Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.
Soutok
Březen 26, 2024
22:02
Už to visí ve vzduchu a neznám nikoho, kdo by se na ty čtyři dny volna netěšil. Někdo už nějaké ty plány má, jiný aspoň částečně a další tomu dává volný průchod s tím, že to prostě bude snad fajn. Ať už patříte do jakékoliv skupiny, tak ať to prostě užijete a neříkejte svá přání a představy moc nahlas, ať jejich splnění nezakřiknete :-).
Co tu mám dnes ? Porozhlédl jsem se trošku po netu a objevil jsem tam docela hezkou pozvánku na pátek. Níže je to doslova suprově napsáno a pokud nic nemáte, tak myslím, že jde o vážně dobrou reklamu. Jednak je tam krásně, pak mají každé závody vždy něco do sebe, mělnickým ten pohyb dole na řece tak nějak patří a můžete naše barvy povzbudit. Určitě budou rádi a každé fandění pomůže.
Nuže:
Klub veslařů mělnických Vás srdečně zve na Mistrovství ČR ve veslování na dlouhé dráze, které se koná o Velikonoční pátek 29.3.2024. Závod se koná na vltavském plavebním kanále, se startem ve Vraňanech a cílem v Hoříně nad Vrbenským mostem, kde bude vyhlášení výsledků a pro příchozí bude zajištěno občerstvení. Přijďte zafandit také mělnickým závodníkům Začínáme od 9.00
Je to už několik a ne zrovna málo let, co jsem se prvně setkal s až neskutečnou masovou tužbou po velikonočním zeleném pivu. On ten čas totiž neskutečně letí, až jsem sám někdy zaskočený. Sice se najde několik málo kritiků, ale dnes jsme již zemí, kam to zelené pivo prostě patří a kdo ho nechce, no tak ať ho nepije. V každém případě chutná zase jinak, není jedno, jako druhé a mnohé je prostě výtečné.
Ono dnes již tak nějak ztratilo na významu, se zabývat tím, kde vám ho natočí a kde ne, protože nemálo pivovárků se touží vytáhnout svým zeleným speciálem a řada restaurací a hospod již dnes nechce být bílou vránou. Jinými slovy mám pocit, že jej koupíte snad všude. A pokud nejste zrovna z těch, kteří chtějí obcházet restaurace, tak jde dnes již o sortiment, který najdete v supermarketech, nebo s nějakou službou doputuje až k vám domů.
To vše je prostě vývin a pokrok. Ale, mám pochopení pro nostalgii i reklamu, a tak sem dnes dám takové dva odkazy. Ten první proto, že tím to všechno u nás kdysi začalo, a ten druhý proto, že se mi docela obsahově líbil a do lecčehos vás zasvětí.
https://zelenepivo.cz/
https://www.sedesatka.cz/rubriky/recenze/z-ceho-se-vyrabi-zelene-pivo-a-jak-chutna-kde-ho-cepuji_1234.html
Velikonoční volno nám naštěstí ještě krásně začíná ve čtvrtek odpoledne, ale Velký pátek, to má prostě určitou váhu. K tomu si nějak musí najít každý cestu sám. Psal jsem tu v minulosti o tom, jak v 90. letech přišel do našich kin film Ježíš a i ten, kdo nikdy předtím nenahlédl do Nového zákona, tak se prostřednictvím brožury k filmu mohl seznámit s dějem i s hodnotnými moudrými přirovnáními, které mají stále platnost. Připomenul jsem i drastické Umučení Krista, které je mladšího filmového data.
Za mého mládí jsme ten den, jako kluci chodili k ohňům, někdy je i sami zapalovali a říkalo se tomu ,, pálení Jidáše". Tehdy jsme se těšili na setkání s dalšími kamarády a na určitou zajímavou atmosféru, kterou vyzařuje každý kontrolovaný organizovaný oheň, ale dnes, když jsme již starší :-), tak to je možná chvíle i k mnoha zamyšlením. Konečně, i ten kdo vám řekne, že už v nic dalšího nevěří, tak vlastně věří. Věří tomu, že v nic dalšího nevěří.
Nicméně jsme dnes v mnohém sečtělí, nebo potkáváme i lidi, kterým nějaká zkušenost hodně změnila myšlení, a tak není na místě nad čímkoliv ohrnovat nos, protože se neustále ukazuje, že věci, pokud to tak nazveme, jsou tak nějak celkově propojené nádoby. Paradoxně jsme hmotnou společností, která si hodně zakládá na vlastnění něčeho, ale vlastní vzpomínky, nebo třeba nějaké pěkné prožitky, které se vám vybavují jsou duchovního rázu.
Konečně, asi nikdy nezapomenu na Velký pátek roku 2022 :-).
https://soutok.blogspot.com/2022/04/na-tento-velky-patek-nikdy-nezapomenu.html
Když tu tedy máme ty Velikonoce, tak ať už máte plány jakékoliv, tak není na škodu si třeba připomenout akce, které jsou prakticky na dosah. Stačí jen kliknout na plakáty, pozvánky se zvětší a můžete se podle volna a nálady zařídit.
Jinak to není tak dávno, co jsem dostal nějaký tajemný impuls a začal jsem se trošku zajímat o tvorbu videosekvencí. Leckoho možná napadne věta : ,, Co na tom je ?" Prostě někam jdu, něco natočím, a pak si to buď nechám pro sebe, či pro přátele, anebo to tedy zveřejním. Čím častěji takové krátké věci někde natáčím, tím lépe"
Jenže, to je takový ten nejlehčí úkon, kdy nemusíte dělat prakticky nic. Něco jen nahrajete a vystavíte to. Ovšem ... No nechci předbíhat a myslím, že tady teď není chvíle to rozebírat dále. Zůstaňme aktuální. Stala se mi před čtyřmi lety taková zvláštní věc. Byl jsem na výletě, kde jsem jenom fotografoval. Když jsem potom fotografie přesunul do počítače a následně vznikl článek na Soutoku :
https://soutok.blogspot.com/2020/01/jeden-den-napad-druhy-den-skutek-takovy.html
..., tak jsem ještě nic netušil. Až později jsem objevil, že mám ve složce nějaký soubor MDG, o jehož tvorbě jsem během výletu neměl vůbec tušení. Vůbec nevím, zda jsem tehdy ještě ve fotoaparátu nezapnul nějaký zvláštní režim, ale zrodilo se bez mého vědomí překvapivě zvláštní dílo
Trošku, ale jenom opravdu trošku jsem si s tím pohrál, protože větší zásah by byl na škodu a za mě vznikl opravdu krátký cestovní dokument se zajímavou atmosférou. Tentokrát jsem veškeré podrobnosti napsal dolů k videu, tak divák i ví, na co se dívá. Můžete se na věc podívat zde :
https://www.youtube.com/watch?v=F_QJLOylxVw
Berte to třeba, jako takový velikonoční dárek. Myslím, že to byl důležitý krok k tomu, aby se člověk zamyslel nad tím, z čeho všeho se vůbec může takové video skládat. Tady za mě odvedl práci fotoaparát, ale představte si, co času stojí tvorba, když dáváte dohromady různé obrazy ,se kterými třeba ještě pracujete. To se vám promítne před očima vaše celodenní a převážně všední pracovní náplň, povinnosti i zábava a říkáte si : ,, Může mít na tuto jinak třeba snad i někdy zábavnou nimračku člověk vůbec ještě čas ? Může výsledek vůbec někoho zajímat ?"
Co si dnes dáme na závěr ? Čápa bílého. Nedávno si na mě vzpomněli ornitologové a svým e-mailem mi udělali i určitou radost. Stačilo jim kdysi dávno poslat pár fotek komína motorestu ve Stvolínkách s počtem jedinců ve hnízdě a od té doby jsme vlastně v takovém lehkém milém kontaktu. I vy se můžete zapojit a je to vlastně záslužná činnost.
Těch stránek je moc. Tak aspoň jedna za všechny. Na čápi se občas můžete i dívat z domova přes netovou kameru, a když si nějaké hnízdo oblíbíte, tak jej můžete i začlenit do svého výletu, jako jsem to kdysi udělal já. Článek tu někde je také.
https://www.birdlife.cz/capi/
https://www.birdlife.cz/capi/webkamery/
Pohodové velikonoční svátky !
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Březen 23, 2024
18:43
František Purš
Datum narození: 23. března 1927Úmrtí: 14. prosince 2015
Přátelé, děje se toho kolem nás mnoho a snad ve ve všem, na co si jen člověk vzpomene. Od politiky po sport. Vždyť dnes konečně také český pilot Roman Staněk konečně vyhrál svůj první závod formule 2 pro české barvy. Kolikrát se jen už v Československu snilo mnoha klukům a mužům o tom, aby i u nás byl jednou závod formule 1, nebo jsme měli v F1 svého pilota, který tam neudělá ostudu a nezapadne, sotva vyjde.
Za připomínku pana Františka Purše tentokrát děkuji především vám čtenářům. Téměř denně sleduji sledovanost a vidím, které články zrovna čtete. Jedním z nich je například ....https://soutok.blogspot.com/2017/03/melnicky-historik-frantisek-purs-by-se.html
Není to tak, že bych snad na ředitele své školy a vynikajícího regionálního historika zapomněl. Vždyť mám doma dvě skvělé knížky, které jsou souhrnem jeho článků z měsíčníků Mělnická radnice o našem městě i regionu a jsem moc rád, že se mi s tímto sympatickým člověkem v závěru jeho života podařilo ještě vyměnit několik vět na regionální historické téma, nebo mu popřát a poděkovat za jeho dílo pro občany.
Jen je pravdou, že ve víru toku času i našich zájmů prostě některé věci ustupují do pozadí. Rozhodně si nemyslím, že bych zrovna já měl dnes tady k takovému celkem ještě snad známému mělnickému velikánovi něco psát, ale rozhodně chci touto cestou vám čtenářům poděkovat. Jednak za připomínku, a pak za návštěvnost webu Soutok.
Opravdu mi sledovanost webu dělá nyní radost, byť mám těch aktivit v současnosti více a zejména poslední měsíc. Nejen, že právě často ukrajuje návštěvnost po stovkách tak, že už pouhé tři tisíce zbývají ke krásnému číslu 900 000 celkových návštěv, ale kdykoliv koukám na rubriku ,, poslední dvě hodiny", tak je celá řada různě starých ( i různě kvalitních) článků zrovna v reálu navštívených.
Slyšel jsem už dokonce verzi, že weby jsou proti FB přežitkem odsouzeným k zániku a je nepříjemnou otázkou, jaká by asi byla návštěvnost webu, kdyby nebyla reklama na články na Mělníčku, odkud si lidé zvykli startovat zejména na nový článek, ale to naštěstí řešit nemusím.
Vím, že to je tak trošku šaškárna, jako spousta věcí v dnešním světě, ale pořád tak nějak platí, že člověk, který se dovede těšit z drobností, tak je v určité výhodě. Pojďme však tedy ještě k úvodu článku. To je skutečně k nevíře, jak ten čas letí. Zdá se, jako kdyby ten rok 2015 byl nedávno a letos už uplyne od smrti pana Purše 9 let. Devět let, co jsem jej u potoka, či říčky jménem Pšovka naposled potkal a ještě mu stačil poděkovat.
Počasí dnes straší, občas fouká vítr, občas snad i prší a kdo nemusí, tak ani nikam nejde. Přesto nemohu nějak přejít akci, které jsem se snažil dělat jinak zde neúspěšnou propagaci, a která většinou i na mě probíhá trochu daleko od Mělníka. Dnes ani není počasí na to, aby člověk stál na přesvícené vyhlídce našeho města a zkoušel, zda v triedru neuvidí nějaký oheň na nějakém známém kopci. Ono je to letos všechno dění stejně nějak daleko, byť jsem v minulosti zahlédl ohýnek od kostelíku v Liběchově. Dlouho už se tam žádní čerti nepřihlásili a ani není divu, protože ani v okolí poblíž nic dalšího není.
I tak si ale můžete přečíst zážitky od ohňů z Keltského telegrafu 2024 na stránkách telegrafu zde:
https://www.keltskytelegraf.cz/
Akce poběží na dvou nejbližších větvích v mapě od 19.30 do 20.00 hodin. Ta pro nás asi nejzajímavější běží přes Milešovku, Lovoš, Radobýl a Sedlo na Ronov, ale pochybuji, že by se nějaká aktivita na tuto vzdálenost i v tomto počasí dokázala v triedru objevit.
A už je konečně také na čase, abych ukončil to pěší putování ze Štětí do města Mělníku. Tak to vidíte, oba cíle jsou od sebe po silnici vzdáleny asi 15 km, a co všechno se dá nafotit i nasnímat, jako videosekvence během jednoho takového výletu. Musel jsem to rozdělit do čtyř dílů, abych vás nepřipravil o fotografie různých krásných míst, a to bych ještě rád zpracoval nějakým způsobem ta videa, která jste samozřejmě ještě nemohli vidět.
Na druhou stranu už mám připraveny materiály z akce ,, Po stopách vladyky Beše" , a také je už na čase, se do nich pomalu dát. Nevím, ale mám někdy v těchto případech pocit, že si opravdu celá řada lidí neuvědomuje, co času ty aktivity s prací kolem toho spolknou, a že je ve veliké výhodě ten, kdo v takovém případě již neřeší nějaké pondělí, středu, nebo víkend.
Nebudu to zdržovat. Věřím, že naprostá většina čtenářů již ví, co je na fotografiích a není třeba to nějak komentovat. U milníku podejdete trať k řece a zelená značka vás vede podle řeky Labe a vehlovických tůní do čtvrti Mlazice, kde ji střídá značka modrá, která vás podle kolejí přivede do závěrečné fáze, která již jen stoupá od kolejí do centra města.
Opravdu je u nás krásně a člověk nemusí ani nikam daleko a za větší peníz cestovat. Vyšel jsem asi v 11.20 hodin ze Štětí a domů jsem došel po různém fotografování, videích, rozhovorů s pocestnými i s kamarády asi v 17.30 hodin. Hezký zbytek posledního víkendu před Velikonocemi a uvidíme, co ještě v jeho zbytku stihnu vytvořit. Mimochodem, prý se nám i hodně změnil Mělník, tak je možná na místě se pokusit najít lepší chvilku a trošku se podívat zejména na některé stromy.
Pohodový víkend !
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Březen 18, 2024
21:37
Když jsem se na Vánoce 2014 dočetl v knize Na Mělníku, kterou pro nás stvořili autoři Miroslav Pásek a Vladimír Czumalo báji o tom, jak někdy k roku 757 objevil přívorský vladyka Beš v dáli zajímavý kopec, kde dal později se svoji družinou vzniknout základům našeho města, tak jsem sám ještě netušil, jakou velkou osobní tradici za pouhé tři měsíce založím.
https://soutok.blogspot.com/2024/02/zemrel-autor-knihy-na-melniku-vladimir.html
Je to zajímavé, ale zatím se to převážně tak nějak seběhlo, že akci podniknu v den, kdy se u nás v neděli odpoledne v 15 hodin vynáší Morana a vždy se mi podaří ji aspoň část stihnout. Nejinak tomu bylo i letos, ale přesto, že jsem byl ve Všetatech již v 9.50 hodin, tak jsem se díky různým svým aktivitám na trase, která vedla tentokrát ze Záboří do obce Kly k řece Labi dostal k našemu veslařskému klubu až v 15.20 a řešil jsem otázku, zda stihnu akci na místě ( titulní obrázek), kde obvykle fotím porovnávací fotky Morany jednotlivých ročníků, kterých jsem se účastnil.
To se mi nakonec v opravdu krásném a slunném dni k mému uspokojení zdařilo a tentokrát jsem se chystal i na něco, co jsem tu ještě nezkoušel, a co mě vlastně v putování ze značné části tak zdrželo. Nějakou tu videosekvenci z Morany tu jistě někde již mám, ale tentokrát jsem se pokusil o takový sestřih, abych se dozvěděl něco, co si málokdo vůbec uvědomí.
I mně to přišlo tak, jako celkem nenáročná záležitost, ale kdyby tomu tak bylo, tak už tu bylo video v neděli večer. Jenže, když jsem si unavený po cestě včera večer začal jednotlivé díly přehrávat, tak jsem objevil hned tři takové skryté nepřátele. Tím prvním je vítr. Autoři ho někdy nahradí jakousi hudbou podkreslující video, ale to mi k Moraně zrovna moc nesedí. Vždyť tam se zpívá.
Tím druhým jsou další pochodující diváci i fotografové, kteří někdy mohou být jakýmsi dokumentem, že byl o věc zájem a jindy působí poněkud rušivě. Tady už je to na úvaze autora, co ještě nechat, a co již vystřihnout. Třetím případem jsou některé přihlížející děti, ale také i některé dítě v průvodu. Zatímco pobíhající děti v okolí průvodu jsou prostě jen hlasové spontánní projevy v podobě nějakého povyku a výskání, tak v průvodu se může najít i takový malý záškodník, který vás donutí nějaký zvuk z videa programem odstranit.
Pokud se na to video podíváte, tak záškodníka snadno poznáte, ale technika je mocnější, když víte, jak ji užít.
https://www.youtube.com/watch?v=G303GPFsBK8
Musel jsem si prostě trošku odpočinout, s videem si nějakou dobu ještě pohrát a hlavně si počkat na volný čas, čímž chci jen zdůraznit, že pokračovat jsem mohl vlastně až o 24 hodin později.
Mohl jsem sem dát dnes prostě jenom fotografie z akce, jako někde na fb, ale osobně mi vždy přišla kombinace obrázků a nějakých textů taková lepší a i více jsem si tuto zájmovou tvorbu užíval. Možná věc názoru, možná i trošku profesní deformace.
Co ještě poznamenat ? Předně nás čeká první jarní astronomický den, či rovnodennost. Pokud bychom bydleli v Českém středohoří, v Lužických horách, na Slánsku, Kladensku, v okrese Praha-západ atd.
https://www.keltskytelegraf.cz/mapa-keltskeho-telegrafu
..., tak bychom se možná někteří těšili na již asi 15. ročník Keltského telegrafu , který se koná v sobotu 23. března. A samozřejmě už mnozí hledáte články se zeleným pivem a těšíte se na čtyři volné dny v rámci Velikonoc.
Tak si dnes na závěr popřejeme, ať se svátků nějak v pohodě dočkáme.
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Březen 16, 2024
23:51
Víkend je v plném proudu, ale ono to někdy nejde tak, jak by si člověk přál. Předpověď počasí nám již snad od čtvrtka říkala, že bude dnešní den zatažený s občasnými přeháňkami, a tak i když mám rozhodně raději výlety v sobotu, než v neděli, tak jsem měl celkem jasno, že dnes dopoledne rozhodně nikam nevyjedu. Ostatně, někdy to mohou ovlivnit ještě i jiné plány. A tak je tu něco, co už jsem měl v záloze a zákonitě jde o pokračování skvělé procházky. Mohl jsem sice dnešek článkově vypustit, ale prostě se mi nechtělo a navíc se člověk snaží rozdělané věci dovést k nějakému cíli..
Posledně jsme seriál opustili kousek za obcí Želízy, když jsme se dívali do stráně na již zarostlé Čertovy hlavy z míst, kde léta stojí zahradnické učiliště a dnešní díl je věnován Liběchovu, který je se svými cca 1 100 občany 38. nejmenším městem ČR. Statut města mu byl přiznán v roce 1935, ale po druhé světové válce byl zpochybňován. Až teprve nedávno v roce 2007 mu byl oficiálně opět přiznán.
Liběchov má úžasnou historii i řadu aktivit. Je několik odkazů, které sem prostě dát musím.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lib%C4%9Bchov
https://www.libechov.cz/historie
https://kostelicek.eu/
http://umeleckymlyn.libechov.cz/
https://www.libechov.cz/opevneni/index.php?nid=8016&lid=cs&oid=1452548
https://www.libechov.cz/turisticke-informacni-centrum
Přesto, že jde o tak malé městečko, tak významem je opravdu velké. Vždyť jsem tu nedávno například zmiňoval knížku věnovanou Václavu Levému ( 1820 - 1870), který má velkou zásluhu na tom, že se stal Liběchov zejména na konci 19. století turistickým místem, kam nejezdily jenom dostavníky a od roku 1874 také železnice, ale dokonce měl i svůj přístav pro výletní lodi.
Také jsem připomínal knížku našeho bývalého mělnického historika Dějiny Liběchova Jana Kiliána, která samozřejmě zahrnuje všechna časová období tohoto místa až po současnost.
Liběchov si je s Mělníkem v některých věcech i tak trošku podobný. Pokud budete stát u kaple sv. Ducha, tak tu máte také nádherné výhledy, také uvidíte Říp, a také můžete říci, že stojíte na pomezí dvou druhů krajin. Té rovinaté v Polabí i té kopcovité na severu.
Dnešní úvodní fotografie patří liběchovské části Boží voda, kterou kdysi proslavily místní lázně. Dnes tu již mnoho let chovají ryby a podívejte se na tu obrovskou náhodu.
https://www.lihenlibechov.cz/cs/
Koukám do odkazu a zjišťuji, že tu měli dnes rybářské závody :-). V každém případě jsou tato místa prostě romantická a může zato i neregulovaná říčka Liběchovka, bez které by to tu nebylo ono. Ty vodní prvky níže sem prostě patří stejně, jako ty ladovské vrby.
Myslíte, že tu místní mají zálibu stavět různé trpaslíky, jako je tomu leckde jinde ? Do jisté míry jistě ano, ale zrovna tyto postavičky zajíců mi tak trochu připomínají bajku vytesanou v nedaleké jeskyni Klácelka, která dnes bývá turistům přístupná již jen při různých příležitostech. Zapracoval zub času i snaha potírat vandalizmus. Následující snímky ponechám nějaký čas bez komentáře, protože ten krásný den mluví zkrátka za vše.
Tady nám skrze pokácené stromy prosvítá areál historického včelína v části zvané Rašínky, kde už jste při jednom DED se Soutokem také byly. Vlastní liběchovskou alej s autokempem i místním fotbalovým hřištěm jsem tentokrát vynechal, ale i tady mě zaskočily vzpomínky třeba až na 80. léta, kdy kousek za mlýnským náhonem, nebo z druhé strany za sokolovnou stávalo slavné letní kino.
Samozřejmě, že někdo přijel autem, nebo MHD, která sem jezdila a zpět byla cesta jedině autem, ale i tenkrát měla mládež ráda dobrodružství, které začínalo se slušným předstihem ještě před filmem návštěvou některých tamních hospůdek. Mobilní telefony pro nějaké volání taxislužby nebyly a touha dokoukat film byla větší, než stoupat 1.5 km dobrých 30 minut do kopce na vlak odjíždějící před půlnocí. Prostě se šlo domů asi dvě hodiny po prázdné silnici a kousek za milníkem se muselo chvíli do kopce :-). Nebyly jsme rozmazlení.
V krásném dni jsem si zašel pro foto osvíceného zámku a trošku si užil areál, kterým nás při jednom DED provázel s krásnou průvodcovskou službou pan Vítězslav Štajnochr. Byl to muž v letech, který nejen dokonale ovládal znalosti snad o každém živém i neživém prvku v místní rozlehlé zahradě, ale navíc fantastickým způsobem leckdy zapředl i do dějin samotného Liběchova a neskutečným způsobem tak snad doslova povýšil místní Dny evropského dědictví ( DED) na opravdu nezapomenutelný zážitek uprostřed velmi teplého zářiového slunného dne.
Nemohl jsem vynechat zastávku u mlýna, kde nás před rokem na konci dubna provázel majitel pan Dušan Turzo při slavnostním otevření turistické cesty podle řeky Labe ze štětí do Liběchova.
Pak už nemohla cesta vésti nikam jinam, než do kopce ke kostelíku, který je takovou dominantou městečka Liběchova. Původně vás značka vedla podle křížové cesty a asi 240 let starou alejí stromů, ale asi značkaři uznali, že kdo si to tu chce prohlédnout pořádně, tak si to tu celé obejde a kdo pádí k Mělníku, tak už chce být u kostelíku, odkud jej kromě krásných rozhledů již čeká jen jakési finále putování.
Ačkoliv je Říp téměř naproti, byť ne tak, jako u Štětí, tak nejvíce asi lákají otevřené pohledy k Mělníku a dále do Polabí. Pohledům do Českého středohoří tu poněkud brání stromy a severní výhled končí v nedalekých Želízích. Odměnou vám ovšem bude zatím ještě pohled na Čertovy hlavy, které nejlépe vyniknou při zoomu fotoaparátu, nebo případně v triedru. Patrný však je již vzestup vegetace v jejich okolí.
Pochopitelně, že jsem se nespokojil jen s nějakou krátkou zastávkou, ač jsem byl na cestě dobré čtyři hodiny a zašel si na kraj křížové cesty i vychutnat ty staré stromy. Vegetace tu ještě není, a tak bylo leckde vidět. Vlastně, jak je to dnes symbolické, když už za 14 dní máme Velikonoce.
Kostelík se opravuje, což je sympatické, ale je vždy tak trošku smutné, když původní majitelé nějakým způsobem selžou a veřejnost pak utváří záchranné spolky dobrovolníků závislé na různých darech i pomoci. Tak je tomu tady, tak tomu bylo i na muzejní železnici v Zubrnicích a jinde se i třeba jen přihlíželo, nebo přihlíží, jak něco padá a už to ani zachránit nelze. Napadá mě hned několik případů, ale má to cenu si snad i dělat zle ? Konečně, v půlnoci to člověku už moc nepřemýšlí a chce to jistou regeneraci :-).
Přemýšlel jsem, že tento díl možná ukončím tam nahoře, kde je při výhledech do kraje a krásném počasí tak krásně, ale proč ne tady u toho milníku ? Vždyť tady už začíná domácí katastr. Podchodem pod tratí dojdeme k řece a za chvíli nad námi budou již první bývalé mělnické vinice čtvrti Vehlovice.
Mějte se pěkně a ať se nám ta neděle povede :-)!
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Březen 15, 2024
18:14
Přátelé, jaro je již prakticky tady a už se nám začínají rozjíždět různé akce i aktivity jedinců. Tady na Mělníku jsme dnes zaznamenali nejvyšší teplotu dne v republice a největšího věhlasu tohoto víkendu, se nám těší zejména dvě akce. Jaké to jsou ?
Po celý víkend tu máme opět Dětský svět Tygřík. Vždy od 11 do 18 hodin a psal jsem o tom již zde:
https://soutok.blogspot.com/2024/03/soutok-vydal-svuj-prvni-kratky.html
https://soutok.blogspot.com/2022/04/velka-fotogalerie-z-vynaseni-morany.html
Ještě jedna věc, se právě dnes nejvíce vztahuje k Mělníku. Je tomu 85 let, co triumfálně projížděl Mělníkem Adolf Hitler při své cestě do Prahy. Ačkoliv to máme z Mělníka na nejbližší hranice v Lužických horách a ve Hřensku cca 70 kilometrů, tak tehdy probíhala hranice pouhých 5 kilometrů odtud. A nebyla to hranice kdovíjaká, protože dnešní milník u Liběchova z roku 1858 tu stál především na připomínku krajského uspořádání z roku 1850, kdy se zde stýkaly tři české kraje, a až pak se stal na naši mělnické nejdůležitější hranici středem území nikoho, které oddělovalo Protektorát Čechy a Morava od velkého Německa.
Věnoval jsem letos tomuto ročníku dokonce sedmiminutové video, kde se i s titulky projdete pěšky z centra našeho města do významného místa a dozvíte se několik zajímavostí, které i mě relativně nedávno překvapily. Video je zde :
https://www.youtube.com/watch?v=qhRyq8Sn60Q
Na závěr dnešního článku si připomeneme blížící akce na výstavišti v Lysé nad Labem a kalendář výstav RMM na měsíc březen. Pohodový víkend !
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Březen 13, 2024
21:11
Jsou lidé, kterým ke spokojenosti stačí, se pohybovat doma, venku na ulici, nebo v okolí bydliště, ale většina z nás má aspoň občas takzvaně toulavé boty. Jenže, ta různorodost tužeb člověka je neskutečná. Od vycházek do sousedství, přes krátké výlety do okolí, až po ty docela vzdálené ,,české luhy a háje", a někdy až za hranice daleko do exotických krajin.
Setkal jsem se několikrát s poměrně pravdivým názorem, že cestování něco stojí a je to i řada starostí. Lidé se někdy i obávají, aby na výlety měli síly fyzické a finanční. Přitom to jsou právě kolikrát ty nejlevnější cesty do blízkého okolí, které umí člověka překvapovat, a to dokonce i tehdy, když si myslí, že to okolí přeci zná.
Není to tak dávno, co jsem zde rozjel takové pěší putování ze Štětí lesem k Liběchovu a Mělníku. Mimochodem, obdržel jsem dnes zprávu, že žlutá turistická značka vedoucí ze Štětí podle řeky Labe do Liběchova je již pro cykloturisty prý vyasfaltovaná, ale to jen tak na okraj a jistě bude zajímavé to osobně ověřit.
V první části výletu jsme tedy objevili vrch Špičák s pěkným dálkovým rozhledem, pak jsme navštívili dvě kaple a dnes se konečně podíváme na zdejší skály. Není bez zajímavosti, že zejména u skal, do kterých sochal věhlasný zámecký liběchovský kuchař Václav Levý, to bylo onen krásný nedělní březnový den tak, jako na Václaváku ,ale to bych trošku předbíhal.
Paradoxně jsem tentokrát netrpěl samotou ani v lese. U první kaple jsem potkal rekreační cyklisty mířící po trase 0057 do Brocna. O kus dále jsem se zase pozdravil s děvčaty, která šla z Liběchova do Štětí, a když jsem po čase asi 100 metrů za sebou zahlédl dalšího turistu, tak jsem trošku znervózněl. Vždyť tu dnes chci natočit nějaký materiál pro případná videa a celkem běžně se mi i u focení stává, že když někam přijdu, kde je něco pěkného, tak tam někdo často tak trošku překáží a je třeba vyčkat jeho odchodu.
Ovšem, nakonec se ukázalo, že tento rychlý turista byl určitým požehnáním, byť jsem poněkud přišel o to kouzlo občasné lesní samoty, kdy na sebe člověk nechává plně působit romantiku okolí. Už na první pohled bylo vidět, že tu přibylo spousta všelijakých pasek, které však odhalovaly jinak skrytou nádheru různých skalních útvarů.
Můj náhodný souputník, se ukázal nejen jako člověk společenský, ale také jako znalec místních skal i jeskyní a navíc respektoval i mé pokyny, když jsem natáčel nějaké to krátké video. Pro mě se tu od posledně mnoho změnilo. Myslím, že už to zase budou takové tři roky, co se v Liběchově konalo sochařské sympózium na počest sochaře a kuchtíka Václava Levého ( 1820 - 1870) a mnozí jste měli možnost zakoupit i knížku věnovanou zdejšímu kraji, skalním plastikám a samotnému sochaři.
Tehdy jsem se do místních lesů vypravil naposledy a v zasněžené krajině jsem našel podstatně více stromů.
Protože jsem tentokrát kombinoval fotografování s nahráváním videí, tak jsem úplně zapomněl vyfotit slavnou trampskou jeskyni Modloch, kde se právě ukrývali nějaký čas před spravedlností vrazi a poddaní hraběte J.V.Claryho. Máte tu však šanci si prohlédnout slavný a krásný sousední skalní útvar Sedm chlebů v porovnání s postavou člověka a samotný.
Občas nám tu přibude i nějaké soudobé dílko.
U slavného útvaru Had, se se mnou souputník rozloučil, aby se vydal stejnou cestou zpět. Jak už to tak bývá, tak si obvykle po výletech prohlížím mapy, počítám, kolik km jsem asi nachodil a tentokrát přišel i objev. Vlastně mám zase dobrý důvod vyrazit někdy opět do Štětí. Tak jistě, psal jsem tu dnes o té údajně vyasfaltované cyklotrase k Liběchovu, ale ještě něco jiného. Nedaleko obce Radouň, se totiž můžete setkat s dalším skalním útvarem, kde je také vytesaný ve skále nějaký docela povedený had a jen o kus dále je netopýr. Oba útvary si můžete prohlédnout na mapy.cz.
Tak to vidíte. Opět se naplňuje to, co jsem tu kdysi zmínil, že když se někam za něčím vypravíte, tak tam navíc můžete získat nějakým způsobem i další inspiraci. Tentokrát relativně zase jen kus od domova, a tak to zase není vlastně nějak o penězích. To jsou výlety, které buď nestojí vůbec žádné peníze, ale jistou dávku fyzičky i času, nebo jen pár korun.
Kam jinam, se odtud vypravit, než k další kráse, která nese jméno Harfenice a občas si zahraje v pohádkách.
Nyní moje oblíbená věta : ,, Co by to bylo za dokument bez jediného zvířátka ?" Polární psí rasa mě prostě vždy zaujme, byť těch čtyřnohých mazlíčků člověk potká moc a jsou mnohdy roztomilí.
Jak jsem slíbil, tak dnešní díl výletu končím v obci Želízy. Snad jsem ten týden tady aspoň takto oživil, ale přiznám se, že už jsem pomalu duchem u mé oblíbené tradice, kterou je pochod ze Všetat domů. Tu znáte pod názvem ,, Po stopách vladyky Beše". V minulosti jsem ji cestou při troše štěstí okořenil nejen krásným pohledem do lehce zvlněné krajiny středu Polabí, ale i dálkovým příjmem rozhlasu DAB+ z Polska, který totiž není možné na Mělníku ulovit, ale z Turbovického hřebenu u Přívor v podmínkách ano. .Jenže, ani tento seriálek ze Štětí do Mělníku není vlastně ještě zcela u konce :-).
Také mi dnes nezbývá, než opět připomenout video, které bude v pátek aktuální a snažil jsem se jej vytvořit k termínu zvlášť u nás tady významného výročí. Vždyť právě tudy přijel do Prahy Adolf Hitler. Tady byla Říše nejvíce zakousnuta do našeho zbytku území směrem k Praze. Tady máme ten krásný milník tří krajů, který se stal významným rozhraničníkem. :
https://www.youtube.com/watch?v=qhRyq8Sn60Q
Samozřejmě je snahou každého youtubera i blogera přitáhnout nějaké diváky a nikdy to není jednoduché. Navíc se ukazuje, že každého oslovuje něco zcela jiného a ne každý by do něčeho šel. Vždyť dnes máte odvážná videa, kdy si autor, nebo autorka podbarvuje video nějakou hudbou, filmuje přátele, sebe, svůj kumšt, svoji osobu u nějaké záliby, komentuje dokument, nebo filmuje své děti a i když to někomu nevadí, tak ne každému, se do takových věcí chce.
Zase by se dalo o tvorbě diskutovat, ale je třeba si nechat poznatky na případná příští videa. Mějte se pěkně a snad zase ještě v pátek odpoledne tady na webu.
Poslední fotky patří krásnému koupališti na říčce Liběchovce v Želízích, a jak vidíte, tak už nám Čertovy hlavy od silnice zase zarostly. Ten čas letí. Kde jen je ta reklama, že jsou po 150 letech opět ze silnice vidět ? Už jen částečně vršek.
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Březen 10, 2024
12:20
Každá tvorba stojí spoustu času, kterého nemá bohužel pracující člověk s několika zájmy na zbyt. Dlouhodobí čtenáři, kteří pamatují ještě roky 2012, nebo 2013, tak vědí, že jsem sem během soboty dal někdy i čtyři reportážní články z různých akcí. Ty časy jsou dávno pryč a postrádají smysl. Tehdy jsem se opravdu cítil takovým reportérem, který byl rád, že u akcí je, že se lidé na ty články hned vrhají a dokonce jsem se snažil je psát někdy dříve, než akce skončila, protože jsem měl pocit, že ještě mohu na ně pozvat čtenáře a dělám tím vlastně velmi záslužnou činnost.
Dnes jsou lidé rádi, že mají možnost na FB vystavovat své fotky, a dávat si palce. Propagace všeho je trochu problematická, protože pokud nejste správcem FB skupiny, tak můžete pod hrozbou napomenutí a vyloučení být vyloučeni ze skupiny. Navíc se objevují i různé veřejné a mobilní informační kanály, a tak je Soutok spíše takovou žijící legendou. Nicméně jsem velmi rád, že i když třeba nemám dnes někdy na psaní čas, nebo jsem duchem jinde, tak ten web pořád někdo čte a čtenářům nevadí, že jde i o starší, nebo staré články. Za to jsem moc rád, že ta moje mnoholetá práce a zábava nepřichází vniveč.
Soudně musím uznat, že ne vše je dobré, srozumitelné, někdy i z důvodu jiné doby článku, jindy zbytečné přemíry filosofování, ale jsem za ta čísla čtenářů rád. Vždyť již každou chvíli počítadlo ukáže 900 000 návštěv, zbude ta poslední stovka do miliónu a já osobně zastávám názor, že všechny tyto pro někoho bezvýznamné maličkosti nám zainteresovaným prostě zpestřují radostně život, což je celkově důležité.
Zakončím to větou jedné autorky, která mě jednou v komentáři potěšila : ,, Něco by si prý zasloužilo většího zveřejnění."
Nicméně jsem zkoušel v životě leccos a asi nejaktuálnější zpráva je, že jsem se nespokojil jenom s tím dát nějaké krátké videosekvence na youtube, kterých tam mám už 30, ale zašel jsem trošku do hloubky a možná jde i o nový impuls. Pokusil jsem se o takový krátký dokumentární film v délce přes 7 minut, kdy je již potřeba užít počítačového programu. Měl jsem při tvorbě asi tak týden na to, se s tím trošku naučit a na výsledek se můžete podívat zde :
https://www.youtube.com/watch?v=qhRyq8Sn60Q
Téma nebylo složité. Vždyť člověk ví, co ho baví, o čem píše a navíc máme během roku i různá výročí, která vás někdy směrují.
https://soutok.blogspot.com/2024/02/blizi-se-brezen-special-kudy-probihala.html
Posledně jsem vás vzal na začátek minulého nedělního výletu do Štětí, odkud jsem měl v plánu jít pěšky přes liběchovské lesy domů. Podívali jsme se spolu na kopec Špičák, který byl pro mě životní premiérou a dnes pokročíme v cestě.
Ze Špičáku půjdete rovně dolů přímo za nosem po naučné stezce a vyjdete jen několik desítek metrů na žluté značce ze Štětí před další atrakcí trasy. Tou je krásná Mariánská kaple na okraji lesa, kde je také důležitá křižovatka turistických i cyklistických tras.
Mariánská kaple je krásnou a dobře zachovalou stavbou, která možná nemá takový věhlas, jako ta kaple další, ke které asi po 300 metrech dojdeme, ale místo působí příjemně a určitě vás vnitřně příjemně pohladí. Více o ní si zájemce může přečíst na přiložené krásné informační zasklené tabulce. Je vidět, že se tu lidé starají a živly místní les zřejmě neláká. Však ona je to z města poněkud štreka a ještě do kopce. Naštěstí jsou stále ještě místa, kam chodí jenom ti, kteří umí obdivovat přírodu a radovat se. Tam obyčejně potkáte jen příjemné lidi.
Teď nechám několik snímků bez komentáře. Vždyť to je romantika sama o sobě.
A jsme tady. Místo opředené pověstmi, kde byl v roce 1720 zavražděn údajně krutý hrabě J.V.Clary z nedalekých Snědovic. Pokud si již nevzpomínáte, tak sem doplním odkazy, ale je fajn, že trasa vede i podle posledního útočiště vrahů a místa také příště navštívíme.
https://soutok.blogspot.com/2013/10/krasa-u-melnika-stezka-loupeznika.html
https://soutok.blogspot.com/2013/07/za-tajemstvim-hrabeci-kaple-soutok_28.html
Tím bych dnes putování na Mělník skončil :-).
Přátelé, velmi vás tu vždy zajímá, kdy bude Tygřík zase na Mělníku. Zpravidla je to každý měsíc, ale logicky chce zájemce znát přesný termín. Tento víkend jsem nevytáhl paty do ulic města, a tak nevím. Facebook tam mají nevím na co. Jak to zjistím, tak to sem snad dám. Nu, ochladilo se a na horší se vždy špatně zvyká. Člověk je na slunci závislý.
Aktualizace 11.3. v 19.30 :Termín akce je: sobota 16.3. od 11.00 do 18.00, neděle 17.3. od 11 do 18 hodin.
https://www.facebook.com/p/D%C4%9Btsk%C3%BD-sv%C4%9Bt-tyg%C5%99%C3%ADk-100043734056259/?locale=ca_ES&paipv=0&eav=AfalZw__hwa7R_vf1Wv-ltlrOkIl12gFnTy0j4vNprKFdCzg9XXNHgWB_0oBel26EZY&_rdr
Trošku jsem se unáhlil. Výstaviště je tu pro nás od 20. března, což má chvilku čas. To bude dříve Morana a snad i lepší vhodné počasí na zde známou každoroční turistickou individuální akci.
Pohodový zbytek víkendu a jdeme k jaru zase blíže :-).
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Březen 5, 2024
19:22
Již jen necelé dva týdny nás dělí od každoroční slavnosti, kdy vhodíme Moranu do řeky Labe a přivítáme jaro. Těch akcí je samozřejmě více, a také se nám blíží ty krásné svátky jara, které jsou tentokrát již na samém konci března a prvního dubna. S těmi přichází pro nás mnohé ta lepší část roku a tentokrát mimochodem i letní čas. S tradiční pozvánkou RMM na měsíc březen je tu opět paní Kristýna Frelichová.
Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
Srdečně Vás zveme na březnové akce:
Již tento pátek 8. 3. (19:00 - 22:00) se vydejte na procházkou noční krajinou Kokořínska s posloucháním sovího houkání...Rezervujte si své místo na: holubova@muzeum-melnik.cz.
V neděli 17. 3. s námi vyneste zimu z města. Vynášení Morany pořádáme ve spolupráci s Rodinným centrem Kašpárek a Folklorními soubory Jarošáček a Jarošovci. Sraz v 15.00 hod. před muzeem.
V sobotu 23. 3. si nenechte ujít 16. ročník tradičního Velikonočního jarmarku s předváděním řemesel a dílničkami pro děti.
Nově s námi můžete oslavit Velikonoce ve skalním obydlí ve Lhotce. Velikonoce ve skále proběhnou v neděli 31. 3. od 10:00 do 15:00 hod. Zapojit se můžete do soutěže Lhotecká hlavička (nádivka) 2024 a nebude chybět živý koutek se zvířátky...
V pátek 15. 3. v 17:00 hod. Vás zveme na dernisáž výstavy Malířské skici - Tereza Balcarová v muzejní kavárně.
Ve vstupních prostorech Vás od 5. 3. do 31. 3. přivítá výstava mapující další rok činnosti Rodinného centra Kašpárek Mělník Kašpárkův rok 2023.
Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu a přejeme Vám příjemné předjaří!
Přeji pěkný den
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Březen 4, 2024
21:46
Když nebudu počítat Zimní přechod Nedvězí, který se chodí koncem ledna, tak je od roku 2015 takovou moji tradicí, že obvykle v půli března vyrážím do Všetat, odkud se vydávám na pochod, který jsem nazval ,, Po stopách vladyky Beše" a jenž navazuje na legendu o osídlení města Mělníka. Jenže je letos takové počasí, že se mi do poloviny měsíce rozhodně čekat nechtělo, uspíšit akci jsem v kalendáriu také nechtěl a rýsoval se důvod na vloženou procházku.
Jak jistě již víte z posledního článku, tak jsem se začal pokusně věnovat také videosekvencím, a to je neskutečně široké pole možností. Vy můžete být na nějaké akci, nebo na nějakém výletu, a tam něco natočit, co trvá třeba minutu, co můžete rovnou vystavit na youtube a sledovat zájem. Ale, to je taková nejméně náročná cesta. Pak jsou věci, kde už můžete něco takříkajíc oříznout, nebo spojit, a to už dá přemýšlení, stojí to čas a je třeba nabrat nějaké zkušenosti.
Zkrátka, takový výlet vám může nabídnout celou řadu prožitků i materiálů, které třeba jednou nějak uplatníte, nebo také ne.
Loni mě také dost inspirovala již lednová procházka po nové značené trase podle Labe ze Štětí do Mělníka, která má určitou svoji lesní obdobu přes část našeho CHKO, které se říká Liběchovsko. Když jsem šel tedy loni dvakrát podle Labe, tak jsem letos po mnoha letech zařadil lesní variantu, kterou by mnoho lidí zakončilo v Liběchově, ale já mám rád, když z nějaké relativní dálky dokráčím až domů :-).
Tak bylo tedy celkem rychle rozhodnuto o tom, jak to udělat, aby už člověk pokročil od těch procházek do těsného okolí města zase trošku dále a nechal na sebe působit něco, co není zase až tak daleko a několikrát mu to již v životě udělalo radost. Trasa byla dána.
Původně jsem chtěl jet už v sobotu ve 12.15 vlakem, abych si mohl vnitřně odškrtnout, že po Pendolinu a Railjetu jsem se svezl i čínským Siriusem, ale když internet hlásil 10 minut předpokládané zpoždění, tak jsem se rozhodl, že akci přesunu na druhý den do časnějších hodin, kdy bubu mít na vše více času i klid a svezení novým vlakem přeložím třeba právě na ty Všetaty. Jak moudré to bylo rozhodnutí.
Do Štětí vám jede o víkendu každou druhou hodinu linka číslo 369 ( Praha - Mělník-Štětí), a tak jsem v 11.15 hodin přijel na konečnou, abych prošel pasáže, kde jsem byl naposledy loni. Cena PID je 30 Kč. Ani mě moc nezajímalo, jestli půjdu pěšky kilometrů 17, nebo 25. Chodíme přece pro potěšení a pro radost, že jsme něco absolvovali.
Odtud z centra vyrážíte po žluté turistické značce poklidnou silnicí do obce Stračí a stále je kolem něco vidět.
Ve Stračí jste za nějakých 30 - 40 minut a první, co vás zřejmě za železničním přejezdem zaujme, tak to bude Kaple sv. Jana a Pavla, která předchází takové místní barevné návsi. Místním není různobarevnost fasád na jejich domech i domcích cizí a vypadá to opravdu malebně. Na konci vsi okresní silnice končí, cyklotrasa k Liběchovu se odděluje a žlutá značka společně s Naučnou trasou loupežníka Štětky dále mírně stoupají nad obec.
Po chvíli dojdete na rozcestí, kde se můžete rozhodnout, zda místní vrch Špičák vynechat a uspořit čas i menší stoupání, nebo se na něj vydat. Já měl tentokrát již z domova jasno a udělal jsem moc dobře. Není to velká zacházka, vede sem ona naučná stezka a na konci vás čeká nejen místo z dost pěkným rozhledem, ale i místo, které má své genius loci.
Sice nebyly nijak zvláštní výhledové podmínky, ale stálo to zato. Říp máte naproti, zahlédnete Sovici, Roudnici nad Labem, Milešovku, Štětí, EMĚ, a když si dáte dobrý pozor, tak v dáli na obzoru i náš Mělník. To se tedy projdu :-). Ten jsem tedy fotil v detailu normálním foťákem, protože mobil takovou dálku nepřitáhne, ale to bych musel zase ještě připojovat i foťák k PC a jsem v časové tísni.
Zaměstnání vlastně mnohdy člověka od něčeho jenom zdržuje, a pak i leccos odbývá. V nejbližší době mě čeká osvojení určité základní práce s tvorbou videosekvencí, abych navázal na ne zrovna zřejmě nejhorší start, což si vyžádá jistě plno času, ale věřím, že si tu cestu tady ve fotografiích spolu také ještě užijeme.
Toto tedy byla moje premiéra na nedalekém Špičáku u Štětí a častějším čtenářům nemusím snad dodávat, že jsem měl sebou také dabové rádio. Snad byly i nějaké lepší podmínky, ale multiplexy ze vzdáleného Bavorska tu zrovna vykazovaly signál až do tří čtvrtin stupnice rádia. Přiznám se, že jsem tu pobyl tak od 12. 30 do 13 hodin a rozhodně jsem neseděl a nerozjímal. Pěkně si to tu tedy prohlédněte a příště snad vyrazíme dále do rezervace. Pokud se mi tedy podaří vyrobit nějaké náročnější video, tak dám jistě vědět.
Pohodový týden !
Když pojedete po obzoru vlevo od elektrárny, tak po zvětšení obrázku ten Mělník ( zámek s věží) na obzoru až téměř při levém okraji fotografie spatříte.
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Únor 25, 2024
13:15
Tam někde výše pod vinicí se nacházely pohraniční budky.
Dnes máme 25. února a moje generace si ještě občas vzpomene, jak nám v pracovní den ráno média připomínala, že tu máme Den vítězství pracujícího lidu nad buržoazií. Kdo si nezapnul rádio doma při snídani, tak ten slyšel budovatelské písně později z rozhlasu v kancelářích zaměstnavatele. U někoho může ta představa vzbudit různé emoce, ale český člověk vždy vymýšlel, jak se v této části dne při práci pobavit a někdy došlo i na různé legrácky.
Sice je to už asi 35 let, ale nikdy jsem nezapomněl, jak v rádiu v práci hráli skladbu, o které jsem se mnohem později na internetu dozvěděl, že se jmenuje Smuglianka . Ti starší ji určitě poznají, když si dají název do vyhledávače na youtube.cz . Jeden technik na mě kývl a pravil : ,, Dívej, teď bude sranda." Bylo mi jasné, že vytáčí telefonní číslo k naši sekretářce a zatímco pravou rukou přibližoval sluchátko k rádiu, tak levá šmátrala po knoflíku, který již tenkrát míval na mnoha přijímačích anglické pojmenování volume.
Vůbec mě nepřekvapilo, když se ozval rozhořčený ženský hlas : ,, Vláďo, ty jsi ale blbej !!" Čím to jenom je, že si člověk pamatuje tolik let různé legrácky, nebo i hlášky z filmových komedií ? Já si myslím, že nám příroda sama mnohé napovídá, že nejlepším lékařem pro náš život je humor a smích. Tím, že je kolem nás aspoň mediálně ponurá atmosféra, která se přímo valí a vnucuje lidem, tak už ani člověka nepřekvapí, když někde v Praze občas někdo někoho srazí do kolejiště metra, nebo mládež jenom tak pro zábavu a malé video pošle někde někoho aspoň do nemocnice. Svět je nějak ujetý a je těžší hledat ta pozitiva.
Milník se v onom nechvalném období nacházel blíže u silnice asi v polovině pásma nikoho.
Jsem ale pro, abychom se dnes přesunuli již blíže k tomu jaru, na kdy máme mnozí tolik plánů. Vždyť březen přijde již v pátek a den se prodlužuje. Když už jsem vzpomenul to dnešní datum, které je spojeno s bývalým významným dnem ČSSR, tak je to docela šikovný úvod k dalšímu, nebo spíše dnešnímu téma. Vždyť si brzy připomeneme 15. březen 1939, který je s našim městem doslova spjatý. Vždyť i o Mělníku se již předtím jednalo, zda jej nechat jako okrajové město Protektorátu Čechy a Morava, nebo jej připojit k Říši.
Díky našemu krásnému milníku u Liběchova a dějinám, které tu rozdělovaly dnešní obce našeho současného okresu Mělník na ty, které byly v Říši, a které byly v Protektorátu jsme právě tady u téma správně. O milníku jsem tu psal již mnohokrát a je škoda, že tu nemáme k disposici nikde veřejně dostupné nějaké prameny pamětníků, které by nám doložily, jak to tehdy na hranici mezi Mělníkem a Liběchovem chodilo. O mnohém se dohadujeme jen z fotografií, a každý má nějakou tu svoji představivost.
Když jedete autem od Mělníka, tak míjíte pravostrannou odbočku do nitra mělnické okrajové čtvrti Vehlovice, silnice udělá drobné písmenko ,,S" a počne padat dlouhým přímým úsekem pod vinicí k Liběchovu. Někde snad na začátku tohoto přímého úseku stály pod vinicí ty dvě fotografované strážní budky, kde bylo nutné při cestě od Mělníka zastavit. Historické prameny pak zmiňují jakési území nikoho, v jehož středu stál dnešní milník, který byl však umístěný blíže k silnici. Tam, co je dnes vpravo špýchar v Malém Liběchově, tak tam pravděpodobně území nikoho končilo, ale není mi známa jediná fotografie, že by i tady stála nějaká další hraniční budka, byť se z těchto míst zachovala fotografie mířící k Mělníku.
Na aukci kdosi prodal za lidovou cenu tuto krásnou protektorátní mapu. V období Vánoc byla ještě aspoň k elektronickému stažení. Vždy mě při těchto chvílích napadá otázka : Chopí se toho někdo podnikavý ?
Jak jistě víte, tak se mi na konci roku podařilo stáhnout z internetu podrobnou mapu našeho okresu v čase Protektorátu a nyní v době určité ,, okurkové" sezóny je možná ta pravá chvíle, se k téma konečně vrátit. Vždyť ty protektorátní mapy jsou většinou velmi hrubé a kdo se zajímá, kde ta hranice vlastně procházela, tak se to pořádně nedozví. To nenapsali ve své knížce o Kokořínsku a Máchově kraji ani autoři zmíněné knížky, kteří se o to tu a tam pokoušeli.
https://soutok.blogspot.com/2023/12/recenze-nejnovejsi-knizky-o-kokorinsku.html
Když si tedy vezmete hranici Protektorátu na levém břehu řeky Labe, tak se dá říci, že ta je v tomto směru relativně daleko a tvoří ji prakticky řeka Ohře. U Liběchova se ta hranice nejvíce zakusuje do našeho území a nyní se po ní vydejme dále. Ona prakticky probíhá severovýchodním směrem nedaleko silnice z Liběchova do obce Strážnice, a pokud to ve Vehlovicích trošku znáte, tak právě někde tam za místní vodárnou a hřbitovem, za tím ohrazeným pozemkem, co pobíhají ti koně.
Pohraniční budky na dobových fotografiích zatím nikdo pro veřejné zájemce přesně do map neumístil. Není mi známo.
Mezi Rymání a Strážnicí pak nabírá směr k severu a doslova obkrouží obce Dolní a Horní Zimoř. Ty tedy patřily do Protektorátu, zatímco Želízy samozřejmě do Říše. Pak se táhne krátký úsek souběžně s další okresní silnicí, která spojuje obec Želízy a Sitné. Tady se trošku zakousne do vnitrozemí, aby celá obec Sitné zůstala v Říši. Poté sleduje nějaký čas silnici, která tu míří stále ještě k severovýchodu, aby se jen před prvními chalupami české obce Šemánovice vydala na takový obchvat té nejseverozápadnější části Protektorátu, která se tu po ose Kokořín, Truskavna, Březinka a Šemánovice zařezává do území Říše.
Trošku mi to připomíná zakousnutí našeho CHKO Kokořínsko-Máchův kraj do oblasti kopců Ronov a Vlhošť na Českolipsku. Mimochodem, když tedy vyjedete autem z Kokořína směrem na Jestřebici, tak ten protektorátní výběžek těch tří zmíněných obcí ( Truskavna, Březinka, Šemánovice) přes údolí vidíte. Hranice je tedy obkroužila a přetínala silnici z Kokořína do obce Jestřebice v místech, kde stojí vpravo ta stodola. Místo je v mapě také označeno kopcem s nadmořskou výškou 348 m.n.m.
Tady se ubírala hranice lehce severovýchodním směrem za hradem Kokořín, aby za osadou Kokořínský Důl někde u toho tábořiště směrem na Vojtěchov, co je dnes ta kalamitní paseka přetla silnici a učinila říčku Pšovku hraniční říčkou. Dá se tedy zjednodušeně říci, že zatímco cyklisté a automobilisté jedou za Kokořínským Dolem až k Ráji bývalým územím Říše, tak turisté jdoucí po červené Máchově cestě k severu podle potoka a lesa jdou již bývalým Protektorátem.
Snímek, který jsem zmiňoval. Pohled k Mělníku. Podle tohoto snímku se tedy zdá, že ta německá hraniční kontrola byla podstatně blíže k milníku, než je Malý Liběchov a obdobně je to i obráceně. Na fotce s českými budkami je patrné, že by bylo místo možná možné doložit ve vztahu k objektům na obzoru, kde je kostelík a jedna z chalup výše v Malém Liběchově. Škoda, že je ta silnice tam tak rušná, ale ještě je tu Google street. Tady se tedy české budky jeví již poměrně dole na konci kopce, byť jsem byl v minulosti informován, že šlo o místo výše. Jsme u toho. U těch dohadů bez dostatečné osvěty. PS: Tak to je na osobní návštěvu tohoto úseku silnice. Dokonce se zdá podle té skupiny pohraničníků v pozadí, že by ty naše české budky mohly kdysi stát v místech, kde je níže ten podchod pod tratí k řece.
Od osady Ráj pak vede silnice mířící do Mšena územím Říše, zatímco lesy vpravo jsou protektorátním územím. To celé však jen do míst, kde se silnice stáčí k jihu do serpentin vedoucích do obce Romanov. Osady Brusné, Příbohy a Libovice již byly německé, přičemž hranice na silnici ze Mšena do Libovic zřejmě probíhala někde v místech, kde končí pole, a kde se přidává právě odbočka, po které by přijeli cyklisté jedoucí z Kokořínského dolu a mířící na Vrátenskou horu.
Odtud se hranice opět zvedá tak, aby obkroužila protektorátní Lobeč, přičemž obec Nosálov již patřila do Říše. Dnešní krajská hranice prochází až mnohem dále na sever za Nosálovem, kde se nejprve dotýká okres Mělník s okresem Mladá Boleslav ( obec Bezdědice) a památková rezervace Žďár je již v Libereckém kraji. Dále by se dalo říci, že obce, které jsou dnes v Mladoboleslavském okrese, tak připadaly k našemu okleštěnému území a z významnějších měst to byla i Bělá pod Bezdězem.
Dále byla takovou páteří pohraničí víceméně řeka Jizera s určitým přesahem, ale to bych se již dostal mimo naše domácí území, které nás tady v Mělníku pochopitelně nejvíce někoho zajímá. Oblast bývalého vojenského prostoru Ralsko, která je dnes protkána sítí cyklostezek náležela k Říši a poblíž Hodkovic nad Mohelkou a poněkud dále za Malou Skálou na Turnovsku pak dosahoval Protektorát mezi Turnovem a Tanvaldem své nejsevernější zeměpisné souřadnice.
Občas bylo třeba milník opravit, nebo i přemístit. Jeho dnešní poloha je velmi uspokojivá.
Tak jsme se tedy prošli zejména od nejhlubšího zářezu do naši republiky směrem ku Praze od Liběchova, až po tehdejší nejsevernější body našeho okleštěného území v severovýchodním směru. Snad se vám ta vzdělávací procházka líbila a snad jsem se nijak výrazně nemýlil, když mi předlohou byla získaná mapa z internetu. Vždyť každá znalost člověka vnitřně potěší sebe samotného.
Proč jsem se ale tedy pustil do tohoto článku ? Tak jistě že, vždyť už 10 dní tu nebyl žádný nový článek. Sice to na čtivost webu nemá v těchto dnech překvapivě žádný vliv a denní návštěvy jsou slušné, ale cítil jsem, že zase chci napsat něco nového, co snad i déle vydrží a někoho to bude třeba i zajímat. Osobně jsem se v tomto týdnu pustil také do úplně nového neznámého světa, kam vás samozřejmě rád pozvu, ale proč ne ?
Už jsem byl básníkem, zkoušel jsem si zahrát na spisovatele, psal jsem kvanta komentářů i článků na různé volnější i specializované weby, dva měsíce externím novinářem, zahrál si třeba i na průvodce vinařským lisem Turbovice, tak proč si nezkusit také roli youtubera :-)? Vidíte, málem bych zapomněl třeba i na psaní webů Soutok ( 13 let) a Můj Mělník ( 3 roky). Těch aktivit asi v životě nebylo málo vedle běžných koníčků :-). Dovolte mi tedy, abych vás pozval také na svůj youtube kanál, kam jsem během pěti dní dal zatím a možná na dlouho asi nějakých 25 - 30 krátkých videí. Najdete tam vše možné a něco samozřejmě i z Mělníka. Těžko říci, jak dalece jsou ta videa kvalitní a významná, ale o to mi přeci vůbec nejde a tím spíše, že je to jen jakási návštěva dosud nepoznaného.
Vozy Bugatti jsou symbolem slávy počátků automobilismu.
Již teď tam jsou nějaké statistiky a je samozřejmě mým zájmem, aby se hýbaly. Je to všechno další milá případná život zpestřující zábava. Nemám s tím vůbec žádné zkušenosti a šel jsem do toho po hlavě tak, jako vždy. Prostě pokus-omyl a ono to nějak dopadne. Nic mě z toho neživí a jiné to může jen potěšit. Jak vás tedy vlastně na videa pozvat? Já ani nevím. Snad je nejlepší cestou zadat do vyhledavače jméno autora převážné většiny článků tohoto webu. Dám tedy aspoň jeden odkaz na ne moc kvalitní video, protože si myslím, že závodní stroj Bugatti Vojtěcha Masojídka, se nám už třeba nikdy po nějakém Mělnickém okruhu projíždět nebude a jsem rád, že jsem se toho dožil. To samé bych ale mohl napsat třeba i o poslední MJ50. Jsou tu ale i videa z oborů, která mě prostě těší.
https://www.youtube.com/watch?v=wQCtxBpMyxo
https://www.youtube.com/watch?v=VfnB0iTJDiE
https://www.youtube.com/watch?v=WNr6UB--4C4
https://www.youtube.com/watch?v=E7X1JJw2GrU
https://www.youtube.com/watch?v=QChT7UrTzWE
https://www.youtube.com/watch?v=rJng7_8OZxo
https://www.youtube.com/watch?v=Yu0Djj81vKo
Jaro se blíží, plány jsou samozřejmě různé a nejsem sám kdo je má, ale je logické, že něco nemusí vyjít, něco někomu nic neřekne, něco vám do plánů může zasáhnout a každý se sám rád nechá překvapit, jak to nakonec dopadne. Proto i nerad něco na webu slibuji. Ale, slyším to kolem sebe na plno. ,,Už aby byl ten rok dále a byl tu aspoň konec března, nebo ještě lépe květen :-).
Mějte se pěkně a hezký zbytek víkendu!
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Únor 18, 2024
19:50
Když tak rozmlouvám s mladšími lidmi, tak je to před víkendem často neskutečně pestrá paleta nápadů. Někteří jedou někam na chatu, nebo si objednávají nějaký penzion na horách s tím, že to rozhodně asi na nějaké lyžování nebude, ale nějaké procházky jistě podniknou. Jiný se po víkendu pochlubí, jakou akci s rodinou navštívil, a jaká kde párty se u nich, či u kamarádů večer konala. U dalšího jde o takový program, který je ovlivněný výchovnou sportovní aktivitou dětí, kdy se jede někam na zápas hrát, či soutěžit.
Pak je to taková skupina neplánovačů, kam dnes převážně spadám i já. Prostě, člověk je už rád, že nikam nic nemusí chodit řešit, a až se vyspí, tak se prostě uvidí. S potěšením konstatuji, že se nám bílý den již sympaticky protáhl a i počasí tohoto víkendu bylo již příjemné. Možná, že už to nebude dlouho trvat a zase tu bude na jakýsi úvod ta má legendární vycházka ze Všetat přes Přívory na Mělník, kterou jsem tu minule zmínil.
Tento víkend jsem však věnoval místním procházkám, při kterých může člověk načerpat i nějakou inspiraci. Jenom škoda, že sobota nebyla tak slunečná, jako dnešní den, ale to by chtěl člověk už asi moc. Vlastně, pořád máme ještě teprve únor.
Prošel jsem se tedy v sobotu historickým centrem, pohlédl do vzdálených kopců a nakonec se vypravil k vyhlídce nad soutokem dvou největších českých řek, která je pojmenována po velkém cestovateli bulharského původu. Téměř nikam do dáli zrovna vidět nebylo a v jednu chvíli ani hora Říp, ale ten dopad slunečních paprsků na hladinu majestátných řek byl již tak nějak sváteční i optimistický.
Za chvíli přijely od Polabského parku na jízdních kolech jakési dvě ženy a jedna z nich, která byla taková více komunikativní mě zahrnula spoustou informací. Dozvěděl jsem se, že vyjely z Libiše, že se jim špatně jelo přes louku u Kel, a že se nyní chystají vracet domů přes most v Lužci nad Vltavou a Zálezlice.
Tak to tedy všechna čest takovému cestování v tomto ročním období. Takže se dá kolem řeky již jít ? Prakticky od Vánoc to pořádně nešlo. Jak jsem zaslechl, že je tam místo, kde je řeka i cesta zároveň, tak to byla doslova pozvánka, abych se k řece podíval. To má vždy takovou svoji zajímavou atmosféru. Konečně, bylo zajímavé vidět, co řeka na březích napáchala.
Nejsou to zrovna nějak moc pozitivní záběry a na malém úseku bylo i nepříjemné bláto, že by snadno člověk upadl, ale to jistě déšť vše ještě spláchne a jarní rychle rostoucí vegetace dá krajině opět přívětivější tvář. Co však je smutnější, tak to je fakt, že v PR Oupor neřvou jenom motorové pily. Myslím, že má také někdo nějaké služební povinnosti.
Dnešek byl počasím ještě hezčí a já se vydal na možná nepříliš dlouhý okruh, kde má člověk v rámci města tak nějak od všeho něco. Jak jsem tak stál na Kokořínské ulici a na obou stranách již byly předlouhé kolony aut, tak se náhle objevila populární lokomotiva Vectron firmy Siemens, která je obvykle nasazována v nákladní přepravě a já se pokusil bleskově vytáhnout mobil a vyfotit ji. Inu, pro vlaky mám slabost a obvykle mě vozí do určitých dálek :-).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Siemens_Vectron
Pak už jsem stanul v místech, kde jsem v 70. letech 20. století třeba sáňkoval, pouštěl draky, nebo pálil čarodějnice a byl jsem velmi překvapený. Proč ? Nikdy bych nevěřil, že tu spatřím vysazenou alej. To jsem si tak spíše říkal, jak mi asi bude, až tady poblíž budou budovat ten neuvěřitelně dlouho slibovaný obchvat města Mělníka, ale možná, že se toho už ani nedočkám :-). Co jsem na světě, tak jej slibují. Tohle mě ale celkem mile dostalo a zdá se, že někomu došlo, že by stromy po obou stranách úvozu byly na škodu. Jsem zvědavý, zda ještě uvidím nějaký jejich růst.
Pro mě to tedy bylo nejzajímavější místo dnešní procházky, a to tím spíše, že právě odtud jsem se na ten náš Mělník možná díval statisticky asi nejčastěji a zejména dopoledne je odtud krásně osvícený vycházejícím sluncem.
Pak se ukázalo, že alej vede až do části Samoty, která patří již do katastru obce Velký Borek. Stačí jen vytáhnout paty a už člověk objevuje věci, o kterých někdy nemá ani tušení.
Pohodový vstup do 8. pracovního týdne roku 2024.
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
Únor 16, 2024
20:49
Bude tomu letos již neuvěřitelných rovných 10 let, co Mělník získal první kvalitní fotografickou publikaci současných snímků. Byl to pro město opravdový svátek, protože je třeba vidět, že některá města měla svoji kvalitní barevnou publikaci již o 40 let dříve. Autorem textu byl Vladimír Czumalo a fotografie dodal Miroslav Pásek.
Kniha se stala v roce 2014 velmi kvalitním vánočním dárkem a dokonce ovlivnila i můj osobní osud. Nejde totiž jenom o knihu plnou krásných barevných fotografií našeho města ze současnosti, ale nepostrádá také zajímavé a bohaté texty. Osobně mě velmi zaujala kapitola o vzniku města Mělníka, která mě motivovala k tomu, že se každé jaro vydávám vlakem do obce Všetaty, odkud začínám takový osobní oslavný jarní turistický pochod na Mělník, jenž jsem nazval Po stopách vladyky Beše. Řadu ročníků jsem tu již vždy v březnu publikoval.
Že řeka Labe v prahistorii obtékala mělnický druhohorní kopec ze severu je poměrně známé a dodnes je toto patrné v místech, kde nám dnes protéká říčka Pšovka, ale zajímavou zmínkou bylo také to, že část vod říčky Pšovky odtékala v obci Jelenice tamním potokem do Košáteckého potoku a Mělník se tak stal ostrovem. Knížka se prostě dle mého názoru povedla. Jak už to tak však bývá, tak autor, pokud ho zrovna nějak osobně neznáme, tak je obyčejně často tím posledním, co čtenáře v knize zajímá.
Ostatně, to je tak mnohdy se vším a stává se, že až když se něco začne objevovat v našem povědomí častěji, nebo se o něčem začne častěji psát, tak nám to teprve nedá a začneme případně i něco zjišťovat. Já se například včera na stránkách historické skupiny dočetl, že zemřel Vladimír Czumalo a dal jsem si souvislosti dohromady. Proč ? Protože mám právě tu knížku a moc se mi líbila, či líbí. Jiný člověk si zase například z různých důvodů třeba na tuto knížku zase vůbec nevzpomněl. Tak to prostě chodí. Nu což, lidé přichází i odchází. Někdo tu dle našeho názoru mohl ještě řadu let být, ale osud je takový, jaký má asi být.
Konečně, nejsme vědecky tak vzdělaní a ani nemůžeme být, abychom věděli, do jaké další dimenze dokráčíme, a co za tím vším je. Pozůstalým samozřejmě kondolujeme upřímnou soustrast. Je krásné, když za člověkem něco zůstane, co někoho potěší.
https://www.facebook.com/groups/1808841266008571/permalink/4435793669979971/?mibextid=oMANbw
Jen jsem ve sportu trošku povolil se sledováním tabulek mělnického hokeje a stalo se toho moc. Po vítězném utkání s celkem HC Benátky nad Jizerou 5:3 v domácím prostředí zajížděl náš celek na utkání posledního kola před play- off do Prahy Tady náš celek po dlouhém boji porazil 10. 2. na samostatné nájezdy místní HC Hvězdu 3:4 a už 14.2. přivítal na domácím ledě klub HC Rytíři Vlašim v prvním vzájemném zápase play-off. Tento zápas jsme bohužel zase až na samostatné nájezdy 3:4 prohráli a zdá se, že pokud zítra prohrajeme ve Vlašimi, tak je konec. V případě výhry by náš tým sehrál již druhý den v neděli ve Vlašimi další zápas. Více na ....
https://www.facebook.com/HCJuniorMelnik/
Po delší pauze se nám na výstavišti v Lysé nad Labem rozbíhají první tři výstavy roku 2024.
Tentokrát jde o stavitelství, chalupáře a dřevozpracující průmysl.
https://www.vll.cz/
Pěkný pohodový víkend !
Kategorie: Blogy a osobní stránky, Zpravodajství
.jpg){kind=link}
Poslední komentáře
Petr Moss
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK