Rozhovor s Private Earthquake

Jak se můžete dočíst v kalendáři, v pátek 16. října vystoupí v kavárně MKD v rámci cyklu Blues Night pražská kapela Private Earthquake. Nejenom o tom, co znamená tajemné slovo "groove", hovořil s frontmanem kapely Lukášem MARTINKEM dramaturg Blues Night Vláďa Špulák z pořádající Postižené oblasti:

Po posledních spíše blues-rockově laděných večerech z cyklu Blues Night přivážíte na Mělník poněkud popovější podobu blues. Vaše tvorba bývá zařazována mezi "groove“, co to vlastně znamená a jak tenhle žánr vznikl?

Neřekl bych, že to co s Private Earthquake hrajeme, je "popovější" forma blues. Když už bychom se pouštěli do škatulkování, nazval bych to spíš fusion-blues, resp. blues s prvky rocku, jazzu a soulu. Při hraní v triu se o to víc projeví osobnost jednotlivých muzikantů a jejich styl. To je to, co vytváří naši muziku. Co je to „groove“ a jak vznikl je spíš otázka pro hudební vědce. Výraz "groove" nepoužívám jako označení stylu, ale stejně jako např "swing", jde spíš o vyjádření určitého abstraktního pocitu z hraní a rytmu.

Kdo ze světové scény tě inspiroval nebo je tvým vzorem?

Můj otec je kytarista a  pasivně jsem vstřebával blues, rock, hard-rock a jižanský rok tak nějak od narození. Poslouchám hudbu všech žánrů, ale jako svoje kytarové vzory bych uvedl mukzikanty jako jsou např. Mike Landau, Scott Henderson, Robben Ford, Stevie Ray Vaughan, Jimy Hendrix, Lyle Workmann, Jeff Beck, Allan Hinds, John Scoffield, Matt Scofield atd... Asi bych mohl jmenovat ještě pěknou rádku dalších, navíc můj styl a hudební cítění ovlivnili nejen kytaristé, ale v začátcích zejména kapely a spousta hudebních osobností. Velká hvězda na hudebním poli je pro mě bezesporu bubeník Vinnie Colaiuta, kterého bezmezně obdivuji (smích).

Dá se v Česku podobnou muzikou uživit? Předpokládám, že se to týká pár špičkových muzikantů, kteří najdou uplatnění ve více kapelách ... V kterých skupinách ještě hraješ?

V Česku se muzikou živit dá, a když je někdo špičkový muzikant, rozhodně to není na škodu, ale k tomu aby někdo napsal hit není zapotřebí umět hrát jako John Coltrane. To "klubové" hraní, které máš zřejmě na mysli, je velká dřina a práce jako každá jiná, navíc náklady rostou neúměrně k příjmům. Ve většině klubů se honoráře nezměnily od roku 1999 a kolikrát se zvedly ceny benzínu, zdravotních pojištění, sociálních, atd...? Jenom hraní nestačí. Je zapotřebí komponovat vlastní muziku a vydávat desky... Za svou hudební kariéru jsem byl členem mnoha souborů a doprovodných kapel nejrůznějších žánrů a kvalit. Hraní "za peníze" není všechno, ale člověk si to uvědomí až potom, co to zažije na vlastní kůži. Kromě domovské skupiny Private Earthquake hraju v kapele Yvonne Sanchez, v nově obnoveném Žentouru, dále pak s Konstantinem Ruchadze v kapele Amsterdam Beyond a píležitostně hostuji např. u Luboše Andršta, v The Bluesmen, v Tonny Bandu, atd. Z předešlých angažmá bych zmínil Žlutého Psa, Pata Fulgonyho, Ivetu Bartošovou, Terezu Kerndlovou, Alici Springs, Tomáše Savku, Janu Lotu, Tonyu Graves.

Jak vznikl název Private Earthquake?

Kapela Private Earthquake původně vznikla jako můj vedlejší, nebluesový projekt. Spolu s bubeníkem Vaškem Polanským (Iva Frühlingová...) a basistou Markem Haruštiakem (Krucipüsk...) jsme se rozhodli založit kapelu s výhradně fusionovým materiálem, která by nás hráčsky posunula o trošku dál. Cílem bylo vytvořit materiál, který by nás donutil cvičit a pravidelně se scházet na zkouškách (smích). To se podařilo, ale díky stravitelnosti, resp. nestravitelnosti repertoáru nám scházely koncertní přiležitosti, a tak se kapela postupem času ani ne tak rozpadla, jako spíš přestala v původní sestavě fungovat. Každopádně název Private Earthquake se mi natolik zalíbil, že jsem ho začal spojovat se svojí dosavadní kapelou. Jinak pochází ze sólové desky již zmiňovaného Vincenta Colaiuty, kde se track č. 2 jmenuje právě Private Earthquake: Error 7. Myslím, že perfektně vystihuje to, co s námi hudba dělá (smích).

Mám rád, když si můžu kapelu „zeměpisně“ zařadit. Dá se říct, že jste pražská kapela, nebo se cítíte doma v nějaké konkrétní čtvrti nebo naopak kosmopolitněji?

Tak nad tím jsem ještě nepřemýšlel. Já sám za sebe bych řekl, že jsme pražská kapela, ale třeba zrovna Roman Vícha (stávající bubeník) je původem z Branky u Opavy a Dano Šoltis, bubeník, který s námi bude vystupovat právě v Mělníku, je z Košic, čímž překračujeme dokonce i hranice samotných Čech (smích).

Dík za rozhovor a těšíme se na „groove“ večer.
Vláďa Špulák