Tip: Chcete i Vy mít svůj banner nebo komerční inzerát na tomto webu? Napište nám na [email protected].
Muzeum M

Zpravodajství

Březen 7, 2021

20:06

 

Jsou lidé, kterým okolí jejich bydliště vůbec nic neříká a s velkou pravděpodobností je někde venku na veřejném prostranství jen těžko potkáte. Možná, že jim cestování vůbec nic neříká. Pak máte docela početnou skupinu těch, kteří se alespoň občas projdou po katastru města, nebo si zajedou někam do okolí. Další skupinou jsou tací příležitostní tuláci, kteří se sice rádi prochází po domově, ale třeba už jen tento záběr jim říká, že náš život a okolí je pestřejší.

Pro mě má tento snímek hned několik tváří. Když překračuji různé ulice a přejezdy, tak si často uvědomuji, že se na okamžik ocitám na místech, kde se může člověk skutečně zastavit jenom na chvilku, ale na neobvyklé foto pak může hledět tak dlouho, jak jenom chce :-). Většina lidí se do těchto směrů za účelem kochání se zpravidla moc nedívá, ale když do nich pohlédnete, tak vidíte, že to má určitou pocitovou hloubku i určitý námět.

Zrovna včerejší sobota byla takovým zvláštním dnem, kdy nám slunce ukazovalo, jak umí být na světě krásně a přitom jde o takovou prostou cennou maličkost, která k nám přichází sama. Zvláštní bylo i to, že sice nešlo o žádné parádní výhledy, ale objekty měly až neobvyklou fotografickou ostrost, jak ještě uvidíte.

Pro mě má tento snímek ještě další dva levely. Železnice je tu symbolem cestování, dobrodružství i vzdáleností, a tam v dáli na obzoru krásně vidíte siluetu kopců Českého středohoří, které jsou věčnou pozvánkou k různým výletům a toulkám takřka kamkoliv.

Konečně je to i cesta do dětství, neboť přes tento přejezd jsem dlouhá léta aspoň 2x denně chodil.

I ze samotného historického centra se lze dívat krásně k severu a z ochozu mělnické věže můžete hledět dokonce na Bezděz, Ještěd a možná i do Krkonoš ( poslední osobně neověřeno), ale tento pohled má zase úplně jinou pocitovou rovinu. Prakticky každé auto, které tudy jede, tak v mnoha případech projíždí i kolem lesa na obzoru, aby se potažmo třeba vydalo do Kokořínského Dolu, nebo do obcí, které jsou buď na levém hřebenu od něj ( Střednice, Vysoká, Kokořín atd.), či na pravém ( Střemy, Nebužely, Mšeno ...) .

 Je to takové výpadové okno k severu, které může končit v našem okrese, ale také může vést cesta mnohem dále. Cyklistické trasy z našeho města, nebo i do něj vedou poněkud jinak, ale pro automobilismus je tato silnice k cestám do vyjmenovaných směrů celá léta jednou z nejdůležitějších a nikdy nepostrádala ani autobusový provoz.

Mělnická Blata, to není jen automobilová silnice, ale i plno poklidných ulic bez života s domy, které v některých případech ani za 50 let nezměnily svoji tvář. Teprve nedávno zde došlo po určité aktivitě místních občanů k vyasfaltování posledních propojovacích uliček. Blata čeká velká sláva, která se snad bude aspoň trošku podobat tomu, co jsem tu vyfotil v roce 2012 ....

http://soutok.blogspot.com/2012/06/slavnostni-pruvod-hasicu-v-melniku.html

...., avšak takováto zpráva zní v dnešní době poněkud divně.



Na tomto snímku právě vidíte tu neskutečnou fotografickou ostrost, kterou nám včerejší podmínky nabídly. Opravdu povedený záběr na budovy historického středu na mělnickém kopci, který je pozůstatkem druhohorní činnosti. Dole máme již zmíněná Blata, před kterými najdete v levé části snímku tamní zahrádkářskou kolonii a v pravé části nám vyrostlo množství novostaveb.

Podobná situace je i ve Velkém Borku, kde jsou již připraveny nějaké parcely ve směru k Mělníku.




Pan Lojka píše na svém FB o historii Mělníka a přišel také s reklamou na outdoorovou výstavu v centru města na téma voda. Výstava má ještě celkem čas, ale je to všechno dobrá motivace. Na Blatech za zahrádkářskou kolonií právě v této věžičce totiž pramení potůček Světice, který byl v letech 1870 - 1971 pitným zdrojem pro město. Vlastní pramínek vyvěral na povrch z roury v Blatecké ulici kousek za tratí.
Kdysi kolem něj vedla úzká pěšinka přes luka do Starých Rousovic, která dnes již neexistuje stejně tak, jako lávka přes strouhu, ale o všem tom dění docela pěkně vypovídá informace ...
https://mapy.cz/zakladni?x=14.4979381&y=50.3488327&z=17&source=base&id=1852415

.... z mapy.cz .
https://www.estudanky.eu/5314-pramen-svetice

To jsme se již přenesli přes Staré Rousovice a Rousovice k Hadíku , kde máme krásný památný dub jarní. Také vám trošku připomíná slavný Oldřichův dub v Peruci ?

http://soutok.blogspot.com/2021/01/mate-spatnou-naladu-nebo-si-pripadate.html

Včera jsme se již podívali na cyklostezku u Labe i na hřbitov. Co si dát za snímek na závěr článku ? Včera bylo sice v dáli vidět pohraniční Krušné hory, ale bylo to takové hodně slabé. Dnes už ta viditelnost byla zlá, tak si dáme pohled na blízkou novou dominantu, která se tento měsíc otevírá provozu, a kterou mnozí užijeme.

Díváte se pochopitelně na most u Vrbna a přesně takto se jeví od vily Karoly. Včera se od oblouků odráželo kouzelně slunce, ale byl to takový šajn, že se mi most na slepo v hledáčku nepodařilo dostat do záběru.

Pokud to snad někdo nevíte, tak máme přestěhovánu městskou knihovnu z vily Karola na Karlovo náměstí a staronová budova dostala zajímavou a vtipnou výzdobu, byť se zřejmě zřekla toho klasického pohledu okny ven a tím i přirozeného bílého světla ...


Více v článku :

https://www.facebook.com/photo?fbid=10159732399065809&set=a.461760410808

Když se objevil na přelomu tisíciletí počítač a přišly i takzvané e-knihy, tak se zprvu myslelo, že je to možná konec klasické knihy, která zabírá svým objemem místo. Jenže, klasická kniha má pro mnohé lidi svoji duši, neničí oči, máme k ní mnozí letitý citový vztah, cítíme ji jako lákavou hmotu a pohled na hřbety knih v knihovně, které jsou plné moudra života, jenž nás obklopuje, to je pro mnohé čtenáře silný zážitek.

Tento efekt plyne z toho, že ačkoliv máme zejména v podobě současné mladé generace k virtuálnímu světu blíže, než kdykoliv v minulosti, tak právě ty vědecké knihy nám říkají to, co mnozí cítíme, že pro správný styl života potřebujeme krásný hmotný reálný svět, který si pomoci smyslů převádíme do duchovního bezčasového prožitku jenž je v nás tak dlouho, jak byl prožitek silný.

Poklidný, pohodový a úspěšný vstup do druhého březnového pracovního týdne !





Zdroj: Soutok

Březen 6, 2021

18:35

 


Mgr Adolf Nusl zemřel 3.3.2021 ve věku nedožitých 84 let.

Pana Nusla jsem jako třídního nikdy neměl a dokonce v naší třídě  relativně oblíbený dějepis jenom suploval za skvělou učitelku historie paní Řehůřkovou, ale i těch několik hodin stačilo k tomu, abych si ho jako dalšího kantora oblíbil. Ostatně, který z našich učitelů nebyl skvělý ? Tím je naše generace doslova pověstná, že jsme měli k učitelskému sboru kladný vztah, a to i tehdy, když jsme často po právu dostali nějakého toho buráka za krk, nebo dokonce i políček.

Léta jsem pak pana učitele neviděl, až jednou, když jsem dostal asi dvoudenní práci v ZŠ Kly- Záboří. Bylo to někdy v roce 1996 ( opraveno datum 7.3. v 15 hodin)a byly prázdniny. Z krásné starobylé školy poblíž neméně krásného kostelíku ( oboje by se našlo na fotografiích v archívu a kostelík tu mám dokonce často focený v rámci svých osobních akcí ,, Po stopách přívorského vladyky Beše.") jsem byl celý nadšený a vrátil se do dětství.

Staré školní budovy mají své genius loci. Matně si vzpomínám na starobylé schodiště u vchodu, kterému dominovaly zmenšeniny soch Velikonočního ostrova ...

https://cs.wikipedia.org/wiki/Moai  To mě jakožto příznivce záhadných krás našeho světa tak nějak dostalo.

V patře se pak s námi přivítal ředitel školy pan Mgr. Adolf Nusl (  zde řediteloval  v letech 1991 - 1998, jak píše kniha Kdo byl a je kdo od Miroslava Siegla i bakalářská práce  Marcely Senftové ..Historie základní školy v obci Kly).

Pan ředitel měl samozřejmě radost, že si jej po tolika letech pamatuji a oba jsme tak trošku zalitovali, že ta známost nebyla větší, což se někdy stává. Mimochodem, kromě soch jsem pochválil hlavně ještě krásný klasický kabinet přírodopisu, kde nechyběla nějaká vycpaná zvířata, studijní lidská kostra a nějaká ta mapa, či obří nástěnka s Mendělejovou  soustavou prvků :-).

Pana Nusla jsem měl ještě jednou v životě vidět. Již to bylo po roce 2000 a setkali jsme se jen nedaleko soutoku Labe a Vltavy. Kdo jste onoho muže s typickým plnovousem znali, tak vězte, že právě dnes jsem našel na hřbitově i jeho parte.

Čest jeho památce a pozůstalým upřímnou soustrast.


Takovou zajímavostí je že nám v pásmu DAB+ přibyla další stanice, která má pomoci při popularitě pásma DAB+ . Rádio Západ je v nabídce západočeského operátora RTI.cz a na Mělníku hraje buď z kanálu 5A ( Praha- Strahov), nebo 9C ( Klínovec), případně ještě z 5B ( Příbram, Plzeň, Toužim). Posluchači je to naprosto jedno, protože prostě jen proscanuje rádio, vybere stanici ze seznamu a poslouchá. Když chce vědět technicky více, tak mu menu ukáže datový tok, chybovost, přijímaný kanál atd.
Za mě velké zklamání oproti Hlasu Prahy. Pořád se tam jenom hrají nějaké nové písničky, jako na Fajn, či Hitrádiu, vůbec se tam nemluví a stanici mohu ocenit jedině díky slade-show ( rádia s barevným displejem).
Převládají obaly desek a portréty zpěvaček, skupin, ale již jsem tam viděl i nějaké psané články, a co mě docela dostalo, tak to jsou záběry z on-line kamer ( Přimda, Klínovec, Plzeň atd.) Jenže nejsem doma celý den a viděl jsem tak jen noční záběry, které nejsou pochopitelně žádným zázrakem pro koukání.
Je to tedy hlavně pro mladé posluchače a celkem chápu, že teď leckde chybí jakákoliv společenská činnost, ale na druhou stranu tu lze přece něco říci o krásách krásného kraje, nebo si poslechnout nějakou výpověď lékaře z velmi postižených míst republiky.

Nakonec tu mám něco z místního RMM ( Regionální muzeum Mělník). Tam se nyní nepodíváte, ale přece jen lze něco vidět přes internet.

Zdravíme Vás z mělnického muzea s březnovými novinkami:

S radostí Vám představujeme dlouho očekávané druhé vydání publikace Pověsti z Kokořínska, Mšenska a PodbezdězíMuzeum je vydalo ve spolupráci s MAS Vyhlídky znovu po 25 letech. Tajuplným příběhům vdechly život ilustrace Olgy Vychodilové...

Knihu lze objednat zatím na dobírku (cena 200 Kč + poštovné) na: [email protected], tel. 315 630 932.
Po rozvolnění stávajících vládních opatření plánujeme otevřít muzejní výdejní okénko.
Ukázky z publikace a další informace naleznete zde.




 

Právě pro Vás připravujeme výstavu Léta s paletou. Svá díla představí Jaroslav Mokrý - krajinář a portrétista z Lysé nad Labem. Vzhledem k opatřením proti šíření koronaviru bude výstava k vidění online.

 



Tradiční Velikonoční jarmark a Vynášení Morany bohužel letos opět neproběhne.

 

Přejeme Vám klidné předjaří v neklidné době a pevné zdraví
Mělničtí muzejníci     


Pěkný víkend ! 


Zdroj: Soutok
16:56


 Dokud člověk musí chodit někam do zaměstnání, nebo snad v současnosti ještě lépe řečeno pro někoho pracuje, tak se na něj pochopitelně vztahuje celá řada úkolů vycházejících od zaměstnavatele. Ten zase nemůže ignorovat různá nařízení vlády, a tak bylo v právě uplynulém pracovním týdnu v mnoha mělnických podnicích přikročeno k rychlému testování zaměstnanců.

Úkol zněl jasně. Je třeba vykázat k příslušnému datu v příštím týdnu aktivitu. Tedy, že se na úkolu daném vládou skutečně zapracovalo. Ovšem, sami víte, že když má být v této zemi uděláno něco rychle, tak je z toho téměř okamžitý kolaps. Nejrychlejší cesta k úspěchu a splnění prvního kritéria tak vedla přes individuální registraci zaměstnanců v testovacích stanicích pomocí on-line zaregistrování.

Tam však rozhodovaly doslova minuty, které ukazovaly, zda se zaregistrovaný dostane na řadu ještě někdy počátkem nastávajícího nového pracovního týdne, nebo až v jeho druhé polovině. Pak měly jednotlivé firmy konečně čas shánět někoho, kdo by se dostavil osobně aspoň na provedení prvních testů, přičemž bylo samozřejmě jejich zájmem, aby došlo k vzájemné jednotýdenní spolupráci na delší období.

Firmy, které se začaly starat včas měly záhy poměrně úspěch, což s potěšením kvitovali jejich zaměstnanci. V současné době se zřejmě nejčastěji provádí testy výtěrem z nosu a dle laické veřejnosti koluje názor, že v jednom případě je sondážní tyčinka vedena pouze na krajíček nosu a zejména ve zmíněných stanicích je to prý hlouběji.

Po prvních  firemních testech si tak  při radosti z výsledků někteří lidé potřásli s úsměvy pravicí a rušili on-line objednávky na antigenní testy v odběrových veřejných stanicích. Ovšem, s výsledkem se také dostavily nové otázky : ,, Co bude dále ? Znovu to samé ? Opět výtěr z nosu ? Je to vůbec zdravé toto činit každý týden ? Bude to aspoň tak  stejně nepříjemné, nebo snad horší ?"

Když nic jiného, tak si může řada lidí v tuto chvíli říci, že to momentálně zkrátka nemáme. Jenže, jak jsem tu již psal, tak to si mnozí myslíme již měsíce, že když nemáme příznaky a ráno nám před začátkem zaměstnání nikdo žádnou teplotu nenaměří, tak jsme s velkou pravděpodobností negativní. Je tedy nadále otázkou, zda má toto všechno smysl.

Ono se totiž ukazuje, že je to o osobním přístupu každého z nás a vláda tu pasivní  občanskou obranu zřejmě moc neovlivní. Již jsem slyšel názor, že i kdyby některé firmy na 14 dní uzavřely svoji činnost,  tak, jak si to přejí některé lékařské kapacity a odbory, tak by stejně chyběla záruka, že všichni lidé budou opravdu doma a nebudou se potkávat někde venku třeba i bez roušek právě tak, jak je tomu na obrázku, kde je někdo měl a někdo ne.

Je rovněž poukazováno na spoustu ekonomických ukazatelů, které jsou proti uzavření podniků. Navíc se nám tu čerstvě objevily další myšlenkové směry a i poměrně lehký průběh covidu-19 u exprezidenta Václava Klauze jistě sehraje svoji mediální roli. Ukazuje se, že někdo má štěstí, jiný smůlu a není to jen o věku. Dokonce jsem viděl kritiku, která kritizuje to, že se přednostně očkují lidé, kterým je prý 80+, a kterým se podle komentářů prodlouží život tak maximálně o měsíce, což je prý neekonomické.

Obrázek v úvodu článku je z dnešního sobotního odpoledne. To bylo řečí, že vyasfaltováním cyklostezky pod cukrovarem došlo k mnoha škodám a právě dnes po vydatných deštích se ukázalo, jak je ten asfalt skvělý. Dokonce jsem tu zaznamenal i několik maminek s kočárky. Jen je do budoucna škoda, že ten barák tam na Hadíku ( kdysi dávno restaurace u přívozu a v 80. letech stánek s nápoji a zmrzlinou) má daleko k poděbradské restauraci Cidlina ( na soutoku) a hlavně nemá podnikavého majitele, alespoň co do myšlenek restauračních a gastronomických služeb.


Tomáš Beneš zemřel v pondělí 1.3.2021 ve věku nedožitých 58 let.

Když zemře starý člověk, tak se to tak nějak očekává. Když je to někdo mezi 50 - 65 lety, tak je to tak nějak pořád brzo, byť víme, že žijeme v době zbytečného stresu, rakoviny a nakonec i toho covidu. Nezřídka tu pak máme i případy, kdy člověk odejde náhle, rychle, někdy snad i na nějakou hloupost, ale i to se bohužel občas stane.

Slovy klasika, která si uvědomujeme až s pokročilejším věkem : ,, Jsme tu jen na návštěvě."

Když je to někdo příbuzný, nebo někdo koho jsme znali, tak je nám vždy tak nějak divně, byť jsme toho člověka třeba i léta neviděli. Mnohdy může jít o kamaráda, nebo i o člověka, se kterým nás osud spojil v práci, a se kterým jsme se nejednou zasmáli nějaké společné příhodě, vyměnily si zkušenosti ze soukromí, nebo se zasmáli něčemu zábavnému z televize, což bývalo kdysi v době dobré zábavy a dvou státních programů zcela normální.

Vězte tedy, že nás nečekaně opustil člověk, který byl na Mělníku známý, jako podnikatel s vysokozdvižnou  plošinou. Mytí oken na obchodních domech na Karlově náměstí, výměny žárovek veřejného osvětlení a dalších služeb. Tomáš  byl sportovec v oblasti míčových her a zde by ho mohli znát nějací příznivci házené a basketu. Byl dlouholetým zaměstnancem firmy STS a posléze EMS.

Čest jeho památce za všechny, kteří jste ho znali a upřímnou soustrast pozůstalým.

Tolik  dnešní první článek a uvidím, zda spíchnu ještě jeden :-).



Zdroj: Soutok

Únor 28, 2021

21:33

 


Ani se dnes před 10. hodinou dopoledne nechtělo věřit, že je venku tak krásně. Pokud se nemýlím, tak jde snad o třetí víkend v řadě, ač byla tentokrát sobota slabší. Docela se mi povedlo vymyslet takový lehce smysluplný program, který byl motivován faktem, že bychom neměli  tuším minimálně následující tři týdny opustit katastr našeho města, a tak si ještě vyjedu.

Své sehrál i fakt, že jsou prý údajně konečně v pásmu DAB+ podmínky pro dálkový příjem, ale tady se mi  letos nějak nedaří a i jiní kolegové v ČR září častěji nad předpovědní mapou, než nad výsledky. Jestli na to jdu až moc pozdě, když je to údajně zpravidla nejlepší po ránu :-)? 

Tak se stalo, že jsem se po poledni opět ocitl za zámkem, kde byli znovu nějací výletníci, ale tentokrát se mi zdálo, že je jich méně, což mě trochu překvapilo. Chtěl jsem si dnes otestovat, jaké je to nosit respirátor a právě tady mi to přišlo, jako smysluplné místo. Jinak jsem tu pochopitelně nebyl kvůli výhledům do dálky, ale dopřát si kus příjemné atmosféry tohoto tolik milého místa a samozřejmě trošku proladit přijímač.


Pak jsem nechal rozeběhnout automobil na Hostín k vodárně, kde jsem potkal několik rodinek, které si sem přišli užít pohodu venkova, přírody, slunečních paprsků i určitých výhledů do všech světových stran. Zejména k severu, ale i k jihu se nabízejí výhledy do daleka. Na tomto snímku se prakticky díváte na pohoří, které odděluje okres Mělník a Středočeský kraj od Libereckého kraje. Vpravo pak jistě poznáváte siluety obou Bezdězů.
Ještě více vpravo v oparu jsem tušil Ještěd a za dobré viditelnosti odtud dohlédne až do Krkonoš. Ty sice dnes pochopitelně vidět nebyly, ale tady se nabízí určité srovnání s hvězdářstvím. Díky rádiu tu totiž můžete naladit několik polských rádií z krkonošského vysílače Sněžné jámy, který je jen necelý kilometr severně od pramene Labe a je od něj nádherný výhled daleko do Polska a dolů na dvě krásná karová jezírka.


Když jsem tu začátkem ledna vydal článek o Liběchovu a Václavu Levém, tak jsem si posteskl, že již několik let si říkám, že bych tam u Želíz v té přírodní rezervaci chtěl také jednou vidět ty bledule a sněženky. Moje pohodová jízda, která zase měla dobít autobaterii tak pokračovala posléze po romantické trase přes obce Mělnická Vrutice -Lhotka - Vysoká - Chodeč -Želízy.
Jak sami vidíte, tak to bylo určité zklamání. Samé staré listí a ani povalový chodník nebyl nikde vidět. Hlavně tu bylo bláto a cestou od Dolní Zimoře do Želíz, se ještě v zastíněných místech u skal držely malé oblasti sněhu.

Aspoň jsem vyfotil místní vodní prvky a byl nejvyšší čas se vrátit a trochu se připravit psychicky na pondělí. Nejsem vyznavačem jízdy v silném provozu a už cestou do Želíz mě napadlo, že se zastavím cestou zpět u Chodče a potěším se místem, kde se nachází menhir našeho okresu, který je uváděn mezi zájemci této problematiky, jako menhir domnělý.

O menhiru u Chodče jsem tu již napsal také řadu článků a je to vážně fešák :-). Hlavně mám však radost z toho, že tu opravdu za ta léta nezasáhla ruka vandalů. On tu většinou každý prosviští autem, provoz je tu minimální a ani to sem nikoho za ničím neláká. To je prostě jen místo pro romantiky a  rekreační cykloturisty, kteří mají pochopitelně své IQ o třídu výše. Abych to tedy nezakřikl.

Jak jistě čtenáři článků o tomto místě již vědí, tak na jeho vybudování má zásluhu také mělnické RMM. Aspoň něco v tomto smyslu jsem tu kdysi někde vyčetl. A než vyrazíme domů a uděláme tečku za 50 km dlouhou projížďkou, tak si ještě na posledním fotu užijme genius loci tohoto jakoby opuštěného místa a podívejme se na dva nejvzdálenější a nejvyšší vrchy CHKO Kokořínsko -Máchův kraj, kterými jsou Ronov ( vlevo) a Vlhošť poblíž obce Kravaře. Ty se nachází cca 27 km vzdušnou čarou od Mělníka a vidět je můžete i z některých míst v centru našeho města.
Úspěšný vstup do prvního týdne měsíce března roku 2021 a doufejme, že se s následujícím nestandardním obdobím nějak příznivě popereme.



Zdroj: Soutok

Únor 27, 2021

13:37

 

Lidé již mají na četná vládní nařízení opravdový vztek. Není to tak dávno, co jsme si občas kladli otázky : ,, Skutečně je to již neustálé téměř roční nošení domácích roušek tak účinné ? Nevdechujeme přitom nějaké nečistoty z roušek ? Nebrání nám to při vydechování nečistot, které opět tedy vdechujeme ?"

Teď přichází nová vládní nařízení a společnosti je vnucen respitáror a roušky, které si již musíte kupovat. Mnozí z nás máme respirátory spojené spíše s jejich užitím v průmyslu, a tak nás ani nepřekvapuje, když někteří odborníci tvrdí, že to není žádná ochrana proti virům. Konečně, matně si vzpomínám, že také existuje něco, jako protichemické masky, které se krátkodobě nasazovaly v boji proti smrtelným válečným plynům. Moje generace si některé ještě užila při nácviku ve školách i v základní vojenské službě.

Někteří lidé již respirátory nosí delší dobu a zkušenosti mají různé. K mým uším nedávno dolétl takový případ. Mladá žena prodělala angínu a byla nucena při svém studiu použít respirátor. Později se dostavila opět bolest v krku a angína se vrátila. Lékař měl jasno. ,, Vy nosíte respirátor ? To je chyba. To zabraňuje odchodu některých těch zbytkových látek z těla, tak se vám to vrátilo."

Pokud jsme si někteří stěžovali, že je krajně nepříjemné nosit při práci celou směnu látkové roušky a plnit své pracovní úkoly tak, jako obvykle, nebo že ji musíme nosit v mnoha případech i venku a jen doma je můžeme konečně shodit, tak teď má být ještě hůře.

Vláda nyní uznává, že jedním z mnoha doložených hlavních míst nákazy, kromě veřejné dopravy při dojíždění do práce, je samozřejmě samotné místo, kde řada lidí po dobu několika hodin vykonává v těsném kontaktu s ostatními lidmi svoje zaměstnání. A vůbec nelze říci, že by se na mnoha místech proti koronaviru nebojovalo.

Ono se bojuje a stále právě v zaměstnání. Často slyšíte, že někdo nepřišel do práce, protože jeho žena dělá s někým, kdo chytil covid a musí tím pádem z nařízení zaměstnavatele také na testy. Nebo se dokonce nakazí někdo z rodiny. Takže ty dosavadní testy do značné míry fungují, když zaměstnavatelé chtějí. Je to pořád dokola a teď se vymýšlí investice do všelijakých možná dalších i nepříjemných testů. 

Nebylo by snad  k lidem i k ekonomice rozumnější a šetrnější zavřít na čas dvou týdnů to, co se zavřít dá ? Když to vezme člověk podle sebe, tak ani netouží se táhnout někam ven, když tam musí nosit masku. Také nevstává tak brzy a nepotřebuje už v ranních i brzkých dopoledních hodinách něco jíst. A jak jistě víte, tak dnes už spousta lidí nemusí ani do obchodu pro potraviny, protože vám je přivezou.

Proč tedy nevydržet aspoň dva týdny doma ? Konečně, tak to bývá mnohde na Vánoce a vláda nemusí investovat do nějakých pracovních testů, ale může se snad snažit kompenzovat zaměstnavatelům smysluplnou věc. Vždy se dá nějaká domácí zábava najít a není potřeba k tomu mít nějakou společnost. Konečně, média nám tvrdí, že virus chřipky zmizí z rukou za 2 hodiny a covidu-19 do 9 hodin. Když se nebude mít virus na koho šířit, tak je pravděpodobné, že zanikne na nedostatek příležitosti přeskoku na dalšího hostitele. Zdraví jedinci s ním opravdu nebudou moci přijít do styku a ti napadení se s ním prostě nějak v izolaci poperou.

V každém případě by měly být vidět nějaké výsledky a společnost by nevyhazovala peníze za něco, co nemusí být přínosem, když už se beztak na mnoha místech v zaměstnání udělalo dost, a tam kde nechtěli, tak se ta situace nezmění a nikam to nepovede. Vždyť byl dnes na netu někde komentář, že tu je plno pracovníků ze zahraničí, kteří tu jsou kvůli práci i penězům a zdraví je to poslední, co je zajímá a čemu věří.


Závěrem mám pro vás hned jednu z mnoha domácích zábav ( když pominu lidi, kteří jsou přímo posedlí počítačovými hrami), kterou jsem tu již zmínil, ale park ke sledování se nám rozrostl.
O lodi Rio 2 jsem tu již psal. Momentálně pluje z Hamburku do Mělníka. Teď je u Bad Schandau a podle kapitána by měla být na Mělníku ( pod Mělníkem) někdy v pondělí 1.3.2021. Nově můžete pozorovat kamery ze  dvou německých lodí s českou posádkou. Ty se jmenují  Capella a Katja. Jedna z nich je nyní v Hamburku a druhá poblíž města Hannover. Relativně nedávno jsme se díky dvěma z nich podívali dokonce do Nizozemí.
Služba těch on-line pozorování nabízí vícero a startovní adresa je ...
https://www.mall.tv/zive
Řekněme si na rovinu, že takovým pozorováním v praxi věnujeme mnozí jen několik minut, protože v pracovním životě je pro nás volný čas vzácný a možností vyžití je mnoho. Nyní tedy vedle jiných aktivit tu je ideální zábava pro ty, kteří nikam nemusí a netouží zbytečně někde něco chytit a komplikovat si život starostmi a nařízeními.
Posledně jsem tu psal článek o smrti, kde se v nemocnicích snaží počínat si tak, abychom v případě nutnosti odchodu z tohoto světa neodcházeli v bolestech a umírání jsme takříkajíc prospali, ale kde máte záruku, že když to nastane, tak to budete mít takovým způsobem, v nějaké nemocnici a s dostatkem opiátů.




Zdroj: Soutok

Únor 21, 2021

13:07

 

Foto z článku : https://soutok.blogspot.com/2020/12/za-praotcem-lechem-k-antickemu-sloupu.html


Pokračování minulého článku :

https://soutok.blogspot.com/2021/02/novy-nepekny-rekord-za-melnickym-zamkem.html

Věda je nádherná věc. Díky ní je nám jasné, že strom na obrázku byl zasažen bleskem, což není nic jiného, než přeskok elektrického oblouku mezi mrakem a zemí. Jenže, v době neznalosti to byl často hněv Bohů, kterým bylo třeba přinést k usmíření nějakou oběť, aby takto nečinili.

Když vám dá někdo jídlo, které jste ještě nikdy nejedli a řekne : ,, Jez, je to dobré, sladké, jen to trochu divně vypadá" , tak budete mít lehce smíšený pocit. Když vám to samé řekne 10 lidí, tak již budete méně nedůvěřiví a budete se více přiklánět k tomu, že mají pravdu. Vlastní ochutnání vám pak dá konečnou pocitovou odpověď, která vše předešlé nejspíše potvrdí.

A podobné je to i v otázkách nejchoulostivějších. Když se někdy v roce 1990 dostala do knihkupectví paní Kubešové ( Karlovo náměstí) kniha světově uznávaného Dr. Raymonda Moodyho s titulem Život po životě a další jeho tituly, tak byla reakce lehce rozpačitá. Dnes se danou vědeckou oblastí zabývá  celá řada lékařů vědců a nelze již tato fakta přehlížet.

Dnes jsem pro vás připravil nejprve samotnou definici klinické smrti tak, jak jsem ji našel na wikipedii .. https://cs.wikipedia.org/wiki/Klinick%C3%A1_smrt

.... a pak tu mám jeden zajímavý článek, který jsem právě nyní objevil ....

https://epochaplus.cz/hranice-zivota-a-smrti-jsou-totiz-od-sebe-dal-nez-jsme-dosud-tusili/

Ve skutečnosti existuje mezi vědci velký boj. Jedni tvrdí, že to všechno, co stojí za našim životem máme v hlavě, tedy v mozku. Druzí jim oponují, že to tak vůbec není a ohání se kvantovou mechanikou, která je fyzikou mikrosvěta, kam však lze směle zařadit i lidskou duši.

V jedné knize jsem našel takové krásné přirovnání člověka k modelu dálkově ovládaného motorového člunu. Mozek zde reprezentuje destička s plošnými spoji, která podobně tak, jako rádio přijímá po  vlnách různých frekvencí myšlenky ( povely) z dálkového ovladače na břehu a zároveň vydává pokyny ovládacím prvkům, které mají například na starost pohyb kormidla (,, např. naše končetiny"), nebo samotný chod elektromotůrku, který roztáčí lodní šroub ( samotný impuls pohybu). Aby to vše mohlo fungovat, tak je pochopitelně na modelu také baterie ( ,, srdce"), bez kterého by to všechno být nemohlo.

Jinými slovy je tedy naše vědomí mimo fyzické tělo. Tato skupina se ohání svými velkými argumenty. Třeba otázkou na druhou vědeckou stranu : ,, Jak můžete tvrdit, že je naše vědomí v mozku, když  EEG vykazuje nulovou mozkovou aktivitu a ten člověk, který se vidí v danou chvíli z nadhledu je schopný vám popsat, co jste si při operaci říkali, a jaké předměty se nacházejí v sousední místnosti, nebo o 50 metrů dále ??"

Těch záhadných příběhů jsou mraky. Třeba o dítěti, které popisuje v hypnotickém stavu místo v cizí zemi za oceánem, kde nikdy nebylo a v danou chvíli hovoří jazykem, kterým se v dané době v onom místě mluvilo. Může to tedy být nějaká kolektivní dohoda vědců lékařů, kteří za účelem zbohatnutí vědomě lidstvu ve svých knihách lžou ? To asi těžko.


Nejspíše opravdu na všem něco je. Naše generace vyrostla ve školách na fyzice makrosvěta, které říkáme také fyzika Isaaca Newtona. V této fyzice platí čas i prostor.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Isaac_Newton

Ani sám Albert Einstein neměl zrovna radost z fyziky, která platí naopak pro mikrosvět, a která je naopak fyzikou pouhé pravděpodobnosti ( nikoliv přesných čísel) a prakticky bez času. Přitom nám sám život ukazuje, že kolem nás jsou přítomny oba světy.

Spoře osvětlenou alejí pro pěší v Liběchově kráčí za tmy chodec. Stojíme na louce a vidíme ho vždy, když projde pod lampou. Pak se nám na čas ztratí, aby se nám opět vynořil pod další lampou. On se tam vynořit nemusí, protože se třeba může rozhodnout opustit cestu a změnit směr přes nepohodlnou louku, ale je dost pravděpodobné, že se nám opět zobrazí pod další lampou. ( příklad pravděpodobnosti)

Když si jdete večer lehnout, tak vám může někdo vykládat, že šli v noci asi v 1.30 kolem opilci z hospody, kteří dělali hrozný kravál a vy nic nevíte. Byli jste v tak hlubokém stavu vědomí, že pro vás běžný svět neexistoval a v praxi jste byli ve zcela jiném světě, kde opravdu není čas. To může být mimochodem běžný stav velmi starých a nemocných lidí, kteří ani nežijí přítomností.

Někdy se ráno probudíte a říkáte si : ,, No ještě štěstí, že to byl jen sen, a že tyto věci nemusím opravdu nyní řešit." Může to být ale i obráceně. ,, Tak jsem měl takový pěkný sen a teď se budím do takového ošklivého počasí a zcela bez nápadů :-).

Věda je prostě krásná, můžeme nad ní žasnout, přemýšlet nad ní a přemýšlet i o tom, čemu vlastně na základě různých argumentů věřit. Tedy, jistě ne pořád, ale aspoň občas. Ukazuje se, že vše se točí na světě tak nějak dokola, jak nám příroda naznačuje na zdánlivých maličkostech, a přece trochu jinak, jak nám opět naznačuje.

Kdyby onen pohyb nebyl, tak by byl život nudný.

Závěrem se podívejme na některé zajímavé články, které najdete třeba přímo na internetu :

Vybral jsem pro vás FB jednoho českého výzkumníka v této oblasti, kterého jsem poznal prostě jen tak díky zakoupené literatuře v rámci benefitu. Prostě proto, abych se podíval, kam po těch 30 letech dospěl svět od knihy Raymonda Moodyho v této oblasti lidského poznání. Nešlo o knihu jedinou, protože nelze dělat závěry z tak úzké možnosti, ale jde o spisovatele našeho.

https://www.facebook.com/R.Szeruda/

Na pravé straně na FB je průběžně celá řada odkazů na zajímavé vědecké články týkající se téma. Jistě si vyberete.



Zdroj: Soutok
00:01

 


Byl tu dnes po týdnu další nádherný víkendový den a lidé vyráželi na slunce za tolik potřebnou energií. Nebyl jsem vyjímkou, ale jak člověk vstával  celý týden do tmy a zimy, tak pro mě sobota začala tak pozdě, že to nebylo na víc, než asi na tři hodinky procházky po katastru města. Ostatně, ani se mi nikam dále z řady důvodů nechtělo a nějak to již ze zvyku patří k tomuto ročnímu období.

Nejzajímavější to bylo za mělnickým zámkem. Teď nemyslím ani mlhavý výhled, ani špatné podmínky pro zachycení dálkových muxu z Bavorska, ale samotné lidi, kterých tu bylo neustále plno. Ti si totiž možná stejně tak, jako loni na jaře řekli, že když máme od pondělí nařízeny respirátory, tak je na čase si udělat poslední rozvolnění a den tady si pěkně bez rozestupů a bez roušek užít.
Zejména mladší generace a rodiče s dětmi nevěří tomu, že by situace byla tak horká, jak nám cpou do hlavy média. Konečně, stačí se podívat na nějaké výměny názorů na Novinkách u téma covidu-19  a musí vám být jasné, jak je společnost i v tomto pěkně názorově rozdělená.
Je jasné, že žádná vláda, která tu byla před ANO nemusela řešit takovéto neprůhledné problémy, se kterými musí zápolit i jinde ve světě, ale různá nařízení, změny a brzdění mnoha podnikatelských činností již veřejnost  k pochopitelné radosti opozice pěkně nadzdvihují a předvolební  preference vládní strany padají.
Což je normální, aby si člověk v jednom supermarketu nemohl nějaké zboží koupit jenom proto, že je za červenobílou páskou ? Nebo, že nějaký malý soukromý krámek má mít zavřeno jen proto, že není supermarketem ? Nebo řešit nějakého PSA ? 

Na slunečních hodinách v našem městě se latinsky píše, že je život krásný. Dopsal bych tam, že je, ale musíte být zdraví, soběstační, volní i plni optimistických myšlenek a nesmí vám nic špatného zaplňovat hlavu. Co myslíte, bude se teď více umírat a i mezi mladými lidmi ? Informace z Chebska, či Trutnovska nám to tvrdí.

Jsme v takové zvláštní situaci. Někdo to zkrátka moc neprožívá, jiný má roušku, další ji nemá, ale v okamžiku míjení s protijdoucím, se trošku vzdálí a otočí hlavu na druhou stranu, nebo přestane navíc i chvíli dýchat. Jestli je to všechno k něčemu dobré, tak to nikdo neví.

 Teď nás po roce však čeká zřejmě nová a zatím neznámá éra, kdy máme někde nosit povinně respirátory, ale zase to bude na každém z nás, jak budeme přistupovat k těmto věcem na těch nepovinných místech třeba někde v přírodě.

Lidé jsou mnohdy již tak dlouhým a odlišným způsobem života oproti normálu otráveni, a což teprve ti mladí, kteří zvlášť touží po společenském životě tak, jako po užším fyzickém kontaktu.

Jsem tedy sám zvědavý, co se bude dále dít, protože se nyní o smrti mluví v médiích více, než kdykoliv v minulosti, pokud nešlo o válku. A nyní přichází z některých míst zprávy, že se to již netýká jenom seniorů, ale i mladších ročníků, nebo dokonce i těch nejmladších.

Obyčejně se smrtí zabývají lidé staří a nemocní, nebo ti, kteří se dostali do věku, kdy se již říká, že to může přijít kdykoliv. Pokud se zabije mladý člověk v autě, nebo ještě někdo nevinně s ním, tak se to obyčejně přičítá nedostatečné rodičovské osvětě a současnému  mediálnímu vyšinutí, které nutí mladé lidi riskovat život kvůli prapodivné slávě z naprosté nerozvážnosti a nevědomosti, že v případě přežití nemusí být celý život již soběstační.

Nyní tedy třeba také můžeme opravdu stát na prahu zcela nové situace, kdy si nemoc podle věku nevybírá tak, jak tomu občas v historii lidstva bylo.

Protože tedy smrt může opravdu udeřit, tak je dobré si shrnout, že lidé se obvykle bojí dvou věcí. Tou první je strach z bolesti a utrpení, a tou druhou je strach z neznáma a někdy i další starosti. Jak asi musí být mladé umírající ženě, která má ještě velmi malé děti ? Věda je dnes daleko a dokáže nám předložit pravděpodobné varianty toho, co je pro mnoho lidí neznámou oblastí.

Toto téma může být tedy dnes možná aktuálnější, než se zdá a do jisté míry vypadá zajímavě, ale tento článek mi připadá nyní už tak dlouhý, že to rád nechám i vzhledem k pozdní noční hodině na nějaké pokračování.

Pěknou víkendovou neděli !


Zdroj: Soutok

Únor 20, 2021

17:28

 


Dnešní článek nemohu začít nijak jinak než smutnou zprávou. Pan Antonín Dostálek vypadal téměř přesně tak, jako kdysi můj děda, který mimochodem dělal nějaký čas takzvaného pochůzkáře na trati 072 v úseku Všetaty - Mělník. Poznali jsme se zajímavým způsobem.
Příznivci železnice mají samozřejmě největší vztah k tratím, které souvisí s jejich bydlištěm. A naše hlavní trať přes Mělník, která zde byla otevřena 1.1. 1874 má krásnou historii. Dnes již jen málokdo ví, že ji stavěla  ÖNWB za účelem spojení hlavního města Monarchie Vídně se saskými Drážďany a pruským Berlínem. Pozůstatkem toho jsou malé bílé patníky ( hektometrovníky) mezi oběma hlavními kolejemi na trati, které mají na Mělníku hodnotu kolem 370 km. Číslování začíná ve Vídni a vede přes Znojmo, Okříšky, Jihlavu, Kolín, Mělník až na hranici za Děčínem.
Mělník má ještě svoji lokální trať do Mšena a Mladé Boleslavi, která před pěti lety doslova slezla hrobníkovi z lopaty. Mělničtí to oslavili hned dvakrát. Nejprve šlo o mimořádnou slavnostní jízdu a v dubnu 2016 jsme se svezli dokonce párou. 
Když jsem tedy sháněl nějaký materiál o naší hlavní trati 072, tak jsem na webu objevil skvělý článek pana Dostálka ...
https://www.kf0015.cz/140-let-zeleznice-nymburk-lysa-nad-labem-decin/

Docela jsem si přál, abych toho člověka mohl vidět osobně, což se mi na konci roku 2015 opravdu poštěstilo a dokonce jsme si i trošku popovídali.
https://soutok.blogspot.com/2015/12/lokalka-z-melnika-do-msena-byla-dnes.html

Ve skrytu duše jsem si přál, aby u příležitosti 150 let naší trati ( 2024) vyšla kniha nejlépe z jeho pera, ale to už se tedy bohužel nestane. Pan Dostálek byl však především také dlouhá léta zaměstnancem mělnické pošty, napsal příspěvky k její historii ( zejména v měsíčníku Mělnická radnice) a stal se tak jedním z těch lidí, kteří prostřednictvím nějakého média napsali i něco pro občany Mělníka.
Za toto mu patří neskonalý dík a věčná památka v myslích nás všech, kteří dokážeme jeho aktivitu v dané oblasti ocenit. Jeho pozůstalým pak patří samozřejmě upřímná soustrast.
https://www.kf0015.cz/opustil-nas-antonin-dostalek/


Ve čtvrtek večer jsme si mnozí vzpomněli na rok 1969, kdy americký kosmonaut Neil Armstrong vkročil, jako první člověk na půdu našeho souputníka Měsíce.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Apollo_11

Tehdy padla ona historická věta :,, Je to malý krůček pro člověka a velký krok pro lidstvo."

Ve čtvrtek večer ( 18.2.2021) před 22. hodinou našeho času došlo k dalšímu podobně významnému kroku. Tentokrát sice nešlo o člověka, ale na půdu planety Mars dosedla sonda, která nám nejen bude přinášet snímky planety přímo z jejího povrchu, ale odebere různé vzorky tamní půdy a provede celou řadu nejrůznějších měření.

Tím se celá mise liší od dosavadního způsobu poznávání vesmíru, kdy jsme založili výzkum četných nebeských těles na blízkých přeletech od nich, čímž jsme doplnili znalosti z nejrůznějších teleskopů a radarů.

Vzdálenost Marsu od Země je proměnlivá. V průměru se uvádí 200 000 000 km , ale může být také nejméně jen 54 milionů km .... ( Země je od Slunce vzdálena cca 150 milionů km)

https://veda.instory.cz/173-jak-daleko-je-mars-od-zeme-vzdalenost-je-promenliva.html

Vesmírné vzdálenosti a lidská technika jsou vůbec velmi zajímavou kapitolou. Vždyť to není tak dávno, kdy družice vypuštěné do kosmu v 70. letech dospěly do heliopauzy a letí pryč z naší sluneční soustavy ....

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heliosf%C3%A9ra

Nejbližší okraj heliopauzy je 90 až 100 AU ( vzdálenost mezi Sluncem a zemí), což znamená, že za 50 let ulétly družice vypuštěné ze Země v kosmu vzdálenost  cca 15 miliard km. Vzdálenosti v kosmu se počítají mnohdy na světelné roky.

Z naši nejbližší hvězdy Slunce k nám světlo letí  pouhých 8 minut ( rychlostí cca 300 000 km/s) a lze tedy i snadno vypočítat, že z této vzdálenosti 800 minut, což je nějakých 13.3 hodiny. Co to však je ve srovnání s těmi nejvzdálenějšími hvězdami, z nichž zatím nejvzdálenější zjištěná je ve vzdálenosti 9.3 miliardy světelných let od Země :-)!!!!!!

https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/vedci-objevili-nejvzdalenejsi-hvezdu-je-milionkrat-jasnejsi-nez-slunce-9479

Považte, že jeden světelný rok je 9 460 730 777 119. 56 km , tedy téměř  10 bilionů km :-).

https://www.metric-conversions.org/cs/delku/svetelny-rok-do-kilometr.htm

Nejbližší hvězdou ( po Slunci) je Proxima Centauri ( v souhvězdí Kentaura) ve vzdálenosti 4.22 světelných let, což je tedy v přepočtu dle výše zmíněného kalkulátoru asi 38 bilionů km. Těch 15 miliard, kde jsou tedy nyní ze Země vypuštěné družice, je proti tomu směšné nic. Přesto je fascinující, jaký obrovský přehled má lidstvo i o těch pro nás nejvzdálenějších objektech vesmíru.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Proxima_Centauri




Zdroj: Soutok

Únor 14, 2021

20:08

 


Tak mi to přátelé nedalo, a i když mi dopolední článek zabral hodiny času a připravil mě o další krásný víkendový slunečný den, tak jsem po nějakých nezbytných domácích povinnostech přeci jen vyrazil k mělnickému ledopádu, abych byl u toho a měl své fotografie. Proč ne, když to není daleko a je to možné ?
Konečně, má dosavadní fotka ledopádu z počátku minulého desetiletí neměla tak velký rozměr, protože mám dojem, že část jej tehdy již odtála. Za info tedy ještě jednou děkuji Martinovi Klihavcovi, který mě inspiroval k akci. A ukázalo se, že to byla akce takříkajíc výživná, protože mi dala mnohem více.

Na ulici jsem totiž potkal několik známých a cestou viděl věci, které jakoby navazovaly na dnešní první článek, kde jsem tak trochu zůstal na Blatech a vynechal sáňkování v historickém středu města. Tam totiž bývala v některých letech uzavřena dopravě ulice Kpt. Jaroše ( dnes tudy jezdí do centra autobusové linky) a mnohdy Vodárenská, Fugnerova, či Zádušní. Vždyť hlavními silnicemi byla Tyršova, Pražská a Krombholcova. To tedy byla 70. léta na Mělníku.
Mimochodem, sáňkovalo se tehdy i v mnohem užších uličkách, ale pojďme dále. Konečně i dnes se využívá kdejaký vhodný plácek v sebemenším kopci.


U řeky již zapadalo slunce a jsem velmi rád, že už se nám bílý den tak natáhl. Ono má prostě v hmotném světě vše svůj čas, a i když se nám to někdy moc nelíbí, tak je to dobře.


Hladina Labe nám v důsledku poklesu teplot  poklesla také a povodně zatím tedy nehrozí. Doufejme, že se leckde na Vltavě podařilo aspoň částečně upustit přehrady, a že jsme tak na tání sněhu připraveni. Kolem ledopádu byl již značně blátivý asi 200 metrů dlouhý úsek, který tu způsobilo sluníčko, ale zbytek cesty podle Labe byl stále ještě romanticky zimní se sluncem.

Vždy si rád fotím tento úsek řeky, neboť na druhém břehu je na cedulce s kilometráží číslo 837.5 . Toto číslo nám ukazuje, kolik je to kilometrů do Severního moře a snad i věčnou otevřenou výzvou aspoň ke krátké návštěvě posledního velkoměsta na Labi. Konečně je kilometráž i jistou měrkou při povodních.

A jsme u toho :-). Sám jsem měl radost, i když jsem musel být opatrný. Někteří jedinci si uvědomili, že bobovat se dá na cestě z Aušperku ke starému Strakovu mostu, ale i třeba i po cyklostezce na Polabí. Tak tu chvilku těm dětem přeci přejme a pokud se strachuje někdo starší, že upadne, tak tu máme pořád ještě dolů k řece i jiné cesty. Berte to tedy aspoň jako upozornění na nebezpečí.

Mám tu však i upozornění pro rodiče a pro děti. Viděl jsem, jak chlapci málem skončili v Labi, tak je třeba vnést trochu osvěty :-). Jinak je tragedie na světě, ani člověk neví jak.


Na závěr tu mám ještě několik krásných obrazů z našeho města, byť jde o řeku pod ním. Má cenu něco dodávat? Naše země je krásná, ale kdo žije tady, tak ví, že je město strategicky pro cestování dobře položené, jsou odtud krásné výhledy a počasí i jeho následky jsou k nám vlídné.



Kdo musíte zítra za povinnostmi, tak hlavně s rozvahou, a kdo nemusíte, tak se nechte třeba inspirovat a zajeďte si do Krásné Lípy a Brtnickým ledopádům. Návod máte v dnešním dopoledním článku :-). A pokud vás zajímá, jak články tvořím, tak tento jsem spáchal teď při večeři :-).




Zdroj: Soutok
15:11

 


Dnešní článek začnu trochu oklikou, ale my se na ten Mělník dostaneme.

Je tomu už více než rok, co jsem se konečně prvně vydal k Brtnickým ledopádům, abych aspoň  na vlastní oči viděl, jak to tam vůbec vypadá, neboť Českosaské Švýcarsko je nádherné a nabízí toho tolik, že to prostě člověk ani vše navštívit nemůže. Takový přerod od nápadu k činu jsem tehdy zachytil do dvou článků, které dělí pouhý den ....

http://soutok.blogspot.com/2020/01/brtnicke-ledopady-jsou-asi-nejslavnejsi.html

http://soutok.blogspot.com/2020/01/jeden-den-napad-druhy-den-skutek-takovy.html

Co se nepovedlo loni, tak by snad mohlo vyjít letos, ale organizátoři turistické akce to kvůli covidu-19 letos  odpískali a dlouho se zdálo, že i zima bude letos opět již podruhé za sebou pro ledopády nepříznivá. Nyní to tedy vypadá nadějně, ale zase je celá řada věcí proti tomu.

,,Co tam budeš dělat ? Vždyť tam venku někde při současných hodnotách teplot zmrzneš, stejně nebudou jeskyně a krápníky nasvícené barevnými reflektory, jako v den turistické Ledopádové stovky a nanejvýše budou někde snad hořet svíčky od návštěvníků " říkám si. Člověk má prostě těch informací pořád málo a někdy i z internetu.

Mimochodem, správci CHKO neradi vidí zapálené svíčky, protože je tam návštěvníci nechávají a ony pak nevzhledně zamrzají v ledu. Po sezóně jich jsou třeba z Jeskyně víl dva pytle, jak někde psali. Protože mají mrazy asi do týdne opadnout, tak by se dalo snad i tak o věci uvažovat, ale jak jsem již psal, tak to asi nebude z hlediska barevnosti nic moc ( nějaké barvy utváří vlastní minerály) a hlavně nesmíme zapomínat na to, co někteří lidé ani v této době vůbec neznají a čemu se říká náhlá pracovní flexibilita.

A upřimně řečeno je nutno říci, že když se máte táhnout každý pracovní den za tmy a mrazu do práce, tak už toho máte v sobotu v mém věku dost a rádi se probudíte do bílého dne, což už je zase na takové akce pozdě.


Tak se tedy stalo, že jsem se v sobotu zase rád vrátil do dětství a mládí, protože za oknem svítilo slunce a člověka to táhlo ven. Mimochodem, jak jsem tak zjistil, tak každý člověk se chodí nejraději procházet tam, kde něco prožil a kde se mu líbí. Třeba obyvatelé Mělníka -Mlazic chodí obvykle nejraději k tůním, nebo i na Ráj, kde si jako děti hráli.
Zasněžená pole za rodnými Blaty mi připomněla 70. léta, kdy končila éra slavných velkých mělnických zim. Tehdy bylo běžné, že přes pole chodili běžkaři až k lesům na obzoru a zpět. Děti zase sáňkovaly z místního vršíčku, kterému se říkalo lidově ,, Vrcha" Na úpatí vrchu v časech mého dětství byla taková terénní prohlubeň z časů povozů a traktorů, které se říkalo lidově ,, ouvoz" a spojovala tzv. Samoty ve Velkém Borku s mělnickými Blaty.
Děti z Blat tedy chodily sáňkovat na výše zmíněný vrch, který sloužil třeba i k pouštění draků, ale i k jiným zábavám. Dnes to známe jen z některých historických filmů s Jindřichem Plachtou, ale i moje generace také ještě zažila chlapecké bitvy. Však tu poblíž stával dlouhá léta stoh starého pana Katrenčíka.
Jeho stodola již na rohu ulic Světická a Hleďsebská nestojí, ale najdete ji na historickém fotu z 80. let, které jsem tu občas publikoval. Někdy byly inspirací indiánky, hlavně Vinnetou, a tak stoh představoval jugoslávské hory, kde z vršku občas někdo nedobrovolně spadl. Jindy se  balíky slámy proměnily v bunkry a občas letěla i nějaká ta hrouda hlíny, ale od toho jsme pro nebezpečnost brzy upustili. Někdy si pan Katrenčík všiml, že mu tam na stohu omladina dovádí a honil ji bičem.
 Ouvoz se pak změnil v živelnou skládku, na které se v časech pálení Jidáše a Čarodějnic zapalovaly mimo jiné i  staré pneumatiky a pro zábavu se do ohně občas házely i známé prázdné tlakové plechovky od laků. Cesta vedla nově jednoduše podle něj. Někdy ke konci 70. let byl ouvoz zavezen hlínou a dostal současnou podobu.

Vznikla tak cesta na obrázku, kterou mohu směle nazvat ,, cestička k domovu" , a pokud vám to připomíná báseň ...
https://kestudiu.cz/ctenarsky-denik/cesticka-k-domovu-karel-vaclav-rais/
...., tak je to v pořádku. Já se po ní často vracel od babičky z venkova, ale když se tam někdy zastavíte, tak zjistíte, že máte před sebou celou bohatost tohoto světa. Na pozadí vidíte Říp a jiné kopce vzdálenějšího a přesto našeho blízkého světa, který je symbolem cestování. Před ním je naše krásné historické město, kde jsme prožili celý život. V popředí je jakoby rodná čtvrť a ta pole jsou vlastně proměnou života.
Nemyslím teď jen postupující zástavbu, ale fakt, že tu člověk chodí za různými účely  přes půl století.

Po velmi dlouhé době jsem se rozhodl, že tudy budu pokračovat do Velkého Borku. Vždyť slunce tak neuvěřitelně hřálo, byť bylo pod nulou. Na Samotách mě překvapilo, kolik tu v poli již jen vyrostlo parcel. Nejen Blata se rozrostla do polí, ale i Velký Borek směrem k Mělníku. Velký Borek, to bylo dlouhá léta bydliště našeho historika pana Františka Purše a určitý vztah má k Velkému Borku i pan Karel Lojka, který bydlí ve Skuhrově a vede úspěšné FB Mělnické historické skupiny.
Šel jsem kolem mnoha budov, které mají i pro mě určitý význam a zastavil jsem se u tamní ZŠ. Kladl jsem si otázku : ,,Co bych tady ve Velkém Borku asi tak mohl vyfotit :-)?"  Škola byla krásná, pravda, a jak jistě mnozí víte, tak prodělala celkovou rekonstrukci. Ale, já si myslím, že nám ji dokonce snad mimo jiné borecké památky relativně nedávno představil na svém FB právě pan Lojka, který k ní má mnohem hlubší vztah.
Ostatně, já v ní jen jednou pomáhal ještě za časů socialismu vyprostit z budovy velký těžký bojler :-). Ne, nebyl to brojler, ale bojler. Pamětníci známé polistopadové nahrávky ,, Jako kůl v plotě "
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/milos-jakes-cerveny-hradek-projev-jako-kul-v-plote_1907170622_dbr
jistě vědí, proč to tu v souvislosti s hmotností předmětu uvádím :-).
Došel jsem  na samotný konec obce až k místu, kde ze zasněžené louky přijížděli na běžkách dva Oujezďáci ( občané Malého Újezda). Na louku se chodí přes takovou lávku, pod kterou protéká ta naše říčka Pšovka, a tak jsem ji zde v místě, kde má nejbližší kontakt s obcí vyfotil.


Pak již má procházková trasa procházela obcí, částí Zahrádky, Rousovicemi a Polabím, abych stanul v místech zde nejvyšších, která mi připomínají, že je kolem nás plno krásné blízké i vzdálenější krajiny a snad zase přijde čas, kdy se to bude kolem zelenat a člověk se zase i někam dále rozjede.

Jak jsem se tak blížil k centru, tak přibývalo vycházkářů a ačkoliv nebylo nikam dále pořádně vidět, tak na slunci bylo prostě krásně. Vždyť byla sobota, volný den, jasno, svítilo slunce a některým lidem zkrátka stačí takovéto maličkosti.
Když tak koukáme na ten Říp, tak se nyní zase začala mediálně probírat věc, že hora Říp patří rodu Lobkowiczů. Nic více jsem zatím v rychlosti nenašel než toto, ale v podstatě je to vysvětlující debata. : https://www.poradte.cz/spolecnost/66970-hora-rip-nepatri-cesku.html
Nechci to nijak zlehčovat, ale napadne vás někdy, když jdete třeba Hořínským parkem, nebo podle Vltavy, že to vše patří obvykle Jiřímu Lobkowiczovi ? Dokud jsou události takové, že je ani zpravidla bez zásahu médií nezaznamenáme, tak to ještě jde. Nehledě, že tito lidé určitým způsobem o majetek pečují a je dnes chválihodné, že zámek našel s městem celkem podobnou řeč a sami víte, že dnes můžete například navštívit na zámeckém nádvoří nějakou akci ( třeba Africké trhy) a dny, kdy se při Mělnickém vinobraní vstup na zámecké nádvoří zavíral, jsou již také pryč.


Jak vidíte na dalším snímku, tak nám laterální kanál dokonce zamrzl. To se moc často nevídá. Ostatně bych ještě rád upozornil na foto Martina Klihavce, který pro nás dnes na FB pana Lojky ... 
https://www.facebook.com/martin.klihavec.77/posts/257879379226485
vyfotil známý místní ledopád pod veslařským klubem. Na tom by nebylo nic zvláštního a máme ho i zde právě hned pod úvodním odkazem v tomto článku, ale přece jen je ten dnešní mnohem širší.

Předposlední tematická fotka je tedy takovou připomínkou toho, že jsme tu měli krásný sluneční víkend a lidé nám chodili za zámek.

Docela milý kontrast nám nabídla stěna zámecké vinárny. Ukázalo se, že sníh odráží světlo a má svým způsobem něco do sebe, byť jej raději vídáme v tomto ročním období na horách, ale na druhé straně je zeleň na stěně vinárny připomínkou toho, na co se již všichni moc těšíme. Na hezké jarní dny.

Pohodový vstup do dalšího únorového pracovního týdne !

Zdroj: Soutok

Únor 7, 2021

15:29


 Také vás někdy napadá v souvislosti s covidem -19, co vlastně děláme dobře, a co je už možná zbytečné, nebo přehnané, či snad dokonce naopak možná i škodlivé ?

Myslím si, že aniž by to lidem někdo říkal, tak jsem ještě neviděl, že by si někdo dovolil vejít do nějakého supermarketu, autobusu, nebo vlaku bez roušky. To sice bylo kdysi nařízeno, ale věřím, že lidé sami si tak nějak uvědomují, že jde o místa, kde to může být určitá prevence a zbytečně se tu moc nezdržují, nebo třeba i při setkání na ulici s jiným člověkem preventivně otáčí svůj obličej jinam.

Často se poslední dobou píše o očkování, jako o cestě, která nás má vyvést z onoho problému. Na druhou stranu jsou ti naočkovaní lidé, jako pokusní králíci, protože se občas dozvídáme, že se objevují i s odstupem času nějaké vedlejší účinky, kterými už se nikdo nějak nehodlá zabývat. A ani nevíme, zda to opravdu ochrání a do kdy, nebo zda to bude jednou spíše na škodu. Však na chřipku také nejsme mnozí očkováni.

Někdy jsou lidé zbytečně lehkovážní a je to jejich svobodné rozhodnutí. Když jsem například fotil u mělnického koupaliště mobilní budku, kam jezdí lidé především auty z celého našeho okresu, ale i z Prahy, aby se zde nechali vyšetřit, tak si jedna mladá paní klidně zkracovala cestu napříč parkovištěm podle budky.

Považte, že na toto místo opravdu dorazí nějaké procento nakažených s příznaky, ty viry tam nějakým způsobem někde mohou být, a třeba ještě poletovat ve vlhkém ovzduší, než spadnou na zem a ona si tam klidně projde, místo toho, aby se kritickému místu raději vyhnula obloukem. Ovšem, člověk je tvor komunikativní a nezřídka si uvědomíme, že jsme se před pěti minutami s někým zastavili na kus řeči a nevíme zkrátka vůbec nic.

Zvláštní kapitolou jsou nyní lyžaři, kteří si nechtějí nechat ujít svoji kratochvíli na svahu, kde se to samozřejmě hemží mnoha lidmi, a to riziko tu je. Vláda sice rozhodla o tom, že mají být zavřené hotely a restaurace, což je pro jejich majitele zdrcující a jednou mohou tyto podniky turistickému ruchu chybět, ale jak vidíme, tak šikovný český člověk si vždy poradí a Soutok tu již nejednou psal o tom, jak si český člověk dokázal vždy v každé době s lecčíms poradit.

Prostě se rozbujely inzeráty typu : Pronajmu krátkodobě část chalupy. Zkrátka, když to nejde přespat v legálním penzionu, tak to půjde jinak ke spokojenosti hosta i pronajímatele. Zbytek společnosti říká těmto turistům často ,, nezodpovědní snobi" , kteří mohou přivézt nákazu z hor i do nížin a nakazit třeba v zaměstnání další lidi.

Jenže, na co se tedy vlastně čeká ? Každý má ty hranice trpělivosti, zodpovědnosti i zkušenosti někde úplně jinde a navíc není v dohlednu bod, kdy bychom mohli všichni říci : ,,Ano, ubíráme se tou správnou cestou, která má smysl a do půl roku zvítězíme a věci se vrátí do normálu. Nelze tedy očekávat, že se každý bude řídit nějakými nařízeními a již nyní jsme svědkem toho, že lidé jsou alergičtí na slovo nařízení ( nezaměnit s doporučením) a prakticky na protest se snaží chovat tak, jako před covidem.



Co to znamená pro společnost ? Těžko říci. Jsme jako na moři a břehy jsou v nedohlednu. I nadále budou zřejmě nakažení a mrtví, a bude to podle zákona ,, padni komu padni". Většina z nás neviděla na vlastní oči údajně nakaženého člověka v karanténě, natož pacienta odcházejícího z tohoto světa. Jen tu a tam se prostřednictvím médií dozvídáme, že někde bývá občas situace taková, že se rozhoduje, koho ve vážném stavu ještě udržovat při životě a doufat ve zlepšení stavu, a koho nechat pokojně odejít.

Ano, pokojně odejít. Pacientovi jsou údajně podávány opiáty, aby necítil bolest a v poklidu, téměř snad s úsměvem na rtech zemřel. My si můžeme ze svých osobních zkušeností jen ty některé stavy představit. Asi většina z nás ví, jak nám je, když je nám fakt zle, a co třeba dokáže i jen blbá páteř, když nás chytne a nelze najít polohu, při které by se nám ulevilo.

Člověk měl vždy tak trochu strach z neznáma a chtěl vidět dál, než mnohdy mohl. Ostatně, tím se lišíme od všech ostatních tvorů na zemi, kterým ale do hlavy příliš nevidíme. Je to však člověk, kdo celá staletí něco zlepšuje a zkoumá.

Mladý člověk si ani často nepřipouští, že by se mu mohlo něco stát, protože se uvnitř cítí plný síly a má život plný poznatků před sebou. S přibývajícím věkem lidé cítí jisté rozepře. Kdo z nás by neznal tu písničku od skupiny Alphaville, kterou nazpíval Karel Gott, jako píseň s titulem ,,Být stále mlád." To již máme za sebou leckteré zážitky i zkušenosti, ale mnohdy třeba i nějaké  první nepříjemné náznaky zdravotních problémů, nebo jen pociťujeme, že na regeneraci organismu již potřebujeme více času.

Dokonce jsem jednou v nějaké studii četl, že nejméně spokojení jsou v průměru lidé mezi 40. až 50. rokem, kterým připadá mládí již pryč a důchod ( meta určitého osvobození od často nutně pravidelných povinností) daleko. Těžko mohu mluvit za tu opravdu nejstarší seniorskou generaci, ale myslím si, že jejich přáním je logicky prožít ještě řadu hezkých příjemných dní, měsíců i let bez bolesti těla i ducha dle jejich gusta, ale možná, že vědí, že být už pořád jenom starý by bylo také nanic.

Co je potom, tak to už nechám na zájmech každého z vás, ale řada vědců se samozřejmě zabývá i touto problematikou.  Ta k veřejnosti přichází prostřednictvím knih i článků na netu. Nicméně, na hlavních startovacích webech čteme a slyšíme i často v televizi, že tu jsou u nás obavy z blížícího se nástupu silných ročníků do důchodového věku a ač je to nyní trochu v pozadí, tak dalším problémem je nyní již velmi lidnatá Evropa nejrůznějších národností i společenství.

My vlastně nevíme nic. Covid-19 je po mnoha letech vir, který tady v Evropě bereme z několika důvodů s určitým respektem. Naučili jsme se totiž tomu, že když měl někdo z nás v minulosti chřipku, nebo ji měl někdo známý, tak to vždy přežil a nikde se o tom nepsalo. Ani jsme nevěděli, jak také může být nebezpečná.

Pro další nebezpečné současné choroby, které ponejvíce řádily v Africe jsme měli vědecká lékařská vysvětlení a věděli jsme, jak jim preventivně předcházet. Dodnes tam chybí leckde kanalizace a prevence proti AIDS.  A podobné to bylo i s dávnými epidemiemi, které sice nějakým zázrakem obyčejně odezněly, když už neměly kde jak udeřit, ale často jsme přišly na to, co je způsobuje a často šlo o dnes běžné hygienické návyky.

Nedivme se, že lidé chtějí normálně žít a s přibývajícím jarem a létem ta touha bude sílit. Můžeme se snažit preventivně dle našich logických úvah používat roušky, jak to ostatně na některých místech děláme, ale spíše je to asi o osudu.

Nemyslím, že je rozumné vymýšlet nějaká další nařízení, která by nám snad měla zakazovat cestovat do jiného kraje a ani si neumím moc představit ty kontroly a respektování. Ostatně, viděli jsme to leckde u nás v některých územních oblastech, kde to lidé velmi nelibě nesli Svoboda pohybu je snad tou největší hodnotou, kterou se člověk ohání a nemusí jít jen o zahraničí.

Závěrem snad něco, co vás možná pobaví a přesto je to zaručeně potvrzená zpráva, kdy vám rouška určitě pomůže. Určitě je mnohdy dobrá, když se nacházíte v nějakém prašném prostředí,, nebo s takovým téměř mikroskopickým prachem při úklidu pracujete.

 Dobrá může být i za mrazu, kdy zabraňuje zejména při větší tělesné námaze (rychlá chůze, nebo chůze do kopce) polykání studeného vzduchu, může vyvolávat pocit příjemného tepla a je určitou ochranou částí obličeje, které jsou  jeho nejstudenějšími body a v mrazu mají největší sklon k omrzání.

 Můžeme ji uvítat i na jízdním kole v chladnějším období, ale zde je otázkou, zda by tento návyk nebyl již spíše na škodu, protože často platí, že prostřední je cesta zlatá a všeho s mírou .Proto by asi člověk měl užívat roušku jen nezbytně dlouho na místech, kde to sám cítí, a která jsem tu v úvodu jmenoval.

Prevence proti covidu-19 ? Dle některých zdrojů je to především pozitivní nálada, vitamíny a co nejmenší pobyt ve větších skupinách lidí, zejména prý v uzavřených místnostech. Úplně jsem se divil, když jsem včera někdy ve 14 hodin ( 6.2.) před Lídlem viděl stát frontu na vpuštění do obchodu. V době, kdy si můžete potraviny nechat poslat domů. Mají rozum ?

Pohodový zbytek víkendu i vstup do dalšího týdne.

Zdroj: Soutok

Únor 6, 2021

21:45

 


Už to tak bývá, že se člověk někdy pro něco zapálí a těch zapálení může být za život doslova několik. Když už jsem byl v Pegasu ( Mělnické literární sdružení), tak asi ani není divu, že mě napadlo, že bych třeba také mohl zkusit psát do novin. Mám rád výlety, a tak jsem měl jasno. Jenže mi jaksi nikdo nikdy a někdy už v roce 1996 z těch tehdy snad jediných regionálních novin nesdělil, že také existují třeba i nějaké dohody o včasném dodání materiálu, a že mají pro tyto věci své lidi.


Dočkal jsem se až na podzim roku 2005, kdy byl šéfredaktorem nového periodika až do konce roku pan Jaromír Tůma a já se díky své určité aktivitě  nakonec úspěšně proměnil z pozice čtenáře na dobu cca dvou měsíců externím dopisovatelem. Mimochodem na to velmi rád vzpomínám, protože pan Tůma dobře věděl, že budu mít sám plno motivace, nebyl jsem na rubriku sám a nemusel jsem psát jen o výletech. Samozřejmě, že mě osoba pana šéfredaktora zajímala a uznejte, že tomu se říká opravdu profesní životopis :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jarom%C3%ADr_T%C5%AFma
Je to tedy trochu stručné a autor Wikipedie zcela vypustil fakt, že později také vznikly dnes již neexistující webové stránky Rádia Mělník, kde psal nejen Jaromír Tůma své občasné příspěvky. To je totiž klíčová věc pro dnešní článek.
V té době jsem totiž již psal zde na Soutoku, ze kterého chtěl původně zakladatel Soutoku Roman Rak udělat také internetové rádio, a tak je pochopitelné, že jsem se občas i podíval, co že se na Rádiu Mělník píše. Díky tomu jsem se dozvěděl o internetovém rádiu Rádiu Patriot, které šířilo slogan ,, Rádio Patriot - rádio pro Střední Polabí.
Zakladatelem stanice byl bývalý moderátor Rádia Jizera ( dnes Signál) Pepa Podolák . Stanice začala vysílat v květnu 2014 z Nymburku, ale šlo zkrátka jen o internetové rádio.
https://soutok.blogspot.com/2014/06/radio-patriot-pred-branami-finale.html
Neštěstím navíc bylo, že byla sice stanice k poslechu na PC, ale v mém netovém rádiu v seznamu mezi českými stanicemi nebyla. Aspoň si nějak již nevzpomínám .Reklama na ni v místních médiích také nebyla a nejvíce článků ji věnoval Soutok.
Je jich v daném období tolik, že to sem ani nechci dávat. Prostě to začíná květnem 2014 ( záložka vpravo a pokračuje přes prázdniny. Byla to doslova klenotnice inspirace. Vždyť vysílání mělo zahrnovat oblast od Kolína po Mělník, jejíž páteří není jen řeka Labe, ale také železnice.
Díky Rádiu Patriot Soutok vyrazil třeba za poutníkem Petrem Hirschem do Prahy -Suchdolu ...
https://soutok.blogspot.com/2014/06/povolani-svetovy-poutnik-petr-hirsch.html.
..., nebo sledoval cestu mladíků na lodi z pet lahví v okolí Mělníku. Zvláštní skloňování podle pravidel.
https://soutok.blogspot.com/2014/07/lod-z-pet-lahvi-jmenem-petburg-do.html

https://soutok.blogspot.com/2014/07/lod-petburg-trhala-rekordy-od-stepanu.html
Stanice se tedy snažila o zpravodajství z uvedené oblasti, ale hlavně byla stanicí hudební a Pepa Podolák se netajil tím, že chce propagovat regionální big-beat a underground. Tím se stanice zcela odlišovala od běžných stanic, jaké známe z FM.
Samozřejmě, že mě již tehdy v roce 2014 muselo nutně napadnout, jaké by to asi bylo, kdyby stanice vysílala na FM, hrála třeba běžný střední proud a opravdu se soustředila hlavně na zpravodajství. Pravidelný posluchač by pak věděl, že prvních 5-10 minut každé hodiny budou informace z Kolína, pak přijdou Poděbrady, Nymburk, Lysá atd.
Spekulovat by se dalo i o hudební náplni. Regionální hudba se hodí spíše do samostatných pořadů a mezi vstupy je možná lepší běžný střední proud. To jsou však jen takové mé klasické snílkovské a v tomto případě posluchačské nápady, které jsou nyní aspoň v případě Rádia Patriot zbytečné.
Pepa Podolák vysílání zastavil a nějak mi to přijde, že myšlenka je zajímavá, ale aby měla naději na úspěch, tak by stanice musela být především zpravodajská a vysílat v pásmu DAB+/FM. Podobný model představila stanice Hlas Prahy, o které jsem tu nedávno psal.
Zde je zpráva o ukončení vysílání Rádia Patriot z 19. ledna 2021 ( asi 7. článek vpravo shora na FB:
https://www.facebook.com/radiopatriot/    Zajímavostí je, že v počátku měla stanice logo se znaky měst 
a až později vznikl nápad se siluetami věží měst na Labi, kde je ta naše zcela vpravo.
Na závěr téma se podívejte, kde zmíněné rádio sídlilo ....
https://soutok.blogspot.com/2014/08/budovu-kde-udajne-sidli-radio-patriot.html

Komentář k článku je od samotného Pepy Podoláka, který měl vlastně možnost najít inspiraci z Mělníka třeba právě na webu Soutoku tak, jako jsem já zase občas využíval informace Patriotu, neboť šlo svým způsobem vlastně také o region, který dobře spojoval vlak.

Kdysi dávno po sametové revoluci jsem často slýchal nářky, že se nám někam ztratily velké restaurace, nemáme žádné pivnice, žádná  příjemná venkovní posezení na pozemcích objektů typu Vinný dvůr ( i dnes zrušené  U Císaře) a později ani žádná posezení u řeky.
 Prostě prý jen malé hospůdky, kavárny, herny apod. Poznáte to nejvíce, když někde cestujete. Ovšem, občas přichází i příjemné zprávy, jak třeba i odtud víte, byť se doba změnila a štamgasti nám z města prakticky vymizeli. V těchto dnech je plno lidí doslova otrávených. Částečně za to může Covid- 19, částečně roční období s opravdu nepěkným počasím a částečně za to mohou různé pracovní situace.
Tak vám nevím, ale pokud dobře čtu nápis na budově ve Svatováclavské ulici, tak je tam malými písmeny napsáno slovo pivnice. Že by to opravdu mohlo za lepších časů platit ? Co znamená nápis třiadvacítka ? Snad ne stupňovitost piva :-).
Co si vůbec myslíte o všech těch opatřeních proti Covidu - 19 ? To by zase bylo téma. To by mohlo být určitým způsobem podobné článku ...
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/na-kanarskych-ostrovech-eskaluje-napeti-misto-turistu-tam-miri-migranti-40350154#utm_content=ribbonnews&utm_term=kan%C3%A1rsk%C3%A9%20ostrovy%20migranti&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

Zdánlivě to spolu tematicky vůbec nesouvisí a přesto vzniká  u obou téma otázka : ,, Co je lepší ?" Navíc se podle autora zdá, že mají lidé na Kanárech jasno, ale u Covidu tomu tak není.

Práce, práce, práce a pořád se to skloňuje a mluví se o ni. Covid - 19 nás dokonce naučil další takovou novinku, která se dosud moc neužívala a říká se jí lidově ,, být doma na 60 procentech mzdy." To se ví, že někomu se taková situace může i hodit a záleží na mnoha faktorech, jiný se obává, aby dopad takové odměny třeba moc nepocítil, ale pravdou je, že se současnou situací se musí všichni nějak vyrovnávat.
Vzpomeňte na článek o Pravoslavných Vánocích, který jsem tu začátkem ledna uvedl. Tak jistě, každý zaměstnavatel i potenciální zaměstnanec má jiné požadavky, každý potřebuje něco jiného. Někdo opravdu jen shání brigádu a někoho je opravdu těžké nějak odborněji zaměstnat, ne-li vůbec zaměstnat i jednoduchou činností, ale jak vidíte, tak reklamy v televizi i velké bilboardy prostě musí každého praštit přes oči. Pro mě je takový bilboard vítaným obrázkem pro webový článek do dnešní únorové nepohody, protože mám dvě možnosti.
Buď psát o něčem jiném a nebýt tak závislý na venkovních obrázcích ze současnosti, nebo dodat tímto stylem veřejnosti nějakou informaci.


Nakonec to vyjímečně popřu .-). Pokud půjdete z města na vlakové nádraží a budete mít aspoň trochu času na rozjímání, tak si možná uvědomíte, že tento strom tu již stojí celý váš život. Je krásný a takový majestátný s vyzvednutými kořeny, které jsou patrnější z pohledu od města. Mnohokrát jsem již přemýšlel, zda ho také jednou vyfotit a učinil jsem tak až dnes. Možná typ pro ty, kteří nám občas píší  na tabulky poblíž nich informace ohledně stáří, obvodu kmene a názvy takových stromů.
To je minimálně z první únorové soboty vše. Hezký víkend !


Zdroj: Soutok

Únor 4, 2021

19:20


Asi největším hitem takzvaného Rychlého zpravodajství z města - 5. týden

https://www.melnik.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=9281&id=21110&fbclid=IwAR2WkxU5_9-QyIZFOHyOQ5oRLSIq_F5Wzg2jUI_GEJ9HA7sNXxrSfOJ-8sw

byl Návrh dopravního řešení na náměstí Míru. Už mi to připadá takové komické. Mělník a doprava v centru, nebo dokonce na náměstí Míru je věčným letitým soubojem těch, kteří se snaží za každou cenu zdůvodnit, proč ta auta musí až do samotného centra a už se vymýšlela parkoviště třeba i v takových místech, jako je plac po bývalém Hrdinově lisu vedle Sokola, nebo v kopci těsně nad dnešním mělnickým gymnáziem.

Nevěříte ? Stačí se podívat do starých článků, kde se třeba řešilo mimo jiné parkování zájezdových autobusů a někomu se to zdálo do centra daleko i od parkoviště Na Svini. Konečně, autobusy dnes občas vysadí výletníky na zastávce autobusů na Karlově náměstí a vrací se na parkoviště.

https://melnicek.cz/node/4872

https://melnicek.cz/node/9961 

https://melnicek.cz/node/4503

Nicméně se domnívám, že už jen kvůli historickým sklepům pod náměstím by se na náměstí moc jezdit nemělo, byť sem musí samozřejmě zásobování obchodů, sobotní trhovci, nebo aktéři některých populárních společenských akcí.

 Docela se mi líbil komentář jednoho pána z Valašského Meziříčí ( FB historické skupiny)...https://www.facebook.com/groups/1808841266008571 , který se podělil o zkušenost z jejich města. Radnice je jen radnicí.

V mem rodnem Valmezu je to vyreseno tim, ze mesto ma "panelak" s prilehlym parkovanim a zastavkou MHD, ve kterem jsou veskere obcanske a samospravni agendy, radnice je pak skutecne pouze radnici a bezny obcan tam temer nechodi. Docela funkcni.Nemyslim, ze samospravni agendy musi nutne byt obsluhovany z historickeho centra....
Stále to zde píši, že příklady i motivaci máme u sousedů a chce to jen trochu chtít a trochu i cestovat.


Další zajímavá zpráva se týká nabídky práce. Blíží se sčítání lidu, a tak Česká pošta shání brigádníky, ale i nové zaměstnance na různé úvazky. Více na :
https://tvojebudoucnost.jobs.cz/

https://tvojebudoucnost.jobs.cz/volna-mista/?prefid_location_hier%5B%5D=M214120&

Co napsat závěrem článku ? Máme tu druhý měsíc roku a zdá se, že tu bude kromě Covidu- 19 ještě jedno velké téma. To sem prostě musíte dát. Začal rok hlavních voleb a ani člověk netušil, že to poznáme již tak brzy.
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/ustavni-soud-zrusil-cast-volebniho-zakona-40349771

Pěkný první únorový víkend !






  • To se mi líb

Zdroj: Soutok

Leden 31, 2021

18:35

 

Prožíváme nyní období, které díky sněhové nadílce snad nejvíce vítají příznivci horského lyžování a za příznivých podmínek zejména na venkově i fandové hvězdářství. Mimochodem, právě je k dostání speciál Průvodce pozorovatele hvězdné oblohy, který si i můžete prohlédnout na ....

https://www.epublishing.cz/tajemstvi-vesmiru-special-leto-2020

Ovšem, mnohem více příznivců má cyklistika a zejména ta rekreační. Však jich včera přes lužecký most nad řekou Vltavou nemálo přejelo. A slýchám kolem sebe opodstatněné monology typu : ,, Už aby bylo to jaro a dalo se jezdit na kole."

Jenže současně s tím přišla i připomínka, že po mnoha a mnoha letech skončila  30.9.2020 životnost lávky pro cyklisty i pěší vedoucí společně s horkovodem od Vrbna a Zelčína do Zálezlic a na Oupor. Jak můžete vidět na snímku, tak schody z vrbenské strany jsou opraveny a obehnány uzamčenou klecní konstrukcí.

Společnost Energotrans jen lakonicky oznamuje cyklistům, že nejbližší přechod přes Vltavu směrem ku Praze je ve 3 km vzdáleném Lužci nad Vltavou. Veřejnost však absenci tohoto přechodu přes horkovod nese nelibě a diví se, že zde nedošlo k nějaké domluvě mezi obcí Zálezlice a zmíněnou společností.

Právě sportovněji založení občané z Kozárovic, Zálezlic a Chlumína používali valnou část roku lávku horkovodu, jako nejkratší a velmi bezpečnou spojnici do zaměstnání v Mělníku. Dalšími cyklisty byl třeba oddíl  cyklistiky Odolena Voda, který horkovod hojně využíval po spojnici Zálezlice - Netřeba -Odolena Voda k výletům na Labskou stezku a dalším cílům.

Mělničané tudy měli nejkratší cestu na Oupor, využívali lávku i k různým okruhům a nabízel se tudy do budoucna například zajímavý cyklistický výlet na letiště do Prahy-Ruzyně ( vyhlídková plošina Kněževes) přes Odolenou Vodu, Řež a Úholičky, kam však lze dospět i přes Lužec nad Vltavou, Nelahozeves, Kralupy nad Vltavou a Holubice, kde sídlí jedna ze dvou firem, která k vám ve spolupráci dováží v dodávkách v sobotu mléko.

https://soutok.blogspot.com/2013/05/soutok-vas-zve-na-letiste-video-jake-tu.html

Do budoucna tedy už s možným přechodem spíše nepočítejte, protože Energotrans nic takového po rekonstrukci veřejnosti neslibuje.



Když už jsem tu zmínil Prahu, tak se vrátím k nedávnému článku, kde jsem vám představil novou rozhlasovou českou stanici Hlas Prahy, kterou můžete poslouchat v rádiích DAB+/FM a na internetu.

https://soutok.blogspot.com/2021/01/zmizeni-meteorologickeho-sloupu-u-zamku.html

Stanice slibovala, že se nebude věnovat jenom dění v Praze, ale i ve Středočeském kraji. Dnes mě o tom přesvědčila.

Nejsem posluchačem rozhlasu, ale rád si přečtu občas tzv. slade -show , což je významná doplňková služba větších barevných rozhlasových monitorů. Hlas Prahy momentálně točí takových obrázků ze zprávami asi 8 a ani není třeba dlouho čekat na jejich přepínání.

Dva z nich jsou věnovány mimopražské zprávě a oba na téma železnice. Důležitější však je, že zpráva je důkazem toho, že když někde o něco celkem důležitého jde, tak to nemusí být jen věcí zastupitelstva, ale může jít i o záležitost referenda.

Právě proto, že si nevzpomínám, že by na Mělníku někdy k nějakému referendu vůbec kdy došlo, tak mi přišlo zajímavé zde ukázat, že i takové možnosti existují. Samozřejmě je článek rovněž reklamou ( nikdo mně za ni neplatí :-)) přijímačům technologie DAB+ / FM a zároveň té třešínky na dortu, kterou je slade show.

Pokud by vás snad však takové rádio napadlo zakoupit ( není drahé), tak si předně dejte pozor, aby hlavně mělo barevný displej ( cca kolem 5x4 cm) se službou slade show, protože se nyní často prodávají i levná rádia bez této skvělé služby s dvoubarevným a dvouřádkovým displejem.


Šly již nějaké fámy, že prý jedna paní povídala, že už se dá přes most do Vrbna jet. Nedá. Soutok to včera ověřil a práce probíhají dle plánu. To znamená, že v březnu by měl být otevřený most do Vrbna a v květnu by mělo být opět možné jezdit přes komory v Hoříně.

Ovšem, nestačil jsem se divit, co všechno bylo za peníze z fondu EU vybudováno o několik kilometrů dále v Lužci nad Vltavou.


Most u Vrbna. Nájezd od Hořína.

U hlavního lužeckého mostu  na konci obce vznikl park ....

 ... a hned za ním i velká křižovatka a chodník. Řidič, který vyjíždí z obce a přejede most na konci Lužce, tak dává přednost vozidlům, která jedou podle kanálu z Vraňan až na státní silnici číslo 16.

Jen o kus dále, se můžete opět vrátit  na odbočce do obce. Přivítá vás firma Presbeton Lužec a neodolal jsem fotografii vozidla těžké přepravy. Ostatně, Soutok rád okoření téma nějakým autem, motocyklem, zvířátkem, či jiným hezkým objektem.
https://kozyk.cz/


Málokde se u nás setkáte s touto dopravní značkou :-).

Lužec je nyní takové malé království mostů. V pozadí je ten, po kterém jsme vyšli na prohlídkové kolečko a v popředí je druhý místní zdvižný most pro železnici, která bude i nadále zajíždět přes kanál do středu obce, ale zdá se, že již nikoliv ne přes Mělnickou ulici, čemuž napovídá umístění místní zastávky na jediné koleji. I to tu již někde na webu máme.
Tato ulice nese název 9. května a mám pocit, že snad všechny stavby podle ní jsou z  dotací EU a relativně nedávné. Najdete tu mateřskou školku, kulturní centrum Vltavan s kinem, hasiče a prodejna z dob socialismu u Mělnické ulice stále slouží, jako prodejna potravin.
To je z posledního lednového víkendu roku 2021 vše a pojďme si to rozdat se životem a pokusit se nějak přežít stále ne moc oblíbený únor :-).
Není to vše. Když jsem se ráno dozvěděl, že nás opustil po Karlu Gottovi už i Láďa Štajdl a vzpomněl si i na nedávný výlet do Jevan ( 30.12.), tak to bylo takové smutné, protože pro nás byly mnohé ty písničky spojeny s našim krásným bezstarostným mládím a tito lidé nám připadali na obrazovkách TV sympatičtí.
Skoro mi přišlo až takové zvláštní, jak se hned život těchto umělců ( po jejich smrti), kteří dělali  kvalitní kulturu pro národ dnes lustruje. 

V lednu 2020 ještě vládl společností optimismus a  Covid -19 byl záležitostí  v daleké Asii, kterou jsme s lehkým znepokojením pozorovali pouze v televizi.

A ještě něco mám. Dovolím si vás odkázat na reportáž pana Jana Soukupa z KČT-VHT Mělník, který je již letitým tradičním organizátorem akce Nanga Dubá Nedvězí, čili  Zimního přechodu vrchu Nedvězí, které se Soutok letos  neúčastnil. Obětavou práci pana Soukupa pro šírou veřejnost jsem tu již několikrát  velmi rád vyzdvihl.
Každá  iniciativa namířena do řad veřejnosti je od jedince i kolektivu obětavá a záslužná.
https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/nanga-duba-nedvezi-2021/

Letos to měli účastníci mnohem horší a spiklo se proti nim prakticky vše. Někdo nemohl jít z pracovních důvodů, nepřálo počasí, nebylo tu společné oblíbené závěrečné posezení v restauraci Bouda a dokonce jsem si i všiml, že zejména ti nejstarší senioři jsou díky té obrovské koronavirové mediální kampani doslova až ustrašení při setkání s jiným člověkem.
Aktualizace 3.2. v 17.20 : Napsal jsem v  pondělí na OU v Lužci nad Vltavou, kde jsem v e-mailu představil myšlenku a zadal odkaz na tento článek. Více již dělat nemohu. Ať místní vedení samo zváží, zda je to dobrý nápad, nebo ne. V každém případě se o věci již ví a třeba se jednou tato myšlenka ujme.
Zdroj: Soutok

Leden 30, 2021

22:24

 


Když se řekne léto, tak si někdo vzpomene na jakékoliv koupání, jiný na výlety na mnoho způsobů a další si vybírají lenivou zábavu v chládku a pokud možno, tak snad i u domácích ventilátorů. První skupina obvykle volí různá městská koupaliště, nebo umělé, či přírodní nádrže na venkově, případně i zahradní soukromé bazény a bazénky, a někdy se i těší na dovolenou někde u moře.

Druhá skupina ví, že v klimatizovaném vlaku, v krápníkových jeskyních, nebo ve středověkých sklepích, či v hradech a zámcích bude příjemněji, než někde ve více jak 25 °C  na turistické tůře, či při jízdě na kole, ale zážitky zkrátka mohou ještě i za přijatelné situace  převážit nad jistou dávkou potu, kterou si přivezeme i s oblečením domů.

Samozřejmě bychom si měli počínat pokud možno s rozumem, abychom nakonec neměli z výletu prožitek spíše negativní, nebo dokonce ohrožující nás na životě.

Koupání je však určitou doménou léta, což vědí hlavně o prázdninách děti a všichni tak nějak víme, že střídavé slunění a ponořování se do vody zejména v příjemném prostředí a při rozumném teplotním rozdílu je příjemné.


Není tak divu, že si naše společnost poslední dobou všimla, že i ty největší české řeky, se nám díky mnohým průmyslovým čističkám postupně přiměřeně vyčistily a začínáme nesměle uvažovat o koupání v jejich vodách tak, jak tomu bývalo ještě v 60. letech za časů našich předků. Ovšem, nutno dodat, že to má do jisté míry i svá úskalí.

Vždyť proudící toky jsou chladnější, někde hrozí i různé víry a nevíme, co je na dně, kam nevidíme. Avšak, právě proto, že i na Mělníku se objevila v nedávné minulosti myšlenka říčních lázní, tak zákonitě musela takzvaným společenským přenosem vkročit i do mého vědomí.

Dostal jsem zprávu, že se u Lužce na břehu Vltavy něco děje a musela nutně zvítězit představivost. Vždyť právě tady u cyklolávky na otevřeném prostranství by bylo takové přírodní koupání jistě skvělé. Proč ? Snadno si tu lze představit parkoviště pro auta, snad i stánky, pláž a hlavně jednu velkou přednost.

Jakou ? Řeka tu má snad jen maximálně hloubku kolem 150 cm a šíři kolem 70 metrů. Mohla by být tedy teplejší, snad i čistší, možná v jistém směru  díky hloubce bezpečnější, v otevřené krásné polní krajině a prostředí tedy ocení zejména rodiny s dětmi, ale i třeba ti, kterým jde hlavně o příjemné ochlazení těla. Jenže, to všechno je zase jenom jeden z mnoha občasných nápadů Soutoku :-).

Realita je tedy jiná. U Lužce nad Vltavou sice probíhá megalomanská akce za téměř 175 milionů Kč, jako další věc z peněz EU ( Co všechno tu již jen v krátké době EU zaplatila :-) ), ale o koupání nejde. Těžko se to vysvětluje, protože jde vlastně o uměle vytvářené tůňky, ale jde o takový návrat k přírodě.

Neviděl bych to tak černě, byť by tu možná bylo dost místa pro oboje, protože tady u řeky jsou doslova kilometry polí, ale práce pro přírodu je také záslužná a velmi. Vždyť tu jednou lidé budou z nějaké pozorovatelny pozorovat třeba hnízdící ptactvo, možná přilétnou i čápy, snad bude k vidění i jiná zvěř a porosty, a třeba leccos uvidíme i na dálku  v triedru z naší oblíbené zámecké vyhlídky :-).

Tento kraj poblíž laterálního kanálu a Vltavy nedaleko od Mělníka ještě neřekl zdaleka vše. Již teď se tu šikovně potkávají cyklisté, turisté ( naučná stezka + dálková trasa ze Řípu na Blaník), výletní lodní doprava i zvířátka v Zelčíně, a do jisté míry tu již nyní můžete obdivovat u řeky ptactvo, nebo snad i stále ještě bobří ohryzy.

Snažil jsem se o stavbě dozvědět co nejvíce a pátrání se vyplatilo. Nejprve tedy zadejte odkaz ... 

https://zakazky.eagri.cz/document_download_81260.html

Pak kliknete na přílohu a následuje asi ještě 5 logických kliknutí, která vás dovedou až do zazipovaného dokumentu . Akce se tam podrobně zobrazí, jako dílo o 4 lokalitách ( 2 na každém břehu) s podrobným popisem, kde však chybí obrazová příloha s mapkou. Výňatek na druhém obrázku.


Pracuje se po obou stranách mostu na bukolském břehu. Techniky je tu mnoho.

Nu, a nyní již víte, co se vlastně děje u cyklistického mostu v Lužci nad Vltavou za akci. Není malá a ani levná, když stojí skoro 175 milionů Kč, ale jistě udělá něco kladného pro naši přírodu. O samotné společnosti a jejich akcích si můžete přečíst na webových stránkách

http://pasnatura.cz/

Zdroj: Soutok

Leden 27, 2021

13:24

 


Vždy, když jsem se bavil s někým, kdo pracuje na směny, tak jsem se dočkal odpovědi, že si člověk může aspoň zajít na úřady a vyřídit různé věci, na které by buď odpoledne z různých důvodů již nebyl čas, nebo někdy i chuť, případně by to dotyčný na Mělníku z časových důvodů již nestíhal koupit a musel by to koupit jinde.

Jenže nám koronavirus napáchal takové nepříjemnosti, že musíte spoustu věcí opravdu objednávat po internetu, protože i když to potřebné zboží v obchodech je, tak vám ho buď zase nikdo neprodá, protože ho prý nutně nepotřebujete k životu, nebo má patřičný obchod zavřeno.

A tak se můžete jít tak nanejvýše projít, snad koupit v trafice časopis, a když nezapomenete, tak třeba i vzít fotoaparát. Velká aféra nám tu vznikla kolem bývalé meteorologické budky u zámku, kterou využívalo RMM k propagaci. Ta na přelomu roku zmizela, byť byla u nás v republice určitým unikátem. To vzbudilo velké emoce domácí komunity žijící na FB historické skupiny pana Lojky.

Muzeum se proti různým obviněním ohradilo a čeká se na ukončení hospitalizace ředitelky RMM paní Havlíčkové, která se má údajně k věci vyjádřit. Soutok měl dnes cestu kolem a povšiml si, že tu již máme vitrínu novou. Zde ji tedy máme. Udělejte si úsudek sami, protože každý má jiný vkus i vztah k určitým historickým artefaktům. Ty někdy zůstávají, jindy dojde k jejich přestěhování někam jinam a nebo končí v pohřebišti dějin.

V každém případě je vždy škoda, když nějaký historický unikát z nějakého důvodu zanikne, ale ono je také mnohdy otázkou, kdo zejména z těch vlivných dokáže věci, nebo i třeba práci někoho jiného jakkoliv ocenit. A to nemyslím jen v oblasti historické, ale globálně.

 To je dnes vše. Hezký zbytek dne a radujme se, že za několik dní bude již konečně únor a zase budeme jaru blíže. Mimochodem, bude to rok, co jsem byl u Brtnických ledopádů ( dva články : příprava, akce) a je otázkou, jaká bude situace letos. Ovšem, společenská turistická akce ( Brtnická stovka) tam letos prý odpadá, a tak zřejmě ani případné ledopády nebudou osvíceny barevným osvětlením.

Zdroj: Soutok

Říjen 17, 2017

08:57
Mělník – Regionální muzeum na náměstí Míru hostí v sobotu 28. října Den středočeského kraje.
Kategorie: Zpravodajství
08:54
Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.
Kategorie: Zpravodajství
07:34
Mělnicko - Přinášíme vám přehled krátkých zpráv z regionu.
Kategorie: Zpravodajství
05:52
Mělnicko /ANKETA/ – „Chabá komunikace u zásadních legislativních kroků a přemíra administrativy,“ říká o hlavních příčinách, které vedou k zítřejší stávce praktických lékařů, ambulantních specialistů i lékárníků v Česku předseda mělnického sdružení praktických lékařů MUDr. Rostislav Koňařík.
Kategorie: Zpravodajství