Mělníček se potýká s technickými obtížemi.
Na uzdravení pracujeme. Prosíme o trpělivost.
Ta moje realita
Otevřením básnické sbírky Ta moje realita se čtenář ocitá v osobité krajině autorovy duše. Mladému básníkovi Jiřímu Součkovi nechybí invence a nápady. Rozeseté verše podél pěšin jsou příležitostí k zamyšlení nad autorovou tvorbou i námi samotnými. Jiří Souček překonával překážky, aby nacházel prameny, které by mohl s přáteli a čtenáři sdílet a následně, aby je proměňoval v poetické květy a trny. A tak není čemu se divit, že autorovy toulky poezií jsou někdy suché a bolestivé, jindy hravě rozverné, veselé až rozpustilé. Sbírka obsahuje na padesát básní mapujících jeho cestu životem. Kniha je rozdělená do dvou období. Na rané básně, které jsou charakteristické svou hravostí, zamilovaností, naléhavostí, pointou, zkrátka mají šmrnc. Ve druhém období již verše dospěly do rafinovanosti, pohrávají si originálně s asociacemi a vnitřním rytmem a nechybí jim prokreslená atmosféra a sdělení. Autorovou předností je jeho subjektivita, pohrávající si tu a tam s ironií, nadhledem i expresivností. Mezi dominující témata patří mezilidské vztahy, sdílení, neschopnost komunikovat či doceňování reality sny.
Motto knihy „Proč se zahazovat s realitou, která možná je jen pouhou iluzí…“ trefně vystihuje ducha některých obzvlášť nápaditých veršů, balancujících na tenkém ledě reality a snu. Báseň Ta moje realita, po které je sbírka pojmenovaná, jakoby prorocky předznamenala nečekaný tragický odchod autora v plné síle. Jiří Souček svým životem a verši odhaluje důležitost stát si za svými ideály, dokud nezačnou proměnovat sen v realitu, ale zároveň kráčet nohama na zemi a s hlavou v oblacích.
Verše vhodně doplňuje úvodní a závěrečné slovo přátel (předmluva vysokoškolského pedagoga filosofie a etiky Petra Bláhy), které nabízí čtenáři proniknout do zákulisí tvorby i k autorovi samotnému. Sbírku citlivě rozvíjejí kresby Aidy Líhové-Legnerové poodhalující verše ve výtvarném světle.
Knihu již lze zakoupit v dobrých mělnických knihkupectvích.
Ukázky básní:
Mezivěcné vztahy
nadával sporák mrazáku
mrazák podlehne zlobě
chlubí se stůl pohovce
pohovka se na něj zlobí
a tak se věci hádají
důsledkem toho celý byt
ó složité cesty
|
Zvyk
zvyk je železná košile |
Jiří Souček (1980-2009), mladý mělnický nezávislý divadelník, zemitý filosof a autor osobitých veršů a povídek. Zakladatel alternativních divadelních improvizací a autorských komponovaných večerů v Neratovicích. Student pedagogické fakulty univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. L. Jiří Souček v sobě kloubí klukovskou hravost a stařešinovu rozvahu. Ze všeho nejraději se ocital s přáteli v krajině jeho duše – na výletech v Máchově kraji. V listopadu 2009 náhle odešel v plné síle v důsledku chřipkové epidemie.
Autor: Jakub Skalák
Poslední komentáře
Petr Moss
Regionální muzeum Mělník
Taxi Novák
smejd
michaell.n
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK
SimonaK