Knížky, které bych chtěla potkat dřív

Na úvod rovnou použiji citaci z knihy Koncept kontinua: „Styděla jsem se indiánkám přiznat, že tam, odkud přicházím, si ženy netroufnou vychovávat své děti, dokud si nepřečtou chytrou knihu, kterou napsal cizí muž.“

Domnívám se, že většina z nás je natolik zmatena nejrůznějšími  radami a postupy (chování našich dětí to ostatně dokládá víc než zjevně), že vlastně už není cesty zpátky a opravdu dobrá kniha nás může nasměrovat a vyvést z bludného kruhu ven.

Protože knih o výchově dětí je bezpočet, ráda bych se zmínila o knížkách, které pro mě v poslední době byly přínosem, ale bylo by lepší, kdybych je potkala dřív.

Koncept Kontinua – Jean Liedloffová

Autorka během svých 5 expedic k Venezuelským indiánům pozorovala, čím se liší jejich životy od našich, jak to, že oni jsou tak šťastní a vyrovnaní, ačkoli k tomu, dle našich měřítek, nemají moc důvodů. Ve své knize odhaluje způsoby, jakými ubližujeme svým nejbližším i sami sobě, protože jsme se odchýlili od své přirozenosti a zapomněli jsme poslouchat své instinkty. Vysvětluje, proč stále hledáme štěstí, které nenalézáme, proč nejsme spokojeni „teď a tady“. Popisuje zcela odlišný způsob péče o děti. Zamýšlí se nad tím, jak je možné, že miminka jsou tolik nespokojená, často pláčou, mají podivný svalový tonus, mají trávicí potíže. Jak to, že děti svým matkám venku stále utíkají, neposlouchají a mají tolik úrazů, ačkoli je stále někdo bedlivě hlídá. Každý jiný živočišný druh by při tak podivném chování svých mláďat byl odsouzen k vyhynutí. Divné, že? Její odhalení jsou zarážející a vlastně tak samozřejmá. V závěru nabízí i naději, že není vše ztraceno, že můžeme leccos dohnat.

Jak žít a nezbláznit se – PhDr. Lidmila Pekařová

Psychologie dítěte od předškolního věku do dospělosti. Autorka, zkušená dětská psycholožka, podrobně rozebírá výchovné zásady pro jednotlivá období vývoje dítěte. Tyto zásady vycházejí z pozorování přirozených potřeb dětí a zákonitostí, které platí vždy pro určitý věk. Na příkladech ze života je krásně srozumitelně popsáno, jak se projevují jednotlivá výchovná pochybení. Po jejich přečtení vidím mnoho věcí v jiném světle.

Uvedu jen pár základních pravidel pro příklad: Poslušnosti se dítě má naučit v batolecím věku - dřív než zjistí, že může klást odpor a rodiče s tím nic nezmohou. Dítě má nastoupit do školy vychované - pro nevychované dítě je zvládání učiva dvojnásobně obtížné. V pubertě dítěte sklízíme plody své předchozí výchovy – je to tvrdé, ale je to tak.

Tuhle knížku jsem měla mít v ruce, když byl mému prvnímu dítěti asi tak rok. Ale snad ještě něco doženu.

Tajemství výchovy šťastných dětí – Steve Biddulph

Autor, dětský psycholog, se v této knížce úzce zaměřuje na základní metodu, kterou doporučuje k udržení kázně u dětí tak, aby byly šťastné. Metoda vychází z dvou druhů lásky k dítěti, něžné lásky a přísné lásky. Dítě se tedy má naučit, kde jsou hranice vhodného a nevhodného chování, a hlavně, jak má své chyby samo napravit. Evidentně to lze i bez násilí, ponižování, strašení, křičení …(doplňte si seznam sami). V závěru se ještě autor věnuje problematice odlišností výchovy chlapců a dívek.

Tak tuhle knížku bych také chtěla mít v ruce coby rodič batolete.

Je ještě jedna knížka, na kterou jsem dostala dost doporučení, ale zatím jsem ji nečetla. Jmenuje se Respektovat a být respektován. Doufám, že ji Želva brzy sežene a až si ji přečtu, ráda se podělím o své dojmy.

Podělte se o dobré tipy na výchovu svých ratolestí i Vy!