Zákon o sociálních službách 3

Zákon o sociálních službách přináší velkou změnu jejich poskytovatelům – budou potřebovat tzv. oprávnění k poskytování sociálních služeb.

Sociální služby budou poskytovat právnické a fyzické osoby, obce, kraje a ministerstvo. Všichni poskytovatelé si budou rovni, v rozdělování peněz by měla rozhodovat kvalita a potřebnost služby, nikoli zda zařízení zřizuje obec nebo občanské sdružení.

Registrace poskytovatelů sociálních služeb

Oprávnění k poskytování služeb bude vydávat (a registr poskytovatelů povede) krajský úřad. Pro získání oprávnění bude třeba splnit následující podmínky uvedené v zákoně .

Poskytovatel sociálních služeb bude povinen  uzavřít pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování sociálních služeb.

Splní-li žadatel všechny uvedené podmínky, krajský úřad jej zaregistruje jako poskytovatele sociálních služeb. Úřad může registraci zrušit, pokud přestane poskytovatel splňovat stanovené podmínky nebo pokud dostane správní pokutu za porušení povinností poskytovatele služeb.

Registr poskytovatelů bude veřejně přístupný, což zajistí ministerstvo práce a sociálních věcí.

Poskytovatel sociálních služeb bude muset:

• zajišťovat dostupnost informací o druhu, místě, cílech a způsobu poskytování sociálních služeb
• zpracovat vnitřní pravidla zajištění poskytované sociální služby
• plánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby
•  vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby a hodnotit průběh poskytování sociální služby za účasti těchto osob, je-li to možné s ohledem na jejich zdravotní stav a druh poskytované sociální služby, nebo za účasti jejich zákonných zástupců
• vést evidenci žadatelů o sociální službu.

Za neplnění těchto povinností lze udělit pokutu, což může být důvod ke zrušení registrace poskytovatele sociálních služeb.

Mezi uživatelem a poskytovatelem musí být uzavřena písemná smlouva o poskytnutí služby.

Postupy, metody a  výsledky při poskytování sociálních služeb jsou při inspekci srovnávány se standardy kvality sociálních služeb jako obecně uznávanými postupy a metodami. Standardy kvality sociálních služeb stanoví ministerstvo za účasti zástupců poskytovatelů a uživatelů. Inspekci provádějí právnické osoby a fyzické osoby na základě akreditace udělené ministerstvem.

Sociální pracovník je ten, kdo vykonává sociální šetření, sociální agendy, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitaci.

Předpoklad pro výkon povolání sociálního pracovníka je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost.

Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka je vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání v oboru sociální práce. Sociální pracovník má povinnost dalšího vzdělávání, kterým si obnovuje, upevňuje a doplňuje kvalifikaci.

Pokud někdo pracuje jako sociální pracovník a nemá požadovanou kvalifikaci, s účinností tohoto zákona si ji musí doplnit

Pracovník v sociálních službách vykonává:

• přímou obslužnou péči o osoby spočívající v nácviku jednoduchých denních činností, pomoc při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji, pomůckami, prádlem, udržování čistoty a osobní hygieny, podporu soběstačnosti, posilování životní aktivizace, vytváření základních sociálních a společenských kontaktů a uspokojování psychosociálních potřeb;
• základní výchovnou nepedagogickou činnost spočívající v prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků až po jejich fixaci, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnosti a pracovní aktivity, provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti a provádění asistenční služby a osobní asistence;
• pečovatelskou činnost spočívající ve vykonávání prací spojených s přímým stykem s osobami s fyzickými a psychickými obtížemi, komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální pomoci, provádění sociálních depistáží pod vedením sociálního pracovníka, poskytování pomoci při vytváření sociálních a společenských kontaktů a psychické aktivizaci, organizační zabezpečování a komplexní koordinování pečovatelské činnosti v územním celku.

I tito pracovníci musí splnit  podmínky vzdělání dané Zákonem o sociálních službách.

Z výše uvedeného je patrné, že Zákon o sociálních službách bude od 1.1.2007 převratnou změnou sociálního systému a bude vyžadovat delší čas a trpělivost jak  uživatelů tak poskytovatelů služeb, aby došlo k jeho ideovému naplnění.

Mgr.Drahomíra Pavlíková, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví