Tip: Nemáte se jak dostat domů? Pomůžeme vám zde.

Zpravodajství

Prosinec 23, 2018

01:31

Svůj první vánoční plánovaný výlet jsem si chtěl splnit již ve čtvrtek, ale zatažená obloha, slušná chumelenice a teploty kolem nuly mě odradily.

Proč zrovna lidnatou Prahu ? Těch důvodů by se našlo letos hrozně moc a zkusme si pod každým obrázkem něco říci. Začnu však pěkně od začátku, dopoledne v 10 hodin. Mám jet autobusem, nebo vlakem ?

A vybral jsem vlak, protože si tam člověk přece jen může udělat mnohem větší pohodlí, nikam jsem nespěchal a doveze mě to až do centra. Ostatně, zvláště v poslední fázi cesty jsou z vlaku docela pěkné výhledy na město a aniž by člověk vkročil vůbec ven na ulici, tak už na hlavním nádraží může případně něco nakupovat, pokud má zájem.

Překvapivě jsme jeli z Mělníka tři, ale po zastavení v Malém Újezdě,( pro češtináře podotýkám, že jde o místní skloňování), už byla plná snad čtvrtina vozu, ve Všetatech dvě třetiny a od Neratovic nabito.

Svezl jsem se jednu stanici metrem a vystoupil na místě, kde se píší dějiny. Mimochodem, nevím zda je to jen klamné zdání, ale také aspoň nyní v těchto dnech cítíte oproti loňským svátkům takovou pohodu a uvolnění ?
Ani se mi nechce věřit, že to nějak vydrží, nebo aspoň po zbytek svátků.


A hned za sochou sv. Václava je první radost. Konečně žádné lešení. Národní muzeum v celé své kráse. Můžete navštívit i jeho webové stránky, kde je mimo jiné možnost virtuální procházky.

http://www.virtualczech.cz/narodnimuzeum/virtualni-prohlidka/virtualni-prohlidka.html


Jindřišská věž je nejen krásná a nejen městskou vyhlídkou, nebo kulturním místem, ale je také jedním z mála míst v Praze, kde seženete případné turistické vizitky do vašich deníků.


Za jednu z nejkrásnějších budov v celé  Praze lze však považovat Obecní dům.


Hned vedle najdete Prašnou bránu, která je pro mnohé romantiky tím pravým vstupem do toho nejlepšího, co město nabízí.


To může mít člověk vyfocené snad 100x a vždy to vyfotí znovu, jak je to krásné :-).


Loni byl jeden obří méďa na Staromáku, letos dva méďové u Prašné brány. Všimněte si postavy mezi oběma medvědy a její velikosti oproti méďům.


Historie brány.


Za bránou tentokrát nebyl moc velký automobilový výběr. Vyloženě jen staré fordky a žádný modernější  ferrari. I tak to potěšilo a člověk si již ani neumí  toto místo představit bez veteránů.


Mělnický Rikitan by snad zajásal a já určitě :-).

https://soutok.blogspot.com/2013/12/rozhovor-s-rikitanem-nejvetsim.html

Ježci v kleci, šachy, další hry ze dřeva, to je krása již jen na pohled.


Teď se zase podíváme na vojáčky ....


......  hned poté na blyštivou krásu.


Vidět pražské lucerny, to je pohádka. Buďme rádi zejména za ty, co teď máme na starém Strakově mostě.


To by v tom byl čert, aby člověk nepotkal aspoň jednu takovou postavu. V Praze se vám nestane, že by nebylo co fotit, pokud vás focení baví.


O tom svědčí i záběry do jakéhosi čínského meditačního, nebo masážního  centra.


Stačí se jen pořádně podívat a zase té blyštivé nádhery vidíme více. Navíc si právě tady v Praze můžeme dobře uvědomit, jaká rozmanitost kultur a národů nás obklopuje. To vše je život.
Není bez zajímavosti, že největší zájem o pražské památky vykazují turisté z dalekých asijských zemí. Poznáte je podle průvodců a velkého zájmu téměř vše vyfotit.

Ale, pokud jste četli můj poslední článek o Kutné Hoře, tak to víte a je to koneckonců všeobecně známá věc.



Tak tady máme ten slavný a jinak zdravý strom, který sem doputoval  z liberecké obce Rynoltice ( u Jablonné v Podještědí). Strom ohrožoval dům, což byl důvod, proč byl poražen.


Betlém jsem v Praze na Staroměstském náměstí nějak nezahlédl, ale viděl jsem saně  ...



... asi třikrát Santu ....

 ..... a Budhu. Ostatně, ten slaměný betlém na mém vánočním přání je od Pražského hradu a ten vlevo uprostřed z Kampy. Zde jsem jej neobjevil.


Na jevišti se ve 12.40 nic nedělo.


Nemohl jsem vynechat známou vyhlídku na strom, na kterou jsem se necpal ...


...... ani milé a krásné koníky.


Trošku si je užijte ....



 ..... , stejně tak jako dvojici, kde dívka připomínala svým chováním princeznu, která se shlíží v zrcadle :-).


Týnský chrám.


Také orloj máme po rekonstrukci a tentokrát jsem si jej po dlouhé době opravdu užil. Ten si ale nechám na nějaký speciální článek.


Sklenice, půllitry, tupláky, korbele ( 0.7153 l), to prostě vždy okouzlí každého příznivce zlatavého moku.


Stále je co fotit. Za 6 hodin to bylo 250 fotek :-).


Staroměstská mostecká věž.


Karlův most.


Jsou vám povědomé ? I loni tu byly.


Když se krmí rackové.



Záběr, který se jenom tak nenaskytne.


Malování obličejů na počkání má své kouzlo.


Vltava, naše národní řeka.



A kam dále ? Díky předešlému článku již víte.


Lennonova zeď, jako symbol míru. Uprostřed i sám John Lennon.


I kvůli tomu stojí zato vystoupat k Pražskému hradu, nebo až na Petřín, když je čas.


Nápady neznají mezí.


Jedna z mnoha tabulí o Karlovi IV.


A to je již vstupní brána na trhy na Václavském náměstí.


Noc má zase jiné kouzlo.


Tady jsem se přesvědčil, co je to sugesce. Jednoho dne jsem zničehonic nabyl přesvědčení, že hostinec U Fleků je někde v sousední ulici, co hostinec U Medvídků. Chodil jsem bez mapy a pátral, až mě ze zoufalství v pátek večer vysvobodil starý pán.

Pak jsem šel dle instinktu a našel to. Nějak jsem se o jednu hlavní třídu sekl. A že tu člověk  zejména v mládí s přáteli i několikrát poseděl.

Tak to je vše a vlastně už dnes budu mít napilno :-).

Ještě dodám, že zpět jsem odjížděl  přímým autobusem číslo 349 ( jen v pracovní dny) v 17.25 a cesta byla příjemná. To snad  proto, aby mě někdo neobvinil, že nadržuji vlakům, ač s nimi leckdy opravdu jezdím raději :-). A další důvod je i ten, že se mi obvykle podaří potkat aspoň jednoho známého a jinak tomu nebylo ani v pátek :-).


Zdroj: Soutok

Prosinec 22, 2018

14:38


Na úvod článku vám milí čtenáři Soutoku přeji především spokojené pohodové svátky. Mějte na paměti, že jakýkoliv spěch, nebo nerozvážnost může vzácné chvíle pohody narušit a v horším případě nám i obrátit pohodu opačným směrem. Tím však nechci říci, že bychom měli celý týden, nebo 14 dní sedět doma v relativním bezpečí domova a těšit se třeba z dárků, televizních pohádek i dalších filmů ( V pohádkách je mimochodem také snad největší reklama na naši krásnou českou krajinu :-)) a samozřejmě toho, co stůl a lednička dá :-).

Naopak, procházky jsou vítaným zpestřením, a když to přijde, tak ani výlet není k zahození. Ten nám ostatně dodává tolik potřebný kontakt s okolím, důležité osobní zážitky a do jisté míry zaměstnává naši mysl, což je pro člověka v každém věku důležité.

Mým prvním vánočním cílem byla z mnoha důvodů Praha, a protože v jejím historickém středu jsou místa, která vždy jednou za čas moc rád vidím, tak teď přišla ta pravá nejbližší chvíle.

A na co se podíváme nejdříve ?
Zase musím psát o jednom z časopisů, kde čerpám inspiraci, a kterým je Živá historie. Tentokrát mi připomněl pojem Pražské Benátky, ale hlavně oživil moji dávnou myšlenku, abych prozkoumal okolí strouhy Čertovky na svých posledních 110 metrech toku od Karlova mostu k ústí.

 Ostatně, není bez zajímavosti, že právě tato strouha určená původně k pohonu malostranských mlýnů ožívá právě na Vánoce na televizních obrazovkách, zejména v seriálu pro děti ,, Chobotnice z druhého patra." Na Kampě se toho však točilo v minulosti podstatně více.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Certovka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%A9_Ben%C3%A1tky_(firma)


Jedním z prvních snímků, který možná leckoho napadne při cestě na Karlův most, je krásný pohled přes řeku na Malou Stranu a na Hrad. Aniž bych to tehdy ještě tušil, tak vlastně koukám do míst, kde se také Čertovka vlévá zpět do Vltavy

. Že bych mohl zajít prozkoumat tato místa, mě totiž napadlo, až téměř na konci Karlova mostu.


Pohled na mlýnské kolo Velkopřevorského mlýna od Karlova mostu, se mi nikdy neokoukal.


Fotograficky bývá často zvěčněn i s obloukem Karlova mostu.


Zde je také  malé přístaviště výletní lodní společnosti, na kterou jsem již odkazoval.


Tentokrát jsem se však vydal za nosem a bez mapy na opačnou stranu Kampy, než chodívám. Na snímku objevíte nejužší uličku v Praze, která má v průměru 75 cm a v nejužším místě pouhých 50 cm. Provoz je zde řízený semafory a wikipedie vám sdělí, že jde o jakousi poslední dochovanou hasičskou uličku ve čtvrti.

Původně jsem si myslel, že se uličkou dostanu ke strouze Čertovce, která tu probíhá těsně mezi domy, ale ve skutečnosti dojdete jen k restauraci, kterých je tu tolik, že k Čertovce zkrátka nemůžete.


To se vám podaří až v místě, kde vás reklama na ulici nabádá k návštěvě muzea Franze Kafky.


Tam vás cesta dovede až k místům, kde již koukáte na Vltavu .....


....., ale také právě na poslední desítky metrů bývalého mlýnského náhonu.


Právě u tohoto vodočtu Čertovka končí. Mimochodem, klikl jsem do mapy do míst, kde se nachází restaurace, na kterou koukáte. Prý tam stojí nějaké jídlo asi 525 Kč :-).




Do zmíněné uličky jsem se vydal, až když byli turisté pryč a mohl jsem si ji i pěkně vyfotit.
Vrátil jsem se pak zpět ke Karlovu mostu, kde jsem Četrovku přešel, ale moc jsem si nepomohl. Hned jsem byl v nějakém maličkém dětském parku, kde nikdo nebyl a odkud to již dále nešlo nikam jít. Vede tu před parkem ještě jedna cestička, ale ta končí po 20 metrech opět u nějaké restauračky.


Neodolal jsem, abych nezašel do míst, kde se i loni konaly na Kampě vánoční trhy.



Vždy dojdu rád až k samotnému mlýnskému kolu. Původně jsem měl v plánu vyrazit k Hradu, kdy člověk udělá něco pro zdraví a pokochá se nádherným výhledem, ale pak mi došlo, že bych mohl prozkoumat, co je ještě kousek dále za muzeem Franze Kafky a nelitoval jsem. Jenom ten déšť byl k vzteku, ale když on je volný čas tak vzácný.


Objevil jsem dvě krásná pohostinství, kde se může za hezkého počasí v létě třeba i krásně venku ve dvoře sedět. Ceny ? Když jsem tak koukal na tabuli u druhého mlýna na Kampě ( mlýn Huť), kde je nějaká restaurace, tak pivko bylo v cenách  ale ( ejlů)  od Němého medvěda.  V Praze však prý mají různé praktiky, na které u nás nejsme zvyklí.

V komentářích jedné nejmenované restaurace ( raději nebudu jmenovat) si někdo stěžoval asi před 8 lety, že jim přinesli po příchodu panáky, jako pozornost podniku, kterou vůbec nechtěli a ještě to museli zaplatit. Jinde si prý nechávají platit za vstup. Nevím, neznám, nechodím do tamních zařízení.



Jak vidíte, tak zrovna lilo, jak z konve, ale když má člověk volno a vidí takové milé věci, tak se to dá.






Na Kampě bylo také spousta tabulí věnovaných výročí umrtí Karla IV. , se zaměřením na rod krále i na historii panovníků u nás.







Trošku zvláštní umělecké dílo ve středu dvora bývalé cihelny, kde je dnes zmíněné muzeum, ale i prodejna perníků na obrázku níže.

Sousoší Čůrající postavy Hergetova cihelna
Fontána v podobě dvou pánů, močících do bazénku ve tvaru Česka, stojí na dvoře od roku 2004. Jejím autorem je umělec David Černý. Postavy jsou ve střední části vytvořeny z pohyblivých plátů, které sochám umožňují močením psát slova citátů. Zasláním SMS na telefonní číslo, uvedené na sousoší, si můžete nechat napsat svoje slovo.
Názor si udělejte každý sám.

A to je z prvního článku o Praze vše. Příště si dáme možná téma ,, pražské vánoční trhy".

Letos před Vánocemi, v době kdy si připomínáme také výročí 100 let republiky, mě napadlo, že opráším několik svých dávných básní a trošku jimi okořením  toto období. Jinak tomu nebude ani dnes. Po básních, které jsem věnoval výletní plavbě pod Mělníkem, řekám Labi i Vltavě, nebo usínajícímu městu, to dnes bude báseň, která je takovým vyznáním svému městu, a kterou možná celý ten cyklus uzavřu.

Poesie je už dávno minoritní zájmovou  záležitostí, ale snad se vždy ještě někdo najde, komu udělají podobné výtvory radost. Takovou zajímavostí je, že jste  díky prvnímu  mělnickému videomappingu ( 2011 ?), který pro nás Petr Šťastný promítl na Pražskou bránu mohli spatřit asi dva verše a je to jediná vlastní báseň, kterou bych snad dokázal nazpaměť znovu napsat. Jsou to někdy zvláštní věci.


Vyznání rodnému městu.

Zdroj: Soutok

Prosinec 19, 2018

15:58


Milí čtenáři, mám letos štěstí, že jsem mohl dárky nakupovat relativně v poklidu s předstihem a za bílého dne. Díky tomu máte i vy možnost číst tento článek a prohlížet si obrázky, protože jinak by to možné nebylo a nálada ani čas by odpoledne na nějaké večerní fotky zřejmě ani nebyly.

K obrázkům není celkem co dodat. Zkrátka se můžete podívat na to, jak to na náměstí Míru asi vypadá, a jaký je v části nabídky sortiment. Více se o programu dozvíte dole mezi fotografiemi v odkaze.

Trhy budou probíhat v termínu 19.12. - 22.12. Na dnešek je v programu na pódiu od 16 hodin Podřipský žesťový kvintet - vánoční koledy. V 16.35 pak Slavnostní zahájení trhů a od 17 hodin proběhne adventní koncert známé místní skupiny A.S.M.























http://www.mekuc.cz/akce/melnicke-vanocni-trhy-2018/#.XBoyrFxKi70


Následující 3 snímky nás vrátí do včerejšího dne. Již několikrát, se v posledních letech stalo, že nám naši městskou dominantu v horní části takto, nebo i více zahalila mlha. Vždy jde o mimořádný pohled daného okamžiku, který by zkrátka žádný fotograf neměl vynechat.





A od mlhy je už jen kousek k rádiu. Tedy, záleží , zda jste konzumenti hudby a slova, nebo zda vám dělá radost, když se utvoří takové atmosferické podmínky, že váš přijímač zachytí nějaký vzdálený vzácný vysílač :-).

Nicméně, následující informace se týká každého majitele DAB+ rádia, třeba i takového za pouhých 500 Kč ( na obrázku), jaké jste si mohli nedávno koupit v Lídlu.

Současný poslech rozhlasu umožňuje využití tří technologií. Tou nejstarší je ten klasický příjem, který je stále ještě tím nejrozšířenějším, ale z technického hlediska už není in, jak se dnes říká. Je to situace, kdy posluchač ví, že na frekvenci 93.5 MHz zachytí stanici Frekvence 1, na 102 Impuls, na 107 Signál rádio, či na 95.3 rádio Beat a je mu v mnoha případech jedno, z jakého to je vysílače.

To ho začne zajímat až tehdy, když mu kolega v práci řekne, že on tu dobrou stanici doma poslouchá :-). Co u jednoho jde, tak u druhého to jít nemusí, nebo špatně.

S příchodem internetu, se zrodilo i fantastické internetové rádio, které umožňuje příjem hudby i slova třeba z druhé polokoule a prakticky vůbec nezáleží, zda se posluchač vyskytuje někde v nějaké zástavbě v dolíku, nebo v otevřené krajině na kopci.

Jenže, s těmi internetovými sítěmi je to tak, že jsou mnohdy zaheslované, různě kvalitní a převážně městské. Z toho vyplývá, že většina účastníků si tento příjem užívá doma, na cestách v některých vlacích, kde tato možnost neustále přibývá a konečně v některých městech, v místech  kde se lze nejlépe volně připojit, aniž by bylo nutné, se v roli nějakého zákazníka určitého podniku dožadovat hesla.


Nejnovějším a posledním rozšířeným způsobem příjmu rozhlasu je tzv. příjem DAB+ , který není ničím jiným, než obdobou příjmu současné televize. Však je také pro tento způsob přenosu vyhrazeno bývalé 3. televizní pásmo ( 174 - 240 MHz).

(Pro úplnost ještě dodám, že se před asi 12 - 15 lety uvažovalo o systému DRM, což časem nějak usnulo. Tehdy šlo především o využití dnes již téměř zapomenutých středních a dlouhých vln)

Většina dnešních rádií je vybavena stejně tak, jako u přijímačů VKV běžnou teleskopickou ( prutovou) anténou, která má za úkol ulovit frekvenci na nějakém vysílači, a pak získáte stejně tak, jako u televize třeba 14 programů, které vám zaručeně půjdou. Těch vysílačů naladíte pravděpodobně více, a tak není problém mít někde na kopci od 80 do 140 stanic v nejčistější kvalitě, která je lepší, než u VKV.

Jde tedy o způsob příjmu v terénu, kde internet neulovíte. U DAB+ neexistuje zhoršená kvalita ( žádné stereo/ mono), ale signál začne vypadávat, nebo zmizí úplně, pokud třeba není o dostatečné síle. Rozdíl  oproti poslechu VKV je i ten, že se na displeji u každé přijímané stanice zobrazuje zpravidla kombinace čísla 5 - 13 a písmene A - D . U kanálu 13 jsou ještě písmena E a F. Zatím není kanál  13 u nás, ani v sousedství obsazený. Frekvence je uváděna jen slabě, jako druhotná záležitost.

V počátcích DAB + v Čechách ( snad pět let dozadu ? ) byla tato možnost příjmu nejvíce rozšířena v okolí Prahy, Ostravy a Brna. Snad pod vlivem dění na západ od naší hranice, zejména v Bavorsku, začíná i Česká republika na přelomu roku více šlapat do pedálů.

V důsledku toho bude v příštím týdnu ( má to být do konce roku ) spuštěno vysílání DAB+ z vysílačů Buková hora ( Ústí nad Labem), Černá hora ( Trutnov) a Strážník ( Jihlava), což podstatně rozšíří možnosti tohoto způsobu příjmu nejen u nás.

A co dávají jednotlivé multiplexy za rozhlasové stanice ? Než zadám odkaz, tak musím upozornit, že na mělnickém kopečku běžně chytíte i saský mux 9A, vedle německého národního 5C. Muxy z Bavorska na tu nejprimitivnější techniku chytíte ve Vehlovicích a na Chloumku.

http://www.digitalradiodab.cz/rozhlasove-stanice.html

http://www.digitalradiodab.cz/mapy-pokryti.html

Lepší je ale:

https://www.ukwtv.de/cms/tschechien-dab.html

https://de.wikipedia.org/wiki/Liste_der_DAB-Sender_in_Deutschland

Tak, jako bude zajímavé sledovat vývoj DAB+, tak budou zajímavé i změny na FM (VKV). Jsme v této technologii příjmu sice opožděni zejména za Německem, ale v Rakousku jsou nyní hodně za námi a v Maďarsku mají nepatrné výkony pouze v oblasti Budapešti. Podstatně dále je Polsko a Slovensko.

Zdroj: Soutok

Prosinec 16, 2018

19:00

Kdo by jen neměl radost, když se v zajímavém televizním pořadu objeví kromě krásných věcí z republiky, také něco přímo  od nás z regionu, že? V dnešní Toulavé kameře jste se mohli podívat do okolí města Mšena. Navštívili jsme krásnou Cinibulkovu stezku a v závěru jsme se i rozhlédli z Vrátenské hory. Kameraman šikovně v závěru reportáže zamířil na ceduli, kde se pro zimní měsíce uváděl údaj otevření rozhledny pro veřejnost.

Vybral jsem několik odkazů, kterým vévodí ten, jenž odkazuje na dnešní díl. Vlastní Cinibulkova stezka začíná v čase 23.48 minut.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/218562221500050/

A já ještě přidám odkaz na vlastní článek o Cinibulkově stezce ....

https://soutok.blogspot.com/2014/07/nadhera-u-msena-vychazka-na-letni-vecer.html

.... a poslední článek o rozhledně na Vrátenské hoře.

https://soutok.blogspot.com/2018/10/babi-leto-na-vratenske-hore-to-bylo.html

To je úplně jiná propagace, než třeba nedaleké rozhledny u Kadlína, které hrozí zavření.

Zde je odkaz na on-line kamery, ale to byla doba, než se to načetlo :

http://www.kokorinsko.info/kalendar/vratenka-cam/

Zvlášť v zimě mohou být krásně vidět i Krkonoše.


Věřím, že touto dobou mnozí z vás již nechtějí slyšet moc o práci, ale když on pracovat někdo musí :-). Mám tu takový odkaz na brigádu, která začíná v lednu. Jde o vykládku kontejnerů v areálu podniku Vitana v Dobříni u Roudnice nad Labem. Jedná se o dvousměnný provoz a při dnešních zvyklostech to je  vlastně standard.

https://melnicek.cz/node/23100#comment-21978

A zaměstnance shání i Byšice:

https://vitana.cz/kariera/volna-pracovni-mista/roudnice-nad-labem


Včera jsme si dali Händla, tak dnes dám ještě odkazy na Vivaldiho a Mozarta, o kterých jsem včera psal. A víte proč ? Již jednou jsem někde psal, že vzdělání je třeba jít naproti. Ne tím, že budeme chtít za hodiny cizích jazyků peníze, ale třeba tím, že budeme mít jeden jazykový program, kde si zájemce  vybere vhodný čas sledování lekce jednoho ze čtyř světových jazyků, jako tomu bylo kdysi na našem OK3 těsně po revoluci 1989. A zdarma.

Když zde napíši jenom jména slavných skladatelů, tak to s nikým nic neudělá, neb jsme mnozí líní, ale když dám nějaký ten odkaz, tak je šance. Lidé občas na něco kliknou. A vězte, že kliknutí na následující dva odkazy slibuje krásnou hudbu:

https://www.youtube.com/watch?v=GRxofEmo3HA&t=143s

https://www.youtube.com/watch?v=8VjWXFZJchk&t=7s

https://www.youtube.com/watch?v=qBP5Qyxowug

https://www.youtube.com/watch?v=cnn3TVBDtcA&t=701s

To tedy byla malá pozvánka do světa starých mistrů, kterých bylo kdysi skutečně mnoho a jejich hudba překonala staletí a hraje se i dnes.

Úspěšný start do posledního pracovního předvánočního týdne !




Zdroj: Soutok

Prosinec 15, 2018

16:10


Program pro školy na výstavě Půjdem spolu do Betléma navštíví téměř 2000 dětí!
Regionální muzeum Mělník, velký sál 16. 11. 2018 - 6. 1. 2019

Na výstavě Půjdem spolu do Betléma, která je k vidění ve velkém sále Regionálního muzea Mělník do 6. 1. 2019, probíhají speciální programy pro školy. Stínový film, který natočili mělničtí muzejníci pro tuto příležitost, přiblíží dětem na začátku programu biblický příběh o narození Ježíška.

 Poté se dozvědí informace o historii betlémářsví v Čechách, prohlédnou si tradiční jilemnické betlémy a mělnický perníkový betlém. Každý žák se také zhostí role darovníčka ve hře na živý betlém. Ježíškovi se tak klaní kominík, švadlena, řezník, tkadlena, sadařka, pekař, horník, rybář nebo pastýř Diviš…Na závěr nesmí chybět kouzelná muzejní dílnička.

 Děti si vyrobí svůj vlastní papírový betlém s dřevěným stojánkem a šesti figurkami. Zájem o program je letos rekordní. Muzeum tak muselo otevřít vánoční výstavu 14 dní před začátkem adventu, aby všechny zájemce uspokojilo. Projekty na výstavě Půjdem spolu do Betléma by mělo do 21. 12. navštívit téměř 2000 žáků ze základních i mateřských škol z Mělníka i širokého okolí.

 Muzeum připravuje i komentované prohlídky s dílničkami pro veřejnost: 12. 12. v 16:00 + 16:30 DÍLNIČKA - ponikelská perličková hvězdička s Jitkou Královou 27. 12. 10:00 + 11:00 DÍLNIČKA - perníčky s dr. Danou Holmanovou

-KrF-



G.F. Haendel

Dnes žijeme až příliš takzvaným středním proudem, ačkoliv se někdo odvolává na to, že on komerci neposlouchá, že je rocker apod. :-). Je to celkem přirozené, ale hudebně se velmi ochuzujeme.

 I to je důvod, proč jsem se tu na stránkách Soutoku snažil představit také etnickou hudbu z různých částí světa, jako je například Madagaskar, Řecko, Tyrolsko, Bavorsko, Srbsko atd. .... Mimochodem, nedávno jsem si tak znovu  uvědomil, že i Čechy a Morava mají také svoji lidovou, tedy etnickou hudbu, ale ta se z televizních obrazovek v 80. letech prakticky stáhla a nehodlám zde opěvovat jeden soukromý televizní program, kde se stejně více žvaní, než hraje.

Kdo dnes vzpomene na Moravanku, na Mistříňanku, na Jožku Černého apod. ? A přitom jinde na svoji lidovou hudbu nedají dopustit. Taková Yvetta Simonová a Milan Chladil, ty byli s hitem My dva a čas prakticky nesmrtelní. Kdo z dnešních mladých vůbec ví o čem je řeč ?

Dnes však sáhnu ještě do jiného soudku. Kdy jindy je aspoň trochu času a nálada na hudbu starých mistrů, když ne právě zrovna o Vánocích ? A to byli skuteční mistři, protože jejich jména přetrvávají staletí a opravdu si s tvorbou hráli tak, aby stála za poslech.

Asi nejznámější a dle mého názoru nejslavnější je kromě samozřejmě domácích osobností ( Smetana,Dvořák,Janáček,Martinů) ve světě uznávané trio Bach, Mozart, Beethoven. A právě skladby Johanna Sebastiana Bacha patří v předvánočním období k nejhranějším.

Troufám si říci, že se nám mnohým o hodinách hudební výchovy kromě symfonické básně Vltava velmi líbilo dílo W.A.Mozarta s titulem Malá noční hudba. V dnešním hudebním okénku si dáme však něco úplně jiného.

Georg Friedrich Händel
https://cs.wikipedia.org/wiki/Georg_Friedrich_H%C3%A4ndel
Skladatel, který se narodil v německém Halle, se stal miláčkem Anglie, kde také zemřel. Moje generace tehdy možná ani nevěděla, že jedna krásná hudební znělka rozhlasové stanice ( 3. ve zmíněném díle dole kolem 9 minut 40 vteřin)) Volá Londýn je vlastně hudbou tohoto umělce. Celé dílo nese název Vodní hudba a již jsem jej jednou viděl vyjímečně v naší televizi.
https://www.youtube.com/watch?v=cnn3TVBDtcA
Hudba starých mistrů je nádhernou záležitostí. To bych mohl vzpomínat na Čtvero ročních období od Vivaldiho, nebo takový Rigoletto od Verdiho a spoustu dalších krásných oper a operet. Blíží se čas Vánoc a myslím, že není vůbec od věci si pustit něco krásného od starých mistrů,
Zdroj: Soutok

Prosinec 9, 2018

18:40

Není mi známo, že by Soutok četl někdo nějak pravidelně, a také třeba čtyři dny i více někdy nenapíši nic nového. Je to o čase, o náladě i inspiraci. A tak jsem dnes napsal svému příteli Martinu Klihavci pozvánku na polední článek, neboť jsem se domníval, že mu to třeba dá nějakou inspiraci.

Odezva byla neskutečná a s pěti vykřičníky. Výročí mělnického cukrovaru, které bude v roce 2019 má již Martin pod palcem a dokonce již jednal s ředitelem firmy Tereos TTD sídlícím v Dobrovici u Mladé Boleslavi. Podařilo se mu s představitelem francouzské společnosti vyjednat výrobu limitované edice 100 ks historických homolí a 100 kusů kostek o rozměru 10x10x10 cm k tomuto výročí 150 let cukrovaru v Mělníku.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tereos_TTD

Někdo si možná řekne : ,, Proč tak málo ?" No, protože máme tržní hospodářství a bylo potřeba investovat peníze Mělnického osvětového a okrašlovacího spolku MOOS.

Martin mě požádal, abych tomu udělal, jako v případě vernisáží mělnických knih, nebo mimořádným chvílím, kdy je zpřístupněné nějaké městské podzemí reklamu. Jenže, ono tentokrát není téměř čemu dělat reklamu. Za jeden den, se vše zřejmě díky facebookům vše rozprodalo, až na několik posledních kousků. Cena jedné homole je 100 Kč a kostka stojí 150 Kč. Jde o limitovanou edici.



Když jsem ten e-mail četl, tak jsem nelenil a skutečně jsem se hnal na poslední chvíli do info centra, které je jediným místem, kde se to dá sehnat. Děvčata mi nechala ochotně vyfotit i vlastní záběry, které jste jistě poznali ( ty na skle). Je tam ještě několik kousků homolí i kostek, ale věru, na tak velké město nevím.

Co z toho vyplývá ? Zase je to ukázka těch schopností, kterými Martin oplývá. Psal jsem tu články, kde jsem porovnával Kutnou Horu s Mělníkem a upozorňoval jsem , jak vhodně vybraný suvenýr dokáže divy. Například lidské lebky všech velikostí ( imitace), které se skvěle prodávají na předměstí v Sedleci, kde je v Kutné Hoře naše nejslavnější kostnice.

Město si nemůže myslet, že snad někde v Dobrovici u Mladé Boleslavi někdo myslí na Mělník. To je dnes pro ně jenom balírna cukru. Třeba právě tady je možnost požádat firmu o výrobu dalších suvenýrů. Pro ně by to měl být kšeft a pro Mělník možnost zisku z turistického ruchu. Chce to ovšem zainvestovat.


V říjnovém čísle ČD tip pro vás je pozvánka do Hodonína, do míst života presidenta Masaryka. Docela jsem se divil, co tam všechno nabízí turistům.
Je to například zvonkohra, která střídá 360 melodií, zpívající fontána a jakýsi kostel. Aby se to netlouklo, tak zvonkohra jde v 57. minutě, kostel v celou a fontána tři minuty po celé hodině. Krom toho je tam ZOO, muzeum nafty se suvenýry a zajít si můžete i k Baťově kanálu, nebo k nejstarší budově na slovenském území ( 9 km od Hodonína) z doby Velké Moravy. Z radnice je výhled na Palávu, Karpaty, Javorníky apod. Bohužel je něco jen sezonní ( výhled z radnice a zpívající fontána).

Každé město se snaží být turisticky co nejzajímavější.





Známá mělnická básnířka, výtvarnice a členka MOOS Aida Líhová Legnerová vytvořila pro letošní Vánoce tzv. Mělnický papírový Betlém, kde jistě poznáváte i četné mělnické stavby.
Osobně si myslím, že jde o krásný počin  a další velmi milý suvenýr s tématikou města k jeho občanům i turistům. Je to další krásná vizitka těch, kterým není naše město lhostejné a mají k němu trvalý letitý vztah.




Nečekal jsem, že dnes vydám články dva a nevím, co a kdy bude příště. Proto jsem se rozhodl, že tu další svoji báseň, která patří samozřejmě mezi ty básně o městě Mělníku, že ji zveřejním zkrátka již nyní. Zatímco básně Labe a Vltava vznikly až v roce 2004 pro sbírku Mělník veršem, která vyšla v internetovém nakladatelství v Ledenicích ( CB), tak tato báseň je z kolektivní sbírky Mělník veršem a obrazem z roku 1993, kterou vydal tehdy místní Pegas.


Užívejte krásné blížící se vánoční časy a mějte rádi naše krásné město, byť není bohužel vždy vše tak, jak bychom si přáli. Úspěšný vstup do dalšího pracovního týdne !


           Město jde spát.
                                                                                         
                                                                                           Slunko rozpustilo své zlaté vlasy,
                                                                                           rozdalo po kraji rudé polibky,
                                                                                           z nichž poslední patřily řece,
                                                                                           naposled zamávalo i městu.

                                                                                           Do parku se vkradlo šero
                                                                                           a počalo své vítězné tažení,
                                                                                           až zcela pozřelo vinici
                                                                                           i vzdálené vrcholky kopců.

                                                                                           Posvátné ticho rozčeřil zvon
                                                                                            svým čtyřikrát opakovaným bim
                                                                                           a několikrát hlubším bam
                                                                                           ze štíhlé vysoké věže.

                                                                                           Venuše oděna v bělostné roucho,
                                                                                           se roztančila s prvními družkami
                                                                                           po tmavnoucím nebeském oceánu
                                                                                           a v uličkách vzplály lampy.

                                                                                           Desítky světélek posely obzor,
                                                                                           náhle tak velmi vzdálený,
                                                                                           a protější břeh se proměnil
                                                                                           v souvislý černý les.

                                                                                            V podloubích ožily lucerničky
                                                                                            vedle bizardních reklamních nápisů,
                                                                                            za malými okénky domů
                                                                                            bylo cítit pulsující život.





Titulní obrázek sbírky : Václav Žemla.



Sluneční hodiny na boku zavřené bývalé restaurace Zlatý beránek.

A pozor, abych nezapomněl :-) ! Slíbil jsem i krásné vánoční záběry důležitých artiklů ve městě.






Zdroj: Soutok
12:19

Labe před městem ( vpravo bývalá restaurace Hadík, v pozadí cukrovar)

Milí čtenáři, posledně jsem zde díky časopisu Živá historie získal motiv pro napsání článku o prvním parníku Bohemia, který tu již v roce 1841 pod městem plul. Není bez zajímavosti, že jsem jej ještě později doplnil, protože mi přišlo dobré zmínit například to, že to bylo mnoho let před vybudováním komor v Hoříně, před regulací řeky Labe, a i to , že sám Joseph John Ruston, se dožil úctyhodného věku 86 let. Nakonec jsem jej doplnil i o další odkazy.

Mimochodem, statistiky sice hovoří o tom, že se lidský věk i přes četné civilizační choroby prodlužuje, což vídáme asi nejčastěji zejména u některých veřejnosti známých osobností ( Jiřina Bohdalová, Eva Pilarová, Iveta Simonová, František Purš ( 88), Jan Červený ( mělnický básník: 95 let, zemřel v roce 1995), ale i v dávných časech, se našli jedinci, kteří překvapili. Jednoho z nich si možná pamatují i ti, kteří chodili do trafiky pro noviny, časopisy i cigarety a on k nim kdysi shlížel s obalu cigaretové krabičky. Narodil se roku 1763 a zemřel v roce 1848 ve věku nedožitých 85 let.

https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Jacob_Astor

A vlastně sem teď tak trochu patří :-).


Seřadiště vagonů v přístavu.

Ten časopis Živá historie zmiňuje nyní také legendární Orient expres a vlastně mi tak napovídá, o čem mám tento uplakaný víkend psát. Příští rok s tím vším vlastně minimálně na bázi výročí u nás v Mělníku koresponduje.

Toho nejdůležitějšího výročí, se totiž dočká mělnický cukrovar, který stojí pod Mělníkem již 150 let a založen byl roku 1869. Kromě oficiálních stránek společnosti Tereos TTD, která tu nyní sídlí ....

http://www.cukrovaryttd.cz/vyroba/zavody/balici-centrum-melnik/historie-cukrovaru-melnik/

máme přímo zde na Soutoku sérii článků na toto téma z přelomu let 2014- 2015. Asi nejvýznamnější, nejpřínosnější a nejčtenější z nich je díky osobě pana ing. Jáchymstála článek ....

http://soutok.blogspot.com/2015/01/male-povidani-o-melnickem-cukrovaru.html

Ačkoliv přímo zbožňuji články našeho zesnulého historika Františka Purše, které mají duši, tak pan Jáchymstál přináší v tomto případě takové informace, které jsou doslova hodny nějaké případné výroční publikace. Nemám vůbec tušení, zda něco takového vznikne, protože vše je o domluvě těch vlivných osob, ale určitě si o tom můžete hodně počíst právě zde na webu.


(Rychlík od Ústí nad Labem v Mlazicích. Od včerejšího dne nese název Střekov


Cukrovar byl se světem spojený po Labi a děkujeme za tyto záběry !! ....

https://soutok.blogspot.com/2014/01/a-tak-se-melnicky-cukr-v-roce-1963.html

Tak se mělnický cukr stěhoval v roce 1963 do lodí na řece.

A samozřejmě byl spojený s nádražím i vlečkou, která byla zrušena se stavbou obchvatu, a která má v roce 2019 také výročí. Byla totiž postavena v roce 1889 ....

http://zrus-zan-zel.blog.cz/0812/zeleznice-melnik-nadrazi-melnik-cukrovar

Autor uvádí data provozu:  1889- 2007. ( 118 let byla tedy vlečka v provozu) Uplyne tedy 130 let od její výstavby, která započala přesně 15 let poté, co měl Mělník pod městem své nádraží ( 1874). To bude brzy slavit 145 let vzniku. Dříve vozily poštu a cestující dostavníky na nádraží do Dolních Beřkovic, které se v letech 1850- 1873 jmenovalo ,, stanice Mělník ". Levobřežní labská trať totiž vznikla o 24 let dříve, než pravobřežní.


Železniční pojení Praha-Mělník je dnes významnější, než kdykoliv v minulosti.


O mělnické hlavní železniční trati 072 existuje samozřejmě wikipedie ....

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_tra%C5%A5_Lys%C3%A1_nad
_Labem_%E2%80%93_%C3%9Ast%C3%AD_nad_Labem

.... , ale osobně si více vážím článku pana Antonína Dostálka ....

https://www.kf0015.cz/?p=11860

Bylo mi ctí, se s tímto člověkem zcela náhodně a přímo na nádraží  osobně setkat .....

https://soutok.blogspot.com/2015/12/lokalka-z-melnika-do-msena-byla-dnes.html

Osobně bych si přál, aby tak, jako u oslav 150 let trati Turnov- Kralupy nad Vltavou, vznikla i krásná kniha o té naší, která vede vlastně až z Vídně do Děčína, ale je otázkou, kdo se toho zhostí. Nicméně, pan Dostálek napsal o úseku Nymburk-Děčín krásný článek.

Pokud snad někdo neví, co taková kniha může kromě historie vzniku popisovat, tak to jsou právě historická data otevření různých stanic i úseků, povídání o odbočujících vlečkách a jejich důvodu, popis různých nádraží i strojů a vlaků, které kdy po trati jezdily apod.


Rakouská lokomotiva Taurus na čele vlaku linky Praha - Vídeň- Graz v Břeclavi. Zde připomínka historického faktu, že trať přes Mělník budovala ÖNWB a vedla po trase Vídeň-Znojmo-Jihlava-Kolín-Mělník-Děčín. ( pokud vyjedete z Mělníka někdy po 5.30 ráno, jste v Břeclavi  v cca 9.55).
Pardon, zde odpolední záběr před návratem k domovu, ale lokomotiva stejná v rakouské barvě. Nejspíš spěšný vlak do Rakouska. Ranní spoj byla v modrém.


Svoji historii má samozřejmě dnes nesmírně důležitá vlečka do přístavu, která kdysi zajížděla i do chemičky na Pšovce ( Mefrit). A nedávno dokonce probíhaly diskuse, zda by nebylo dobré zřejmě někde u Mělníka ( směr Liběchov) spojit levobřežní a pravobřežní trať. Dnes se zase píše o silničním mostu přes Labe u Horních Počapel v souvislosti se spalovnou. Plánů však bývá v životě mnoho a skutečnost se vleče často tak, že se ji jedna generace ani někdy nedočká.

Vždyť i ten rozdíl 24 let mezi vznikem tratí 090 a 072 je vlastně také rozdíl jedné generace.


Opět otevřený starý Strakův most z hořínského břehu.

Posledně jsem dostal takový nápad, že bych mohl v čase kolem Vánoc oprášit některé své staré básně týkající se věcí souvisejících s městem a znovu je po letech poslat do světa internetu, ať v čase pohody a očekávání přinesou třeba někomu milé pohlazení po duši.

O Labi jsem zde napsal již několik článků s daty. Dočetli jste se, kam až při povodních při různých stavech vystoupala a vystoupá hladina řeky, nebo i to, jak je kde Labe široké apod. To vás zajímá asi nejvíce, a tak jen připomenu, že je to u nás u obce Libochovany, kde má na chvíli až 320 metrů, což je hodnota, která se objevuje až mnohem později  za německým městem Magdeburg. Vidíte, a o železnici jsem vlastně nikdy nic nesložil :-).

Řeky, to jsou prostě ty nejdelší dálnice, na jejichž březích se mění krajina i kultůry.
K napsání Vltavy mě samozřejmě inspiroval Bedřich Smetana :-). Řeka má od pramene, až pod Mělník díky svému klikatění v krajině cca 420 km délky a vlastně by měla nést své jméno až k Severnímu moři, jako delší řeka, ale vyjímka potvrzuje pravidlo.

Keltské ( zase to současné číslo Živé historie) jméno Elv a pozdější germánské Elbe, a naše Labe prostě učinilo vyjímku. Ostatně, díky nejnovější mezinárodní kilometráži dnes víme, že to máme po vodě k severnímu moři 839 km. Dříve byla národní nula pod Mělníkem a ačkoliv mají všechny řeky nulu tam, kde se vlévají, tak Labe se odtud počítalo na obě strany. Tedy, až po hranici.


Lipenská přehrada v létě 2016.

   Vltava
                                                        Na Trojmezí zrodila se
                                                                                         dívka krásná jako květ.
                                                                                         Skotačila mezi kopci,
                                                                                         pak koupala se v Lipně hned.

                                                                                         Prohlédla si hrady zámky
                                                                                         i v Masných krámech pobyla,
                                                                                         kde si dala rande s Malší,
                                                                                         než se zas dál vydala.

                                                                                        Světlušky pak pozdravila
                                                                                        a každou letní muziku,
                                                                                        když se kolem proplétala
                                                                                        a Měsíc ji ved za ruku.
                                                               
                                                                                        Přes jezera plná jachet
                                                                                        dorazila pod Prahu,
                                                                                        kde se v klidu nalíčila,
                                                                                        než se pustí do davu.

                                                                                       Majestátně prošla mosty,
                                                                                       obkroužila Hradčany,
                                                                                       však už na ni ženich čeká,
                                                                                       tak teď ještě do vany.

                                                                                       Zítra totiž v lužním lese,
                                                                                       pod zámkem českých královen,
                                                                                       řekne svoje ,,ano" Labi,
                                                                                       než vytančí z Čech spolu ven.



                                                                                                   Labe

                                                                                       V nejvyšších horách našich,
                                                                                       uzounký potůček z kleče vytéká,
                                                                                       křišťálová voděnka
                                                                                       poselství nese do údolí,

                                                                                      jak tady v kameni
                                                                                      města jsou vyrytá,
                                                                                      pod svými erby
                                                                                      ji téci povolí.

                                                                                      Přes balvany veliké
                                                                                      přes obří kmeny stromů,
                                                                                      přes horská města i vesnice,
                                                                                      do lužních lesů k nám domů.

                                                                                     K nám, kde snoubí se s Vltavou,
                                                                                     po její předlouhé cestě,
                                                                                     obřadně spojí vody své,
                                                                                     ve starém královském městě.

                                                                                     Pak dlouze budou si vyprávět
                                                                                     na své svatební cestě,
                                                                                     co všechno už jenom prožily
                                                                                     a co asi zažijí ještě ?

                                                                                     Naposled projdou se pohořím,
                                                                                     pak cestou z pískovcových skal
                                                                                     a při setkání se soutěskou
                                                                                     zajme je zvláštní žal.

                                                                                     Naposledy potom líně
                                                                                     roztáhnou se po rovině
                                                                                     a dlouho k moři budou kráčet
                                                                                    a stále více břehy smáčet.

                                                                                    V neonovém velkoměstě,
                                                                                    pak potkají na své cestě
                                                                                    lodní obry první třídy,
                                                                                    jaké neviděly ještě nikdy.

                                                                                    A když břehy opustily
                                                                                    a nabyly velké síly,
                                                                                    mohly dělat velké věci
                                                                                    mohutné jsou dosti, přeci.
Zdroj: Soutok

Prosinec 6, 2018

19:59

Milí čtenáři, jistě někteří víte, že k mým oblíbeným časopisům patří také časopis Živá historie, který mi dodá občas i nějakou inspiraci :-). Stačí si jen vzpomenout na můj loňský výlet, kdy jsem navštívil místo posledního boje našeho slavného krále Otakara Přemysla II.

Zrovna včera jsem se dostal ke kapitole, která se týká prvního českého parníku, který jsem tu již také zmínil v úvodu seriálu o dopravě ....

http://soutok.blogspot.com/2011/11/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim.html

( Týdeník Mělničan 7.7. 1864) Tehdy jsem pouze uvedl, že mimo jiné plula jedna spoj v 5.30 z Obříství až do Dražďan, ale vůbec mě nenapadlo pídit se po podrobnějších informacích. Kde se loď vzala ? Kdo ji navrhl, a kde byla postavena ?

Až včera jsem si po přečtení titulku uvědomil, že by mohlo některé čtenáře třeba zajímat podobně, jako mě, jak to tedy bylo, protože ta historie je prostě úžasná a je skvělé žít na Mělníku a o lecčems zde u nás aspoň trošku něco vědět, byť si to mnohdy musíme zopakovat. Vědomosti totiž způsobují člověku radost, která je dost důležitou součástí našich životů.

Již dávno jsem kdysi napsal, že nerad něco opisuji a kopírování také není to pravé ořechové, a tak sem dám především odkaz na wikipedii, kde je vše podstatné napsáno .....

https://cs.wikipedia.org/wiki/Parn%C3%ADk_Bohemia

A přece tam některé věci nenajdete. Třeba to, že nejprve oba pánové odcestovali ze své domoviny do Vídně, kde žili a kde stavěli lodi pro plavbu na Dunaji. Když přesídlili do Čech a zrodil se ten první parník Bohemia, který prvně vyplul právě ve zmíněném roce 1841, tak došlo k takové zajímavé situaci.

Vltava byla tehdy poměrně mělkou řekou, kanál, ani hořínské komory tehdy ještě neexistovaly a ačkoliv měl parník ponor jenom nějakých 40 cm( !), tak za příznivého vodního stavu ty první plavby skutečně vedly přímo z Prahy, ale brzy se od toho z mnoha důvodů upustilo.

Nejprve vyjížděly z Prahy v 5 hodin ráno do Obříství koňské povozy a odtud loď odplouvala v 8 hodin. V patře bývalého zámku dokonce vznikl hotel, který sloužil těm, kterým se nechtělo tak brzy vstávat a cloumat se kočárem. Lodí neplul tehdy jenom tak někdo, ale významnější osobnosti, obchodníci apod.

Společnost se již tehdy  obávala konkurence v Sasku, zrodila se loď Germania, která umožnila současně v jednom dni vyplout z Obříství i z Drážďan a nakonec měla společnost dokonce tři lodi. To však již přišel rok 1850, kdy se zrodila železniční trať z Prahy přes Ústí nad Labem a Podmokly ( Děčín) do Drážďan, což byl rychlejší způsob dopravy, který pobral i více lidí.

Jak vidíte z týdeníku Mělničan, tak loď sice ještě v roce 1864 plula z Obříství do Drážďan, ovšem Joseph John Ruston nakonec na paroplavbu po Labi rezignoval a odstěhoval se do Vídně, kde nakonec v roce 1895 ve věku 86 let zemřel. Jak se můžete dočíst, tak parní stroj parníku Bohemia údajně pohání ještě dnes  jeden jmenovaný parník v Sasku. Za zmínku stojí i to, že továrna v pražském Karlíně, kde loď Bohemia vznikala, teprve nedávno ztratila svůj poslední tovární komín a svoji poslední tovární budovu.



Od té doby uplynulo již 177 let a pod Mělníkem se mnohé změnilo. Zejména vy, kteří se zajímáte o historii a historické fotografie, tak jste jistě viděli mnoho fotografií právě dokončených, nebo ještě rozestavěných komor na laterálním kanále v Hoříně, a stejně tak mnoho parních plavidel tamtéž po dokončení stavby v roce 1905.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdymadlo_Ho%C5%99%C3%ADn

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edn%C3%AD_Labe_(vodn%C3%AD_cesta)

Parník tedy plul po neregulovaném Labi a zprvu občas za příznivého stavu i po Vltavě již nějakých 64 let před stavbou laterálního kanálu a komor v Hoříně.

Moje generace za časů našeho dětství a mládí znala již jenom tlačáky plující především mezi Chvaleticemi a Lovosicemi, ale také Prahou a Hamburkem. Až teprve v roce 1997 jsem zaznamenal pod Mělníkem první zahraniční výletní loď s názvem Swiss Coral a třikrát sem přes prázdniny plula z Prahy Vltava, nebo Vyšehrad. Dnes již Labe opět žije loděmi, především těmi výletními ze zahraničí, ale i místní sezonní linkou. Rekordně dlouhá i široká Labská princezna ( Elbe Princes), se nám již okoukala a poslední dobou končí právě zde.


A nápad střídá nápad. V letech 1992 - 1995 jsem se věnoval, coby tehdejší člen místního Pegasu poesii a rád jsem věnoval několik básní našemu městu, jehož domy v historickém středu dostávaly nové omítky a tím i určitou barevnost. Tehdy jsem ještě nevěděl, jak to jednou bude na řece pod městem vypadat a bylo to takové přání, které se určitým způsobem po letech splnilo.

Blíží se čas Vánoc, jsou tu adventní chvíle, tak proč nesáhnout třeba do archívu a nepřipomenout si občas nějakou tu báseň, která má něco společného s našim městem, nebo vodami pod ním :-) ? A tuto báseň ( obrázek) jsem věnoval právě myšlence lodní dopravy pod městem. Je to vůbec možné, že od té doby uteklo 26 let ?!!

Kdysi jsem znal osobní lodní dopravu a večírky na lodi pod Mělníkem jen z vyprávění rodičů. Po mnoha desetiletích můžeme říci, že nám tu opět několik let pod městem plují zase výletní lodi, a my nemusíme za touto atrakcí někam jet, jako dříve, ale můžeme se případně svézt i doma.


Zdroj: Soutok

Říjen 17, 2017

08:57
Mělník – Regionální muzeum na náměstí Míru hostí v sobotu 28. října Den středočeského kraje.
Kategorie: Zpravodajství
08:54
Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.
Kategorie: Zpravodajství
07:34
Mělnicko - Přinášíme vám přehled krátkých zpráv z regionu.
Kategorie: Zpravodajství
05:52
Mělnicko /ANKETA/ – „Chabá komunikace u zásadních legislativních kroků a přemíra administrativy,“ říká o hlavních příčinách, které vedou k zítřejší stávce praktických lékařů, ambulantních specialistů i lékárníků v Česku předseda mělnického sdružení praktických lékařů MUDr. Rostislav Koňařík.
Kategorie: Zpravodajství

Říjen 16, 2017

09:44
Hostín - Novou prodejnu masa ze zvěřiny otevřeli v pátek odpoledne v Lesním závodu Maxmilián v Hostíně u Byšic na Mělnicku. 
Kategorie: Zpravodajství
07:26
Mělnicko - Přinášíme vám přehled kulturních událostí v regionu.
Kategorie: Zpravodajství
06:23
Mělnicko - Přinášíme vám krátké zprávy z regionu.
Kategorie: Zpravodajství
05:51
Liběchov – Zdejší nádraží je už nějakou dobu předmětem diskuzí nejen místních obyvatel. Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) chystá výrazné změny na trati Mělník – Litoměřice, které se dotknou právě liběchovického nádraží. O jeho budoucnosti však nemají jasno ani představitelé města. Varianty řešení se navíc často mění.
Kategorie: Zpravodajství

Říjen 15, 2017

14:28
Stochov - Bezmála tři stovky motorkářů nejen z regionu se sjely v sobotu na základnu MBA Stochov do tamního Bikers baru, aby zde společně ukončili letošní sezónu.
Kategorie: Zpravodajství

Říjen 14, 2017

05:24
Mělník - Celkem 257 kartonových modelů vytvořil Marek Suchý, který právě vystavuje svá díla v malém sále Regionálního muzea Mělník. 
Kategorie: Zpravodajství

Říjen 13, 2017

15:44
Mělník - Velký sál Masarykova kulturního domu se zaplnil studenty středních škol. Strážníci je pozvali na velmi zajímavou besedu s názvem Mělničáci, pojďme si pomáhat. 
Kategorie: Zpravodajství
14:00
Mělník, Neratovice - Prohlédněte si miminka, která se nově narodila v mělnické a neratovické porodnici.
Kategorie: Zpravodajství