Tip: Chcete poradit kam dnes zajít na oběd? Prohlédněte si mělnické jídelní lístky.
Samson Lenk v Zelcine

žELVÍ knihovnička - díl první - cestovatelský

Milena Holcová: I města mají vši

I města mají vši - obálka knihy Moravská cestovatelka bourá všechny stereotypy, které máme spojeny s představou cestovatele: je to žena, dokonce blondýna (jak nezapomínám vždycky dodávat), turistické průvodce nečte, ba navíc si o zemi, do které míří, nezjišťuje žádné oficiální informace. Jezdí téměř zásadně autostopem, přestože už jí dávno není dvacet. Projezdila celý svět - Evropu, část Asie, Afriky i Ameriky. V jejích knihách, které ze zážitků na cestách píše, nenajdete turisticky atraktivní památky a historicky důležitá místa. Místo toho nasáknete atmosféru z lidových dopravních prostředků, ze spaní na neobvyklých místech a z rozhovorů s lidmi, kterých si klasický turista obvykle nevšimne. Jak již bylo řečeno, o své největší životní vášni - totiž cestování - napsala již nejednu knihu. Ráda upozorňuji na Babky na divoko - dvě dámy ve věku necelých čtyřicet vezmou svoje matky (jednoduchými počty zjistíte, že maminkám musí být aspoň pětapadesát) na letní dovolenou na Krétu. Místo dovolené v bungalovu s distinguovanými číšníky a pláží se slunečníkem ale maminkám nabídnou jízdu stopem, s batohy na zádech a spaní pod širákem na cizích zahradách. O zápletku a humorné situace tudíž není nouze.
Ale vraťme se k nejnovější knize I města mají vši: kniha pojednává o 20 městech z celého světa, každá kapitola nejprve ukáže město z pohledu autorky a potom se dozvíte něco "ze snobského zápisníku". Rozumějte: dozvíte se, která turisticky atraktivní místa nestojí za vidění, a která třeba přeci jen vzít na milost. Kupříkladu z výletu do Maďarska autorka referuje následovně: 

...Což o (budapešťské) hospůdky, ty si člověk nemůže dovolit denně, ale není nic snadnějšího, než si s lahví lehkého maďarského vína sednout někde na lavičku a v hebkém večeru se zaposlouchat do živě provozované hudby třeba na violoncello. Bach zní ve večerní Budapešti skvěle ...
Balaton - nejprve něco oficiálních informací: 70 km dlouhé jezero s poloostrovem Tihany. Průměrná hloubka 3,5 m, a to jen díky kousku, kde hloubka dosahuje 11 metrů. Břehy lemované směnárnami, penziony, restauracemi. ... (blabla, dalších 10 řádků oficiálních informací..)
... Člověk, který Balaton nazval maďarským mořem, u moře buď v životě nebyl, nebo měl vyvinutý smysl pro sarkasmus. Balaton je tak příšerný, že bych ho doporučila jen lidem, kteří našli zálibu v dekadenci. Pro úplnost však musím přiznat, že jsem poznala jen severovýchodní pobřeží.
Balaton je zvětšenina kalné louže, které se vytvářejí na polních cestách po letní bouřce. Má stejnou barvu, je neosvěžitelně teplý, bahnitý a mělký. Navíc takřka celý za plotem. Chcete-li se probojovat k vodě, pak pouze přes kasu s turniketem a armádu ostražitých bab v pláštích. ... Hned za turniketem číhá atmosféra koupaliště nejhrubšího zrna. ... Toalety střeží hajzlbába, která odměřuje toaletní papír po špetkách. Na záchodech jsou i sprchy. Dvě. Tobogán lze popsat jako kovové monstrum, na které děti vstupují s dychtivě rozářenýma očima, ale po pár minutách z vody vylézají se zkrabatělou tvářičkou a slzavým popotahováním. Klouzačka je plná švů a nýtů, voda v místě dopadu sahá sotva ke kolenům. ... Voda je plná vřískavých rekreantů. No, voda... spíš řiďoučké bahýnko. Stovky lidí se brouzdají a cachtají v neprůhledné břečce, která jim sahá lehce nad kotníky. Házejí míčem či plastikovými talíři, zakopávají o sebe a tváří se skotačivě. Dobrodruzi, kteří se vydali až k obzoru, jsou odměněni vodou dosahující skoro do pasu. ... Pohled na rosolovitá, často znetvořená těla vnucuje podezření, že jde o nějaký omyl. Že jste se ocitli v místech, kde se prověřuje forma léčení obezity v řídkém bahně, či co. ... Po několika hodinách neosvěženi odjíždíme. Asi jsme nekápli na to pravé místo, ale už nemáme sílu hledat něco lepšího. Doma přece jen nakouknu do průvodce. Dozvídám se, že jsme byli v nejpůvabnější části jezera s vodou hlubší než na jihu a břehy lemovanými malebným horstvem vulkanického původu a bohatým světem ptactva a vodního rostlinstva. Tak vida.

Ale aby to nevypadalo, že je paní Holcová jenom kritická, na konec kousek z její návštěvy Edinburghu.

Stop nás vysazuje na předměstí, kde nejspíš bydlí samí introverti. Ploty, zdi, brány, zahrady a kdesi vzadu nedostupné vily se staženými roletami. Chybí už jen baskervillské vytí. Ruku v ruce se soumrakem se snáší také drobný deštík, domácími familierně označovaný drizzly. Hned v prvních minutách se dozvídáme, že jsme kápli na festivalové období (probíhá skoro celý srpen), sehnat někde ubytování je utopie. Na spaní venku to taky moc nevypadá. Co teď? Já spokojeně krčím rameny. Edinburgh. Jasně. Oni dva (dcera a manžel) to však nehodlají vzdát a uchylují se k zoufalému činu. Prostě někde zazvoníme.
Vybíráme si vilu, kterou obklopuje zahrada se zdivočelým potokem. Zřejmě tu bydlí lidé, kteří nemusí mít všechno v lati, to skýtá jistou šanci. Zvoníme hlučně, leč marně. Už se obracíme k odchodu, když se nad námi ozve zlostné bušení do okenního skla. Za ním vlk v babiččině noční košili. Čerstvě naondulovaná hlava a skřípavý hlas: "Kdo jste a co tu chcete?" Na srdečné pozvání k večeři to nevypadá, ale odpovědět už musíme. Činíme tak bez zaujetí a sbíráme se k odchodu.
"Počkejte moment!" překvapí nás babice. "Obejděte dům k zadním dveřím."
Nejistě přešlápneme. O co jako má jít? Čekáme dlouho, protože žena se k nám šine přes celý dům za pomoci dvou holí. Pak razantním gestem otevře francouzské okno a ustoupí. "Jste velmi vítáni. Máte celé první patro. Bydlím tu sama."
Nechápeme. Proč ten náhlý obrat? Jak k němu vůbec došlo? Rozpačitě vstupujeme, připraveni na další prudké zvraty.
"Ale my...? Nám by stačilo... Dáme vám naše pasy, ať máte pocit bezpečí."
"Ále nechte si je. V nejhorším mě můžete zabít. No a co? No co zíráte? Běžte se ubytovat! Ale s večeří nepočítejte, nečekala jsem vás!"

...
Jednoduše - knihy této paní mne vždyky nakopnou. Že už dlouho sedím doma, jenom hákuju, internetuju a  chodím do své oblíbené hospody a že by stálo zase za to vzít bágl a někam odjet. Do hor, do jiného města, do jiné hospody...

P.S. Šifru mistra Leonarda už čtu, pánové. A řeknu vám - žádná sláva - na to, jakej to má CELOSVĚTOVEJ ohlas... Referát coming soon.



Články

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele rush

1 joj!


Tak tahle pani je mi sympaticka! Smiling Za jak mrzky peniz se ta bichlicka da poridit? U vas? btw: Sifra se mi, pokud si clovek uvedomi, co vlastne cte, nenecha v sobe navodit pocit reality a odhledne od drobnych faktickych chyb, libila. Mnoho z mych kamaradu tvrdilo, ze se od ni nelze odtrhnout. Buhehe! Neveril jsem a prvne otevrel v pondeli. Jiste stoji za zminku, ze mi cetba narusila chod zbytku dni, nebot vazne nesla zavrit.. Eye-wink (No jiste, vazbou to nebylo Laughing out loud)

Obrázek uživatele Markéta Želva Přerovská

1.1 Holcová a Brown


ad Holcová: její knihy se pohybují od 139,- (série Lidi ...) přes knížky kolem 200,- (Babky na divoko) až do 285,- (právě poslední zmíněná kniha I města mají vši..) a uvažovala jsem před časem, že sem paní cestovatelku pozvu na besedu a autogramiádu, takže tímto článečkem jsem tak trochu testovala, zda se někdo chytíte Eye-wink . Je mi jasné, že nejlíp se poslouchají zážitky z cest někoho, koho znáte. A tuto dámu tedy už nyní znáte! Laughing out loud

ad Brown: zatím mne to tedy nechytlo, ale to víš, já jsem profesionálka.. třeba tomu kouzlu propadnu později, každopádně už jsem v jedné třetině.. po neděli budu "moudřejší". Právě ty "drobné faktické chyby" mi trochu vadí, i populárně napsaný román by se mohl "držet reality a fakt", ačkoliv právě u tohoto tématu je mi jasné, že to moc dobře nejde.. 

1. mělnický antikvariát a knihkupectví ... ale to už víte