K experimentování musí kapela dozrát

Domov v originálním lepenkovém obalu s vysouvací lištou pro nosič našla jako první debutová deska mělnické Postižené oblasti, pojmenovaná stručně "42". Tímto krokem zároveň startuje činnost "hand made" Edice Polí pět, která se chystá mapovat současnou (hlavně českou) hudbu okrajů a nezávislého filmu. U této příležitosti také vznikl rozhovor se dvěma členy Postižené oblasti, Pavlem Malým a Vláďou Špulákem.

Josef Jindrák: Proč jste se po tolika letech odhodlali k CD až teď?

Pavel Malý: Nejprve je asi nutné zdůraznit, že to nebyla léta kontinuální práce, ale spíše léta neustálého scházení se a rozpadávání.

Původní sestava Postižené oblasti měla svůj vrchol někdy na přelomu let 96 a 97, kdy jsme měli 15 koncertů a byli opravdu dobře sehraní. Ze skladeb z tohoto období čerpáme výrazně ještě teď. Poté ovšem došlo u některých z nás k dostavení se pocitu určitého nenaplnění a únavy a tato sestava vzala za své.

Následující sestava, se kterou jsme se zúčastnili Malé Alternativy 99, byla o něco ambicióznější a došlo v ní ke změně na postech kytaristy (Petr Volf) a baskytaristy (Milan Lavko). Sestavili jsme program z většinou nových skladeb pod názvem Babylon, jenž měl reflektovat zmatení ať už jazykové nebo obecné, kterého jsme svědky. Byly zde zařazeny skladby v napodobenině francouzštiny, italštiny, byla zde slyšet slovenština, ruština a samozřejmě čeština. Možná právě neúspěch na Malé Alternativě měl za následek další z rozpadů.

Poté jsme se sem tam pokoušeli o reinkarnaci Postižené oblasti v úzké sestavě s Vláďou Špulákem a Markem Vojtíškem. Byly to však hubené časy bez vidiny nějakého rozvoje a cíle. Z této doby mi zůstali v PC určité podklady, o jejichž dotažení uvažuji v sólo projektu Alt-Kontrol-Dilít.

Někdy před dvěma lety jsme přijali na post kytaristy Martina Rejška a s ním za basou zahráli na svatbě našich kamarádů Pivči a Šoguna. Byl to takový průser, že jsme usoudili "takhle ne!" a konečně se odhodlali ke znovuobnovení Postižené oblasti s úmyslem dotáhnout naše staré písničky a pokusit se je hrát tak, abychom s tím sami mohli být spokojeni.

V roce 2006 v létě jsme už měli několik našich letitých písní nazkoušených tak, že jsme se rozhodli s nimi zamířit do studia. Původním záměrem pro návštěvu studia vlastně nebylo vydání CD. Šli jsme tam pouze se záměrem nahrát víceméně naživo naší produkci pro další práci. To, jak nahrávka dopadla, nás ale samotné docela překvapilo a práce ve studiu nás natolik zaujala, že jsme po několika měsících nahráli další písně, které pak společně s první várkou tvoří základ našeho CD "42". Jako bonus sem byla přidána Vláďova starší improvizovaná Lahevodvocta.

Vydání CD tedy nebylo nijak cílené, ale stálo na konci celé řady na sebe více či méně navazujících kroků a postupných rozhodnutí.

JJ: Jak probíhalo nahrávání a proč zrovna u Michala Ditricha?

Vláďa Špulák: Michal Ditrich je přece profesor přes obsluhu nahrávacích mašinek, kde jinde bysme měli nahrávat?

A taky se nám líbil zvuk jeho nahrávek a on reagoval rychle a vstřícně na můj mail. Shodli jsme se, že v žánrové rozmanitosti jeho zvukařských počinů bychom mohli zaplnit určitou mezeru. Takže v jeho referencích teď figurujeme na čestném místě mezi Načevou a Sváťou Karáskem.

PM: Jak jsem již zmínil, nahrávání proběhlo na dvakrát, přičemž první návštěva pro nás byla studiová premiéra a tomu také odpovídá z odstupu ne zcela ideální výsledek. Druhá návštěva již byla cílená k vydání CD a dali jsme si se všemi procesy nahrávání více práce.

Nahrávání probíhalo víceméně živě - nejprve se však nahrávali pouze základy rytmiky, tedy basa a bubny, a vše ostatní se pak k těmto základům dohrávalo. Následovalo velmi náročné (hlavně pro játra některých z nás), ale také zajímavé, míchání a studiové kouzlení. Nejprve jsme se bránili zvuk jakkoli upravovat nad rámec srozumitelnosti, při druhé návštěvě jsme však již s vidinou CD byli těmto úpravám více nakloněni. Proto je například zvuk kytary v písních z druhé várky o poznání bohatší a propracovanější.

JJ: Co plánujete do konce roku?

PM: Naše plány nejsou nijak převratné. Rádi bychom odehráli pár koncertů pokud možno vstřícnému a otevřenému publiku a dostali alespoň nějakou zpětnou reakci. Koncertní činností rovněž hodláme podpořit prodej našeho CD "42" a splatit tak určitý dluh, který cítíme vůči našemu vydavateli. Jeho důvěra nám dost pomohla a byli bychom rádi, kdybychom mohli alespoň pomoci zajistit bezeztrátovost vydání našeho CD, když už ne přímý zisk.

Konkrétně se chystáme na výpravu do Brna, kde bychom měli zahrát 7.8. v rámci Večerů Potulné akademie, které organizuje Jaroslav Erik Frič a nakladatelství Vetus Via. Tam se opravdu velmi těšíme i když jdou zvěsti, že brněnské publikum je vůči pražským a přilehlým kapelám chladné.

Hned poté 11.8. bychom měli zahrát ve Vokurkově mlejnu u Okoře. O této akci zatím neznám další podrobnosti.

7.9. je pro nás významné datum, neboť chystáme křest CD "42" v malém sále mělnického kulturního domu. Podpořit nás přijedou kultovní Skrytý půvab byrokracie, skupina našeho vydavatele, a křtít by měl Michal Ditrich. To se také těšíme.

Dále máme zatím domluvené hraní v rámci mělnického Vinobraní, konkrétně na alternativní scéně v prostoru hospody U Rosomáka. To by mělo být v pátek 21. září.

Poslední zatím domluvenou akcí je opakovaná pozvánka do V.kolony v prostorách bohnické psychiatrické léčebny. Naše dubnové hraní zde bohužel utrpělo krásným počasím a tím pádem nižší účastí ze strany publika. Přesto, těch pár zájemců, kteří dorazili, byli podle odezvy velmi spokojeni. Proto hodláme svou misi zopakovat a doufáme napodruhé v hojnější účast.

Pokud se vše bude vyvíjet podle našich plánů, měli bychom do konce roku shromáždit dost písniček na další CD. Takže dalším plánem je návštěva nahrávacího studia. Zatím ještě nejsme rozhodnutí v tom, zda půjde opět o studio Michala Ditricha nebo zda dáme na radu našeho vydavatele a zkusíme studio jiné s účastí nějakého renomovaného producenta.

JJ: Na webu (a vlastně i poslední skladba na albu) máte i dost experimentální ukázky, lze to chápat jako další směřování?

PM: Můj názor je, že k experimentování musí kapela určitým způsobem dozrát. Nelze se nutit k nějakým psím kusům, za kterými bychom si nemohli všichni stát. Samozřejmě, někteří z nás mají naposlouchané různé úlety a tedy i určitou představu o tom, co za vylomeniny by se dalo dělat. Ale z větší části jsme spíš bigbítově založená kapela, to směřování k experimentům je tudíž pozvolnější. Na webu jsou některé ukázky z našeho období v duu s Vláďou nebo triu s Markem, tedy z období s počítačovými podklady. To je právě materiál, který hodlám dále rozvíjet ve svém sólo projektu.

Poslední skladba na CD "42" je Vláďova autorská improvizovaná Lahevodvocta a dá se říci, že právě Vláďa spolu se mnou bude asi hnacím motorem možného směřování k experimentálnějšímu zvuku. Dost prostoru v tomto smyslu dává využití kytarového multiefektu při nazvučení klarinetu. Z těch experimentálnějších a mému gustu nejlépe znějících jsou to ze současného repertoáru Ikebana nebo Lidé na jezeře. Snad by se sem dala zařadit i nová verze Klepadla na těch dveřích.

VŠ: Na experimenty máme našlápnuto, ale nehrneme se do nich za každou cenu, různým experimentováním jsme si už taky dokázali rozesrat kapelu, aniž by to vedlo k přesvědčivému výsledku. I proto jsme se asi nakonec vrátili k našemu "starému dobrému androši" – a zjistili jsme, že ho hrajeme s radostí a že takhle to z nás prostě leze... Takže do experimentálnější polohy směřujeme (spíš než sólová Lahevvodvocta tam míří Ikebana), ale je potřeba dojít ztotožnění celé kapely s novým soundem. Uvidíme, kam se to vyvine, nic nás nehoní a nikam se netlačíme, jako ostatně celá ta léta našeho pidlikání...

Zajímavý rozpor: Jsme puzeni k experimentům, zároveň však toužíme po vřelém přijetí publikem. Právě experimentální věci se však setkávají s chladnou reakcí až s nepochopením, zatímco čím jednodušší vypalovačka, tím víc to lidi berou. A to hrajeme převážně na akcích, kde se určitá alternativnost předpokládá...

V roce 96 jsme vydali kazetu a dlouho jsme to považovali za uspokojující, no a ejhle loni, po vybřednutí z rozháranosti předchozích let, dostali jsme chuť udělat CD s profesionálním zvukem - a myslím, že se nám povedlo – i některé letité písničky jsou dnes mnohem propracovanější, díky Martinově kytaře získala kapela novou šťávu a práce ve studiu obohatila zvuk o další rozměr. A jestli nám elán vydrží, nebude trvat ani dalších deset let, a vyrazíme do studia s novými, neoposlouchanými songy. Ani Marek Lach z Mělnické Vrutice takové ještě neslyšel.

JJ: Všechny Vaše texty jsou zhudebněná cizí poesie, proč právě ta konkrétní a proč ne vlastní?

PM: Tady se dostáváme k jádru toho, co je vlastně naším záměrem. Snažíme se vytvořit hudební podklad, který umocní atmosféru některých básní. Nejde nám tedy o nějakou reflexi doby nebo o naše vyhranění se ke společenským problémům. Proto nám nevadí cizí poesie. Naším záměrem je pouze zvýraznit hudebním doprovodem text, který se nám líbí.

Tato konkrétní poesie byla z větší části vybrána již na počátku Postižené oblasti nebo ještě dříve na začátku 90. let za dob skupiny Marnost nad marnost, kde jsem hrál spolu s prvním baskytaristou PO.OB. Mejlou Veselým a Michalem Skivojem Vojířem. Tyto konkrétní verše v sobě mají většinou něco, co jde natolik nad rámec intimního prožitku autora nebo obecných lyrických obratů, že nám to připadá jako přímo psané ke zhudebnění. Jak jinak si vysvětlit " ... kočí kope jámu koni, kočár pocestnému, slepice pohřbívá hrách, ... nový hrob kope hrob starému hrobu, fialové klíčky žlutým bramborám ...".

Ta výzva je v tom rytmu, stejně jako ve smyslu.

Ano, kdybychom byli shůry nadáni tak, jako je například Miroslav Wanek, Ivan Wernisch, J.H.Krchovský nebo jiní další, nebyli bychom nuceni sahat po jiných autorech. Naše vlastní pokusy však, alespoň podle mého názoru, nesnesou přísnější měřítko a proto zůstáváme u zhudebňování cizích textů. Snad se to může někomu zdát jako určitý handicap, my se však chceme vyhnout jalovosti. Výjimku zatím tvoří nová píseň Zapomínám, kde zhudebňujeme Vláďův, myslím, velmi slušný text.

Vím, že někteří z nás mají v šuplíku své texty a je možné, že po jejich důsledné probírce nalezneme něco, čemu budeme schopni dát odpovídající hudební složku. Zatím se však pořád do jisté míry vyrovnáváme s minulostí a dotahujeme hudební nápady, kterými jsme se zabývali již před lety.

Co bude, až budeme s minulostí konečně 100% smíření, to je otázka. Snad právě onen posun k experimentům. Uvidíme...

-----

Číslované CD s názvem "42" můžete koupit za lidských 100,- Kč také v našem obchodě, web kapely je www.poob.cz, tak  na něj taky mrkněte.