Tip: Události z kalendáře si můžete pohodlně přenést ve formátu ICS do Vašeho mailového programu či mobilu.
Viktor Janovsky

Zpravodajství

Srpen 15, 2019

16:24

Milí čtenáři, trošku jsem doufal, že až  se vrátím v pondělí, nebo v úterý, či ve středu  domů z práce, tak se snad někde dočtu reportáž o tom, jak to v sobotu probíhalo ve středověkém sklepě č.p. 5 ( vedle restaurace U piráta), a jak to tedy bude dále.

Kontroloval jsem weby Mělnický deník a Mělnicko, ale nic takového jsem tam na toto téma nenašel. Nechápu to. Protože však také často navštěvuji facebook pana Lojky, tak musím říci, že sem se to dočetl v ,, Lojkonovinách :-)". No, proč ne ? Odpusťte mi ten lehce černý humor, ale co já jen potkal tento týden lidí, kteří nemají o nějakém otevřeném podzemním sklepě v centru města ani potuchy.

A tak je tu radostná zpráva, kterou je třeba šířit dále.

Otevírací doba ( do konce letní sezóny) :úterý až neděle od 10.00 do 16.00 hodinZavírací den : pondělíVstupné: dospělí - 50,- KčK návštěvě sklepů zvou srdečně majitelé domu čp.5 jak mělnické občany, tak návštěvníky města.

Majitelka sklepů paní Douděrová ( vpravo).


V podloubí napravo od restaurace U piráta, se za tímto vchodem č.p.5  nachází první středověké sklepy v centru historického Mělníka, které otevřel jejich majitel běžnému veřejnému turistickému ruchu.

Když už jsem však byl na stránkách regionálních novin, tak si dovoluji šířit něco, co by vás třeba mohlo zajímat. Přeci jen ne každý má dobré spaní, v noci se vše rozléhá do dálky, a tak nám na Mělníku vznikla petice proti nočním jízdám na vlečce do přístavu. Můžete se na ni podívat na ... https://melnicko.cz/wp-content/uploads/2019/05/Vle%C4%8Dka-Petice-Zru%C5%A1en%C3%AD-provozu-vle%C4%8Dky.pdf

Konečně, jsem zvědavý, zda se dočkám ještě doby, kdy bude přístav opět pravým přístavem a zboží se bude nakládat hlavně na lodi.


K novému kroku se odhodlali organizátoři tradiční výstavy historických traktorů a veškeré zemědělské, pěstitelské i chovatelské techniky v průběhu času, která se konala vždy v září v Kropáčově Vrutici a Soutok ji v září 2013 navštívil.

http://soutok.blogspot.com/2013/09/vystava-v-kropacove-vrutici-prekonala.html

Po 10. jubilejní výstavě, se organizátoři rozhodli, že výstavu budou pořádat jen každý sudý rok, tedy až v roce 2020. Více na .... https://www.nn-kosatky.cz/aktuality/historicke-traktory-az-2020/

Přiznám se vám, že snad právě proto, že žijeme v přetechnizovaném světě, tak je takový dotek se staršími časy, které ještě mnozí pamatujeme, doslova pohlazením na duši.

Pokud je to někomu líto, nebo se tam po delší době chystal, tak tu mám jiný typ. Kadlín. Ano, ten náš Kadlín, který se tak neslavně proslavil v komunálních volbách, a kde už možná zavřeli rozhlednu, na kterou jsem i já v roce 2005 na kole přivezl z Mělníka dva kameny do základů.

Mají tam opravdu krásné muzeum, tak akorát : http://soutok.blogspot.com/2018/07/rozhledne-hradist-v-kadline-hrozi.html


Country Lhotka ....


.... i Mšeno jsem již dával minulý týden, tak jen připomínám pro aktuálnost. Ano, už tuto sobotu 17. srpna.


Nedávno tu byl i článek, kdy jste si mohli poslechnout v ukázce hlas nedělních mělnických zvonů, tak předběžná pozvánka není vůbec od věci.

http://soutok.blogspot.com/2019/08/nedelni-dopoledne-patri-na-melniku.html


Na co se můžete těšit na výstavišti v Lysé nad Labem ?

Sobota 31. srpna:       Trh myslivosti a kynologie.
                                     Srpnový trh zvířat.

Myslím, že dost dobré výstavy.
https://www.vll.cz/vystavy



Kocour Švarcík a muzejní historik seznámili děti s historií Mělníka
Regionální muzeum Mělník 14. 8., 9:30-11:00

Oblíbenou procházku historickým centrem Mělníka s maskotem mělnického muzea kocourkem Švarcem letos navštívilo rekordních 152 lidí z toho 91 dětí. Před branami Regionálního muzea Mělník přivítal návštěvníky nejen zvídavý kocourek, ale také muzejní historik Lukáš Snopek. Zástup se vydal na náměstí Míru, kde děti začaly své putování za historií města pozorováním domovních znamení kouzelným kocouřím kukátkem.

 V badatelských listech účastníci během cesty splnili pět úkolů: např. namalovat své domovní znamení, nalepit obrázek denáru kněžny Emmy nebo napsat počáteční písmenka řek Labe a Vltavy. Jaké byly staré míry, se děti dozvěděly u lokte na zdi mělnické radnice. U sochy Karla IV. na vyhlídce poznaly slávu velkého českého panovníka. Jak se jmenují dvě největší české řeky, které se v Mělníku stékají, si děti určitě zapamatovaly z básničky „O dvou řekách co šly spolu“.

Jakmile však výprava dorazila k soutoku, kocourek Švarc začal větřit a všichni už netrpělivě očekávali hledání pokladu. Za velkého halasu a čenichání se celá skupinka vydala zpět k muzeu. Tam se za pomoci tajného zaříkadla podařilo z jeho zdí vyčarovat poklad. Jak jinak než denáry, ale co to vždyť jsou čokoládové a je na nich kocour…!



Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace [email protected], tel. 728 620 651, tel. 315 630 923
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin
http://www.muzeum-melnik.cz/




Zdroj: Soutok

Srpen 11, 2019

21:31

Dnešní krásné počasí mě vylákalo na jízdní kolo, v jehož sedle jsem letos seděl snad jen třikrát. Člověk toho nachodil více po svých, nebo najezdil ve vlaku, autě, či autobusu a přitom je rekreační cyklistika tak pohodová věc, pokud nejsme unavení z horka, nebo ze zátěže.

Snad skutečnost, že je sezóna, že jsou v centru cyklisté i jistý turistický ruch, způsobila, že jsem svoji  krátkou projížďku zahájil v samotném centru města. A udělal jsem velmi dobře. Tato tříkolka se mi vždy velmi líbila a přitom jsem ji snad nikdy nikde nevyfotil, nebo aspoň o tom nevím.


Původně jsem si myslel, že posádka je snad ze Švýcarska, nebo z Německa, ale ukázalo se, že jde o pár z Liberce. Pokusil jsem se teď o vozítku rychle něco najít a něco jsem přece jen našel.


Tak tedy Boom Trikes. Snad je to ono.
https://translate.google.com/translate?hl=cs&sl=de&u=https://de.wikipedia.org/wiki/Boom_Trikes&prev=search


Pak už jsem se spustil pěkně s kopce Pražskou ulicí a podívejte se, jak nám Billa zase poskočila.


Sice nevím, jak to má ještě dlouho trvat, ale použijme nyní parodii na jednu krásnou televizní reklamu na dobré pivo. ,,Pavle, až to bude, tak to bude :-))".


To už se vezu po poklidné silnici k Mělnické Vrutici. Mně ten obrázek připadá takový romantický, plný pohody, klidu a radosti z jízdy hezkou krajinou.


Když jsem nedávno fotil tento most, bylo ještě třeba užít schody vedoucí dolů a nahoru podle něj. Dnes již někteří cyklističtí šikulové přišli na to, že už se dá most zatím přejít, než se budou provádět dokončovací práce s asfaltováním úseku. Hotovo by mělo být v říjnu.

Do té doby je tu stále cyklistický ráj :-).


Před Jenichovem jsem potkal dva koníky, a pak se zdálo, že prakticky nebude co fotit. Jenže, pak jsem si vzpomněl na Lhotku, kde bude v sobotu festival Country Lhotka a rozhodl jsem se, že až pojedu od obce Střemy, tak nepojedu přímo na Chloumek, ale zajedu si pro pár romantických záběrů právě sem do Lhotky, která je takovou aktivní obcí.


Teploměr ukazoval 28 stupňů, bylo docela horko a k následujícímu místu mám tak trochu vztah z dětství.

Dnes není přírodní koupaliště z dálky moc vidět a je tam i cedule s nápisem ,, Koupání na vlastní nebezpečí ...


... ale v 70. letech, když Mělník neměl krytý plavecký bazén a školy jezdily s žáky do Brandýsa nad Labem, a snad ani nebylo ještě koupaliště, tak se jezdilo nejen na pískovnu Barabu k Cítovu, či Vlíněvsi, ale třeba i sem. To rákosí tu tenkrát nebylo, všude byla kolem dokola písečná pláž a bylo krásné, když kolem přejel motoráček, zahoukal a lidé se vzájemně zdravili máváním.


Kde je voda, tam je obyčejně  krásně ....


 .... a kde sovu ve znaku mají, tam žijí chytří lidé :-).


Podívejte se tedy ještě na populární skalní obydlí, které bylo snad ještě v roce 1976 obývané ( teď nevím ten letopočet přesně) ...



 a nakonec si dáme dnes mého oblíbeného učitele národů Jana Amose Komenského. Posledně jsem ho zde na bývalé škole trochu  fotograficky odbyl, oproti Strážnicím a Vysoké, tak to dnes napravuji.


Zde tedy dnes sídlí ve Lhotce obecní úřad. A to je z tohoto víkendu vše. Vyspinkat se a do práce :-).
Nezapomeňte tedy, že velkou akcí nadcházejícího víkendu ( v sobotu) je Country Lhotka a plakát jsem sem nedávno dával.

Zdroj: Soutok

Srpen 10, 2019

22:55

Co může být pro člověka radostnějšího, než když se mu plní nějaké sny ? A těch můžete mít  během života opravdu mnoho. Bavil jsem se zejména v roce 1992 tak trochu psaním poesie v mělnickém Pegasu a velmi rád na téma naše město. Tehdy směřovala jedna báseň k podzemí města, jiná k výletní říční dopravě, a pak najednou přišla po mnoha letech doba, kdy se to začalo vše opravdu realizovat.

Dne 10. září 2005 jsme se prvně vydali díky aktivitám tehdy mladého sdružení MOOS obdivovat dosud veřejnosti uzavřené středověké sklepy ( ale i ty veřejně přístupné zámecké) a v mělnickém deníku Tep regionu, se mohl tehdy čtenář dočíst, že se v 90. letech uvažovalo o  zaplnění středověkých sklepů  jakousi směsicí elektrárenského popílku a betonu. Ještě štěstí, že se ten bláznivý nápad z počátku 90. let nestal realitou.

Ta atmosféra toho dne 10. září 2005 byla neskutečná. Měl jsem tehdy k dispozici několik měsíců svůj první digitální fotoaparát, samozřejmě jsem fotil, a když jsem později v roce 2007 psal svůj první web, tak jsem samozřejmě věnoval spoustu prostoru i mělnickému podzemí. A jak jsem to tehdy viděl, tak to se můžete dočíst zde na .... http://mujmelnik.webzdarma.cz/melnicke_podzemi.html


Další radost na sebe nedala dlouho čekat. Dne 29. června 2007 jsme se podívali na věž Chrámu sv. Petra a Pavla, o rok později jsme již chodili chodbou ke středověké studni pod náměstím Míru, přišla rekonstrukce hradební zdi v Jungmannových sadech a v roce 2009 jsme se dočkali výletní lodní dopravy pod městem.

Rok 2010 pak přinesl revitalizaci města, cyklostezku podle Labe i Vltavy, ale pojďme už opět ke středověkým sklepům, o kterých se začalo po roce 2005 mlčet. Sice už tehdy byla nakreslena  mapa podzemních prostor pod historickým středem města, kterou si mohli návštěvníci v roce 2005 na akci vyfotografovat, ale o sklepech se začalo mediálně takříkajíc mlčet.


Nové světlo do světa mělnického podzemí vnesl až nový předseda MOOS , kronikář města i zastupitel Martin Klihavec, který byl do té doby známý, jako sběratel  historických pohlednic Mělníka. Především díky jeho aktivitě byly právě v tomto sklepení dne 9. září 2017 mimořádně otevřený po mnoha letech první sklepy pro veřejnost.

Tehdy to bylo společně se sklepy pod číslem popisným 11 první veřejné otevření mělnických středověkých sklepů po řadě let. Akce se setkala s mimořádným úspěchem a dobový článek si můžete prohlédnout zde:

http://soutok.blogspot.com/2017/09/nejvetsim-tahakem-dnu-evropskeho.html

Po celý rok 2018, pak Martin vyjednával s různými majiteli mimořádné dny otevřených podzemních prostor a mělnickým nadšencům podzemí začaly díky dobrovolnické práci MOOS opravdové žně. Dokladem toho jsou jednak fotografie z akcí na facebooku pana Lojky, a pak samozřejmě i reportáže s fotografiemi zde, kde se také dozvíte, jaké obrovské množství návštěvníků které sklepy navštívilo.


Rekord drží návštěva okruhu, který měl více majitelů :

http://soutok.blogspot.com/2018/05/strakovy-sklepy-navstivilo-v-sobotu.html

Sklepy U Straků a U Holečků navštívilo za jediný den 1 174 lidí a akce byla dopředu dlouho ohlášena na veřejnosti.

Měli jsme samozřejmě oba z návštěvnosti sklepů velikou radost a nebyli jsme sami, jenže to vše mělo takovou trošku hořkou příchuť. To je situace, kdy se díky aktivitě člověka domluví nějaké podmínky, je kolem toho plno práce, zaměstná to plno lidí, a pak je náhle po všem a začíná se časem znovu od nuly.

Mezitím má dnes již kdejaký městys ty své středověké sklepy, kterými se honosí především na internetu a láká turisty. Vždyť právě středověké sklepy patří společně s vyhlídkovými věžemi měst k tomu nejatraktivnějšímu, čím města lákají turistický ruch z něhož mají nemalý zisk.


Čtenáři Soutoku vědí, že jsem byl před měsícem mimo jiné v městečku Slavonice a i zde byl návštěvník lákán do středověkých sklepů. Jenže jakých ?  Prohlídka se uskuteční v gumovkách s baterkami v ruce a připravte se na velmi úzké uličky.

Cestu do tohoto podzemí jsem neabsolvoval nejen kvůli nepříliš lákavé upřimné nabídce, která může být jen předsudkem, ale nebyl čas. Vím však bezpečně, že jsem tehdy vzpomínal na naše krásné mělnické sklepy, které mi připadaly mnohem romantičtější, než například ty loňské v Jihlavě.


A tak jsme si s Martinem řekli, že už se udělalo maximum a více dělat nelze. My jsme si mělnická podzemí prohlédli, nafotili, což je samozřejmě uspokojivé, ale další kroky v oblasti turistického ruchu už musí udělat samotní majitelé, nebo město, které může přijít s nějakou zajímavou nabídkou právě pro majitele sklepů.

Psal jsem to zde již mnohokrát, ty různé možnosti, a nechci se už opakovat, neb je to únavné. Stačí zde jen najít různé články týkající se těchto akcí. A tak nás překvapila zpráva, když jsme se doslova před pár dny ( Martin ve čtvrtek večer, já v pátek ráno) dočetli na facebooku pana Lojky, že v sobotu budou mimořádně otevřeny sklepy pod číslem popisným 5.


Měl jsem dnes nějaké soukromé aktivity a váhal jsem, zda si mám udělat čas a jít se podívat někam, kde jsem byl nedávno, ale pak mi to nedalo. Zajímalo mě především, jak je akce organizovaná, jak vypadá majitel :-) ( první vlaštovka), a jaká je návštěvnost, když nebyla téměř reklama a počasí za moc nestojí.


Dorazil jsem 30 minut před oficiálním zavřením akce a obdržel jsem lístek s krásným pořadovým číslem 88. Mimochodem, už kdysi dávno jsem se dozvěděl, že když prý radista vyťuká morseovkou ( Morseova abeceda) číslo 88 , tak to znamená krásnou větu ,, Líbám Tě " :-))). Jinak se prý používá běžný pozdrav 73 :-). To jen tak pro legraci.


Dlouho jsem si užíval prostory téměř sám, protože dva muži přede mnou to prakticky proběhli a vzpomínal jsem na rok 2017, ale pak najednou chodili lidé  a nebylo tomu konce. Na svědomí to měl jistě i Mělnický košt, který oficiálně začínal v 16 hodin.


Dnes mě víno inspirovalo tak, že ač jej moc nepiji, tak dnes si jej užívám i při psaní tohoto článku :-).


Dostal jsem se náhle do části, kde byla naprostá tma a já neměl baterku.


Fotil jsem bleskem na slepo a spatřil jsem prostory, které jsem si hlavně prohlédl až doma na fotkách :-).

A pak opravdu najednou chodilo tolik lidí, že majitelka zvažovala, zda prohlídku neprodlouží. Když jsem byl opět na světle bílém, tak prý prošel do sklepa 101. návštěvník, ale mám takový pocit, že jich bylo mnohem více.


Majitelka mi prozradila, že to přišlo vše náhle a rychle, jako při správném nadšeném vzplanutí. Největším problémem prý bylo sehnat elektrikáře za přijatelnou cenu, a jakmile bylo hotovo, tak do toho hned skočit, dokud je ještě letní sezóna.

Díky tomu sice akce neměla téměř žádnou reklamu, ale i to je dobré, protože i to dá nějaký výsledek, který je samozřejmě zajímavou informací. Nikde totiž není psáno, že šlo o poslední sobotu srpna 19 a jistě se do budoucna dozvíme více v tisku, nebo v elektronických médiích.

Zájezdy tu tedy dnes žádné nebyly, protože nebylo ani počasí na výlety, ani nebyla akce s vyjímkou facebooku pana Lojky nikde veřejně presentována.


Popřál jsem tedy majitelům hodně radosti z aktivity a sám jsem odcházel s úsměvem na líci, protože je vždy krásné vědět, že můžete někam jít, když se vám chce a hodí se to, a nemusíte čekat, až zase někdo vyhlásí někdy nějakou mimořádnou návštěvu a doufat, že budete ten den dostatečně zdraví. a přizpůsobíte tomu svůj program.

Někdy to opravdu nejde, zvlášť když se slaví nějaká výročí, ale mělnické středověké sklepy si už zaslouží, aby si získaly hodnotné místo ve své obrovské kategorii, které si plně zaslouží.


A konečně, vždy když vylétne nějaká ta první nadějná vlaštovka nějakého snu, a třeba i po desetiletích, tak to je důvod k radosti i oslavě, nebo ne :-)?


Tak právě tady je to první místo na Mělníku, kde se majitelé pustili do krásné věci, kterou již tolikrát předvedl velmi úspěšně MOOS. Máme z této první vlaštovky týkající se mělnického podzemí s Martinem upřimnou radost a přejeme si, aby se zkrátka potvrdilo, že o mělnické sklepy zájem je a bude.


Člověk někdy zažije neuvěřitelné věci. Majitel jedné chaty v Jizerských horách poblíž velkého Jablonce nad Nisou si stěžoval, že mu tam nikdo nejezdí, a tak zavírá penzion. Zeptal jsem se ho : ,, A internetové webové stránky máte ?" Představte si, že neměl a klientelou byla nějaká známost ze starších časů. Pořádal tam nějaká podniková školení. Ještě se divíte ?


A tak jsem nakonec optimisticky naladěný vkročil na náměstí, abych udělal aspoň ještě několik fotografií z Mělnického koštu. Je to tak trošku nošení dříví do lesa, protože tato akce ožívá na mnoha faceboocích Mělníka, ale na druhou stranu je to jen dokreslení celé té velké slávy, která se tu dnes konala.


Tady se již zdržím komentářů. Nemám příliš rád situaci, kdy se postavím před cizí lidi se skleničkami v ruce a začnu je fotit. Přitom to jsou pochopitelně ty nejlepší detaily akce, ale je to takové zvláštní.










Užijte si pěknou neděli a než bude Mělnické vinobraní, tak vám přeji ještě plno pěkných výletů i akcí, které vám něco dají. Máme krásnou zem a žijeme v hezkém městě s krásným okolím. Jen je třeba občas pokud možno dobře něco vyřešit, občas se zastavit a rozhlédnout a nad něco se povznést :-).

Aktualizace 11.8. ve 12 hodin:

Ještě si přidáme něco z historie domu, ale než tak učiním, tak se podívejte, co se také může fotografovi přihodit. Přijel jsem z oslavy, popadl foťák a spěchal na poslední půlhodinku sklepů. A výsledek ? Po nafocení snímku jsem zjistil, že se zrovna vybila baterie, protože foťák fotí prostě často. V důsledku nabití baterie jsem byl nucený posunout napsání článku a ten tak nespatřil světlo světa v nějakých 19 až 20 hodin, jak jsem si plánoval, ale až ve 23.55 hodin. I to patří k tvorbě článků :-).


Historie domu čp. 5:Jednopatrový měšťanský dům středověkého původu s dochovaným sklepením je nenápadná, nicméně velmi starobylá stavba otevírající se do náměstí dvěma oblouky podloubí (dnes čp. 5, dříve čp. 8). Na sklonku 18. století byl majitelem domu Antonín Zahradník, činovník místního krejčovského cechu, k roku 1785 zmiňovaný mezi staršími města. Předělem v jeho působení v městské samosprávě bylo zavedení tzv. regulovaného magistrátu v roce 1788, nicméně mezi radními města jej nalezneme i později, a to dokonce současně s kronikářem města Janem Josefem Albrechtem. V roce 1796, během tzv. první koaliční války proti revoluční Francii, oba přispěli na výzbroj mělnických dobrovolníků. V roce 1891 dům patřil Františku Pechovi, který současně vlastnil nemovitost čp. 6 v Rybářích.( autor Mgr. Lukáš Snopek z Regionálního muzea Mělník).Po 1. světové válce byl vlastníkem domu pan Antonín Malý, který měl v přízemí obchod s potravinami. Obchod prosperoval až do 50. let 20. století, kdy byla jeho činnost nuceně ukončena. V současné době dům náleží potomkům Antonína Malého. V přízemí je restaurace U Piráta.
Zdroj: Soutok

Srpen 9, 2019

17:31

Milí čtenáři, posledně jsem vás pozval  na konci článku o Nedvězí na dvě akce. Tou první měl být cirkus Berousek a cirkusový stan v Bezručově ulici opravdu pár dní stál, ale nakonec jsem překvapivě vůbec nikde nespatřil ty klasické tabule u silnic a cest, které zvou návštěvníky na vystoupení a cirkusový stan velmi rychle zmizel.

Druhá akce má mnohem větší zvuk, a to tak velký, že je téměř zbytečné cokoliv dodávat. Vše potřebné je hlavně na http://www.melnickykost.cz/melnicky-kost.php .
Pro první orientaci poslouží i plakát.

Já se dnes ráno překvapivě dozvěděl ještě jednu zajímavou věc, ale podívejme se nejprve, co se na  zájemce chystá příští týden.


Ve Mšeně to bude příští sobotu již 9. setkání motocyklů československé výroby. Webové stránky jsou:  http://www.jawaczveteran.cz/


Lhotka je jen kousek od Mělníka, je branou do Kokořínska a místní se ve společenských a kulturních aktivitách činí. Vždyť právě festival Country Lhotka má své jméno již i daleko za hranicí obce a o návštěvníky není nouze.

Jinak tomu nebude ani příští sobotu 17. srpna, kdy si můžete vychutnat pohodovou atmosféru na místním hřišti na okraji krásné přírody.


Tak tedy, jak jsem se v úvodu článku zmínil, tak mě dnes ráno zastihla zpráva z facebooku pana Lojky, že se majitelé sklepů č.p. 5 na náměstí Míru rozhodli sami od sebe udělat takový jednorázový den otevřených dveří v podobě, jak to známe přibližně z loňského i předloňského roku v režii MOOS.

Myslím si, že to je dobrý signál veřejnosti, který ukazuje, že není pravdou, že by majitelé sklepů o využití svých sklepů k účelům turistického ruchu nepřemýšleli. Spíše se ukazuje, že ta pravda bude možná úplně jinde, než jak nám byla léta mediálně prezentována.

Sice mi to připadá z informačního hlediska směrem k veřejnosti spíchnuté horkou jehlou a těžko odhadovat, kdo z místních bude o akci vědět a kdo přijde do sklepů, kde byl již v září 2017 ....

http://soutok.blogspot.com/2017/09/nejvetsim-tahakem-dnu-evropskeho.html

...., ale výsledek akce bude jistě zajímavý. A zajímavý i tím, že tentokrát si zájemci o prohlídku prvně sáhnou i do peněženek. Alespoň, jak se na facebooku píše, tak lístek bude stát 50 Kč, což je například cena vstupného do Uměleckého mlýna v Liběchově, který bývá také každý sudý víkend v určitou dobu otevřený pro veřejnost.

https://cs-cz.facebook.com/umeleckymlyn.libechov/.

http://umeleckymlyn.libechov.cz/

Otevření zmíněných středověkých sklepů nabízí však ještě jednu zajímavou možnost. Uvědomme si, že tu máme léto, turistickou sezónu, a tak není vyloučeno, že řada návštěvníků může být tentokrát z řad překvapených návštěvníků, turistů i cykloturistů města. Přesně tak, jak to má především být.

Jde o jistě zajímavý počin, bez jakékoliv dlouhodobější reklamy. Někdo z místních se sice o akci dozví z facebooku, ale řada návštěvníků odkudkoliv přijde zkrátka překvapivě k hotové věci, jako ten pán předloni, který se vracel z Českosaského Švýcarska snad až do Českého Krumlova a byl tímto sklepním okruhem nadšený.

A závěr dnešního článku věnuji ještě jedné akci, která mě často bije s plakátu do očí a je to spíše typ pro rodiny s dětmi ....

https://www.facebook.com/parkprivory/

Nevím, jak dalece jste z toho moudří, ale vědět o tom můžete. Po Zelčínu je tedy zřejmě na cestě poblíž města nějaký další zoopark, ač snad jen dočasně. Ale, zájemci si jistě zjistí více.

Hezký víkend!



Zdroj: Soutok

Srpen 6, 2019

18:08

Jak jsem již posledně psal, tak bylo krásné nedělní dopoledne a stále mě to někam táhlo. Jenže, kam ? Přiznám se vám, že my, co jsme trošku praštění rádiem a velmi rádi se díváme do kraje, tak nás to táhne hlavně na kopce, na rozhledny a jen těžko se tomu člověk brání.

A přece tu jen je jedna velmi těžká novodobá závislost, která dává člověku pěkně zabrat. Dokud nebyl počítač a internet, tak se domov opouštěl snadněji. Dnes máte rozpovídané nějaké diskuse, něco vás zaujme a člověk, aby se někdy k opuštění křesla před PC doslova nutil. A to nemluvím o skupině lidí, která si aspoň občas přečte ráda časopis, nebo knížku, která ten čas stagnuje.

Zkrátka, někdy nejde dělat několik věcí najednou.


Nedvězí ( 458 mn.n.m.) je kopec nedaleko městečka Dubá, kam jsem v minulých letech chodil nejčastěji právě v lednu s mělnickými turisty na známý Zimní přechod vrchu Nedvězí. Co se tam však podívat po dlouhé době také v létě ? Vždyť to je místo, odkud je podle některých pramenů ke spatření třetina Čech a vrchol je označován za rozhledové místo prvního řádu.

Na úpatí kopce, se nachází stejnojmenná osada, která má svůj génius loci a dodnes vzpomínám na 70. léta, kdy mě sem prvně rodiče vzali na výlet a místo mě ihned zaujalo. Navíc tu prý v jedné chalupě žije populární  bývalá swingová zpěvačka paní Eva Pilarová, ale nikdy jsem se nedozvěděl, která to je.

Na poslední stavení není přes živý plot téměř vidět, pak přichází odbočka k vrcholu a cesta se ztrácí kdesi u zcela poslední chalupy na úpatí kopce, odkud již nikam dále nevede. Podle některých je to právě místo, kde legenda swingu ráda tráví svůj čas, podle jiných jde právě o některé stavení před odbočkou.


Mě na Nedvězí tentokrát hnal hlavně můj koníček, abych zmapoval radiový signál v pásmu DAB+ . Za výchozí místo jsem zvolil obec Střezivojice a musím říci, že známá restaurace Bouda, která bývá cílem akce Zimní přechod Nedvězí praskala ve švech a aut i cyklistů tu bylo požehnaně.

Pak jsem se již vydal za obcí vlevo po modré, abych po dvou kilometrech chůze dospěl na místo, kde se stýká turistická cesta s rozbitou a úzkou silnicí vedoucí od Dubé a Dražejova. V dáli zahřměl hrom, obloha se zatahovala stále více a více, ale to by člověk nikam nemohl.

Jak jsme zvyklí z Mělníka, že tu skoro vůbec neprší, nebo to nestojí za řeč, tak jsem nechal doma deštník, ale naštěstí jsem schytal jen dvě lehčí spršky převážně pod stromy.


Těsně před obcí vede silnice podle takovéto zarovnané skály, kde najdete známé svaté okénko s pannou Marií.


Řada turistů, se snaží dojet auty co nejblíže ke svým cílům. Tato početná rodina, nebo spíše  ještě i další příbuzní přijela z Libčic nad Vltavou. Byla zajímavá tím, že přijela dvěma auty a na jednoho muže připadaly asi tři dospělé ženy, dvě starší dcery, jedna menší a malý synek.

Začali jsme o počasí, pak mi pán sdělil, že byli včera v Českém Krumlově a trochu jsem je překvapil, že vím kde jsou Libčice. Ale, když jsem zmínil únorovou návštěvu sousedních Dolan za bobry ( článek zde), tak by si pán povídal a povídal, avšak já už se těšil na kopec.

Ostatně, měl jsem je potkat na kopci i při cestě zpět u jejich aut, kde jsem dostal dotaz ohledně nějaké doporučené cukrárny. Samozřejmě jsem doporučil Mšeno a Vysokou, a pak už se jen díval, jak řidička z prvního auta volá oknem: ,, Tak kam ?" Na pokyn muže vyhrálo Mšeno :-).


V osadě Nedvězí je několik věcí pro potěchu očí a mysli, které stojí za fotografie.









Zrovna, když jsem se blížil k vrcholu, tak jsem musel obdivovat několik cyklistů a hlavně tuto mladou slečnu, která vydržela jet do kopce docela dlouho.


Na vrcholu se všichni vyfotili na skupinové foto a já samozřejmě udělal několik fotek do krajiny a proladil rádiové pásmo.


Horská kola se brzy na začátku 90. let stala určitým fenoménem.

Zde jde prakticky o unikátní foto České Lípy a hory Klíč u Nového Boru.  Za chvíli přijde přeháňka a CL již nebude vidět. V popředí Dubá.


Ovšem, Ještěd krásně svítil do dálky ....


..... Bezděz také ...


...... a Říp po přeháňce jdoucí od JV nevypadal také zle.


Velká rodina se mezitím obávala zesílení deště a odešla na druhou stranu kopce, ale já to riskl setrvat. Odměnou mi byly docela milé sluncem zalité záběry samého vrcholu kopce.


Právě tady jsem vzpomínal, jak jsem tu před několika lety prožil s jedním známým pod širákem prakticky celou srpnovou sobotní noc, když jsme hráli jednu celorepublikovou hru s vysílačkami, která se jmenovala Letní polní den. Inu, snad už je to 15 let, možná i více. Čas strašně utíká.



Tady mi slunko při zpáteční cestě osvítilo krásně jedno stavení ...


 ... a přišla má oblíbená skála. Pokaždé ji mám jen přes stromy a přitom má něco do sebe.


A tak jsem se rozhodl, že sestoupím prudkým exponovaným terénem níže do rokle a skálu, ve které můžete vidět buď nějakou lebku, nebo v horní polovině zvíře vyfotím. Námaha byla odměněna.



Poblíž je ještě jedna krásná skála.
Zajímá mě, jak to kde vypadá, a tak jsem se nevracel zpět domů přes Vysokou, ale pěkně jsem odbočil v obci Kokořín vlevo, abych si prohlédl společenský život v Kokořínském Dole. Díky tomu tu máme i pohled na hrad.


A to je dnes vše. Nezapomeňte, že se blíží Vinný košt a už tu máme zase Berouska.
Počítejte s vystoupením tak od  čtvrtka do neděle. Prostě ta cirkusová klasika :-).

Zdroj: Soutok

Srpen 4, 2019

18:46

Ten slavný den přišel  29. června 2007. Tehdy jsme byli ochotní i dvakrát za den vystát dlouhé fronty jenom proto, abychom se konečně podívali na vrchol hlavní dominanty našeho města. Možná jsme tu někteří byli již v 70. letech 20. století se školou ( ZDŠ), ale nějak mi to neutkvělo v paměti.

Ten den jsme nejen obdivovali krajinu a  naše krásné město pod věží, ale měli jsme možnost spatřit i zvony ve věži, zvoníky, spoustu přátel i známých a patřičně to oslavit v některé mělnické hospůdce. Já to tehdy před 12 lety zapil ve známé stylové hospůdce z televizního seriálu Kameňák a měl jsem radost, čeho jen jsme tu v našem městě díky aktivitě relativně tehdy velmi mladého sdružení MOOS dočkali.

Myslím, že to byla velmi důležitá chvíle, kterou si můžete mimochodem připomenout několika výhledovými obrázky .... http://mujmelnik.webzdarma.cz/vez_petra-pavla.html
..., protože to byl nejen start určitých aktivit ( chodba ke studni, výletní lodní doprava, středověké hradby...), ale hodně nás to leckoho s městem spojilo ještě více.

Básně jsem sice již dávno nepsal, ač na téma Mělník jich několik vzniklo, ale najednou měl člověk představu, jak to tam vůbec vypadá, co lze z věže vidět a zase byl člověk s našim městem spjat ještě více.


Vždyť nejednou jsem se díval do zahrad i na vinice, poslouchal vyzvánění, které nám tady už léta hlásí každou čtvrthodinku a nakonec třeba i poslouchal zurčící kašnu a díval se na lucerničky, které se třeba i rozsvítily. Mimochodem, pozorný návštěvník si všimne, že trojí vyšší tón zvonku odbíjí právě tři čtvrtě, jedno ťuknutí je čtvrt a hlubší údery nám udávají počet hodin od jedné do dvanácti dle denní doby.

Obvykle o víkendu nevstávám brzy, ale letos mě nějak napadlo, že to chce nějakou chvilkovou změnu a do jisté míry, se o to zasloužil můj momentální zájem o dálkový příjem rozhlasového pásma DAB+, o kterém se ještě moc na veřejnosti nemluví.

Je to taková hračka a všeobecně u rozhlasu platí, že nejen během inverzí, ale někdy i se soumrakem, nebo při východě slunce je možnost zachytit vzdálenější vysílače.

Jenže, ono takové krásné slunečné letní ráno toho nabízí mnohem více a nejlepší na tom je, že máte prakticky celý den ještě před sebou a můžete si plánovat. Najednou je město celé zmlklé, byť večer ještě na náměstí žilo zejména před Dírou ( místní bar, před kterým se konají občasné jazzové večery), nikde nepotkáte ani živáčka a přitom je osm hodin ( neděle).


Pak se objevují první lidé, se svými čtyřnohými miláčky, první cyklisté, jejichž domov je někdy i hodně daleko a blíží se čas mělnických zvonů.

Zrovna jsem dnes zjistil, že ačkoliv hlavní zvony ve věži chrámu sv. Petra a Pavla mají svůj čas odbíjení pravidelně v neděli od 9.00 do 9.10 , tak jsem již o půl hodiny dříve slyšel odbíjet zvony na evangelickém kostele. Tedy, pokud to nebylo z kostelíka sv. Ludmily :-). Možná by to šlo dohledat.

A zase to byla jen náhoda. Prostě nebyly příjmové podmínky, tak jsem se jen cournul do Polabského parku, abych zabil čas do vyzvánění zvonů.

Myšlenka, že bych mohl nahrát vyzvánění přišla již o týden dříve, ale zapomněl jsem, že pokud dáte fotoaparát na výšku, tak již video nesrovnáte. Na to jsem již dojel loni v Liběchově na posvícení, když jsem natáčel flašinetáře.


Tak jako před týdnem, jsem tedy dnes začal nahrávat dvouminutové video, protože už na začátku je krásné, jak se ty tři zvony postupně přidávají, a jak zvuk mohutní.

Jenže by to sem bylo jednak moc dlouhé, časem monotonní, a co čert nechtěl, tak jel kolem známý na kole a hned mě zdravil, což jsem opětoval. Dlouhé vyzvánění mi však dalo příležitost udělat záznamy o různé délce ze tří míst a aspoň jedno vybrat. Výše tedy máte druhé nejkratší.

Pořád mám před očima situaci z poloviny roku 2012, kdy se web díky videím nějak zablokoval a nešlo ani vkládat obrázky. Tehdy to ještě nějak vyřešil zakladatel těchto stránek Roman Rak.


Když jsem nahrál zvony, tak jsem věděl, že to pořád ještě není ono. Chtělo by to ten začátek a jen na třicet vteřin. Jsou na to programy. Jenže, to je pořád nějaké hledání, instalování a často na jedno použití, které do budoucna zaplevelí počítač.


Nicméně, měl jsem radost, že se mi aspoň něco povedlo, a že je takový pěkný den. A najednou jsem viděl romantiku snad v každém záběru. Potkal jsem na zámecké vyhlídce dvě postarší dámy pozdně důchodového věku, které se rozplývaly nad městem i výhledem a jedna z nich tu v mládí žila.

Hned se mě ptaly, co že se to děje tam na komorách, a tak jsem to samozřejmě vysvětlil a připojil se k ódě na Mělník. Ano, je tu krásně, pokud neřešíte zrovna třeba nějakou dopravní záležitost zpravidla pod centrem, jako třeba dnes odpoledne tu frontu na Kokořínské ulici, která sahala od závor až k odbočce na Neuberk.


Jako místní jsem to řízl  od Chloumku samozřejmě ke druhým závorám a hodně jsem se pobavil, když jeden nemyslící řidič zjistil, že má půlku auta v kolejišti, vůz před ním nemůže jet a auta od nádraží ke Pšovce pořád jezdí a jezdí.

To by však už byl zase jiný příběh, který nemá s krásnou atmosférou nedělního rána v centru našeho Mělníka nic společného.


Tak si ještě prohlédněte zbytek fotografií z míst, kde to má celá řada z nás na Mělníku moc a moc ráda, byť samozřejmě leckdo skončí nakonec třeba doma, nebo v nějaké místní restaurační zahrádce.

Přidal jsem ještě čtyři staré fotky. První dva snímky jsou z článku ve výše zmíněném odkazu. To je to, co každou neděli dopoledne posloucháme. Někdy jen přes okno, jindy  i na ulici.


A ty dva poslední jsou z článku : http://soutok.blogspot.com/2019/02/zaostreno-na-melnicke-zvoniky-kdy-jak.html

..., který jsem napsal v únoru. Ano, díky těmto klíčům má vedoucí zvoníků Jirka Malecký přístup ke zvonům nejednoho svatostánku v našem městě i na četných místech okresu.


Když si to vše spojíte, tak se budete doma cítit ještě více doma a budete tu rádi. Budete na místo určitým způsobem pyšní. Vždyť mělnická vyhlídka má stejně jako spousta dalších výhledových míst i další kouzla, kterými jsou třeba i mezilidské vztahy.

Chcete se trošku pobavit a zasmát, nebo jenom tak klasicky se dívat do kraje a třeba o něčem uzavřeně přemýšlet ?

To první se někdy nabídne samo.
Zkuste třeba poradit jiným lehce tápajícím turistům, co vše mohou na obzoru vidět a uvidíte, jakou budou mít často radost, a jak to zlepší jejich vzpomínky na Mělník. Přitom se jich zeptejte odkud jsou, protože ta místa třeba také znáte a už máte zajímavý zážitek a můžete se něco dozvědět.

Někdy vám i řeknou, co ještě chtějí navštívit a třeba vám i vnuknou nápad, nebo připomenou starší myšlenku. Bát se nemusíte při dobré náladě ani pokusu rozhovoru v cizím jazyku, který nemusíte nutně nějak moc ovládat, zvlášť když jste dotyčná místa, nebo aspoň dotyčnou zemi navštívili, či třeba jen znáte díky naši televizi, nebo satelitu jejich kulturu. To je sice už o nátuře i o smyslu pro humor, ale oni to ocení.

Tak jsem ten článek původně končil v romantickém duchu, abych se dodatečnou nástavbou nějak dostal někam úplně jinam. Ale, je fakt, že každý váš výlet hodně ovlivní i to, s jakými lidmi jste přišli do styku, a jak se k vám kde chovali.





Zdroj: Soutok

Srpen 3, 2019

11:02

Za nejatraktivnější cykloturistickou oblast Mělnicka považujeme odjakživa Kokořínský Důl. Jenže se jedná o poměrně dopravně frekventované údolí, kde sice o autobus zavadíte málokdy, ale na nepříliš široké silnici, se i tak často musí vzájemně vyhýbat automobily, cyklisté i chodci.

To již dávno vedlo k tomu, že zejména cyklisté aspoň část svých tras vedli tak, aby jednak neprojížděli během jednoho výletu stejným místem dvakrát, a aby projeli místy, kde se zdá provoz relativně slabší.

Mezitím nám sice vyrostly po mnoha letech krásné cyklostezky v okolí Labe i Vltavy, které v některých místech přecházejí v celkem poklidné cyklotrasy, kde opravdu není velký automobilový provoz, ale Kokořínsko prostě zůstává Kokořínskem a člověk sem vždy rád zajede, byť se to může zdát náročnější, jak po stránce provozu, tak po stránce náročnosti terénu.


K těm cyklisticky oblíbeným úsekům mimo samotný Kokořínský Důl patří samozřejmě například silnice , která spojuje Mělník s Vysokou, obec Kokořín, Jestřebice a za obcí Střezivojice se stává branou do Máchova kraje. Ta navíc umožňuje několik odbočení třeba právě do zmíněného Kokořínského Dolu.

Patří sem silnice Mělník - Mšeno, která sice frekventovaná je, ale díky své šíři a dalším faktorům prakticky tolik nebezpečná není. Jde často o přehledné úseky s výhledy do kraje, kde není problémem ani zapadající slunce, které přináší do údolí šero, ale na rovinách je ten den delší.

Zejména ve směru od Mšena je svažující se silnice, která má místy dobrou kvalitu pro cyklisty příjemná. Navíc nám nabízí dvě možnosti dojezdu do našeho města. Můžete se rozhodnout pro poklidnou silničku přes Jenichov a Mělnickou Vrutici, kde vás již žádné stoupání nečeká, ale můžete také setrvat v automobilové stopě s jedním stoupáním a přijet do města od severu.


Tím ale možnosti cyklistických výletů do této oblasti zdaleka nekončí. Relativně nejpoklidnější je z výše jmenovaných variant právě silnice mezi Mělníkem a Mělnickou Vruticí, která neobnáší téměř žádné stoupání. Důvod je jednoduchý. Jedeme totiž místy, kudy do našeho města přitéká říčka Pšovka, která je právě pateří Kokořínského Dolu.

Pokud neodbočíme v obci směrem na Hostín, ale projedeme ji v přímém směru, tak nás sice čeká mírné krátké stoupání, ale přijedeme na důležitou křižovatku. Tady se totiž můžeme rozhodnout, zda odbočíme vlevo a společně s Pšovkou projedeme téměř po rovince malebným údolím, v němž leží obce Hleďsebe a Lhotka, nebo se vydáme táhlým stoupáním k Jenichovu a Mšenu, případně na Řepín.

Oblíbenou variantou mnoha cyklistů, zvlášť pokud nemají moc času, je právě krátký okruh přes Lhotku a Chloumek zpět do okresního města, který lze ještě pozměnit na tři další varianty.

Vždyť v obci Hleďsebe lze například odbočit na polní variantu a přijet společně s turistickou značkou od Čepičky na Blata. Ve Lhotce lze zase vystoupat po červené Máchově cestě k chloumeckému vysílači a přijet od Chloumku, či Chloumečku, a konečně není vyloučena i varianta od lhoteckého bývalého nádraží, které je spíše nyní zastávkou, po bývalém tělese vlečky do Střednice ( cyklostezka) a přijedeme polem přímo na Chloumeček.

Další možnost po okresní silnici do obce Vysoká považuji již za zajížďku.


A právě území od zmíněné důležité křižovatky až po další velkou a ještě důležitější křižovatku, kde najdete nápis Lhotka Důl, je takovou poklidnou nástavbou celého Kokořínského Dolu, který se táhne jakoby od S až SV chráněný trošku Houseckými vrchy k JZ až po Lhotku Důl, kde mění směr k JV. Poklidnou proto, že převážná část automobilové dopravy opouští Kokořínský Důl právě na té důležité křižovatce u cedule Lhotka Důl a stoupá na Chloumek.

A tak není divu, že je tento úsek vedoucí přes Lhotku a Hleďsebe cyklisticky oblíbený. Na trase navíc máte jedno přírodní koupaliště na říčce Pšovce, které nyní moc vody nemá a relativně nedávno se místo stalo oblíbeným centrem místních občanů, kteří tu u stánku s občerstvením našli velmi romantické posezení.


Pokud se tedy vydáte z Mělnické Vrutice do mírného kopce tak, jak jsem již psal v úvodu, tak vás nejprve čeká dnes již velmi hezky opravený přejezd ve směru na Jenichov. Není bez zajímavosti, že v dávné historii stávala vlevo později zrušená zastávka Jenichov.

Ostatně, Jenichov je odtud snad dokonce 3 km do kopce a jeho občané to mají podstatně blíže k vlaku na nádraží u Nebužel. Běžně přijedete na zmíněnou důležitou křižovatku a ani si nevšimnete, že silnice překonala mostíkem říčku Pšovku, která tu teče od Hleďsebe k Mělnické Vrutici.

No, teče ? Vodu tu nyní žádnou nevidím a přesto ji na Mělníku v korytě Pšovky trošku máme. Nyní si tedy tohoto mostíku zaručeně všimnete, i kdyby vám unikla některá dopravní omezení v našem městě :-).

Automobilisty to zřejmě nepotěší, ale cyklisté tak mají díky opravě mostu k dispozici dočasný cykloráj. Je mnohem menší pravděpodobnost, že mezi obcemi Hleďsebe, Jenichov a Řepín zavadíte o auto. A ještě menší pravděpodobnost je, že sem k mostu auto přijede od Mělnické Vrutice.

To umožňuje takové to kochání krajinou a atmosférou, ať už ze sedla bicyklu, či ze země, podobně, jako je tomu ve filmu Vesničko má středisková , v podobě legendárního Rudolfa Hrušínského :-).

Zdroj: Soutok

Červenec 26, 2019

18:58

Tak tu máme pátek, víkend je před námi a nechce se mi z toho horka ani přemýšlet :-). Ale, když se nad tím vším tak zamyslíme, tak si možná uděláme lepší představu o tom, že jakákoliv činnost ve státech, kde je horko tradičním doplňkem běžného života není vůbec snadná. A přitom jde v porovnání s těmito státy jen o vzorek několika dní v roce.

Představme si tedy na úvod několik akcí pro nadcházející soboty a kdo má chuť a čas, tak bude samozřejmě vítán a může prožít pěkně strávený čas.
Navíc není nikde psáno, že toto horké počasí potrvá po celý zbytek léta.

Zítra tedy máme na náměstí Míru další z akcí typu jídlo, pití a dobrá muzika.



Za týden máme v Hořínském parku opět souboje rytířů, které se již několik let těší velmi slušné popularitě.


Že si víno na Mělníku pozvolna, ale jistě získává velkou popularitu, tak o tom svědčí Mělnické vinobraní, Vinná noc a Mělnický košt.

Mimochodem, víte kolik vinařských oblastí má celá naše republika ?
Je to docela slušná věda s řadou zajímavých pojmů a čísel. A to není ještě vůbec řeč o víně a jeho pěstovaných povolených odrůdách.

Česká republika má dvě vinařské oblasti ( Moravu a Čechy), které jsou rozděleny do šesti podoblastí.

Na Moravě ( 308 vinařských obcí, 17 091 ha vinic)  je to podoblast Znojemská ( 90 obcí, 3 083 ha), Velkopavlovická ( 70 obcí, 4 814 ha ), Mikulovská ( 30 obcí, 4 841 ha) a Slovácká ( 118 obcí, 4 353 ha).

Čechy ( 75 vinařských obcí a 673 ha vinic) tvoří podoblast Mělnická ( 40 obcí, 360 ha) a Litoměřická ( 35 obcí, 313 ha vinic).

To dělení pak ještě pokračuje, ale ať už holdujete různým druhům piva, nebo opravdu ochutnáváte mělnická vína, či nepohrdnete nějakou lahví z Bulharska, Moldávie, Francie, Itálie, Španělska, Argentiny, Austrálie, Chile, či Jihoafrické republiky, tak je docela příjemné o vínu u nás v České republice aspoň trošku vědět.

Samozřejmě, že si to všechno může člověk vypátrat na internetu, pokud chce, ale jsem docela rád, že existuje něco, jako škola a literatura, kde se vás nikdo neptá, ale rovnou sám od sebe přichází s naukou a třeba později i ve formě reklamy. Buďme rádi, že k nám celý život vznáší někdo nějakou formou různá témata a s úctou vzhlížejme k učiteli národů J.A.Komenskému.

Na internetu můžeme samozřejmě vypátrat mnoho věcí, ale je nezbytné, aby nás buď někdo zaúkoloval, nebo musíme sami dostat nápad, co vlastně chceme vidět a znát. A jak se poslední dobou přesvědčujeme, tak někdy některé zájmy mohou být i z důvodu určité neznalosti a jiného úhlu pohledu na věci i dost mělké.

Chápu, že chlap s obrovskou palicí, který demoluje osobní automobil a používá přitom rádoby komický i vulgární slovník může některé diváky pobavit, ale co to komu vlastně dá ? Vždyť člověk má radost, když aspoň občas něco ví a umí se nechávat překvapovat.


Jak jistě víte, tak probíhají práce na vodních cestách v ČR a u nás, se to týká především  komor v katastru obce Hořín. Skvělou funkcí foťáku je zoom, a když jste na dobrém rozhledovém místě, tak můžete spatřit i několik zajímavých věcí najednou. Jako kdyby člověk žil současně více životů. Ale, to už se zase dostávám do takových úvah, kterými se zabývají především různí filosofové, výzkumníci a člověk je může přijímat především v podobě populárně naučné litaratury.



A když jsem se už tak nějak otřel o svět různých úvah, tak si právě v těchto horkých dnech připomeňme třeba téma, které se vzpomíná především každé jaro a o něco méně na podzim. Ano, změna času ze SEČ ( Středoevropský čas ) na SELČ ( Středoevropský letní čas).

Protože chtějí být média zajímavá, tak stále nesmyslně plácají  i v televizi cosi o zimním času, ale to je čas úplně jiný a byl u nás zaveden po válce jen jednou asi na dva měsíce.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zimn%C3%AD_%C4%8Das

Letní čas má své přívržence i odpůrce, ale myslím, že právě současná meteorologická situace, která v posledních dvou letech ukazuje Evropě, co je to vedro, tak nám současně ukazuje, že výhoda dlouhého odpoledne je spíše relativní.

V těch vedrech totiž stejně nikam nemůžete a každý, kdo někde něco dělá, nebo chce dělat sportovní aktivitu ( ta se moc nedoporučuje), nebo například zahrádkáři, tak stejně musí čekat až na pozdní hodinu, kdy se slunce chystá zapadnout.


Ilustrační foto

Lidé tak vlastně žádnou večerní domácí pohodu nemají. Vysprchovat se a za světla se pokusit usnout, protože někteří už třeba zase za tmy ještě ráno ve čtyři hodiny vstávají, aby se doplácali autobusem, metrem a tramvají někam do Prahy do práce.

Každý to tak samozřejmě nemá a leckterý občan Prahy by se asi divil, kdyby měl vstát aspoň jednou ve čtyři hodiny ráno, ale věci je přece  třeba vidět v širších souvislostech a nejen úzkým pohledem jedince, kterého se takový problém netýká.

 A to jsem ještě zapomněl zmínit, že lékaři vůbec nedoporučují méně než pět hodin spánku, a že nejkvalitnější spánek je právě ráno mezi pátou až sedmou hodinou. I to má vše vliv na výskyt pro člověka nebezpečných nemocí.

A nakonec něco příjemnějšího. Horko si spojujeme často s černou Afrikou, ač při pohledu na teplotní mapu vidíme, že jde především o pouštní oblasti severu kontinentu a ještě snad o chlup více vede území Předního východu. Přesto je kultura černé Afriky určitým způsobem zajímavá.

http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/om/svet/T2m_svet.gif

 Pokud máte modernější televize, tak po registraci na webu https://www.antvnetwork.com/ můžete dokonce některé programy z tohoto kontinentu sledovat. Já tu mám pro vás tentokrát docela pěknou skladbičku z Konga ze stanice Afrika No.1 , která zpívá o ráji. Jen jim musím vytknout absenci videa, které tady v Evropě prostě už od 80. let žereme.

Rytmus, hudba, zpěv celkem dobré a opět ty typické africké proměny. Dvě minuty máte pocit, že to bude stále dokola a najednou se objeví jiné nástroje, drobné změny v melodii apod. To prostě k dlouhým melodickým africkým skladbám patří.Tentokrát má skladba slušnou sledovanost a pět a půl tisíce palců vzhůru. Jen to video chybí.

https://www.youtube.com/watch?v=x0VXM9GuXYY

Hezký víkend !
Zdroj: Soutok

Červenec 24, 2019

17:08

Milí čtenáři obdržel jsem milou zprávu, že už je tu ke 150. výročí mělnického cukrovaru zase nová možnost zakoupit další homoli cukru. Ovšem, tentokrát nejde o barvičku, která by snad zajímala především ty, kteří chtějí mít celou novodobou sérii roku 2019 kompletní, ale o velikost, která dodává homoli jistou impozantnost.
Ať už chcete mít tedy všechny homole, které nechal MOOS u příležitosti výročí vyrobit, nebo vás potěší jenom vzorek připomínající tuto událost, tak máte další příležitost.Dejme tedy nyní slovo originální pozvánce :
Větší mělnická homole cukru


K významnému výročí 150 let od postavení cukrovaru na Mělníku, které si letos připomínáme, nechal Mělnický osvětový a okrašlovací spolek v tomto roce vyrobit upomínkové předměty – homole cukru.

Homole byly na zakázku ručně vyrobené přímo v mělnickém cukrovaru, jsou vysoké 10 cm a obal je vyhotoven ve třech barevných variantách. Pro velký zájem sběratelů i mělnických obyvatel je nově v nabídce i větší homole, která je vysoká 17 centimetrů. Homole jsou v prodeji pouze v mělnickém Turistickém informačním centru v ulici Legionářů.


Martin Klihavec, předseda MOOS.

,, Soudruh ředitel chtěl zkrátka říci, že tam máte do info centra jít :-). " Tak co, poznali jste parodii na krásnou hlášku z filmu Marečku podejte mi pero, kde Josef Abrhám v roli učitele tlumočí vzkaz ředitele žákům z důvodu pokaženého rozhlasového školního přenosu ? :-)

To je prostě ta krása především starých českých filmů a komedií, že jsou tak oblíbené, až si je mnozí pamatujeme nazpaměť.

Ale, pojďme dále. V jednom článku jsem vás zval do Lhotky. Tak si nyní poslechněte zprávu z RMM, jak že to ve Lhotce tedy probíhalo.


Dny lidové architektury Středočeského kraje byly v sobotu zahájeny ve Lhotce u Mělníka!
20. 7. 2019, 11:00 - 17:00 hod.

Dny lidové architektury Středočeského kraje byly slavnostně zahájeny v obci Lhotka u Mělníka tuto sobotu! Počasí přálo, bylinky voněly, tancovalo se a zpívalo...Koňský povoz, převážející návštěvníky ke lhoteckému skalnímu obydlí (pobočka Regionálního muzea Mělník) se nezastavil, jedli se koláče a chleba se sádlem, harmonikář vyhrával…

Brožura Lidové stavby Středočeského kraje - severozápad byla slavnostně pokřtěna zástupci Středočeského kraje a autory vodou z místní říčky Pšovky a vodou od skalního obydlí. Doprovodný program na hřišti nabídl vystoupení folklórních souborů Jarošovci z Mělníka a Furiant z Malé Bělé za doprovodu lidové muziky Osmikráska z Prahy a jarmark tradičních řemesel.

 V komunitním centru na návsi se promítaly tematické fotografie a videa z Kokořínska. Exkurzi po lidových stavbách Kokořínska absolvovalo 82 zájemců. Doprovodný program a křest navštívilo přes 300 lidí.
-KrF





Zdroj: Soutok

Říjen 17, 2017

08:57
Mělník – Regionální muzeum na náměstí Míru hostí v sobotu 28. října Den středočeského kraje.
Kategorie: Zpravodajství
08:54
Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.
Kategorie: Zpravodajství
07:34
Mělnicko - Přinášíme vám přehled krátkých zpráv z regionu.
Kategorie: Zpravodajství
05:52
Mělnicko /ANKETA/ – „Chabá komunikace u zásadních legislativních kroků a přemíra administrativy,“ říká o hlavních příčinách, které vedou k zítřejší stávce praktických lékařů, ambulantních specialistů i lékárníků v Česku předseda mělnického sdružení praktických lékařů MUDr. Rostislav Koňařík.
Kategorie: Zpravodajství

Říjen 16, 2017

09:44
Hostín - Novou prodejnu masa ze zvěřiny otevřeli v pátek odpoledne v Lesním závodu Maxmilián v Hostíně u Byšic na Mělnicku. 
Kategorie: Zpravodajství
07:26
Mělnicko - Přinášíme vám přehled kulturních událostí v regionu.
Kategorie: Zpravodajství
06:23
Mělnicko - Přinášíme vám krátké zprávy z regionu.
Kategorie: Zpravodajství
05:51
Liběchov – Zdejší nádraží je už nějakou dobu předmětem diskuzí nejen místních obyvatel. Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) chystá výrazné změny na trati Mělník – Litoměřice, které se dotknou právě liběchovického nádraží. O jeho budoucnosti však nemají jasno ani představitelé města. Varianty řešení se navíc často mění.
Kategorie: Zpravodajství

Říjen 15, 2017

14:28
Stochov - Bezmála tři stovky motorkářů nejen z regionu se sjely v sobotu na základnu MBA Stochov do tamního Bikers baru, aby zde společně ukončili letošní sezónu.
Kategorie: Zpravodajství

Říjen 14, 2017

05:24
Mělník - Celkem 257 kartonových modelů vytvořil Marek Suchý, který právě vystavuje svá díla v malém sále Regionálního muzea Mělník. 
Kategorie: Zpravodajství

Říjen 13, 2017

15:44
Mělník - Velký sál Masarykova kulturního domu se zaplnil studenty středních škol. Strážníci je pozvali na velmi zajímavou besedu s názvem Mělničáci, pojďme si pomáhat. 
Kategorie: Zpravodajství