Čokoláda nejen ve staniolu

Už asi každý jste někdy jedl tabulkovou čokoládu. Čokoláda se ale vždy nevyráběla v tabulkách. Na úplném počátku to bylo platidlo (!) a také nápoj. Když v 16. století dorazili španělští dobyvatelé do Mexika, tamní vládce Montezuma je pohostil svým oblíbeným nápojem chocolatl. Tato tekutina medové konzistence obsahovala mimo jiné též koření a … kakao. Tehdejší americká civilizace věřila, že kakaové boby jsou darem od bohů a pití nápoje bylo dovolenou pouze vyvoleným vládcům a těm, kdo byli odsouzeni na smrt. Nápoj se podával studený a věřilo se (mimo jiné) v jeho afrodiziakální účinky (my dnes víme, že tyto účinky jsou částečně pravdivé, čokoláda uvolňuje endorfiny, tzv. hormony štěstí). Také proto se konzumace rychle rozšířila do Evropy, kde se kvůli ceně ingrediencí stala hitem především na královských dvorech. Španělé dlouho recepturu její výroby tajili.

Tekutá čokoláda byla původně studenou směsí kakaových bobů a vody, přidávaly se též další příměsi, jako například kayenský pepř nebo vanilka, hřebíček a skořice. V Evropě však bylo drsné (a také drahé) koření postupně nahrazeno cukrem, a čokoláda začala být podávána horká. Mléko do celého procesu přidali (jak jinak) Angličané, kteří také čokoládu pasovali na sladkost podávanou po obědě. V 17. století byly v Londýně tzv. „domy čokolády“ stejně populární jako kavárny. Stále se však jednalo o nápoj pro elitu.

Nutno podotknout, že pojem horká čokoláda tak, jak ho známe my Evropané, bývá často v rodné Americe neznámý. Američan snadno zamění pojem „horká čokoláda“ za „horké kakao“. Bohužel se tak stává i v mnoha evropských kavárnách, které horkou čokoládu nabízejí.

Na našem území se čokoláda začala v masivnější míře prodávat v 18. století, ve století devatenáctém už vznikaly první továrny (a jejich názvy nejsou neznámé ani v dnešní době) – DELI v Lovosicích, Fiedor v Opavě, Sfinx v Holešově, Orion v Praze a Zora v Olomouci. Později, za 1. republiky, bylo v celém tehdejším Českolovensku přes 100 menších či větších čokoládových továren. Ve druhé polovině 19. století se začal prodávat kakaový prášek a také se KONEČNĚ objevila tabulková čokoláda. Ta posléze vlastně převzala pomyslnou první příčku ve způsobu, jakým lidé čokoládu konzumují. Tabulkovou čokoládu mívali přidanou pro svou vysokou kalorickou hodnotu do balíčků například američtí vojácí ve 2. světové válce, byla také v zásobách Červeného kříže či UNRA, které se dostávaly na okupovaná či čerstvě osvobozená území.

V současné době je již kvalitní čokoláda běžnou záležitostí pro každého. Od konce 20. století opět přichází do módy pití horké tekuté čokolády. Zvláště v chladných dnech (které se bohužel nezadržitelně blíží) je to skvělá varianta, jak se zahřát a zároveň vypořádat s potřebou přísunu kalorií. Můžete vyzkoušet, zda čokoláda s chilli také povzbudí vaše smysly tak, jako povzbuzovala dávné mexické domorodce. Nebo vám víc vyhovuje jahodová, banánová nebo cherry? V nabídce jsou samozřejmě i „čokolády“ bílé (bílá čokoláda neobsahuje kakao, ale pouze tuk z kakaových bobů, tedy kakaové máslo), s oříšky, mandlové, kokosové … Správná čokoláda má medovou konzistenci a láká vás svou vůní. Odoláte?

Tento sladký článek Vám přináší Kavárna Želví doupě ve spolupráci se serverem Slevopedie.cz .
Nyní můžete ochutnat horkou čokoládu hned dvakrát, navíc se šlehačkou, se sodovkou a slevou.
Více informací o slevě http://www.slevopedie.cz/cs/melnik/ a o Kavárně Želví doupě http://melnicky-antikvariat.cz/kavarna/