A tak se to má dělat.

Jak už to tak poslední roky bývá, měsíc květen nás přivítá náhlými pařáky a moc se s tím dělat nedá. Někdo odpočívá v chládku domova, někdo u vody, a někdo to zkouší aspoň nějaký čas v restauraci u piva.

A právě to je to období, na které mám každoročně připravený jeden příjemný výlet. Ten začíná až odpoledne po obědě, kdy se člověk prospal po náročném pracovním týdnu a užil trošku domácí siesty. Vůbec nejnáročnější částí je přejít těch několik vyprahlých saharských městských ulic na vlakové nádraží, odkud odjíždí ve 13.39 rychlík do Kolína. Vlastní cesta vlakem je celkem příjemná, protože se můžeme rozhodnout, zda zůstaneme na zastíněném místě kupé, nebo se necháme podobně jako na motocyklu ovívat vzduchem z otevřeného okna. Doporučeje se vzít sebou hlavně trošku pití.

Za necelých 45 minut nás přivítají lázeňské Poděbrady se svoji chladnou a prostornou starou nádražní halou. Za ní přejdeme úzkou silnici, která ožije snad jen v pracovní dny díky několika autobusovým spojům vedlejšího nádražíčka, a už nás vítá chládek vzrostlých stromů místního lázeňského parku. Tady můžeme i my obdivovat aspoň chvíli rozkvetlé záhony a vodní prvky, ale náš cíl to není, ač je tu laviček k odpočinku nesčíslně. Neměli bychom po několika desítkách metrů přehlédnout pojízdný stánek se zmrzlinou a zaručeně se zastavit u největší místní fontány, která vždy po několika minutách mění asi až 16x své vodní představení. Cesta nás pak dovede kolem několika lázeňských budov až na náměstí a pokud budeme mít štěstí, bude venku jistě hrát i nějaká hudba. Znalci Poděbrad už jistě zaznamenali, že ciferník zdejších záhonových hodin doznal změn a trpaslík, který tu stál, se odstěhoval nedaleko do chládku stromů, kde každých 15 minut tluče kladívkem do železného klobouku mochomůrky tygrovité. Cestou míjíme ještě několik stánků s cukrovinkami a už nás vítá fantastická socha krále Jiřího z Poděbrad v sedle koně. Nedlouho po jeho kralování se Čechy staly součástí Habsburské říše, která vlastně připomínala takové mnohojazyčné USA v Evropě . Fakt je, že raději vzpomínáme na krásný název ,,Země koruny České", a když u nás na Mělníku popíjíme na podzim na oslavu vinic a mnohem slavnějšího krále Karla IV., tak si ani nevzpomeneme, že kromě university a krásného mostu v hlavním městě, má Karel na svědomí i to, že ještě v dnešních dnech se ve 150 km vzdáleném Cottbusu ( Chotěbuz), ale spíše bližším hornolužickém Bautzenu (Budyšín) domluvíme i česky. Od sochy je to k našemu cíli už jen kousek. Prakticky ji míjíme a spočineme na nábřeží u řeky Labe, kde nás vítá výletní loď Král Jiří, která v minulosti vozila lázeňské hosty dokonce asi dvakrát v roce až k nám na Mělník.

Naše linka odplouvá v 15.30 na hodinovou plavbu směrem k Nymburku, ale pro mě se zcela nepochopitelně už jen malý kus před tímto okresním městem otáčí a pluje zpět. Vrchní paluba je zcela plná a cizince byste tu marně hledali. Dokonce mi přišlo, že mnoho návštěvníků je místních, protože jsem slyšel i větu, že za chvíli poplujeme kolem babičky. Směrem k Nymburku není plavba tak zajímavá, jako směrem k Cidlině, ale i tak to bylo krásné. Dokonce tu pořádají i noční plavby s muzikou a nemusím snad dodávat, že je na palubě při všech jízdách restaurační obsluha, která vám donese pivo až na vrchní palubu. V 16.30 se pak navrátíte zpět do města, a protože přímý rychlík na Mělník odjíždí v 17.29, máte ještě čas na točenou zmrzlinu na náměstí, nebo už konečně vyrazit do nádražní restaurace, která je poněkud svérázného vzezření s železniční tematikou a o víkendu se tu sice nevaří, ale na těch několik desítek minut to bohatě stačí. Jaké štěstí, že tady mají vždy otevřeno. Lahodný mok přijde jistě v horkém počasí k duhu a v 18.15 jste už v pohodě zase doma. A tak zase nezbývá, než si pokládat otázky, proč někde něco jde, jinde ne, nebo to snad také jednou půjde.

Ale, abychom nekončili tak pesimisticky, tak si připomeňme, že se z loňských oslav 110 let trati Mělník-Mšeno-Dolní Cetno stal zřejmě šlágr a něco obdobného se bude konat i 14.6. 2008, protože pára má své kouzlo. Když vezmeme v úvahu příslib o dalším zpřístupnění některých podzemních prostor našeho města, nebo i fakt, že hladina Labe pod Mělníkem není tak zcela bez života, tak nemusí být některé věci jen z říše fantazie.