Tip: Nevíte kam večer vyrazit? Náš Průvodce Vám poradí!
Muzeum M

O červnu, myslivcích a mláďatech

Červen je měsícem mláďat začínajícího léta a také měsícem Myslivosti. Červen je také měsícem kdy se sekají louky na sušení sena.
A právě proto, by jsme vás my myslivci chtěli upozornit na to, že zrovínka v těchto dnech je velice důležité, abyste věděli, jak se v přírodě na výletech a procházkách chovat a jak se dá, právě mláďatům v této chvíli pomoci. Ano je to tak a to právě při kosení luk. Možná že víte, ale možná také že nevíte, že když se sečou louky je právě spousta mláďat čerstvě narozených, ukryta právě v těchto loukách. Nejsou ještě natolik vyspělá, aby před stále rychleji jezdícími a modernizovanými sekacími stroji utekla za svou mámou do bezpečí, naopak prastarý pud jim velí přikrčit se a čekat až nebezpečí zmizí, ale to je právě poslední a osudová věc, kterou ve svém životě udělají.
 

Sekačka je doslova…raději to nebudu psát, protože je to moc ošklivé co se takovému malému srnčeti, zajíčkovi či bažantímu kuřeti stane. Jestli máte potřebu pomoci můžete i vy jako dobrovolníci pomoci s tím že oslovíte myslivce ve vašich vesnicích a zeptáte se jich zda nepotřebují pomoci při senosečích s vyháněním a hledáním mláďat, můžete pomoci i tak že upozorníte známé zemědělce na to, že má ze zákona povinnost sečení luk dva dny předem hlásit myslivcům v jejichž honitbě se jeho pozemky rozprostírají. Můžete pomoci i tak že se na internetu přihlásíte do systému OCHRANA ZVÍŘAT PŘI SKLIZNI A SEČÍCH a nebo na FB profil ZACHRAŇ ZVÍŘE PŘED SEKAČKOU, kde se o této problematice dozvíte mnohem více a i to jak můžete pomoci, aby se nestávalo nebo aby se alespoň co nejvíce zabránilo tomu o čem vám teď napíšu 

 

Smutná srnčí máma

Došel jsem pomalu k posedu, pod kterým se v menším údolí rozprostírala posekaná louka, ne velká, čítajíce asi tak dva a půl hektaru..Vysoká tráva ležela teď v dlouhých řadách jako na nějaké přehlídce.Cestou jsem potkal velký a rychlý traktor s masivní závěsnou sekačkou.,což bylo znamení, že louku posekal těsně před mým příjezdem.Jako vždy nám myslivcům nedal majitel polností vědět že se bude sekat……..
Chvíli jsem sedě, když z trnek vedle louky vyšla na posekanou louku mladá srnka,byl červen čas mláďat a já tušil co se bude dít,ale netušil že zažiju tak emotivní smutný zážitek…Srna začala sem a tam chodit mezi řádky a volala jemným pískáním srnče,které se jí ale neozývalo trvalo to asi čtvrt hodiny nežli ho našla…malé tělíčko leželo v jednom z pruhů trávy kde ho zastihla dlouhá a nemilosrdná kosa sekačky,nemělo vůbec šanci na přežití.Srna k němu došla chvíli ho očuchávala a pokoušela se ho větrníkem, postavit na běhy.Přitom opět pískala,ale tentokráte jinak.Úplně změnila hlas v jejím pískání byl jasně poznat smutek a obrovská bolest, protože zjistila,že její nejmilejší už nežije,že ho ta velká burácivá věc co po louce jezdila a kosila trávu ve které si srnče schovala, strašlivě zahubila.Její hvězdičku,její malou holčičku její první v životě…..
Slézal jsem z posedu a měl jsem oči plné slz a hlavu plnou myšlenek,o tom, jak si my nárokujeme majestát nad lesy,poli,loukami a zapomínáme na to, že nám vlastně nepatří,že jsou tu tvorové, kteří na ní mají mnohem větší právo než my, protože je to jejich domov v kterém tisíce let žijí….

Hrozné a smutné viďte, ale je důležité si to uvědomit, že musíme hledat společnou cestu a řešení, protože ty prckové se neumí bránit, ty prcky zatím bráníme jen my myslivci, tak pojďte a pomozte nám s tím. A ono to půjde, protože oni si to zaslouží. Protože jestli si to neuvědomujete tak jsme za každoroční posečení tisíců srnčat a ostatních mláďat, nepřímo zodpovědní my všichni, vždyť seno se seká přeci pro hospodářská zvířata, které potřebujeme my lidé k našemu životu, my všichni lidé bez rozdílu, nejen zemědělci, napadlo vás to někdy?
V červnové přírodě se to jen hemží všelijakými prťavými holátky či malými okatými prcky na čtyřech nohách s kožíšky, kteří ještě neumějí pořádně utíkat ani pořádně létat, no a často se tahleta mrňata chovají úplně stejně jako děti nás lidí. Neposlouchají, mají svou hlavu, všechno musí vyzkoušet a všude musí vlézt. Stejně jako lidští rodiče se i ty zvířecí musejí sakra ohánět, aby je uhlídali, nakrmili a naučili je jak být správný zvíře či správnej pták. Stejně jako rodiče lidští i ty zvířecí a ptačí mají o své potomky strach a dokáží je bránit zuby drápy do posledních dechu. Mějte to na paměti právě na vašich vycházkách v lese, když najdete takového třeba ptačího prcka, který někde píská na zemi, neberte ho hned domů, učil se třeba zrovna létat a žuchnul sebou na zem, jako když jste se vy učili jezdit na kole, jestli mu chcete pomoci posaďte ho někde kousíček od místa kde jste ho našli na nějakou větev a běžte v klidu dále, oni si ho už rodiče najdou, protože jistě někde sedí na stromě a s hrůzou pozorují, kdo jim po tom jejich drobečkovi chňape dlouhýma tlapama. Ještě více tohle platí u zvířat čtyřnohých, najdete-li nějaké takové, tak na něj vůbec nesahejte holýma rukama, jestli není viditelně vyhublé a nebo nenajdete-li někde v okolí jeho mámu mrtvou, nechte takové zvířecí miminko být a odejděte pryč, protože ona tam někde je a přijde-li a ucítí na svém mláděti pach lidí, nemusí si ho už vzít zpátky. Další důležité upozornění patří vašim čtyřnohým psím kamarádům a přátelům, které máte doma a chodíte s nimi do přírody na procházky, zvířecí mámy vás prosí, alespoň v tomto období kdy jsou jejich mláďata nezranitelnější a nejmenší, abyste je nechávali běhat jen po cestách a místech k tomu určených a nepouštěli je volně po louce či lese, protože i když si myslíte, že ten váš pejsek by nic takovému drobkovi neudělal, tak se velice mýlíte, protože takovému malému zvířátku stačí i malé chňapnutí či praštění tlapou.

Takže to byla taková menší upozornění od nás myslivců co je v červnu důležité, vědět. A když jsem zmínil to jak umí zvířata své malé chránit a bojovat za ně, proti nepříteli i mnohem většímu tak vám posílám i jednu příhodu, která se mi kdysi také v červnu stala s bažantí slepicí.

 

Statečná slepice

Každá matka je jistě odvážná, když chrání své potomstvo a u zvířat to platí ještě více. Řeknete třeba bažantí slepice takovej, hloupej pták, ale nevěřili by jste kolik odvahy a statečnosti dokáže prokázat při obraně svých mláďat ať už narozených a nebo ještě stočených v malých zelinkavých vajíčkách. Bylo to někdy v červnu, když jsme vysekávali trávu a ostružiní na lhoteckých pasekách a jen tak tak , že jsem křovinořezem neuseknul té bažantí mámě hlavu jako kat Mydlář. Seděla na vajíčkách a dělala, že je neviditelná a ani vrčení motoru a padání trávy kolem, jí nezvedlo ze zahřívaných vajíček. Opatrně jsem tedy posekal kus nad ní, vypnul stroj a šel si na chvíli sednout. Soňa, moje manželka, která pracovala v lese se mnou, už seděla na nedalekém pařezu a čekala až jí dojdu nabrousit kosu, protože sekala trávu kosou.
,,Co je proč si nedodělal nádrž?“zeptala se.
,,Ale sedí tam na vajíčkách bažantí slepice, tak jsem jí nechtěl plašit. Půjdu když tak sekat na druhou stranu paseky a ty to kolem ní opatrně obsekej, ať se zbytečně neblázní.“
,,Já myslela, že tam máš srnče, a ona slepička.“
,,No aspoň si spolu můžete pokecat, až tam u ní budeš.“
,,Ty si, ale pitomej viď.“
Dolil jsem si nádrž, nabrousil Sonině kosu a šel jsem sekat na druhou stranu. Jak tak sekám a zaobírám se svou prácí, najednou mě něco říká, že se asi něco děje. Otočím hlavu a vidím, že manželka běhá po pasece, kosu nad hlavou, ohání se s ní jako husita na vozové hradbě a něco huláká. Aha, pomyslím si, asi seknula do vos a dostala nějaké to žihadlo. Ale mýlka…žádné vosy, jak se po chvilce dovídám, když vypnu křovinořez.
,,Petře pomoc, sakra pocem krucinál.“
,,Co je, co tam budu dělat, ještě koupim taky pár žihadel..“
,,Ale houby vosy, honí mě ta pitomá slepice,a syčí na mě“
V tu ránu jsem se musel začít řehnit na celý kolo.
,,Co se směješ, ty blbečku..tak si sem pojď, kašlu tě na nějaký sekání kolem hnízda..“
A velkým obloukem se vrací dolů na cestu k věcem. Ale slepička je skálopevně přesvědčená, že je Soňa ještě stále blízko u jejich čtrnácti vajíček a opravdu, jak mohu už i já teď sledovat, tak se zlověstným syčením, za které by se nemusela stydět kobra, vrhá s poloroztaženými křídly a načepýřeným peřím na hlavě, znovu do útoku na toho dvojnohého vetřelce a ten, s hrůzou v očích, prchá ke mně. No páni tak to je, ale podívaná, která ovšem končí v okamžiku, kdy manželka doběhne ke mně a následně prcháme oba před rozlíceným světle hnědým ptákem…Tak to teda né, zarazim, otočím se a s tleskáním a křikem ,,Hušáá“ chráním teď zase já svojí samici, aby jí ten zuřivej pták nevyklobal oči. Slípka pochopila, že je zle a otáčí. Nicméně stále nepřestává chránit své hnízdo a volí taktiku raněného, aby mě odvedla od svých pokladů. Popoběhne pak povyskočí a plácne sebou na zem jako kdyby jí právě knokautovala lovecká brokovnice, jak se dostanu blíže, opět se zvedne chvíli peláší po cestě a opět stejný trik, ještě jednou to zkusí a pak náhle zmizí do hustých ostružin jako duch…..
,,To je máma viď, ta umí bránit mladý , to jsem tedy ještě nezažila.“povídá mi Soňa
To víš, to není jako ty…chce se mi říct, když mě prolétla hlavou vzpomínka jak jsme jednou byli s rodinou na houbách a já se opatrně připlížil mlázím až k dětem a manželce,kteří čekali na cestě. Zadupal, zafuněl a zachrochtal jako divočák a potom jsem se nestačil divit jak byla máma rychle na stromě a děti zůstaly vyvalený na cestě napospas osudu….Ale raděj jsem to spolknul z jazyku, protože moc dobře vím, že zrovna ona by se za ně prala přesně tak, jako ta statečná, bažantí slepice….které jsem opatrně potom to hnízdo obsekal a zazpíval jí sloku z té písničky od Jarka Nohavici,,… Já se svou kytarou zpívám písničku prastarou, o tom, že malí budou velcí…“

Takže tady vidíte, že i malá máma má velké a chrabré srdce v případě, že chrání své potomstvo. Tak to prostě v přírodě chodí, najděte i vy ve svých hrudích takové srdce jako ona, najděte znovu ve vašich myslích ten dávný cit a přístup k přírodě jaký měli naši předkové , najděte znovu cestu k přírodě, protože ona je tu tisíce let s námi a věřte tomu, že vás to obohatí 

Petr Slaba, lesník