Vánoce na Mělníku

Závěr roku by měl vždy přimět člověka zpomalit a rozjímat. Svátky narození Ježíše Krista však příliš klidu do života občanů nepřinesly.

Hektické nakupování dárků, stromečků a poživatin nevedlo lidi k vzájemné lásce a respektu. Opravdu si musíme dokazovat vájemnou lásku dary a společným přejídáním? Marně jsem se snažil vánočnímu shonu utécti. Vybraný stromek mi dáma s agresivním výrazem doslova vzala z rukou, na šupináče jsem vystál frontu za nervózním kouřícím mladíkem nerespektujícím mou prosbu, aby ve frontě nekouřil. V obchodě jsem utrpěl nekolik nájezdů přeplněných nákupních vozíků na mé nemocné kotníky. Ani berle, které mi pomáhají v pohybu u regálu s máslem ohleduplnost mých drahých spoluobčanů nepřivodily.

Nepotěšila mne ani věta vykřiknutá z hloučku přiopilých mládežníků. ,,Uhni vole,” doprovázené drcnutím mi přivodilo smutek na duši. Přitom jsem jen šel z noční procházky na krásně ozdobeného náměstí. Cožpak je to takto nutné?

V jakém kontrastu k tomutu neurvalému chování byly krásné adventní programy připravené městem. Žesťový kvintet mi srdéčko zahřál více než dobrý svařák. Pohádka o zachráněných Vánocích mě příjemně naladila na sledování Mrazíka v televisi. Vzhledem k věku už mezi roky děj pohádky místy zapomínám. Chtěl bych tedy panu starostovi a dalším lidem za krásný advent poděkovat. Bůh vaše skutky oplatí.

Milí lidé, spoluobčané, sousedé, zkusme nový rok začít lépe. Místo agrese úsměv, místo boje pomoc, místo nevychovanosti gentlemanství.

Přeji vám do nového roku hodně zdraví, sil, štestí, pohody a požehnaných dní.

Ora P.