Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.
Stavba spalovny - nebuďme lhostejní!
V letošním roce má dojít k odstavení větší části provozu hnědouhelné elektrárny v Horních Počaplech. Ta v době minulé patřila k největším znečišťovatelům ovzduší nejen na Mělnicku, ale v širokém okolí. Negativní dopady jejího provozu byly měřitelné až ve Skandinávii. Společně se Spolanou Neratovice (která je dnes největším znečišťovatelem ovzduší v ČR), s Kaučukem Kralupy, se Sepapem Štětí a s mělnickou chemičkou vytvářely chemicky zajímavou směs plynu, kterou obyvatelé tohoto území však museli dýchat. Vzpomínám si na podivné oranžové, zelené a jiné mraky, který létaly ve vzduchu kdesi v pomyslném středu mezi těmito provozy. Důsledkem byl nadprůměrný výskyt respiračních a rakovinových onemocnění a do hloubky zdevastovaná krajina.
Devadesátá léta přinesla útlum některých neekologických výroben, regulační opatření donutily provozy k odsiřování a na Mělnicko se opět stalo dýchatelně. Zimní školy v přírodě (rozuměj evakuace dětí před jedovatým vzduchem) zůstaly, ale nejsou tak nezbytné, jako bývaly. Příroda se též postupně vzpamatovává. A zpráva o letošní definitivní odstávce části uhelného provozu nás může naplnit optimismem – emise počapelského provozu se sníží o dalších 80% (zdroj ČEZ).
Provoz elektrárny / teplárny má však od roku 2024 doplnit spalovna odpadu a to je velké téma.
Vycházím z předpokladu, že tato část Polabské nížiny je a byla nevhodná pro stavbu výše uvedených podniků. Mělník leží v jedinečné krajině s mikroklimatem, které je primárně definováno řekami, které se tu stékají. Nížina, řeka a dlouhá severní stráň přímo nad Labem bránící vlivu severního chladného proudění vytvořily z Mělnicka území, které bylo a je ideální pro pěstování všeho, co v našich zeměpisných šířkách vypěstovat jde. Jedná se o nejteplejší část Čech. Stavět zde spalovnu má stejnou logiku jako nosit plesové šaty na sklizeň brambor.
Nechci se pateticky vracet do krás 19. století. Dnešní podoba by ale měla být stále agrární, nebo jinak, dneska moderně - agroturistická. Agroturistika vytváří na rozdíl od automatické průmyslové spalovny pracovní místa, oživuje území z hlediska estetického, sociálního, ale i kulturního a historického. Klade větší tlak na obnovu malých památek, památníčků, božích muk atd. A také vede ke vzniku malých a středních firem.
Agroturistika se ale uchytí jen tam, kde je příjemně a hezky. Sedět u liběchovského kostelíku a dívat se do vinic… Skoro vám připadá, že jste v Toskánsku. Než se otočíte a uvidíte tu neuvěřitelně necitlivou, neekologickou, sem nepatřící stavbu mělnické elektrárny, která znemožňuje zahledět se do krásy Českého Středohoří. A to s pomyšlením, že se zde bude pálit odpad z celého kraje našeho a krajů okolních.
Věřím, že pokud bude spalovna spuštěna, budou limitně dodržovány všechny ekologické standardy a regulace. Jedná se však o standardy a regulace dnešní, které jednak budou provozovatelem optimalizovány (rozuměj legálně obcházeny), jednak spalovna bude konstruována k určitému datu a pár let poté bude již zastaralá a dle standardů budoucích škodlivá. Emise, které elektrárna produkovala v 60. letech, také odpovídaly tehdejším předpisům, z pohledu dnešního však šlo o hodnoty smrtelné. Na ČEZ je možné tlačit, aby ustoupil v jednom emisním parametru či jiném. Je možné na něj tlačit ve smyslu jakýchsi společenských refundací – mohou postavit na své náklady dětské hřiště tady, nebo tam, mohou vystavět tuto cyklostezku, atd. Ale debata musí být vedena ve smyslu, že tam spalovna nebude vůbec. A že ono betonové monstrum za pár dekád (nebo dříve) zmizí zcela. Zmizí tím debaty o míře znečištění, o potřebě navýšení kapacity silnic a znovu se nám otevře pohled na České Středohoří.
Argumentace nutností existence spalovny z hlediska plnění ekologických závazků ČR je lichá (ještě to prý svádí na EU). Do doby, než budou supermarkety plné zabaleného ovoce do nesourodých obalů (na barevném papírovém tácku jsou položena dvě jablka překryta plastovou fólií a to celé přelepené informační tabulkou, která nejde sloupnout), či supermarkety nebudou povinně nabízet síťové pytlíky na mnoho použití pro vážení ovoce (a nebudeme jeden pomeranč dávat do igelitového pytlíku, který přebalíme etiketou udávající váhu a cenu), plastová taška na nákup nebude stát alespoň třicet korun místo dnešních pěti (a příště si rozmyslíme, jestli si přineseme vlastní tašku), či nebude znovu obnoveno povinné zálohování lahví (ministr Brabec říká, že to nejde, …. ale ANO – jde, pane ministře), jakýkoliv argument o potřebě spalovny bude falešný. Je falešný do doby, kdy netřídění odpadu nebude sankcionováno. Vezměte v úvahu nesmyslný neekologický systém plateb za odpad na Mělníku. Paušální platba na hlavu. Ano – to je systém, který je ekologicky na hlavu… I dnes, když jsou ve městě popelnice na tříděný odpad v každé ulici, tak systém nefunguje zdaleka perfektně. Je stále mnoho těch, kdo netřídí. A ti začnou třídit až ve chvíli, kdy se jim netřídění finančně nevyplatí. Fungovat může poplatek za jednotlivé vyvezení odpadu (představte si vyvezení popelnice netříděného odpadu za 100 Kč – to by se panečku třídilo). Že by toto vedlo k většímu počtu černých skládek ve městě a za městem, nevěřím. Popelnice na tříděný odpad jsou dnes blíže než jakékoliv místo, kde je černou skládku možné založit. Když to shrnu – až bude toto všechno fungovat, přijdeme na to, že spaloven potřebujeme třetinu a můžeme je umístit do nějakého brownfieldu, kde se těžko hledá jiné využití. Ne do místa, kde se více než tisíc let pěstuje víno, broskve, meruňky, kde je nádherná řeka, která se dá využít k vodní turistice a kde je nezanedbatelná koncentrace kulturních památek.
Argumentace pracovními místy u automatického provozu spalovny je též lichá. Vznik spalovny přinese jednotky, či několik málo desítek vesměs nekvalifikovaných pozic, které z větší části zaplní agenturní zaměstnanci. Naopak – pokud objekt elektrárny v dnešní podobě zcela zmizí, Liběchov, Vehlovice i Mělník se stanou velmi atraktivní destinací pro odpočinek a decentní zábavu, protože region bude o mnoho krásnější. Penziony, vinařství, hospůdky, hotýlky, biofarmy i obchody přinesou podstatně více pracovních míst pro místní, než průmyslové spalování odpadků.
Rozumím tomu, že člověk, který se stal manažerem společnosti ČEZ, se z tohoto úhlu pohledu na věc podívat neumí. Od toho ale existuje občanská společnost. Myslím, že je nutné poděkovat občanům Horních Počapel za nejhlasitější protesty proti spalovně. Mělníka se věc ale týká stejně tak. Bylo by správné, aby vznikla silná občanská iniciativa i ve městě, která by byla silně podpořena jeho vedením v čele s panem starostou.
Potěšilo mě, že se za problematikou spalovny ohlédla i pražská politička, které se problém přímo nedotýká. Paní Inga Petryčka o ní napsala hezký článek – zde
Poslední komentáře
Petr Moss
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK