Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.
Soutok
Září 16, 2024
20:57
O naši republice se říká, že je malá, krásná a je roztomile i účelově obehnána různě vysokým horstvem. Někdo se s tím spokojí, ale pokud máte rádi mapy, tak jistě znáte určitá specifika našich výběžků i Ostravska.
Dnešní výlet zahájím poněkud zvláštně, ale snad se vám to bude líbit. Psal se asi rok 2018, když jsem stanul na bájné hoře Říp, kterou máme nedaleko našich domovů a kam rád občas jezdím. Najednou jsem spatřil tři opravdu krásné mladé slečny orientálního původu, jejichž národnost jsem určil na první dobrou. Vůbec již nevím, jak se mi povedlo zahájit konverzaci, byť tu určitá opatrnost i jistý odstup z jejich strany byly, ale dozvěděl jsem se, že jedna z dívek žije i pracuje v Roudnici nad Labem
a pozvala si příbuzné z Krnova, aby jim ukázala bájný Říp i kouzelný pohled na naši krásnou vlast. Pokud se chcete o Krnovu něco dozvědět, tak není nic snazšího, než zapátrat na internetu. Před druhou světovou válkou zde převládalo německé obyvatelstvo a muži rukovali do Wehrmachtu. ¨Dnes žije v Krnově i početná řecká komunita, která zde pořádá během roku i kulturní akce.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krnov
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98eck%C3%A1_men%C5%A1ina_v_%C4%8Cesku
To vše ale čtenáři Soutoku vědí a všechny ty cestopisy zejména pod měsícem červenec tu najdete. Jenže mi pořád něco chybělo. Už když přijedete někdy ráno před devátou hodinou do Olomouce a míříte k severu do Bruntálu, tak vám nejpozději dole v podchodu k patřičnému nástupišti neunikne, že váš rychlík Praděd pokračuje dále přes Krnov a Opavu do Ostravy. Ovšem, také tady se pořád něco někde buduje, a tak bylo dlouho nutné v Bruntále vystoupit, což bylo pro mé akce do okolí Pradědu dostačující.
Je trošku škoda, že hlavní festival řecké hudby, se koná v Krnově vždy v červnu, kdy nemohu využít Jízdenky na léto a cestování vlakem na takové vzdálenosti je pak zbytečně drahé, ale program dostal určité seznamovací téma. Měl jsem přijet někdy v 10.52 do Krnova, prozkoumat město, vydat se na zdejší rozhlednu Cvilín a pokračovat po zelené turistické značce na krásnou kamennou rozhlednu Hanse Kudlicha do Úvalna.
Odtud jsem měl pokračovat na vlak, který mě měl vzít do Opavy. Polsko je od vlakové zastávky Úvalno tak blízko, že jsem se zprvu k hranici i vydal, ale čas odjezdu mého vlaku mi dovolil spíše jen vycházkový náznak. Na druhou stranu musím říci, že i tak malá obec, jakou Úvalno je, měla přímo u železniční ,, stanice" i posezení s občerstvením a zmrzlinou. Nemluvím o restauraci u nedaleké hlavní silnice, kterou jsem musel přejít.
Krajina mi tu trošku připomněla naše Polabí. Na vršku je nějaký hřbet, který bychom ve zdejších podmínkách připodobnili k Turbovickému hřebeni. Jen je pravda, že tu je méně příležitostí k výhledům. Když už se vám to někde občas povede, tak zejména k severu a severovýchodu hledíte do míst, kde tušíte mezi stromy řeku Opavu a za ní už jsou polské obce a městečka. Hranice je tu neskutečně blízko a právě tady jsme u jednoho takového specifika, o kterém jsem výše psal.
I ve Šluknovském, nebo Frýdlantském výběžku máte mezi obcemi stále nějaké ty drobné kopečky a terénní nerovnosti, která ty určité dvě země svým způsobem rozdělují, ale tady to rozděluje pouze řeka a může to někomu připomenout miniaturní podunajskou hranicí mezi Slovenskem a Maďarskem za Bratislavou.
Přiznám se vám upřímně, že na Opavu už jsem neměl čas. Nejlepší by bylo z vlaku vůbec nevystoupit a v poklidu se v Ostravě připravit na rychlík Silesia, který má v Kolíně ve 21.15 hodin parádní přípoj k nám domů s příjezdem někdy ve 22.15. Jenže, to bych nesměl být já, abych se s tím nezkusil trošku poprat. Když tu mohla být kdysi na výletě babička, tak abych tu nebyl také já :-).
Jak vlak zastavil, tak jsem již utíkal s foťákem v ruce nejkratší cestou do centra a přitom jsem hlídal hodinky, abych věděl, kdy mi jede vlak, který už musím chytit, a kdy případně obrátit. Byla to hrůza, ale když vítězíte, tak vám pot a ani ruch nevadí. Nejhorší to bylo u nějakého semaforu na jakési hlavní tepně na Ostravu. Pak už jsem vtrhl do info centra někde v blízkosti hlavního náměstí, posbíral různé vizitky i pohledy a jal se zběsile fotit cokoliv, co se mi jen trošku líbilo.
Rozhledna nad Krnovem byla nakonec v rekonstrukci ( hrana termínu dokončení), a tak jsem musel vzít za vděk dílčími výhledy.
Zpáteční cesta k vlaku ucpaným městem byla sama o sobě těžkou zkouškou, ale když jsem se dozvěděl, že dále žádný vlak nejede a musím k hlavnímu vchodu nádraží na výlukový autobus do Ostravy, tak to bylo něco. Nicméně, ono je někdy z autobusu vidět více, než z vlaku, pokud je zrovna uvězněný v nějakém úvozu. Začala stíhací jízda do ostravského nádraží Svinov, odkud jel můj vlak.
Byl to dramatický zážitek. Snad každé okno v letním dni pootevřené, autobus to po rovince rval, co to šlo a snad jen nedobrovolně občas zastavil na několika výlukových zastávkách. Před námi byla pořád táhlá nekonečná rovina a silnice si tu mnoho s dálnicí nezadá. Pořád jsem vyhlížel trať z centra Ostravy a díval se na hodinky. Náš autobus nebyl jediný, který tu takto ujížděl v našem směru.
Rozhledna Hanse Kudlicha.
Úvalno z rozhledny.
Cestička do Polska.
Nádražíčko tu zdobil tento starý vagon.
V místě, kde již vidíte ceduli s nápisem D1 jsme téměř nekonečně sjížděli dolů k nádraží Ostrava- Svinov. Náš vlak z Polska a z Ostravy už tam stál a někteří cestující ve vlaku už snad měli i nemístné poznámky na čekání. Teď jsem si konečně mohl vydechnout a snad už do dvou minut vlak odjížděl. Kde by mě tehdy jen napadlo, že za dva roky právě zde zažiji něco podobného, když se budu vracet tentokrát vlakem jedoucím ze Žiliny na své cestě k nejvýchodnějšímu bodu republiky.
Dlouho jsem o letní dovolenou v roce 2021 přemýšlel, jak tento cestopis vlastně zpracovat, až jsem na něj možná pro množství dalších výletů zapomněl. Nyní, když se tolik díky povodním opět mluví o Krnovu a o Opavě, tak jsem si vzpomněl, jak jiná jsou po stavební architektonické stránce, jak zajímavou mají minulost, jak jiná je zdejší krajina. Opět jsme u toho, proč nás některé věci vezmou takříkajíc více u srdce, protože k nim máme osobní vztah, byť jde jen o letmý časový dotyk.
Pohodový týden !
Opava v poklusu. Jen jízdní řád by mi možná odpověděl, že jsem měl na cestu do centra a zpět sotva hodinu a zvlášť na jednom signalizačním přechodu pro chodce to bylo v obou směrech dlouhé. Přitom jdete prakticky za nosem rušnými ulicemi, kde jste nikdy nebyli, snažíte se sledovat informační směrové značky pro chodce, či případně i nějakou turistickou značku a v hlavě máte jen jakousi představu, kterou jste možná v předvečer odjezdu nastudovali z PC a v lepším případě ji ještě prohlédli ve vlaku před příjezdem do stanice.
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 14, 2024
20:27
Přátelé, pokud vás zaujalo, že zde minulý víkend žádný článek nebyl, tak jednoduše proto, že jsem sice určitý nápad na akci měl, ale v sobotu ráno zvítězila nemoc a opravdu nebyla chuť něco tvořit. Na tento víkend jsme zase předpovídali takové počasí, jaké tu máme a ani mě nepřekvapuje, že zde nejvíce vyhledáváte články s tématikou povodní, kterých je tu mnoho. Samozřejmě, že zase bude důvod k určitému vzrušení i hodnocení, kdy budou chváleni ti, kteří proti povodním již něco udělali a haněni ti, kteří zaspali, ale doufejme, že se bez nějakých velikých škod zase posuneme brzy k normálu.
Pojďme tedy k něčemu veselejšímu, hodnotnějšímu a trvalejšímu. Je to až k nevíře, ale už to tak vypadá, že ,,Doba dabová" již zřejmě doopravdy startuje i v Česku. Jako lovec dálkových multiplexů bych z toho nejspíše radost mít neměl, ale ona je to svým způsobem hluboká alegorie. Na spoustu věcí lze nahlížet z vícero úhlů a je na nás, jaký si na věc utvoříme pohled.
Co se tedy vlastně stalo ? Sice se říká, že lidé brzy zapomínají, nebo vidí časem věci jinak, či zkresleně, ale možná si někdo vzpomene, když si před několika lety v období kolem Vánoc mohl prohlédnout jakousi televizní reklamu na ,, Dobu dabovou" . Ta tehdy vznikla z aktivity České rozhlasu, který se u nás jako první chopil provozování nové digitální rozhlasové technologie, která má blízko té poslední televizní. Také tady posloucháte z jednoho vysílače více programů určitého provozovatele, jen je obraz nahrazen řadou doplňkových služeb.
Podstatným rozdílem je však fakt, že aby se mohl člověk dívat na televizi, tak si musel koupit novou, nebo aspoň zařízení set top box. U rádia vás k tomu nikdo nenutí a je jen na vás, zda vám stačí starý dobrý tranzistorák, který ladí některé české privátní známé stanice už přes 30 let, nebo zda chcete navíc i něco nového, co zase umí i jiné věci, než jen hrát a povídat, a navíc sem směřují i nové privátní stanice, které ani v FM (VKV) pásmu nenajdete.
V kontinentální Evropě je v této technologii nejdále Německo a konkrétně Bavorsko. Tam se již úspěšně testují takové služby, jako je například varování před nebezpečnou situací. V lepším případě je to výhoda pro motoristy. Řidič poslouchá oblíbenou rozhlasovou stanici, kterou přeruší informace, že na stejné silnici asi 10 km před ním v jeho směru jízdy došlo k dopravní nehodě, nebo tam silnici blokují nějací aktivisté. Není však vyloučeno, že i obyvatelé domů mohou takto nějak obdržet důležitou informaci třeba ohledně unikajícího plynu v okolí atd.
Proč první reklama na ,, Dobu dabovou" u nás nezabrala ? Jednoduše proto, že jediný Český rozhlas měl takový výkon vysílačů, že dokázal jako jediný svých 17 programů protlačit i do nitra mnoha obytných železobetonových staveb po celé republice. Ostatní provozovatelé DAB+ měli pouze dočasně přidělené kanály s nízkými výkony v určitých částech republiky, které mnohde i postačovaly v blízkosti vysílačů k obdobným výsledkům, ale převážně bylo nutné k jejich příjmu na mnoha místech užívat venkovní antény, nebo je zkrátka poslouchat ve venkovním prostředí.
Loni tedy došlo k zásadním změnám, kdy zájemci o vysílání v pásmu DAB+ již soutěžili o přidělené finálové kmitočty kanálů pro různě velké oblasti republiky. Nyní jsme tedy již ve stádiu, kdy se vítězové soutěže hlásí v předepsaném časovém období ke svým přídělům a posluchačská veřejnost s napětím očekává, kde a v jaké síle co začne vysílat, a co bude vůbec ten či onen multiplex vysílat za rozhlasové stanice.
Současné období tedy může působit poněkud zmateně, protože některým provozovatelům končí jejich slabovýkonná provizória ( často i 1 kW), která však mnohdy mají slušný dosah a jiní již nesměle nastupují na finálové kanály, shání někdy i zájemce o vysílání do svých multiplexů a nesměle navyšují výkony, které jsou v některých případech i 5 - 10 kW. V případě Prahy, kde ze Žižkova na kanálu 12C vysílá Český rozhlas dokonce povoleným výkonem 20 kW, by mohlo dojít do 14 dní k nástupu konkurenčního provozovatele, který by měl přijít s přibližně podobným počtem stanic a výkonem také 20 kW.
Pokud tedy potenciálním posluchačům pásma DAB+ před několika lety vadilo, že v pásmu nenajde takové stanice, jako jsou Frekvence 1 , Evropa 2, Fajn rádio atd. , nebo že kromě stanic Českého rozhlasu doma v bytě již nic jiného prakticky nenaladí, aniž by nemusel užít třeba i venkovní antény, tak zatímco to první padlo již dávno, tak to druhé padá právě v těchto dnech. Silné vysílače sice mnohým lovcům zahraničních multiplexů ztrpčí život, ale zase toho chytneme více doma, což je hlavní podstata vysílání a příjmu i u našich sousedů.
Nejnovějším koněm je tedy v českém éteru společnost Fiera, která se asi před 14 dny představila vysíláním na kanálu 5C z vysílače Praha - Děvín a způsobila určité pozdvižení v českém éteru. To hned ze dvou důvodů. Máme tu rekordmana, který má ve svém multiplexu pouze jednu stanici, kterou je stanice Rádio Energic. Přitom multiplex dokáže pobrat klidně 17 - 20 stanic. Ale ,někdy kolem Vánoc má prý přibýt i další stanice.
Řada posluchačů to vnímá pozitivně, ale řada lovců to bere naopak zase, jako počátek konců starých dobrých časů na pásmu. Na kanálu 5C jsme totiž doposud mohli celkem pohodlně ulovit takzvaný ,, První celoněmecký státní multiplex " DR - Deutschland, který vysílal takové stanice, jako Absolut relax, Radio Bob ! ( obdoba rádia Beat), Sunshine live ( elektronická hudba), programy zpravodajské a kulturní rodiny DLF. Ten byl oblíbený v Praze i na severu republiky a snadno naladitelný i v Mělníku a jeho okolí. Díky výkonu společnosti Fiera ( 5 kW), který má stoupnout až na 10 kW je v současnosti německý mux k naladění pouze za některými terénními překážkami, ale zde je ta hranice v pásmu DAB+ mezi naladěním, výpadky signálu a hrou tak tenká, že se k úspěchu příjmu německého muxu v současnosti mezi čtenáři na stránkách Digitálního rozhlasu mnoho lidí nehlásí.
Takto rozporuplně byl tedy odstartován očekávaný boom digitálního rádia v Česku, ale nyní se již blížíme k opravdu prvnímu velkému mezníku, protože do nějakých 14 dní přiskočí multiplex s řadou stanic.
Multiplex CDG totiž vylétne ze Žižkova výkonem 20 kW, což již bezpečně doputuje do vašich domovů a bude obsahovat zřejmě takové stanice, jako jsou Signál rádio, Country, Kiss, Beat, Radio 1 a Spin.
Jen se opět lovci v našich končinách rozloučí na kanálu 11D s multiplexem Bayern. Ovšem, lovci současně provozují i lov na FM, kde stanice Bayernu jsou na mnoha místech k naladění. V tomto jsou zcela nekompromisní ve Švýcarsku, které jako první stát v Evropě vypne pásmo FM. Ještě do konce roku 2024 to mají být státní stanice a privátní mohou vysílat snad ještě dva roky. V Německu se má o pásmu FM znovu jednat v souvislosti s rokem 2030, ale zde nikdo neví, zda to nebude třeba i dříve.
Pásmo DAB+ je tedy díky neustálému dění na něm nyní velmi zajímavé, protože se objevují i nové neznámé stanice vedle těch známých privátních i státních, mění se různé možnosti příjmu a je to zase něco úplně jiného, než stoprocentní internetové rádio. Navíc jsem tu psal, že mnohá rádia jsou dnes vybavena funkcí slade -show, a tak si může posluchač například prohlédnout předpovědní tabulku počasí, přečíst si tiskové běžící zprávy, nahlédnout do studia, prohlédnout obal gramodesky, nebo nějaký tematický obrázek a vlastně se neustále vymýšlí, jak vše ještě zdokonalit. O tom jsou téměř každý den články, které také mapují dění především v Německu a Rakousku, ale i na Slovensku, v Polsku, v Británii a v dalších zemích.
Pokud vás tedy zajímá, kdo kde u nás vůbec co vysílá, tak vše podstatné najdete zde :
https://digital.rozhlas.cz/prehled-dab-vysilacu-a-siti-7228484
https://digital.rozhlas.cz/priprava-finalnich-siti-dab-9117619
Klid a pohodu do dalších dnů !
.
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Září 5, 2024
19:19
Milí čtenáři, člověku dala příroda do vínku jednu vlastnost, kterou žádný jiný známý tvor neoplývá, a která způsobila to, že dnes máme plno vědeckých poznatků a žijeme ve velmi technickém světě. Přesto všechno nám stále není přáno proniknout za některé hranice lidského poznání a zůstáváme u určitých možných teoriích vzbuzujících spekulace. Ostatně se zdá, že nám příroda dává leckterá svá tajemství v určitých indiciích, ale víme, že nic nevíme, jak praví klasik.
Jedno však víme zcela určitě. Nyní žijeme nějaký svůj léty ohraničený osud, a když se zamyslíme, tak najednou zjistíme, že je celá řada možností, jak s ním naložit. Tak třeba včera. Bavím se s jedním člověkem o tom, jak jel někdo známý k moři a on najednou povídá : ,, Víš, mně všechny ty rekreace, výlety a hotely připadají tak, jako ztráta času. Já už se po příchodu domů těším na to, jak se třeba dneska zase pustím do podlahy, a pak .....
Zkrátka, ta rozmanitost lidských tužeb je neuvěřitelně široká. I ten kdo rád cestuje a jezdí rád na výlety, tak i tady se to dělí dále. Někoho táhne zahraničí, jiného tuzemsko, které prý nelze za celý život prozkoumat a i tady jsou další rozdíly. Někdo chce objevovat stále nová místa a jiného to táhne pořád tam, kde to sice zná, ale líbí se mu tam.
To je asi i můj případ, byť nutno dodat, že občas vymyslím i něco dále, nebo jde opravdu o místo, kde jsem ještě nebyl. Je to tedy jakýsi vztah k určitým místům, která nejsou nijak daleko a ještě jsou spojena třeba i s určitou momentální zálibou. Když tedy řeknu, že jsem v neděli vyjel na výlet na své oblíbené Nedvězí, odkud je prý vidět až třetina Čech a kde také pobývala často naše swingová zpěvačka paní Eva Pilarová, tak asi leckomu docvakne, že to nebylo jen kvůli krásné turistické trase a výhledu prvního řádu, ale také hodně kvůli rádiu, na které samozřejmě otestuji dálkový příjem v pásmech FM a DAB+.
Nechci vás v tomto článku zatěžovat nějakým příjmem multiplexů, nebo zahraničních rozhlasových stanic, protože ani tady nejsme v našem hobby všichni stejní. Řada nadšenců má ráda samotu, kde se ničím nerušeně mohou věnovat svému hobby a pohoršují se nad tím, že na některých krásných místech je plno turistů. Já to naopak vnímám tak, že to lepší nebude a není třeba jen ladit rádio, ale je i zajímavé občas s někým prohodit několik slov.
Asi to někdo neumí, nebo to nechce umět a raději zaleze dle možnosti třeba i na nějaké méně atraktivní místo, kde bude mít klid, ale navazování kontaktů není žádná věda, když trošku odhadnete člověka. Konečně, hloupí a zlí lidé nejsou obyčejně ochotní někam jezdit do přírody a případně se někam ještě pěšky sápat. Stačí vám jen jedna věta a ještě se mi nestalo, že by mě někdo z těch lidí někam poslal. Spíše naopak. Uvítali snahu o konverzaci i fakt, že se třeba i něco dozvědí. Ta věta zní : ,, Odkud jste ?" Samozřejmě ji podle situace upravíte tak, nebo i s dodatkem, aby oslovený pochopil, proč se ptáte.
V každém případě potěšíte i obyvatele velké metropole, když mu řeknete, že tam jsou hezká místa a nemusí to být vždy jen vyloženě ve středu města. Další návštěvu si nakloníte třeba jednoduchou větou : ,, No sláva, konečně tu máme změnu, protože jinak tu byly zatím všechny návštěvy z Prahy. Výhodou je samozřejmě to, když to v místě bydliště dotyčného znáte, třeba i on u vás a rozjede se i větší konverzace.
Další kategorií jsou cyklisté a motoristé. Tam se zavděčíte nejlépe tehdy, když slíbíte společný snímek jejich mobilem a rovněž rádi prohodí krátce o svém bydlišti a zejména o průběhu své etapy. Můžete si občas i myslet co chcete, ale pokud chcete mít hezký zážitek, tak zapomeňte na negativa.
Poslední kategorie je zvlášť výživná. Potkáváte cizí lidi, kteří vám mohou být svým způsobem sympatičtí a přitom nemáte ani šajn, kam vás konverzace s nimi může dovést, pokud si vy sami nezačnete. To byl i případ mé předposlední návštěvy. Prý jsou z Benátek nad Jizerou. Začal jsem o zubrech, kteří tu žijí v ohradě ( dva výlety jaro 2017), přešel jsem na občasnou ,, Traktoriádu" ( přehlídka traktorů a zemědělských strojů) v Kropáčově Vrutici a nakonec bylo bydliště upřesněno na jistou vesnici s údajně krásným výhledem.
Hned jsem zavzpomínal, že až z této vesnice k nám jezdil kdysi do práce člověk, což znamenalo velký úsměv a ujištění, že dotyčný ještě žije a bude tedy pozdravován. Když navíc zjistíte, že jde o společenský pár s několika podobnými zájmy, tak si ze setkání odnesete i milý a příjemný zážitek. Jenže to sólokapr ještě pořád nebyl, a ten stál za to. Dva docela obyčejní mladí muži si dělali legraci, že přijeli z opravdu velké dálky. Vesnice ležela 12 km odtud a nakonec ji ovšem brzy rychle přiznali.
Nenapadlo mě nic lepšího, než vzpomenout hlavně na vrstevníky a smutně dodat, že už bohužel ani jeden z nich nežije. U jednoho z nich se objevil šibalský úsměv, zatímco druhý téměř zkoprněl. Řekl jen : ,, Tvl. on znal mého tátu a zná i moji mámu." Odpovídám mu : ,, Jo, to jsi byl ještě školáček, když tobě a bráchovi máma dávala svačinu na cestu do místní školy a já měl ještě před vojnou :-). No, skoro půl století jsme se neviděli :-)." Pak jsme se shodli zase ještě na řadě dalších společných známých, ale přišlo mi milé, jak je ten svět občas malý, a jak jedna věta dokáže převést setkání se zcela cizími lidmi na úplně jiný level
Přátelé, je před námi první celý zářiový víkend. Je všude plno akcí podle chuti každého jedince, ale také žel ještě prý bude horký. Užijte si jej a vězte, že hezké zážitky můžete mít i na výletě a někdy stačí na vhodném místě někoho jen i trefně oslovit. Zejména na vyhlídkách, se potkávají lidé z různých míst.
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 31, 2024
14:42
Přátelé, možná že bych sem dal již něco včera, ale ono se teď pořád někde něco slaví, něco koná a ještě pořád nás obtěžují letos nekonečná horka, která mnohdy ani nedovolují některé aktivity. Pro ty mladší lidi to zase až tak neplatí, ale jinak je tenká hranice mezi tím, kdy si skutečně něco ještě užíváme, kdy už nám je něco méně příjemné, nebo kdy nás dokonce už něco může i ohrožovat na zdraví.
Chtěl jsem sem dát dnes u oběda ještě nějaké plakáty, ale v posledních dnech mám stále nějaké technické problémy, kdy věci střídavě fungují a střídavě ne. Problémy jsou ale od toho, abychom se je pokusili řešit a někdy třeba přišli i s jinou alternativou. O tom je koneckonců poslední obrázek článku, když zamrzá vyhledávač Google..
Co se tu tedy dnes děje ? Pokud to ještě stihnete včas dnes prohlédnout, tak vás mohou někoho zajímat první dva obrázky. Takového člověka znám, co mě včera upozornil, kam asi dnes v podvečer vyrazí. V lednu a v únoru jsem tu dával informace i z mělnického hokeje, tak vězte, že tu máme letos také takovou hokejovou oslavu. A co nakonec ? Je určitou výhodou, když jste součástí většího kolektivu, kde každý žije někde jinde. Co nenajdete na plakátech, či snad někde na Google, nebo v fb skupině, to vám mohou jiní lidé připomenout.
Protože všichni stárneme, tak pochopitelně opět slýchám kritiku programu Mělnického vinobraní. Zejména skutečnost, že zmizela takzvaná Country scéna, kterou nahradila Rap scéna pobouřila jistou část veřejnosti. Bývá to přisuzováno pochopitelně mladému a progresivnímu vedení města.. Ti mladí pochopitelně třeba ty skupiny znají a zpráva jim udělá radost, ale už někteří ti třicátníci, ve větší míře čtyřicátníci a ještě větší míře padesátníci z toho již pochopitelně nadšení nejsou.
Tak, to si musí opět každý rozhodnout, zda na vinobraní půjde, či třeba jen do neplacené zóny. Nicméně jsem byl upozorněný, že parádní vinobraní bude za 14 dní v Roudnici nad Labem, a když pominu tamní tradiční výstavu autoveteránů v neplacené zóně, tak ten program vypadá zejména pro starší generaci nadějněji a i ti učinkující v programu nám jsou jaksi známější.
oSotpsndre9tt 5lgp3gmti.sum:497a09n021ri13u tfc h45v23f04882 ·Srdečně zveme na sportovně kulturní akci „Mělník slaví hokejem“, kterou připravil hokejový klub HC Junior Mělník za podpory města Mělníka a dalších partnerů k oslavě 750 let města Mělníka.
V sobotu 7. září 2024 se odehraje hokejový zápas mělnických legend VTJ Mělník proti hokejovému týmu města Mělník. Program, kterým nás provede Vojta Urban, se bude odehrávat kolem zimního stadionu až do večerních hodin, a těšit se můžete na:
15:00 Olga Lounová
16:30 skupina Like-it
18:00 hokejový zápas VTJ Mělník x město Mělník
20:00 skupina Trativod
20:30 skupina Claymore
V průběhu utkání bude souběžně pokračovat ve venkovních prostorech doprovodný program, připraveny budou i stánky s občerstvením.
Přijďte podpořit mělnické hokejisty nebo si jen poslechnout hudbu a posedět s přáteli.
Vstup zdarma.
VTJ Mělník (Vojenská tělovýchovná jednota Mělník) byl český vojenský hokejový klub, založený v 60. letech 20. stol., ale teprve od r. 1977 hrával v Mělníku (dříve Kralupy nebo Neratovice), kdy byl zde otevřen první zimní stadion. VTJ hrávalo druhou ligu až do r. 1995 (prodáno Litoměřicím), poté dva roky Středočeský krajský přebor. Činnost klubu byla ukončena v roce 1997.
http://roudnickevinobrani.cz/
Pohodový víkend !
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 27, 2024
18:36
Milí čtenáři,mám tady další milý e-mail z našeho muzea a tentokrát i s poetickým názvem. Léto opravdu ještě nekončí, a jak vidíte, tak nabídka je pestrá. K těm největším akcím zcela jistě patří tradiční Dny evropského dědictví, které celkově připadají na termín 7. - 15. září. Ty nás zavedou v Mělníku již na tradiční místa, ale bude pochopitelně možné navštívit také opět například Liběchov, Dolní Beřkovice, snad i Vrbno.
Osobně jsem to zatím ještě řádně neprohlédl a máme malinko čas, ale pokud jste již dlouho nebyli, nebo vůbec nikdy nebyli v krásném kostelíku v Záboří, tak se zdá, že hned 8.9. k tomu bude ta správná příležitost. Nejbližší akcí však je velká dlouhodobá výstava ,, Mělník v čase - 750 let města" , která má svoji vernisáž již ve čtvrtek 29. 8. v 17 hodin a myslím, že každý, kdo je aspoň trochu patriot, tak by si během toho půlroku měl najít někdy čas.
Ty vystavované artefakty vypadají zajímavě, něco bude ještě jistě překvapením a píše se, že jde i o výstavu interaktivní a nebude chybět ani videomapping Petra Raista Šťastného, který zkrátka videomapping umí. Těch zajímavých nabídek je více, jak vidíte na plakátech, ale jal jsem se slovem ujmout řekněme takových těch majestátných, které mají dotyk s historií. A u té historie zůstanu i posledním obrázkem.
Dnes už si čísla časopisu Živá historie vybírám podle množství témat, která mi připadají zajímavá. Je to z několika důvodů, protože už má opravdu člověk k různým téma těch materiálů mnoho a zálib je více. Nejnovější číslo mi připadá zajímavé, jeho obsah si zájemci mohou prohlédnout v tradičním miniaturním měřítku na stránkách https://www.epublishing.cz/ziva-historie a vzhledem k tomu, že už se nám dny krátí a noci prodlužují, tak to může být milé zpestření. Je to tedy takový tip Soutoku.
Léto v muzeu ještě nekončí - 750 let Mělníka, Výstava hub...
Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
Léto v muzeu ještě nekončí! Vernisáž výstavy Mělník v čase: 750 let města se koná již ve čtvrtek 29. 8. v 17:00 hod. Těšit se můžete na středověkou hostinu!
Již zítra (27. 8.) v 14:30 hod. můžete zavítat s dětmi na doprovodný program s dílničkou k výstavě Mělnické medvídkování aneb s medvídky za historií Mělníka.
V roce 2024 slaví město na soutoku dvou největších českých řek 750 let od svého založení. Regionální muzeum Mělník připravilo při této příležitosti výpravnou výstavu Mělník v čase: 750 let města. Ta nabídne návštěvníkům výběr artefaktů ilustrujících minulost města od jeho středověkých počátků přes raný novověk a rozvoj v 19. století až do moderní doby, kdy se území města rozšířilo daleko za někdejší prstenec kamenných hradeb. Dějiny města bude představovat v úzké vazbě na vzestupy a pády našich národních dějin, neboť o Mělníku vpravdě platí slova básníka: „vždyť v něm je zhruba český osud...“
Nenechte si ujít další letní akce:
Sobota 31. 8. Figaro - představení Divadla A. Dvořáka Příbram pod širým nebem ve Lhotce na hřišti v rámci Středočeského kulturního léta
Středa 4. 9. Výstava hub - na Vaše dotazy odpoví mykolog Jaroslav Malý od 16:00 do 19:00 hod.
Víkendy 8. - 15. 9. Dny evropského kulturního dědictví na téma: Památky spojují svět.
V kavárně a vstupních prostorech muzea na Vás od 3. 9. čekají výstava fotografií Ladislava Záruby Mělnické inspirace a výstava prací dětí ze ZŠ J. Seiferta Mělník s mezinárodní spoluprací Setkání světů.
Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!
Přeji příjemný den
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 24, 2024
20:54
Přátelé, na včerejší koncert ABBA World Revival jsem přišel a atmosféra se mi líbila. Snad by mohl někdo říci, že tu byli hlavně lidé, kteří byli mladí právě v čase zrodu takzvané Abbamánie, která má letos svým způsobem také výročí, ale bylo tu i plno mladých tváří, což svědčí o tom, že to byla opravdu dobrá hudba, která se nám už kdysi líbila. Samozřejmě jsem měl zájem na akci nafotit nějaké fotky a hlavně zkusit videa, protože dnešní mobily dokáží hodně i za horšího počasí, nebo večer. Nicméně to nemůže konkurovat speciálním fotoaparátům, zvlášť když jsou blízko stage a mají samozřejmě i lepší zoom.
I tak věřím, že pohledy do publika, vystižení atmosféry, určité efekty, sestřih písní ve zkratce podobající se přehledu v hitparádě, nebo pěknému závěru akce, že to třeba někoho osloví. Hrál jsem si s tím celou dnešní sobotu, aniž bych prakticky opustil křeslo u PC. Materiál na článek jsem nemusel znovu vyrábět, protože jsem zkrátka použil popis od videí. Máte tedy článek níže. Co ještě zbývá ? Tak samozřejmě ... odkazy na videa.
https://www.youtube.com/watch?v=WeoWuzub3OQ
https://www.youtube.com/watch?v=Qw7GeSq2uvA
https://www.youtube.com/watch?v=qurOp9Hltu8
Skupina ABBA ve skutečnosti vydala svoji první desku Ring Ring už v roce 1973 i s několika povedenými singly, ale až teprve účast skupiny v pěvecké soutěži Eurovize v Londýně v roce 1974 s písní Waterllo odstartovala její neskutečnou a věčnou slávu. Byla to doba, kdy jsme po každém jejím novém hitu byli jak u vytržení a její gramofonovou desku ABBA (3. LP) dokonce přinesla spolužačka do hodin hudební výchovy, která do té doby patřila pouze vážné hudbě. Zajímalo mě tehdy o něco dříve, co že hraje slavná stanice Rádio Luxembourg ráno před tím ,než jdu do školy, a když jsem tam prvně slyšel písně Mamma mia, Knowing me, knowing you a Money money money, což mi prakticky ihned pouštěl stejně znalý spolužák na kazetovém magnetofonu, tak jsem věděl, že bych takový magnetofon s písničkami skupiny ABBA a tehdy i Smokie chtěl také, ale musel jsem si na něj ušetřit, což ještě několik let trvalo. Bohužel to nebyla doba na to, aby si dal člověk v mnoha případech dohromady, který že interpret co hraje a opačně. To vše mělo přijít později, ale u ABBY to byla jistá vyjímka snad i proto, že vystoupila v roce 1977 v polských Sopotech a Československá Televize ten koncert dávala se zpožděním několika měsíců v televizi.
Včerejší vystoupení skupiny ABBA Wold Revival pro mě bylo zajímavým zážitkem. I přes nějakou veřejnou kritiku ozvučení z jakého si místního fb, jak se mi doneslo, tak na mě udělalo dojem, jakým způsobem si hlavní protagonistky poradily se svojí obtížnou rolí, která je o to obtížnější, že napodobují hvězdy popu první velikosti. Myslím, že dokázaly více, než tuší ony samé.
Písně Gimme Gimme Gimme a Voulez -Vous, které jsem občas slyšel v rádiu, nebo viděl na obrazovce hudební stanice MTV nikdy nepatřily k těm, které by mě někdy nějak zvlášť zaujaly, byť to určité pecky jsou. Po včerejších, a až od srdce neuvěřitelných tanečních kreacích obou zpěvaček jsem zjistil, že to vlastně se zájmem sleduji. Mohu jen litovat, že jsem je v těchto skladbách nenatočil.
Podobnou smůlu jsem měl při své oblíbené písni Chiquitita ( 1979). Ta končí tím, že píseň jakoby skončí, avšak po menší pauze přichází parádní šmrncovní klávesová dohra. Už se zdálo, že potlesk mělnického obecenstva píseň ukončí a klávesová dohra známá z videoklipů tentokrát bude nejspíše snad pro nedůležitost vypuštěna, když na místo dominantních kláves přišly opět fantastické taneční kreace zpěvaček, které již můj mobil žel neočekával. Inu, mládí dokázalo v sobě najít to nejlepší.
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 22, 2024
19:14
Přátelé, žijeme v době, kdy leckterý hudební interpret bojuje o přízeň potenciálního publika a má k tomu plno nejrůznějších příležitostí. Na druhou stranu je třeba říci, že naše starší generace již svým způsobem často chodila na hvězdy, nebo je poslouchala v médiích a později bylo i příjemné slyšet někoho, kdo dal obecenstvu jejich hudbu.
Nejinak je tomu i nyní. Sice se o tom nějak moc nebavíme a spíše uvnitř sebe sama spřádáme různé plány na víkend, ale když jsem dnes dostal dvakrát otázku : ,, Půjdeš v pátek na ABBU ?", tak mě napadlo, že to sem prostě dát musím. To je pro mnoho lidí stále obrovský pojem a pro mnohého i jeho mládí, nebo dokonce ještě dětství. Jejich hudba se nesmazatelně zapsala do našich myslí, protože byla melodická, krásná a ať už projev pěvecký, nebo projev hudební byl dotažen k dokonalosti. Nejeden kritik kdysi řekl, že ABBU poznáte již jen podle takového plného charakteristického zvuku.
Kritika někdy říká, že se v médiích hrají jen ty jejich nejznámější a nejslavnější skladby, až se nám to občas poněkud trochu oposlouchalo. Nevím, protože jsem zrovna nedávno ladil rádio a v jakémsi pořadu Českého rozhlasu, kde se hrálo na přání jsem dvakrát narazil na něco, co zase až tak často možná v médiích není a bylo to pohlazení. ABBA se pochopitelně také vyvíjela a měnila v průběhu času svůj repertoár. Osobně si myslím, že se mediálně často pozapomínalo na ty skladby, kde ještě v počátku prakticky zpívala celá čtveřice a hrají se převážně ty, kdy ABBA byl již celosvětový pojem a pěvecký part se stal téměř vyloženou dámskou parketou.
ABBA také byla dlouhou dobu hudební kulisou v mělnickém kině Oko, před začátkem filmového týdeníku v 80. letech. Za zvuku jejich písní jsme usedali do sedadel a ohlíželi se, zda někde nespatříme sedět někoho známého. Dnes si díky internetu může každý vyhledat celou jejich diskografii a díky youtube pustit skladbičku, jaká vám jen přijde na mysl. Prakticky nic z toho není vaše a můžete to užít jen pro vlastní potěšení a vědomost. Já si však kdysi ještě před internetem z nějakého časopisu tu jejich diskografii napsal do sešitu, a tak mě tak napadlo, že bychom si do tohoto článku mohli dát něco ze začátků ABBY, když už ji věnuji celý dnešní aktuální článek.
Dnešní mládež by se asi divila, ale bylo tu i období, kdy si lidé vzájemně půjčovali audiokazety, kupovali hudební časopisy i v zemích spřátelených socialistických států východního bloku a někdy došlo i na sběratelskou činnost fotografií. Srovnejte to s dneškem, kdy si můžete každou hudební hvězdu na fotografii stáhnout z internetu stejně tak, jako libovolnou písničku legálně pro svoji potřebu a hned v podobě videa, či živého koncertu.
Ring ring (1973)
1) Ring ring
2) Another town, another train
3) Disillusion
4) People need love
5) I saw it in the mirror
6) Nina, pretty ballerina
7) Love isn't easy
8) Me and Bobby and Bobby's brother
9) He is your brother
10) She's my kind of girl
11) I am just a girl
12) Rock'n roll band
Waterloo ( 1974)
1) Waterloo
2) Sitting in the palmthree
3) King kong song
4) Hasta Maňana
5) My mama sayd
6) Dance
7) Honey honey
8) What about livingstone
9) Watch out
10) Gonna sing your my lovesongs
11) Suzy- Hang Around
https://www.youtube.com/watch?v=AHY6jJbq9iA&list=PLeFSczB_q_3Y1ZGX5XliiDqpEKD80JF9J&index=1
To tedy byla prvá dvě alba, která předcházela ještě úspěšnějším albům s názvy ABBA ( 1975) a Arrival ( 1976). ABBA měla málokdy nějakou slabší píseň, která by se moc nelíbila a každá měla něco do sebe.
Pohodový srpnový víkend !
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 14, 2024
21:56
Mám opravdu nyní nějak málo času a přitom je na čase mnohdy o něčem informovat v čas. Podívejte se aspoň na plakáty a buďte v obraze. Ostatně, dnes se na těch fb také nejčastěji dozvíte to, co se šíří pomocí nějakého plakátu.
Ještě vás pořád baví každou chvíli startovat auto, jet někam k supermarketu, opatrně parkovat, dávat pozor na lidi, hledat po regálech a nakonec se mnohdy i obsluhovat ?
Nebo se raději necháte kvalitně obsloužit, uspoříte spoustu času, který lze užít jinak a nemáte zbytečné starosti a problémy ?
Mnozí jsme si již zvykli, že nám zboží chodí často přes různé zásilkové služby i venkovní boxy, tak proč ze sebe nechat dělat šašky v nákupních centrech ?
Po Košíku a Rohlíku, kteří rozjeli svoji dodavatelskou činnost již v době covidu-19 tu máme i další rozvoz. Tentokrát je to Billa. Osobně se domnívám, že jde o kroky správným směrem, které jsou hodné 21. století. Jaképak rozčilování nad tím, jestli jsou v centru města nějaké důležité prodejny, nebo nad tím, že vás nějaká prodavačka nahání k samoobslužné kase a sama bude jen radit, nebo dohlížet. Nechť si to každý přebere.
https://shop.billa.cz/doprava
Pohodový zbytek týdne.
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 11, 2024
20:24
Byli jste na vojně ? Ano ? Tak si možná ještě pamatujete na úvodní část z ranního nástupu pluku, kdy zazněly u každé roty slova velitele : ,, Pozor ! Politická aktualita." .....
Martin Klihavec se stal místostarostou města Mělníka.
Možná jste to někteří přehlédli podobně tak, jako já, ale určitě bylo zajímavé si najít v novinách některé související články. Ten nejnovější startovní je tady níže a najdete v něm i odkazy na související články.
https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/mistostarosta-klihavec-na-kritiku-reagovat-nebudu-chci-byt-prospesny-mestu-20240.html?fbclid=IwY2xjawEluzVleHRuA2FlbQIxMQABHbxCA_5eVOkCntBH_CtUM9P3QE6fUiuKP
Jaké jsou první reakce, které Soutok zaznamenal ? Zatím plné očekávání, ale vesměs pozitivní, protože Martin není ten politik, od kterého se jenom něco očekává, ale již ukázal, co dokáže.
Jenom několik drobností namátkou :
https://soutok.blogspot.com/2018/05/strakovy-sklepy-navstivilo-v-sobotu.html
https://soutok.blogspot.com/2018/12/spolecnost-tereos-ttd-vyrobila-na-prani.html
Vystřihovánky dominant města, nebo těch několik knih o městě dnes nechám být.
Když jsem před mnoha lety napsal jako základ několik básní do společné sbírky Pegasu jménem Mělník veršem i obrazem, tak jsem doufal, že se něco z toho třeba splní. Splnilo se. Jezdí nám tu po Labi výletní lodi a jedna je i domácí. Můžeme se dnes dívat dokonce po mnoha desetiletích i z chrámové věže, domy dostaly nový kabát, město přeci jen zkrásnělo, byť rezervy jsou. Jen to podzemí mi pořád připadá tak, jako neúplná neuzavřená kapitola, kterou lze ještě hodně vylepšit a prakticky v každém článku o MOOS a speciálně otevřeném privátním objektu středověkého sklepa jsem to dával v článcích Soutoku najevo, přičemž jsem pojímal podezření, že třeba město nemá pro majitele těchto sklepů atraktivní nabídku a motivaci ke spolupráci. Nebo má jiné zájmy a situaci považuje za dostačující.
Na Mělníku je toho po mnoha letech k řešení stále moc a ozývá se mnohdy i kritika občanů, že by se některé zájmy měly ubírat jinam. Uvidíme, kam se tedy věci budou ubírat, když se dostává do vyšších pater regionální politiky člověk, který v žádném případě nemá o nápady nouzi. Martine, gratulace !
Ani Soutok se v některých případech ne zrovna nějak rád vzdává. Jak jistě víte, tak asi rok po mé návštěvě Nordkapu České republiky v roce 2012 tam došlo k významným změnám, kdy se do oblasti dostaly dokonce turistické značky Kčt a i toto místo získalo důstojný monument, jaký zdobí zbylá tři místa nejvzdálenějších bodů České republiky.
Soutok se k Nordkapu vypravil před 14 dny, ale jeho cestu ukončil strom na koleji vedoucí do městečka Sebnitz. Bylo jen otázkou času, kdy zatnu zuby nad sobotním brzkým vstáváním, když zrovna z povinnosti nemusím. V sobotu 10. srpna tedy přišel onen významný okamžik. Vlak odjíždí v 6.52 z mělnického nádraží, celodenní jízdenka DÚK stojí krásných 170 Kč a hned na počátku na mě čekalo velmi milé překvapení.
Tudy přejíždí v katastru Děčína nákladní vlaky z Německa na náš břeh Labe ( 073, 072, 231)
Až do Děčína ( přesedání v UL - západ) se mnou jelo neplánovaně několik mých známých. Výhodná jízdenka sousedního kraje, která platí již z Mělníka prostě některé lidi táhne. V Děčíně došlo k zájmovému rozdělení. Někdo jel do Krásné Lípy, někdo na Děčínský Sněžník a já směr linkou U 28 přes Německo do Šluknovského výběžku. Náš vlak byl přeplněný, ale pak se ukázalo, že plno seniorů ve věku cca 70+ špatně odhadlo situaci. Z Děčína totiž jedou skoro ve stejnou dobu někdy i dva naprosto stejné vlaky a oba do města Rumburk. Při troše nepozornosti a nesledování průjezdných stanic není problém, se do blízkého odjezdového stání zamotat.
Musíte si hlídat také někdy i číslo koleje, případně směry sever a jih. Můžete si myslet co chcete, a třeba i to že se lidský věk prodlužuje, jak do nás hustí neustále média, ale osobně si myslím, že ti nejzdravější lidé jsou právě turisticky založení senioři, kteří jsou v penzi už aspoň 15 let a důvody jsou zřejmé. Takže se asi 40 - 50 lidí zvedlo a než se náš vlak rozjel, tak došlo k hlášení, kterému později příchozí cestující nerozuměli : ,, Tento vlak skutečně nejede do Krásné Lípy :-)"
Bad Schandau.
říčka Sebnitz.
Cesta byla fantastická. Parádní viditelnost, pohoda i chuť občas něco vyfotit z okna. Vláček jede z Bad Schandau do Sebnitz takovým krásným hlubokým údolím s mnoha tunely podle stejnojmenné říčky, která pramení u nás pod názvem Vilémovský potok. Brzy jsme projeli místem, kde končil můj poslední výlet a ukázalo se, že tu popadalo obrovské množství stromů. Horní Poustevna mě přivítala v 9.45 hodin a bylo to úžasné.
Vystoupil jsem sám, vláček se vzdálil a přivítala mě jen zřejmě psíkem strážená uzavřená nádražní budova. Tady fakt nic nebylo. Na jedné straně za kolejí křoví a pěkný rybníček. Na druhé hned za budovou sotva patrná cesta a u ní strom s turistickou směrovkou. Zapomenutá panenská krajina. Občas se někde pásly krávy a jinde jsem zase obdivoval chalupy, které připomínaly cosi od těch na Kokořínsku, až po ty v Jizerských horách.
Časy v mapách jsou naštěstí nadhodnocené, a tak už v 10.35 jsem opouštěl obec Lobendavu, kam bych přijel autobusem nejdříve z Velkého Šenova až v 10.49. Že to je jen 14 minut ? Musíte na autobus čekat, nic jste prakticky neprošli, může mít zpoždění a každá minuta je dobrá. Asi bych to zvážil, kdyby linka jezdila i v sobotu až do obce Severní. Po čase dojdete k místu, kde ze zelené značky odbočuje žlutá, která vás podle Lučního potoka dopraví na hranici a přijdete k nejsevernějšímu bodu z druhé strany, než jsem přišel před 12 lety.
Tady mi dělal společnost mladý student z Teplicka, který se zabýval programováním a měl před sebou bakalářskou práci. Prostě měl již rychlejší krok i méně kilometrů za sebou. Jsem na mladé lidi zvyklý a člověk se v této pro nás starší občany někdy až bláznivé době může leckdy dozvědět přínosné věci a rozšířit si obzory poznání. Došli jsme tak společně až k hlavnímu cíli cesty, a pak po několika soukromých fotografiích mi přišla určitá práce pro média.
Samozřejmě tu mám již videa z tohoto úžasného místa :
https://www.youtube.com/watch?v=c0sZXdTC4_k
https://www.youtube.com/watch?v=gbMs2Ps3GUg
Byla tu taková dvojice s psíkem, který vše odběhal, až mi ho bylo líto. Vyprávěl jsem jim o paní, která svého psíka občas nosila v tašce, aby si odpočinul. Nevěřil bych, co tento rozhovor později způsobí. Asi ve 12.45 hodin jsem tato krásná místa opouštěl a bylo mi jasné, že autobus z Lobendavy ve 13.09 už nestihnu a další jede až v 15.09. Ten první jsem ani neměl stíhat a na ten druhý jsem neměl čekat. Měl jsem jít pěšky dále po silnici do Lipové, kde mají IC i s vizitkou Nordkapu.
Do Lobendavy jsem tedy došel ve 13.30 hodin a ani jsem neměl z budoucí části pochodu nějak velkou radost. Pak tu najednou zastavilo auto s těmi lidmi s psíkem a dvojice z Liberce mi nabídla, že mě mohou kus cesty svézt. Neuvěřitelné ! Nejsem ani mladý stopař, ani hezká mladá slečna, ani nestopuji. Nu, nabídky jsem rád využil, a když jsem jim řekl o info centru v Lipové, kde je k dostání vizitka Nordkapu do turistického deníku, který mimochodem sídlí v Liberci, tak tam šli se mnou.
IC tu sídlí v útulné horské chaloupce, kde vám dají ke stolečku i občerstvení a opět se na vás usmívá příjemná slečna. Kolega z Liberce pak začal razítkovat papír, neboť deník nechal doma a říkal, že si to vše pak do deníku nalepí. Po něm jsem začal razítkovat již do deníku já, když se cosi stalo. ,, Pane, nechcete s námi opravdu už jet tedy do toho Šluknova ? Já tam tudy stejně jedu." A tak jo. Vůbec by mě nenapadlo, že budu ve 14 hodin ve Šluknově. Při výstupu jsem se ještě dozvěděl, že manželé mají pocit z dobrého skutku a ani já bych zase neměl dobrý pocit, kdybych se nechal jenom tak zdarma odvézt. Zřejmě spokojenost na obou stranách.
Tady žila taková myšlenka, že bych se mohl po mnoha letech podívat do bývalého Fukova. Tam kdysi bylo až do roku 1960 takové severní městečko obklopené ze tří stran Německem, které má další zajímavosti. Prochází tam tkzv. penážní trať Deutsche Bahn, což znamená, že našim územím jen projede bez zastavení. Také tu v délce asi 400 metrů teče vyloženě českým územím německá národní řeka Spréva. Ta pak ještě kilometr tvoří hranici.
První cesta však vedla do místního zámku, kde sídlí zdejší IC. Po nákupu vizitek jsem chtěl deník také zde orazítkovat a zjistil jsem, že ho nemám. Hned mi svitlo. Je v Lipové. Pán v IC už hledá číslo telefonu a paní vytáčí. Nejprve se ozve starosta Lipové, protože se vloudila nějaká úřední chyba a mladík se rozesmál. Naštěstí se za chvíli zadaří a přichází dobrá zpráva. Stojím na zastávce a mám štěstí, že linka číslo 410 z Varnsdorfu do Lobendavy, která tu projíždí Rumburk i Jiříkov za 8 minut jede. Takt jsou tu v sobotu dvě hodiny a do Dolní Poustevny to z Lobendavy nejezdí o víkendu vůbec !
Už ve 14.47 jsem opět zpět v Lipové, kde mi slečna podává deník, a protože mi to jede zpět v 15.15, tak ještě chvíli vyprávím pro pobavení svá poslední cestovní dobrodružství. Mají tu v obci také knižní budku v autobusové zastávce a stejná je i v Severní, kde nápis hrdě hlásá, že je to nejsevernější knižní budka v ČR. Autobusem na celodenní jízdenku jedu zcela bez starostí jen do Velkého Šenova, kde mám půl hodiny do odjezdu vlaku do Děčína.
Cyklopřejezd do Saska. Také tady potkávám minulost. V roce 2012 jsem tudy na kole jel do Budyšína.
Tato chalupa v Severní byla v propagačních materiálech ze 70. let považována za nejsevernější stavení. Paní poukazovala ještě na jakýsi severnější statek.
Po Němcích tu zůstal duch v podobě častých a krásných sakrálních památek. Vandalismus asi zůstal daleko odtud.
Šluknov. Dominantní stavba náměstí.
V zámku sídlí IC
Byl jsem účastníkem svatby.
IC v Lipové. Tady bydlel asi 60 minut můj turistický deník.
Knihobudka v Lipové. Zastávka autobusů.
Velký Šenov znak.
Německé provedení na trati U 28. Hlásí se i to, na kterou stranu se má vystoupit.
Centrum městečka Sebnitz z viaduktu je vždy parádní.
To byl důvod, proč jsem před 14 dny dále nedojel.
Zajímavé je to relativně až v Bad Schandau. Tam totiž přisedá trojice slušných osmahlých studentů. Dlouho se věnuji jen focení, ale před cílovou stanicí mi to nedá a ptám se německy, zda jedou do Prahy. Ukazují, že mi vůbec nerozumí a rozjasní se jim tváře, když se ptám, zda mluví anglicky. Za chvíli už zjišťuji, že mám před sebou kluky z italského Milána a brzy mi ukazují v mapě jejich Tour de Europe. Vede z Milána podle Rýna do Nizozemí, pak na Berlín, do Prahy, Vídeň a domů.
Potřeboval bych asi více času, abych si vzpomněl na různé italské zpěváky, nebo i začal se dvěma tamními známými fotbalovými kluby, ale tady už se projevuje především věková bariéra. Tito mladíci už uznávají jinou hudbu a možná i zájmy. Snažím se vysvětlit, že jedině v budově zjistí, odkud rychlík na Prahu pojede. Náš vlak přijede na stejnou kolej, jako stojí ten do Kadaně, a tak mám po starostech.
V 17.30 odjíždí můj vlak z Děčína a v 18 hodin se blížíme na západní nádraží. Už vidím vlak s lokomotivou natočenou k Labi a ženu se do něj. První dveře nejdou otevřít, druhé ano, ale to již volá přes půl nádraží jistá zaměstnankyně : ,, Tam ne !" Zjišťuji, že náš vlak je v zákrytu. Později se ptám jedné paní, která vystoupí v Litoměřicích : ,, Také jste se spletla ?" - ,, Ne, to vždy jezdí ze čtvrté, nebo z páté koleje :-)" Inu, praxe častých cestujících je výhodou a ne vždy se vyplatí být prvním v davu.
Ještě štěstí, že jsem to stihl nastoupit do správného vlaku. To by se mi nelíbilo přijet domů místo v 19.03 až ve 21.03. Ani jsem nepočítal, kolik jsem toho vlastně ušel, ale cíl byl splněný a mám ty naše čtyři hlavní body republiky této zájmové kategorie během dvou let splněny. Nechť vám jsou třeba motivací na cesty, byť jenom v Čechách je k navštěvování plno krásných míst a mnohdy svým způsobem atraktivnějších.
A tak se vrátil další cestovatel po Karlu Hynku Máchovi a Stanko Vrázovi domů :-)). Pohodový zbytek víkendu a opatrně do dalšího pracovního týdne, neb chvilková unáhlenost kdekoliv je někdy aspoň jen nepříjemný malér.
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 4, 2024
15:42
Už když jsem navštívil loni v září na pouť sv. Václava Starou Boleslav i Brandýs nad Labem a objevil tam místo, kde by se asi docela hezky posedělo při zlatavém moku, tak mě napadlo, že už je konečně možná ten pravý čas prozkoumat tolik cyklisty diskutovanou převážně cyklostezku mezi Mělníkem a Brandýsem nad Labem.
Že se divíte, jak jsem to při tom putování vlaky do vzdálených míst vůbec stihnul ? Tak vás poopravím. Ne, nestihl a nejspíše by to byla otázka některé klasické volné soboty. Byl jsem ale tentokrát požádaný, zda bych třeba nezauvažoval ještě o nějakém tom dni volna, což se rozhodně nestává každý den. To je pak každý naplánovaný nápad dobrý.
Vydal jsem se tedy minulou středu ve velkém očekávání na svůj třetí cyklovýlet roku 2024. Ten první vedl klasicky podle Vltavy do obce Dušníky nad Vltavou, na ten druhý do Moravské Amazonie jsem si půjčil v břeclavském nádraží jízdní kolo a nyní jsem tedy vycestoval opět na své historicky poslední trekingové Esce vyrobené v Chebu.
Jenže, jak člověk nemá důvod a ani už tolik sil, jako za mlada po práci ještě někam jet, tak ani ta údržba není valná a rovných 30 let starý plášť zadního kola hned pod cukrovarem moji jízdu ukončil :-))))Ale, tak problémy jsou od toho, abychom je řešili a nedělali radost lidem, kteří nám nepřejí. Kdybych to bral jinak, tak už dávno Soutok nepsal, někomu snad i udělal radost a myslím, že i tu webovou adresu s krásným jednoduchým slovem Soutok by tady v Mělníku leckdo bral, protože jsem toho občas i svědkem. Když už Soutok, tak cokoliv, ale hlavně nepřipomínat tento svobodný web.
Musel jsem tedy chtě nechtě odpoledne sehnat věci a dát kolo trošku do kupy, jak se říká. Stejně by člověku nic jiného nezbývalo, pokud na něm chce ještě jezdit a vzdávání se není zrovna moje hobby. Na druhý den jsem tedy vyrazil znovu a neměl jsem moc radost ze ztráty dne volna, ale ne pokaždé je posvícení a údržbě se čas musí věnovat v mnoha oborech.
Pod cukrovarem jsem projel zvlášť opatrně, se zrakem sklopeným k asfaltu, a jak můžete vidět, tak již za Mělníkem jsem měl při cestě milé zpestření v podobě výletní plavby domácí lodi Fidélio, kterou provázela ještě nějaká soukromá plavidla. Konečně, pokud se o to někdo zajímá, tak zjistí, že tu máme i půjčovnu malých plavidel. Tak to tu aspoň kdysi psal Roman Rak před mnoha lety v jednom svém seriálu a já nyní tu reklamu na nějaké lodi viděl.
Z Kel vede do Kelských Větrušic přes louku stále nesmyslná úvozová cesta, ale ono je to těžké. Pokud bych měl tu možnost rozhodovat o vedení Labské cyklotrasy já, tak bych ji vedl ke komorám v Obříství, které obchází a pod Štěpánským mostem na stávající cyklotrasu. Důvodů je několik.
Ten první je už při samotném křížení Labské cyklotrasy se státní silnicí číslo 9 z Prahy do Mělníka. To úplně vidíte tu neochotu prakticky zastavit celou kolonu aut a čekat, až cyklisté po přechodu převedou svá kola na druhou stranu. Já se těm řidičům nedivím. Každé zastavení se svým způsobem obáváte, že nějaký nepozorný jouda vás zezadu nabourá. A že tu máme dost případů, kdy někdo telefonuje, poslouchá nahlas hudbu a klidně smete i skupinu chodců na přechodu. Někdo vám tu přednost dá a jiný prostě ne. Chce to velkou předvídavost i opatrnost.
Ve Větrušicích se nyní pracuje na celé vozovce do Tuhaně, a tak musíte prakticky aspoň v pracovní době zajet do nejbližší souběžné ulice směrem k Mělníku a projít úzkými pěšinkami mezi mnoha ploty, až se vám opět podaří na konci obce, se dostat zpět na silnici vedoucí do Tuhaně. Velmi se mi dnes líbí, jak mají různé obce kromě cedulí s názvem obce ještě doplňkové tabule s právně uznanými erby. To mnohdy neodolám, abych nezastavil a erb nevyfotil.
Mezi obcí Tuhaň a řekou Labe vás možná zaskočí, že se pohybujete v PR Úpor - Černínovsko . Je to tak. Také pojedete přes stavidlo na takzvané Tuhaňské svodnici, která má svůj pramen někde u obce Červená Píska, obkrouží samotnou Tuhaň, souběžně s Labem dojde do Kel, aby se vzdálila do Kelských Vinic a do samotného Labe vteče až v Rousovicích, kde ústí do takzvaného Staráku.
Následující obrázky vám představují krajinu od Tuhaně k řece Labi.
V místech, kde již vidíte neratovickou gigantickou chemičku opět začíná asfaltka a tentokrát ta nejnovější, která bude mít od obce Kozly do Kostelce nad Labem pokračování. Tady si to již užívají i zdejší nejen neratovičtí in-line bruslaři.
Labe tu má několik menších přítoků, z nichž nejvěhlasnější je Košátecký potok. Ten však není v závěrečné fázi mezi poli tak malebný, a tak jsem vložil foto jiné zdejší svodnice.
Když vidím zdejší železniční most, tak mě jen napadne, že už jsem se přes něj vlakem také něco najezdil. Ten tu bohužel přejel ve chvíli, když jsem most podjel a telefon jsem neměl ještě připravený.
Také Neratovice tu mají svoji labskou písčitou pláž.
U komory Lobkovice vás trasa při jejím objíždění zavede na skok do Mlékojed. To je jinak taková pěkná poměrně rozlehlá rekreační obec obtékaná z části nejen řekou Labe, ale jak můžete vidět v mapě, tak tu mají kromě rozlehlé tůně také vodní rekreační plochu s několika plážemi a již lehce známým Kemp Beach parkem Mlékojedy.
Tady poblíž obce Kozly zatím asfaltová cyklostezka končí, ale jednou snad povede až do Kostelce nad Labem. Když vezmu v úvahu, jak rychle se budují u nás nejen silnice a dálnice třeba oproti často zmiňovanému Polsku, tak si nemohu být ani trochu jistý tím, že se toho třeba dožiji.
Obec Kozly pro mě není tak úplně neznámá. Svého času jsem tu měl nějakou práci na telefonních budkách. Dnes jde vlastně o úplně zapomenutou lidskou aktivitu. Na tuto restauraci si snad ani nějak nevzpomínám. Vyfotil jsem tu také jeden pomník, který jsem si pamatoval ze starých časů, ale nechci sem dávat každé foto.
Z Kozlů vás vedou objížďkou po takové okresní silnici, ale klid nečekejte ani tam. V místě, kde se říká Na Kopě je ta situace ještě horší. Tady jsem kolo raději vedl a sledoval auta mířící ze předu ke mně. Nemohl jsem vynechat místní pláž i komoru, která se nejlépe fotí z mostu. Samotné město Kostelec nad Labem prakticky objedete jeho okrajovou částí ležící několik set metrů od řeky.
Ve chvíli, kdy už jsem byl v závěrečné části na té nejstarší asfaltce, tak už to byla radost. Krásná příroda rovinaté střední části Polabí, určitý klid i romantika a projetí místem, kde kdysi stávaly u obce Záryby nějaké vodohospodářské objekty, kde jsem tedy tentokrát stopu své práce najít nemohl. Na asfalt cyklotrasy už tu takový příjemný pohled není, protože je prakticky samá boule, což mají po letech na svědomí rostoucí kořeny stromů, ale příroda je přímo uklidňující.
Není to nádhera ? Přitom jenom takový obyčejný pohled na topoly a lekníny. Každé místo nejen v této krásné republice má s určitou nadsázkou nějaký ten svůj půvab.
Čím blíže k cíli plánované cesty, nebo spíše k poločasu, tím přibývala zase úplně jiná oddychová posezení, než bývají u nás.
Jak jen se blíží Brandýs nad Labem, tak už se objevují různá posezení u řeky, byť i z důvodu nějaké dovolené třeba zrovna zavřená.
Populární je tu tato pláž na okraji města, kde nechybí stánky se zmrzlinou, dětská hřiště i různé nápoje. Tachometr ukazuje pomalu 30 dosažených kilometrů, což je asi o 6 -8 méně, než když jedete divočejším Kokořínskem k Máchovu jezeru, ale je to cesta zase někam jinam do jiného okresu.
Je neskutečné, jaká dálka je to třeba ještě do Nymburku. Pardon páni cyklisté. To víte, to už je věk a chybějící tréninky. Ale, takové zapůjčení kola na nádraží v Nymburce, nebo v Poděbradech s odevzdáním na Mělníku, to by také nebyla třeba špatná vize, co říkáte ? Je to pakatel a Author není vůbec špatné kolo. Prohlédněte si most, který bývá 28. září vždy dopravě uzavřený a kde jsem loni potkal jednoho významného politika.
Teď už se dívám konečně tam, kde chci posedět. Ano, tam pod tím slunečníkem, nebo i pod jiným, kde budu mít kolo na očích a budu se dívat přes řeku při zlatavém moku na zdejší zámek. Ještě večer se psalo na internetu, že má být otevřeno. To je dnes věc ten internet, co ? Ještě se tu vymotat vzhůru na most a jsme tam. Následující fotky komentovat nebudu. Podívejte se v roletě na 28, září 2023, kde popisuji ve třech dílech návštěvu Staré Boleslavi i Brandýsa nad Labem.
Tak co, myslíte si, že to jsou ty vysněné slunečníky ? Ani náhodou. V životě je obvykle převážná část věcí zcela jinak, než si představujeme. Samozřejmě, že si vyhlédnutá restaurace přidělala na vrata dvora cedulku, kde píše, že ve vybraných zmíněných dnech zde budou probíhat nějaké práce, a tak se hostům omlouvají.
Naštěstí je tu na pobřeží Labe hned u mostu ještě jedna, a tak ač bez výhledu, tak mi to přijde jako nejefektivnější zastávka. Překvapuje mě vůbec celé prostředí i fakt, že tu nikde nikdo není, ale že je to trochu zvláštní podnik jsem poznal zvenčí již několikrát.
Čepují tu až neuvěřitelně poměrně vzácnou značku z daleké Poličky. Pivo je ale výborné.
Interiéry jsou poněkud zahaleny tmou a i obsluha budí dojem kontaktu s Asiaty. Nevím čím to je, ale cosi mi říkalo, že ten rozesmátý číšník by mohl být z Indie a v záloze jsem typoval i jiné blízké státy, ale k mému dotazu, když mi nesl pivo do zahrádky, tak dělal, že mi nerozumí. Byli ale oba moc fajn a já doma později zjistil, že se opravdu jedná o místní indickou restaurací s indickou obsluhou.
Pokud vám přijde divné, že tam zrovna nebyl žádný jiný host a myslíte si, že za to třeba může i sousední dost hlučná silnice, tak si klikněte do mapy, dejte si recenze a objevíte převážně jen samou chválu, řeči o zaplněné restauraci a mnohdy i pochvalu na indická jídla, kvůli kterým sem návštěvníci chodí. Mně osobně se prostě na cestách líbí restaurace s výhledem na nějakou vodní hladinu, nebo aspoň oddělené zahrádky od toho veškerého venkovního ruchu z ulic. Takovou jednu jsme měli i u nás, kde byla ze dvora, či zahrady vidět Pražská brána z boku.
A je čas se vydat zase zpět. Cesta téměř stejná, ale přeci jen je vše zase poněkud jiné. Člověk se zase přibližuje k domovu a už ví, že zpátky pojede rozhodně jinak.
Obrázky z Kostelce nad Labem.
Tentokrát už jsem od mostu dále po silnici z Kostelce nejel, ale střihl jsem to ihned za mostem vlevo do jakési chatové kolonie. Přesně po původní značce. Místní rybáři mi řekli, že je to všechno jen takový povyk, ale zatím není ani navezena na úseku budovatelská technika. Prostě je úsek jen oficiálně uzavřený, ale po úvozovce normálně s opatrností průjezdný.
Později mě předjela banda asi 20 lidí na horských kolech a dalo se to jet. Ukázalo se, že i tady, kde by lidé nečekali turisticky nic zvláštního, tak i tady jsou dnes naučné stezky. Ty už dnes chybí snad jen málokde.
Zámeček v Lobkovicích. Tady to odpoledne na řece i u ní všude žilo.
Mimochodem, tady si ti to na in-line bruslích z Kozlů až na konec asfaltu u Tuhaně drandila mladá bruslařka tak, že díky zastávkám na focení i určitému protivětru jsem ji ani nepředjel.
Myslím, že toto je ten Košátecký potok nedaleko ústí. Co dodat ? Jsem samozřejmě rád, že to mám pro letošek splněno a už mám také určitý přehled, jak to tam tedy na této cestě vypadá. Přeci jen člověk u nás ve městě s těmi cyklisty občas hovoří, a tak ani z tohoto důvodu není na škodu mít čerstvé informace. Navíc vás to těší samotné, že to máte někde prozkoumané.
Poslední dva snímky snad ani nemusím představovat, protože to už je opravdu prakticky domov. Naposledy jsme tu byli obrázky v březnu, když jsem šel ten svůj oblíbený soukromý pochod ,, Po stopách vladyky Beše" , který dal dle pověsti budovat na vršku mělnického kopce k roku 756 pro svoji družinu hradiště, jak prý uvádí letopisec Václav Hájek z Libočan.
Než se dnes rozloučíme, tak mám vlastně pro vás ještě takový dárek. Cyklistika je lidmi chápána různě. Někdo honí čas, kilometry, hlavu zamířenou na silnici a je na sebe pyšný, když vyjede nějaký krpál. Mám to jinak, konečně v mém věku je zdraví a spokojenost už přednější. Pokud to máte podobně, tak si užijte část nenásilné projížďky pod našim městem a po ní zase trošku romantiky z blízkosti Brandýsa nad Labem.
https://www.youtube.com/watch?v=be4Ckv-5X9w
Pohodový vstup do dalšího týdne !
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Srpen 3, 2024
18:55
Přátelé, možná někdo namítne, že je to jeden cestovatelský článek za druhým a přitom tu máme plno zajímavého dění, nové akce, novou knihu i řadu zajímavých věcí.
Ano, to všechno máme a záleží na našich zájmech i možnostech. Já tu nedávno přišel s příběhy, které jsou důkazem toho, že ne vše musí v životě vždy vycházet a občas je třeba těm překvapením nějak čelit. Nenechal jsem si ty příběhy pro sebe a opět jsem slyšel tu roztomilou narážku, že bych prý měl napsat knihu zážitků. Jeden člověk mi dokonce odpověděl : ,, No vidíš, a proto nejezdím vlaky, ale autem :-)."
Dobrá, tak jezdí autem a celá řada dalších lidí začíná svůj den tím, že se jdou projít se svými psíky po okolí svého nejužšího, případně lehce vzdáleného bydliště, aby pak mohli i tvrdit, že oni přeci ten pohyb mají. Ale, tak každému podle jeho zájmů i představ.
Poslední dobou jsem však četl již několik článků, kde lékaři doporučují zejména stárnoucím občanům takové aktivity, aby byli nuceni nad něčím přemýšlet, něco řešit a uvádí to i jako jakousi obranu proti hrozící postupující demenci, na kterou léky prakticky nejsou. Všeobecně platí, že lidé, kteří musí nad něčím přemýšlet a něco řešit jsou duševně na lepší zdravotní úrovni, než ti, kteří konají stále dokola prakticky stejné činnosti, pohybují se po známých místech, nepotřebují nic řešit, nějak namáhat své myšlení a zdánlivě se cítí v poklidu a v pohodě, byť někdy přiznávají určitý stereotyp a nudu.
Jak se kam dostanu? Kde musím přestoupit ? Jak být opatrný, abych si neudělal úraz ? Co bych měl vidět ? Prostě už něco řešíte a musíte to mimo domov řešit.
Soutok to tady píše už od roku 2011, že cestování je zdravá věc, ač nám někdy přináší komplikace, které je třeba nějak řešit. Auto vám ty komplikace může sice někdy za nějakou cenu určitého soustředění na provoz ulehčit, pokud nedojde k poruše, či jiným nepříjemnostem, ale zase se připravíte o různé zážitky.
To by tedy stačilo. Když už nic, tak stále máme prázdniny, nejsme děti, které je celé proleží u vody a výlety jsou takovým silným zážitkem i motivací do budoucnosti, že už jen jejich připomenutí při psaní samotnému autorovi jenom prospívá.
Můj poslední výlet hlavní dovolené jsem vedl do oblíbeného Znojma. Tentokrát jsem chtěl projít nějaký okruh v okolí tohoto vzdáleného města, které má jisté věci společné právě s rodným a domácím Mělníkem. Vždyť i tady je teplo, tady jsou také vinice, také příroda v okolí, také rozhledy a i zde jsou pod zemí sklepy.
Když ráno vyjedete v 5.40 hodin směrem na Kolín a neděláte vědu z toho, že je třeba 4x přesednout, tak vás už v 10.20 hodin těší, že vystupujete na druhé straně republiky do krásného historického města. s pěkným okolím.
Opravdu není třeba dělat z přesedání nějakou vědu, byť to navazuje často tak, že má cestující strach, že přestoupit nestihne a vlak mu ujede. Pro vaši představu zde uvádím situaci jednotlivých přestupů, ač jsou plánky všech nádraží na netu. Jo, internet, to je věc, když není člověk líný .
V Kolíně přijedete na páté nástupiště ( nejdále od hlavní budovy) a sestoupíte do podchodu. Sledujete odjezdové cedule. Myslím, že třetí nástupiště je pro Ostravu a druhé pro Havlíčkův Brod a Brno. Na oba směry je ráno obvykle dost času. V Havlíčkově Brodě je situace ještě lepší. Také jdete do tunelu, ale spěšný vlak Renesance nijak s odjezdem nepospíchá a je u sousedního výstupu.
Jihlavu a Okříšky netřeba řešit vůbec. To jsou nádraží bez podchodů, které velmi připomínají naše a Všetaty.
Ve Znojmě vedla má první cesta k tomu nejlepšímu. Od pivovaru a pivovarské restaurace vede nejen cesta na vyhlídku, která zde má trošku jiné kouzlo, než ta naše, ale také tady začínají všechny zdejší turistické značky podobně tak, jako u našeho zámku. Jako kdybych byl doma :-).
Mělník těch úzkých uliček moc nemá, ale tady jich z centra města k řece Dyji vede dost a nabízejí plno odboček na různá výhledová místa.
Cestu vinicemi tu vylepšili nejen místem připomínajícím biblickou Golgotu, které tu stojí už léta, ale i těmito tabulemi, které návštěvníkovi vysvětlují, na jakou že révu se dívá.
Pod tímto komínem si již můžete připadat podobně, jako u nás v Rybářích a různé postavičky svědčí o tom, že tu je něco vyjímečného.
Místní muzeum motorismu jsem ještě nenavštívil, ale artefakty v okolí musí nutně vzbudit zájem místo snad někdy navštívit.
Labe to není. Spíše mi to trochu připomnělo loňský výlet do Tábora, kde teče vodácká Lužnice. Průvodci k ní zvou, ale tady to minimálně zatím prozkoumané nemám.
Cesta na Kraví horu je nekonečná, a tak je docela příjemné projít kolem takového zvláštního místa s milou zvířenou.
Na Kraví horu jsem přišel po slušném sportovním výkonu někdy ve 12.40 hodin a neměl jsem ani tušení, že tu budu jen obtížně hledat místo, kde by nevadily ve výhledu na středověké město stromy. Nepochopil jsem, proč třeba zde nedošlo k nějaké dohodě, kde by byla kombinace radiokomunikací a rozhledny. Tady to opravdu mnoho nepotřebuje. Buď nějakou menší rozhlednu, nebo trochu prořezat stromy.
Červená značka vás vede ze Znojma přes Kraví horu po podobném hřebeni, jako je ten náš Turbovický hřeben až prakticky na hranici, kam je to podobně daleko, jako od nás do Všetat a Přívor. To jsou úplně úžasné podobnosti. Ještě v katastru města leží vinice, která je soukromá a v mapě ji najdete, jako Špalkova vinice.
Je tu i dřevěná Špalkova rozhledna a několik dalších milých artefaktů. Do vinice za účelem návštěvy rozhledny smíte vstoupit, ale majitel vás žádá o slušné chování a hlavně zavírejte branku.
Výhodou příznivců DX lovu je to, že když není někde daleký výhled, tak nemusí být zklamáni, neboť příjem z daného místa v pásmu FM i DAB+ není často o nic méně zajímavý.
Samozřejmě mě to táhlo dál a dál po značce i po svahu, ale stoupala teplota i únava a čas utíkal. Věděl jsem, že jsem v roce 2007 šel kolem takového místa se sochami Cyrila a Metoděje, odkud byl vynikající výhled právě na Hnanice, Šatov i rakouský Retz, ale díky svému ležérnímu přístupu jsem nevěděl, kde to bylo, ač to šlo v mapě dohledat. Raději na trase jdu, než hledám v mapě a domácí analýzu jsem snad i díky vlivu dixingu ( dálkový příjem) těžce podcenil.
Nakonec jsem jen nedaleko obce Havraníky usoudil, že dále již nepůjdu. Viditelnost moc nebyla, nebo spíše prakticky nebyla a ani jsem neměl tušení, že jsem asi 300 metrů od toho, co jsem hledal. Myslím ty sochy. Bylo již moc hodin a bylo na čase se otočit. Nebyl čas poznávat další věci. Dopadl bych nakonec asi hůře, než jsem předpokládal, ale včas mi to takříkajíc zapálilo.
Není často účelné chodit vše pěšky. Zvlášť ve všední dny mnohde každou chvíli něco jezdí, a tak jsem se dopravil z obce Popice do Znojma pohodlně autobusem a poznal tak další ne moc známé okolí. Tam jsem byl v 15.15 a mohl jsem pohodlně vyjet v 15.38 k domovu, což by v nejhorším případě zcela jistě znamenalo bezpečný příjezd domů v daném dni.
Ovšem, jak už víte, tak zatímco na vinici jsem stihl proscanovat pouze DAB+, tak pod stromy v chládku za kostelíky v centru na lavičce to mělo být FM pásmo, a pak jsem chtěl v parném dni ještě aspoň na 30 minut do zdejší pivovarské hospody, kde jsem před rokem seděl.
Rozhlas tu šel samozřejmě náš, rakouský, slovenský, občas maďarský, ale díky odrazům od vrstvy Es jsem ulovil i asi 3x turecké stanice s RDS a jedna přišla v šumu pozemní cestou z polského Kladska. Na to posezení v oblíbené restauraci už mnoho času nebylo, ale také zde jsem si našel několik důvodů k určité radosti. Opět šlo o komorní prostředí v příjemném chládku, opět dovolená, opět stejná židle na stejném místě, a jak vidíte v levé části snímku výše, tak to je asi jedna třetina přibližně stejně starého dívčího personálu, který si tu byl zřejmě brigádně přes léto trošku finančně přilepšit.
Pak už bylo cítit, že mi nejen brzy pojede vlak, ale že se také žene pořádná průtrž. Do haly jsem to stihl v pohodě. Měl jsem ještě dost času, a tak jsem si dovolil několik interních snímků zdejšího nádraží. Architektonicky vypadá budova zdařile a je na mnoha historických snímcích. Vždyť tady vstupuje naše letos v Mělníku jubilující dráha ( 150 let) na území dnešní České republiky. Ostatně, psal jsem o ni zde :
https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-rovnymi-150-lety-prijel-na.html
https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-150-lety-vstoupila-zeleznice-do.html
Na tomto snímku výše je zajímavá především restaurace v centru snímku. Ne každé nádraží v ČR má dnes restauraci. Před několika lety jsem byl v Bakově nad Jizerou na hlavním nádraží a byl to smutný pohled na nádraží, kde nejen že nebyla už útulná restaurace, ale snad tam už ani nebyla pokladna. Takových stanic dnes je mnoho a některé naopak příjemně překvapí.
Spodní snímek je výstupem k vlakům a ani tady nehledejte podchod. Jezdí se odtud jen do Okříšek, spěšně nyní občas až do Havlíčkova Brodu. Pak do Břeclavi i Mikulova a hlavně po elektrifikované trati přes vysoký viadukt nad řekou Dyjí do Šatova, Retzu a Vídně.
Jak tento výlet nakonec dopadl už víte z nedávného článku ( poslední obrázek jej připomíná). Co k tomu dodat ? Snad jen, že je to možná zbytečné pokoušet. Na druhou stranu je možné jet o něco později dvě hodiny do Břeclavi na koridor, nebo spíše doufat ještě v Jihlavě ve Flixbus, ale obě varianty jsou takové divoké, když nevyjde to, co obvykle vyjít má :-).
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červenec 28, 2024
22:00
Milí čtenáři, když je nějaké výročí, tak mě předně napadnou nějaké letopočty. Letopočty jsou zase historií. Tu mají státy, regiony, významní lidé, ale také každý z nás. Vše nějak z nějakého důvodu začíná a někam to pokračuje. Kniha je zase médium, které po vydání už nikdo nesmaže, nepřepíše fakta a nic časem nezkreslí. To u elektronických médií je choulostivou záležitostí.
Když se tedy řekne 750. výročí, pak si představím především knihu, která o tom všem píše, a která i navždy připomíná tu pěknou chvíli, kdy byla pokřtěna. Jsou sice ohňostroje i různé upomínkové předměty, ale tím zlatým hřebem výročí je kniha. Může vykládat i o historii jakéhokoliv odvětví lidské činnosti a záliby, ale v souvislosti s oslavou města si musíme prostě představit dílo, které se věnuje regionálním dějinám. S takovým dílem tedy přišli páni Martin Klihavec a Karel Lojka, který navíc přesně na den v sobotu 27. července oslavil krásné kulaté jubileum 80 let v příjemné atmosféře a krásném prostředí radničního dvora.
Když jsem posledně napsal, že nesmí pršet, tak to byla jedna z mála věcí, která mi se štěstím vyšla :-). Jen si vzpomeňme na pozdější hodiny. Já se tu dnes nebudu z časových i z jiných důvodů rozepisovat o něčem, co ti, kteří to chtěli vidět, tak to viděli. Byl jsem na akci přítomen, nafotil jsem nějaké fotografie a vždy jsem na Soutoku tvrdil, že je fajn, když je více autorů fotografií a je podle libosti co prohlížet.
Nezůstal jsem jen u fotografování, ale tentokrát jsem natočil snad vše podstatné. Byl to svým způsobem sportovní výkon, když člověk držel v jednu chvíli bez přestávky 15 minut spoušť mobilního telefonu. Tak dlouhé video mi však youtube neumožňuje, a tak bylo opět třeba si se vším celé dnešní odpoledne pohrát, až vznikly tři díly, které mají každý kolem osmi minut.
https://www.youtube.com/watch?v=R7prSlGaRis
https://www.youtube.com/watch?v=ndnLL9ZRdfk
https://www.youtube.com/watch?v=zgxzJZr4V0k
Snad jsem se do toho nezamotal, ale není moc čas si s těmi úseky hrát. Pomohlo mi to však aspoň trochu pokrotit moji dnešní ne moc dobrou náladu. Kdo četl poslední článek, tak ví, odkud že vítr vane. Prostě mě ta smůla ještě neopustila a je toho v posledních dnech nějak více. O té dnešní však níže.
Dnes ( 28..7.) jsem byl rozhodnutý, že budu realizovat jeden ze svých nápadů a po 12 letech navštívím nejsevernější bod ČR. To proto, že už jsem u všech nedávno byl, a když jsem v roce 2012 navštívil ten zmíněný za osadou Severní, tak tam ještě z Čech nevedla vůbec turistická značka a vyznačení bodu provedl jakýsi turistický oddíl ze Vsetína.
Krátce po mé návštěvě teprve dostalo místo důstojnou podobu, ale na fotkách vidíte, jak to dnes nakonec dopadlo. V 6.50 na mělnickém nádraží bylo ještě vše v nejlepší pohodě.
Pak už kolem Děčína občas pršelo a nebylo pořádně možné dělat nějaké smysluplné záběry.
V Bad Schandau se trošku počasí vylepšilo a zdálo se, že by to nemusel být špatný den.
Jenže jsme se pomalu blížili k Sebnitz, když to přišlo. V čase asi 9.35, kdy jsem měl do Horní Poustevny asi čtyři stanice, když vlak zastavil z důvodu stromu na kolejích.
Nejprve se zdálo, že snad přijedou hasiči a opravdu jsme tu půl hodiny stáli. I to byla první verze našeho průvodčího, když mě napadala nahlas různá řešení. Jenže, jsme pak propustili několik Němců, kteří šli zřejmě na bus do Sebnitz a stáhli jsme se až do Bad Schandau. Mimochodem, z naši Dolní Poustevny jezdí bus do Lobendavy jen v pracovní dny.
Ani kopec Lilienstein, který je krásnou dominantou z mostu přes Labe dnes nevypadal optimisticky.
Tady nám bylo řečeno, že máme vystoupit, je asi půl hodiny pauza, vlaky budou končit od Děčína zde a my pojedeme v 10.48 do Děčína.
Tady už to krásně navazuje a ve 13.03 jsem byl zpět v Mělníku. Zrovna tou dobou jsem měl mít asi 11 km v nohách a užívat si přírodu někde kolem našeho Nordkapu. Počasí ale také bylo dost nejisté. Napadlo mě sice, že čistě teoreticky mohu jet někam třeba při návratu do Krušných hor, ale na to vůbec nemáte náladu, když byl plán jiný. Díky tomu však dnes máte na Soutoku obrázky i odkazy ze včerejší akce na radničním dvoře.
Pohodový vstup do dalšího pracovního týdne a pokud máte dovolené, tak užívejte, ač to ne vždy vyjde podle našich přání.
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červenec 26, 2024
19:54
Milí přátelé, již od roku 2014 vám na webu Soutoku přináším v červenci reportáže z jednodenních výletů na Jízdenku na léto. Také letošní rok nebyl vyjímkou, ale přeci jen se jedenáctá sezóna od těch předešlých něčím lišila. Čím ? Soutok se prvně za celou tu dobu dostal při svém dovolenkovém cestování do pořádných problémů. Dnešní článek bych tedy chtěl věnovat právě tomuto téma a důvodů je více. Předně může taková situace nečekaně zaskočit každého člověka.
Hned můj první letošní výlet přinesl první určité drama. Cesta vedla do Břeclavi a důvodů bylo několik. Vždyť cesta sem je určitou tradicí, zvykem i nostalgií, přináší slušný odpis investovaného jízdného do výhodné paušální jízdenky a přináší i různé nabídky. Tentokrát to mělo být především již druhé zapůjčení jízdního kola k cestě do Moravské Amazonie, ale chybět nemohl ani hřeben Pálavy, odkud se snažím zachytit vzdálené rozhlasové stanice i multiplexy z Chorvatska a dalších vzdálenějších států.
Na počátku tedy stálo menší dilema, zda první cestu spojit s cyklovyjížďkou k soutoku Dyje a Moravy, nebo zda si nejprve vyjet na hřeben Pálavy s rozhlasovou technikou. Vyhrála ta technika, protože když máte něco po novotě, diskutujete na webu o příjmových podmínkách a jste do věci zrovna takříkajíc zapálení, tak se jen obtížné přechází na něco jiného, byť to druhé máte také rádi .Pro náš dnešní článek je to však nepodstatné.
Je to nepodstatné zrovna tak, jako cesta do cíle vaši cesty. Vždyť všeobecně tak nějak platí, že podstatná část různých zpoždění vzniká obvykle až ve druhé polovině dne. Aspoň tak jsem to za těch 10 let vypozoroval. Celkově se tedy dá říci, že až do 18. hodiny, kdy jsem se na nádraží v Břeclavi chystal k návratu, tak probíhalo vše k naprosté spokojenosti.
Jenomže, pak byl náš Railjet z Grazu do Prahy opožděn o 10, 15, 25 minut a místo v 18.06 přijel až v 18.36. Jako důvod bylo uvedeno zpoždění z důvodu čekání na spoj cizího přepravce na rakouském území. Jsme tedy u prvního problému. Nadává se vždy na České dráhy, ale tak, jako loni čekali cestující vlaku Silesia v Ostravě- Svinově na zpožděný vlak ze Žiliny, tak prostě nyní čekali cestující na zpožděný vlak z Grazu a Vídně. Dá se s tím něco dělat ? Nehraje tak trošku roli i fakt, že jsme prostě zemí uprostřed Evropy ?
Co už jsem tedy vůbec nechápal, tak to byl důvod, proč jsme z Břeclavi nakonec odjížděli až v 19 hodin a nikdo to nezdůvodnil Zpoždění se nakonec zkrátilo na 50 minut, ale řekněme si upřímně, že zatímco obyvatele Prahy to zase až tak nepálí, tak pro Mělničana už to významné je a nezávidím lidem, kteří jedou třeba ještě někam do Mšena, nebo do Křešic u Litoměřic apod.
Ten problém bych nazval jedním slovem Kolín. Proč jezdit přes Prahu a přijet někdy před půlnocí, když můžete přijet někdy dokonce už ve 22.15 ? Jenže to má ještě jeden háček a tady už to je jednoznačně chyba vlivných, kteří o všem rozhodují. Zatímco rychlíky od Ostravy v Kolíně normálně staví, tak někdo vymyslel, že Railjet od Vídně bude stavět v Pardubicích, a pak až v Praze.
Pro cestujícího to znamená, že musí nejpozději v Pardubicích vystoupit a počkat skoro půl hodiny na Silesiu od Varšavy a Ostravy, která jej dopraví do Kolína, kde přesedne na vlak do Ústí nad Labem. Dnes máte v těchto vlacích internet, a tak už jen sledujete zpoždění různých vlaků. Samozřejmě, že Silesia, která byla zpožděná jen 12 minut a ještě to stáhla až na 7 minut na náš vlak již nečekala, a tak mi bylo jasné, že jsem odsouzený se domů tentokrát vracet zbytečně přes Prahu.
Nejhorší však na celé věci bylo, že ten náš Railjet jede přes Kolín stejně krokem, a že ten vlak do Ústí nad Labem tam ještě stál a čekal zřejmě tuším na vlak z Havlíčkova Brodu. Jak by to bývalo ještě klaplo, kdyby nějaký jeliman někde na ředitelství nevymyslel, že tu Railjet prostě stavět nebude. V Praze má být Railjet normálně ve 21.10 hodin, ale takto jsme tam přijeli až ve 22 hodin.
Nechtěl jsem již čekat do 22.47 na vlak do Mělníku s příjezdem ve 23.50, a tak jsem to vzal do metra a na autobus do Ládví. Ten ve 22.30 se dá pohodlně stihnout a někdy ve 23.15 už můžete být doma. I o dovolenou je člověk rád po výletě co nejdříve doma. Jenže si přijel takový mladý klučina s pětiminutovým zpožděním, na palubě slečnu, kterou bylo třeba odvézt někam lehce při trase domů, a tak ten příjezd ve finále byl oproti vlaku sotva o 30 minut dříve. Vzhledem k tomu, že jsem měl u nádraží ČD přistavený automobil, tak jsem tedy na tom všem časově mnoho nevydělal a na zbytečný peníz za bus a metro při dovolené nekoukám.
Jenže, to všechno byla pouhá selanka ve srovnání s mým posledním dálkovým výletem. Tentokrát jsem šel ovšem drama poněkud naproti, když jsem chtěl prozkoumat, co všechno se dá na jeden zátah stihnout při odskoku do krásného Znojma a okolí. Ano, čtete dobře. No, to by bylo tak na jeden úžasný článek, který sice začíná už v 5.40 na Mělníku, ale jinak hlavně příjezdem v 10.20 do Znojma, které bylo výchozím bodem určité pěší etapy. Prostě jsem mohl v pohodě jet už v 15.38 k domovu, ale já se rozhodl, že tu ještě proladím místní rozhlas ( stanice z Maďarska, Slovenska, Rakouska, naše, ale také odrazem od vrstvy Es Turecko) a zajdu na pivo.
Jel jsem tedy k domovu až v 17.38 a zprvu to vypadalo vše, jako legrace. Na moji otázku : ,, Jede ten vlak vůbec do stanice Okříšky ? Máte tam jen Moravské Budějovice." mi průvodčí odpověděl, že se spoj od Budějovic jmenuje jinak, a pak už tam budou svítit Okříšky. Jenže je tam na bývalé rychlíkové trati pořád jen jedna kolej, čekání na křížení a ve finále jsem se dozvěděl, že pokud pokračuji až do Jihlavy ( :-)?), tak na nás bude rychlík Rožmberk ( Brno - Okříšky - Jihlava - České Budějovice - Plzeň) čekat.
Pravda byla ta, že na rychlík z Brna jsme čekali my a v Jihlavě jsme místo v 19.33 byli až v 19.58 hodin. Tady se mělo přestoupit do rychlíku Renesance ( Slavonice - Dačice - Telč - Jihlava - Havlíčkův Bod), který vás odveze do Havlíčkova Brodu, kde se přestoupí do rychlíku z Brna do Kolína a Prahy. Jihlava má hlavní nádraží podobné, jako Mělník. Jenže tu žádný vlak nestál. Oni ho prostě nechali odjet.
Vstupuji do nádražní haly a dozvídám se, že už tu u informací bouřlivě diskutuje jedna paní, která chce do Prahy. Lidi, věřte tomu nebo ne, ale hlavní krajské město Vysočiny nemá v pátek ve 20 hodin spojení a ni s Prahou a ani s Brnem. Vypadalo to divoce, když všechny odjezdy ukazovaly až druhý den. Jedna šance tu však ještě byla. Prý přijede ve 22.30 Flixbus z Vídně do Prahy.
Ta paní mimochodem jela z Třebíče do Prahy za normální jízdné, byla pochopitelně rozčarovaná a nakonec mi řekla, že pro ni příbuzní z Třebíče do Havlíčkova Brodu přijedou autem.
Scénář byl tento : Vlakem ve 20.20 do Havlíčkova Brodu s malou šancí, že by tam snad něco čekalo. Ve vlaku mi paní průvodčí říká: ,, Do Prahy tedy už nic nejede, ale můžete jet ještě ve 22.35 do Čáslavy ?".... ,, Do Čáslavy ? Nevíte, co bych tam dělal :-)?" Ve 20.58 jsme v Havlíčkově Brodě. Nikde nic. Tak tedy jdu hledat celkem snadno stanoviště autobusu číslo 16, odkud jede ve 21.10 linka do Jihlavy, ale na autobusové nádraží, které je úplně v jiné čtvrti města, než hlavní nádraží ČD.
Je to nekonečná cesta a jede nás asi pět. Projíždíme již skoro za tmy různé obce a nejdéle stavíme u firmy Bosch, která připomíná autobusové nádraží. Asi ve 22.03 jsme na autobusovém nádraží. Mají tady v patře jedné budovy čekárnu, kterou zamykají ve 22.30. Můj Flixbus svítí na světelném panelu, ale chybí mu odjezdové stanoviště. Od domorodce se dozvím, že se tato společnost s ČSAD moc nekamarádí a stanoviště prý vždy chybí.
Nemusí mě to prý ale mrzet, protože si vždy zastaví tam někde poblíž čísla 27 na nějakém nástupišti, kde se jim prý zrovna chce. Je mi divné, proč tu stojí kolem světelného panelu tolik lidí a mé tušení je správné. Těsně před příjezdem zeleného busu zmizela spoj z panelu a dvojice u něj, se přiznává, že také jede do Prahy, ale snad ten zelený autobus nepřehlédneme. Je tady. Je nás celý dav. Průvodčí vyndává několika lidem kufry a kontroluje první místenky.
,,Já nemám nic, ale chci si koupit lístek do Prahy" hlásím. ,,Jděte za řidičem." Otázka se opakuje... ,,Nemohu Vás vzít, nejde mi terminál." Vysvětluji řidiči peprně situaci a na jeho obavy z problému mu vysvětluji, že je stejně další zastávka až Praha hlavní nádraží. Pak přejdu do smířlivějšího tónu větou : ,, Přece byste mě tady nenechal. Co bych tu dělal ?" Posílá mě znovu k průvodčímu, který už vesele volá : ,, Už to idě" ... ,, Fero, Ty si to rozbehol ?" diví se řidič. ... ,, Hej" Musíme při nákupu udat svoje jména a je nás celá řada, co kupujeme jízdenku za 270 Kč. U nástupních dveří jsem odbaven však pouze já. ,, Čuvaj Fero, je treba isť." dožaduje se řidič. ... ,, Dobre, tak buděm úradovať v buse." odvětí průvodčí.
Sedačka se mnou padá, nejde nastavit, a prý se to občas stává, jak se jindy dozvídám. Sedím tedy na sedadle, které už nemá kam spadnout. Je za ním prostě stěna WC :-). Sám se směji tomu, jaké dobrodružství je tato cesta. Však už sedím a pojedu do Prahy. Zjišťuji, že nejsem nejstarší osobou na cestě. Ta sedí přede mnou. ,, Tož poďte ujo. Teraz vybavím Vás." osloví průvodčí staršího muže. Je to, jak z nějaké dobré komedie, když na průvodčího míří několik světélek a místo spíše připomíná barový pult s obsluhou. Autobus jede nocí po dálnici a máme ještě 65 km do Prahy.
Máme tam být v 0.05 a můj poslední vlak na Mělník jede v 0.33 hodin. Jenže se ukazuje, že to bude ještě zajímavé, a když řidič vyhlásí 10 minut pauzu, tak se schyluje k drama. Kdybychom přijeli pozdě, tak ještě přichází jedna varianta, do které se mi moc nechce. Jste zpocení, několik sušenek, pití a doprava domů jede až ráno. Musel bych jít do nějakého vlaku, co míří do Ostravy, v kupé v polospánku dojet do Olomouce, pak jet zase zpět ke Kolínu, přesednout na náš vlak a přijet druhý den někdy možná až v 8, nebo v 9 hodin domů. Ani to nechci domýšlet.
Díky Jízdence na léto bych černým pasažérem nebyl a zavzpomínal jsem kromě filmu Přednosta stanice s Vlastou Burianem na článek o Němci, který bydlel a pracoval na PC ve vlacích. Pořád člověk hlídal čas, propočítával ujeté kilometry k minutám, sledoval dálniční exity s názvy měst i pražských čtvrtí a znervózněl, když se s blížícím cílem vše ještě zpomalilo. Naštěstí jsme přijeli 6 minut před odjezdem vlaku a dalo se to doběhnout. Nikdo se s posádkou pokračující na Florenc neloučil. Všichni utíkali za nejrychlejším člověkem k vlakům. Doběhl jsem k vlaku, kde to fakt žilo a byl to úžasný zážitek spatřit povídající si zaměstnance ČD, kteří již nyní o mně věděli.
Čas však relativně ještě chvíli byl, všude plno mládeže, ale i starších lidí a nechyběla ani tradiční noční vlaková ostraha. Teď už bylo dobře. Obvykle plno lidí vystupuje v Neratovicích, ale tentokrát nás na Mělníku vystoupilo snad 20 lidí.
Tak autobusy už žádné z Prahy nejely. Myslíte si, že tím vše skončilo ? Ani náhodou. V 1.50 hodin jsem pomáhal jednomu chlápkovi na nádraží přes kabely natočit auto. Nu, tak jsem tak žertoval, že budu ve 22.15 doma, a když to nevyjde, tak nejpozději ráno ve 2 hodiny. Nakonec jsem byl rád, že to nebyla osmá, či devátá ranní. Je pravdou, že ten den padaly někde po republice stromy, ale to spojení krajské Jihlavy dle všech jízdních řádů v pátek večer s hlavním městem leckoho zaskočilo.
Někdy se dá nepříjemným situacím do jisté míry předcházet, ale když už k nim dojde, tak je dobré mít nějaké řešení. Samozřejmě by bylo příjemné, kdyby něco fungovalo lépe, ale musíme žel vždy pracovat s momentálními možnostmi.
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
16:34
Dny lidové architektury Středočeského kraje 2024
O statcích na statku: Zachráněné vesnické památky středních Čech
Sobota 3. srpna 2024
Areál statku U Cinků čp. 15 – obec Ledčice, okres Mělník
Středočeský kraj v rámci každoročních letních Dnů lidové architektury postupně představuje zájemcům rozsáhlé pestré a dosud ne všem zcela známé bohatství lidového stavitelství na svém území. Dosud se konalo sedm ročníků, vždy v různých muzejních expozicích lidového stavitelství a v různých regionech kraje. Letošní již 8. ročník se uskuteční v obci Ledčice ležící v rovinaté úrodné a odpradávna osídlené krajině Podřipska, v areálu nedávno památkově rekonstruovaného statku U Cinků. To určilo i téma tohoto ročníku, které by mělo na vybraných zdařilých příkladech dokumentovat mnohdy ne zcela jednoduchou cestu k záchraně a obnově památek vesnické architektury osvícenými soukromými vlastníky i obcemi, k níž nemalým dílem přispívají také dotační programy Ministerstva kultury a Středočeského kraje.
Obec Ledčice leží na starém sídlením území Podřipska. Rozlehlá obdélná náves středověkého založení byla vysazena na místě starší osady. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1226, kdy král Přemysl Otakar I. potvrdil vlastnictví vesnice ženskému premonstrátskému klášteru v Doksanech, ale podle archeologických nálezů je zde osídlení doloženo kontinuálně již od neolitu.
Celodenní doprovodný program nabídne účastníkům ukázky tradičních řemesel a regionálních produktů, ochutnávku chleba pečeného v peci a stloukání másla, vystoupení folklorního souboru Jarošovci z Mělníka, předání titulů Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje, představení publikace pojednávající o historii Muzea vesnických staveb středního Povltaví na Vysokém Chlumci, tvůrčí hry a soutěže pro děti, komentované prohlídky historicko národopisné expozice statku U Cinků a kostela sv. Václava. Součástí bude také komentovaná prohlídka panelové výstavy vybraných příkladů zdařile rekonstruovaných vesnických památek, která vznikla právě u příležitosti Dnů lidové architektury Středočeského kraje 2024, a dále moderované diskusní setkání s vlastníky některých z nich, doplněné názornými prezentacemi. Celá akce bude pro návštěvníky zdarma.
Autorkami výstavy jsou zkušené odbornice Národního památkového ústav, územního odborného pracoviště středních Čech v Praze, které se dlouhodobě věnují péči o historické architektonické dědictví našeho venkova, což je v současné situaci a podmínkách práce často dosti komplikovaná, náročná a zodpovědná.
Zdařile a s respektem rekonstruovaných a vhodně využitých památek lidového stavitelství bychom na území Středočeského kraje našli jistě podstatně větší počet. Záměrem připravené výstavy je představit návštěvníkům na relativně malém, ale reprezentativním vzorku typově, konstrukčně i materiálově různorodý výběr citlivě obnovených vesnických staveb z rozdílných regionů středních Čech. Najdeme mezi nimi celé větší či menší usedlostní soubory nebo jen jednotlivá stavení odlišně sociálně postavených členů někdejší vesnické pospolitosti, stavby technické i hospodářské – vodní mlýn, stodoly, haltýře a brány, s konstrukcí roubenou i zděnou, jak kamennou, tak z cihel pálených i nepálených tzv. vepřovic. Kromě statku U Cinků čp. 15 v Ledčicích, který byl před zkázou zachráněn obcí a dnes má víceúčelové kulturně společenské využití, se v ostatních případech jedná o nemovitosti soukromých vlastníků sloužící po opravách k trvalému nebo rekreačnímu bydlení. Všechny mají však jedno společné – jejich zachování a rehabilitace se mohly podařit jedině díky značnému úsilí, porozumění a entuziasmu jejich majitelů, ať už jde o fyzické či právnické osoby nebo obce, a následné úzké spolupráci s projektanty, zhotoviteli a památkáři.
Záměrem Dnů lidové architektury je seznamovat širokou veřejnost s mnohotvárnou, jedinečnou a mnohdy neprávem opomíjenou historickou architekturu našeho venkova. Cílem a přáním pořadatelů je, aby se staly podnětem k hlubšímu poznání a pochopení hodnot a významu lidového stavitelství a zároveň impulsem k posílení vědomí odpovědnosti za jeho uchování. Přímým popudem k vyhlášení prvního ročníku Dnů lidové architektury v Jihočeském kraji roku 2013 bylo 200. výročí narození věhlasného osobitého lidového umělce, zednického mistra a štukatéra Jakuba Bursy působícího na Volyňsku (21. 7. 1813), na něž navázaly další zdařilé akce v ostatních krajích.
Organizátory jsou: Středočeský kraj, Kotěrovo centrum architektury, o.p.s., Regionální Muzeum Mělník, p.o., Obec Ledčice; spolupráce Národní památkový ústav, mediálními partnery jsou: Český rozhlas Dvojka, PROPAMÁTKY, Deník, Nová Večerní Praha.
Podrobnější informace lze nalézt na webových stránkách:
www.lidove-stavby.cz; www.muzeum-melnik.cz; www.ledcice.cz; www.kr-stredocesky.cz; www.npu.cz; www.propamatky.info; www.vecerni-praha.cz;
Přehled výstavních panelů:
Panel: Úvod
Panel: Ledčice, okr. Mělník – statek U Cinků čp. 15
Panel: Vepřek, okr. Mělník – Satranův vodní mlýn čp. 19
Panel: Jestřebice, okr. Mělník – dům čp. 4
Panel: Nové Osinalice, okr. Mělník – dům čp. 57
Panel: Sedlec, okr. Mělník – usedlost čp. 14
Truskavna, okr. Mělník – usedlost čp. 3
Panel: Skalsko, okr. Mladá Boleslav – brány usedlostí čp. 6 a 19
Panel: Víska, okr. Mladá Boleslav – usedlost čp. 7
Žitovlice, okr. Nymburk – usedlost čp. 24
Panel: Petrova Lhota, okr. Benešov – soubor haltýřů na rybníce
Nové Dvory, okr. Příbram – polygonální stodola u čp. 3
Panel: Radětice, okr. Příbram – usedlost čp. 9
Branov, okr. Rakovník – Kouřimecká rybárna čp. 55
Panel: Olešná, okr. Beroun – usedlost čp. 8
Panel: Dobrovíz, okr. Praha-západ
Autoři textů a fotografií jsou Jana Berková, Markéta Hanzlíková a Pavel Bureš.
Chtěl jsem se jenom tak podívat, jaké akce jsou v nejbližší době v Lysé nad Labem a objevil jsem akci, jaká tady ještě nebyla. Koukněte se na to. Možná je to třeba pro Vás a vaši mladou rodinu. Fantastické je, že je ta Lysá nad Labem vlakem tak blízko a díky jízdence PID je cestování sem pro nás výhodné.
Pohodový víkend !
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červenec 22, 2024
19:36
Řekli bychom poeticky, že mi dnes přišla kytička akcí RMM na měsíc srpen. Pokud se domníváte, že muzejní akce probíhají pouze v regionálním muzeu na Mělníku, nebo snad v jeho blízkosti, tak se mýlíte. Akce muzea dovedou být různorodé, stejně tak, jako místa, kde se konají a není ani pravdou, že jsou všechny zaměřeny na děti a mládež, byť ta myšlenka zejména o prázdninách samozřejmě do jisté míry platí.
Jak vidíte na plakátech níže, tak tu máme určitou tematickou různorodost. Když se tak dívám na plakát, který zve do Ledčic na Dny lidové architektury Středočeského kraje 2024, kde je po celý den otevřený statek, tak si ještě matně vzpomínám na pozvánku, kde byla pořádající obcí ves Vepřek a středobodem akce byl tehdy zachraňovaný barokní mlýn na Bakovském potoku. Pokud vás některá z akcí dostatečně motivuje a lenost zrovna není váš společník, tak pak třeba některou z nabídek využijte k návštěvě.
Chcete potkat muzejního maskota? Zveme Vás na srpnové akce.
Výstava Mělnické medvídkování aneb s medvídky za historií Mělníka je v malém sále muzea otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30 - 17 hod.Samo sebou nechybí muzejní herna a hlavně hledání medvídkového pokladu... Pokud ho objevíte, s prázdnou neodejdete! Doprovodný program pro rodiny s dětmi se koná v úterý 27. 8. od 14:30 hod.
Ve středu 31. 7. si nenechte ujít oblíbenou naučnou procházku centrem Mělníka pro rodiny s dětmi Projděte se Mělníkem s kocourkem Švarcíkem.Putování začíná v 9:30 hod. u muzea.
V sobotu 3. 8. vyrazte na Cinkův statek v Ledčicích na Dny lidové architektury Středočeského kraje. Čekají na Vás komentované prohlídky statku čp. 15 s historicko-národopisnou expozicí a kostela sv. Václava, ukázky lidových řemesel a jarmark regionálních výrobků, stloukání másla, lidové písničky v podání harmonikáře Antonína Zachara, občerstvení a další program...
V sobotu 24. 8. ožije skalní byt ve Lhotce řemesly. Koná se zde komorní jarmark s ukázkou lidových řemesel a komentovanou prohlídkou skalního obydlí. Nebude chybět muzejní stánek a bylinková dílnička...
I letos se muzeum připojí k programu Středočeského kulturního léta. Představení Divadla A. Dvořáka Příbram Figaro pod širým nebem ve Lhotce u Mělníka na hřišti se koná v sobotu 31. 8. od 19.00 hod.Vstupenky jsou v prodeji v pokladně muzea, ve skalním obydlí ve Lhotce a na místě.
V kavárně a vstupních prostorech na Vás čekají výstava obrazů Jitky Vodolanové Duhové sny a výstava cestopisných fotografií Ivo Drahoráda Route 66.
PŘIPRAVUJEME:29. 8. vernisáž výstavy Mělník v čase: 750 let města
Děkujeme Vám za přízeň a přejeme Vám krásné letní dny!Kristýna Frelichová, DiS.PR a propagace
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červenec 21, 2024
17:18
Když jsem na sklonku 60. let 20. století prvně usedl do školní lavice, tak jsem samozřejmě zdaleka netušil, že budu jednou číst v měsíčníku Mělnická radnice se zájmem příspěvky bývalého ředitele několika mělnických škol pana Františka Purše, které se jednou dočkají knižního zpracování.
Samozřejmě, že historikové obvykle navštěvují archívy, čerpají ze svých vzpomínek, a pak píší pro veřejnost. Mělník na přelomu milénia nebyl rozhodně nečinným městem a platilo to i pro historii, ale stále tu jakoby něco chybělo. Mělník byl zvláštním městem. Na jedné straně tu vznikl v roce 2004 Mělnický osvětový okrašlovací spolek MOOS, začaly se pořádat i díky takovým sběratelům, jako byl Martin Klihavec výstavy historických pohledů i fotografií. Pořádala se celá řada akcí v rámci Dnů evropského dědictví DED a veřejnosti se buď jednorázově ( opevnění, sklepy, církevní památky), nebo trvale počaly zpřístupňovat první památky a atrakce. Vzpomeňme z těch trvalých například chrámovou věž za účelem vyhlídek, historickou studnu, hradby v Jungmannových sadech, či výletní plavbu.
Mezitím tu došlo kromě občasného publikování sborníku Confluence k dalším aktivitám především mezi členy MOOS a RMM, kdy jsme se dočkali vydání prvních regionálně historicky zaměřených brožur i knih, jakož prvních reprintů historických pohlednic. Psal jsem tu o tom již mnohokrát. Jenže, mělnickému občanovi zajímajícímu se o minulost města kde žije stále něco chybělo a první miniaturní obrázky v prvních knihách o městě i okrese ho uspokojit nemohly.
Ostatně, ti šťastnější, kteří byli ve správnou chvíli na správném místě, tak se dostali různě k materiálům, které měly teprve na veřejnost vstoupit. Jednou to byly pohlednice, jindy fotografie, jindy třeba oskenované knížky profesora Ludvíka Bóhma s neuvěřitelným obsahem informací., a to vše s technikou ruku v ruce třeba i na CD - ROM. Ovšem, Mělník předlouho čekal i na chvíli, kdy se někdo pokusí přijít i s publikací ze současnosti, která bude plná krásných barevných obrázků o našem městě. K tomu došlo až v roce 2014.
Při psaní webu zažijete mnoho věcí. Vzpomínám, že jsem tenkrát propagoval nějaké stránky sběratelky historických pohledů Mělníka, když se tu objevila pro mnohé lidi naprosto neznámá osoba, která přicházela s dalším fb týkajícím se historických pohledů. Tušíte správně, že šlo o pana Karla Lojku, který byl doslova požehnáním pro každého, kdo se zajímá o mělnickou regionální historii, nebo i jen prostě rád objevuje obrazové historické tváře Mělníka v různých časových obdobích.
Vždyť to nejsou jen pohledy z doby, kdy jsme ještě nebyli na světě, ale třeba i ty, které již osobně pamatujeme. Řekněme si na rovinu, že fotoaparát z nás vzal do ruky ve svém životě z různých důvodů leckdo, ale naprostá většina z nás nevěděla, proč fotit nějakou věc, která už třeba ani není hezká a je určena k demolici. To až časem jsme zjistili, že se občas dohadujeme o tom, jak to kde kdysi vlastně vypadalo.
V osobě pana Lojky se skloubilo hned několik důležitých věcí. To, že má někdo fotoaparát a rád něco fotografuje ještě nic neznamená. Je to stejné, jako když budete mít doma auto a bude vám chybět nápad, kam s ním vlastně jet. Jako když budete mít rádio a nebudete vědět, co tam máte vlastně naladit, aby vám to dávalo radost. Tady bylo tedy pro nás dnešní diváky a pamětníky určitým štěstím, že pan Karel Lojka se díky přátelství s panem Františkem Puršem zájmově velmi přiklonil k regionální historii a díky svému povolání navštěvoval místa, kde končil život staveb jednoho období a přicházel život staveb období nového.
Díky tomuto přirozenému spojení až tří zájmů tak máme v posledních letech možnost obdivovat hodnotná díla, kde nechybí ani ty krásné obrazy v podobě pěkných pohledů a fotografií, které jsou buď starší než my, nebo z dob našeho mládí, ale rovněž i bohatý historicky zaměřený výklad, který je o to hodnotnější, že oba autoři několika společných knih mají kořeny přímo zde a ten vztah ke svému okolí je pochopitelně osobitější a podstatně hlubší, než kdyby se pokusil něco podobného napsat člověk, který sem třeba jen jednou za čas dojíždí.
Mohlo by se tedy zdát, že jsme u nás na Mělníku díky této šťastné náhodě během několika málo let vše dohnali a mnohá města v krátké době snad i předběhli. Těch knih už je svým objemem požehnaně, zvlášť když k tomu přidám ještě třeba knihy z pera J. Kiliána a pochopitelně dalších autorů. Na druhou stranu je městu 750 let jen jednou, a jak jinak to oslavit, než publikací od těch, kteří svojí aktivitou mají na vzniku knihy největší zásluhu a zároveň i na tom, že má dnes Mělník tolik hodnotných publikací o svém městě.
Nelze přehlížet zásluhu dalších autorů, ale přece jen si pohlednice i fotografie získávají obvykle přízeň nejvyšší, a to neplatí jen pro historii. Máme tu tedy velkou oslavu hned tří výročí. Mělník si to své nejdůležitější připomene historicky 25. listopadu, ale na druhou stranu je přímo symbolické, že ten dle mého názoru zlatý hřeb přichází právě teď v létě, a i když již mnohý Mělničan říká : ,, Kam já tu knihu už jen dám ?", tak jistě cítí, že to bude věčná památka na půlkulaté jubileum, které je pro mnohé z nás ze zákonů přírody a lidského života tím zvlášť důležitým jubileem našeho města posledním.
Vše podstatné je na pozvánce, ale i tak připomínám, že již tuto sobotu 27. 7. v podvečer v 18 hodin na radničním dvoře přijde vlastně takový zlatý hřeb městského jubilea. Knihu tu můžete rovnou zakoupit, nechat si ji podepsat autory a zároveň popřát panu Lojkovi k životnímu jubileu. Pršet nebude ! Nesmí :-)!
Salcburk se občas objevuje i na Mělníku. Vzdálenost 300 km.
Lidé mají různé zájmy a někdo jich má i více. Jedním z nich je třeba i dálkový příjem rozhlasu, který má celou řadu dalších kategorií. Oblíbenou kategorií je příjem v nejrozšířenějším pásmu současnosti FM (VKV), který byl v posledních letech díky nové technologii i díky novým přijímačům rozšířen ještě o kategorii DAB+ ( digitální rozhlas).
Tak nějak platí, že obvykle se nadšenci pro lov vzdálených stanic v pásmu FM vrhnou ještě na relativně mladé DAB+ pásmo, a pak se rádi občas vrací zpět a důvodů je několik. Obě pásma si jsou chováním svým způsobem podobná, ale přeci jen se v mimořádných podmínkách utvoření vrstvy Es ( kolem + 30 °C) nižší kmitočty pásma FM mnohem častěji odráží a způsobují občasný příjem i exotických stanic. Také na pozemní cestě mají delší dosah. Na druhou stranu je poslouchaná stanice v pásmu DAB+ bez jakéhokoliv šumu a při případném poklesu signálu prostě vypadává, nebo přestane hrát úplně.
Navíc máte kanály 5 - 12 (každý A - D mnohem rychleji proskenované, než poctivě proladěné FM pásmo, kde na některém kmitočtu může hrát i více stanic do sebe. Pokud tedy máte v pásmu DAB+ na nějakém kanále ( například 10A) třeba dva multiplexy, tak si ten požadovaný nějakou zábranou, nebo otevřeným směrem, či směrovou anténou jistě nějak ulovíte, ale v pásmu FM je to ještě mnohem větší lov, protože můžete na nějakém kmitočtu slyšet třeba i čtyři stanice o různé síle.
Chytal jsem u rakouských hranic rakouské, slovenské, naše i maďarské stanice a najednou jsem zjistil, že tu jsou i díky odrazu od vrstvy Es stanice z Turecka. I na to jsou tabulky s mapkou, které vás informují, co vše se dá z čísla vpravo vyčíst. První písmeno, nebo číslice patří státu. Je to tedy malinko komplikovanější, ale srozumitelné.
V tuto chvíli jste právě na tom tak, jako ten rybář, který někde na potoce třpytkuje. Prostě se snažíte dělat s teleskopickou anténou ( a tím i přijímačem) takové pohyby, aby se těch nežádoucích stanic lovec zbavil, a ta vámi vybraná ( a mnohdy vzdálená) byla co nejkvalitnější. Radostí je pak taková síla signálu, když se dokonce načte název stanice ( takzvaná RDS) a stereofonní signál hraje tak, jako místní stanice. To se však bohužel ve změti stanic na kmitočtu vždy nepovede, a pak tedy identifikaci provede audio, které se u vzácných stanic někdy i nahrává.
Většina stanic dává občas vědět, jak se jmenují a stoprocentnost hlášení u těch méně bombastických bývá zpravidla každou půlhodinu. Obvykle však čekáte tak písničku až dvě. Jsou dnes na internetu stránky https://fmscan.org/fmscan_login.php , nyní zaheslované, ale i řada dalších volných, kde se dozvíte, co je v jaké lokalitě možné kde za různých podmínek třeba i naladit. Takový lovec pak zná řadu kmitočtů i stanic z nich vysílajících leckdy z hlavy.
Zajímavá situace nyní vznikla ve Švýcarsku. O ukončení vysílání v pásmu FM ( VKV) se již uvažovalo v řadě zemí, ale obvykle se to odkládá asi tak, jako otázka letního času a funguje oboje, nebo se někde to FM lehce omezí. Důvod je poměrně složitý a je to taková rozhlasová politika, která souvisí v daných státech s poslechovostí stanice i jejím územním pokrytí ( region, nebo kraj, či celorepublikové pokrytí atd.), reklama, sponzorství, technicky zbytečně dražší atd.
Ve Švýcarsku se však již o vypnutí pásma FM relativně nedávno psalo a letos byla vydána zpráva, že tamní FM rozhlas ke konci roku končí. Znamená to, že již budou užívat jen digitální rozhlas v pásmu DAB+ , který se mi také asi před třemi lety podařil naladit, avšak je to mnohem vzácnější, než v FM pásmu. Naši lovci totiž pravidelně léta uváděli, že vysílač Säntis například lze obstojně chytit ( frekvence 101.5 MHz) na Vítkově hrádku i jinde za Lipnem, či na Jindřichohradecku. Relativně nedávno guru lovců FM informoval, že jej zachytil na kopci někde na jihu Středočeského kraje.
Ukazuje se však, že mnozí lovci o svých úlovcích ani leckdy neinformují a liknavě v diskusi sdělí, že to u nich na Náchodsku doma na 19 - prvkovou směrovku uloví leckdy také. Když tedy tak shrnu vše, co ke mně v této oblasti mediálně doputovalo, tak mám vlastně připraveného slušného sólokapra, protože chytit na dně republiky, jak lze nazvat Polabskou nížinu na teleskop tuto 500 km vzdálenou stanici je krásným nevšedním úlovkem. Navíc v pravý čas, protože za půl roku ta možnost již nebude. Snad by jen bylo pěkné, kdyby to nebylo naposledy a ještě se to povedlo i s RDS, ale i tak již mohu být spokojený.
Jsou stanice, které udělají radost, protože jsou z Balkánu, nebo z Afriky, či z Pyrenejského poloostrova, ale leckterý kolega řekne : ,, Tak co by ne, když je zrovna to štěstí a takto se to odrazí." A pak jsou ty, co nechodí odrazem, ale podmínkami a mají celkem mezi radioamatéry někdy i pro své vzdálenosti zvuk. Takovou legendou je švýcarský vysílač Säntis. Více o něm v odkaze :
https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A4ntis
A jak to tedy znělo na Mělníku v sobotu v poledne ?
https://www.youtube.com/watch?v=m__e811rpjc
Pokud máte volno, tak užívejte. Pohodový vstup do dalšího týdne !
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červenec 17, 2024
21:02
Když jsem se v roce 2012 ocitl na nejsevernějším místě České republiky ....
https://soutok.blogspot.com/2012/08/nordkap-ceske-republiky.html
.... tak musela nutně přijít myšlenka minimálně na návštěvu zbylých tří podobných pólů ČR.
Od té doby se toho mnoho změnilo. Českou republiku protkaly různé dálkové poutní trasy, které právě v těchto bodech začínají i končí a vznikly o tom nádherné cestopisné a překrásnými obrázky ilustrované propagační publikace, které vám mají s putováními po těchto stezkách pomoci.
Z dnešního hlediska lze již říci, že severní pól ČR v roce 2012 byl provizóriem a návštěva místa nedaleko osady Severní poblíž Lobendavy si jistě zaslouží novou návštěvu, ale v každém případě to vedlo později k zamyšlení, se třeba specializovat i na takováto významná místa naši republiky. K důležitému počinu došlo právě před rokem, kdy jsem se v rámci Jízdenky na léto vypravil k bodu nejvýchodnějšímu, k našemu východnímu( CZ,SK,PL) i západnímu Trojstátí ( Bavorsko, Sasko, ČR), a později již v září i k bodu nejzápadnějšímu naši ČR.
Měli jsme tu díky aktivitě mělnického kronikáře Martina Klihavce tehdy také fotky právě z nejjižnějšího místa ČR, ale tak to jistě nebyl signál k tomu, že když už tam byl Martin a poslal mi fotografie ke zveřejnění, tak že bych tam již já nejel. Naopak to chce člověk osobně zkompletovat, a jak jsem již naznačil, tak nevylučuji návrat i na nejsevernější místo republiky.
Mimochodem, s Martinem Klihavcem to byly občas o dovolenou neuvěřitelné náhody, které jen dokazují, jak je ten svět malý. Vždyť jsme se v Beskydech u sochy Radegasta míjeli snad jen o 24 hodin, podobné to bylo v Táboře, a také v místech, kde se v roce 2022 prohnalo největší tornádo u nás.
https://soutok.blogspot.com/2022/07/rok-pote-obrazova-fotoreportaz-z-mist.html
Cesta k jižnímu pólu naši republiky není z Mělníka nijak složitá, a to dokonce právě i hromadnou dopravou. Jenom musíte tak asi ve 4 hodiny ráno vstát. Bez oběti to občas nejde. Sice jsem měl zakoupenou Jízdenku na léto a jistě jsem mohl jet již krátce po čtvrté hodině ranní do Všetat, kde bych přesedl na přímý vlak do Prahy a již někdy v 5.20 hodin bych přijel na hlavní nádraží, ale toto zcela postrádalo pro můj výlet logiku.
Místo toho jsem odjel s pracujícími v 5 hodin ráno přímou linkou číslo 349 do pražského Ládví a nemohl jsem pochopit, jak takto někdo může vůbec, jako sardinka denně dojíždět za prací do Prahy. Ze sezení proti směru jízdy mi vůbec nebylo dobře a bylo to asi z celého dně to nejhorší. Hlavní nádraží v Praze mě tak mohlo přivítat někdy po 5.45 hodin a měl jsem do 6.21 hodin plno času.
Tady ostatně platí přijet s předstihem, protože máte po domácí analýze čas nastoupit do vlaku ve chvíli, kdy je téměř ještě prázdný a podívat se, jaká sedadla jsou v jakém kupé ve stavu rezervace, a která jsou volná. Můj vlak se jmenoval Jižní express a cílovou stanicí bylo rakouské město Linz. Vybral jsem si kupé, kde ze šesti míst měla pouze dvě rezervaci a jedno z nich patřilo mému sousedovi, který mi jako jediný dělal společnost do první stanice, kterou byl v 7.20 hodin Tábor.
Penzista byl velmi příjemný člověk, který si odskočil od podběráku a rybářských prutů ze své chatky u Lužnice poblíž Soběslavi, aby doma v Praze zkontroloval poštovní schránku a podíval se, co dělá byt. Ostatně, není to prvně, co jsem se s tím setkal, že tito lidé žijí přes léto na svých chatách a na zimu pak ve svých pražských domovech.
Z Tábora mi pak ve stejném kupé dělala společnost dáma, která mířila do maďarských termálních lázní v Györu a pravila, že je to přes Linz a Vídeň lepší. Jen má prý takové trošku trpké vzpomínky na jednu situaci z Vídně, kdy tam vlak nepostačoval kapacitou, cestujících bylo příliš a policie prý se slušnou brutalitou vyhodila každého, kdo neměl místenku a zdráhal se vlak opustit. Zřejmě šlo o povinnou rezervaci.
Mohl bych vynechat řeč o městě České Budějovice, ale vzhledem k tomu, že je to opravdu krásné, vzdálené, krajské i historické město s populární výstavou Země živitelka, tak mě vždy fascinuje, že je tu člověk již ráno v 8 hodin. To v 80. letech 20. století vyjížděl zastávkový vlak z Prahy v 7.30 hodin, a pokud jste nevystoupili někde dříve, tak vězte , že nejdříve tu byl člověk někdy v 11.30 hodin.
Tito chlapci přijeli na kolech od severního pólu ČR přesně podle cyklistických návodů Stezky středozemím, která vede i přes Mělník.
Jürgens u Švédských šancí.
Náš vlak tedy přijel v 8.58 do stanice Rybník, kde jsem musel přestoupit na již známou lokálku na Lipno a mohl jsem bilancovat fakt, že přes celou republiku jsem měl ve vlaku pouze dva sousedy. V lokálce jste už tak trochu, jako na dávném divokém západě v USA. Když nejedou vodáci, tak je tu plno podnikavých Vietnamců, Korejců i dalších Asiatů. V cílové stanici Vyšší Brod jsem byl asi v 9.27 a již v 10 hodin jsem stanul ve zdejším příjemném info centru.
Městečko to bylo příjemné stejně tak, jako milá a ochotná obsluha v IC, která mi radila další cestu. Protože jsem chtěl šetřit čas i kilometry, tak jsem šel nejkratší cestu, kterou mi odtud vygenerovala on-line mapa. Část po žluté, pak po cestě na silnici do obce Studánky. Odtud již po modré a koncovka po žluté. Obec Studánky již připomínala typickou obec, kde se čeká na občany z Rakouska a služby tu měly aspoň dvoujazyčné nápisy.
Na modré značce jsem potkal zase jedno odvážné osamocené děvče, které šlo nějakou poutní trasu. Prý vyrazila z domácího Adamova (u Brna), většinu trasy jde sama a na víkendy jdou s ní vždy část trasy nějací kamarádi. U nejjižnějšího bodu však prý žel nebyla, neboť je to mimo trasu a mimo časový harmonogram. Jo, doba je někde úplně jinde :-).
O kus dále potkávám správného mladíka z rakouského Bad Leonfeldenu a odvážně se vrhám do nějaké konzervace. Ostatně, populární hudba, byť i oldies a profláklé hudební stanice OE3, B3, FM4 ... spojuje lidi stejně tak, jako radost z cestování i turistiky. Podařilo se mi ho i nějak rozesmát svým výletem v roce 2015 do Vídně, kdy jsem v horku 35 °C doběhl objednaný autobus 15 minut před odjezdem, když jsem měl v nohách přes 20 km. Pak jsme se rozloučili a ani jsem netušil, že se ještě setkáme na pěší turistické hranici.
Když už jsem dorazil na žlutou značku, tak jsem měl novou společnost z Prahy- Vinoře. Tenhle chlapík do nepohody je prý přes web v kontaktu s partou 60 turistů, ale nikomu se prý na pól dnes zrovna nechtělo :-). To se ví, že se leccos probralo, a i když se vždy někdo najde, kdo by vás vyfotil a není třeba dělat u něčeho selfie, tak dočasný blízký je samozřejmě obvykle prvním osloveným. Ten prý dorazil přes Horní Dvořiště, kam přijede vlak někdy v 11 hodin, ale tato varianta mi přišla zkrátka z několika důvodů ne moc vhodná. Už jen kvůli návštěvě IC, které tam nemají.
Z časových důvodů teď vynechám fakta, která najdete, když budete hledat na netu, ale mnohé je na snímcích i po zvětšení a vynechat nemohu ani odkaz na video, které vám dopřeje okusit atmosféru akce :
https://www.youtube.com/watch?v=J2MW0t5Dk_A&feature=youtu.be
. Místo jsme navštívili, pak jsme se s kolegou v zápalu focení a natáčení vidí nějak bez rozloučení rozešli, protože jsem věděl, že hned za hranicí je místo, kde stojí dvě stará děla ( Švédské šance) a obranné postavení připomínající 30 letou válku, a pak přišlo ještě jedno setkání na stejném místě s Jürgensem. Oba jsme již měli na pilno, protože již bylo skoro 14 hodin a já potřeboval jet v 16.30 z Vyššího Brodu domů.
Rychle jsem obešel a zdokumentoval ležení, a pak mě čekalo jít ještě asi 300 metrů do osady Rading. Tady jsem prakticky po novotě zdokumentoval přítomnost rakouských multiplexů v pásmu DAB+ i našich, které tu byly přítomny a k mé radosti tu bylo možné na hranici příjmu na teleskop zachytit na kanálu 12B i tzv. Salzburg - Gaisberg, ze kterého občas přilétne na Mělník signál v podobě FM stanice Rádio Salzburg na frekvenci 94.8 MHz. Samozřejmě by bylo bomba, kdyby tento odtud asi 120 km vzdálený signál jednou rozběhl pohyblivou informační linku displeje rádia v 300 km vzdáleném Mělníku. Vyloučené to není, pokud bude kanál jinak ještě volný a utvoří se z tohoto směru dost dobré podmínky.
Při zpáteční cestě jsem v obci Studánky zjistil, že mám parádní čas, což zrovna nebylo šťastné zjištění, protože mě to hned motivovalo ještě k návštěvě jakési místní křížové cesty. Jenže, jakmile jsem se vydal do neznáma, tak jsem jen a jen kráčel po nekonečné asfaltce, čas běžel a cesta vedla stále do kopce. Při své liknavosti si vyndat a nastartovat mapu v tabletu a jít jen tak po zelené značce, to asi ani dobře dopadnout nemohlo. Využil jsem sice nějakých rad místních kolařů, ale stávalo se z věci drama.
Přijet domů pozdě se mi nechtělo. Naštěstí jsem došel na místo, kde mě žlutá značka směrovala přímo k nádraží ČD, aniž bych musel zacházet do městečka. Ovšem, tohle bylo o hubu. Teče tu nádherná divoká říčka jménem Menší Vltavice, která vyžaduje spíše pomalou chůzi místy i jejím korytem a plno krásného natáčení a focení. Musel jsem popobíhat, dávat si pozor na pád či výron kotníku, ale i tak se něco hodně málo povedlo. V každém případě bezva vzpomínka i možná nějaká motivace.
Došel jsem asi 12 minut před odjezdem vlakem a setkal se tu s kolegou z Vinoře. Pak už to šlo jak po másle. Někdy v 17 hodin ( 17.06) člověk nastoupil do Jižního expressu z Lince, a až do Prahy mi v kupé dělala společnost jen jedna babička z Prahy, která se prý podle chuti jezdí dívat do Kaplic na cca 8 letého vnoučka, kterého sem prý zrovna dnes z prázdnin z Prahy přivezla. Kde byl kolega z Vinoře ? Prý mu imponuje poslední dobou za nějaký příplatek jezdit 1. třídou, a že to mám někdy také zkusit.
No, aspoň sem si konečně odpočinul od rozhovorů a mohl si užívat okolní krajinu. Praha vás přivítá už v 19.36 hodin a mezi Budějicemi a Prahou vlak staví již jen v Táboře. Vzhledem k výbornému půlhodinovému taktu v autobusové dopravě jsem jel už ve 20 hodin z Ládví a někdy ve 20.45 jste doma na Mělníku a pěkná noc ještě před vámi.
Tak jsem si to dnes při psaní tohoto článku zase pěkně užil, byť už žádné odměny za články nejsou :-) a příště si dáme něco neuvěřitelného, co tu ještě nebylo. Ani na železnici nemusí vše být tak, jak by si člověk přál, a pak je to tedy opravdu zabíračka na psychiku, žhavení mozkových buněk i internetu, ale i zamyšlení, kde všude se vlastně staly chyby.
Mně pro tuto chvíli nezbývá, než vám poděkovat za přízeň, že články Soutoku čtete. Řada zřejmě místních lidí už na Soutok skoro zapomněla, nebo se od něj odvrátila. Zrovna nedávno jsem navštívil stránky FB historické skupiny, kde si jedna čtenářka posteskla, že nějak nemůže odnikud stáhnout fotografii strážní budky u Liběchova z období 1938 - 1945. Nikdo ji neporadil, přesto že to tu už dávno je a někdo to i ví. Ale, mám radost, že třeba dnes ukazuje počítadlo přes 500 čtenářů a do toho milionu návštěv je už jen 70 tisíc a celkem to přibývá, i když zrovna nic nepíši. Může si o tom říkat a myslet každý co chce, ale proč bych neměl být za ty statistiky rád ? Tím spíše, že už mi dnes reklamu na články nikdo nedělá. Ale, počítadla se točí, lidé jsou pochopitelně leckdy lehce líní někde něco hledat, a také jsme poněkud zahledění do sebe. Všichni máme své starosti i různé a někdy naopak společné zábavy, což je pro nás všechny tak nějak přirozené.
Hezký den !
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červenec 14, 2024
16:22
Nejlepší jízdenka všech dob je Jízdenka na léto, která je produktem společnosti České dráhy, ale to už čtenáři Soutoku snad vědí. Ta vám umožňuje během vámi vybraných 14 dní v měsíci červenci a srpnu zavítat za paušální cenu 1990 Kč ve variantě 14 dní do vámi vybraných destinací České republiky.
Dá se to připodobnit k takovému podnikovému rautu, který je také časově omezený a je jen na vás, co na akci sníte a vypijete. V případě Jízdenky na léto tedy jistě nejprve vyrazíte do těch vzdálených destinací republiky, kam by vás obyčejná jízdenka v jednom směru stála od nějakých 450 Kč do 700 Kč. Takový výlet by vás běžně vyšel mezi 900 - 1 400 Kč a lze si snadno spočítat, že již při druhé cestě do podobně vzdálené destinace, se vám vložené investice proplatily a následující volné dny v platnosti jízdenky již zcela v pohodě a bez starostí o cenu jízdy cestujete na vyjímečnou jízdenku do míst, do kterých by bylo nutné v jiném období podle vzdálenosti zvlášť kupovat jízdenky.
Jenže jsou dny, kdy už také nemáte se vzrůstajícím věkem zájem stále někam jezdit, nebo prostě brzy vstávat, když konečně nemusíte, a pak není od věci použít jízdenku i jen na krátký výlet bez přesedání. Takovým ideálním místem pro nás na Mělníku jsou Litoměřice. Proč ? Inu, když už si kupujeme ve stanici například v sobotu ráno druhou nejvýhodnější jízdenku, kterou je celodenní DUK, tak na ni nepojedeme přeci jen někam do Litoměřic, když už můžeme jet například až do Českého Švýcarska, nebo Krušných hor.
Lze ji užít i jako první a závěrečnou část výletu cesty na Karlovarsko, Chebsko i blízké cesty do zahraničí, když si půlhodinu čekání na rychlík z Prahy v Chomutově vyplníme nákupem výhodné nepřenosné celodenní jízdenky Egronet platící navíc i v části tří německých spolkových republik. Pak má smysl k cestě do Litoměřic tehdy, když se chystáme využít lodních výletních linek číslo 901 a plout jimi třeba do Ústí nad Labem, ale určitě není velkou motivací jet za 170 Kč do Litoměřic a zpět, když se za stejnou cenu dostanete mnohem dále, nebo prostě více užijete.
Ostatně běžná jízdenka ČD jen směrem do Litoměřic ( 38 km) by vás vyšla na 84 Kč ve směru tam. S nákupem jízdenek DUK nemám zkušenosti a ani jsem nikdy neslyšel, že by někdo na nádraží požadoval jinou variantu, než celodenní DUK, kterou vám pokladní ve stanici vyjede a prodá. Už z toho je patrné, že nemusíte vůbec s Jízdenkou na léto řešit nějaké výhodné jízdné a prostě si zajedete na takový krátký oddechový výlet bez nějakých větších starostí.
Vybral jsem si tedy ve čtvrtek po poledni výlet na Máchou tolik oblíbený Radobýl a důvodů bylo hned několik. Kromě toho, že je tam hezky a není to daleko od důležitého města, tak nám letos pořád straší nějaká horka, bouřky a průtrže. Navíc nejsou moji radostí jen rozhledy, ale rovněž občas i koukám, co že se kde dá dálkového naladit v rádiu. Tedy, dálkový příjem v pásmech FM ( VKV) a DAB+.
Odjížděl jsem tedy někdy ve 12.52 a ve 13.30 jsem již byl v Liťáku, jak si zdejší zkracují slangově název svého města. Navštívil jsem předně na Mírovém náměstí zdejší IC, nebo TIC a objevil jsem zde silnou turistickou návštěvnost ze severu. Vždyť sem mimochodem jezdí snad dokonce denně jedna přímá spoj dopoledne z Drážďan a odpoledne zpět. Paní průvodkyně je provázela po náměstí a ukazovala přitom na různé budovy a jejich historii.
Mám tu již naučenou cestu přes náměstí a podle pivnice Sparta k zimní hokejové aréně, odkud již po silnici míříte ke vsi Michalovice, před níž je odbočka k samému kopci. Jak to vypadalo zprvu nadějně, tak u odbočky již slušně hřmělo, a tak jsem dost nerad obrátil a začal sestupovat zpět. Dlouho nebylo jasné, kam mraky vůbec půjdou, ale pak se část vydala na Prahu a druhá na Žandov. Slunce vysvitlo a já se vrhl na druhý výstup, který již proběhl úspěšně.
Kupodivu bylo na kopci dost lidí, kteří se dovezli auty na parkoviště u vysílače Michalovice, který šíří místní Hitrádio na 99.5 MHz, jenž je silné i u nás. Na kopci jsem kromě fotografování a průzkumu rozhlasu poznal i celou řadu lidí. Utkvěl mi v hlavě Broumov, kde místní utíkají do Českého středohoří před nájezdy Poláků a velkou popularitou Adršpašských a Teplických skal. Prostě se tu ubytují a vyráží do okolí.
Opravdovou radostí však bylo setkání se smíšenou rodinou, kde manžel české ženy pocházel z Budyšína a jeho dcera mi řekla, že má ve Zhořelci tetu. Tak, když to někde navštívíte, tak se dobře navazují kontakty a navíc pán věděl, co je to DAB+ pásmo, a protože nikam nespěchali, tak se i rád chvíli díval, co se nám tu podaří ulovit. Inu, díky terénu a blízké Bukové hoře tu jde plno našich stanic a saské německé stanice, které doma máme mnohdy i s RDS, tak tady přes ty blízké kopce přijímáte až skoro obtížně. Není vždy výhodou být něčemu blíže.
Náhle se začala docela rychle valit jakási bouře a ač jsem měl sbaleno a v půlce cesty do Litoměřic, se ozval poblíž i dvakrát hrom, tak již na kraji města přišel déšť, který stále sílil a tu pravou průtrž jsem prožil na náměstí v podloubí. Vznikla tak tři videa, která jsem si dovolil umístit na svůj youtube kanál a jste samozřejmě zváni, protože to, co se dělo zejména na známém přechodu u nádraží nemá obdoby.
Sice jsem viděl později nějaká videa z Mělníka, ale myslím, že toto bylo asi o chloupek větší drama.
https://www.youtube.com/watch?v=r_20ngzgPhM
https://www.youtube.com/watch?v=3dLNvBQ-YVY
https://www.youtube.com/watch?v=VVPbRNx5EcQ
Nu, v 18.30 mi jel vlak domů s příjezdem v 19.03 a pomalu jsem skládal plány na ještě jeden výlet.
Během cest jsem si našel i čas na domácí dění. Zajímalo mě, jak se proměnila od poslední návštěvy vegetace na mokřadu u Velkého Borku. Horké léto vykonalo své.
Možná to někdo ani nezaznamenal, ale vzrůšo bylo i na komorách v Hoříně, kde shořela elektroinstalace, která má za úkol ovládat automaticky i zvedání několika mostů na laterálním kanálu.
Pohodový vstup do dalšího týdne !
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červenec 6, 2024
22:38
Přátelé, čas neuvěřitelně utíká. Od roku 2014 tu každý červenec čtete o jednodenních výletech Soutoku na nejlepší jízdenku Českých drah všech dob, která nese název Jízdenka na léto. Byli jsme spolu díky tomuto webu již na mnoha místech republiky a leckteří jste to vítali tak, jako inspiraci. Loni už šlo o jubilejní desátou sezónu a hýřil jsem tehdy nápady. Letos je to vlastně taková oslava letopočtu ( 2014 - 2024), ale bohužel se ve mně mimo jiné perou i určitá hobby, kterým holduji.
Nicméně jsem se tu myslím někde loni zmínil, že mě napadla cesta do Moravské Amazonie, která měla být vyhlášena CHKO, ale zatím k tomu tedy po velkém nadšení nedošlo. Na jejím nejjižnějším konci máme také slavný soutok. Dalo by se skoro právem říci, že zatímco nejslavnější český soutok dvou největších českých řek je pod našim Mělníkem, tak ten moravský máme právě tam ve zcela odlehlé krajině asi 20 kilometrů jižně od okresního města Břeclav.
Nejen, že tam své vody spojují řeky Morava a Dyje, ale zároveň je uprostřed tohoto soutoku bod, kde se spolu dotýkají hranice tří států ( Česká republika, Slovensko a Rakousko). Když se díváte po proudu řeky Moravy do dáli k jihu, tak tvoří již hranici mezi Slovenskem a Rakouskem. Jít až na toto místo z Břeclavi pěšky by bylo po všech stránkách neskutečně náročné a ani sem nevedou žádné turistické značky. Sem vede prostě jen cyklotrasa číslo 4, která nese název Moravská stezka.
Pro mě to tedy byla přesně po sedmi letech příležitost využít služeb zdejší půjčovny jízdních kol ČD, což byla samozřejmě určitá nostalgie. Vždyť tenkrát jsem jel k sousedům do Rakouska, abych tam navštívil místo, kde padl náš král Přemysl Otakar II, který má rozhodující zásluhu na tom, že si letos připomínáme 750. výročí města Mělníka.
Co se za těch sedm let změnilo ? Změnilo se. Dnes provádíte do všech půjčoven jízdních kol rezervaci přes internet. Vyplníte spoustu informací, kde si mimo jiné vybíráte i z nabídky kol a elektrokol, počet kol k vypůjčení, nebo ve které stanici že si kolo půjčíte a kde ho vrátíte. To ještě netušíte, že kromě vzájemné smlouvy o pronájmu svěřené věci dostanete ve stanici také slosovací dotazník spokojenosti, který sice nemusíte vyplnit, ale zbytečně se kvůli asi 8 otázkám zřeknete možnosti třeba i něco vyhrát.
Půjčovny jsou totiž zainteresované v nějaké soutěži, mají zájem být zákazníkem hodnoceny co nejlépe a jednou z otázek kromě spokojenosti je například i to, jak jste se o této službě dozvěděli ( zaškrtáváte možnosti), nebo to, zda jste si v této stanici půjčili kolo vícekrát. Neměl jsem důvod dotazník nevyplnit.
Sluší se však začít od začátku a uvést, jak jsem se do Břeclavi dopravil, byť to díky mým článkům možná někteří již znáte nazpaměť. Kromě Jízdenky na léto ( varianta 14 dní za 1990 Kč) je vhodné si koupit pro každý výlet dva lístky PID za 50 Kč, které budete v rychlíku společnosti Regiojet do Kolína potřebovat. Bohužel se u nás nepodařilo vytvořit obdobnou mimořádnou dlouhodobou jízdenku, kterou by respektovali všichni přepravci.
Rychlík vám tedy jede z Mělníka v 5.40 hodin a v Kolíně jste za hodinu. Zde máte až 20 minut času na přestup. V 7 hodin vám přijede od Prahy rychlík Silesia mířící do Varšavy. Ten vás za další hodinu doveze asi v 7.58 hodin do České Třebové, kde mají opravdu skvělé nádraží. Považte, že nádražní restaurace má otevřeno již od 6 hodin ráno do 22 hodin večer denně a vypadá celkem útulně. Nemusím snad ani uvádět, co vše zde můžete ve stanici pořídit.
V 8.15 přijede od Prahy jeden z našich nejrychlejších vlaků ČD, který míří do Vídně a Grazu. Celou jeho trasu mezi Prahou a Břeclaví lze rozdělit do tří rychlostních částí. Praha - Pardubice ( 140 km/hod). Pardubice - Brno ( kolem 80 km/ hod). Brno - Břeclav ( 160 km/hod). Té střední části moc nerozumím. Nicméně jste v 9.20 v Brně a v 9.52 v Břeclavi. Vzal jsem si tedy sebou z domova přilbu, ale vůbec jsem nevzpomněl na brýle.
Ač byl svátek, tak se mi podařilo na hlavní třídě vedoucí k městečku Lednice sehnat krámek, kde jsem sortiment za 95 Kč dokoupil a měl jsem ještě dost času, protože je ve stanici od 10 hodin do 10.30 přestávka, na což vás internet upozorní. Vyjížděl jsem tedy na trasu v nějakých 10.50 hodin, když jsem byl v depu kol náležitě poučen o příslušenství již známé krosové značky Author, a když byly sepsány všechny náležitosti.
Měl jsem původně velké oči a moje trasa měla mít 70 km přes tři státy, ale zároveň jsem věděl, že si to ještě rozmyslím, protože jsem letos podruhé na kole a mám za sebou asi 36 km. Tím jsem vše trošku zamotal a raději jsem platil výpůjčné na celý den ( 250 Kč), ze kterého mi byla ještě sražena cena za užití Jízdenky na léto do místa půjčení a platil jsem tak pouhých 210 Kč na den. Vratná kauce je tisíc korun pro obyčejné jízdní kolo. Tu zaplatíte společně s cenou při vypůjčení kola a po navrácení kola vás z depa telefonem nahlásí a paní vám ji zase vrátí.
Vyjel jsem tedy po důvěrně známém cyklochodníku směrem k městečku Lanžhot, abych však pokračoval po zelené turistické značce na Pohansko, kterou jsem loni prošel. Myslím, že je tak nějak zbytečné, abych tu něco popisoval, protože je vše na fotografiích a myslím, že to mé psaní stejně jen málokdo ocení. Taková je dnes doba, že se hraje hlavně v FB skupinách na fotky a na palce. Zkrátka jsem dojel po cyklotrase číslo 4 na soutok, kde jsem byl asi ve 12.45 hodin.
Tam bylo na malém kousku neskutečné množství cyklistů a myslím, že jsem to vše již vystihl na svém youtube kanálu v komentářích k videím. Tady tedy máte pro ochutnání atmosféry ta videa i s popisem:
https://www.youtube.com/shorts/zGi4y0sR5x0
https://www.youtube.com/shorts/8PndqR3luA8
Až se úplně divím, kolik lidí od jejich vydání je již navštívilo.
Tam dále už je jen hranice mezi Slovenskem ( vlevo) a Rakouskem. Hnědá Morava a zelená Dyje. Nicméně, ještě dále je most, na který si Soutok při návratu z Moravského pole v červenci 2017 zajel.
Je tu tedy ještě zajímavý hraniční kámen z dob Marie Terezie a opravdu tu byla všude džungle, kde však nejvíce převládaly kopřivy. Místní cyklistický povalový chodník k soutoku leží na odbočce a má přes 900 metrů délky. Provoz je tu velký a vyhýbání obtížné. Divím se, že to to dřevo zvládá. U soutoku se všichni fotí a budete si připadat, jako u nějaké relikvie. Žádné rozjímání. Rychle se podívej, udělej pár fotek a pusť další. Mnoho skupin tu dělalo různá skupinová fota.
Asi ve 13.15 jsem tedy pokračoval dále, ale již podle řeky Moravy. Zatímco Dyje byla zbarvena do zelena, tak Morava byla hnědá zřejmě od bláta po povodních. I přes krosové kolo byla cesta po cestě náročnější, než ta od Břeclavi po občasném méně kvalitním asfaltu. Jelo se však příjemným širším údolím s výhledem na řeku, za kterou jste mohli vidět občasné slovenské rybářské boudy, které se zase trošku lišily od těch na rakouské straně Dyje.
Když jsem podjel dálniční most na Bratislavu, tak mě čekal ještě jeden na bývalé hlavní silnici z Lanžhotu do slovenské obce Kůty. Tady jsem se trpce rozhodoval, že nebudu nic přehánět a důvodů byla celá řada. Ono je vše pěkné, dokud si to užíváte, ale jakmile začnete cítit fyzické problémy a časovou tíseň, tak už je to špatně. Uznal jsem, že pokud bych si chtěl někdy udělat projížďku z Břeclavi na slovenskou stranu vodní hranice tří států a vrátit se přes rakouské Hohenau zpět, tak bych si tu skoro 30 km dlouhou zajížďku do Amazonie odpustil.
Další věcí bylo, že jsem si ještě pořádně neprohlédl nejjižnější moravské město a docela se i rýsovala možnost na posezení u pivka v restauraci u nádraží a dřívější odjezd domů, který ještě skýtal možnost pohodového domácího večera. Jel jsem tedy nejkratší cestou po silnici do městečka Lanžhot, které jsem si trošku prošel, a pak nejkratší trasou s kopce, ale proti slušnému větru do Břeclavi. Kolo jsem odevzdával asi v 15.15 hodin, a protože jsem neměl tužku, tak jsem ještě u okénka s půjčenou vyplnil dotazník.
Bylo to tak akorát, že jsem ještě v oblíbené hospodě u nádraží stihl jedno a vlak naštěstí přijel včas. Jak tedy domů ? Oblíbený Railjet z Grazu jezdí každé dvě hodiny. Odjedete v 16.07 a asi v 18.08 jsme byli v Pardubicích. Proč pospíchat z vlaku již v České Třebové, když se jede dobře ? Pokud se nechcete zbytečně a zdlouhavě vracet přes Prahu, tak prostě musíte nejpozději v Pardubicích vystoupit. Vlak ze Žiliny jménem Ostravan má sice odjezd v 18.35, ale pořád se někde u Přerova na koridoru už docela dlouho pracuje, a tak odjezd byl asi v 18.43.
Lidé mají obvykle při přestupování takový nepříjemný pocit, že musí pospíchat, když je zpoždění a návazný vlak má odjíždět. Když si máte navíc na nástupišti ještě zabíhat ke strojku pro označení PID lístku, je to ještě nepříjemnější a člověk opravdu utíká. Nakonec ale u vlaku svítilo 5 minut zpoždění, protože zpoždění měl ještě i patrový vlak od Havlíčkova Brodu.
Mnoho lidí na cestování po železnici nadává, ale když studujete konkrétní příčiny, tak je to velmi složité. Stává se totiž, že ty vlaky mívají zpoždění z důvodů opoždění jiného vlaku již v zahraničí. Pak to jsou samozřejmě různé výluky, nebo jiné příčiny ( havárie) u nás. Je pěkné, když se daří dodržovat JŘ, ale někdy to prostě nejde. I Soutok již tvrdě narazil, ale to si dáme jindy.
Mějte se a pokud máte volno, tak užívejte.
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Červen 28, 2024
20:14
Přátelé, minulý týden mně osobně přinesl určitou radost a snad i vás potěší tento článek. Jak jsem psal již minule, tak z veřejných akcí u mě zabodovaly akce Mělnický hrozen a Oslavy 102. výročí motorsportu na Mělníku, které se letos nesly i v duchu významného výročí 750 let města Mělníka. O akcích jsem psal zde :
https://soutok.blogspot.com/2024/06/melnicky-hrozen-cislo-41-probehl-v-roce.html
https://soutok.blogspot.com/2024/06/melnicky-okruh-2024-aneb-oslavy-102.html
Také jsem slíbil, že jakmile budou hotova nějaká videa, tak na ně zde budou odkazy. Zde jsou tedy čtyři videa z letošního Mělnického okruhu. Jedno je kratší, druhé má asi 5 minut a třetí se čtvrtým jsou pod povoleným limitem 10 minut. První video jsem věnoval stroji Bugatti A37 a napsal jsem i proč. Ten stroj sem do Mělníka nostalgicky, či historicky prostě patří. Ve druhém videu jsem zmapoval místa, která považovali diváci za ta nejdůležitější v letošním ročníku a v závěru navštívil velmi populární diváckou zónu u mostu. Pak jsem si připadal téměř jako televizní kameraman na přiděleném úseku, a protože jsem vás opravdu nechtěl o nic připravit a o budoucích počinech můžeme nyní jen spekulovat, tak jsem byl nucený rozdělit materiál tematicky do dvou delších videí.
Osobně jsem měl samozřejmě radost ze setkání se známými, s krásnými auty i motocykly, ale kdybych tu psal, že jsem se těšil na Bugatti Vojtěcha Masojídka, na našeho Jirku Rameše, kterého znám déle než 50 let, tak by to nebylo spravedlivé, protože bych těch jmen našel více, stejně tak, jako krásných strojů. Vždyť i ty jízdy jednoho vozítka kategorie sidecar byly dalším krásným zpestřením, stejně tak, jako ta všechna auta, která pamatujeme z našeho dětství, nebo ty pěkné soutěžáky atd. atd. V nejlepším se má přestat, a tak skončím slovy : ,, Přejme si, aby na Mělníku sportovní i legendární automobily a motocykly žily dále. Ne všichni tím žijeme tak, jako nadšenci, kteří obráží různé závody i akce, ale bylo by škoda, kdyby to z našeho města zcela zmizelo. Vždy je dobré, když je něco jen nedaleko, nebo dokonce v místě."
https://www.youtube.com/watch?v=LdvB6qXLGf8
https://www.youtube.com/watch?v=DzHVVVG60xo
https://www.youtube.com/watch?v=ef2xWg_D6eY
https://www.youtube.com/watch?v=gM45YQ0DMgY
I celá řada laiků ví, že když si pustí v létě rádio, tak se může stát, že místo našich stanic uslyší různé pazvuky, nebo dokonce cizí řeči z cizích stanic. Běžný posluchač rádio pak leckdy vypne, ale jistá sorta lidí, se na takovou vzácnou situaci dokonce těší, jako kdyby šlo o štědrovečerní nadílku. Ostatně to přirovnání není daleko od věci.
Co se vlastně stane? Rozhlasové vlny, se šíří celou řadou způsobů a velmi důležité je také to, na jakých vlnách stanice vysílají, protože ty různé frekvence mají určitý manuál, jak se během dne i ročního období šíří. Když tedy píši o příjmu běžných stanic, tak mám na mysli koníček, kterému se mezi radioamatéry říká Dixing. To je důležité, protože jiní radioamatéři, se například věnují poslechu leteckého pásma, jiní navazují spojení i třeba mezi kontinenty atd. atd.
Ovšem, i ten dixing se rozděluje podle poslechu různých frekvenčních pásem a tím asi relativně nejmladším je poslech v pásmech FM ( zejména 87,5 - 108 MHz) a v posledních letech v pásmu DAB+ ( 174 - 230 MHz).
Když tedy vezmeme v úvahu, že žijeme nedaleko Prahy a pásmo FM je doslova přeplněno českými stanicemi, pak je pohlazením pro Dixera ( osoba zabývající se lovem vzdálených stanic), když někde zaslechne němčinu, nebo polštinu, když stanici identifikuje, nebo se mu dokonce načte značka RDS, která mu tu identifikaci značně ulehčí.
I za běžných podmínek slýcháme několik stanic například na teleskop ( výsuvná anténa rádia) ze Saska, vzácněji v šumu z Bavorska, z Polska. Když se nám podaří ulovit stanice dokonce z Rakouska, tak už to obvykle bývá dílem ještě lepších podmínek, které například přináší mrznoucí mlhy, nebo naopak meteorologická situace ( přechod fronty), které říkáme tropo. Je to celé složitější a existuje o tom řada odborného popisu i předpovědi, ale v podstatě je to někdy i o štěstí.
Speciální situací je pak takzvaný odraz o sporadickou vrstvu ES, která se obyčejně vyskytuje vysoko nad zemí v teplotách kolem 30 °C a vyšších. O tuto vrstvu vysoko nad zemí, se pak signály velmi vzdálených vysílačů odrážejí a mohou dopadnout i na váš přijímač. V jaké kvalitě ? Jak dlouho ? Odezní a zase se vrátí ? Pulsuje to ? To vše jsou otázky. To je prostě to štěstí.
Letní záchyty, kdy třeba několik minut i hodin někde slyšíme španělštinu, nebo řečtinu, či arabštinu atd. atd. nejsou zase až tak překvapivé, ale je mnohem těžší zjistit, o jakou stanici jde. Někdy máme štěstí, že hlášení třeba i zachytíme, ale leckdy je to rébus. Na druhou stranu je RDS úžasná věc, když je signál tak silný, že vám stanici i s jejím identifikačním číslem PI napíše. Přiznám se, že ač už za sebou nějaké záchyty mám, tak toto bylo ve čtvrtek 20.6.2024 vůbec prvně, kdy se mi dařilo ulovit i ony vytoužené RDS -ky. Díky tomu pak znáte nejen stoprocentně stanici, ale samozřejmě se i lépe hledá vysílač.
Ovšem, co tedy bylo na čtvrtku 20.6. 2024 tak vyjímečného ? Obvykle při odrazech od vrstvy Es zmlknou mnohé domácí stanice a naopak slyšíte mezi různými pazvuky samou exotickou řeč i hudbu. Tentokrát byla atmosféra tak různorodá, že vedle těch exotických stanic byly silné i stanice tuzemské s RDS a rovněž sousedů s RDS. Prostě šlo vše. Pravda, nebylo té exotiky na pásmu tolik, jako jindy, když vrstva ožije, ale jak jsem již psal, tak signály přímočaré ( tuzemské), signály tropo ( sousedé) i odraz od vrstvy Es vyšly tak kvalitně, že šlo opravdu vše, byť se to někdy samozřejmě trošku ovlivňuje a stanice si předávají na kmitočtu vládu. To byl třeba případ kmitočtu 94.4 MHz, kdy k nám obvykle přichází signál z cca 200 km vzdáleného vysílače Brotjackriegel. ( Bayern 3), ale tentokrát tu byl nějaký čas alžirský program Chaine 1 ( jinak vzdálený asi 1 800 km) a jednou v zimě jsem na frekvenci zase ulovil tuším SWR4 z Bádenska. Bayern 3 bývá na Mělníku zpravidla nejsilnější na frekvenci 99.4 MHz ze 196 km vzdáleného kopce Ochsenkopf
No, je to pro někoho zábava. Na frekvenci 107.3 MHz u nás vysílá Hitrádio Černá hora a nyní tam máte stanici Diwan FM z Tunisu. Na 94.4 máte alžírský Chaine 1, na 89.4 rakouské OE3, které je takovou obdobou německého hudebního Bayernu 3, který je na poslední fotce
Samozřejmě, že i takové věci, se dávají pro zájemce na youtube, nebo se to někdy posílá kvůli možné QSL card do rádia, ale úspěch bývá v takovém případě málokdy, protože řada stanic neví, co kdo a proč po nich žádá. Jen minimum odborníků v těchto některých zemích ocení informaci, že stanice byla slyšet až tam někde... a pošlou vám jakýsi hřejivý doklad.
Nyní tedy odkazy:
https://www.youtube.com/watch?v=amO66uNebmw
https://www.youtube.com/watch?v=XelFljkSmVY
https://www.youtube.com/watch?v=JGQQf8lsCQA
https://www.youtube.com/watch?v=YbQpJbixlP0
Je to už hodně dlouho, co jsem tu psal o tom, jak ve druhém pásmu DAB+ došlo k určitému rozhlasovému boomu nejprve v Bavorsku a relativně nedávno v Sasku. I u nás už jsou přidělené finálové kanály a ve druhé polovině roku by se mělo začít trochu více dít i něco u nás, ale ještě nás předběhlo Rakousko, a to právě v pátek 21.6. 2024. To způsobilo radost hlavně u našich posluchačů na Moravě a na jihu Čech. Myslím, že si na to také brzy posvítíme, ale dnes jsem toho napsal až moc a chybí mi osobní pokusy. Zatím. Nu, a také už tu mám asi dva e-maily z RMM ( muzeum).
Snad to sem vše nějak dám, ale je toho moc, zvlášť když ještě vyrábíte ,, jen" dokumentární videa :-).
Pěkný víkend !
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Poslední komentáře
Petr Moss
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK