Změní se náměstí Karla IV.?

11. září nebudou na Dnech evropského dědictví 2010 představeny pouze architektonické návrhy studentů FA ČVUT, ale též studie společnosti Chapman Taylor, která je podkladem pro zvažovanou změnu územního plánu MPZ Mělník. Skutečně se jedná o revitalizaci?

Náměstí Karla IV. se od doby likvidace jeho historické podoby v 70. a 80. letech minulého století stalo nejproblematičtějším místem Městské památkové zóny Mělník, s nímž se město po desetiletí nedokáže vypořádat. V této chvíli myslíme dvě uplynulá desetiletí. Těžko lze očekávat jeho radikální proměnu realizovanou městem, nicméně jistě by šlo provést alespoň dílčí úpravy směřující k vytvoření o něco přívětivější tváře této ústřední části bývalého Pražského předměstí - ústředního ve smyslu nejen prostorovém, ale též ve smyslu živého místa zaplněného lidmi, zatímco dnes je tato plocha degradována vlastně na pouhé parkoviště.

Jaká zlepšení máme na mysli? Např. úpravu fasád obchodních domů (alespoň ve smyslu kultivovaného označení všech provozoven, které v nich sídlí). Není to tak dávno, co byly terčem kritiky stánky ve Fibichově ulici. Nyní nám lemují pěší zónu na náměstí, která je považována za nástupní prostor k ulici 5. května směřující k Pražské bráně. Co billboardy, které vyhláška města v nestavebních volných plochách v prostoru MPZ Mělník nepovoluje? Co chodník v podobě panelů, po kterém zde již po desetiletí šlapeme? A to se jedná o samotný nástup do historického jádra města…  

V dané situaci asi mnozí přivítali zprávu, že se rýsuje možnost proměny tohoto neuralgického bodu historického města, že se objevil investor, který je ochoten demolovat stávající stavby a realizovat novou výstavbu – provést revitalizaci náměstí, tedy obnovu, oživení. O jakou obnovu by se však mělo jednat?

MOOS představil na Dnech evropského dědictví v roce 2009 návrhy společnosti Chapman Taylor na novou podobu náměstí Karla IV. v místě, odkud lidé měli náměstí jako na dlani – na Vodárenské věži. Reakce byly poněkud rozpačité, až vyděšené (viz níže). Zároveň se staly podnětem pro ing. arch. Jana Aulíka a jeho asistenta ing. arch. Dušana Řezáče, aby řešení prostoru náměstí Pražského předměstí zadali jako semestrální práci studentům Fakulty architektury ČVUT v Praze (viz samostatný text). Výsledky budou představeny na radnici 11. září ve 13:30 hod.  

Za uplynulý rok došlo v řešení k určitým posunům. Společnost Chapman Taylor poupravila svůj původní návrh ve smyslu snížení objektů a řešení ze 17. března 2010 se má stát podkladem pro změnu územního plánu Městské památkové zóny Mělník, který v dané chvíli umožňuje v místě problematických objektů pouze stavby dvoupodlažní (závazný regulativ) a to jistě v návaznosti na ochranu siluety města (též závazný regulativ). Zde si dovolíme přesnou citaci z průvodní zprávy k územnímu plánu MPZ (2005): „Demolice budov v historickém jádře jsou nepřípustné. Zcela výjimečně může být odstraněna novodobá (z 20. století) nehodnotná stavba nebo stavba provizorního charakteru (…). Nová stavba vznikající na jejím místě však musí vždy zásadně kopírovat její hmotu a nezvyšovat hustotu zástavby, její podlažnost a další urbanistické parametry.“

Návrh předpokládá v přízemí objekty občanské vybavenosti, nad nimiž by našly místo části obytné. Tento záměr by jistě vrátil náměstí funkce, jež má mít. Je však tento záměr reálný, uvědomíme-li si stávající situaci v historickém jádru ovlivněnou (stále se rozrůstajícím) řetězem obchodních míst v ulicích Bezručově a Mladoboslavské?

MOOS jako občanské sdružení, které usiluje o ochranu kulturně historického dědictví, s předloženými návrhy nesouhlasí. Hmota objektů, které by zde vyrostly, neodpovídá blízkosti historického jádra s jeho zástavbou, nerespektuje ty části náměstí, které zde zůstaly zachovány po neblahých zásazích minulého režimu. Jejich výstavba by také narušila vnímání města v dálkových pohledech. Město Mělník si zatím ještě uchránilo např. v pohledu od Chloumku trojúhelníkovou siluetu (i když s určitými ztrátami) – jejím vrcholem (nejposvátnějším místem) je věž chrámu sv. Petra a Pavla, odkud klesá k Pražské bráně a Vodárenské věži a na druhé straně přes radniční věž k vížce kapucínského kostela. Nesouhlasíme též s účelovými změnami územního plánu, které sou vyvolány individuálními zájmy.

Jistě lze u navrhovaných řešení najít i klady, např. určitá jednota pojetí celého prostoru, podzemní garáže. Tyto okolnosti však nevyvažují případné ztráty hodnot. Nevyjadřujeme se ke skutečnostem vyplývajícím z vlastnictví pozemků pod objekty městem Mělníkem.

Nechceme vydávat svůj názor za mínění široké veřejnosti (zastupujeme sdružení, které má 70 členů), nechceme ho ani nikomu vnucovat. Pouze využíváme možnosti svůj názor prezentovat, chceme upozornit na zvažované změny a vyzvat všechny, kteří se o město zajímají, k zaujmutí stanoviska.

Je nám blízký názor ing. Jana Žižky, náměstka pro výkon památkové péče NPÚ ÚOPSČ v Praze (který koresponduje i s názory ing. arch. Jana Aulíka), 13. 4. 2010:  „Vzhledem k daným souvislostem je však třeba říci, že předloženou studii, která má být podkladem pro změnu územního plánu, chápeme jako nabídku jedné z možností řešení přestavby dotčeného území. Doporučujeme tedy zadat další studii (nebo vypsat soutěž), jejímž úkolem by bylo především navázání na strukturu zaniklé zástavby, pochopitelně rovněž v soudobém architektonickém výrazu. Jde především o faktické rozdělení nové zástavby na menší domy, které by více navazovaly na původní urbanistickou a hmotovou strukturu území i na sklon ulic. Obytné domy s obchodními a dalšími komerčními prostory v přízemí, včetně úpravy vnitřních dvorů, by mnohem více odpovídaly celkovému charakteru a podle našeho názoru i potřebám města. Konečné rozhodnutí o přestavbě území by pak bylo výsledkem zodpovědného porovnání a zhodnocení návrhů a jejich přínosu pro město. Je třeba si uvědomit, že nová výstavba rozhodne o podobě tří bloků v historickém jádru města na mnoho desetiletí, nejspíše více než na století.“

A to už je zodpovědnost nás všech.

Mgr. Renata Špačková, PhDr. Ilona Němcová, Mgr. Aida Legnerová-Líhová
členky Rady Mělnického osvětového a okrašlovacího spolku, o. s.

Z názorů návštěvníků Dnů evropského dědictví 11. září 2009

(předány městu Mělník a Mgr. Jiřímu Dohnalovi, vedoucímu oddělení památkové péče MěÚ Mělník, 22. září 2009):

Myslím, že jedna „hrůza“ by byla nahrazena jinou „hrůzou“. Mělník je historické město, historie by měla být respektována.
B Vágnerová

Návrh, který předvádíte, je ještě horší než to, co tu stojí dnes, je to nesmyslný megalomanský projekt.
Dr. Kubálek

Nebudeme vám do toho mluvit, ale vyberte něco hezkého, smysluplného a užitečného.
Kulkovi z Mladé Boleslavi

Jsem přesvědčen, že nejjednodušší cestou jak napravit hrůzu, kterou zde vykonal komunismus, je postavit historickou repliku původních budov. Touto cestou šlo např. Německo po 2. světové válce a na centra takto revitalizovaných měst je radost pohledět. Toto architektonické řešení přestavby je vhodné mimo centrum, ale nikoli pro přestavbu historického centra. Byla by to jen výměna většího zla za menší.
JUDr. Lubomír Brož

Vyřešit problém hypertrofovaných hmot jejich nahrazením stejnými objemy hmot je nesmyslné. Projekt je z tohoto hlediska nutno z 1/3 redukovat. Dále je potřeba fasády alespoň opticky členit do více ploch tak, aby evokovaly představu původní zástavby. Celkový estetický dojem z návrhů je nevyvážený – odpovídá estetice 90-tých let. Pandán ke kostelu sv. Ludmily – monolitická stěna prolomená výkladcem zvícím tenisového kurtu je necitlivá atd. atp.
Petr Štemberk

Nelíbí se mi představa gigantických staveb (nových) v centru města, které zastíní památky…
Lucie Čermáková

Představa, že toto bude realizováno, mě děsí. Silně to připomíná projekty architekta, jenž už zničil některá místa v tomto městě. Tato masa se sem nehodí. Kdy už někde předloží nemegalomanský projekt, jehož průhledy nebudou připomínat průhledy v pražském metru.
Bc Milan Toman

Ach, ach, mám trochu strach – jak se toho zhostí místní v budoucnosti!
Rieger

Nebráním se moderní architektuře, ale i ta by měla být s citlivým napojením na její okolí, původní (i když neexistující) zástavbu, celkový ráz města a historii, nemluvě o památkách v okolí, jejichž dominanta by měla být zachována.
Jitka Stiborová

Chybí inovativní, moderní řešení. Zasluhovalo by pro takovou příležitost jako je komplexní revitalizace centra města unikátní architektonické řešení respektující město, památky. Příliš mohutné hmotě chybí odlehčující prvky.
Daniela Hurábová

Studentské projekty úprav náměstí Karla IV. v Mělníku

Atelier Jana Aulíka a Dušana Řezáče, Fakulta architektury ČVUT, zimní semestr 2009

Atelier Jana Aulíka se zaměřuje na jako jedno z hlavních témat na úlohy zabývající se rolí nových objektů navrhovaných uvnitř měst. Předmětem práce bývají zadání jak ve větších městech (Praha), tak i ve velmi malých (Volyně v Pošumaví ), většinou běžící současně a umožňující určité srovnání používaných principů. Při práci vždy nejprve hledáme urbanistické souvislosti města v daném místě, místní specifika a vhodnou funkční náplň v dialogu s lidmi, kteří v místě žijí a mají hlubší místní znalosti. Vytváříme si vždy základní urbanistický koncept a pokračujeme až do podrobnějšího návrhu jednotlivých konkrétních objektů podle individuálního zaujetí studentů. Smyslem této metody je naučit se vnímat při práci na jednotlivém domě stále kontext města.

V základu je samozřejmě správné stavět především uvnitř města a nevyhýbat se ani historickému prostředí oproti roztahování zástavby do krajiny a zabírání zemědělské půdy. Stavění uvnitř města ale musí plnit určité nároky, nové domy využívající hodnoty historického prostředí by neměly z místa jenom čerpat okolní kvalitu, měly by mu také něco přinést, tento vztah by měl vždy vyvážený.

Tento přístup se výrazně týká i náměstí Karla IV. v Mělníku. Bezprostřední návaznost na městské jádro si rozhodně zasluhuje zabývat se tímto prostředím hlouběji, ve variantách a hledat správné řešení i v diskusi, je to skutečné rodinné stříbro města. Byla by zde namístě veřejná architektonická soutěž s respektovanými odborníky v porotě a myslím, že to bylo i vhodné téma na studentské projekty, které v tomto  místě nepracují s ambicemi najít definitivní řešení, spíše prostředí studují a nabízejí různé podněty pro další vývoj. Jsou samozřejmě poměrně subjektivní, někdy nereálné, i třeba trochu naivní, ale vždy poctivé a nezávislé. To je myslím vedle toho, že nejsou zatíženy rutinou a zjednodušenými ekonomickými parametry, jejich hlavní kvalitou.

Cílem studentských projektů tedy není a ani nemůže být na akademické půdě najít jedno správné řešení k existujícím profesionálním komerčním studiím, ale naopak vyvolat diskusi a ukázat paletu názorů, která by vytvořila podmínky k tomu, aby se na i tomto základě budoucí správné řešení odpovídající místu našlo.

Studenti ve svých návrzích zvolili různé přístupy, hledali nově modul – měřítko pro místo odvozením z historické i novější parcelace v okolí, pokoušeli se znovu definovat obrovskou mezeru, která vznikla po demolici historických objektů, jako jakési zbytkové záření z okolních domů nebo i zkoušeli chápat celou věc jako možnou konverzi s ponecháním konstrukcí stávajících objektů, což je z hlediska ekologie velmi zajímavý přístup schopný získat nové kvalitní prostory s minimalizací energie.

Jednotlivé návrhy nechť se ale představí samy ve výkresech, maketách a v grafickém osobitém vyjádření jejich autorů.

Věřím, že tato prezentace studentských prací bude užitečným příspěvkem k hledání toho nejlepšího řešení pro místo, které si ho rozhodně zaslouží.

ing. arch. Jan Aulík