Krišpín letos naposledy

Proběhne poslední ročník festivalu nezávislých filmů. Završí ho snímek Protlak, kvůli němuž přehlídka vznikla.
Již sedmý ročník festivalu amatérských filmů Krišpín se uskuteční o víkendu v mělnickém kině Sokol. A bude i poslední.
„Studujeme, pracujeme, nemáme tolik času a energie na vylepšování programu, a na tom jsme si vždycky zakládali. A v nejlepším se má přestat,“ říká Ondřej Tichota, který stál u zrodu Krišpína v roce 2003.

Program festivalu

Přehlídku zítra od 19 hodin zahájí film Pink Floyd: The Wall, kultovní film Alana Parkera z roku 1982.

V sobotu budou od 17 hodin představeny krátké filmy amatérských a nezávislých tvůrců. Přihlásilo se jich zhruba třicet, ale promítat se jich bude 14, ten nejdelší film má stopáž 19 minut.
„Podmínkou je, aby šlo o epické snímky, hrané nebo animované. Letos představíme i další animovaný film loni oceněného Bohumíra Nováka Pan Fousek lyžuje. Také uvedeme povídkový Příběh s dobroty, který jeho režisér natočil s chovanci ústavu pro mentálně postižené. Jeden z filmů, Letní překvapení, trvá jen dvě minuty,“ vyjmenovává Tichota.
Na programu bude i jeden mělnický film. „Vždycky jsme chtěli dát mělnickým tvůrcům možnost, aby představili svou tvorbu,“ říká Tichota.

Znovu se bude promítat Protlak
Ve 20 hodin budou vyhlášeni vítězové, kteří si v několika kategoriích, jako je nejlepší režie, kamera nebo střih, odnesou hmotné ceny. Sošku Krišpína letos dostane jen nejlepší film festivalu.
Zajímavostí letošního a posledního ročníku je i složení poroty. V ní usednou tři z pořadatelů festivalu, aby tak završili jeho sedmiletou historii.

Po vyhlášení výsledků letošního ročníku bude promítnut celovečerní film Protlak z roku 2003. Ten na svou premiéru přilákal tři sta lidí, což je více než kapacita kina Sokol. Právě díky tomuto filmu vlastně festival vznikl. Jde o nadnesenou apokalyptickou představu tvůrců o životě vMělníku v roce 2010. Hrdinný rocker v něm bojuje s konzumní společností.

Původně měl mít film, který se natáčel v létě roku 2003, deset minut, nakonec z toho bylo osmdesát. „Hraje tu patnáct lidí z Mělníka. Tehdy o něm každý řekl někomu dalšímu a lidi to začalo zajímat. Cítili jsme zodpovědnost, tak jsme ho prodloužili a promítli ho v kině. K pořádání festivalu pak byl jen krůček,“ vzpomíná Tichota.

Nikdo z „herců“ tehdy nevěděl, v jakém filmu hraje, každý zahrál jen svou roli. A rozpočet filmu vyšel na tisíc korun a tři piva.

Celý festival zakončí beseda s jeho tvůrci.