Šermíři vytasí meče před hospodou U Šatlavy

Mělník – Na Mělník míří družina šermířů! Pohoštění jim v sobotu večer zajistí hospoda U Šatlavy na náměstí Míru. A protože rytíři mívají vysoké sebevědomí a také rádi pijí, dají se očekávat hádky, souboje, šarvátky a rvačky.

“Budou tady asi v šest večer v dobových kostýmech, občas vyběhnou ven a udělají nějaký souboj jeden na jednoho. Až se setmí, tak předvedou šou s ohněm, plivání ohně a točení ohnivých koulí. Nevím, jestli budou mít nějaký dělo… To snad ne. Určitě bude znít dobová hudba, a co dalšího připravili, to uvidíme,” představuje Večer plný historie Michal Beneš, jeden ze spolumajitelů nedávno otevřené restaurace.

Proč jste se rozhodli takovou akci uspořádat? V mělnické restauraci tohle asi ještě nebylo.
Mně to nabídli kluci z mělnické skupiny historického šermu Palaestra, kteří sem chodí na pivo a kteří zapůjčili zbraně pověšené na stěnách Šatlavy. Říkali, že když sem chodí, tak že by tady rádi něco předvedli. Mně se to líbilo, a myslím, že by to mohlo lidi zajímat.

Plánuješ podobné akce i do budoucna?
Určitě. Oni tady plánují ještě nějaké Vánoce… někdy v září.

V září?
Jo... Takže já myslím, že s nima bude ještě dost srandy.

Uvnitř se tedy bojovat nebude?
Tady nemůžou nic dělat, ještě by tady někoho posekali. Půjde i o hranou šou, kdy jeden u stolu druhého vyprovokuje a půjdou si to vyřídit ven. Žádný vstupný se neplatí a bude i možnost získat lístky zdarma na další jejich vystoupení. To nejbližší je 1. září na Řípu.

Jaká je další nabídka pro návštěvníky? Třeba nějaký dobový nápoj?
Budeme podávat medovinu, a to za nějakou rozumnější cenu, za lidovku. Medovina prostě poteče proudem.

VAŘÍME JINAK NEŽ JINDE

Proč jste se rozhodli pojmenovat vaši novou restauraci právě U Šatlavy?
Protože jsme věděli o tom, že v našem bloku byla dřív šatlava. Patří to tady k tomu a chtěli jsme, aby název měl nějaký koření. Podle názvu jsme pak zařizovali styl restaurace. S kolegou Petrem Havlíkem jsme nechtěli žádnou knajpu kopírovat, to rozhodně ne. Přišel s tím, že bychom tady mohli mít nějaký petrolejky, tak jsme je šli koupit a udělali z nich světla. Táta měl doma nějaký starý zámky, tak jsem je dal do pařezů. Pak jsem dostal od starožitníka plány mělnickýho zámku a tak dále.

Ke stylovému podniku patří i stylové menu. Co v něm hosté najdou?
Kapsu lupiče, Magistra Kellyho... A co je typický? Žalářníkův řízek tady máme. Ten je levnej a jde na dračku. Tady se spíš najíš, když si připlatíš. Nedáš za to dardu, ale když si dáš jiný než kuřecí, neprohloupíš. Jídla jsou složitějc připravovaný, všechno z čerstvých věcí, takže myslím, že si tady lidi najdou svý. Říkám, hodně jde kuřecí, protože je levný a protože ho lidi znaj – dávají si třeba Čarodějnickou kuřecí směs. Osobně radši dělám z panenský svíčkový, prostě nějaký lepší maso.

Vy jste otevřeli teprve nedávno. Bude se menu upravovat?
Tohle je takovej startovací jídelní lístek, kterej jsme smolili v noci asi hodinu. (smích) Ne, vážně. Chci nabídku průběžně obměňovat, aby stálí zákazníci nejedli pořád totéž, ale měli možnost změny a výběru. Někdo může říct, že na dvoustranným menu toho máme málo, ale mně to přijde takhle lepší, než se pročítat deseti stranama a pak nevědět, co si vlastně chci dát z deseti kuřecích jídel. Budeme tady mít i kachní prsa, to bude pecka. K tomu chci nějaký pečený špekový knedlíčky. Ale na přípravu tohohle musíš mít čas, a ten jsem od otevření neměl. Po létu a dovolených se to změní.

Na Mělníku obecně chutná nakládaný hermelín. Bude taky?
Jo, to už jsem slyšel mockrát… Tak až ňák tady nebudu každej den v kuse, tak ho určitě naložím. (smích) Ale teď to nestíhám. Nechci ho určitě kupovat někde v Kaufu nebo v Makru. Měli bychom nabízet vlastní věci. Utopenci snad už budou brzy.

MÁME JEDINEČNÉ PIVO A SOUTĚŽE O CENY

V Šatlavě točíte Svijany, což je na Mělníku úplná rarita. Proč zrovna je?
Chtěli jsme tady mít dobrý pivo, který jinde na Mělníku není. Bernard už tady byl… Svijany vymyslel můj kolega Petr Havlík. Já se mu to bál navrhnout, sám jsem je pil původně jen lahvový z Kaufu a chutnaly mi pozdejc i točený. Nakonec jsem byl nadšenej, že s tím Petr přišel, protože jsem se mu to fakt bál navrhnout.

Proč?
Myslel jsem si, že by tady chtěl něco známějšího. Což si ostatně myslím, že by byla chyba. Každej nám říkal, že nám na tu srágoru nikdo chodit nebude - a lidi sem právě chodí na to dobrý pivo. Bereme speciální směs, není to čistý céóčko, je to směs plynů. Takže z toho nejsi takovej nafouklej. Líbilo se nám, že Svijany tě nezavazujou nějakou smlouvou. Sice ti nedávají peníze, ale zase jsou takový vstřícný na různý reklamní předměty, abychom mohli dělat nějaký soutěže o trička a podobně. 

O jaký soutěže jde?
Už jsou v oběhu čtyři šatlavský trička, co si tady lidi poctivě odpili. A ještě se cítili blbě, že jim to dáváme. (smích) Takže je možný tady dostat trika s naším logem.

Počkej, takže Svijany zasponzorovaly ty trička, jo?
Ne, ty kluci zasponzorovali naši hospodu tím, že sem choděj a pijou tady pivo - a my jsme jim za to udělali trička. (smích) Takže ty nebudou na prodej, ty budou jen pro ty, co sem choděj. Myslím, že je fér, aby to tričko měl někdo, kdo si ho zaslouží.

Takže tohle je akce vaší hospody… A pak ještě můžeš něco získat od pivovaru, když vypiješ určitej počet piv?
To už tady bylo - včera (neděle 12. srpna 2007). Zato byla kšiltofka Svijany. Trochu se nám to vymstilo, protože ten borec se tady pěkně zrušil. Já jsem ho na soutěž naťukal a on se toho ňák chyt. Byl tady od dvanácti, v šest už ji měl a kalil až do zavíračky, místo deseti jich měl patnáct a já už mu neměl co dát.

Čtenáře Mělníčku.cz jistě zajímá, jaká je tedy stupnice - za kolik piv něco dostanou.
Deset piv a bude nějaká věc. Zatím nemám, co bych rozdal, ale zboží bude během týdne. Myslím, že deset jedenáctistupňových piv je dost. Ty třináctky asi vynecháme. Soutěží bychom tady chtěli mít víc.

Jak to přišlo, že ty, vyučený cukrář, jsi otevřel hospodu na Mělníku na náměstí? Bylo tady dlouho Bravo, všichni o něm věděli, ale zas do něj nechodilo moc lidí… Jak jste vnímali i to, že na tohle místo nejsou lidi zvyklí chodit?
Vzniklo to zase v hospodě – jako všechno, co kdy domluvíš. Kolega mě špičkoval, otevřeme hospodu, otevřeme hospodu. Dostal se k původnímu majiteli panu Fryčovi, s nímž jsme ve sdružení podnikatelů a který s tím tady nechce mít moc starostí, tak to nechal na nás dva. Přistoupil na naše podmínky, líbil se mu ten nápad. A k tý minulosti: on neměl čas to tady hlídat, a proto to tady mělo takovou nevalnou pověst.
Potom, co jsem cukrařil, jsem si udělal rekvalifikaci na kuchaře. Vařil jsem v pár lepších pražských restauracích a tohle jsem vzal jako dobrý nápad, když to můžu dělat podle sebe. Hlavně jsem si říkal, že bych rád měl takovou hospodu, kam bych rád sám chodil a kde bych se cítil dobře. Jezdím do jedný hospody U Bobra, a tam bych vždycky nechal poslední kačku… tak snad se nám to bude dařit i tady. Na Petrův nápad jsem tedy kývnul, i proto že jsem v té době byl nucen měnit práci a už jsem nechtěl dojíždět. A i když zkrachuju, tak si můžu říct, aspoň jsem to zkusil. Zatím to vypadá dobře, snad se to nepokazí.

Co podle tebe přinesla Šatlava gastronomické, pohostinské, hospodské atmosféře na Mělníku?
Určitě změnu. Já jsem se tady neučil, nevařil jsem nikde na Mělníku, takže nemám zažitý jídla, který se tady točej a na který jsou asi lidi zvyklí. Jsem zvyklej dělat to jinak, podle sebe. Vaříme prostě jinak než jinde.

Jak jinak?
Třeba omáčky mají jiný základ. Je to sice pro mě složitější, někdy si nadávám, ale zatím nešetříme, určitě se to vyplatí. Takže se do tý omáčky dostanou nějaký ingredience, který se jinde nedávaj, třeba portský víno, koňak. Dělám to tak, jako jsem to dělal pro lidi, který za biftek dávali 600 korun, a já tady za něj chci kolem 220. Připravím ho stejně. Je z pravý svíčkový, bereme tady opravdu dobrý maso. Jako nechci hanit jiný hospody, ale když sem přijdeš, můžeš si dát dobrý jídlo. Je to jiný tím přístupem, doufám.

Co by sis ty osobně coby host U Šatlavy dal?
Dal bych si právě biftek. Ten si nikde dát nemůžu. Protože když zjistím, že ho prodávaj za 175, tak vím, že ze svíčkový není. Nebudu říkat věty, jako můj šéfkuchař v Praze. Ten dycky něco uvařil a říká: “Jednou bych si přál, aby mi někdo takhle skvěle uvařil.” Tak zas nejsem takovej narcis. Občas se samozřejmě něco nepovede stoprocentně, zvlášť když je velký kšeft, ale snažím se dělat dobře.

Co to, že kromě tebe vaří v Šatlavě nejznámější kuchař na Mělníku Honza Butora?
S Honzou se známe dlouho. Vím, že měl nějaký přání ohledně peněz, tak jsme mu ho splnili, čehož se jinde nedočkal. A myslím, že se to vyplatí, protože on je spolehlivej člověk, navíc lidi ho znají, a tak chodí za ním. Mě tady nikdo nezná. Lidi sem chodí a ptají se, jestli vaří Honza. Takže to byl dobrej tah, což potvrdí každej, kdo Honzu zná. Taky jsme chtěli někoho, kdo dobře zapadne do našeho týmu, do tý rodinný atmosféry. Jsem rád, že se rozhodl pro Šatlavu – bylo to po dlouhý době, protože nevěřil, že se to tady rozjede.

Co ses naučil ty od něj a co třeba on od tebe?
Jídla se snažíme dělat stejně. Dohodli jsme se, že to nebude přehnaně složitý, protože když pak přijde hodně lidí, tak to nestíháš dělat, že jo. Takže jsme to spolu skloubili, nějaký nápady měl Honza, já zas měl svý. V Praze jsem dělal hodně ryby, takže jsem něco ukázal Honzíkovi, ale jinak on ukazuje většinou věci mně. Má celoživotní zkušenosti, já je sbírám zatím jen deset let.

Mě v menu zaujal jeden název, ten se k tobě vyloženě hodí. Ty, jako hvězda Mělnický jizerský padesátky, ses těsně před cílem závodu nikdy nemoh trefit tenisákem do tlamy sněhuláka. A teď tady nabízíš Medaile mělnických ostrostřelců?
To víš, já do toho dávám takový speciální koření, který by pak mělo tu mušku poladit.

Ale abych ti zas nekřivdil, ty se teďkon v tý mušce zlepšuješ, že?
Naposled jsem se trefil na třetí míček, jestli se nepletu. A to je opravdu zlepšení oproti osmnácti promarněným hodům.