Evropy a několika dalších států, které jsou světovým pojmem.

Naťukl jsem tu vlastně již posledně téma  národnostních menšin ( třeba i na Slovensku), ale všiml jsem si, že jak se začaly objevovat  na netu články zavánějící možnou válkou, tak lidé nad konfliktem začali více přemýšlet  a diskutovat o něm. Tedy, řekněme, že se i mnoho lidí zahledělo do historie a zavzpomínali, jak to tenkrát bylo u nás, když i zde žila do té doby prý celkem v pohodě i u nás podobná menšina.

Vcelku jsme se toho v dobách míru o ni tolik nedozvěděli, protože žijeme v současnosti ve státě, kde je to téma takříkajíc mimo mísu a navíc si člověk mnohem více všímá chvil, kdy přichází nějaká ta bouřlivá doba.

A tak spíše jen tušíme dle vyprávění těch nejstarších obyvatel, že spolu sice lidé žili v míru, pořádali například společné pašijové hry a byla tu různá smíšená manželství, ale na druhou stranu asi nějaká určitá rivalita existovala, protože se občas dočítáme, zda rozhlednu postavil nějaký český turistický spolek, nebo německý turistický spolek, či zda šlo o český, nebo německý tělocvičný spolek a totéž se nám přenáší do školství i kultury, kdy zase bývá zdůrazněn ochotnický sbor, titul hry ( opery, operety) i jazyk představení.

Tady se sluší snad připomenout knížku Dějiny Liběchova od Jana Kiliána ....

https://www.databazeknih.cz/knihy/dejiny-libechova-203088

...., která nám připomíná zde v Mělníku dějiny našeho nejbližšího městského souseda, kde byl ještě naposledy před 77 lety úplně jiný svět, kde vedle sebe žily dvě národnosti. Tam se pak objevuje ta občasná soutěživost, společné akce, ale i situace, kdy část obyvatelstva podléhá zahraničním médiím.

Takový ten první opravdu velký konflikt nám připadá již takový někdy až moc vzdálený a celkem chápeme, že na území ( rozuměj naše pohraničí), kde převládalo jiné obyvatelstvo, tak nebyl žádný zájem, aby vznikla Československá republika, ale s druhou republikou už je to přece jen jiné.

Zejména mužská část trpí takovým zvláštním zájmem o druhou světovou válku, a že si nevymýšlím, tak o tom svědčí všechny ty tituly časopisů rodiny Živá historie, jako jsou ...

https://www.epublishing.cz/military

Pochopitelně se to vykládá, tak trochu, jako takový dobrodružný historický příběh, a i kdyby vás to moc nezajímalo, tak ono je to na těch dokumentárních programech prakticky nejčastější téma. Ale, je jistě dobré vědět, že tu byla nejprve stížnost obyvatelstva tzv. Sudet na špatné zacházení a do našeho pohraničí byli vysláni ze Západu lidé, kteří toto chování měli sledovat a vyhodnotit.

Přestože v rámci ochrany vlastního života opouštěli území Češi, kteří byli ve své republice, tak závěr  všichni známe. Pro zachování míru v Evropě bylo pohraničí odevzdáno velkému sousedovi a stát se změnil v provincii, která přišla o důležitý průmysl.

 Umíte si vůbec představit, že by tehdy někdo vzkázal do Sudet : ,, Pokud se vám v Československu žít nelíbí a nechcete se podřizovat zákonům republiky, tak si běžte ,,domů" za hranice, kam vás to nyní tak táhne ? Nebo, co by se stalo s tím zbytkem republiky, kdyby Hitler netoužil po dalších územích ? Možná by náš okleštěný stát byl další spolkovou zemí ?

Když si vezmeme na mušku to známé vyhánění a vysídlování, tak je nutno říci, že je to těžké. Každý jedinec má někde své kořeny, přátelé, něco tam prožil, možná zasadil strom i postavil dům, a pak vás něco, nebo spíše někdo donutí vše opustit ( u nás rok 38 jedni i 45 druzí), ať už patříte k té či oné straně. Je to neskutečně těžká situace a Evropa ji řešila i v relativně nedávné minulosti již několikrát a vždy jinak. Jen si tak občas na něco z té světové politiky vzpomenout.


Vzpomeňme si třeba na nedávnou vyvolanou snahu odtrhnutí Katalánska od Španělska referendem, kde to nakonec skončilo tak, že se to postupně vytratilo ze zpráv a hlavní aktér akce se musel obávat o život. Jiné to bylo se státy bývalé Jugoslávie, kde už si to zase sotva pamatujeme. Snad jen, že to byly bitvy, kde umírali civilisté, někdy až nechutně, zapojené bylo vojensky i zahraničí a vzniklo nám tu později a postupně povícero samostatných republik na základě sebeurčení.

Prostě se pořád někde něco děje a  historie nám ukazuje, že ty konflikty nakonec z různých důvodů končí různě a najít správný názor je snad i nemožné.

 A aby to ještě nebylo tak jednoduché, tak má každá země i každé území své historické dějiny, během nichž se mění velikost území, množství obyvatelstva i procenta zastoupení dalších národů, někdy i v různých oblastech dané země. Teď třeba myslím jeden z našich pokusných poválečných požadavků na mocnostech, kdy jsme sice ztratili posledních 250 km  území východním směrem, ale pokoušeli jsme se například získat z bývalých zemí Koruny České dnes saskou Lužici.

Aktualizace 23.2. v 17 hodin :

Jaké územní nároky si po obou světových válkách kladlo Československo ?

Při vzniku republiky :

https://is.muni.cz/th/cuo95/Magisterska_diplomova_prace_Varada.pdf

Konec druhé světové války :

https://www.historieblog.cz/2019/01/komentar-ceska-uzemni-nenasytnost/

Snad většina z nás zde žijících občanů jistě slyšela o slávě našich legionářů na východní frontě za první světové války. Snad ta většina i slyšela o našich hrdinných letcích v řadách RAF a bojích na východní frontě ve druhé světové válce. A v rámci ,, evropského míru" jsme odevzdali i pohraničí, což za jistých okolností nemusel být vůbec přechodný stav a dějiny se mohly vyvíjet zcela jinak.

Můžeme spekulovat o tom, zda jsme si nějaké to nárokované území za to vše výše zmíněné nezasloužili a můžeme spekulovat také o tom, zda jsme spíše nějaké to území neztratili, což jistě musel vědět každý člověk žijící na západ i východ od naší republiky, který znal hranice naší první republiky. Vzhledem k tomu, že jsme vždy stanuli po boku vítězných mocností a nejdéle se bojovalo u nás, tak jsme to s nějakým mezinárodním odškodněním zrovna nevyhráli.

O tomto ani nemluvím :

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/historik-jiri-rajlich-o-povalecnem-splaceni-ceskoslovenskeho-dluhu-britanii.A140618_161939_domaci_jw

Nemusí se někomu takové diskuse líbit, zvlášť když jsme navíc bojovali ve vzduchu i za Británii, ale že si nikdo nedělal  v zájmu klidu v Evropě s naší státní hranicí i 20 let starým státem hlavu, tak to je pravda.

Zdroj: Soutok

Únor 20, 2022

19:52

 

Nápadů na různé výlety posbíráte během života moc, ale když má dojít k vlastní realizaci, tak je obvykle něco jinak, než by člověk chtěl, nebo se prostě musí trošku násilně odpoutat od domova, což také není vždy jednoduché. Jednou je to daleko a klade to jisté nároky. Jindy to je sice relativně za humny, ale ještě si chcete přečíst na netu u snídaně toto, nebo chcete zareagovat na nějaký komentář apod.

Krásné ale je, jak někteří lidé podobně uvažují, že léto je většinou od toho, aby se jezdilo někam dále a na předjaří si prostě obvykle vybereme něco co je blízko a dobře to znáte.

Prožíváme nyní takové zvláštní období, kdy věčně fouká na celém území ČR silný vítr, ale také se ví, že ve větrném počasí, nebo krátce po něm bývá i slušně vidět do kraje. A protože jsem byl minulou slunnou neděli na Řípu, dlouho jsem neviděl naše krásné Kokořínsko a k rozhledně na Vrátenské hoře mám silný osobní vztah, tak jsem tam jel aspoň dnes.

Skoro by se dalo říci, že jsem tam jel za pět minut dvanáct a důvody jsou dva. Sedí to přibližně časově, a když jsem si splnil návštěvu a začalo cestou k autu pršet, tak jsem to ani jinak komentovat nemohl :-).


Osada Lhotka Důl mě přivítala na přejezdu touto situací a já si rychle vzpomněl na rozhovor se známým. Řekl mi, abych si stáhl ze mšenských stránek poslední číslo jejich měsíčníku, kde se prý snad píše o tom, že se budou na lokálce měnit přejezdy se světelnou signalizací za přejezdy se závorami. To potom dovoluje vlakům dle předpisů jezdit po trati vyšší rychlostí.
Rád bych vám to potvrdil, ale na mšenských stránkách je bohužel ke stažení poslední číslo ještě z minulého roku. Berte to tedy jen, jako určitou možnost. Jsou to dle mého osobního zjištění zatím jediné závory na celé 24 km dlouhé lokálce, kde se něco děje.

Vrátenská hora, to je množství osobních vzpomínek. Ať už šlo o slavnostní otevření rozhledny v roce 1999, nebo o celou řadu nocí, kdy jsem odtud s podobně praštěnými kolegy dělal stovky rádiových spojeníček v pásmu občanských radiostanic.

Vrátenská hora se svého času stala majitelkou titulu nejkrásnější rozhledna ČR. Tehdy zde ovšem téměř žádné antény nebyly, ale i tak jsme brzy zjistili, že se nám vyplatí stavět stožár s anténou na zemi a přidělat ho ke sloupu ochranné ohrady objektu. Na příjem i vysílání to ve vztahu k ochozu rozhledny prakticky nemělo vliv, byť byl ochoz pochopitelně výše.

Výška rozhledny je 45 metrů, ochoz je ve výši 25 metrů nad zemí a vede do něj 125 schodů. Nejvyšší místo naší pětiosminy bylo i se stožárem tak asi 12 metrů, ale pokud jsem z okna ochozu vyvěsil tzv. drátovku, podobně tak, jako prapor, tak byly parametry stejné a v autě bylo i mnohem pohodlněji v každé roční době. Jo, už je to zase 20 let.

 Asi předloni přišli místní s nápadem otevřít přes léto třikrát za úplňku rozhlednu veřejnosti, ale to chce opravdu jasnou oblohu bez mraků. Rád vzpomínám i na noc, kdy jsem z ochozu viděl na třech rozdílných místech na obzoru letní ohňostroj.

Nejkrásnější a dominantní je odtud pohled na hrad Bezděz ...

....., ale také na Ještěd. Z mělnické věže se oba objekty promítají tak blízko vedle sebe, že je až štěstím, že je oba vidíme.

Zkuste se také někdy vydat pěšky stejně tak, jako chodil z Mělníka Mácha na Bezděz. Je to od nás jen cca 36 km :-). Já to v roce 1991 zkusil a byl to zážitek. Do Doks na autobus to pak už není daleko. Mimochodem, hradní věž je také nádhernou rozhlednou.

Tu již máme Krkonoše, ale tentokrát jsou žel vidět jen spodní pasáže.

Krásné je to i k západu, kde pokračují Housecké vrchy.


Trošku jsem si i přitáhl Říp a samozřejmě jsem si hrál s prográmkem na určování kopců. Co mi odtud prográmek nabídne, až to budu doma studovat ?

Mšeno.
Lobeč.


Mlýn u Vrátna.




Opět Krkonoše a snad nyní i vyšší partie. Mám už zase málo času, tak to beru hopem.



Ochoz je krásně malovaný s popisem mnoha kopců.

Kolem schodiště míří vzhůru tři reflektory, které asi 7x změní v intervalech barvu.



Samozřejmě by byl hřích, se nezastavit v Lobči pro ležák :-).

Jak vidíte, tak už všechny budovy pivovaru mají nový kabát. Pamatujete ještě na začátky, kdy se vůbec nevědělo, co s rozbořeným pivovarem ? Najednou přišlo slavnostní otevření, průvody do varny i stáčírny a nakonec se tu křtila i kniha o pivovarech našeho okresu. U všeho člověk byl a jsou tu články. To potěší.

Je až neskutečné, kolik dnes máme v Kokořínském dole odkrytých skal. Vše až v posledním desetiletí. Po skalách u Grobiána ( vichřice) přišlo Harakoko, a nyní i sám hrad.

A čím dnes skončíme ? Kdysi jsem se chystal po stopách Keltů do Prahy na hradiště Závist, ale nikdy k tomu nedošlo. Jde o celkem zarostlý kopec, ale zřejmě tu byli lidé v historii dříve, než jinde v Praze. Najednou jeden podobně rádiem praštěný kolega napsal o svém výletu a já se dozvěděl, že tam má Praha od Vánoc novou a významnou rozhlednu s docela pěkným výhledem.
Není jen Petřín s krásným výhledem, Vyšehrad a Žižkov pro odvážlivce, pokud jde o výhled i o vstupné :-). Také je to dobré vědět, ne ? Znalosti se neztrácí, i když je člověk třeba ani neužije. Pohodový vstup do posledního celotýdenního únorového týdne !
https://sites.google.com/view/dxpraha/domovsk%C3%A1-str%C3%A1nka/v%C3%BDlety-s-r%C3%A1diem/rozhledna-z%C3%A1vist-a-ne%C4%8Dekan%C3%BD-p%C5%99%C3%ADjem-dab-z-vys%C3%ADla%C4%8De-ochsenkopf?authuser=0



Zdroj: Soutok

Únor 19, 2022

18:41

 


Nedávno jsem doma četl článek .... https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/clanek/trinact-zen-a-divek-se-utopilo-ve-studni-na-indicke-svatbe-40387449    .... a jen jsem zakroutil hlavou nad takovou dětinskostí. Rázem z toho byla diskuse o průměrném IQ národů a myslím, že výsledky jsou zajímavé, byť  asi nepřekvapující..

Zde máte článek k téma :https://forbes.cz/tady-je-petadvacet-nejchytrejsich-zemi-sveta-cesko-je-mezi-nimi-ale-melo-by-zapracovat-na-svych-detech/

Původně jsem si dnes myslel, že by to mohla být krásná slunná sobota, která by mě vytáhla ven, ale předpověď dalšího silného větru byla proti. Místo toho však přišel  některý z mnoha  článků typu ,, konflikt na východě Ukrajiny a již tu mám tedy doslova bez přípravy a bez nápadu další historické téma v řadě :-).

Menšiny ve světě jsou vždy určitým problémem. Již údajně Ježíš Kristus pravil : ,, Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj." Jsme opravdu tací ? Nejsme, i když se o to snažíme. Vraťme se do časů Otakara Přemysla I. , kdy do naší země vstoupila počáteční tzv. vnější kolonizace.

Tedy, nemyslím tím nyní jenom kultivaci středověkých pralesů v pohraničních horách království a usídlování se vedle již zejména u řek usazeného slovanského místního obyvatelstva, ale myslím tím i pozvání různých stavitelů, učenců, umělců a řemeslníků do samého nitra království za účelem pozvednutí jeho kultury, prosperity a významu.

Jistě si tací příchozí museli být vědomi své určité společenské kvality, či hodnoty a je tím vlastně proložena celá historie lidstva. Když se pak takové společnosti šlápne na kuří oko, tak se ji to dotkne asi tak, jako když čeští učení mistři na Univerzitě Karlově získali při důležitých hlasováních náhle místo jednoho hlasu hned hlasy tři, nebo když si dovolil někdo hodnotit život kněží a mnichů. To vedlo mnohé z nich k odchodu.

Multikulturní společnost je určitým způsobem riziková a zvlášť, když v některé pohraniční oblasti určitého státu začne převládat  obyvatelstvo, které má svoji kolébku hned za hranicí. V Čechách to bylo v historii vždy především spojeno s oběma světovými válkami a německou národností.

Kdo se o historii nezajímá, tak si myslí, že prostě 28.10. 1918 vzniklo Československo, ale už vůbec nevidí, že valná většina lidí německé národnosti žijících v pohraničních župách ( dobový výraz pro útvar, který bychom mohli s nadsázkou nazvat krajem) takovému vzniku státu vůbec nepřála, ale jejich zájmem bylo vytvoření území s vlastní samosprávou, nebo připojení k velkému sousedovi. Uhájení území ve vymezených původních hranicích muselo být provedeno vojenskou silou z vnitrozemí.

Mimochodem, ani nakonec narozená republika, ba ani ta druhá republika v roce 1945 nezískala po poválečných dohodách se spojenci všechna ta území, na která si kladla nárok, byť se politici oháněli tím, že Německo světovou válku ( - y)  prohrálo, vyháněni byli z pohraničí napřed Češi a například Lužice patřila dlouhodobě k našemu království a má i příbuznou slovanskou vlastní řeč ( hornolužičtina, dolnolužičtina).

Později jsme u druhého světového konfliktu viděli, co potom v takové velké a lidnaté oblasti dokáže i mezi smíšenými manželstvími vytvořit jeden takový Konrád Henlein a trošku zapadly za obzor i další územní spory s Polskem. Dnes je již naštěstí zbytečné si u nás dělat hlavu z toho, že bychom mohli na našem vlastním území přijet třeba na výlet do míst, kde by se k nám choval někdo nepřátelsky, nevstřícně a museli bychom za všech okolností použít  k dorozumívání cizí řeč.

Naopak se zdá, že mezi obyčejnými lidmi máme v současnosti nejen po obou stranách hranic až přátelské vztahy, ale to jsou pochopitelně osobní  zážitky každého jedince. Téma však zní menšiny ve státě a probíráme nyní ty územní menšiny u hranic států.

Ono je totiž zase trošku něco jiného, když jsou ty menšiny obsažené po celém území státu a leckdy již i asimilovaly s původním obyvatelstvem nebo pokud silně procentuálně převládají v nějaké pohraniční oblasti určitého státu a mají se pozitivně sžít s nějakou státní majoritou a pochopitelně přijmout její zákony.

. Takovým nejbližším želízkem v ohni je maďarská menšina na Slovensku, o které jsem našel krásný článek mapující celou tu historii ne vždy lehkého soužití  v jednom státě.

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2008/cislo-1/madarska-mensina-slovensku.html

http://soutok.blogspot.com/2013/12/soutok-v-karlovych-varech-vlakem-super.html

Jistě sami vidíme ten kontrast, že jsou menšiny a menšiny. Některé jsou nenápadné a ani si je mnohdy neuvědomujeme, nebo nemáme moc důvod je diskutovat a jiné prostě nejen novináře, nebo i televizi zaujmou.

Nyní se tedy mediálně opět přetřásá situace na východě Ukrajiny a zdá se, že to je přesně to, o čem je ten dnešní článek zde. Ačkoliv vím, že její východní hranice je tady pro nás až neskutečně daleko, tak mě napadlo po letech opět udělat jedno měření. a vězte, že vzdálenost z Prahy do Donbasu je 1800 km. To je tak daleko, jako do španělského hlavního města Madridu. Neuvěřitelná vzdálenost, která by v měřítku lidnaté Evropy směrem k západu vedla přes dvě území evropských mocností.

 Ano, jezdí k nám za prací i novým životem lidé z Ukrajiny, ale téměř vždy jsou to potomci předků, kteří byli v letech 1919- 1939 občany našeho státu v tzv. Podkarpatské Rusi ve vzdálenosti ,, pouhých" 600 - 850 km vzdušnou čarou od Prahy. A vy víte, že Soutok je občas zvědavý a zejména rád se ptá na různých místech odkud kdo je :-).

Zajímavým státním útvarem je pak Švýcarsko, kde máme tzv. kantony s převládajícím buď německým obyvatelstvem ( východ země), francouzským ( západ). italským i rétorománským obyvatelstvem  ( jih), který funguje na bázi federace.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0v%C3%BDcarsko

Inu, svět je zajímavý a podobně i historie, různé národnostní menšiny a četná státní zřízení. Pokud vás takové téma zajímá, tak vězte, že jsou u nás knihy, kde se dozvíte, kam se všude v historii zejména v minulosti migrovalo zase od nás. Hodně často i na Ukrajinu a do Ruska, ale osudy našich lidí se tam odvíjely podle toho, kdo byl zrovna v těchto státech u moci a nikdy to nebylo zrovna lehké.

Přišlo to jako zpráva z čistého nebe už někdy ve čtvrtek. Prý máme v Mělníku na autobusovém nádraží prodejnu ruských a ukrajinských potravin. Otevřeno je každý den od 10.00 do 20.00, v sobotu a v neděli od 11.00 do 20.00. Zatím je vstup stále ještě s respirátorem a do prodejny smí vstoupit maximálně 3 lidé. Sortiment  potravin i tekutin je dle doslechu prý velký, ale osobně jsem podnik nenavštívil.

Původně jsem nechtěl jít vůbec ven, což má do značné míry na svědomí vítr a proměnlivé počasí, ale nakonec jsem krátce před západem slunce vyrazil, abych měl co nejrychlejší představu, jak místo vůbec vypadá.

Málem bych zapomněl. Prodejna shání na telefonním čísle ( na dveřích) prodavače.

Pěkný zbytek soboty a neděle je ještě ve hvězdách :-).



Zdroj: Soutok

Únor 12, 2022

16:31

 


Na vršku leží pevnost Königstein, dole je stejnojmenné městečko a v popředí železnice DB v sousedství řeky Labe. Záběr je vyfocen z jediného krátkého silničního úseku, který mi na celém úseku mezi Děčínem a Drážďany přišel do cesty. Zbytek byla cyklostezka.

Včera jsem se v jednom komentáři dočkal  anonymní reakce, že je prý poslední článek moc dlouhý. Asi to budilo u čtenáře dojem proto, že mezi odstavci nebyly ty typické obrázky, které nejen články, ale ostatně  mnohdy i knížky poněkud vylepší a na Soutoku je rád do článků zařazuji.

To mě docela motivovalo k tomu, abych utvořil článek spíše s odkazy. Jednou mojí zálibou je určitým způsobem historie a zeměpis. Samozřejmě mě těší, když znám i něco patriotského z regionální historie, nebo aspoň vím, kde ty materiály pro případné osvěžení paměti najdu, ale to je jen jedna oblast historie.

Pak je tu historie, kterou se především učíme ve školách a ta má ještě své určité oblasti, které se buď vyučují jen velmi okrajově, nebo o nich prakticky nevíme. Vzpomínám třeba na televizní soutěžní reality show Výměna manželek, kde si díky jednomu dílu uvědomila celá řada lidí, že také vůbec někde v Rumunsku existuje nějaký Banát, kde se domluvíte dokonce česky, jen se tam trošku pro někoho od nás příjemně zastavil čas.

https://www.banat.cz/

Labe a v pozadí kopec opravdu krásného tvaru jménem Lilienstein.

Mě osobně zasáhla jiná příhoda. Prohlížím si tak začátkem 90. let Ottův historický atlas, když si povšimnu jakéhosi výběžku do Saska v oblasti města Děčín. Kde by mě jen do té doby napadlo, že má území dokonce 200 let nepřerušenou historickou vazbu na České království a nazývá se Donínskem podle dnes saského města Dohna. Právě zde najdete město se zvučným staročeským názvem Perno ( saská Pirna) i opravdu krásný kopec Lilienstein.

Uvidíte, že až tam někdy přijedete třeba i na kole, tak ačkoliv budete v zahraničí, tak se díky blízkému přeshraničnímu Česko- Saskému Švýcarsku a právě Donínsku budete tady jen kousek za hranicí cítit tak nějak podobně dobře i zvláštně, jako v blízké Horní Lužici, kde užívají mimo úřední řeči i jazyk nám celkem srozumitelný.

https://palba.cz/viewtopic.php?f=269&t=8088

https://cs.wikipedia.org/wiki/Don%C3%ADnsk%C3%A1_p%C5%99e

Když už jsme u té historie, a že právě pro nás je Karel IV. takovým mělnickým otcem, tak nesmíme opomenout i bavorské území s historickým názvem Česká Falc. Zde je ta vazba sice mnohem kratší a dala by se časově přirovnat v délce k Zakarpatské Ukrajině, ale nelze ani přes rozdílné století tento fakt přehlížet, byť ji Karel IV. vyměnil později za Braniborsko.


Krásná Lípa je se svým domem CHKO Česko - Saské Švýcarsko i místním pivovarem ( čelně na snímku) důležitým vstupním bodem do oblasti.

http://soutok.blogspot.com/2020/01/jeden-den-napad-druhy-den-skutek-takovy.html

Žijeme dnes i přes momentálně nepříliš příznivou covidovou politiku v EU a máme k Bavorsku v mnohém velmi blízko, tak proč si vedle krásného Řezna i Pasova, kam se snadno dostanete na jednodenní výlet i vlakem, a kde potkáte v sezóně  řadu krajanů i společenských tamních občanů, tak proč si Českou Falc také nepřipomenout ?

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_Falc

Dnes nám jezdí přes Mělník autobusová linka číslo 400 PID a ačkoliv často končí v Novém Boru pod Lužickými horami, tak pár spojů jede přímo až do Šluknovského výběžku. Tam je ovšem  z našeho města cenově mnohem výhodnější cestovat ráno na celodenní jízdenku DUK po železnici se dvěma přestupy ( Ústí nad Labem a Děčín) a ještě si můžete vybrat, zda do něj pojedete přes Krásnou Lípu, nebo linkou U28 přes Sasko.

https://soutok.blogspot.com/2013/10/vy-tak-krasne-pisete-napiste-nam-pro.html

Léto na pomezí Lužických hor a Šluknovského výběžku. Pohled od Jedlové směrem k Varnsdorfu nabídl i podstatně bližší romantický záběr.

Šluknovský výběžek se ve středověku jmenoval Záhvozd a možná vás překvapí, že jeho pozdější vnější kolonizace neprobíhala ze Saska, ale z Durynska, Horních Franků v Bavorsku a dokonce až z Nizozemí. Tak, jako u nás máme například oblast, kde se říká Česká Kanada, nebo Česká Sibiř, tak tady máme i méně známé, ale poetické České Nizozemí.

https://www.kudyznudy.cz/aktuality/svetovecesko-a-sluknovsko-temer-nezname-ceske-nizo

Ze Šluknovského výběžku pak ještě vybíhá do saského území takový nenápadný, ale docela hluboký výběžek, který najdete severovýchodně od města Šluknov. Kdysi v něm stála až do roku 1960 naše nejsevernější obec, kterou později vystřídala osada Severní v obci Lobendava. Dnes území patří stále ČR a do dnešních dní se zde zachoval hřbitov, vodojem ( obojí zrekonstruováno) a kříž, kde probíhají srazy bývalých rodáků především německého obyvatelstva.

Zhořelec je německo- polským městem nad řekou Nisou pramenící nedaleko Jablonce nad Nisou. Jeho historická část v Německu je úchvatná.

Vede sem od Šluknova podobná polní cesta, jako z Mělníka- Blat do Hleďsebe. Nejprve jdete otevřenou krajinou s výhledem na několik rybníčků. Samotný výběžek je zprvu zalesněný. Přecházíte tu přes most takzvanou peážní trať, která je nejsevernější železniční tratí na našem území. Jde o železnici DB a nikdy tu vlaky nestavily. Protože se výběžek k severu ještě mírně rozšíří do podoby hlavy větrného draka, tak si povíme ještě o jedné specialitě. Asi  1 500 metrů protéká německá řeka Spréva našim výběžkem a z toho je 800 metrů říčkou pohraničí.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fukov

Aktualizace 13.2. 2022 v 18.10 : Tak vypadala dnes již zaniklá obec :

http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=9860

O Lužici a zejména o Horní Lužici jsem tu již také psal. Zejména doporučuji navštívit města Budyšín, Zhořelec a Žitava.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C5%BEice

http://www.luzice.cz/

http://soutok.blogspot.com/2014/02/nejkrasnejsi-mesta-na-severu-ceskeho.html

http://soutok.blogspot.com/2014/02/nejkrasnejsi-mesta-na-severu-ceskeho_21.html

Budyšín. Hlavní město Horní Lužice. (Bautzen)

Na tomto území je zajímavá nejen jeho historická vazba na Čechy a i obě slovanské řeči vedle úřední němčiny, které nám jsou mile téměř srozumitelné, ale především i fakt, že jde o území, na které bychom po absenci Lužických hor ze severu našeho okresu téměř viděli a kde se příjemná příroda snoubí s historickou výstavností tamních měst.

Česká republika má různým způsobem vazbu na celou řadu území, ale dnes jsem vybral ty, které nám jsou nějakým způsobem nejblíže a lze je celkem relativně jednoduše při určité snaze navštívit.

Pěkný víkend !

Zdroj: Soutok

Únor 9, 2022

20:11

 

Posledně jsem se tu přiznal, že jsem se začetl do posledních odborných publikací týkajících se období husitských válek, které se zrodily především k připomínajícímu se 600 letému výročí smrti Jana Husa. Když jsem tu literaturu četl, tak jsem musel pochopitelně i vzpomenout na školní léta, na onu slavnou trilogii, která se tenkrát objevovala každoročně v televizi, ale i na to, že jsme to nijak do hloubky neřešili.

Prostě to tehdy budilo dojem, že tam parta obyčejných a spoře oděných tuzemských lidí vypráskala pod vedením šikovného válečnického taktika kožich nafoukaným a těžce do železa oděným válečným profíkům ze zahraničí, kteří to tu snad i chtěli srovnat všechno se zemí. Pochopitelně, že ten pohled byl nyní s odstupem let jiný, protože člověk již zase s odstupem času přemýšlí jinak a studuje tu situaci i více do hloubky.

Snažíte se zamýšlet nad tím, jaký asi tehdy mohl vůbec být život člověka, když si ani trochu nemohl být jistý životem. Paradoxně bylo úplně jedno, zda ti lidé žili pokojně v klášterech, nebo někde obdělávali pole a sklízeli úrodu, protože vždy odněkud přijela nějaká ozbrojená banda, která je v,, nejlepším případě" připravila pouze o potravu a zásoby.

Není proto ani divu, že jedinou schůdnou budoucností tak byla zřejmě věčná válečná i loupežná činnost, která tak byla tou nejjednodušší i zaručenou sklizní a zároveň dávala v případě úspěchu paradoxně největší šanci na přežití. Jde sice o ukázku ze středověku, ale na druhou stranu vidíme i dnes často v televizi, že jsou na světě území, kde chodí chlapi neustále ozbrojení a občas k nějaké té přestřelce dojde. Jen zbraně se změnily, ale historie je prostě stále poučná a vždy nějakým způsobem i současná.

Ještě předtím mě však docela zajímalo období křížových výprav do Svaté země. Evropa se totiž shlédla ve svých válkách velmocí, nebo v době zámořských objevů a budování kolonií, ale 200 let trvající kapitolu návštěv Svaté země připomíná spíše jen stručně a nejde také pro nás Evropany o žádné slavné období, ale spíše naopak.

Nebudu nijak zastírat, že ten zájem značnou měrou kdysi oživil velkofilm Království nebeské z roku 2005 a je to přesně ukázka toho, jakou obrovskou sílu mohou mít média. Lidé jsou dnes tací, jak to vidí v médiích, a tak se vyvíjí i naše mládež a naše budoucnost.

 https://www.csfd.cz/film/178906-kralovstvi-nebeske/prehled/

Film je vlastně opět svým způsobem podobný těm krásným dobrodružným a napínavým válečným příběhům, ale pochopitelně nemůže do hloubky ukázat, co všechno bylo tenkrát ve hře. Hlásíme se k Západu Evropy a i naši lidé občas vykročili, aby se připojili ke křížovým výpravám do Svaté země. Nechci tu dělat další reklamu světovému bestselleru, ale i tady se objevují situace, které by jen povrchně seznámený zájemce o téma nemusel vůbec očekávat.

Vždyť souboj o Svatou zemi měl být především válkou kříže a islámu, a když se podíváte na mnohem pozdější zámořské koloniální dějiny, tak snad ani nepochybujete, že obyvatelé Evropy byli na vzdory několika nájezdům asijských hord považováni za největší dobyvatele. To jen podtrhuje již dávné tažení Alexandra Velikého až téměř do Indie, jakož maximální rozloha Římské říše v roce 116 n.l.

A tak vás možná překvapí, jakou obrovskou úlohu již na půdě Evropy mnohdy sehrála nevraživost obou částí původní velké říše a těžký náboženský fanatismus zástupců západní části ke všemu, co vybočovalo z jejich náboženských představ. Drancování začínalo již v Evropě Nakonec sehrály obrovskou roli i osobní ambice a nároky na určitá území ( vzniklé křižácké státy na Předním východě) vůdců jednotlivých bojových skupin, kteří se s přibývajícími léty byli stále méně ochotni vzájemně vojensky podpořit v boji proti původnímu a nejdůležitějšímu nepříteli.

Kniha toho čtivým způsobem říká mnohem více a poukazuje i na fakt, že dobyvatelé ze Západu byli výstavností tamních měst i služeb doslova unešení, ale to už je jen informace pro vás potenciální čtenáře. Stejně tak, jako jsem v úvodu tohoto článku naznačil, že historie může mnohdy pasovat i na současnou situaci, tak to nyní mohu jen zopakovat. Nebo snad máte pocit při pohledu na současné dokumenty z blízké i vzdálené Asie, že by se něco nějak výrazně od minulosti odlišovalo ?

Zdroj: Soutok

Únor 6, 2022

22:56

 



Také jste se někteří podívali v sobotu večer na reprízu medailonku Michala Davida a zavzpomínali na dobu, kdy jsme byli mnohem mladší a hudba všeobecně byla asi tím, čím je dnes možná pro mnohé internet ? Ať už jste se tím obdobím jen protančili, nebo si stoupli na prkna a aspoň chvíli se vžili do role hudebního idolu mladých lidí, tak mi dáte asi za pravdu, že je to hodně jiný život, než většina z nás žije.

Vím, že to zní velmi komicky, ale už dávno mě tak i napadlo, co by tomu asi takový Freddie Mercury, Tina Turner, nebo snad i Madona řekli, kdyby to tady u nás viděli, když  dva první jmenovaní nakonec tak nadchlo  Švýcarsko ? Ale je docela možné, že vůbec nic :-). To mě tedy včerejší televizní reportáž z Českého Švýcarska  udělala radost velkou a pokud jsem to dobře pobral, tak prý tam je v sezóně až půl milionu návštěvníků a je to až alarmující.

Nechme však již televizi i rozdílnost lidských životů být a podívejme se dnes na jeden povinný předmět jménem Vlastivěda, později Dějepis a nakonec Historie. Nevím, zda je to jenom můj osobní dojem, ale mám pocit, že nás chlapce vždy tak nějak více oslovila nějaká ta bitva, válka, nebo rozrůstání říší, než učení o kultuře, různé prosperitě apod.

To přinesla až 90. léta 20. století, kdy jsme sice byli mnozí již dávno ze školních lavic, ale bylo třeba obdivovat překrásné barevné encyklopedie, které předcházely, nebo šly ruku v ruce s často zajímavými zahraničními vědeckými dokumenty. Ty nakonec doplňovaly i zajímavá DVD pojednávající o různých kulturách, vynálezech, záhadách a nakonec došlo i k mnoha megafilmům, které nám měly připomenout důležité okamžiky dějin na naší planetě, mezi které patřily i slavné bitvy.


Přesto se najdou lidé, kteří nedokáží pochopit, jak se může vůbec někdo historií aspoň občas zabývat a žijí i představou, že jsme ty základy přece dostali v ZDŠ. Jenže, když se do té historie občas začtete, tak zjistíte, že nám ty základy byly podány tak, abychom se v téma aspoň trošku vyznali a přitom odbornější pohled je mnohem složitější a přináší i četná překvapení.

Jednou jsem se tu dostal před lety do jisté zajímavé diskuse, kdy jsem se pohoršoval nad tím, že mi nepřijde zrovna moc spravedlivé, když dají voliči volební hlas nějaké straně, která může prosadit nějaký zákon, ale to se ji nepodaří, protože několik málo jejich členů překvapivě odejde pryč, nebo hlasuje proti vlastní straně. Zjednodušeně bychom řekli, že ti politici vlastně tu svoji stranu poškodili, nebo ji při hlasování zradili.

Přitom jsem se v diskusi dozvěděl, že tak na věc nahlížet nelze, neboť každý politik má prý právo i v rámci strany na svůj názor, a tak přeci vznikají uvnitř stran různé názorové frakce, které však v konečném důsledku, či hodnocení od voličů ve veřejných médiích straně neprospívají. Je jinou věcí, jak se strana k takovým svým členům nakonec zachová ( mohli být před hlasováním třeba i koupeni) a je jinou věcí i to, zda si vy jako voliči myslíte, že by se to nemělo vůbec stát, nebo že to naopak k politice patří.

A o to zajímavější je mnohdy studium dějin, které nám jsou podávány vlastně občas zjednodušeně a přitom bychom se divili, pokud tedy dáme na spisy odborníků. Podíval jsem se tentokrát mimo jiné na historické období, které se u nás kdysi proslavilo právě díky slavné husitské trilogii, ale knižně jsme se s ním nijak nesetkávali. Světové a evropské dějiny jej považují za nepodstatné dějství ve středu Evropy a u nás si husitství novodobě získalo nálepku období, které kromě drancování země nepřineslo žádný přínos.

Přesto jsme si však v roce 2015 připomněli uplynutí 600 let od smrti Jana Husa a k tomuto výročí přišla i určitá odborná literatura. Divili bychom se, jak moc se tenkrát i opakovaně převlékal kabát na straně vyznavačů kříže, ale i kalicha. Šokovat vás zaručeně bude i fakt, že o život  z rukou vrahů byli mnohdy připraveni třeba i jen náhodou lidé stejného vyznání, nebo byly běžně upáleny ženy i děti, kteří vůbec netušily, proč mají zemřít.

Pokud jde o drancování, tak tady se pochopitelně mísil odpor k těm církevním hodnostářům, kteří bohatli  a zároveň i jistá nutnost, aby člověk nezemřel hlady.  Může nám to připadat barbarské, ale vlastně už v samém prvopočátku lidských dějin se setkáváme s přepadáváním jedné skupiny druhou za účelem snadnější obživy, nebo i vlastního přežití.

To by dnes z té odborné a možná až překvapující historie stačilo a ještě se podívejme, jak to v tomto nevalném úvodu února vypadalo na sledovaných stavbách. Mělník už není téměř vidět :-). Do záběru mi opět přišel blízký sloup cen pohonných hmot, a tak mohu napsat, že se nám ceny zase trošku zhouply. To si ostatně mohou zájemci porovnat s nějakým starším článkem.

Pohodový vstup do druhého únorového týdne !








Zdroj: Soutok

Říjen 17, 2017

08:57
Mělník – Regionální muzeum na náměstí Míru hostí v sobotu 28. října Den středočeského kraje.
Kategorie: Zpravodajství
08:54
Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.
Kategorie: Zpravodajství