Soutok

Integrace dopravy přišla na Mělník ještě později, a tak ta moje generace, která měla v 90. letech mladé rodiny měla v lecčems smůlu, že něco už nebylo a něco ještě nebylo. Dnes už jsme mnozí v našem věku nuceni hospodařit se silami, které musíme rozložit mezi stále náročnější koloběh pracovních povinností s různými věčnými novinkami provázejícími celou společnost a jakési osobní volno s náznakem rekreace.

Po pivním a dopravním boomu musím zmínit i éru facebooku, který tu hodnotit nebudu. Na to má každý svůj názor zrovna tak, jako třeba na nějaký komunitní web, nebo nějaké elektronické veřejné, či novinářské médium a je to téma příliš obšírné. Nejlepší jsou vždy osobní zkušenosti. Nakonec si dovolím zmínit takový celkem významný historický rok 2019, který podle leckoho je takovou hranicí mezi nadějným rozkvětem společnosti vzbuzujícím u lidí  úsměv i dobrou náladu a tím, co vedlo k určité blbé náladě a tu společnost v lecčems rozdělilo.

Na jedné straně krásné  a třeba 10 let staré zážitky z různých společenských akcí, za jejichž vyvrcholení tady na Mělníku považují někteří lidé období, kdy jsme tu měli obří akci  dokonce s mezinárodní účastí v podobě Mělnického okruhu, a na straně druhé období, které nám tu rozpoutal covid-19. I když už dávno není rozhodně tím hlavním téma, tak pořád ještě nemůžeme ani náhodou říci, že by se ty temné mraky aspoň trošku nějak rozplynuly, protože to napětí ve společnosti  z mnohých jiných důvodů je a nejen u nás v republice, ale všude ve světě.

Mnohdy za tím stojí právě i hlavně média, ke kterým dnes máme technicky blíže, než  v časech bez internetu, a která zveřejňují někdy až udivující myšlenky, nebo i návrhy nejrůznějších zákonů. Ovšem, zatímco starší generace je lačnější po nejrůznějších zprávách z mnohých médií, tak mnozí mladí na leckterá naše média rezignovali  a mají svůj svět, kde hledají zábavu a zájmy Podle některých se musí přece vše jednou nějak změnit, jen se neví kdy. Tak toto vše se tu odehrálo za těch 13 let, co tu píši Soutok. Je toho dost, co ?

Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,

Srdečně Vás zveme do mělnického muzea v listopadu. V pondělí 25. 11. v 18:00 hod. si nenechte ujít slavnostní křest publikace Ecce patrona nostra věnované mělnické a české patronce kněžně sv. Ludmile.

V rámci programu Dne města Mělníka v Masarykově kulturním domě Mělník muzeum představí dlouho očekávanou publikaci Ecce patrona nostra – Středočeský památník oslav 1100. výročí mučednictví sv. Ludmily. Publikace kulturní veřejnosti opětovně nabídne úspěšnou esej „Krajiny sv. Ludmily“ z pera na Mělníku dobře známého historika umění Dr. Vladimíra Czumala; text doprovázejí krajinářské snímky Mělničana MgA. Miroslava Páska. Kniha dále zahrnuje i tematické eseje dalších odborníků a výběrovou retrospektivu svatoludmilských jubilejních počinů z let 2017–2022. Publikaci bude možné zakoupit. Na Vaše dotazy bude připraven historik Mgr. Lukáš Snopek, který sborník sestavil.

NENECHTE SI UJÍT DALŠÍ PODZIMNÍ AKCE:
Již zítra 6. 11. v 17:00 hod. se koná poslední letošní mykologická přednáška v muzejní kavárně. O houbách rostoucích na Mělnicku Vám povypráví mykolog Jaroslav Malý.

 Sobota 30. 11. Předvánoční řemeslný jarmark s předváděním řemesel a dílničkami pro děti ve všech prostorech muzea.

Do 24. 11. je otevřena výstava Král železný a zlatý - uvidíte kostýmy a rekvizity z natáčení historického filmu Zbojník včetně rekonstrukce helmice a varkoče Přemysla Otakara II.

3. 12. v 16:00 hod. se na Vás těší historik Mgr. Lukáš Snopek na další komentované prohlídce výstavy Mělník v čase: 750 let města!

V kavárně a vstupních prostorech muzea na Vás čekají výstava fotografií Ladislava Záruby Mělnické inspirace (prodlouženo do 12. 1. 2025) a výstava dětských výtvarných prací Mělník, moje město.

Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!

Přeji příjemný den

Kristýna Frelichová, DiS. 

PR a propagace 

Tak si tak čtu knížku Karla Lojky a Martina Klihavce s titulem Velký Mělník 1 ( k 750. výročí města), když mě napadne, že už je moc hodin, ještě jednou je třeba brzy vstát do práce a měl bych také už vypnout PC. Jenže si to na poslední chvíli rozmýšlím s tím, že se ještě podívám na fb skupiny kolegů, kteří se zabývají lovem dálkových rozhlasových stanic a multiplexů v pásmech FM a DAB+.

Koukají na mě na monitoru věci, kterým nemohu ani uvěřit a při pohledu ven z okna se ani nezdá, že by kolem pouličních lamp byla nějaká mlha. Jenže mě všechno upozorňuje, že je tu po velmi dlouhé době den s velkým D a nejlépe by bylo, kdybych šel ven do terénu. Tak jistě, jsou i chvíle, kdy vás média lákají ven na kometu viditelnou očima, nebo je tu příslib polární záře, ale to je přeci jen mnohdy něco jiného, než když vám někdo ze známých řekne, že je něco právě teď, jdete skoro na jistotu s velkou šancí a hlavně to máte i jak zaznamenat, aniž by to bylo nějak obtížné.

Jenže mě už ve čtvrtek ve 22.30 nikdo nepřesvědčil, abych někam chodil. Některé věci však jdou vyzkoušet i doma, ale potřebujete hlavně chuť i jistou zkušenost. U tohoto hobby nikdy nevíte, protože jsou situace, kdy si ty elektromagnetické vlny opravdu dělají  co chtějí. Má to samozřejmě příčinu, která je asi tak předvídatelná, jako počasí, ale s oblibou říkáme, že u tohoto nikdo neví.

Rozhodl jsem se tedy s velkou dávkou pesimismu to vyzkoušet doma a opravdu se na několika kmitočtech děly neuvěřitelné věci. Nevím jak, ale objevily se tu stanice z Hesenska. Ne, žádná mělnická zámecká vyhlídka, ale prostě ten signál vnikl i jinam do města na různé antény, jako v časech, kdy naše asi čtyři stanice vysílaly v pásmu OIRT východní normy, Západ v CCIR a firma Tesla už tehdy dělala rádia s oběma pásmy FM. Tedy, ve druhé polovině 80. let.

Postupně jsem naladil tyto stanice : 105.9 MHz- Hitradio FFH a 94.4 MHz- hr1. Obě vysílají ze 426 km vzdáleného vysílače Groser Feldberg, který najdete na SZ od Frankfurtu nad Mohanem. Pak jsem měl ještě nějakou němčinu na 101.5 MHz, ale žel se nepovedlo identifikovat stanici. To se ví, že jsem aspoň pořizoval nahrávky, protože to doma přece jen nemohlo soutěžit s příjmem u mělnického zámku a svým způsobem jde o unikátní záznam domácího příjmu. Pochopitelně se RDS stanic ulovit nepovedlo, ačkoliv i zde se stávají zázraky.

Ráno jsem si všiml, že je opravdu lehce mlhavé ráno a otázka zněla : ,, Budou podmínky i v pátek, když je druhý den volno ?" Štěstí přálo, ale to již byl plán zcela jiný. Nové rádio ještě žádná dálka s RDS !!! v tropo podmínkách nad 300 km nepokřtila, a tak to byla výzva zajít k zámku. Tam se děly v pátečním podvečeru věci. Nejen, že se na 94.4 objevil opět již kdysi na starý mobil ulovený hr1 ( 426 km), ale podařila se po těžkém zápase i RDS stanice SWR4  TU ( Bádensko - Wüttenbersko) ze 457 km vzdáleného vysílače na kopci Raichenberg.

Bohužel byl na kmitočtu 101.5 MHz bezvadně slyšet švýcarský Säntis ( přes 500 km), ale bavorská stanice Antenne Bayern vysílající fotbal byla tak silnou konkurencí, že ta RDS prostě nepadla a zůstala jen nahrávka. Švýcaři mají na konci roku 2024 své FM  začít vypínat a tato stanice navždy zmizí jen v pásmu DAB+, které nemá takový dosah, ale je kvalitnější a prý levnější. Sám jsem zvědavý, zda do té doby stihnu vyfotit svoji RDS stanice, nebo to zůstane jen výsledkem kolegů s lepší technikou. 

Na kmitočtu 105.9 MHz se povedl nápis Aktuell, což podle pomocné literatury poukazuje na stanici MDR Aktuell ze 147 km vzdáleného vysílače Oschatz v Sasku. To se povedlo se štěstím, protože začal zesilovat signál domácí stanice Rock Zone z Prahy, který měl občas nepřekvapivě dost navrch.

Také v pásmu DAB+, všechny často lovené muxy posílily, ale na kanálu 12B byl opět durynský privátní multiplex a nikoliv rakouský kopec Gaisberg, který bych tu rád někdy v pořádné mlze ulovil. Na kanálu 10B, se mi posledně povedlo ulovit jeden z nových rakouských multiplexů z vysílače Jauerling, ale přesto, že jsem nyní ulovil stanici Kronehit z Jauerlingu 105.3 i z Vídně 105.8 MHz, tak v pásmu DAB+ úspěchy nebyly. DAB+ Autria podlehl na 5D saskému Antenne DE a 2 dílky na kanálu 11C nakonec nepatřily rádoby opět po čase ulovenému multiplexu City mux Wien II , ale privátnímu muxu Sachsen - Anhalt.

Závěrem připomínám, že jsem dnes napsal články dva !!  Pohodový víkend !

Snad každý čtenář Soutoku ví, jakou inspirací mi byl v životě Karel Hynek Mácha, aniž bych si to zprvu mnohdy uvědomoval. Vždyť krajina severně od Mělníka je prostě kouzelná. Ať už projíždíte romantickým Kokořínským dolem plném skal a lesů, kde vás zdraví říčka Pšovka se svými občasnými tůněmi i rybníky, nebo vzhlížíte do kraje z polních úseků na trasách mířících k obci Střezivojice, či někam k městečku Mšeno.

Tady všude je prostě krásně, byť celá naše vlast má něco do sebe, ale tady to máme nejblíže a leckomu i zdaleka se tu líbí. Kdo si zdejší krajinu oblíbí, tak brzy narazí i na červenou turistickou mezinárodní trasu, která tady u nás dostala už dávno jméno po básníkovi Karlu Hynku Máchovi. Mnozí po ni chodí i nevědomě  jen po úsecích, když poznávají Kokořínsko, nebo tu prostě relaxují, ale jsou i tací, kteří chtějí velkého básníka i turistu napodobit a zkusí si po ni dálkový pochod třeba i jen tak, jako jsem to učinil v roce 1991 já.

Ovšem, do městečka Doksy můžete stejně tak dorazit autem, autobusem, po železnici a v neposlední řadě na jízdním kole. Konečně, zejména poslední jmenovaný způsob si mnozí návštěvníci užijí a odměnou jim je pak často pohled na čarovnou hladinu jezera, které v minulosti neslo název Velký rybník. Mnozí se tu v poločase tak oddáváme romantickému posezení, než obrátíme svá kola na relativně dlouhou cestu k domovu.

Jedna věc tu však zůstává nenaplněna. K Máchovu jezeru jsme sice dorazili, můžeme se tu občas i vykoupat, nebo svézt výletní lodí, můžeme si dát něco dobrého k jídlu i k pití, ale také vás může přepadnout jistá touha tuto velkou vodní plochu, kterou básník propagoval již ve svém Máji, tak ji aspoň jednou v životě celou kolem dokola obejít, nebo objet na kole.

A úkol to zrovna není malý, zvlášť když blízké okolí jezera moc neznáte a rozhodnete se pro pěší akci. Vždyť je to akce na téměř čtyři hodiny chůze a počítejte s délkou 16 km. Jenže, na druhou stranu vás po absolvování čeká krásná odměna v podobě perfektně stráveného dne a pocitu, kdy si už navždy můžete říci, že jste ten Velký rybník po svých celý obešli. Lidé si dávají v životě různé mety, a pak mají na co vzpomínat.

Vždy jsem si myslel, že tento občasný nápad vykonám někdy během krásného dlouhého letního dne, nebo snad během optimistického jara, ale nakonec mě myšlenka přepadla v těchto dnech a byla moc silná. Proč ne ? Proč to neudělat v podzimním měsíci říjnu, kdy je sice bílý den už poněkud kratší, ale listí již hraje všemi barvami a lidí je tu podstatně méně, než v sezóně. To musím ještě zmínit fakt, že na pláže je volný přístup a stánky vám tu venku za příjemného počasí nabídnou ještě leccos.

Konečně, proč takovou věc neučinit na státní svátek 28. října ? Sice jsem i zavzpomínal na rozhlednu na Vrátenské hoře, která potažmo ve stejný den slavila 25. výročí, ale stejně jsem tam nedávno byl a není mi známo, že by se tam k 25. výročí soustředila nějaká sláva, jako tomu u některých rozhleden občas bývá. Byl jsem prostě přesvědčený, že nastal ten správný den a ač nebylo druhý den volno, což moc rád nemám, tak jsem prostě za splněním jednoho z dávných snů vyrazil.

Ostatně, není příhodnější situace, než když si o něčem rozhodnete sami a nemusíte se na nic ohlížet, protože i to počasí se vyvíjí dobře. Vyrazil jsem tedy 28.10. 2024 autem k svému cíli na start plánovaného okruhu a cesou jsem potkával drobné nepříjemnosti, se kterými se bylo třeba vypořádat. Tím byla třeba vyfrézovaná silnice mezi obcemi Vysoká a Kokořín, rozbitá vozovka mezi obcemi Dobřeň a Střezivojice, o nic lepší mezi Kokořínem a Jestřebicemi a uzávěrou v samotných cílových Doksech.

Nebylo vůbec třeba řešit místo parkování, protože mě cedule na silnici vedoucí z centra do Mimoně nikam dále nepustila. Skončil jsem zaparkovaný před jistým obchůdkem poblíž Muzea Karla Hynka Máchy. Jak symbolické. Bylo sice otevřeno a v hlavě jsem měl ještě vzpomínky na Velikonoce 2022, kdy jsem muzeum navštívil a s paní si slušně o lecčems popovídal, ale dnes mě to hnalo dále, jako natěšeného turistu, který se opravdu nechce už ničím zdržovat. Není divu, vždyť hodiny ukazovaly 11.50 SEČ a slunce zapadalo někdy v 16.48.

Vyrazil jsem tedy, jak jen to nejrychleji šlo, a až do Starých Splavů mi byla souputníkem červená značka Máchovy cesty. Prvním takovým zajímavým místem je mostík pro pěší vedoucí přes trať v blízkosti vlakového nádraží. Pak nezapomeňte při otevřené bráně navštívit pláž, kde je možnost posezení. Značka sleduje nějaký čas blízkost železniční trati, provede vás kolem restaurace Port a za asi 40 minut jste na pokraji Starých Splavů.

Docela jsem byl rád, že jsem tu pěšky vyrazil v říjnu, protože i tak tu byl čilejší provoz zejména cyklistů, ale občas i pěších na procházce. Na kraji Starých Splavů jsem odbočil po neznačené cestě k jezeru, kde mě čekala slavná Jarmilina skála, u které jsem již kdysi byl při návštěvě Spící panny, a pak jsem pokračoval po zdejší pláži až k takzvané Turnovské restauraci, která je takovým výstupním bodem k různým variantám turistických cest. Asi 200 metrů odtud je jedno z nejzajímavějších míst celého Máchova jezera. Vody tu padá propustí do úzkého koryta, kterým pak pokračuje v podobě strouhy směrem k České Lípě.

Vůbec není od věci si tu připomenout, že Máchovo jezero napájí několik říček, či spíše potoků. Tím nejhlavnějším je Bobří potok, který pramení poblíž obce Okna ve směru na Mšeno. Ten napájí několik rybníků na JV od města Doksy, pak Máchovo jezero, Novozámecký rybník u obce Zahrádky a skrze rezervaci Peklo přitéká do České Lípy, kde se vlévá do Ploučnice končící svůj tok v Děčíně v našem Labi.

Asi 200 metrů odtud žlutá značka dnes končí ( dostali jsme se na ni u Turnovské restaurace) a je třeba pokračovat po modré. Celé Staré Splavy jen kousek odtud končí ještě několika rekreačními staveními a až sem to byla opravdu rovinatá pohodlná cesta po komunikacích, které jsou vhodné i pro kočárky. Máte za sebou něco přes hodinu pěší cesty a pokud chcete výlet rychle ukončit, tak není nic snazšího, než se obrátit a po žluté dojít až k nádraží ČD ve Starých Splavech. Takovou zajímavostí je, že v minulosti bylo Máchovo jezero plochou větší a voda prý sahala až pod Jarmilinu skálu.

Zde svůj dnešní článek ukončím, protože mám ještě plno věcí v plánu. Další důvod je ten, že toto je meta, kterou doporučuji těm nejméně zdatným i kočárkům a konečně jsem nabyl dojmu, že tady končí taková ta téměř souvislá riviera, ač má Máchovo jezero těch pláží více. Dále je to již trošku divočejší krajina, více přírody, skoro žádná stavení, ale pořád pohodové.

Potěšte se tedy fotogalerií z této části okruhu, ale mám takovou prosbu. Něco jsem fotil fotoaparátem, něco mobilem a každý přístroj mi to poskládal časově za sebou. Nechci to časově třídit z obou přístrojů, a tak dáme za sebou nejprve fotoaparát, a pak mobil. Popisky asi nebudou. Konečně, udělejte ten druhý krok sami. Projděte si to a budete chytřejší.

Pohodový první víkend měsíce listopadu. !

Přátelé, je to hlavně naše starší generace, která je zatížena minulostí a leckteré věci bere tak, jako útok na naši svobodu. Vždyť jsme byli celé mládí zvyklí si vybírat dovolenou podle našich potřeb i zájmů a nikdo si nedovedl představit, že se tímto budeme vůbec někdy zabývat.

Jenže se stalo a jen moje lenost mi brání pátrat v letopočtech, kdy prvně nám vláda, která se nikdy netajila podporou podnikatelského sektoru nařídila zákonem, že o polovině dovolené vám může rozhodovat zaměstnavatel. To má pochopitelně svá opodstatnění a nemusí se to někdy zaměstnancům líbit, ale tak to zkrátka platí.

Pak uplynulo zase několik let, když toto bylo rozšířeno na celou dovolenou. Zdálo se, že už nic není třeba řešit, ale kdo si to myslel, tak se mýlil. Ještě nedávno platilo, že když pro vás neměl zaměstnavatel práci, tak měl dvě možnosti. Buď vám našel práci náhradní, kterou jste třeba ještě nikdy ani nedělali, nebo vás mohl poslat domů s tím, že dostanete 60 % platu. Ve skutečnosti je to mnohem širší a  například některé firmy ještě půjčí zaměstnance třeba i jinam, ale pojďme dále.

To se rozumí, že taková rozhodnutí vyvolávají různorodé reakce. Někdo je nadšený, když má například díky tomu nejlépe třídenní víkend, třeba si i více užije mladé rodiny a přijde tím spíše zvlášť v pěkném počasí nějaký výlet. Druhá věc je samozřejmě ta, jak reágují ti, kteří jsou dočasně nuceni pozměnit svoji pracovní náplň, nebo snad i splácejí někde nějaké pohledávky a mohou mít tak starost navíc.

A tak se opět tiše upravil zákoník práce, aniž by to média nějak rozmazávala, neboť ono je dost problémů už jenom kolem věku odchodu do řádného důchodu. Lidé, kteří tyto věci rozhodují od stolu ještě pořád nepochopili, že podle fyzické námahy, kterou někteří zaměstnanci vykonávají v továrnách, nebo ve stavebnictví, jich je už valná část ve věku pře 50 let skrytými invalidy s občasnými zdravotními problémy a někdy je i třeba část té jejich práce nahradit nasazením těch natěšených, mladých a zdravých lidí, co mají k neduhům stáří ještě pořádně daleko.

Ale, vraťme se k poslednímu nápadu mocných. Nastudovat to můžete samozřejmě třeba tady na

 ... https://www.alveno.cz/blog/nerovnomerne-rozvrzena-pracovni-doba-pravidla-pro-rok-2024

https://www.kurzy.cz/zakony/262-2006-zakonik-prace/paragraf-78/

Už ve škole mě učili, že důležité je dělat si ze všeho výpisky o tom podstatném. Jen tak si člověk udělá ve věcech rychle jasno. Prostě tedy platí, že když ta práce není, tak vás může zaměstnavatel poslat na 8, 16 hodin domů, případně i na několik dnů domů, a až bude nárůst práce, tak to k nějakému termínu ( cca půl roku) dle vlastního rozvržení sil a motivace nadděláte. Je tedy jedno, zda to budou nějaké desetihodinové směny, zda obětujete soboty, či i nějakou neděli, nebo sáhnete po dovolené, pokud ji máte. Tak i taková je dnešní pracovní doba, která se může někde některých zaměstnanců dotknout, když zrovna nebude někde takzvaně lidově do čeho dloubnout.

Ale, pojďme již k příjemnějším věcem

To už si samozřejmě každý rozmyslí.  Zakládat živnost není jednoduché a mnohdy je výhodnější si za včasu zajít na zkušenou třeba i do zahraničí,kde uplatníte ze školy naučený jazyk, slušně si vyděláte a získáte určitý rozhled.  Ostatně, sami mnozí víte, že čím jste starší, tak už nevidíte jen pozlátka různých profesí a snad i dobrodružství, jako mladý člověk s životem před sebou, ale i problémy, nebo dokonce negativa, ke kterým může dojít. A tak se snad ani nelze divit, že dnes máme neskutečné množství různých politologů a specialistů na kultůru třeba i jednotlivých států přední Asie ... a .... prostě profese, které nás doma nikoho živit nebudou.

Pohodový vstup do dalšího týdne !