Tip: Chcete i Vy mít svůj banner nebo komerční inzerát na tomto webu? Napište nám na [email protected].

Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.

Zpravodajství

Březen 18, 2024

21:37

Když jsem se na Vánoce 2014 dočetl v knize Na Mělníku, kterou pro nás stvořili autoři Miroslav Pásek a Vladimír Czumalo báji o tom, jak někdy k roku 757 objevil přívorský vladyka Beš v dáli zajímavý kopec, kde dal později se svoji družinou vzniknout základům našeho města, tak jsem sám ještě netušil, jakou velkou osobní tradici za pouhé tři měsíce založím.
https://soutok.blogspot.com/2024/02/zemrel-autor-knihy-na-melniku-vladimir.html

Je to zajímavé, ale zatím se to převážně tak nějak seběhlo, že akci podniknu v den, kdy se u nás v neděli odpoledne v 15 hodin vynáší Morana a vždy se mi podaří ji aspoň část stihnout. Nejinak tomu bylo i letos, ale přesto, že jsem byl ve Všetatech již v 9.50 hodin, tak jsem se díky různým svým aktivitám na trase, která vedla tentokrát ze Záboří do obce Kly k řece Labi dostal k našemu veslařskému klubu až v 15.20 a řešil jsem otázku, zda stihnu akci na místě ( titulní obrázek), kde obvykle fotím porovnávací fotky Morany jednotlivých ročníků, kterých jsem se účastnil.


To se mi nakonec v opravdu krásném a slunném dni k mému uspokojení zdařilo a tentokrát jsem se chystal i na něco, co jsem tu ještě nezkoušel, a co mě vlastně v putování ze značné části tak zdrželo. Nějakou tu videosekvenci z Morany tu jistě někde již mám, ale tentokrát jsem se pokusil o takový sestřih, abych se dozvěděl něco, co si málokdo vůbec uvědomí.
I mně to přišlo tak, jako celkem nenáročná záležitost, ale kdyby tomu tak bylo, tak už tu bylo video v neděli večer. Jenže, když jsem si unavený po cestě včera večer začal jednotlivé díly přehrávat, tak jsem objevil hned tři takové skryté nepřátele. Tím prvním je vítr. Autoři ho někdy nahradí jakousi hudbou podkreslující video, ale to mi k Moraně zrovna moc nesedí. Vždyť tam se zpívá.

Tím druhým jsou další pochodující diváci i fotografové, kteří někdy mohou být jakýmsi dokumentem, že byl o věc zájem a jindy působí poněkud rušivě. Tady už je to na úvaze autora, co ještě nechat, a co již vystřihnout. Třetím případem jsou některé přihlížející děti, ale také i některé dítě v průvodu. Zatímco pobíhající děti v okolí průvodu jsou prostě jen hlasové spontánní projevy v podobě nějakého povyku a výskání, tak v průvodu se může najít i takový malý záškodník, který vás donutí nějaký zvuk z videa programem odstranit.
Pokud se na to video podíváte, tak záškodníka snadno poznáte, ale technika je mocnější, když víte, jak ji užít.
https://www.youtube.com/watch?v=G303GPFsBK8 
Musel jsem si prostě trošku odpočinout, s videem si nějakou dobu ještě pohrát a hlavně si počkat na volný čas, čímž chci jen zdůraznit, že pokračovat jsem mohl vlastně až o 24 hodin později.

Mohl jsem sem dát dnes prostě jenom fotografie z akce, jako někde na fb, ale osobně mi vždy přišla kombinace obrázků a  nějakých textů taková lepší a i více jsem si tuto zájmovou tvorbu užíval. Možná věc názoru, možná i trošku profesní deformace.
Co ještě poznamenat ? Předně nás čeká první jarní astronomický den, či rovnodennost. Pokud bychom bydleli v Českém středohoří, v Lužických horách, na Slánsku, Kladensku, v okrese Praha-západ atd.
https://www.keltskytelegraf.cz/mapa-keltskeho-telegrafu

..., tak bychom se možná někteří těšili na již asi 15. ročník Keltského telegrafu , který se koná v sobotu 23. března. A samozřejmě už mnozí hledáte články se zeleným pivem a těšíte se na čtyři volné dny v rámci Velikonoc.
Tak si dnes na závěr popřejeme, ať se svátků nějak v pohodě dočkáme.
















Zdroj: Soutok

Březen 16, 2024

23:51

 


Víkend je v plném proudu, ale ono to někdy nejde tak, jak by si člověk přál. Předpověď počasí nám již snad od čtvrtka říkala, že bude dnešní den zatažený s občasnými přeháňkami, a tak i když mám rozhodně raději výlety v sobotu, než v neděli, tak jsem měl celkem jasno, že dnes dopoledne rozhodně nikam nevyjedu. Ostatně, někdy to mohou ovlivnit ještě i jiné plány. A tak je tu něco, co už jsem měl v záloze a zákonitě jde o pokračování skvělé procházky. Mohl jsem sice dnešek článkově vypustit, ale prostě se mi nechtělo a navíc se člověk snaží rozdělané věci dovést k nějakému cíli..
Posledně jsme seriál opustili kousek za obcí Želízy, když jsme se dívali  do stráně na již zarostlé Čertovy hlavy z míst, kde léta stojí zahradnické učiliště a dnešní díl je věnován Liběchovu, který je se svými cca 1 100 občany 38. nejmenším městem ČR. Statut města mu byl přiznán v roce 1935, ale po druhé světové válce byl zpochybňován. Až teprve nedávno v roce 2007 mu byl oficiálně opět přiznán.

Liběchov má úžasnou historii i řadu aktivit. Je několik odkazů, které sem prostě dát musím.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lib%C4%9Bchov

https://www.libechov.cz/historie

https://kostelicek.eu/

http://umeleckymlyn.libechov.cz/

https://www.libechov.cz/opevneni/index.php?nid=8016&lid=cs&oid=1452548

https://www.libechov.cz/turisticke-informacni-centrum


Přesto, že jde o tak malé městečko, tak významem je opravdu velké. Vždyť jsem tu nedávno například zmiňoval knížku věnovanou Václavu Levému ( 1820 - 1870), který má velkou zásluhu na tom, že se stal Liběchov zejména na konci 19. století turistickým místem, kam nejezdily jenom dostavníky a od roku 1874 také železnice, ale dokonce měl i svůj přístav pro výletní lodi.
Také jsem připomínal knížku našeho bývalého mělnického historika Dějiny Liběchova Jana Kiliána, která samozřejmě zahrnuje všechna časová období tohoto místa až po současnost.

Liběchov si je s Mělníkem v některých věcech i tak trošku podobný. Pokud budete stát u kaple sv. Ducha, tak tu máte také nádherné výhledy, také uvidíte Říp, a také můžete říci, že stojíte na pomezí dvou druhů krajin. Té rovinaté v Polabí i té kopcovité na severu.
Dnešní úvodní fotografie patří liběchovské  části Boží voda, kterou kdysi proslavily místní lázně. Dnes tu již mnoho let chovají ryby a podívejte se na tu obrovskou náhodu.
https://www.lihenlibechov.cz/cs/

Koukám do odkazu a zjišťuji, že tu měli dnes rybářské závody :-). V každém případě jsou tato místa prostě romantická a může zato i neregulovaná říčka Liběchovka, bez které by to tu nebylo ono. Ty vodní prvky níže sem prostě patří stejně, jako ty ladovské vrby.

Myslíte, že tu místní mají zálibu stavět různé trpaslíky, jako je tomu leckde jinde ? Do jisté míry jistě ano, ale zrovna tyto postavičky zajíců mi tak trochu připomínají bajku vytesanou v nedaleké jeskyni Klácelka, která dnes bývá turistům přístupná již jen při různých příležitostech. Zapracoval zub času i snaha potírat vandalizmus. Následující snímky ponechám nějaký čas bez komentáře, protože ten krásný den mluví zkrátka za vše.








Tady nám skrze pokácené stromy prosvítá areál historického včelína v části zvané Rašínky, kde už jste při jednom DED se Soutokem také byly. Vlastní liběchovskou alej s autokempem i místním fotbalovým hřištěm jsem tentokrát vynechal, ale i tady mě zaskočily vzpomínky třeba až na 80. léta, kdy kousek za mlýnským náhonem, nebo z druhé strany za sokolovnou stávalo slavné letní kino.
Samozřejmě, že někdo přijel autem, nebo MHD, která sem jezdila a zpět byla cesta jedině autem, ale i tenkrát měla mládež ráda dobrodružství, které začínalo se slušným předstihem ještě před filmem návštěvou některých tamních hospůdek. Mobilní telefony pro nějaké volání taxislužby nebyly a touha dokoukat film byla větší, než stoupat 1.5 km dobrých 30 minut do kopce na vlak odjíždějící před půlnocí. Prostě se šlo domů asi dvě hodiny po prázdné silnici a kousek za milníkem se muselo chvíli do kopce :-). Nebyly jsme rozmazlení.


V krásném dni jsem si zašel pro foto osvíceného zámku a trošku si užil areál, kterým nás při jednom DED provázel s krásnou průvodcovskou službou pan Vítězslav Štajnochr. Byl to muž v letech, který nejen dokonale ovládal znalosti snad o každém živém i neživém prvku v místní rozlehlé zahradě, ale navíc fantastickým způsobem leckdy zapředl i do dějin samotného Liběchova a neskutečným způsobem tak snad doslova povýšil místní Dny evropského dědictví ( DED) na opravdu nezapomenutelný zážitek uprostřed velmi teplého zářiového slunného dne.






Nemohl jsem vynechat zastávku u mlýna, kde nás před rokem na konci dubna provázel majitel pan Dušan Turzo při slavnostním otevření turistické cesty podle řeky Labe ze štětí do Liběchova.





Pak už nemohla cesta vésti nikam jinam, než do kopce ke kostelíku, který je takovou dominantou městečka Liběchova. Původně vás značka vedla podle křížové cesty a asi 240 let starou alejí stromů, ale asi značkaři uznali, že kdo si to tu chce prohlédnout pořádně, tak si to tu celé obejde a kdo pádí k Mělníku, tak už chce být u kostelíku, odkud jej kromě krásných rozhledů již čeká jen jakési finále putování.



Ačkoliv je Říp téměř naproti, byť ne tak, jako u Štětí, tak nejvíce asi lákají otevřené pohledy k Mělníku a dále do Polabí. Pohledům do Českého středohoří tu poněkud brání stromy a severní výhled končí v nedalekých Želízích. Odměnou vám ovšem bude zatím ještě pohled na Čertovy hlavy, které nejlépe vyniknou při zoomu fotoaparátu, nebo případně v triedru. Patrný však je již vzestup vegetace v jejich okolí.



Pochopitelně, že jsem se nespokojil jen s nějakou krátkou zastávkou, ač jsem byl na cestě dobré čtyři hodiny a zašel si na kraj křížové cesty i vychutnat ty staré stromy. Vegetace tu ještě není, a tak bylo leckde vidět. Vlastně, jak je to dnes symbolické, když už za 14 dní máme Velikonoce.




Kostelík se opravuje, což je sympatické, ale je vždy tak trošku smutné, když původní majitelé nějakým způsobem selžou a veřejnost pak utváří záchranné spolky dobrovolníků závislé na různých darech i pomoci. Tak je tomu tady, tak tomu bylo i na muzejní železnici v Zubrnicích a jinde se i třeba jen přihlíželo, nebo přihlíží, jak něco padá a už to ani zachránit nelze. Napadá mě hned několik případů, ale má to cenu si snad i dělat zle ? Konečně, v půlnoci to člověku už moc nepřemýšlí a chce to jistou regeneraci :-).



Přemýšlel jsem, že tento díl možná ukončím tam nahoře, kde je při výhledech do kraje a krásném počasí tak krásně, ale proč ne tady u toho milníku ? Vždyť tady už začíná domácí katastr. Podchodem pod tratí dojdeme k řece a za chvíli nad námi budou již první bývalé mělnické vinice čtvrti Vehlovice.

Mějte se pěkně a ať se nám ta neděle povede :-)!



Zdroj: Soutok

Březen 15, 2024

18:14


 Přátelé, jaro je již prakticky tady a už se nám začínají rozjíždět různé akce i aktivity jedinců. Tady na Mělníku jsme dnes zaznamenali nejvyšší teplotu dne v republice a největšího věhlasu tohoto víkendu, se nám těší zejména dvě akce.  Jaké to jsou ?

Po celý víkend tu máme opět  Dětský svět Tygřík. Vždy od 11 do 18 hodin a psal jsem o tom již zde:

https://soutok.blogspot.com/2024/03/soutok-vydal-svuj-prvni-kratky.html

V neděli pak už je to v 15 hodin opět tradiční Vynášení Morany a pokud si chcete připomenout všechny ty ročníky na obrázcích v jednom článku, kterých se Soutok od roku 2015 účastnil, tak klikněte buď na jednotlivé ročníky v časové záložce, nebo na článek :
https://soutok.blogspot.com/2022/04/velka-fotogalerie-z-vynaseni-morany.html


Ještě jedna věc, se právě dnes nejvíce vztahuje k Mělníku. Je tomu 85 let, co triumfálně projížděl Mělníkem Adolf Hitler při své cestě do Prahy. Ačkoliv to máme z Mělníka na nejbližší hranice v Lužických horách a ve Hřensku cca 70 kilometrů, tak tehdy probíhala hranice pouhých 5 kilometrů odtud. A nebyla to hranice kdovíjaká, protože dnešní milník u Liběchova z roku 1858 tu stál především na připomínku krajského uspořádání z roku 1850, kdy se zde stýkaly tři české kraje, a až pak se stal na naši mělnické nejdůležitější hranici středem území nikoho, které oddělovalo Protektorát Čechy a Morava od velkého Německa.

Věnoval jsem letos tomuto ročníku dokonce sedmiminutové video, kde se i s titulky projdete pěšky z centra našeho města do významného místa a dozvíte se několik zajímavostí, které i mě relativně nedávno překvapily. Video je zde :

https://www.youtube.com/watch?v=qhRyq8Sn60Q


Na závěr dnešního článku si připomeneme blížící akce na výstavišti v Lysé nad Labem a kalendář výstav RMM na měsíc březen. Pohodový víkend !



Zdroj: Soutok

Březen 13, 2024

21:11

 


Jsou lidé, kterým ke spokojenosti stačí, se pohybovat doma, venku na ulici, nebo v okolí bydliště, ale většina z nás má aspoň občas takzvaně toulavé boty. Jenže, ta různorodost tužeb člověka je neskutečná. Od vycházek do sousedství, přes krátké výlety do okolí, až po ty docela vzdálené ,,české luhy a háje", a někdy až za hranice daleko do exotických krajin.
Setkal jsem se několikrát s poměrně pravdivým názorem, že cestování něco stojí a je to i řada starostí. Lidé se někdy i obávají, aby na výlety měli síly fyzické a finanční. Přitom to jsou právě kolikrát ty nejlevnější cesty do blízkého okolí, které umí člověka překvapovat, a to dokonce i tehdy, když si myslí, že to okolí přeci zná.

Není to tak dávno, co jsem zde rozjel takové pěší putování ze Štětí lesem k Liběchovu a Mělníku. Mimochodem, obdržel jsem dnes zprávu, že žlutá turistická značka vedoucí ze Štětí podle řeky Labe do Liběchova je již pro cykloturisty prý vyasfaltovaná, ale to jen tak na okraj a jistě bude zajímavé to osobně ověřit.
V první části výletu jsme tedy objevili vrch Špičák s pěkným dálkovým rozhledem, pak jsme navštívili dvě kaple a dnes se konečně podíváme na zdejší skály. Není bez zajímavosti, že zejména u skal, do kterých sochal věhlasný zámecký liběchovský kuchař Václav Levý, to bylo onen krásný nedělní březnový den tak, jako na Václaváku ,ale to bych trošku předbíhal.

Paradoxně jsem tentokrát netrpěl samotou ani v lese. U první kaple jsem potkal rekreační cyklisty mířící po trase 0057 do Brocna. O kus dále jsem se zase pozdravil s děvčaty, která šla z Liběchova do Štětí, a když jsem po čase asi 100 metrů za sebou zahlédl dalšího turistu, tak jsem trošku znervózněl. Vždyť tu dnes chci natočit nějaký materiál pro případná videa a celkem běžně se mi i u focení stává, že když někam přijdu, kde je něco pěkného, tak tam někdo často tak trošku překáží a je třeba vyčkat jeho odchodu.

Ovšem, nakonec se ukázalo, že tento rychlý turista byl určitým požehnáním, byť jsem poněkud přišel o to kouzlo občasné lesní samoty, kdy na sebe člověk nechává plně působit romantiku okolí. Už na první pohled bylo vidět, že tu přibylo spousta všelijakých pasek, které však odhalovaly jinak skrytou nádheru různých skalních útvarů.

Můj náhodný souputník, se ukázal nejen jako člověk společenský, ale také jako znalec místních skal i jeskyní a navíc respektoval i mé pokyny, když jsem natáčel nějaké to krátké video. Pro mě se tu od posledně mnoho změnilo. Myslím, že už to zase budou takové tři roky, co se v Liběchově konalo sochařské sympózium na počest sochaře a kuchtíka Václava Levého (  1820 - 1870) a mnozí jste měli možnost zakoupit i knížku věnovanou zdejšímu kraji, skalním plastikám a samotnému sochaři.
Tehdy jsem se do místních lesů vypravil naposledy a v zasněžené krajině jsem našel podstatně více stromů.

Protože jsem tentokrát kombinoval fotografování s nahráváním videí, tak jsem úplně zapomněl vyfotit slavnou trampskou jeskyni Modloch, kde se právě ukrývali nějaký čas před spravedlností vrazi a poddaní hraběte J.V.Claryho. Máte tu však šanci si prohlédnout  slavný a krásný sousední skalní útvar Sedm chlebů v porovnání s postavou člověka a samotný.


Občas nám tu přibude i nějaké soudobé dílko.


U slavného útvaru Had, se se mnou souputník rozloučil, aby se vydal stejnou cestou zpět. Jak už to tak bývá, tak si obvykle po výletech prohlížím mapy, počítám, kolik km jsem asi nachodil a tentokrát přišel i objev. Vlastně mám zase dobrý důvod vyrazit někdy opět do Štětí. Tak jistě, psal jsem tu dnes o té údajně vyasfaltované cyklotrase k Liběchovu, ale ještě něco jiného. Nedaleko obce Radouň, se totiž můžete setkat s dalším skalním útvarem, kde je také vytesaný ve skále nějaký docela povedený had a jen o kus dále je netopýr. Oba útvary si můžete prohlédnout na mapy.cz.
Tak to vidíte. Opět se naplňuje to, co jsem tu kdysi zmínil, že když se někam za něčím vypravíte, tak tam navíc můžete získat nějakým způsobem i další inspiraci. Tentokrát relativně zase jen kus od domova, a tak to zase není vlastně nějak o penězích. To jsou výlety, které buď nestojí vůbec žádné peníze, ale jistou dávku fyzičky i času, nebo jen pár korun.



Kam jinam, se odtud vypravit, než k další kráse, která nese jméno Harfenice a občas si zahraje v pohádkách.



Nyní moje oblíbená věta : ,, Co by to bylo za dokument bez jediného zvířátka ?" Polární psí rasa mě prostě vždy zaujme, byť těch čtyřnohých mazlíčků člověk potká moc a jsou mnohdy roztomilí.



Jak jsem slíbil, tak dnešní díl výletu končím v obci Želízy. Snad jsem ten týden tady aspoň takto oživil, ale přiznám se, že už jsem pomalu duchem u mé oblíbené tradice, kterou je pochod ze Všetat domů. Tu znáte pod názvem ,, Po stopách vladyky Beše". V minulosti jsem ji cestou při troše štěstí okořenil nejen krásným pohledem do lehce zvlněné krajiny středu Polabí, ale i dálkovým příjmem rozhlasu DAB+ z Polska, který totiž není možné na Mělníku ulovit, ale z Turbovického hřebenu u Přívor v podmínkách ano. .Jenže, ani tento seriálek ze Štětí do Mělníku není vlastně ještě zcela u konce :-).
Také mi dnes nezbývá, než  opět připomenout video, které bude v pátek aktuální a snažil jsem se jej vytvořit k termínu zvlášť u nás tady významného výročí. Vždyť právě tudy přijel do Prahy Adolf Hitler. Tady byla Říše nejvíce zakousnuta do našeho zbytku území směrem k Praze. Tady máme ten krásný milník tří krajů, který se stal významným rozhraničníkem. :
https://www.youtube.com/watch?v=qhRyq8Sn60Q

Samozřejmě je snahou každého youtubera i blogera přitáhnout nějaké diváky a nikdy to není jednoduché. Navíc se ukazuje, že každého oslovuje něco zcela jiného a ne každý by do něčeho šel. Vždyť dnes máte odvážná videa, kdy si autor, nebo autorka podbarvuje video nějakou hudbou, filmuje přátele, sebe, svůj kumšt, svoji osobu u nějaké záliby, komentuje dokument, nebo filmuje své děti a i když to někomu nevadí, tak ne každému, se do takových věcí chce.
Zase by se dalo o tvorbě diskutovat, ale je třeba si nechat poznatky na případná příští videa. Mějte se pěkně a snad zase ještě v pátek odpoledne tady na webu.
Poslední fotky patří krásnému koupališti na říčce Liběchovce v Želízích, a jak vidíte, tak už nám Čertovy hlavy od silnice zase zarostly. Ten čas letí. Kde jen je ta reklama, že jsou po 150 letech opět ze silnice vidět ? Už jen částečně vršek.





Zdroj: Soutok

Březen 10, 2024

12:20

 

Každá tvorba stojí spoustu času, kterého nemá bohužel pracující člověk s několika zájmy na zbyt. Dlouhodobí čtenáři, kteří pamatují ještě roky 2012, nebo 2013, tak vědí, že jsem sem během soboty dal někdy i čtyři reportážní články z různých akcí. Ty časy jsou dávno pryč a postrádají smysl. Tehdy jsem se opravdu cítil takovým reportérem, který byl rád, že u akcí je, že se lidé na ty články hned vrhají a dokonce jsem se snažil je psát někdy dříve, než akce skončila, protože jsem měl pocit, že ještě mohu na ně pozvat čtenáře a dělám tím vlastně velmi záslužnou činnost.

Dnes jsou lidé rádi, že mají možnost na FB vystavovat své fotky, a dávat si palce. Propagace všeho je trochu problematická, protože pokud nejste správcem FB skupiny, tak můžete pod hrozbou napomenutí a vyloučení být vyloučeni ze skupiny. Navíc se objevují  i různé veřejné a mobilní informační kanály, a tak je Soutok spíše takovou žijící legendou. Nicméně jsem velmi rád, že i když třeba nemám dnes někdy na psaní čas, nebo jsem duchem jinde, tak ten web pořád někdo čte a čtenářům nevadí, že jde i o starší, nebo staré články. Za to jsem moc rád, že ta moje mnoholetá práce a zábava nepřichází vniveč.

Soudně musím uznat, že ne vše je dobré, srozumitelné, někdy i z důvodu jiné doby článku, jindy zbytečné přemíry filosofování, ale jsem za ta čísla čtenářů rád. Vždyť již každou chvíli počítadlo ukáže 900 000 návštěv, zbude ta poslední stovka do miliónu a já osobně zastávám názor, že všechny tyto pro někoho bezvýznamné maličkosti nám zainteresovaným prostě zpestřují radostně život, což je celkově důležité.

Zakončím to větou jedné autorky, která mě jednou v komentáři potěšila : ,, Něco by si prý zasloužilo většího zveřejnění."

Nicméně jsem zkoušel v životě leccos a asi nejaktuálnější zpráva je, že jsem se nespokojil jenom s tím dát nějaké krátké videosekvence na youtube, kterých tam mám už 30, ale zašel jsem trošku do hloubky a možná jde i o nový impuls. Pokusil jsem se o takový krátký dokumentární film v délce přes 7 minut, kdy je již potřeba užít počítačového programu. Měl jsem při tvorbě asi tak týden na to, se s tím trošku naučit a na výsledek se můžete podívat zde :

https://www.youtube.com/watch?v=qhRyq8Sn60Q

Téma nebylo složité. Vždyť člověk ví, co ho baví, o čem píše a navíc máme během roku i různá výročí, která vás někdy směrují.

https://soutok.blogspot.com/2024/02/blizi-se-brezen-special-kudy-probihala.html


Posledně jsem vás vzal na začátek minulého nedělního výletu do Štětí, odkud jsem měl v plánu jít pěšky přes liběchovské lesy domů. Podívali jsme se spolu na kopec Špičák, který byl pro mě životní premiérou a dnes pokročíme v cestě.
Ze Špičáku půjdete rovně dolů přímo za nosem po naučné stezce a vyjdete jen několik desítek metrů na žluté značce ze Štětí před další atrakcí trasy. Tou je krásná Mariánská kaple na okraji lesa, kde je také důležitá křižovatka turistických i cyklistických tras.

Mariánská kaple je krásnou a dobře zachovalou stavbou, která možná nemá takový věhlas, jako ta kaple další, ke které asi po 300 metrech dojdeme, ale místo působí příjemně a určitě vás vnitřně příjemně pohladí. Více o ní si zájemce může přečíst na přiložené krásné informační zasklené tabulce. Je vidět, že se tu lidé starají a živly místní les zřejmě neláká. Však ona je to z města poněkud štreka a ještě do kopce. Naštěstí jsou stále ještě místa, kam chodí jenom ti, kteří umí obdivovat přírodu a radovat se. Tam obyčejně potkáte jen příjemné lidi.
Teď nechám několik snímků bez komentáře. Vždyť to je romantika sama o sobě.





A jsme tady. Místo opředené pověstmi, kde byl v roce 1720 zavražděn údajně krutý hrabě J.V.Clary z nedalekých Snědovic. Pokud si již nevzpomínáte, tak sem doplním odkazy, ale je fajn, že trasa vede i podle posledního útočiště vrahů a místa také příště navštívíme.
https://soutok.blogspot.com/2013/10/krasa-u-melnika-stezka-loupeznika.html

https://soutok.blogspot.com/2013/07/za-tajemstvim-hrabeci-kaple-soutok_28.html

Tím bych dnes putování na Mělník skončil :-).




Přátelé, velmi vás tu vždy zajímá, kdy bude Tygřík zase na Mělníku. Zpravidla je to každý měsíc, ale logicky chce zájemce znát přesný termín. Tento víkend jsem nevytáhl paty do ulic města, a tak nevím. Facebook tam mají nevím na co. Jak to zjistím, tak to sem snad dám. Nu, ochladilo se a na horší se vždy špatně zvyká. Člověk je na slunci závislý.
Aktualizace 11.3. v 19.30 :Termín akce je: sobota 16.3. od 11.00 do 18.00,                            neděle 17.3. od 11 do 18 hodin.
https://www.facebook.com/p/D%C4%9Btsk%C3%BD-sv%C4%9Bt-tyg%C5%99%C3%ADk-100043734056259/?locale=ca_ES&paipv=0&eav=AfalZw__hwa7R_vf1Wv-ltlrOkIl12gFnTy0j4vNprKFdCzg9XXNHgWB_0oBel26EZY&_rdr


Trošku jsem se unáhlil. Výstaviště je tu pro nás od 20. března, což má chvilku čas. To bude dříve Morana a snad i lepší vhodné počasí na zde známou každoroční turistickou individuální akci.

Pohodový zbytek víkendu a jdeme k jaru zase blíže :-).

Zdroj: Soutok

Březen 5, 2024

19:22

 


Již jen necelé dva týdny nás dělí od každoroční slavnosti, kdy vhodíme Moranu do řeky Labe a přivítáme jaro. Těch akcí je samozřejmě více, a také se nám blíží ty krásné svátky jara, které jsou tentokrát již na samém konci března a prvního dubna. S těmi přichází pro nás mnohé ta lepší část roku a tentokrát mimochodem i letní čas. S tradiční pozvánkou RMM na měsíc březen je tu opět paní Kristýna Frelichová.

Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,

 

Srdečně Vás zveme na březnové akce:

Již tento pátek 8. 3. (19:00 - 22:00) se vydejte na procházkou noční krajinou Kokořínska s posloucháním sovího houkání...Rezervujte si své místo na: [email protected].


V neděli 17. 3. s námi vyneste zimu z města. Vynášení Morany pořádáme ve spolupráci s Rodinným centrem Kašpárek a Folklorními soubory Jarošáček a Jarošovci. Sraz v 15.00 hod. před muzeem.


V sobotu 23. 3. si nenechte ujít 16. ročník tradičního Velikonočního jarmarku s předváděním řemesel a dílničkami pro děti.


Nově s námi můžete oslavit Velikonoce ve skalním obydlí ve Lhotce. Velikonoce ve skále proběhnou v neděli 31. 3. od 10:00 do 15:00 hod. Zapojit se můžete do soutěže Lhotecká hlavička (nádivka) 2024 a nebude chybět živý koutek se zvířátky...


V pátek 15. 3. v 17:00 hod. Vás zveme na dernisáž výstavy Malířské skici - Tereza Balcarová v muzejní kavárně.


Ve vstupních prostorech Vás od 5. 3. do 31. 3. přivítá výstava mapující další rok činnosti Rodinného centra Kašpárek Mělník Kašpárkův rok 2023.

Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu a přejeme Vám příjemné předjaří!

 

Přeji pěkný den

Kristýna Frelichová, DiS. 

PR a propagace 









Zdroj: Soutok

Březen 4, 2024

21:46


Když nebudu počítat Zimní přechod Nedvězí, který se chodí koncem ledna, tak je od roku 2015 takovou moji tradicí, že obvykle v půli března vyrážím do Všetat, odkud se vydávám na pochod, který jsem nazval ,, Po stopách vladyky Beše" a jenž navazuje na legendu o osídlení města Mělníka. Jenže je letos takové počasí, že se mi do poloviny měsíce rozhodně čekat nechtělo, uspíšit akci jsem v kalendáriu také nechtěl a rýsoval se důvod na vloženou procházku.
Jak jistě již víte z posledního článku, tak jsem se začal pokusně věnovat také videosekvencím, a to je neskutečně široké pole možností. Vy můžete být na nějaké akci, nebo na nějakém výletu, a tam něco natočit, co trvá třeba minutu, co můžete rovnou vystavit na youtube a sledovat zájem. Ale, to je taková nejméně náročná cesta. Pak jsou věci, kde už můžete něco takříkajíc oříznout, nebo spojit, a to už dá přemýšlení, stojí to čas a je třeba nabrat nějaké zkušenosti.
Zkrátka, takový výlet vám může nabídnout celou řadu prožitků i materiálů, které třeba jednou nějak  uplatníte, nebo také ne.
 
Loni mě také dost inspirovala již lednová procházka po nové značené trase podle Labe ze Štětí do Mělníka, která má určitou svoji lesní obdobu přes část našeho CHKO, které se říká Liběchovsko. Když jsem šel tedy loni dvakrát podle Labe, tak jsem letos po mnoha letech zařadil lesní variantu, kterou by mnoho lidí zakončilo v Liběchově, ale já mám rád, když z nějaké relativní dálky dokráčím až domů :-).
Tak bylo tedy celkem rychle rozhodnuto o tom, jak to udělat, aby už člověk pokročil od těch procházek do těsného okolí města zase trošku dále a nechal na sebe působit něco, co není zase až tak daleko a několikrát mu to již v životě udělalo radost. Trasa byla dána.
Původně jsem chtěl jet už v sobotu ve 12.15 vlakem, abych si mohl vnitřně odškrtnout, že po Pendolinu a Railjetu jsem se svezl i čínským Siriusem, ale když internet hlásil 10 minut předpokládané zpoždění, tak jsem se rozhodl, že akci přesunu na druhý den do časnějších hodin, kdy bubu mít na vše více času i klid a svezení novým vlakem přeložím třeba právě na ty Všetaty. Jak moudré to bylo rozhodnutí.

Do Štětí vám jede o víkendu každou druhou hodinu linka číslo 369 ( Praha - Mělník-Štětí), a tak jsem v 11.15 hodin přijel na konečnou, abych prošel pasáže, kde jsem byl naposledy loni. Cena PID je 30 Kč. Ani mě moc nezajímalo, jestli půjdu pěšky kilometrů 17, nebo 25. Chodíme přece pro potěšení a pro radost, že jsme něco absolvovali.
Odtud z centra vyrážíte po žluté turistické značce poklidnou silnicí do obce Stračí a stále je kolem něco vidět.


Ve Stračí jste za nějakých 30 - 40 minut a první, co vás zřejmě za železničním přejezdem zaujme, tak to bude Kaple sv. Jana a Pavla, která předchází takové místní barevné návsi. Místním není různobarevnost fasád na jejich domech i domcích cizí a vypadá to opravdu malebně. Na konci vsi  okresní silnice končí, cyklotrasa k Liběchovu se odděluje a žlutá značka společně s Naučnou trasou loupežníka Štětky dále mírně stoupají nad obec.


Po chvíli dojdete na rozcestí, kde se můžete rozhodnout, zda místní vrch Špičák vynechat a uspořit čas i menší stoupání, nebo se na něj vydat. Já měl tentokrát již z domova jasno a udělal jsem moc dobře. Není to velká zacházka, vede sem ona naučná stezka a na konci vás čeká nejen místo z dost pěkným rozhledem, ale i místo, které má své genius loci.






 Sice nebyly nijak zvláštní výhledové podmínky, ale stálo to zato. Říp máte naproti, zahlédnete Sovici, Roudnici nad Labem, Milešovku, Štětí, EMĚ, a když si dáte dobrý pozor, tak v dáli na obzoru i náš Mělník. To se tedy projdu :-). Ten jsem tedy fotil v detailu normálním foťákem, protože mobil takovou dálku nepřitáhne, ale to bych musel zase ještě připojovat i foťák k PC a jsem v časové tísni. 
Zaměstnání vlastně mnohdy člověka od něčeho jenom zdržuje, a pak i leccos odbývá. V nejbližší době mě čeká osvojení určité základní práce s tvorbou videosekvencí, abych navázal na ne zrovna zřejmě nejhorší start, což si vyžádá jistě plno času, ale věřím, že si tu cestu tady ve fotografiích spolu také ještě užijeme. 

Toto tedy byla moje premiéra na nedalekém Špičáku u Štětí a častějším čtenářům nemusím snad dodávat, že jsem měl sebou také dabové rádio. Snad byly i nějaké lepší podmínky, ale multiplexy ze vzdáleného Bavorska tu zrovna vykazovaly signál až do tří čtvrtin stupnice rádia. Přiznám se, že jsem tu pobyl tak od 12. 30 do 13 hodin a rozhodně jsem neseděl a nerozjímal. Pěkně si to tu tedy prohlédněte a příště snad vyrazíme dále do rezervace. Pokud se mi tedy podaří vyrobit nějaké náročnější video, tak dám jistě vědět.
Pohodový týden !


Když pojedete po obzoru vlevo od elektrárny, tak po zvětšení obrázku ten Mělník ( zámek s věží) na obzoru až téměř při levém okraji fotografie spatříte.











Zdroj: Soutok

Únor 25, 2024

13:15

 


Tam někde výše pod vinicí se nacházely pohraniční budky.

Dnes máme 25. února a moje generace si ještě občas vzpomene, jak nám v pracovní den ráno média připomínala, že tu máme Den vítězství pracujícího lidu nad buržoazií. Kdo si nezapnul rádio doma při snídani, tak ten slyšel budovatelské písně později z rozhlasu v kancelářích zaměstnavatele. U někoho může ta představa vzbudit různé emoce, ale český člověk vždy vymýšlel, jak se v této části dne při práci pobavit a někdy došlo i na různé legrácky.

Sice je to už asi 35 let, ale nikdy jsem nezapomněl, jak v rádiu v práci hráli skladbu, o které jsem se mnohem později na internetu dozvěděl, že se jmenuje Smuglianka . Ti starší ji určitě poznají, když si dají název do vyhledávače na youtube.cz . Jeden technik na mě kývl a pravil : ,, Dívej, teď bude sranda." Bylo mi jasné, že vytáčí telefonní číslo k naši sekretářce a zatímco pravou rukou přibližoval sluchátko k rádiu, tak levá šmátrala po knoflíku, který již tenkrát míval na mnoha přijímačích anglické pojmenování volume.

Vůbec mě nepřekvapilo, když se ozval rozhořčený ženský hlas : ,, Vláďo, ty jsi ale blbej !!" Čím to jenom je, že si člověk pamatuje tolik let různé legrácky, nebo i hlášky z filmových komedií ? Já si myslím, že nám příroda sama mnohé napovídá, že nejlepším lékařem pro náš život je humor a smích. Tím, že je kolem nás aspoň mediálně ponurá atmosféra, která se přímo valí a vnucuje lidem, tak už ani člověka nepřekvapí, když někde v Praze občas někdo někoho srazí do kolejiště metra, nebo mládež jenom tak pro zábavu a malé video pošle někde někoho aspoň do nemocnice. Svět je nějak ujetý a je těžší hledat ta pozitiva.


Milník se v onom nechvalném období nacházel blíže u silnice asi v polovině pásma nikoho.

Jsem ale pro, abychom se dnes přesunuli již blíže k tomu jaru, na kdy máme mnozí tolik plánů. Vždyť březen přijde již v pátek a den se prodlužuje. Když už jsem vzpomenul to dnešní datum, které je spojeno s bývalým významným dnem ČSSR, tak je to docela šikovný úvod k dalšímu, nebo spíše dnešnímu téma. Vždyť si brzy připomeneme 15. březen 1939, který je s našim městem doslova spjatý. Vždyť i o Mělníku se již předtím jednalo, zda jej nechat jako okrajové město Protektorátu Čechy a Morava, nebo jej připojit k Říši.

Díky našemu krásnému milníku u Liběchova a dějinám, které tu rozdělovaly dnešní obce našeho současného okresu Mělník na ty, které byly v Říši, a které byly v Protektorátu jsme právě tady u téma správně. O milníku jsem tu psal již mnohokrát a je škoda, že tu nemáme k disposici nikde veřejně dostupné nějaké prameny pamětníků, které by nám doložily, jak to tehdy na hranici mezi Mělníkem a Liběchovem chodilo. O mnohém se dohadujeme jen z fotografií, a každý má nějakou tu svoji představivost.

Když jedete autem od Mělníka, tak míjíte pravostrannou odbočku do nitra mělnické okrajové čtvrti Vehlovice, silnice udělá drobné písmenko ,,S" a počne padat dlouhým přímým úsekem pod vinicí k Liběchovu. Někde snad na začátku tohoto přímého úseku stály pod vinicí ty dvě fotografované strážní budky, kde bylo nutné při cestě od Mělníka zastavit. Historické prameny pak zmiňují jakési území nikoho, v jehož středu stál dnešní milník, který byl však umístěný blíže k silnici. Tam, co je dnes vpravo špýchar v Malém Liběchově, tak tam pravděpodobně území nikoho končilo, ale není mi známa jediná fotografie, že by i tady stála nějaká další hraniční budka, byť se z těchto míst zachovala fotografie mířící k Mělníku.

Na aukci kdosi prodal za lidovou cenu tuto krásnou protektorátní mapu. V období Vánoc byla ještě aspoň k elektronickému stažení. Vždy mě při těchto chvílích napadá otázka : Chopí se toho někdo podnikavý ?

Jak jistě víte, tak se mi na konci roku podařilo stáhnout z internetu podrobnou mapu našeho okresu v čase Protektorátu a nyní v době určité ,, okurkové" sezóny je možná ta pravá chvíle, se k téma konečně vrátit. Vždyť ty protektorátní mapy jsou většinou velmi hrubé a kdo se zajímá, kde ta hranice vlastně procházela, tak se to pořádně nedozví. To nenapsali ve své knížce o  Kokořínsku a Máchově kraji ani autoři zmíněné knížky, kteří se o to tu a tam pokoušeli.

https://soutok.blogspot.com/2023/12/recenze-nejnovejsi-knizky-o-kokorinsku.html

Když si tedy vezmete hranici Protektorátu na levém břehu řeky Labe, tak se dá říci, že ta je v tomto směru relativně daleko a tvoří ji prakticky řeka Ohře. U Liběchova se ta hranice nejvíce zakusuje do našeho území a nyní se po ní vydejme dále. Ona prakticky probíhá severovýchodním směrem nedaleko silnice z Liběchova do obce Strážnice, a pokud to ve Vehlovicích trošku znáte, tak právě někde tam za místní vodárnou a hřbitovem, za tím ohrazeným pozemkem, co pobíhají ti koně.

Pohraniční budky na dobových fotografiích zatím nikdo pro veřejné zájemce přesně do map neumístil. Není mi známo.

Mezi Rymání a Strážnicí pak nabírá směr k severu a doslova obkrouží obce Dolní a Horní Zimoř. Ty tedy patřily do Protektorátu, zatímco Želízy samozřejmě do Říše. Pak se táhne krátký úsek souběžně s další okresní silnicí, která spojuje obec Želízy a Sitné. Tady se trošku zakousne do vnitrozemí, aby celá obec Sitné zůstala v Říši. Poté sleduje nějaký čas silnici, která tu míří stále ještě k severovýchodu, aby se jen před prvními chalupami české obce Šemánovice vydala na takový obchvat té nejseverozápadnější části Protektorátu, která se tu po ose Kokořín, Truskavna, Březinka a Šemánovice zařezává do území Říše.

Trošku mi to připomíná zakousnutí našeho CHKO Kokořínsko-Máchův kraj do oblasti kopců Ronov a Vlhošť na Českolipsku. Mimochodem, když tedy vyjedete autem z Kokořína směrem na Jestřebici, tak ten protektorátní výběžek těch tří zmíněných obcí ( Truskavna, Březinka, Šemánovice) přes údolí vidíte. Hranice je tedy obkroužila a přetínala silnici z Kokořína do obce Jestřebice v místech, kde stojí vpravo ta stodola. Místo je v mapě také označeno kopcem s nadmořskou výškou 348 m.n.m.

Tady se ubírala hranice lehce severovýchodním směrem za hradem Kokořín, aby za osadou Kokořínský Důl někde u toho tábořiště směrem na Vojtěchov, co je dnes ta kalamitní paseka přetla silnici a učinila říčku Pšovku hraniční říčkou. Dá se tedy zjednodušeně říci, že zatímco cyklisté a automobilisté jedou za Kokořínským Dolem až k Ráji bývalým územím Říše, tak turisté jdoucí po červené Máchově cestě k severu podle potoka a lesa jdou již bývalým Protektorátem.


Snímek, který jsem zmiňoval. Pohled k Mělníku. Podle tohoto snímku se tedy zdá, že ta německá hraniční kontrola byla podstatně blíže k milníku, než je Malý Liběchov a obdobně je to i obráceně. Na fotce s českými budkami je patrné, že by bylo místo možná možné doložit ve vztahu k objektům na obzoru, kde je kostelík a jedna z chalup výše v Malém Liběchově. Škoda, že je ta silnice tam tak rušná, ale ještě je tu Google street. Tady se tedy české budky jeví již poměrně dole na konci kopce, byť jsem byl v minulosti informován, že šlo o místo výše. Jsme u toho. U těch dohadů bez dostatečné osvěty. PS: Tak to je na osobní návštěvu tohoto úseku silnice. Dokonce se zdá podle té skupiny pohraničníků v pozadí, že by ty naše české budky mohly kdysi stát v místech, kde je níže  ten podchod pod tratí k řece.

Od osady Ráj pak vede silnice mířící do Mšena územím Říše, zatímco lesy vpravo jsou protektorátním územím. To celé však jen do míst, kde se silnice stáčí k jihu do serpentin vedoucích do obce Romanov. Osady Brusné, Příbohy a Libovice již byly německé, přičemž hranice na silnici ze Mšena do Libovic zřejmě probíhala někde v místech, kde končí pole, a kde se přidává právě odbočka, po které by přijeli cyklisté jedoucí z Kokořínského dolu a mířící na Vrátenskou horu.

Odtud se hranice opět zvedá tak, aby obkroužila protektorátní Lobeč, přičemž obec Nosálov již patřila do Říše. Dnešní krajská hranice prochází až mnohem dále na sever za Nosálovem, kde se nejprve dotýká okres Mělník s okresem Mladá Boleslav ( obec Bezdědice) a památková rezervace Žďár je již v Libereckém kraji. Dále by se dalo říci, že obce, které jsou dnes v Mladoboleslavském okrese, tak připadaly k našemu okleštěnému území a z významnějších měst to byla i Bělá pod Bezdězem.

Dále byla takovou páteří pohraničí víceméně řeka Jizera s určitým přesahem, ale to bych se již dostal mimo naše domácí území, které nás tady v Mělníku pochopitelně nejvíce někoho zajímá. Oblast bývalého vojenského prostoru Ralsko, která je dnes protkána sítí cyklostezek náležela k Říši a poblíž Hodkovic nad Mohelkou a poněkud dále za Malou Skálou na Turnovsku pak dosahoval Protektorát mezi Turnovem a Tanvaldem své nejsevernější zeměpisné souřadnice.

Občas bylo třeba milník opravit, nebo i přemístit. Jeho dnešní poloha je velmi uspokojivá.

Tak jsme se tedy prošli zejména od nejhlubšího zářezu do naši republiky směrem ku Praze od Liběchova, až po tehdejší nejsevernější body našeho okleštěného území v severovýchodním směru. Snad se vám ta vzdělávací procházka líbila a snad jsem se nijak výrazně nemýlil, když mi předlohou byla získaná mapa z internetu. Vždyť každá znalost člověka vnitřně potěší sebe samotného.

Proč jsem se ale tedy pustil do tohoto článku ? Tak jistě že, vždyť už 10 dní tu nebyl žádný nový článek. Sice to na čtivost webu nemá v těchto dnech překvapivě žádný vliv a denní návštěvy jsou slušné, ale cítil jsem, že zase chci napsat něco nového, co snad i déle vydrží a někoho to bude třeba i zajímat. Osobně jsem se v tomto týdnu pustil  také do úplně nového neznámého světa, kam vás samozřejmě rád pozvu, ale proč ne ?

Už jsem byl básníkem, zkoušel jsem si zahrát na spisovatele, psal jsem kvanta komentářů i článků na různé volnější i specializované weby, dva měsíce externím novinářem, zahrál si třeba i na průvodce vinařským lisem Turbovice, tak proč si nezkusit také roli youtubera  :-)? Vidíte, málem bych zapomněl třeba i na psaní webů Soutok ( 13 let) a Můj Mělník ( 3 roky). Těch aktivit asi v životě nebylo málo vedle běžných koníčků :-). Dovolte mi tedy, abych vás pozval také na svůj youtube kanál, kam jsem během pěti dní dal zatím a možná na dlouho asi nějakých 25 - 30 krátkých videí. Najdete tam vše možné a něco samozřejmě i z Mělníka. Těžko říci, jak dalece jsou ta videa kvalitní a významná, ale o to mi přeci vůbec nejde a tím spíše, že je to jen jakási návštěva dosud nepoznaného.

Vozy Bugatti jsou symbolem slávy počátků automobilismu.

Již teď tam jsou nějaké statistiky a je samozřejmě mým zájmem, aby se hýbaly. Je to všechno další milá případná život zpestřující zábava. Nemám s tím vůbec žádné zkušenosti a šel jsem do toho po hlavě tak, jako vždy. Prostě pokus-omyl a ono to nějak dopadne. Nic mě z toho neživí a jiné to může jen potěšit. Jak vás tedy vlastně na videa pozvat? Já ani nevím. Snad je nejlepší cestou zadat do vyhledavače jméno autora převážné většiny článků tohoto webu. Dám tedy aspoň jeden odkaz na ne moc kvalitní video, protože si myslím, že závodní stroj Bugatti Vojtěcha Masojídka, se nám už třeba nikdy po nějakém Mělnickém okruhu projíždět nebude a jsem rád, že jsem se toho dožil. To samé bych ale mohl napsat třeba i o poslední MJ50. Jsou tu ale i videa z oborů, která mě prostě těší.

https://www.youtube.com/watch?v=wQCtxBpMyxo

https://www.youtube.com/watch?v=VfnB0iTJDiE

https://www.youtube.com/watch?v=WNr6UB--4C4

https://www.youtube.com/watch?v=E7X1JJw2GrU

https://www.youtube.com/watch?v=QChT7UrTzWE

https://www.youtube.com/watch?v=rJng7_8OZxo

https://www.youtube.com/watch?v=Yu0Djj81vKo

Jaro se blíží, plány jsou samozřejmě různé a nejsem sám kdo je má, ale je logické, že něco nemusí vyjít, něco někomu nic neřekne, něco vám do plánů může zasáhnout a každý se sám rád nechá překvapit, jak to nakonec dopadne. Proto i nerad něco na webu slibuji. Ale, slyším to kolem sebe na plno. ,,Už aby byl ten rok dále a byl tu aspoň konec března, nebo ještě lépe květen :-).

Mějte se pěkně a hezký zbytek víkendu!







Zdroj: Soutok

Únor 18, 2024

19:50

 


Když tak rozmlouvám s mladšími lidmi, tak je to před víkendem často neskutečně pestrá paleta nápadů. Někteří jedou někam na chatu, nebo si objednávají nějaký penzion na horách s tím, že to rozhodně asi na nějaké lyžování nebude, ale nějaké procházky jistě podniknou. Jiný se po víkendu pochlubí, jakou akci s rodinou navštívil, a jaká kde párty se u nich, či u kamarádů večer konala. U dalšího jde o takový program, který je ovlivněný výchovnou sportovní aktivitou dětí, kdy se jede někam na zápas hrát, či soutěžit.
Pak je to taková skupina neplánovačů, kam dnes převážně spadám i já. Prostě, člověk je už rád, že nikam nic nemusí chodit řešit, a až se vyspí, tak se prostě uvidí. S potěšením konstatuji, že se nám bílý den již sympaticky protáhl a i počasí tohoto víkendu bylo již  příjemné. Možná, že už to nebude dlouho trvat a zase tu bude na jakýsi úvod ta má legendární vycházka ze Všetat přes Přívory na Mělník, kterou jsem tu minule zmínil.
Tento víkend jsem však věnoval místním procházkám, při kterých může člověk načerpat i nějakou inspiraci. Jenom škoda, že sobota nebyla tak slunečná, jako dnešní den, ale to by chtěl člověk už asi moc. Vlastně, pořád máme ještě teprve únor.


Prošel jsem se tedy v sobotu historickým centrem, pohlédl do vzdálených kopců a nakonec se vypravil k vyhlídce nad soutokem dvou největších českých řek, která je pojmenována po velkém cestovateli bulharského původu. Téměř nikam do dáli zrovna vidět nebylo a v jednu chvíli ani hora Říp, ale ten dopad slunečních paprsků na hladinu majestátných řek byl již tak nějak sváteční i optimistický.
Za chvíli přijely od Polabského parku na jízdních kolech jakési dvě ženy a jedna z nich, která byla taková více komunikativní mě zahrnula spoustou informací. Dozvěděl jsem se, že vyjely z Libiše, že se jim špatně jelo přes louku u Kel, a že se nyní chystají vracet domů přes most v Lužci nad Vltavou a Zálezlice.

Tak to tedy všechna čest takovému cestování v tomto ročním období. Takže se dá kolem řeky již jít ? Prakticky od Vánoc to pořádně nešlo. Jak jsem zaslechl, že je tam místo, kde je řeka i cesta zároveň, tak to byla doslova pozvánka, abych se k řece podíval. To má vždy takovou svoji zajímavou atmosféru. Konečně, bylo zajímavé vidět, co řeka na březích napáchala.




Nejsou to zrovna nějak moc pozitivní záběry a na malém úseku bylo i nepříjemné bláto, že by snadno člověk upadl, ale to jistě déšť vše ještě spláchne a jarní rychle rostoucí vegetace dá krajině opět přívětivější tvář. Co však je smutnější, tak to je fakt, že v PR Oupor neřvou jenom motorové pily. Myslím, že má také někdo nějaké služební povinnosti.

Dnešek byl počasím ještě hezčí a já se vydal na možná nepříliš dlouhý okruh, kde má člověk v rámci města tak nějak od všeho něco. Jak jsem tak stál na Kokořínské ulici a na obou stranách již byly předlouhé kolony aut, tak se náhle objevila populární lokomotiva Vectron firmy Siemens, která je obvykle nasazována v nákladní přepravě a já se pokusil bleskově vytáhnout mobil a vyfotit ji. Inu, pro vlaky mám slabost a obvykle mě vozí do určitých dálek :-).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Siemens_Vectron


Pak už jsem stanul v místech, kde jsem v 70. letech 20. století třeba sáňkoval, pouštěl draky, nebo pálil čarodějnice a byl jsem velmi překvapený. Proč ? Nikdy bych nevěřil, že tu spatřím vysazenou alej. To jsem si tak spíše říkal, jak mi asi bude, až tady poblíž budou budovat ten neuvěřitelně dlouho slibovaný obchvat města Mělníka, ale možná, že se toho už ani nedočkám :-). Co jsem na světě, tak jej slibují. Tohle mě ale celkem mile dostalo a zdá se, že někomu došlo, že by stromy po obou stranách úvozu byly na škodu. Jsem zvědavý, zda ještě uvidím nějaký jejich růst.



Pro mě to tedy bylo nejzajímavější místo dnešní procházky, a to tím spíše, že právě odtud jsem se na ten náš Mělník možná díval statisticky asi nejčastěji a zejména dopoledne je odtud krásně osvícený vycházejícím sluncem.



Pak se ukázalo, že alej vede až do části Samoty, která patří již do katastru obce Velký Borek. Stačí jen vytáhnout paty a už člověk objevuje věci, o kterých někdy nemá ani tušení.
Pohodový vstup do 8. pracovního týdne roku 2024.

Zdroj: Soutok

Únor 16, 2024

20:49

 


Bude tomu letos již neuvěřitelných rovných 10 let, co Mělník získal první  kvalitní fotografickou publikaci současných snímků. Byl to pro město opravdový svátek, protože je třeba vidět, že některá města měla svoji kvalitní barevnou publikaci již o 40 let dříve. Autorem textu byl Vladimír Czumalo a fotografie dodal Miroslav Pásek.
Kniha se stala v roce 2014 velmi kvalitním vánočním dárkem a dokonce ovlivnila i můj osobní osud. Nejde totiž jenom o knihu plnou krásných barevných fotografií našeho města ze současnosti, ale nepostrádá také zajímavé a bohaté texty. Osobně mě velmi zaujala kapitola o vzniku města Mělníka, která mě motivovala k tomu, že se každé jaro vydávám vlakem do obce Všetaty, odkud začínám takový osobní oslavný jarní turistický pochod na Mělník, jenž jsem nazval Po stopách vladyky Beše. Řadu ročníků jsem tu již vždy v březnu publikoval.
Že řeka Labe v prahistorii obtékala mělnický druhohorní kopec ze severu je poměrně známé a dodnes je toto patrné  v místech, kde nám dnes protéká říčka Pšovka, ale zajímavou zmínkou bylo také to, že část vod říčky Pšovky odtékala v obci Jelenice tamním potokem do Košáteckého potoku a Mělník se tak stal ostrovem. Knížka se prostě dle mého názoru povedla. Jak už to tak však bývá, tak autor, pokud ho zrovna nějak osobně neznáme, tak  je obyčejně často tím posledním, co čtenáře v knize zajímá.
Ostatně, to je tak mnohdy se vším a  stává se, že až když se něco začne objevovat  v našem povědomí častěji, nebo se o něčem začne častěji psát, tak nám to teprve nedá a začneme případně i něco zjišťovat. Já se například včera na stránkách historické skupiny dočetl, že zemřel Vladimír Czumalo a dal jsem si souvislosti dohromady. Proč ? Protože mám právě tu knížku a moc se mi líbila, či líbí. Jiný člověk si zase například z různých důvodů třeba na tuto knížku zase vůbec nevzpomněl. Tak to prostě chodí. Nu což, lidé přichází i odchází. Někdo tu dle našeho názoru mohl ještě řadu let být, ale osud je takový, jaký má asi být.
Konečně,  nejsme vědecky tak vzdělaní a ani nemůžeme být, abychom věděli, do jaké další dimenze dokráčíme, a co za tím vším je. Pozůstalým samozřejmě kondolujeme upřímnou soustrast. Je krásné, když za člověkem něco zůstane, co někoho potěší.
https://www.facebook.com/groups/1808841266008571/permalink/4435793669979971/?mibextid=oMANbw



Jen jsem ve sportu trošku povolil se sledováním tabulek mělnického hokeje a stalo se toho moc. Po vítězném utkání s celkem HC Benátky nad Jizerou 5:3 v domácím prostředí zajížděl náš celek na utkání posledního kola před play- off do Prahy Tady náš celek po dlouhém boji porazil 10. 2. na samostatné nájezdy místní HC Hvězdu 3:4 a už 14.2. přivítal na domácím ledě klub HC Rytíři Vlašim v prvním vzájemném zápase play-off. Tento zápas jsme bohužel zase až na samostatné nájezdy 3:4 prohráli a zdá se, že pokud zítra prohrajeme ve Vlašimi, tak je konec. V případě výhry by náš tým sehrál  již druhý den v neděli ve Vlašimi další zápas. Více na ....
https://www.facebook.com/HCJuniorMelnik/



Po delší pauze se nám na výstavišti v Lysé nad Labem rozbíhají první tři výstavy roku 2024.
Tentokrát jde o stavitelství, chalupáře a dřevozpracující průmysl.
https://www.vll.cz/

Pěkný pohodový víkend !
 

Zdroj: Soutok

Únor 11, 2024

19:07

 


Lidé si velmi často toužili a touží z výletů něco přivézt.  První byly nejspíše dnes již historické pohlednice, které doplnil film v různých podobách. Začalo to tedy u mnohých z nás osobním fotografováním, nebo natáčením na nějaký druh kamery podle toho, jak šla  technika  vpřed. Ovšem, vedle aktivit, které udělá leckterý návštěvník a turista, aby měl záběry, kterým šel sám naproti, pak ještě existuje leckde druhá stránka věci, kterou jsou takzvané upomínkové předměty, nebo suvenýry konkrétního prodejního místa.

Tady se nápadům meze nekladou. Leckde najdete vedle pohledů a skládaček plno dalších věcí, které však mají také svůj časový vývoj. Často to jsou například sošky pánů konkrétních hor a nikdy nezapomenu na sádrovou sošku loupežníka Rumcajse s fajfkou v ústech, ke které se prodávala již v 70. letech sada jakýchsi maličkých tabákových smotků, které ve fajfce roztomile čoudily. Samozřejmě někde v Českém ráji.

Jak jsem tu psal někdy v roce 2012, nebo 2013, tak v kostnici v Kutné Hoře, to byly různé velikosti i propracování modelů lidských lebek z plastu. Turistu prostě vždy někde něco překvapí. Konečně, není od věci si tu připomenout i mělnické trojrozměrné suvenýry, jako byly a jsou vystřihovánky Martina Klihavce. Mohl bych zmínit i jiné, ale to již šlo o limitované edice.


Ovšem, pak jsou takové ty suvenýry sběratelské, které nemají zabírat v domácnosti mnoho místa a mají vybízet vlastníka k další aktivitě. Sem jednoznačně patří turistické hole, kterým také někdy říkáme ,, valašky". Takovým jejich časovým souputníkem jsou dřevěné turistické známky obvykle kruhového tvaru s motivy navštíveného místa. Rozdíl je ten, že zatímco na ,,valašku" přitloukáte turistické odznaky tak dlouho, dokud se na ni vejdou, tak známky vás nijak nelimitují.

Jenže, při pohledu na krásné odznaky i známky víte, že jste místo někdy navštívili, ale musíte se probírat vzpomínkami, nebo i fotografiemi, aby si člověk uvědomil, kdy že  místo vlastně navštívil. Asi si toto jednoho dne v Liberci někdo uvědomil a založil na tom podnikání, kterému mnozí dnes jinak neřekneme, než sbírání turistických vizitek do deníku. Tento druh zábavy má takovou zvláštnost. Turistický deník totiž zakoupíte v každém info centru a klidně můžete sbírat vizitky tak dlouho, až bude plný, a pak si zakoupit další a stejným způsobem pokračovat.

Netřeba dodávat, že kromě nálepek, které připomínají navštívená místa tu máte i datumy návštěv, různá milá razítka, popis cesty i další informace, které si chcete zapsat. Jeho poslední částí jsou načítací kódy, které by mohl člověk při tomto způsobu sbírání vizitek a zápisů prakticky vyhodit, ale byla by to velká škoda. Zaregistrování se na ....

https://cs.wander-book.com/turisticke-vizitky.htm

.... přináší řadu výhod. Firma vám v obálce zaslané kódy načte a přidá na váš účet. Od té chvíle si můžete váš deník prohlížet on-line, netřeba listovat a bát se, že se křehká kroužková vazba deníku nějak častým užíváním poškodí a vyberete si z firemní kolekce další fyzický deník zdarma. Dále vám jsou zasílány různé odznaky v různých kategoriích podle toho, jak jste aktivní. Za kategorie se třeba považují jednotlivé regiony, ale také tematické specializace vizitek. Pokud to má tedy někdo blízko k nějakému regionu a hojně jej navštěvuje, tak  má pochopitelně v této regionální kategorii našlápnuto aspoň k bronzovému odznaku.

Vizitky dnes již koupíte i v zahraničí a počet států se rozrůstá. Cestovatel má tedy na svém účtu řadu přehledů, může si tu prohlížet pohodlněji své vizitky, může mít určitou motivaci vizitky sbírat ( nikdo je nikdy nezdražil) a kromě zajímavých časově označených vzpomínek je to prostě třeba i milá hra o odznáčky a další možné odměny. Inu, chytrý člověk, kdo na to přišel a rozjel to.

Ještě bych podotkl, že firma dá k zaslané várce vizitek datum zpracování, ale uživatel si u každé zaslané vizitky ve svém elektronickém deníku může datum upravit na skutečné. Při prohlížení pak volí, zda to má být od nejstarších k nejnovějším, nebo obráceně, či podle nějakých kategorií atd. Pokud tedy zasíláte tu nejméně požadovanou stovku, tak úprava dat dle tiskové varianty dlouho netrvá a můžete si přitom i ověřit, jak si vaše paměť pamatuje, co patří k sobě a znovu to prožijete.

Pohodový vstup do 7. týdne !










Zdroj: Soutok

Únor 10, 2024

17:46

 


Původně měla čínskou jednotku Sirius objednanou společnost Leo Express. Ta o ni však ztratila zájem s odůvodněním nedodržení časového limitu dodávky. O jednotku tak projevila zájem společnost RegioJet, která mimo jiné provozuje rychlíkovou službu na naši trati číslo 072 jízdního řádu. Tedy z Ústí nad Labem do Kolína.
Z tisku se dozvídáme, že zkušební provoz byl sice zahájený na naši trati již začátkem roku, ale teprve od pondělí 5. února probíhá takzvaná čtyřměsíční zkušební fáze provozu s cestujícími na vybraných spojích. Jinými slovy řečeno to znamená, že když přijdete do mělnického nádraží ve správnou dobu, tak se na vlak můžete nejen podívat, ale také se s ním svézt.


A kdy je ta správná chvíle pro setkání, nebo použití jednotky ?
Buďte tu raději předem, ale časy odjezdu jsou přibližně tyto : 9.40 do Kolína, ve 12.15 do Ústí nad Labem, v 15.40 do Kolína a v 18.15 do Ústí nad Labem.
https://news.refresher.cz/153664-RegioJet-testuje-novou-soupravu-Na-ceskych-kolejich-poprve-v-historii-pojede-vlak-vyrobeny-v-Cine

Pro cesty směrem na Kolín samozřejmě doporučuji jízdenky PID a do Ústeckého kraje je nejvýhodnější jízdenkou celodenní DÚK, která umožňuje v Ústeckém kraji v letní sezóně i cestování lodními linkami.
Jaké je cestování touto soupravou vám zatím neřeknu, ale podle fotografií interiérů z internetu zatím budí opticky cestování touto jednotkou spíše posměch. Zvlášť při pohledu na některé snímky.
https://www.facebook.com/photo?fbid=404539035422422&set=pcb.404539088755750

K železnici mám určitý citový vztah, a tak není divu, že jsem si po pondělním článku z novin nepřál nic jiného, než abych se mohl v sobotu dopoledne co nejdříve dostat na nádraží a nafotit tu vedle videosekvencí nějaké fotografie. Co ještě dodat ?
Dne 1. ledna to bylo rovných 150 let, co na železnici pod Mělníkem projel první vlak. Napsal jsem k tomu závěrem prosince dva články, které najdete tady :
http://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-rovnymi-150-lety-prijel-na.html

http://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-150-lety-vstoupila-zeleznice-do.html

Když už k tomu nikde nebyla žádná zmínka, natož snad dokonce slavnost, či třeba jen nějaká výroční fotografie, tak se trati aspoň dostalo té cti, že takto navenek moderně vyhlížející vlak po ni ještě nejezdil.

Smutnější je, že musel být přivezený až z daleké Číny, ačkoliv po Evropě jezdí tolik krásných moderních jednotek. Dnes často obdivujeme krásná moderní aerodynamická auta, ale ony takové německé vlaky ICE , Railjet tažený Taurusem, nebo i naše E 380, to jsou napohled také krásné aerodynamické stroje. Sice to nemá s dnešním článkem nic společného, ale proč si koneckonců nedat špetku moderní krásy na kolejích. Nevím tedy, zda i letos bude zase ještě nějaká skvělá Jízdenka na léto, ale skutečnost, že i u nás může být cestující za čtyři hodiny na druhém konci republiky v Ostravě, nebo v Břeclavi je prostě parádní.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lokomotiva_380

https://cs.wikipedia.org/wiki/Taurus_(lokomotiva)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Intercity-Express


Než se dnes rozloučíme, tak když už jsem se tu tak rozepsal o té železnici, tak ještě dodám, že je konečně fajn, že i na železnici přichází občas něco nového, jiné nám zdobí koleje kratší, či delší dobu a na něco se chodíme dívat již jen do muzea. Zdá se tedy, že se nám už parní turistický provoz bohužel z těchto končin vytratil a jen nostalgicky můžeme zavzpomínat na počátek minulého desetiletí, kdy jsme si  občas počkali na vlak Karel, který si k nám zajel ze Staré Boleslavi ( Audience u císaře Karla - Brandýs nad Labem), nebo se vypravili i párou ( Velký bejček,) do Mšena ( Léto s párou, Na Kokořínsko s párou), ale tak tu máme zase aspoň moderně vyhlížející vlak.
Jaro se blíží, dnes se nám tu udělalo chvíli sluníčko a cestování s výlety má mnoho podob. Třeba i s vlakem.
Pohodový zbytek druhého únorového víkendu!



Zdroj: Soutok
13:10

 


Odpusťte mi prosím mé určité ,, Švejkování"i nadšení pro krásné staré české filmové komedie. Je zcela jedno, zda jde o Kristiána, Příklady táhnou, nebo o tento dále. Poznáte ho ? Když padnou věty : Jak se jmenujete? - František Koudelka. - Kdy jste se narodil ? - 8.2. 1953.- Kam jedete ? - Do Prahy. - Do hlavního města ! ... No, stačí. Samozřejmě jde o komedii století Jáchyme, hoď ho do stroje, která by vyhrála, pokud by hlasovali jen muži. Jenže, ony hlasují častěji ženy, a tak vyhrálo hezké romantické S tebou mě baví svět :-).
Víte, co je tam pro tento článek zajímavé ? Ano, to datum. Dne 8. 2. 1944, se totiž v Praze narodila neuvěřitelná žena. Skoro bych řekl, že pro mě osudová žena. Já vím, že toto spojení, se užívá obvykle v jiném smyslu, ale byla to právě paní Blanka Štráchalová, která mě pozvala v roce 1992 na první schůzku do literárního amatérského sdružení Pegas, čímž vlastně začalo mé určité nadšení pro literární tvorbu. Přitom znám paní Blanku Štráchalovou již od svých 15 let, ale tehdy v roce 1992, se měly naše osudy dotknout asi nejvíce.
Už to tak nějak patří k životu, že se mnozí zabýváme nejužším děním kolem sebe, máme třeba i několik zájmů, řešíme různé věci a najednou se dočteme někde v novinách, že nám sympatická skromná osoba , se dožívá úžasného jubilea. Někdy si myslíme, že o tom druhém víme  za ta léta snad hodně a přesto nás dokáže něco překvapit. Mě včera překvapil doslova originální příspěvek pana Lojky na stránkách historické skupiny našeho města, kde je snad  životopis autora slabým slovem. O jubilující autorce je známo, že přišla na Mělník z Prahy, ale jaká pouť přes různé obce našeho okresu to byla, tak to pro mě bylo překvapením.
Nemyslím si, že by snad bylo možné někde napsat lepší příspěvek, než s jakým přišel k jubileu pan Karel Lojka a doslova cítím potřebu sem dát odkaz na tento vynikající článek.
https://www.facebook.com/groups/1808841266008571/permalink/4428523057373699/?mibextid=oMANbw 
Když jsem tak přemýšlel, jak bych mohl zde na Soutoku přispět já, a jakými snímky bych  mohl tento článek ozdobit, tak to nebylo moc náročné. Paní Blanka napsala obrovské množství hezkých básniček a říkanek pro děti. Hodně jsem tehdy v roce 1993 agitoval  v Pegasu za sbírku Mělník veršem a obrazem, která se stala společným autorským dílem všech tehdejších členů Pegasu a své básně tam měla pochopitelně i paní Blanka Štráchalová, která byla projektu velmi nakloněna.

Autoři webu o sobě aspoň občas tak trošku prozrazují, čemu že se v životě věnovali, nebo věnují, a tak není divu, že jsem v minulosti zde na Soutoku zejména z této sbírky prezentoval své básně. Ale, konečně proč dnešní článek nedoplnit hezkými básněmi jubilantky, že ? Když jsem je sem dával, tak mě zase napadla ta otřepaná věta, jak vše souvisí se vším.
Jak si jsou ty autorské básně o městě od všech autorů v lecčems podobné, ale všechny krásné. Jak se tam objevují podobné motivy. Jak je vidět, že si jsme s tím vnímáním města mnohdy blízcí. Třeba právě zmíněná báseň ,, Jak se probouzí město"  mi připomíná  v leckterých motivech ,, Město jde spát."
http://mujmelnik.webzdarma.cz/Poesie.html    Snad každý autor tam vnímá to odbíjení věžních hodin a spousta dalšího dění v ulicích. Ale, to jsem odbočil.

Paní Blanka Štráchalová nepíše jen krásné básně, které recituje, ale maluje také hezké obrazy. Protože jsem v časech působení v Pegasu ( 1992 - 1995) žil především Pegasem a mám rád cestování, tak mi v hlavě utkvěla její společná výstava se Zdeňkem Žemlou v Lužci nad Vltavou z 90. let, kde se oba autoři představili především jako vynikající krajináři. Obrazy se mi moc líbily.
Dnešní článek začíná větou ,, Hodná a obětavá".  Nikdy nezapomenu na chvíli, když mi zemřel kamarád a já se pro vzpomínky, na jeho počest a především pro zbytek party rozhodl pro pokus napsání knížky o našich vodáckých dovolených. Vhodný okamžik nastal ve chvíli, kdy přišel leden 1996, venku bylo - 15 °C a já si mohl vybrat, zda chci být propůjčený k jiné firmě, nebo si vzít týden dovolené.
Zahrál jsem si sice na spisovatele , ale protože tehdy měl málokdo PC, tak to byla právě paní Blanka Štráchalová, kdo mi rukopis přepsal na psacím stroji, abych s ním mohl na Palackého náměstí na kopírku, a pak s tím něco dělat. Mohl bych tu o její obětavosti psát dále, ale co je komu na druhou stranu tak nějak do toho ? Je to prostě hodná a obětavá žena, nebo jsem ji tak aspoň poznal já.
Já prakticky neznám čtenáře blogu Soutok, protože to jsou především čísla návštěv a tabulky sledovanosti, které mi zpestřují vzácný volný čas, ale mohu vás ujistit, že i já se připojil ke gratulantům. Nicméně, rád využiji toho, že je zde tento web, kde mohu psát své různé články i občasné názory a přidám i tady od srdce ještě jednou to pěkné. a třeba i za čtenáře.
,,Blanko, přejeme Ti ještě hodně spokojených let, pevné zdraví a stále tu neutuchající energii !"





Zdroj: Soutok

Únor 5, 2024

20:10

 

Dostala se ke mně dnes fantastická zpráva, která mě jako příznivce železnice samozřejmě zaujala a nadchla. Společnost Leo Express měla objednané v Číně nové vlakové soupravy, ale protože nebyly dodány v termínu, tak o ně ztratila zájem, který naopak projevila společnost Regio Jet.

Regio Jet prý již od začátku roku jednotky testuje, ale až dosud pouze bez lidí. To se však dnes změnilo. Následující asi čtyři měsíce by měla společnost na svých vybraných rychlíkových spojích mezi Kolínem a Ústím nad Labem nasazovat právě tyto moderní jednotky.

To víte, že kdybych už byl pánem svého času, nebo byl bílý den delší, tak už tu dnes snímky nové soupravy z Mělníka máte. Takto si budu muset počkat nejspíše na ty opravdu kvalitní denní snímky aspoň do soboty. Konečně, je možné, že už na nějakém FB jsou, nebo aspoň hodně brzy budou, ale tady si na ně počkáme. Nicméně, nějaké zajímavé informace mám a jistě pomohou potenciálním cestujícím i fotografům.

Jak jednotka z Číny vypadá ? Jmenuje se Sírius a zatím jsem ji našel pouze v barvách původního zákazníka. Snímky najdete v tomto článku :

https://www.lidovky.cz/byznys/cinske-vlaky-vyjely-dobyt-eu-ceske-koleje-maji-byt-branou-do-evropy.A190602_204216_ln-doprava_zdp

Aktuální článek je pak tady, ale pro cestujícího z Mělníka, který se nejspíše vypraví do Kolína, nebo naopak do Ústí nad Labem platí samozřejmě jiné časy a nejspíše i výhodnější jízdenky. Častí čtenáři Soutoku již vědí z mnoha dálkových výletních článků, které jsou nejčastěji právě vedeny po železnici.

https://news.refresher.cz/153664-RegioJet-testuje-novou-soupravu-Na-ceskych-kolejich-poprve-v-historii-pojede-vlak-vyrobeny-v-Cine

Další obrázky: https://www.facebook.com/photo?fbid=404539035422422&set=pcb.404539088755750

Inu, když vidím tyto poslední snímky z FB, tak jsem zejména z interiéru poněkud na rozpacích, ale ono i Pendolino, když jezdilo v roce 2004 zkušebně mezi Prahou a Děčínem, tak mi připomínalo v interiéru spíše takovou tramvaj. To takové svezení s Rajljetem taženým Taurusem je pohodlné. Každý má nárok na nějaký první dojem.

Kalkulace se staly skutečností. Mělnický hokej letos vstoupí do soubojů play-off, a pro mě je to o to větší radost, že jsem se s téma seznámil :-), dělám tu určitou propagaci, je to náš tým a prostě se zatím daří :-). Jak jsem tak koukal na třetiny, tak se hosté z Benátek nad Jizerou vybičovali k dost dobrému výkonu a situace byla obtížná, ale tři góly v poslední třetině nám zajistily tolik důležité vítězství pro určité zklidnění týmu před sérií vyřazovacích zápasů. Ani prohra venku v posledním kole by nás již neměla nijak ohrozit, protože bodově na tom není náš tým oproti těm slabším ve všech třech skupinách nijak špatně.

https://stredocesky.ceskyhokej.cz/tabulky

https://stredocesky.ceskyhokej.cz/rozpis-utkani-a-vysledky

https://www.facebook.com/HCJuniorMelnik/

Pohodový týden!




Zdroj: Soutok

Únor 3, 2024

23:17


Patříte k lidem, kteří mají rádi výlety, procházky, turistiku, či rekreační cyklistiku ? Pak jistě ve vaši knihovně nechybí knížky, které vás zvou do různých krajinných oblastí v naši republice, nebo i knížky, které vás zavedou třeba i do jiných zemí, či na jiné kontinenty.
Někdy jde o takzvané turistické průvodce zpravidla chráněnou krajinnou oblastí. Jindy vám zase autor nabídne doslova celý soubor informací, jak absolvovat po etapách nějakou dálkovou trasu, a je jen na vás, zda je někdy nějakým způsobem využijete, nebo se při četbě jenom tak potěšíte. Pak tu máme knihy vyprávějící mnohdy i o velmi vzdáleném zahraničí, kterým říkáme odjakživa prostě cestopisy. 
Ne vždy bylo cestování relativně tak snadné, jako v současnosti, a tak není divu, že se u nás objevuje literatura, která hýří všemi způsoby dopravy. Ostatně, v rámci republiky nejde o žádnou novinku. Již dříve tu byly různé navržené trasy pro automobilisty s výpisem zajímavých památek na trase, ale potřebovalo to dvě věci. Knihu jste museli někde objevit a projevit o ni zájem.

I dnes vlastně neustále koukáme, co že se kde občas objeví za tituly a každá novota je samozřejmě vítána. Takový druh dopravy, který se ve světě dobře propaguje je železnice. Je to i tím, že zejména pro nás takzvané západní státy Evropy disponují železniční sítí, která nabízí nejen romantické lokální trati s působivými výhledy, které propojují zajímavá města i místa, ale poměrně i množstvím vysokorychlostních tratí. Ty umožňují například to, že se takový opravdu pospíchající cestující dostane z německého Berlína  za 16 hodin čistého času do španělské Barcelony, byť i on musí dvakrát přestupovat.


Netřeba dodávat, že tyto knihy zase řeší věci kolem tohoto způsobu cestování a čtenáři nabízejí varianty, které jej buď mají co nejrychleji přepravit do nějakého cíle, nebo jej pozdržet na zajímavých místech třeba i mimo těchto rychlotratí s nějakou odbočkou, či jinou pomalejší trasou. A protože jsem tu už snad,, tisíckrát" opakoval větu, že vše souvisí se vším, tak snad ani nikoho nemůže překvapit, jak se rázem dostanu k úplně jinému konkrétnímu téma.
Víte, jaký je nejdelší vlak v České republice ? Odjíždí jen jednou za rok, má délku asi 500 metrů a vydává se na cestu dlouhou přes 1000 km. Kam ? No přece do našeho českého Banátu. On tedy leží v Rumunsku, ale prakticky je náš. Bohužel je to tak, jako když pěstujete vzácnou květinu. Aby vám neuvadla, tak ji musíte neustále zalévat a ošetřovat. Jinými slovy platí, že bez velkého hudebního festivalu, našeho podnikatelství a našich turistů bychom o tento vzdálený český ostrov v balkánské krajině již dávno přišli. I odtud utíkají mladí za lepším životem do středu Evropy, či snad až na Západ.

Zatímco vám celá řada cestovních kanceláří nabízí velká evropská města a mořská pobřeží, tak tady vysoko na skalách v kopcích nad Dunajem je doslova kus Čech, jako z knížek Jaroslava Foglara. Průvodce vám nabízí překrásnou ještě relativně trošku panenskou krajinu v kopcích i dole u řeky Dunaje. Šest ryze českých vesnic tu po roce 1820 založili ve třech vlnách naši kolonisté. Historie osídlení Banátu je zajímavá. Jen je veliká škoda, že na toto území, kde dodnes zní čeština a lidé turisty z Čech vítají, tak na něj naše vlády a česká média s prominutím úplně dlabou.
Přitom dle komentářů návštěvníků z Čech, se sem každý rád vrací. Právě turismus je tady pro naše krajany nejdůležitější, ale ten se žel omezuje na hlavní sezónu. Je to takový začarovaný kruh. Vůbec žádný zájem a pomoc z naši strany by znamenal velmi rychlou ztrátu tohoto území, odkud mnoho zejména mladých lidí uteklo za lepším životem do západní civilizace. Přehnaný rozvoj zlikviduje tu krásnou krajinu Československa 50. let 20. století, kvůli které se sem nejvíce jezdí, ale na druhou stranu je lepší mít tady přes 1000 km daleko takové třeba i dnešní malé turistické rekreační Krkonoše, než o ten ostrůvek češtiny zde přijít.
Zajímavá historie osídlení Banátu  je pěkně popsána na :
https://banat.cz/historie-banatu

Stránky věnované Banátu:
https://banat.cz/
https://www.festivalbanat.cz/

https://www.stream.cz/banat-cz
https://www.visitbanat.com/

Pohodový zbytek víkendu!






Zdroj: Soutok

Únor 2, 2024

19:47

 


Je tu první únorový víkend roku 2024, a jak jsem včera v článku slíbil, tak dnes činím. Nuže, celý článek je prakticky věnovaný činnosti mělnického RMM, nechybí důležitý přehled na měsíc únor a v závěru se krátce dotkneme místního hokeje, který bojuje o play-off. Akcemi mělnického RMM vás tradičně níže provede paní Frelichová.

RMM - akce únor - Lidé odvedle, Mělnický masopust...

Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
srdečně Vás zveme na únorové akce!


Úspěšná putovní výstava Lidé odvedle - neobvyklý výlet do světa lidí s hendikepem dorazila do Mělníka. Jedná se vlastně o velkou hernu, ve které si nejen vyzkoušíte praktický život lidí se zdravotním postižením, ale dozvíte se i řadu opravdu užitečných informací. Otevřeno je denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 (dopoledne probíhají projekty pro školní kolektivy).


Do 25. 2. doporučujeme navštívit výstavu Tajemný svět fantazie - když sny ožijí.
Sochy a obrazy výtvarnice Jany Línkové z Ateliéru Lijana - Andílkov Vás vtáhnou do pohádkového světa skřítků, andělů a víl...



V neděli 11. 2. propukne tradiční Mělnický masopust. Průvod, ve kterém nebudou chybět muzejní maškary, vyráží z nám. Míru v 14:00 hod. Od 10:00 do 17:00 hod. můžete zavítat na staročeskou zabijačku a doprovodný program u Dobrého Kance.


30. 1. bylo slavnostně pokřtěno nové číslo Vlastivědného sborníku Mělnicka - Confluens č. 13. Publikace je v prodeji v pokladně muzea!


Ve vstupní hale Masarykova kulturního domu Mělník je do 3. 3. k vidění výstava architektonických návrhů studentů FS ČVUT Praha na téma revitalizace budovy muzea Museum pro futuro.


Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!

Přeji příjemný den
Kristýna Frelichová, DiS. 


Program na únor.


Když se podíváte na historii tohoto ročníku KLM ( Krajská liga mužů), tak zjistíte, že není lehké se ve věci vyznat, zvlášť, když to moc nesledujete.

https://www.hcjuniormelnik.cz/a-tym/rozpis-zapasu/

Vidím tam dvakrát zrušený zápas se stejným soupeřem, jeden kontumační výsledek, a to se člověk zvyklý nanejvýš na pravidelné zápasy Extraligy ve věci snadno ztratí. Aby tedy HC Junior odehrál dle pravidel v základní části všech 20 zápasů, jak jsem tu asi v půli ledna prvně psal, tak ho nečeká jenom zápas doma s HC Benátky nad Jizerou, kde je horkým favoritem, ale má ještě jeden výjezd ven.

Doufejme tedy, že domácí v zítřejším sobotním zápase v 17.30 nezklamou, a že snad ten postup do play-off vyjde. Přijďte domácí celek podpořit. Třeba tomu postupu určitá propagace na Soutoku přispěje :-).

Pohodový první únorový víkend !






Zdroj: Soutok

Únor 1, 2024

20:52

 


Když se před několika lety začalo psát a mluvit o digitálním rádiu DAB+, tak jsem často dostával otázku : ,, Dají se tam chytit naše soukromé stanice ?" Tehdy byl hlavním tahounem kampaně za digitální vysílání u nás Český rozhlas, který dokonce někdy před dvěma lety po dohodě s ČT dělal na toto vysílání kolem Vánoc i televizní reklamy. Není bez zajímavosti, že jeho 17 programů v českém multiplexu na kanálu 12C má tak dobré pokrytí, že jej chytíte dobře i v interiérech a nejen u oken.
Jenže, zejména mladé lidi na vysílání Českého rozhlasu lákat nemůžete, Ti mají svá Fajn rádia, Beaty, Rock rádia, Frekvenci 1, Evropu 2, Relax rádio, Signál rádio a kvanta dalších. Sice to chvilku trvalo, ale nakonec začalo přibývat provozovatelů, kteří s těmito rádii jednali a dnes jsou v pásmu DAB+ tuším snad všechna jmenovaná. Jenom jim nebyly přiděleny takové vysílací výkony a kanály měly dočasný příděl.



Protože jich řada vysílá z Prahy, tak je celkem logické, že příjem v interiérech je nejlepší v bytech poblíž oken, která jsou otočena k hlavnímu městu. Pochopitelně, že ne každému půjde signál až do bytu, ale tak už to bývá, že někdo ještě musí například nějaký čas počkat, dále poslouchat třeba jen to FM, nebo internetové rádio, ale také může laborovat s nějakou venkovní anténou. Protože se dnes již často dělají kombinované přijímače pro FM/DAB+, tak nic neriskujete.
Může se to zdát někomu nespravedlivé, že státní rozhlas může vysílat v případě Prahy až 20 kW ( jinde 10 kW) a ostatní provozovatelé nyní paběrkují výkony kolem 1 kW, ale ono to má vše svá opodstatnění. Mnohá vysílání jsou určena na konkrétních kanálech určitým regionům a v lepších podmínkách může i docházet k určitému vzájemnému ovlivňování se. Ačkoliv ten výkon vypadá nesrovnatelně nižší, tak je to určitý klam. Pokud takové rádio vlastníte, tak se mnohdy až divíte, že v otevřeném prostředí takový multiplex ulovíte i 100 km od vysílače. Ovšem, je to hodně o terénu i různých překážkách na trase, což je právě taková  ta zábava pro ty lovce signálů.

Nedávno jste se dočetli, že se nám rozrostl počet provozovatelů, došlo k soutěži a přerozdělování kmitočtů, a nyní se již jen čeká, s jakou nabídkou kdo kde začne vysílat. To samo by asi pro posluchače rádia velký význam nemělo. Mnohým je jedno, zda hraje jejich oblíbená stanice na frekvenci 99.9 MHz, nebo zda ji ladí údajně v lepší kvalitě na kanálu 7A. Pravda, rádia s barevnými obrázky, které vypadají lákavě a dávají takzvané doplňkové obrázky se líbí, ale to všechno pořád ještě nestačí.
Navíc je jistá konkurence i u rádií internetových, ale digitální rádia prostě na žádném internetovém připojení závislá nejsou a jsou zase jinou zábavou. V některých ohledech ovšem již digitální rádia začínají pomalu klasickému vysílání na FM pásmu ( VKV) konkurovat. Do éteru se totiž pomaličku dostávají i neznámé rozhlasové stanice, které by se asi těžko na FM vysílání kdy dostaly a díky stoupající vlně přízně příjmu v pásmu DAB+ budou jistě méně anonymní, než kdyby zůstaly na internetu. Stačí si vzpomenout na Rádio Patriot - rádio pro Střední Polabí, jehož internetové vysílání znají možná desítky, či stovky lidí kolem města Nymburk, ale zde o 50 km dále to málokomu vůbec něco řekne.

DAB+ je tedy možnost, jak si některá dosud neznámá rozhlasová vysílání mohou udělat určité jméno a stát se zvučnými podobně tak, jako privátní stanice, které nám tu již 30 let hrají. Jenže, tím vším nejsou možnosti vysílání v pásmu DAB+ vyčerpány. Protože to tempo u nás není zrovna závratné, tak se k oboustranné spokojenosti ( provozovatel + rozhlasová stanice) u nás začal objevovat nový nápad, který mnohdy ocenili i posluchači.
Snad už předloni bylo možné v našem éteru naladit ve vynikající kvalitě německou oldies stanici Schwarzwaldradio, kterou si může posluchač naladit dodnes stejně tak, jako druhou německou stanici, která hraje zase jiný šálek hudby. Ta se jmenuje Schlagerparadies a hraje spíše takovou německou taneční hudbu, kterou někdy označují Němci slovem populární německá lidová.
Ani nevím proč, ale druhá jmenovaná ani není na seznamu.
https://digital.rozhlas.cz/prehled-dab-vysilacu-a-siti-7228484

Dlouho se nic nedělo a od včerejšího dne nám hraje nová stanice. Tentokrát je to rakouská stanice Musiconly, která má u nás další plány, ale zatím se prezentuje také, jako oldies stanice. Sice je to nyní často jen hudba, ale jak jsem již jednou psal, tak německá i rakouská rádia mají zase tak nějak úplně jiné playlisty. Osobně mám rád, když v rozhlasových stanicích zazní aspoň občas mezi písničkami slovo ze studia, protože třeba v tomto posledním případu můžete zase slyšet rakouskou němčinu ze vzdálené Vídně.

Zatímco tedy na klasickém FM rádiu můžete jen obdivovat chvíle, kdy se zadaří vzdáleným signálům až ze zahraničí, tak v DAB+ se z případných dálkových záchytů můžete zaradovat také, ale když to zrovna z dálek nelétá, tak si ty dálky můžete připomenout takto. Zajímavé řešení. To už je určitý výběr a jsem zvědavý, zda třeba v budoucnu nepřijde i snad nějaký jiný hudební žánr, který z našeho FM pásma neznáme. Sice kdysi dávno hrála z Prahy velmi nízkým výkonem stanice Ethno, ale kromě toho, že na Mělníku hrála jen u zámku, tak mi připadalo vše ostatní špatně.
Posluchač chce slyšet hudbu, na kterou má zrovna náladu a nikoliv přijít k přijímači a čekat, jaká hudba se bude z jaké části světa zrovna hrát. To tedy bylo takové dnešní aktuální okénko pohledu do možností rozhlasového příjmu u nás.
Začal nám nový měsíc, mám už zase další materiál z muzea a v sobotu si naši hokejisté zahrají doma poslední zápas základní skupiny z HC Benátky nad Jizerou, ale o tom všem snad už zítra, pokud bude čas.

https://digital.rozhlas.cz/cesky-dab-prilakal-dalsiho-zahranicniho-zajemce-videnske-musiconly-slibuje-hity-9164482






 







Zdroj: Soutok

Leden 28, 2024

17:10


Milí přátelé, v sobotu se šel již 49. ročník turistického zimního přechodu vrchu Nedvězí. Kdo se rozhodl pro účast, tak ani trochu nelitoval a osobně jsem velmi rád, že jsem se účastnil.
Důvodů byla celá řada. Vždyť jsem naposledy tuto turistickou veřejnou masovou akci absolvoval před čtyřmi roky, kdy jsme ani ještě neměli mnozí tušení o tom, že se nějaký covid-19 dostane i k nám do Čech a tolik ovlivní zejména po nejbližší roky naše životy. Další důvod byl ten, že se člověku tak nějak i  zastesklo po atmosféře akce, známých tvářích, možných přátelích i po krásné restauraci Bouda v obci Střezivojice. Konečně, člověk má aspoň občas udělat něco, co vybočuje z určitého stereotypu a má ho to těšit. To byl tento případ.

Posledně jsem si stěžoval, že návštěva města Mělník ještě není na webových stránkách akce, která si u nás našla oblibu. Teď jsem to mohl hned ráno cestou na pochod napravit, což jsem považoval prakticky za nutnost. Já to tady poznám ze statistik, na co čtenáři klikají, a i když lidé autoři rádi informují o tom, co baví je samotné, tak jsem pochopitelně rád, když na tomto nespecializovaném webu s různorodým publikem čtenářů mohu oslovit kohokoliv. 
Pokud tedy máte malé děti, nebo doma mládež, která si ráda zasportuje, tak je to akce přímo pro vás.
https://www.facebook.com/people/D%C4%9Btsk%C3%BD-sv%C4%9Bt-
tyg%C5%99%C3%ADk/100043734056259/

Na tom FB s tím Mělníkem zase nějak spí. Leden končí, vážení.


Jak vidíte, tak už jsem se nemohl dočkat s focením a začal jsem v autobusu. Ten byl mimochodem docela moderní, odjížděl v 8.30 od vlakového nádraží, lidová cena jízdného 50 Kč na celou akci byla super a krásná projížďka přes naše vísky stála za ten zážitek. Milým překvapením pro mě byla i změna trasy. Sice měla být krásná slunečná sobota, a i když to moc nevyšlo, tak počasí bylo velmi příznivé, ale organizátoři vzali v potaz nedávné deště a trasu kvůli blátu pozměnili.

Dokonce jsem si uvědomil, že ani turistika není, jako turistika. Znáte ty silácké řeči, kdy nic není překážkou. Mnozí jsme přitom zavzpomínali na chvíle, kdy jsme se třeba nedaleko Dolní Vidimi chytali kmenů stromů, protože všude v lese kolem bylo náledí a žlutě značená cesta dolů na silnici k osadě Osinalice byla samá ledovka. To teď nehrozilo, ale bláto také nemá nikdo rád. Navíc by asi neměli radost z takových návštěvníků i v samotné restauraci na konci akce.


Nikdo z nás se tedy nezlobil, když projížďka autobusem byla delší, než se původně myslelo, zavezla nás až do Libereckého kraje a startovním místem byla osada Rozprechtice nedaleko Dubé, kde již můžete potkat říčku Liběchovku. Na snímku vidíte PR Mokřady horní Liběchovky.

Vede odtud přes obec Dražejov k Nedvězí červená turistická značka, která se proplétá úzkou pěšinkou mezi skalami, ale vzhledem k nedávným dešťům jsme se nezlobili za rekreační silnici. Konečně, v samotném důsledku vlastně zbylo více času na posezení s přáteli v příjemném prostředí restaurace :-) a snad ještě někdy člověk třeba tu romantickou pěšinku mezi skalami projde.

V našem CHKO Kokořínsko - Máchův kraj je stále co obdivovat a opravdu se nám to mnohým nikdy neokouká. Pro mě byla cesta vzhůru i takovou fyzickou prověrkou. Když jdete někam do kopce samotní, tak to určitý výkon je, ale když si máte co říci s nějakým kolegou a máte přitom ještě mluvit, tak je to zase ještě náročnější. Dáme si teď od reportáže na čas pokoj a pokochejme se nějakými obrázky z trasy. Obrázky jsou z trasy od obce Dražejov až na samotný vrch.











Místní krásná kaplička se opravuje a já vzpomínal, jak mi loni posloužila, jako úkryt před deštěm.
https://soutok.blogspot.com/2023/10/jak-me-blazniva-rijnova-nedele-vyhnala.html

Jednou tu však místní nechali postavit i betlém, který se snad podobal tomu mému, ale to bych tu musel prohlížet ročníky a možná to bylo i dříve, když ještě Soutok ani nebyl a mám to na nějakém CD.

Vrcholové fotky této populární akce patří k nejfotografovanějším a není divu. Vždyť se tu setkávají lidé ze tří autobusů a tří lokalit okresu. Pouze jednou za rok takto masově.


Viditelnost nebyla nic moc, ale co se dá dělat. Pohled k Lužickým horám.

Majestátní kopec Ralsko a vpravo zde již nepatrný Ještěd.

Housecké vrchy a za nimi Bezděz. To se stalo motivem krásné upomínkové pohlednice.


Ronov a Vlhošť jsou odtud blíže, než ze severních vyhlídkových míst našeho města.




Vybrat jsem si letos mohl asi ze šestice různě barevných odznaků. Tento je však z roku 2020, protože jsem si vzpomněl pozdě, že bych mohl vyfotit i odznak, který je přitom krásnou upomínkovou dekorací každého pochodu.

Nejbližším městem je Dubá. Za lepšího počasí je v pozadí vidět Česká Lípa a hora Klíč u Nového Boru. Tady je prostě všude krásně a na jaře ještě lépe.



Na nedaleký Říp se již také těším.

Výletní osada Nedvězí na úpatí vrchu má své genius loci.






Je to kraj úchvatných skal, které oslovili již Karla Hynka Máchu.

Závěr výletu patřil již tradičnímu krásnému posezení s přáteli v pěkném prostředí restaurace Bouda v obci Střezivojice. Co dodat ? Prostě parádní sobota.
Samozřejmě zase musím ocenit a vyzdvihnout obětavou práci pana Jana Soukupa, který si to ve větrném počasí jen kousek v doslova nepatrném závětří užil. Tedy, několik dlouhých minut, až hodin tu neúnavně přešlapoval, rozdával odznaky, dohlížel na razítka do turistických deníků i na upomínkové pohlednice. Ráno zase rozdával  za jízdy lístečky s trasou i vybíral účastné. To je taková ta obětavá práce, kterou si málokdo uvědomuje a přitom to bez takového člověka nejde. Považte, že si nepamatuji, že by někdy chyběl třeba pro nemoc, nebo snad i  lehce zaspal. Za účastníky pochodu zde děkuji.
Ať žije jubilejní 50. ročník akce !  Ať nám všem slouží zdraví a optimismus ! Snad za rok na akci. Dole ještě přídavek.


Inspirovali mě na akci přátelé, že bych sem vlastně mohl dát odkazy na malý seriál, který jsem napsal v roce 2021. Předlohou mi byla knížka Kokořínsko / Jak mluví skály, která mě motivovala k tomu, abych v čase covidu-19 některé ty skály, ke kterým nevedou v našem CHKO turistické značky, tak abych je zkusil vyhledat a navštívil. Díky tomu vznikl vlastně čtyřdílný seriál. Odkazy jsou níže od prvního dílu po čtvrtý.
https://soutok.blogspot.com/2021/04/nejfotografovanejsi-skalou-na-prvnich.html

https://soutok.blogspot.com/2021/04/ze-msena-byly-videt-70-az-90-km.html

https://soutok.blogspot.com/2021/04/nadherna-vystava-obrazu-melnika.html

https://soutok.blogspot.com/2021/04/sousedni-kokorinsko-poradne-nezname-ke.html












Zdroj: Soutok
14:36

 


Milí čtenáři, dnešní poslední lednová sluncem zalitá neděle bude po delší době opět bohatší na články. Jak jsem posledně psal, tak mi z RMM těch materiálů ke zveřejnění dorazilo prakticky na dva články. První část jste si mohli přečíst aktuálně minule a dnešní článek je takovou všeobecnou nabídkou toho, co vše pro vás RMM v letošním roce chystá. Rád to zde zveřejňuji a dovolím si přednostně upozornit na poměrně aktuální datum 30. ledna, kdy bude slavnostně pokřtěn sborník Confluens číslo 13.  Jak jistě víte, tak si letos připomínáme jubilejní 750. výročí města Mělníka. To je pěkné a jistě se k tomuto výročí letos dočkáme řady prezentů a akcí. Co už mě ale netěší vůbec, tak to je fakt, že všechna média v Mělníku docela tiše přešla fakt, že tomu bylo letos 1. ledna 150 let, kdy přijel pod Mělník první vlak. Když už se nikdo neměl k tomu, aby toto výročí připomenul, tak mohl aspoň někdo poukázat na fakt a dát odkaz na prosincové články Soutoku, které se tomu věnovaly. Jenže, to někomu nejde pod nos, co ? Co mi to jen připomíná ? Nepsal jsem o tom při posledním výročí Soutoku ?
No nic, teď tedy článek paní Frelichové z RMM:

Rok 2024 v mělnickém muzeu? Oslavy 750 let Mělníka, osvětová výstava Lidé odvedle či Svatojánská muzejní noc…

Co pro Vás chystáme v Regionálním muzeu Mělník v tomto roce?

Hodně prostoru věnujeme oslavám 750 let od založení našeho krásného města, ale nebudou chybět novinky v programu či oblíbené přírodovědné akce!

První ze dvou velkých výstavních počinů tohoto roku byl zahájen 25. ledna. Velký sál muzea se proměnil v hernu, ve které si na vlastní kůži vyzkoušíte, jak se žije lidem s hendikepem. Úspěšná putovní výstava Lidé odvedle, kterou v předchozích sedmi městech zhlédlo již více než padesát tisíc lidí, bude v Mělníku k vidění, a hlavně k vyzkoušení do 27. 6. 2024. Celý projekt bezplatně zapůjčila Nadace Sirius, která se již patnáct let systematicky věnuje problematice ohrožených a znevýhodněných dětí.

Mezi novinky v muzejním programu budou patřit Velikonoce ve skalním obydlí Lhotka i jarní hudebně-naučný projekt pro školy Na louce. Ve skalním bytě se letos uskuteční i Svatojánská muzejní noc, na které ožijí lidové zvyky a tradice magické noci. V létě se plyšoví medvídci po 10 letech vrátí do malého sálu a muzejní Míša Plýša provede děti historií Mělníka. K dětské části výstavy k 750. výročí města nebude chybět soutěž a doprovodný program. Nejen pro dospělé návštěvníky muzeum chystá výpravnou výstavu Mělník v čase: 750 let města. Ta nabídne výběr artefaktů ilustrujících jeho minulost od středověkých počátků přes rozvoj vinařského podnikání v raném novověku až do moderní doby, kdy se území rozlilo daleko za někdejší prstenec kamenných hradeb. 

Dějiny města bude představovat v úzké vazbě na vzestupy a pády našich národních dějin, neboť o Mělníku vpravdě platí slova básníka: „vždyť v něm je zhruba český osud.“ K významnému výročí se pojí i vydání dvou nových publikací. Vlastivědný sborník Mělnicka – Confluens č. 13. bude pokřtěn 30. 1. v prostorech Státního oblastního archivu Mělník a bude v prodeji v pokladně muzea. Druhá publikace bude věnována kněžně sv. Ludmile a měla by vyjít letos na podzim.

Na Den Středočeského kraje 28. 10. zahájíme výstavu Král železný a zlatý! Uskuteční se ve spolupráci se skupinami historického šermu Rytíři Mělničtí a Ordo Military. K vidění bude např. replika zdobné přilbice Přemysla Otakara II. Tradiční Dávnohrátky na statku u Kudrnů se přesunou do času vánočního a přiblíží školním skupinám lidové tradice od Lucie do Tří králů. V průběhu roku potěší návštěvníky i tradiční akce – Vynášení Morany, jarmarky, Den Země ve skalním obydlí Lhotka či procházka s kocourkem Švarcem. Závěr roku bude patřit již 21. ročníku Předvánočního řemeslného jarmarku.

A chystáme toho ještě mnohem víc. Plán akcí na rok 2024 si můžete stáhnout na našem webu! Bude průběžně doplňován. Těšíme se na setkání v mělnickém muzeu!

Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace [email protected], tel. 728 620 651, tel. 315 630 923


A co si dáme na závěr prvního dnešního článku ? Mělnický hokej mi včera udělal radost. Po vítězství 5:0 na domácím ledě na týmem HC Žabonosy, se náš tým před posledním domácím zápasem a posledním zápasem základní části vůbec dostal do pozice, kdy by nám již účast v zápasech play- off neměla uniknout. To tím spíše, že k nám zavítá tým z Benátek nad Jizerou, který beznadějně uzavírá tabulku naši skupiny.

https://stredocesky.ceskyhokej.cz/tabulky

Níže si můžete přečíst výsledky kola i fakta, jak se zápasy vyvíjely.

https://stredocesky.ceskyhokej.cz/rozpis-utkani-a-vysledky

Smutnější je, že tabulka a zápasy jsou na stránkách HC Junior Mělník pozadu, ale tak už to zkrátka je. Připomnělo mi to časy, kdy ještě nebyl internet a často jsme si pro sebe vyplňovali zejména různé někdy i předtištěné tabulky ME a MS ve fotbale a hokeji. V mém případě se to tehdy týkalo nějaký čas ještě závodů automobilů formule 1, kdy jsem někdy tyto závody poslouchal přímým přenosem v rádiu Paříž ( krátké vlny), a pak se rozhodoval, zda budu před pracovním dnem ponocovat a čekat na noční zkrácený záznam v naši Československé televizi :-). Samozřejmě, že člověk někomu fandil.

Pohodový zbytek víkendu !



Zdroj: Soutok

Leden 26, 2024

18:51

 


Přátelé, leden je takový měsíc, kdy se tak nějak čeká na lepší časy, ale i tak se snažíme tu přítomnost nějak zpříjemnit. Není to snadné, protože bílý den je pořád ještě krátký a do tmy, se ne každému chce vstávat, když konečně nemusí.
Včera jsem si se zájmem přečetl článek, který dává rady pro dlouhověkost .... 
https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-zijte-dele-a-lepe-pet-navyku-pro-dlouhovekost-40457544#utm_content=ribbonnews&utm_term=dlouhov%C4%9Bkost&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

... a zajímavá byla i diskuse pod ním. Vlastně ta diskuse působila takovým skeptickým dojmem, že jde vše  jen k horšímu, a že ani lidé o žádný dlouhý život nestojí. Jedna seniorka tam dokonce poukazovala na to, že dnešní mladá generace je doslova mediálně naočkovaná proti penzistům. No, zkusme něco pozitivnějšího.
Předně je třeba připomenout, že už zítra v sobotu 27. ledna jdou všechny tři turistické kluby okresu na Nedvězí a akce je otevřena veřejnosti. Soutok účast neslibuje. Pak jsem koutkem oka již zahlédl nějaký plakát, že tu bude začátkem února opět Tygřík ( sportovní hala BIOS), ale Mělník prostě v jeho FB zase ještě není . Zítra v 17.30 také běžte podpořit naše hokejisty na zimní stadion. Vždyť se hraje o play-off. Pokud patříte k lidem, kteří se snadno dokáží na krátký čas ve jménu spokojeného zpestření pro něco náhle nadchnout, tak tu máme po pěkném českém Dakaru v neděli už takové semifinále amerického fotbalu, které předchází únorovému super bowlu. Přišlo mi dnes i dost materiálů z muzea, a dnes to uděláme jinak. Dnešní článek bude věnován jenom jedné akci. Další zajímavosti si necháme na příště.
Pěkný víkend !


Výstava: Lidé odvedle Termín: 26. 1. – 27. 6. 2024; vernisáž 25. 1. v 17:00 hod.

Úspěšná interaktivní výstava „Lidé odvedle“ míří do Mělníka

V Regionálním muzeu Mělník bude od 26. ledna k vidění úspěšná interaktivní výstava „Lidé odvedle – neobvyklý výlet do světa lidí s hendikepem“, která svým návštěvníkům unikátním způsobem přibližuje každodenní život lidí se zdravotním postižením. Dosud byla instalována v Plzni, Humpolci, Chomutově, Jičíně, Pardubicích, Litomyšli a Brně. Nadace Sirius, která za celým projektem stojí a financuje ho, bude výstavu nyní opět realizovat v Čechách.

Výstava „Lidé odvedle“ je otevřena široké veřejnosti, ale určena je především žákům základních a středních škol. Právě proto prezentuje život lidí s postižením interaktivní formou: návštěvníci o něm nejsou pouze informováni, ale mají možnost si jeho úskalí vyzkoušet na vlastní kůži. Toto neobvyklé pojetí oceňují jak samotní žáci, tak i jejich učitelé, kteří navíc mají k dispozici pracovní listy a metodické pokyny pro práci s výstavou k užití ve svých vyučovacích hodinách.

„V předchozích sedmi městech zhlédlo výstavu téměř šest set kompletních tříd a celkový počet návštěvníků je už téměř šedesát tisíc. S ohlasy od dětí, od pedagogů, široké veřejnosti i s celkovou návštěvností výstavy jsme spokojeni. Zájmu si vážíme,“ říká manažerka projektu Vladimíra Tvrdková.

Výstava jako výlet plný překážek

Podtitul „Neobvyklý výlet do světa lidí s hendikepem“ zcela přesně vystihuje formu, kterou je výstava prezentována. Návštěvníci jsou zábavnou formou pozváni na skutečný výlet: od přípravy na cestu, přes orientaci v terénu a použití dopravního prostředku, až po zážitky z cest. V expozici proto nechybí například model autobusu nebo temný tunel znesnadňující orientaci.

„S projekty tohoto typu máme zkušenosti od roku 2013 a vždy se setkaly s velkým zájmem návštěvníků i učitelů,“ říká Dana Lipová, ředitelka Nadace Sirius. „Chceme hlavně dětem a mladým lidem zajímavou formou ukázat, jak žijí hendikepovaní lidé. Nakrátko se mohou ocitnout v jejich světě a podívat se na svět z jejich perspektivy. Z velmi hezkých reakcí, které dostáváme, usuzujeme, že to opravdu funguje.“

Výstava je rozdělena do několika etap, věnovaných jak různým úkonům, tak jednotlivým zdravotním znevýhodněním. Návštěvníci si zde osobně vyzkouší, jak se musí hendikepovaní lidé, dospělí i děti vypořádat s různými životními situacemi, které jsou pro zdravého člověka bezproblémové, ale pro zdravotně znevýhodněné mohou představovat překážku. Na „výletě“, který jim výstava zprostředkuje, se rovněž seznámí se zásadami správné komunikace s hendikepovanými osobami a dozví se, jak jim citlivě a přitom účinně nabídnout pomoc.

Na ztvárnění se podíleli přední specialisté na pomoc hendikepovaným lidem. Celou expozici bezplatně zapůjčuje a instaluje Nadace Sirius, která se již patnáct let systematicky věnuje problematice ohrožených a znevýhodněných dětí. Výstava v Regionálním muzeu Mělník potrvá do 27. června 2024.

Návštěvy školních skupin je nutné předem objednat na telefonním čísle: 728 620 428 nebo na e-mailu: [email protected]. Doba trvání programu je cca 1 – 1,5h.

Vstup na výstavu je zdarma.

-RMM-

Kontakt:

Nadace Sirius Regionální muzeum Mělník, p.o.

Všehrdova 560/2,118 00 Praha 1 nám. Míru 54, 276 01 Mělník

Vladimíra Tvrdková Kristýna Frelichová, [email protected] [email protected]

Tel.: 702 018 088 Tel.: 728 620 651

Další informace: www.lideodvedle.cz www.nadacesirius.cz www.muzeum-melnik.cz




Zdroj: Soutok