Obaly a ekologická gramotnost

Předem je třeba říci, že neexistuje obal, který by neovlivňoval a nezatěžoval jednotlivé složky životního prostředí člověka nebo jiných biologických druhů. V životním cyklu obalu (od vytěžení suroviny až po jeho zneškodnění) je třeba pro posouzení zátěže prostředí vnímat celý cyklus v komplexu tedy se všemi postupnými dopady. Např. výroba 1 kg. papíru standardně hlazeného, který je vyráběn z obnovitelných zdrojů a používá se na výrobu papírových sáčků, znečistí bezmála třikrát více vody a sedmkrát více vzduchu než výroba 1 kg polyetylenu, ze kterého jsou vyráběny mikroténové sáčky. Nemluvně o tom, že papírový sáček je několikanásobně těžší než sáček z polyetylénový, dále není příliš trvanlivý, snadno se umastí (pak nepatří do sběru druhotných surovin) a těžko ho lze na rozdíl od mikroténového sáčku použít více jak jednou Proto k posouzení ekologické šetrnosti výroby obalů se používá kriterium - kritické množství, které znamená kolik vody a vzduchu je třeba, aby produkované znečištěniny byly zředěny na hodnoty, jenž nejsou zdravotně – hygienickým rizikem pro vybrané živé organismy, tedy i pro člověka.

V tabulce, která se zabývá posouzení jednotlivých aspektů je vedle kritického množství, uvedena energetická náročnost na zpracování primární suroviny po finální výrobek a dále pevný odpad vznikající při nakládání s obalem v celém jeho cyklu.

Praxe ukazuje se, že ani recyklace není u obalů vše léčí metodou, např. u některých obalů (vícevrstvé nápojové krabice), u který se velmi obtížně odděluje papír od polystyrénu a hliníku, je jejich zpracování náročnější než jejich primární výroba a dále ze získaného papíru lze vyrobit zboží pouze s nízkou užitnou hodnotou (toaletní papír). Totiž recyklace z druhotné suroviny je stále výroba, která spotřebovává energii, produkuje odpady, znečišťuje své okolí a neobejde se bez dopravy. Jak je uvedeno na příkladu, fakticky nelze většinu materiálu zpracovat na výrobky stejné hodnoty. Recyklaci v České republice následně komplikuje i to, že na zpracování některých vytříděných látkových složek nejsou zpracovatelské kapacity (tenkostěnné hliníkové plechovky). Z tohoto důvodu je třeba, aby si každý spotřebitel uvědomil, že smyslem dobrého obalu je zboží především chránit a že kombinované materiály tam, kde nejsou třeba, zbytečné díly (lžičky, sáčky, brčka, patentní uzávěry), dárkové a reprezentativní přebaly, jsou skutečně luxus, kterého je možno si dopřát jen výjimečně. Ukazuje se, že v tržním prostředí pouze spotřebitel může efektivně ovlivnit trh a vyžadovat obaly šetrnější k prostředí a zbytečné obaly odmítat.

MVDr.Ctirad Mikeš, vedoucí Odboru životního prostředí a zemědělství MÚ Mělník