Mělník - město vína? Ještě ne, ale co kdyby?

Po letech jsem měl možnost zavítat na delší dobu do Mělníka. A nestačil jsem se divit. Upravená vinice pod zámkem a krásně opravené domy v podzámčí dávají pocit, jako by snad člověk ani nebyl v Česku. Česko je dnes krásnější než bývalo, nemáme se za co stydět. Většina domů je opravená, na silnicích viditelně ubylo děr a nerovností, opravenější a vybavenější jsou sídliště, opravdu, změna je viditelná. A dominanta - kostel se zámkem - zůstávají stejně krásné. V noci se sice věž poněkud schovává. Je vidět jen částečně, lepší osvícení by jí dalo více vyniknout. Ale celkově je Mělník krásný. I okolí města se zlepšuje. Nově vysazené sady vracejí Polabí to, co je jeho - zemědělskou tradici. Minulé doby sem chtěly vnutit průmysl a energetiku. Bohužel se to nepřehlédnutelně podařilo. Ale dnes se vrací to, co je pro kraj přirozené. Snad jednou vytlačí, co sem nepatří.

Nasměroval jsem se do historického centra. Trochu jsem bloudil a projel jsem, bohužel, přes náměstí Karla IV. Stejně jako před lety, spíše než o náměstí se pořád jedná o parkoviště mezi socialistickými výstřelky. Snad se jim říká Dům služeb, Amerika… Téměř čtvrt století si s kdysi krásným místem Mělníka samospráva města nedokázala poradit.

Náladu jsem si spravil poté, co jsem se konečně trefil na hlavní náměstí. Opravené, zrevitalizované centrum včetně slavného “Beránka”, skoro jsem si připadal, jako když jsem v devadesátých letech přijížděl do Rakouska. Z povzdálí jsem sledoval veřejnou diskusi a kritiky tohoto počinu. Ať si ale kdo chce co chce říká, v centru je krásně. A dokonce se tam nějak více procházejí místní. A jsou i o trochu lépe oblečení než dříve. Inu, hezké místo nás motivuje k tomu, abychom byli krásnější i my. Pravdou však je, že outfit sobotního návštěvníka Kauflandu se stále nezměnil. Kéž by estetický progres nastal i v tomto směru.

Zpátky ale k centru. Přibylo turistů. Také jsem tak trochu turista, a tak jsem měl jistá očekávání. Musím říci, že radnice se pár posledních let určitě činila. Zmíněná revitalizace, ve městě se hodně staví. Potenciální squat u zimního stadionu se přeměnil a vypadá, že najde využití. Prostor mezi Pivovarem a Podolím se rovněž kultivuje. Silnice se opravují jak o závod. A co na tom, že zelené bowlingové kuželky na Pražské se příliš nepovedly. Příště se to jistě dá do pořádku.

Kdo se ale nečinil, jsou poskytovatelé místních služeb. Začnu církví. Podívat se do kostela mimo mši svatou je téměř nemožné. Pořád mi nikdo toto zavírání kostelů v Česku nevysvětlil. V Itálii, v Rakousku jsou kostely otevřené téměř vždy. I v tom Maďarsku jsou na tom lépe. Jsou snad obyvatelé Mělníka nějací speciální vandalové, že misionáři Saletini pouští do kostela jen “... na objednávku s průvodcem?…”  

A tato uzavřenost místní farnosti pokračuje i v rámci farního života. Novorozeného synka nepokřtěných rodičů pokřtít odmítli, ze zpovědi člověk odchází jak zpráskaný pes, místo toho, aby odcházel s odpuštěním a s nadějí a odhodláním, že bude lepším člověkem. Pocit ze mše svaté v neděli ráno mám vždy takový, že příště raději pojedu do Kralup či do Roudnice. Vřelost současného pontifika na Mělník stále nedorazila. Ale dost. To je můj subjektivní pocit a nemusím ho každému podsouvat. A do tohoto článku snad ani nepatří.

Dále tedy ke službám “nejen” pro návštěvníky města. Rád dobře jím. A to se mi na Mělníku ani po letech nedaří. Co se týče obsluhy, tak i dnes asi většina personálu pochází z volného trhu práce, tedy bez kvalifikace. Už neexistuje učňovský obor kuchař číšník? Asi ne, a je to znát. Ve městě, které je proslavené pěstováním a výrobou vína, stále rozlišují jen mezi červeným a bílým. Na dotaz, co se k pokrmu nejlépe hodí za víno, mi děvče znuděně odpoví, že neví, co mi chutná. Darmo mluvit. Musím říci, že ceny se postupně přibližují pražskému standardu, ale kvalita stravy a obsluhy nikoliv. Ani o milimetr. To, že se číšník v nejmenovaném podniku ve Svatováclavské ulici diví, že chci zaplatit kartou, že to prý nejde, ale mám si doběhnout do bankomatu, o tom snad lépe nemluvit. Je to ten stejný podnik, kde mi před lety vysvětlovali, že nabízet mělnická vína není strategií podniku, nabízeli mi chilská, tuším (asi byla v Makru v akci).

Naivně jsem chtěl pozvat svoji manželku, byla na Mělníku poprvé, na večeři do jiné mělnické restaurace - s vyhlídkou. Večeři? Ale kde… Zavírají před večeří. Asi tam nechodili hosté. Zašel jsem alespoň na oběd. A pochopil jsem. Práškové variace opravdu masy nenadchnou. Pak zavírat před večeří má smysl. Jen aby to časem nedospělo k tomu, že budou zavírat i na obědovou pauzu.

Důsledek takového stavu je, že nejpopulárnějším podnikem je pivnice na náměstí, kde točí zajímavé pivo a dělají dobré hamburgery. Jednoduchý koncept, žádná věda, poctivá práce. Skvělé na setkávání s přáteli. Ale restaurace v pravém slova to není, a pravděpodobně na to ani neaspirují.

Když to shrnu, tak musím říci, že z pohledu turisty se radnice činila. Soukromý sektor ale ne.

Z čeho mám radost velikou, je mělnické vinařství. I když zlí jazykové tvrdí, že během neúrod posledních let si někteří vinaři pomáhali nepřiznaným dovozem moštů z oblastí, kde se urodilo, tak mělnická vína (hlavně ta bílá) je čím dále větší radost pít. Loňský rok byl na sklizeň bohatý a pokud bude klimatická změna pokračovat loňským vykročením, tak vína na Mělníku bude dost.

Mělník je v obecném povědomí Čechů známý tím, že je zde soutok Labe s Vltavou a dost lidí ví i o místním vinařství. Dost pozitivních změn, které ve městě proběhly, směřuje právě do historie, k tradici. Ať je to oprava zámku, která se opravdu povedla, oprava historického centra, či právě počátek renesance vinařství a sadařství. Myslím, že je dobrý čas na to, aby si Mělník svoji identitu pojmenoval, vžil se do ní a rozvíjel ji. Mělník - město vína je cosi, co dává historický smysl, navíc je dnes víno nápoj módní a město se může v tomto duchu dobře rozvíjet.

Čas od času jezdím na jižní Moravu. Tam je skvělé víno a vinařská turistika je velmi rozvinutá. A kolik je tam Pražáků. Je jasné, že Mělník jihu Moravy konkurovat nemůže. Ale jako varianta B pro pražské milovníky vína by Mělník zajímavý být mohl. Hraje pro něj vzdálenost. Po opravených silnicích je to sem z Prahy půl hodinka. Kam by ale takový turista mohl jet? Na vinný košt, jasně. Na vinnou noc, proč ne? Na vinobraní, také. Ale pak?

Na Mělníku nevidím subjekt, který by sám měl sílu vytvořit pěkný turistický produkt v oblasti vinařství. Máme tu dokonce dvě lobkowiczká vinařství. Je tu Kraus, Vondrák, Školní statek a pár dalších. Kdyby se našlo několik provozovatelů malých penzionů, hotýlků, restaurací, tito všichni by za podpory města a snad i kraje mohli vytvořit produkt, který by na Mělník milovníky vína přilákal. Časem by mohla vzniknout i plnohodnotná vinařská stezka pro pěší i cyklisty, dobré restaurace nabízející mělnická, ne chilská vína, nějaké sklípky, obchod s mělnickým vínem na hlavním náměstí, kde budou k dostání všichni vinaři z města a okolí, kde se bude propagovat právě Mělník - město vína jako produkt. A vedle vína zde bude stále krásné město s otevřeným kostelem a dalšími zajímavostmi. Některé již existují, a zaplať Pán Bůh za ně, další potom budou jistě vznikat.

Pokud by všechny subjekty, jejichž podnikání by s vinařstvím a turistikou souviselo, spolupracovaly, vydělaly by na tom všichni. A nejen oni. Město jako celek. Lhostejno od koho by taková iniciativa vzešla. Ať už od některých z nich, či z radnice. Více lidí ve městě přinese více peněz a více příležitostí pro podnikání. A pro místní by taková věc mohla znamenat větší identifikaci s městem jako takovým. Mělník - město vína by mohla být výzva. Přinesla by pár pracovních míst, o trochu méně lidí by se denně muselo plahočit do Prahy a město by ještě více ožilo.

Můj poslední delší pobyt na Mělníku mi přinesl opravdu hodně radosti. Je tam hezky, víno je překrásné a to ostatní, ono se to časem podá. Je to na dobré cestě.