Ohlédnutí za Mělnickým Vrkočem

Hlavním zahraničním hostem tohoto ročníku festivalu byl soubor Masovia z Polska, který k nám dorazil již ve středu, aby měl čas a příležitost si prohlédnout naše krásné město s jeho historickými památkami, ale i příjemnými hospůdkami. Členy jsou většinou absolventi a žáci Varšavské technické univerzity.

Ve čtvrtek se soubory sešly na prvním festivalovém setkání s podtitulem „Já s písničkou jdu jako ptáček“, který se konal za laskavé podpory pana Jiřího Lobkowice na nádvoří mělnického zámku.

K souboru Masovia se připojila valašská cimbálová muzika Kyčera a soubor Laskavec, zpracovávající folklor z Čech, Chodska a Valašska. Nechyběly samozřejmě ani domácí soubory Jarošáček pracující při ZUŠ Mělník – tedy pouze Velký Jarošáček, protože Malý Jarošáček v té době zastupoval Středočeský kraj a Prahu na Celorepublikové přehlídce dětských folklorních souborů v Jihlavě - a Jarošovci. S Masovií a Kyčerou si společně zahrála i Jana Tomasová, vedoucí souboru Mělnické zvonky, který se bohužel pro indispozici některých muzikantů festivalu nemohl zúčastnit. Konec pořadu stihl i chodský soubor Mrákov Soubory a diváci si nejen společně zazpívaly, ale i zatančily a bylo patrné, jak společný zájem – v tomto případě lidová hudba a tanec – dokáže lidi spojovat. Čtvrteční večer se neplánovaně prodloužil, když se muzikanti a tanečníci pokračovali ve společném hraní, zpívání a tancování na nám. Míru.

Dopoledne dalšího dne festivalu patřilo již tradičnímu koncertu pro školy, kde folklorní soubory doplnily děti základních škol z Mělníka a okolí, aby i ony ukázaly, že jim lidová tvorba není cizí. Tentokrát vystoupily děti ZŠ Seifertova, ZŠ praktické a speciální a ZŠ Lužec nad Vltavou. Malým divákům se vystoupení velice líbila a pořadatelé festivalu doufají, že alespoň v některých z nich zaseli semínko touhy po bližším poznání lidové tvorby a zájmu se osobně takových akcí účastnit.

Soubory účinkující na koncertu pro školy se poté vydaly do města, které doslova roztančily a rozdávaly radost kolemjdoucím.

V pátek v 10.00 byl na náměstí Míru zahájen Svatoantonínský řemeslný jarmark, kterému vévodil pan Král a mělničtí košíkáři. V rámci tohoto jarmarku zde proběhla i výstava o historii košíkářství na Mělníku. Páteční odpoledne náměstí Míru patřilo dětem z mateřské školy Pod Vrchem a Tyršova, které vystoupily s kouzelným pořadem „Ahoj školko“.

Zahajovací představení festivalu se konalo večer v sále Masarykova kulturního domu a k již zmiňovaným souborům se připojil poslední – BaToCu. Tento soubor byl pro mnohé překvapením, protože vychází z folkloru pro nás poněkud neobvyklého – inspiruje se totiž hudbou a tancem západní Afriky. Jejich energické vystoupení, plné uchvacujících rytmů a živelného tance, publikum nadchlo a bylo odměněno dlouhotrvajícím potleskem. Ale ani ostatní soubory nezklamaly a tak všichni přítomní prožili krásný večer plný hudby, tance a zpěvu, který pokračoval po ukončení programu i ve vestibulu kulturního domu. Doprovodnou akcí festivalu v prostorách MKD byla i výstava prací žáků výtvarného oboru ZUŠ Mělník pod vedením PaedDr. Ireny Wenkeové na téma Tanec.

V sobotu dopoledne městem od kulturního domu na náměstí Míru procházel průvod souborů a město opět ožilo hudbou, zpěvem a tancem. Všechny účastníky přivítal na náměstí Míru starosta města Mělníka Mgr. Ctirad Mikeš a pozval zástupce souborů a hosty festivalu k setkání na starobylé mělnické radnici. Všem přítomným popřál hezké počasí a mnoho nezapomenutelných zážitků z mělnického festivalu a hodně sil do dalších let. K jeho přání se připojil pan Piotr Drobniak, ředitel Polského institutu v Praze, který všechny pozdravil i jménem polského velvyslance v ČR a zástupce Folklorního sdružení ČR pan Bohoušek Chochola. Pan Solobodowski Marian, vedoucí oddělení kultury Mazovského Krajského úřadu Varšava, který přijel s polským souborem Masovia připojil ke svému přání i přesvědčení, že spolupráce festivalu s folkloristy z Masovského vojvodství bude pokračovat i v dalších letech.

Hlavní festivalový koncert zahájili dva největší garanti festivalu- starosta města Mělníka Mgr. Ctirad Mikeš a PaedDr. Milan Němec, radní Středočeského kraje pro oblast školství, mládeže a tělovýchovy, který nad festivalem převzal záštitu. A pak už se zase tančilo a zpívalo před zaplněným náměstím a pod slunečnou oblohou panovala krásná uvolněná nálada. K poslední písničce a poděkování se připojil Bohoušek Chochola z FOS ČR a k poslednímu tanci i ředitelka festivalu paní JUDr. Alena Wolfová, které za tyto krásné zážitky vděčíme a moc jí za to děkujeme.

Jako tečka za krásným festivalem pak bylo nedělní hraní, které tradičně bývá pod lipou u chrámu . Ke smutku z rozloučení se připojila i deštivé počasí, ale díky pochopení majitele restaurace U rytíře se mohlo zpívat až do ohlášení konce festivalu poledními zvony. Na rozloučenou si s námi přišel zazpívat i mělnický nestor folkloristu Břéťa Moc.

A pak už jen – nashledanou, určitě se opět setkáme.

Poděkování není nikdy dost. Patří souborům, které na Mělníka přijely, divákům, kteří přicházejí na festivalové pořady. A předvším těm, bez nichž by se tento festival neuskutečnil. Hlavním pořadatelem je Sdružení Mělnický Vrkoč, jehož předsedkyní je paní Alena Wolfová, která je hnacím motorem celé akce, členy Sdružení jsou soubor Jarošovci, SRPDFS Jarošáček ZUŠ Mělník a Regionální muzeum Mělník. Dalšími pořadateli jsou Město Mělník a Masarykův kulturní dům Mělník. Festival se pořádá za finanční podpory Středočeského kraje - v letošním roce přijal záštitu festivalu radní Středočeského kraje pro oblast školství, mládeže a tělovýchovy PaedDr. Milan Němec, Ministerstva kultury ČR, a Folklorního sdružení ČR. Nelze zapomenout na mnoho sponzorů z řad místních podnikatelů a lékařů, kteří festival finančně podporují. A v neposlední řadě patří poděkování všem lidem, kteří se podílejí na organizační přípravě a zajištění, kde měli letos poprvé svou velikou úlohu členové souboru Velký Jarošáček a kde „mužská“ část souboru dokázala, že pod leckdy hrubou slupkou se ukrývá ochota ke spolupráci a dobré srdce. Všem, kteří se na přípravě festivalu podíleli, patří veliký dík.

Šárka Kulhánková