Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.
Proč se památkářům nelíbí plastová okna?
V poslední době se na oddělení památkové péče MÚ Mělník obrací stále více majitelů nemovitostí, podléhající památkové ochraně, se žádostí o výměnu stávajících dřevěných oken za nová, plastová. Tito majitelé jsou pak mnohdy nepříjemně zaskočeni tím, že ze strany památkářů zaznívá na tento jejich požadavek jednoznačné „NE“. Co k tomu nás památkáře vede a proč se tak tvrdošíjně plastovým oknům bráníme?
Je třeba si uvědomit základní poznatky, ze kterých památková péče vychází při posuzovaní výměny oken na kulturních památkách a nemovitostech v památkových rezervacích, zónách a ochranných pásmech. Okna respektive okenní výplně jsou velmi důležitou součástí každého domu a zásadním způsobem se podílejí na charakteristice vnější podoby nemovitosti. K jejich kulturně historickým hodnotám patří mj. hodnota historického dokumentu (schopnost vypovídat o době svého vzniku), dobový výtvarný projev, estetická a emociální kvalita spojená s patinou a tradiční stavitelství. Nevhodná výměna oken může vzhled stavby značně poškodit a tím narušit širší urbanistické vazby a degradovat památkovou hodnotu objektu.
Tradičním materiálem pro okenní výplně nemovitostí podléhajících památkové ochraně je jednoznačně dřevo, které rozhodujícím způsobem spoluurčuje vzhled povrchových ploch a profilací, a podílí se tak významnou měrou na kvalitním vzhledu objektu. Dřevo je nenahraditelný materiálový zdroj, výrobky z něj jsou ekologicky šetrné k přírodě především díky recyklovatelnosti a jeho životnost je oproti moderním materiálům spolehlivě prověřena generacemi stavitelů a uživatelů. Plastová okna tyto podmínky nesplňují! Ve své povrchové podobě nejsou pravdivá k vlastnostem historické stavby, jejich optický dojem odráží hladkost a nediferencovanost. Také stárnutí materiálu neodpovídá harmonické souhře všech na fasádě použitých materiálů a jejich povrchů. Plastová okna se dřevěným oknům nemohou ve výše uvedených kritériích vyrovnat a jejich užití na památkově chráněných objektech je tak z hlediska zájmů státní památkové péče nepřípustné.
Na závěr bych rád doporučil všem, kteří mají o těchto informacích pochybnosti, aby porovnali nově repasovaná dřevěná okna na radničním dvoře se zažloutlými „plasťáky“ na budově Okresního soudu v Mělníce. Věřím, že toto srovnání nepotřebuje dalších komentářů.
Mgr. Jiří Dohnal, vedoucí oddělení památkové péče MÚ Mělník
Poslední komentáře
Petr Moss
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK