Miniprůvodce procházek do okolí s dětmi i bez

A je tu podzim. Pomalu se nám přiblížilo takové to nevlídné, někdy mlhavé počasí, den se již pěkně zkrátil, občas se objeví určitá podrážděnost a někdy zvažujeme, zda má cenu se vypravit ještě někam dál a nebo alespoň podobnou příjemnou službu vykoná procházka či výletík do okolí. Nechci tím tedy říci, že bychom si procházky a výlety do blízkých míst měli schovávat až na podzim a zimu či předjaří, ale určitým způsobem se díky venkovním teplotám, délce bílého dne a někdy už i bílé stopě stávají zpravidla v tomto období významnější, než kdykoliv jindy.

A tak mě napadlo pro vás vytvořit takového malého miniprůvodce, kterého můžete užít zejména pro ty nejméně vlídné dny, a který vám i vašim dětem může pomoci takové nepěkné období zpříjemnit. Z docela logických důvodů začínám co nejblíže k samému srdci města, což je výhodné pro ty nejhorší dny, ačkoliv to pro děti zas až takový přínos být pochopitelně nemůže.

Samotné centrum, ačkoliv je náměstí ještě v přestavbě, nám přece jen navzdory určité kritice naskýtá leckde poměrně utěšený pohled a zaručeně neopomeneme místa za zámkem, které dávají rozhledy, za kterými sem míří návštěvníci třeba až z dalekého Japonska. S dětmi bychom tu ale dlouho nepostáli, a tak má město ve svých parcích několik takových stabilních lokalit, kde si zejména užijí ti nejmenší. Pochopitelně, že jde především o park na Polabí a Pivovaře, kde jsou prokazatelně k disposici atrakce pro nejmenší , a pak samozřejmě i v centrech sídlišť v Rousovicích, Pivovaře, ale pokud jde jen o procházky například s kočárkem, zcela jistě nám poslouží nejen celý polabský park a nejtěsnější okolí někdy téměř vyprázdněné říčky Pšovky, ale určitý klid poskytuje i Smetanova ulice a lokalita Záduší, okraj čtvrti Blata a jiná místa, která už jsou vhodnější i pro větší děti.

Prakticky celé okolí Labe od Lobkowiczkého vinařství až alespoň na konec Hadíku je velice vhodná lokalita pro procházky i projížďky všeho druhu. Na druhém břehu je velmi zajímavou lokalitou Hořínský park a samotná ves Hořín až ke komorám. Lužní les tu roste již 200 let a v současnosti připomíná místy dokonalý prales, který dle mého názoru v určitém směru předčil vyhlášený Boubín na Šumavě.Pro dospělé je Hořín zajímavý především tím, že tu vznikla ochranná protipovodňová zeď, která obsahuje několik zajímavých informačních tabulí. Procházku k domovu pak volíme podle laterárního kanálu po poměrně schůdné a příjemné cestě v krásném prostředí.

Pokud jsem zmínil Hořín, musím samozřejmě ještě zmínit cyklostezku, Vrbno a Zelčín se svým vyhlášeným zooparkem, ale to je přece jen už pěšky vzdálený cíl ( podle Vltavy až 8 kilometrů), který není moc vhodný do nepříznivého počasí, nehledě, že odtud na Mělník obvykle nic nejezdí a tak si ho nechte do nevlídného počasí, jen jako výlet s autem.

Na druhé straně, ač se to nezdá, tak severozápadním směrem se nabízejí dvě zajímavé turistické varianty, které lze různě kombinovat. Pokud se třeba právě zrovna v sobotu naobědváte a vydáte se s dětmi za koleje, tak až do Mlazic půjdete po úzké nepříliš frekventované silničce se zajímavými pohledy do okolí i k samému městu, kdy může vaši ratolest třeba uchvátit i pohled na občas projíždějící vlak a zakončit můžete například v restauraci Zelená Lípa či U Jelínků. Pokud si troufnete pokračovat až do Liběchova ( celkem 7 km), pak určitě neprohloupíte, protože celé Mlazice i Vehlovice nabízejí vedle pohledů na různé zahrádky i nemovitosti dálkové pohledy daleko přes Labe, projdete kolem kostelíka Svatého Ducha ( opravdu pěkné místo) a zakončit můžete v restauraci Beseda, odkud jezdí i v sobotu a neděli pozdě odpoledne několik autobusových spojů, a jak jsem tak koukal, tak obnovili tuším v 17.20 městskou na Mělník. Když jsem byl v Besedě naposledy, byla to ještě celkem pěkná stylová restaurace, ale, to víte, časy se mění.

A pak už tu mám výlet, který by vás i vaše děti měl zaručeně potěšit, a jestli ne, tak jste pesimisté. Právě, že sem jezdí každou hodinu vlaky i autobusy a lze někdy zajet až do Tupadel, tak je sem doprava doslova vynikající. Ať už je to volně přístupný zámecký park, či parková cesta kolem Liběchovky podle autokempu až do osady Boží Voda, tak jde jistě o příjemnou procházku. Podle této říčky by se dalo podle koupaliště v Želízích pokračovat až do Tupadel, ale tuto páteř celé oblasti využívám spíše jako návratovou pohodlnou stezku. My se vydáme po okružní trase Václava Levého k jeho krásnému dílu Klácelka ( 1845), a pak k Čertovým hlavám, které jsou někdy označovány, jako největší sochařská plastika člověkem vytvořená v přírodě ve Střední Evropě a srovnávající se s nadsázkou s plastikou čtyř amerických prezidentů v USA. Potom sejdeme do obce Źelízy, kde je i pohostinství a zastávka ČSAD, ale my se vydáme za ves na místo, kde nám tabule říká, že jsme u mokřadů dolní Liběchovky. V určitém období to zde vše krásně kvete, jindy je tu vše téměř zarostlé.Za komplexem zdejších významných vil směrem na Tupadly uhneme vlevo a ve zdejších lesích objevíme dvě další stejně obdivuhodné Levého plastiky (Harfenice a Had). Někdy lze spojit výlet i s houbařením. Pro cestu zpět pak můžeme zvolit variantu kolem říčky, nebo podle kapličky Máří Magdaleny s pozdější polní cestou a výhledy do kraje až do Liběchova. Ještě lze užít variantu, kdy se necháte odvézt dálkovým autobusem do Tupadel, či vyrazíte až ze Štětí po žluté a výlet zakončíte samozřejmě u zlatavého moku v Besedě. Ono se toho v pozdním téměř nočním odpoledni ostatně již moc dělat nedá, než vám jede něco domů, ale kdo by nechtěl občas posedět aspoň chvilku někde jinde, že . 

Nu, snad vás miniprůvodce aspoň pobavil, ikdyž to třeba všechno znáte, a pokud jsem teď opravdu někoho inspiroval, no tak sláva, jedině dobře .