Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.
Přežije nás Amerika?
Dávno jsem si představoval, že se na stránkách Mělníčku rozvine kultivovaná debata o tom, jak upravit náměstí Karla IV. poté, co z něj zmizí nevkusné a neúčelné budovy z 80. let. Zájem o toto téma jsem asi přecenil, protože se zde žádná významná (a o to méně kultivovaná) debata nerozvinula.
Nedostatečný zájem o podobu náměstí
Jediný širší příspěvek, který zde byl publikován, je příspěvek pana Vajchra. Ten se ale na věc dívá z úhlu pohledu, který mě dříve ani nenapadl, tedy komunistické budovy nebourat. A podle společenské reakce na daný problém, která se projevila především vypsáním referenda, je vidět, že se nejedná zdaleka o názor menšinový. Ačkoliv je mi několik bodů ze studie pana Vajchra sympatických, s podstatou jeho úvahy nesouhlasím.
Referendum je v případě nezájmu o problematiku chybné
Domnívám se, že vypsání referenda, je chybným krokem. Nová podoba Náměstí Karla IV. je tématem, které přesahuje horizont lidského života. Domnívám se, že je potřebné, aby se na věc podíval urbanista, architekt a hlavně vizionář. Málo z nás, občanů s právem účasti na referendu, jimi jsme. Řada z nás se na věc bude dívat ryze ekonomicky, někdo čistě utilitaristicky. Jiní se na problém budou dívat ve vzpomínkách na pěkná léta osmdesátá. A jen málokdo z nás je schopen podívat se s plnou zodpovědností pro futuro. I když se to nezdá, protože je asi snadné udělat si na podobu náměstí svůj povrchní názor, ve své podstatě jde o hlasování o věci odborné. Z toho důvodu se domnívám, že zcela dostatečná byla veřejná diskuse, která mohla přinést a přinesla spoustu podnětů k realizaci, ale hlasovat by se o takových věcech nemělo. Představte si lidové hlasování o podobě chrámu Sv. Víta. Asi by nebyl tak krásný, pokud by vůbec byl. Jak zastupitelstvo s referendem a s jeho případným výsledkem naloží, asi neovlivníme. Pokusím se ale vysvětlit, proč zachování současných budov považuji za chybné.
Centrum města má být krásné
Centrum města je duší města. Vůbec nezpochybňuji důležitost péče o okrajové části, sám bydlím v Mlazicích - bez plynu, bez kanalizace, bez městského vodovodu a s úzkou příjezdovou ulicí, kde je často obtížné vyhnout se proti jedoucímu vozidlu. Domnívám se ale, že žádný obyvatel římské periferie se nezlobí, když prioritu dostane oprava Fontany di Trevi před opravou chodníku u něj v ulici. Proto se kvůli žádné investici týkající se zkrášlení centra Mělníka nezlobím ani já. Centrum města, važme si toho, že Mělníku zůstalo centrum vskutku historické, je to, čím je město a jeho občanské společenství spoludefinováno. Myslím, že bylo chybou mělnické radnice, že se k revitalizaci (spíše k narovnání do normálního stavu) centra města uchýlila až na počátku let desátých. Sice pozdě, ale přece. Centrum je dnes krásné. Vnější část centra, ta, budovou Ameriky, dvěma obchodními domy a budovou zdravotní školy zničená, je nenávratně pryč (jak krásná byla je k vidění např. na facebooku ve skupině Mělník - historie a současnost). Jeho dnešní podoba je ostudná. Ne jen z důvodu zanedbanosti. Ale z důvodu estetického potenciálu. Pan Vajchr ve své studii používá SWOT analýzu. Můj názor vidí jako hrozbu a nazývá ho “...iracionálním odporem k projektu pro estetické hledisko…” Krom slova iracionální s tímto souhlasím. K té architektonické kompozici mám odpor. Mám k němu odpor od dětství a nikdy se neobjevil záblesk pozitivní afinity.
Náměstí Karla IV. krásné není
Sedmdesátá a osmdesátá léta spolu se špatnou kvalitou zpracování nepřinesla pro architekturu nic dobrého a nadčasového. Je zde pár výjimek, ceněných staveb ve stylu brutalismu, ty jsou více zajímavé než žádané, jejich vlastníci se s nimi více perou, než aby jim přinášely radost. Budova Ameriky však nespadá ani do této kontroverzní skupiny. Jako každá, i méně pohledná dívka, si svého obdivovatele najde, to platí i pro tuto budovu. Ale myslím, že bych našel širší společenskou shodu o absenci základních axiomů krásy u těchto budov. Mohlo by se možná jednat o jistý estetický experiment, to ano, někde na okraji města, ale v centru něco takového nepřináší nic dobrého.
Ekonomika nade vše?
Pan Vajchr se na věc dívá z pohledu utilitaristického. Využití vychází z možností stávající stavby. Další pohled je ekonomický, hovoří o nízkých nákladech na rekonstrukci i provoz. A estetické hledisko vidí jen jakousi iracionální hrozbu. Takový postoj vychází z ekonomické základny a z kulturní nadstavby. Tento marxistický způsob uvažování může být dočasně funkční, ale nemá generační přesah. I panelový bytový dům splňuje (a ne vždy špatně) požadavky na bydlení. Ale vývoj stavebnictví a poptávky ukázal, že se jednalo o slepou ulici vývoje.
Demolice budovy Ameriky bude nákladná. Realizace nové podoby bude rovněž něco stát. A je stále k diskusi, co tam vlastně stát bude. Pokud se ale spodní náměstí jen opraví, půjde o potvrzení historické křivdy, která nastala demolicí starých domů na konci sedmdesátých let. Půjde o ztrátu ambice udělat centrum (a tedy celé město) krásnější. Půjde o potvrzení dosavadního trendu, kdy městská radnice více méně město jen spravuje a nemá vizi z Mělníka udělat město s velkým M. A při realizaci projektu v duchu návrhu pana Vajchra půjde o pokračování trendu budování socialistických kulturních domů, které se hojně podílely na architektonické destrukci českých obcí.
Město nemůže uvažovat v ryze ekonomických rámcích
Pohled ekonomický není jediný. Ten v čisté podobě funguje u prodejních hal dole na Pivovaře a na Podolí. Může možná fungovat u investic do kanalizace, do veřejné dopravy, ale ani tam nemusí. Chrám Svatých Petra a Pavla na Mělníku je jistě prodělečný. A přesto stojí. Je krásný a zároveň definuje městskou dominantu. Domnívám se, že ani zámek není po účetní uzávěrce v plusu. A nikdo pravděpodobně nezvažuje podnět orgánům činným v trestním řízení z ekonomického hlediska, o kterém v souvislosti s demolicí budovy Ameriky hovoří pan Vajchr ve svém článku. Ekonomické hledisko se stalo zaklínadlem, přes které nejede vlak. Universálně se jedná o postoj špatný. I ekonomie nabízí na užitek dva pohledy - kardinalistický, tedy přímo měřitelný, a ordinalistický, který přímo měřitelný není. Ordinalistická verze dovoluje zahrnout do hodnocení dané věci více kriterií, ne jen hodnotící cifry (tedy peníze). Stát, v tomto případě reprezentovaný městem, tedy má nejen právo, ale i povinnost ne vždy jen počítat náklady a výnosy. Moc se přimlouvám, zbourejme ty stavby.
Vložil jaroslav.horejsi, St, 26/04/2017 - 17:24
Město
Poslední komentáře
Petr Moss
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK