Mělník v roce 2018 a dále

České republice chybí cíle. Došly. V roce 1989 jsme měli jednoznačný cíl, být svobodnými. To se nám splnilo celkem rychle. Dalším cílem byl návrat do Evropy. To se nám splnilo v roce 2004. Dalším cílem, už méně konkrétním, bylo rychle dohnat životní úroveň starých zemí EU. První desetiletí našeho století se v tomto ohledu tvářilo perspektivně, za prvních osm let hrubý domácí produkt vzrostl bez mála o čtyřicet procent, například Německu jen o jedenáct. Dalších šest let jsme se díky finanční krizi, přísné rozpočtové politice vlád a společenskému hašteření potáceli na místě. Od roku 2010 jsme Německo nedohnali ani o procento. Pokud by po krizovém roce 2009 pokračovala konjunktura z počátku století, byly bychom dnes na 90% hospodářské úrovně Německa. Takto jsme zůstali jen na 72%. Tak moc jsme se s krizí a mezi sebou prali, až jsme zapomněli, kam chceme jít. Co chceme dosáhnout. Taková situace je společensky nebezpečná, protože člověk ze změny je živ.

Mělník by si měl stanovit cíle.

U nás na Mělníku asi nemůžeme mít ambici měnit celostátní politiku, proč také? Ale i co se týká politiky komunální, pravděpodobně platí to, co jsem popsal v odstavci předcházejícím. A není nic příhodnějšího, než definovat cíle a vize rozvoje města v roce volebním. Komunální volby se budou konat letos na podzim, tak by seriózní debata mohla již začít.

Mělník je podobně jako celá Česká republika jaksi rozhádaný. A jak čtu některé diskuse a články, volby se připravují spíše mocensky, než ideově. Začíná se hovořit o kandidátkách. To je pro prosazení vizí podmínka nutná, ne ale dostačující. Usměvavý kandidát s líbivým, ač prázdným heslem na plakátě, takové jsou kampaně posledních let. Klíčové jsou ale vize, cíle a program. O nich jsem stále nečetl nic. V různých skupinách na sociálních sítích si se zájmem čtu postoje a názory potenciálních zájemců o management veřejného dění. Podobně jako před prezidentskými volbami, kde klíčové bylo býti antizemanem, na Mělníku jako by bylo nutné být antimikešem, antischweigstillem, antivolfem, antitichotou. To město ale neposune nikam. Městu toho spoustu chybí, proto není potřeba předvolební a společenský boj personifikovat, stačí se jen zamyslet, zasnít a formulovat to, co chceme s Mělníkem udělat.

Hodně problémů se vyřešilo, mnohé zůstaly a nové vznikly.

Za posledních osm let se Mělník změnil k nepoznání. V tom dobrém slova smyslu. Byť to vnímám jen tak, že byl splacen dluh minulého několik desetiletí dlouhého zanedbávání. Mělník je dnes z větší části základně opraven.

Samozřejmě, hodně věcí stále chybí, doasfaltování všech ulic, dokončení a oprava všech chodníků, dobudování kanalizace atd. Dokončení průtahu (obchvatu) města je v plánu a snad ho už nic nezastaví. Oříškem zůstává Náměstí Karla IV., ale tam vypadá, že se základně vyřeší ještě do voleb. Tyto body v programu musí mít všichni. Ale pro město to nestačí.

Vyskytly se nové sociální jevy, které nikdo neřeší a které potřeba řešit je. Ty jsou, z velké části, úkolem města, ačkoliv se nevyřeší vyasfaltováním té které silnice.

Méně dojíždění do Prahy.

Mnoho tisíc lidí musí každý den dojíždět za prací do Prahy. Mělník se z lenosti sám učinil satelitem Prahy, ačkoliv jím zcela není. Mělník, i přes určitou blízkost hlavního města, by měl být městem relativně autonomním a blízkost Prahy naopak využívat ve svůj prospěch. Satelitem v pravém slova smyslu by snad Mělník mohl být, pokud by byl veřejnou dopravou bezproblémově a rychle spojen s centrem Prahy. Tak, jako jsou například Kralupy nad Vltavou. Dnes je centrum Prahy z Mělníka za ideálních podmínek dosažitelné za více než hodinu, což znamená, že průměrný dojíždějící za prací stráví na cestě thruba tři hodiny denně. Dálnice před Prahou je každé ráno beznadějně ucpaná. Dostavba severozápadní části dálničního okruhu Prahy je v nedohlednu a kosmetické úpravy u Zdib situaci nevyřeší. Velké zrychlení cestování vlakem je též v nedohlednu, i když, stálo by za to, aby město veřejně sdělilo, jak se celý problém posunul a kdy bychom se mohli dočkat častějších přímých vlaků do Prahy a také kdy můžeme očekávat zkrácení délky cesty. Kapacita autobusů je už dnes téměř na svém maximu, zde není moc co zlepšovat, Mělník již s dopravci vyjednal hodně. Ale dopravní zácpy autobusy nepřeskočí. Zůstává cestování automobilem, které je neekonomické a neefektivní. Všimněte si, v kolika automobilech sedí jen jeden člověk. V této otázce myslím, že by se město mohlo účastnit na vytvoření aplikace na spolujízdy z Mělníka do Prahy a zpět. Okrajově by taková snaha mohla pomoci.

Tři hodiny na cestě každý den je téměř pětina produktivní části dne. Tři hodiny, kdy bychom mohli být se svou rodinou, kdy bychom mohli žít aktivní život ve městě, čímž by se město oživilo a jistě bychom v něm také utratili více peněz. Tři hodiny jsou prostě příliš. Příliš na to, že Mělník má potenciál minimálně několik set pracovních míst vytvořit. Město je zcela sociálně vybaveno, jsou zde supermarkety všeho zaměření, základní kulturní vyžití, sportoviště, benzínky, parky, nemocnice, školky, základní školy, střední školy, téměř vše, s čím člověk může prožít spokojený život.

Více pracovních míst ve městě.

Je potřeba přilákat investory, kteří vytvoří nová pracovní místa. V tomto směru, domnívám se, Mělník udělal příliš málo. Česká republika, přesněji Ministerstvo obchodu a průmyslu, zřizuje agenturu Czech Invest, která se lákáním zahraničních investorů zabývá. Jejích služeb v minulosti úspěšně využil například Nymburk nebo Kladno. Ale nejen to. Je třeba hledat i mezi investory českými a nabízet jim dobré podmínky k podnikání v našem městě. Přilákat do města nějakou veřejnou instituci. V tomto směru by představitelé našeho města měli být aktivnější. Musí být. Musí se ucházet o související dotace. A v Czech Investu a na MPaO si udělat dobré známé a intenzivně s nimi pracovat. Stanovit si cíl, že pomocí nových investorů do roku XY vytvoří tolik set nových pracovních míst. Cíl je to ambiciózní, ale život bez cíle je jen bloumání. A ve stavu bloumání se Mělník nyní ocitá.

Mělník jako turistická destinace.

Opravou centra a rozvojem vinařství se Mělník stává čím dál atraktivnějším místem k tomu, aby byl navštíven. Vzpomínám si, jak jsem byl před lety u paní Krausové pro víno. Tehdy ho stáčeli ještě jen do pet lahví. Ještě ani nelahvovali. Dnes víno Kraus patří k těm prestižním, ale nejen Kraus, i Vondrák a Školní statek pravidelně dostávají ocenění a medaile. Je zde skvělé víno od paní Lobkowiczové. Máme originální mělnickou apelaci VOC Mělník. A jsou další, menší vinaři. A také kvalitní.

Psal jsem o té myšlence již vícekrát, pracovně jsem ji nazval jako Mělník – město vína. Představoval bych si to tak, že by na Mělník na víkend jezdili Pražané, kteří by krom krás města a okolí navštívili několik mělnických vinařů, u kterých by “popili, moudře pohovořili a poznali, jak tady kulturně žijeme.” Stejně jako jezdí do sklípků na Moravu. Jen, že Mělník je mnohem blíže, čehož dosud neumíme využít. Mělník by se mohl stát malou jižní Moravou.

Co pro to ale musíme udělat? Získat pro nápad všechny nebo většinu mělnických vinařů. Vytvořit silné sdružení, jehož součástí by nebyli jen vinaři, ale i město, především město, které by pomáhalo finančně a organizačně, dále majitelé hotelů a restaurací, kteří by měli zájem se na takovém projektu účastnit. A spolu vytvářet společný turistický produkt. Tak, jako před patnácti lety začínal projekt Monínec, který dnes patří mezi nejlepší projekty v cestovním ruchu u nás.

V zahraničí, ale už i někde u nás se tomu říká incoming and destination management. Jednotlivé subjekty si mezi sebou nekonkurují. Jeden vinař není konkurentem toho druhého. Jedna restaurace nekonkuruje jiné. Spolu vytvářejí velkou nabídku, která je podpořena společnou marketingovou strategií a na celém tom získávají všichni. Vinaři lépe a dráž prodávají. Poskytují doplňkové služby, ze kterých rovněž těží, ochutnávky vín, prohlídky výroben, prohlídky vinic. Mohou spolupracovat s restauracemi, ve kterých mohou vznikat jejich prodejní koutky. Může vzniknout turistická stezka po všech vinicích, organizované návštěvy sklepů. Vinařská prodejna na náměstí, kde by byla k dostání všechna mělnická vína, vinařské potřeby a suvenýry, kde by se pořádaly ochutnávky. Něco již existuje, ale povětšinou se to omezuje jen na jednotlivé vinaře. Jaký by byl efekt? Řádové navýšení příjmů jednotlivých subjektů, nové pracovní příležitosti a konečně, znovuobnovení tradiční tváře města, města vína. Dnes se vinaři spojují při krásných akcích, jako je košt, či vinná noc. Toto by ale byl produkt permanentní, neomezoval by se jen na pár dní v roce.

Oživení společenského života ve městě.

Co se týče kulturního a společenského života, i zde se domnívám, že by bylo výhodné propojit jednotlivé akce do větších celků. Bylo by dobré, aby probíhala větší komunikace a koordinace mezi jednotlivými organizátory kulturních a společenských událostí. Například jazzový víkend, sportovní týden, nebo víkend vážné hudby, které by se skládaly z většího počtu událostí. Dělat velkou reklamu na tři podobné akce má větší efekt, než dělat tři malá oznámení. Toto vyžaduje jen větší koordinaci mezi jednotlivými organizátory společenského života a jejich větší ochota se chtít domluvit. Je nesporné, že na takové spolupráci vydělají všichni.

V této souvislosti máme výhodu, že již existují skvělé eventy, jako je vinná noc, mělnický košt, vinobraní, atd. Mimo tyto události a pár jiných je ale centrum prázdné. Myslím, že bychom neměli zatracovat nápady, jako je kluziště na hlavním náměstí, či cokoliv, co přitáhne lidi do města. Není pravda, že všechny veřejné prostředky musí být vydány za kanalizaci, či chodníky. Podpora nových i stávajících akcí je jen ku prospěchu města. Více lidí v centru znamená i větší nabídku obchodů a širší otevírací dobu, časem více otevřených podniků. Když si každý bude hrát jen na vlastním písečku, změnu k lepšímu očekávat nemůžeme.

Zlepšení politické kultury a mezilidských vztahů.

A nakonec, domnívám se, že bychom měli zlepšit politickou ale i mezilidskou kulturu ve městě. Oceňuji, že došlo k větší transparentnosti při jednání zastupitelstva a rady. Měsíčník Radnice je též dobrým zdrojem informací a dobrým fórem ke střetávání různých názorů. Myslím, že stále je co zlepšovat, nicméně na nedostatek informací si stěžovat nemůžeme. Co je horší a co nijak pozitivně nevybočuje z politiky celostátní a to je politická kultura. V tomto máme stále co dohánět. Čelní představitelé, ale i členové zastupitelstva, stejně jako úředníci městského úřadu by měli být zdvořilí, korektní a ze svých průšvihů by měli vyvozovat patřičné závěry. To se, bohužel, nedělo vždy. Myslím tím, že komunikace úředníků ve věci nového územního plánu je tajemná, ne příliš transparentní a místy arogantní. A jistě mnoho z nás má další další zkušenosti. A o enologickém karambolu pana starosty ani nemluvím.

Je jistě mnohem více klíčových témat, které se budou Mělníka dotýkat a o kterých by se dalo přemýšlet. Jednak je ale tento článek dlouhý až příliš, a jednak se budu těšit na různá nepersonifikovaná témata od těch, kteří skutečnou ambici řídit město budou mít.