Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.
Kvalita vody ze studny mělnické z pohledu historických souvislostí
Město Mělník v rámci zpřístupnění podzemních prostor navazujících na městskou studnu, nechalo provést aktuální fyzikálněchemické vyšetření vody ze studny.
Výsledky ukázaly, že v měřených parametrech odebraný vzorek vody odpovídá požadavkům na kvalitu pitné vody. Ve vodě bylo prokázáno mírně snížení pH ( 5,0 ) a vyšší obsah vápníků ( 118 mg/l – doporučená hodnota je 100 mg/l ) na horní hranici doporučené hodnoty. Tato zjištění nejsou významná pro zdravotní nezávadnost vodního zdroje. Z hlediska příznivého obsahu dusitanů pod hodnotu 0,03 mg/l a dusičnanů 23 mg/l lze předpokládat, že se pravděpodobně jedná o dostatečně silný vodní zdroj, který je poměrně dobře chráněn před kontaminací zatékáním povrchových vod. Obsah dusičnanů sice nevyhovuje jako voda kojenecká, protože přesahuje hodnotu 15 mg/l, ale pro dospělého člověka s rezervou splňuje hygienický limit, který je 50 mg/l.
Kvalitní voda v městské studní však nebyla samozřejmostí. V roce 1889 provedl chemik pan František Zvěřina rozbor vody a výsledky analýzy byly alarmující. V obsahu doporučené hodnoty vápníků byla zjištěna výše 407,1 mg/l, tedy hodnota 4násobná, v obsahu hořčíku byla dvojnásobná ( 68,4 mg/l), stávající limit je 30 mg/l. U dusičnanů byla hodnota více jak 5násobná a dosáhla 260,3 mg/l. Alarmující zátěž vody byla u amoniaků a dosáhla 1530,5 mg/l. Jak píší dobové prameny, „Voda ze studny mělnické jest voda naprosto zkažená a pro velké množství látek zdraví škodlivých a pro velkou svou tvrdost k používání, jakož i jiným domácím účelům naprosto nezpůsobilá“.
Podle stávajících normativů, zejména v obsahu dusíkatých iontů, byla voda ve studni na konci 80.let předminulého století na úrovni značně znečištěného povrchového toku. Jinými slovy, dosahovala parametrů vody v řece Labi. Důvodem značného znečištění bylo na jedné straně intenzivní zemědělství a na straně druhé i nedostatečné odstraňování splaškových vod.
Na značný podíl zemědělství na výskytu reziduí cizorodých látek poukazují vysoké hodnoty síranových iontů. Od poloviny 19. století se začala zvláště v Polabí používat ve velkém rozsahu tzv. hnojivá sádra, jejímž zpracováním vzniká síran vápenatý.
V roce 1836 bylo jenom v Čechách registrováno 13 továren na výrobu tohoto hnojiva. Od 70. let 19.století byl postupně síran vápenatý nahrazován rodící se legendou mezi minerálnímu hnojivy, a to superfosfátem.
Strojená hnojiva byla dále mimo jiné doplňována tzv. domácím guanem neboli člověčinou. Pod tímto tajemným názvem se skrývalo hnojivo z lidských exkrementů smíchaných se zeminou, pilinami nebo jiným odpadem z městských smetáren. Právě výrobou člověčiny nebo také novinky, jak se kdysi tomuto hnojivu říkalo, začala rychle se rozrůstající města řešit svůj kanalizační problém.
Bylo pouze otázkou času, kdy vodonosné vrstvy budou kontaminovány činností člověka při odstraňování svých výměšků a intenzivní zemědělskou činností.
Poslední komentáře
Petr Moss
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK