Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.
Zpravodajství
Červen 22, 2025
20:14
Ačkoliv nám turistický pochod Mělnický hrozen začíná i končí jednou v roce přímo u nás doma, tak se stejně řada místních turisticky laděných občanů vydá na výlet někam jinam s tím, že do okolí města se mohou vydat kdykoliv si usmyslí. Je to věc každého, momentální nálady, možností i filosofie, ale v každém případě mají organizované pochody tu vlastnost, že určitým způsobem něco sdílíme s jistou komunitou a jsou něčím jiným, než akce individuální.
Někdo si myslí, že nejbližší okolí města ostatně není tak atraktivní, jako už třeba například vzdálenější oblast CHKO Kokořínsko-Máchův kraj, ale vězte, že to je pohled povrchní, a i když nejsou opravdu některé úseky třeba tak atraktivní, tak i tak mají určitou sílu vám dodat radost, pokud ji jste ochotni vnímat. Pro někoho je to snadnější, a pro jiného těžší. Pokud jste už třeba v dětském věku brázdili na jízdním kole mělnické obce a nejčastěji ty na severu okresu, tak je to pro vás i určitý návrat v čase.
Pro mě osobně je to ještě snazší. Vděčím tak svému prvnímu svobodnému povolání, kdy jsem takzvaně pracoval pro zemědělce. Díky tomu mi kdejaká zejména hospodářská budova i kdejaký odér kdesi na poli připomene mládí. A s tím vším pochopitelně i kdejaký vesnický krámek, kdejaká stará samoobsluha, kdejaká restaurace, ale leckde i lidé, z nichž mnozí jsou v současnosti bohužel již na věčnosti. Jako kdybych byl všude tady kolem zejména i díky vzpomínkám prostě doma.
Jak už to tak u mě bývá, tak díky ponocování při knize jsem se zase dostal do místa startu na autobusovém nádraží až téměř v závěru časového limitu. Snad to jednou bude jinak, ale zatím ještě pořád je třeba vše zajímavé nacpat hlavně do víkendu. Chodím od roku 2012 tradičně trasu 25 km a oblíbil jsem si zejména její vedení v trase Chloumek - Strážnice - Vysoká - rybník Harasov - skalní byt Lhotka - Mělník Blata. Takové vedení trasy, se samozřejmě vždy nekoná, ale ukázalo se, že je to vlastně dobře.
Ano, také to je vlastně přednost tohoto pochodu. Na straně jedné si můžete být jistí, že vás pořadatel zase brzy provede vaší oblíbenou trasou, ale občas poznáte zase něco jiného, nebo dokonce nového. On totiž popis tras zase až tak úplně neřeší detaily, a tak je nutné to doladit četbou na startu z propozic vedení tras. K disposici je v místě startu pod přístřeškem restaurace na obrázku výše případně i mapa, kde vám ochotně pan Jan Soukup ukáže vaši trasu.
Určitě tuto fázi pochodu nepodceňujte ! Osobní zkušenost mě před pár lety v silném déšti dovedla až do autobusové zastávky na Chloumečku, když jsem zjistil, že tudy nemám vůbec jít a musím se vrátit k železnici, podle které mám jít až do Mlazic. Letos tedy bylo vše úžasné a hlavně se povedlo i počasí. Nebylo třeba řešit obuv, oblečení, nebo pláštěnku, či déštník. Hlavně si dobře namazat kolena proti slunci, pokrývku na hlavu i sluneční brýle, dostatek tekutit s nějakou tou sušenkou a jde se.
V krásném počasí a volném dni si zvlášť uvědomíte, že nás obklopují i docela pěkné pasáže a je co fotit. Pro mě to znamená, že mi každá ta fotka připomene onen skvělý den a díky psaní článku to celé prožívám znovu ještě jednou. Prakticky všechny trasy vedly podle říčky Pšovky po žluté značce až do Klášterní ulice ke koupališti, kde tato značka naproti kempu končí a dále pokračujete po modré vedoucí z centra města. Ta sice vede až k železniční zastávce v Mlazicích, kam jsem šel loni, ale tentokrát jsme ji měli opustit dříve.
Víte, že máme v Mělníku také náměstíčko pojmenované po spisovatelce Boženě Němcové ? Přesně tady bloudila taková drobná dívenka, jejíž záda s batohem jsem z určité dálky zahlédl u potoka již poblíž cesty vedoucí k vlakovému nádraží. To je právě na těch výletech, turistice i dálkových pochodech pěkné, že už se tak nějak poznáme podle batohů na zádech a někdy vám to i napoví, kudy asi tak ta trasa vede.
Náhlá neobvyklá mladá společnost byla sice o 40 let mladší, ale opět se mi podařilo nenásilně konverzovat tak, aniž bych v očích a hlasu svého protějšku cítil nějaké zklamání z tohoto náhodného setkání. Rozhodně se bylo o čem bavit, protože svět je malý, účastnice pochodu byla místní a já ve svém pozdním věku zjistil, že vůbec není od věci naslouchat mladým lidem, jejich problémům i jejich zálibám. Je to nejen obohacující pro váš životní přehled, ale cítím i mezi mladými v práci určité sympatie a někdy i potěší, když je zajímá váš pohled na nějakou jejich situaci.
Upřímně byla dotyčná mladá paní ráda, že jsem znal dobře místní situaci, věděl jsem kde je ulice Na Ráji a patřím k lidem, kteří díky mnoha osobním kopancům zažili plno legrace a umí ji šířit dále. Sice znám ulici Na Ráji, ale vůbec si nevzpomínám, zda jsem tu někdy projížděl. Pro obyvatele Mlazic jde o kultovní cestu.
Podívejte se, jaký tu byl z uzoučké asfaltky jen kousek před hřbitovem krásný výhled na naše město a na Chloumeček. Hřbitov jsem sice nefotil, ale místní kaple mi zůstala hluboko v mé mysli. Může za to pan Martin Klihavec, který kdysi v měsíčníku Mělnická radnice vypsal soutěž ,, Najdi všech 33 věžiček našeho města na obrázcích." A když chválím Martina, tak musím zmínit i Petra Raista Šťastného, protože ten přišel s tímto pátráním po různých stavebních památkách v našem městě na tehdy hodně veřejností užívaném webu https://melnicek.cz/node , jako první.
Od hřbitova nás trasa vedla polní pěšinou tak úžasně, že jsem před nápaditostí kčt-vht Mělník musel uznale kývnout hlavou. Tak tudy přes to pole jdu opravdu prvně v životě, zatímco klikatou cestičku od hřbitova dolů strání pod Liazem do Mlazic jsem před několika lety již prošel. Myslím, že to byla také nějaká pátračka Martina Klihavce, ale tentokrát jen cpeciálně pro mě. Myslím, že mi tehdy zaslal obrázek, nabídl lokalitu a já měl určit, odkud byl obrázek focený. Nebýt tedy této akce, tak bych to tu asi nikdy nezkoumal.
Cesta nás dovedla až k silnici, která se tu v úhlu 90 stupňů stáčí k Choumečku a nás čekalo několik posledních společných desítek metrů na takovou křižovatku, kde k severu jezdí občas auta do Strážnice, k západu vede relativně horší cesta do Mlazic a východním směrem do lesa vede naučná stezka pro děti. Moje dočasná souputnice byla velmi překvapena, že vůbec nevím, že jsou na trase nějaké kontroly, ale opravdu jsem nic takového nevěděl.
Po několika desítkách metrů jsme tedy přišli na křižovatku, kde ve stínu u jednoho stolku seděly dvě mladší ženy, které si zapisovaly počet účastníků prošlých kontrolou, jakou jdou trasu a dávaly nám na náš list s popisem tras razítko. Později jsem měl na sebe trošku vztek, protože jsem věděl, že budu psát na webu opět reportáž z akce a zapomenu vyfotit takovou strategicky důležitou událost, jako je stanoviště kontroly v terénu.
Přitom jsem dříve fotil trošku i na startu a někdy jsem se snažil pro dokreslení akce i nějaké ty turisty, nebo souputníky. Letos jsem nějak zaspal, nebo se spíše probudil až později. Na této cestě jsem v příjemném chládku vzpomínal na jeden ročník, kdy hrozně lilo a cesta byla samá kaluž. To jsem již putoval zcela osamocený a až do Liběchova jsem měl potkat pouhé tři cyklisty.
I náhorní planina nad mělnickými čtvrtěmi má něco do sebe. Z cesty na obrázku výše se brzy oddělí taková nenápadná pěšina, která má od vodojemu ( vpravo na obzoru) název ulice Střemská.
Dojdete brzy na takovou křižovatku, kde je pod stromem schován tento krásný kříž. Začíná tu směrem dolů k jihozápadu také ulice V Kroupovci a místo na některých mapách nese označení Kozí roh. My však nikam dolů nepůjdeme a až do Vehlovic si budeme užívat pohodovou chůzi a výhledy. Není bez zajímavosti, že zatímco dnes vás turistická značka vede z Mlazic přes nechráněný přejezd na Českolipskou ulici a pozděli dolů k tůním a podle Labe do Liběchova :
https://www.youtube.com/watch?v=qhRyq8Sn60Q
https://www.youtube.com/watch?v=JO7qfhvTo0E
.... tak dříve vás vedla právě vzhůru ulicí V Kroupovci a ve Vehlovicích jste mohli jít stále rovně nad vinicí Trojslava a sejít dolů ke špýcharu v Malém Liběchově. Byla to sice taková vyhlídková trasa, ale myslím, že trasa kolem milníku a podle Labe má také něco do sebe. Dnes jsme tedy kopírovali cyklotrasu.
Ve Vehlovicích mají takovéto úžasné sluneční hodiny. Všimněte si, že fungují. Čas je logicky v SEČ.
Tady mě překvapila samokontrola. Sice jsem ji už také zažil a je naštěstí vždy dobře vidět, ale také už se stalo, že člověk někdy myslel na něco jiného, nebo se zapovídal, či zkrátka bloudil. Zde měla smysl, protože si to mohl někdo zkrátit, ale spíše si myslím, že je to milé zpestření a turista snad nepodvádí. Vůbec by mě netěšilo se radovat z něčeho, co by člověk získal podvodem.
Tato vodárna má pro mě nostalgický význam. V roce 2015 jsem si koupil rádio, které umělo tři věci. Internet, běžné fm a DAB+. Tehdy se v podmínkách daly chytit vzdálené multiplexy ze zahraničí a já byl samozřejmě celý natěšený. Jenže podmínky nepřicházely a já hledal nejvyšší a blízká místa ve městě. Právě na střeše této vodárny jsem s velkou slávou ulovil první vzdálenější multiplex Sachsen - Anhalt na kanále 6B, abych asi za týden zjistil, že podmínky jsou lepší a multiplex jde i za vilou Karola.
Na trase byla i jedna skála, kterou znám. Před několika lety se šel okruh jakoby obráceně. Tehdy jsem se tu spřátelil se starší dvojicí ze Dvora Králového. Tak jsme se zapovídali, až jsme nad Vehlovicemi zabloudili a ještě jsme si zašli pár metrů pod chloumeckým vysílačem. Na svědomí to tu tehdy měla jakási ohrada s koňmi, která tu dříve nebyla a bylo nutné ji obejít.
Prvně mě letos na akci napadlo vyfotit nějaké potenciální účastníky.
Když jsem viděl tento strom, ihned jsem si vzpoměl na starou krásnou americkou ,, pohádku" pro mládež a dospělé z roku 1984. Film se jmenoval Honba za diamantem. Ano, ten strom skoro vypadá, jako místo s názvem ,, Ďáblovy vidle". I tady má krajina něco do sebe, byť jsme,, jen" v polích kousek nad Mělníkem.
Trasa vás svede na silnici od Rymáně, pak na Českolipskou a zadem kolem Rašínek k autokempu a fotbalovému hřišti.
Liběchovská alej už vedla mnoho turistů a občas tu bývá i posvícení a pouť, ale pro mě je několikl let navíc i něčím jiným. Relativně nedávno jsem se zajímal trošku i o kvantovou mechaniku. Je tam jistý příběh o zapáleném vědci, který sledoval v Kodani poblíř výzkumného ústavu alej se sporým osvětlením. Všiml si, že tam jde jakýsi muž. Ten se mu vždy zjevil pod lampou, aby zmizel ve tmě a objevil se opět až pod další lampou. Uvědomil si, že jde o jakousi pravděpodobnost. To je vlastnost, která je vlastní malým předmětům, jako jsou elektrony. Nevíte, kde přesně se nachází, ale jen kde se pravděpodobně nachází. Do jisté míry to má i širší působnost.
V Liběchově někde v blízkosti bývalého letního kina vznikla před několika lety takováto spojovací cestička aleje s Rumburskou ulicí. Okolí může občas díky povalovému chodníku připomínat pralesní tropické prostředí.
Od zámku již jdete po zelené značce ke kostelíčku Sv. Ducha ( a Sv. Hrobu) a odtud dolů ke špýcharu, milníku k Labi a do Mlazic k zastávce ČD, kde dnes již začíná modrá značka vedoucí do centra města. Kdysi to byla vše zelená značka vedoucí z Mělníka do Dubé.
Zdejší dubová alej i křížová cesta je stará tuším 240 let. Zájemci to jistě dohledají. Rekonstrukce křížové cesty proběhla v roce 2007. Od stejného roku je Liběchov konečně oficiálně městem.
Unikátní ozdobou kostelíčku je tento podle větru se otáčející symbol.
Pohled na Mělník je odtud prostě nádherný, ale je to ještě hodinka chůze pěšky. Jen už nevím, zda odtud ke koupališti, nebo až od milníku ke koupališti, ale již jsem to také občas měřil.
Cestička ke špýcharu.
Areál bývalé restaurace a vinárny. To je tak trošku fotka pro známého z Prahy, který tu před asi 20 lety prý seděl.
Jak asi mnozí víte, tak se tu zpevňuje svah. Silnice se prý začala propadat.
Milník sehrál svoji roli několikrát, ale o tom na jiném snímku. Bohužel se mi dnes ty fotografie z mobilu i z foťáku promíchaly, zápolil jsem s tím, ale musel jsem to stejně zachránit trošku jinak.
Tato místa se stala rájem rybářů. Kdo nechce na tůně, tak jezdí k řece.
Když už jsem musel za těmi závorami stát, tak aspoň přišlo foto Vectronu firmy Siemens. Naše současně nejsilnější nákladní lokomotiva.
Bohužel jsem si všiml, že se mi nějak dodatečně a ještě v opačném pořadí nahrály fotky, se kterými jsem už ani nepočítal, že je systém vezme. Do toho mám i lepší fotky z mobilu, a co s tím ? Musel jsem improvizovat. Samozřejmě jsem neměl před pochodem nabitého prakticky nic. Omlouvám se tedy za tu směsku, kde ty lepší fotografie s lepším rozlišením jsou z mobilu.
Historie milníku. Trávu kolem však nikdo neposekal.
Cílem Mělnického hroznu byla opět hospoda ve čtvrti Blata na Kokořínské ulici. Usedám tu vždy s určitou posvátností. Ve zdejších ulicích jsem prožil v 60. a 70. letech 20. století dětství a člověk je vždy rád, když něco někde přežilo. Vždyť tu zanikla mlékárna v Máchově ulici, krám na Kokořínské a nakonec vyhořela i samoobsluha s téměř jepičím životem, jejíž trosky kovové konstrukce v kopřivách tu stojí dodnes. Jen ty ulice jsou již dnes všechny vyasfaltované.
Řekl jsem mělnickým turistům, že se jim akce opět povedla a letos se to říkalo zvlášť dobře. Vždyť bylo krásné počasí a dostal jsem se i na cestu, kde jsem ještě nebyl. Pochvalovat by se toho dalo více. Ať už jde o vlastní ochotu pana Soukupa, milé vystupování členů Kčt na startu i v cíli, nebo prostě ta nápaditost. Vždyť milá kontrola na trase akci vesele zpestří, samokontrola vždy vykouzlí úsměv a nikdy nezapomínám ani na ty, kteří se mnou jdou určité úseky cesty a vždy mi to nějak příjemně okoření.
Do knihy jsem tedy turistům organizátorům zápis neprovedl, ale věřím, že je moje tradiční a snad vždy zábavná reportáž s množstvím fotografií potěší stejně tak, jako pochvala a ocenění za organizaci akce z řad účastníků. Díky ! A samozřejmě patří i dík obsluze v Blatecké hospodě, která má k akci kladný vztah a je vždy i příkladnou obsluhou v příjemném prostředí.
Loni jsem tu koukal, jak naši na ME ve fotbalu tuším remizovali s Gruzií a letos tu hrál tento hudební program . Zajímal mě název programu. Dnes není nic jednoduššího, než si vše hned vyfotit.
V horkém dni by mělo 25 km a zastávka na pivku unavit, ale opravdu byl i díky větříku příjemný den a povinnosti se díky zábavě jen odsunuly. Díky tomu jsem byl venku i večer, ale již jsem se těšil na vanu. Copak se to tu asi děje ? Aha, už asi tuším.
Stoly nad soutokem. Tak se jmenuje už tuším druhý ročník této akce.
Vypadá to takto jistě zajímavě, ale ti vpravo jsou trošku znevýhodněni, protože nevidí do kraje a nemohou se opřít. Ale, oni jsou mladí, nebo mají ještě dobrá záda :-). Ne, tak hlavní věc je spokojenost účastníků. Já se zde setkal s panem Jiřím Valíčkem, který v současnosti vystavuje své fotografie v kavárně muzea, Správně jsem uhádl, že se přišel podívat na západ slunce. Víkend se prostě vydařil.
Tedy, až na to, že s tímto článkem jsem hlavně díky neposlušným fotografiím ztrávil celé odpoledne a daly se dělat ještě i jiné věci, Vždyť teploty kolem 30 stupňů již slibují možnost ulovit v pásmu FM pro nás exotické stanice z jižní okrajové Evropy, nebo severu Afriky. Když se zadaří, tak přijímač přijme i RDS stanice.
Pohodový první letní týden a za týden jsou již prázdniny i dovolené. Užívejte hlavně ve zdraví !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 18, 2025
19:25
Neznám snad nikoho, komu by neučarovalo aspoň nějakým způsobem naše nedaleké Kokořínsko. Právem jsme rádi, že my jej máme prakticky za humny. Mohu mluvit i se vzdálenějšími lidmi, kteří jej navštívili třeba jen párkrát za život a v každém zanechalo nějakou pozitivní stopu.
Jak jsem již nedávno psal, tak tu mám i různá svá oblíbená místa a důvody jsou nejrůznější. Ne snad, že by si člověk nechtěl prohlédnout tolik vyhledávaný velký rybník Harasov, osadu Kokořínský Důl s tůněmi, nebo skalní Pokličky v lese. Ale přeci jen je zejména v sezóně tato oblast doslova přecpána lidmi, auty i odvážnými cyklisty, kteří tu nemají jinou možnost, než jet v hustém provozu mezi auty. Ostatně, úzká silnice s řadou zatáček nedává moc šancí tyto cyklisty bezpečně předjíždět v předepsané vzdálenosti.
Dávám tedy spíše přednost výhledovým místům ve vzdálenější oblasti, což není spojeno jen s mojí zálibou k rozhledům, ale doplňuje se to aspoň minimálně zatím i s mým výzkumem rorhlasového příjmu.
Ačkoliv jsem tedy letos na jaře již navštívil Vrátenskou horu i Nedvězí, tak jsem pořád ještě měl zajímavou inspiraci sem v krátké době vyrazit znovu a počasí se opravdu vydařilo. Jen ta cesta do cíle byla nevyzpytatelná. Nedostal jsem se na výlet opět dříve, než až na poledne a hlavně se vůbec nevyplnila naděje, že budou lidé u oběda a cesta celkem volná, jak se mi podařilo při minulé cestě do těchto míst.
I tentokrát jsem mířil na Vrátenskou horu, ale plán měl větší turistický i výzkumný potenciál. Pokud jste to tu nezaznamenali, tak letošní rok je jiný tím, že vaše případné rozhlasové DAB+ přijímače již přijímají letos většinou kanály našich tuzemských provozovatelů s našimi stanicemi. To se sice líbí běžným posluchačům po celé republice, ale už mnohem méně lovcům dálek, kteří ještě loni třeba běžně na Řípu pochytali několik bavorských multiplexů, nebo se u mělnického zámku povedl ulovit v podmínkách i multiplex z Rakouska.
Letos jsem díky svému zájmu i aktivitě tedy zjistil pro podobné zájemce, že na ,,Lounské vyhlídce" na Řípu je přeci jen ještě možné ulovit aspoň jeden bavorský multiplex z Ochsenkpfu, byť stejný kanál okupuje vysílání z pražského Ládví. Terénu se tu povedlo dát kousek ve svahu pod rotundou pražskému vysílání stopku a přijmout zahraniční mux díky relativně přímému výhledu a silnějšímu signálu.
Tady na severu jsem měl úkol jiný a už testy z Nedvězí i z Vrátenky ukázaly, že výsledek pokusu bude zajímavý. Jinými slovy jsem skále pod zámkem Houska důvěřoval, protože to bylo jediné místo, kde se v minulosti povedlo z oněch dvou zde jmenovaných míst ulovit muxy z Braniborska. Skála pod zámkem Houska je totiž nejen dost vysoká, ale také na správné straně. Vede tu ze severu pod ní taková exponovaná cestička kopřivami, a tak je tu slušná šance na úspěch.
Nicméně, samotná procházka z Vrátenské hory na Housku je prostě pohlazením na duši. Potkal jsem tentokrát sice dost lidí, ale naše setkání byla taková občasná, takže si člověk užil klid samoty i svým způsobem zpestření z různých setkání.
Neuvěřitelná byla i různorodá barevnost zdejší louky.
Tady se setkává naše Máchova cesta s odbočkou na Vrátenskou horu a dále je možné pokračovat přes Lobeč až do Mšena.
Houska je opředena pověstmi, ale mě z výzkumných důvodů zajímá v posledních letech spíše skála pod ní, která slouží, jako velký anténní reflektor. Prostě odráží signál a vrací ho na teleskop.
Tady jsem se vydal po lehce exponované cestičce v kopřivách kolem zámku směrem k SZ. I odtud jsou vidět dominanty, jako Ještěd, Rálsko, Bezděz, ale zde je poněkud občas zakrývá terén. Vpravo za Tachovským vrchem by měly být Doksy.
Tento snímek nejlépe dokládá, jak je skála, na níž stojí zámek vysoká.
Zde jsem tedy učinil první důležité výsledky. Překvapivě se tu na 11C díky zakrytí pražských vysílačů, ale i černohorského vysílače u Janských Lázní kanál zcela vyčistil od signálu a zaúřadovaly i zlepšené podmínky. Ještě loni bychom za takové situace na Mělníku u vily Karola ulovily multiplex soukromých stanic ze Saska - Anhaltska. Letos jsem právě tady odrušil skalou naše signály a díky podmínkám jsem byl chvíli úspěšný.
Pak už stálo za řeč jen 8C, kde opět ještě loni byl u nás k ulovení mux DAB+ Dresden, ale nyní jsem ho ulovil až tady díky této skále. Jakmile jste se vraceli po cestičce zpět, tak už ho nahradil mux z Ládví DAB+BS1. Všechny ostatní saské multiplexy tu byly plným výkonem, ale s Braniborskem to vypadalo bledě. Na vině byl hlavně 96 km vzdálený mux společnosti Play.cz z Černé hory v Krkonoších na stejném kanále 10B, kde je i braniborský rbb, který býval vždy silnější, než multiplex na 12D.
Při návratu k zámku se ukázalo, že i Praděd na 12D je tu dost silný, a tak to vypadalo na těžký neúspěch toho žádaného. Jenže,to je právě to kouzlo vln, které nejsou vidět a přitom ovlivňují veškeré dění v celém neskutečném spektru Universu.
Vydal jsem se kousek na západ od zámku, kde jsem si nemohl nechat ujít romantickou skalní vyhlídku na Říp. Kromě toho, že jsem se po letech zase vrátil na hezké místo, tak jsem prvně ulovil to, kvůli čemu jsem sem hlavně jel. To vám jsou někdy věci. U východní stěny zámku Praděd z Jeseníků a prakticky u západní stěny vysílač Calau od Chotěbuzi.
Chvíli jsem přemýšlel, a pak jsem si uvědomil, že cesta sem vedla i pod vrchem vysokého kopce Špičáku, kde by to snad všechno mohlo být obdobné. Nebylo. Ukázalo se, že Špičák je sice dostatečně vysoký, ale málo široký. Díky tomu sem signály od východu i jihu dobře pronikaly.
Vracel jsem se po stejné cestě, ale Na Fučíkovském mě napadlo, že bych mohl asi prvně obejít horu po severním svahu, což je cesta do Nosálova. Napadlo mě totiž navíc, že Vrátenská hora je přece jen širší a navíc budu i nízko na jejím svahu. To bude v každém případě blok pro signály z nežádoucích směrů, ale na druhou stranu budu tak nízko, že už sem třeba žádaný signál od severu přes terénní překážky nevleze.
Vše ale bylo jinak a mohl jsem se zaradovat i jsem nabyl nové poznatky. Nechal jsem doma foťák a potřeboval jsem nejlépe pro focení obě ruce. Tady se dalo postavit rádio na stráň úvozu, signál držel a dalo se fotit pro článek do fb skupiny, která se tímto zabývá. Jen tu zrovna projížděl někdo na nějaké čtyřkolce, zastavil a nemohl vůbec pochopit, že je v úvozu jemu v cestě na turistické značce chlap. Neměl jsem kam ustoupit, tak jsem musel trošku neochotně asi 10 metrů naproti do místa, kde už jsem mohl bezpečně ustoupit. Neuvěřitelná náhoda.
Horu jsem tedy obešel a přišel jsem na své oblíbené místo nedaleko rozhledny. Tady je sice krásný výhled do požadovaných směrů a v FM pásmu tu ulovíte hodně polských i německých stanic, ale místo je už tak vysoko, že se sem hravě dostávají naše signály od Prahy i z východu, což sice v FM zase až tak nevadí, ale u DAB+ je to fatální. Proto tu tedy nikdy to Braniborsko nešlo. Nakonec tedy zjistíte, že republika je plná zajímavých míst, kde se dá něco zajímavého ulovit a jen díky blokaci nežádoucích vln našich multiplexů. Mux i multiplex je jedno a to samé.
Výlet však ještě pokračoval a přidám tedy na závěr článku ještě několik obrázků. Není snad u nás krásně ?
Aktualizace 19.6. v 18 hodin : Dovolil jsem si sdílet :
Stavba nové strojovny v technické památce Parostrojního pivovaru v Lobči - expozice technologie parního stroje - jde v těchto dnech do finiše! Parní stroj, vyrobený v roce 1895 ve strojírně Bolzano Tedesco & Co. ve Slaném, se nám do pivovaru podařilo získat z někdejšího válcového mlýna v Mutějovicích na Rakovnicku před třemi lety. Spolu se strojem jsme zachránili také parní kotel (vyrobený v První českomoravské továrně na stroje ve Vysočanech), přehřívač páry a další součásti technologie. Soubor jsme následně rozšířili o dobové duplexní parní čerpadlo a dynamo s elektroinstalací, čímž jsme zkompletovali původní technologické vybavení lobečského pivovaru z konce 19. století, které se u nás nedochovalo. Jednotlivé komponenty postupně restaurujeme. Ministerstvo kultury mezitím koncem roku 2023 prohlásilo unikátní technologický soubor parního stroje Bolzano Tedesco & Co. za movitou kulturní památku.V loňském roce jsme získali stavební povolení na dřevostavbu nové strojovny s expozicí. Stavbu jsme zahájili vybudováním nové opěrné zdi. Finanční podporu projektu z evropských zdrojů prostřednictvím MAS Vyhlídky přislíbil SZIF, na pokračující restaurování parostrojní technologie přislíbilo letos přispět i Ministerstvo kultury.Držte nám palce, abychom mohli v nové expozici už v létě přivítat první návštěvníky.
Také autobusová zastávka v Lobči má několik starých knížek.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 16, 2025
17:29
Do prázdnin i nejbližších dovolených zbývá necelých 14 dní a již je na čase se zamýšlet, co si s tím ohraničeným delším volnem počít. Ovšem, akce se kvůli přemýšlení nezastaví a stále je tu něco, čím si můžete zpříjemnit nejbližší dny. Pochopitelně nemohu zapomenout na akce k nám nejbližší. Nechť promluví samotné obrázky, které vás dovedou na zajímavé výstavy, ale i pozvánka na tradiční Mělnický hrozen, který je dobrou rozcvičkou i prověrkou každému, kdo má aspoň nějaký vztah k turistice a přírodě.
https://kct-vht-melnik.webnode.cz/
https://www.vll.cz/
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 15, 2025
20:17
Mezi lidmi jsou kromě práce i různé záliby. Vždyť, kolik lidí jen holduje rybolovu a dokonce jezdí i na rybářské závody. Sám jsem nedávno viděl na obrázku známým uloveného kapra, kterého bych jeho váhou i velikostí spíše tipoval někam na Orlickou, nebo Vranovskou přehradu, ale rozhodně ne na nějaký rybník u Labe. Jako kdyby tato příhoda byla takovou předehrou k tomu, co se mělo přihodit mně.
Jsou lidé, kterým laická veřejnost říká radioamatéři. Ve skutečnosti je to hobby, které má neuvěřitelné množství kategorií. Někteří spolu po rozhlasových vlnách komunikují a používají přístroj, kterému se říká vysílačka. Jiní třeba poslouchají na speciálních rádiích letecký provoz a další skupina si říká dixeři a jejich účelem je lovit běžné rozhlasové vzdálené stanice na různých rozhlasových pásmech.
K oblíbeným patří poslední dobou specializace na pásmo FM (VKV) a DAB+. Ovšem, dnes by vám na příjem vzdálených stanic v pásmu VKV ( velmi krátké vlny) obyčejné levné přijímače nestačily, jako kdysi. Je to tím, že například u nás Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) stále ještě přiděluje novým zájemcům kmitočty, které se uvolní tehdy, když je nějaké naše stanice opustí a uznají, že z ekonomických i regionálních důvodů, se jim vyplatí vysílání pouze v pásmu DAB+.
Ledy se po vzoru Německa začínají již díky první naši vlaštovce hýbat i u nás, ale zatímco tam je již navržen přesný rok, kdy bude pro všechny stanice vysílání v pásmu FM ukončeno, tak u nás tomu tak ještě není. Jenže, ono jde i vtom Německu o prodloužení o osm let, a tak bude pásmo FM ještě dlouho přeplácané stanicemi. Pokud chcete chytat jen místní silné stanice, tak vás samozřejmě uspokojí téměř každé rádio, které má navíc i jakési automatické dolaďování.
Ovšem, pokud chcete chytat vzdálené stanice, tak již potřebujete speciální dražší kousek s vyšší selektivitou vhodný pro takzvaný di-xing. S takovým rádiem prostě na naladěném kanále různě hýbete, natáčíte ho a zjistíte, že na frekvenci není jen nejbližší silná stanice, ale třeba i ještě další naše vzdálenější a k tomu další německá. Podle polohy a natočení, se vámi zvolená vylepší.
Někdy ovšem nějakou další vzdálenou stanici jen matně slyšíte ,nebo vůbec a díky kolísavým podmínkám třeba jen na několik vteřin, nebo minut zazáří tak, jako kdyby byla stanicí místní. Jenže, di-xeři, kteří mají více času pro své hobby, tak se někdy nespokojí jen s obyčejným všesměrovým teleskopem, který případně mění za všesměrovou teleskopickou anténu, ale pořizují si antény směrové, nejlépe do terénu v kombinaci i s nějakým stožárkem.
To je vhodné zejména pro ty, kteří nehodlají tento způsob zábavy kombinovat napříkad s turistikou, ale jejich cílem je někam dojet, zprovoznit přinesenou, nebo i přivezenou techniku, učinit nějaké záchyty a jet domů. To se mě týkalo v časech, když jsem se před téměř 30 lety věnoval CB- pásmu ( 28 MHz) a právě občas i jako člen expedice. Obvykle tedy již s nějakými těmi vzdálenými záchyty tito hoši počítají, jsou na svoji techniku pyšní a pochopitelně se těší, jak se po úspěšném lovu pochlubí s úrodou, která často čítá vzdálenosti nad 300 km.
Jenže jsou i vyznavači stejného hobby, kteří mu buď tolik času věnovat nemohou, nebo mají i více zájmů, a nebo mají dokonce i odlišnou filosofii. Jedni totiž tvrdí, že stejný úlovek ze dna republiky na malé rádijko s krátkým teleskopem je více, než když danou stanici ulovíte někde na kopci na špičkovou techniku. Druzí takové lovce nemají moc rádi, protože v jejich představách má lovec disponovat aspoň směrovou anténou a nejlépe jet někam na kopec.
Netřeba dodávat, že když jsou zkrátka podmínky, tak je úspěch na slabší techniku cennější. A právě toto se mi přihodilo den poté, co jsem se dočetl článek, že byl na jednom kopci u Říčan učiněn vedoucím fb skupiny neobvyklý vzácný úlovek na směrovou anténu. Západní německé spolkové státy, se dají občas ulovit, ale Sársko se zatím nikomu zřejmě nepovedlo.
Frekvenci jsem tedy díky článku věděl, ale naděje na úspěch moc velká nebyla. Nicméně jsem si vzpomněl, jak jsem kdysi před téměř 30 lety mluvil ruční vysílačkou z Vrátenské hory na Kleť při hvězdárnou vyhlášeném rádiovém klidu, nebo jak jsem třeba loni o Vánocích chytil Strasbourg, či o půl roku dříve v FM Švýcarsko. Když víte frekvenci, tak jste přesně jak ten rybář, co už má políčeno a jen čeká na záběr.
To byl i můj případ. Náhle se vynořila stanice, která se opravdu jen chvíli blížila silou domácí stanici, ale na RDS to nebylo. Jak zjistit, co to je, když ani tu písničku neznám ? Stanice nachvíli zmizela, ale když se objevila podruhé, tak již jsem poznal zpěváka i název písně. Hlavně to nahrát, aby byl důkaz.
https://www.youtube.com/watch?v=O6-HkaNXisU
Domů jsem šel z terénu s velkou euforií, ale bylo třeba ještě vyloučit možné konkurenty a potvrdit playlist, který máte na obrázku výše. Toto vše bylo připraveno do případného e-mailu, aby se v Sársku mohli přesvědčit, že čas na rádiu i vlastní přenos korespondují s playlistem. Mnoho lidí to nedělá, nebo si jen vybírají ty opravdové dálky, ale já to v některých případech zkouším a nejednou. Oni totiž často některá ta oddělení vůbec nevědí, co je to QSL card, a že žadatel chce nějakou pohlednici z daného státu nejlépe s vysílačem a potvrzením záchytu.
Končí to všelijak a obvykle je všechna snaha marná, ale i tak vás občas něco potěší. Už to nejspíše žádné pokračování mít nebude, ale ony i ty reakce občas potěší. Zde je tedy níže pod obrázkem reakce, která mi ze Sárska přišla a opět to jsou přitom i další body pro Mělník. Opět si někteří lidé přečtou třeba i tam v Sársku, že jejich stanice SR3 byla slyšet 30 km od Prahy ve městě, kde se také pěstuje víno, jako v Porýní, a že je tam nějaký soutok dvou největších českých řek. Pochopitelně přikládám i pár pohlednic. Přední část jsem ponechal v originálu. V odpovědi je i zajímavá historie Saarlandwelle, což byla stanice, kterou jsem chvíli poslouchal.
Sousedila s frekvencí rádia Luxembourg a dávala hitparádu TOP-75. Na podzim roku 1989, když jsem stanici poslouchal na SV naposledy, tak zrovna vedl 7 týdnů hitparádu Phil Collins s písní Another day on paradise. Tak to vidíte, lidé mají různé zájmy a opravdu je mi všelijak, když mi někdo říká, že v práci bylo lépe, a že si vůbec neví rady, co s volným časem. Kriste, když má být vidět z neděle na pondělí polární záře a nejlépe spíše ve druhé polovině noci, tak si má brát člověk snad dovolenou :-)? No, zatím jsem věděl, ale také fakt, že tam pořád ještě nejsem :-). Pěkný zbytek víkendu a příště snad článek z opravdu až nádherného víkendu jen kousek od našeho domova. Važme si okolí a poznejme ho.
Pohodový příští týden.
Děkujeme za váš e-mail z České republiky!
Lieber Standa,
Ihre Mail hat bei uns die Runde gemacht. Wir haben uns sehr darüber gefreut. Ich habe noch eine Info für Sie:
Der Saarländische Rundfunk hat eine besondere Geschichte: Er gehört zum Verbund der ARD. Insgesamt sind es neun Sendeanstalten. Der SR war der letzte, der gegründet wurde. Mitten im Kalten Krieg. Darum hatte er den Auftrag, einem eventuellen Einmarsch der Sowjetunion standzuhalten. So wurde SR 1 Europawelle Saar gegründet. Auf Mittelwelle konnte die Europawelle bis Moskau senden, nachts sogar bis Japan. Weil es damals noch kein Whatsapp gab, haben die Menschen in der damaligen Tschecheslowakei, in Polen, Bulgarien, Rumänien, Ungarn, Belarus, Russland und in der Ukraine Tonnen von Briefen geschrieben. So wurde der SR interessant für die Stasi und den KGB. Man sandte Agenten zum SR, die erst nach dem Fall der Mauer 1989 enttarnt wurden. Nach 1989 war der Saarländische Rundfunk nur noch ein normaler Regionalsender - Radio und Fernsehen – der ARD. Dennoch sendet SR 1 heute auf UKW auf der Frequenz 88. Wie Sie sicherlich wissen, bleibt so das Signal durch die Schwerkraft länger am Boden. Vielleicht können Sie also auch SR 1 empfangen?
Mit herzlichen Grüßen
Lisa Huth
Milý Standa,
Váš e-mail se šíří. Velmi nás potěšil. Mám pro vás několik dalších informací:
Saarländischer Rundfunk má zvláštní historii: je součástí sítě ARD. Celkem se jedná o devět rozhlasových a vysílacích organizací. SR byla založena jako poslední. Uprostřed studené války. Měla proto za úkol odolat případné invazi Sovětského svazu. Byla založena SR 1 Europawelle Saar. Na středních vlnách mohla Europawelle vysílat až do Moskvy a v noci dokonce až do Japonska. Protože v té době neexistoval WhatsApp, lidé v tehdejším Československu, Polsku, Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku, Bělorusku, Rusku a na Ukrajině psali tuny dopisů. Tím se SR stala zajímavou pro Stasi a KGB. Do SR byli vysíláni agenti, kteří byli odhaleni až po pádu Berlínské zdi v roce 1989. Po roce 1989 byla Saarländischer Rundfunk jen běžným regionálním vysíláním - rozhlasem a televizí - ARD. Přesto SR 1 vysílá dodnes v pásmu FM na frekvenci 88, což znamená, že signál zůstává díky gravitaci déle na zemi. Možná tedy můžete SR 1 přijímat i vy?
S pozdravem
Lisa Huth
Frankreich und die Großregion
Antenne Saar, die deutsch-französische Welle des SR
Chevalier de l’ordre national du Mérite
Online & Social Media Team
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
17:40
Přátelé, máme za sebou snad první opravdu horký den roku 2025, kdy se nám teploty přehouply přes tropickou třicítku. Na rozdíl od minulého déštivého víkendu jsem byl tentokrát po všech stránkách s víkendem spokojený. Jen na to psaní prostě nějak není čas. Ale, nebojte se. Chuť mě neopustila a nápad mám také. V dnešním prvním článku zavítám opět na svůj první web, který jsem pokusně věnoval jenom městu Mělník. Web jsem psal v letech 2007 - 2011 z několika důvodů.
Byla to tehdy taková doba, že každý mohl využít svého určitého práva mít vlastní web. Napadlo mě tehdy, že když zkusím něco z Mělníka, tak to snad bude mít i nějakou smysluplnost, snad si to najde i čtenáře a snad budu i činit pro veřejnost určitou záslužnou práci. Jiná věc je, že to oproti pozdějšímu Soutoku poněkud tematicky trošku svazovalo, bylo obtížnější technicky tvořit články a poměrně brzy web přišel o počítadlo návštěv i možnost kohokoliv na web vkládat své komentáře. Zatím úspěšně bojuji o jeho přežívání, byť už lze prohlížet snad jen některé články v některých prohlížečích a tímto projektem je určitým způsobem také držím při životě.
Dnes se tedy podíváme na nějaké obrázky z roku 2009. Co se tu tedy v tomto roce asi tak dělo ? Komentáře pod obrázky na žlutém pozadí jsou opět původní.
V lednu byla v Jungmannových sadech u příležitosti 40. výročí upálení Jana Palacha
( 1969) instalována tato socha. Bronzové 3,5 metru vysoké dílo je výtvorem maďarského umělce Andráse Becka a stojí naproti bývalému gymnáziu, kde Palach studoval. Socha představuje hořícího Jana Palacha a byla k nám dovezena z Francie za částku 1 200 000 Kč, když o ni projevila zájem mělnická radnice, která zároveň vyhlásila i veřejnou sbírku pro pokrytí části nákladů.
Jak je vidět, nasvícená socha vypadá velmi zajímavě.
24. ledna se vydaly všechny tři turistické kluby našeho okresu na pravidelnou akci
s názvem ,, Zimní přechod Nedvězí ( 456 m.n.m)" Kopec se nachází se za hranicí okresu.
Akce je společenskou událostí,výměnou mnoha názorů, barometrem výkonu i zdraví,
příležitostí ochutnání někdy až nevšedních zážitků, a k jedním z rituálů patří i obdržení
hezkého odznáčku, či možností památečního orazítkování lístku akce, nebo vlastního pohledu.
Kruhový pohled z vrcholu patří k nejhezčím v republice vůbec. Na snímku městečko Dubá. Obvykle můžeme spatřit území v okruhu asi 70 km od elektrárny v Horních Počáplech, přes České Středohoří, horu Klíč u Nového Boru, Ještěd, Bezděz, Housecké vrchy s Vrátenskou horou až k rovinám Mladoboleslavska, ale při dobré viditelnosti lze spatřit i Jedlovou a další vrcholky Lužických hor. Letos šli mělničtí turisté z Dražejova přes Dolní Vidim na Jestřebici, kde na ně čekalo po 14 km posezení v hospůdce Druhý dech. Počasí se během dopoledne zcela vyjasnilo, slunko hřálo, krajina byla opravdu pohádkově nádherná a na rozdíl od Mělníka zasněžená.
A je to konečně tady! Loď Porta Bohemia 2 zahájila v polovině sezony pravidelnou
výletní lodní dopravu na Labi pod Mělníkem. Přesto, že loď plula pouze do Obříství a
Dolních Beřkovic ( 2x týdně do Roudnice nad Labem), tak dosud přeplavila 7 000 lidí.
Příští rok by prý loď mohla plout do Brandýsa nad Labem, Roudnice a očekává se
zvýšení nabídky služeb cestujícím i mnohem vyšší návštěvnost.
Revitalizace sebou přináší v roce 2009 spoustu zajímavých objevů na poli archeologie.
Na snímku je Česká ulice, která nesla ve středověku název V pytli a ústí do Palackého nám. ( místní ještě dnes užívají starý název Prasečák). Zde bývala branka pro pěší. Uvádí se, že zde byly zjištěny kromě zbytků parkánové zdi, stopy původního opevnění raně středověkého hradiště a odpadní jáma, jejíž obsah posunuje osídlení mělnické akropole slovanským obyvalestvem až do 8. století.
Další zajímavé objevy přinesla ulice Legionářů, ulice pod Pražskou
bránou, vedle zámku byly objeveny neznáme sklepy, a při stavbě
odbočky z nového mostu do přístavu byla objevena řada předmětů
a kostí z období pravěkého osídlení. Také u radnice byla objevena
chodba, a jako řada neznámých prostor byla ,,provizorně" zabezpečena
pro případ dalších archeologických výzkumů, které by mohly někdy
v budoucnu dojít svého naplnění.
Největším hitem Mělnického vinobraní 2009 byla skupina Alphaville, která se proslavila navždy velkým hitem ,,Forever young" ( být stále mlád), kterým válcovala v 80. letech minulého století evropské hitparády a diskoteky. Skupina vznikla v roce 1982 v západním Berlíně a při své cestě z koncertu v Ostravě, se zastavila u nás na Mělníku.
Mělnické vinobraní bylo z důvodu revitalizace letos v historii zcela jiné a dal by se o něm napsat velký článek. V každém případě vedlo k velkému zamyšlení ve vztahu k budoucnosti.Většinou návštěvníků bylo vnímáno velmi pozitivně. Pro rodiny s dětmi tu byla jakási neplacená zona s atrakcemi, která přecházela přímo na hlavní scenu na Karlově náměstí. Odtud se návštěvník vydal kolem mnoha stánků do mnohem klidnější zony, kterou představovalo okolí parku kolem kulturního domu. Zde se nacházela scena historická a staročeský jarmark. Díky sklonu Karlova náměstí vznikl vlastně jakýsi amfiteátr, což je pro místní vinobraní zcela nezvyklý pohled na hlavní scénu. Během projevu krále Karla IV. bylo dokonce i prvně užito velkoplošné projekce.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 8, 2025
16:03
Přátelé, dáme si dnes ještě jeden vzpomínkový článek s méně fotografiemi. Těch dobových a vlastně už historických fotografií je pochopitelně mnohem více. Ty nejstarší jsou samozřejmě v papírových albech, další mraky jich jsou na CD-ROMech a konečně ty relativně nejmladší na flash kartách. To, co nyní vidíte je jen nepatrný obsah toho, čím jsem zaplnil v letech 2007 - 2011 svůj první osobní web věnovaný speciálně dění na Mělníku.
Téma druhého dílu jsou oslavy 110 let lokálky Mělník -Mšeno - Dolní Cetno v roce 2007. Samozřejmě jsem jako příznivce veřejné dopravy nemohl v roce 1997 vynechat akci oslav 100. výročí naši lokálky, kterou jsem ovšem zaznamenal jen na několika klasických fotografiích. Jejich život skončil v klasickém fotoalbu. Zdálo se tehdy s určitou dávkou neznalosti a naivity, že by akce mohla být každý rok a nejlépe by u nás na Mělníku mohla být vůbec podobná sezonní turistická atrakce, jako tomu občas někde je. Vždyť jsme dokonce kousek od Prahy a vize vypadala v oblasti návštěvnosti zkrátka výtečně.
Jenže to prý nešlo, náročné na organizaci, nevyplatilo se a ještě bylo třeba objednat hasičské hlídky. To vám jsou chvíle, kdy si člověk říká, že někde něco jde a jinde ne, což je zajímavé. V mém případě to bylo posíleno i tím, že jsem měl přístup díky satelitu Astra již v té době k úspěšnému německému seriálu, který celých 24 hodin denně nic jiného nedával, než nostalgickou a modelovou železnici z různých částí Německa, ale i světa.
Již o 10 let později jsme tu měli 110. výročí, kde místo Skalska bylo vybráno za hlavní místo oslav Mšeno. Kupodivu to s příchodem starosty Martinem Machem do Mšena náhle šlo a několik let po sobě, se právě ve Mšeně dařilo pořádat každoročně druhou červnovou sobotu na tamním nádraží oslavu spojenou s parními lokomotivami, která měla dokonce vždy nějaké další téma a vždy sem přijelo na chvíli i několik motocyklů a aut z Lobče, aby odvedly vlastně dvojí výstavní práci.
Všechno ukončil až žalostný stav nepříliš udržované lokálky, která si žádala rekonstrukci. To nebylo jednoduché, protože se tehdy i na webu https://melnicek.cz/ našlo dost odpůrců lokálky, kteří horovali za lepší silnice a z trasy lokálky chtěli udělat cyklostezku. Není bez zajímavosti, že zatím všude, kde takto jednali, tak obyčejně litovali, protože ztratili silný turistický potenciál. Možná jste někteří zaznamenali v současnosti kauzu Luční bouda, kde si současní majitelé stěžují, že mají problémy s KRNAPem.
No, aby neměli problémy. Horské boudy vždy sloužily hlavně, jako občerstvení pro pocestné, případně i nocleh těm, co milují přírodu s turistikou a najednou se nabízí zisk majetné klientely, která ovšem pěšky mezi ostatními lidmi nahoru jít nechce. Aspoň tak nám ten neupřesněný problém vysvětloval jeden z diskutujících, což je ovšem celkem logická věc. Když podnikáte, tak chcete co největší zisk. Takže situaci na lokálce opět zachraňoval mšenský starosta peticí a díky tomu jsme mohli na jaře 2016 opět vyjet s velkou slávou parní lokomotivou a dokonce se zrodil i Kokořínský rychlík, který jezdí v sezóně o víkendech ráno z Prahy do Mšena a odpoledne po 17. hodině jede cyklovlak s historickou dieslovou lokomotivou zpět.
Po roce 2016, se totiž ukazovalo, že hromada parních lokomotiv má propadlou revizi kotlů a je to vše prý finančně náročné. Samozřejmě, že někde ty páry jezdí stále, ale tady musíme konstatovat, že v roce 2016 zřejmě skončila nadobro historická vzpomínková kapitola obrody parních jízd u Mělníka. Ty fotografie tady jsou již bohužel těžkou smutnou nostalgií a nepomohla nám ani blízkost velké Prahy, která by zde v oblasti turistického ruchu toto snad mohla živit při životě, jako někde u Křivoklátu a dalších lokálkách leckdy i u Prahy.
Naposledy zřejmě jela pára do Mšena dne 10. června 2017 u příležitosti oslav 650 let města Mšena. V článku mi tehdy lehce zapózoval i tehdejší starosta Mšena Martin Mach.
http://soutok.blogspot.com/2017/06/velka-obrazova-galerie-predevsim-z.html
Jenže se ukázalo, že nešlo jen o ztrátu parních jízd, ale draze opravená a vylepšená trať měla v čase covidu-19 opět díky vlivný lidem ve Středočeském kraji namále.Přitom se lokálkám v Ústeckém kraji vede úplně opačně.Vzkvétají a třeba Kozí dráha u Děčína, se znovu vybudovala na bývalém již zrušeném úseku. Dnes tedy musíme být rádi aspoň za víkendový provoz, ale trať, která byla díky rekonstrukci a vyššímu zabezpečení uzpůsobena vyšším rychlostem, tak ji asi těžko může takový občasný provoz svědčit. Přitom obnova jistě nestála málo a málem to bylo doslova k ničemu, jako v Lužci nad Vltavou ten zdvihací železniční most nad laterálním kanálem.
Ovšem, tento článek nás má zanést do docela hezké novodobé historie, tak si ji pojďme připomenout. Nám starším to připadá jako nedávno. To už 8 let nejela do Mšena pára ? Skutečně ? Jako kdyby to byla chvilka a již opět budeme muset hledat podobné atrakce případně jinde.
Parní krasavice se po kolejích místní lokálky proháněla služebně ještě v 70. letech
minulého století. Pamětníci vzpomínají, jak díky trati, která mezi Mělníkem a Lhotkou
opisuje jakýsi půlkruh, poznali díky kouři na obzoru a pištění píšťaly, kolem které vsi
vláček zrovna projíždí.
Tento dobový vagonek si svoji vyzáží získal pozornost nejednoho návštěvníka.
V blízkosti nádraží ve Mšeně bylo vystaveno i několik funkčních lokomobil, které
v dřívějších dobách pomáhaly v hospodářství.
Součástí oslav byla i výstava veteránù z řady aut i motocyklů.
Jak už to na těchto akcích bývá, nechybí ani dobové kroje, či lidové kroje, jako na tomto
obrázku. A tak jsme zde mohli zahlédnout vojáky rakouské c.k armády v tradičních
šedých uniformách, ale i dívky ve slušivých kloboučcích ze spolku Furiant.
Tento obrázek ze mšenského nádraží asi nejlépe vypovídá, jakému zájmu se těší
svezení ve vlaku taženému parní lokomotivou.
Příjezd na Mělník parní lokomotivou je zcela jiným zážitkem, než dnešní běžnou dopravou.
Vlak dorazil do stanice, aby se ještě jednou vypravil na téměř hodinovou cestu do Mšena.
A nakonec ještě pohled na pestrobarevnou směsici dobových vagonků.
Pohodový zbytek víkendu a úspěšný vstup do druhého týdne měsíce června !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
12:46
Milí čtenáři, asi si málokdo představoval, že nám víkend 7. a 8. června 2025 takto proprší. To tu ještě za posledních 13 let nebylo. Sice si vzpomínám, že když se Mělnického Vrkoče účastnil soubor ze Španělska, tak nám sobota propršela také, ale neděle již byla parádní a zrodil se tehdy článek ....
.https://soutok.blogspot.com/2018/06/folklorni-matine-na-dvore-za-radnici-to.html
.... ale aby takto propršel celý víkend, který z hlediska pořádání akcí patřil dlouhodobě k mým nejoblíbenějším, tak to nepamatuji. Vždyť, co se jen konalo včera akcí. Jenom na Mělníku se kromě pořádání Mělnického Vrkoče konaly oslavy 140 let Zahradnické školy a jsem rád, že jsem se díky fb místní historické skupiny pana Lojky mohl na obě akce podívat aspoň prostřednictvím fotografií ....
https://www.facebook.com/groups/1808841266008571?locale=cs_CZ
Sám jsem byl překvapený, jaké obrovské sklepy se tam nacházejí. Osobně jsem vás zval pak ještě na auta do Lobče a díky svým mnoha zájmům jsem to celé ještě potřeboval už konečně kvůli rozhlasovým signálům spojit ještě s návštěvou skály, na které stojí zámek Houska. Bohužel se nekonalo vůbec nic. Tedy, pro mě se nekonalo vůbec nic. Nemohu si dovolit riskovat nějakou rýmu, která může přejít až v teploty a v pracovní absenci. Druhým nebezpečím jsou pak slušné bolesti páteře po profouknutí.
Nicméně se říká, že prý vše špatné je v životě k něčemu dobré, a tak se zrodil nápad. Jak možná někdo z vás ví, tak například od roku 2007 jsem tady na Mělníku, ale i v okolí vlastně mapoval svým způsobem veřejný život. Jenže to bylo ještě na starém webu se specializací na město Mělník a můžete si ho prohlédnout dnes již jen pouze díky některým prohlížečům. Ono vás to jinak moc daleko po stránkách již nepustí.
http://mujmelnik.webzdarma.cz:8080/
Ovšem, lidem se obyčejně nechce na něco klikat a něco zkoumat. Mají rádi pohodlí a vše na jednom místě. Navíc se zdá, že regionální historie aspoň tady na Mělníku lidi opravdu dost zajímá. A tak mě z mnoha důvodů napadlo, že není vůbec od věci si připomenout věci, které nám ještě nedávno připadaly téměř horkou současností a ony jsou už téměř 20 let staré.Nám starším to připadá, jako včera a mladým lidem připadá dvouciferné číslo neskutečné a s úsměvem často kroutí hlavou.
Podíváme se tedy dnes do roku 2008, který byl vůbec téměř takovým mezníkem v dějinách města, protože byla celá řada věcí po novotě, nebo ještě vůbec nebyla. Byl jsem samozřejmě mladší, plný nejrůznějších zájmů i energie. Uvidíte i ještě zpěváka Dana Nekonečného, nebo tehdy ještě mladou a začínající nadějnou zpěvačku Ewu Farnou.
Od jara můžeme spatřit ze zámecké vyhlídky naši nejvýkonnější větrnou elektrárnu v
Pcherách u Kladna. Elektrárna je často patrná i okem za obcí Lužec nad Vltavou a je
tak po větrné elektrárně na Bouřňáku ( dvě vrtule se za dobrých podmínek promítají
na úpatí hory Kletečná v Českém Středohoří) druhou z Mělníka spatřitelnou.
Dnes už to musím upravit. Vidět je další větrná elektrárna Petrovice poblíž Tiských stěn, hotel Komáří vížka u města Krupka a dokonce zejména i saský Kleiner Lugstein s telekomunikační věží. Z Mělníka je tedy vidět občas až do Saska, což je ovšem můj osobní výzkum, který se jinde nepublikuje. Jako důkaz dnes již slouží i mobilní programy na určování kopců na obzoru.
Letošní sraz mělnických rodáků jsem spíše zaměřil na železnici, která pro mě byla na této akci novinkou. Nicméně, navštívil jsem aspoň radnici, abych se po roce podíval na mělnické poklady, zajímavou výstavu bitvy u Zborova, a abych shledal přece jen menší výskyt osob v těchto prostorách než loni. Tento okružní avizovaný autovláček jsem potkal jen náhodou, ale jsem za toto zpestření velmi rád. Ukázalo se totiž, že i tato atrakce neměla nouzi.
Skupina Los Rumberos mě na Setkání rodáků 2008 nadchla, protože etnická hudba má
své kouzlo a latinsko-americká hudba zvlášť. Během dne ještě zahrála řada místních
dechových orchestrů a závěr patřil Viktoru Sodomovi, který se proslavil v minulosti
především písní o papouškovi kakadu, nebo ..My máme parní stroj, veselé jízdy zdroj..
K letošním oslavám srazu patřly i jízdy parní lokomotivou řady 210 do Liběchova a hlavně exoticky do místního přístavu, kam se občan běžně nepodívá.
O odpolední jízdy do přístavu byl velký zájem. Na koho se nedostalo, nebo se nechtěl mačkat, mohl se svézt ještě dokonce v 18.30 a ve 20.30 do Liběchova a zpět.
Jubilejní 15. ročník Mělnické Jizerské 50ky přinesl skvělé počasí a tradičně bezvadný výkon závodníků i pořadatelů.
Účast byla tak hojná, že kolem 19. hodiny se teprve dobíhalo finále žen.
Sníh je v červnu v nížině raritou.
Image závodníků je pro diváky tím pravým kořením závodu. Letos jsme viděli policajta v uniformě, Tyroláky v typyckých kraťasech, či partu ve slamněných kloboucích.
Po skvělém zavodě a vyhlášení tomboly přišlo i vyhlášení výsledků. Na snímku je již
trojnásobný vítěz závodu. Když zvážíte, že v každém kole musí závodník vypít jedno pivo a absolvuje i rozběhy, tak je to úctyhodný výkon. Soutěží se v několika kategoriích.
Závěr závodu patřil téměř dvouhodinovému vystoupení skupiny Spejblshelprs, která
je považována za téměř dokonalou repliku slavných ACDC. (revival)
,Na Kokořínsko s párou" byl letošní název akce, která následovala po loňských oslavách 110 let trati Mělník-Mšeno-Dolní Cetno. Pro mnohé to bylo velmi příjemné překvapení a snad i odkaz, že pára zdaleka neřekla sbohem a bude dále těšit lidi. Na snímku je lokomotiva řady 423, která k této trati neodmyslitelně patřila.
Nemohl jsem vás ochudit ani o druhou lokomotivu řady 310, která přivezla do Mšena
účastníky z Mladé Boleslavi a též patří k této trati.
Lokomobily byly stroje, které poháněly různé stroje v zemědělství, ale jak se ukázalo,
tak třeba poháněly dříve i pouťový kolotoč.
Práce Sdružení obcí Kokořínska (SOK) a vůbec osoby pana starosty Šestáka z Kadlína
je až neuvěřitelná. Ještě začátkem roku 2005 byla tato vesnice pro mnohé obyčejnou dírou u Mšena. A pak se zrodilo v Tepu regionu heslo ,, Jestli nejseš kůže líná, přivez kámen do Kadlína". Za rok už tu stála tato rozhledna, zemědělské muzeum a vedla tudy cyklotrasa.
A tak jako kdysi odjel i dnes vláček pestrobarevných dobových vagonů.
Velkým magnetem Vinobraní 2008 bylo vystoupení Dana Nekonečného a půvabných
tanečnic v latinsko-americkém ritmu.
Největší pouťovou atrakcí byla letos koule zavěšená na budge-jampingových lanech,
která vynesla za částku 300 kč ty nejotrlejší nátury do závratné výše.
Nadějná zpěvačka Ewa Farná se postarala o závěr letošního Vinobraní.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 5, 2025
20:11
Přátelé, červen je měsíc, který nám přináší ty nejdelší bílé dny roku, pomalu se v myšlenkách chystáme na prázdniny i dovolené, ale také bývá měsícem velkých vyhlášených venkovních akcí. Pravda, řada jich z nějakých důvodů již skončila a máme je jen ve vzpomínkách a díky Soutoku i v článcích plných fotografií, ale pořád je červen měsícem celé řady akcí všude kolem nás.
Začneme u nás doma na Mělníku hned tou zde nejaktuálnější, která si trvale již několik desetiletí drží tento termín a je společně s Mělnickým vinobraním vlastně z hlediska historie akcí nejstarší. Věnoval jsem ji tu nedávno celý speciál a dnes tedy připomínám program.
Pokud máte rádi Kokořínsko - Máchův kraj, okouzlují vás rozhledy z naši krásné rozhledny na Vrátenské hoře a oblíbili jste si zejména kvůli tamnímu pivovaru, ale třeba i Muzeu Eduarda Štorcha také nedalekou obec Lobeč, tak druhá červnová sobota je pro obec vždy významným svátkem. To se tu totiž sejdou různí majitelé starých aut i motocyklů, aby se tu společně s fanoušky a obdivovateli potěšili na již 23. srazu veteránů a anglických sportovních vozů zejména ve zdejším zámeckém dvoře. Kdo to jednou vidí na vlastní oči, ten se sem obvykle rád vrací.
https://www.veteranskerojeni.cz/?s=1
Nejstarší zahradnická a vinařská škola v Rakousku-Uhersku si tento víkend připomíná své již 140. výročí založení.
Pokračují samozřejmě i aktivity RMM, a tak se pojďme na nabídku podívat.
Svatojánská muzejní noc a červen v muzeu
Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
Srdečně Vás zveme na letní výstavy i Svatojánskou muzejní noc, která se uskuteční ve skalním obydlí Lhotka v pátek 20. 6. od 19:00 hod.
Výstava Kdo je sporťák aneb Sportovní kočárky v historii je pro Vás otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod. Pro návštěvníky muzeum připravilo malé nahlédnutí do vývoje „sporťáků“ od konce devatenáctého století do konce století dvacátého, tedy sto let jejich existence. Obliba sportovních kočárků souvisela mimo jiné se změnou životního stylu po první světové válce, k němuž patřily časté výlety do přírody a přesuny hromadnými dopravními prostředky. Vzhledem k této skutečnosti je výstava stylizována jako „výlet do přírody“, kde se návštěvníci seznámí nejen se samotnými kočárky v jejich časové posloupnosti, ale i dalšími exponáty, které k pobytu v přírodě neodmyslitelně patří.
V doprovodné fotografické soutěži, která probíhá na muzejním Facebooku můžete vyhrát jedinečnou publikaci Z kolébky do kočárku a občerstvení v muzejní kavárně. Zapátrejte v rodinných archivech a sdílejte Vaše "sporťákové" fotografie!
Svatojánská muzejní noc ve skalním obydlí Lhotka Vás vtáhne do tajů a lidových zvyků noci před svátkem svatého Jana Křtitele, (24. 6.). Na děti čeká pohádková stezka a nebude chybět ani ohýnek a buřty. Hejkal, bludička, víla, myslivec a další kouzelné bytosti se na Vás těší v pátek 20. 6. v 19:00 hodin.
SRDEČNĚ VÁS ZVEME I NA DALŠÍ ČERVNOVÉ AKCE:
Ve velkém sále můžete do 29. 6. obdivovat díla Blanky a Zdeňka Šulcových na výstavě Tvorba není nuda.
V muzejní kavárně a vstupních prostorech na Vás čekají výstavy Zasněná krajina - fotografie Jiřího Valíčka a prezentace k otevření nové turistické stezky Po stopách Šporků ve spolupráci s MAS Vyhlídky.
NA LÉTO PŘIPRAVUJEME:
V pátek 1. 8. skupina ABBA CZ revival roztančí a rozezpívá diváky na prázdninovém koncertě pod širým nebem na hřišti ve Lhotce u Mělníka. Vstupenky jsou již v prodeji na www.goout.net. Neváhejte, kapacita je omezena!
Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!
Přeji krásný den
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Poslední akcí je blížící se Mělnický hrozen, který má časově sice vzhledem k tomu množství dřívějších akcí ještě čas, ale není od věci mít už určitý přehled, kudy nás případné zájemce chtějí letos organizátoři z Kčt - vht Mělník vést. Nabídka je tradiční. Na výběr máte opět z pěti pěších různě dlouhých tras a dvou cyklotras.
Pohodový víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 1, 2025
20:40
Nějak jsem dnešní den nezvládl a pomohl tomu kromě lehce nepopulární neděle se zvýšeným provozem i fakt, že nás radar neustále strašil především deštěm. Opět tu nepršelo a navíc mě to táhlo do míst, kde bych se měl snad vyskytovat i za týden. Tak si aspoň připomeňme jeden nádherný den z konce dubna, který jsem dosud nepublikoval a vlastně mi tematicky zapadne do tohoto článku.
Je spousta lidí, kteří si lebedí v klidu lesa, ve skalách, ve zvucích přírody a někteří ani zpět do té civilizace a světa moderních technologií ani nepospíchají. Ovšem, pak jsou i tací, kteří toto vše mohou také, ale učarovaly jim výhledy. To spojení je jednoduché. Karel Hynek Mácha také rád chodil zejména směrem na Kokořínsko a měl rád kromě tajemných zřícenin a hradů i hezké výhledy, ale my jsme dnes ještě trošku dále.
Známe někteří mapu, máme představy o vzdálenostech, víme, na co že se díváme a na rozdíl od Máchy i to, že když nás to někam zláká, tak se tam můžeme poměrně snadno a v krátkém čase nějakým dopravním prostředkem dopravit. Nevím jak vás, ale mě tedy výhledy z rozhleden, vyhlídek a s kopců oslovují neskutečným způsobem a vůbec mi nevadí, že prakticky objíždím stále ty stejné v blízkosti domova, protože jsem si je prostě nějak moc z různých důvodů oblíbil a dívám se na obce i do míst, které mi jsou důvěrně známé a jsou nejvíce spjaté s tím, co jsem prožil.
Která že místa jsou tedy těmi krásnými ? Samozřejmě, ponechme teď stranou všechna ta, ze kterých můžeme obdivovat ten náš domácí kopeček s našim městem a pojďme se věnovat krajině. Za tím prvním výhledem nemusíme vůbec nikam daleko a jsou to místa v blízkosti našeho zámku, mezi která samozřejmě patří i speciální vyhlídka na České středohoří. Právě odtud můžeme hledět nejen do oblasti kouzelných bývalých sopečných kuželů, ale třeba až do Krušnohoří a plánovat do míst své výlety.
Tím druhým místem je pochopitelně nedaleká bájná hora Říp, která má těch vyhlídek celou řadu do nejrůznějších míst. Protože jsme však nejen my Mělničané pyšní na naše Kokořínsko, které v našich myslích zabírá někdy i rozsáhlejší území, podobně tak, jako naše CHKO, tak tady na hranici okresu, ale stále ještě v jeho katastru máme tu úžasnou horu s krásnou rozhlednou a většinou i neskutečným pohádkovým výhledem. Z Vrátenské hory bychom mohli teoreticky dohlédnout od Klínovce až po Sněžku a detaily staveb na krkonošských hřebenech, se nám již také občas vzácně ukázaly.
Nechci snižovat hodnotu roztomilé rozhledničky Hradišť u Kadlína, odkud je také slušný dálkový výhled a mnoha dalších míst kolem Strážnice, Vysoké, Nebužel, ale jednoznačným přírodním králem bez nutnosti odlesnění a rozhlednové stavby je vrch Nedvězí. Opravdu je někdy těžké určit, zda je hezčí výhled z Vrátenské hory, nebo právě z Nedvězí, protože obě místa mají nejen ta místa na obzoru zase jinak porovnané, ale do některých směrů jsou jakoby lepší.
Mohl bych tedy z našeho pohledu Mělničana skončit u těchto čtyř jmenovaných objektů, ale z úcty k Máchovi přidám ještě Radobý. Těch vrchů s krásnými rozhledy je tam moc, ale vlakem jste tam za půl hodiny, na kopec jdete tuším pěšky 45 minut a rozhled je tam rovněž úchvatný. Nejen na Píšťanské jezero u Labe a další bývalé sopečné kužely, ale také na Litoměřice, a když si dáte zvlášť pozor, budete mít štěstí a nejlépe i triedr, tak neuvidíte jen naši elektrárnu v Horních Počaplech s typickou obří chladící věží, ale i kostelíček na Chloumku a níže dokonce objevíte i ten náš zámek na kopečku.
Těchto pět míst by tedy měl znát každý našinec, protože jinak se o mnoho okrádá, ale to je konečně každého věc .Bývalo takovým novinářským zvykem psát autobusové a vlakové spoje na místo. Dnes sice jezdí řada lidí autem, ale i tak to někomu pomůže. Nedvězí je těsně za hranicí našeho okresu a určitým způsobem trošku z ruky od civilizace. Nadmořská výška tohoto kopce s výhledem 1. řádu je 458 m.n.m. Nejbližší autobusové zastávky jsou Zakšín ( 400 a 410) Po červené značce 4.5 km. Déštná ( červená, zelená, žlutá) 4.8 km. Také linky 400 a 410. Střezivojice ( linka 474) červená, modrá 3.7 km.
Dálková linka PID číslo 400 ( Praha- Nový Bor / Rumburk) jezdí poměrně často. U naši linky číslo 474 ( Střezivojice - Mělník Slovany/Brabčov) je to o víkendu pouze 3x denně a z Kokořína pak častěji. Linky najdete na adrese
...https://pid.cz/jizdni-rady-podle-linek/autobusy-primestske/
Psal jsem tu o Nedvězí již mnohokrát a zejména v lednu je to hlavní turistické místo všech tří okresních oddílů při akci ,, Zimní přechod vrchu Nedvězí." Letos se tu šel již 50. ročník. Není žádným tajemstvím, že po těch obrovských změnách, které právě letos nastaly u nás v České republice díky domácím provozovatelům multiplexů v pásmu DAB+, jsem sem nešel ani tak kvůli výhledům, jako spíše pro materiál do diskusí.Nicméně jsem si to na kopci užil a bylo nač koukat.
Sice jsem musel překousnout fakt, že mi byla směrová anténa pro DAB+ úplně k ničemu, neb se u toho modrého rádia zbláznil software, ale život je o tom, že něco vyjde a něco prostě ne. I tak jsem měl aspoň náhradu v podobě teleskopických rádií pro DAB+ i pro FM pásmo. Původně byla k disposici jen tato směrová růžice na tabuli vedle místní kapličky, ale již asi druhou sezónu zdobí samotný vrch skvělá panoramatická tabule. Škoda jen, že ta panorama, co vidíte na kopci, tak nejsou prodejním materiálem, jak tomu bývá jinde a můžete si je maximálně ofotit. Tady je toho totiž tolik k vidění, že máte i doma co luštit.
Nádherná kaplička a jistě díky místním. Nemohu si pomoci, ale podobně tak, jako ta zvonička v Chodči, tak i tady mi to připomíná prostě scénu z nějakého westernu :-).
Toto by měl být pozemek chalupy bývalé zpěvačky paní Pilarové.
Finální výstup ze strany od osady.
Vrchol snad netřeba komentovat.
Panoramat nafotím vždy plno s tím, že se třeba situace během pobytu zlepší, a pak je mi líto některá mazat.
Před vámi městečko Dubá. Po červené přes Dražejov 6.4 km. Po zelené 6.1 km.
Ronov ( malý kopeček vlevo) a Vlhošť ( 614 m.n.m. Nejvyšší kopec CHKO Kokořínsko - Máchův kraj). Tak nějak podobně je vidíme z Mělníka z Tyršovy ulice od posezení nad vraty vstupu do chodby k bývalému městskému vodojemu.
Sedlo ( 726 m.n.m.) Nejvyšší kopec východní části Českého středohoří.
Říp.
Teď si nejsem jist, zda je tam dole vidět Mělník.
Housecké vrchy s rozhlednou na Vrátenské hoře.
Bezděz tu již není tak na dlani, jako z Vrátenské hory.
Ještěd máme zase úplně jinde.
Tady je uprostřed vidět Házmburk a vlevo níže Sovice s roudnickou vinicí otočenou k řece.
Tam vzadu máte Českou Lípu, vzadu horu Klíč u Nového Boru a v popředí městys Dubá.
Panoramatická mapa vás seznámí, že také můžete vidět horu Luž a Hvozd v Lužických horách.
Přibyla tu nedávno i tato roztomilá lavička. Zajímavé je, že je z místa sice krásně vidět do místní zeleně poblíž osady, ale pro výhled do dálky třeba jen na Housecké vrchy si musíte již stoupnout. Každé místo tu má prostě své a o tom ví i má loňská návštěva, kdy jsem ve světě rádia musel sejít trošku dolů po severním svahu, abych si mohl vychutnat načtení braniborského multiplexu z Calau u Cottbusu ( Chotěbuz) na kanálu 10B. Letos je již díky vysíláni z Bukové hory tento kanál odtud nedosažitelný.
V popředí vršky před obcí Jestřebí a vzadu táhlé panorama Lužických hor.
Pozemky u bývalé chalupy paní Pilarové z druhé strany od kopce.
Cestička do obce Střezivojice.
Tak, když už jsem ten dnešek nějak lidově řečeno tak trošku projel, tak jsem si aspoň udělal radost připomínkou dubnového výletu na fotografiích a třeba vás inspiroval, nebo snad vám i dokonce rozšířil takzvaně obzory :-) .
Pohodový první červnový týden číslo 23 a nezapomeňte, že v sobotu máme na Mělníku akci Mělnický Vrkoč ( program v nedávném článku) a Lobeč patří asi té největší automobilové parádě v našem okrese. Osobně mě navíc zajímá, zda zámek Houska na skále dokáže přehradit cestu signálu z Bukové hory a pustit na přijímač signál z Calau. Bylo by to po Řípu druhé místo od Prahy na sever, kde by se i přes letošní boom našich provozovatelů i dnes povedlo ještě něco vzácného ze zahraničí v pásmu DAB+ v normálních podmínkách ( ne ve zlepšených) podařilo zachytit. Příjem ze Saska je na severních úpatích běžná věc a ulovíte ho i u vily Karola na několika kanálech.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Květen 31, 2025
16:02
Přátelé, když se podívám do minulého desetiletí, kdy byl magazín Soutok ještě mladý a mně bylo něco po padesátce, tak vzpomínám, jak jsem často přátelům s úsměvem říkal : ,, Víš, já bych se kolikrát jel docela rád i někam o víkendu podívat, ale když na tom Mělníku se nyní celé jaro pořád něco zajímavého děje a je to rok od roku lepší a lepší."
A bylo to až do covidu- 19 opravdu lepší. Vždyť ve městě byly výstavy bonsajů v parku vedle kostela sv. Ludmily. Na náměstí byla vystavena v květnu vozidla 2. sv. války a dočkali jsme se i bojových ukázek. Byl tu dvakrát celkem úspěšný pokus o uspořádání Mělnického okruhu, a pak samozřejmě i plno gastronomických akcí. Vinná noc, Vinný košt, Mělnické vinobraní. Zapomenout nemohu ani na Pivní slavnost, na Mělnickou Jizerskou 50, na pochod Mělnický hrozen, Mělnický Vrkoč a na plno dalších jednorázových akcí, někdy i sportovního a branného typu. Na MOOS a jeho cesty do středověkých sklepů, na Dny evropského dědictví, motoristické podniky atd. atd.
Dnes mám o křížek více a už pomalu a stále více chápu, proč je důchod tak důležitý. Chybí již na ten sobotní výlet a ranní vstávání síly. Tím spíše, že máte třeba aktivity, jako například četbu, a když skončíte v sobotu někdy v 1.30 hodin, tak těžko někam hned ráno pojedete, že ? Nehledě, že i to musíte vymyslet, naplánovat a vůbec se na událost celým srdcem naladit. Volné dny, sílu a chuť tedy penzisté, pokud je zrovna něco nebolí řešit nemusí. To tedy byla glosa na úvod a pojďme k dnešním téma.
Byl jsem dnes velmi zvědavý, jak se po mé loňské absenci změnil start Mělnické Veteran Rallye, která byla loni v nešťastném deštivém počasí přeložena z mělnického kempu až do vzdálenější čtvrti Mlazice. Netřeba dodávat, že to tehdy u mělnické laické veřejnosti vyvolalo plno svévolných dotazů a úvah. Má cesta do Mlazic vedla místy, kde se za krásného počasí pořádal 32. ročník této rallye a nemohl jsem přehlédnout tento bilboard.
Je to sice ještě relativně daleko, ale je to důkazem toho, že Mělník je po covidu-19 především městem gastronomie. Protože mám, jako celá řada lidí i určitý vztah k motorismu, tak jsem toho na dnešní akci nafoti opravdu hodně. Nafotil jsem toho tolik, až jsem se do toho sám zamotal. Jenže tu mám i další pro někoho snad zajímavé téma a není technicky možné cpát kratičké téma až za ty desítky fotek z rallye. Milovníci automobilismu mi snad prominou malou vsuvku a ti ostatní snad ocení jistý celorepublikový unikát.
Jak jistě někteří víte, tak vlastním takovéto krásné rádio pro dixing ( dálkový příjem) a navštěvuji fb stránky, kde se řeší příjem v pásmech DAB+ ( do nedávna také mnohdy dálkový příjem) a dálkový příjem v pásmu FM. Šéfem těchto skupin je jeden z redaktorů Českého rozhlasu, který je dálkovým příjmem jmenovaných pásem rozhlasu doslova postižen, jak on sám s úsměvem dodává. Proč ne ? Někdo je specialistou na jedno hobby a někoho toho baví více.
Nicméně se Lukáš vydal nedávno ze své domovské Prahy směrem na jih, kam jezdí nejraději. Ostatně, prostor mezi Prahou a Táborem má již slušnou nadmořskou výšku, pražské vysílače tu jsou tak trošku za zády, a tak je lokalita vhodná za pomoci zejména směrové antény k lovu FM stanic v Rakousku a v Německu. Dalo by se říci, že koupě přenosné směrové antény pro FM ( pásmo VKV) bývá i u mě občas předmětem spekulací, ale nutno říci, že dění kolem dálkového lovu je tak rozmanité, že i pouhý teleskop dovede mnohdy potěšit. Pořídil jsem tedy zatím takzvanou všesměrovou teleskopickou anténu RH-795.
Lukáš se nedávno zmínil, že se mu na jeho techniku podařil majstrštyk, když na své oblíbené kótě prvně v životě ulovil Sársko. On totiž rozhlas FM z Hesenska, nebo z Bádenska bývá za dobrých podmínek celkem běžný, ale Sársko se opravdu prakticky nedaří.
Nicméně jsem dostal takový nápad a samozřejmě mě článek motivoval. Bohužel, jenom silné stanice dávají takzvanou RDS, která vám sdělí bez čekání, jakou stanici posloucháte. Co u těch slabších ? Čekat, až se bude stanice hlásit ? Překonat nudnou dlouhou písničku ? Poslouchat ty pazvuky a doufat, že se aspoň na chvíli vynoří obstojný signál, který vám umožní identifikaci ? Samozřejmě vám hodně napoví pomůcky webu fm.org, kde se však od loňska musíte přihlásit. Tam už se dočtete, na jaké stanice si můžete na jakém kmitočtu sestupnou řadou dělat třeba na Mělníku zálusk.
Jak však stanici identifikovat, když ji ani na daném kmitočtu neslyšíte ? Prvně nesmíte ztratit nervy a třeba i čekat tak, jako kočka na myš. Ono se tam třeba za několik minut něco objeví a může to na dobu několika vteřin zesílit na úroveň domácí stanice. A právě to se mi povedlo, jenže bohužel hráli skladbu, která mi vůbec nic neříkala a zase to zmizelo. Počkal jsem ještě chvíli, jako rybář na záběr a bylo to tu znovu.
Tentokrát slyším známou italskou píseň od známého autora a přichází ten nápad. V úvahu připadají pouhé tři stanice. Ta první německá má na playlistu vážnou hudbu. Italská má malý vysílací výkon a na playlistu skladbu nemá. Do třetice si nechávám to vytoužené. Zásah ! V playlistu stanice SR3 se v daném čase opravdu vyskytuje známý italský zpěvák se známou písní. Máte ji výše uprostřed.
Samozřejmě bylo třeba vše zdokumentovat mobilem. Výsledek pak najdete tady :
https://www.youtube.com/watch?v=O6-HkaNXisU
Netrvalo to dlouho a stanice se ztratila, neboť elektromagnetické vlny jsou nevyzpytatelné.
Sice jsem napsal do jedné z mnoha redakcí stanice SR3 a zažádal o QSL lístek, ale u tohoto hobby musíte prostě čekat, že pozitivní ohlas je spíše něčím navíc. I tak si však můžete úlovky v podobě nahrávek i fotografií ( ty zejména při zobrazení vzácné RDS daleké stanice) uchovávat, jako vzpomínky na krásné okamžiky lovu.
Děkuji tedy automobilistům, že to přežili, ale na druhou stranu je díky tomu pro ty zasvěcené Mělník zase slavnější. Protože dle všeho jsme po jednom kopci u Říčan jediným místem, kde se to povedlo, a tady na dně republiky a jen na teleskopickou všesměrovou anténu je to podle některých jedinců, či vyznavačů tohoto hobby na takto slabší techniku a v horším ( nižším) terénu větší úspěch. Bylo to dokonce o pár desítek kilometrů dále, než ta Francie loni v listopadu.
Krásný den mě tedy již sám o sobě naladil, a když jsem viděl v Mlazicích to množství lidí i aut na ulici a uvnitř areálu, tak jsem byl prostě nadšený.
Myslelo se skutečně na vše, nechybělo občerstvení a uvidíte tu na jednom snímku i trošku trofeje pro ty nejlepší. Neměl jsem potřebu jít blíže a dožadovat se nějakého focení trofejí v detailu. Prostě mi to nějak nepřišlo vhodné. Potkal jsem tu řadu známých a někteří vám dodají fotky na různých místních fb skupinách.
Trošku jsem zapomněl, že jsem také youtuber a nejen blogman ( Kdo by těmto názvům na přelomu milénia vůbec rozuměl :-) ?) a natočil jsem tři videa, ale opravdu až krátká. Ale, tak atmosféru to poskytne.
https://www.youtube.com/watch?v=efPlTa5I91A
https://www.youtube.com/watch?v=3XyasR4iy9o
https://www.youtube.com/watch?v=4Gsb9rPLFAg
Co dodat ? Krásné prostorné prostředí, plno aut, nadšených lidí i diváků se zájmem, takže bomba. Snad se vám budou fotografie líbit, byť jsem se do jejich zveřejňování zde pěkně zamotal. A když bude nálada i počasí, tak se podíváme i do Lobče, kde to bývá také moc krásné a navíc tam přijíždí přeci jen více těch starých anglických sporťáků, než sem.
Pohodový zážitek z fotek a pěkný zbytek víkendu, který jim tady na Mělníku v oblasti počasí nějak nevyšel.
Článek má zatím 3 komentáře.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Květen 22, 2025
17:56
Přátelé, včera jsem obdržel e-mail, který mě velmi potěšil. Web magazín Soutok obdržel plakát i nejrůznější podrobnosti o letošním Mělnickém Vrkoči přímo od Mgr. Natálie Kudriové, která je předsedkyní spolku Mělnický Vrkoč. Děkuji a velmi rád šířím dále. Neměl jsem teď v úmyslu něco hned psát, ale mám trošku času a myslím, že to chce hned první konkrétnější propagaci. Ta opravdu zde letos první byla v minulém článku. A co k tomu ? Doufám, že si přijdete na své a je to neskutečně zajímavý materiál. To však až za posledním tématickým obrázkem celého článku.
Folklorní festival Mělnický Vrkoč
termín: 6.-8. června 2025
místo: město Mělník, Masarykův kulturní dům, centrum města
Mělník se opět roztančí: Mělnický vrkoč 2025 přivítá folklor z Česka i ze Slezska
Třídenní folklorní festival Mělnický vrkoč rozzáří od 6. do 8. června 2025 centrum města Mělník. Letos přivítá nejen domácí soubory, ale i výjimečné hosty z Brna, Ostravy a Bánova. Festival nabídne program plný tance, lidové hudby, řemesel i tradic a je určen všem generacím.
Festival odstartuje v pátek dopoledním koncertem pro školy a večerním slavnostním zahajovacím koncertem. Sobotní dopoledne přinese krojovaný průvod městem a hlavní festivalový pořad, v němž se představí hostující i domácí soubory. Den zakončí oblíbený večerní program Volně folklórně, který nabídne volné hraní a výuku tanců pro veřejnost. V neděli dopoledne proběhne v Radničním dvoře slavnostní Folklorní matiné a ukázky svátečních krojů.
Festival je realizován za finanční podpory ČEZ, města Mělník a Středočeského kraje. Děkujeme za dlouhodobou podporu a spolupráci. Děkujeme i dalším partnerům a sponzorům, mezi které patří: Mělnické kulturní centrum, Mělnické trhy, Hotel Ludmila, Hotel Jaro, Němý medvěd - beer bar, hostinec a minipivovar, Masna a lahůdkářství Martin Růzha a Pekařství U Nováků.
HOSTUJÍCÍ SOUBORY:
Dětské taneční studio Ondrášek (Brno) Ondrášek, který působí jako přípravka k Vojenskému uměleckému souboru ONDRÁŠ, sdružuje téměř 90 dětí, které pod vedením Šárky Gregorové a Juraje Huráka interpretují lidové tance z Čech, Moravy i Slovenska. Doprovází je cimbálová muzika vedená Ondřejem Drahotským.
Slezský soubor Heleny Salichové (Ostrava) Tento renomovaný soubor vznikl v roce 1977 z iniciativy etnografek Hany Podešvové a Anny Buroňové. Nese jméno výtvarnice Heleny Salichové, jejíž sběratelská činnost významně přispěla k uchování folkloru Opavského Slezska. Ve svém repertoáru soubor zachycuje jak tradiční tance a obyčeje, tak i stylizované choreografie s hlubokým historickým a regionálním kontextem. Soubor se pravidelně účastní festivalů v Česku i zahraničí a pořádá i vlastní akce jako Slezský bál nebo Třebovický koláč.
Bánovské Zpěvule (Bánov) Ženský pěvecký soubor je známý svou scénickou interpretací lidových obyčejů Slovácka. Dámy ve slavnostních, všedních i pracovních krojích předvádějí obřady jako pálení slivovice nebo bylinkářské rituály. Zpívají a capella a pravidelně vystupují na prestižních akcích, včetně Ministerstva kultury či Senátu ČR. Vedoucí souboru je Helena Vystrčilová.
Máte rádi cimbálovou muziku ? Poslouchejte internetové rádio z Moravy, Rádio Jih - Cimbálka.
PROGRAM 2025
pátek 6. června
10:00 Koncert pro školy v MKD
18:00 Zahajovací koncert
sobota 7. června
9:30 Krojovaný průvod městem od MKD
10:30 Hlavní festivalový pořad na náměstí Míru
18:00 Volně folklórně aneb večerní hraní a učení lidových tanců
neděle 8. června
11:00 Folklorní matiné Radniční dvůr
Jihoamerická, středoamerická, ale i africká hudba jsou zřejmě v kursu. Ukázalo se, že dnes v době internetového rádia, se i u nás najdou posluchači, kteří si rádi poslechnou jiné druhy hudby a nezřídka i právě z výše jmenovaných kontinentů. U nás tuto hudbu jednoznačně proslavila skupina Kučerovci.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ku%C4%8Derovci
Když už se zrodila myšlenka porovnávat třeba časově obrázky nějakých míst, nebo přímo i jen ulic a náměstí nějakého města, tak proč si neporovnat hudební originál s tím, jak nám jej později představila u nás doma skupina Kučerovci ?
Pokud znáte jejich hudbu z desek, nebo si ji můžete vyhledat na youtube.com , tak vás možná překvapí, oč je ta hudba skupiny Kučerovci lepší, než nemastné originály. Pojďme se na to podívat.
Ajo Mama (To snad znají všichni už jenom z filmu Pelíšky
https://www.youtube.com/watch?v=BSyEBE-mc3k
Tu, Solo tu
https://www.youtube.com/watch?v=EFC-KNPsyic
Trepa no Coquiero - Tohle Kučerovci hráli o hodně pomaleji a já se jim vůbec nedivím...
https://www.youtube.com/watch?v=FDnsh6nU3Lo
Mulher rendeira - bez komentáře
https://www.youtube.com/watch?v=t-K3N9r43pw
https://www.youtube.com/watch?v=zrvTTLTEnP4
https://www.youtube.com/watch?v=SiHgY7LWa6s
A Kučerovci ? Když zadáte odkaz níže, tak jste přímo na tom LP, které mě v roce 1974 vychovalo. Tam najdete myslím až na jednu všechny ty písničky. Začíná to však mimo Ameriku a museli byste to případně posouvat.
https://www.youtube.com/watch?v=tiTbG0bpeSo
Mám ale nápad.
Dejte si odkaz dole, kde máte seznam jednotlivých skladeb ve výběru. Dejte si tam například číslo 5, aneb píseň Tu solo tu. Srovnejte s originálem nahoře. To je rozdíl, co ? Prostě Kučerovci uměli udělat ze sesbíraných skladeb opravdové šlágry.
https://www.youtube.com/watch?v=oR7azhdnLhQ&list=PLvlkrATL16L_7ktZqVVMpm8YyBvW72lQq&index=5
Další slavné hity skupiny: ( Vaya con dios , Cucurucucu...)
https://www.youtube.com/watch?v=4HoZpbxhN7A&list=RD4HoZpbxhN7A&start_radio=1
Ale, na webu je tam toho od nich z období různých sestav tolik, že nemá cenu dávat odkazy. Koho to zajímá, ten si je najde sám. Ať už sestavu úplně první, která pomalu stárla, nebo až ty následující.
Pohodový pátek i víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Květen 18, 2025
15:33
Dopravní situace v měsíci květnu, se samozřejmě žádnému Mělničanovi nelíbí a zřejmě nejen nám. Kdo nemusí autem k severu do oblasti Kokořínska a Mšenska, tak se snaží daným směrem nejet. Přitom jde samozřejmě o atraktivní rekreační oblast. Co s tím ? Složitě objíždět ? Jet vlakem ? Jet na úplně jiný směr ?
Měl jsem jednoduché rozhodování. Konečně, všechna svá oblíbená místa jsem od začátku roku již objel, a to, že tu zatím nebyl článek o Nedvězí je jiná věc. Jsou samozřejmě lidé, kteří jezdí každou chvíli někam jinam, ale to mě v posledních letech z několika důvodů poněkud pustilo. Byli jsme tedy posledně na Řípu, kde jsem učinil významný objev.
Před několika minutami jsem jej dal na známé stránky k disposici pro fb skupinu digitálního vysílání v ČR, ale jeho guru je v terénu a momentálně má tendenci zatím nevydaný článek přesunout do skupiny DX ( dálkoví lovci pro pásmo DAB+ i FM). Sice jsem mu vysvětloval, že by měl být tedy v obou diskusních skupinách, že si to třeba nějaký nový majitel přijímače přečte, bude chtít příjem Bavorska ze Řípu ( dnes už ve Středočeském kraji prakticky v pásmu DAB+ zázrak! V pásmu FM samozřejmost !!) také zkusit a třeba mu lov na kopečcích učaruje, jako několika jiným lidem dříve, ale neznám jeho rozhodnutí. To tak dnes všude je, že prostě někde někdo rozhoduje, co se bude propagovat, a co ne. Až článek někde vyjde, tak dám na něj třeba odkaz. Možná už do aktualizace tohoto článku.
Jediné oblíbené místo, které mi tedy zbývalo jsem navštívil jako poslední a stačilo mi na něj po čase zase jízdní kolo. Tedy, vlastně druhá letošní jízda. V teplém počasí jsem se šetřil a chloumecký kopec ( Chloumecká ulice) jsem celý vyvedl. Nikdy jsem z různých důvodů nebyl příznivcem jízdy na kole do kopce. Ani si nemyslím, že je to něco bezpečného, zdravého a smysluplného, co rozdává radost. Naopak dá turistika oddechnout jiným částem těla, lépe cítíte i vnímáte okolí a ještě můžete i fotit.
Tady mě to místo svoji barevností prostě baví, byť tu člověk seděl naposled na oblastním srazu síbíčkářů ( CB pásmo 27 MHz, majitelé vysílaček) na sklonku 90. let. To jsem ještě netušil, jak mě toto hobby na téměř až desetiletí ovládne, a že i já budu jezdit na srazy, kde se sejde i 300 lidí , na kopce, nebo dokonce i sportovně soutěžit.
https://soutok.blogspot.com/2019/01/a-bylo-to-snad-nejkrasnejsi-obdobi.html
Konečně jsem se asi za 45 minut vyškrábal na křižovatku za hostincem Koruna ( U Podařilů), která je srdcem místního značení. Je možné, že mělnický Kčt - Vht tudy povede za měsíc svůj Mělnický hrozen, ale já nyní na svém kole nepojedu ke střelnici, nýbrž po cyklotrase číslo 203. No, nestačil jsem se divit, kam spadla sláva a hlavně kvalita eurosilnic z 90. let. Asi někdo zapomněl těm obcím říci, že každá věc, která se jednou vybuduje, tak se musí také udržovat.
V mládí se dalo v 70. letech jezdit ještě krásně a celkem bezpečně po kvalitních automobilových silnicích, ale to je dnes minimálně o život. A tak cyklisti nadávají a obcím je to jedno. Traktory se na pole dostanou, tak co. No, a auta to ten měsíc snad vydrží. Stejně si už léta prozíravě kupují mnozí terénní vozy a do cyklistů nám nic není. Ať si jezdí někde u Labe a Vltavy, že ? Škoda se rozčilovat. To se musí asi západní cyklisté divit a docela si vzpomínám, jak jsem tu relativně nedávno během pochodu potkal párek z Francie jedoucí do Jizerek a snad i Krkonoš.
Je to sem do Strážnice takto sotva 7 km ( 3 km na Chloumeček), ale trvalo mi to snad 1 hodinu a 40 minut. Vpravo uprostřed snímku vidíte to naše město dole v dolíku. Nadmořská výška potoka Pšovka v Mělníku je cca 160 m.n.m. a kopečku Strážnice 360 m.n.m. To už je slušné převýšení. Zcela vlevo je zatím jediný rozestavěný dům, což mě samozřejmě potěšilo. Není pro nás turisty a výletníky nic horšího, než když se všude zastavuje orná půda domy, které samozřejmě situaci nějakých mladých a začínajících manželství vůbec neřeší. Navíc nechceme i na těch nedávno zapomenutých hezkých místech nedaleko domova potkávat davy lidí.
Směr Klínovec. Vzdálenost přes 100 km. Vpravo blízký hrad Házmburk. Podobně se jevící panorama, jako ze Řípu.
To by bylo omluvitelné v jednom jediném případě. Už jsem to tu mnohokrát fotil a dnes tedy ne, ale setkal jsem se tu u posezení se dvěma stařenami a jedním dědečkem. Má krajinářská deformace mi nedala, abych před nimi nespustil tu svoji agitku o rozhledně a výhledu až na Klínovec. Dozvěděl jsem se, že už tu jednu rozhlednu mají, což samozřejmě vím ( a je tu i článek), ale dali mi za pravdu, že tady téměř na nejvyšším místě by to asi bylo mnohem lepší.
Netrvalo dlouho a ukázalo se opět, že svět je malý, že se vlastně všichni skoro známe, a že mám před sebou bývalého trochu vzdálenějšího spolupracovníka v mých letech, kterému bylo mé jméno také nějak povědomé a shodli jsme se na celé škále známých jmen. Jo, jsou to někdy shledání. Pamatujete, jak jsem v jednom článku tvrdil, že před základní školou ve Mšeně stálo léta letadlo ? Tehdy mi to bylo potvrzeno myslím až mšenským tehdejším starostou Machem, Teď mi zase bylo potvrzeno, že v Chodči opravdu kdysi byla hospoda.
Pohled na stranu k západu.
Housecké vrchy a Vrátenská hora s rozhlednou na severovýchodě. Než odejdu řečí dále, tak i zde jsem učinil zajímavý objev v šíření vln v pásmu DAB+ . Ačkoliv je z jistých míst přímý výhled na Prahu a měl by tu být na kanálu 5C dobře zachytitelný multiplex společnosti Fiera z Prahy - Ládví, tak tu díky otevřenému koridoru ve Verneřické vrchovině i na sporném místě šel mnohem vzdálenější multiplex DR - Deutschland z Ungeru nad městem Sebnitz ( město u Šluknovského výběžku za hranicí obce Dolní Poustevna), kde již jsme také byli v článku o Velkém pátku, na který nikdy nezapomenu.
Ovšem, místní o nic nepřijdou, protože sem Fiera sice nejde z Prahy, ale z Černé hory v Krkonoších na jiném kanálu. Já vím, koho to zajímá ? Ale to je právě ta pestrost naši společnosti. Někoho rádio nezajímá vůbec. Na fb digitálního rádia mají starost, který mux a s jakými stanicemi ( obsah) kde uloví a jestli vůbec, a jaká je kvalita poslechu atd.. Další si občas pustí běžné FM vysílání a nejčastěji autem za jízdy. No, a někdo si klidně vyhrává internetovým rádiem. Já to mám tak, že v autě u Mělníka poslouchám nejraději rádio Signál, v polích a na kopečkách se rád bavím šířením vln v obou hlavních dnešních pásmech ( FM / DAB+) a o internetovém rádiu jsem psal nedávno články :-).
Cestička k Chodči. To je romantický obrázek, co ? To je zákoutí , co ? Jak pro malíře. Jo, český venkov. Zrovna nedávno byl krásný rozhovor s jednou asi 90 let starou paní o pochodu Praha - Prčice, která jej od roku 1973 pomáhá spoluorganizovat. Ta také řekla, že jsou prostě místa na trase, kde k ní mluví něco víc, co ostatní turisté slyšet snad ani nemohou. Šel jsem ho v roce 1997, díval jsem se na Křečovice, které byly mimo trasu a vzpomínal jsem nejen na film Vesničko má středisková, ale i na větu Rudolfa Hrušínského : ,,To není země, to je zahrádka."
Myslím, že loni jsem tu byl naposledy snad také v máji. Také jsem si tuto vesničku moc oblíbil. Provoz tu sice trošku zhoustl, ale jinak je tu pořád úzká silnička, staré domky, pohodové okolí a svoji polohou v určitém údolí otočeným spíše k severu mi trošičku připomíná zmenšeninu obce Kryštofovo Údolí na Liberecku, kterou kdysi proslavil orloj z trafostanice. Já tu už jako kluk občas projel na kole v rámci nějakého toho okruhu a nikdy jsem se neopomněl podívat na samém dně obce na autobusovou čekárnu, odkud jezdil autobus v 70. letech pouze třikrát denně přes Rymáň a Liběchov na Mělník.
V zimě prý mělo RTO co dělat odtud vyjet, jak říkával táta z řečí řidičů, ale to bývaly v 70. letech úplně jiné zimy, jaké známe dnes jen na horách.
Chodeč, to je dnes právem hrdá vesnice. Autobusovou zastávku jsem tentokrát nevyfotil, ale staré knížky jsem si prohlédl. Sice dnes žijeme v době, kdy díky pracovním bonusům snadno kupujeme současné vědecké, cestopisné, nebo historické encyklopedie a na antikvariáty tak koukáme trošku skrze prsty, ale ona taková i jen malá prohlídka autobusové čekárny na malém výletě vás někdy dovede třeba i ke knížkám dětství, které jste buď měli, nebo ještě pořád máte a je to tak trošku nostalgické setkání s dávnou minulostí.
Klenotem Chodče je dle mého názoru i tato zvonice s křížem, na kterou se vždy rád po čase podívám. Myslíte si, že se přitom člověk ponoří jen do sakrálních témat a běhu života ? Ale, kde že. Moje generace měla štěstí, že v mládí i v dětství prožila ještě i pěkné westerny, jako třeba film Sedm statečných, kde hrstka hrdinů pomáhala jakýmsi mexickým vesničanům proti násilnické bandě zlodějů. Samozřejmě tam podobné stavby nechali postavit španělští a jinde zase portugalští katoličtí noví osadníci. Ono se prostě všechno na světě tak kloubí dohromady a s tím koneckonců i ta melodická hudba, kterou jsem tu nedávno představoval. Měl bych si posvítit na nové autory některých parádních písniček.
Mimochodem, zkuste si někdy na youtube zadat názvy písniček od naši slavné skupiny Kučerovci, která tu v několika sestavách hrála od 50. let 20. století a budete žasnout, z jakých podprůměrných až nudných originálů utvořila ve svém pojetí takovou krásnou hudbu. To ovšem nemohu říci o písních, které hraje třeba kolem půlnoci Rádio Planalto. Ostatně, o internetovém rádiu se zřejmě nikde nediskutuje, ale když zavadím o někoho staršího, tak občas objevím chválu na hudební stanice z Afriky, nebo z Jižní Ameriky. Jen tam málokdo zmíní nějakou svoji oblíbenou stanici, takže společenský přínos se vlastně = 0 .
Na vrchu Strážnice si musíte najít důkladně správné místo pro pozorování Klínovce. Tady vadí trošku kouř EMĚ, špatná viditelnost i náhodné ostření mého zřejmě porouchaného foťáku.
Závěrečné fotky nemohou patřit ničemu jinému, než tomu, co je jen kousek nad vsí a dnes to má společenský zvuk tak mezi mantinely potřeby. Vandalové a lidská hovada sem naštěstí zatím nepáchla. Ti co se o něco zajímají o místě vědí a na několik málo minut se tu zastaví. Tak co ? Máte i vy nějaké své oblíbené vesničky a místečka ?
Vlastně bych měl dodat, že jsem kdysi na možný menhir nad obcí upozornil bez odpovědi na jistém fb zájemce o menhiry. Po letech jsem tu pak našel toto úžasné kulturní místo, kde se nějakou měrou podílelo několik lidí, či organizací na jeho representativním vzniku. Opravdu, krásné místo. Sice poblíž lehce frekventované silničky, ale rozhodně o nic méně příjemné, než posezení jen nedaleko vršku samého kopce Strážnice.
Zpátky už to bylo s kopce, místy mnohem rychlejší i díky povrchu ulice Chloumecké hlavně nebezpečnější , ale stálo to za výlet. Ona ta vozovka v ulici není ve špatném stavu, ale zrovna v části poblíž chodníku jakýmsi opravováním narušena a občas je i někde jinde výmol, což bych v rychlosti skoro 40 km / hodinu na trekovém kole s užšími ráfky zrovna chytit nechtěl.
Pohodový zbytek víkendu a pěkný týden !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Květen 17, 2025
20:24
Přátelé, stále se někde něco děje, ale zábava má mnoho podob, každého baví tu a tam více něco jiného a občas je třeba i něco udělat. Tady na Mělníku, se každou chvíli něco děje, ale to jinde také. Tak jsem se třeba mimochodem dozvěděl, že jsme tu měli minulý víkend na hlavním náměstí Míru festival Fast food, a když jsem tu na netu teď tak trošku pátral, co je kolem nás, tak jsem například zjistil, že dnes byl v Praze na Letné Autobusový a trolejbusový den, který Soutok v minulosti asi dvakrát ještě v Letňanech navštívil a jsou tu i články.
Dnes se na Mělníku také děly věci. Dopoledne jsme tu sice měli tradiční farmářské trhy, ale mělnické ulice poblíž v historickém centru města patřili mladým soutěžícím ze škol, kteří měli za úkol ošetřovat raněné. Bylo to samozřejmě mnohem příjemnější, než kdyby se opravdu někomu něco stalo a simulace možné situace byla dokonalá. Zrovna, když jsem se přiblížil ke skupince stojící nad na chodníku ležícím mužem na konci Husovy ulice, tak mě docela kromě ležící osoby lehce překvapil dokonalý křik zřejmě jiné vyšinuté osoby v šoku, že se nemá nikdo přibližovat, ale to již jsem rychle a správně vyhodnotil situaci, kterou jen potvrdila poblíž stojící uniformovaná hlídka svými úsměvy.
Myslete si každý, co chcete, ale vůbec si neumím představit, že bych měl přijít do historického centra a nezastavit se na vyhlídce. Ono není kolikrát vidět nikam daleko, nebo i to počasí je takové smutné, ale cítím to, jako takové souznění s tímto rodným místem i skutečností, že,, všude tam někde jsem již byl" a třeba se tam snad ještě zase někdy někam podívám. Zrovna mi v pátek vyprávěl kamarád, jak si tam vzadu v Aši na mě minulý týden během týdenní dovolené vzpomněl, když zavítal mimo jiné k domečku na nejzápadnějším místě ČR a ostatní pobavil historkou o tom, jak jsem musel jít jednu vlakovou zastávku neplánovaně již pěšky.
https://soutok.blogspot.com/2023/09/byli-jste-jiz-na-nejzapadnejsim-miste.html
https://soutok.blogspot.com/2023/09/byli-jste-jiz-na-nejzapadnejsim-miste_5.html
https://soutok.blogspot.com/2023/09/k-nejrozsahlejsi-nejzapadnejsi-ceske.html
Ani se nechce věřit, že to nebylo loni, ale již začátkem září 2023.
Také dole na Aušperku probíhalo cosi v rámci branné soutěže, jak jsme tomu říkali za času našeho dětství.
Rozloučil jsem se v sobotu s výlety pohledem do našich relativně blízkých kopců s tím, že asi za dvě hodiny tady bude všude plno zejména mladých lidí třímat v ruce sklenku vína a besedovat o čemkoliv. Tedy, pokud je snad nepříjemný vítr nevyžene.
Asi jste mnozí snad ve čtvrtek odpoledne na fb historické skupiny pana Lojky zaznamenali, že tu máme druhou potní cestu a reportáž snad bude dokonce i v Událostech na ČT1. Je výhoda dnešní doby, že už dávno neplatí ten slavný dialog týkající se tetičky z filmu Příklady táhnou. ,, To byl ale krásný taneční kousek. Pusťte to prosím ještě jednou. - To nejde, to je rádio. To už se nikdy nevrátí." Dnes už to jde. Během několika vteřin s ovladačem v ruce projedete v rychlosti Události ze čtvrtka, pátku, a pak třeba nic nenajdete, jako se to stalo mně. Tak snad jindy, ale ono je to v podstatě jedno, protože tu prostě máme další druhou poutní stezku.
Konečně, člověk žijící ve městě, kde si dcera Slavibora Ludmila vzala za muže Přemysla oráče od Stadic ( blízko Ústí nad Labem je mezi silničními komunikacemi i pomník.), tak jistě si našel chvilku na návštěvu aspoň nedalekého Budče a Levého Hradce. ( články zde)
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/pomnik-premysla-orace-ve-stadicich
https://soutok.blogspot.com/2013/06/zijete-v-melniku-vite-odkud-prisel.html
https://www.putovanizakoreny.cz/zazit-dobrodruzstvi/stezka-sv-ludmily
Určitě je to všechno dobrá motivace na výlety.
Jak vidíte níže, tak už se nám rozeběhla v RMM nedávno avizovaná výstava... Kdo je sporťák ? ... a přišlo mi v e-mailu symbolicky i několik fotografií. Pokud si jich chcete prohlédnout mnohem více, tak nezbývá než doporučit facebook mělnické historické skupiny, kde jich je opravdu hodně. Sice to může vypadat ze strany Soutoku tak, jako nošení dříví do lesa, ale Soutok již asi od roku 2014 propaguje na svých stránkách také materiály zasílané z místního regionálního muzea a těší se kromě vlastní informovanosti i dobrému osobnímu pocitu z šíření reklamy. Níže je tedy na chvíli opět článek z RMM.
Mám tu ale i článek, kde je opravdu velká fotogalerie kočárků přímo z krásného mělnického sluncem zalitého mělnického náměstí.
https://soutok.blogspot.com/2018/05/tolik-fotografu-na-jednom-kousku.html
Kdo je sporťák? Aneb sportovní kočárky v historii
Město Mělník je nerozlučně spjato s výrobou dětských kočárků v ČR. Proslulá továrna Liberta zahájila zde jejich produkci v roce 1926. V příštím roce by tedy značka kočárků, ve kterých se odvozily dvě generace, slavila 100 let. Muzeum připravuje výroční výstavu, ale jejím předskokanem bude letošní prezentace sportovních kočárků. Historické kočárky totiž nejsou jen princezky s načechranými záclonkami a peřinkami.
Sporťáky jezdily už na konci 19. století a stejně tak jako kočárky hluboké mají svou zajímavou historii. V záplavě svých hlubokých kolegů však často neprávem stojí tak trochu na okraji zájmu. Výstava „Kdo je sporťák“ v mělnickém muzeu chce tuto skutečnost napravit. Návštěvníkům se otevírá nahlédnutí do vývoje sportovních kočárků od konce devatenáctého století do konce století dvacátého. Obliba „sedacích vozíků“ souvisela mimo jiné se změnou životního stylu po první světové válce, k němuž patřily časté výlety do přírody a přesuny hromadnými dopravními prostředky.
Vzhledem k této skutečnosti je výstava stylizována jako „výlet do přírody“, kde se návštěvníci seznámí nejen se samotnými kočárky v jejich časové posloupnosti, ale i dalšími exponáty, které k pobytu v přírodě neodmyslitelně patří. Pro návštěvníky je připravena také letní facebooková soutěž, při které můžete sdílet vlastní kočárkové fotografie.
Pokud Vás exponáty zaujmou, můžete zavítat i do jedinečné stálé expozice českých historických kočárků, vozítek a hraček, kterou muzeum provozuje již řadu let a pravidelně revitalizuje. Jednotlivá vozítka uvidíte ve stylizovaných dobových interiérech a exteriérech. Ocitnete se tak na kolonádě kolem roku 1900, na pikniku 30 let 20. století či ve válečné kuchyni.
Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 až do 31. 8. 2025.
-RMM-
Psal jsem dnes, že také Mělník žije. Důkazem je i Mělnický Vrkoč, který se blíží. Někde jsem již viděl program a nejvzdálenější účastníci budou ze Slovenska. Fotku tu sice nemám, ale také jsem viděl reklamu, že si výročí 100 let připomene i naše Zahradnická a vinařská škola, která je nejstarší školou tohoto druhu v Rakousku - Uhersku vůbec.
https://rozcestnik.veteranskerojeni.cz/
Zatím přihlášené stroje :
https://www.veteranskerojeni.cz/index.php?p=seznam-stroju
Chlapi, a co zejména mezi muži tolik oblíbený motorismus ? Plakát jsem si vypůjčil z Lobče, kde to bude tradičně ve stejný den jako, jako u nás doma Mělnický Vrkoč ( a kdysi i krásné Léto s párou ve Mšeně), ale musím přijít hned se dvěma odkazy.
Na veterány se půjdeme podívat opět do Mlazic a více na ....
https://www.vcc-melnik.cz/veteranske-akce/melnicke-veteran-rallye/87-melnicka-veteran-rallye-2025.html
Co náš autoklub ? Tady to letos vypadá, že tím mělnickým vrcholem byla asi ona velikonoční akce mezi obcemi Hleďsebe a Řepín. Už tu jsou nějaká videa, tak se na ně pojďme podívat.
https://autoklubmelnik.cz/2025/04/23/galerie-z-testovaci-rz-melnik-2025/
Poslední pozvánka je na výstaviště do Lysé nad Labem a již jsem koukal, že letos v září je i krásná zemědělská výstava v obci Košátky, kde jsme kdysi se Soutokem na ni již také byli. Má to však háček, protože se zdá, že je to ve stejný termín, jako letošní Národní den železnice v Nymburku, který by bylo pro tu blízkost ( 40 minut na levnou jízdenku PID jen po regionu) škoda prošvihnout. Inu, to je nevýhoda těch jednorázových akcí, kdy navíc někdy nadáváme na příliš mnoho lidí a ještě je počasí třeba i jak dělané na túru někam do přírody.
Pohodový zbytek víkendu a pokud bude snad deštivá neděle, tak možná bude ještě jeden víkendový článeček.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Květen 10, 2025
20:50
Když jsem dnes dopoledne otevřel internet, tak jsem si opět uvědomil, jak moc nás všechna ta média a veřejné mínění ovlivňují. Díváme se celá desetiletí na nejrůznější dokumenty i filmy z druhé světové války a pod jejich tíhou nám některé věci ani nedochází. Víme například, že se na východě v Buzuluku před Uralem v Orenburské oblasti formoval Československý armádní sbor pod vedením Ludvíka Svobody, který hrdinně bojoval v bitvě u Sokolova, kde padl náš kpt. Otakar Jaroš, pak také přišla Dukla a nakonec Praha.
Kdy vstoupila naše česká vojska do Prahy ?,, No, nejspíše asi 9. května s Rudou armádou, ne ? " pomyslí si většina lidí. Jenže dnešní článek rozzlobil mnoho čtenářů, protože se prakticky všude píše o Němcích, Američanech, Sovětech, Polácích, Vlasovcích, ale o naši armádě prakticky nic zvláštního, neb do Prahy přijela pozdě.
Konečně, víte, že jsem vás tu posledně k 80. výročí konce války zval k článkům posledního čísla časopisu Živá historie, kde je celý průběh osvobozovacích bojů popsán i se ,,závěrem v Praze", ale pokud jde o činnost našich jednotek na východní frontě, tak se čtenář dočte pouze to, že východní osvobozovací vojska se nečekaně zdržela v Ostravsko - Opavské operaci, což způsobilo jejich příjezd až v ranních hodinách 9. května, kdy odtud odjížděly ty poslední jednotky Wehrmachtu, se kterými ještě tato vojska bojovala.
Téměř neznámá skutečnost je podle dnešního článku mnohem krutější. Do Ostravsko - Opavské operace nastoupilo v řadách naši armády 65 tanků, ale prošly si takovým peklem, že od Olomouce jich vyrazilo k Praze sedmdesátikilometrovou rychlostí pouhých 8 a jen 3 dojely až ráno 10. května ( to byl osvobozen také Mělník) do Prahy, přičemž jeden s číslem 603 se vyškrábal až symbolicky k Hradu.
Právě již 9 let mrtvý zapomenutý velitel tanku v článku vypráví své prožitky, ale třeba i o tom, jaké bylo soužití v zákopech s vojáky Rudé armády, nebo jak s úctou obdivoval německé tanky Tiger, a také i to, proč na sebe vlastně nikdy nijak neupozorňoval a historikové si ho museli nejen vypátrat, ale také jej rozmluvit. Určitě zajímavý příběh i tím, že šlo často o potomky Čechů z Volyně ( ne město v ČR, ale Ukrajina), kteří díky svým rodičům považovali Prahu a Československo za svůj domov, byť dříve Prahu nikdy neviděli. Proč tu zůstali ? To vše v článku o prakticky dodnes zapomenutých hrdinech domácí osvobozovací armády.
Těch zajímavých příběhů bylo dnes více a odkazy jsem dal do aktualizace článku níže v odkazu. Toho děsivě vyhlížejícího pokojového tvora by asi nejspíš v bytě nikdo potkat nechtěl, byť už prý žije i všude u nás v ČR.
https://soutok.blogspot.com/2025/05/ridici-pozor-od-7-kvetna-tu-mame.html
Kdo z nás by dnes neznal mobilní program Shazam pro určování písní ? V posledním článku o brazilské hudbě jsem se zmínil, že stanice Rádio Planalto nemá bohužel žádný playlist a druh hudby, který tato stanice vysílá nemohu na youtube.com nějak vůbec vypátrat, až na opravdu nepatrné vyjímky.
Dnešek je možná určitým zlomem. Sice program Shazam nenašel dle mého názoru ty skladby, které se mi nejvíce líbily, ale je možné, že mě k nim třeba odkazy na nalezené skladby nějak dovedou. Jiná věc je, že stanice vysílá přes den klidně i běžnou pop hudbu a večer, kdy skladby poslouchám, tak má dlouhé reklamní bloky , které kompenzuje trojicí písní po sobě a někdy se věnuje dlouho i náboženství.
Dávám sem toto téma opět i proto, že dle statistik, se údajně těší web i návštěvnosti z Brazílie, a tak koukám, zda ten údajný a zatím nepřerušený zájem z této země ještě vydrží. Krom toho je to samozřejmě záležitost poznávání krásné hudby i odjinud. Nyní tedy několik odkazů na první vlaštovky písní této stanice. Nesmíte zapomínat, že videoklipy a ani živé koncerty se tu dříve nenosily, a tak řada zejména starších latinsko - amerických písní končí u pouhého obalu nějaké gramodesky. Osobně se mi tato pohodová hudba mnohdy líbí a je taková pohodová.
https://www.youtube.com/watch?v=ZB_O32gCTtI
https://www.youtube.com/watch?v=MkmVC5GEyo4
https://www.youtube.com/watch?v=KGQehjZyenk
https://www.youtube.com/watch?v=kZ4PuE003jY
Přesto, že jsem tu již několikrát propagoval krásnou hudbu z Madagaskaru, tak z té Afriky tu tu údajnou návštěvnost moc nemám. To chci dnes zkusit změnit, a tak jsem dal do nadpisu nápis Soma antsika jiaby e! ... , který prokládá na stanici výše interprety u stanice, která ten playlist má. Co to znamená ? Ten nápis je v Malgaštině a dle překladače znamená ,, Pojďme všichni číst" Ovšem, znáte ty překlady. Tak, proč si nehrát, že :-)?
Co si dáme ? Zase nějaké zajímavé písničky.
https://www.youtube.com/watch?v=jRj3kmh6Cdw
https://www.youtube.com/watch?v=vR1tHC0jxfc
https://www.youtube.com/watch?v=bqaIllPkFPE
https://www.youtube.com/watch?v=gZ3GaE33I3g
https://www.youtube.com/watch?v=gCN8d4QamRo&list=PL7wyWZZ9Xa1hciY-9W1ktAcw8zPgFJkNW
To je ze soboty vše a užívejte zbytek májového víkendu.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Květen 9, 2025
18:46
Také druhý svátek ( 8.5.) pro mě nebyl součástí delšího volna, ale cítil jsem, že to chce aspoň určitou průzkumnou procházku po Mělníku a okolí. Než se podíváme na fotografie i poznatky z ní, tak tu mám opět materiály z RMM.
Sportovní kočárek bývá oproti hlubokým kočárkům opravdu trošku v pozadí zájmu a může nám to připadat poněkud nespravedlivé, ale ono je to složitější. Naše starší generace vyrůstala hlavně v období silné veřejné dopravy a sportovní kočárek byl svojí skladností na takové cestování velmi šikovný. Hluboký kočárek byl vedle funkčnosti již spíše i větší záležitostí estetiky a módy. V závěru se podíváme i na další májové akce.
Kdo je sporťák? - zveme Vás na vernisáž
Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
Srdečně Vás zveme na vernisáž výstavy Kdo je sporťák? aneb Sportovní kočárky v historii, která se koná ve čtvrtek 15. 5. 2025 od 17:00 hodin v malém sále muzea.
Sportovní kočárky stejně tak jako kočárky hluboké mají svou zajímavou historii. V záplavě svých hlubokých kolegů však často neprávem stojí tak trochu na okraji zájmu. Výstava „Kdo je sporťák“ v mělnickém muzeu chce tuto skutečnost napravit. Pro návštěvníky muzeum připravilo malé nahlédnutí do vývoje „sporťáků“ od konce devatenáctého století do konce století dvacátého, tedy sto let jejich existence. Obliba sportovních kočárků souvisela mimo jiné se změnou životního stylu po první světové válce, k němuž patřily časté výlety do přírody a přesuny hromadnými dopravními prostředky. Vzhledem k této skutečnosti je výstava stylizována jako „výlet do přírody“, kde se návštěvníci seznámí nejen se samotnými kočárky v jejich časové posloupnosti, ale i dalšími exponáty, které k pobytu v přírodě neodmyslitelně patří.
Prezentace bude předskokanem výstavy k výročí 100 let od počátku tovární výroby firmy Liberta v Mělníku, kterou muzeum plánuje na jaro 2026…
SRDEČNĚ VÁS ZVEME I NA DALŠÍ MÁJOVÉ AKCE:
Dnes (7. 5.) od 14:00 do 18:00 hodin si nenechte ujít prezentaci předmětů z depozitáře muzea spojených s 2. světovou válkou a obdobím protektorátu. Muzeum se tak připojuje k akci Nikdy více, při které si Mělník připomíná 80. výročí konce 2. sv. války. V 16:00 zveme na přednášku Vznik, změna a zánik republiky Československé I. Judr. Mgr. Jindřicha Špergla, PhD. v muzejní kavárně.
16. – 17. 5. vyrazte na tradiční Vítání ptačího zpěvu - Vítání proběhne v sobotu od 4:30 ráno. Přijít můžete už v pátek po 18:00 hod. k ohýnku a přespat ve vlastním spacáku nebo stanu. Těšit se můžete také na ukázky kroužkování ptáků.
21. 5. od 17:00 se koná další mykologická přednáška v muzejní kavárně Vzácné houby střední a jižní Evropy.
Ve velkém sále můžete do 29. 6. obdivovat díla Blanky a Zdeňka Šulcových na výstavě Tvorba není nuda. V muzejní kavárně a vstupních prostorech na Vás čekají výstavy Kašpárkův rok 2024 a prezentace výtvarných děl žáků ZŠ Pšovka - Mělník Obyčejný neobyčejný papír.
Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!
Přeji příjemný den
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Svoji sváteční procházku jsem zahájil až velmi pozdě, ale splnila hned několik cílů. Ukázala mi, co se kde zase změnilo a mohu být spokojený i s porcí kilometrů, které jak věřím jistě prospívají celkovému zdraví. Navíc nám ten život žene, za chvíli bude červen, turistický Mělnický hrozen a jistě se to chození i jen po městě a v okolí také hodí.
Jak můžete vidět, tak už není nikde ani památky po minulosti Kdo by jen řekl, že zde stávaly budovy patřící ČSD a později ČD. dnes už tu vidíme zárodek budoucí silnice.
Hlavně tady je vidět nejlépe to napřímení budoucí trasy.
Je to až k nevíře, ale považte, že naproti hlavní nádražní budově, kde kdysi stával hotel a hlavně v 80. letech opravdu uznávaná restaurace, se konečně na zbudovaných nových základech začalo opět po letech stavět. Já již nechci tipovat, k čemu že bude budova sloužit, protože se již pomalu smiřuji s tím, že zkrátka život odchází tak, jako odcházíme věkem pomalu i my, a i kdyby tu vznikla opět zřejmě dost nepravděpodobně zase nějaká hospoda, nebo lepší restaurace, tak ani není jisté, zda by se tu člověk zastavil, jako tomu bývalo kdysi, i když se třeba zrovna nikam necestovalo a jen se sbírala inspirace.
Nejvzdálenějším cílem mé procházky měl být v docela pěkném podvečeru mokřad v Malém Újezdě a samozřejmě ve Velkém Borku. Tady ve Velkém Borku si myslím, že už to můžeme s čápy letos takzvaně odpískat. Ale, i tak tu vzniklo velmi příjemné relaxační místo, které je jistě v čase zajímavé sledovat. Vždyť se nám ta příroda již krásně zelená a potěšilo mě, že se tu jakoby počala rodit ostřicová tráva, která zejména zdobí horní tok říčky Pšovky. Pokud někdy pojedete z osady Ráj směrem k Dubé, tak si hlavně hlídejte mokřady vpravo. Mezi osadou Olešno a Tubož je na říčce několik romantických mokřadů s různě vysokou a na počasí závislou vodní hladinou, kterým zejména dominují trsy krásné ostřicové trávy.
Podíval jsem se tedy na sloup s podložkou při cestě, který letos zřejmě zůstane prázdný a pokračoval jsem k Malému Újezdu, kde nedávno také vznikly úžasné vodní plochy, které jsou však napájené z bývalého mlýnského náhonu. Možná, že sem opravdu jednou to čerstvě vzniklé množství zaplaveného území přitáhne mnoho živočichů a třeba i ty čápy.
V současnosti lze spekulovat o tom, zda by tu měli nyní vůbec dostatek potravy, zda by nebylo lepší umístit sloup někam dále od této dnes celkem frekventované silničky a konečně, zda se i tím hnízdem neinspiruje jednou také Malý Újezd. Na druhou stranu je pravda, že třeba ve Stvolínkách to hnízdo je celkem také blízko hlavní komunikace ze Zahrádek do Litoměřic. Větší vodní plochy tu jsou Přeplatilov i s blízkými mokřady a při pohledu do mapy vidíte, že další jsou i v blízkosti bývalého mlýnského náhonu.
Tady v Malém Újezdě to jistě stojí zejména za příjemného počasí za zastavení. Zdejší rybníčky jsou napájeny z mlýnského náhonu a působí zase trošku jinak. Určitě bude velmi zajímavé, jakým směrem se budou obě vodní místa v průběhu času ubírat. Já si jen přeji, aby se našlo co nejméně zmetků, kteří to tu budou vše ničit. Snažíme se již léta o něco podobného na Mělníku poblíž autobusového nádraží, ale pořád k tomu výsledku nejsem nějak schopen zaujmout hodnocení.
Navíc jsem nikdy nezapomněl, jak tam na samém počátku v roce 1998 někdo zapálil stromy i keře a nakonec vzala za své i ta umělecká díla ze stromů. Za takovou činnost by měl být opravdu tvrdý trest, který musí dotyční ( - ný) pocítit. V dávných časech lidé věděli, že na chudém si nic nevezmou, tak mu to spočítali jinak, aby si to příště opravdu rozmyslel. Ostatně, i vysoká pokuta je dnes pro některé movité lidi také směšná. Jenže, ono si stačí přečíst diskuse o tom, co si obyčejní čeští lidé myslí o našem soudnictví a dokud toto někdo vlivný nezačne nějak řešit, tak se nikam nehneme a lumpové budou i nadále ve výhodě.
Měl jsem sebou v batohu i fotoaparát, ale uznejte, že než bych to vyndal a nastavil, tak už dávno může být po šanci. Následující snímek je důkazem, že zvíře moji přítomnost vydrželo. Jen doufám, že Soutok čtou opravdu normální lidé s určitou morálkou, kteří mají k zvrhlosti i k vandalismu daleko a ani neklikají na některé reklamní odkazy komentářů, které jsem nakonec přestal ignorovat a často je mažu. Proč by si tu měl někdo přihřívat polívčičku, koho ani obsah článku nezajímá ? Byť vím, že inteligentní lidé takové věci dávno prohlédli a na skrytou reklamu neklikají.
Tak co nám přibylo tentokrát ? Zahradnický a parkový domeček pro různý v přírodě důležitý hmyz. Pamatujete, jak jsem v jednom článku snad někdy v roce 2012, nebo 2013 jel na kole z Budyšína zpět do obce Severní ? Tehdy jsme také na cyklostezce poblíž Sprévy nějaký podobný domek potkali.
Krása starého náhonu je tu celá desetiletí stejně tak, jako staré vrby na březích říčky ob obrázek níže.
A již jsme opět v domácím městě. Fričova ulice je prakticky po rekonstrukci a občané jsou stejně tak zvědaví, jako tomu bylo nedávno třeba v případě hřbitova sv. Václava. Na místě jsou sice nyní ještě i staré pojízdné kontejnery, ale jak vidíte, tak už tu máme ty chválené polozapuštěné nádoby do země, které by po správném otevření poklopu, důkladném vsypání tříděného odpadu do nádoby a zavření poklopu mělo být k okolí i k samotné nádobě nejšetrnější. Navíc by měly být nádoby i s větší kapacitou, což nevyžaduje tolik výjezdů sběrových vozidel a i manipulace pouhým vyzvednutím je zřejmě také výhodnější.
Následující snímky si jsou velmi podobné a ukazují nám nejen krásný povrch vozovky, ale také hezký rovný chodník. Nicméně, zřejmě až čas jednou za několik desetiletí zřejmě ukáže, zda sakury nebudou také nějak působit na okolí, jako nedávno ty vzrostlé staré stromy. Je pravda, že se nyní v projektu počítalo se záhonem, který možná nebude sloužit jen sakurám a třeba ten prostor mezi nimi vyplní i nějaké květiny, ale každého člověka musí napadnout otázka ohledně jeho dostatečné šíře.
To si není třeba vykládat nijak zle. Prostě je to taková otázka do budoucna, kterou lze ovšem v budoucnu zase nějak vyřešit, jako jsme problém řešili letos. Záhon je určitě dobrý nápad, ale možná mohl být širší. Možná. Jednou to ukáže čas, ale to již někteří v tomto životě zřejmě ani neuvidíme.
Hezký víkend !
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Květen 8, 2025
15:14
Červeně je vyznačen uzavřený úsek.
Článek na konci aktualizován!!!
Přátelé, ať už jezdíte často automobilem, nebo i autobusem, či snad jste jen svátečními řidiči pro výlety do přírody, tak vězte, že je tu jedna velmi důležitá věc, která i mně nebýt upozornění málem unikla. Po zbytek měsíce května máme na Kokořínské ulici v Mělníku -Chloumku dopravní uzavírku, která významným způsobem ovlivňuje místní cestování.
Co to znamená ? Pro automobilisty především to, že se znovu stane několik okresních silnic významnými. Především budeme do Kokořínského Dolu, Vojtěchova, Lhotky a města Mšena, či obce Nebužely a Střemy jezdit opět především přes Mělnickou Vrutici. Do obcí Střednice, Vysoká, Kokořín, Jestřebice a Střezivojice, pak především přes Liběchov, Rymáň a obec Strážnice, což si leckde vyžádá řízení světelnou signalizací.
Uznejte, že stojí za zvážení, zda takové cestování nemá spíše smysl pouze v závažných důvodech ( doprava do zaměstnání, k lékaři ...) Samozřejmě se uzavřený úsek výrazně promítá i do autobusové dopravy, kde ovlivňuje průběh linek 474 , 668 a 695. Na významu tak jistě může stoupnout o víkendech částečně i mšenská lokálka.
Jízdní řády linek během výluky najdete na ...
https://www.domaok.cz/aktualne/pozor-autobusove-linky-474-668-695-melnikchloumek-lhotka-zmena/
.... ale je celkem snadné odvodit, že spoje linky 474 jedoucí dále než na mělnický Chloumek pojedou z Mělníka- Blat přes nejnovější most nad železnicí do Střednice přes Liběchov. Ostatní linky nebudou Chloumek také obsluhovat , ale povedou své trasy přes Mělnickou Vrutici. Mimochodem jsem nějak nepochopil, proč z jízdních řádů autobusové dopravy zřejmě již dávno zmizelo rozlišení mezi tím, kdy spoj nějaké zastávky projíždí bez zastavení a mezi tím, kdy jede jinudy, jako to máme ve vlakové dopravě. Že to není pro cestujícího důležité ?
Mějte tedy nyní na paměti, že cestování v těchto podmínkách bude obtížnější, přibydou zřejmě i kilometry navíc a hlavně nebuďte zaskočeni nečekanou situací, která může vést ke zbytečným nepříjemnostem vyplívajícím z dopravního provozu.
Máme tu 80. výročí konce 2. světové války a je téměř symbolické, že právě včera večer jsem dočetl nejnovější číslo časopisu Živá historie, jehož hlavním téma je samozřejmě závěr 2. sv. války u nás.
Mimochodem, ačkoliv mám již několik let doma knížku s titulem Květen 1945 na Mělnicku, která ukrývá i dobové DVD z našeho města, tak jsem nesmírně vždy zvědavý, s jakým materiálem, nebo článkem přijde k výročí náš historik pan Karel Lojka. Je to opět důkaz toho, že historie je skutečně stále živá, protože ty články snad jakoby nabývaly nových podrobností ( kde například přesně spadly jaké bomby, a co způsobily. Kdo kde jmenovitě zahynul. Kdo kde s kým o čem jmenovitě jednal ..) a neustále se setkávám rok od roku s fotografiemi, které jsem ještě nikde nikdy neviděl. Je za tím vším zejména v posledních letech obrovský zápal o regionální historii, který nás tady v Mělníku těší.
Ale, to jsem se nechal trošku unést a je čas se navrátit k té historii, která se vždy nějakým způsobem vyučovala ve školách, a kde si občas najdu nějaké pro mě zajímavé, nebo oblíbené téma a časopis si koupím. Ostatně, dárkem uvnitř čísla je dobový tisk v průběhu prvních májových dní. Nedělám to proto, že bych snad chtěl dělat časopisu reklamu a nemám z toho žádné výhody, ale dělám to proto, že se mi časopis líbí a je snadno k sehnání. Navíc se historikové nebojí pohrát i s velmi nepravděpodobnými možnostmi, které není někdo vůbec schopný vstřebat a považuje je za výsměch historii.
Třeba taková až bláznivá myšlenka, jako že by Jan Hus nebyl například v Kostnici upálen zde kdysi doslova rozdmýchala až dehonestaci Soutoku a vlastně ukázala, že lidé mají často své velmi tvrdě vyhraněné názory a ne každý je vůbec ochoten připustit, že by se snad věc mohla mít i jinak, byť tomu ani sám autor prakticky nevěří. Ani se tomu případně neusmějí, ale spíše to vzbudí až agresivitu.
Pochopitelně, že o něčem se dají popsat stohy stránek, ale i tak je fajn, když se to povede celé nějak co nejvíce zestručnit, byť to snadné není. Řekněme, že to celé dejme tomu začalo nekontrolovatelnou euforií našeho lidu, který na základě okolního dění poněkud ztrácel respekt z možných následků. To je ta fáze, kdy takzvaně píšeme a mluvíme o Pražském povstání, jehož nedílnou součástí je volání Českého rozhlasu o pomoc. Mimochodem, podle odborníků nebylo zřejmě zbytečné a předčasné, protože vzalo Němcům čas na přemýšlení, co s Prahou.
Obránci tedy náhle zjišťují, že se do nitra Prahy valí především z obrovských cvičných prostor Wehrmachtu na Benešovsku po zuby ozbrojená početná jednotka, proti které si musí připadat, jako bezbranní gladiátoři. Je přímo příšerná představa, jak by asi mohla vypadat Praha, kdyby se na scéně neočekávaně neobjevila adekvátně vyzbrojená opoziční síla. Snad právě proto, že nás jako malé školáky přivezli do Prahy k obdivovanému orloji a později jsme viděli dokumenty, jak to tu všude kolem v květnu 1945 vypadalo, tak se ani nechce domyslet, jak tento klenot v srdci Evropy, kterým myslím nyní celou tu velkolepou a celým světem obdivovanou historickou Prahu, jak mohl také dopadnout.
Na scéně se tak objevuje takzvaná ROA a není vůbec od věci pro každého i jen částečného fandu historie a zájemce o 2.sv. válku si něco přečíst o těch dosud trošku opomíjených účastnících, které obvykle nepatrně známe pod jmény jejich hlavních vůdců, či velitelů.
Vlasovci ( ROA) .... https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusk%C3%A1_osvobozeneck%C3%A1_arm%C3%A1da
Banderovci ... https://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajinsk%C3%A1_povstaleck%C3%A1_arm%C3%A1da
Ustašovci ... https://cs.wikipedia.org/wiki/Usta%C5%A1ovci
Čtenář Živé historie, se tedy dočte, že kritickou situaci v Praze tedy zachránila pouze dočasně, nečekaně a krátkodobě právě ROA, kde byla většina účastníků rozhodnuta skončit v zajetí americké armády, což se nakonec stalo, ale s jiným finálním výsledkem pro ni, než doufala. Ostatně, ono je celé to povídání o posledních dnech bojů v Praze i ve wikipedii na internetu. Jenže se uvádí, že 7. května, se Československý rozhlas distancoval na základě politických rozhodnutí od aktivit ROA v Praze, čímž se ROA stáhla definitivně z bojů a Pražanům bylo horko podruhé.
Nelze se ohlížet na kapitulaci Německa podepsanou v Remeši, protože válka také nekončila 30. dubna v Berlíně, ale až později v Praze. I vůdčí osobnosti mají své názory, a tak Prahu zřejmě zachránila do značné míry skutečnost, že některé barikády byly pod fyzickým nátlakem od Němců Pražany rozebrány a byly sjednány prý výhodné podmínky umožňující zbytkům německých vojsk mířících vstříc americkému zajetí opustit Prahu. .Tanky Rudoarmějců tu tedy 9. května ráno prý víceméně narazily na poslední zbytky německé armády a došlo k přestřelkám, když zbytek armád byl již dávno mimo katastr Prahy.
Samozřejmě, že tehdejší političtí činitelé, kteří nabídli německé armádě výhodné podmínky k úniku do amerického zajetí upadli u soudruha Stalina v nemilost, ale na druhou stranu zřejmě zachránili Prahu, aby zůstala taková, jakou ji známe dnes. Tak tedy psal o posledních dnech války v Praze časopis. Pro nás je to paralelně zajímavé také z toho důvodu, že hlavně přes Mělník prchala armáda generála Schörnera také do amerického zajetí, nežijeme nijak daleko od hlavního města, a tak se ten zájem o toto historické dění i tak nějak doplňuje a prolíná.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ferdinand_Sch%C3%B6rner
Pohodový zbytek dnešního svátku !
Aktualizace 10.5.2025 ve 12 hodin :
Historie je skutečně pořád živá, protože se pořád něco nového dočítáme a nutno říci, že se to vůbec nikde nepropaguje a pořádně o tom ani nevíme.
Další zajímavé odkazy na různá témata z dnešního internetu:
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Květen 5, 2025
21:18
Máte rádi dálkové výhledy do kraje ? Výhodou je, když takový výšlap na kopec můžete spojit ještě s něčím jiným, co vás baví, protože pak vás nemusí ani špatná viditelnost mrzet. V mém případě, pokud nejde o nějakou plánovanou pěší túru, tak je to v poslední době zpravidla dálkový rozhlasový příjem a přátelské krátké rozhovory s jinými lidmi. Ovšem, lze to někdy i pojistit určitými fyzikálními zákony.
Tak tomu bylo i tento víkend. Věděl jsem, že jak přijde jaro, tak budu chtít jet i na svůj oblíbený bájný Říp a bylo to velmi silné. Leckdo by si mohl v prvním májovém sobotním sluncem prosvíceném dopoledni myslet, že nastala týden po Řípské pouti právě nyní ta správná chvíle, ale to by byl velký omyl. Ono by to jistě nějaký výsledek přineslo, a pro někoho i uspokojivý, ale podívejme se na věc s trochou zamyšlení.
Jak jsem napsal v minulém článku, tak bych se nejprve i tak vypravil do našich městských středověkých sklepů. A co dále ? Předpověď počasí slibovala pouze to, že by mohlo být do 12.00 hezky, ale pak vás může potkat velmi nepříjemné počasí, které nemusí přinést jen déšť, krupobití, silný vítr, ale také pořádnou bouřku. S tím už nejsou žerty a sám jsem kdysi poblíž vojenského muzea v Lešanech zažil, jaké to je, když se dokonce bouře zrodí přímo v místě.
A tak obě tyto indicie napověděly, že bude vlastně neděle přímo ideální. To již bude po všem možném nebezpečí a hlavně snad déšť zatím pročistí atmosféru a bude šance spatřit i vzdálené objekty na obzoru. Co více si vlastně přát ?
Pan Luděk Munzar v seriálu Rozhlédni se, člověče. ( 1998)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhl%C3%A9dni_se,_%C4%8Dlov%C4%9B%C4%8De
... sice vždy říkával na konci každého dílu :Tak vzhůru na rozhledny ! Jasná jitra a krásné výhledy!
....., ale někdo prostě těmi ranními ptáčaty není, nebo je třeba i něco ještě udělat. Objevil jsem se tu až po poledni a viditelnost určitě byla, ale upřímně bych tedy čekal, že to bude lepší. Zde vidíte na obrázku bájnou studánku Hamlouf, kterou pochopitelně stvořil praotec Čech.
https://www.putujici.cz/?p=p_323&sName=Prameny-kolem-Ripu
Cesta na Říp z této strany mě oslovuje více a následující fotografie ukazují proč. Je to větší divočina a musíte být opravdu opatrní, ale minimálně vzhůru dobrá, leč prudká a lehce nebezpečná cesta, která je však v opačném gardu náročnější.
Z této strany se vám při drobném ohlédnutí zpět nejprve ukáží kopce poblíž města Louny.
Z Pražské vyhlídky je krásný pohled, ale záleží na poloze slunce i na viditelnosti. To bylo tentokrát slabší, ale pohled odtud na Kralupy nad Vltavou i chladící věž neratovické chemičky bývá standardem. Ovšem, pochopitelně se nikdy neopomenu podívat na poněkud schovanou domovinu, která se vždy všude mnohem obtížněji hledá, než jiné větší objekty v okolí, kterými jsou buď továrny, nebo okolní kopce.
Tyto snímky jsou tu na webu už tak otřepané, ale když jsou to ty nejhlavnější objekty této bájné i historické hory. Važme si, že je máme tak blízko od domova, jako ten úchvatný výhled, a že tu jsme, kdykoliv nás napadne. Také tento den jsem hovořil s celou řadou lidí a někteří tu byli prvně v životě. Třeba taková partička z Brna, kde bylo pánům tak kolem 45 let. Jejich dvě rodiny si vyjely na prodloužený víkend ke Křivoklátu, teď prý byli pánové prvně v životě na bájném Řípu a už je čekala jen cesta domů.
Největší dálkou však byl relativně mladý usměvavý Číňan, který uměl již téměř slušně česky a udělal si sem sám výlet vlakem přes Roudnici nad Labem z Prahy, kde bydlí. Z Prahy byla také mladá dvojice, která byla pochopitelně vděčná, když se našel někdo, kdo jim sám od sebe nabídl, že je spolu na Pražské vyhlídce vyfotí. To je tak potěšilo, že se mě zeptali na nějaké typy na výlety v okolí, což zase potěšilo mě. Mám leckdy na cestách rád, ale třeba i na našich vyhlídkách, když neznámí lidé jakéhokoliv věku dokáží aspoň i jen na chvíli vylézt ze své soukromé ulity, a když se zase něco dozvím já, nebo když mohu někoho potěšit nějakou informací.
Nakonec jsem tedy došel na Roudnickou vyhlídku a nestačil jsem se divit. Ještě loni tu byla další vyhlídka, kterou jsem si pojmenoval Lounská vyhlídka. Jenže, až na tento jeden jediný strom to tu někdo vykácel a vznikl tak nový prostor pro zcela nové panorama, které máte dole na konci článku. Docela je škoda, že ta Roudnická vyhlídka je o něco výše, než ta ,, Lounská", protože bychom byli z tohoto místa schopni hledět od Karlovarska až po Krkonoše.
Nedávno jsem zjistil, že mi na mém již starém fotoaparátu značky Canon dokonce odešla určitá elektronika. Když chci něco hodně přiblížit, tak se mi to rozpije a já vůbec nevidím, co fotím, a jak to dopadne. Hrad Házmburk ještě není tak daleko.
Kopečky u Loun.
Milešovka.
Tady je vidět lépe i ta observatoř na ní. Fotky jsem musel v PC upravovat. Pro dálkové focení krajiny už to chce odpovídající techniku, ale to je samozřejmě problém. Technika dnes neskutečným tempem stárne a je rozdíl, když ji někdo užívá jen svátečně a jiný je například i v týdnu někde na výletě za účelem jejího opravdového využití.
Pochopitelně jsem sebou měl i obě rádia, a tady to o té technice platí ještě jednou tolik. Ještě loni jsem v pásmu DAB+ někdy na kanále 10B zachytil u mělnického zámku díky momentálním podmínkám multiplex z Rakouska a daly se ulovit i bavorské multiplexy. Dnes už díky tomu obrovskému boomu u nás je většina kanálů obsazena domácími společnostmi a tudíž lovíte bližší vysílače z našeho území.
Dnes v době internetu vám leckdo řekne : ,, A proč to vlastně děláš, když si můžeš z PC, tabletu, nebo notebooku, či mobilu, či internetového rádia, které máš také doma pustit muziku třeba z druhé polokoule ?" Tak mi to řekl včera právě jeden chytrý Brňák. Ano, jenže tady je zase zábavné, jak se vlastně ty vlny šíří. Rybář také nemusí sedět u vody a může si jít koupit jakoukoliv rybu.
Díky tomu kopci za zády se mi povedlo na kanále 6C odblokovat vysílač Praha - Ládví a přijmout bavorský multiplex Oberpfalz tuším z Ochsenkopfu. Ještě loni i na zámecké vyhlídce na Mělníku bylo běžné ladit v lehkých podmínkách bavorské multiplexy. Dnes už díky našim společnostem, které zaplnily téměř celé pásmo jde téměř o unikát. Ty saské jdou z Roudnické vyhlídky díky tomu kopci s rotundou za zády, co brání signálům z Prahy velmi dobře.
Tady máme pohled na oba Bezdězy a vpravo se již rýsují Krkonoše. Škoda, že nebyla lepší viditelnost.
Když si tento obrázek nejlépe zvětšíte, tak v nejvyšší partii spatříte komplex budov s rozhlednou na Klínovci. Měl jsem sebou dokonce i triedr, ale díky nedobré viditelnosti a vzdálenosti 95 km to nebylo o nic lepší, než to, co nafotil foťák. Tak možná o málo. Je to i na snímku jen nepatrně znatelné, ale je. Jednou už tu v nějakém článku ten Klínovec odtud mám a snad byly i nepatrně lepší podmínky, ale pořád to není ono a je to aktualita.
Takto se povedl Ještěd. Inu, někdy mi to připomíná jaro 1989, kdy jsem si u pana Fajty koupil hvězdářský dalekohled, kde největší planeta Jupiter měla při 80x násobném zvětšení průměr kotoučku pouhých 0.5 cm. Uteklo několik málo let a vše bylo mnohonásobně větší. Přišel pak časem internet a dnes už nemusíte nikde venku večer romanticky koukat, nebo v zimě i mrznout, ale můžete koukat nějakým profesionálním dalekohledem přes monitor PC. Může to vůbec ještě bavit :-) ?
To je tedy dnes vše a mějte se pohodově.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Květen 3, 2025
20:12
Dnešní premiéra mělnického podzemí.
Přátelé, nikdy bych nevěřil, jakou obrovskou roli sehrají mělnické středověké sklepy v mém životě. Zejména ta naše starší generace si ještě pamatuje, že byly za našeho mládí časy, kdy bylo oficiálně možné u nás ve městě navštívit pouze zámecké sklepy a někdy jste se sem dostali i za odměnu, když jste třeba získali stříbrnou plaketu MUDr. Jana Jánského, jako moje maličkost.
To byl pro mě kdysi významný zážitek, který mi byl v 90. letech inspirací k jedné z několika básni do kolektivní autorské sbírky o našem městě ,, Mělník veršem i obrazem". Opravdovým zlomem však byl až rok 2005, kdy jsme tu na Mělníku měli tehdy jen několik měsíců starý MOOS ( Mělnický osvětový a okrašlovací spolek) a prvně se mělnickým obyvatelům otevřely na jeden den zcela mimořádně zásluhou spolku asi čtvery podzemní prostory. Pokud máte nějaký jiný prohlížeč, než je Google Chrom, tak můžete kliknout na adresu níže a vyhledat si příslušný článek vztahující se k onomu slavnému dni roku 2005. Je to tedy letos přesně 20 let, co nás pozval MOOS prvně do zcela veřejnosti neznámých mělnických středověkých sklepů.
http://mujmelnik.webzdarma.cz:8080/
Tehdy myslím bylo otevření součástí DED ( Dny evropského dědictví), všude bylo plno lidí a vůbec to bylo období, které by se dalo nazvat obdobím doslova revolučním. Poznali jsme místní kostely, obranné bašty středověkého města, středověké sklepy a v roce 2007 jsme stáli fronty na první pohled z chrámové věže po mnoha desetiletích. Asi za tři týdny se stala hlavní dominanta města trvale přístupnou veřejnosti a byly tu další výzvy a nápady.
V roce 2008 jsme se prvně podívali k nejširší studni v ČR na náměstí Míru, která se tak stala po zámeckých sklepech druhou trvale přístupnou podzemní atrakcí ve městě. Pak se zdálo, jako kdyby zájem o mělnické podzemí zcela pohasl a přišlo několik dalších turisticky užitečných počinů, jako byl v roce 2009 nový parčík v Jungmannových sadech s výhledem na středověké městské opevnění, v roce 2010 cyklostezka a ani nyní z hlavy nevím, kdy měl Mělník prvně své molo pro výletní lodní turistické spoje v jeho blízkosti.
Tak veliký byl zájem o mělnické středověké sklepy v počátcích představování různých sklepů pod hlavičkou MOOS. ( obrázek)
Pod vedením nového předsedy MOOS Martina Klihavce však veřejný zájem o poznávání středověkých sklepů znovu ožil, a to v míře nebývalé. Stačí se jen podívat na krásný přehled návštěvnosti z počátků této aktivity. Soutok sdílel v mé osobě podobný zájem i jisté nadšení, a tak vznikl neskutečný počet článků na toto téma. Později přišlo takové období, kdy jsme se jakoby přesunuli z historického centra v objevování podzemí trošku dále.
Nejprve to byla viniční usedlost s lisem Turbovice, kde bylo nedávno otevřeno vinařství U Válků, pak jsme se podívali za koleje na Klamovku a zdálo se, že snad možná budeme objevovat i vzdálenější objekty na četných vinicích s jejich sklepy, ale ty středověké sklepy v centru města jsou přeci jen z několika důvodů žádanější atrakcí a v této kategorii kdysi dokonce i úspěšně zabodovala obyčejná chodba k městskému vodovodu.
V dubnu jsme se tedy po delší pauze dostali opět tam, kde to díky rozsáhlým prostorům i snadné podzemní turistice spousta místních lidí nesmírně chválí, ale v žádném případě nechci podceňovat hodnotu dalších sklepů v té radniční části náměstí, kde se nám také zrodil první privátní podzemní okruh. Jen se přiznám, že mi přijde již od počátku nějak neprávem veřejností opomíjený, což ovšem může být výsledek i jisté mé osobní přezíravosti, kdy člověk zkrátka spíše hledá v přilehlých pivnicích a jejich okolí známé tváře, než aby zkoumal reklamu zvoucí do podzemí.
Dnešní krásné dopolední počasí mě tedy více lákalo na nedaleký výlet, ale bylo mi jasné několik věcí. Zkrátka, proč ne, ale napřed sklepy. Přeci jen jsem zatím neměl nikdy absenci a zvědavý jsem určitě byl. Mám to prostě tak, že při procházkách po našem městě mě doslova hřeje pocit, že vím, co mám i pod nohami, a že jsem tam všude byl. Je to určité souznění s místem, kde už člověk dávno načal sedmé desetiletí života.
Ostatně, zažil jsem dnes později za zámkem další krásné setkání se dvěma družnými cyklisty z Děčína a bylo na místě si říci, že dnes rozhodně nikam za Říp vidět není a očekává se i brzký déšť. Sklepy tedy byly i tak správnou volbou.
Líbily se mi, byl to zážitek a prvně jsem se rozhodl, že ty nízké chodby, kde musíte dělat kačáky, jako v 19 letech kdysi na vojně, tak si je ani ne tak kvůli věku, jako spíše častým problémům s páteří odpustím. Možná je to takové memento, že jsme jen zranitelní lidé a musíme si občas něco již odpustit.
Samozřejmě bych to nebyl já, kdybych tady několik fotografií nějakým způsobem nevyfotil. Je mi jasné, že to zdaleka nemůže konkurovat fotografiím lidí, pro které je fotografování No.1 a disponují patřičnou technikou, která je zejména v podzemí bez osvětlení rozhodující pro dobrou fotografii, ale je to prostě síla zvyku. Vždyť tento blog s určitým velikým rozpětím píši již od roku 2011 a máme rok 2025! Takovou zajímavostí je, že jsem svůj poslední omyl jménem Canon sice již dávno odepsal a v mnoha případech stačí na slušnou fotku i mobil, ale jsou situace, kdy vám zastarávající mobil již nepomůže. Dálkové fotografie, tam kde je nedostatek světla a při práci s rádiem.
Ano, chcete ofotit vzácnou RDS stanice a potřebujete jednou rukou balancovat s přijímačem a druhou držet fotoaparát a mačkat spoušť. Přátelé, nebude to dlouho trvat, přijdou teploty kolem 30 °C, utvoří se na FM pásmu občas vrstva Es a pokud se z toho umíte zaradovat, tak je krásným dárkem, když se vám načte a zahraje stanice třeba z jižní, nebo jihozápadní Evropy. Ale, to je zase úplně jiná písnička.
Mimochodem, musím vám poděkovat a zejména za poslední článek, který mě nejen katapultoval zase blíže k tomu krásnému kulatému číslu, ale považte, že tam asi nějaké technické spojitosti jsou, když mi statistiky na téma hudba v Brazílii údajně přivedli na web asi 18 návštěv i z Brazílie :-).
Závěrem se tedy sluší poděkovat MOOS za jejich obětavou práci i majitelům sklepů, kteří dali prostory k dispozici veřejnosti. Už se nechci opakovat a je to únavné, ale v pozvánce na tyto sklepy jsem to v komentáři Martinovi znovu připomněl a dříve jsem to psal téměř v každém článku o sklepích. Přidal jsem tedy ještě kromě několika fotek ze sklepů od Němého Medvěda i nějaké odkazy, kterými chci připomenout dřívější návštěvy různých sklepů.
Užívejte zbytek víkendu !
https://soutok.blogspot.com/2017/09/nejvetsim-tahakem-dnu-evropskeho.html
https://soutok.blogspot.com/2018/05/moos-pokracuje-v-jednorazovem-otvirani.html
https://soutok.blogspot.com/2018/05/strakovy-sklepy-navstivilo-v-sobotu.html
https://soutok.blogspot.com/2018/06/melnicane-zboznuji-podzemi-sveho-mesta.html
https://soutok.blogspot.com/2018/11/melnicane-si-opet-vysli-do-zatim.html
https://soutok.blogspot.com/2019/03/oblibili-jste-si-prohlidky-melnickych.html
https://soutok.blogspot.com/2019/05/nejvetsim-slagrem-soboty-18-kvetna-byly.html
https://soutok.blogspot.com/2019/08/na-melniku-se-dnes-prepisovaly-dejiny.html
https://soutok.blogspot.com/2019/08/stredoveke-sklepy-vedle-restaurace-u.html
https://soutok.blogspot.com/2020/04/mate-radi-melnicke-stredoveke-sklepy.html
https://soutok.blogspot.com/2020/07/prvni-soukrome-melnicke-podzemi-na.html
https://soutok.blogspot.com/2020/08/v-melniku-dnes-kralovaly-stredoveke.html
https://soutok.blogspot.com/2021/09/tri-sta-let-stary-turbovicky-kladovy.html
https://soutok.blogspot.com/2023/06/druhou-cervnovou-sobotu-nas-melnicky.html
https://soutok.blogspot.com/2025/04/mimoradne-zpristupneni-stredovekych.html
Aktualizace 7.5. 2025 v 18.50 : Podzemí navštívilo od 9.00 do 17.00 hodin 399 návštěvníků.
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Květen 1, 2025
19:00
Máme dnes 1. máj a netřeba říkat, jaké popularitě se mezi lidmi právě tento nový měsíc těší, a co vše si s ním spojujeme. Co na tom, že ve většině světa nese jméno máj a u nás máme příznačné jméno květen od slova kvést. Hlavně si jej spojujeme s krásnými pozitivními věcmi, a když se vydaří počasí, tak i lidé k sobě mají tak nějak blíže a září radostí.
Letos to tedy vypadá tak, že někteří pracující lidé se nyní radují ze čtyř dní volna a mnozí si to ještě zopakují, ale myslím, že i když jdeme zítra někteří do práce, tak nás to nerozhází a měsíc je to prostě celkově jeden z těch nejlepších. Snad i to teplo má občas tendenci mě přenášet aspoň rádiově do teplých krajin, a tak si k tomu dnes něco krátce napíšeme, protože na psaní delšího cestovního článku, který mám v zásobě to dnes není. A pak, dostal jsem včera odpoledne čerstvou reportáž z muzea o zahájení výstavy Tvorba není nuda, tak to berte, jako takovou milou a poučnou předehru k reportáži.
Když jsem tu kdysi chválil africkou rozhlasovou stanici Rádio Paradisagasy fm, která hraje z Madagaskaru zajímavou a mnohdy líbivou muziku, tak jsem měl jednu velkou výhodu. Tato internetová stanice píše na displeji rádia interprety i názvy písní a ještě máte k disposici na internetu playlist. Zdá se, že je to hudba stále více populárnější, protože jsem dnes určitý sestřih objevil na youtube i pod zavádějícím názvem ,, latinsko- americká hudba ", které na Madagaskaru říkají jednoduše ,, gasy" a ve wikipedii se často píše o hudebním stylu salegy.
Podívejte se na to sami , byť nakonec zjistíte, že tu určité podobnosti jsou....
https://www.youtube.com/watch?v=FV180q-DaKo&list=RDGMEM2VCIgaiSqOfVzBAjPJm-ag&start_radio=1
Poslední dobou jsem zase po delší době objevil hudbu z Brazílie a dovedly mě k ní stanice Rádio Planalto AM -Araguari ( město v jihovýchodní části země) a Rádio Estancia fm. O obou jsem již nedávno psal. Jenže jsem tyto stanice musel do rádia složitě přidat a ani nemají na internetu playlisty. Tak, a co teď ? Člověk je zvědavý, jací interpreti tam jsou a navíc zjistíte, že obě stanice mají hudbu poněkud rozdílnou a u stanice Rádio Planalto jsou bohužel mezi hudebními bloky dost dlouhé pasáže zpráv i náboženské bloky.
Přitom právě Rádio Planalto hraje styl, který připomíná líbivou hudbu, jež k nám přivezla naše již legendární skupina Kučerovci, která má na youtube také plno písní. Oproti tomu Estancia se blíží stylu, který přivezli sebou hlavně Portugalci a jemuž se říká fado. Nedalo mi to a zkrátka jsem pátral po youtube, jako to občas dělám s popem 70. a 80. let, když se mi nakonec podařilo uspět. To víte, ne každá hudba, či píseň se mi líbí. A tak tu mám pro vás k dnešnímu májovému dni takový dárek a máte to bez práce.
Nejprve jsem našel dva sestřihy s docela slušnou návštěvností, kde má plno písní dost palců v řádu tisíců. Z těch sestřihů jsem vybral jednu partu, protože se mi ty písničky líbily, je to slušná show, melodická a nechybí tam tančící mladá děvčata. Ale, pochopitelně se vyplatí, když bude chuť, tak si každý ten sestřih přehrát, nebo aspoň ty písničky, které vás zaujmou. Běžně dělám, že když mě něco nebere, tak to zní jen pár vteřin.
Tohle by vás mělo tedy rozhýbat a rozradostnit. To by měl asi již nežijící populární český zpěvák Dan Nekonečný radost.
https://www.youtube.com/watch?v=ggeYNmCTfeM&list=RD44OYVhBCABg&index=11
https://www.youtube.com/watch?v=pUeP4YkENm8&list=RD44OYVhBCABg&index=13
Jenže jsem pořád nenašel tu hudbu, co hraje Rádio Planalto, a tak jsem pátral dále, až jsem uspěl.
Hned ta první je právě to, co se tam hraje. V sestřihu je asi 18 položek a z toho asi 15 písní, z nichž některé mají neskutečně málo palců, jiné docela dost a je to zase úplně jiná hudba, než ta výše. Inu, to je prostě Brazílie, země několika hudebních stylů. Má to docela i zajímavé spojitosti.
https://www.youtube.com/watch?v=JUCij-hwIhA&list=PLBORcdJxFTLb-5XjUkBtwhvxgK6VARvQO&index=1
https://www.youtube.com/watch?v=Oiuh_LFYUZc&list=PLBORcdJxFTLb-5XjUkBtwhvxgK6VARvQO&index=3
https://www.youtube.com/watch?v=5NmZsrpCujc
Když jsem zadal do vyhledavače Musica de Araguari, tak jsem dostal soubor 60 skladeb, kde jsou namíchané alpské, švýcarské písně s těmi brazilskými z této oblasti a můžeme vidět určité spojitosti hlavně v užití hudebních nástrojů. Pokud jde o taneční rytmus, tak tu můžeme najít zase i určitou spojitost s naší dechovkou. ,, Valčíček co ? - Tak proč pořád tancujete šlapáka ?" ( Anděl na horách)
https://www.youtube.com/watch?v=OAq0sheKZo8&list=PLxF__pSI0amhOz95NF4HzFyo4D8CMxWF7
Snad vás uklidní, že jsem si dnes při domácí práci také pustil na nějaký čas saskou stanici SAW 70 ( Sachsen -Anhalt), kde zrovna hráli mé oblíbené Smokie, Boney M a ACDC, ale opravdu si myslím, že je kolem nás plno krásné hudby a je zbytečné si hrát jen tu world pop - rock hudbu.
https://www.youtube.com/watch?v=SNNeIy8lino&list=PLxF__pSI0amhOz95NF4HzFyo4D8CMxWF7&index=27
Krásný květen !
Blanka a Zdeněk Šulcovi představují svá díla v rodném Mělníku
Výstava Tvorba není nuda zaplnila velký sál mělnického muzea čistými tvary a inspirací! Díla Blanky a Zdeňka Šulcových zde můžete obdivovat až do 29. 6. 2025. Oba umělci jsou rodáci z Mělníka a žijí na Kokořínsku nedaleko Dubé.
Zdeněk Šulc, který vystavoval na mnoha místech v České republice se věnuje kresbě a malbě. Jeden z ústředních obrazů výstavy nazvaný "Dvě strany jedné knihy" prozrazuje umělcovu lásku ke starým mistrům, zejména z období baroka a zároveň oblibu abstraktního vyjádření.
Blanka Šulcová po studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze pracovala pro různé reklamní agentury, vydavatelství a nakladatelství. Celoživotní zájem o výtvarné umění a hlavně o sochařství ji teprve v roce 2019 přivedl k vlastní tvorbě. Nejčastějším námětem jsou postavy lidí a ptáků. Její plastiky mají čisté tvary a jsou neobyčejně živé.
Společnou výstavu měli manželé v Mladé Boleslavi, v Dubé a na zámku v Doksech. Nyní svou tvorbu společně představí i v Mělníku.
Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod.
-RMM-
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Duben 29, 2025
19:04
Západ slunce mezi Milešovkou a Kletečnou.
Četl jsem kdysi, že Česká republika je královstvím rozhleden a snad každá kniha, nebo dokument toto hrdě zmiňuje. Však je naše krajina krásná, řada lidí velmi ráda stoupá na rozhledny a mnozí máme i nějaké ty své oblíbené kopce a vyhlídky, kde nás pojme takový určitý příjemný, až majestátní pocit.
Německý přírodovědec Alexander von Humboldt ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexander_von_Humboldt ) napsal kdysi o nejvyšší hoře Českého středohoří Milešovce v dopise příteli, že je z ní prý třetí nejkrásnější výhled v Evropě.https://cs.wikipedia.org/wiki/Mile%C5%A1ovka
Inu, mohu potvrdit, že výhled z Milešovky má něco do sebe, ale určitě se shodneme na skutečnosti, že takových úžasných míst je jen u nás plno a jistě jich těch úžasných a oblíbených máme každý hned několik a rádi se na ta místa vracíme. Ostatně, prý i Humboldt se rád rozplýval nad mnoha výhledy.
Myslím, že tady na Mělníku mnozí pějeme chválu především na nedalekou horu Říp, na úchvatný výhled z rozhledny na Vrátenské hoře, na úžasný kruhový výhled z vrchu Nedvězí, ale neopomeneme ani vyhlídky nejbližší, odkud nejčastěji hledíme do kraje, spřádáme nejrůznější plány a uvědomujeme si jejich určitou originalitu. Vždyť právě tady můžeme hledět na největší řeky naši vlasti, na krajinu rovinnou i tu plnou horstev a kopečků, a konečně i na bájnou horu Čechů.
Letní slunovrat. Stožár na Grosser Lugstein na obzoru v pravé části snímku.
Dnes ovšem nechci opěvovat úžasné výhledy z blízkosti mělnického zámku, ale pojďme si po letech připomenout místní Mělnický sluneční kalendář. Stejně jsem jím dříve články spíše doplňoval a myslím si, že jde o docela zajímavou věc, která si zaslouží čestnější místo i pro hledání daného téma. Vždyť na vyhlídkách často rozjímáme, chytáme atmosféru a není úplně nutné se detailně vždy věnovat vzdáleným objektům horizontu.
Takovým významným aktem je i pohyb slunce po obloze, včetně jeho západů za konkrétními body na obzoru. Obvykle se těšíme ze svátečnosti takové chvíle, kdy nám sluneční kotouč zapadá za obzor, přičemž pozorujeme měnící se barvy atmosféry a případně další atmosférické jevy v podobě červánků. To vše je jistě krásné, ale proč bychom jako místní občané nemohli například vědět, za jakým významným bodem nám kdy ono zmíněné slunce zapadá ? Je to tedy něco ve stylu takového slunečného keltského kalendáře, který je nám občas na některých místech zmíněn, pokud to zrovna někoho napadne zjistit.
Pojďme tedy již k faktům. Nejdůležitější horou je u nás hora Říp. Má azimut 287 ° a slunce za ním zapadá 16. dubna, a pak 26. srpna. První datum nám zvěstuje již krásný příchod jara a je nepochybně optimističtější. To druhé je poněkud smutnější. Nejen, že nám již pomalu končí léto, nebo spíše dětem prázdniny, ale je to i černé datum pro naše národní dějiny. Vždyť 26. 8. 1278 padl náš významný král Přemysl Otakar II. v bitvě na Moravském poli a 26.8. 1346 padl král Jan Lucemburský v bitvě u Kresčaku, kam jej doprovodil i náš mělnický otec Karel IV.
K určování kopců dnes slouží různé mobilní programy.
Dalšími význačnými kopci jsou Milešovka a Kletečná. Obě vyhaslé sopky českého středohoří nám mohou připomínat tak trošku slavné egyptské pyramidy. Za Milešovkou ( 301°) zapadá slunce 13. května a 29. července. K prvnímu datu by se snad dalo říci, že to je krátce po té, co dozněly u Milína ( 11.5.) údajně poslední výstřely 2. sv. války, ale můžeme to také vztáhnout k zemědělství. Je to období, kdy nám již pomalu končí ti tři zmrzlí ( Pankrác, Servác, Bonifác) a očekává se, že nám již teploty nebudou klesat případně pod 0°C.
Čili je to vhodné pro výsadbu choulostivějších druhů zeleniny. Paradoxně je to také období po sv. Anně ( 26. 7. ), kdy nám pranostiky říkají, že Svatá Anna chladno z rána. Keltové by si tedy na Mělníku zřejmě hlídali západy slunce za Milešovkou. Ale, máme tu ještě jednu takovou menší pyramidu jménem Kletečná a rozdíl mezi oběma horami je asi týden sluneční dráhy.
Kletečná ( 304°) nese hodnoty západu slunce 21. května a 22. července. Tady mě nějak nic zrovna nenapadá a je třeba jít dále. Nejzašším bodem sluneční cesty ( 21. června - letní slunovrat) je místo, které již leží v Sasku a poznáme ho především podle typického telekomunikačního stožáru. Grosser Lugstein ( 309°9' )
Na Grosser a Kleiner Lugstein jste se se Soutokem již také podívali.
https://soutok.blogspot.com/2022/08/vylet-k-zahadnemu-bodu-na-obzoru-kde.html
Zimní slunovrat se vztahuje tuším k Lužci nad Vltavou, ale nemohu si vzpomenout, do jakého článku jsem to dal. Nicméně je těch zajímavostí více. Na Mělníku je o letním slunovratu třeba o 18 minut delší bílý den, než u Lipna. o tom zase píše článek ....
https://soutok.blogspot.com/2017/11/na-melniku-je-v-lete-bily-den-delsi-o.html
Květen je měsíc, kdy si také připomínáme konec 2. sv. války. Letos je tomu již rovných 80 let, a tak není divu, že poslední číslo Živé historie má za hlavní téma osvobození Československa. Na historii je krásné i to, že fakta nikdy nejsou konečná a ani černobílá. Vždy se někde ještě něco objeví, máme na vše různé specialisty, a tak zatímco před 50 lety jsme měli někdy jen nějaká školní strohá fakta, tak dnes jsou veřejnosti předkládány i různé další podrobnosti. Teď nemám na mysli jen 2. sv. válku, ale je až s podivem, co vše se dozvídáme třeba o našich panovnících z období středověku.
Pokud vás tedy zajímá tak populární téma, jakým zejména pro mužskou část populace 2.sv vždy byla, tak si neváhejte zakoupit poslední číslo časopisu Živá historie.
Nu, a je již také čas upozornit na blížící se otevření středověkých sklepů. Tentokrát jde o skutečnou premiéru, protože zatímco populární sklepy U Straků, nebo U Holečků již několikrát otevřeny veřejnosti byly, tak sklepy pod Němým Medvědem ještě ne. To je pro milovníky poznávání středověkých sklepů v centru města téměř povinnost. Jsem sám zvědavý, jaká bude návštěvnost. Připomínám, že zatím největší návštěva během asi 8 hodin čítala 1 174 návštěvníků .
https://soutok.blogspot.com/2018/05/strakovy-sklepy-navstivilo-v-sobotu.html
Mělnický osvětový a okrašlovací spolek MOOSdetpnorsoS33m2a90031 l.:hbn89t89g06165mf4 uh6agci4 6vdu123g5 · Mělnické podzemí – sklepy pod Němým Medvědem ----------------------------------------------------------Mělnický osvětový a okrašlovací spolek, Petr a Josef Kowandovi a Martin Klihavec vás zvou na další prohlídku části unikátního mělnického podzemí, které dosud nikdy neměla veřejnost možnost spatřit. Bude možné si prohlédnout sklepení nacházející se na náměstí Míru pod domem čp. 27 (je to ten dům s pivnicí Němý Medvěd).Jednotlivé části sklepení se nachází v několika různých úrovních a zasahují i mimo půdorys domu; pod sousední dům, pod chodník a také i pod plochu náměstí. Sklepení bude otevřeno pouze jeden den – v sobotu 3. 5. 2025 od 9:00 do 17:00 hodin. Na prohlídky tohoto podzemí není potřeba se nijak objednávat, ani není potřeba si rezervovat vstupenky. Vstup bude volný průběžně po celý den. Návštěvu lze absolvovat i s malými dětmi bez omezení věku, ale je potřeba počítat s několika schodišti. Ve sklepě není zavedena elektřina, proto je nutné mít s sebou baterky. Martin Klihavec, předseda MOOS a místostarosta města Mělník
Zdroj: Soutok
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
.jpg){kind=link}
Poslední komentáře
Petr Moss
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK