Poznání hledej (te) na cestách.

Léto je doba, kdy si mnozí vyjedeme i někam dál, abychom si pak přivezli domů nějaké ty zážitky, a někdy i úžas a poznání.

Už ani nevím, kdy jsem tu psal o hlavním vlakovém nádraží v Drážďanech, kde probíhala velká rekonstrukce budovy i celého areálu, a kde mě naprosto fascinovalo, jakým způsobem mají celou výstavbu zorganizovanou. Zatímco se v nedalekých Čechách pracuje v rámci splnění termínu na takových stavbách i o víkendech a možná i dnem a nocí, tak tady se o víkendu nepracovalo a lešení patřilo za malý poplatek zvědavým návštěvníkům, kteří byli ochotni pod vedením průvodce na své hlavy nasadit stavební přilby.

Také letošní léto mi dalo zase něco nového, a někdy si říkám, že takové věci by měl vidět hlavně někdo úplně jiný. Nedávno byla u nás konečně otevřena věž za účelem výhledu, o podzemí se stále nesměle mluví a můj výlet tentokrát vedl do míst, kde jim obě atrakce už dlouho vydělávají peníze, do Znojma. Pravda, Znojmo má co do počtu téměř 40 tisíc obyvatel, Rakousko je na dosah, a možná se některé věci nedají až úplně srovnávat, ale je dobré se nad nimi aspoň zamyslet.

Protože jsem přijel už pozdě odpoledne, tak jsem myslel, že ani už obě hlavní atrakce nestihnu, ale byl jsem mile překvapen, když jsem zjistil, že jsou otevřeny až do 20 hodin. Abych byl přesný, tak musím dodat, že do místního podzemí se chodí přes takový dvorek s posezením, a protože tam pak byl kabaret, tak měli vyjímečně jen do 19 hodin. Vstup na věž stál 20 Kč, mají ji 80 metrů vysokou a měl jsem dokonce to štěstí, že jsem ty Alpy v oparu viděl. To se ví, že jsem musel vzpomenout na domov, kde to má návštěvník sice za rozumných 40 Kč do ochozu, ale buďme rádi za to. Snad přijde i to správné počasí na výhled.

Druhý den jsem si zajel do Retzu, který je nejmenším městečkem v Rakousku a i tady jsem se chystal na vyhlídkovou věž, odkud je krásný výhled na město a okolí. Jak jsem zvyklý, sháněl jsem se po pokladně, ale tady to vyřešili turniketem, který vás po vhození jednoho eura pustí dovnitř a po zmáčknutí tlačítka zase zpět. Paní v místním infocentru byla velmi příjemná, když slyšela něco, co připomínalo němčinu a měla s námi docela strpení, když jsme mezi drobnými hledali 50 centů. Pak vyloudila úsměv, který znám z Bavorska a zeptala se : ,, Nevíte, kdy už budou u vás asi tak přibližně také eura ? " Na to jsem mohl jen trochu rozpačitě pokrčit rameny a rozčileně odpovědět větou, která kromě vzdálených výhledových letopočtů obsahovala anglické slůvko ,,government" ( vláda)

Doufám, že snad někomu tento maličký článek přinesl zpestření, někdo se třeba i zamyslel a novináři si ho třeba vezmou do deníku pod nápisem ,, Z internetu" a pomůžou tak různým myšlenkám.