Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.
Digitalizace kina na Mělníku
Hned na začátku je nutné konstatovat, že rozhodnutí o digitalizaci kina a tím i o jeho nezrušení bude povýtce politické. Z hlediska ekonomického nebo věcného mnoho argumentů pro podporu asi nezískáme. Ale pěkně popořádku.
Nejdříve základní fakta. V průběhu roku 2012 dojde k postupnému omezování vyráběných filmových kopií. Od června 2012 bude již 50% filmů pouze v digitální podobě, v roce 2013 výroba pozitivů (klasické filmové kopie) skončí úplně. V roce 2013 díky tomu kromě klubových projekcí archivních filmů klasická kina zaniknou. Skončí tak případně i kino Sokol.
V této chvíli je v ČR 601 kin s pravidelným provozem, z toho k prosinci 2011 bylo 294 digitalizovaných sálů, zbývá více jak 400 kin pro digitalizaci. Čísla jsou v pořádku, multiplex (více sálové projekce) jsou brány jako jedno kino. A ty digitalizovaly svých více sálů jako první. Výnosy z mutliplexů také tvoří distributorům přes 80% tržeb z provozu všech kin (za roky 2008-2010). V roce 2010 to bylo přesně 86,4% z celkových tržeb, podíl malých (obecních) kin je tedy necelých 15%. To je srovnatelné například s letošním předpokládaným celkovým poklesem tržeb, takže z hlediska distributorů jsou obecní kina opravdu to poslední, co je zajímá. Dělají byznys, ne dobročinnost. Musí jednoznačně tlačit na digitalizaci, klasická kina pro ně představují pouze náklady, nikoliv zisk.
Tento problém „na poslední chvíli“ řeší řada měst a obcí. Což je špatně, tento stav bude znamenat tlak na dodavatele se všemi důsledky (snížená kvalita, zvýšená cena). Ale to je jen jedna stránka věci. Jsou zde jiná, mnohem podstatnější hlediska. Zmíníme tři hlavní. Hledisko politické (kulturní), ekonomické a technické.
Hledisko politické (kulturní) je asi klíčové. Je nutno si položit otázku, zda a za jakých podmínek chceme kino. Teď odbočím – mám hluboký obdiv k úsilí Sokola o udržení kina. Připomíná mi to nadšení národních obrozenců v 18. století a jejich snahu o záchranu české literatury. Za minimum peněz spousta práce. Bohužel, abychom zůstali u příměru, v době celobarevného tisku na lakovaném papíře, je místní kino technicky ručním lisem od Johannese Gutenberga. Technicky i morálně zastaralé. Co s tím? Nejdůležitější je definovat, za jakých podmínek chceme kino provozovat. A tady je nepsaným vzorem tvar multiplexu. Tedy místa, které spojuje více funkcí do jedné. Od návazných prostor (většinou markety) přes doplňkový prodej (popcorn + pití) až po maximálně pohodlná křesla a kvalitní obraz a zvuk. Pokud se jen jedna složka vynechá, pak celek prostě nefunguje. V mnoha městech empiricky ověřeno, bez ohledu na kvalitu programu. Tvrdé dotace ze strany měst hovoří za vše. Zda, kde a proč provozovat kino by měla říct alespoň nějaká rámcová studie. Protože jinak to bude jen o emocích a ty nejsou dobrý rádce. Studii by mělo zadat město kvalifikované osobě (firmě). Pak ji dát k široké diskuzi, teprve poté učinit následné kroky. Zvolit nejlepší ekonomické a technické řešení.
Ekonomické řešení nebude levné. Vlastní digitalizace je sice mezi 3-4mil. korun, pokud vezmu do úvahy i případné další nezbytné stavební a technické úpravy, pak jsem klidně i na dvoj a více násobku. K tomu je nutno připočítat i každoroční dotaci na provoz, která při pouhé digitalizaci stávajícího kina bude v násobcích stávající dotace. Opět příklad – u srovnatelně velkých Loun činí roční dotace soukromému provozovateli cca 700t. ročně. Zajišťuje sice i další služby pro město, ale provozní dotace je nutná. A to ještě na rozdíl od sousedního Žatce dodržují základní podmínky zmíněné v odstavci politickém, takže ztráta není tak hrozná. Lidé totiž radši ze Žatce jedou cca 25 km do Loun – i když technické vybavení obou kin je obdobné. Pokud my nedodržíme všechny nezbytné podmínky, lidé také radši pojedou do srovnatelně vzdálené Prahy. A s tím nic nenaděláme. Řeknu teď velmi hrubý odhad celkových nákladů v optimistické variantě. Digi kino bude v následujících 10 letech stát město minimálně 10 mil. korun. Nebo taky dvacet. A na to musíme mít. A jen tak na okraj – město nemůže ze zákona investovat do cizího majetku. Je možné poskytnou účelovou dotaci, ale pak nemá žádný právní vztah k takto nabytému majetku. Pokud například příjemce dotace zanikne, zaniká i jeho majetek. A město nemá nic. I to je jeden pohled.
Technické řešení musí vycházet z předchozího. Teď se nebudu pouštět do rozboru co a jak. Něco o to vím, mám promítačské zkoušky, maturitu na filmové škole a do AV techniky přes 30 let dělám. Na solidní rozbor technických aspektů bych potřeboval minimálně pět stránek textu. To je dlouhé a pro většinu lidí zcela nezáživné. Taky charity z mé strany pro město už bylo dost. Budu maximálně stručný.
Orientačně - existuje několik systémů, vzájemně nekompatibilních. Používají se aktivní nebo pasivní brýle, speciální nebo normální plátna, pěti nebo sedmi kanálový zvuk, pouze některé systémy umí 2D i 3D projekci, projektory mohou být stacionární nebo mobilní atd.. Bez studie přijde firma, něco sem plácne a bude. Vysoutěžené nejlevnější řešení může znamenat vyhozené peníze z okna. Ostatně, to docela umíme J.
Obloukem se vracím k mému předchozímu článku. Bez opravdu koncepčního přístupu se asi nepohneme z místa nebo se vydáme „do bažin temných“. Přeji pěknou cestu.
Hezký den všem
Ing. Radim Vajchr
P.S. příště opět zajímavé téma
Dodatek redakce: Problematika budoucnosti kino projekci na Melniku
Vložil radimv, Po, 09/01/2012 - 13:07
Články
Poslední komentáře
Petr Moss
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK