Občanské forum 1989

Zítra to bude 28 let, co jsem se s kamarády z koleje vypravil na Albertov, pak na Vyšehrad a následně skončil na Národní třídě. Nemám v úmyslu přeceňovat svoji tehdejší odvahu, pohledem dnešního skoropadesátníka v tom jistě byl i kus mladistvé nerozvážnosti.

17. listopad 1989 byl pátek, stejně jako letos. Na kolej jsem se dostal kolem desáté a domů až v sobotu. A v neděli už jsem byl zpátky, neb když se mi na chvíli podařilo na našem starém lampovém rádiu chytit Svobodnou Evropu, tak bylo jasné, že v Praze se něco děje. Z následujících týdnů si pamatuji jen střípky –

… řev proděkana pro ideologii, že mne si bude pamatovat

… pokyn stávkového výboru „dneska jedeš do Krnova, prý tam bude plný kulturák“

… donáška guláše z Interkontinentalu na fakultu, abychom u té stávky neumřeli hlady (na fakultě se nocovalo)

… cesta do mého rodného Mělníka, ozvláštněná slovní potyčkou v autobuse na téma nemakačenka, co studujou za naše dělnický peníze

… roznáška letáků na faru, do škol, setkání se zakladateli Občanského fóra na Mělníku

… a spousta dalších mikropříběhů.

Mělnická radnice už několikátý rok zve první signatáře Občanského fóra na Mělníku na setkání. Je to hezké; sám si tam se shora uvedené tehdejší mladosti připadám poněkud nepatřičně, ale jsem rád, že si někdo na ty tehdejší odvážlivce, často otce a matky od rodin, vzpomene. Takže si za ně takto dovolím poděkovat.

Alexander Klimeš