O mělnickém kulturním výročí

Letošní rok 2006 je pro město Mělník významným jubilejním rokem. Připomíná událost, jež se stala příslibem nových možností v oblasti kulturního života města. Před 70 lety, za účasti zástupce vlády, byl slavnostně otevřen Masarykův kulturní dům.

Pro mnohé mělnické občany nemusí být nezajímavé, trochu si zalistovat v knize historie o kulturních snahách našich předchůdců. Pamětníci oné doby mají možnost leccos si připomenout a nepamětníci získat dosud méně známé informace.

V době obrozenecké bylo považováno rozvíjení kulturních a vzdělávacích snah za významný čin. Především byla ceněna role divadla. Tehdy dal se Mělník předstihnout jednak Mšenem (1804) a jednak Byšicemi (1816). Vznikl posléze plán vybudovat na Mělníce stálé městské divadlo. Plány prof. Jana Kouly a stav. Dobroslava Klusáčka nahradil inž.O.Materna (technický inspektor při Národním divadle) v roce 1886 vlastním velkolepým projektem. Byl to záměr sice krásný a smělý, leč neuskutečnitelný. Předpokládaný náklad 60 tis.zlatých byl nad možnosti mělnických občanů. Divadelní i další kulturní činnosti se mohly vyvíjet nadále jen v podmínkách velice skromných.

Po první světové válce se všestranně zaktivizovala kulturní činnost, vznikaly mnohé spolky, ale chyběly vhodné prostory. Bylo využíváno sokolovny, Lidového domu, Besedy, sál u Stádníků a některé hostince.

V „ Mělnických listech“ byl v r. 1926 otištěn dotaz :“proč nemáme na Mělníce dosud žádný pomník SVOBODY?“. Jak známo, byla po válce v tomto směru mnohá města velmi aktivní. 14. října 1926, na schůzi v „Besedě“ na tento dotaz reagoval starosta města Josef Tykal slovy:“nejlepším pomníkem SVOBODY bylo by postaviti v Mělníku řádný Kulturní dům“. To se stalo před 80 lety.

U příležitosti 10. výročí vzniku republiky v r. 1928 dal starosta města a poslanec N.S. Josef Tykal návrh na postavení Kulturního domu. Jeho návrh byl jednomyslně přijat. (Poznámka: Původní námět z r. 1880, postavit městské divadlo, byl obnoven a rozšířen o myšlenku postavit pomník padlým, památník osvobození, muzeum, knihovnu, čítárnu a malou přednáškovou síň.) V únoru 1930 byla vypsána soutěž. Soutěžní plány zaslalo do 30. dubna 26 projektantů. Mezitím již probíhala sbírka na výstavbu Kulturního domu. Díky největšímu donátoru, Městské spořitelně na Mělníce, byly finanční potřeby zajištěny.

Na slavnostní schůzi obecního zastupitelstva města Mělníka, pořádané 7. března 1930 k oslavě 80. narozenin prezidenta T.G.Masaryka, bylo rozhodnuto požádat o svolení, aby Kulturní dům nesl jubilantovo jméno. Výstavba Masarykova kulturního domu stala se i v době největší hospodářské tísně – použijeme-li současnou terminologii- důležitou prioritou města a měla širokou podporu veřejnosti. (Kupř. při položení základního kamene ochotní dárci zdarma dovezli na 162 povozech a autech stavební materiál). Vítězný projekt inženýrů Josefa Širce a Bedřicha Zemana byl původně podstatně rozsáhlejší a vyžádal by si náklady vyšší než 3 mil Kč. Proto bylo nutno jej upravit podle finančních možností města. Po bedlivém studiu předložili inženýři Širc a Zeman, za významné spolupráce Ing.Dr. J.B.Zeleného, nový generální plán se stejnými užitkovými plochami, který počítal s nákladem asi 1,6 mil Kč. Starosta města J.Tykal, inženýři J.Širc, B.Zeman, J.B. Zelený a stavitel Václav Nový byli těmi hlavními činiteli, s jejichž jmény byly a jsou spojeny idea, projekt a výstavba MKD. Na staveništi se vystřídalo 220 zedníků a dělníků, asi stejný počet byl zaměstnán řemeslnými pracemi a výrobou materiálu. To vše mělo m.j. i nezanedbatelný vliv na snížení míry tehdejší nezaměstnanosti.

Shrnutí: Výstavbou Masarykova kulturního domu byly vytvořeny zcela nové podmínky k všestrannému rozvinutí kulturního života občanů města. 10.března 1935 byl položen základní kámen a v něm uložen Pamětní list, v němž se m.j. říká: “ Chceme vybudovat památník svého osvobození politického, chceme postavit pomník vděčnosti svému velkému prezidentu. Konečná spása naše se ukrývá v mravnosti a vzdělání, učil nás Ten, jehož jméno jsme vepsali na štít našeho kulturního domu. Buďte slov těch pamětliví i Vy, potomci a dědicové naši.“

Uplynul rok a tři měsíce a 28. června 1936 byl Masarykův kulturní dům slavnostně otevřen. Nápis nad proscéniovým otvorem vyjadřoval naději, že „bude činně přispívati ke zvýšení duchovní úrovně a kultury ducha a srdce.“ Památníku osvobození dominovala bronzová socha TGM od Vincence Makovského. Pozadí sochy tvoří stěna obložená mramorem, na kterém je vyryto na 200 jmen ve světové válce padlých mělnických občanů. (Pozn:O osudech této sochy pojednával článek v Týdeníku Mělnicko č. 25 z 21.června 2006).

Dnes jsme si připomněli události, jež se staly před 70 lety. Současně můžeme též posoudit, jak jsme zacházeli se získaným  dědictvím a do jaké míry byly představy našich předků splněny.

Je potěšitelné, že moudří mělničtí konšelé ocenili význam kultury daleko dříve, než francouzský prozaik André Malraux vyslovil svou známou definici: „Kultura je to, co způsobilo, že člověk je něčím víc, než náhodným úkazem v přírodě.“

František Černický